PRŮVODCE PRO MONITOROVÁNÍ A ZDOKUMENTOVÁNÍ SEGREGACE VE ŠKOLSTVÍ V ČESKÉ REPUBLICE

 

PRŮVODCE PRO MONITOROVÁNÍ A ZDOKUMENTOVÁNÍ SEGREGACE VE ŠKOLSTVÍ V ČESKÉ REPUBLICE PRŮVODCE PRO MONITOROVÁNÍ A ZDOKUMENTOVÁNÍ SEGREGACE VE ŠKOLSTVÍ V ČESKÉ REPUBLICE

 

                       

! !!!!!!!!!!!!! ! ! !

!!!!!!! !

!

! !

!!!!!!! !

!

!

! !

!  

Obsah

Projekt DARE-Net: Odstranění segregace a opatření pro Romy v oblasti vzdělávání I. Úvod II. Právní rámec: zákaz školní segregace a právo na vzdělávání 1. Co je segregace? 1.2. Smlouvy a orgány OSN (Organizace spojených národů) a rasová segregace 1.3. Orgány Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) a rasová segregace 1.4. Orgány Rady Evropy a rasová segregace romských žáků 1.5. Orgány Evropské unie (EU) a segregace romských žáků 1.6. Právní rámec v oblasti segregace na národní úrovni 1.7. Segregace ve školách v České republice 2. Právo a přístup ke vzdělávání – důsledky školní segregace 2.1 Právo na vzdělání – legislativa na národní a mezinárodní úrovni 2.2 Politika EU v oblasti romské inkluze a vzdělávání 2.3 Vzdělávací systém v ČR a důsledky segregace ve školství 3. Výklad práva na vzdělání dle Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) 3.1. ESLP – Článek 2 protokolu č. 1 3.2. ESLP – právo na vzdělání romských dětí, zásady ESLP 3.3. Případ segregace ve školství v České republice: Rozsudek D. H. a Ostatní proti České republice (2007): zápisy romských dětí do tehdejších zvláštních škol 3.4. Případy školní segregace v dalších zemích a rozsudky ESLP Sampanis a Ostatní proti Řecku (2008): zápisy romských dětí do segregované školy Orsus a Ostatní proti Chorvatsku (2010): zápisy romských dětí do segregovaných tříd Sampanis a Ostatní proti Řecku (2012): zápisy romských dětí do segregované školy Horvath a Kiss proti Maďarsku (2013): zápisy romských dětí do speciálních škol Lavida a Ostatní proti Řecku (2013): zápisy romských dětí do segregované školy

(1 z 84)

III. Metodika k identifikaci, dokumentaci, monitorování a oznámení případů segregace ve školství 1.1. Výpovědi romských rodičů o segregaci ve školství 1.2. Identifikace, rozpoznání segregace romských dětí ve školství 1.3. Dokumentování školní segregace 1.4. Monitorování školní segregace 1.5. Oznámení případů segregace 1.6. Příklady dobré praxe v potírání segregace ve školství 1.7. Příručka pro rodiče, jak se vyhnout neopodstatněnému speciálnímu vzdělávání dětí IV. Doporučení, jak se vyvarovat segregace ve školství, jak se proti segregaci bránit Přílohy Příloha 1 Jak vybírat odpůrce? Příloha 2 Odvolací dopis Příloha 3 Formulář podání stížnosti Veřejnému ochránci práv – Ombudsmanovi (VOP) Příloha 4 Formulář podání stížnosti pro nedodržování předpisů Evropské komise (EK)

(2 z 84)

Projekt DARE-Net: Odstranění segregace a opatření ve vzdělávání Romů

Organizace Romani CRISS, ve spolupráci s FXB centrem pro zdraví a lidská práva při Harvardské univerzitě, organizací ANTIGONE, Evropským centrem pro práva Romů (ERRC), Vzájemným soužitím o.p.s. a sdružením Integro realizuje projekt DARE-Net financovaný Evropskou komisí (Výkonnou agenturou pro vzdělávání, kulturu a audiovizuální oblast – EACEA) prostřednictvím LLP – programu celoživotního učení. Projekt DARE-Net, který je realizován v délce 24 měsíců a byl odstartován v prosinci roku 2013, je zaměřen na vytvoření přeshraniční sítě Romské a neromské občanské společnosti a akademických organizací s cílem analyzovat postupy a podněty týkající se výuky Romů a odstranění školní segregace romských dětí v Rumunsku, Chorvatsku, Řecku, Maďarsku, České republice a Bulharsku. Hlavním smyslem projektu je zabývat se problematikou segregace romských dětí ve školství. Segregace ve školství není jedinou závažnou formou diskriminace Romů a není jediná, která porušuje práva rovného přístupu ke vzdělávání. Udržuje však romskou populaci od uvědomění si jejich plného potenciálu jakožto rovnocenných spoluobčanů. Diskriminace, sociální exkluze a chudoba ovlivňují životy odhadovaných 10 až 12 milionů Romů žijících v Evropské unii a dalších evropských zemích, které na členství v EU kandidují. Téměř polovinu tvoří dětí a mladiství. Jedním z nejvážnějších problémů, kterým Romské děti čelí, je zajištění rovných příležitostí při jejich vzdělávání a jejich segregace, což je úzce spjato s ostatními problémy, jako je nízká kvalita výuky – menší očekávání ze strany učitelů a slabá úroveň výuky, geografická izolace. Výsledkem je, že dva ze tří romských studentů v Evropě nedokončí základní školu a drtivá většina nedokončí střední školu. Problém školní segregace je společný všem partnerským zemím. Její příčiny, následky, souvislosti a stejně tak i typy školní segregace jsou většinou totožné ve všech partnerských zemích. Rumunsko, Maďarsko, Česká republika, Bulharsko a Řecko byly vybrány jako šest zemí pro jejich demografickou a strategickou významnost. Každá země má významné zastoupení romské populace a ve všech těchto zemích probíhal soudní spor u ESLP týkající se segregace romských dětí ve vzdělávání. Nadnárodní zkušenosti jsou kvůli zavedení nejlepší praxe v boji proti školní segregaci v partnerských zemích klíčové. Ačkoliv byly v některých zemích učiněny určité kroky a přijaty legislativy zakazující školní segregaci, jen malý pokrok byl dosažen v účinném boji proti segregaci v praxi. Ze zkušenosti předešlé Národní strategie pro zlepšení situace Romské populace, která byla přijata spolu s novou legislativou rumunskou vládou, implementace postrádala reálné výsledky v oblasti odstranění segregace. Všech 18 členských států EU přijaly vlastní Národní strategie

(3 z 84)

pro integraci Romů, proto je velmi důležité mít mechanismus pro monitorování implementace těchto strategií. Občanská společnost je výkonný demokratický nástroj, který je schopen podávat zprávy o provádění a praktických dopadech veřejných politik pro Romy. Proto je nezbytné vytvořit jasné metodiky, které mohou být použity ve všech členských státech, které přijaly Národní strategie. Projekt navrhuje tento typ nástroje, který bude mít nadnárodní perspektivu, ale zároveň bude zohledňovat místní, národní specifika.1

                                                                                                                        1

DARE-Net projekt:více na http://www.dare-net.eu/overview

(4 z 84)

 

I. ÚVOD Ačkoliv zůstává situace pro mnoho evropských Romů obtížná, na evropské i národní úrovni došlo k důležitým pokrokům. V posledních dvou letech se EU a členské státy zaměřily na přijetí antidiskriminačních zákonů a zefektivnění financování z EU v oblasti romské inkluze – boj s diskriminací a segregací ve školství, podpůrné programy, které se snaží řešit bludný kruh chudoby, sociálního vyloučení, neuspokojivou školní docházku, otázku bydlení a zdravotní podmínky. Evropská komise2 pověřila členské státy EU k přípravě nebo revizi Národní strategie integrace Romů, aby obsahovala efektivní opatření k inkluzi Romů. V oblasti školství měly členské státy EU zajistit všem dětem včetně dětí romských přístup ke kvalitnímu vzdělávání, a zajistit, aby tyto děti nebyly předmětem diskriminace nebo segregace. I přes tyto výzvy, jakou byla např. ta z EK3, není stále jasné, jak členské státy EU realizovaly opatření v oblasti vzdělávání. Pokud jde o politiky jednotlivých zemí, např. Bulharsko dostatečně neřešilo segregaci na základních a středních školách, neprovádělo dostatečný monitoring a sběr informací. Česká republika nepřijala dostatečná integrační opatření s konkrétními cíli v oblasti segregace Romů ve vzdělávání. Řecko, Portugalsko, Polsko, Slovensko a Maďarsko nerealizovaly integrační přístup, nezaměřily se na odstranění segregace nebo nebraly dostatečně v potaz specifické potřeby romských dětí. Itálie a Rumunsko neposkytly jasné kvantitativní cíle a neidentifikovaly potřebné zdroje. Dánsko, Německo, Estonsko, Francie, Lucembursko a Nizozemí nevytvořily nástroje, jak měřit důsledky rovného přístupu romských dětí. Členské země navíc neshromažďují etnická data, což např. v oblasti základního vzdělávání ztěžuje postih porušování lidských práv, stejně jako rozvoj a zavádění politik a opatření.4 Komisař pro lidská práva Rady Evropy5 před nedávnem zdůraznil, že romské děti jsou stále nadměrně zařazovány do speciálních škol, především do škol pro děti s postižením. Nadměrné zastoupení romských dětí v těchto školách je časté v Bulharsku, České republice, Rusku, Maďarsku, Srbsku, Slovensku, Makedonii. Romští žáci jsou často segregováni od neromských žáků v oddělených třídách, v určitých místech ve třídě. Speciální, segregované třídy nebo skupiny žáků ve třídě byly zaznamenány v Chorvatsku, České republice, Řecku, Černé hoře, Portugalsku, Rusku, Srbsku, Slovensku, Makedonii, Turecku. Segregace v oblasti bydlení (tzv. romská ghetta apod.) spolu s faktem, že rodiče neromských dětí přehlašují své děti do škol, kde nejsou romské děti, vytváří segregaci celých škol (tzv. romských škol), kde je                                                                                                                         2

EK, “Rámec EU pro Národní strategie integrace Romů do roku 2020”, duben 2011 http://ec.europa.eu/justice/policies/discrimination/docs/com_2011_173_en.pdf 3 Dokument EK jako příloha Strategie: první krok v implementaci rámce EU 2012 http://ec.europa.eu/justice/discrimination/files/roma_nat_integration_strat_en.pdf 4 Zpráva EK z roku 2014 o implementaci Strategií EU rámce http://ec.europa.eu/justice/discrimination/files/roma_implement_strategies2014_en.pdf EK, Krok kupředu v implementaci Strategií, 2013 http://ec.europa.eu/justice/discrimination/files/com_2013_454_en.pdf 5 Rada Evropy, Komisař pro lidská práva, Thomas Hammarberg, zpráva “Lidská práva Romů a migrantů v Evropě” http://www.coe.int/t/commissioner/source/prems/prems79611_GBR_CouvHumanRightsOfRoma_WEB.pdf.

(5 z 84)

často nižší kvalita výuky. Tyto případy jsou známy v Bulharsku, na Kypru, v Maďarsku, v Černé hoře, v Srbsku, na Slovensku nebo v Turecku.6 Když vezmeme v úvahu, že (a) segregace ve školství je rozšířená napříč Evropou, (b) většina případů segregace zůstává nezdokumentovaná a neohlášená, (c) mnoho překážek k identifikaci, dokumentování, ohlášení segregace je společných mnoha zemím v Evropě (např. obtížný přístup k informacím o etnických datech v segregovaných školách, obava romských rodičů a dětí věc oznámit z důvodu možné odplaty ze strany školy, nedůvěra některých romských rodičů ve zdlouhavý, zkorumpovaný a zaujatý právní systém), příručka k dokumentování a monitorování segregace ve školství představuje důležitý nástroj. Příručka je rozdělena do 4 kapitol, které se zaměřují na (I) obecné informace o stávajícím právním rámci v oblasti segregace a vzdělávání, (II) popis metodiky k identifikaci, dokumentování, monitorování a oznámení případů segregace, (III) analýzu konkrétní situace v oblasti segregace na národní úrovni a (IV) doporučení, jak potírat a předcházet segregačním praktikám ve vzdělávání. Cílem příručky je poskytnout praktický nástroj, který je potřeba k identifikaci, dokumentování a oznámení případů segregace v partnerských zemích. Metodiku lze nicméně uplatnit i v jiných zemích, kde dojde k segregaci ve vzdělávání. Příručka byla vytvořena zejména jako nástroj pro neziskové, nevládní organizace, ale je určena komukoli, kdo má za cíl identifikovat, dokumentovat, ohlásit případy segregace ve školství, bojovat proti tomuto jevu.

                                                                                                                        6

Ibid

(6 z 84)

II.

PRÁVNÍ RÁMEC: ZÁKAZ SEGREGACE VE ŠKOLSTVÍ A PRÁVO NA VZDĚLÁNÍ

1. CO JE SEGREGACE VE ŠKOLSTVÍ? Abychom mohli lépe identifikovat školní segregaci, je potřeba ji nejprve definovat. Dosud není segregace na mezinárodní ani evropské úrovni právně definována, ale je zakázána v lidskoprávních smlouvách a v Evropské úmluvě o lidských právech. ESLP odsoudil několik států za selhání v otázce ukončení segregace romských dětí. Státy jsou povinny poskytovat vzdělání bez jakékoli diskriminace a upřednostňovat nejlepší zájmy dítěte. Vzdělání je základní předpoklad Romů pro jejich rovnocenné postavení v politickém, sociálním, ekonomickém životě v členských státech. 1.2. Smlouvy Spojených národů a orgány zabývající se rasovou segregací Úmluva UNESCO proti diskriminaci ve vzdělávání (CADE) z roku 1960 je jednou z lidskoprávních úmluv, která zmiňuje a jasně zakazuje a segregaci ve vzdělávání.7 V článku 1 UNESCO Úmluvy8 je definována diskriminace jako jakákoli forma vyloučení, oddělení, omezení nebo naopak upřednostňování na základě rasy, barvy pleti, pohlaví, jazyka, náboženského vyznání, politického nebo jiného názoru, národnosti, sociálního nebo ekonomického statusu, kdy toto úmyslné jednání negativně ovlivňuje rovnost ve vzdělávání, obzvlášť [...]; (c) opatření v Článku 29 [...], zakládání nebo zachovávání odděleného vzdělávacího systému nebo instituce pro osoby nebo skupiny osob; nebo (d) podmínky pro člověka nebo skupinu osob, které jsou neslučitelné s důstojností člověka. Mezinárodní úmluva o eliminaci všech forem rasové diskriminace10 (ICERD) definuje dle Článku 1(1) ‘rasovou diskriminaci’ jako “jakékoli rozlišování, vylučování, omezeni nebo                                                                                                                         7

Úmluva UNESCO proti diskriminaci ve vzdělávání (1960) a Články 13 a 14 (právo na vzdělání) Mezinárodní smlouvy o ekonomických, sociálních, kulturních právech: Srovnávací analýza (2006), dostupná na: http://unesdoc.unesco.org/images/0014/001459/145922e.pdf 8 429 UNTS 93. 9 Článek 2 Úmluvy zminuje situaci, kdy je právo na vzdělání omezeno nebo znemožněno. “When permitted in a State, the following situations shall not be deemed to constitute discrimination, within the meaning of Article I of this Convention: (a) The establishment or maintenance of separate educational systems or institutions for pupils of the two sexes, if these systems or institutions offer equivalent access to education, provide a teaching staff with qualifications of the same standard as well as school premises and equipment of the same quality, and afford the opportunity to take the same or equivalent courses of study; (b) The establishment or maintenance, for religious or linguistic reasons, of separate educational systems or institutions offering an education which is in keeping with the wishes of the pupil’s parents or legal guardians, if participation in such systems or attendance at such institutions is optional and if the education provided conforms to such standards as may be laid down or approved by the competent authorities, in particular for education of the same level; (c) The establishment or maintenance of private educational institutions, if the object of the institutions is not to secure the exclusion of any group but to provide educational facilities in addition to those provided by the public authorities, if the institutions are conducted in accordance with that object, and if the education provided conforms with such standards as may be laid down or approved by the competent authorities, in particular for education of the same level”. 10 Mezinárodní úmluva o eliminaci všech forem rasové diskriminace, dostupné na: http://www.ohchr.org/EN/ProfessionalInterest/Pages/CERD.aspx.

(7 z 84)

naopak upřednostňování na základě rasy, barvy pleti, původu nebo etnické příslušnosti za účelem odepřít nebo oslabit lidská práva a základní svobody v politické, ekonomické, sociální nebo kulturní sféře veřejného života”. V souladu s článkem 3 ICERD smluvní státy odsuzují rasovou segregaci, zavazují se k prevenci, zákazu a vymýcení všech praktik tohoto druhu na územích pod jejich jurisdikcí.11 Ve vztahu k "rasové segregaci" Výbor OSN pro odstranění rasové diskriminace ve svém doporučení č. XIX12 jasně konstatuje, že k segregaci může dojít na základě úmyslného i neúmyslného jednání veřejných nebo soukromých subjektů, jakož i na základě rasy, barvy pleti, etnického původu nebo výši příjmu. Výbor proto podotýká, že i když podmínky pro úplnou nebo částečnou rasovou segregaci v některých zemích byly vytvořeny vládní politikou, soukromé subjekty mohou také neúmyslně zapříčinit částečnou segregaci. V mnoha městech můžeme vidět rezidenční rozdělení skupin obyvatel dle jejich příjmů, někdy v kombinaci s rozdíly rasy, barvy pleti, původu a národnostního či etnického původu, takže obyvatelé mohou být stigmatizováni a jednotlivci trpí určitou formou diskriminace z rasových i jiných důvodů. Výbor potvrzuje, že podmínky rasové segregace mohou vzniknout i bez jakéhokoli podnětu, nebo přímou intervencí veřejné moci. Vyzývá členské státy, aby sledovaly všechny trendy, které mohou vyvolávat rasovou segregaci, pracovaly na odstranění případných negativních důsledků, které vyplývají ze segregace, a popisovaly jakékoli opatření ve svých pravidelných zprávách.13 Ve svém obecném doporučení XXVII o diskriminaci Romů14 Výbor OSN pro odstranění rasové diskriminace vyzývá státy, aby: Zabránily a vyhnuly se v největší možné míře segregaci romských žáků, při zachování možnosti dvojjazyčného vzdělávání nebo výuky v mateřském jazyce; usilovaly o zvýšení kvality a úrovně výuky na všech školách i na školách navštěvovaných dětmi z minoritní společnosti, zaměstnávaly školské pracovníky z řad příslušníků romských komunit a podporovaly mezikulturní vzdělávání.

                                                                                                                        11

ICERD, Článek 3. Výbor OSN pro eliminaci rasové diskriminace, Obecná doporučení CERD XIX (47) článek 3, přijato na setkání č. 1125 dne 17. 8. 1995: http://tbinternet.ohchr.org/_layouts/treatybodyexternal/Download.aspx?symbolno=A%2f50%2f18(SUPP)&Lang =en 13 Obecná doporučení CERD XIX (47), odstavce 3 a 4. 14 Výbor OSN pro elimnaci rasové diskriminace (CERD), obecná doporučení CERD XXVII ohledně diskriminace Romů, 16. 8. 2000, Sekce 3 “Measures in the field of education”, odst. 18: . 12

(8 z 84)

1.3 Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) – orgány zabývající se segregací romských žáků ve vzdělávání Akční plán pro zlepšení situace Romů a Sintů v rámci OBSE15, který přijala Stálá rada OBSE, obsahuje konkrétní doporučení pro zúčastněné státy, jehož cílem je boj proti segregaci. Odstavec 73 akčního plánu OBSE odkazuje na "programy odstranění segregace na školách" zaměřené na: (1) Přerušení praxe, kdy jsou romské děti systematicky směrovány do zvláštních/speciálních škol či tříd (např. školy pro mentálně postižené žáky, školy a třídy výhradně určené pro děti Romů a Sintů); a (2) přeřazování romských dětí ze speciálních škol do běžných škol."16 1.4. Orgány Rady Evropy zabývající se mj. segregací Romů ve vzdělávání Segregace romských dětí ve vzdělávání a potřeba ji řešit se objevuje v několika doporučeních Rady Evropy, např. v doporučení R (2000) 4 Výboru ministrů17, které bere na vědomí, že problémy, kterým čelí Romové v oblasti vzdělávání, jsou do značné míry výsledkem dlouhodobé vzdělávací politiky z minulosti, které vedly buď k asimilaci, nebo k segregaci romských dětí ve školách na základě toho, že jsou "sociálně a kulturně znevýhodněny". Při řešení otázky vzdělání by měly členské státy "zajistit, aby nedocházelo ke vzniku samostatných učebních osnov, které mohou vést k vytvoření segregovaných tříd.”18 Podobně se v doporučení (2009) 4 Výboru ministrů19 hovoří o segregaci a následně odsuzuje existenci segregace ve školství. Výbor také uvádí, že "členské státy by měly zajistit, aby jejich právní opatření zakazovala v oblasti vzdělávání segregaci na základě rasového nebo etnického původu, s účinnými, přiměřenými a odrazujícími sankcemi, a že zákon je účinně uplatňován. Tam, kde existuje segregace romských dětí na základě rasy nebo etnického původu, orgány by měly zavést opatření20 k odstranění segregace ... ". Rada Evropy Evropské komise proti rasismu a netoleranci (ECRI) ve svém Všeobecném doporučení č. 721 uvádí právní opatření, která zakazují segregaci, a nastiňuje definici tohoto jevu. ECRI Definuje segregaci jako:

                                                                                                                        15

Akční plán OSCE pro zlepšení situace Romů a Sintů v rámci států OSCE, přijatý stálou radou ve svém rozhodnutí č. 566 ze dne 27. 11. 2003 a schválené Radou ministrů v rozhodnutí č. 3/03 ze dne 1. a 2. 12. 2003, Maastricht, Nizozemí, dostupné na: http://www.osce.org/odihr/17554?download=true>. 16 Ibid 17 Výbor ministrů, doporučení č. R(2000) 4 ke vzdělávání romských dětí v Evropě, přijaté dne 3. 2. 2000, dostupné na:< http://www.refworld.org/docid/469e04c02.html>. 18 Ibid 19 Výbor ministrů, doporučení CM/Rec (2009) 4 ke vzdělávání romských dětí v Evropě, přijaté výborem ministrů 17. 6. 2009, dostupné na: < https://wcd.coe.int/ViewDoc.jsp?id=1462637> 20 Ibid 21 Obecné doporučení ECRI č. 7 k národní legislativě v bohi proti rasismu a rasové diskriminaci, přijato 13. 12. 2002, dostupné na: < http://www.coe.int/t/dghl/monitoring/ecri/activities/GPR/EN/Recommendation_N7/ecri038%20recommendation%20nr%207.pdf>.

(9 z 84)

"Jednání, kdy fyzická nebo právnická osoba odděluje jiné osoby na základě jednoho z vyjmenovaných důvodů bez objektivního a rozumného odůvodnění, v souladu s navrhovanou definicí diskriminace. V důsledku toho dobrovolné oddělování se od ostatních osob na základě jednoho z vyjmenovaných důvodů nepředstavuje segregaci.22" Následné doporučení ECRI o boji proti nesnášenlivosti vůči Romům a diskriminaci vůči Romům23 vyzývá členské státy, aby "přijaly naléhavá opatření, včetně právních a politických, k ukončení segregace ve školách, které jsou romské děti vystaveny, a začlenit je do škol spolu s žáky většinové populace; a aby zakázaly časté umísťování romských dětí do zvláštních/speciálních škol, aby romští žáci, kteří nejsou postiženi duševními poruchami, nebyli do těchto škol umístěni, a ti, kteří jsou již umístěni, byli rychle zapsáni v běžných školách."24 1.5. Orgány EU zabývající se segregací romských žáků ve vzdělávání V roce 2011 přijala EK sdělení, kde tlačí na rozvoj národních strategií pro integraci Romů, podrobně popisuje konkrétní politiky a opatření, která mají být přijata25. Každý členský stát EU vypracoval strategii pro Romy nebo sadu integračních politických opatření, které byly posuzovány EK ve sdělení přijatém v roce 2012.26 Evropská rada přijala doporučení k efektivním opatřením k integraci Romů v členských státech 9. 12. 2013.27 Hodnotící zpráva z roku 2013 se konkrétně zaměřila na strukturální předpoklady potřebné v každé zemi28, zatímco zpráva z roku 2014 hodnotila celkový pokrok ve všech klíčových oblastech.29 V EU rámci pro národní strategie integrace Romů uvádí EK kromě jiného fakt, že v některých členských státech dokončí základní školu pouze omezený počet romských dětí a "romské děti bývají nadměrně zastoupeny ve speciálním školství a segregovaných školách. "30 Komise vyzvala členské státy, aby zajistily všem dětem včetně dětí romských přístup ke kvalitnímu vzdělání a aby nebyly předmětem diskriminace nebo segregace. "Členské státy by měly přinejmenším zajistit dokončení základní školy. Měly by také rozšířit přístup ke kvalitnímu vzdělávání v raném dětství a péči a snížit počet žáků, kteří předčasně opouštějí střední školu, podle strategie EU Evropa 2020.”31                                                                                                                         22

Ibid Obecná doporučení ECRI č. 13 k boji s nesnášenlivostí vůči Romům a diskriminací, přijato 24. 6. 2011, dostupné na:< http://www.coe.int/t/dghl/monitoring/ecri/activities/GPR/EN/Recommendation_N13/eRPG%2013%20-%20A4.pdf> 24 Ibid, bod 4, odst. d a f. 25 Sdělení EK k EU rámci pro národní strategie pro integraci Romů do roku 2020, dostupné na:< http://eurlex.europa.eu/legal-content/en/TXT/?uri=CELEX:52011DC0173>. 26 Národní strategie pro integraci Romů: první krok k zavádění EU rámce, dostupné na: 27 Doporučení rady ze dne 9. 12. 2013 pro efektivní integrační opatření pro Romy v členských státech, 2013/C 378/01, dostupné na: http://eur-lex.europa.eu/legal-content/en/TXT/?uri=CELEX:32013H1224(01). 28 Zpráva: 29 Zpráva: http://ec.europa.eu/justice/discrimination/files/roma_implement_strategies2014_en.pdf. 30 Sdělení EK k rámci EU pro národní strategie romské integrace do roku 2020 31 Ibid 23

(10 z 84)

Kromě toho Rada EU uvedla konkrétní doporučení o účinných opatřeních32 Integrace Romů v oblasti vzdělávání, jakož i nediskriminaci. Vyzvala členské státy, aby "zajistily rovné zacházení a přístup romských chlapců a dívek ke kvalitnímu vzdělávání v hlavním proudu vzdělávání a zajistily, že všichni romští žáci dokončí alespoň povinnou školní docházku. Tento cíl by mohl být dosažen prostřednictvím opatření: (A) odstranit všechny formy školní segregace; (B) ukončit jakékoli nevhodné umisťování romských žáků do zvláštních škol a škol pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami;… (D) zvyšovat přístup a kvalitu předškolního vzdělávání a péče, včetně cílené podpory, podle potřeby; (E) ohled na potřeby jednotlivých žáků a jejich naplnění v úzké spolupráci s jejich rodinami; (F) využití inkluzivních metod výuky a učení, včetně podpory slabších žáků a opatření v boji proti negramotnosti, podpora dostupnosti a využití mimoškolních aktivit; (G) podpora vyššího zapojení rodičů dětí, zlepšení vzdělávání učitelů; (H) podpora zapojení Romů do absolvování a ukončení sekundárního a terciárního vzdělávání; ...” Rada EU vyzvala členské státy, aby "pokračovaly ve svém úsilí zajistit účinné a skutečné prosazování směrnice 2000/43/ES, zejména s cílem zajistit, aby jejich vnitrostátní, regionální a místní správní předpisy nebyly diskriminační a nevedly k segregačním praktikám. Politiky a opatření k boji proti segregaci by měly být doprovázeny vhodnými školicími a informačními programy", včetně školení a informací o ochraně lidských práv, určených pro zaměstnance a zástupce občanské společnosti i samotných Romů.33 1.6 Právní rámce týkající se segregace na národní úrovni34 Definice segregace může být zakotvena v antidiskriminačním zákoně, nebo v jiných zákonech týkajících se rovných příležitostí a vzdělávání. Definice jsou v jednotlivých zemích značně odlišné. Země

Definice segregace

VELKÁ BRITÁNIE A IRSKO   Rasová segregace je forma přímé diskriminace; segregace osob/skupin různých ras nebo etnik je nezákonná

FRANCIE

Segregace na základě etnicity je na všech úrovních zakázána, etnický původ nesmí mít vliv na vzdělávání

BELGIE

Soud definoval segregaci jako “oddělení skupin ve společnosti v zemi, kde žijí lidé různého původu, národností a etnik”

FINSKO

Tribunál proti diskriminaci konstatoval, že segregace je forma diskriminace

DÁNSKO

Výbor pro rovné zacházení uvedl, že segregace romských dětí je v rozporu se zákonem rovnosti mužů a žen

MADARSKO  

Segregace je jednání směřující k oddělování jednotlivců nebo skupin osob od jiných jednotlivců nebo skupin osob na základě charakteristik definovaných v zákoně, bez

                                                                                                                        32

Doporučení Rady z 9. 12. 2013 k efektivním opatřením integrace Romů v členských státech. Ibid 34 ERRC, přístup ke vzdělání a školní segregace romských dětí, . 33

(11 z 84)

oprávnění jasně definovaného v zákoně.

CHORVATSKO  

Ústavní soud konstatoval, že “skutečnost, zda jsou romští žáci umisťováni do oddělených tříd s cílem je diskriminovat na základě jejich rasy nebo etnicity, je klíčová pro určení, zda dochází k diskriminaci”.

ŘECKO  

Nejvyšší soud prostřednictvím “Urgentní písemné vyhlášky” (č. protokolu 720/22-02-201135) žádal všechny žalobce v Řecku, aby “brali v potaz fenomén exkluze Romů z veřejného vzdělávacího systému. Jakýkoli předpojatý přístup k romským dětem by měl být eliminován a měl by být naopak zajištěn rovný přístup ke všem službám státu bez vylučování a diskriminace Romů”.

BULHARSKO  

Rasová segregace znamená jednání nebo záměr, který vede k nedobrovolnému oddělování, odlišování, odlučování osob nebo skupin na základě jejich rasy, etnicity nebo barvy pleti.

RUMUNSKO

Segregace je vážná forma diskriminace, znamenající fyzické oddělení (záměrné i nevědomé) dětí z majority od ostatní společnosti (třídy, školy, instituce a další vzdělávací zařízení), kde je počet dětí z minority ve srovnání s celkovým počtem dětí nerovnoměrný (ve srovnání stejné věkové skupiny v dané administrativní / územní oblasti).

Výše zmíněné definice a rámce mohou pomoci poskytnout celkový obrázek, co si pod pojmem segregace představit, jako formu diskriminace v oblasti vzdělávání, která odděluje nebo vyčleňuje romské děti ze vzdělávání hlavního proudu. To by mělo být poskytnuto v běžných podmínkách všem dětem bez rozdílu.   1.7. Segregace ve školství v České republice Právní ochrana před diskriminací a segregací ve školství Česká republika byla poslední zemí EU, která přijala legislativu k zavedení požadavků antidiskriminačních zákonů EU.36 Přijetí zákona byl nutný krok, aby se ČR vyhnula správnímu řízení EK za selhání při implementaci závazků obsažených ve vyhlášce EU.37 Zákon č. 198/2009 Sb. (Zákon o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před

                                                                                                                        35

Řecký helsinský výbor, Catalytic intervention of the Supreme Prosecutor on the educational exclusion of Roma, 21. 3. 2011, . 36 Trust for Civil Society in Central and eastern Europe, “ČR jako poslední stát EU, který přijal antidiskriminační zákon”, 25. 6. 2009, dostupné na: http://www.ceetrust.org/article/306/ 37 Vyhláška 2000/43/EC ze dne 29. 6. 2000 zavádějící principy rovného zacházení mezi lidmi bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ, a vyhláška 2000/78/EC ze dne 27. 11. 2000 zavádějící obecný rámec k rovnému zacházení v oblasti zaměstnanosti

(12 z 84)

diskriminací a o změně některých zákonů – antidiskriminační zákon (ADL) byl přijat 17. 6. 2009, kdy bylo přehlasováno veto Prezidenta republiky a vešel v platnost 1. 9. 2009.38 Zákaz diskriminace v ADL zahrnuje: rasu, etnický původ, národnost, pohlaví, sexuální orientaci, věk, zdravotní postižení, náboženství, víru nebo přesvědčení.39 Je použitelný v oblasti práva na zaměstnání a přístupu k zaměstnání, přístupu k povolání, podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti, sociálního zabezpečení, přístupu ke vzdělání a jeho zajišťování, přístup ke zboží a službám, včetně bydlení (v případě, že jsou nabízeny veřejnosti, nebo v době, kdy jsou k dispozici).40 V České republice jsou činy jako rasová, třídní segregace proti skupině osob nebo jednotlivcům, členům určité skupiny trestné podle § 402 trestního zákona.41 Na druhou stranu text českého antidiskriminačního zákona, společně s dalšími souvisejícími zákony České republiky, ve skutečnosti neposkytují ochranu a odpovídající postupy proti diskriminaci, jak to vyžaduje směrnice EU.42 Zákon, který vstoupil v platnost od 1. září 2009, je komplexní právní předpis zakazující obecně přímou i nepřímou diskriminaci. Antidiskriminační zákon však neobsahuje žádné výslovné ustanovení, které by přímo zabránilo segregaci romských dětí do speciálních a jiných škol, tříd či studijních skupin. Dosud není v ČR judikatura, která jasně odsuzuje nebo zakazuje segregaci. V praxi lze říci, že ještě nebyla prokázána schopnost ADL sloužit jako efektivní ochrana proti diskriminaci ve vzdělávání.43 Segregace romských dětí ve vzdělávání v České republice V roce 2007 vynesl ESLP rozsudek v případu D. H. a Ostatní proti České republice. Soud rozhodl, že došlo k diskriminaci romských žáků jejich zařazením do segregované a tehdejší zvláštní školy, určené žákům s diagnózou LMP, navštěvované téměř výhradně Romy. Mezinárodní i české NNO již dlouho upozorňují na fakt, že v ČR stále nedochází k podstatným změnám v oblasti zajištění nediskriminačního přístupu ke vzdělání pro romské děti nebo pro děti se znevýhodněními. Romské a další děti, kterým je diagnostikován mentální či jiný hendikep, se stále pohybují v bludném kruhu segregovaného a méně kvalitního vzdělání. Česká vláda selhává v řešení problému diskriminace vůči romským žákům ve vzdělávání a v zajištění inkluzivního vzdělávání pro všechny jako její priority. Nerealizovala potřebnou systémovou reformu po rozsudku D.H. romské děti jsou stále nadměrně vzdělávány v praktických, speciálních a tzv. romských školách a třídách. Žáci se zdravotním                                                                                                                         38

Evropské centrum pro práva Romů (ERRC), písemné vyjádření ERRC o České republice a Vyhlášce o rovnosti ras a dalších právních záležitostech vztahujících se k Integraci Romů, zpráva dostupná na: http://www.errc.org/cms/upload/file/czech-republic-red-written-comments-5-april-2013.pdf 39 Zákon č.198/2009, článek 2(1) 40 Ibid., článek 1(1) 41 Zpráva o opatřeních v boji proti diskriminaci, vyhlášky 2000/43/EC a 2000/78/EC; Zpráva o České republice, PAVLA BOUČKOVÁ, události do data 1. 1. 2012, zpráva dostupná na: http://www.nondiscrimination.net/content/media/2011-CZ-Country%20Report%20LN_FINAL.pdf 42 Evropské centrum pro práva Romů (ERRC), písemné vyjádření ERRC o České republice a Vyhlášce o rovnosti ras a dalších právních záležitostech vztahujících se k Integraci Romů, zpráva dostupná na: http://www.errc.org/cms/upload/file/czech-republic-red-written-comments-5-april-2013.pdf 43 OSJI, ERRC, COSIV, Osmé sdělení výboru ministrů k implementaci rozsudku D.H.: http://www.errc.org/cms/upload/file/eighth-communication-to-the-committee-of-ministers-on-judgmentimplementation-18-may-2012.pdf

(13 z 84)

či jiným znevýhodněním ve speciálních i běžných školách zažívají stejné porušování jejich práva, jako zažívali jejich rodiče a příbuzní.44 V České republice existují 3 typy škol, kde lze segregaci romských žáků vysledovat: 1) Základní / speciální / praktické školy (dřívější zvláštní školy) 2) Základní školy s převahou / s výhradně romskými žáky 3) Třídy pro žáky se znevýhodněními začleněné do běžných škol. Tyto třídy jsou navštěvovány převážně / výhradně romskými žáky, kteří jsou vzděláváni dle vzdělávacích plánů pro žáky s lehkým, středním a těžkým mentálním postižením. Je rozšířeným mýtem, že v oddělených třídách nebo školách pro romské žáky je poskytována lepší péče než v běžných školách, kde by měly být děti vzdělávány společně s ostatními dětmi. Během přijímacího procesu dětí do předškolních a později školních zřízení jsou stále v praxi posuzována jistá kritéria, např.: ü ü ü ü ü ü ü ü ü ü ü ü ü

Barva pleti Další specifické znaky, např. oblečení dané minority apod. Křestní jméno nebo příjmení – příznačné pro určité minority Jména rodičů nebo jejich původ Adresa (tzv. romská ghetta) Doznání se k příslušnosti k romskému etniku Jazyk, přízvuk, způsob komunikace Sociální status (sociální znevýhodnění, kritéria daná zákonem o veřejném vzdělávání pro nevzdělané rodiče dětí, nižší než průměrný příjem atd.) Úroveň vzdělání Postavení na trhu práce (zaměstnání) Další specifické znaky, chování, víra Příjemci sociálních a jiných dávek Druh povolání

V Ostravě existuje několik sociálně vyloučených lokalit obývaných převážně Romy. Především obce jsou zodpovědné za umístění Romů do uměle vytvořených ghett, a tím přispívají k existenci segregovaných škol, protože romské děti obvykle navštěvují nejbližší základní školu. V těchto segregovaných školách s převahou romských žáků (často více než 99%) jsou děti mnohdy vzdělávány podle vzdělávacího programu pro žáky s mentálním postižením. Stává se, že v běžných základních školách jsou děti od počátku třídy rozděleny na třídy pouze s romskými dětmi a třídy pouze s neromskými dětmi. Kvalita vzdělání v tzv. romských třídách je mnohem nižší. Romské dítě ze znevýhodněné rodiny, které navštěvuje běžnou základní školu, je pomalejší, slabší, často je posíláno na vyšetření do PPP (pedagogicko – psychologické poradny), kde diagnóza zní "LMP" (lehké mentální postižení), a následně je na základě doporučení PPP přeřazeno do praktické / speciální školy, kde jsou děti vzdělávány podle jiného než standardního                                                                                                                         44

Písemné vyjádření (ERRC, Advokační centrum pro mentální postižení, Liga lidských práv (LLP) a Platformy pro sociální bydlení) o České republice ke zvážení Výboru pro ekonomická, sociální a kulturní práva. 52. setkání dne 28. 4. – 23. 5. 2014), zpráva dostupná na: http://www.errc.org/cms/upload/file/czech-republic-cescr-march2014.pdf .

(14 z 84)

vzdělávacího plánu (RVP ZV s přílohou LMP). Jakékoli sociální znevýhodnění je považováno za hendikep (sociálně znevýhodněné osoby mohou být definovány jako osoby pocházející z prostředí s nízkým sociokulturním statusem, osoby ohrožené sociálněpatologickými jevy, děti v ústavní péči, kde je nařízen dohled nad rodinou apod.). Někteří ředitelé základních škol jsou proti vyššímu počtu romských žáků ve školách. Bojí se ztráty žáků z většinové populace, proto doporučují zákonným zástupcům romských dětí základní školy praktické nebo základní školy blízko jejich bydliště, tudíž školy segregované. Je však nutné upozornit na občasné neadekvátní výukové metody učitelů, kteří pracují s romskými dětmi, většinou plynoucí z nedostatečné znalosti specifik etnických skupin, které nevedou k zajištění řádných podmínek pro snazší soužití mezi majoritou a menšinami. Romští rodiče si nejsou dostatečně vědomi vzdělávacích možností pro své děti, stejně jako důsledků zápisu žáků do určitých škol či tříd, zejména těch "praktických". Tento nedostatek znalostí je mj. způsoben i tím, že některé vzdělávací instituce neposkytují dostatečné a srozumitelné informace o rodičovských právech a povinnostech v této oblasti. Segregace romských dětí a dětí se sociálním, fyzickým nebo intelektovým hendikepem je hluboce zakořeněna v českém vzdělávacím systému. Mezinárodní lidskoprávní orgány již dlouho vyjadřují znepokojení ze segregace romských dětí ve školách. V srpnu 2011 Výbor pro práva dítěte (CRC) uvedl, že "i nadále jsou zde závažné a rozsáhlé problémy diskriminace ze strany státu, zejména vůči dětem z romské menšiny, včetně systémové a nezákonné segregace dětí romského původu mimo hlavní vzdělávací proud."45 CRC doporučil, kromě jiných opatření, které řeší tento problém, aby česká vláda zajistila "plnou a efektivní integraci dětí romského původu do školského systému, a přitom aplikovala praktická opatření, která usnadní různorodost a začlenění ve všech školách pro všechny děti bez ohledu na jejich etnický původ nebo sociokulturní pozadí.”46 V září 2011 vyjádřil Výbor pro odstranění rasové diskriminace (CERD) "znepokojení nad přetrvávající segregací romských dětí ve vzdělávání." CERD doporučil, aby česká vláda "podnikla konkrétní kroky k zajištění odstranění segregace romských dětí a studentů a zajistila, aby tak nebyli zbaveni svých práv na vzdělání jakéhokoliv typu a na jakékoliv úrovni.”47  

V lednu 2012 vydala Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) zprávu o vzdělávání v České republice, která uvedla, že "zastoupení romských dětí ve zvláštních školách je stále velmi vysoké, i přes rozhodnutí postupně integrovat znevýhodněné studenty do běžných škol."48

                                                                                                                        45

Výsledky pozorování Výboru pro práva dítěte, ČR, U. N. Doc. CRC/C/CZE/CO/3-4 (2011), odst. 30-31, dostupné na: http://www1.umn.edu/humanrts/crc/czech2011.html. 46 Ibid, odst 62(a). 47 Výbor pro eliminaci rasové diskriminace, ČR – výsledky pozorování, 2. 9. 2012, odst. 12, dostupné na http://www2.ohchr.org/english/bodies/cerd/cerds79.htm. 48 Posudek OECD k evaluaci a hodnocení vzdělávání, ČR, “hlavní závěry” leden 2012, dostupné na: http://www.oecd.org/document/48/0,3746,en_2649_39263231_44567984_1_1_1_1,00.html, p.129.

(15 z 84)

Komisař Rady Evropy pro lidská práva Thomas Hammarberg zdůraznil potřebu naléhavých reforem v českém školství ve své zprávě z února 2012 o ochraně lidských práv Romů a kočovníků v Evropě.49 V říjnu 2012 v rámci Všeobecného pravidelného přezkumu OSN (UPR) vyzvalo Českou republiku 16 zemí k realizaci Národního akčního plánu inkluzivního vzdělávání (NAPIV) a k odstranění pokračující segregace romských dětí ve školách. ČR bylo také doporučeno, aby poskytla nezbytné lidské a jiné zdroje a stanovila jasné, měřitelné cíle pro přeřazování dětí do běžného vzdělávání a pro celkové odstranění segregace ve vzdělávacím systému.50 V říjnu 2012 v rámci návštěvy a následné zprávy Úřad OBSE pro demokratické instituce a lidská práva (ODIHR) vyzval českou vládu "aby dělala více pro překonání marginalizace a segregace dětí z komunit Romů a Sintů ve školách". Zpráva také "doporučila MŠMT, aby převzalo vedoucí roli v procesu a poskytlo pedagogům jasné pokyny týkající se inkluzivního vzdělávání."51 Ve své hodnotící zprávě z roku 2013 o Národní strategii integrace Romů v EU došla Evropská komise k závěru, že bez ohledu na závazky učiněné členskými státy a přijaté antidiskriminační zákony rasismus a diskriminace vůči Romům pokračuje. Evropská komise poukázala především na přetrvávající a rozšířenou segregaci romských dětí ve vzdělávání v několika členských státech, jako i v České republice.52

2. PRÁVO A PŘÍSTUP KE VZDĚLÁNÍ, DŮSLEDKY SEGREGACE Právo na vzdělání je mezinárodně uznávané právo. Je zakotveno v mnoha standardních nástrojích, od Všeobecné deklarace lidských práv k různým úmluvám, prohlášením, doporučením, rámcům a programům. Mezinárodní úmluvy o lidských právech stanovují právní povinnosti pro právo na vzdělání a slouží k podpoře a rozvoji práva každého člověka na vzdělání bez diskriminace a vyloučení.53

                                                                                                                        49

Komisař Rady Evropy pro lidská práva, práva Romů a kočovníků v Evropě, únor 2012, dostupné na http://www.coe.int/t/commissioner/source/prems/prems79611_GBR_CouvHumanRightsOfRoma_WEB.pdf Str. 126. 50 Zpráva pracovní skupiny UPR: Česká republika. A/HRC/22/3, rec. 94.104. 51 OSCE/ODIHR, Rovný přístup ke vzdělání pro romské děti: Zpráva z hodnotící návštěvy ČR, říjen 2012. Dostupné na: http://www.osce.org/odihr/96661 52 EK, Kroky k implementaci národních strategií integrace Romů, 2013, dostupné na http://ec.europa.eu/justice/discrimination/files/com_2013_454_en.pdf 53 Úmluva UNESCO proti diskriminaci ve vzdělávání ( 1960) a články 13 a 14 ( právo na vzdělání ) Mezinárodního paktu o hospodářských , sociálních a kulturních právech : srovnávací analýzy ( 2006 ): http://unesdoc.unesco.org/images/0014/001459/145922e.pdf

(16 z 84)

2.1 Právo na vzdělání zakotvené v mezinárodních a národních právních prostředcích Nezbytné pro plné uplatnění práva a přístupu ke vzdělávání je i právo na přístup k veřejným vzdělávacím institucím na nediskriminačním základě. Toto právo je porušeno, pokud mají například lidé patřící do specifické etnické, jazykové nebo náboženské skupiny omezený přístup k veřejným institucím, jako je tomu v případě romských dětí v některých evropských zemích54. Následující nástroje jsou důležité pro boj proti školní segregaci. MEZINÁRODNÍ SMLOUVY

Všeobecná deklarace lidských práv55: čl. 26. 1966 Mezinárodní smlouva o ekonomických, sociálních a kulturních právech56: čl. 2 (2); 3; 13 & 14. 1966 Mezinárodní smlouva o občanských a politických právech57: čl. 26. 1989 Úmluva o právech dítěte58: čl. 2; 28 & 29. 1979 Smlouva o eliminaci diskriminace na ženách59: čl. 10. Smlouva o eliminaci všech forem rasové diskriminace: čl. 1; 2 & 5. UNESCO Smlouva proti diskriminaci ve vzdělávání: čl. 1; 3 & 4.

NÁRODNÍ SMLOUVY

1950 Evropská smlouva o lidských právech60 (ESLP): Protokol I, čl. 2 1996 Revidovaná verze Evropské sociální charty61: čl. 10 1995 Smlouva Evropské rady o ochraně menšin62: čl. 12 & 14 EU Charta základních lidských práv63: čl. 14

Dle článku 3, odst. 1 Úmluvy o právech dítěte musí být s dětmi vždy zacházeno v souladu s nejlepším zájmem dítěte. Zisk kvalitního a úplného vzdělání, které je nezbytné pro úspěšný start do života, je bezpochyby v nejlepším zájmu dítěte. Mělo by být v primárním zájmu státu poskytnout kvalitní vzdělání všem dětem bez ohledu na jejich situaci.                                                                                                                         54

DH a Ostatní proti České republice, ESLP, Velký senát, 2007, 57325/00. F. Coomans, Diskriminace a stigmatizace ve vzdělávání: Případ romských dětí v ČR, Willems (Ed.), Rozvoj a autonomie práv dětí, zplnomocnění dětí, poskytovatelé péče a komunity, Intersentia 2002. 55 Valné shromáždění OSN, Všeobecná deklarace lidských práv, 10. 12. 1948, A/RES/217/A (III). Deklarace není smlouva, protože však obsahuje právo, které je později začleněno do smluv z r. 1966, je považována za důležitý dokument. 56 993 UNTS 3. 57 1966 Mezinárodní smlouva o politických a občanských právech, 999 UNTS 171. 58 1577 UNTS 3. 59 1249 UNTS 13. 60 ETS č. 5. 61 ETS č. 163. 62 ETS č. 157. 63 Publikováno v Official Journal of the European Communities, dne 18. 12. 2000 (2000/C 364/01).

(17 z 84)

Vhodné výukové metody by měly maximalizovat a rozvíjet schopnosti žáků a měly by být přizpůsobeny jejich potřebám. Tento přístup je stanoven v článku 23, odstavce 3 ve spojení s článkem 29, odstavcem 1 Úmluvy o právech dítěte, která klade důraz na celkový rozvoj osobnosti a schopností a plného potenciálu dětí. 2.2 Politika EU v oblasti inkluze Romů a vzdělávání Boj proti diskriminaci na základě rasy nebo etnického původu, sociálního vyloučení a marginalizace je dnes nedílnou součástí evropských politik. Evropská unie vydala zvláštní právní předpisy proti diskriminaci na základě rasy nebo etnického původu (směrnice 2000/43). Nicméně zatím nebyl před Soudním dvorem EU řešen žádný případ rasismu a etnické diskriminace. Směrnice o rasové rovnosti (2000/43) se vztahuje také k nediskriminačnímu přístupu ke vzdělávání, ale EK nezahájila žádné strategické soudní spory nebo přestupková řízení k řešení problému školní segregace Romů v členských státech EU. Na druhou stranu se sociální a hospodářské začlenění Romů stalo prioritou pro orgány EU a členské státy. Dne 7. dubna 2010 EK předložila své sdělení o sociální a ekonomické integraci Romů v Evropě (IP / 10/407, MEMO / 10/121) - první politický dokument věnovaný speciálně Romům. Obsahoval ambiciózní program pro začleňování Romů, stejně jako složitost a provázanost problémů, kterým čelí romské komunity v oblastech sociálního vyloučení, nízkého vzdělání, překážek na trhu práce, segregace v bydlení a špatného zdravotního stavu. Členské státy EU vyjádřily své závazky na podporu začleňování Romů v květnu 2011, spolu se závěry Rady o zdraví a ochranu spotřebitele v Rámci EU pro vnitrostátní strategie integrace Romů do roku 2020.64 V červnu 2011 EU schválila ve svém závěru65 Zprávu předsednictví o začleňování Romů. V kontextu rámce EU66 byly členské státy vyzvány Evropskou komisí k představení národní strategie pro začleňování Romů a zvláštní opatření týkající se Romů v rámci širšího sociálního začlenění. Hlavní odpovědnost, jakož i kompetence ke zlepšení situace všech marginalizovaných lidí včetně Romů, nesou členské státy. Každý členský stát EU vypracoval Strategii pro Romy nebo sadu integrovaných politických opatření, které byly hodnoceny Evropskou komisí ve Sdělení přijatém v roce 201267. Evropská rada přijala doporučení k účinným opatřením na integraci v členských státech dne 9. prosince 201368. Hodnotící zpráva EK z roku 2013 Evropské komise byla zaměřena zejména na strukturální předpoklady potřebné v každé zemi69, zatímco zpráva z roku 2014 hodnotila celkový pokrok ve všech klíčových oblastech.70

                                                                                                                        64

. . 66 . 67 Národní strategie pro integraci Romů: první krok k implementaci EU rámce, dostupné na: 68 Doporučení Rady ze dne 9. 12. 2013 k efektivním opatřením na integraci Romů v členských státech, 2013/C 378/01, dostupné na: http://eur-lex.europa.eu/legal-content/en/TXT/?uri=CELEX:32013H1224(01). 69 Zpráva: 70 Zpráva: http://ec.europa.eu/justice/discrimination/files/roma_implement_strategies2014_en.pdf. 65

(18 z 84)

Vzdělání je považováno za jednu ze čtyř klíčových oblastí, které se Národní strategie věnují. Cílem EU je zajistit, aby všechny romské děti dokončily alespoň základní školu a měly přístup ke kvalitnímu vzdělání.71 Všechny členské státy uznávají význam vzdělání a většina z nich stanovila cíle, obecně nad rámec minimálního standardu ukončení základní školy stanovené v rámci EU. Cíle pokrývají širší spektrum vzdělávání od předškolního72 vzdělávání po sekundární a dokonce i vysokoškolské vzdělání. Nicméně mnoho ještě zbývá udělat. Několik členských států se stále potýká s řešením školní segregace romských dětí. Bulharsko náležitě neřešilo segregaci v primárním a sekundárním vzdělávání, jakož i sledování a sběr dat. Česká republika, Řecko, Portugalsko, Polsko, Slovensko a Maďarsko stále potřebují implementovat více integrovaných opatření k boji proti segregaci Romů ve vzdělávacím systému a určit míru reakce na specifické potřeby romských dětí.73 V prosinci 2013 byl zaznamenán pozitivní vývoj, kdy Rada Evropské unie uvedla konkrétní doporučení na efektivní opatření k integraci Romů v oblasti vzdělávání, jakož i nediskriminace. Rada EU vyzvala členské státy EU k: “Zajištění rovného zacházení a přístupu romských dětí ke kvalitnímu vzdělávání, eliminaci segregace ve školství a k ukončení neopodstatněného zařazování romských žáků do tříd či škol pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami.74 Teprve se ukáže, do jaké míry a kdy začnou členské státy EU efektivně zavádět opatření schválené na nejvyšší evropské politické úrovni Radou EU. 2.3. Vzdělávací systém v České republice a důsledky segregace ve vzdělávání Rovný přístup ke vzdělávání a zákaz diskriminace je obsažen v Zákoně č. 561/2004 Sb. - Zákon o předškolním, základním středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), spolu s principy a cíli ve vzdělávání. Každý občan České republiky nebo jiného členského státu EU má právo na rovný přístup ke vzdělávání bez jakékoli diskriminace                                                                                                                         71

Cíle EU v oblasti integrace Romů jsou obsaženy ve Sdělení "EU Rámec pro národní strategie integrace Romů do roku 2020", COM(2011)173 ze dne 5. 4. 2011. 72 Strategie prevence sociálního vyloučení v Evropě 2020 – rozvoj v raném dětství a inkluze romských rodin – oficiální zpráva Evropské platformy pro inkluzi Romů v době belgického předsednictví EU, ve spolupráci s UNICEF, European Social Observatory, Belgian Federal Planning Service for Social Integration, 2011: . 73 Dokument EK doplnující národní strategie: první krok k implementaci EU rámce 2012, dostupné na http://ec.europa.eu/justice/discrimination/files/roma_nat_integration_strat_en.pdf; EK, kroky kupředu v implementaci strategií pro inkluzi Romů, 2013, dostupné na http://ec.europa.eu/justice/discrimination/files/com_2013_454_en.pdf; zpráva EK z roku 2014 k implementaci EU rámce pro národní strategie romské inkluze, dostupné na http://ec.europa.eu/justice/discrimination/files/roma_implement_strategies2014_en.pdf. 74 Ibid

(19 z 84)

na základě rasy, barvy pleti, pohlaví, jazyka, vyznání nebo víry, národnosti, etnického původu, sociálního statusu, majetku, zdravotního stavu nebo jiného statusu občana.75 Školský zákon zaručuje dětem se speciálními vzdělávacími potřebami právo na vzdělávání, jehož obsah, formy a metody odpovídají jejich vzdělávacím potřebám a schopnostem, vytvoření nezbytných podmínek, aby bylo vzdělání možné76. Zákon definuje dítě, žáka a studenta se speciálními vzdělávacími potřebami - osoba se zdravotním postižením, zdravotním nebo sociálním znevýhodněním.77 Ve skutečnosti jsou romské děti obvykle považovány za sociálně znevýhodněné, a to na základě jejich rodinného prostředí, z něhož pocházejí, s nízkým sociálním a kulturním postavením.78 Tyto děti jsou většinou diagnostikovány ve školském poradenském zařízení (PPP) jako děti s lehkým mentálním postižením, což znamená, že jsou považovány za zdravotně postižené, a proto jsou přeřazovány z hlavního vzdělávacího proudu do praktických škol nebo tříd, i když nemají zdravotní handicap. Školský zákon změnil dřívější systém zvláštních a běžných škol. I přes formální zrušení dřívějších zvláštních škol, které v minulosti vzdělávaly velkou část romských žáků, segregace romských dětí nadále probíhá ve školách s redukovanými osnovami, i když tyto školy již nejsou označené jako "zvláštní". Neexistují žádná jasná a objektivní kritéria pro umístění žáků do speciálních škol, žádná opatření ke zvýšení vzdělání odborníků v oblasti vzdělávání, podpora systému založeného na kulturní rozmanitosti. Využití kulturně citlivých nebo upravených testů pro stanovení akademických a intelektuálních schopností dětí z etnických menšin je nízké. Podobná situace je ve vztahu k realizaci a zavádění dalších opatření, které zajišťují začlenění romských dětí do hlavního vzdělávacího proudu.79    

Dle zpráv nevládních organizací v oblasti lidských práv80 se i po změně školské legislativy nepodařilo vymýtit systém nižší kvality vzdělávání pro tisíce romských žáků, kteří jsou na segregovaných základních školách i školách praktických nadále vzděláváni dle osnov pro děti s lehkým mentálním postižením. Změna názvu škol je matoucí; ani rodiče, ani MŠMT nemají jasnou představu o typech a kvalitě vzdělávání poskytované Romům v různých školách. Právní předpisy upravující nový systém jsou nesrozumitelné.81 Navíc výraz "praktická škola" nebyl jasně vymezen v české legislativě; různé zákony, vyhlášky a politiky se na tento termín odkazují s rozdíly.82                                                                                                                         75

§ 2 článek 1 (a), zák. 561/2004 Zákon o předškolním, základním středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) 76 §16 článek (6), zák. 561/2004 Zákon o předškolním, základním středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) 77 §16 článek (1), zák.561/2004 Zákon o předškolním, základním středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) 78 §16 článek (4) (a), zák.561/2004 Zákon o předškolním, základním středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) 79 Zpráva o opatřeních v boji proti diskriminaci, vyhlášky 2000/43/EC a 2000/78/EC; Zpráva o ČR, PAVLA BOUČKOVÁ, situace do 1. 1. 2012. http://www.non-discrimination.net/content/media/2011-CZCountry%20Report%20LN_FINAL.pdf 80 Písemné vyjádření (ERRC, Advokační centrum pro mentální postižení, Liga lidských práv (LLP) a Platformy pro sociální bydlení) o České republice ke zvážení Výboru pro ekonomická, sociální a kulturní práva. 52. setkání dne 28. 4. – 23. 5. 2014), zpráva dostupná na: http://www.errc.org/cms/upload/file/czech-republic-cescr-march2014.pdf 81 Ibid 82 Veřejný ochránce práv, výzkum Ombudsmana týkající se etnického složení žáků dřívějších zvláštních škol, Brno, 2012, dostupná na: http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/DISKRIMINACE/Vyzkum/Vyzkum_skoly-zprava.pdf.

(20 z 84)

Česká republika přijala Národní akční plán inkluzivního vzdělávání (NAPIV83) v březnu 2010 a vytvořila také inkluzivní vzdělávací plán. Ve stejném roce Česká školní inspekce (ČŠI) provedla tematické šetření84, ze kterého vyplynulo, že 83% bývalých zvláštních škol podstoupilo transformaci předpokládanou školským zákonem a nadále se profilují jako "skryté zvláštní školy." Bylo zjištěno, že romské děti tvoří asi 35% žáků s diagnózou LMP, a v některých oblastech jde až o nadpoloviční většinu žáků (53%). Stejně tak bylo zjištěno, že nejméně 5 000 žáků je vzděláváno v praktických školách bez řádné lékařské diagnózy. V září 2011 vláda České republiky schválila Strategii boje proti sociálnímu vyloučení 2011-2015.85 Nicméně až doteď nebyl pro NAPIV ani Strategii vyčleněn rozpočet ani navržen časový plán, implementace není závazná pro jakýkoliv resort. V roce 2012 Evropská komise částečně pozastavila vyplácení prostředků ze strukturálních fondů v oblasti vzdělávání, když se ukázalo, že část finančních prostředků, které měly být určeny na financování pro-inkluzivních opatření, byly použity pro jiné účely.86 Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD)87 kritizovala vysoké disproporcionality v umisťování romských dětí do speciálních škol. V reakci na zprávu komisaře pro lidská práva Ombudsman potvrdil pokračující diskriminaci romských dětí. Výzkum na vzorku 68 bývalých zvláštních škol zjistil, že v průměru 35% žáků na těchto školách je romského původu.88 V listopadu 2012 česká vláda předložila nový konsolidovaný akční plán Výboru ministrů Rady Evropy o implementaci rozsudku DH.89 Dle vyjádření nevládních organizací90 některá opatření uvedená v akčním plánu byla zcela zpožděna nebo nerealizována. Česká vláda uvedla politickou nestabilitu, jež otřásla zemí v roce 2013 (vláda padla v červnu, volby se konaly v říjnu, a nová vláda, po sérii překážek ze strany prezidenta, byla potvrzena Parlamentem na konci února 2014) jako důvod pro nedostatečné plnění rozsudku DH. Realizace většiny opatření v rámci akčního plánu nevyžadovala politické akce, ale spíše soustředěné úsilí ministerstva školství držet se harmonogramu a činností nevržených v roce 2012.91 Ačkoli postupné zrušení praktických škol bylo zařazeno do strategie i akčního plánu,                                                                                                                         83

MŠMT, Národní plán pro inkluzivní vzdělávání 2010, dostupné na: http://www.msmt.cz/socialniprogramy/narodni-akcni-plan-inkluzivniho-vzdelavani. 84 http://www.csicr.cz/cz/dokumenty/tematicke-zpravy/zprava-z-kontrolni-cinnosti-v-byvalych-zvlastnichskolach 85 Agentura pro sociální začlenování, Strategie v boji proti sociálnímu vyloučení na období 2011-2015. 86 http://www.amnesty.cz/z700/inkluzivni-vzdelavani-v-ceske-republice-ukol-nesplnen 87 http://www.oecd.org/edu/preschoolandschool/49480900.pdf 88 http://www.ochrance.cz/tiskove-zpravy/tiskove-zpravy-2012/vyzkum-potvrdil-neprimou-diskriminaciromskych-zaku/ 89 Vláda ČR, Konsolidovaný akční plán k výkonu rozsudku DH, dostupné na: https://wcd.coe.int/ViewDoc.jsp?id=1846711&Site=CM&BackColorInternet=DBDCF2&BackColorIntranet =FDC864&BackColorLogged=FDC864. Please, see the overview of the DH case documentation and developments since 2007 up today here: http://www.errc.org/cikk.php?cikk=3559. 90 Písemné vyjádření ERRC, Advokační centrum pro mentální postižení, Liga lidských práv (LLP) a Platformy pro sociální bydlení) o České republice ke zvážení Výboru pro ekonomická, sociální a kulturní práva. 52. setkání dne 28. 4. – 23. 5. 2014), zpráva dostupná na: http://www.errc.org/cms/upload/file/czech-republic-cescr-march2014.pdf 91 ERRC, OSJI, OSF Praha, COSIV, pro Radu ministrů Rady Evropy k případu DH, listopad 2013, dostupné na: http://www.errc.org/cms/upload/file/tenth-communication-to-the-committee-of-ministers-on-judgmentimplementation-november-2013.pdf.    

(21 z 84)

nově jmenovaný ministr školství prohlásil, že nemá v úmyslu uzavřít školy praktické92; dle ministra uzavření praktických škol "problém nevyřeší. Máme systém speciálních a praktických škol a měli bychom toto hrdě prosazovat v Evropě."93  

V České republice existují dva paralelní vzdělávací systémy - tradiční školy (běžné základní školy) a základní školy praktické (bývalé zvláštní školy). V poslední době vznesla PPP vážné obavy týkající se přesnosti a přiměřenosti postupů pro posuzování v rámci procesu zápisu do praktického vzdělávacího systému, zejména pokud jde o romské žáky. Došla k závěru, že většina běžně používaných testů (WISC III) dostatečně nezohledňuje specifickou situaci romských dětí. I když MŠMT vytvořilo pracovní skupinu k přezkoumání objektivity a účelu nástrojů pro posuzování, nedošlo k žádným změnám v použití chybných testů a hodnotících nástrojů. Diagnostická centra pokračují v oddělování dětí na základě nástroje, o kterém existují "vážné pochybnosti". Neexistují žádné záruky nebo pokyny, aby testy již nebyly využívány. Tyto testy, i kdyby byly zachovány a objektivizovány, naznačují, že zdravotní postižení může být oprávněným důvodem pro oddělování romských dětí a nadále podporují diskriminaci v rozporu s Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením (CPRD).94 Výzkum Ombudsmana v roce 2012, který je považován mnoha odborníky za nejreprezentativnější ze šesti stávajících statistických zjišťování podílu romských dětí v praktickém vzdělávání95 zdůraznil, že romské děti jsou i nadále nadměrně zastoupeny ve školách a třídách určených pro děti s lehkým mentálním postižením, kde tvoří přibližně 35% všech dětí.96 Podle různých odhadů v ČR žije 150 000 až 300 000 Romů (1.4.-2.8% populace)97, takže podíl romských dětí ve školách a třídách určených pro děti s mentálním postižením je více než 10-krát vyšší.98                                                                                                                         92

Parlamentni Listy.cz, ‘Chladek: Vítáme, že ministr Fiala neuzavře praktické školy’, 9. 3. 2013, dostupné na: http://www.parlamentnilisty.cz/arena/politici-volicum/Chladek-Vitam-ze-ministr-Fiala-prakticke-skoly-rusitnebude-264980; Idnes.cz, ‘Schools lack conditions for promoting inclusion’, 19. 1. 2014, dostupné na: http://zpravy.idnes.cz/skolam-chybi-podminky-na-inkluzi-d4n-/domaci.aspx?c=A131017_164157_domaci_jj. 93 Idnes.cz, ‘Školám chybí podmínky k propagaci inkluze’, 19. 1. 2014, dostupné na: http://zpravy.idnes.cz/skolam-chybi-podminky-na-inkluzi-d4n-/domaci.aspx?c=A131017_164157_domaci_jj. 94 Písemné vyjádření ERRC, Advokační centrum pro mentální postižení, Liga lidských práv (LLP) a Platformy pro sociální bydlení) o České republice ke zvážení Výboru pro ekonomická, sociální a kulturní práva. 52. setkání dne 28. 4. – 23. 5. 2014), zpráva dostupná na: http://www.errc.org/cms/upload/file/czech-republic-cescr-march2014.pdf 95 Ibid. Romské děti v (dřívějších) zvláštních školách – statistická data: MŠMT 2009a: Vzdělávací dráha a šance romských žáků v základních školách v blízkostech sociálně vyloučených lokalit: 50% zkoumaných škol mělo více než 50% romských žáků. MŠMT 2009b: Analýza individuálního přístupu učitelů se SVP: zkoumané školy mají více než 44% romských žáků. Institut pro informace v oblasti vzdělávání 2009: Monitoring RVP, Praha, zkoumané školy měly více než 35% romských žáků. CSI 2010: Obecné informace z tematické inspekce dřívějších zvláštních škol, Praha, CSI: zkoumané školy měly více než 35 % romských žáků. Veřejný ochránce práv 2012: Výzkum VOP ohledně etnického složení žáků dřívějších zvláštních škol, Brno, VOP: monitorované školy měly více než 32% romských žáků. CSI 2012: Tematická zpráva o pokroku v transformaci dřívějších zvláštních škol ve šk. roce 2011/2012: 26.4 % žáků byli Romové. Toto metodické šetření bylo zpochybněno VOP a ERRC. CSI 2013: Ve výroční zprávě CSI je uvedeno, že romské děti představují 28% všech dětí vzdělávaných dle redukovaných učebních osnov. Výzkum a metodika nebyly uveřejněny. 96 VOP, Výzkum k otázce etnického složení žáků dřívějších zvláštních škol, Brno, 2012, dostupné na: http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/DISKRIMINACE/Vyzkum/Vyzkum_skoly-zprava.pdf 97 Ministr pro lidská práva, Koncept romské integrace 2010-2013, dostupné na: http://ec.europa.eu/justice/discrimination/files/roma_czech_republic_strategy_en.pdf . EK, Rámec pro národní

(22 z 84)

Průzkum UNDP v domácnostech na téma "vzdělávání Romů v komparativní perspektivě" zdůrazňuje, že 17% všech romských dětí ve věku od 7 do 15 let navštěvuje praktické a speciální školy a 60% těchto dětí jsou umístěny v etnicky segregovaných speciálních / praktických školách s převahou romských žáků.99 Romské děti v České republice jsou segregovány nejen v základních školách praktických100, ale i v běžných základních školách s třídami pro žáky s LMP, kde většina žáků jsou romské děti. Některé běžné základní školy rozdělují i třídy do dvou skupin. V jedné skupině jsou vzdělávány děti z většinové společnosti, ve druhé skupině romské děti. Obě třídy mají oficiálně běžné kurikulum, ale v praxi jsou skupiny romských žáků vzdělávány pomaleji a tudíž jejich výsledky odpovídají vzdělávání dle redukovaných osnov. Další forma segregace je v sociálně vyloučených lokalitách, kde jsou běžné základní školy navštěvovány 90 a více procenty romských žáků. Rodiče dětí z většinové populace odmítají umístění svých dětí do těchto škol, považují je za nekvalitní, tzv. romské školy. Podle poznatků z pilotního projektu realizovaného v Ostravě NNO Vzájemné soužití o.p.s. v lednu 2014 dochází někdy k segregaci romských dětí již před a během procesu zápisu, kdy někteří ředitelé škol doporučují romským rodičům segregované školy i bez doporučení školských poradenských zařízení. Například ředitel běžné, nesegregované základní školy položil romským rodičům dotaz: "Nebude vašemu dítěti lépe ve vaší škole?", kdy tento ředitel neočekával větší zájem romských dětí o registraci. Ředitelé škol se nestydí veřejně vyjádřit svůj "strach", že v případě přijetí určitého počtu romských dětí ztratí na svých školách většinu neromských dětí. Bez ohledu na typ segregace ve školách a postoj některých pedagogů nebo některých neromských rodičů romské děti absolvující tento typ vzdělání nemají šanci na úspěch ve vstupních testech na jakoukoli střední nebo vysokou školu. Následně budou tyto děti neúspěšné na trhu práce a skončí v začarovaném kruhu chudoby a sociálního vyloučení. Je zřejmé, že školní segregace negativně ovlivňuje vzdělávací a duševní vývoj romských dětí s velmi negativními následky na jejich rovné právo na vzdělání.

                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                    strategie integrace Romů’ příloha: dostupné na: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2011:0173:FIN:EN:PDF. 98 Písemné vyjádření ERRC, Advokační centrum pro mentální postižení, Liga lidských práv (LLP) a Platformy pro sociální bydlení) o České republice ke zvážení Výboru pro ekonomická, sociální a kulturní práva. 52. setkání dne 28. 4. – 23. 5. 2014), zpráva dostupná na: http://www.errc.org/cms/upload/file/czech-republic-cescr-march2014.pdf 99 UNDP, Roma Education in Comparative Perspective, 2012, pp. 67-68. 100 "Segregace je jednání, kdy společnost dává najevo určité skupině lidí, že jsou horší, než ostatní." (Kenneth Clarke, svědek v procesu Brown vs. Board of Education 1956).

(23 z 84)

3. PRÁVO

NA VZDĚLÁNÍ

–

VÝKLAD

EVROPSKÉ

ÚMLUVY O OCHRANĚ LIDSKÝCH PRÁV A

ZÁKLADNÍCH SVOBOD

 

Mezinárodní orgány pro lidská práva neustále zdůrazňují, že význam práva na vzdělání je jedno z nejzákladnějších.101 Každý má právo na vzdělání, což je základním lidským právem ve všech mezinárodních a regionálních systémech ochrany lidských práv, včetně Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.102 V právní nauce je rovný přístup ke vzdělání jmenován jako "klíč k a dosažení větší ekonomické a politické moci, a tak rovnosti ve společnosti.103" Říká se, že pro romské děti v Evropě zůstává přístup ke vzdělání snem. Diskriminace v přístupu ke vzdělávání romských dětí probíhá prostřednictvím segregace, libovolného umístění do škol s redukovanými osnovami, nesprávné diagnózy na základě zkreslených testů, které neberou v úvahu specifika romské menšiny atd.104 3.1. Článek 2 Protokolu č. 1 Evropské úmluvy o lidských právech Článek 2 Protokolu 1 k Evropské úmluvě o lidských právech stanoví, že: "Nikomu nesmí být odepřeno právo na vzdělání. Při výkonu jakýchkoli funkcí, které předpokládá ve vztahu ke vzdělávání a učení, bude stát respektovat právo rodičů zajišťovat takové vzdělání, které bude ve shodě s jejich vlastním náboženským a filozofickým přesvědčením." V belgických jazykových případech ESLP rozhodl, že "První věta článku 2 protokolu 1 zaručuje na prvním místě právo přístupu ke vzdělávacím institucím existujících v daném okamžiku, ale takový přístup představuje pouze část práva na vzdělání. Aby bylo "právo na vzdělání" účinné, je mj. nezbytné, aby osoba, která je příjemcem, měla možnost mít ze získaného vzdělání zisk, to znamená právo získat v souladu s pravidly platnými v každém státě oficiální uznání studií, které dokončil.105 Kromě toho Soud konstatoval, že "právo na vzdělání je zaručeno v první větě článku 2 v podstatě vyzývá k regulaci ze strany státu, k nařízením, které se mohou lišit v čase a místě podle potřeb komunity a jednotlivců. Je samozřejmé, že toto nařízení nesmí poškozovat                                                                                                                         101

Obecný komentář č. 13 Výboru ekonmických, sociálních a kulturních práv OSN definuje vzdělání jako právo člověka stejně jako nezbytný prostředek k výkonu jiných lidských práv. Jako právo na emancipaci je vzdělání základní prostředek, díky kterému se mohou ekonomicky a sociálně marginalizované děti a dospělí dostat z chudoby a získat prostředek k aktivní účasti na občanském životě, v komunitách. Dostupné na: http://www.unhchr.ch/tbs/doc.nsf/0/ae1a0b126d068e868025683c003c8b3b?Opendocument 102 Např.Smlouva UNESCO proti diskriminaci ve vzdělávání (1960), dostupné na: http://portal.unesco.org/en/ev.php-URL_ID=12949&URL_DO=DO_TOPIC&URL_SECTION=201.html; Úmluva o právech dítěte (1989), dostupná na: http://www2.ohchr.org/english/law/crc.htm; čl. 2 protokolu č.1 Evopské úmluvy o lidských právech a základních svobodách, dostupné na: http://conventions.coe.int/Treaty/en/Treaties/Html/009.htm 103 M.E.A Goodwin, Taking on racial segregation: the European Court of Human Rights at a Brown v. Board of Education moment?, str. 94, dostupné na: http://arno.uvt.nl/show.cgi?fid=96970 104 Farkas Lilla, Segregace romských dětí ve vzdělávání, Strukturální diskriminace, Směrnice o rasové rovnosti, str. 91, dostupné na: http://www.non-discrimination.net/content/media/Segregation%20of%20Roma%20Childr en%20in%20Education%20_en.pdf 105 ESLP, Belgian linquistic case, rozsudek ze dne 23. 7. 1968, odst. 4; Kjeldsen, Busk Madsen and Pedersen v. Denmark, 7. 12. 1976, § 52, Série A č. 23; a Leyla Şahin v. Turkey [GC], no. 44774/98, § 152, ECHR 2005-XI).

(24 z 84)

podstatu práva na vzdělání, ani nesmí být v rozporu s jinými právy zakotvenými v Úmluvě."106 Ve své nedávné judikatuře ESLP zopakoval, že slovo "respekt" v článku 2 Protokolu 1 znamená více než "na vědomí" nebo "brát v úvahu"; znamená to také nějaké přínosné povinnosti ze strany státu.107 Na druhou stranu je třeba zdůraznit, že primárním cílem článku 2 Protokolu 1 je garantovat právo na nediskriminační přístup ve stávajících vzdělávacích zařízeních. Právo na vzdělání, chápané jako právo rovného přístupu, vyžaduje nepřímo existenci a udržování minimálního vzdělání poskytovaného státem, jinak by toto právo bylo iluzorní, a to zejména pro ty, kteří nemají dostatečné prostředky ke správě vlastních institucí.108 3.2. Právo na vzdělání romských dětí a principy ESLP Evropský soud pro lidská práva vyvinul díky své judikatuře několik důležitých norem, na něž se odvolává, když se odkazuje na právo na vzdělání a zákaz diskriminace romských dětí.   PRÁVO NA NEDISKRIMINACI V PŘÍPADECH SOUVISEJÍCÍCH S ROMY

Podle judikatury ESLP článku 14 k diskriminaci dochází, pokud je s osobami bez objektivního a rozumného odůvodnění v podobných situacích zacházeno odlišně109 nebo když státy nedokážou zacházet jinak s osobami, jejichž situace je výrazně odlišná.110 ESLP uvedl, že "v současné demokratické společnosti postavené na zásadách plurality a respektování různých kultur nelze objektivně odůvodnit rozdíl v zacházení, který je založen výlučně nebo v rozhodující míře na etnickém původu osoby.”111 ESLP konstatoval, že obecná politika nebo opatření, které mají neúměrně škodlivé účinky na určitou skupinu, mohou být považovány za diskriminační, bez ohledu na to, že nejsou specificky zaměřeny na tuto skupinu112, a v souladu s právem EU, zejména Směrnicí o rasové rovnosti, může taková situace představovat "nepřímou diskriminaci", která nevyžaduje nutně diskriminační úmysl.113 ESLP rovněž upřesnil, že diskriminace, která je v rozporu s Úmluvou, může vyplývat ze skutečného stavu.114 Ve své judikatuře ESLP poznamenal, že Romové by neměli být jen chráněni před diskriminací, ale vyžadují zvláštní ochranu.115 Jak potvrzuje mnoho evropských a                                                                                                                         106

Ibid odst.5 Campbell a Cosans vs. Spojené království, 2. 2. 1982, § 37, Series A no. 48. 108 Pieter van Dijk, Fried van Hoof, Arjen van Rijn, Leo Zwaak, Teorie a praxe evropských lidskoprávních smluv, 4. edice, Intersentia, Antwerpen-Oxford, 2006, str. 899. 109 Willis vs. Spojené království, žádost č. 36042/97, odst. 48, a Okpisz v Německo, žádost č. 59140/00, odst. 33 110 Thlimmenos v Řecko [GC], žádost č. 34369/97, odst. 44, “Případ vztahující se k jistým aspektům zákona ohledně jazyků ve vzdělávání v Belgii” Belgie, rozsudek ze dne 23. 7. 1968, Series A no. 6, odst. 10 111 Timishev vs. Rusko, žádost č. 55762/00 a 55974/00, odst. 58. 112 Hugh Jordan vs. Velká Británie, žádost č. 24746/94, odst. 154; Hoogendijk vs. Nizozemí, žádost č. 58461/00 113 Rozsudek D.H. a Ostatní proti České republice, žádost č. 57325/00, odst.184. 114 Zarb Adami vs Malta, žádost č. 17209/02, odst. 76 115 Chapman vs. Velká Británie, žádost č. 27238/95 a, Connors vs Velká Británie, žádost č. 66746/01. 107

(25 z 84)

mezinárodních organizací a doporučení orgánů Rady Evropy, tato ochrana se vztahuje i na oblast vzdělávání.116 ROZPOZNÁNÍ A POSUZOVÁNÍ SPECIÁLNÍCH POTŘEB MENŠIN V případu Chapman proti Velké Británii Evropský soud zaznamenal vznikající mezinárodní konsensus mezi členskými státy Rady Evropy, které uznávají speciální potřeby menšin a povinnost chránit jejich bezpečnost, identitu a životní styl, a to nejen za účelem ochrany jejich zájmů, ale i pro zachování kulturní rozmanitosti jako hodnoty pro celé společenství.117 Ve své judikatuře Evropský soud poznamenal, že zranitelné postavení Romů znamená, že zvláštní pozornost by měla být věnována jejich potřebám a jejich rozdílnému životnímu stylu při rozhodování v jednotlivých případech.118 SPECIFICKÁ POZICE ROMSKÉ POPULACE A JEJÍ OCHRANA V řadě případů (pokud žadatelé byli příslušníci romské menšiny) vzal Evropský soud v úvahu specifické postavení romské populace, zejména skutečnost, že "v důsledku jejich historie se Romové stali specifickým druhem znevýhodněné a zranitelné menšiny". Soudní dvůr uvedl, že vyžadují zvláštní ochranu. Jak potvrzuje mnoho evropských a mezinárodních organizací a orgány Rady Evropy, tato ochrana se vztahuje i na oblast vzdělávání”119. SPECIÁLNÍ OPATŘENÍ K PREVENCI DISKRIMINACE ROMSKÝCH DĚTÍ

V případech souvisejících s Romy soudní dvůr nastínil, že v rámci práva na vzdělávání příslušníků skupin, které utrpěly a nadále trpí diskriminací v oblasti vzdělávání, je třeba provádět pozitivní opatření mj. s cílem podporovat žadatele při potížích, se kterými se setkávají v návaznosti na školní osnovy. Tyto povinnosti jsou potřeba zejména tam, kde skutečně došlo k přímé diskriminaci. Proto je potřeba činit některé další kroky k řešení těchto problémů, např. aktivním zapojením ze strany příslušných sociálních služeb.120 V některých případech ESLP konstatoval, že úsilí v boji proti vysokému podílu romských dětí ve speciálních školách ještě nemělo velký dopad. V takových případech Soud konstatuje, že stát má povinnost, aby se neopakovala diskriminace nebo diskriminační praktiky z minulosti.121 3.3. Případ segregace ve školství v České republice Rozsudek D. H. a Ostatní proti České republice122 byl první případ u ESLP týkající se práva na vzdělání romských dětí v Evropě a jejich segregace. Organizace ERRC dotáhla tento případ před Soud a po rozsudku byly učiněny závěry v řadě ohledů, včetně: VZORY DISKRIMINACE - ESLP poprvé shledal porušení článku 14 Úmluvy ve vztahu ke vzoru rasové diskriminace v určité oblasti veřejného života, v tomto případě ve veřejných                                                                                                                         116

Rozsudek D.H. a Ostatní proti České republice, žádost č. 57325/00, odst.182 Oršuš a Ostatní vs. Chorvatsko [GC], č. 15766/03, odst 147. 118 Chapman vs. Velká Británie [GC], č. 27238/95, § 96, ESLP 2001-I, a Connors vs. Velká Británie, č. 66746/01, § 84, 27. 5. 2004 119 D.H. a Ostatní proti České republice, § 182. 120 Oršuš a Ostatní vs. Chorvatsko [GC], č. 15766/03, odst 177. 121 Horvath a Kiss vs Madarsko, žádost č. 11146/11, odst. 115-116. 122 D.H. a Ostatní prot České republice, žádost č. 57325/00, Velký senát, 13. 11. 2007, dostupné na: http://hudoc.echr.coe.int/sites/eng/pages/search.aspx?i=001-83256#{"itemid":["001-83256"]} 117

(26 z 84)

základních školách. Soudní dvůr zdůraznil, že se Úmluva zabývá nejen specifickými projevy diskriminace, ale i systémovou praxí, která popírá práva rasových nebo etnických skupin. SEGREGACE JE FORMA DISKRIMINACE - Soudní dvůr konstatoval, že rasová segregace představuje diskriminaci v rozporu s článkem 14 Úmluvy. ROVNÝ PŘÍSUP KE VZDĚLÁNÍ PRO ROMY JE PŘETRVÁVAJÍCÍ PROBLÉM V CELÉ EVROPĚ - soud poznamenal, že Česká republika v tomto není sama diskriminační překážky ve vzdělávání romských dětí existují v řadě evropských zemí. SJEDNOCENÍ ANTIDISKRIMINAČNÍCH PRINCIPŮ V EVROPĚ - toto rozhodnutí přináší ESLP v článku 14 v souladu se zásadami antidiskriminačního zákona, že v rámci Evropské unie existuje jednotný boj a zásady proti diskriminaci. Dále Soudní dvůr vyjasnil nebo znovu potvrdil následující zásady: NEPŘÍMÁ DISKRIMINACE - rozdílné zacházení může mít podobu nepřiměřeně nepříznivého dopadu obecné politiky nebo opatření, které, i když je formulováno neutrálně, diskriminuje rasovou nebo etnickou skupinu. Soud poprvé upřesnil, že tato situace může zapříčinit "nepřímou diskriminaci," v rozporu s Úmluvou. NENÍ POŽADOVÁN ÚMYSL - rozdílné zacházení bez objektivního a rozumného zdůvodnění může být v rozporu s článkem 14, i když chybí diskriminační záměr. Proto tam, kde to bylo prokázáno, že právní předpisy vytváří neodůvodněné diskriminační podmínky, není ani nutný jakýkoli diskriminační úmysl ze strany příslušných orgánů. ZDÁNLIVĚ NEUTRÁLNÍ ZÁKON - i v případě, že zákonná ustanovení jsou neutrální, jejich aplikace, která výrazně znevýhodňuje členy určité rasové nebo etnické skupiny, může představovat diskriminaci. STATISTIKA - pokud jde o hodnocení dopadu opatření nebo praxe na jednotlivce nebo skupiny, může být relevantní využití statistik. Zejména statistické údaje, které se jeví jako spolehlivé a významné, budou stačit jako přímý důkaz o nepřímé diskriminaci. Soud nicméně potvrdil, že statistiky nejsou předpokladem pro zjištění nepřímé diskriminace. DŮKAZNÍ BŘEMENO - za účelem zajištění účinné ochrany práv nediskriminace by měly platit méně přísná důkazní pravidla v případech údajné nepřímé diskriminace. V případě, že žadatel oznamující nepřímou diskriminaci poskytne vyvratitelnou domněnku, že účinek opatření nebo praxe je diskriminační, zátěž se přesouvá na žalovaný stát, který prokáže, že rozdílné zacházení není diskriminační. SPECIFICKÁ SITUACE ROMŮ - v důsledku jejich historie se Romové stali specifickým typem znevýhodněné a zranitelné menšiny, která potřebuje zvláštní ochranu. NEZŘEKNUTÍ SE PRÁVA NA NEDISKRIMINACI - s ohledem na zásadní význam zákazu rasové diskriminace by to bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem.123                                                                                                                         123

ERRC, Ostrava: D.H. a Ostatní proti České republice (2008), dostupné na: http://www.errc.org/cikk.php?cikk=2945

(27 z 84)

DH A OSTATNÍ PROTI (TEHDEJŠÍCH) ZVLÁŠTNÍCH ŠKOL ROZSUDEK

ČESKÉ REPUBLICE

(2007):

ZÁPISY ROMSKÝCH DĚTÍ DO

Žadatelé124 byli čeští občané romského původu, kteří se narodili v letech 1985 až 1991 a žijí v ostravském regionu (Česká republika). Tvrdili, že v důsledku jejich romského původu byli zařazeni do zvláštních škol. V letech 1996 až 1999 byli zařazeni do škol pro děti s poruchami učení, které nejsou schopny následovat běžné školní osnovy. Podle zákona rozhodl o umístění dítěte do zvláštní školy ředitel školy na základě výsledků testů, které měří intelektuální schopnosti dítěte (probíhá v pedagogicko-psychologické poradně – PPP), a vyžaduje souhlas zákonného zástupce dítěte. 14 žadatelů požádalo o přezkum své situace s tím, že testy byly nespolehlivé a jejich rodiče nebyli dostatečně informováni o důležitosti a důsledcích souhlasu. Úřad zjistil, že umístění proběhlo v souladu s platnými právními předpisy. 12 žadatelů se odvolalo k Ústavnímu soudu. Tvrdili, že jejich umístění ve speciálních školách ukazuje běžnou praxi, která měla za následek segregaci a rasovou diskriminaci prostřednictvím dvou autonomních vzdělávacích systémů, zejména zvláštní školy pro Romy a "běžné" základní školy pro většinovou populaci. Jejich odvolání bylo zamítnuto dne 20. října 1999.125 Ústavní soud České republiky zamítl odvolání žalobců, jednak z důvodu, že bylo zjevně neopodstatněné, a částečně na toto neměl soudní pravomoc. Přesto vyzval příslušné orgány, aby věnovaly pečlivou pozornost návrhům žalobců. Pokud jde o stížnost na porušení práv žalobců v důsledku jejich umístění ve speciálních školách, Ústavní soud rozhodl, že, jelikož jen v pěti rozhodnutích proběhlo odvolání, nemohl rozhodnout v případech těch žadatelů, kteří se proti rozhodnutí státu neodvolali. V případě pěti uchazečů, kteří podali ústavní stížnost proti rozhodnutí o zařazení do zvláštní školy (č. 1, 2, 3, 5 a 9 v příloze), Ústavní soud rozhodl, že rozsah jejich ústavní stížnosti byl nad rámec jejich osobních zájmů. Nicméně konstatoval, že rozhodnutí ředitelů bylo v jejich pravomoci, na základě doporučení PPP a se souhlasem zástupců žalobců. S ohledem na stížnost na nedostatečné sledování pokroku žalujících ve škole a rasovou diskriminaci Ústavní soud konstatoval, že nebyla jeho role posoudit celkový sociální kontext a shledal, že stěžovatelé nepředložili konkrétní důkazy na podporu svých obvinění. Dále konstatoval, že žalobci měli právo podat opravný prostředek proti rozhodnutí o zařazení do zvláštní školy, ale neudělali to. Pokud jde o námitku, že nebyl poskytnut dostatek informací o důsledcích umístění do zvláštní školy, Ústavní soud měl za to, že zástupci dětí mohli získat tyto informace od škol a že nic ve spisu nepoukazuje na jakýkoli projevený zájem o přesun na zvláštní školu. Ústavní soud rozhodl, že tedy tato část je zjevně neopodstatněná. V roce 2000 podalo ERRC případ k ESLP ve věci zastoupení 18 romských dětí z Ostravy v České republice. ERRC zastupovala děti, a na základě opravného prostředku před ESLP několik nevládních organizací, včetně mezinárodní organizace Step by Step předložilo amicus curiae (osoba, která není stranou sporu, ale dobrovolně nabídne soudu informaci o svém právním nebo jiném pohledu na projednávaný případ) na podporu žadatelů. Děti tvrdily, že jejich zařazení do "zvláštních škol" pro děti se specifickými poruchami učení bylo v                                                                                                                         124

D.H. a Ostatní proti České republice, žádost č. 57325/00, Velký senát, Finální rozsudek (2007), dostupné na: http://hudoc.echr.coe.int/sites/eng/pages/search.aspx?i=001-83256 125 D.H a Ostatní proti České republice – shrnutí rozsudku, dostupné na: http://www.crin.org/docs/FileManager/Summary_of_Cases.pdf

(28 z 84)

rozporu s jejich právem na vzdělání bez diskriminace. Testy použité k posouzení jejich duševní schopnosti byly kulturně předpojaté proti Romům a postupy umístění do zvláštní školy umožnily vliv rasových předsudků ze strany školských úřadů. Byly předloženy statistické údaje zpracované ERRC z dat českých úředníků a orgánů, které prokázaly, že při procesu výběru škol byly romské děti často diskriminovány na základě rasy. Například v Ostravě mělo romské dítě 27 krát vyšší pravděpodobnost umístnění do zvláštních škol než neromské dítě. Ve skutečnosti byla na Ostravsku vzdělávána více než polovina romských dětí ve zvláštních školách a jejich posílání do zvláštních škol bylo téměř automatické. Výsledkem je segregované české školství s většinou romských dětí navštěvujících dřívější zvláštní školy, odděleně od dětí z majority. Důkaz před soudem, na základě výzkumu ERRC v Ostravě prokázal, že proces výběru školy je často diskriminující na základě rasy: více než polovina romských dětí se vzdělávala ve zvláštních školách; více než polovina žáků zvláštních škol jsou Romové; jakékoliv náhodně vybrané romské dítě má 27 krát vyšší pravděpodobnost zařazení do speciálních škol než neromské dítě; i tam, kde se romským dětem podaří vyhnout pasti umístění do zvláštních škol, jsou nejčastěji vzdělávány v nevyhovujících a převážně romských školách. Evropský soud nejprve rozhodl ve prospěch České republiky, žadatelé se odvolali. Dne 13. listopadu 2007 Velký senát ESLP rozhodl, že praxe jako umisťování romských dětí do zvláštních škol znamenala rasovou diskriminaci s ohledem na právo na vzdělání (porušení článku Úmluvy 14 ve spojení s článkem 2 protokolu 1). ESLP poskytl důležité klíčové poznatky. Diskriminace z důvodu, mj. etnického původu osoby je formou rasové diskriminace. Rasová diskriminace je obzvlášť vážný druh diskriminace, a s ohledem na nebezpečné důsledky se od orgánů dohledu vyžaduje zvláštní obezřetnost a rázná reakce. Pokud jde o důkazní břemeno v případech diskriminace, Soud znovu uvedl princip, že pokud žadatel uvede rozdíl v zacházení, je na vládě, aby ukázala, že příslušné zacházení je objektivně odůvodněno. Důležitý krok byl učiněn ve věci, zda statistika může být důkazem. Soud v minulosti uvedl, že statistiky samy o sobě nemohou odhalit praktiky, které by mohly být klasifikovány jako diskriminační (viz Hugh Jordan126). V nedávných případech však soud na otázku diskriminace žadatelů v otázce rovného zacházení (viz Hoogendijk127 a Zarb Adami128) odkázal na statistiky, kde byl patrný rozdíl v zacházení mezi dvěma skupinami (muži i ženy) v podobné situaci. Velký senát dále vzal na vědomí informace poskytnuté účastníky třetích stran, že soudy v mnoha zemích a orgány OSN obvykle přijímají statistiky jako důkaz nepřímé diskriminace, aby se usnadnil úkol obětí předložit přímé důkazy. Za těchto okolností Soud rozhodl, že pokud jde o hodnocení dopadu opatření nebo praxe na jednotlivce nebo skupiny, relevantní statistiky budou dostatečné pro předložení přímých důkazů. To však neznamená, že nepřímou diskriminaci nelze dokázat bez statistických údajů. Evropský soud pro lidská práva zdůraznil zranitelné postavení Romů, což znamená, že je třeba věnovat pozornost jejich potřebám a jejich odlišnému                                                                                                                         126

Hugh Jordan vs. Velká Británie, ESLP, 2001, žádost č. 24746/94. Hoogendijk vs. Nizozemí, 2005, žádost č. 58641/00. 128 Zarb Adami vs. Malta, 2006, žádost č. 17209/02. 127

(29 z 84)

životnímu stylu a to jak v daném regulačním rámci, tak i při rozhodování v konkrétních případech (viz Chapman vs. Spojené království a Connors vs. Spojené království129). Soud uvedl, že vzniká mezinárodní konsensus mezi smluvními státy Rady Evropy, který uznává zvláštní potřeby menšin a povinnost, která chrání jejich bezpečnost, identitu a životní styl, a to nejen za účelem ochrany zájmů menšiny samotné, ale i k zachování hodnoty kulturní rozmanitosti celé komunity. Soudní dvůr dodal, že žalující ve svém podání museli jen prokázat, že s nimi bylo bez objektivního a rozumného odůvodnění zacházeno méně příznivě, než s neromskými dětmi ve srovnatelné situaci, a že to zapříčinilo v jejich případě nepřímou diskriminaci. Velký senát uvedl, že testy používané k posouzení schopnosti dětí se učit nebo obtíží jsou předmětem diskuse, vědecké debaty a výzkumu. I když připouští, že není jeho úkolem posoudit platnost testů, různé faktory v projednávaném případě nicméně dovedly Velký senát k závěru, že výsledky testů provedených v dané době nepředstavovaly objektivní a rozumné zdůvodnění dle článku 14 Úmluvy. Skutkové okolnosti projednávané věci ukázaly, že v opatřeních v oblasti vzdělávání pro romské děti nebyla ochranná opatření, kde by Stát přihlédl k jejich zvláštním potřebám jako členům znevýhodněné skupiny. Kromě toho byli v důsledku opatření žalující umístěni ve školách pro děti s mentálním postižením, kde se vyučuje dle redukovaných osnov ve srovnání s běžnými školami, a kde byli izolováni od žáků z většinové populace. V důsledku toho se jim dostalo vzdělání, které ztížilo jejich následný osobní rozvoj, místo aby naopak řešilo jejich skutečné problémy nebo jim pomáhalo integrovat je do běžných škol a rozvíjet dovednosti, které by usnadnily integraci do společnosti. Vláda implicitně přiznala, že pracovní příležitosti pro žáky ze speciálních škol jsou omezené. V důsledku toho došel Velký senát k závěru, že došlo v projednávaném případě k porušení článku 14 Úmluvy ve spojení s článkem 2 protokolu 1 u každého žalujícího.130

                                                                                                                        129

ESLP, 2004, stížnost č. 66746/01, § 84. D.H. a Ostatní proti České republice, žádost č. 57325/00, Velký senát, 13. 11. 2007, dostupné na: http://hudoc.echr.coe.int/sites/eng/pages/search.aspx?i=001-83256#{"itemid":["001-83256"]}

130

(30 z 84)

3.4. Případy segregace ve školách před ESLP v dalších zemích Do současnosti ESLP v Evropě rozhodl v šesti případech týkajících se práva na vzdělávání romských dětí: D. H. a Ostatní proti České republice (2007), Sampanis a Ostatní proti Řecku (2008), Orsus a Ostatní proti Chorvatsku (2010), Sampanis a Ostatní proti Řecku (2012), Horvath a Kiss proti Maďarsku (2013) a Lavida a Ostatní proti Řecku (2013). Ve všech šesti případech ESLP shledal porušení článku 2 protokolu 1 ("Právo na vzdělání"), ve spojení s článkem 14 ("Zákaz diskriminace") Evropské úmluvy o lidských právech. SAMPANIS

A

OSTATNÍ

PROTI ŘECKU

(2008):

ZÁPIS ROMSKÝCH DĚTÍ DO ODDĚLENÉHO

ŠKOLSKÉHO ZAŘÍZENÍ

11 žadatelů, řečtí občané romského původu z Psari (rezidenční čtvrti blízko města Aspropyrgos v Řecku), tvrdili, že došlo k selhání orgánů ve školství (jejich děti nebyly umístěny v roce 2004-2005 do školy a následně byly umístěny do speciálních tříd, která se nacházela v jiné budově než základní škola v Aspropyrgos. Šlo o opatření týkající se dětí romského původu. Dne 21. září 2004 navštívili žalobci spolu s dalšími romskými rodiči ZŠ Aspropyrgos, aby zde mohli zapsat své děti. Ředitel školy je dle žalujících rodičů odmítl zapsat z důvodu, že neměli žádné instrukce v této věci z příslušného ministerstva. Ředitel rodičům údajně řekl, že ihned jakmile dostane potřebné instrukce, budou rodiče pozváni, aby mohli vyřídit formality. Rodiče však zřejmě nikdy více do školy pozváni nebyli. Řecká vláda tvrdila, že žalující přišli do školy získat informace o zápisech do školy a potřebných dokumentech. Ředitel jim řekl, jaké dokumenty jsou potřebné. Následně v listopadu a prosinci 2004 delegace učitelů základních škol z Aspropyrgos navštívila romskou osadu v Psari, kde informovali a přesvědčovali rodiče, že je třeba je zapsat děti do školy. Neformální setkání bylo svoláno dne 23. září 2004 a bylo rozhodnuto, že žáci ve školním věku by mohli být vyučováni v prostorách ZŠ Aspropyrgos, a dále by měly být zřízeny další třídy pro starší děti, aby se připravily na integraci do běžných tříd. Dne 9. června 2005 bylo 23 dětí romského původu, včetně dětí žadatelů, zapsáno ve školním roce 2005-2006. Podle vlády byl celkový počet dětí, které přišly k zápisu, 54. V září a říjnu 2005, od prvního dne školního roku, neromští rodiče protestovali proti nástupu romských dětí a požadovali, aby byly romské děti přeřazeny do jiné budovy. Policie musela několikrát zasáhnout, udržovat pořádek a zabránit protiprávním činům páchaných proti žákům romského původu. Dne 25. října 2005 žalobci podepsali, podle nich pod tlakem, prohlášení, že jejich děti chtějí být převedeny do budovy oddělené od školy. Od 31. října 2005 děti žalobců dostali třídu v jiné budově a blokáda školy byla zrušena. Tři třídy byly umístěny v panelových třídách v obci Aspropyrgos. V dubnu 2007 byly romské děti převedeny do nové základní školy zřízené v Aspropyrgos v září 2007. Romští žadatelé si stěžovali, že byli předmětem, bez objektivního a rozumného odůvodnění, méně příznivého zacházení než neromské děti ve srovnatelné situaci, a to představovalo porušení článku 14 (zákaz diskriminace), ve spojení s Článkem 2 protokolu 1 (právo na vzdělání), i v rozporu s článkem 13 (právo na účinnou právní ochranu).

(31 z 84)

V roce 2008 ESLP vynesl v případu Sampanis a Ostatní proti Řecku (2008) rozsudek. Klíčová zjištění Soudu byla následující: přestože incident rasistické povahy, který se konal před školou Aspropyrgos v září a říjnu 2005, nelze přičítat řeckým orgánům, mohlo se předpokládat, že tyto události ovlivnily rozhodnutí o umístění žáků romského původu v oddělené základní škole. Existovala silná domněnka diskriminace, a bylo na vládě, aby prokázala, že rozdíl v zacházení je výsledkem objektivních faktorů, které nesouvisí s etnickým původem. Zatímco důkaz neprokázal, že se žalobci setkali s výslovným odmítnutím ze strany školských úřadů, vzhledem ke zranitelnosti romské komunity a článku 14, který vyžaduje za určitých okolností rozdílné zacházení s cílem napravit nerovnosti, měly příslušné orgány uznat zvláštnost případu a usnadnit zápis romských dětí, i když některé z požadovaných dokladů k zápisům nebyly ještě kompletní. Vzhledem k řeckému právu, které uznává zvláštní povahu situace romské komunity a vnitrostátní právní předpisy stanoví možnost zápisu žáků na základní škole jednoduše pomocí prohlášení podepsané někým s rodičovskou autoritou, tato povinnost by měla být zejména škole Aspropyrgos zřejmá, neboť si byli vědomi problému poskytování vzdělání pro děti žijící v Psari a že je třeba je zapsat na základní školu. Evropský soud zdůraznil, že je důležité zavést, zejména v případě dětí z etnických menšin, pedagogické diagnostické nástroje k hodnocení schopností dětí se vzdělávacími potřebami a sledování jejich pokroku, aby jejich případné umístění do speciálních tříd bylo na základě nediskriminačních kritérií; využití objektivního testování by rozptýlilo podezření ze strany Romů, že byli diskriminováni, a nakonec jim pomůže k integraci do běžných škol a do místní společnosti. Příslušné orgány nepřijaly žádné jasné kritérium pro rozhodování, které děti umístit do speciálních přípravných tříd. Deklarovaný cíl přípravných tříd se týkal dosažení úrovně vzdělání, které by žákům umožnilo vstoupit do běžného vzdělávání, nebyl žádný důkaz, že přípravné třídy tento proces usnadní. Pokud jde o údajný souhlas romských rodičů s přeřazením svých dětí do zvláštních, čistě romských tříd, Soud zopakoval, že souhlas žalobců nemohl být považován za informovaný. Soud nepotvrdil, že žalobci byli schopni posoudit všechny aspekty situace a významné důsledky svého souhlasu s přeřazením svých dětí do samostatné budovy. S ohledem na výše uvedené Evropský soud rozhodl, že vláda neprokázala, že rozdílné zacházení bylo důsledkem objektivních faktorů, které nesouvisí s etnickým původem dotyčných osob, a shledal rozpor s článkem 14 (ochrana před diskriminací) Úmluvy ve spojení s článkem 2 protokolu 1 (právo na vzdělání).

(32 z 84)

ORSUS

A OSTATNÍ PROTI SEGREGOVANÝCH TŘÍD

CHORVATSKU

(2010):

ZÁPIS

ROMSKÝCH

DĚTÍ

DO

15 chorvatských občanů romského původu si stěžovali, že byli segregováni na základní škole, protože byli Romové. Navštěvovali základní školu ve vesnicích Macinec a Podutren v různých obdobích mezi roky 1996 a 2000. Tvrdili, že osnovy pouze pro Romy ve školách měly o 30% redukovanější obsah než oficiální národní kurikulum. Tvrdili, že tato situace byla rasově diskriminující a porušila jejich právo na vzdělání, stejně jako jejich právo na svobodu od nelidského a ponižujícího zacházení. V dubnu 2002 žalobci podali řízení proti jejich základním školám. Předložili psychologické studie romských dětí, které absolvovaly segregované vzdělávání, a ty ukázaly emocionální a psychické újmy romských dětí z hlediska sebeúcty i rozvoje jejich identity.131 Dne 26. září 2002 Městský soud ve městě Čakovec zamítl žalobu, přijetí tvrzení žalovaných, že důvodem, proč byla většina romských žáků umístěna do oddělených tříd, byla neznalost plynné chorvatštiny. V důsledku toho Soud rozhodl, že zařazení nebylo protiprávní, a že žalobci nedoložili svá tvrzení ohledně rasové diskriminace. Soud dospěl k závěru, že žadatelům se nepodařilo prokázat údajný rozdíl v učebním plánu pro romské třídy. Dne 17. října 2002 se žalobci odvolali proti prvoinstančnímu rozsudku, prohlašovali, že zařazení bylo svévolné a rozporuplné. 14. listopadu 2002 Krajský soud v Čakovci zamítl odvolání žalobců a potvrdil argumentaci soudu prvního stupně. Následně dne 19. prosince 2002 žadatelé podali stížnost k Ústavnímu soudu podle § 62 Zákona o Ústavním soudu. V jejich ústavní stížnosti zopakovali své dřívější tvrzení, opírali se o relevantní ustanovení Ústavy a Úmluvy. Soud také zamítl stížnost žalobců. Následně se žalobci obrátili na Evropský soud pro lidská práva. V roce 2010 Velký senát ESLP vynesl rozsudek v případě Orsus a Ostatní proti Chorvatsku. ESLP měl za to, že případ zvýší především pozornost v problematice diskriminace a připomněl své závěry z judikatury, ze které vyplynulo, že v důsledku jejich historie se Romové stali specifickým typem znevýhodněné a zranitelné menšiny. Proto vyžadují zvláštní ochranu i v oblasti vzdělávání. Soud konstatoval, že důvodem uvedeným vládou pro umístění žadatelů v romských třídách byla nedostatečná znalost jazyka. Soud konstatoval, že zatímco dočasné umístění dětí v samostatné třídě na základě jazykových nedostatků nebylo jako takové automaticky v rozporu s článkem 14 Úmluvy, když jsou ale ovlivněni (jako v případě Orsus) výhradně členové specifické etnické skupiny, zvláštní ochranná opatření musela být na místě.132 Evropský soud uvedl, že testy, které použity pro rozhodnutí, zda přidělit žáky do třídy pouze pro Romy, nebyly speciálně navrženy tak, aby posoudily dětskou znalost chorvatského jazyka, ale testovaly dětský obecnou psychologickou a fyzickou kondici. Soud konstatoval, že ačkoli žadatelé mohli

                                                                                                                        131

Orsus a Ostatní proti Chorvatsku, žádost č. 15766/03, Velký senát (2010), dostupné na: http://hudoc.echr.coe.int/sites/eng/pages/search.aspx?i=001-97689 132 Ibid odst. 147-162.

(33 z 84)

mít problémy s učením (první dva roky školní docházky propadli), tyto obtíže nebyly adekvátně řešeny, jen jejich umístěním v romských třídách.133 Pokud jde o školní osnovy, Soud poznamenal, že žalobci poté, co byli přiděleni do výhradně romských tříd, neabsolvovali program speciálně navržený pro děti s jazykovými nedostatky. Všichni žadatelé strávili značnou dobu jejich vzdělávání v čistě romských třídách. Nedošlo k žádným zvláštním kontrolním postupům, a ačkoli někteří žalobci občas navštěvovali smíšené třídy, Vláda neprokázala, že by byla vypracovaná jakákoli zpráva s ohledem na každého žadatele a jejich pokrok v učení chorvatštiny. Nedostatek předepsaného a transparentního kontrolního postupu nechal prostor pro libovůli.134 Statistiky předložené žadateli v regionu, kde žili, nebyly vládou zpochybněny, a ukázaly, že 84% romských žáků nedokončilo základní vzdělání. Všichni žadatelé opustili školu ve věku patnácti let, aniž by dokončili základní vzdělání a jejich vysvědčení dokládá špatnou docházku. Soud konstatoval, že taky vysoké procento případů vyloučení romských žáků v regionu vyzývá k provádění pozitivních opatření s cílem zvýšit povědomí o důležitosti vzdělání romské populace a pomoci žadatelům s obtížemi, s nimiž se setkali ve školních osnovách. Dle vlády byly sociální služby informovány o slabé účasti ve škole pouze v případě pátého žadatele a žádné další přesné informace nebyly poskytnuty.135 Pokud jde o pasivitu rodičů a nedostatek námitek k umístění svých dětí do zvláštních tříd, Soud rozhodl, že rodiče, sami členové znevýhodněné a mnohdy špatně vzdělané komunity, nebyli schopni zhodnotit situaci ani významné důsledky svého souhlasu. Navíc byla věc v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Žadatelé se mohli účastnit večerní školy financované vládou v nedalekém městě. Nicméně ani to by nebylo dostačující k opravě výše popsaných nedostatků ve vzdělávání žalujících.136 Soud uznal úsilí, které vyvinuly chorvatské orgány, aby zajistily romským dětem vzdělání, ale rozhodl, že nebyla v té době zavedena žádná odpovídající ochranná opatření, která by zajistila dostatečnou péči o speciální potřeby žadatelů jako členů znevýhodněné skupiny. Umístění žalobců do tříd pouze pro Romy během primárního vzdělávání nebylo oprávněné, v rozporu s článkem 14 ve spojení s článkem 2 protokolu č. 1.137

                                                                                                                        133

Ibid. Odst. 188-162 Ibid. Odst.163-171 135 Idem. Odst. 176 a 177 136 Ibid. odst. 178 an179. 137 Orsus a Ostatní proti Chorvatsku, žádost č. 15766/03, Velký senát (2010), dostupné na: http://hudoc.echr.coe.int/sites/eng/pages/search.aspx?i=001-97689 134

(34 z 84)

SAMPANIS

A OSTATNÍ PROTI ŘECKU ŠKOLSKÝCH ZAŘÍZENÍ

(2012):

ZÁPIS ROMSKÝCH DĚTÍ DO SEGREGOVANÝCH

Dne 11. prosince 2012 v případě Ioanna Sampani a ostatní proti Řecku138, který byl podán 140 Romy (98 dětí a 42 rodičů) přes Řecký Helsinský výbor (řecká nevládní organizace), ESLP rozhodl, že existují důkazy o praxi diskriminace podle článku 14 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv ve spojení s článkem 2 Protokolu 1, neboť bylo zjištěno, že provoz školy v letech 2008-2010 vyústil v další diskriminaci romských žadatelů. Žádost se týkala pokračující segregace romských dětí ve vzdělávání, ve školách s výhradně romskými žáky v ZŠ Aspropyrgos. K této segregaci došlo po rozsudku v případě Sampanis a Ostaní proti Řecku139, kdy ESLP rozhodl, že Řecko jednalo v rozporu s úmluvou ve vztahu ke školnímu vyloučení romských dětí žijících v osadě Psari (Aspropyrgos) a následná segregace v samostatném objektu (10. ZŠ Aspropyrgos). Po rozsudku ESLP ministerstvo školství přejmenovalo 10. ZŠ ve Aspropyrgos na 12. ZŠ Aspropyrgos, aby Řecko mohlo na mezinárodním poli tvrdit, že už k žádné školní segregaci nedochází. Dne 22. února 2011 zástupce žalobce řeckého Nejvyššího soudu vydal příslušný "Naléhavý písemný rozkaz" (s protokolem č. 720 / 22-02-2011) určený všem místním státním zástupcům Řecka, v návaznosti na dopis (16. únor 2011) jménem "koordinovaných organizací a společenství za lidská práva Romů v Řecku" (SOKADRE). V dopise žádal, aby byly důkladně vyšetřeny případy segregace ve vzdělávání a marginalizace romských dětí do "školních ghett", které jsou v rozporu s řeckým právem, a aby byly dodržovány další jasné pokyny ze zastupitelství Nejvyššího soudu.140 Podle jeho vyhlášky zástupce žalobce řeckého Nejvyššího soudu oficiálně požádal všechny místní státní zástupce, aby "vzali v úvahu nápadný fenomén vyloučení Romů z veřejného vzdělávacího systému Řecka, a to tak, že každý diskriminační postoj k Romům by měl být odstraněn a dětem by měla být zajištěna integrace do všech struktur státu" bez vyloučení a diskriminace. I když se vyhláška přímo netýká řecké antidiskriminační legislativy, není pochyb, že alespoň tento soudní orgán si plně uvědomil, jak je důležité prosazovat stávající právo proti diskriminaci. Ve svém rozsudku soud v případu Sampanis a Ostatní proti Řecku (stížnost 59608/09) ESLP jednomyslně rozhodl, že šlo o porušení článku 14 (zákaz diskriminace) Evropské úmluvy o lidských právech ve spojení s článkem 2 Protokolu 1 (právo na vzdělání). Evropský soud zkoumal, zda došlo k objektivnímu a rozumnému odůvodnění rozdílu v zacházení. Zopakoval, že pokud rozdíl v zacházení byl na základě rasy, barvy pleti nebo etnického původu, pojem objektivního a rozumného odůvodnění musí být vykládán co nejpřísněji. Soud konstatoval, že řada evropských států měla závažné obtíže při poskytování odpovídajícího vzdělání pro romské děti. Soud uvedl, že v případě protichůdných zájmů není snadné najít vhodné výukové metody pro děti, kterým chybí znalost jazyka výuky. Nicméně Soud uvedl, že s ohledem na důležitost vzdělání nevzalo Řecko v úvahu potřeby romských dětí jako členů znevýhodněných skupin v Psari.                                                                                                                         138

ESLP, 2012, stížnost 59608/09. Intervence Nejvyššího žalobce k segregaci ve vzdělávání Romů 140 Ibid. 139

(35 z 84)

Evropský soud uvedl, že ačkoli školy č. 9, 10 a 12 mají stejné spádové oblasti, 12. Školu navštěvovali pouze romští žáci. Škola také neměla nejlepší materiální podmínky, na které jeho ředitel upozornil orgány. Soud dále uvedl, že plán na sloučení 11. a 12. školy byl zamítnut prefektem (úřadem územní jednotky) a starostou. Ten uvedl v dopise ministerstvu školství, že "Cikáni se rozhodli žít na skládkách, které sami vytvořili" a "zapojili se do nelegálních aktivit," nemohli tedy očekávat, že budou sdílet stejné třídy jako ostatní žáci z Aspropyrgos." Odvolání veřejného ochránce práv, který popsal instituci jako "ghetto školu" bylo bez výsledku a žalobci neobdrželi odpověď na jejich dopisy ministerstvu školství. Evropský soud zároveň konstatoval, že řecká vláda neposkytla žádné přesvědčivé vysvětlení toho, proč žádní neromští žáci nenavštěvovali 12. Školu. Zjistil, že provoz školy v letech 2008 až 2010 měl za následek další diskriminaci žadatelů. Z tohoto důvodu došlo k porušení článku 2 Protokolu 1. Podle článku 46 Úmluvy Soud doporučil, aby se ti z uchazečů, kteří byli ještě ve školním věku, zapsali na jinou státní školu a ti, kteří dosáhli plnoletosti, byli zapsáni do "školního vzdělávání jako druhou šanci" nebo do vzdělávání dospělých, které jsou zřízeny Ministerstvem školství v rámci programu celoživotního učení.

HORVATH A KISS PROTI MADARSKU (2013): ZÁPIS ROMSKÝCH DĚTÍ DO SPECIÁLNÍCH ŠKOL V případu Horváth a Kiss proti Maďarsku jde o chybnou diagnostiku a následné umístění dvou romských dětí do speciálních škol. Vzhledem k umístění do zvláštní školy nemohly být děti zapsány do běžných středních škol. Horváth a Kiss si stěžovali k ESLP, že jejich vzdělávání v pomocné škole představovalo etnickou diskriminaci jejich práva ke vzdělání. Tvrdili, že testy používané k jejich umístění do speciální školy byly kulturně neobjektivní a založené na specifických znalostech, což znevýhodňuje romské děti. István Horváth se narodil v roce 1994. Žil v romské osadě v Nyíregyháza, v blízkosti východní hranice s Maďarskem. V roce 2001 Expertní a rehabilitační komise posoudila jeho duševní schopnosti, diagnostikovala Istvánovi lehké mentální postižení (LMP) a prohlásila ho za dítě se speciálními vzdělávacími potřebami. Podle diagnózy mohl být zapsán pouze na speciální nebo pomocnou školu pro postižené děti. Rodiče žalobce nesměli být přítomni při diagnostice, nedali souhlas ani schválení pro umístění do speciální školy a rodiče nebyli informováni o svém právu na odvolání proti rozhodnutí. András Kiss se narodil v roce 1992. Na základní školu chodil do segregované běžné školy v romské osadě, kde byl vzděláván v rámci programu s názvem Krok za krokem, jako výsledek jeho "sociokulturně" znevýhodněného prostředí. V roce 2000 mu bylo diagnostikováno LMP a byl zařazen do zvláštní školy. Jeho rodiče nesouhlasili s přeřazením a chtěli, aby se dítě vzdělávalo v běžné škole. Podíl romských žáků ve zvláštní škole navštěvované žadateli byl v posledních letech 40 - 50%. Statistické údaje v roce 2007 ukázaly, že Romové zastupují jen 8,7% z celkového počtu žáků navštěvujících základní školu v Nyíregyháza. V roce 1993 (poslední rok, kdy byla oficiálně shromažďována etnická data ve veřejném školství v Maďarsku) bylo dle oficiálních (36 z 84)

odhadů min. 42% dětí ve speciálním vzdělávání romského původu, ačkoli představovali pouze 8,22% z celkového počtu studentů. Oba žalující Romové tvrdili, že je Odborná porota diskriminovala a chybně diagnostikovala jako "lehce mentálně postižené" na základě jejich etnického původu, sociálního a ekonomického zázemí. Tvrdili, že si porota mohla testy zvolit, a že bylo mezi odborníky dobře známo, že některé testy byly kulturně předpojaté a vedly k chybné diagnóze znevýhodněných dětí, zejména romských. Tato systémová chyba vznikla v chybném systému diagnóz jako takovém, které neberou v úvahu sociální a kulturní zázemí romských dětí, byly kulturně předpojaté, a tedy vedly k chybné diagnóze. Prohlašovali, že bylo povinností odborníků mít zkušenosti v oblasti mentálního postižení, a tudíž by měli být povinni znát příznaky zdravotního postižení, aby byla záruka, že pouze děti se skutečným mentálním postižením budou vzděláváni ve speciálních školách nebo třídách. Rodiče žalobců navíc nebyli informováni o postupu odborné skupiny nebo jejích důsledcích ani o jejich právech účastnit se řízení a případně se odvolat proti rozhodnutí, takže jejich ústavní právo bylo porušeno. Dne 27. května 2009 maďarský krajský soud zjistil, že jednání respondentů ve vztahu k žadatelům vyústilo k porušení rovného zacházení a vzdělávání, a proto jim nařídil zaplatit jeden milion HUF (cca 3 450 EUR) jako náhradu škody. Soud vysvětlil, že byl pověřen zjistit, zda respondenti zajistili žalobcům občanská práva bez jakékoli diskriminace. Vyvodil, že příslušné nařízení jasně stanovilo porotě posuzovat každý případ individuálně, vždy rozhodovat o zvláštních potřebách v souladu s potřebami a okolnostmi jednotlivců, zjistit důvody, z nichž pramení speciální potřeby, a zjistit specifické podpůrné služby, jaké dítě potřebuje dle rozsahu postižení. Soud rozhodl, že u posuzování žalobců tento druh individualizace chyběl a odborníkům se nepodařilo identifikovat specifické odborné služby, které by mohly pomoci žadatelům v jejich vzdělávání. Dle názoru soudu se krajské radě nepodařilo zajistit účinnou kontrolu postupu poroty. Na základě odvolání zvláštní školy a krajské rady zrušil odvolací soud v Debrecen rozsudek rozhodnutí první instance a odmítl tvrzení žalobců proti těmto dvěma respondentům. Odvolací soud souhlasil s obhajobou zvláštní školy, že pouze zapsala žadatele na školu dle rozhodnutí poroty. Dle soudu bylo na krajské radě zajistit účinnou kontrolu nad zákonnou činností zvláštní školy a odborníky. Soud rozhodl, že za opomenutí by v tomto ohledu mohl nést odpovědnost okresní úřad, zejména proto, že nebyla dodržena procesní práva rodičů. Odvolací soud dále poznamenal, že aby nedocházelo k chybné diagnostice a následné segregaci romských dětí do zvláštních škol, byl zapotřebí vývoj nového diagnostického testovacího systému, který by měl vzít v úvahu kulturní, jazykové a sociální zázemí dětí. Uvedl, že nedostatek vhodných diagnostických nástrojů a následné umístění žadatelů do zvláštních škol nemělo žádnou souvislost s jejich etnickým původem, a proto neshledal diskriminaci uchazečů, došel k závěru, že nebyla porušena jejich práva. Dle jeho názoru žalobci neutrpěli žádnou škodu v důsledku protiprávního jednání respondentů, neboť podle názoru soudních znalců "byli vzděláni v souladu s jejich duševními schopnostmi." Nadace Šance pro děti (CFCF) zastupující Romy u Soudu předložila žádost o přezkoumání k Nejvyššímu soudu. CFCF tvrdila, že neexistuje jednotná norma testů a diagnostiky v Maďarsku. Známé systémové chyby diagnostického systému, spolu s ignorováním sociálně, kulturně a jazykově znevýhodněného prostředí, měly za následek neúměrně vysoký počet romských dětí s diagnózou "LMP". CFCF požádala Nejvyšší soud,

(37 z 84)

aby rozhodl (ve srovnání s případem D. H. a Ostatní proti České republice), zda tato diagnostika romských dětí představuje diskriminaci. Dle CFCF představovala tato nesprávná diagnóza přímou nebo alternativně nepřímou diskriminaci na základě etnického, sociálního a ekonomického zázemí žadatelů. Maďarský Nejvyšší soud přezkoumal rozsudek druhé instance a zjistil, že je zčásti neopodstatněný. Uvedl, že speciální škola ani krajská rada neporušili právo žalobců na rovné zacházení, ať už jde o přímou nebo nepřímou diskriminaci. Nejvyšší soud dále poznamenal, že systémové chyby diagnostického systému vedoucí k chybné diagnóze - bez ohledu na dopad na žadatele – nemohly znamenat odpovědnost respondentů. Vytvoření odpovídajícího odborného protokolu, který bere v potaz zvláštní situaci romských znevýhodněných dětí a zmírňuje systémové chyby diagnostického systému, je povinností státu. Soud uvedl, že manipulace poroty s rodičovskými právy porušila příslušný zákon.  

Rozsudek evropského soudu v případu (2013) Romští žadatelé se obrátili na ESLP, zastupováni byli Nadací CFCF a ERRC. Dne 29. 1. 2013 Soud vynesl rozsudek.141  

Soud uvedl, že romské děti byly nadměrně zastoupeny mezi žáky v nápravných základních a odborných školách, kam chodili žadatelé, a že romské děti byly celkově nadměrně zastoupeny v pomocných školách v Maďarsku kvůli systematické chybné diagnóze mentálního postižení. Údaje nebyly maďarskou vládou popřeny. Soud zjistil případ nepřímé diskriminace. Vláda proto musela prokázat, že rozdíl v zacházení nezapříčinil nepřiměřenou újmu. Soud přijal postoj maďarské vlády, že zachovávat zvláštní školy bylo motivováno záměrem najít řešení pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami. Také uznal, že maďarské orgány přijaly řadu opatření, aby bylo zabráněno špatným diagnózám pro umístění ve speciální škole. Soud však vyjádřil obavy, spolu s dalšími orgány Rady Evropy, z redukovaných učebních osnov ve speciálních školách a ze segregace, které systém způsobil. Zpráva o Maďarsku zveřejněna Evropskou komisí proti rasismu a intoleranci (ECRI) v roce 2009 zjistila, že drtivá většina dětí s LMP by mohla být snadno integrována do běžných škol, ale jsou stále špatně diagnostikovány kvůli kulturním rozdílům. U těchto dětí je nepravděpodobné, že se vymaní ze systému nižšího vzdělání. Vzhledem k tomu, že žalobci nepodali své stížnosti o neobjektivním testování před maďarskými soudy, Soud prohlásil tuto část žádosti jako nepřípustnou. Je však třeba poznamenat, že testy, které byly použity k posouzení žadatelů, vyvolaly polemiku a byly nadále předmětem vědecké debaty. Maďarské orgány nastavily hraniční hodnotu mentálního postižení na IQ 86, tedy výrazně vyšší, než je hodnota Světové zdravotnické organizace (WHO) – IQ 70. ESLP zdůraznil, že "v důsledku jejich pohnuté historie a neustálého vykořenění se Romové stali specifickým typem znevýhodněné a zranitelné menšiny. Proto vyžadují zvláštní ochranu. Jejich zranitelná pozice znamená, že by měla být                                                                                                                         141

Horvath a Kiss proti Madarsku, stížnost č. 11146/11, 2013, dostupné na: http://hudoc.echr.coe.int/sites/eng/pages/search.aspx?i=001-116124

(38 z 84)

věnována zvláštní pozornost jejich potřebám a jejich odlišnému životnímu stylu, a to jak v daném regulačním rámci, tak při rozhodování v konkrétních případech.142 Soud konstatoval, že znění článku 2 protokolu 1 znamená pozitivní povinnost ze strany státu143, a to s ohledem na dřívější praxi umístění do zvláštních škol. Stát má specifické pozitivní povinnosti, aby se neopakovaly diskriminace z minulosti nebo diskriminační praktiky skryté v neutrálních testech.144 I když Soud nebyl v pozici, aby posoudil platnost testů použitých v Maďarsku k posouzení duševní schopnosti dítěte, uvedl, že "existuje přinejmenším nebezpečí, že testy byly kulturně předpojaté. Soud měl proto zjistit, v jakém rozsahu byla použita speciální bezpečnostní opatření, která by mohla být správními orgány vzaty v úvahu – umístění dětí do škol, pravidelné, pololetní hodnocení, specifika a zvláštní charakteristiky romských žadatelů, to vše vzhledem k vysokému riziku chybné a diskriminační diagnóze.”145 Opatření ve školách pro Romy s údajným "LMP", které by zajistily, že jejich zvláštní potřeby jako členů znevýhodněné skupiny jsou brány v úvahu, nebyla adekvátní. V důsledku toho byli izolováni od ostatních žáků a získali vzdělání, které mohlo ohrozit jejich osobní rozvoj, místo aby jim pomohl rozvíjet dovednosti, které by jim usnadnily život mezi většinovým obyvatelstvem. Soud uvedl, že maďarská vláda neprokázala rozdíl v tom, že zacházení neměla neúměrnou újmu na žalobce, a proto v případech obou žadatelů stanovil porušení článku 2 protokolu 1 ve spojení s článkem 14.146

LAVIDA A OSTATNÍ PROTI ŘECKU (2013): ZÁPIS ROMSKÝCH DĚTÍ DO ODDĚLENÝCH ŠKOL Dne 21. 10. 2011 obdržel ESLP další žádost týkající se romské komunity v Sofades v centrálním Řecku, kde všech 550 romských žáků navštěvovalo 4. základní školu s výhradně romskými žáky. 289 neromských žáků navštěvovalo 1. a 2. základní školy bez romských žáků.147 Vývoj v případu Lavida a Ostatní svědčil o odporu mnoha místních komunit k integraci romských žáků do běžných škol pro všechny žáky. Dne 23. prosince 2011 Ministerstvo úřadu zvláštního tajemníka školství nařídilo převod (účinný od 1. ledna 2012) všech romských dětí z první třídy navštěvující 4. základní školu do dalších pěti obecních škol v Sofades a okolí.148 Ve stejné době byli do těchto škol přiděleni specializovaní pedagogičtí pracovníci, aby zajistili bezproblémovou integraci a školní docházku romských žáků. Od následujícího školního roku (2012-2013) žáci, kteří měli                                                                                                                         142

Oršuš a Ostatní, §§ 147-148 Horvath a Kiss proti Madarsku, odst. 103 144 Ibid; odst. 116. 145 Ibid; odst. 121 146 Horvath a Kiss 147 Řecký helsinský výbor, Zpráva o vyhovění Řecka Úmluvě OSN o právech dítěte: aktualizace (březen 2011 – květen 2012), str. 5. 148 VZ Ombudsmana, 2012. http://www.synigoros.gr/?i=kdet. el.ehtisies _ektheseis_documents.93959. 143

(39 z 84)

být registrováni do první třídy, tak neměli učinit ve 4. základní škole, ale měli být rozptýleni a zapsat se do pěti výše uvedených základních škol. V dopise vyjádřil Speciální tajemník "hluboké znepokojení" z koncentrace romských žáků v některých základních školách v kraji Karditsa, zejména s ohledem na "případ Lavida proti Řecku před ESLP." Toto rozhodnutí způsobilo rozruch v neromské komunitě v Sofades (cca 40% z celkového počtu obyvatel ve srovnání s 60 % Romů) a následovaly rasistické reakce místních neromských komunit v Sofades a Karditsa, což vedlo k uzavření škol, kam měli být romští žáci přemístěni. Dne 26. ledna 2012 ministr školství zrušil rozhodnutí o desegregaci. Byla vytvořena nová 5. základní škola pouze pro Romy a jen 9 dětí z prvních tříd se mohly registrovat na 1. a 2. základní školu, pokud budou zařazeni do přípravných tříd umístěných v prostorách 5. mateřské školy (která se nachází v nové romské osadě a jsou zde výhradně romští žáci). Od začátku školního roku 2012-2013 se žáci 5. mateřské školy mohli zapsat do různých základních škol ve městě Sofades pod podmínkou, že jejich počet nepřevýší 20% celkového počtu studentů na jakékoli z těchto škol.  

ESLP uvedl, že základní škola 4 v Sofades byla výhradně romská škola. I přes pravidlo, že žáci mají být vzděláváni ve školách nacházejících se v blízkosti jejich domovů, nenavštěvovalo tuto školu žádné neromské dítě, které žilo v okrese školy. Soud dále uvedl, že škola 4 nebyla zřízena jako škola výhradně pro romské děti a nezahrnovala přípravné nebo podpůrné třídy pro romské děti, které by mohly být později přesunuty do běžné státní školy po dosažení dostatečné úrovně vzdělání. Škola č. 4 byla běžná škola, která nabízela podobný vzdělávací program jako jiné státní základní školy. Soud poznamenal, že příslušné orgány, zejména Ministerstvo školství, byly informovány o existenci etnické segregace ve vzdělávání romských dětí v Sofades. Tato situace byla popsána ve dvou dopisech ministerstvu a ve zprávě odboru regionálního školství. Zpráva upozornila na situaci a doporučila orgánům vyhnout se umisťování romských dětí do škol, které navštěvují výhradně děti z romské komunity, s cílem ukončit sociální vyloučení a podporovat integraci Romů. Navrhla budování nových škol a přepsání map ve školském obvodu. Vzdělávání romských dětí ve školách v Sofades bylo vzhledem k velkému počtu žáků a nedostatečné infrastruktuře nepřiměřené. Zpráva také zmínila odmítnutí obecního zastupitelstva uzavření školy č. 4 a nepřátelské reakce rodičů neromských žáků, kdy byly romské děti zařazeny do jiných škol v Sofades. Soud konstatoval, že příslušné orgány oficiálně uznaly existenci segregace v otázce školství, a že je třeba věc řešit. Nicméně Soud nemohl přijmout argument vlády, že pro rok 2009-2010 stačilo rodičům žadatelů požádat o přeřazení svých dětí do jiné běžné školy s cílem ukončit diskriminaci. I v případě neexistence jakéhokoli diskriminačního úmyslu ze strany státu Evropský soud rozhodl, že postoj, který spočíval v pokračujícím vzdělávání romských dětí ve škole navštěvované výhradně romskými dětmi a rozhodování o zrušení efektivních anti-segregačních opatření, nemohl být považován za objektivně odůvodněný. Situace, na kterou si žalující stěžovali v

(40 z 84)

akademickém roce 2009-2010, trvala až do akademického roku 2012-2013. Následně Soud rozhodl, že došlo k porušení článku 14 ve spojení s článkem 2 Protokolu 1.149

                                                                                                                        149

Lavida a Ostatní proti Řecku, žádost č.7973/10, 30. 5. 2013, Definitif, 30/08/2013, dostupné na: http://hudoc.echr.coe.int/sites/eng/pages/search.aspx#{"itemid":["001-119974"]}

(41 z 84)

III. METODIKA K IDENTIFIKACI, DOKUMENTACI, MONITOROVÁNÍ A OZNÁMENÍ PŘÍPADŮ SEGREGACE

1.1.

VÝPOVĚDI ROMSKÝCH RODIČŮ NA TÉMA SEGREGACE VE ŠKOLSTVÍ

V České republice lze vysledovat více forem segregace romských dětí ve školství: • Romští žáci jsou vzděláváni buď v speciálních základních školách/praktických školách, nebo v běžných třídách základních škol, ale s redukovanými osnovami (vzdělávací program s přílohou LMP) • Segregace romských žáků v běžných školách do jedné třídy, ostatní děti navštěvují další třídy • Segregace romských dětí v běžných školách, oficiálně vzdělávaných dle běžného vzdělávacího programu (RVP-ZV), ale ve skutečnosti s pomalejším tempem vzdělávání ve srovnání s ostatními dětmi a kde školní výsledky romských dětí odpovídají těm, které jsou vzdělávány dle RVP-ZV s přílohou LMP PŘÍBĚHY SEGREGACE

Jiří Vaněrka Příběh vypráví babička romského dítěte. Ilustruje skrytou segregaci v průběhu zápisu na základní školu. Babička 6 letého Jirky, která žije v Ostravě – Hrušově, se odvolala proti rozhodnutí nepřijetí jejího vnuka na základní školu ke zřizovateli školy, Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje. Odvolání bylo zamítnuto a nyní jsou připravovány další právní kroky. Jiří byl mezitím přijat na jinou kvalitní nesegregovanou základní školu na Slezské Ostravě. "Jsem matka 5 dětí, všechny jsou už dospělé. Jedna z mých dcer otěhotněla v raném věku, proto jsem se o Jiřího starala od jeho narození. Sama nejsem vzdělaná, dokončila jsem jen základní školu a jsem závislá na sociálních dávkách. Moji rodiče nekladli důraz na vzdělání, prioritou bylo uživit rodinu a mít střechu nad hlavou. Moje dcera Zina byla jedním ze stěžovatelů v případě DH, byla umístěna do zvláštní školy. Nechtěla jsem, aby Jiří zažil to samé, proto od 4 let navštěvoval mateřskou školu. Chtěla jsem, aby byl zvyklý být v kolektivu jiných dětí a byl připraven na školu. V říjnu 2013 bylo mi řečeno, že nevládní organizace Vzájemné soužití (VS) vede kampaň k posílení postavení romských rodičů v oblasti školní segregace. Kampaň byla pro rodiče, jejichž děti byly v předškolním věku a měly nastoupit do základní školy. Další týden jsem se zúčastnila kampaně, byla jsem přítomna na pravidelných setkáních. Byla jsem od začátku kampaní nadšena, založili jsme skupinu asi 20 matek. Bylo nám řečeno a i ve formě divadla jsme hráli, jak se můžeme bránit, co můžeme dělat, pokud bude naše dítě při zápisu z nelegitimních důvodů nepřijato. Bylo nám řečeno, co dítě musí vědět, že ho musíme podporovat a umístit na dobrou školu. Kromě našich setkání byly našim dětem také poskytnuty potřebné znalosti a doučování studenty.

(42 z 84)

Téměř každý týden jsme se setkávali a počet rodičů se zvyšoval. Pak jsme měli zvolit dobrou školu pro naše děti. Vybrala jsem si Základní školu Pěší. Studují tam i další vnuci, je to blízko mého domova a slyšela jsem o této škole pozitivní věci. Během procesu registrace s námi byli zaměstnanci VS jako podpora (se souhlasem rodičů/zákonných zástupců dětí a školy). Byla jsem za tuto podporu vděčná, cítila jsem se sebejistější. Souhlasila jsem se záznamem procesu, abychom měli důkaz, kdyby se dělo něco nestandardního. Před zápisem byly naše děti byly hodnoceny psychologem, pedagogem, děti znaly všechny potřebné věci pro přijímací zkoušky (ačkoli k přijetí pro tento test není žádný standard a mírně se liší od školy ke škole, některé dovednosti jsou běžně testovány - rozpoznat barvy, základní čísla, znát své jméno, název rodinných příslušníků, adresu, zpívat píseň, rozpoznat levou a pravou stranu atd.). Během přípravného posouzení byl můj vnuk chválen učitelem, který usoudil, že byl dostatečně zralý jít do školy a neměl by tam mít žádný problém. Když přišel den zápisu (15. ledna 2014), setkali jsme se nejdříve se zaměstnancem VS, který vedl kampaň a doprovázel nás (11 romských dětí a jejich rodičů) do školy Pěší. Řekla nám, že měla v dopoledních hodinách s ředitelem školy hovor, kdy nám doporučil umístit děti do základní školy v Ostravě - Kunčičkách (rezidenčně segregovaná škola s převahou romských žáků, daleko od mého domova). Údajně mohl otevřít jen jednu třídu a zmínil se, že má strach, kdyby přijal větší počet romských žáků, přišel by o "bílé" děti a škola se může nakonec stát segregovanou. Cítila jsem se po tomto prohlášení nejistá, ale věděla jsem, že Jirka je připraven na zkoušky a ačkoli mám docela tmavou pleť, můj vnuk je světlejší. Tak jsem se uklidnila a odjeli jsme do školy. Abych popsala proces zápisu: učitel vzal Jirku stranou, spolu s více dětmi. Zpočátku byl požádán, aby nakreslil nějaký obrázek, a pak dělal test. Vše se konalo v jedné místnosti, byli tam učitelé, spousta rodičů a dětí. Jirka poznal písmena, číslice, pohádky, barvy, tvary, atd., zatímco jsem se bavila s jiným učitelem a odpovídala na otázky (kde bydlím, zda mám práci atd.). Jirka dokončil všechny úkoly, stejně jako ostatní děti. Učitel napsal své hodnocení k testu (počet bodů) v závislosti na úrovni znalostí. Zaměstnanec VS požádal učitele, zda se může na testy našich dětí podívat (bylo tam celkem 11 romských dětí). Učitel napsal k jednotlivým úkolům: nepodařilo se / nepoznal / špatná slovní zásoba atd. S takovými výsledky by žádné dítě nebylo přijato. Byla jsem vzteky bez sebe, zaměstnanec VS nás uklidnil, abych se nebála, že to tak nenecháme. Bylo mi tak líto Jirky, oba jsme byli na proces připraveni. Zaměstnanec VS šel k učiteli a zeptal se na možnost další zkoušky, protože výsledky neodpovídaly realitě. Učitel zpočátku odmítl, ale když si uvědomil, že by se rodiče nevzdali, souhlasil. Test byl tedy vyplněn znovu a my jsme byli přítomni. Jirka uspěl ve všem, jediná věc, kterou nevěděl, bylo jméno jedné staré pohádky. Jirka byl rozrušený, plakal a ptal se, proč jen on musí dělat vše znova. Učitel prohlásil, že při prvním testu Jirka nekomunikoval. Požádali jsme o změnu výsledků testu, což bylo provedeno. Stejné to bylo s ostatními romskými dětmi. Opustili jsme školu znechucení. Zaměstnanec VS pak mluvil s ředitelem a řekl mu, co se stalo. Záznamy z tohoto rozhovoru jasně ukazují, že bylo vše předem domluveno. Ředitel školy mj. řekl: "Proč chcete umístit tolik romských dětí na naši školu? Proč nejdou někam jinam? Nechci, aby se z této školy stala romská škola, proč nešli do

(43 z 84)

školy v Ostravě - Kunčičkách? Mluvil jsem s ředitelem a o dětech ví. Obávám se, že děti z majoritní společnosti z této školy odejdou." Během zápisu ředitel volal do jiných škol a stěžoval si, kolik romských dětí přišlo do jeho školy. Ptal se jich, kolik romských dětí přišlo do jejich školy. Pak jsme čekali na výsledky. Za 2 týdny jsme zjistili, že ze 40 dětí, které přišly k zápisu, jich bylo 10 odmítnuto (ředitel se chystal otevírat jednu třídu pro 30 dětí). Z těchto 10 dětí bylo nepřijato 8 romských děti, včetně mého Jirky. Ředitel přijal jen ty romské děti, které dostaly odklad v loňském roce (musel je přijmout v souladu se školským zákonem). Jako oficiální důvod nepřijetí uvedl nedostatečnou kapacitu školy. Věděla jsem, že to tak nechci nechat, bylo to tak ponižující. Já a ještě jedna matka jsme se rozhodly podat odvolání, kde jsme napsaly, že i dle vyjádření MŠMT nemůže být nedostatečná kapacita důvodem pro odmítnutí v případě, že dítě žije ve spádové oblasti školy, a že máme dojem, že zamítnutí bylo založeno na naší etnicitě. Celý případ byl zveřejněn v médiích. Nyní čekáme na odpověď na naše odvolání. Dala jsem Jirku na jinou dobrou školu, kde mají učitelé úplně jiný přístup. Škola není tak blízko našeho domova, ale je to dobrá škola a můžu říct, že jsem udělala to nejlepší, bojovala za kvalitní vzdělání pro mého vnuka. Nicméně na zkušenosti ze školy Pěší nezapomenu". Alexandra Miková Příběh Alexandry, 12 let, je jasný příklad segregace ve vzdělávání, kde jsou zdravotní

obtíže dítěte považovány za hendikep. Od ledna 2014 Saša navštěvuje jinou školu. Ani Saša, ani její matka nemohly vydržet silný tlak ze strany dětí v dřívější škole a nedostatek zájmu pedagogických pracovníků. Sasa je na nové škole spokojená. Navzdory neustálým zdravotním problémům Saša zvládá školní docházku a chystá se do 5. třídy. "Saši bylo 5 let, když navštěvovala přípravnou třídu pro děti předškolního věku před povinnou školní docházkou. Třída byla v Ostravě-Radvanicích. Do školy šla v 6 letech. Vzpomínám si na první den ve škole velmi dobře. Na dveřích byly seznamy dětí, kde byly rozděleny do 2 skupin – 1A a 1B. Alexandra byla na seznamu 1A, byla jediným romským dítětem na tomto seznamu; všechny ostatní děti byly z většinové společnosti. Zajímalo mě, jak byl výběr proveden, tak jsem se šla podívat do 1B třídy. Tam byly výlučně romské děti a 1 bílé dítě. Pro Sašu to bylo hrozné. Neměla tam žádné přátele, nikdo se s ní nebavil, děti si z ní dělaly legraci, ukazovaly na ni, že má tmavší pleť. Nerada do školy chodila, plakala, když tam musela jít. Když děti hrály různé hry, během tělesné výchovy, nebo když děti dělaly činnosti, které si vyžádaly práci v páru, ona byla vždycky sama; nikdo nechtěl být její partner. Naštěstí její třídní učitel byl velmi hodný a měl Sašu rád. Nějak se nám podařilo dokončit první třídu a Saša pokračovala do 2. ročníku. Pak onemocněla. Často si stěžovala na bolesti žaludku, sužovaly ji střevní potíže. Nejdřív jsem si myslela, že to je výsledek jejího duševního stavu, který nebyl ideální - často byla smutná, stěžovala si nám, že s ní ve škole nikdo nemluví. Pak měla Saša problémy s častými průjmy. Její zdravotní problémy pokračovaly, často zůstávala doma, její školní docházka byla špatná. Když už byla ve škole, zaostávala za svými spolužáky, posmívali se jí.

(44 z 84)

Chtěla jsem něco udělat, mluvila jsem s pracovníky školy. Byla jsem ve škole poměrně často, stejně jako můj manžel. Učitel o problému věděl. Věděl, jak se ostatní děti k Saše chovají, že se jí posmívají, ale nevěděl, jak tento problém řešit. Opět jsme šli s dcerou k lékaři. Musela podstoupit řadu vyšetření a lékař nakonec zjistil, že Saša trpí Crohnovou nemocí (akutní zánět střev). Šli jsme do školy a o její nemoci informovali zaměstnance. Také jsme tam šli probrat možnosti dalšího studia. Její třídní učitel doporučil, abychom s ní šli do pedagogicko-psychologické poradny (PPP). Chtěla návrh psychologa, jak se Sašou pracovat. Šli jsme tedy do PPP a jejich hodnocení ukázalo, že naše dcera není v dobrém stavu, a to nejen fyzicky, ale i psychicky. Přečtu hodnocení od psychologa: nízké sebevědomí, její nejistota velmi ovlivňuje její výsledky ve škole. Proto doporučujeme reagovat na její potřeby citlivě. Povzbuďte ji, ujistěte se, že dělá učivo dobře. Pokud Sasa dělá něco špatně nebo je pozadu s učivem, prosím, řešte to v soukromí, a ne ve třídě, a podporujte ji jak jen je to možné. Učitel následoval doporučení první měsíc. Pak její třídní učitelka odešla na mateřskou dovolenou. Saša měla nového třídního učitele a ta se neřídila žádným doporučením psychologa, to bylo zapomenuto. Moje dcera byla pod velkým tlakem. Byly jí předepsány léky, které obsahovaly vysoké procento hormonů ovlivňujících duševní stav. Saša byla velmi citlivá, podrážděná, unavená. Nedokázala s dětmi ve třídě držet krok, nebyla schopna udělat domácí úkol. Chodívala ze školy unavená a vyčerpaná. Jakmile přišla ze školy, usnula. Její třídní učitelka se jí vysmívala před dětmi. Vyhrožovala jí, že pokud se její školní docházka nezlepší, Saša bude muset opakovat třídu, protože nechodí do školy a nemá žádné známky, nemůže tedy být správně klasifikována. Obrátili jsme se na ředitele školy, který doporučil, aby Saša chodila do praktické školy, protože věřila, že by potřebovala být v menší skupině dětí, kde by měl učitel více času věnovat jí pozornost. Odmítla jsem, protože jsem neměla s praktickou školou dobré zkušenosti. Moje starší děti navštěvovaly zvláštní školu. Navíc jsem věděla, že Saša je chytrá. Tak jsem se zeptala na další posouzení v PPP. Řekla jsem ředitelce, že bych chtěla z PPP od psychologa další vyjádření a předala ho třídnímu učiteli, aby věděl, jak se Sašou pracovat. Další hodnocení od psychologa znělo: Saša je komunikativní, ale velmi nejistá. Vždycky se snaží navázat oční kontakt, když s někým mluví. Její nejistota ovlivňuje její chápání úkolů. Je citlivá, bystrá; ráda se připojuje k činnostem, touží po účasti v nich. Psycholog doporučil udělat individuální plán, vzhledem k její nemoci a únavě nedávat domácí úkoly. Důležité pro pochopení jejích problémů s učením je chovat se k ní citlivě, budovat důvěru mezi učitelem a dívkou. Saša by měla být v klidném prostředí, měla by být pozitivně motivována, lepší je dát jí méně úkolů a nechat ji dělat je správně. Předali jsme tohoto vyjádření řediteli školy. Saša dokončila 4. třídu, ale k sepsání individuálního plánu s ní nedošlo, ani k žádným změnám v postoji učitele nebo dětí. Sasa měla opakovat třídu; dostala písemné napomenutí za to, že nevypracovává své domácí úkoly. Zavolala jsem psychologovi z PPP a vše jí řekla. Nechápala postoj učitele a radila nám čekat na začátek příštího školního roku, a pokud se nic nezmění a nikdo se nebude držet plánu, že nám pomůže podniknout právní kroky proti škole.

(45 z 84)

V současné době její zdravotní problémy pokračují. V červnu strávila jeden měsíc nemocnici na jednotce intenzivní péče. Nechceme ji zatěžovat, ale také chceme, aby získala vzdělání navzdory své nemoci. Nechceme, aby se jeden den probudila a vinila nás za to. Nyní se snažíme, aby měla hezké prázdniny, netěší se do školy v září. Snažíme se ji pochopit jako její rodiče, ale také máme strach z nadcházejícího školního roku." Diana Šmarhovyčová Příběh Dianky je další zřejmý případ, který ilustruje segregaci romských dětí do tříd a jaký má tato praxe na dítě vliv. "Popsala bych svou 11 letou dceru jako zdravé, temperamentní, společenské dítě. Když jí byly 4 roky, šla do školky. Měla tam hodně přátel, ráda si tam kreslila a učila se. Nebyl tam vůbec žádný problém. Ve školce byly většinou bílé děti, možná tři romské děti. Její otec není Rom, proto má Dianka světlejší pleť. Když jí bylo pět, v OstravěRadvanicích, kde jsme bydleli, otevřeli předškolní zařízení. Dianka chtěla moc jít do školy, tak jsme se s manželem rozhodli ji tam umístit. Byl to druh přípravné třídy před zahájením povinné školní docházky. Třídní učitelka byla mladá slečna, byl tam také romský pedagogický asistent, protože tam chodilo asi 70% romských dětí. Zařízení bylo blízko Lipiny, sociálně vyloučené oblasti, kde jsme bydleli. Děti zde dělaly stejné činnosti jako v mateřské školce – kreslily si, učily se básně, hrály si v parku. V rámci předškolního vyučování byl pozván psycholog z PPP, aby přezkoumal všechny děti. Věnovala se všem dětem individuálně za přítomnosti jejich rodičů. Když jsem přišla k tomuto psychologovi s Diankou, myslela jsem si, že je to správné; chtěla jsem vědět, jaké jsou její znalosti a dovednosti podle názoru odborníka. Před hodnocením byla Dianka velmi koncentrovaná a nemohla se dočkat. Řekla mi, že udělá to nejlepší, aby mohla chodit do školy. Výsledek byl velmi dobrý; Diance bylo doporučeno nastoupit do školy. Při zápisu do školy šlo všechno dobře. V září nás čekal její první den ve škole. Všichni jsme se nemohli dočkat. Byla to důležitá událost pro nás všechny, a tak jsem ten den vzala s sebou kameru, hezky jsme se všichni oblékli. Když jsme přišli do školy, viděla jsem seznam dětí na předních dveřích. Byly tam dvě třídy, 1A a 1B. Když jsem začala číst jména, něco nebylo v pořádku. Dianka měla chodit do 1B třídy. Když jsem vstoupila do učebny, byla jsem šokována. Byly tam jen romské děti a jedno bílé dítě. Tak jsem zkontrolovala třídu 1A, kde to bylo naopak, 1 romské dítě a zbytek byly děti z majority. Dianka začala plakat, ve třídě nebyl ani jeden kamarád z její přípravné třídy. Zeptala jsem se třídního učitele, jak byly rozřazeny děti do tříd. Odpověděla, že rozdělení také neschvaluje, ale nebyla za něj zodpovědná. Čekala jsem na ředitele školy, který měl přijít se starostou Ostravy-Radvanic přivítat děti. Byla jsem tak rozrušená, že jsem ani nevytáhla fotoaparát z tašky. Ředitel školy přišel se starostou do třídy, pozdravil děti a okamžitě odešel. Neměla jsem možnost s ním hovořit. Děti dostaly drobné dárky. V každé školní lavici byl sáček se školními pomůckami - tužky, diáře, sešity, pastelky apod. Děti ze třídy 1A si mohly tyto dárky vzít s sebou domů; děti z 1B třídy je musely nechat ve škole. Jakmile vše skončilo, šla jsem do kanceláře (46 z 84)

ředitele školy s Diankou. Zeptala jsem se jí na rozdělení dětí a řekla jí, že s tím nesouhlasím. Řekla mi, že děti, jejichž rodiče si u zápisu zvolili anglický jazyk, byly umístěny do jedné třídy. Řekla jsem jí, že mne se nikdo nezeptal, který cizí jazyk by se mohla Dianka učit. Ředitel slíbil, že to zjistí a něco s tím udělá. Druhý den, když jsem doprovázela dceru do školy, ředitel školy mi řekl, že je Dianka umístěna do třídy 1A. Myslím, že to udělala, protože věděla, že pracují v organizaci, kde jsme tyto věci řešili. Ostatní matky, které protestovaly proti tvorbě výlučně romské třídy, nebyly vyslechnuty. Takže jsem sice udělala něco pozitivního pro svou dceru, ale problém nebyl vůbec vyřešen. Všechny děti ze třídy 1A věděly, jak byly třídy rozděleny. Dianka má světlejší kůži po otci, proto jsem doufala, že ostatní děti ve třídě ji nebudou soudit a přijmou ji. Ale protože jsem ji doprovázela do školy a já jsem tmavší, to stačilo pro dětské předsudky. Začaly se jí vysmívat, neměla žádné přátele, sotva našla spřízněnou duši. Dcera chodila do školy nerada. Stěžovala si na bolesti břicha, bolesti hlavy atd. Romská třída 1B byla ve 2. patře a třída 1A byla v 1. patře, takže děti se nemohly ani potkávat. Dianka neměla ve své třídě podporu. Když jsem si všimla, že se situace zhoršuje a Dianka odmítala chodit do školy, navštívila jsem jejího třídního učitele. Vysvětlila jsem jí, jaký je postoj ostatních dětí vůči mé dceři a jak ji to negativně ovlivňuje. Učitelka mi řekla, že se Dianka učí velmi dobře; měla velmi dobré známky, a byla jedna z nejlepších ve škole. Ujistila mě, že má ve třídě přátele, že je jen trochu přecitlivělá. Snažila jsem se jí věřit a odešla domů trochu klidnější. Druhý den učitelka o této věci mluvila před celou třídou. Dovedu si představit, jak se dcera cítila trapně mezi ostatními dětmi. Dianka se nadále netěšila do školy, ale přestala si stěžovat na její spolužáky, kteří jí nadávali atd. Její oblíbené hračky byly Disney hračky, které byly v módě a všechny děti je chtěly mít. Tyto hračky byly dost drahé. Jednou večer jsem si všimla, že některé z jejích hraček chybí. Zeptala jsem se jí, kde hračky jsou. Řekla mi, že neví. Když jsem zvedla hlas, Dianka se rozplakala a přiznala, že je dala svým spolužákům. Udělala to, aby se s ní přátelili a získala si jejich pozornost. To byl jediný okamžik, kdy s ní děti mluvily a věnovaly se jí, a ona tak si kupovala jejich pozornost. Snažila jsem se jí vysvětlit, že tyto děti, které se takto chovají a nadávají jí, nejsou dobré ani chytré. Dianka nechtěla, abych ji doprovázela do školy. Styděla se za mě, a i když jsem se cítila špatně, chápala jsem ji. Další den jsem šla do školy znovu a zavolala jsem třídního učitele do kanceláře ředitele školy, kde oba byli přítomni. Popsala jsem, jak to chodí ve třídě, ale třídní učitel to popřel. Když jsem poukázala na to, že je to jen kvůli praxi úmyslné segregace, ředitelka školy mi řekla, že neměla jinou možnost. Oblast Radvanice je rozdělena do dvou částí. Jedna se skládá z vil a pěkných domů obývaných většinovou populací, druhá, nazvaná Lipina, obývaná Romy. Rodiče bílých dětí si stěžovali, že nechtějí, aby jejich děti chodily do stejné třídy s romskými dětmi. Tito rodiče vyhrožovali, že je tam hodně romských dětí a oni přemístí své děti do jiné školy. Každá základní škola zjednodušeně řečeno potřebuje děti, protože je financována mj. dle počtu žáků. Toto řešení bylo provedeno ředitelem školy a starostou obvodu vytvořit romské a neromské třídy. Věděla jsem, že moje dítě nemá na této škole dobrou budoucnost, a věděla jsem, že to nemůžu změnit sama. Pokud bych obvinila školu nebo tam poslala kontrolu, jediný,

(47 z 84)

kdo by za to zaplatil, by byla moje dcera. Měli jsme štěstí a ke konci roku jsme se odstěhovali. Dianka změnila školu a na nové škole jsou děti z více menšin žijících v ČR (vietnamské děti atd.), takže hodiny jsou různorodé. Dianka stále navštěvuje tuto školu, v září půjde do 6. třídy. Má tuto školu ráda, děti, udělala si tam přátele, vídají se i po škole. Obě nemáme hezké vzpomínky na Diančin první den ve škole."

1.2. IDENTIFIKACE SEGREGACE VE ŠKOLSTVÍ

ü IDENTIFIKACE ü Jak můžeme rozpoznat segregaci ve školství? ü Jak poznáme, že jde o segregaci a diskriminaci?

Chceme-li vědět, proč a kde dochází k segregaci, v první řadě musíme určit místa, kde žijí Romové, obvykle v sociálně vyloučených lokalitách.150 Je vhodné navázat kontakt s někým místním, nejlépe s romskými rodiči, nebo se můžeme obrátit na místní neziskovou organizaci, která pracuje s Romy. Nejlepší způsob, jak navázat vztah s rodiči, je buď osobně, nebo prostřednictvím terénního pracovníka, který zná místní komunitu. Je důležité zjistit, kolik existuje v oblasti základních škol a kterou školu většinou navštěvují romské děti. Tyto informace by měly být poskytnuty prostřednictvím terénního pracovníka nebo samotných rodičů. Pro identifikaci segregace je třeba rozumět terminologii, tak můžeme správně pochopit situaci, která nastává v základních školách. Přímá diskriminace: nelegální situace, kdy je s určitou osobou nebo skupinou osob zacházeno méně příznivě, ve srovnatelné situaci, na základě skutečného nebo domnělého důvodu, který není ospravedlnitelný (rasa, etnický původ, sociální postavení, věk atd.).151 PŘÍKLAD 1

Situace, kdy je škola navštěvována pouze romskými dětmi nebo třída v rámci školy s výhradně romskými žáky, zatímco neromské děti jsou umístěny v blízké škole nebo v jiné třídě ve škole; Jediný rozdíl mezi těmito skupinami je dán etnickým původem nebo rasou dětí, což představuje důvod pro takovéto umístění152

                                                                                                                        150

Podle vládní zprávy o situaci romské menšiny z roku 2012 bylo zjištěno přibližně 400 sociálně vyloučených lokalit a jejich počet se stále zvyšuje. Sociálně vyloučení občané jsou většinou (80%) Romové, kteří mají ztížený přístup k institucím a službám (k institucionální podpoře), jsou vyloučeni ze sociálních sítí a nemají dostatek kontaktů mimo vyloučených lokalit. Dostupné na: http://www.socialni-zaclenovani.cz/studie-ghett-v-cr-pribyvavetsinu-v-nich-tvori-romove 151 § 2 odst. 3, Antidiskriminační zákon 198/2009 Sb 152 Takové jednání v praxi je nelegální a není v souladu se Směrnicí EU o rasové rovnosti 43/2000/EC.

(48 z 84)

PŘÍKLAD 2

Speciální školy, které jsou navštěvovány nadměrným počtem romských žáků (..) představuje diskriminaci. Diagnostická centra (PPP) užívají psychologické testy a další metody, které nebyly přizpůsobeny etnickým rozdílům vyplývajícím ze sociálních specifik Romů. Způsob testování není založen na neutrálních kritériích. Takzvané testy a ostatní metody mají méně příznivý dopad na romské děti než na děti z většinové populace, protože tyto testy nemohou posoudit dětské schopnosti na stejné úrovni.153

Nepřímá diskriminace: ilegální situace, kdy obecná politika, praxe nebo kritéria mají nepřiměřeně nepříznivý dopad, i když jsou formulovány neutrálně, ale staví osobu nebo skupinu osob do znevýhodněné situace z důvodu rasy, etnického původu, sociálního postavení, věku atd.154

PŘÍKLAD 1

V případě D. H. Soud potvrdil nepřímou diskriminaci romských dětí. Byly diagnostikovány jako mentálně postižené a v důsledku toho byly nadměrně umístěny a tak odděleny do zvláštních škol. Testy používané pro stanovení úrovně intelektu byly kulturně předpojaté vůči romským dětem. Jinými slovy, testy používané pro stanovení intelektu dětí byly zdánlivě neutrální, ale ve skutečnosti mělo romské dítě 27 krát vyšší pravděpodobnost, že bude umístěno do speciální školy, než jakékoliv jiné dítě, takže dopad politiky na romské děti vytvářel nepříznivý dopad, že s nimi bylo zacházeno méně příznivě. PŘÍKLAD 2

Vyhláška 73/2005 Sb. o vzdělávání dětí s LMP umožňuje vzdělávat tyto žáky bez postižení v praktických školách. Třídy pro žáky se zdravotním postižením155 tak navštěvují i žáci s jiným typem zdravotního postižení nebo znevýhodnění156 nebo žáci se sociálním znevýhodněním.157 Toto zdánlivě neutrální pravidlo má ve skutečnosti diskriminační dopad na romské žáky (žáky se sociálním a zdravotním znevýhodněním), protože nadměrný počet těchto žáků je stále umisťován - segregován - do praktických základních škol a tříd s redukovanými osnovami. V důsledku toho, i když je výše uvedená vyhláška neutrální, její použití je rasově disproporční a diskriminační, zjevně znevýhodňuje Romy.                                                                                                                         153

Na základě testů jsou romské děti posuzovány jako děti s postižením. Stejný mechanismus nebyl nikdy použit pro jiné děti. Skutečnost, že disproporcionalita testů nebo jiných metod není založena na "rase", ale různých charakteristikách (kultura, historie, sociální status) neznamená, že testy nejsou rasově předpojaté, protože všechny tyto charakteristiky se vztahují k pojmu "rasa" nebo „etnický původ“. S romskými dětmi, které test nevyplní v daném jazyce, je zacházeno méně příznivě než s jinými dětmi, které mluví plynně daným jazykem. http://poradna-prava.sk/wp-content/uploads/2014/02/PDF-1-MB.pdf 154 § 3 článek 1, Antidiskriminační zákon 198/2009 155 Dle § 3, článku 6 a), směrnice č. 492/2005 o normativech, pokud je žák s hendikepem vzděláván ve speciální škole, taková škola obdrží více finančních prostředků, než škola, která vzdělává děti bez jakékoli diagnózy (§ 3, odstavec 1 normativu) 156 § 10 (2) vyhláška 73/2005 o vzdělávání dětí, žáků a studentů se SVP a dětí, žáků a studentů výjimečně nadaných 157 § 3 (5) (b) vyhláška 73/2005 o vzdělávání dětí, žáků a studentů se SVP a dětí, žáků a studentů výjimečně nadaných

(49 z 84)

Segregace158: nedobrovolné oddělení Romů a neromských žáků, lze ji identifikovat ve třídách a školách s převážně nebo výhradně romskými dětmi. Česká republika nemá ve svých právních předpisech žádnou právní definici segregace. Mezinárodní smlouvy o lidských právech zakazují rasovou segregaci jako formu diskriminace.159

PŘÍKLAD 1

V jednom městě je 20 základních škol. 5 z nich jsou základní školy praktické, které vzdělávají děti podle Rámcového vzdělávacího programu pro žáky s lehkým mentálním postižením (RVP-ZV s přílohou LMP). Pan Ředkvička bydlí v blízkosti sociálně vyloučené lokality a jeho dítě má být zapsáno do základní školy. Pan Ředkvička navštíví základní školu Jincovka, spádovou školu.160 Když pan Ředkvička školu navštíví, rychle odejde, protože se mu nelíbí, že je zde převaha romských dětí. Poté, co vyjde z budovy, si všimne nápisu na škole - základní škola praktická. Teprve pak si uvědomí, že to není normální základní škola, a že musí zapsat své dítě jinde. Nedaleko od základní školy Jincovka je běžná základní škola. Pan Ředkvička vejde a je velmi spokojený a věří, že zde jsou stejné děti jako jeho dítě (děti z většinové společnosti), a jeho dítě zde bude v bezpečí.

PŘÍKLAD 2

Paní Horváthová, která pracuje jako koordinátorka projektů v programu zaměřeném na lidská práva a vzdělávání v neziskové organizaci, se chystá zapsat dceru na nejbližší základní školu. Úspěšně zapíše své dítě do této školy, ale první den ve škole je nepříjemně překvapena, že její dcera chodí do třídy A s výhradně romskými dětmi, a ve třídě B je 19 dětí z majority a 2 romské děti. Zeptá se ředitele, jak je to možné, a ten odpoví, že děti jsou rozděleny podle toho, který rodič se rozhodl pro anglický jazyk během zápisu. Paní Horváthová mu řekne, že jí se nikdo nezeptal. Později najde další základní školy, protože se jí tato základní škola nelíbí. V nové škole je její dítě šťastné, protože tam jsou děti z většinové společnosti i romské děti v jedné třídě.

PŘÍKLAD 3

Dcera paní Tedokové navštěvuje 3. třídu v základní škole, která se nachází asi 15 minut od jejího domu. Dcera se ptá své matky, proč jsou v této škole hloupí "cikáni" ve 4. Třídě, kde je velmi málo "bílých" dětí. Kromě toho mají romské děti stejné předměty jako Anetka ve 3. třídě. Paní Tedoková je zvědavá a zeptá se ředitele, jaká je třída s většinou romských žáků. Ředitel odpoví, že to je třída pro děti se zdravotním postižením a že má redukovaný vzdělávací program.

                                                                                                                        158

Úmluva UNESCO proti diskriminaci ve vzdělávání (CADE) z roku 1960 zakazuje segregaci na základě rasy ve školách. ESLP odsoudil několik států pro jejich nečinnost ukončit segregaci romských dětí ve školách 159 Článek 1 a 3 Mezinárodní úmluvy o odstranění všech forem rasové diskriminace, text dostupný na: http://www.ohchr.org/EN/ProfessionalInterest/Pages/CERD.aspx. 160 Spádová škola je škola v místě trvalého pobytu dítěte. Většina dětí navštěvuje spádové školy. Zákon umožňuje zvolit i jinou školu.

(50 z 84)

PŘÍKLAD 4

Paní Gažiová, která žije v sociálně vyloučené lokalitě, chce zapsat své dítě na základní školu, která se nachází 15 minut jízdy autobusem, ale ona ví, že škola je kvalitní. Ředitel, když paní Gažiovou uvidí, ji zastaví a řekne, že tato škola není vhodná pro její dceru; že výuka je velmi obtížná, a její dcera by měla chodit do školy, která se nachází v blízkosti jejich bydliště. Paní Gažiová mu řekne, že si tuto školu zvolila a že její dcera ani nedostala šanci vyplnit test školní připravenosti, a ředitel tak nemůže vědět, jestli její dcera uspěje nebo ne. Ředitel velmi laskavě odpoví: "Paní Gažiová, vaše dcera je velmi krásná a já se obávám, že by to zde mohlo vést k šikaně, že bude lepší, když bude mezi svými vrstevníky, zapište ji do školy u vašeho domu." Paní Gažiová smutně odejde a zapíše její holčičku do školy, kterou jí ředitel doporučil. Dcera je šťastná, protože si ve škole většinou hraje, nedostává mnoho úkolů a má tam všechny své kamarády, kteří žijí v lokalitě. Výše uvedené příklady ilustrují několik situací školní segregace a různé formy projevu. Mohou nastat i případy, kdy jsou romské děti diskriminovány (kvůli jejich etnickému původu) v běžných základních nesegregovaných školách s běžnou osnovou. PŘÍKLAD 1

V jedné třídě je 20 dětí z majority a 5 dětí romského původu. Učitel objedná pro děti samolepky. Objedná pouze 20 kusů pro děti z majority a odůvodňuje to tím, že romské děti by je stejně roztrhaly na kusy, a to je důvod, proč pro ně nálepky neobjedná. S romskými dětmi je zacházeno méně příznivě kvůli předpokladu, že členové romské menšiny by se chovali nevhodně, zatímco u neromských dětí se takové nepřípustné chování nepředpokládá.

PŘÍKLAD 2

Žáci z majoritní populace se pravidelně vysmívají romskému dítěti, nadávají mu do cikánů a říkají mu, že smrdí, stejně jako jeho rodiče a sourozenci. Učitel nikdy neřekne na obranu romského dítěte nic a umožňuje dětem další ponižování romského dítěte.

(51 z 84)

1.3.

DOKUMENTOVÁNÍ SEGREGACE ROMSKÝCH DĚTÍ VE ŠKOLÁCH

ü DOKUMENTACE ü Jak dokumentovat segregaci? ü Jaké jsou zapotřebí důkazy? ü Jaké jsou právní důvody pro zahájení řízení proti segregaci? Postup dokumentace je podobný v případě, kdy je romské dítě umístěno do speciální/praktické školy nebo do třídy s redukovanou osnovou (příloha LMP). 1. Nejprve zkontrolujte, zda je postup pro umístění žáka do jiného typu školy s redukovanou osnovou v souladu s postupem stanoveným ve školském zákonu.161 a) A Diagnóza dítěte musí být potvrzena a je zapotřebí písemné doporučení PPP k umístění do jiného typu školy. Pokud bylo dítě umístěno mimo hlavní vzdělávací proud bez diagnózy, znamená to, že došlo k porušení školského zákona162, a je zřejmé, že dítě bylo umístěno mimo hlavní proud vzdělávání z důvodu etnického původu, a tak došlo k přímé diskriminaci. b) Plně informovaný a dobrovolný souhlas zákonného zástupce / rodiče k přeřazení dítěte do jiného vzdělávacího programu. V případě, že souhlas rodičů byl zmanipulován, například argumenty ředitele nebo učitele ("vašemu dítěti bude lépe ve škole s většinou romských dětí, vaše dítě tam nebude šikanováno atd.), nebo v případě, že dítěti bylo PPP doporučeno změnit školu a rozdíly mezi rámcovými vzdělávacími programy nebyly rodičům řádně vysvětleny, dochází k porušení školského zákona. 2. Doporučuje se ověřit doporučení z PPP nezávislým psychologem, který dítě diagnostikuje, a zjistí, zda je diagnóza v souladu s diagnózou PPP.163 a) V případě, že se diagnóza liší a nebere plně v úvahu celkové zázemí dítěte, mohla by být považována za diskriminaci na základě etnického původu dítěte. 3. Určit podíl romských a neromských dětí vzdělávaných podle Rámcového vzdělávacího programu s přílohou LMP v základní škole / třídě.                                                                                                                         161

§49 odstavec (2) zákona 561/2004 Sb, o předškolním, základním, středním, vyšším a jiném vzdělávání (školský zákon). Ředitel školy může žáka přeřadit do školy pro žáky se zdravotním postižením nebo základní školy speciální na základě písemného doporučení PPP a pouze s písemným a plně informovaným souhlasem zákonného zástupce dítěte, 162 §49 odst. (2) zákona 561/2004 Sb. 163 Nic se v ČR nezmění, pokud nebudou přijaty některé systematické změny, především systém financování regionálního školství (praktické školy dostávají více finančních prostředků na žáka než běžné školy), PPP musí hledat způsoby, jak najít nejlepší řešení a podpůrná opatření pro každé dítě, aby mohlo maximálně rozvíjet svůj potenciál a talent. Běžné základní školy musí mít větší podporu ve vzdělávání dětí se znevýhodněním, ČR by měla mít dostatečnou kapacitu kvalitních předškolních zařízení pro všechny děti.

(52 z 84)

a) Toto lze zjistit návštěvou školy. Doporučuje se také přečíst si tematickou nebo výroční zprávu České školní inspekce164 (ČŠI), kde lze procenta romských dětí vzdělávaných ve škole dohledat. b) Toto zjištění by mělo přispět k zjištění rovného přístupu ke vzdělání pro žáky majority a romské žáky. Je-li více než 50% žáků ve škole romského původu, jasně naznačuje další segregaci romských žáků, protože systematická segregace v českých školách zůstává skutečností (jak o tom svědčí výzkum veřejného ochránce práv – VOP a zjištění ČŠI ve školním roce 20111/2012). 4. Je nutné mít písemný důkaz DOPORUČENÍ z PPP k umístění dítěte do jiné školy, případně i písemnou diagnózu od nezávislého psychologa. 5. Doporučuje se pořídit, pokud je to možné, video nebo audio nahrávku (pokud jde o vysvětlení zaměstnanců školy budoucí vzdělávací dráhy dítěte na základě diagnózy). a) V případě, že ředitel užívá diskriminační výrazy ("Vaše dítě není dost chytré, aby zvládalo předměty na základní škole, neumí se ani chovat", nebo "Vaše dítě je velmi pomalé a může čelit šikaně165, takže bude lepší, když bude mezi svými vrstevníky "atd.), tento záznam může být později v případě potřeby použit jako důkaz u příslušného orgánu nebo soudu. b) V případě, že záznam provádí zákonný zástupce dítěte / rodič, nemusí mít k tomuto oprávnění. V případě, že záznam provádí třetí osoba, ta musí mít písemný souhlas rodičů (jméno, příjmení, datum narození a věta "Dávám svůj dobrovolný souhlas k video / zvukovému záznamu", napíše datum a místo setkání, a rodič se podepíše. 6. Zeptejte se ředitele školy, jaké jsou konkrétní důvody, které vedly k přeřazení dítěte mimo hlavní vzdělávací proud. Je nutné mít oficiální stanovisko ředitele nebo nahrávku, při níž budou jasně uvedeny důvody. a) Při rozhovoru s ředitelem je nutné zdůraznit, že je odpovědností školy vzdělávat děti nejlepším způsobem k rozvoji jejich potenciálu, a tím je připravit pro start do nového života, a že je nutné použít všechny metody, maximalizovat vzdělávací potřeby dítěte (např. individuální vzdělávací plán, který poskytuje asistent učitele166). b) V případě, že ředitel tvrdí, že "dítě nemá vhodné chování, narušuje třídu, nezvládá učení a má pocit selhání, proto jen trpí," nebo že "dítěti bude lépe                                                                                                                         164

Argument, že etnický původ žáka není evidován a je nelegální, je velmi často používán řediteli škol. Není tedy možné spoléhat se na pravdivé údaje o počtu romských dětí ve školách. V některých tematických zprávách jsou zmíněny děti se sociálním znevýhodněním (většinou romské děti). Chceme-li zjistit počet romských žáků v určité škole, je návštěva nejefektivnějším řešením. 165 Bezpečnost a ochrana zdraví žáků je zakotvena v § 29 zákona o vzdělávání (2) 166 §16 (9) zákona 561/2004 o předškolním, základním, středním, vyšším a jiném vzdělávání (školský zákon) a § 7, § 8 vyhláška 73/2005 o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných

(53 z 84)

mezi svými romskými vrstevníky" a proto se doporučuje vyšetření dítěte v PPP atd., neužívá vhodné argumenty, a nemohou být důvodem pro umístění dítěte mimo hlavní vzdělávací proud. Diagnóza musí být jasně definována. Takové jednání není v souladu se školským zákonem. 7. Existují situace, kdy jsou romské děti přímo zapsány do základních škol praktických a toto je výsledek navštěvování přípravné třídy167, proto je nutné zdokumentovat, kdy (ve kterém roce / v jaké třídě) dítě opustilo hlavní vzdělávací proud. V případě, že dojde k segregaci v rámci běžné základní školy (2 třídy pro děti stejného věku, jedna s převážně nebo výhradně romskými dětmi, druhá s převážně nebo výhradně dětmi z majority), je důležité: 1. Nejprve je třeba zjistit druh rámcového vzdělávacího programu dané školy. Tyto informace lze nalézt i na webových stránkách školy. Je důležitý pro zjištění, zda je zacházení s romskými i ostatními dětmi rovnocenné. Škola může oficiálně vyučovat podle běžného vzdělávacího programu, ale romské děti mohou být vzdělávány jiným způsobem (dle redukované osnovy). 2. Je důležité zjistit jaké je v dané třídě zastoupení romských žáků. 3. Je nutné požádat ředitele školy o vysvětlení obsahu učebních osnov ve třídě s převážně romskými dětmi. Nejlepší způsob, jak lze hodnotit kvalitu výuky v praxi, je návštěva třídy a porovnání s ostatními třídami, kde jsou vyučovány ostatní děti. Pokud škola umožní zvukový záznam, je to nejlepší způsob pro doložení nižší kvality vzdělávání v romské třídě. V případě, že je úroveň vzdělání nižší kvality, znamená to, že výuka probíhá odlišně v "romské třídě" a "neromské třídě". Toto ilustruje méně příznivé zacházení. Romské děti mají zjevně stejné intelektuální schopnosti jako ostatní děti, takže poskytování lepších podmínek/vybavení apod. pro děti z majority je jasným příkladem méně příznivého zacházení a znamená nezákonnou diskriminaci.  

4. Návštěva školy může být provedena s rodiči romských dětí, s příbuznými dětí nebo na základě doporučení. Můžete říci ihned, že důvodem vaší návštěvy je zjistit, zda škola segreguje děti. Jste-li neziskovou organizací, je vhodnější transparentně se školou komunikovat v duchu "spolupráce", takže nemusí mít okamžitý pocit, že jejich škola je napadána. 5. Je vhodné zaznamenat a uchovávat všechny informace, e-mailovou korespondenci, která může sloužit i jako důkaz. Segregace romských žáků může probíhat ve školách hlavního vzdělávacího proudu, které mají oficiálně rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, ale ve skutečnosti probíhá výuka dětí ve velmi pomalém tempu, v nižší kvalitě, kdy výsledky jsou v souladu s výsledky učení v praktických školách. Následující kroky jsou důležité pro dokumentaci:                                                                                                                         167

§47 l zákona 561/2004 o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání ( školský zákon) umožňuje zřizovat přípravné třídy pro děti se sociálním znevýhodněním před jejich povinnou školní docházkou s cílem vyvážit jejich rozvoj

(54 z 84)

1. Určit, jaké je procento romských dětí ve škole, zejména v případě, kdy tvoří většinu žáků. Ve většině případů nechtějí rodiče dětí z majority posílat své děti do těchto typů škol. 2. Je důležité zjistit důvody, proč je škola považována za "romskou školu", kde se škola nachází (zda ve vyloučené lokalitě - pak je to důvod, proč zde chodí většinou romské děti). To znamená, že školy ve vyloučených lokalitách jsou většinou "romské školy", a osud těchto dětí je předurčen k totální segregaci od dětí z většinové společnosti, dětem je odepřeno právo na rovný přístup ke vzdělání, což porušuje zákon o vzdělávání a lze hovořit o institucionální diskriminaci. Ve vzdělávacích institucích se lze také setkat s předpojatými argumenty, že romské děti jsou líné, mají menší požadavky, romské dívky často otěhotní v mladém věku a romské rodiny dostatečně nespolupracují. V některých případech tyto argumenty odrážejí postoje učitelů a odpovědných úředníků školského systému, jsou založeny na rasových stereotypech. Proto je důležité znát názory ředitelů škol a učitelů, kteří v těchto školách pracují. Tyto informace lze získat jednoduchým anonymním dotazníkem zaměřeným na místní romskou komunitu, který může být zaslán do škol, a buď reagují, nebo ne. Není-li odpověď, je možné se setkat s pracovníky škol a zeptat se jich neoficiálně na jejich názor. Tzv. situační testování může být také možnost; můžete vystupovat jako rodič dítěte většinové společnosti, který se zajímá o umístění svého dítěte do "romské školy", a proto vyžadujete informace o škole, zaměstnancích a okolí. Pokud se vyskytne problém a vám se podaří získat zvukovou nahrávku, prokazování diskriminace může být jednodušší. Je také dobré mít poznámky nebo výše uvedený dotazník. Oficiálně mají tyto školy RVP-ZV, i když v praxi jsou děti vzdělávány jako v základních školách praktických. Důsledkem je, že se děti nebudou schopny dostat na střední školu. Tuto skutečnost lze ověřit záznamy, kolik žáků dokončilo povinnou školní docházku a procenty dětí hlásících se na střední školy. Pokud jde ve většině případů o střední odborné školy a vzácně střední školy s maturitou, je zřejmé, že kvalita vzdělávání v těchto školách je nižší a děti se nedostanou do těchto škol na základě kvality vzdělání, ačkoli podle zákona i po ukončení základní školy speciální/praktické může jít dítě do dalšího vzdělávání. Ve většině případů ředitelé škol uchovávají záznamy o dětech a jejich dalších zápisech. Pokud školy takové záznamy nevedou, je třeba komunikovat s rodiči. V případě, že tyto školy nabízejí různou úroveň vzdělání než v běžných základních školách, které navštěvují převážně děti z majoritní společnosti, přidává to na intenzitě méně příznivého zacházení. Ve všech případech segregace mohou být důkazy o diskriminaci romských dětí použity při podání stížnosti na zřizovatele školy168, vedení školy, ministerstvo školství, Ombudsmanovi nebo k civilnímu soudu.

                                                                                                                        168

Běžné školy bývají obvykle zřizované obcemi a základní praktické školy většinou krajskými úřady. Protože tyto školy spadají do kategorie primárního vzdělávání, mohou být zřizovatelé i obce.

(55 z 84)

1.4. MONITORING SEGREGACE ROMSKÝCH DĚTÍ VE ŠKOLÁCH

Nejúčinnější způsob, jak sledovat segregaci ve školách, je spolupracovat s rodiči v místě, kde k segregaci dochází. Po určení místa a školy, kde chcete sledovat segregaci a její vývoj, je třeba vytvořit a udržovat kontakt s rodiči dětí, které navštěvují školu, a s rodiči předškolních dětí. Pro sledování je důležité pořídit nahrávky, stejně důležitá je e-mailová nebo jiná korespondence a psaní poznámek nebo zpráv, protože tyto materiály mohou poskytnout důkaz o existenci segregace.

PRAKTICKÉ ŠKOLY A TŘÍDY PRO LEHCE MENTÁLNĚ RETARDOVANÉ DĚTI V BĚŽNÝCH ŠKOLÁCH

Chcete-li sledovat změny v počtu romských žáků ve vybraných základních školách speciálních/praktických a v běžných školách ve třídách pro žáky s LMP, doporučuje se školu/třídu pro děti s LMP navštívit alespoň dvakrát ročně, aby bylo zřejmé, kolik romských žáků tam bude během první a druhé návštěvy. Jako nástroj může posloužit výroční zpráva o činnosti školy, kde je uveden počet žáků vzdělávaných podle RVP-ZV s LMP přílohou a také užitečné tematické zprávy ČŠI (celkový přehled o situaci ve vzdělání dětí s LMP a její vývoj). Je důležité sledovat i přípravné třídy, které jsou ve většině případů zřízené v základních školách praktických, protože většina dětí z přípravných tříd později zahájí povinnou školní docházku ve stejné základní škole. V průběhu školního roku je dobré navázat užší vztah s rodiči nebo alespoň s jedním, který má dítě ve škole, kterou chcete sledovat, protože rodič může poskytnout mnoho důležitých informací (např. že jeho kamarád přeřadil své dítě do školy nebo naopak, rodič může také poskytnout informace týkající se diagnózy PPP, nebo může někoho takového doporučit). Také to usnadní návštěvu školy / třídy, můžete doprovázet rodiče na třídní schůzky apod. Tak lze určit počet romských dětí, a to buď prostřednictvím přímé komunikace s ředitelem nebo učitelem, nebo odhadem počtu romských dětí.

(56 z 84)

SEGREGOVANÉ TŘÍDY V ZÁKLADNÍCH ŠKOLÁCH S BĚŽNÝM VZDĚLÁVACÍM PROGRAMEM

(RVP-ZV) Vhodný způsob pro monitorování segregace v základní škole s rozdělenými třídami (třídy s většinou romských dětí a tříd se většinou neromských dětí, kde jsou obě skupiny formálně vzdělávány v souladu s řádným RVP programem) je navázat kontakt s rodiči romských i neromských dětí. V tomto případě je nutno sledovat, kdy dochází k rozdělení tříd (zda v 1. třídě nebo v následujících letech). Je velmi důležité sledovat kvalitu poskytovaného vzdělání pro romské žáky a ostatní děti. Je nutné sledovat rostoucí / klesající počet romských žáků ve škole a jak ředitel školy na tyto změny reaguje. V případě, že zjistíme, že dochází k segregaci, měli bychom znát alespoň jednoho romského a neromského rodiče, jejichž dítě navštěvuje základní školu a budou ochotni námi spolupracovat. Pokud jsme navázali spolupráci s rodiči, testování může být provedeno během procesu zápisu - můžeme vidět, jak probíhá rozdělení do tříd. Pokud jsou děti rozděleny již v 1. třídě, segregace nastává od samého začátku. Je nutné navštívit školu nejméně dvakrát ročně, abychom zjistili úroveň znalostí u každého dítěte (vysvětlíme řediteli, že rodič má zájem vědět, jak vypadá výuka). V této fázi je velmi užitečné mít posudek nezávislého pedagoga, který může ověřit znalost obou dětí, zda jsou na stejné úrovni nebo se úroveň vzdělání liší. V případě sledování segregace ve vyšších třídách je také potřeba spolupracovat s rodiči romských a neromských dětí, které navštěvují různé třídy ve stejném stupni, ideálně 8. nebo 9. třídu. Je velmi důležité sledovat a porovnávat kvalitu vzdělávání dětí (zda mají stejné učebnice, testovat jejich znalosti, na jakou střední školu chtějí jít atd.). Pokud se jedná o rozdílný učební materiál, je zřejmé, že něco není v pořádku. V tomto případě je nutné mít stanovisko o úrovni vzdělávání obou dětí od z nezávislého učitele / pedagoga. Je důležité sledovat počet romských žáků (stoupající / klesající) ve škole a jak na to škola reaguje (vytváří další oddělené třídy nebo naopak integruje romské děti individuálně do neromských tříd?) Proto je třeba navštívit školu osobně. V případě, že spolupráce se školou selže, můžete jít do školy se souhlasem rodičů, nikdo nemůže nic namítat. Stejně důležité je znát počet romských žáků, kteří navštěvují přípravné třídy, a kolik z nich pak rovnou nastupuje do první třídy na stejné základní škole. Stejným způsobem lze sledovat přípravné třídy.

(57 z 84)

TAKZVANÉ "ROMSKÉ ŠKOLY" – ZÁKLADNÍ ŠKOLY, KDE OFICIÁLNĚ UČÍ DLE RVP – ZV A KDE JE VÍCE NEŽ POLOVINA ROMSKÝCH ŽÁKŮ

"Romské školy" jsou běžné základní školy s více než polovinou romských žáků. Ve školách s větším podílem Romů nastává odliv neromských dětí. Máme-li sledovat tento typ segregace, je nutné identifikovat hlavní příčiny segregace a úroveň vzdělání, které tato škola poskytuje všem dětem. Existuje domněnka, že "romské školy" jsou segregovány v důsledku vytvoření umělých "ghett" (sociálně vyloučených lokalit). Chceme-li tento předpoklad zjistit ve skutečnosti, je důležité zjistit, kolik romských a neromských rodin v oblasti žije, kolika žákům tato škola slouží jako spádová škola a podíl romských a neromských rodičů v oblasti. I když rodič může zvolit základní školu, kde bude jeho dítě vzděláváno, rodiče většinou volí místní školu blízko jejich domova. To není případ rodičů z majority, pokud žijí v blízkosti vyloučených lokalit. Opět platí, že je důležité spolupracovat s romskými rodiči. Je třeba určit počet romských dětí, které ukončily 9. (poslední) rok a zda budou pokračovat v sekundárním vzdělávání. Pokud ano, na jakých školách? Tyto informace mohou poskytnout ředitelé, učitelé škol a romští rodiče. Ředitelé těchto škol velmi často uvádějí, že nesledují, kam jejich žáci po ukončení školy jdou a zda skutečně dokončí středoškolské vzdělání. Rodiče tyto informace mají, takže je v tomto případě lepší práce s rodiči a dětmi. V případě, že většina dětí, které dokončí tento typ základního vzdělávání, jde především na odborné školy než na kvalitní střední školy a gymnázia, může to znamenat, že kvalita vzdělání není stejná jako v běžném školství, osnovy mohou být redukované.

(58 z 84)

1.5. OZNAMOVÁNÍ SEGREGACE ROMSKÝCH DĚTÍ VE ŠKOLÁCH Případy segregace romských žáků v základních školách lze hlásit prostřednictvím orgánu veřejné správy (CSI), nebo Ombudsmana. Právo na ochranu před diskriminací je poskytnuto prostřednictvím civilních soudů. Případy lze také řešit mediací. Stížnost nebo zpráva o segregaci mohou být předloženy prostřednictvím různých mezinárodních orgánů nebo mechanismů. Česká republika ratifikovala Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod, proto ESLP za určitých podmínek přijímá stížnosti od osob, které chtějí nahlásit porušování práv zaručených ve výše zmíněné úmluvě. Za určitých podmínek může Evropská komise zahájit "řízení o nesplnění povinnosti"169 vůči členským státům, pokud jsou vnitrostátní právní předpisy v rozporu s právem EU. Dojde-li Komise k závěru, že členský stát porušil právo EU, má možnost zahájit kontrolu ve více fázích, která by mohla vést k podání žádosti k Soudnímu dvoru Evropské unie.170 Před podáním stížnosti týkající se segregace a diskriminace je důležité nejprve identifikovat oběti, společenství, kam patří, stejně jako orgán, který je za segregaci romských dětí odpovědný. Žalovaný (respondent), musí být správně identifikován - proti komu je stížnost podána (viz příloha 1). Po tomto kroku je třeba identifikovat a následovat právní strategii. KROKY PŘI OZNÁMENÍ SEGREGACE VE ŠKOLSTVÍ

Prvním krokem je podat písemnou žádost, oficiální dopis nebo e-mail řediteli školy s otázkami zdůvodnění situace. Je-li odpověď neuspokojivá, je možné poslat stížnost zřizovateli školy, do 15 dnů od oficiální odpovědi ředitele. Stížnost zřizovateli školy musí obsahovat osobní údaje o právním zástupci (většinou rodič), informace o organizaci, proti níž je stížnost namířena (název školy, adresa), datum a místo podání stížnosti. Dále je třeba zmínit situaci v otázce (viz příloha 1), a nakone je důležité stížnost podepsat. Lhůta pro odpověď od zřizovatele nesmí překročit 30 dnů ode dne podání stížnosti. Dalším krokem je podat stížnost CŠI. Ta vykonává pravidelnou inspekční činnost ve všech školách a školských zařízeních zapsaných ve školském rejstříku, a to bez ohledu na zřizovatele. CSI musí řešit stížnosti přímo od roku 2005. Výsledek šetření je předáván zřizovateli školy, který je v případě nesrovnalostí povinen přijmout opatření k nápravě. Současná legislativa nic nemění na skutečnosti, že jakákoli stížnost může být podnětem pro a vyústit v kontrolu na místě, ale s důležitým rozdílem, že dnes se inspektoři zabývají pouze závažnými případy (diskriminace romských dětí ve školách je vážným důvodem k vyšetření). Zřizovatel školy musí, v souladu s právními předpisy, informovat CSI o přijatých opatřeních. Zakladatel není povinen opatření provádět, nicméně většina názor CSI přijímá.

                                                                                                                        169

čl. 17 odst. 1 Smlouvy o fungování EU, dále jen „SFEU“. čl. 258 Smlouvy o fungování EU, dále jen „SFEU“. Soudní dvůr EU. Soudní dvůr Evropské unie provádí výklad právních předpisů EU a zajišťuje tedy jejich jednotné uplatňování ve všech státech EU. Rovněž řeší spory mezi vládami jednotlivých členských států EU a orgány EU. Na Soudní dvůr se mohou obrátit i jednotlivci, podniky nebo organizace, pokud se domnívají, že některý z orgánů EU porušil jejich práva.

170

(59 z 84)

Stížnost k CSI, pokud jde o školu nebo školské zařízení171, může podat fyzická nebo právnická osoba. Předepsané formuláře nejsou k dispozici (viz příloha 2). Za prvé je důležité určit situaci (existence segregace ve škole / třídě, špatná diagnóza PPP atd.) a poskytnout základní informace o situaci (kdy segregace nastává, počet zúčastněných dětí a jejich osobní údaje, datum a místo, kdy došlo k situaci atd.). Stížnost může být zaslána poštou, elektronicky nebo podána osobně. Slovní stížnosti musí být zaznamenány. Inspektorát CSI nebo centrální ČŠI může být kontaktována. Při podání stížnosti se neplatí žádné poplatky. CSI vydá své stanovisko, a dochází-li k segregaci, CSI by měla provádět vyšetřování. Ve stejný čas můžete podat stížnost CSI a požadovat šetření ve škole. Informování Ombudsmana (VOP) o segregaci ve školství Další možností je informovat VOP, monitorovací a metodický orgán veřejné správy ve vztahu k diskriminaci v České republice. VOP poskytuje metodickou pomoc obětem diskriminace; poskytuje právní vyhodnocení situace a nabízí nejlepší možnosti pro další kroky. VOP může poradit nebo nabídnout spolupráci při zajišťování důkazů, provádí výzkum v oblasti diskriminace, zveřejňuje zprávy a doporučení k otázkám souvisejícím s diskriminací a rozhodne, zda orgány postupují v souladu se zákonem, pokud se odhalí diskriminační chování. Je tedy možné požádat VOP o přezkoumání případu a iniciovat vyšetřování školy. Stížnost k VOP může být podána písemně (viz příloha 3), elektronickou poštou172, pomocí datové schránky173, interaktivním on-line formulářem. Stížnost může být osobně doručena nebo zapsána do protokolu. V každém případě musí stížnost obsahovat osobní údaje o žadateli (jméno, adresa, telefon, e-mail), je třeba zdůraznit, proti komu stížnost směřuje (ministerstva, krajské úřady, obec atd.), popis stavu, čeho chcete dosáhnout podáním stížnosti, a komu byla dříve určena (ředitel, CSI atd.), seznam příloh a datum podpisu. Výše uvedené metody podávání stížností na porušování práva na rovný přístup ke vzdělání jsou ty nejrychlejší, proces trvá několik týdnů nebo měsíců. Bohužel nejsou vždy ty nejúčinnější. Adresování školní segregace civilnímu soudu Další možností je podat žalobu k civilnímu soudu. Žádost může být podána u krajského soudu. Odvolání se podává u Nejvyššího soudu v Brně. V případě porušení správního řízení (diskriminace v manipulaci s testy školní připravenosti během zápisu do školy, znevýhodňující romské děti) se lze odvolat k Nejvyššímu správnímu soudu. Poslední národní instance, kam je možné podat stížnost v případě porušení ústavních práv (rovný přístup ke vzdělání bez diskriminace je součástí ústavního pořádku ČR) je Ústavní soud v Brně. V tomto případě oběť diskriminace může usilovat o ukončení                                                                                                                         171

Školou je myšlena běžná základní škola, základní škola praktická, střední škola aj., do kategorie školského zařízení spadají školská poradenská zařízení (pedagogicko-psychologické poradny aj.) 172 Lze použít e-mailem zaslaným na adresu [email protected] s vylíčením podstaty problému nebo ještě lépe vyplněním formuláře podnětu a jeho odesláním e-mailem. Maximální velikost e-mailové zprávy včetně příloh je 8 MB a zpráva musí respektovat pravidla elektronické komunikace http://www.ochrance.cz/stiznostina-urady/jak-podat-stiznost/ 173 Datová zpráva může obsahovat vyplněný formulář podnětu nebo vlastní dopis obsahující důležité informace o problému. Celková velikost zprávy včetně příloh může být maximálně 8 MB a musí být v souladu s pravidly elektronické komunikace. http://www.ochrance.cz/stiznosti-na-urady/jak-podat-stiznost/

(60 z 84)

diskriminačního jednání, odstranění jejích následků a poskytnutí přiměřené náhrady (například omluvu). Je také možné žádat o finanční kompenzaci za utrpěné škody. Důkazní pravidla a důkazní břemeno se v případech diskriminace liší od jiných sporů, ale není zde žádná presumpce viny, jak je často mylně tvrzeno. Ve sporech o diskriminaci jde o tzv. sdílené důkazní břemeno důkazů předložených oběma stranami. Žadatel (tj. oběť diskriminace) je povinen uvést skutečnosti, které mohou umožnit předpoklad jiného a méně příznivého zacházení, předložit listinné důkazy, zvukové nahrávky, svědecké výpovědi nebo statistiky naznačující segregaci romských dětí. Pak je na respondentovi (tj. ten, který diskriminuje), aby prokázal, že k diskriminaci nedošlo. Žalovaný musí prokázat, že jeho jednání mělo legitimní cíl, který opravňuje k nerovnému přístupu. Má také prokázat, že prostředky k dosažení tohoto legitimního cíle, které používal, byly přiměřené a nezbytné. Příklad: Žadatel (matka romského dítěte, které se učí společně s dalšími romskými dětmi ve třídách pro děti se zdravotním postižením v běžné základní škole) pomocí důkazů (fotografie, video / audio záznam, další listinné důkazy) musí prokázat nerovný přístup ke vzdělání svého dítěte na základě rasy nebo etnického původu, to znamená, že dochází k diskriminaci z důvodu rasy / etnické příslušnosti. Žalovaný (škola), musí prokázat, že pro toto existuje rozumný (legitimní) důvod, a pokud ano, má také prokázat, že rozdíl v rovném zacházení s Romy a neromy je přiměřený a nezbytný. České soudy dosud nemají četné zkušenosti s používáním antidiskriminačního zákona a s případy segregace. Poskytnutí důkazů je důležité pro soudní spory, kde jde o to prokázat diskriminaci romských dětí - segregaci mimo hlavní vzdělávací proud nebo vzdělávání v "romských školách. Může jít o svědectví z ředitele a dalších lidí v případu (zaznamenané nebo písemně doložené důkazy, další důležité nahrávky uvedené v předchozím textu), a další listinné důkazy, je možné použít i statistické důkazy174 (CSI tematické zprávy, bádání ze sociologických studií VOP a další výzkumné zprávy o segregaci romských dětí) a zprostředkování obecně známých skutečností (existence "romských škol" v sociálně vyloučených lokalitách obývaných převážně romskou populací atd.), což dokazuje existenci segregace romských dětí ve vzdělávacím systému v zemi. Pokud byly v ČR vyčerpány všechny opravné prostředky, oběti školní segregace můžou podat stížnost u ESLP a popsat porušení článku 2 Protokolu 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ve spojení s článkem 14 výše uvedené úmluvy. ESLP má silný rozhodující charakter. V případě, že soud rozhodne, že došlo k porušení Úmluvy, bude stát muset určit nezbytná opatření, aby došlo ke změně. Provádění těchto opatření, která jsou buď všeobecná, nebo specifická, je kontrolován Výborem ministrů Rady Evropy. Podle Úmluvy by měly být účinné prostředky nápravy a opatření dostatečně rychlé a efektivní v právu i v praxi. Další možností je požádat za určitých podmínek vnitrostátní soudy o postoupení případu k Evropskému soudnímu dvoru s cílem posoudit tuto problematiku, v souladu s normami práva EU, nebo požádat Evropskou komisi, aby zahájila správní řízení proti členskému státu za nesoulad vnitrostátních právních předpisů a postupů s právem EU (viz příloha 4). ES může zahájit z moci úřední správní řízení, pokud se domnívá, že vnitrostátní                                                                                                                         174

Statistiky jsou účinným nástrojem k dokázání/předpokladu nepřímé a strukturální diskriminace, nerovností a dopadu určitého opatření nebo pravidla.

(61 z 84)

právo je v rozporu s právem EU, oficiálně to oznámí členskému státu, a následně bude mít stát právo vyjádřit se k věci před formálním zahájením řízení nebo podáním žaloby k Soudnímu dvoru EU. Po několika upozorněních může Komise podat žalobu k Soudnímu dvoru nebo může zastavit řízení, pokud členský stát řeší příslušné problémy. Je-li věc je otevřena a Soud konstatuje, že došlo k porušení, členský stát je povinen okamžitě zastavit taková porušení a řešit záležitost. V případě, že Soudní dvůr po novém předložení Komise zjistí, že členský stát nevyhověl jeho rozsudku, může mu uložit pokutu nebo penále. Aby se prokázalo, že došlo k porušení směrnic EU, musí být prokázáno, že členský stát porušuje své povinnosti vyplývající ze směrnic EU například strukturální diskriminací romských dětí v rovném přístupu ke vzdělání. V dubnu 2013 Amnesty International, Open Society Justice Initiative a ERRC poskytli EK informace o diskriminaci Romů v oblasti vzdělávání, aby mohla Evropská komise posoudit, zda došlo k porušení směrnice o rovnosti ras EU. Jednání na mezinárodní úrovni je stejně zdlouhavé jako řízení u vnitrostátních soudů. Některé neziskové organizace zastupují jednotlivce u soudu zdarma. Chceme-li změnit současnou situaci segregace ve vzdělávání, je třeba mobilizovat a organizovat romské rodiče, aby se postavili za práva svých dětí, a samozřejmě je také nutné mít více případů porušení antidiskriminačního zákona a dalších národních norem, které stanoví právo na rovný přístup ke vzdělání bez jakékoli diskriminace.

(62 z 84)

1.6. PŘÍKLADY DOBRÉ PRAXE V BOJI SE ŠKOLNÍ SEGREGACÍ Implementace rozsudku DH v Ostravě • Pozadí: v roce 2007 ESLP odsoudil Českou republiku za diskriminaci romských dětí jejich nadměrným zařazováním do bývalých zvláštních škol, v dnešní době praktických/speciálních škol pro žáky s lehkým mentálním postižením. Jen málo se změnilo po 6 letech od rozhodnutí soudu. Jednou z hlavních překážek, kterým romští rodiče čelí, je nedostatečná informovanost, pokud jde o proces rozhodování o vzdělání svých dětí. Jen málo rodičů systematicky bojuje proti zavedené praxi, která vede k segregaci jejich dětí do praktických škol. • Veřejná kampaň: romské děti mají být zapsány do kvalitních, nesegregovaných základních škol v Ostravě v roce 2014; posílení zplnomocnění romských rodičů k vytvoření skupiny se společným cílem bojovat za inkluzívní vzdělávání pro své děti. • Rodiče sami mají klíč pro změnu této praxe; jako zákonní zástupci dětí mají právo dát nesouhlas k umístění dítěte do jiného než hlavního vzdělávacího proudu. Cíl kampaně: aktivní zapojení romských rodičů předškolních a školních dětí, boj za kvalitní vzdělávání v běžných školách. Tyto pozitivní příklady a jejich znalosti v oblasti vzdělávání svých dětí bude také motivovat ostatní rodiče z komunit. Metody práce: intenzivní práce (zvlášť a také ve skupinách) s rodiči a jejich předškolními (příprava na zápisy) a školními dětmi (podpora ve škole - doučování atd.). Práce s rodiči a dětmi v období před zápisy do ZŠ: od září 2013 do ledna 2014 byla zahájena informační kampaň a výběr vhodných účastníků projektu mezi rodiči a dětmi. V rámci kampaně se rodiče dozvěděli o rozdílech mezi běžnými a praktickými / speciálními školami, o možných předškolních zařízeních pro děti. Skupina rodičů se scházela přibližně jednou týdně, postupně se stále rozrůstala o více a více rodičů. Někteří byli aktivní v získávání nových rodičů, kterým nebylo lhostejné vzdělání jejich dětí. Rodiče se také naučili, co můžou očekávat během procesu zápisu do školy, jaké základní dovednosti musí mít jejich dítě, aby mohlo být přijato, jaké dovednosti by dítě mělo mít při vstupu do první třídy. Práce s rodiči: pravidelné schůzky, kde se rodiče naučili rozdíly mezi školami, jak se změnil / nezměnil pohled na segregaci ve vzdělávání od rozsudku DH. Rodiče získali základní právní povědomí o možnostech, jak se bránit v případě, že jejich dítě bude doporučeno bez pádného důvodu do praktické / speciální ZŠ (prostřednictvím diskusí, divadelních scén - situací ze života v oblasti vzdělávání dětí, debat, sezení s odborníky pediatr, psycholog pro předběžné hodnocení školní zralosti dětí prostřednictvím her apod.). Rodičům byly poskytnuty potřebné informace také prostřednictvím srozumitelné a čitelné brožury obsahující potřebné informace ze školského zákona o předškolním a základním vzdělávání). Snaha začlenit některé rodiče do školních rad (budování důvěry v instituce, větší nezávislost a pocit důležitosti, zvýšit rodičovské účasti na třídních schůzkách atd.). Práce se školními dětmi: podpora v obtížných počátcích školní docházky (individuální i skupinové doučování, ve skupinách společně se svými rodiči - předávání odpovědností a schopností do rodin). V případě potřeby poskytnutí kontaktu se školou, vyjednávání, pomoc v podobě zkušených externích pedagogů nabízející bezplatnou pomoc zaměstnancům školy v případě potřeby atd. (63 z 84)

Práce s dětmi předškolního věku: příprava na jejich zápis a vstup do běžné ZŠ, příprava na zahájení školní docházky (nezbytné znalosti, dovednosti, kontakt s ostatními některé děti nenavštěvovaly předškolní zařízení, testování jejich připravenosti pro školu a vývoje s pomocí odborníků apod.). Způsoby práce s rodiči: ü důraz na jejich samostatnost a aktivní zapojení (nábor dalších rodičů a dětí, aktivní účast na setkáních) ü předávání kompetencí (společné doučování) a informace - zplnomocňování rodičů (aby mohli předávat potřebné informace ostatním rodičům a jednat, komunikovat se školou, vyjádřit své potřeby atd.). ü pochopení významu vzdělání pro své děti, důsledky lhostejného přístupu k výchově svých dětí (nedostatečná úroveň vzdělání v některých školách, což vede k omezené možnosti/nemožnosti výběru střední školy, práce) ü podpora před a po zahájení školní docházky (různé formy doučování podle potřeby) ü inspirace lidmi z komunit (romští vysokoškoláci, studenti v roli lektorů - doučování dětí) ü práce s matkami a dětmi v jejich přirozeném prostředí - v oblastech, kde žijí, a v místních centrech pro děti a mládež Výsledky kampaně Cílem a hlavním úspěchem kampaně bylo vytvoření a sjednocení skupiny rodičů v Ostravě, kteří bojovali proti segregaci romských dětí ve vzdělávání. V průběhu kampaně jsme také přišli s novými poznatky, které brání odstranění segregace na místní úrovni (nestandardní a diskriminační chování ředitele školy a učitelů před, během a po zápisech dětí do kvalitních škol). V rámci této kampaně jsme identifikovali segregované a praktické školy, které nabízejí nižší kvalitu vzdělání. Ø 45 romských rodičů bylo zapojeno do kampaně, 43 z nich se zavázalo zapsat své děti do nesegregované běžné základní školy Ø ve 2 případech se asistentům z praktických/speciálních škol podařilo přesvědčit romské rodiče večer před zápisem zapsat své děti v praktických školách Ø 5 rodičů dalo svým dětem odklad školní docházky, a byli přesvědčeni, že příští rok své děti zapíší na běžnou základní školu Ø 38 rodičů nakonec zapsalo své děti do běžných základních škol Ø 38 dětí uspělo ve školním testu Ø 30 dětí bylo přijato do 7 nesegregovaných běžných základních škol v Ostravě Ø 6 dětí nebylo dle rodičů přijato na základě jejich etnického původu. Rodiče těchto dětí je zapsali do jedné ze sedmi běžných základních škol a napsali odvolání řediteli školy Ø 2 rodiče napsali odvolání zakladateli školy, který nepovažuje odvolání za oprávněné, pak tito rodiče napsali odvolání ke krajskému úřadu a úřad připustil, že škola udělala chybu a děti by měly být přijaty na tuto školu. Rodiče však již umístili tyto děti do jiné kvalitní základní školy v Ostravě. V současné době právník z ERRC (Evropského centra pro práva Romů) připravuje různé další alternativy. Ø 2 děti nedostaly ani možnost vyplnit testy, v den zápisu na školy bylo jejich rodičům řečeno, že si mají vybrat a zapsat děti do svých škol (64 z 84)

Informace v médiích: Výsledkem byla i videonahrávka na serveru youtube a Romea.cz (romské matky a studenti, studenti z majority), kde všichni společně apelují na význam vzdělání pro romské děti. Spot rovněž zmiňuje rozsudek D. H. http://www.youtube.com/watch?v=Dakgmyi3Ks0 Zprávy o kampani a zápisech v České televizi (ČT 1) http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10122978233-udalosti-v-regionech-ostrava/ http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/271398-prijimani-romskych-deti-doskol-ma-sve-specifikum-diskriminaci/ Rodiče založili organizovanou skupinu s názvem Romští rodiče proti segregaci ve vzdělávání na facebooku, kde sdílejí fotky, události, zážitky, příběhy, rady. Skupina přátel již byla zapojena do kampaně ke zplnomocnění romských rodičů v boji proti segregaci ve vzdělávání. Skupina má již 130 členů a stále získává nové členy a fanoušky. Ø https://www.facebook.com/groups/388153371317326/?fref=ts

FOTOGRAFIE ZE SPOLEČNÝCH SETKÁVÁNÍ

(65 z 84)

PRÁCE S PŘEDŠKOLNÍMI DĚTMI

1.7.

PRŮVODCE PRO ROMSKÉ RODIČE, JAK SE VYHNOUT PASTI MÉNĚ KVALITNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ

Součástí kampaně byl praktický průvodce pro rodiče, který byl vytvořen k přípravě a průběhu zápisu. Průvodce byl určen rodičům, kteří se v rámci projektu Vzájemného soužití o. p. s. v měsících říjen 2013 až leden 2014 účastnili seminářů o procesu zápisu svého dítěte do 1. třídy. Následující text pouze shrnuje důležité informace, zejména ze Zákona o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, zákon č. 561/2004, (dále jen Školský zákon), aby rodiče při zápisu do 1. třídy jednali a hájili nejlepší zájem svého dítěte.

JAKÉ INFORMACE O ZÁPISECH DĚTÍ DO ZÁKLADNÍCH ŠKOL LZE NALÉZT VE ŠKOLSKÉM ZÁKONU? KDO JE POVINEN ZAPSAT DÍTĚ NA ZÁKLADNÍ ŠKOLU A KDY? Ø Rodič, opatrovník, pěstoun (zákonný zástupce dítěte) musí dítě přihlásit k zápisu od 15. 1. do 15. 2. kalendářního roku, ve kterém má dítě zahájit povinnou školní docházku. V našem případě to byly děti narozené v roce 2008. Všechny děti musí splnit podmínku 6 let v době nástupu do 1. třídy. DO JAKÉ ŠKOY MÁM SVÉ DÍTĚ ZAPSAT? Ø Dítě se zapisuje a poté navštěvuje tzv. SPÁDOVOU ŠKOLU. To je škola, která se nachází v místě trvalého bydliště. Žádný z rodičů nevybral dítěti školu, která by byla mimo jeho trvalého bydliště, všechny děti tedy splnily podmínku zápisu do spádové školy.

(66 z 84)

V případě, kdy by Vám ředitel školy doporučoval jinou školu, která je blíže místa bydliště („škola se nachází jen 5 minut od místa bydliště, a proto je pro dítě vhodnější, zatímco vámi vybraná škola je od místa bydliště 15 minut“), nemá takové jednání ředitele zákonnou oporu a nemůže vést k nepřijetí Vašeho syna / vaší dcery do Vámi vybrané školy. Vaší povinností je zajistit dítěti každodenní dopravu do školy, nejste povinni řediteli sdělovat, jak budete dopravu dítěte do školy každodenně zajišťovat, pokud sami při zápisu nebudete chtít takovou informaci poskytnout. Ø Školský zákon umožňuje dítě přihlásit k zápisu mimo obvod jeho trvalého bydliště, ale podmínkou pro přijetí do školy mimo obvod jsou volné kapacity školy. To znamená, že přednost mají děti, které trvale bydlí v místě spádové školy před dětmi, které trvale bydlí mimo obvod spádové školy. CO JE TO ODKLAD ŠKOLNÍ DOCHÁZKY, KDO O ODKLAD ŽÁDÁ, PODMÍNKY PRO ODKLAD? Školský zákon vyslovuje a upravuje podmínky odkladu povinné školní docházky. O odklad žádá vždy písemně zákonný zástupce a přikládá k žádosti o odklad lékařskou zprávu nebo zprávu PPP, které odborně podporují žádost rodiče o odklad. Ø Při zápisu může dojít k situaci, že Vám ředitel bude odklad povinné školní docházky doporučovat. Součástí odkladu povinné školní docházky musí nutně doprovázet i doporučení, aby se dítě podrobilo některému z vyšetření. Pokud ředitel školy bude navrhovat pouze odklad povinné školní docházky, aniž by zároveň doporučoval vyšetření, lze takové jednání označit za nestandardní. Školský zákon řediteli vymezuje pouze roli ve smyslu doporučení a Vy se tím doporučením nemusíte řídit. V žádném případě se nemůže jednat o pokyn nebo pádný důvod k nepřijetí.

Ø Ředitel školy může navrhovat, aby se dítě podrobilo vyšetření v PPP. Opět platí podmínka, že k takovému vyšetření musí dát písemný souhlas zákonný zástupce. Souhlas zákonného zástupce s vyšetřením musí naplňovat podmínku plně informovaného souhlasu.

Všechny děti, které půjdou k zápisu, se podrobily v prosinci 2013 a lednu 2014 s Vaším souhlasem a za Vaší účasti testu školní zralosti, který provedli přizvaní experti a shledali Vaše děti jako zralé pro nástup do 1. třídy. Ø Důvěřujte svým dětem a vlastnímu úsudku, že Vaše dítě má dovednosti a schopnosti, aby bylo přijaté ke studiu do 1. třídy. Máte také oporu v hodnocení externích odborníků, že vaše dítě je schopné nastoupit do 1. třídy. Ani případné logopedické potíže nejsou důvodem pro odklad. Je Vaší povinností, pokud jste si vědomi takových potíží, vyhledat logopedickou poradnu a pracovat na jejich odstranění. V průběhu studia by logopedické potíže mohly způsobit zhoršený prospěch a zbytečné vyřazování

(67 z 84)

vašeho dítěte mimo školní kolektiv. Je Vaší povinností zajistit dítěti takovou péči, která bude v maximální míře podporovat jeho rozvoj, schopnosti a nebude snižovat jeho míru zapojení ve školním kolektivu. Škola není povinna zajišťovat Vašemu dítěti logopedickou péči.

Ø V případě, že by nastala při zápisu situace, kdy ředitel školy bude tvrdit, že je Vaše dítě jazykově nedostatečně vybaveno, protože mluví romsky nebo česko-romsky, a má obavy, že dítě není připravené na 1. třídu a doporučuje odklad povinné školní docházky, by takové jednání ředitele nemělo oporu ve Školském zákoně a odporovalo by i řadě dalších norem (např. Mezinárodní úmluvě o právech dítěte, tj. zákazu diskriminace na základě etnické příslušnosti nebo Antidiskriminačnímu zákonu). V žádném případě znalost romštiny nemůže být překážkou pro přijetí do školy. Odborníci se naopak přiklánějí k názoru, že děti ovládající dva jazyky dosahují lepších studijních výsledků než děti, které mluví jazykem jedním. Není důvod, aby hodnota romského jazyka byla snižována na úkor jiných. JAK MŮŽE VYPADAT ZÁPIS DO PRVNÍ TŘÍDY? Podobu zápisu Školský zákon přímo neupravuje, ale vycházíme z informací, které nám poskytli učitelé nebo rodiče, jejichž děti zápis do 1. třídy absolvovaly. Ø Jedná se o pohovor, kterého se účastní dítě, zákonný zástupce, ředitel školy a učitel. Ø Pohovor může trvat 7 – 20 minut, během pohovoru dítě absolvuje test školní zralosti. Ø Test školní zralosti může mít formu testu (přibližně na 15 minut) nebo jde pouze o pohovor mezi učitelem / ředitelem školy a dítětem (může trvat řádově několik minut). Běžnou praxí škol je, že se z časových důvodů přiklánějí spíš ke kratšímu rozhovoru s dítětem. Ø Zákonný zástupce vyplňuje při zápisu dotazník.

JAKÉ DOKUMENTY MUSÍ MÍT PŘI ZÁPISU ZÁKONNÝ ZÁSTUPCE DÍTĚTE S SEBOU? Ø Ø Ø Ø

Občanský průkaz Rodný list dítěte Průkaz pojištěnce dítěte V případě odkladu písemnou žádost zákonného zástupce o odkladu, lékařskou zprávu nebo zprávu pedagogicko-psychologické poradny

(68 z 84)

Férová škola: další příklad dobré praxe Autorem projektu je Liga lidských práv, nezisková organizace, která hájí práva a svobody všech lidí. V oblasti českého školství dlouhodobě prosazuje principy inkluzivního vzdělávání. Podporuje a oceňuje „Férové školy“, které vytvářejí spravedlivé prostředí pro všechny děti a snaží se využít potenciálu každého jedince. Férová škola je dlouhodobý celostátně zaměřený projekt. Zapojit se do něj může jakákoli ZŠ sídlící v ČR. Výjimku tvoří pouze školy, které vzdělávají většinu svých dětí podle přílohy Rámcového vzdělávacího programu pro děti s lehkou mozkovou poruchou. Takovéto školy fungují většinou segregačně, což je v rozporu se základními principy Férové školy, a proto je nelze do projektu zapojit. Vzhledem k tomu, že největší míru odpovědnosti za (ne)vzdělávání znevýhodněných dětí nesou standardní základní školy a nikoli školy speciální, je projekt zaměřen právě na běžné ZŠ. Smyslem Férové školy je podpořit integraci znevýhodněných dětí do hlavního vzdělávacího proudu, kde budou schopny plně rozvinout svůj potenciál. Je třeba zdůraznit, že „férovost“ škol není zjišťována podle počtu vzdělávaných romských dětí ve škole. Projekt je zaměřen také na děti zdravotně handicapované, děti ze slabého sociálního prostředí a děti jiných etnických menšin. SPOLEČNÉ VZDĚLÁVÁNÍ DĚTÍ A JEHO PŘÍNOSY:

A)

PRO ZDRAVÉ DĚTI S DOBRÝM SOCIÁLNÍM ZÁZEMÍM

Ø rozmanitost třídy poskytuje dítěti skutečný obraz společnosti, ve které bude žít a pracovat, a tím jej lépe připravuje na budoucnost Ø dítě se učí přirozeně vnímat a reagovat na odlišnosti či změny Ø v heterogenním kolektivu dítě lépe rozvíjí sociální a občanské cítění, umění komunikace nebo schopnost řešit problémy B)

PRO DĚTI SE ZNEVÝHODNĚNÍM NEBO POSTIŽENÍM

Ø dostává příležitost najít si kamarády v běžném kolektivu, jeho sociální prostředí není omezeno jen na děti se znevýhodněním, jako je tomu ve speciálních školách Ø individuální přístup učitele může dítěti pomoci objevit v sobě netušené schopnosti Ø získává pocit, že je součástí společnosti, což posílí jeho sebevědomí Ø škola učí děti již odmalička toleranci, empatii, porozumění – odbourává xenofobii, rasismus a učí společnému životu s menšinami Ø společné vzdělávání vede k menšímu ekonomickému zatížení společnosti, neboť každý jedinec je veden k samostatnosti a uplatnění na trhu práce Ø různorodí lidé spolu budou umět žít, až vyrostou, což pro všechny přinese život v bohatší, stabilnější a soudržnější společnosti V projektu Férová škola se klade důraz na respektování osobnosti dítěte a všech jeho individuálních potřeb. Jednou z potřeb dítěte mohou být speciální stravovací návyky, ať již ze zdravotních důvodů či na základě jiné víry. Některé z Férových škol tuto problematiku řeší zejména otevřenou a vstřícnou komunikací s rodiči, s cílem respektovat potřeby dítěte v souladu s podmínkami školy a školním vzdělávacím programem.

(69 z 84)

IV. DOPORUČENÍ K PREVENCI A BOJI SE ŠKOLNÍ SEGREGACÍ Podle mezinárodních a evropských lidskoprávních norem jsou státy povinny zavést právní a politické rámce, vyčlenit finanční a lidské zdroje s cílem zajistit právo na vzdělání pro každé dítě, včetně Romů. Za tímto účelem se musí vlády zavázat k dosažení přístupu k základnímu vzdělání pro každé dítě. V zájmu překonání překážek, kterým čelí romské děti, musí státy ukončit segregaci a účinně podporovat začlenění. PROPAGACE INKLUZE VE VZDĚLÁVACÍM SYSTÉMU

Začlenění do vzdělávacího systému je zásadní pro zlepšení příležitostí pro romské děti. Místní a školící orgány by měly zavést opatření k zajištění rozmanitých a vyvážených tříd a škol. Tento proces musí jít dále než jen změnit počet dětí ve škole nebo třídě. Měli by zvážit změnu v přístupu ke každému dítěti, jednat v nejlepším zájmu dítěte, uznat, že je třeba, aby se vzdělávací systém přizpůsobil a reagoval na potřeby dítěte. Školní orgány by měly přijmout obecný politický rámec, který usnadní odstranění segregace a zajistí podporu začleňování. Tento rámec by měl definovat segregaci a odstranění segregace, začlenění, měl by obsahovat konkrétní cíle a formulovat konkrétní opatření k dosažení příslušných cílů. OBECNÁ OPATŘENÍ K ADRESOVÁNÍ SEGREGACE

175

Vlády a školské orgány by měly uznat školní segregaci jako problém, a účinně ji řešit. Za prvé by měly příslušné orgány zavést obecná opatření, která zajistí ukončení školní segregace, což představuje zásadní krok na cestě k začlenění. Desegregace znamená konec fyzického oddělení dětí a poskytuje prostředí, kde má každé dítě přístup do stejné školy nebo třídy. Vlády a vzdělávací orgány by měly vytvořit dlouhodobý závazek v oblasti inkluzivního vzdělávání. To může zahrnovat: • Akční plány na podporu začleňování, na základě hloubkové analýzy faktorů, které přispívají k segregaci, s příslušnými finančními, právními a administrativními kroky k desegregaci. • Vlády musí být odhodlány poskytovat další finanční prostředky potřebné pro inkluzívní kvalitní vzdělávání pro romské děti. • Projednání právních předpisů, které budou zavazovat k postupné eliminaci segregovaného vzdělávání a zavedení inkluzívního systému. V legislativě je třeba zakázat segregaci dětí na základě etnického původu. • • Národní informační a monitorovací systémy pro sledování umisťování dětí do škol do budoucna k zajištění udržení inkluzívní praxe. Rovněž je třeba provést monitorování a hodnocení programů na podporu začlenění. Výsledky takového výzkumu a dat poskytnou lepší pochopení strategií, které jsou nejefektivnější a budou moci být využity. Odhalí i iniciativy, které se nedaří, a poskytne důležité poznatky pro efektivnější cílové politiky a investice. • Pozornost by měla být věnována i rozvoji ukazatelů pro sledování segregace, které vezmou v úvahu podíly Romů a neromů v regionu, ve třídách, ve školách hlavního                                                                                                                         175

Následující doporučení jsou výňatky z publikace UNICEF "Právo romských dětí ke vzdělání: Ženeva: Regionální úřad pro střední a východní Evropu a Společenství nezávislých států (CEECIS), 2011, k dispozici na webových stránkách UNICEF www.unicef.org/ceecis.

(70 z 84)

vzdělávacího proudu a ve speciálních školách. Tam, kde nelze shromáždit etnická data, by měly být vytvořeny a používány jako ukazatele opatření jako např. sociálně-ekonomický status. Údaje by měly být shromažďovány, používány a pravidelně aktualizovány. • Zavedení možnosti pro podávání stížností pro romské rodiny, aby mohly řešit nevhodné umístění jejich dětí do segregovaného školství, diskriminační opatření a jiné překážky pro realizaci jejich práv.176 ELIMINACE SEGREGACE VE ŠKOLÁCH177 Musí být přijata opatření obcemi, místními úřady a školami k řešení strukturálního vyloučení romských dětí způsobené tím, že žijí v segregovaných osadách. Tato opatření zahrnují: • Požadavek, aby všechny místní samosprávy vytvořily desegregační plány, které budou realizovány v průběhu určitého období, a spojené s finančními pobídkami. Tyto plány musí být založeny na konzultacích s romskou i neromskou komunitou. • Zajištění, že dokud děti zůstanou v segregovaných školách v jejich komunitách, výdaje, náklady na personál a standardy učitelů budou přímo srovnatelné s těmi v ostatních školách. • Investice do cenově dostupné a přístupné dopravy k přepravě dětí z osad do běžných škol, které nemají významné romské zastoupení. Jedním z problémů je neochota rodin z většinové společnosti akceptovat vyšší podíl romských dětí ve školách. V některých oblastech rodiče jednoduše odhlašují jejich děti ze škol, které přijímají větší počet romských dětí. Neexistují žádné jednoduché řešení tohoto problému, ale mohlo by se zvážit: • Pomoc s rozvojem jasného integračního / desegregačního plánu obcí či regionů a s jeho zaváděním • Zajištění, že tato pomoc se vztahuje na integrační aktivity, jako je plánování, doprava do školy, sledování a budování kapacit obecních / krajských úřadů, spíše než jen vzdělávací práce škol / školek nebo romských vzdělávacích center, které by měly být v kompetenci orgánů školské správy prostřednictvím jejich pravidelných rozpočtů • Obce by měly investovat do: A) zvyšování povědomí v místních komunitách, podporovat větší porozumění romské kultury. Investice mohou být využity pro mnohotvárné přístupy k práci s komunitami, budování tolerance ve školách a spolupráce s rodiči. Celé lokality mohou být cílem těchto opatření zvýšit povědomí, vybudovat toleranci a podporovat odstranění segregace ve všech odvětvích. B) zlepšení bydlení, kanalizace, zaměstnanosti a sociálních programů v rámci romských komunit s cílem zmenšit sociálně-ekonomické a kulturní rozdíly, které vedou k předsudkům a xenofobii mezi romskou a neromskou komunitou.178                                                                                                                         176

Ibid Následující doporučení jsou výňatky z publikace UNICEF "Právo romských dětí ke vzdělání: Ženeva: Regionální úřad pro střední a východní Evropu a Společenství nezávislých států (CEECIS), 2011, k dispozici na webových stránkách UNICEF www.unicef.org/ceecis. 178 Ibid 177

(71 z 84)

ELIMINACE SEGREGACE V RÁMCI ŠKOL179 Je zapotřebí usilovat o zajištění toho, aby romské děti nebyly odděleny do samostatných tříd na základě posouzení akademické schopnosti či výsledků, a kde jsou vzdělávány dle redukovaného kurikula. Měly by být vzdělávány spolu s většinovou populací, učitelé by měli poskytnout dle potřeby podporu. Instrukce musí být "integrované a diferencované, přičemž všichni studenti se vzdělávají ve třídě společně a učitel se účinně a efektivně věnuje všem studentům v heterogenním prostředí, čímž se zabrání umístění žáků do samostatných, speciálních nebo jiných tříd.180" V souladu s tím je zapotřebí: • Závazek k inkluzivním metodám a výuce ve třídě v národních akčních politikách a plánech na začlenění. • Rozvoj politiky měst pro podmínky k začlenění ve třídách a školách. • Městští politici, romští rodiče, děti a další zúčastněné strany by měly být do tohoto procesu zapojeny. • Poskytovat podporu v běžných třídách pro romské děti, které potřebují další pomoc. • Pravidelně monitorovat školy, aby bylo zajištěno, že k segregaci nedochází, formálně či neformálně. Monitoring by měl zahrnovat romské rodiče, aby bylo zajištěno, že systémy jsou transparentní a odpovědné vůči nim a jejich dětem. • Dosažení celkového odstranění segregace bude nutně trvat několik let. Zároveň s prováděním desegregace by se měla zlepšit kvalita vzdělávání ve školách s vysokou koncentrací romských žáků.181 182

UKONČENÍ UMISTOVÁNÍ ROMSKÝCH DĚTÍ DO SPECIÁLNÍCH ŠKOL

Je třeba urychleně jednat a zabývat se faktory, které přispívají k praxi umisťování romských dětí do speciálních / praktických škol. Cílem by měla být drtivá většina romských dětí v tradičním školském systému od samého počátku jejich povinné školní docházky. Toto vyžaduje zkoumání, co vede k segregaci do zvláštních škol a odstraňování bariér v přístupu do běžných škol. Praktická opatření za tímto účelem by měla zahrnovat: • Kritické přezkoumání stávajících systémů testování používaných k posouzení, zda je dítě připraveno na vstup do základní školy. Aby bylo testování a kritéria spravedlivá a přesná, je třeba ho reformovat a odstranit zaujatost, vzít v úvahu rozdíly v jazyce, socializaci a zkušenostech. • Odstranit finanční motivaci pro výběr speciální školy. Finanční výhody, které připadají na děti se zdravotním postižením, mohou a slouží jako pobídka pro rodiče k zařazení jejich dítěte do speciální školy. Je nezbytné, aby veřejná politika                                                                                                                         179

Následující doporučení jsou výňatky z publikace UNICEF "Právo romských dětí ke vzdělání: Ženeva: Regionální úřad pro střední a východní Evropu a Společenství nezávislých států (CEECIS), 2011, k dispozici na webových stránkách UNICEF www.unicef.org/ceecis. 180 Ibid 181 Ibid 182 Následující doporučení jsou výňatky z publikace UNICEF "Právo romských dětí ke vzdělání: Ženeva: Regionální úřad pro střední a východní Evropu a Společenství nezávislých států (CEECIS), 2011, k dispozici na webových stránkách UNICEF www.unicef.org/ceecis.

(72 z 84)

nepodporovala sociálně-ekonomické výhody, které podporují rodiče přijmout méně kvalitní vzdělání pro své děti. Nicméně opatření k řešení tohoto problému by mělo zlepšit výběr, spíše než ho snížit, ne trestat rodiče. Vlády by měly analyzovat finanční benefity a důvody, proč rodiče své děti do praktických škol posílají, a pomocí výsledků vytvářet vhodná řešení. Jednou z možností by mohlo být zavedení stejných výhod pro umístění studentů ve školách hlavního vzdělávacího proudu, jako dostávají ve speciálních školách (poskytování bezplatné dopravy / školní stravování / pomůcky zdarma atd.). • Příležitosti pro přehodnocení. V případě, že byly děti bez opodstatnění umístěny do speciálních škol, by měl být zaveden mechanismus, aby jejich situace mohla být přehodnocena a mohly být umístěny do běžné školy. • Zapojit všechny zúčastněné strany. Úsilí o snížení počtu romských dětí v praktických školách by mělo být provedeno ve spolupráci se všemi zúčastněnými stranami a s odpovídajícími finančními prostředky, jasnými zásadami a pravidly. Politiky mohou zahrnovat integraci učitelů ze speciálních do běžných škol, mohli by např. pomoci s integrací nových studentů převedených ze speciálních škol. Speciální školy mohou být přeměněny na střediska pro běžné školy poskytující odborné znalosti a podporu. Obce a centrální vláda musí pracovat s učiteli, aby zajistili, že většina učitelů z praktických škol bude posléze moci získat práci.183

                                                                                                                        183

Ibid

(73 z 84)

Příloha 1 JAK VYBÍRAT ODPŮRCE?

1. NEJDŘÍVE JE DŮLEŽITÉ ZJISTIT, KDO JE ZŘIZOVATELEM DANÉ ŠKOLY (TJ. OBEC, KRAJ, CÍRKEV AJ.). 2. STEJNĚ DŮLEŽITÉ JE ZJISTIT, KDO ŠKOLU FINANCUJE. 3. JAK JE FINANCOVÁNÍ ROZDĚLOVÁNO NA STÁTNÍ ÚROVNI, ZDALI FINANCE PŘICHÁZÍ PŘÍMO Z ÚSTŘEDNÍCH ORGÁNŮ NEBO ZDA JE STÁTNÍ ROZPOČET PŘEROZDĚLOVÁN MEZI OBLASTNÍ NEBO ŠKOLSKÉ INSPEKTORÁTY NEBO SAMOSPRÁVY.

(74 z 84)

Příloha 2 Odvolací dopis

Jméno rodiče (zákonného zástupce): Adresa: Název školy: Ředitel školy:

Věc: Odvolání proti rozhodnutí o nepřijetí xxx (jméno dítěte, jeho datum narození) k základnímu vzdělávání na xxx (název školy a adresa školy) V zákonné lhůtě podávám jako zákonná zástupkyně odvolání proti rozhodnutí ředitele o nepřijetí xxx (jméno dítěte, jeho datum narození) k základnímu vzdělávání na xxx (název školy a adresu školy). Z rozhodnutí ředitele vyplývá, že hlavním důvodem pro nepřijetí dcery/syna/vnuka k základnímu vzdělávání jsou především kapacitní důvody na straně ZŠ xxx. Jsem přesvědčená, že dle školského zákona syn splnil všechny formální podmínky pro přijetí na ZŠ xxx. V našem případě se jedná o dítě s místem pobytu ve školském obvodě a úspěšně absolvoval test školní zralosti. Dovolím si odkazovat na vyjádření MŠMT k tématu zápisu dětí do ZŠ: „MŠMT zdůrazňuje, že podle § 178 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, je povinností obce zajistit podmínky pro plnění povinné školní docházky všem svým občanům. Obec proto nemůže přijímat pasivně fakt, že její škola nemá dostatečnou kapacitu. Úkolem obce vždy bylo předvídat vývoj počtu svých obyvatel a rozvíjet vzdělávací infrastrukturu v souladu s rozvojem území. Stav, kdy škola nemůže pojmout všechny žáky ze školského obvodu, je nutné považovat za nežádoucí. Svědčí zpravidla o tom, že obec vymezila školský obvod (nebo uzavřela dohodu o společném školském obvodu s jinými obcemi) bez ohledu na kapacitu školy a bez náležité znalosti demografických podmínek na příslušném území. Případně může tato situace svědčit o tom, že obec nereaguje odpovídajícím způsobem na změny v počtech obyvatel v příslušném obvodu. Povinnost podle § 178 odst. 1 školského zákona nelze považovat za splněnou pouhým zřízením školy nebo vytvořením společného školského obvodu k základní škole, ale vždy závisí rozsah splnění povinnosti na počtu dětí podle § 178 odst. 1, kterým se takto efektivně zajišťují podmínky plnění povinné školní docházky.“ Ředitel školy není tím, kdo určuje velikost školského obvodu. V případě, že počet dětí uvnitř spádového obvodu školy překračuje kapacitní možnosti základní školy, nemá ředitel vhodný nástroj na odmítnutí oprávněných žadatelů o přijetí a řešení je nutné hledat v povinnosti obce podle § 178 odst. 1), podle kterého je obec „povinna zajistit podmínky pro plnění povinné

(75 z 84)

školní docházky dětí s místem trvalého pobytu na jejím území a dětí umístěných na jejím území …“. I kdyby totiž existovala kritéria pro nepřijetí dítěte ze spádového obvodu do základní školy, nebylo by zřejmé, kam se má dítě přihlásit k plnění povinné školní docházky. Proto musí učinit opatření nejprve obec pro všechny své školou povinné žáky a o řešení informovat ředitele základní školy, kterých se rozhodování týká.“ www.msmt.cz/ministerstvo/novinar/vyjadreni-msmst-k -zapisu-deti-do-zs). V souladu s výše uvedeným žádám o informace zřizovatele, jaká konkrétní a preventivní opatření ve spolupráci s ředitelem školy učinil, aby nevznikla situace, že dítě trvale žijící ve školském obvodě a způsobilé ke vzdělávání nebude přijato na ZŠ z kapacitních důvodů. Na webových stránkách ZŠ xxx v sekci Zápis do první třídy 2014/2015 jsou uveřejněny podmínky pro přijetí ke vzdělávání. Není zde žádná informace o bodovém systému. ZŠ xxx se odvolává na zákonné normy, kterými se zápis do první třídy řídí. V souvislosti s rozhodnutím ředitele o nepřijetí žádám o detailní informace a nahlédnutí do protokolu, který byl o zápisu mého syna pořízen v ZŠ xxx. V odůvodnění se píše, že počet získaných bodů posunul vnuka na xx. místo a kapacita třídy je xx míst. Nikoliv že vnuk nesplnil formální podmínky pro přijetí na ZŠ xxx. Také nelze opomenout jiný významný faktor, který mám, dojem mohl ovlivnit rozhodnutí ředitele zásadním způsobem a tou je (domnělá) etnická příslušnost syna. Proto žádám zřizovatele o vysvětlení a šetření, zda bodový systém nemá v praxi pouze za následek regulaci počtu romských dětí na ZŠ xxx a jejich kumulaci do sice běžných, ale etnicky homogenních základních škol. Zavedený bodový systém tak může mít za následek nepřímou diskriminaci určité skupiny dětí. V praxi a v našem spádovém obvodě existují školy obecně známé jako školy romské a neromské. A od toho se má odvíjet i kvalita těchto škol - kdy platí obecně sdílené pravidlo, že školy s vysokým procentem romských dětí jsou většinovou populací označovány jako školy kvalitativně horší. Zde bych chtěla odkázat, že volba a právo každého dítěte na vzdělání je právo, které mu zaručuje Ústava ČR, školský zákon, Úmluva o lidských právech a základních svobodách a mezinárodní Úmluva o právech dítěte, kdy etnická nebo sociální příslušnost mu při vzdělávání nemůžou být na újmu. Pro výběr školy jsme se rozhodovali na základě nesporných kvalit ZŠ xxx. Mám enormní zájem, aby naše dítě navštěvovalo základní školu, která ho do budoucna připraví na kvalitní střední školu.

Předem Vám děkuji za posouzení mého odvolání. S pozdravem Xxx (jméno a příjmení) Podpis  

(76 z 84)

Příloha 3

Formulář podání stížnosti veřejnému ochránci práv (VOP) – Ombudsmanovi184 Podnět veřejnému ochránci práv

1. Stěžovatel: Jméno a příjmení: ………………………………………………………………… Adresa: ……………………………………………………………………………. Telefonní číslo: ………………………………………………………………….... TELEFONNÍ ČÍSLO UVÁDĚJTE VŽDY! POMŮŽETE TAK RYCHLEJŠÍMU VYŘEŠENÍ VAŠEHO PROBLÉMU. E-mail: ..................................................................................................................... (nebo) Název právnické osoby: ........................................................................................ Jméno a příjmení osoby oprávněné k jednání za ni: ............................................... Sídlo: ....................................................................................................................... Telefon/fax: ............................................................................................................ TELEFONNÍ ČÍSLO UVÁDĚJTE VŽDY! POMŮŽETE TAK RYCHLEJŠÍMU VYŘEŠENÍ VAŠEHO PROBLÉMU. Email: ..................................................................................................................... Podáváte-li podnět jako zástupce (za jiného): Jméno a příjmení zástupce: .................................................................................... Adresa: ................................................................................................................... Telefon: ................................................................................................................... Email: ..................................................................................................................... VŽDY UVEĎTE TAKÉ JMÉNO, BYDLIŠTĚ A TELEFON STĚŽOVATELE, KTERÉHO ZASTUPUJETE.

                                                                                                                        184

Veškeré formuláře k podání stížnosti naleznete na http://www.ochrance.cz/stiznosti-na-urady/jak-podatstiznost/formulare-a-vzory-dalsi/

(77 z 84)

Zmocnění k jednání doložte níže uvedenou plnou mocí: Plná moc: ……………..………....………… Zmocnitel (ten, kdo plnou moc uděluje)

…………………………..…………… Zmocněnec (ten, kdo na základě plné moci jedná)

2. Podnět směřuje proti: (označte příslušný úřad či zařízení) ministerstvo ............................................................................................................. krajský úřad ............................................................................................................. obec (obecní úřad) ................................................................................................... jiný správní úřad (např. stavební, sociálně-právní ochrany dětí) ....................................................................................................................................... Česká správa sociálního zabezpečení ...................................................................... Úřad práce ČR ......................................................................................................... zdravotní pojišťovna ................................................................................................ Policie ČR ............................................................................................................... služební orgán Armády ČR (Hradní stráže) ............................................................ Vězeňská služba ČR (věznice) ................................................................................ zařízení, kde se vykonává ochranná nebo ústavní výchova ……………………… zařízení, kde se vykonává ochranné léčení ………………………………………. orgán státní správy soudu nebo státního zastupitelství (předseda soudu, vedoucí státního zastupitelství) ............................................................................................................... Česká národní banka ............................................................................................... Rada pro rozhlasové a televizní vysílání ................................................................ jiný úřad či instituce ................................................................................................ Případné doplňující údaje k příslušnému úřadu (zařízení) - název a sídlo, příp. jméno a příjmení nebo jiná identifikace konkrétního úředníka: ...................................................................................................................................... ...................................................................................................................................... ...................................................................................................................................... ...................................................................................................................................... ......................................................................................................................................

(78 z 84)

3. Co je předmětem Vašeho podnětu: (stručné vylíčení podstatných okolností věci; v čem konkrétně podle Vašeho názoru úřad pochybil?) ...................................................................................................................................... ...................................................................................................................................... ...................................................................................................................................... ...................................................................................................................................... ...................................................................................................................................... ...................................................................................................................................... ......................................................................................................................................

4. Čeho chcete podáním veřejnému ochránci práv dosáhnout? (např. vydání, změny nebo zrušení rozhodnutí, příp. co by bylo pro Vás ideálním řešením?) ...................................................................................................................................... ...................................................................................................................................... ...................................................................................................................................... ...................................................................................................................................... 5. Komu (jakému úřadu či instituci) byla věc předložena před tím, než jste se obrátil/a na veřejného ochránce práv? Vyzval/a jste některé z nich k nápravě? V případě, že ano, kdy a jakým způsobem se tak stalo, co Vám bylo odpovězeno? ...................................................................................................................................... ...................................................................................................................................... ...................................................................................................................................... ...................................................................................................................................... 6. Seznam příloh, které k objasnění podnětu připojujete, a všechna rozhodnutí, jichž se Váš podnět týká (kopie, nikoliv originály): ...................................................................................................................................... ...................................................................................................................................... ...................................................................................................................................... ...................................................................................................................................... ...................................................................................................................................... Datum:……………………………………..

Podpis:……………………………………..

(79 z 84)

Příloha 4 Stížnost185 Evropské komisi evropských společenství na porušení práva společenství 1. Jméno a příjmení stěžovatele: 2. Popřípadě zástupce: 3. Národnost: 4. Adresa nebo sídlo186: 5. Telefon / fax / elektronická adresa: 6. Oblast / odvětví a místa působnosti: 7. Členský stát či veřejný subjekt, který podle stěžovatele porušil právo Společenství: 8. Co nejpodrobnější popis skutečností, které vedly k podání stížnosti: 9. Pokud možno, uveďte co nejpřesněji předpisy Společenství (smlouvy, nařízení, směrnice, rozhodnutí atd.), o nichž se stěžovatel domnívá, že byly dotčeným členským státem porušeny:                                                                                                                         192

K podání stížnosti nemusíte použít jen tento formulář. Stížnost můžete předložit v podobě běžného dopisu, přičemž ve vašem zájmu je, abyste v něm uvedli co nejvíce důležitých informací. Tento tiskopis zašlete běžnou poštou generálnímu tajemníkovi Evropské komise na následující adresu: Commission of the European Communities (Attn: Secretary-General) Rue de la Loi 200, B-1049 Brussels BELGIUM Tiskopis můžete rovněž doručit osobně do sídla zastoupení Komise v členských státech. Tiskopis naleznete na internetových stránkách Evropské unie (http://ec.europa.eu/eu_law/your_rights/your_rights_forms_cs.htm). Aby byla vaše stížnost přípustná, musí se týkat porušení práva Společenství členským státem. 193 O případné změně adresy i o všech událostech, které mohou mít vliv na zpracování vaší stížnosti, Komisi uvědomte.

(80 z 84)

10. Případně uveďte finanční program Společenství (pokud možno s jasným odkazem), z něhož má nebo může mít dotčený členský stát prospěch v souvislosti se skutečnostmi, které vedly k podání této stížnosti: 11. Podrobnosti o kontaktech, které již mezi vámi a útvary Komise proběhly (pokud možno, přiložte kopie korespondence): 12. Podrobnosti o kontaktech, které již proběhly mezi vámi a ostatními orgány a subjekty Společenství (např. Petičním výborem Evropského parlamentu či Evropským veřejným ochráncem práv). Pokud možno, uveďte číslo jednací, které daný subjekt přidělil korespondenci od stěžovatele: 13. Podrobnosti o kontaktech, které již proběhly mezi vámi a vnitrostátními orgány, bez ohledu na to, zda na ústřední, regionální či místní úrovni (pokud možno, přiložte kopie korespondence): 13.1 Správní kroky (např. stížnost příslušným vnitrostátním správním orgánům, bez ohledu na to, zda na ústřední, regionální či místní úrovni, a/nebo vnitrostátnímu či regionálnímu veřejnému ochránci práv): 13.2 Využití vnitrostátních soudů nebo jiných postupů (např. rozhodčího či smírčího řízení). (Uveďte, zda již bylo ve věci vyneseno rozhodnutí či nález, a případně přiložte jeho kopii): 14. Uveďte veškeré dokumenty a důkazy, které lze na podporu stížnosti předložit, včetně vnitrostátních opatření (přiložte kopie): 15. Zachování důvěrnosti (označte jednu možnost187): „Souhlasím s tím, aby Komise zveřejnila mou totožnost ve styku s orgány členského státu, proti němuž se tato žádost podává.“                                                                                                                         187

Upozornění: v některých případech může být pro vyřízení stížnosti zapotřebí, aby útvary Komise vaši totožnost uvedly.

(81 z 84)

„Žádám Komisi, aby mou totožnost ve styku s orgány členského státu, proti němuž se tato žádost podává, nezveřejňovala.“ 16. Místo, den a podpis stěžovatele či jeho zástupce:

(Vysvětlení určené pro zadní stranu formuláře stížnosti) Každý členský stát odpovídá za provádění práva Společenství v rámci svého právního systému (přijetí prováděcích opatření ve stanovené lhůtě, soulad a správné použití). Komise Evropských společenství má podle Smluv úkol zajistit správné používání práva Společenství. Proto v případě, že členský stát právo Společenství nedodrží, má Komise vlastní pravomoc (kroky pro případ porušení práva), jejímž prostřednictvím se může pokusit porušování práva ukončit, a případně může věc postoupit i Soudnímu dvoru Evropských společenství. Komise podnikne v reakci na stížnost pro porušení práva či na náznaky porušování, které zjistí sama, veškeré kroky, které považuje za vhodné. Porušením se rozumí stav, kdy členský stát nesplní své závazky podle práva Společenství, ať již svým jednáním či opomenutím. Pojmem stát se rozumí členský stát, který porušuje právo Společenství, bez ohledu na stupeň správy, které lze porušení práva přisoudit (ústřední, regionální, místní). Stížnost proti členskému státu může Komisi předložit kdokoli, přičemž stížnost se může týkat jakéhokoli opatření (zákona, správního předpisu či správního úkonu) či postupu, které stěžovatel považuje za neslučitelné s ustanoveními či zásadami práva Společenství. Stěžovatel nemusí prokazovat právní zájem na zahájení řízení. Nemusí ani prokazovat, že se jej porušení práva, na které se podává stížnost, podstatným způsobem a přímo dotýká. Aby byla stížnost přípustná, musí se týkat porušení práva Společenství členským státem. Je třeba si uvědomit, že o tom, zda je či není třeba podniknout ve věci stížnosti další kroky, mohou rozhodnout útvary Komise s ohledem na pravidla a priority stanovené Komisí pro zahajování a vedení řízení pro porušení práva. Pokud se kdokoli domnívá, že některé konkrétní opatření (zákon, správní předpis nebo správní úkon) či správní postup se neslučují s právem Společenství, měl by před podáním stížnosti Komisi nebo souběžně s ní usilovat o nápravu prostřednictvím vnitrostátních správních či soudních orgánů (včetně vnitrostátních i regionálních veřejných ochránců práv a/nebo pomocí dostupných rozhodčích a smírčích řízení). Komise doporučuje využití těchto vnitrostátních prostředků k nápravě, ať již správních, soudních či jiných, ještě před podáním stížnosti Komisi, a to s ohledem na výhody, které mohou stěžovateli přinést. Stěžovatelé, kteří využijí prostředků k nápravě na vnitrostátní úrovni, budou obvykle moci uplatnit svá práva přímější a osobnější cestou (např. ve formě soudního příkazu správnímu orgánu, zrušení rozhodnutí na vnitrostátní úrovni či přiznání odškodnění) než v případě, že se Komisi podaří úspěšně zahájit řízení pro porušení práva, které může navíc trvat delší dobu. Před tím, než Komise postoupí věc Soudnímu dvoru, má povinnost několikrát se s dotčeným členským státem úřední cestou spojit a pokusit se porušování práva ukončit.

(82 z 84)

Veškeré závěry Soudního dvora týkající se porušování práva navíc nemají žádný přímý vliv na práva stěžovatele, neboť nejsou určeny pro vyřešení jednotlivých případů. Pouze zavazují členské státy k tomu, aby dodržovaly právo Společenství. Proto je třeba, aby veškeré nároky na odškodnění jednotlivců předkládali stěžovatelé vnitrostátním soudům. Stěžovatel má následující správní záruky: a)

Poté, co generální sekretariát Komise stížnost zaregistruje a shledá přípustnou, přidělí jí úřední číslo jednací. Následně bez prodlení zašle stěžovateli vyrozumění, které obsahuje uvedené číslo jednací, které je třeba používat ve veškeré budoucí korespondenci. Ovšem samotné přidělení úředního jednacího čísla neznamená, že proti dotčenému členskému státu bude zahájeno řízení pro porušení práva.

b)

Pokud útvary Komise vznesou protest u orgánů členského státu, jehož se stížnost týká, budou se řídit volbou, kterou stěžovatel uvedl v bodě 15 tohoto tiskopisu.

c)

Komise bude usilovat o to, aby o podstatě věci (zda zahájit řízení pro porušení práva či případ uzavřít) rozhodla do dvanácti měsíců od doby, kdy generální sekretariát stížnost zaregistroval.

d)

Pokud se příslušný odbor rozhodne navrhnout Komisi uzavření případu, bude o tom stěžovatele s předstihem informovat. Útvary Komise budou stěžovatele rovněž průběžně informovat o průběhu případného řízení pro porušení práva.

 

(83 z 84)