N_SAS / VŠFS / LS 2011 /PS Přednáška č. 3 + 4
Typy a formy úředních písemností ve středověku a v novověku Archivní vzdělávání
Hlavní okruhy problémů: I. Typy a formy úředních písemností ve středověku a v novověku II. Archivní vzdělávání
Hlavní teze: Ad část I: -
v historii postupně nárůst písemností – nutnost je institucionálně spravovat
-
Notárius (písař) = úředník, který měl na starosti písemnou agendu významných hodnostářů / institucí.
-
Kancelář – osoba kancléře, pronotáře, písaře
-
Hlavní dokumenty v kanceláři: 1. vzniklé z vlastní činnosti:
-
koncepty vlastních písemností – původně na volné listy, později svazovány do knih (tzv. konceptáře),
-
zápisy do úředních knih (např. městské knihy, zemské desky …),
-
o vyhotovených vlastních písemnostech se postupně vedou evidenční pomůcky = registra.
1
2. došlé do kanceláře: -
originály písemností došlých – za účelem jejich evidence se označují signaturami a zapisují se do inventářů podle svého uložení + z důvodu bezpečnosti se došlé listiny opisují do tzv. kopiářů (většinou v podobě svázaných knih).
Celkově všechny písemnosti v kanceláři ad 1. a 2. tvoří spisovnu (registraturu). -
od 16. stol. se zlistiňuje i vlastní průběh úředního jednání a vznikají tak akta (resp. spisy)
-
evidence došlých podání do podacího protokolu
-
úředník při vyřizování vytváří koncept – ke schválení (aprobaci) nadřízenému
-
vyhotovován čistopis a odeslán (expedice)
-
evidence expedovaných písemností = tzv. hlavní knihy
-
vyřízené spisy se v kanceláři předávají do spisovny (registratury): datum předání se zapisuje do tzv. registraturního elenchu + podle osoby žadatele nebo vyřizované věci je spis zapsán do tzv. registraturního indexu (podle abecedy). Indexace důležitá mj. pro vyhledávání + písemnosti týkající se stejné osoby nebo věci se v registratuře řadí k sobě
-
po určité době se registratura předává – přeměňuje se v archiv: původní pořádek (tzv. manipulace) registratury se tak stává i původním pořádkem archivu
-
v kancelářích se objevují první formuláře (jejich hlavní rozvoj ale především až v moderní době) a kancelářské pomůcky (řády, instrukce)
-
zvyšování frekvence právních pořízení – veřejné knihy (k. městské, desky zemské aj.)
-
kanceláře ve vrcholném středověku už pevně spojeny s činností určitých správních úřadů: rozvoj různých typů listin
-
Pozn.: Za 1. byrokratický úřad u nás fungující v plném slova smyslu se považuje tzv. Česká komora: ústřední finanční úřad založený císařem Ferdinandem I. v Praze v roce 1527 (v rámci reforem Marie Terezie byla roku 1745 zrušena a její agenda přešla na tzv. místodržitelství)
-
v raném středověku z hlediska správy listin: monopol měl duchovní stav X cca od 13. stol. rozvoj soukromé iniciativy osob (notáři) + postupně vzrůstající potřeba úředníků
-
Česká královská (dvorská) kancelář = nejvyšší správní a politická instituce českého království: nejprve kancléřem duchovní osoba X od 15. stol. významný šlechtic 2
(v rámci reforem Marie Terezie v roce 1749 zrušena, její agenda přešla do Vídně pod ústřední rakouskou kancelář) -
tzv. zemské desky (od 13. stol) – původně to byl soupis zapisovaných soudních rozhodnutí - na ně navazovala existence desek krajských
-
Moravské zemské desky (vznikly v roce 1348 zásluhou císaře Karla IV.) – protože moravský zemský soud zasedal střídavě v Brně a v Olomouci: existují 2 řady – brněnské a olomoucké zemské desky
-
obdobně existovaly i Slezské zemské desky
-
od 13. stol. nejstarší urbáře (nejprve soupisy platů, peněžních i nepeněžních – např. robota)
-
od poč. 14. stol. již běžná existence tzv. kopiářů
-
v době lucemburské už kanceláře skutečné instituce s vlastním personálem – posiluje se světský živel v úřednictvu
-
ve 14. stol. rozvoj tzv. formulářových sbírek
-
ve městech od 14. stol. městské knihy: byly vedeny městskými úřady k zabezpečení práv města jako celku i jeho měšťanů (především evidence a převody majetku, účetnictví)
-
rozvoj církevní správy – evidence obyvatelstva (matriky): o – podle jevů u osob (narození, úmrtí, svatby) o – podle skupin obyvatelstva (m. židovské, vojenské apod.)
-
povinnost vést matriky stanovil pro katolickou církev Tridentský koncil v roce 1563, od doby císaře Josefa II. byly veřejnými listinami (přikázána i struktura zápisů)
-
počátky šlechtických kanceláří (od 2. pol. 13. stol.) – nejvýznamnější byla kancelář rožmberská – objevuje se zde i řada hospodářských písemností (např. gruntovní – pozemkové knihy)
-
pozemkové (gruntovní) knihy (název od 17. stol., viz grunt = usedlost) – obsahovaly zápisy o držbě půdy, později přikládány i sbírky listin, nejprve vedla knihy vrchnost / od roku 1849 jejich agendu převzal stát Pozn.: od raného feudalismu 4 typy držby půdy: dominikál (panská) 3
rustikál (poddanská) obecní (společně užívané pozemky) farní -
kanceláře na velkostatcích – byly zde používány 2 hlavní skupiny knih: 1. k. veřejné = politická a soudní agenda, 2. k. úřední = hospodářská správa + dominikální práva + ke každé skupině patřily též příslušné účetní dokumenty.
-
berně = platy panovníkovi („daně“): -v Čechách byla vymáhána nejprve jako daň z pozemků (od 12. stol.), -od 13. stol. tyto platy schvalovala šlechta („zemské sněmy“), -nejprve snaha zdaňovat pouze půdu drženou poddanými (rustikál), -od 15. stol. postupně snahy vybírat berni i z jiných zdrojů (vč. dominikálu), -po roce 1849 včleněna do soustavy vybírání daní.
Pro efektivnější výběr berně nutné vypracování pozemkového katastru: -
tzv. berní rula = seznam poplatníků z daného teritoria, výsledkem práce tzv. vizitačních komisí v rámci tzv. Generální vizitace celé české země – později berní ruly zastaraly a nahradil je pozemkový katastr
-
od poč. 17. stol. vznikají tzv. katastry: nutnost evidence majetku po zničující 30-leté válce
-
od roku 1713 započaty práce na novém dokonalejším podchycení veškeré poddanské půdy: výsledkem tzv. revizitační fasse – ty definitivně zpracovány v roce 1748 souhrnně jako tzv. Tereziánský katastr: nejprve obsahoval evidenci veškerého rustikálu, později prosazena i evidence dominikálu
-
za císaře Josefa II. po zrušení nevolnictví v roce 1781 začaly práce na novém – tzv. Josefském pozemkovém katastru (měla být zdaněna všechna půda stejně, platnost od roku 1789)
-
za císaře Františka I. vytvořen v roce 1817 tzv. Stabilní katastr (přesnější vymezení pozemků)
4
-
později v rámci revize josefského i stabilního katastru počátky mapování území: katastrální mapy + jejich kopie (otisky) = tzv. indikační skici
-
od pol. 19. stol. velký rozvoj písemností: budoucí moderní byrokracie (úřady), rozvoj hospodářství a soukromého podnikání, emancipace českého národního uvědomění, růst spolkové, kulturní a jiné činnosti.
Ad část II: Archivní vzdělávání A/ Zahraniční vzory: École des Chartes (Paříž, zal. 1821) – dnes v areálu Sorbonny, studium 3,5 roku (původně 3 roky), přijímáno ročně 20 uchazečů, dnes možno studovat 2 typy zaměření: -„archivář – paleograf“ -„magistr historie a nových technologií“ Pozn.: od roku 1951 spolupracuje s Ředitelstvím francouzských státních archivů na pořádání mezinárodních archivních stáží (cca 3 měsíce studijního pobytu, stipendium fr. vlády) + od roku 2001 3-týdenní specializovaný kurz i pro zahraniční účastníky
Ústav pro rakouský dějezpyt (Vídeň, zal. 1854): – po vzoru francouzské École des Chartes, -
měl vychovávat nové archiváře, učitele historie na VŠ, knihovníky, muzejní pracovníky a konzervátory,
-
přijímací řízení: maturita, znalosti, věk do 24 let, absolvování alespoň 1 roku studia historie na VŠ,
-
trvání studia – 3 roky (1 rok přípravný kurs + 2 roky hlavní kurs),
-
vyučované předměty: PVH + rakouské a církevní dějiny, právní dějiny a dějiny umění, jazyky a politický zeměpis,
-
postupně má i české absolventy (Josef Emler, Josef Šusta, Jan Novák, Gustav Friedrich, Kamil Krofta aj.),
-
dnes v Rakousku: všichni odborní archiváři jako zaměstnanci státních archivů musí být kromě doktorátu získaného na filozofické nebo právnické fakultě i absolventy tohoto institutu. 5
Archivní škola v Marburgu (Německo – Bavorsko, Mnichov, zal. 1821): -
oproti výše uvedeným školám v Paříži a ve Vídni je zaměřen výlučně na odbornou přípravu archivářů,
-
historie školy – 3 etapy: Marburg 1821 – 1904, Berlín 1904 – 1944, Marburg od 1944,
-
v současnosti studium: 2 roky (6 měsíců odborné praktické výuky v archivu + 18 měsíců teoretické přípravy na archivní škole) – pro přípravu vyšších odborných pracovníků (tzv. „odborná VŠ“)
-
pro archiváře bez vyššího odborného vzdělání pořádá škola různé speciální kurzy
B/ České země: -
vliv reforem Marie Terezie = snaha o rozšíření oborů VŠ studia – při právnické fakultě pražské univerzity r. 1746 jmenován 1. profesor pro obor PVH
-
s osobou Fr. Palackého začal rozvoj české historiografie (edice, počátky bádání ve vatikánských archivech apod.) + prof. I. Hlaváček: “Palacký byl otcem a zakladatelem pomocně-vědeckých, zejm. diplomatických studií českých v 19. stol.“
-
snahy ve 2. pol. 19. stol. o založení české archivní školy (po vzoru výše uvedeného rakouského ústavu) – poprvé v souvislosti se založením Českého zemského archivu v roce 1862,
-
realizace až po vzniku ČSR (tj. po roce 1918): vytvoření archivního referátu na Ministerstvu školství a národní osvěty (Kamil Krofta, Josef Borovička – mj. sami absolventi rakouského institutu).
1919: založena Státní archivní škola v Praze (dále jen SAŠ) - 1. ředitelem Gustav Friedrich -
SAŠ od počátku prostorově i personálně úzce svázána s Archivem země České,
-
cílem SAŠ nebylo napodobovat francouzský nebo rakouský vzor (viz výše) X orientovat školu na praktické vzdělávání = protiváha studia PVH na univerzitě,
-
studium 3 roky, charakter SAŠ = VŠ X později ze strany ministerstva školství zpochybňováno,
-
podmínka pro přijetí = absolvování VŠ nebo její paralelní studium,
-
vyučované předměty: de facto jako na rakouském institutu (ale ne dějiny umění), 6
-
vydáváno odborné periodikum „Časopis archivní školy“ (1923 – 1940),
-
od škol. roku 1949/50 studium přeneseno na FF UK = SAŠ fakticky zanikla – aniž byla zrušena nějakou právní normou.
Univerzitní studium archivnictví a PVH: -
od škol. roku 1948/1949 výuka archivnictví na FF v Praze, v Brně a v Bratislavě,
-
po roce 1945 + potom dále i po roce 1989 postupně i na dalších VŠ univerzitního směru (nejprve Masarykova univerzita v Brně, později Olomouc, H. Králové, Ústí n. L., Pardubice, Č. Budějovice)
Současné studium na FF UK v Praze: -
nová koncepce výuky: z 8 na 10 semestrů (5 let)
-
od škol. roku 1998/99 nová forma: bakalářské studium (6 semestrů) = zaměřeno více prakticky
-
od pol. 90. let studium 2-oborové i 1-oborové + denní i kombinované + úzká spolupráce při výuce a praxi s NA (tehdy ještě SÚA)
7
