Průvodce "Kunratice u Cvikova"

Průvodce "Kunratice u Cvikova"

Klíč Kopec

GPS poloha: 50°47'11.37"N 14°34'24.23"E

Klíč je jednou z nejznámějších krajinných dominant Lužických hor. Strmý znělcový kužel (760 m) nedaleko Svoru výrazně převyšuje okolní kopce a skalnatá plošina na jeho vrcholu umožňuje vynikající panoramatický rozhled na Lužické hory, Ještěd, Ralskou pahorkatinu, České středohoří a vzdálené kopce v Německu. Za jasného počasí je vidět i Jizerské hory a Krkonoše. Jihozápadní úbočí hory je přerušeno až 60 m vysokou, místy převislou skalní stěnou, na níž se v zimě vytvářejí mohutné ledové záclony, rampouchy a ledopády. Na příkrém svahu pod stěnou je rozsáhlé suťové pole. Na skalách a sutích můžeme při troše štěstí zahlédnout kamzíky, kteří byli v Lužických horách vysazeni na počátku 20. století. V roce 1967 byla ve vrcholových partiích vyhlášena přírodní rezervace. Na jižních skalnatých svazích se zachoval řídký porost dubu zimního s jeřábem, javorem klenem, jilmem a lískou, který je jednou z nejvýše položených teplomilných doubrav v Čechách. Ve zbytku květnaté bučiny rostou konvalinky, mařinka vonná, bažanka vytrvalá, kyčelnice devítilistá a cibulkonosná. V červnu rozkvétají lilie zlatohlávek, orlíček planý nebo česnek pažitka horská. Na skalách a zastíněných sutích roste tolita lékařská a vzácné glaciální relikty, hvězdnice alpská a kapradinka skalní, které se zde udržely po ústupu posledního zalednění ve starších čtvrtohorách. Lesní porosty na Klíči trpí dálkovými přenosy znečišťujících látek, takže severní svah se v posledních 20 letech výrazně změnil. Po smrkovém lese zde není ani památky a od 700 m nadmořské výšky k vrcholu rostou hlavně trávy se sporadickými jeřáby a břízami. Na mapách se hora poprvé uvádí roku 1720 pod jménem Kleis, jako Klíč je uvedena až v průvodci z roku 1928. Jméno hory se odvozuje od praslovanského výrazu "ključ", kterým bývala označována vyvěrající voda. Pod sedlem na západní straně kopce jsou opravdu vydatné prameny, sloužící dnes k napájení vodovodu, jehož přepad je v lese pod kamenným mořem upraven jako Kamzičí studánka.

Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz

str. 1

Průvodce "Kunratice u Cvikova" Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/klic

Luž Hora

GPS poloha: 50°50'57.70"N 14°38'54.53"E

Výrazná znělcová hora (793 m), ležící asi 1, 5 km severně od Horní Světlé, je nejvyšší horou Lužických hor. Poprvé je uváděna v roce 1538 jako Spitzberg (Špičák), místními lidmi z německé strany hor byla také nazývána Mittagsberg (Polední hora), protože ve Waltersdorfu stojí slunce nad vrcholem právě v poledne. Německé jméno Lausche je prý doloženo od roku 1631, český název Luž byl poprvé použit v Kafkově průvodci z roku 1909. Horským hřebenem přes vrchol Luže vedla odedávna zemská hranice mezi Čechami a Lužicí, o čemž svědčí i letopočty (např. 1521 a 1694) na dochovaných hraničních kamenech v okolí. Dnešní státní hranice s Německem prochází přes vrcholovou plošinu, která je dostupná návštěvníkům z obou států. Na území Německa je nepřístupná retranslační věž, na české straně je jen provizorní nízké závětří. Na místě staré chaty zůstaly pouze zbytky základů a schody. Na západní straně kopce je mělkým sedlem oddělený malý předvrchol s výhledem k západu, přístupný úzkou stezkou. Skromný dřevěný hostinec postavil na vrcholu hory již v roce 1823 waltersdorfský občan Karel Friedrich Mathäus. Zpočátku byli častými návštěvníky kromě turistů také pytláci a pašeráci, ale po roce 1848 již hostinec sloužil převážně rozmáhající se turistice. Majitel stavbu stále vylepšoval a v roce 1833 k ní přistavěl i malou rozhlednu. Odměnou mu byl neustále stoupající počet hostů, kteří přicházeli za jedinečným výhledem, srovnávaným často s výhledem ze Sněžky. Vysoká návštěvnost vrcholu si nakonec vyžádala stavbu prostornější chaty, která byla dokončena v roce 1882. Nová \\"Lausche Baude\\" byla postavena zásluhou spolků a obyvatel sousedního Saska a stala se kuriozitou v dalekém okolí. Výstavná horská chata stála na území obou států a hraniční čára ji rozdělovala na část německou a rakouskou (českou). Přímo uprostřed vyrůstala ze střechy budovy 10 m vysoká vyhlídková věž. Turisté si mohli vybrat místo libovolně v kterékoliv části chaty, vybavené dřevěnými stoly s lavicemi a velkými kachlovými kamny. Útulný ráz dodávaly místnostem dřevěné zdi ozdobené vycpanými ptáky. Podle dohody mohli návštěvníci v restauraci a na rozhledně platit oběma měnami, jen při posílání pohlednic si museli dát pozor, aby použili správnou poštovní schránku. Chata na Luži byla hojně navštěvována i za první republiky. Poslední majitel pocházel z Varnsdorfu a i přes pohnutou dobu provozoval restauraci až do konce druhé světové války. Poté turistický ruch ustal, protože obě strany hranice oddělily ostnaté dráty a na počátku roku 1946 celá chata do základů vyhořela. Okolnosti požáru nejsou dodnes jasné. Většinou se uvádí, že chata vyhořela na Nový rok, někdy se udává až 8. leden. Německé noviny tvrdí, že příčina požáru nebyla dodnes vysvětlena, naproti tomu bývalí čeští vojáci tvrdili, že chatu zapálili Němci, aby se nedostala do českých rukou, a mělo se to stát prý až 3. července 1946. Na vrchol hory vedou dvě přístupové cesty. Původní strmá stezka, stoupající po východním úbočí přímo ze sedla, zřízená Mathäusem v roce 1823, byla roku 1892 nahrazena na severním svahu vybudovanou serpentinovou tzv. Lužickou cestou (Wendeweg). Z jihu vedoucí tzv. Česká cesta byla zbudována roku 1851 pro rakouského císaře Ferdinanda Dobrotivého, který za svého pobytu na zámku v Zákupech podnikal výlety do okolí. Dnes po ní vede značená výstupová odbočka, na jejímž počátku je v betonové skruži tzv. Lužická studna. Podle zápisů ve vrcholové knize se roční návštěvnost pohybuje kolem 10 tisíc osob, většinou z Německa. Dne 4. 9. 1826 navštívil Luž osmnáctiletý J. K. Tyl. Do pamětní knihy se podepsal jako Josef Tyl Kutnohorský a připojil: \\"Bratři Čechové, který z vás kdy na vrch tento nohu vstaví, jaký cit vás pojme? Širá, velká, krásná krajina toť...\\" Z dalších vzácných návštěv se roku 1850 na Luži objevil saský král Bedřich August. Z vrcholu Luže byl vždy nádherný kruhový rozhled od Krušných hor a Děčínského Sněžníku přes České středohoří, Vlhošť, Ralsko, Bezděz a Trosky až po Ještěd, Jizerské hory a vrcholky Krkonoš, na severu pak na města a kopce Šluknovského výběžku a Horní Lužice v Německu. Nyní je však výhled k východu omezen vzrostlými stromy. V dobách oblíbeného sázení \\"do lotynky\\" byla na Luži hlavní stanice optického telegrafu, kterým byla signalizována tažená čísla ze Žitavy přes Töpfer, Hvozd, Luž, Jezevčí vrch, Ralsko a Bezděz dál do Prahy. Za tuto nežádoucí aktivitu byl zdejší hostinský potrestán vězením. Sedlem východně od Luže vedla ve středověku tzv. Vetešnická cesta (Plunderstrasse) z Čech do Budyšína. Čeští panovníci, vládnoucí tehdy v Lužici, ji obchodníkům zakazovali, takže vozkové byli nuceni cestovat do Žitavy přes Oybin, ale v září 1611 musel této cesty použít sám císař Matyáš II., aby se vyhnul morem postižené Žitavě. Na jihovýchodním úpatí hory je osada Myslivny s lyžařským areálem. Vlek, slalomový svah a skokanský můstek jsou též na německé straně Luže u Waltersdorfu. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/luz

Sloup Zřícenina

GPS poloha: 50°44'18.89"N 14°35'18.48"E

Hrad Sloup patří k našim nejlépe zachovaným a nejkrásnějším skalním hradům. Hrad Sloup stojí na 33 metrů vysokém skalním bloku. Skalní hrad Sloup se nachází na Českolipsku v Libereckém kraji. Z původního hradu a poustevny se zachovala řada místností a chodeb vytesaných do pískovcové skály, mezi nimi vyniká především tzv. zbrojnice, jejíž stěny u oken zdobí hrubé reliéfy. Zajímavá je i křížová chodba s přilehlým skalním kostelem a refektářem. Pozoruhodná je i hladomorna s rytinami, které tu zanechali vězni. Na Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz

str. 2

Průvodce "Kunratice u Cvikova" hradě je expozice věnovaná poustevníkům na severu Čech. Atrakcí hradu jsou letní koncerty při svíčkách. Historie Na vysokém pískovcovém bloku, který poskytoval bezpečné útočiště již pravěkým lidem, vznikl zřejmě na počátku 14. století hrad, který střežil starou solnou cestu z Míšně do České Lípy. Od roku 1330 byl hrad majetkem Hynka Berky z Dubé. V roce 1427 se zde usadil Mikeš Pancíř ze Smojna, který byl příznivcem císaře Zikmunda. Mikeš však podnikal loupeživé výpravy i proti katolickým lužickým městům, a proto byl v roce 1445 Sloup dobyt a vypálen, brzy byl však obnoven. V roce 1471 se hrad stal opět majetkem Berků z Dubé, Adam Berka se ovšem v roce 1596 přestěhoval do pohodlnějšího Panského domu, vybudovaného na severním úpatí skály. Objekt však vyhořel a později byl zbourán. V roce 1639 Sloup obsadili a vypálili Švédové a hrad se proměnil ve zříceninu. Hradní zříceniny se od roku 1670 staly útočištěm poustevníků, kteří si zde vystavěli kapli, upravili pozůstatky původního středověkého objektu a dali tak hradu dnešní podobu. Poustevníci zde žili až do roku 1785, kdy císař Josef II. poustevnu zrušil. Poté zůstal hrad opuštěný a stal se oblíbeným výletním místem. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/sloup

Průrva Ploučnice Říčka

GPS poloha: 50°41'30.84"N 14°45'3.14"E

Průrva Ploučnice, kdysi zvaná též Pekelný jícen, Hromová rána či čertova díra. Ploučnice se blíží od Stráže ke vsi Noviny na úpatí Ralska nejdříve asi 50 m mezi vysokými pískovcovými stěnami, pak se náhle tok obrací v pravém úhlu a teče asi 13 m v pískovci vytesaném tunelu, který má šíři asi 3, 5 m. Pak následuje cesta vody opět asi 10 m otevřenou roklí, dostává se do 41 m dlouhé skalní chodby stejné šířky a výšky 4 m. Obě chodby jsou zhotoveny ve skále krumpáčem a je též zřejmé, že zastavení vody bylo dosaženo pěti jezy, které byly zapuštěny do sklaních stěn. Celé toto zařízení bylo uděláno před staletími a sloužilo provozu jednoho hamru, který se kdysi nacházel u východu ze skalní rokle. Tehdy tvořila skalní stěna s přilehlou hrází rybníka přehradu. Když se před ní v čase tání sněhu nebo za velké vody nasbíralo velké množství vody, drala se tato s hromovým hlukem a pěnivým šumem širokým tunelem, aby se na konci rokle vrhla do mnoha metrů hluboké prohlubně, a to poskytovalo divákům zvláštní podívanou, která se vyplatila za návštěvu. V okolí průrvy pod skalami je ještě dnes možno nalézt železnou strusku. Průrva Ploučnice byla k 17. prosinci 1997 prohlášena Ministerstvem kultury ČR za kulturní památku. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/prurva-ploucnice

Sloupský hrad Zřícenina

GPS poloha: 50°44'7.04"N 14°35'17.11"E

Na jižním okraji Sloupu ční nad údolí Dobranovského potoka asi 35 m vysoký pískovcový skalní suk (318 m), všeobecně považovaný za skalní hrad. O sloupském hradu se sice zmiňuje řada historických pramenů, ale jeho poloha není dodnes známá. Nejspíše stál na severovýchodním úpatí skály, kde jej kromě opevnění chránily také okolní rybníky s bažinami, a kde později vznikl panský dvůr i novější zámeček. Několik středověkých staveb, jejichž zbytky se dochovaly na temeni skály, sloužilo asi jen jako úkryt ve válečných dobách. Většina ve skále vytesaných prostor pochází až z konce 17. a počátku 18. století, kdy zde byla založena poustevna, podle níž se skála nazývala Poustevnický kámen (Einsiedlerstein). Romantickou představu skalního hradu rozvinuli teprve na přelomu 18. a 19. století místní umělci a vlastivědní badatelé. Archeologické nálezy dosvědčují, že okolí skalního suku bylo útočištěm člověka už v pozdní době kamenné. Na konci 3. tisíciletí před naším letopočtem zde bylo sídliště lidu s kulturou kulovitých amfor, z mladších období pochází nálezy, připisované kultuře únětické a lužické. Na počátku 1. století př. n.l. Sloup osídlily germánské kmeny z tzv. podmokelské skupiny a nesouvislé germánské osídlení je doloženo ještě ve 4. století našeho letopočtu. Poté přišli na naše území Slované, ale pohraniční lesy byly soustavněji osídleny až při kolonizaci ve 2. polovině 13. století, která byla převážně německá. V té době patřilo rozsáhlé území mezi Žitavou a Českou Lípou Ronovcům, kteří zřejmě na sklonku 13. století vybudovali ve Sloupu strážní hrad. Jeho posádka měla zajišťovat bezpečnost kupců na staré lipské cestě, která sem přicházela od Litoměřic a České Lípy a pokračovala přes Radvanec do Cvikova a dále přes Mařenice a Krompach do Žitavy. Zakladatelem hradu mohl být Čeněk z Ojvína, zmiňovaný roku 1290, nebo jeho stejnojmenný syn. Samotný hrad je ale poprvé uváděn až roku 1324, kdy se po něm psal Čeněk z Birkensteinu. V té době již patrně existovala v blízkosti hradu vesnice Sloup, doložená poprvé roku 1352. Někdy mezi lety 1346 - 1374 získali sloupský majetek Berkové z Dubé, kteří jej ale drželi jen do roku 1412, kdy Hynek Hlaváč z Dubé prodal hrad s dvorem a s vesnicemi Sloup a Radvanec nepříliš zámožnému hornolužickému šlechtici Hanuši Velflovi z Varnsdorfu. Po roce 1427 hrad získal Mikeš Pancíř ze Smojna, který za husitských válek stál na straně lužických měst a podával jim zprávy o pohybech vojsk v okolí. Zároveň však spolu s Vartenberky využíval neklidných dob k loupeživým výpadům do Lužice. Na jaře roku 1444 proto Lužičané vyslali proti Vartenberkům i proti Sloupu odvetnou výpravu. Není jasné, zda byl hrad za tohoto tažení dobyt, ale již v následujícím Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz

str. 3

Průvodce "Kunratice u Cvikova" roce byl Sloup cílem další trestné výpravy, v níž se proti Mikešovi Pancířovi spojilo vojsko lužického Šestiměstí s litoměřickou krajskou hotovostí, vedenou hejtmanem Janem ze Smiřic. Sloupská posádka se tehdy údajně po pěti týdnech obléhání vzdala a hrad byl na naléhání Lužičanů zničen. Mikeš Pancíř jej však zřejmě brzy obnovil a pokračoval i v loupežných výpadech do okolí. V roce 1455 hrad převzali Mikešovi synové Jan a Fridman, po nich jej krátce držel Vilém z Ilburka a 4. ledna 1471 Sloup znovu koupili Berkové z Dubé. V jejich majetku panství zůstalo až do počátku 17. století, kdy se už na hradě nebydlelo. Již v roce 1562 je totiž zmiňován tzv. Nový dům, který pod skálou vystavěl patrně Zikmund Berka z Dubé, a roku 1596 si Adam Berka z Dubé postavil v prostoru tehdejšího dvora severně od skály nový pohodlnější zámeček. Jeho hrázděná budova tu stála až do 15. září 1880, kdy vyhořela. Po smrti Adama Berky 13. července 1607 zdědila jeho majetek vdova Anna, která se o dva roky později znovu provdala za Jana Abrahama ze Salhausenu. Roku 1617 panství převzal Janův bratr Volf, jehož majetek však byl po bělohorské porážce zkonfiskován. V květnu 1623 Sloup koupil Zdeněk Lev Libštejnský z Kolovrat, za jehož držení krajem několikrát protahovala rakouská i cizí vojska. Za třicetileté války byl také Sloupský hrad obsazen nevelkou posádkou, ale švédský generál Banér jej v roce 1639 oblehl, dobyl a vypálil. Zničený hrad pak už nebyl obnoven. Následujícího roku Zdeněk Lev Libštejnský zemřel a jeho majetek převzal syn Václav František, který jako člen jezuitského řádu využíval dědictví hlavně k podpoře církevních zájmů a o správu panství se příliš nestaral. V roce 1654 od něj Sloup odkoupila jeho nevlastní matka Kateřina z Vrtby, od roku 1641 podruhé provdaná za Jiřího Petra Kokořovce z Kokořova. V roce 1679 převzal sloupské panství jejich syn Ferdinand Hroznata z Kokořova, který výrazně zasáhl do osudu skalního suku, když se jej roku 1690 rozhodl přeměnit na poutní místo s velkolepou poustevnou. Do roku 1782 se zde vystřídalo celkem 6 poustevníků, kteří skálu různě upravovali. Prvním z nich byl stavitel Konstantin, jemuž je připisováno architektonické řešení poustevny i vedení stavby. Podle jeho návrhu byly v pískovcové skále postupně vytesány rozsáhlé prostory Skalní kaple s Křížovou chodbou a na ně navazující obytné místnosti. Po Konstantinově smrti zde žil malíř Václav Rincholin, který také namaloval sluneční hodiny na stěně skalního suku. Velkoryse pojatá stavba ale nebyla nikdy dokončena. Po smrti Ferdinanda Hroznaty z Kokořova v roce 1708 byly stavební práce zastaveny, poustevník Václav se odtud odstěhoval a již pořízené vybavení Skalní kaple bylo později přeneseno do nově budovaného kostela sv. Kateřiny v obci. Nový majitel Petr František z Kokořova prodal roku 1710 zadlužené panství Václavu Norbertu Oktaviánovi Kinskému, který je spravoval až do své smrti v roce 1719. Poté bylo sloupské panství určeno jeho synovi Josefu Maxmiliánovi, jemuž však bylo teprve 14 let. Majetek proto až do jeho zletilosti spravoval starší bratr Štěpán Vilém Oldřich, který sice pokračoval v úpravách skály, ale už v poněkud odlišném romantickém pojetí. V té době byly vysekány také terasy na jižní a východní straně skály. Josef Jan Maxmilián Kinský převzal správu panství v roce 1726 a svými hospodářskými reformami významně pozvedl úroveň celého kraje. Rušil nevýnosné panské statky, na jejich pozemcích založil několik nových vsí a na celém panství podporoval rozvoj řemeslné výroby, zejména tkalcovství a sklářství. Protože starý zámeček pod hradem mu již nevyhovoval, postavil si v letech 1730-1735 nový zámek ve vsi; mimoto pokračoval i v úpravách skalního suku. Již v roce 1719 se na skálu vrátili také poustevníci. Nejdříve se tu usadil bývalý kaprál Jakub Borovanský a nedlouho po něm truhlář Antonín František Höltzel z Arnultovic. Po Jakubově smrti v roce 1735 sem přišel okrasný zahradník a výrobce brýlí Samuel Görner, který předtím žil 17 let v nedaleké Samuelově jeskyni. O 7 let později ale ze Sloupu utekl, údajně ze strachu před Prusy, kteří by ho zřejmě odvedli do vojska. Posledním sloupským poustevníkem byl tkadlec Antonín Müller ze Zákup, pro něhož nechal Josef Maxmilián Kinský roku 1770 vystavět na skále nový zděný domek. V září roku 1779 navštívil Sloup císař Josef II a nedlouho poté, v dubnu 1780 Josef Jan Maxmilián Kinský zemřel. Protože nezanechal žádné potomky, převzal sloupské panství jeho prasynovec Filip Josef Kinský, pocházející z chlumecké hraběcí linie Kinských. Když pak v roce 1782 Josef II všechny poustevny zrušil, upravil nový majitel skálu na romantické výletní místo pro své přátele a hosty. Hlavní vchod byl po roce 1794 přemístěn na jihovýchodní stranu skály a ve 20. letech 19. století byl na temeni obnoven park s květinovou zahradou. Zděný poustevnický domek byl upraven jako útulek pro návštěvníky, mezi nimiž byli například i arcivévoda František Karel (1822), saský král Friedrich August (1824 a 1845), arcivévoda Štěpán Habsburský (1841) a v roce 1847 mladý František Josef I., pozdější rakouský císař, se svými bratry Maxmiliánem a Karlem Ludvíkem. V držení Kinských zůstal Sloup až do smrti Augusta Františka Kinského roku 1940. Jeho majetek poté připadl německému šlechtici Vilému Emanuelu Preysingovi a v roce 1945 byl zkonfiskován. Skalní suk byl pak nějaký čas opuštěný a v roce 1953 byl jako pozoruhodné skalní sídlo prohlášen za kulturní památku. Skála je turisticky přístupná a od roku 1998 ji má v dlouhodobém pronájmu bývalý kastelán Ivan Volman. Mohutný asi 100 m dlouhý skalní masiv chrání nepřístupné svislé stěny, porušené jen několika úzkými spárami. Jeho jihovýchodní stěnu zdobí sluneční hodiny, které namaloval zdejší poustevník Václav Rincholin. Původně byly na skále hodiny dvoje, ale při renovaci v roce 1752 byly obnoveny pouze jedny a druhé na jihozápadní straně potom zanikly. Sloupský hrad pravděpodobně nestál přímo na skále, ale na vysušeném místě při jejím severovýchodním úpatí, kam byl možný přístup asi jen po dřevěné konstrukci s mostem. Z hradních budov se dodnes nic nedochovalo, částečně zasypané pozdně renesanční klenby v sousedství parkoviště jsou pozůstatkem později vystavěného Berkovského zámečku. Hrad možná využíval i malý vyvýšený skalní dvůr, který vznikl v rozšířené spáře na severní straně skalního suku. Zvenku je dvůr uzavřen zdí, postavenou po roce 1827, a vstupovalo se do něj krátkou chodbou, vytesanou ve spáře mezi skalním masivem a menším samostatným skalním blokem. Do svislých stěn dvora je vytesáno několik středověkých prostor. Na západní straně jsou dvě vzájemně propojené místnosti s pískovcovým vstupním portálem, v protější stěně je hluboký výklenek s kruhovou studnou, která byla později narušena sklepem a zasypána do úrovně jeho podlahy. Další prostora byla vysekána do jižní stěny dvora a v jejím sousedství kdysi stávala dřevěná konstrukce, umožňující přístup k výše položené skalní rozsedlině. V ní je vytesané dvouramenné schodiště, romanticky označované jako Rytířské, jehož východním ramenem se vstupovalo přímo do prostor poustevny s kaplí, zatímco západní vedlo na horní plošinu skalního suku. Původně zde byly jen dřevěné stupně, zapuštěné do stěn rozsedliny, a teprve při výstavbě poustevny byla spára Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz

str. 4

Průvodce "Kunratice u Cvikova" prohloubena a schody vytesány do skály. Skalní dvůr ani Rytířské schodiště nejsou v současné době návštěvníkům přístupné. Dnešní přístup na skálu vede z východní strany po zčásti dřevěném a zčásti ve skále vytesaném schodišti, zřízeném poustevníky po roce 1690. Schodiště ústí nejprve na nevelkou terasu, kde je umístěna pokladna, a dále pokračuje vzhůru do prostor bývalé poustevny, vytesaných ve skále. Tyto místnosti měly patrně sloužit k bydlení a jejich součástí se stalo i starší obydlí poustevníka s malou černou kuchyní. Na prostory poustevny navazuje vysoká klenutá Křížová chodba, vytesaná s využitím přirozených skalních spár na půdorysu nepravidelného čtverce s prodlouženým severním křídlem. V jednom místě chodba úhlopříčně protíná starší, ve skále vyhloubenou středověkou místnost, jejíž strop uprostřed podpíral skalní pilíř. Otvory kolem pilíře byly později zazděny. Na severní straně přiléhá ke Křížové chodbě prostorná 18 m dlouhá a 4 m široká barokní Skalní kaple, vytesaná v roce 1693. V nejvyšším místě její klenby je proražen na povrch oválný otvor, nad nímž byla o 2 roky později postavena osmiboká lucerna s kruhovými okny. K vysvěcení kaple však patrně nikdy nedošlo a již odlitý zvon z roku 1692 i socha Panny Marie Bolestné od žlutického sochaře Osvalda Wendy byly v letech 1716- 1719 přeneseny do kostela sv. Kateřiny ve vsi. V kapli zůstal dodnes zachován jen kamenný podstavec oltáře na východní straně a vyvýšená kruchta, přístupná samostatným vchodem ze západního ramene rytířského schodiště. Kaple se občas využívá ke komorním koncertům a uměleckým vystoupením. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/sloupsky-hrad

Panenská skála Skalní útvar

GPS poloha: 50°45'59.90"N 14°35'17.95"E

U radvanecké hájovny na jižním konci Údolí samoty je nevelké návrší, z jehož temene vystupuje dvojice pozoruhodných pískovcových skal. Mohutnější západní Čertova skála strmě vyčnívá do výšky okolo 30 m nad dnem údolí a horolezci jí říkají Škuner, sousední štíhlou věžičku někdy označují jménem Pirát, ale mnohem známější je jako Panenská skála. Je zajímavě tvarovaná a ve vrcholové části má malé skalní okno. K Panenské skále a k nedalekým Havraním skalám se váže pověst o zlém rytíři, pronásledujícím nevinnou dívku, která se právě na tomto místě zachránila skokem do jezírka pod skálou. Dnes tu místo jezírka najdeme jen tiché meandry lesního potůčku a na jeho břehu upravený pramen s dřevěnou stříškou. U cesty v sedle pod skalami je do vyčnívající skály vytesaný výklenek neznámého stáří se zajímavou lidovou plastikou Krista bičovaného u sloupu, nazývanou dříve "Martersäule". Nad výklenkem je upevněn malovaný obrázek Panny Marie s Ježíškem. INFO REDAKCE: Nejedná se o Panenskou skálu, nýbrž o tzv. Škuner. Panenská skála se nachází cca 1km dál v Údolí samoty. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/panenska-skala

Milštejn Zřícenina

GPS poloha: 50°48'36.70"N 14°38'0.17"E

Zřícenina hradu Milštejn stojí na pískovcové skále pod Suchým vrchem na Českolipsku v Libereckém kraji. Z hradu se dochoval zbytek zdi s bývalou bránou. Hradní zříceniny jsou volně přístupné. Historie Hrad založili v 1. polovině 14. století na ochranu významné Žitavské stezky Berkové z Dubé. První písemná zmínka pochází z roku 1343. Hrad nebyl nikdy dobyt. V průběhu 16. století Milštejn zpustl. Příčinou jeho zkázy se v 18. století stal lom na kámen. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/milstejn

Oybin Zřícenina

GPS poloha: 50°50'31.44"N 14°44'42.97"E

Romantická zřícenina hradu Oybin, stojící na temeni pískovcové Stolové hory, je jednou z největších turistických zajímavostí Žitavského pohoří. Hrad byl postaven v místech, kudy již v dávných dobách procházela významná obchodní stezka z Čech do Lužice. Oybin byl osídlen již v době bronzové a železné, avšak dodnes dochované stavby a jejich pozůstatky v prostoru hradu pocházejí až z 13. století. Johann von Guben, žitavský městský písař z poloviny 14. století, uvádí sice jako prvního stavitele Qualo von Leipa, ale je možné, že zde sídlili již jeho předkové. Na počátku 14. století hrad rozšířil Jindřich z Lipé, který jej dostal od Jindřicha VII. jako říšské léno za zásluhy při volbě Jana Lucemburského za českého Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz

str. 5

Průvodce "Kunratice u Cvikova" krále. Po různých politických sporech ale hrad připadl opět České koruně a jeho majitelem se stal Janův syn Karel IV. Ten v průběhu své vlády rozšířil stávající opevnění hradu, nově přistavěl Císařský dům (1364) a gotický klášterní kostel (1366-1384), který nese charakteristické znaky pražské chrámové stavební školy Petra Parléře. V průběhu následujících 200 let náležely hrad i klášter k sobě; zvláštní zkouškou pro toto soužití byla úspěšná obrana proti útokům husitů v roce 1429. Po válečných letech nastala v poslední čtvrtině 15. století znovu čilá stavební činnost. Ještě v době reformace na počátku 16. století byla vytesána chodba na jižní straně klášterního kostela. Poté, co byl klášterní život mnichů v 16. století ukončen, sloužilo toto zařízení již jen obranně technickým účelům. Roku 1574 získala hrad s klášterem a přilehlými pozemky Žitava. Rozhodujícím pro jejich osud však byl v roce 1577 zásah blesku a následující požár, při němž celý komplex shořel do základů. Ke znovuvybudování už nedošlo a ke zkáze přispělo v roce 1681 i zřícení jedné ze skal. Další škody vznikly při těžbě kamene ve spodní části hradu. Teprve v období romantismu byly znovu odhaleny zarostlé trosky Oybinu. Zvláštní zásluhu na tom měli malíři C. D. Friedrich a C. G. Carus, kteří svými díly vzbudili zájem dalších umělců i veřejnosti. Oybinu se ujali historici a na hoře bylo vytvořeno muzeum. Jen obtížně se ale dařilo zastavit další hroucení zdí. V roce 1990 byl stav škod již tak velký, že hrozilo uzavření celého hradu. Teprve v posledních letech probíhají rozsáhlé práce na zachování hradu i kláštera. Celému hradu dominuje torzo klášterní katedrály s typickými štíhlými okny v obvodových stěnách. Kostel, vybudovaný za vlády Karla IV. si i po staletích uchovává svou fascinující atmosféru. V letní sezóně se zde často konají koncerty vážné hudby. Klenutá chodba s vyhlídkovými okny, ve které byla umístěna Křížová cesta, vede do prostoru hradního hřbitova s renesančními náhrobky, který je dodnes využíván. V nejsevernější části zříceniny je stylová restaurace s občerstvením. V pískovci vytesané schodiště vede na hlásku - nejvyšší místo hradu, z něhož je nádherný výhled na vrch Töpfer, Hvozd s kamennou rozhlednou, nedalekou Žitavu nebo městečko Oybin v údolí. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/oybin

Sokol Kopec

GPS poloha: 50°48'18.88"N 14°45'1.28"E

Sokol je výrazná znělcová kupa (593 m) západně od Petrovic se zbytky středověkého hradu. Na jejím severním svahu je u odbočky na hrad upravená nepříliš vydatná Kočičí studánka a v okolí jsou patrné staré jámy po těžbě železné rudy. Nedaleko odtud stojí u boční cesty kamenný pomníček lesního adjunkta Vincence Stoye, který zde byl v roce 1878 zastřelen pytlákem. Na jižním svahu kopce je ve vzrostlém bukovém lese větší znělcová skála, jejíž dolní část je částečně odtěžena starým lomem. Výhledu z vrcholu skály ale brání okolní stromy. Na zarostlém vršku kopce jsou sporé zbytky hradu, který se původně jmenoval Falkenburk. Když však byl v 16. století na okraji Jablonného postaven zámek Nový Falkenburk, začal se původní hrad označovat jako Starý Falkenburk. Hrad zřejmě sloužil k ochraně obchodní cesty, vedoucí z Čech přes Jablonné do Žitavy. O jeho vzniku se nedochovaly žádné zprávy, ale předpokládá se, že byl postaven při dělení panství Donínů mezi syny. V roce 1415 je již jako majitel uváděn Albrecht z Donína. Za husitských válek stáli majitelé hradu na straně Zikmunda a Lužice, takže Falkenburk sloužil jako předsunutý zvědný hrad hlásící pohyby husitských vojsk v okolí. Roku 1423 se zdejší posádce podařil přepad oddílu Hynka Bočka z Poděbrad, který o rok později podnikl do zdejšího kraje trestné tažení. V roce 1429 koupil Falkenburk husitský hejtman Jan Kolúch z Vesce, který odtud ohrožoval blízkou Lužici. Žitavští proto o velikonocích roku 1431 hrad vypálili, ten byl ale brzy opět obnoven. Po bitvě u Lipan v roce 1434 Kolúch neuposlechl výzvy ke smíru se Šestiměstím a odmítl dokonce přijmout posly císaře Zikmunda, který pak přikázal Žitavským hrad rozbořit. K tomu však nedošlo po zprávě, že Falkenburk roku 1437 vyhořel, údajně neopatrností vlastní posádky (což někdy bývá považováno za Kolúchův trik pro odvrácení boje). Opravený hrad později převzal Mikuláš Sokol z Lamberka, ale nakonec byl přece jen roku 1467 Žitavskými dobyt a pobořen. Poté sloužil ještě nějaký čas jako úkryt loupežníků, než zcela zchátral. V roce 1513 byl již pustý. Hrad stál na nevelké oválné plošině, chráněné příkopem, částečně vylámaným ve skále. Z vlastního hradu zůstaly jen ojedinělé zbytky obvodové hradby a ve východní části zděné základy hlavní budovy. K jejich odkrytí došlo zřejmě při opevňovacích pracích v první polovině 20. století, při nichž bylo zdivo na několika místech prolámáno. V západní části hradu je nepravidelně tvarovaná jáma, která snad mohla sloužit jako cisterna nebo zásobárna. Protože hrad existoval jen poměrně krátce, nebyl zřejmě významněji přestavován a zůstal dokladem jednoduchého předhusitského opevnění, tvořeného prostou obdélníkovou stavbou s připojeným dvorem. V roce 1884 byl na svahu pod hradem nalezen stříbrný brakteát ze 13. století. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/sokol

Lesní divadlo Výletní místo

GPS poloha: 50°43'58.43"N 14°35'6.73"E

Lesní divadlo leželo v mělké skalnaté sníženině na jihozápadním úpatí pískovcového ostrohu Na stráži, asi 0,5 km jižně od Sloupu. S jeho výstavbou podle návrhu malíře Ringela se začalo v roce 1920 a v létě následujícího roku bylo slavnostně otevřeno Hauptmannovou hrou Potopený zvon (Die Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz

str. 6

Průvodce "Kunratice u Cvikova" Versunkene Glocke). Divadlo využívalo členitý pískovcový skalní masiv, za nímž se ukrývalo zákulisí. Jeviště bylo na severní straně ukončeno asi 3,5 m vysokou válcovou věží, spojenou se skalním masivem Kamennou zdí s gotickou bránou. Mimoto na něm byly ještě další dřevěné stavby, vzájemně propojené ve skále vytesanými průchody a tunely. V příkopu pod jevištěm bylo orchestřiště a na protilehlém svahu bylo upravené hlediště s dřevěnými lavicemi asi pro 1600 diváků. Divadlo sloužilo nejen ke kulturním vystoupením místních ochotnických a pěveckých spolků, ale účinkovaly v něm také různé amatérské i profesionální soubory ze vzdálenějších míst. Tradice divadelních představení v přírodě se udržela i po 2. světové válce. Ve dnech 5. až 7. července 1946 se tu konala slavnost sbratření s Lužickými Srby, kteří zahráli hru na námět z lužickosrbských dějin "Knjez a robocán". V létě roku 1958 zde proběhla akce nazvaná "Mikovcovo léto 1958", kvůli níž bylo divadlo v letech 1957-1959 rozsáhle upravováno. V té době bylo opraveno pódium, vyměněny lavice v hledišti a postaveny vstupní brány s pokladnami a nové sociální zařízení. Po roce 1960 ale zájem o lesní divadlo upadl a jeho zařízení postupně zchátralo. V roce 2000 byla zbořena i kamenná věž a zeď s bránou, takže dnes tu najdeme už jen skromné pozůstatky hlediště a jeviště s vytesanými schody a skalními tunely. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/lesni-divadlo

Česká hospoda - restaurace Cyklisté vítáni

GPS poloha: 50°47'41.28"N 14°43'24.24"E

Stravování, adresa: Heřmanice v Podještědí 116, Jablonné v Podještědí Telefon: +420487754958,+420487762299, e-mail: [email protected] Kapacita: 80 míst Poskytnutí základního nářadí pro jednoduché opravy kol, Možnost umytí kola, základní vybavení pro mytí kola, Lékárnička, Informační tabule Cyklisté vítáni, Smlouva o certifikaci, Poskytnutí základních náhradních dílů pro kola, Prodej cyklistických a turistických map okolí, Přizpůsobení nabídky nápojů potřebám cyklistů, v nabídce alespoň jeden osvěžující "cyklonápoj", ovocné nebo bylinkové čaje, V nabídce alespoň jedno teplé a jedno vegetariánské nesmažené jídlo během celé provozní doby. Nabídka musí obsahovat jídlo s malým obsahem tuků (např. pokrmy z celozrnných těstovin, zeleniny, ovoce), Kvalitní, pokud možno zastřešené, odstavné místo pro kola a zavazadla v dohledu hosta nebo uzamykatelná místnost/boxy pro bezplatné uschování kol a zavazadel, Možnost zakoupení obědových balíčků, Nabídka místní gastronomické speciality Hodnocení: Perfektní restaurace jak dělaná pro cyklisty, venku zahradní restaurace. Autor článku: Cyklisté vítáni Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/ceska-hospoda-restaurace

Česká hospoda - Bowling Cyklisté vítáni

GPS poloha: 50°47'41.28"N 14°43'24.24"E

Turistický cíl, adresa: Heřmanice v Podještědí 116, Jablonné v Podještědí Telefon: +420487762299,+420487754958, e-mail: [email protected] Kapacita: 32 míst Poskytnutí základního nářadí pro jednoduché opravy kol, Možnost umytí kola, základní vybavení pro mytí kola, Lékárnička, Informační tabule Cyklisté vítáni, Smlouva o certifikaci, Poskytnutí základních náhradních dílů pro kola, Prodej cyklistických a turistických map okolí, Nabídka doporučených jednodenních výletů na kole v okolí, Přístup na internet, Kvalitní, pokud možno zastřešené, odstavné místo pro kola a zavazadla v dohledu hosta nebo uzamykatelná místnost/boxy pro bezplatné uschování kol a zavazadel Hodnocení: Bowling se nachází v objektu Česká hospoda v oblasti Lužických hor s možností stravováni a ubytováni a zápujčky jízdních kol. Autor článku: Cyklisté vítáni Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/ceska-hospoda-bowling


str. 7

Průvodce "Kunratice u Cvikova" Česká hospoda - ubytování Cyklisté vítáni

GPS poloha: 50°47'41.28"N 14°43'24.24"E

Ubytování, adresa: Heřmanice v Podještědí 116, Jablonné v Podještědí Telefon: +420487762299,+420487754958, e-mail: [email protected] Kapacita: 88 míst Možnost ubytování na jednu noc, Nabídka energeticky vydatných snídaní s minimem tuků, Možnost vyprání a usušení oblečení a výstroje, Uzamykatelná místnost/boxy pro bezplatné uschování jízdních kol, Poskytnutí základního nářadí pro jednoduché opravy kol, Možnost umytí kola, základní vybavení pro mytí kola, Lékárnička, Informační tabule Cyklisté vítáni, Smlouva o certifikaci, Zajištění odvozu či přepravy zavazadel pro cyklisty, Zprostředkování výpůjčky kvalitních kol, Možnost zakoupení obědových balíčků, Poskytnutí základních náhradních dílů pro kola, Prodej cyklistických a turistických map okolí, Nabídka doporučených jednodenních výletů na kole v okolí, Přístup na internet Hodnocení: Špičkově vybavený penzion pro cyklisty s výbornou restaurací. Autor článku: Cyklisté vítáni Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/ceska-hospoda-ubytovani

Sloup v Čechách - lesní divadlo Zajímavost

GPS poloha: 50°44'20.36"N 14°35'20.00"E

Lesní divadlo se nachází asi půl kilometru jižně od Sloupu. Divadlo bylo slavnostně otevčeno roku 1921 Hauptmannovou hrou Potopený zvon. V 60. letech 20. století divadlo začalo chátrat. V roce 2004 však bylo opraveno a v letních měsících se tu pravidelně konají divadelní představení. Kapacita diváků je okolo 250. Autor článku: Klára Nováková Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/sloup-v-cechach-lesni-divadlo

Dutý kámen Zajímavost

GPS poloha: 50°46'7.90"N 14°39'33.34"E

Izolovaný zalesněný hřbítek mezi Cvikovem a Kunraticemi jižně od Drnovce je tvořen lokálně zpevněným křídovým pískovcem, proťatým po celé délce hřbetu žílou třetihorní vyvřelé horniny polzenitu. Hlavním důvodem, proč byl Dutý kámen v roce 1955 vyhlášen přírodní rezervací, je pozoruhodný geologický jev: rozpad pískovce do drobných sloupečků. Stejný úkaz je možné vidět také v rezervaci Mühlsteinbrüche u Jonsdorfu na německé straně Lužických hor. Na Dutém kameni je sloupcová odlučnost pískovce nejlépe patrná na 2. 5 m vysokém skalním suku, který stojí asi uprostřed hřbetu na jeho temeni. Vějířovitě uspořádané pětiboké a šestiboké sloupky jsou zde široké 2 - 5 cm a vysoké až 3 m. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/duty-kamen

Křížový vrch Kaple

GPS poloha: 50°47'17.28"N 14°38'39.54"E

Křížový vrch (437 m), často také označovaný jako Kalvárie, je nevelké čedičové návrší, tvořící severozápadní výběžek Zeleného vrchu asi 1, 5 km severovýchodně od Cvikova. Zdejší čedič se vyznačoval zvláštním způsobem rozpadu na zaoblené kamenné koule a v jeho dutinách se hojně nacházely zeolity, zejména natrolit a chabasit. Ještě ve 30. letech 20. století se těžil jako silniční štěrk. Návrší se až do roku 1728 jmenovalo Lískový vrch (Nüssebergel). V červnu toho roku se zde usadil punčochář Johann Franz Richter, který získal povolení k výstavbě poustevny a spolu s Florianem Friedrichem začal budovat poutní místo. O velikonocích roku 1729 vztyčili na skalnatém vrcholku tři kříže, u nichž byly poprvé předváděny pašijové hry o utrpení Páně. Později se pašije hrály na náměstí ve Cvikově, odkud se na paměť ukřižování Ježíše Krista vynášely na vrchol kopce velké dřevěné kříže. V dubnu roku 1730 byla zahájena stavba kamenného Božího hrobu, nad nímž byla postavena dřevěná stříška s podloubím a dokončená kaple byla vysvěcena 24. července 1735. Cesta ke kapli postupně získala ráz Křížové cesty, protože několik dobrodinců u ní nechalo na své náklady postavit 8 zděných kapliček s nejdůležitějšími zastaveními Ježíšova utrpení vymalovanými na plátně. Kapličky se stavěly postupně shora dolů; první z Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz

str. 8

Průvodce "Kunratice u Cvikova" nich, znázorňující Ukřižování, byla vysvěcena v květnu 1730 a dalších 5 zastavení přibylo do roku 1736. Zbývající dvě kapličky byly postaveny v letech 1741 a 1747, přitom poslední, znázorňující Ježíšovo odsouzení, byla vysvěcena až roku 1751. O rok později byl na vrcholu postaven nový kříž, protože původní byl poražen větrem. V srpnu 1738 se také začala stavět poustevna, zasvěcená 24. ledna 1740, a jejím prvním obyvatelem se stal Josef Schür. V roce 1762 byla na poustevně postavena věžička, v níž byl umístěn zvon. Poustevníci zde žili až do roku 1782, kdy císař Josef II. c. k. dekretem všechny poustevny zrušil a poslední poustevník Reichelt se musel vrátit do světského stavu. Brzy poté začala kaple božího hrobu chátrat a církevní úřady prosazovaly zrušení pašijových her i zbourání kapliček Křížové cesty. Cvikovský děkan Ignaz Jaksch roku 1797 pašijová představení ve Cvikově zrušil, ale spolu s obyvateli města se postavil za zachování Kalvárie. Podle konečného rozhodnutí z roku 1805 se měla Křížová cesta nově zřídit ve cvikovském kostele, kapličky na Kalvárii měly být ponechány osudu a nesměly se opravovat. Dřevěná kaple Božího hrobu stála do roku 1845, kdy byla na jejím místě z dobročinných darů postavena nová kamenná kaple, vysvěcená 24. října 1847. Na jejím oltáři byl umístěn obraz Snímání z kříže, namalovaný podle Rubense. V roce 1883 byla kaple Kalváriovým spolkem renovována a v témže roce byla kolem cesty vysázena lipová alej. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/krizovy-vrch

Brazilka Zajímavost

GPS poloha: 50°50'46.25"N 14°39'42.23"E

Brazilka je mokřinová louka, ležící asi 1,5 km severně od Dolní Světlé pod Luží, nedaleko hraničního přechodu do Waltersdorfu. Pojmenována byla podle zaniklé samoty v její blízkosti. Přestože byla tato cenná lokalita v 80. letech nevhodným odvodněním téměř zničena, některé vzácné druhy rostlin na ojedinělých vlhčích místech přežily. Na jaře roku 1999 zde byly proto provedeny úpravy, které by měly zpomalit odtok vody a zlepšit podmínky pro opětovné rozšíření mokřadních rostlin. V současné době se zde vyskytuje například rašeliník, vřes obecný, ostřice obecná, sítina ostrokvětá, všivec mokřadní a masožravá rosnatka okrouhlolistá. Můžeme zde zastihnout i některé z ohrožených živočichů, k nimž patří zmije obecná, ještěrka živorodá, chřástal polní nebo sluka lesní. V červnu 1999 byla na lokalitě zřízena krátká Naučná stezka, která na čtyřech zastávkách seznamuje se zajímavostmi louky a se způsobem její obnovy. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/brazilka

Modlivý důl Památník

GPS poloha: 50°43'36.49"N 14°36'22.94"E

Modlivý důl je asi 1 km dlouhé romantické skalnaté údolí, hluboce zaříznuté do pískovcových skal pod Slavíčkem a Tisovým vrchem na severovýchodním okraji Svojkova. Skalnatá rokle se původně nazývala Smolný důl (Pechgraben), protože zdejší uhlíři měli vedle milířů i smolné pece, v nichž vařili kolomaz. Teprve později zde vzniklo poutní místo, o jehož původu se vyprávěly různé pověsti. Podle jedné z nich tu dobrovolně zemřeli rytíř Jaroslav ze Svojkova s dcerou sládka z Velenic, kteří se velmi milovali, ale rytířovi rodiče jim jejich lásku nepřáli. Jiná pověst vypráví, že tu jeden selský chlapec zabil svého soka v lásce. První obrázek, znázorňující loučení Panny Marie s Ježíšem, tu prý na strom pověsil roku 1704 jistý dělník Melzer, pracující jako pomocník ve svojkovském pivovaru, aby zaplašil prokletí ponurého místa. Vrchnost pak nechala hustý les trochu prosvětlit a u obrázku se začali zastavovat pocestní. Časem se rozšířily zprávy o zázračně vyslyšených modlitbách a když zde došla v roce 1772 vyslyšení svých proseb svobodná paní von Czerwelli ze Svojkova, dala z vděčnosti zřídit dřevěnou kapličku, do níž byl Melzerův obrázek přenesen. Počet návštěvníků ale stále rostl a z okolí sem mířila i celá procesí. Koncem 18. století byla proto dřevěná kaplička snesena a hraběnka Alžběta Kinská nechala vytesat novou kapli do skalní stěny. Vytvořil ji svojkovský zedník Josef Sacher. Sloupský farář a vrchnost ale poutě do Modlivého dolu odmítali jako modlářství a nechávali odtud proto odstraňovat svaté obrázky i tabulky s poděkováním za vyslyšené prosby. V září 1806 dokonce biskupská konzistoř v Litoměřicích nařídila, aby z kaple byly odstraněny sochy Ježíše a Panny Marie. Vzápětí ale obě sochy z kaple zmizely a teprve po několika měsících byly nalezeny ukryté v jedné z odlehlých roklí. Odtud pak byly slavnostně přeneseny do Sloupu a 26. července 1807 vystaveny v tamním kostele. Od té doby velké poutě ke Skalní kapli ustaly a lidí sem přicházelo stále méně. K opětnému obnovení poutí do Modlivého dolu došlo až za epidemií cholery v letech 1832 a 1850, kdy sem směřovala prosebná procesí i z České Lípy. V roce 1836 bylo průčelí kaple vyzdobeno gotickým portálem, který vytvořil sloupský sochař Antonín Wagner. Uvnitř kaple byl umístěn pozoruhodný milostný obraz Panny Marie od malířky Eugenie Hauptmann-Sommerové a na stromech kolem kaple visely svaté obrázky. Náboženský kult se zde od počátku silně prolínal s divokou krásou romantického údolí. Postoj církve ke zdejším poutím se ale změnil teprve koncem 19. století, kdy byla kaple zasvěcena Panně Marii Lourdské, a její vnitřek byl roku 1903 upraven na lourdskou jeskyni. I potom sem směřovala procesí z širokého okolí a modlit se sem chodil i bývalý císař Ferdinand V. při svých projížďkách ze zámku v nedalekých Zákupech. Podél cesty ze Svojkova byla ke kapli upravena Křížová cesta a dále k východu vedlo dlouhé schodiště k oratoriu na konci rokle. Byl to uměle vytesaný skalní Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz

str. 9

Průvodce "Kunratice u Cvikova" výklenek s pískovcovou plastikou Ukřižování od sloupského sochaře Josefa Maxe staršího. Po 2. světové válce bylo poutní místo z větší části zničeno, takže dodnes zůstala zachována jen Skalní kaple a prázdný výklenek oratoře. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/modlivy-dul

Boží hrob u Velenic Kaple

GPS poloha: 50°43'6.53"N 14°40'12.58"E

Skalní kaple Božího hrobu je asi 400 m východně od Velenic u silnice do Brniště. V letech 1710-1711 ji i s výzdobou v podobě plastik a reliéfů vytesal do jedné z pískovcových skal lidový umělec a hospodář Schille z velenického statku čp. 2. Kaple asi zpočátku nahrazovala kostel, který byl ve Velenicích vybudován až v roce 1735, a později se stala oblíbeným poutním místem. Podlouhlá kaple je uvnitř rozdělena do tří nevelkých prostor. Prostřední z nich je přístupná širokým vstupním portálem, k němuž původně vedlo několik schodů, zasypaných při pozdější úpravě silnice. Přímo proti vchodu je vytesaný oltář se schránkou pro uložení Kristova těla, které se sem vždy o Velikonocích přenášelo v průvodu z velenického kostela. V postranních místnostech, osvětlených dvěma okny, jsou lidové reliéfní výjevy z pašijového cyklu s dosud patrnými zbytky malby. V několika obrazech znázorňují poslední chvíle Ježíše Krista od jeho modlitby na Olivetské hoře až po ukřižování na Golgotě. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/bozi-hrob-u-velenic

Bukové skály Zajímavost

GPS poloha: 50°49'34.82"N 14°34'46.59"E

Východně od Bučiny je mezi železničními tratěmi z Jedlové do Děčína a České Lípy nevelké údolí, označované někdy jako Bukové skály podle nápisu, vytesaného na jedné ze skalek v jeho východní části. Rozeklaným údolím protékají tři potůčky, které pramení na svazích hřbetu Jeleních kamenů. Západní údolí uzavírá nevelký skalní amfiteátr s 4,5 m Vysokým vodopádem. Na skalních stěnách u něj je několik vyrytých symbolů. Také na jedné z okrajových skal uprostřed západní strany údolí najdeme několik rytin, mezi nimiž vyniká asi 0,5m vysoký obličej. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/bukove-skaly

Stříbrné doly Zajímavost

GPS poloha: 50°49'18.22"N 14°33'55.54"E

Pomístním názvem Stříbrné doly se původně označovalo nevelké území asi 0, 5 km jižně od Hraničního rybníka, později byl ale tento název rozšířen na poměrně rozsáhlé zalesněné území mezi silnicí z Dolního Falknova na Novou Huť a severními svahy Velkého Buku a Popelové hory. V této oblasti jsou nepravidelně rozptýlené mělké jámy a rýhy, o jejichž původu se neví téměř nic. Je možné, že se jedná o pozůstatky po starém dolování železné rudy, k jejímuž drcení měl sloužit hamr nedaleko Hraničního rybníka. Jejich vznik je orientačně zařazován na přelom 15. a 16. století, i když není vyloučeno, že jsou ještě starší. V místě, k němuž se označení Stříbrné doly vztahovalo dříve, je nedaleko železniční trati v lese ukrytá nevelká strž, v níž jsou do několika skal vytesané různé symboly, nápisy a letopočty. Pod skalami jsou patrné staré jámy a rýhy, které by mohly být pozůstatkem po dolování. Ve starší vlastivědné literatuře se odtud uvádí i štola, jejíž existence je však jen málo pravděpodobná. Ojedinělé rytiny se nacházejí i na dalších skalách v okolí. Nejvíce znaků je vytesáno do trojice skal na jižní straně strže. Najdeme mezi nimi například hornická kladívka s písmeny KH a letopočtem 1769 nebo zajímavou rytinu raka, ale také iniciály B:F:M s letopočtem 1748, které jsou (s letopočtem 1741) i na nedaleké Valdštejnské skále. Se značnou rezervou musíme brát vyryté nápisy, podle nichž zde bylo nalezeno zlato. Většinou totiž nebylo v zájmu prospektorů hlásat své úspěchy do okolí. Někteří autoři se pokoušejí vyrytá znamení identifikovat jako alchymistické značky nebo znamení starých Vlachů, kteří si jimi podle pověstí označovali naleziště vzácných kovů a drahokamů. Mnohé značky mohou pocházet od tuláků, lesníků, smolařů nebo uhlířů, ale také od vojáků a místních obyvatel, skrývajících se tu před útrapami válek. Autory rytin mohli být i dělníci, kteří stavěli koncem 60. let 19. století údolím Kamenice železnici a některé znaky byly zřejmě doplněny v novější době. Skutečný smysl rytin si dnes můžeme jen domýšlet.


str. 10

Průvodce "Kunratice u Cvikova" Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/stribrne-doly

Krkavčí kameny Zajímavost

GPS poloha: 50°50'38.58"N 14°40'33.56"E

Asi 1 km severně od Dolní Světlé je těsně u státní hranice s Německem nevýrazný zalesněný hřbet s pozoruhodnou skupinou pískovcových skal. Z vrcholové plošiny skalního suku (532 m), spadajícího k západu asi 12 m vysokou stěnou, vyčnívá malá skalní věž se dvěma vrcholovými "palicemi" o výšce asi 5 a 8 m nad plošinou. Tyto bizarní útvary byly známy již ve 14. století a lidská fantazie v nich viděla nejrůznější podoby, např. dvě lidské hlavy, hlavy lva a koně apod. Horolezci skálu nazývají Sokolík. Při střetnutí pruských a rakouských vojsk v červenci 1778 byla skála obehnána palisádami a obsazena Rakušany. V roce 1877 byl na jižním úpatí skály postaven hostinec s vyhlídkovou verandou, zvaný Gondola. Ten byl kdysi oblíbeným výletním místem a byl později několikrát přestavován. Do dnešních dnů z něj ale zůstaly jen sporé zbytky sklepů, zdí a schodiště, hustě zarostlé mladými stromky. Proto je místo z české strany jen málo navštěvované, zatímco z německé strany sem vede značená cesta. Na německé straně hranice stojí horolezecky využívaná skalní věž Falkenstein (Sokol), pod níž je upravený přístřešek s lavičkami. Od nedaleké hraniční závory vede k východu Hraniční cesta, lemovaná řadou mohutných starých stromů. Kousek za ní je v lese nevelký znělcový skalní suk, který je však bez výhledu. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/krkavci-kameny

Sloup v Čechách - sousoší Kalvárie Socha

GPS poloha: 50°44'20.64"N 14°35'17.11"E

Sousoší Kalvárie se nachází v centru obce, na náměstí T. G. Masaryka. Je dílem sochaře Antonína Brauna a bylo vytvořeno v roce 1740. V jeho blízkosti se nachází barokní fara z roku 1786, nedaleko je také zámek a kostel svaté Kateřiny. Autor článku: Matěj Baťha Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/sloup-v-cechach-sousosi-kalvarie

Lesní divadlo Sloup Ostatní

GPS poloha: 50°43'55.60"N 14°35'0.56"E

Sloup v Čechcách kromě krásného skalního hradu, nabízí několik zajímavých míst. Jedním z těchto míst je i lesní divadlo, které nalezneme u silnice vedoucí ze Sloupu na Svojkov. Lesní divadlo bylo založeno v roce 1921 "Divadelním spolkem Sloup". Do pískovcové skály zde byly vyhloubeny chodby, postavila se zde pískovcová věž, podium, stěna s gotickou branou a samozřejmě nemůžeme zapomenout na hlediště pro 2000 diváků. Divadlo bylo slavnostně otevřeno na svatodušní neděli roku 1921, divadelním dramatem "Potopený zvon". Pro svou výbornou akustiku zde byly také hrané opery a operety. V 60. letech zaznamenalo divadlo velký úpad a bylo zdevastováno. Znovu bylo obnoveno až v roce 2004. Na obnově se podíleli místní obyvatelé. V současnosti zde probíhají v letních měsících divadelní představení. Více informací o kulturním programu naleznete zde. Pokud zavítáte do Sloupu nenechte si ujít návštěvu Skalního hradu a Samuelovy jeskyně. Autor článku: Žaneta Šebková Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/lesni-divadlo-sloup


str. 11

Průvodce "Kunratice u Cvikova" Nový Bor - Informační centrum Ostatní

GPS poloha: 50°45'25.49"N 14°33'17.82"E

Informační centrum Vám poskytne informace o společenských, kulturních a sportovních akcích ve městě a okolí. Dále máte možnost zajistit si ubytování čí stravování. V rámci centra si můžete zakoupit vstupenky na akce. Nabízí velké množství bezplatných i placených propagačních materiálů a publikací, které se vztahují k městu a okolí. Kontakt: T.G. Masaryka 46, Nový Bor tel.: 487 726 815 Provozní doba: KVĚTEN - ZÁŘÍ: PO - NE 9.00 - 12.00 13.00 - 17.00 ŘÍJEN - DUBEN: PO - PÁ 9.00 - 12.00 13.00 - 16.00 Autor článku: Michal Machoczek Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/novy-bor-informacni-centrum

Jablonné v Podještědí - Informační centrum Ostatní

GPS poloha: 50°45'55.37"N 14°45'39.74"E

Informační centrum Vám poskytne informace o společenských, kulturních a sportovních akcích ve městě a okolí. Dále máte možnost zajistit si ubytování čí stravování. V rámci centra si můžete zakoupit vstupenky na akce. Nabízí velké množství bezplatných i placených propagačních materiálů a publikací, které se vztahují k městu a okolí.

Kontakt: Náměstí Míru 23, Jablonné v Podještědí tel. 487 829 970

Provozní doba: leden-červen září-prosinec PO - PÁ 7.30-11.30 12.00-16.00 červenec - srpen PO-PÁ 7.30-11.30 12.00-16.00 SO-NE 8.00-12.00 Autor článku: Michal Machoczek Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/jablonne-v-podjestedi-informacni-centrum


str. 12

Průvodce "Kunratice u Cvikova" Cvikov - Křížový vrch Ostatní

GPS poloha: 50°47'18.82"N 14°38'38.26"E

Křížová cesta se nachází na severovýchodním okraji obce a dovede nás k ní modrá turistická značka směrem na Trávník. S budováním poutního místa při cestě na blízký Zelený vrch se začlo v roce 1728. 8 zděných výklenkových kaplí s nejdůležitějšími zastávkami Křížové cesty pak doplnily další spolu větší na vrcholu. Po roce 1945 kalvárie chátrala, až v roce 1991 se díky městskému úřadu dočkala renovace. Autor článku: Matěj Baťha Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/cvikov-krizovy-vrch

Kurort Oybin Žel. stanice

GPS poloha: 50°50'30.62"N 14°44'41.54"E

Úzkorozchodná železnice (750 mm) byla uvedena do provozu 25. 11. 1890. Dnes trať vede ze Žitavy (Zittau) do Oybina, v Bertsdorfu se ještě větví a odbočka vede do Jonsdorfu. V minulosti bylo kolejí více, jedna větev vedla ze Žitavy na sever, u Heřmanic překročila hranice ČSR a končila ve Frýdlantě v Čechách. Nejnižší bod trati je v Žitavě - 243 m. n. m., nejvyšší pak v Jonsdorfu - 445 m. n. m. Nádraží Kurort Oybin leží ve výšce 389 m. n. m. Celkem je dnes v provozu 16 km trati. Železnice funguje především jako turistická, rozhodně ne laciná atrakce. Řada dalších informací i obrázků je k nalezení např. na adrese www.zoje.de Autor článku: Leszek Schmidt Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/kurort-oybin


str. 13

Průvodce "Kunratice u Cvikova"

Recommend Documents