První přednáška Obsah přednášky 1. Definice a podstata mikroekonomie 2. Základní pojmy, principy a zákony mikroekonomie Literatura (učebnice): Heissler Herbert, Valenčík Radim, Wawrosz Petr (2010). Mikroekonomie, základní kurs. Praha: VŠFS. Pokud je v tomto souboru uvedeno slovo učebnice, myslí se výše uvedený text.
Ad 1) Definice a podstata mikroekonomie Mikroekonomie je nejobecnější ekonomická věda, a v určitém smyslu je i základem ostatních věd o člověku a společnosti. Pojem „mikro“, pouţitý v názvu, ji odlišuje od makroekonomie (z řečtiny „makros“ – velký), podobné ekonomické vědy, která se však zabývá zkoumáním zákonitostí fungování hospodářství jako celku, chováním makroekonomických subjektů a poznáváním podstaty makroekonomických jevů (např. hrubý domácí produkt, inflace, nezaměstnanost a ekonomický růst), úlohou vlády a centrální banky atd. Mikroekonomie na rozdíl od makroekonomie potom zkoumá mechanismus rozhodování a jednání lidí (domácností, firem, hierarchických struktur vytvářených na základě veřejné volby apod.) a poskytuje tak teoretická východiska i k objasnění chování jak mikroekonomických, tak i makroekonomických subjektů. Mikroekonomie rovněţ zkoumá situaci na jednotlivých dílčích trzích – např. na trhu automobilů, na trhu bytů apod. Mikroekonomie se tedy nezabývá ekonomikou jako celkem – nezkoumá agregátní (celkové) ukazatele jako např. kolik se vyrobilo celkem na daném území v daném období statků, kolik je na daném území zaměstnaných a nezaměstnaných apod. Jedna z možných definic mikroekonomie: Mikroekonomie je věda, která se zabývá problematikou hledání a výběru optimálních variant výroby a spotřeby vzácných a uţitečných statků. Jinými slovy, je to věda, která studuje, jak lidé vyuţívají vzácné zdroje k uspokojování svých neomezených potřeb, přičemţ tyto potřeby uspokojují pomocí produkce statků, a jak jsou tyto statky rozdělovány mezi jednotlivé členy společnosti. Reálný ţivot je vţdy ekonomický. Blíţe: viz úvod učebnice a kapitola 1.1 učebnice Důleţité: rozlišení mikroekonomie a makroekonomie. Není jasné?
AD 2) Základní pojmy, principy a zákony mikroekonomie Vzácnost a užitečnost: Lidé mají potřeby. K uspokojení potřeb produkují statky. K produkci statků pouţívají vzácné zdroje. Všechny zdroje jsou vzácné. Čas, počet lidí, půda, kapitálové statky. Nelze uspokojit všechny potřeby. Vţdy je třeba volit, kterou potřebu uspokojíme, jak ji uspokojíme včetně toho, koho uspokojíme (viz dále). Statky jsou uţitečné – uspokojují naše potřeby. Statky = zboţí a sluţby. Zboţí = hmotné věci; sluţby = činnosti. Potřeby jsou subjektivní, ekonomie nehodnotí lidské potřeby. Různé statky mohou být pro různé lidi různě uţitečné. Hodnocení uţitečnosti se můţe měnit i v závislosti na čase a dalších faktorech (sklenice vody na poušti kontra sklenice vody ve městě). Klíčové otázky mikroekonomie: 1. Co se bude produkovat? Které statky budou produkovány a v jakém mnoţství? 2. Jakým způsobem budou tyto statky produkovány a kdo je bude produkovat? 3. Kdo bude vyprodukované statky spotřebovávat? Záleţí na společenském uspořádání (trţní systém kontra plánovací systém). Blíţe: viz kapitola 1.1 učebnice Princip nákladů obětované příležitosti: Náklady nejsou jen náklady na zdroje, ale náklady zahrnují i ztrátu uţitku, pokud se rozhodneme pro nějakou variantu. Náklady obětované příleţitosti vyjadřují ztrátu uţitku (příjmu apod.) z nejlepší nerealizované varianty, která mohla být uskutečněna místo realizované varianty. Náklady obětované příleţitosti je třeba zahrnout do našeho rozhodování. Explicitní náklady jsou náklady, které vynakládáme ve prospěch jiných subjektů (mzdy, platba v obchodě …). Jsou vidět. Implicitní náklady je jiný název pro náklady obětované příleţitosti, a to právě proto, ţe vidět nejsou. Příklady na náklady obětované příleţitosti. Blíţe: viz kapitola 1.2 učebnice Hranice produkčních možností: Hranice produkčních moţností (PPF) vyjadřuje maximální mnoţství statků, které můţe daný systém vyprodukovat. Nacházíme-li se na PPF, tak nelze zvýšit produkci jednoho statku jinak neţ za cenu sníţení produkce druhého statku. Body pod hranicí produkčních moţností nejsou efektivní – zdroje nevyuţíváme efektivně: s danými zdroji by šlo vyrobit více statků (mnoţství na PPF). Body za PPF jsou s danými zdroji a technologiemi nedosaţitelné. Grafický tvar hranice produkčních moţností. Příčiny tohoto tvaru: pokud rozšiřujeme produkci jednoho statku, dříve nebo později začneme pouţívat zdroje, které se více hodí k produkci zbývajícího statku.
Blíţe: viz kapitola 1.2 učebnice Utopené náklady: Utopené náklady jsou náklady vynaloţené v minulosti nebo náklady, které v přítomnosti a v budoucnosti vţdy (za všech okolností) musí být vynaloţeny. Utopené náklady nesmíme zahrnout do svého rozhodování. Příklady na utopené náklady. Blíţe: viz kapitola 1.3 učebnice Efektivnost: Racionální (efektivní) rozhodnutí: uspokojit co nejvíce potřeb (vyprodukovat co nejvíce statků) s minimem zdrojů. Blíţe: viz kapitola 1.4 učebnice Paretovská efektivnost (paretovské optimum): Příklady na situace, kdy si někdo polepší a jiný pohorší. Ekonomický systém je ve stavu paretovského optima tehdy a právě tehdy, pokud nelze zvýšit uţitek kohokoli, aniţ by se sníţil uţitek kohokoli jiného. Paretovské zlepšení je potom takové zlepšení, kdy si alespoň někteří účastníci polepší – zvýší svůj uţitek, aniţ by se jiným účastníkům uţitek sníţil. Můţe dokonce nastat situace, ţe si všichni účastníci uţitek zvýší a nikdo nesníţí. Příklady paretovských zlepšení: Směna. Ke směně nedojde, pokud by si směňující strany nepolepšily. Reálný ţivot není paretovksy optimální. Proč: jednotlivé změny obvykle někoho poškodí. Blíţe: viz kapitola 1.5 učebnice Konkurence a inovace: Konkurence – stav, kdy spolu jednotlivé subjekty soutěţí (nabízejí nebo poptávají) stejný nebo obdobný statek či výrobní faktor (VF, VF = to, co slouţí k produkci statků). Inovace způsob, jak obstát v konkurenci. Inovace je záměna starého (dosavadního) za nové, lepší. Inovace buď šetří náklady, nebo zvyšuje uţitek (případně můţe mít kombinované důsledky). Podnikatelé jsou inovátoři. Blíţe: viz kapitola 1.6 učebnice Mezní veličiny:
Mezní = přírůstkový. Mezní veličina vyjadřuje přírůstek celkové veličiny, pokud se změní to, co na čem celková veličina závisí. Příklad: Celkový produkt (výstup, výnos, TQ´). TQ´ závisí na počtu jednotek vstupu (Q), např. na počtu dělníků. Q (vstup, počet jednotek) TQ´ (výstup, počet jednotek) MQ´ (mezní výstup, počet jednotek)
1 50 50
2 130 80
3 170 40
4 200 30
5 210 10
6 190 -20
V mezních, tedy přírůstkových, veličinách lze vyjádřit: - mezní produkt: o kolik se zvětší celkový produkt, přidáme-li na vstupu (u výrobních faktorů) další jednotku (případně určitý počet jednotek). - mezní uţitek: o kolik se zvětší celkový uţitek, pokud zvýšíme spotřebu statku o další jednotku (případně určitý počet jednotek). - mezní náklady: o kolik se zvětší celkové náklady, pokud zvýšíme produkci o další jednotku (případně určitý počet jednotek). - mezní příjmy: o kolik se zvětší celkové příjmy, pokud zvýšíme produkci o další jednotku (případně určitý počet jednotek). Ekonomie uvaţuje v mezních veličinách. Porovnává dodatečný výstup (respektive uţitek nebo příjem z dodatečného výstupu) s dodatečnými náklady spojenými s tímto dodatečným výstupem. MR (MU) ≥ MC Blíţe: viz kapitola 1.7 učebnice Zákon klesajících mezních výnosů a zákon klesajícího mezního užitku Zákon klesajících mezních výnosů říká, ţe pokud zvětšujeme mnoţství jednoho vstupu, dříve nebo později začne přírůstek výstupu klesat. Tento zákon platí, i pokud zvyšujeme všechny jednotky vstupu. V takovém případě hovoříme o klesajících výnosech z rozsahu. Příčiny: - pokud zvětšujeme jeden vstup, začne se projevovat omezení způsobené tím, ţe nezvětšujeme ostatní vstupy - pokud zvětšujeme všechny vstupy, dříve nebo později dojdou u nějakého vstupu jeho produktivní jednotky (které vyprodukují vysoký výstup/produkt/výnos) Zákon klesajícího mezního uţitku říká, ţe pokud v odpovídajícím časovém intervalu zvětšujeme spotřebu určitého statku, tak dříve nebo později mezní uţitek z další jednotky statku začne klesat. Příčiny: Pokud volíme mezi variantami (a chováme se racionálně), tak spotřebováváme statek, který nám přináší největší uţitek. První jednotka daného statku by nám tedy měla přinést největší uţitek. Další jednotka téhoţ statku by uţ měla uspokojovat ne tak nutnou potřebu, čili by měla přinést niţší uţitek. Grafické znázornění zákonů prostřednictvím celkových i mezních veličin. Blíţe: viz kapitola 1.8 učebnice
Důleţité: vzácnost a uţitečnost statků, pojem hranice produkčních moţností a tvar této křivky, pojmy náklady obětované příleţitosti, utopené náklady, efektivnost, paretovksá efektivnost, inovace, konkurence. Vztah mezi celkovými a mezními veličinami, zákon klesajících mezních výnosů a zákon klesajícího mezního uţitku, grafické vyjádření těchto zákonů v celkových a mezních veličinách. Co zde není jasné?
Po prostudování textu k první přednášce a příslušných pasáţí učebnice byste měli být schopni zodpovědět následující zkouškové otázky: 1. Základní zákony a principy ekonomie – princip nákladů obětované příleţitosti a utopených nákladů, mezní veličiny, zákon klesajících mezních výnosů a mezního uţitku, problematika efektivnosti (včetně paretovské efektivnosti).
Druhá přednáška Obsah přednášky: Teorie chování spotřebitele Kardinalistická a ordinalistická teorie měření užitku: Uţitek je subjektivní veličina, neexistuje ţádná jednoznačná jednotka uţitku. Kardinalistická teorie uţitku předpokládá, ţe uţitek je přímo měřitelný, ţe jej lze vyjádřit nějakou konkrétní hodnotou. Nejčastěji prostřednictvím peněz. Koupím-li si statek za 10 Kč, má pro mne daná jednotka statku uţitek 10 Kč. Ordinalistická teorie uţitku se domnívá, ţe uţitek nelze přímo změřit. Spotřebitel ale můţe porovnat jednotlivé varianty a mezi nimi vybrat tu, která mu přináší nejvyšší uţitek. Blíţe: viz kapitola 2.1 učebnice Indiferenční křivka: Indiferenční křivka vyjadřuje všechny kombinace dvou statků, které spotřebiteli přinášejí stejný uţitek. Proto je indiferentní (lhostejný) k tomu, kterou konkrétní kombinaci dvou statků spotřebuje. Grafické vyjádření indiferenční křivky. Blíţe: viz kapitola 2.2 učebnice Pohyb po indiferenční křivce a mezní míra substituce ve spotřebě: Zvyšuje se mnoţství jednoho statku a sniţuje se mnoţství druhého (zbývajícího) statku. Mezní míra substituce ve spotřebě (MRSC) udává, o kolik jednotek se musí zvýšit spotřeba určitého statku, pokud se spotřeba jiného statku sniţuje o jednotku nebo určitý počet jednotek, aby spotřebitelský uţitek zůstal zachován. MRSC matematicky (v čitateli je vţdy statek, jehoţ mnoţství se zvyšuje, ve jmenovateli statek, jehoţ mnoţství se sniţuje, zde tedy předpokládáme růst Q´1 a pokles Q´2):
Blíţe: viz kapitola 2.2 učebnice Indiferenční mapa: Mapa indiferenčních křivek vyjadřuje situaci, kdy spotřebitel zvětšuje spotřebu obou statků nebo sniţuje spotřebu obou statků. Čím vzdálenější indiferenční křivka od počátku souřadnic, tím větší uţitek. Blíţe: viz kapitola 2.3 učebnice Indifereční křivky dokonalých substitutů a komplementů.
Dokonalé substituty jsou statky, které spotřebitel za všech okolností směňuje ve stejném poměru. Např. jahodový a borůvkový jogurt. Dokonalými komplementy jsou statky, které nemohou být spotřebovávány jeden bez druhého – musí se spotřebovávat současně v určitém poměru. Např. lyţe a vázání. Různí spotřebitelé mají různé indiferenční křivky – příklad: IC pana Ţrouta a pana Marnivce. Blíţe: viz kapitola 2.4 a 2.5 učebnice Linie rozpočtu: Linie rozpočtu (BL) znázorňuje maximální moţné kombinace statků, které si spotřebitel při svém rozpočtu můţe dovolit. Body BL na osách: spotřebitel kupuje pouze statek vyjádřený na ose. Jedná se o maximální mnoţství daného statku, které si můţe koupit. Platí: Q´1max = Y/ P1. Q´2max = Y/ P2 Posuny linie rozpočtu: - Mění-li se spotřebitelův příjem, posouvá se celá linie rozpočtu. - Pokud se mění cena jednoho statku, mění se sklon linie rozpočtu (linie se stává plošší nebo strmější). Blíţe: viz kapitola 2.6 učebnice Optimum spotřebitele: Optimum spotřebitele leţí tam, kde se dotýkají linie rozpočtu daného spotřebitele a jeho indiferenční křivka. V tomto bodě spotřebitel za peníze, jeţ má k dispozici, maximalizuje svůj uţitek - spotřebovává maximální moţné mnoţství obou statků. Optimum spotřebitele matematicky: Co se děje, pokud se MRSC ≠ P1/ P2. Spotřebitelé začnou kupovat jeden statek a přestanou kupovat zbývající, protoţe nějaký statek je pro ně komparativně (ve srovnání) levnější. Blíţe: viz kapitola 2.6 učebnice Individuální poptávková křivka: Závislost mezi cenou (P) a poptávaným mnoţstvím (Q´) v případě jednoho spotřebitele: čím vyšší cena, tím niţší poptávané mnoţství. Pozor P se standardně značí na svislé ose a Q´na vodorovné ose!! Proč tato závislost: substituční a důchodový efekt. - substituční: s růstem P začneme kupovat statky, u nichţ P neroste (roste pomalejším tempem) - důchodový: s růstem P klesá reálný důchod, lze si koupit méně statků. Odvození individuální poptávkové křivky:
a) z indiferenční analýzy a linie rozpočtu b) z mezního uţitku Blíţe: viz kapitola 2.7 a 2.8 učebnice Důleţité: kardinalistická a ordinalistická teorie uţitku, indiferenční křivka a tvar této křivky, mezní míra substituce ve spotřebě, idiferenční mapa, (dokonalý) substitut a (dokonalý) komplement, linie rozpočtu, posuny této linie, optimum spotřebitele. Individuální poptávková křivka, odvození této křivky pomocí indiferenčních křivek a linie rozpočtu a pomocí teorie mezního uţitku. Důchodový a substituční efekt. Co zde není jasné?
Po prostudování výše textu k druhé přednášce a příslušných pasáţí učebnice byste měli být schopni zodpovědět následující zkouškové otázky: 2. Optimum (rovnováha) spotřebitele v aritmetickém a grafickém vyjádření. Problematika indiferenční křivky, mezní míra substituce ve spotřebě, linie rozpočtu, specifické tvary indiferenčních křivek. Odvození poptávkové křivky pomocí indiferenčních křivek a mezního uţitku. Důchodový a substituční efekt.
Třetí přednáška Obsah přednášky: Teorie firmy (první část) Firma: Kterýkoliv subjekt produkující statky. Firmy vznikly z ekonomických důvodů – sniţují náklady při produkci statků. Ekonomická teorie zkoumá: jakými způsoby produkovat, kolik jednotek statků produkovat. Firmy se chovají ekonomicky – maximalizují zisk. Uspokojování potřeb zákazníků je prostředek k maximalizaci zisku. Proč tento předpoklad. Zisk = ekonomický zisk. Ekonomický zisk (EP) je rozdíl mezi celkovými příjmy (TR) a celkovými náklady (TC). V TC jsou zahrnuty jak explicitní náklady (mzdy, náklady na materiál, nájemné…), tak náklady obětované příleţitosti (OPC, implicitní náklady). Blíţe: viz kapitola 3.1 učebnice Produkční funkce: Produkční funkce udává, o kolik se zvyšuje výstup (produkt) firmy (tedy mnoţství Q´), pokud zvyšujeme mnoţství jednotlivých výrobních faktorů (vstupů, tedy Q). Vstupy: práce (L), půda (La), kapitálové statky (K) Celkový produkt (TQ´) je to, kolik celkem firma s danými vstupy vyprodukuje. Mezní produkt (MQ´) udává přírůstek celkového produktu, pokud se vstup změní o jednotku nebo určitý počet jednotek. Průměrný produkt (AQ´) udává produkt (výstup) na jednotku vstupu. AQ´= TQ´/Q. Pokud zvětšujeme jeden vstup, začne se uplatňovat zákon klesajících mezních výnosů. Pokud zvětšujeme všechny vstupy, začne se uplatňovat zákon klesajících mezních výnosů z rozsahu. Důvody proč: viz ML pro první soustředění. Vztah celkového produktu a mezního produktu. Důvody tohoto vztahu. Grafické znázornění produkční funkce, grafické znázornění vztahu TQ´ a MQ´. Blíţe: viz kapitola 3.2 učebnice Izokvanty a izokosty Rozebíráme situaci, kdy firma mění všechny své vstupy. Izokvanta je křivka stejné produkce, znázorňuje veškeré kombinace (dvou) výrobních faktorů, které vedou k produkci stejného mnoţství výstupu. Izokvant je teoreticky nekonečný počet. Kaţdá znázorňuje všechny kombinace VF, které vedou k produkci dané úrovně výstupu. Kaţdá izokvanta logicky znázorňuje jinou úroveň výstupu (čím dále od počátku souřadnic, tím vyšší).
Blíţe: viz kapitola 3.3 učebnice Mezní míra technické substituce Mezní míra technické substituce (MRTS) udává, o kolik jednotek musíme zvětšit mnoţství jednoho výrobního faktoru, pokud sniţujeme mnoţství jiného výrobního faktoru o jednotku nebo určitý počet jednotek, aby úroveň produkce zůstala zachována. MRTS matematicky: (v čitateli standardně uvádíme ten výrobní faktor, jehoţ mnoţství zvyšujeme, ve jmenovateli ten výrobní faktor, jehoţ mnoţství sniţujeme):
Blíţe: viz kapitola 3.3 učebnice Izokosta: Izokosta je křivkou rozpočtového omezení firmy a křivkou stejných nákladů. Znázorňuje všechny maximální kombinace výrobních faktorů, které si firma při daném rozpočtu (za stejné náklady – proto izokostu nazýváme křivkou stejných nákladů) můţe pořídit (dovolit).
Blíţe: viz kapitola 3.3 učebnice Optimální množství VF Tam, kde se izokvanta dotýká izkosty. V takovém bodě je dosahováno maximálního výstupu při pouţití dvou vstupů a rozpočtového omezení firmy. Bod nad izokostou je pro firmu nedosaţitelný – pro danou úroveň produkce nemá firma dostatek prostředků (dostatečný rozpočet). V bodě pod izokostou by se firma nechovala racionálně – při daném rozpočtu by mohla pouţívat větší mnoţství výrobních faktorů a produkovat vyšší úroveň výstupu. Pro danou optimální kombinaci výrobních faktorů platí: MRTS = poměr cen těchto výrobních faktorů. Matematicky vyjádřeno (za předpokladu, ţe zvyšujeme počet jednotek druhého výrobního faktoru a sniţujeme počet jednotek prvního výrobního faktoru): MRTS = ΔQ2/ ΔQ1 = P1/ P2, kde P1 = cena prvního výrobního faktoru, P2 = cena druhého výrobního faktoru
Co by se dělo, pokud by se MRTS a poměr cen nerovnaly: firma můţe zvýšit produkci, aniţ by změnila mnoţství VF. Jinak řečeno: s danými náklady můţe vyrobit více statků a dosáhnout tak většího zisku. Grafické znázornění optimálního mnoţství (optimální kombinace) VF. Izokosta a změna rozpočtu (příjmů) firmy. Izokosta a změna ceny některého z výrobních faktorů. Grafické znázornění. Blíţe: viz kapitola 3.3 učebnice Explicitní a implicitní náklady firmy: Explicitní = to, co firma platí svým dodavatelům (mzdy, nájemné, za materiál…) Implicitní = náklady obětované příleţitosti firmy. Účetní a ekonomický zisk: Účetní zisk je roven rozdílu mezi celkovými příjmy a explicitními (účetními) náklady, tj. mezi náklady, které firmy platí svým odběratelům. ACP = TR - ACC, kde: ACP = účetní zisk (anglicky: accounting profit), TR = celkový příjem (anglicky: total revenue), ACC = účetní náklady (anglicky: accounting cost) Ekonomický zisk je roven rozdílu mezi celkovými příjmy a účetními náklady a náklady obětované příleţitosti. EP = TR – ACC - OPC, kde: EP = ekonomický zisk, TR = celkový příjem, ACC = účetní náklady, OPC = náklady obětované příleţitosti. Firma sice můţe být účetně v zisku (její účetní neboli explicitní náklady jsou tedy niţší neţ její příjmy), ekonomický zisk firmy ale můţe být záporný – náklady obětované příleţitosti (implicitní náklady) jsou tedy větší neţ účetní zisk. Blíţe: viz kapitola 3.4 učebnice Absolutní a komparativní výhoda: V případě absolutní výhody se jednotlivé subjekty (firmy, lidé apod.) srovnávají mezi s sebou v různých činnostech. Absolutní výhodu má ten, kdo je v dané činnosti produktivnější (vyprodukuje více, vydělá více). V případě komparativní výhody porovnávají jednotlivé subjekty sebe sama, v čem jsou nejproduktivnější, ve které činnosti mají nejmenší náklady obětované příleţitosti. Činnosti s nejmenšími náklady obětované příleţitosti by se lidé měli věnovat. Produkujeme (děláme) to, v čem máme komparativní výhodu. V dané činnosti nemusíme mít absolutní výhodu. Příklady. Blíţe: viz kapitola 3.5 učebnice Firma, produkční funkce, celkový, mezní a průměrný produkt. Izokvanta, izokosta, mezní míra technické substituce, optimální kombinace výrobních faktorů. Explicitní a implicitní
náklady firmy – účetní náklady a náklady obětované příleţitosti, ekonomický a účetní zisk, absolutní a komparativní výhoda. Co zde není jasné?
Čtvrtá přednáška Obsah přednášky: Teorie firmy (druhá část) Náklady v krátkém a dlouhém období V krátkém období jsou některé VF fixní (nelze je měnit). V krátkém období lze rozlišit proto fixní a variabilní náklady. Fixní náklady (FC) jsou náklady, které firma musí hradit bez ohledu na výši své produkce, čili je hradí, i kdyţ nevyrábí. Tyto náklady jsou pro jakékoliv mnoţství produkce stejné (konstantní). Součástí fixních nákladů jsou i náklady obětované příleţitosti (náklady obětované příleţitosti se v krátkém období nemění). Příklady na FC. Variabilní náklady (VC) se s objemem produkce mění – pokud produkce roste, tak VC téţ rostou. V dlouhém období mají všechny náklady variabilní charakter. Blíţe: viz kapitola 3.6 učebnice Průměrné a mezní náklady Průměrné náklady (AC) udávají výši nákladů na jednotku produkce, nebo-li kolik stojí firmu vyprodukovat jedna jednotka produktu (výrobku, statku). Průměrné náklady jsou rovny podílu celkových nákladů a mnoţství produkce. AC = TC/Q´ Průměrné variabilní náklady (AVC) uvádějí variabilní náklady na jednotku produkce, neboli kolik variabilních nákladů firma pouţívá na jednotku (výrobku, statku). AVC = VC/Q´ Průměrné fixní náklady (AFC) uvádějí fixní náklady na jednotku produkce, neboli kolik fixních nákladů firma pouţívá na jednotku (výrobku, statku). AFC = FC/Q´ Mezní náklady (MC) udávají přírůstek celkových nákladů, pokud se produkce (výstup) zvýší o jednotku nebo určitý počet jednotek. Blíţe: viz kapitola 3.7 učebnice Standardní tvar křivek AFC, AVC, AC, MC AFC klesající AVC nejprve klesající, potom rostoucí AC součet AFC a AVC, tudíţ AC téţ nejprve klesající, potom rostoucí. AC se ze shora asymptoticky (aniţ by se jí dotkla) přibliţuje křivce AVC. MC nejprve klesající, potom rostoucí. MC protíná AC a AVC v jejich minimech. Zdůvodnění těchto tvarů a proč MC protíná AC a AVC v jejich minimech. Grafické vyjádření jednotlivých křivek.
Blíţe: viz kapitola 3.8 učebnice AC v krátkém a dlouhém období SRAC = AC v krátkém období, LRAC = AC v dlouhém období. SRAC – v důsledku toho, ţe nějaké VF jsou fixní, existuje maximální moţné mnoţství produkce, které s těmito fixními VF lze vyrobit. LRAC – všechny VF jsou variabilní, firma můţe teoreticky vyrábět nekonečně velké mnoţství produkce. LRAC je obalovou křivkou křivek SRAC. U SRAC se uplatňuje zákon klesajících mezních výnosů, u LRAC se uplatňuje zákon klesajících mezních výnosů z rozsahu - u LRAC dříve nebo později dojdou produktivní jednotky, vlastníci VF mají vysoké náklady obětované příleţitosti, takţe jim firma musí hodně zaplatit (firma musí vynaloţit vysoké náklady). Navíc se firmy stanou příliš velké na to, aby se daly efektivně řídit, takţe i z tohoto důvodu jejich náklady vzrostou. Grafické znázornění. Blíţe: viz kapitola 3.9 učebnice Rovnováha firmy Hledáme rovnováţné mnoţství produkce. Předpokládáme, ţe firma maximalizuje zisk, tj. takové mnoţství produkce, při němţ firma maximalizuje zisk. Celkové příjmy Celkové příjmy udávají příjmy z celkové vyprodukované (a prodané) produkce. TR = P*Q´ Průměrné příjmy Průměrné příjmy jsou rovny příjmům, které připadají na jednotku produkce. AR = TR/Q´ Mezní příjmy Mezní příjmy (MR) udávají, o kolik vzrostou celkové příjmy, vzroste-li produkce o nějaký počet jednotek. Firma jako příjemce ceny Firma je příjemce ceny za situace, ţe kdyţ změní (zvýší nebo sníţí) produkci, tak to neovlivní trţní cenu, tedy cenu, za kterou se daný statek na daném trhu, na kterém firma působí, běţně prodává. Pokud producent cenu, za kterou vyprodukované statky prodává, není schopen ovlivnit, tak je mezní příjem (MR) i průměrný příjem (AR) daného producenta roven ceně tohoto statku. Křivka mezního příjmu firmy MR je za situace, kdy při dané ceně prodá producent všechny vyprodukované jednotky statku, současně křivkou poptávky po produkci dané firmy (tuto křivku značíme symbolem d), tj. křivkou, která nám říká, jaké mnoţství statků budou spotřebitelé poptávat (kupovat) od dané firmy při dané ceně. Je to právě proto, ţe firma je schopna při dané ceně prodat jakékoliv mnoţství statků. Protoţe tyto všechny jednotky jsou prodávány za stejnou cenu, musí mít nutně křivka poptávky po produkci dané firmy tvar přímky, a to na úrovni ceny, za kterou jsou všechny jednotky statku prodávány.
Podmínka rovnováhy firmy Rovnováha firmy nastává pro takové mnoţství produkce, pro které jsou mezní příjmy (MR) rovny mezním nákladům (MC). Jsou-li MR < MC, firma při rozšiřování produkce sniţuje svůj EP. Jsou-li MR > MC, firma při rozšiřování produkce zvyšuje svůj EP. Grafické znázornění rovnováhy firmy. Blíţe: viz kapitola 3.10 učebnice Odvození individuální nabídkové křivky Zkoumáme, kolik jednotek se firmě vyplatí produkovat pro různé úrovně ceny (P1, P2, …, Pn). Pokud je firma příjemcem ceny, tak pro kaţdou cenu platí, ţe MR jsou rovny dané ceně, tedy: MR1 = P1, MR2 = P2, …, MRn = Pn). Křivka MR má tedy pro kaţdou úroveň ceny tvar přímky. Pokud potom spojíme body průsečíků jednotlivých křivek MR a křivky MC, dostaneme individuální nabídkovou křivku. Individuální nabídková křivka udává závislost, jaké mnoţství bude firma produkovat při různých úrovních ceny. Individuální nabídková křivka je totoţná s rostoucí části křivky mezních nákladů (MC) firmy. Vysvětlení, proč rostoucí část křivky MC. Grafické znázornění odvození individuální nabídkové křivky. Blíţe: viz kapitola 3.10 učebnice Počátek individuální nabídkové křivky: - v krátkém období, kde křivka MC protíná křivku AC (bod zvratu) - v dlouhém období, kde křivka MC protíná křivku AVC (bod uzavření firmy). V krátkém období jsou fixní náklady pro firmu utopenými náklady, s FC nesmí firma počítat. Ekonomický zisk na jednotku produkce je roven rozdílu průměrných příjmů (AR) mínus průměrné náklady (AC). EP/Q´ = AR - AC V krátkém období počítáme tzv. krátkodobý ekonomický zisk, respektive krátkodobý ekonomický zisk na jednotku. Krátkodobý ekonomický zisk firmy (SREP) je rozdíl celkových příjmů (TR) a variabilních nákladů (VC). Je-li v bodě rovnováhy firmy tento rozdíl kladný, vyplatí se firmě produkovat. Pouze v okamţiku, kdy je SREP, respektive SREP/Q´ menší jak 0, vyplatí se firmě ukončit produkci – čím více produkuje, tím má vyšší ztrátu. V dlouhém období mají všechny náklady variabilní charakter, proto není u AC nutno rozlišení na AVC a AFC. Bod zvratu značí situaci, kdy při dané ceně je ekonomický zisk (EP) firmy roven nule. Pokud cena roste, je EP kladný, pokud cena klesá, je EP záporný. Bod uzavření firmy značí situaci, kdy se firmě vyplatí ukončit produkci. V bodě uzavření firmy je krátkodobý ekonomický zisk (SREP) firmy roven 0. Pokud cena roste, je SREP kladný, pokud cena klesá, je SREP záporný.
Grafická znázornění bodu zvratu a bodu uzavření firmy. Grafické znázornění situací: - kdy EP/Q´ < 0, ale SREP/Q´ > 0 - kdy EP/Q´ < 0, i SREP/Q´ < 0 Individuální nabídková křivka je rostoucí: - efekt nákladů obětované příleţitosti: čím vyšší cena daného statku, tím má firma méně nákladů obětovaných příleţitostí - produkční efekt: čím vyšší cena statku, tím má firma vyšší příjem, a tím více všech výrobních faktorů můţe pouţít/zaměstnat. Při vyšší ceně statku můţe firma vlastníkům výrobních faktorů zaplatit i vyšší náklady obětované příleţitosti, které vlastníci výrobních faktorů mohou mít. Blíţe: viz kapitola 3.11 učebnice
Důleţité: Náklady v krátkém období – fixní, variabilní, celkové, průměrné, průměrné fixní, průměrné variabilní, mezní. Náklady v dlouhém období – vztah krátkodobých průměrných nákladů a dlouhodobých průměrných nákladů. Příjmy firmy – celkové, průměrné, mezní. Rovnováha firmy – rovnost: MR = MC. Firma jako příjemce ceny, odvození nabídkové křivky, vztah individuální nabídkové křivky a křivky MC, ekonomický zisk na jednotku. Krátkodobý ekonomický zisk a krátkodobý ekonomický zisk na jednotku. Bod zvratu a bod uzavření firmy. Co zde není jasné?
Po prostudování textu ke třetí a čtvrté přednášce a příslušných pasáţí učebnice byste měli být schopni zodpovědět následující zkouškové otázky: 3. Podstata firmy. Vyjádření nákladů a příjmů v celkových, průměrných a mezních veličinách. Náklady v krátkém a dlouhém období. Produkční funkce. Podstata izokvant a mezní míra technické substituce. 4. Problematika ekonomického a účetního zisku firmy včetně krátkodobého ekonomického zisku. Absolutní a komparativní výhoda. Bod zvratu a bod uzavření firmy. Odvození nabídkové křivky včetně počátku nabídkové křivky.
Pátá přednáška Obsah přednášky: Trh a trţní rovnováha: trţní nabídková a trţní poptávková křivka, rovnováha a nerovnováha na trhu, přebytek spotřebitele a výrobce, elasticita nabídky a poptávky Jednotlivé nabídkové a poptávkové křivky: - poptávka po produkci jedné firmy: je tvořena všemi spotřebiteli, kdy spotřebitelé poptávají jeden druh statku, který produkuje jedna firma. Tuto poptávkovou křivku značíme písmenem d. - individuální poptávka: je tvořena jedním spotřebitelem, kdy tento spotřebitel poptává jeden druh statku (např. rohlíky). Tuto poptávkovou křivku budeme značit symbolem dc. - individuální nabídka: je tvořena jednou firmou, kdy tato firma nabízí jeden druh statku (např. rohlíky). Tuto individuální nabídkovou křivku značíme písmenem s. - trţní poptávka: je tvořena všemi spotřebiteli, kteří jsou přítomni na daném trhu, kdy všichni spotřebitelé poptávají jeden druh statku (např. rohlíky), přičemţ tento statek můţe produkovat více firem. Tuto poptávku značíme symbolem D. - trţní nabídka: je tvořena všemi firmami, které jsou přítomné na daném trhu, kdy všechny firmy nabízejí jeden druh statku (např. rohlíky). Tuto nabídku značíme symbolem S. - agregátní poptávka: je tvořena všemi spotřebiteli, kteří poptávají všechny druhy statků. - agregátní nabídka: je tvořena všemi firmami, kdy nabízeny jsou všechny druhy statků. Pozn.: agregátní poptávkou a agregátní nabídkou se zabývá makroekonomie. Trh je definován místně a časově (např. trh bytů v Brně v roce 2010). Trţní nabídková a poptávková křivka: Získáme je tak, ţe sčítáme individuální nabídkové a poptávkové křivky - pro kaţdou cenu sečteme individuální nabízené nebo poptávané mnoţství a dostaneme trţní křivku. Trţní poptávková křivka D je sumou mezních uţitků všech spotřebitelů, kteří tvoří daný trh. Trţní nabídková křivka S je sumou mezních nákladů firem, které tvoří daný trh. Grafické znázornění trţních křivek. Blíţe: viz kapitola 4.1 učebnice Tržní rovnováha Trţní rovnováha – tam, kde se protíná trţní nabídková a poptávková křivka. Při dané ceně je na trhu nabízeno rovnováţné mnoţství - mnoţství statků, které poptávají spotřebitelé, je rovno mnoţství statků, které nabízejí firmy. Grafické znázornění. Blíţe: viz kapitola 4.2 učebnice Přebytek a nedostatek na trhu statků - přebytek: cena je vyšší neţ rovnováţná, je nabízeno více statků, neţ je poptáváno,
- nedostatek: cena je niţší neţ rovnováţná, poptáváno je více statků, neţ je nabízeno. Grafické znázornění přebytku a nedostatku. Popis, co se děje, pokud nastane přebytek nebo nedostatek: - přebytek: výrobci se snaţí statek prodat, někteří proto sniţují jeho cenu, při poklesu je zároveň cena niţší neţ náklady na produkci, tudíţ někteří výrobci opouští trh. Pokud se sniţuje cena, je více spotřebitelů, kteří jsou ochotni statek koupit. - nedostatek: výrobci čelí vysokému zájmu, někteří proto zvyšují cenu statku, při růstu je zároveň cena vyšší neţ náklady na produkci, tudíţ na trh vstupují další výrobci, respektive stávající výrobci rozšiřují produkci. Pokud se zvyšuje cena, klesá počet spotřebitelů, kteří jsou ochotni statek koupit. Důvody přebytku nebo nedostatku: - není snadné na trh vstoupit nebo z něj odejít - je nákladné zvýšit nebo sníţit cenu - změnila se situace (došlo k posunu některé křivky), producenti tuto změnu nezaregistrovali. Tj. před změnou byla na trhu rovnováha, po změně uţ ne. - regulované ceny Regulované ceny: maximální nebo minimální: Maximální (pokud je niţší neţ trţní) vede k nedostatku, minimální (pokud je vyšší neţ trţní) vede k přebytku. Grafické znázornění přebytku a nedostatku na trhu statků a regulovaných cen. Blíţe: viz kapitola 4.3 učebnice Přebytek spotřebitele a přebytek výrobce Spotřebitelský přebytek vyjadřuje rozdíl mezi cenou, kterou je spotřebitel ochoten za danou jednotku statku zaplatit, a cenou, kterou platí. Výrobcův (producentův) přebytek vyjadřuje rozdíl mezi cenou, za kterou producent (prodejce) danou jednotku statku prodává, a cenou, za kterou je producent (prodejce) ochoten ji prodat. Přebytky lze zjistit jak v případě individuální, tak trţní poptávkové a nabídkové křivky. Grafické znázornění přebytků. Blíţe: viz kapitola 4.4 učebnice Pohyb po křivce a posun křivky: Mění-li se cena, pohybujeme se po (podél) křivky nabídky a poptávky. Mění-li se něco jiného, posouvá se křivka nabídky nebo poptávky – která křivka se posune, záleţí na druhu změny. Posouvá se jak individuální křivka, tak trţní křivka. Poptávková křivka se posouvá severovýchodně (doprava nahoru) nebo jihovýchodně (doleva dolů). Nabídková křivka se posouvá jihovýchodně (doprava dolů) nebo severozápadně (doleva nahoru).
Posuny poptávkové křivky: - růst příjmu (zpravidla) vede k růstu poptávaného mnoţství (při jakékoliv úrovni ceny) a k posunu poptávkové křivky doprava nahoru (severovýchodně); - růst počtu spotřebitelů (zpravidla) vede k růstu poptávaného mnoţství (při jakékoliv úrovni ceny) a k posunu poptávkové křivky doprava nahoru (severovýchodně); - zvýšení preferencí vede k růstu poptávaného mnoţství (při jakékoliv úrovni ceny) a k posunu poptávkové křivky doprava nahoru (severovýchodně); - růst ceny substitutu k danému statku vede k růstu poptávaného mnoţství po daném statku (při jakékoliv úrovni ceny) a k posunu poptávkové křivky doprava nahoru (severovýchodně); - růst ceny komplementu k danému statku vede k poklesu poptávaného mnoţství po daném statku (při jakékoliv úrovni ceny) a k posunu poptávkové křivky doleva dolů (jihozápadně). Posuny nabídkové křivky: - růst ceny vstupů/nákladů, respektive neúroda apod. vede k poklesu nabízeného mnoţství (při jakékoliv úrovni ceny) a k posunu nabídkové křivky severozápadním směrem. Důvodem je, ţe se sniţuje mnoţství vstupů, které mohou mít producenti k dispozici. Při dané ceně se bude prodávat méně, resp. stejné mnoţství se prodá za vyšší cenu. - technologické inovace vedou k růstu nabízeného mnoţství a k posunu nabídkové křivky jihovýchodním směrem. Při dané ceně se bude prodávat více, resp. stejné mnoţství se prodá za niţší cenu. - kladný ekonomický zisk v daném odvětví způsobí, pokud lze do odvětví vstoupit, ţe do odvětví vskutku začnou vstupovat další firmy, takţe se křivka nabídky posune jihovýchodně (a v jiných odvětvích, odkud budou firmy odcházet severozápadně). - růst ceny substitutu k danému statku můţe vést k poklesu nabízeného mnoţství daného statku (při jakékoliv úrovni ceny) a k posunu nabídkové křivky severozápadním směrem. Důvodem je, ţe producenti raději začnou nabízet substitut neţ daný statek. - růst ceny komplementu k danému statku můţe vést k růstu nabízeného mnoţství daného statku (při jakékoliv úrovni ceny) a k posunu nabídkové křivky jihovýchodním směrem. Důvodem je, ţe producenti očekávají, ţe daný statek bude potřeba ke komplementu. V důsledku posunů se mění trţní rovnováha. Pokud se posouvá poptávková křivka, tak: - Posun severovýchodním směrem znamená, ţe je prodáváno větší mnoţství statku za vyšší cenu. - Posun jihozápadním směrem znamená, ţe je prodáváno menší mnoţství statku za niţší cenu. Pokud se posouvá nabídková křivka, tak: - Posun jihovýchodním směrem znamená, ţe se prodá více daného statku za niţší cenu. - Posun severozápadním směrem znamená, ţe se prodá méně daného statku za vyšší cenu. Grafická znázornění jednotlivých posunů. Praktické příklady jednotlivých posunů. Blíţe: viz kapitoly 4.5 a 4.6 učebnice
Teorém pavučiny – vytváření tržní rovnováhy Při nerovnováze by mělo docházet k vytváření trţní rovnováhy. 1. Cena je vyšší neţ rovnováţná, výrobci vyrobí mnoţství produkce odpovídající této ceně (1). 2. Pokud ovšem toto mnoţství chtějí prodat, musejí výrobci cenu sníţit (2). 3. Při takto nízké ceně se ovšem sníţí mnoţství výrobců, kteří jsou schopni daný statek vyrábět – kterým tato nízká cena pokryje náklady. Sníţí se tedy nabízené mnoţství statku (3). 4. Pokud je ovšem nabízené mnoţství tak malé, lze ho prodat za cenu vyšší, neţ je cena rovnováţná (4). 5. Zvýšená cena podnítí výrobce k tomu, aby nabízeli větší mnoţství statků (5). Atd.
Blíţe: viz kapitola 4.7 učebnice Pojem trh, faktory, které se k trhu váží: Trh je svobodná (tedy ničím jiným kromě svobodné volby směňujících subjektů) neomezovaná směna statků. - Peníze jako všeobecný prostředek směny, uchovatel hodnoty a zúčtovací jednotka. - Cena: prostřednictvím ceny je hodnota jednoho zboţí vyjádřena směnným poměrem ve vztahu k jinému zboţí, po vzniku peněz pak příslušnou peněţní částkou, za kterou lze statek koupit či prodat. Volná tvorba cen je z hlediska fungování trţního mechanismu jednou ze zásadních podmínek. Jakékoliv zásahy do cen deformují chování producentů i spotřebitelů, vedou k tomu, ţe je poptáváno či nabízeno jiné mnoţství, neţ jaké by bylo poptáváno či nabízeno bez zásahů. - Konkurence: kaţdý poptávající si můţe svobodně vybrat pro něj nejvýhodnější nabídku ze strany nabízejících a pouze oproti této nabídce realizovat směnný akt. Konkurují si však i poptávající – v případě omezeného mnoţství statků si kupř. poptávající konkurují v tom, kdo danou jednotku statku získá. Pokud konkurence neexistuje, nelze hovořit o svobodě volby apod. Konkurence rovněţ vytváří prostředí pro inovace, neustálou snahu o sniţování nákladů, objevování nevyuţitých trţních příleţitostí. Z hlediska konkurence postačí i potencionální moţnost konkurence, tedy aby na daný trh mohl vstoupit další producent/firma nebo spotřebitel. - Specializace jednotlivých výrobců: jednotliví výrobci se specializují na produkci statků, v níţ mají komparativní výhodu (nejniţší náklady obětované příleţitosti). Výrobci přitom statky, které vyprodukují, směňují za jiné statky – jak statky, které výrobce potřebuje ke své produkci, tak statky, jeţ potřebuje ke své spotřebě (např. k zajištění svého ţivobytí). Tito výrobci prostřednictvím směny mohou vyuţívat své komparativní výhody.
-
Přenos informací ve vztazích mezi nabízejícím a poptávajícím: při tomto přenosu informací nabízející poptávajícímu, i poptávající nabízejícímu, sděluje informaci o sobě (která je jinak nedostupná). Jedná se zejména o informace o preferencích jednotlivých subjektů trhu.
Základní ekonomické otázky a jak je trh řeší: 1. Co (které statky) produkovat? 2. Jak, tj. jakým způsobem a prostřednictvím kterých výrobních faktorů, produkovat? 3. Pro koho produkovat, tedy kdo bude vyprodukované statky spotřebovávat? Trh řeší tyto tři otázky následujícím způsobem: 1. O tom, co vyrábět, dává výrobcům informaci poptávka. 2. O tom, jak vyrábět, rozhoduje konkurence, která kaţdého výrobce nutí vyuţívat co nejefektivnějších výrobních postupů. 3. O tom, pro koho vyrábět, rozhoduje trh tím, ţe kaţdému subjektu přiděluje prostředky, které můţe směnit za jiné statky. Příklady, kdy se trh rozvinul, ačkoliv byl omezován. Co trh neřeší: -
diferenciaci příjmů, nejsou na něm produkovány veřejné statky (kde nelze spotřebitele vyloučit ze spotřeby), problematiku externalit (ne vţdy je produkováno optimální mnoţství statků).
Nutné podmínky fungování trhu: -
existence vlastnických práv, kdy pouze vlastníci mohou disponovat s vlastněným majetkem, dodrţování dobrovolně uzavřených smluv a zajištění tohoto dodrţování, moţnost volného vstupu do odvětví a odchodu z odvětví.
Blíţe: viz kapitola 4.8 učebnice Cenová elasticita poptávky a nabídky Cenová elasticita (pruţnost) je procentuální změna poptávaného či nabízeného mnoţství statku k procentuální změně ceny. Jinými slovy nám cenová elasticita říká, o kolik procent se změní poptávané nebo nabízené mnoţství statku, pokud se cena změní o určité procento. Vzoreček cenové elasticity: e = (|Q´2 – Q´1|/(1/2 * (Q´2 + Q´1)) / (|P´2 – P´1|/(1/2 * (P´2 + P´1))
Vysvětlení, proč tento tvar. Křivky z hlediska elasticity: Absolutně elastická křivka
e=
Elastická křivka
e1
Křivka s jednotkovou elasticitou
e=1
Neelastická křivka
e1
Absolutně neelastická křivka
e=0
Změna ceny vede k nekonečně velké změně poptávaného či nabízeného mnoţství. Procentní změna ceny vede k vyšší neţ procentní změně poptávaného či nabízeného mnoţství. Procentní změna ceny vede právě k procentní změně poptávaného či nabízeného mnoţství. Procentní změna ceny vede k menší neţ procentní změně poptávaného či nabízeného mnoţství. Procentní změna ceny nevede k ţádné změně mnoţství.
Elasticita u poptávky: Cenová elasticita poptávky udává, o kolik vzroste poptávané mnoţství, pokud cena klesne o jedno procento, respektive o kolik klesne poptávané mnoţství, pokud cena vzroste o jedno procento. Cenová elasticita poptávky závisí zejména na: - Čím je statek více nezbytný, tím je poptávka po něm méně elastická. Tj. poptávka po tzv. nezbytných (základních) statcích (základní potraviny, základní bydlení, nutné léky apod.) bude spíše neelastická, poptávka po luxusních statcích bývá naopak spíše elastická. - Pokud má statek blízké substituty a lze jej tedy nahradit, bude poptávka po něm velmi elastická. Na růst ceny mohou spotřebitelé snadno reagovat sníţením poptávaného mnoţství. - Pokud u statku lze volit různé mnoţství či úroveň spotřeby daného statku (u statků typu dovolené apod.) bude poptávka po něm více elastická. - Časový faktor: v krátkém období je poptávka méně elastická neţ v dlouhém období, důvodem je skutečnost, ţe změna preferencí spotřebitele, nalezení substitutu apod. chvíli trvá – je spojena s náklady (např. na vyhledání substitutu). Cenová elasticita poptávky zajímá zejména firmy, a to z důvodu, ţe změna ceny můţe v důsledku příslušné elasticity poptávkové křivky firmám zvýšit nebo sníţit celkový příjem. Platí následující závislosti:
Elastická poptávková křivka (e 1) Neelastická poptávková křivka (e 1) Poptávková křivka s jednotkovou elasticitou
Růst ceny
Pokles ceny
Růst ceny o 1 % vyvolá pokles poptávaného mnoţství o více neţ 1 %, firmám se tedy sníţí celkový příjem. Růst ceny o 1 % vyvolá pokles poptávaného mnoţství o méně neţ 1 %, firmám se tedy zvýší celkový příjem. Růst ceny o 1 % vyvolá pokles poptávaného mnoţství
Pokles ceny o 1 % vyvolá růst poptávaného mnoţství o více neţ 1 %, firmám se tedy zvýší celkový příjem. Pokles ceny o 1 % vyvolá růst poptávaného mnoţství o méně neţ 1 %, firmám se tedy sníţí celkový příjem. Pokles ceny o 1 % vyvolá růst poptávaného mnoţství o
(e=1)
o 1 %, celkový příjem firmy zůstane tedy zachován.
1 %, celkový příjem firmy zůstane tedy zachován.
Elasticita u nabídky: Cenová elasticita nabídky udává, o kolik se zvýší nabízené mnoţství, pokud cena vzroste o jedno procento, respektive o kolik poklesne nabízené mnoţství, poklesne-li cena o jedno procento. Cenová elasticita nabídky závisí zejména na: - Pokud jsou náklady na vstup do odvětví produkující příslušný statek vysoké, je nabídka méně elastická. I vysoká cena statku nemusí v takovém případě krýt náklady spojené s jeho produkcí (se vstupem do odvětví) a firmy nebudou v případě růstu ceny produkci zvyšovat. - Pokud existují různá omezení vstupu do odvětví produkující příslušný statek, je nabídka méně elastická. - Pokud lze v daném odvětví vytvářet zásoby daného statku s menšími náklady, je nabídka více elastická neţ v případě, kdy produkt nelze uchovávat, či kdy jeho skladování vyţaduje značné náklady. - Pokud lze technologii pouţívanou v daném odvětví pouţít i k výrobě jiných statků, bývá nabídka více elastická. Pokud lze technologie snadno převádět, mohou být snadno pouţity v odvětvích s vysokou poptávkou, čili při růstu ceny lze snadno zvýšit nabízené mnoţství. - Časový faktor: v krátkém období je změna nabídky méně elastická neţ v dlouhém období. V krátkém období firmy nedisponují dostatečným mnoţstvím vhodných výrobních faktorů, aby při růstu ceny mohly rozšířit produkci. Naopak, při poklesu ceny se firmám nemusí vyplatit omezovat produkci, protoţe při sníţení produkce by krátkodobě dosahovaly větší ztráty, neţ jaké jsou jejich fixní náklady. Elasticita konkrétních nabídkových křivek vysvětluje, proč jsou některé statky extrémně drahé a jiné extrémně levné: statky, které mají neelastickou nebo dokonce absolutně neelastickou nabídkovou křivku a po kterých existuje vysoká poptávka, budou výrazně draţší neţ statky s elastickou nabídkovou křivkou. Grafické znázornění. Blíţe: viz kapitoly 4.9 aţ 4.11 učebnice
Důleţité: trţní poptávková a nabídková křivka, jak je tato křivka získána. Trţní rovnováha, nerovnováha na trhu statků – přebytek a nedostatek na trhu statků, příčiny nerovnováhy, důsledky regulovaných cen. Přebytek spotřebitele a přebytek výrobce. Pohyb po křivce nabídky či poptávky, posuny křivky nabídky nebo poptávky, faktory způsobující dané posuny. Pojem trh, jak trh řeší základní otázky ekonomie, předpoklady trhu. Cenová elasticita, elasticita poptávkové a nabídkové křivky, faktory ovlivňující tuto elasticitu. Co zde není jasné?
Po prostudování textu k páté přednášce a příslušných pasáţí učebnice byste měli být schopni zodpovědět následující zkouškové otázky: 5. Trţní poptávková a trţní nabídková křivka. Trţní rovnováha. Přebytek spotřebitele a přebytek výrobce. Nerovnováha na trhu statků. Důsledky regulovaných cen. Elasticita nabídkové a poptávkové křivky. Jevy, se kterými se lze setkat na trhu.
Šestá přednáška Obsah přednášky: Dokonalá konkurence Definice a charakteristika dokonalé konkurence Dokonale konkurenční trţní prostředí můţeme charakterizovat jako prostředí, ve kterém producent není schopen ovlivnit cenu, za kterou prodává své statky. V dokonalé konkurenci je tedy firma příjemcem trţní ceny (cenovým příjemcem), musí akceptovat trţní cenu, tedy cenu, která se vytvoří na trhu. V dokonalé konkurenci je moţný volný vstup do odvětví a volný výstup z odvětví.
V dokonale konkurenčním prostředí prodává producent veškeré mnoţství své produkce za cenu, která se na trhu vytvoří. Producentovi se přitom nevyplatí odchýlit se od trţní ceny. Pokud by producent (prodejce) sníţil cenu pod úroveň trţní ceny, jeho celkový příjem by poklesl. Pokud by naopak producent (prodejce) v dokonalé konkurenci zvýšil svou cenu nad úroveň trţní ceny, tak by ztratil zákazníky – ti by se přesunuli k ostatním výrobcům (prodejcům), kteří prodávají za (niţší) trţní cenu. Podmínky dokonalé konkurence - Velké mnoţství prodávajících a kupujících - Volný vstup výrobců do odvětví a volný výstup z odvětví - Homogenní produkt - Dokonalá informovanost kupujících - Nulové náklady na změnu dodavatele Blíţe: viz kapitola 5.1 učebnice Paretovská optimálnost dokonalé konkurence Rovnováha firmy v dokonale konkurenčním prostředí Podmínka rovnováhy: MR = MC křivka MR má tvar přímky, MR je roven ceně statku (firma prodává všechny statky za stejnou cenu) Pokud je v bodě rovnováhy EP (EP/Q´) > 0, firmy vstupují do odvětví. Pokud je v bodě rovnováhy EP (EP/Q´) < 0, firmy odcházejí z odvětví. Grafické znázornění těchto situací. Dlouhodobá rovnováha firmy v dokonalé konkurenci: v minimu křivky AC, tj. tam, kde křivka MC protíná křivku AC (tj. v bodě zvratu), v tomto bodě je EP i EP/Q´ roven 0. Firmám se nevyplatí produkci zvyšovat ani sniţovat, z jejich pohledu je rozsah produkce, který je nabízen, optimální – nastává rovnováha v odvětví. Protoţe v bodě dlouhodobé rovnováhy platí MR = MC, firmy v tomto bodě maximalizují účetní zisk. Spokojeni jsou i spotřebitelé. Statek si v dokonalé konkurenci můţe koupit kaţdý spotřebitel, pro kterého je uţitek z dané jednotky statku vyšší nebo roven ceně, která na dokonale konkurenčním trhu vznikla. Nevyplatí se přitom produkovat ţádné dodatečné statky, protoţe
mezní náklady spojené s touto produkcí by byly vyšší neţ mezní uţitek, který by tyto dodatečné statky přinesly spotřebitelům.
Blíţe viz kapitola 5.2 učebnice Důleţité: podmínky dokonalé konkurence, důsledek dokonalé konkurence (firma příjemce ceny). Krátkodobá a dlouhodobá rovnováha firmy v dokonalé konkurenci. Co zde není jasné?
Po prostudování výše textu k šesté přednášce a příslušných pasáţí učebnice byste měli být schopni zodpovědět následující zkouškové otázky: 6. Charakteristika a podmínky dokonalé konkurence, optimum firmy v dokonale konkurenčním trhu. Paretovská efektivnost dokonalé konkurence.
Sedmá přednáška Obsah přednášky: Nedokonalá konkurence: charakteristika a znaky, krátkodobá a dlouhodobá rovnováha firmy v nedokonalé konkurenci, mrtvá ztráta v nedokonalé konkurenci, oligopol a monopolistická konkurence V nedokonale konkurenčním prostředí je firma tvůrcem ceny – firma můţe ovlivnit mnoţství statků, které bude produkovat a prodávat, změnou ceny. Jinými slovy, ceny statků, které bude firma stanovovat, aby prodala svoji produkci, závisí na rozsahu produkce této firmy. Nedokonalá konkurence je častější neţ dokonalá. Důvody: - Konkrétní produkty nejsou homogenní - Neexistují nulové náklady na změnu dodavatele - Neexistuje dokonalá informovanost ani prodávajících ani kupujících - Náklady na vstup do odvětví jsou vysoké - Volný vstup do odvětví je omezen z jiných důvodů (nutnost mít speciální schopnosti, stanoví tak zákony apod.) Důsledek: firma je tvůrcem ceny. Chce-li firma zvýšit velikost své produkce, musí změnit cenu statků, které produkuje. Konkrétně: chce-li prodávat více, musí zlevnit. Firmy přitom obvykle nesniţují cenu jen dodatečně produkované (prodávané) jednotky, ale všech jednotek. Důvodem je skutečnost, ţe se producentovi nevyplatí o ceně vyjednávat zvlášť s kaţdým z kupujících/spotřebitelů, ale je pro něj jednodušší (a méně nákladné), kdyţ při rozšíření produkce stanoví novou niţší cenu, která je stejná pro všechny kupující. I v nedokonalé konkurenci platí, ţe výrobce by měl produkovat a zvyšovat svou produkci, pokud mezní příjmy jsou vyšší nebo maximálně rovny neţ mezní náklady. Rovnováha firmy tedy nastává pro takové mnoţství produkce, ve kterém se mezní příjmy a mezní náklady rovnají (ve kterém platí MR = MC). MR v nedokonalé konkurenci klesá, a klesá rychleji neţ AR. Právě proto, ţe firma sniţuje cenu všech jednotek (nejenom poslední jednotky). Blíţe: viz kapitola 6.1 učebnice Krátkodobá rovnováha firmy v nedokonalé konkurenci Tam, kde se MR = MC. Dané mnoţství Q´0 firma prodává za cenu P0, za danou cenu jej spotřebitelé jsou ochotni koupit. Křivka d (poptávková křivka po produkci jedné firmy) je klesající – viz výše: firma je příjemcem ceny, chce-li prodat více, musí zlevnit (dodatečné mnoţství si spotřebitelé koupí jen za niţší cenu).
Blíţe: viz kapitola 6.2 učebnice Mrtvá ztráta v nedokonalé konkurenci Mrtvá ztráta představuje nevytvořený a nerealizovaný přebytek spotřebitele a výrobce. V důsledku mrtvé ztráty není nedokonalá konkurence paretooptimální – šlo by zvýšit uţitek spotřebitelů, aniţ by se sníţil příjem výrobce. Mrtvá ztráta vzniká, pokud firma není schopna rozlišit cenu. Spotřebitelé tvořící poptávku v úseku AB křivky d by byli ochotni koupit produkci za cenu, při které by firma zvyšovala svůj zisk. Tato cena je aţ do bodu B (tj. do mnoţství produkce Q´B a ceny PB) vyšší neţ mezní náklady firmy. Pokud by firma dokázala diferencovat různým spotřebitelům cenu, tak by mohla vyrábět aţ do bodu B, tj. do bodu, ve kterém se mezní náklady firmy rovnají meznímu uţitku posledního spotřebitele, který by byl ochoten daný statek koupit. Jinými slovy, pokud by firma pro kaţdého spotřebitele byla schopna stanovit cenu, která je rovna meznímu uţitku, který daná jednotka statku konkrétnímu spotřebiteli přináší, produkovala by více (mnoţství Q´B), aniţ by přitom bylo rozšíření produkce pro firmu spojeno s poklesem jejího ekonomického zisku.
Blíţe: viz kapitola 6.3 učebnice Dlouhodobá rovnováha v nedokonalé konkurenci Záleţí na tom, je-li vstup do odvětví volný. Pokud je:
-
křivka trţní nabídky se posune jihovýchodním směrem. Zvýší se mnoţství produkce a sníţí se cena, za kterou se statky budou produkovat. - vstup dalších firem do odvětví povede k tomu, ţe se poptávka po produktech konkrétní firmy (alespoň v případě některých firem) bude sniţovat - spotřebitelé si mohou vybírat mezi více firmami, takţe při jakékoliv úrovni ceny se tedy křivka poptávky po produktu dané firmy bude posouvat jihozápadním směrem. - je-li to moţné, tak producenti budou do daného odvětví vstupovat tak dlouho, dokud ekonomický zisk neklesne na nulu, tj. dokud se nevyrovnají průměrné příjmy firmy a průměrné náklady firmy. Grafické znázornění. Pro tuto dlouhodobou rovnováhu platí: - firma na nedokonalém trhu prodává za cenu, která je vyšší neţ mezní náklady, - firma na nedokonalém trhu nevyrábí v minimu průměrných nákladů. Dané skutečnosti jsou interpretovány jako neefektivnost nedokonalé konkurence. Častější je situace, kdy sice vstoupit na trh lze, ale jen částečně. Tedy firmy i po vstupu dalších firem dosahují kladného EP. Grafické znázornění. Krátkodobá rovnováha firmy v nedokonalé konkurenci můţe nastat v bodě, kde EP (EP/Q´) < 0. Potom firmy odcházejí z odvětví. Buď tak dlouho, dokud EP = 0, případně v důsledku toho, ţe firmy jsou velké, a pokud odejdou, poklesne výrazně rozsah trţní produkce, můţe nastat i situace, ţe po odchodu EP (EP/Q´ > 0). Grafické znázornění. Individuální nabídková křivka firmy v nedokonalé konkurenci: produkované mnoţství je determinováno poptávkou. Čím menší moţnost vstupu do odvětví, tím více bude nabídková křivka firmy (individuální nabídková křivka) jako křivka nezávislá na poptávkové křivce ztrácet opodstatnění. Blíţe: viz kapitola 6.4 učebnice Monopolistická konkurence Náklady na vstup do odvětví (zahájení produkce) jsou relativně nízké, jednotliví producenti však nabízejí diferencovaný produkt. Krátkodobá rovnováha firmy: firmy mohou dosahovat kladného EP. Dlouhodobá rovnováha firmy: protoţe náklady na vstup jsou nízké, tak budou vstupovat další firmy, a to tak dlouho, dokud EP = 0. Jednotliví producenti si konkurují zejména tím, ţe nabízejí odlišné (diferencované) produkty. Blíţe: viz kapitola 6.5 učebnice Oligopol Oligopol můţeme definovat jako trţní odvětví, ve kterém působí málo firem z důvodu vysokých vstupních nákladů na tento trh (do tohoto odvětví). Krátkodobá rovnováha firmy můţe být i dlouhodobou rovnováhou firmy. U oligopolního trhu nelze, v důsledku vysokých nákladů na vstup do odvětví, zajistit takový počet firem, pro které
by bylo moţné dosáhnout nulového ekonomického zisku, tedy situace, kdy se u jednotlivých firem/oligopolistů poptávková křivka po jejich produktech (tedy křivka průměrného příjmu) dotýká křivky průměrných nákladů. Producenti si však mohou konkurovat – kvalitou, doplňkovými sluţbami apod., kaţdý z producentů usiluje o to, aby poptávková křivka po jeho produktech byla co největší. Dynamika na oligopolním trhu – díky inovacím se z něj můţe stát trh monopolistické konkurence. Blíţe: viz kapitola 6.6 učebnice Důleţité: charakteristika nedokonalé konkurence (firma jako příjemce ceny), důvody, proč nedokonalá konkurence nastává. Krátkodobá rovnováha firmy v nedokonalé konkurenci. Mrtvá ztráta v nedokonalé konkurenci. Dlouhodobá rovnováha firmy v nedokonalé konkurenci. Charakteristika monopolistické konkurence a oligopolu. Co zde není jasné?
Po prostudování textu k sedmé přednášce a příslušných pasáţí učebnice byste měli být schopni zodpovědět následující zkouškové otázky: 7. Vymezení, příčiny a druhy nedokonalé konkurence, grafické vyjádření rovnováhy nedokonalé konkurence v krátkém a v dlouhém období. Ekonomický zisk v podmínkách nedokonalé konkurence. Mrtvá ztráta v nedokonalé konkurenci. Charakteristika monopolistické konkurence a oligopolu.
Osmá přednáška Obsah přednášky: Monopol Pojmem monopol se označuje situace, kdy na určitém trhu působí jediná firma (producent, výrobce). Příčiny vzniku monopolu: 1. monopol v důsledku vlastnictví jedinečného výrobního faktoru 2. monopol vytvořený na základě státní regulace 3. monopol v důsledku ekonomické výhodnosti - je ekonomicky výhodné, aby v daném odvětví existoval jediný výrobce 4. dočasné monopoly v důsledku inovace Blíţe: viz kapitola 7.1 učebnice Monopol v důsledku vlastnictví jedinečného výrobního faktoru Pokud daný VF vlastní jediný vlastník, je tento vlastník monopolistou na daném trhu. Je třeba se ptát, jak je definován trh. Daný vlastník tohoto faktoru získává ekonomickou rentu z tohoto vlastnictví. Ekonomická renta = rozdíl mezi tím, co si vlastník vydělává a tím, co by si vydělal ve své druhé nejlepší příleţitosti. Blíţe: viz kapitola 7.2 učebnice Monopol na základě státní regulace Stát (jeho součást) můţe udělit někomu monopol na určitou činnost. Např. Česká pošta. Státní regulace většinou vede ke vzniku oligopolu (např. banky). V řadě případů má regulace smysl – chrání spotřebitele (banky), můţe ale vést k neefektivitě, nedostatek konkurence nenutí firmy sniţovat náklady, inovovat, apod. Blíţe: viz kapitola 7.3 učebnice Přirozený monopol Je ekonomicky výhodné, aby na trhu (v odvětví) působila jediná firma. Nejčastěji síťová odvětví (rozvod elektřiny, plynu, vody, kanalizace…). Přirozený monopol má neustále klesající křivky průměrných nákladů (AC) i mezních nákladů (MC), přičemţ křivka MC klesá rychleji neţ křivka AC. Blíţe: viz kapitola 7.4 učebnice Dočasný monopol v důsledku inovace Monopol na základě inovace vzniká, pokud nějaká firma díky inovaci přijde jako jediná na daném trhu s něčím novým. Monopol na základě inovace trvá obvykle jen přechodnou dobu. Např. určitý producent začne produkovat nějaký statek, který nikdo jiný neprodukuje, pokud objeví technologii s niţšími náklady apod.
Monopolista zde dosahuje kladného ekonomického zisku, který je právě odměnou za riziko spojené s inovací – nikde není řečeno, ţe inovace bude úspěšná, ţe po novém produktu bude vskutku poptávka, či ţe hledání výrobní techniky s niţšími náklady povede k ţádoucímu cíli. Podnikatelé by se do inovací nepouštěli, pokud by neexistovala naděje, ţe dosáhnou ekonomického zisku, tj. ţe budou za inovace odměněni. Na inovaci reagují další producenti, kteří rovněţ usilují o tutéţ nebo jinou (obvykle lepší) inovaci. Inovace jsou prospěšné i pro spotřebitele, protoţe rozšiřují mnoţství statků, které si mohou koupit, jak o nové produkty, tak sniţují ceny stávajících statků, zvyšují jejich kvalitu apod. Blíţe: viz kapitola 7.5 učebnice Škodlivost monopolu Stejně jako v jiných případech nedokonalé konkurence - vzniká mrtvá ztráta - není produkováno s minimem AC - je produkováno za P vyšší neţ MC Monopol nenutí ke sniţování nákladů, inovacím, firma v monopolním postavení, pokud po jejích produktech existuje poptávka, má postavení jisté. Firma můţe postavení zneuţívat. Řešení: umoţnit konkurenci. Blíţe: viz kapitola 7.6 učebnice
Důleţité: Pojem monopol, jednotlivé příčiny vzniku monopolu, škodlivost monopolu. Co zde ní jasné? Po prostudování textu k osmé přednášce a příslušných pasáţí učebnice byste měli být schopni zodpovědět následující zkouškové otázky: 8. Problematika monopolu. Druhy monopolu, důsledky existence monopolu, regulace monopolu. Ekonomická výhodnost a regulace přirozeného monopolu.
Devátá přednáška Obsah přednášky: Trh výrobních faktorů Podstata VF Výrobním faktorem je vše, co slouţí k produkci finálních statků. Dělení VF: - prvotní výrobní faktory, které jsou dané přírodou, a kterými jsou půda a práce (zde schopnost pracovat). - druhotné výrobní faktory, kterými je fyzický kapitál a lidský kapitál. Fyzickým kapitálem se přitom rozumí nejrůznější kapitálové statky v podobě budov, strojů, technologií apod. Kapitálové statky je třeba nejprve vyprodukovat, teprve potom mohou slouţit k produkci dalších statků, jedná se tedy o druhotný výrobní faktor. Lidský kapitál je označení pro schopnosti, znalosti, dovednosti atd. lidí vyuţívat jednotlivé výrobní faktory. Práce je tedy obecným výrobním faktorem, lidský kapitál lze povaţovat za speciální výrobní faktor – díky určitému vzdělání, určitým schopnostem a dovednostem, jsou lidé schopni vykonávat nejrůznější kvalifikované činnosti. V poslední době ekonomická teorie z lidského kapitálu vyčleňuje tzv. sociální kapitál, který můţeme definovat jako schopnost uplatnit jednotlivé schopnosti člověka ve společnosti. V praxi si lze sociální kapitál představit jako sociální kontakty, vztahy, prostředí atd., které obklopují jednotlivé lidi.
Blíţe: viz kapitola 8.1 učebnice
Poptávka po VF Výrobní faktor poptává ten, kdo jej nevlastní.
Clarkův graf: kolik jednotek VF bude poptáváno a za jakou cenu
Graf značí mezní výnos z druhého VF. Jsou-li všechny jednotky daného VF homogenní (zaměnitelné), a pokud všechny jednotky VF jdou pouţít k dané činnosti, tak cena daného VF bude rovna meznímu výnosu (příjmu z mezního výnosu/produktu) poslední jednotky. Homogenita VF: - často je obtíţné a nákladné jednotlivé jednotky daného VF rozlišit. - platí zákon velkých čísel: V souboru mnoha jednotek budou jednotky jak s vyšší produktivitou - které budou více produktivní, ať budou pouţity/zaměstnány dříve nebo později, tak s niţší produktivitou - které budou méně produktivní, ať budou pouţity/zaměstnány dříve nebo později. V tomto souboru mnoha jednotek výrobního faktoru se individuální rozdíly zprůměrňují. Firma při rozhodování, zda zaměstná (pouţije) další jednotku VF porovnává příjem z mezního produktu výrobního faktoru (MRPVF), tj. o kolik se jí v důsledku pouţití dané jednotky zvýší příjem, a náklady spojené s pouţitím dané jednotky. Příjem z mezního produktu výrobního faktoru (MRPVF) říká, o kolik se firmě změní příjem, zvýší-li mnoţství nějakého výrobního faktoru o jednotku (určitý počet jednotek). Toto zvýšení výrobního faktoru vede ke změně celkového produktu. Ten, kdo poptává výrobní faktor, bude poptávat maximálně takové mnoţství výrobního faktoru, pro které platí MRPVF = MCVF. MCVF = mezní náklady spojené s pouţitím (např. zaměstnáním) výrobního faktoru. Pokud jsou všechny jednotky výrobního faktoru pouţívány za stejnou cenu (a pokud s pouţitím dodatečné jednotky výrobního faktoru nejsou spojeny další náklady (např. náklady na materiál)), jsou mezní náklady spojené s pouţitím dodatečné jednotky rovny ceně tohoto výrobního faktoru. MCVF = PVF Rovnost MRPVF = MCVF jako podmínka toho, kolik jednotek VF bude firma zaměstnávat, platí v dokonalé i nedokonalé konkurenci. V nedokonalé konkurenci je příjem z mezního produktu výrobního faktoru klesající ze dvou důvodů: - jednak klesá samotný mezní produkt z dodatečné jednotky výrobního faktoru; - jednak firmy, chtějí-li vyprodukovat více, a chtějí-li tedy pouţít více výrobních faktorů, musí sníţit cenu produkovaného statku. V dokonalé konkurenci MRPVF klesá jen z prvního důvodu.
Obecně: firmy však alespoň intuitivně porovnávají, zda-li se jim dodatečná jednotka výrobního faktoru vyplatí, tedy zda-li díky ní vydělají více, neţ jaké jsou náklady na pouţití této jednotky. Případně firmy zkoumají, zda-li neprodělají více, neţ kdyţ danou jednotku nezaměstnají. Individuální poptávková křivka po výrobním faktoru udává poptávku jedné firmy po určitém výrobním faktoru. Tato individuální poptávková křivka po výrobním faktoru je rovna křivce mezního výnosu (respektive v peněţním vyjádření, křivce příjmu z mezního produktu) výrobního faktoru. Individuální poptávková křivka po výrobním faktoru je odvozenou poptávkou křivkou. Poptávka firem po výrobních faktorech je odvozena od typu statku, který chce firma nabízet na trhu, a k jehoţ produkci je potřeba daný výrobní faktor. Poptávka po výrobním faktoru závisí na produkovaném mnoţství daného statku a na ceně, za kterou je tento statek prodáván. Trţní poptávkovou křivku, tj. poptávkovou křivku všech firem působících na daném trhu, dostaneme jako součet jednotlivých individuálních poptávkových křivek – sčítají se jednotlivá individuální poptávaná mnoţství VF při dané ceně. Křivka poptávky po výrobních faktorech je klesající – pokud je cena za jednotku výrobního faktoru vysoká, tak jen málo jednotek ze svého mezního produktu zajistí tak vysoký příjem, aby poptávající mohli danou cenu zaplatit. Platí zde zákon klesajících mezních výnosů další pouţitá jednotka výrobního faktoru bude zpravidla přinášet niţší mezní výnos/produkt, a tedy i niţší příjem z mezního produktu. Pohyb po křivce poptávky po VF: mění se cena VF Posun křivky poptávky po VF: mění se jiný faktor neţ cena VF. Grafické znázorněné těchto posunů. Blíţe: viz kapitola 8.2 učebnice Nabídka VF Co určuje nabídku VF: - reprodukční náklady (RC): vlastníci nebudou VF nabízet, pokud odměna nepokryje reprodukční náklady (náklady na obnovu VF) - náklady obětované příleţitosti (OPC): vlastníci nebudou VF nabízet daným způsobem, pokud jinými způsoby mohou vydělat více Grafické vyjádření faktoru RC a OPC v Clarkově grafu. Individuální nabídková křivka udává ochotu jednotlivých vlastníků výrobního faktoru nechat výrobní faktor, jenţ vlastní, zaměstnat (pouţít) určitým způsobem. Počátek individuální nabídkové křivky majitele výrobního faktoru je minimálně na úrovni, kdy je cena výrobního faktoru rovna reprodukčním nákladům (RC) na první jednotku tohoto výrobního faktoru. Určitým způsobem však bude výrobní faktor nabízen pouze tehdy, pokud výnos z daného způsobu pouţití bude vyšší neţ náklady obětované příleţitosti. Z hlediska ceny tedy ve většině případů bude počátek individuální nabídkové křivky majitele výrobního faktoru leţet na úrovni nejvyšších (nejlepších) nákladů obětované příleţitosti (OPC). Trţní nabídkovou křivku po výrobních faktorech dostaneme jako součet jednotlivých individuálních nabídkových křivek – při dané ceně výrobního faktoru sčítáme individuální nabízená mnoţství.
Nabídka výrobního faktoru (ochota vlastníků jednotek výrobního faktoru nechat pouţít tuto jednotku určitým způsobem) závisí na jejich nákladech obětované příleţitosti. Čím vyšší je cena, tím méně existuje jiných příleţitostí, jak si danou cenu (odměnu) vydělat jinde, a proto se nabízené mnoţství jednotek výrobního faktoru v dané oblasti bude zvyšovat. Křivka nabídky výrobního faktoru je proto rostoucí. Pohyb po křivce nabídky VF: mění se cena VF Posun křivky nabídky VF: mění se jiný faktor neţ cena VF. Grafické znázorněné těchto posunů. Blíţe: viz kapitola 8.3 učebnice Rovnováha a nerovnováha na trhu VF Trh výrobních faktorů představuje trh, na kterém jsou jednotlivé výrobní faktory nabízeny a poptávány. Obecně můţeme rozlišit dílčí trhy výrobních faktorů – trh práce, trh kapitálových statků, a trh půdy. Zpravidla potřebujeme ale dílčí speciální členění, např. proto, ţe jednotlivé profese se od sebe liší. Horník nemůţe třeba substituovat programátora. Stejně tak se liší kapitálové statky, i ony jsou specifické – např. jeřáb nenahradí soustruh. Rozdíly existují i na trhu půdy – půda v Boubínském pralese nenahradí půdu na Václavském náměstí v Praze apod. Trh dále potřebujeme specifikovat místně a časově. Rovnováha na trhu výrobních faktorů nastává v bodě, kde se křivka nabídky výrobních faktorů protíná s křivkou poptávky po výrobních faktorech. V daném bodě je nabízeno rovnováţné mnoţství za rovnováţnou cenu. Jakákoliv jiná cena znamená nerovnováhu. Grafické znázornění rovnováhy a nerovnováhy. Popis, co se při nerovnováze děje. Blíţe: viz kapitola 8.4 učebnice. Trh práce Nabídka práce = zaměstnanci Poptávka po práci = zaměstnavatelé (firmy) Obvykle se pracuje s trţními křivkami (např. trţní křivka nabídky a poptávky lékařů). Trh je opět definován místně a časově. Trţní křivka nabídky práce SL zobrazuje všechny lidi, kteří chtějí při dané mzdě pracovat, tedy uchazeče o práci, respektive zaměstnance. Trţní křivka poptávky po práci DL zobrazuje poptávku všech zaměstnavatelů po zaměstnancích, tj. kolik chtějí všichni zaměstnavatelé při dané mzdě zaměstnat osob.
Vysvětlení zpětně zahnutého tvaru křivky SL. Při vysokých mzdách lidé omezují nabídku práce (nepracují tolik hodin, pracuje pouze někdo z domácnosti…) – mzda je dostatečně vysoká, aby zajistila jejich potřeby. Lidé substituují práci volným časem. Posuny trţní křivky poptávky po práci: - severovýchodně, např. proto, ţe vzrostla poptávka po statcích, které daní zaměstnanci produkují nebo proto, ţe vzrostla produktivita práce zaměstnanců. Lze tak zaměstnat více osob za vyšší mzdu. - jihozápadně, např. proto, ţe zaměstnavatelům vzrostly ostatní náklady, které jsou spojeny se zaměstnáváním pracovníků. Posuny trţní křivky nabídky práce: - jihovýchodně, např. proto, ţe vzrostl počet lidí, kteří získali vzdělání, jeţ je nutné k výkonu dané profese. - severozápadně, např. proto, ţe vzrostly sociální dávky, a sníţilo se tedy mnoţství osob ochotných pracovat. Regulace na trhu práce - minimální mzda. Pokud je vyšší neţ trţní vede to k přebytku na trhu práce, tedy k nezaměstnanosti. Grafické znázornění důsledků minimální mzdy. - Další regulace (např. přísný zákoník práce). Důsledky těchto regulací. Blíţe: viz kapitola 8.5 učebnice.
Důleţité: co jsou výrobní faktory, Clarkův graf, poptávka po výrobních faktorech, na čem závisí poptávka po výrobních fakoterech, příjem z mezního produktu výrobního faktoru, individuální a trţní poptávková křivka po VF, reprodukční náklady a náklady obětované příleţitosti v Clarkově grafu, nabídka výrobního faktoru, individuální a trţní nabídková křivka výrobního faktoru. Rovnováha a nerovnováha na trhu výrobních faktorů, pohyb po křivce nabídky nebo poptávky VF, posuny těchto křivek. Trh práce, křivka nabídky práce a poptávky po práci, rovnováha na trhu práce. Posuny křivky nabídky a poptávky práce. Minimální mzda, další regulace na trhu práce a jejich důsledky. Co zde není jasné?
Po prostudování textu k deváté přednášce a příslušných pasáţí učebnice byste měli být schopni zodpovědět následující zkouškové otázky: 9. Trhy výrobních faktorů a teorie rozdělování. Clarkův graf. Poptávka a nabídka na trhu výrobních faktorů – individuální a trţní poptávková a nabídková křivka. Posuny těchto křivek. Nerovnováha na trhu výrobních faktorů. 10. Trh práce. Křivky poptávky a nabídky po práci, jejich specifika, posuny těchto křivek. Rovnováha na trhu práce. Minimální mzda a další regulace na trhu práce a důsledky těchto regulací.
Desátá přednáška Obsah přednášky: Kapitálový trh Podstata kapitálového trhu Kapitálový trh je trhem, na kterém se nabízejí a poptávají dočasně volné peněţní prostředky. Tyto dočasně volné peněţní prostředky jsou investovány, přičemţ ten, kdo je investuje, se vzdává současné spotřeby (nemůţe dočasně volné peněţní prostředky, které investoval, pouţít na svou současnou spotřebu). Očekává za to výnos v podobě úroku, coţ je rozdíl mezi nominální cenou současných peněz (tj. peněz, které investoval) a peněz, které obdrţí díky své investici v budoucnu. Na kapitálovém trhu se tedy směňují současné peníze za peníze budoucí - dluţník si kupuje od věřitele současné peníze a platí je penězi budoucími. Cenou budoucích peněz je úrok - rozdíl mezi nominální hodnotou současných a budoucích peněz. Současně na kapitálovém trhu platí, ţe dluţník nabízí investiční příleţitost - pro vyuţití investičních prostředků, a věřitel poptává tuto investiční příleţitost. Na kapitálovém trhu tak proti sobě stojí: - Nabídka a poptávka investičních prostředků: věřitel nabízí investiční prostředky a dluţník poptává investiční prostředky. - Poptávka a nabídka investičních příleţitostí: věřitel poptává investiční příleţitosti a dluţník nabízí investiční příleţitosti. Blíţe: viz kapitola 9.1 učebnice Volba mezi současnou a budoucí spotřebou Pokud investuji, abych spotřebovával v budoucnu, nemohu spotřebovávat nyní. Fisherův graf: - Znázorňuje optimální mnoţství současné a budoucí spotřeby - Skládá se z křivky investičních příleţitostí a z indiferenční křivky současné a budoucí spotřeby - Křivka investičních příleţitostí zobrazuje výnos (budoucí), který můţe nějaký subjekt získat, pokud investuje nějakou část svého současného příjmu. Tato křivka má konkávní tvar, protoţe se uplatňuje zákon klesajících mezních výnosů – dříve nebo později budou mít dodatečné investice daného subjektu niţší výnos neţ předcházející investice. - Indiferenční křivka současného a budoucího příjmu (spotřeby), je křivka, která v případě konkrétního spotřebitele znázorňuje jeho veškeré kombinace současného a budoucího příjmu, jeţ mu přináší stejný uţitek. - Optimum leţí v bodě, kde se obě křivky dotýkají. Body nad křivkou investičních příleţitostí jsou pro daný subjekt nedosaţitelné, body pod dotykem – dotyčný nemaximalizuje svůj uţitek, nevolí optimální kombinaci současné a budoucí spotřeby Grafické znázornění. Blíţe: viz kapitola 9.2 učebnice Nabídka a poptávka investičních prostředků Cenou je zde úrok (úroková míra, i).
Nabídka = úspory (S). Pokud investuji, nemohu nyní spotřebovávat. Za odloţenou spotřebu očekávám odměnu – ta má podobu úroku. Čím více spoříme, tím důleţitějších současných potřeb se vzdáváme, a tudíţ ţádáme větší úrok. Křivka úspor je rostoucí – čím vyšší úrok, tím více jsou lidé ochotni spořit. Poptávka = investice (I) Poptáváme investiční prostředky, protoţe nám přináší nějaký výnos. Čím vyšší úrok, tím niţší pravděpodobnost, ţe investiční prostředky přinesou takový výnos. Křivka investic je klesající – čím vyšší úrok, tím méně investičních prostředků subjekty poptávají. Jednotlivé křivky úspor a investic: - individuální křivka úspor: tato křivka říká, kolik nějaký subjekt bude spořit (nabízet investiční prostředky) při dané úrokové míře. - individuální křivka investic: tato křivka říká, kolik nějaký subjekt bude investovat (poptávat investiční prostředky) při dané úrokové míře. - trţní křivka úspor: vznikne jako součet individuálních křivek úspor: pro danou úrokovou míru sčítáme mnoţství úspor (nabízených investičních prostředků) jednotlivých osob. - trţní křivka investic: vznikne jako součet individuálních křivek investic: pro danou úrokovou míru sčítáme mnoţství investic (poptávaných investičních prostředků) jednotlivých osob. Grafické znázornění (trţních) křivek úspor a investic. Rovnováha a nerovnováha na trhu úspor a investic. Grafické znázornění včetně toho, co se děje, pokud je nerovnováha. Na trhu úspor a investic jsou jednotlivé subjekty v pozici příjemce ceny – trh je natolik rozsáhlý, ţe jednotlivý subjekt nemůţe cenu ovlivnit. Proč je na jednotlivých trzích S a I odlišná úroková míra: - rizikovost jednotlivých trhů: rizikovější trhy (např. trhy v politicky a ekonomicky nestabilních oblastech) mají vyšší úrokovou míru. - další náklady, jeţ jsou spojeny se vstupem na daný trh - časový faktor: investiční prostředky jsou poptávány a nabízeny na různou dobu. Pokud jsou půjčeny na delší dobu, tak ten, kdo půjčuje, poţaduje vyšší úrokovou míru, neţ by poţadoval při kratší době půjčky – delší dobu nemůţe půjčené prostředky pouţít ke spotřebě. Pokud se mění i, pohybujeme se po křivce S a I. Mění-li se něco jiného, posouvá se křivka S nebo I. Která křivka se posouvá, záleţí na druhu změny. Posun křivky S: - jihovýchodně, např. z důvodu toho, ţe daný trh nabízí větší úrokovou míru neţ zahraniční, takţe na tento trh přicházejí zahraniční subjekty, které by zde rády půjčovaly peníze. - severozápadně, např. proto, ţe se zvýšil deficit veřejných rozpočtů. Ten je třeba nějak pokrýt, pokud jsou na krytí deficitu pouţity soukromé úspory (úspory domácností a firem), posouvá se křivka úspor uvedeným směrem.
Posun křivky I: - severovýchodně, např. díky technologickému pokroku. Technologický pokrok zvyšuje výnosy firem, takţe si mohou libovolnou částku půjčovat za vyšší úrokovou míru, coţ vede k danému posunu křivky investic. - jihozápadně, např. z důvodu politické nestability. Ta sniţuje ochotu subjektů půjčovat si, takţe křivka investic se posouvá uvedeným směrem. Blíţe: viz kapitola 9.3 učebnice Důleţité: kapitálový trh, investiční prostředky a investiční příleţitosti. Fisherův graf, křivka investičních příleţitostí, indiferenční křivka současné a budoucí spotřeby, optimální kombinace současné a budoucí spotřeby. Nabídka investičních prostředků – úspory, poptávka po investičních prostředcích – investice, trţní křivka úspor a investic, cena na trhu úspor a investic. Rovnováha a nerovnováha na trhu úspor a investic, pohyby po křivce úspor a investic, posuny těchto křivek. Co zde není jasné?
Po prostudování textu k desáté přednášce a příslušných pasáţí učebnice byste měli být schopni zodpovědět následující zkouškové otázky: 11. Kapitálový trh. Fisherův graf a problematika úroku. Optimální kombinace současné a budoucí spotřeby. Křivky úspor a investic, rovnováha a nerovnováha na trhu úspor a investic.
Jedenáctá přednáška Obsah přednášky: Všeobecná rovnováha Podstata všeobecné rovnováhy Model všeobecné rovnováhy zkoumá rovnováhu na všech trzích. Model řeší problematiku rovnováhy pomocí dvou statků, dvou vstupů (výrobních faktorů), dvou firem (výrobců) a dvou spotřebitelů (proto model 2*2*2*2). Jedná se o maximalizační model, který zároveň odpovídá na otázky: - Je moţné v ekonomice vyprodukovat takové mnoţství statků, aby nešlo zvýšit produkci jednoho statku jinak neţ za cenu sníţení produkce druhého statku? Jinak řečeno: lze alokovat (rozdělit) výrobní faktory tak, ţe jejich přerozdělením nezvýšíme produkci ţádného statku jinak neţ sníţením produkce jiného statku? - Lze vyprodukované statky rozdělit mezi spotřebitele tak, aby jakékoliv jiné přerozdělení vţdy sniţovalo uţitek některého ze spotřebitelů? Jinými slovy: lze najít takové rozdělení vyprodukovaných statků, kdy nelze zvýšit uţitek jednoho ze spotřebitelů jinak neţ za cenu sníţení uţitku jiného spotřebitele? Kladná odpověď. Model všeobecné rovnováhy je model dokonalé konkurence. Blíţe: viz kapitola 10.1 učebnice Rovnováha ve výrobě Krabicový diagram: kolik máme jednotek kaţdého VF (dva odlišné VF) a jak jsou tyto jednotky pouţity k produkci statků. Grafické znázornění. Do krabicového diagramu lze nakreslit izokvanty, které znázorňují velikost produkce jednoho i druhého statku. Čím dále je izokvanta od počátku souřadnic, tím více daného statku produkujeme. Izokvanty statku, který má počátek vlevo dole mají standardní tvar. Izokvanty statku, který má počátek vpravo nahoře, jsou otočené „vzhůru nohama“. Rovnováha ve výrobě nastává tam, kde se dotýká izokvanta jednoho statku s izokvantou druhého statku. V bodech dotyku jsou výrobní faktory alokovány (rozděleny na produkci prvního a druhého statku) optimálně – nelze zvýšit produkci jednoho statku jinak neţ za cenu sníţení produkce druhého statku. Proč nejsou body průniku izokvant prvního a druhého statku rovnováţné: lze zvýšit produkci jednoho statku, aniţ by se sníţila produkce druhého statku. Grafické znázornění. Smluvní křivka (CC): spojíme všechny body dotyku izokvant prvního statku s izokvantami druhého statku. V bodech dotyku izovaknt jsou mezní míry technické substituce (MRTS) pro první i druhý statek shodné. MRTS1 = MRTS2 Proč to platí: grafické vysvětlení, vysvětlení na příkladu.
Praktický význam: odlišnou neţ aktuální kombinací VF (tj. odlišnou kombinací VF neţ jak jsou aktuálně rozděleny VF k produkci prvního i druhého statku) lze obvykle zvýšit produkci obou statků. Odvození PPF z bodů dotyku izokvant. Grafické znázornění. Mezní míra transformace produktu (MRTP): jsme na PPF a zvyšujeme produkci jednoho statku. MRTP udává, o kolik se sníţí produkce druhého (zbývajícího) statku, pokud produkci prvního statku zvýšíme o jednotku nebo určitý počet jednotek. MRTP matematicky (v čitateli uvádíme změnu statku, jehoţ mnoţství zvětšujeme, a ve jmenovateli změnu statku, jehoţ mnoţství sniţujeme): MRTP = Q´2/Q´1 Producent bude indiferentní, jakou kombinaci statků bude produkovat, pokud se mezní míra transformace produktu bude rovnat cenovému poměru daných statků. MRTP = Q´2/Q´1 = PQ´1/PQ´2 Zdůvodnění proč. Pokud oba statky produkuje více firem (v modelu dvě firmy), tak podmínka, aby celkové mnoţství vyprodukovaných statků bylo maximální: MRTP1 = MRTP2, kde: MRTP1 = mezní míra transformace u statků produkovaných první firmou, MRTP2 = mezní míra transformace u statků produkovaných druhou firmou. Zdůvodnění proč. Grafické znázornění. Co se bude dít, pokud se MRTP jednotlivých firem nerovnají. Pokud více firem pouţívá jeden vstup k produkci stejného výstupu. Podmínka maximalizace produkce výstupu: MQ´1 = MQ´2 kde MQ´1 = mezní výstup první firmy, MQ´2 = mezní výstup druhé firmy. Zdůvodnění proč. Grafické znázornění. Co se bude dít, pokud se MQ´ jednotlivých firem nerovnají. Blíţe: viz kapitola 10.1 učebnice Rovnováha ve spotřebě Krabicový diagram rovnováhy ve spotřebě – znázorňuje všechny kombinace statků, které mohou spotřebovat dva spotřebitelé. Grafické znázornění. Do krabicového diagramu rovnováhy ve spotřebě můţeme nakreslit indiferenční křivky prvního i druhého spotřebitele. IC znázorňuje všechny kombinace dvou statků, které danému spotřebiteli přináší stejný uţitek. První spotřebitel má počátek souřadnic vlevo dole, druhý vpravo nahoře – indiferenční křivky druhého spotřebitele jsou proto otočeny „vzhůru nohama“. Rovnováha ve spotřebě nastává tam, kde se indiferenční křivky prvního a druhého spotřebitele dotýkají. V tomto bodě jsou statky rozděleny (alokovány) mezi spotřebitele
optimálně – nelze zvýšit uţitek jednoho spotřebitele, aniţ by se sníţil uţitek druhého spotřebitele. Proč nejsou body průniku indiferenčních křivek prvního a druhého spotřebitele rovnováţné: lze zvýšit uţitek jednoho spotřebitele, aniţ by se sníţil uţitek druhého spotřebitele. Grafické znázornění. Smluvní křivka (CC): spojíme všechny body dotyku indiferenčních křivek prvního spotřebitele s indiferenčními křivkami druhého spotřebitele. V bodech dotyku indiferenčních křivek jsou mezní míry substituce ve spotřebě (MRSC) prvního i druhého spotřebitele shodné. MRSC1 = MRSC2 , Proč to platí: grafické vysvětlení, vysvětlení na příkladu. Praktický význam: směnou lze obvykle zvýšit uţitek obou spotřebitelů (jednotliví spotřebitelé mají obvykle odlišné svoje MRSC). Blíţe: viz kapitola 10.3 učebnice Nastolování všeobecné rovnováhy Podmínka všeobecné rovnováhy: mezní míra substituce u daných produktů musí být rovna mezní míře transformace těchto produktů. MRSC = MRTP Pokud jsou MRSC a MRTP odlišné: výrobci stanovili odlišné poměry cen prvního a druhého statku, neţ je poměr cen, za které tyto statky chtějí spotřebitelé kupovat. Grafické znázornění nerovnováhy (pro níţe uvedenou situaci). Vysvětlení pro situaci: MRTP = Q´1 : Q´2 = 2:1, MRSC = Q´1 : Q´2 = 1:2 Co se děje: 1. Cena statku Q´1, kterou stanovili producenti, je pro spotřebitele nízká, cena statku Q´2 stanovená producenty je pro spotřebitele vysoká. 2. Spotřebitelé by za ceny, s nimiţ by přišli výrobci, kupovali první statek a nekupovali druhý statek. Tím, jak by spotřebitelé preferovali první statek a nepreferovali druhý statek, by postupně docházelo ke změně jejich MRSC, dříve nebo později by začal působit zákon klesajícího mezního uţitku – jednotka statku, které se spotřebitelé vzdávají, by pro ně měla stále větší a větší uţitek, a naopak jednotka statku, kterou získávají, by pro ně měla menší a menší uţitek. Za jednotku statku, kterého se spotřebitelé vzdávají, by tedy chtěli stále více a více jednotek statku, který získávají. Čili by se měnily spotřebitelské mezní míry substituce ve spotřebě. 3. Na trhu prvního statku by vznikl nedostatek, na trhu druhého statku přebytek. 4. Výrobci by zjistili, ţe mohou zvyšovat cenu prvního statku, a ţe musí sniţovat cenu druhého statku. Změnil by se tedy cenový poměr mezi prvním a druhým statkem. 5. Výrobci vyrábějící první statek by dosahovali kladného ekonomického zisku, výrobci vyrábějící druhý statek by se dostali do ekonomické ztráty. 6. Do odvětví, ve kterém se vyrábí první statek, by začali vstupovat další výrobci, a z odvětví, ve kterém se vyrábí druhý statek, by začali výrobci vystupovat. 7. Zvýšení výroby prvního statku a sníţení výroby druhého statku povede k tomu, ţe se dříve nebo později začnou měnit mezní míry transformace produktu u obou statků. Dříve nebo později by k produkci prvního statku začaly být pouţívány i výrobní
faktory (vstupy), které se více hodí k produkci druhého statku. Tyto výrobní faktory by tedy nevyrobily tolik jednotek prvního statku, ale jejich přesunem na produkci prvního statku dojde k velkému poklesu produkce druhého statku. Jinými slovy, mění se MRTP producentů při produkci prvního a druhého statku. 8. Výše uvedené změny MRSC, cenových poměrů, a MRTP mezi prvním a druhým statkem by pokračovaly tak dlouho, dokud by nenastala zde zmíněná rovnost MRSC = MRTP, přičemţ obě míry budou rovny cenovému poměru obou statků. Jen v takovém případě nevzniká na ţádném trhu nerovnováha (přebytek nebo nedostatek) a nevyplatí se preferovat produkci jednoho statku na úkor jiného statku. Grafické znázornění vytváření rovnováhy v krabicovém diagramu. Komplexní zachycení nastolování všeobecné rovnováhy: - MRSC ≠ MRTP, - Mezní míra transformace produktu (MRTP) je 1 Q´2 ku 2 Q´1, výrobci tedy nabízejí statek Q´2 dvakrát dráţ neţ statek Q´1. - Mezní míra substituce ve spotřebě (MRSC) je ale 2 Q´2 ku 1 Q´1, pro spotřebitele je tedy naopak statek Q´1 dvakrát uţitečnější neţ statek Q´2. - V odvětví Q´1vzniká nedostatek na trhu statků, v odvětví Q´2 přebytek. - Statek Q´1 je pro spotřebitele dvakrát uţitečnější neţ statek Q´2. Firmy ale nabízejí spotřebitelům statek Q´1 levněji, neţ za kolik jsou spotřebitelé ochotni statek Q´1 koupit, a proto budou spotřebitelé statek Q´1 více poptávat. Aby firmy zamezily zvýšené poptávce ze strany spotřebitelů (nemají dostatek statků Q´1), musí statek Q´1 zdraţit. - V případě statku Q´2 jde o zcela opačnou situaci. Pro spotřebitele je tento statek méně uţitečný a firmy jim ho nabízejí draho. V takovém případě spotřebitelé nebudou statek Q´2 kupovat. Aby firmy tento statek prodaly, musí ho zlevnit. - Zvýšení ceny statku Q´1 povede k tomu, ţe firmy začnou tento statek více vyrábět. Pokles ceny statku Q´2 povede k tomu, ţe tohoto statku firmy začnou produkovat méně. - Zvýšení produkce statku Q´1 vede k tomu, ţe se mění mezní míra transformace produktu (MRTP), - Spotřebitelé zvyšují spotřebu statku Q´1 a sniţují spotřebu statku Q´2, mění se jejich mezní míry substituce (MRSC). - Před změnou cen firmy vytvářely jak v odvětví statku Q´1, tak v odvětví statku Q´2, nulový ekonomický zisk na jednotku (EP/Q´1 = EP/Q´2 = 0). - Růst ceny statku Q´1 vede k tomu, ţe v odvětví statku Q´1 začnou firmy dosahovat kladného ekonomického zisku na jednotku (EP/ Q´1 > 0). Pokles ceny statku Q´2 vede k tomu, ţe v odvětví statku Q´2 začnou firmy dosahovat záporného ekonomického zisku (EP/Q´2 < 0). - Firmy proto, ţe v odvětví statku Q´1 dosahují kladného ekonomického zisku na jednotku (EP/ Q´1 > 0), přicházejí do tohoto odvětví výroby. Naopak, proto, ţe firmy v odvětví statku Q´2 dosahují záporného ekonomického zisku na jednotku (EP/Q´2 < 0), odcházejí z tohoto odvětví. Příchod firem do odvětví statku Q´1 však vede k poklesu ceny na úroveň, při níţ firmy dosahují nulového ekonomického zisku na jednotku (EP/ Q´1 = 0). Odchod firem z odvětví statku Q´2 však vede k růstu ceny na úroveň, při níţ firmy dosahují nulového ekonomického zisku na jednotku (EP/ Q´2 = 0). Grafické znázornění. Blíţe: viz kapitola 10.4 učebnice
Podmínky a význam všeobecné rovnováhy 1. Mezní míra technické substituce (kaţdého) jednoho vstupu za druhý musí být stejná pro oba (všechny) výstupy. 2. Mezní míra substituce ve spotřebě (kaţdého) jednoho výstupu za druhý musí být stejná pro oba (všechny) spotřebitele. 3. Společná míra substituce ve spotřebě se musí rovnat společné míře transformace produktu pro oba (všechny) výstupy. Za těchto podmínek současně platí, ţe poměrná cena výstupů (poměr ceny jednoho statku ke druhému) se rovná mezní míře substituce ve spotřebě a mezní míře transformace produktu při jejich výrobě. Matematicky vyjádřeno platí: MRSC = MRTP = Q´2/Q´1 = PQ´1/PQ´2 Všeobecná rovnováha je statickým stavem, kaţdá změna vyvádí systém z rovnováhy. V kaţdém okamţiku působí v reálném ekonomickém systému dva protichůdné vlivy: 1. Adaptační chování ekonomických subjektů na základě informací zprostředkovaných trţním mechanismem a jím generovanou cenou statků, které usměrňuje ekonomický systém k rovnováze. 2. Inovační chování ekonomických subjektů (také podněcované informacemi poskytovaných v cenách), které vyvádí ekonomický systém z rovnováhy (mění podmínky rovnováhy). Model všeobecné rovnováhy je model dokonalé konkurence. K nastolování všeobecné rovnováhy dochází i v nedokonalé konkurenci – pokud jsou náklady spojené se vstupem do odvětví a odchodem z odvětví niţší neţ zisk, který ze změny plyne, bude k nastolování docházet. Zpravidla přitom platí, ţe dříve nebo později nastolování všeobecné rovnováhy výhodné být přestane. Jinými slovy, i v nedokonalé konkurenci k nastolování všeobecné rovnováhy dochází, obvykle však není zcela dosaţena, a to právě proto, ţe naprosté dosaţení není pro jednotlivé subjekty výhodné – náklady spojené s nastolením přesáhnou přínosy z něho plynoucí. Blíţe: viz kapitola 10.5 učebnice
Důleţité: Model všeobecné rovnováhy, proč model 2*2*2*2. Rovnováha ve výrobě, krabicový diagram, izokvanta prvního a druhého statku, kdy rovnováha ve výrobě nastává. Podmínka rovnováhy (MRTS1 = MRTS2). Odvození hranice produkčních moţností z krabicového diagramu, mezní míra transformace produktu. Kdy nelze celospolečensky zvýšit produkci (MRTP1 = MRTP2). Rovnost za situace jeden vstup, jeden výstup, dvě firmy. Rovnováha ve spotřebě, indiferenční křivka, indiferenční křiky prvního a druhého spotřebitele, kdy nastává rovnováha ve spotřebě. Podmínka rovnováhy (MRSC1 = MRSC2). Podmínka všeobecné rovnováhy (MRSC = MRTP), co nastává, pokud se tyto míry nerovnají, jak probíhá proces nastolování rovnováhy. Všeobecná rovnováha a nedokonalá konkurence. Co zde není jasné?
Po prostudování výše textu k jedenácté přednášce a příslušných pasáţí učebnice byste měli být schopni zodpovědět následující zkouškové otázky: 12. Vyjádření efektivnosti ve výrobě s vyuţitím tzv. krabicového digramu. Izokvanty a jejich podstata. Odvození a podstata hranice produkčních moţností. Mezní míra technické substituce (MRTS) a mezní míra transformace produktu (MRTP). Vztah MRTS, respektive MRTP a poměru cen výrobních faktorů, respektive statků. 13. Vyjádření efektivnosti směny s vyuţitím tzv. krabicového digramu. Indiferenční křivky dvou spotřebitelů. Smluvní křivka. Mezní míra substituce ve směně (MRSC). Vztah MRSC a poměru cen statků. 14. Výrobně spotřební efektivnost a vytváření ceny v ekonomickém systému. Procesy směřující k rovnováze, pokud se nerovná MRSC a MRTP včetně grafického vyjádření. Význam modelu všeobecné rovnováhy, nastolování všeobecné rovnováhy v nedokonalé konkurenci.
Dvanáctá přednáška Obsah přednášky: Mikroekonomická role státu Pozitivní a normativní pohled v ekonomii Pozitivní pohled v ekonomii rozebírá „co je“ - jaká je ekonomická realita, případně co se stane - „jaká bude ekonomická realita“ pokud se uskuteční nějaká činnost. Normativní pohled v ekonomii říká, jaká by ekonomická realita měla být, co je správné a co nesprávné. Blíţe: viz kapitola 11.1 učebnice Funkce státu - Funkce alokační: veřejný sektor umoţňuje, aby na základě veřejné volby byly pořízeny takové statky, které zvyšují uţitek ekonomických subjektů, a které by v důsledku působení samotného trţního mechanismu pořízeny nebyly, příp. byly pořízeny v menším či větším rozsahu, neţ odpovídá principu optima. Ekonomická teorie v případě alokační funkce hovoří o trţních selháních – některé statky nejsou produkovány v optimálním mnoţství, respektive za optimální cenu. - Funkce redistribuční: nazývaná téţ funkce solidární, tj. kdy jsou na základě ekonomické volby přerozdělovány zdroje tak, aby se část obyvatelstva neocitla ve stavu krajní nouze a aby byly zabezpečeny důstojné podmínky pro ţivot kaţdého, kdo by se v tíţivé situaci ocitl. - Funkce stabilizační: v makroekonomickém smyslu, tj. funkce, při které jde o tlumení ekonomických cyklů, o stabilizaci ukazatelů typu hrubý domácí produkt, míra nezaměstnanosti, míra inflace atd.; touto funkcí veřejného sektoru se zabývá makroekonomie. - Funkce legislativní a regulační: stát vytváří pravidla správného chování, stanoví, co je dovoleno a co nikoliv. I díky existenci těchto pravidel můţe existovat a fungovat trh, jednotlivé subjekty mohou vstupovat do vzájemných trţních interakcí. Pravidla dávají šanci, ţe strany, které do jednotlivých interakcí vstupují s nepoctivým úmyslem, s cílem někoho poškodit apod., budou sankcionovány, čili ţe se jim nepoctivé jednání nevyplatí. Při neexistenci pravidel se naopak nepoctivé jednání můţe vyplácet, daná skutečnost však bude zabraňovat rozvoji trţního mechanismu.
Blíţe: viz kapitola 11.2 učebnice
Alokační funkce - veřejné statky Plně dělitelný (rivalitní) statek můţe spotřebovávat pouze právě jeden spotřebitel.
Nedělitelný statek můţe najednou spotřebovávat více spotřebitelů.
Odlišný způsob tvorby trţní poptávkové křivky u plně dělitelných statků (sčítají se poptávaná mnoţství pro dané ceny) a u nedělitelných statků (sčítají se ceny, tj. mezní uţitky pro daná mnoţství). Zdůvodnění proč, grafické znázornění.
Důsledky toho, pokud se v případě nedělitelného statku spotřebitelé nedohodnou a nebudou ochotni za statek společně platit. Vysvětlení efektu černého pasaţéra. Grafické znázornění.
Vedle nedělitelnosti existuje u statků ještě kategorie nevylučitelnosti ze spotřeby – nelze ze spotřeby vyloučit ty spotřebitele, kteří za spotřebu nejsou ochotni nebo schopni platit. Typologie statků: -
-
čistě soukromé statky: ze spotřeby lze vyloučit ty spotřebitele, kteří za jejich spotřebu nejsou schopni nebo ochotni platit. Tyto statky jsou rivalitní, tj. můţe je spotřebovávat pouze jeden člověk či malá skupina lidí. statky kolektivní spotřeby: rivalitní statky, čili statky, které můţe spotřebovávat jeden člověk nebo malá skupina lidí, ale statky nevylučitelné ze spotřeby, čili statky, kde nelze ze spotřeby vyloučit ty, kteří za spotřebu nejsou schopni nebo ochotni platit, respektive toto vyloučení by bylo spojeno s příliš vysokými náklady. smíšené statky: statky vylučitelné ze spotřeby, ale nerivalitní, čili statky, které můţe najednou spotřebovávat prakticky neomezený počet osob (tj. plně nedělitelné statky). veřejné statky: statky nevylučitelné ze spotřeby: nelze vyloučit ze spotřeby ty, kteří nejsou schopni nebo ochotni platit, respektive toto vyloučení by bylo spojeno s příliš velkými náklady. Pro tyto statky rovněţ platí, ţe jsou nerivalitní ve spotřebě: daný statek můţe najednou spotřebovávat prakticky neomezený počet osob. V důsledku nevylučitelnosti ze spotřeby většina spotřebitelů nebude za svoji spotřebu veřejných statků platit, jinými slovy, spotřebitelé se budou chovat jako černí pasaţéři. Pokud by soukromí producenti takové statky produkovali, nedostanou za ně od spotřebitelů zaplaceno, takţe nepokryjí ani své náklady – tento jev je nazýván efektem černého pasaţéra.
Moţné soukromé poskytování veřejných statků.
Blíţe: viz kapitola 11.3 učebnice
Alokační funkce - pozitivní externalita Pozitivní externalitu lze definovat jako prospěch/uţitek, za který příjemce prospěchu/uţitku neplatí. Příklady na pozitivní externalitu. Důsledky pozitivní externality – je produkováno niţší neţ optimální mnoţství statků. Grafické znázornění. Státní řešení pozitivních externalit: - sám bude statky přinášející pozitivní externalitu produkovat - objedná si tyto statky od soukromých producentů, zaplatí za ně, obyvatelům je potom bude poskytovat zdarma - poskytne dotaci producentům těchto statků, aby statků s pozitivní externalitou produkovali více - přikáţe producentům, aby se chovali určitým způsobem (např. aby nekáceli les) Blíţe: viz kapitola 11.4 učebnice
Alokační funkce - negativní externalita Negativní externalitu lze definovat jako škodu nebo náklad, který ten, kdo danou škodu/náklad způsobí, nemusí hradit. Příklady na negativní externalitu. Důsledky negativní externality – je produkováno vyšší neţ optimální mnoţství statků. Grafické znázornění. Státní zásahy: - zákaz způsobovat negativní externalitu nebo příkaz způsobovat ji jen v určité míře - zdanění činností způsobujících negativní externalitu. Jak pozitivní tak negativní externality lze řešit trţně, vyjednáváním příslušných subjektů. Náklady na vyjednávání apod. (transakční náklady) nesmí být vysoké. Transakční náklady jsou náklady spojené s vyjednáváním, uzavíráním a dodrţováním smluv (kontraktů, transakcí).
Blíţe: viz kapitola 11.5 učebnice
Alokační funkce - poručnické a obecně prospěšné statky Poručnické statky jsou statky, jejichţ spotřeba je povinná. Obecně prospěšné statky jsou statky, které jsou poskytovány za niţší neţ trţní cenu. Je tomu tak proto, ţe stát se domnívá, ţe spotřeba těchto statků je pro spotřebitele uţitečná, a ţe při trţní ceně by spotřebitelé nespotřebovávali pro ně optimální mnoţství statků. Příčina existence jak poručnických, tak obecně prospěšných statků: selhání individuálních preferencí. Blíţe: viz kapitola 11.6 učebnice
Redistribuční funkce Při redistribuci dochází k přerozdělování příjmu a bohatství – některým osobám je jejich příjem a bohatství, které plyne z jejich vlastnictví výrobních faktorů a produktivity těchto faktorů, odebrán a poskytnut jiným subjektům. Redistribuce se provádí za účelem srovnání majetkových (příjmových) rozdílů apod. Za hlavní důvod této funkce se udává nutnost zabezpečení určité míry solidarity ve společnosti (s těmi nejpotřebnějšími), přitom míra solidarity a její strukturovanost je určena veřejnou volbou a je zakotvena v zákonech. Blíţe: viz kapitola 11.7 učebnice
Legislativní a regulační funkce Podstatou legislativní funkce státu je tvorba pravidel, kterými se při svém jednání lidé musí řídit. Regulační funkce státu spočívá v kontrole, zda-li se tak vskutku děje. Důvod: bez pravidel by trh nefungoval. Stát se prozatím ukazuje jako nejvhodnější forma organizace pro vytváření pravidel správného chování i pro jejich vynucování. Důvodem je monopolní postavení, které v dané oblasti má.
Bez legislativy a regulace by řada subjektů zneuţívala svého postavení, poškozovala by tzv. slabší smluvní stranu. Slabší smluvní strana je subjekt, který při uzavírání kontraktů apod. disponuje menším mnoţstvím informací, znalostí apod., přičemţ daná skutečnost můţe být ostatními subjekty zneuţita v neprospěch slabší smluvní strany.
Pravidla správného chování i pravidla regulace mohou mít formální charakter (např. v podobě zákonů, vyhlášek), mohou mít ale i neformální dohodu (např. v podobě obchodních zvyklostí). K neformálním pravidlům patří i morální pravidla, pravidla, která obsahují nejrůznější náboţenské systémy, pravidla, která jsou udrţována na úrovni určitých společenství (rodin, vesnic apod.). Soudobá ekonomická teorie tyto formální i neformální pravidla nazývá pojmem instituce.
Význam ochrany vlastnictví.
Blíţe: viz kapitola 11.8 učebnice
Důleţité: normativní a pozitivní pohled v ekonomii, jednotlivé funkce státu (veřejného statku). Alokační funkce, nedělitelnost ve spotřebě – poptávková křivka po nedělitelných a dělitelných statcích, nevylučitelnost ve spotřebě, efekt černého pasaţéra, veřejný statek. Pozitivní a negativní externalita. Poručnické a obecně prospěšné statky. Redistribuční funkce, legislativní a regulační funkce.
Co zde není jasné?
Po prostudování textu k dvanácté přednášce a příslušných pasáţí učebnice byste měli být schopni zodpovědět následující zkouškové otázky: 15. Hlavní mikroekonomické funkce vlády. Nedělitelné a dělitelné statky, veřejné, obecně prospěšné a poručnické statky. Problematika externalit a její řešení, grafické vyjádření. Redistribuční funkce státu, legislativní a regulační funkce státu.
