Prvňáčci byli pasováni na čtenáře

Za odměnu jsme jeli na výstavu Play Broumovsko

Prvňáčci byli pasováni na čtenáře

ŠKOLNÍ ČASOPIS ZIP, ZŠ JAVORNICKÁ RYCHNOV N.KN.

Velikonoční „emani“ a malování na hedvábí MÁME RADOST ZE SVÉ PRÁCE!

Velikonoční „emani“ neboli ručně šité brože, které vycházejí z tvaru vajíčka, nás docela pobavili.

Malování na hedvábí při pracovních činnostech už na naší škole nikoho nepřekvapí. Na konci školního roku malují žákyně 9. ročníku své kapesníčky už několik let. Ale dívky jsou i letos na svá dílka náležitě pyšné. Jistě právem – podívejte se, jak se jim práce dařila.

ZŠ JAVORNICKÁ 1596, 516 01 Rychnov nad Kněžnou | tel. 494 531 952 | www.zs-javornicka-rk.cz

ŠKOLNÍ ČASOPIS ZIP, ZŠ JAVORNICKÁ RYCHNOV N. KN .

PRÁZDNINY JSOU ZA DVEŘMI N ÁŠ Š KO LN Í Č ASO PI S V Y C H ÁZÍ U Ž 1 1 . R O K !

4. číslo školního roku 2013/2014

SV É PŘ ÍSPĚV KY N E BO N Á PAD Y M Ů ŽET E PO SÍ LA T N A ZI P . C A S@ SE ZN A M . C Z

Milí žáci, dříve než se s Vámi rozloučím s přáním, aby letošní letní prázdniny byly ty nejúžasnější, Vám chci ještě malinko promluvit do duše. Jste generací 21. století. Máte před sebou úžasné možnosti. Prosím Vás, nepromarněte je. Zvyšte svou píli a zvědavost. Cvičte sebekázeň. Pokud to dodržíte, budete velmi dobří. Pokud to dodržíte, nemusíte pochybovat, že něco nedokážete. Máte v sobě velmi mnoho dobrého, dejte tomu vyniknout. Že píši pravdivá slova, dokládají výsledky těch, kteří se již mým doporučením řídí. Velká řada úspěchů dosažených v letošním školním roce jak ve sportovních soutěžích, tak ve znalostních soutěžích, je toho dokladem. Všem šikulům za to děkuji. Přeji Vám mnoho slunečných dnů. Váš M.Kotek, ř.š.

VÍČKA PRO MICHALKUSBĚR POKRAČUJE Milí čtenáři, chceme vám oznámit, že třída 7. A (a také někteří žáci z ostatních tříd a učitelé) se zúčastnili sběru víček pro Michalku z Třebechovic. Celkem jsme nasbírali přes 20 kg. A také jsme se s víčky vyfotili. Ale SBĚR STÁLE POKRAČUJE!!!


ŠKOLNÍ ČASOPIS ZIP, ZŠ JAVORNICKÁ RYCHNOV N. KN.

Prvňáčci byli pasováni na čtenáře UŽ ZNÁME VŠECHNA TISKACÍ A PSACÍ PÍSMENA NAŠÍ ABECEDY !

Když nám v polovině listopadu Písmenkový král otevřel díky znalosti všech tiskacích písmen cestu ke knížkám, na nic jsme nečekali a četli. Navštívili jsme knihovnu, kde jsme se od paní knihovnice dozvěděli mnoho zajímavých informací. A v květnu se na naší slavnosti objevili král s královnou, kteří nás za všechny hrdiny pohádek, příběhů a básní, spisovatele, rodiče i učitele, pasovali na čtenáře. Ale nejdřív jsme museli předvést, že umíme číst! Děkujeme rodičům, vedení školy, ale také královskému páru Lucce Martincové a Víťovi Špačkovi, žákům devátého ročníku, za hezkou oslavu. Čtenáři z I. B



Angličtina s druháčky tak trochu jinak… SEDMÁCI SI SPOLU S PANÍ UČITELKOU EVOU MATĚJKOVOU PŘIPRAVILI PRO SVÉ SPOLUŽÁKY Z DRUHÉ TŘÍDY ZAJÍMAVÝ PROJEKT. My jsme se stali na jednu hodinu učiteli angličtiny ve třídě 2. B. Připravili jsme si pro druháčky pracovní list a hry na interaktivní tabuli. Příprava nám dala dost práce, ale výsledek stál za to. Zjistili jsme, že to není zas tak taková legrace být učitelem. Děti byly ze začátku trošku nervózní (stejně jako my), ale po chvíli nás to všechny přešlo a pořádně jsme si to užili!

Filip Pavlíček, Petra Mňuková

Nakonec jsme dětem položili otázky (samozřejmě v angličtině): 1. What is your name? 2. How old are you? 3. Have you got a pet? 3. Do you like english? Dostali jsme tyto odpovědi:

1. Linda 2. seven 3. no 4. little

1. Honzík 2. 8 3. no 4. yes

1. Filip 2. Bude mi eight. 3. yes 4. yes



Bohatý fotbalový rok Ve své zmenšené podobě jménem minifotbal je pro naše kluky tato prastará hra určitě jednou z nejoblíbenějších. Vykřiknout slovo „gól!!!“ je pro kluky všeho věku stále něčím magickým a nenahraditelným. Kouzlům tohoto sportu v letošním školním roce postupně neodolali hoši ze všech ročníků naší školy.

Na podzim začali ti nejstarší, „osmáci a deváťáci“ . Vůbec nehráli špatně, ale zbylo na ně nakonec to ne moc populární čtvrté místo. Tato parta však o pár týdnů později na medaile přece jen dosáhla, a sice na bronzové v rokytnickém okresním finále v halovém fotbale.

V posledním dubnovém týdnu bojovali ve svém okresním finále „šesťáci a sedmáci“ . Skončili stříbrní, když nestačili pouze na výborný tým z Častolovic.

Ležící Tadeáš Tobiška, vpředu zleva Maxim Usyk, Robert Suchánek, Vojtěch Herman, Patrik Ehl a Martin Adamec, vzadu stojí zleva Matěj Ehl, Tomáš Polívka,Michal Drašnar, David Cit a Dominik Švec

Ležící Viktor Dončenko, vpředu zleva Antonín Rais, Vojtěch Lihařík, Adam Novák, a Marek Dirlam, uprostřed stojí Jakub Kocman, vzadu stojí zleva Tadeáš Tobiška,David Diblík, Jakub Krubner a Jakub Procházka


ŠKOLNÍ ČASOPIS ZIP, ZŠ JAVORNICKÁ RYCHNOV N.KN. A byl tu květen a tradiční Mc Donald´s Cup pro žáky 1.stupně. Ti úplně nejmladší z 1.až 3.tříd obsadili po loňském prvenství letos také velmi cenné druhé místo, tentokrát za skvělým týmem z Opočna. Naši nejmenší kluci hráli výborně a s chutí. Napodobit se je o dva týdny později snažili i jejich spolužáci ze 4. a 5.tříd. Ti sice na rychnovském stadionu těsně a s velkou porcí smůly do bojů o medaile nepostoupili, ale za velmi dobrou hru uznání taktéž zaslouží.

Ležící Jan Paleček, vpředu zleva Samuel Brož, Denis Frint a Jan Štauber, vzadu stojí zleva Filip Pavlišta, Lukáš Procházka, Jaroslav Bílek, Jakub Lukášek a Lukáš Pišl

Ležící Zdeněk Paleček, klečící Tomáš Trs, vzadu stojí trenér Tomáš Králíček st., Stanislav Šípek, Oto Kirchschläger, David Gunar, Jiří Ullrich, Václav Peňáz, Daniel Rais, Tomáš Králíček, Jan Pišl, Daniel Ret, Matěj Pichert a Juraj Németh

Jsme moc rádi, že kluky fotbal baví a že právě naše škola , díky pořadatelství čtyř školních žákovských turnajů, může klukům z regionu Rychnovska pomoci dopřát prožití toho báječného a neopakovatelného pocitu radosti z prima hry jménem fotbal. A ještě poděkování … velký dík za obětavou pomoc při uspořádání a zajištění všech minifotbalových turnajů patří klubům FC Spartak Rychnov nad Kněžnou a TJ Velešov Doudleby nad Orlicí, Okresní radě Asociace školních sportovních klubů, dále ZŠ v Rokytnici v Orlických horách, jmenovitě pak panu Miroslavu Rückerovi, Petru Reichlovi, Zdeňku Altovi, Filipu a Václavu Leimerovým, Františku Kotkovi, Václavu Hájkovi, Tomáši Králíčkovi, Josefu Brožovi, paní Janě Hartmanové , Ladislavu a Olze Frintovým a všem dalším, kteří nás v našem úsilí podporují . Děkujeme! ZŠ Rychnov n. Kn., Javornická ul. P.S.: Mnoho zajímavých fotografií pro nás na turnaji žáků 4.-5.tříd pořídil pan Petr Reichl z Rychnova n.Kn., můžete je zhlédnout v následujícím odkazu: http://www.fotbalfoto.cz/2014Jaro/Květen%202014%20(včetně%201.6.)/05.13%20%20Okresní%20finále%20Mc%20Donald´s%20Cup%202014%20-%20Rychnov%20nK/index.html



Londýnské echoes(1) ZÁJEZD DO LONDÝNA aneb JAK TO HODNOTÍ PAN UČITEL JANOVEC Učebnice angličtiny dětí školou povinných jsou protkány nejen slovní zásobou a gramatickými poučkami, nýbrž i nejrůznějšími fakty o anglicky mluvících zemích. K magnetům nejsilněji přitahujícím studentské duše patří bezesporu i ikonické město na Temži – Londýn. Není tedy divu, že se stal hlavním cílem zájezdu, který naše škola uskutečnila ve spolupráci se ZŠ Rokytnice V Orl. h., Javornice a Slatina n. Zd. Intenzivní týdenní sightseeing(2) začal úmornou dvacetihodinovou cestou autobusem a trajektem, kterou zpříjemňoval nekontrolovatelný rozkmit teenagerovských hlasivek i občasný zasvěcený komentář paní průvodkyně Olgy . Ranní rozbřesk nám připravil skvostné přivítání na anglický způsob – ostře řezané křídové útesy doverského přístavu. A pak jsme se konečně vrhli do víru osmimilionového panoptika tvarů, barev, zvuků a vůní. Letmým pohledem na Saint Pauls Cathedral(3) započal maraton starobylých památek, skvostných muzeí, pestrobarevných parků a nezapomenutelných událostí. Mezi highlights(4) prvního, ještě poněkud deštivého dne se zařadilo 1,5 tuny zlata a drahých kamenů proměněných v korunovační a sakrální klenoty všeho druhu v pevnosti Tower(5). Zde přítomní beefeaters(6) pořvávali směrem k nadšenému obecenstvu více či méně uvěřitelné historky z okolí anglického trůnu i ložnice. Skryté choutky militantní části zájezdu byly ukojeny návštěvou towerské mučírny a zbrojírny či válečného křižníku HMS Belfast. Byli jsme tam všichni… Na řadu samozřejmě přišel i ostrovní etalon nezdravé stravy fish and chips(7). Ujít jsme si nenechali ani superstar mezi londýnským mosty – Tower Bridge(8).

dorazil na meeting point(9), kde na nás čekali noví, „ adoptivní „rodiče. „Brown! Meckenzie! Bond!“ Do éteru létaly z počátku nic neříkající jména našich nových opatrovníků. Hloučky dětí se plny očekávání trousily vstříc cizím lidem, nechány napospas britskému ubytovacímu systému v hostitelských rodinách. Všemu velela neustále pokuřující operátorka Debbie, která se svým naturelem ve změti otčímů a macech nejrůznějších ras a vyznání působila snad nejméně důvěryhodným dojmem. Vše ovšem fungovalo, když ne na jedničku, tak řekněme uspokojivě. Žáci se vždy ráno a večer poslušně scházeli a rozcházeli na smluveném místě obohaceni o nové dojmy, zážitky, nedorozumění, trapasy, které si s rodinami užili. Druhé londýnské ráno začalo obligátním prozkoumáním svačinových balíčků od rodin. Sandwich nebo houska, octové či krevetové brambůrky, pitíčko, sladkůstka, šťastlivci našli i ovoce. Taková je představa o vyvážené stravě dle samozvaných britských dietologů. Yummy(10)! Hlavním lákadlem byla tentokrát Greenwich Observatory(11) s proslulým nultým poledníkem. Samozřejmě že většina z nás neodolala a nechala spočinout svůj rozkrok na dělicí čáře mezi východní a západní polokoulí. V nedalekém Maritime(12) Museum jsme mohli poprvé poodhalit filosofii prohlídek britských muzeí. Koukat se? Dobré? Sáhnout si? Lepší? Prožít? Haleluja! Žáci prožívali muzea ještě několikrát, ale ne a ne se nabažit. V námořním muzeu to byl např. všemi smysly přijímaný, slavný i pohnutý osud admirála Nelsona. Odpolední návštěva Natural History(13) Museum a také Science(14) Museum byla třešničkou na výtečném britském muzejním dortu. Technici v řadách účastníků londýnské mise si přišli na své při návštěvě monstrózního protipovodňového díla Thames Barriers(15), které vypadá, jakoby někdo rozebral a vedle sebe narovnal jednotlivé části sydneyské opery.

Sedmá hodina večerní se stala pro většinu osazenstva zájezdu momentem vpravdě napínavým, neb autobus


ŠKOLNÍ ČASOPIS ZIP, ZŠ JAVORNICKÁ RYCHNOV N. KN. Výlet se pomalu ale jistě lámal do své druhé poloviny, a poněvadž se putování po přehuštěném Londýně jevilo poněkud náročné, naordinovala nám paní průvodkyně odpočinek v přímořském lázeňském letovisku Brighton. Den byl opět jako vymalovaný, pročež jsme uvítali přímo snovou túrku nad majestátnými útesy místa zvaného Beachy Head. Pohled na naváděcí majáky vzbuzoval přímo nutkavou potřebu udělat stovky snímků této až kýčovitě okouzlující části ostrovů. Samotný Brighton nás pak přivítal poklidným koloběhem života na místní pláži i neodolatelnými slevami místního obchodního domu, kde se pro mnohé rozhodovalo o úspěchu či neúspěchu celého zájezdu. Nejzářivější perly našeho výletování jsme si nechali až na závěrečný den. Nejprve jsme však uronili slzu, u některých smutku, u jiných radosti, když jsme se loučili s britskými rodinami. Některým žákům se z rodin nechtělo, což jeden z nich demonstroval zapomenutou peněženkou v předsíni. Drobné zdržení nás poprvé v celém týdnu uchránilo při cestě do centra od všudypřítomných dopravních zácp. V rychlém sledu pak průvodkyně Olga vytahovala jeden trumf za druhým. Big Ben, House of Parliament, Westminster Abbey(16). Paměťové karty našich elektronických mazlíčků se plnily po okraj. Po nedůstojné přetahované o místo před bránou do Buckinghamského paláce jsme byli velmi vděčni za dočasné útočiště v nedalekém St James´s parku, plném přítulného zvířectva všeho druhu. I zde, jako nesčetněkrát předtím, si žáci poklábosili s místními komunikativními vrstevníky ve slušivých školních uniformách i s některými šťastlivci z tisíců turistů. Náš čas v britské metropoli se pomalu ale jistě chýlil ke svému konci. Jako v dobře napsaném filmu (ovšem nikoliv v klasické britské černé komedii) i náš výlet spěl ke svému vyvrcholení. Tím se bezesporu stala rekapitulační vyhlídková otočka na proslulém „ruském“ kole London Eye. „Tam jsme byli! Tady taky! Dáme selfie(17) s Big Benem!“ Holky a kluci se z ptačí perspektivy loučili s městem, které se nesmazatelně vrylo do našich mozkoven.

nezapomněli sáhnout na sochu lva na Trafalgar Square(18). Protože jak známo: „Pohladíš-li lva u pomníku admirála Nelsona, určitě se do Londýna ještě vrátíš!“ Děkujeme všem účastníkům zájezdu, že se chovali velmi ukázněně a rozumně, paní průvodkyni Olze za mimořádnou ohebnost při vymýšlení co možná nejefektivnějších tras a řidičům, že nám nerozdávali podšálky.

Slovníček: 1. echoes /ˈekəʊs/ ozvěny 2. sightseeing /ˈsaɪtˌsiːɪŋ/ cestování za zajímavými místy (často památkami) 3. cathedral /kəˈθiːdrəl/ katedrála 4. highlight /ˈhaɪˌlaɪts/ zlatý hřeb 5. tower /ˈtaʊə(r)/ věž 6. beefeaters /ˈbiːfˌiːtə(r)s/ strážci v pevnosti Tower 7. fish and chips /fɪʃ ən /tʃɪps/ ryba a hranolky 8. bridge /brɪdʒ/ most 9. meeting point /ˈmiːtɪŋ pɔɪnt/ místo srazu 10. yummy /ˈjʌmi/ chutné 11. observatory /əbˈzɜː(r)vətri/ hvězdárna 12. maritime /ˈmærɪˌtaɪm/ námořní 13. natural history /ˈnætʃ(ə)rəl ˈhɪst(ə)ri/přírodo-historické 14. science /ˈsaɪəns/ věda 15. Thames Barriers /tɛmz /ˈbæriə(r)s/ Bariéry na řece Temži 16. abbey /ˈæbi/ opatství 17. selfie /ˈselfi/ autoportrét (fotografický) 18. square /skweə(r)/ náměstí

Tak ještě na skok na pohlednicové Piccadilly Circus, kde se nádhernému prosluněnému odpoledni snažily vyrovnat všudypřítomné neonové reklamy. Ovšem Marně! Žáci odolávali všudypřítomným lákadlům obchodů a stánků, pouličních prodejců či kejklířů. Také marně! Před zpátečním autobusovým martyriem jsme si ještě



Sběr papíru CELKEM JSME ODEVZDALI TÉMĚŘ REKORDNÍCH 11 TUN!!! 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.

6.C - 2119 kg 7.A - 1528 kg 9.B – 1503 kg 8.B – 1051 kg 8.A – 977 kg 6.B – 971 kg 6.A – 880 kg 8.C – 792 kg 7.B – 633 kg 9.A – 299 kg

Všem, co něco do sběru přinesli, moc děkujeme!!! 

Než dáte papír do sběru, můžete si vyrobit např. origami, kusudama,….

Jak vznikl papír?

Nikol D. , Dýna L., Terka M.

NEŽ BYL VYNALEZEN PAPÍR, PSALI STAŘÍ SUMEROVÉ NA HLINĚNÉ DESTIČKY. Jak vlastně vznikl papír? Dnes najdeme papír všude – jsou z něj vyrobeny např. knížky, časopisy, poznámkové bloky… Ale před tisíci lety ho nikdo neměl. Kde se tedy vzal? Předchůdci papíru Písmo bylo vynalezeno dlouho před papírem a lidé museli na něco psát – někdo psal na hliněné destičky a musel čekat, až hlína uschne. Jiní psali na stromovou kůru, ale oba materiály byly těžké. Indové psali na listy, které sice byly lehké, ale brzo se rozpadly. Číňané používali hedvábí, ale látka byla drahá a snadno se trhala. Papyrus Až Egypťané přišli asi před 5000 lety na něco nového. Ze stébel vodní rostliny zvané šáchor papyrový začali složitým způsobem vyrábět archy papyru. Papyrus byl skvělým materiálem na psaní, ale jeho výroba byla drahá a trvala dlouho a mohli si ho dovolit jenom bohatí lidé. Nový recept Číňané dospěli jako první k předchůdci dnešního papíru. Rádi si zapisovali – dějiny, seznamy, zákony, básně i příběhy. Kolem roku 100 se

pokusil dvorní úředník Ts´ai´Lun psát na něco levnějšího, než bylo hedvábí. Rozemlel stromovou kůru, konopí a bavlněné hadry, smísil drť s vodou, protlačil hmotu řídkou látkou a vytlačil z ní vodu. Potom nechal plát usušit. Výsledkem byl lehký papír na psaní. Ts´ai´Lun vyrobil první moderní papír. Byl levný a rychle se rozšířil. Od počátku 15. stol. lidé po celé Asii a Evropě vyráběli papír z hadrů a rozemletých rostlin. Vosí hnízda V roce 1719 si francouzský vědec Réaumur povšiml, že některé vosy žvýkají dřevo a pak z něj dělají hnízda. Tak ho napadlo, že by se mohl papír vyrábět ze dřeva. Velký obchod Výrobci papíru se chopili Réaumurova nápadu a zkusili vyrobit papír z dřevěné kaše. Byli úspěšní. Čínští papírníci začali do hmoty přidávat i staré vyřazené knihy. A tak vznikla recyklace papíru. Radek Sláma, 8. C



Výlet za odměnu JSME PYŠNÍ NA TO, ŽE V NAŠÍ ŠKOLE MÁME TOLIK ŽÁKŮ, KTEŘÍ SI ZASLOUŽÍ ODMĚNU! Jak už se v naší škole stalo tradicí, tak se i tento rok konal výlet za odměnu. Jako obvykle v režii paní učitelky Abelové. Letos nás čekala interaktivní výstava v Broumově. Ve středu 28. 5. jsme se sešli před novou budovou a přesunuli se na „autobusák“, odkud jsme vyrazili přímo do Broumova. Cesta nám rychle ubíhala a již jsme byli na místě. Byli jsme velmi zvědaví, co nás to vlastně čeká. Zanedlouho nám paní učitelky rozdaly oranžové pásky na ruce a o poté, co jsme se „okroužkovali“, jsme ještě vyrazili do centra města, protože jsme měli trochu volného času. Na náměstí jsme měli rozchod, a tak měl každý příležitost koupit si, co chce. Rychle to uteklo a my jsme se museli vrátit do areálu, kde výstava probíhá. Nejprve jsme si vše odložili do šaten a potom jsme se shromáždili v malé místnosti, kde jsme dostali další pokyny. Rozdělili jsme se do skupin po třech nebo po čtyřech a bylo nám rozdáno asi patnáct otázek k jednotlivým exponátům. S příslibem, že nejlepší skupina dostane jedničku z fyziky, jsme se rozběhli do tmavého sálu. Zde na nás čekaly již zmíněné exponáty. Každý z nich nám ukazoval, jak fungují fyzikální zákony. Myslím, že jsme se toho hodně naučili a zopakovali, ale co je hlavní, bavilo nás to. A kdo si prošel celý tmavý sál, mohl se přesunout do světlého, kde expozice pokračovala. Pomalu se naše kartičky plnily odpověďmi na otázky a výstava byla u konce. Abychom se dozvěděli správné řešení, sešli jsme se všichni ve světlém sále a společně si odpovědi zkontrolovali. Myslím, že jsme dopadli docela dobře. Rozloučili jsme se s organizátory, poděkovali a s hlavou plnou zážitků nasedli do autobusu, který nás odvezl domů. Celou akci hodnotím jako zajímavou a zábavnou a myslím, že nemluvím jen za sebe, když řeknu: užili jsme si to! Děkujeme paní učitelce Abelové a Hovorkové za zorganizování! Terka Mentziková, 9. B

Děkujeme všem, kteří se výletu zúčastnili, za to, že jsou prostě fajn. Jsme moc rádi, že stále máme koho odměňovat. M. A.



Atletika v roce 1 I V LETOŠNÍM ROCE SE NÁM DAŘILO.

Krásně se na ně vzpomíná, obtížněji se na ně navazuje. Je to právě rok, kdy se naše čtyřbojařská skupina stala přeborníkem Královéhradeckého kraje. Už loni jsme si uvědomovali, že něco tak fantastického, jako je účast v celostátním finále, se hned tak opakovat asi nebude. A neopakuje se, ale kdo by čekal jenom pád, rozčarování a zklamání, ten by se mýlil.

Družstvo tvořili Tomáš Polívka, Michael Harom, Michal Drašnar, Dominik Švec, Martin Adamec a Matěj Hanzlíček. V říjnovém atletickém přeboru jednotlivců v Solnici to byla celá řada třetích, druhých, ale dokonce i prvních míst. Nejvíce vynikli David Mikuláš a Tomáš Hovorka svými přesvědčivými prvenstvími ve skoku vysokém a ve skoku dalekém. Na jaře se v atletickém čtyřboji v kategorii III (nepostupové) skvěle uvedla děvčata, která v okresním přeboru zvítězila. Družstvo tvořili Kateřina Hovorková, Nikol Marková, Bára Hübnerová, Veronika Frintová a Denisa Mazúchová. Chlapci v kategorii III (Matěj Ehl, Vojtěch Herman, Milan Štefek, Filip Pavlíček a Matouš Podolský) skončili druzí. A konečně nástupci Hovorky, Perháče, Ryšky, Rydla a Ehla dosáhli v nejprestižnější kategorii IV po velmi dobrém výkonu na třetí stupínek. Družstvo tvořili Tomáš Hovorka, David Mikuláš, Matěj Stýblo, Michal Drašnar a Petr Bašek.

Začali jsme pracovat s novými adepty atletiky. Přestože cesty k vavřínům jsou a ještě asi chvíli budou trnité, stojí za povšimnutí dost věcí z toho, co jsme letos v atletice dokázali. V září jsme se 2.místem v okrese probojovali v kategorii VI do krajského finále v přespolním běhu a mezi většinou středními školami jsme skončili sedmí.



I v okresní školní atletické lize se držíme v popředí startovního pole, zatím to před posledním červnovým kolem vypadá na celkové druhé místo v kategorii chlapců. Neztratili jsme se ani v okresním kole Odznaku všestrannosti olympijských vítězů, kde naše družstvo skončilo třetí a Nikol Marková postoupila v jednotlivcích do krajského finále. Úplně nejvíce nás těší, že stále nacházíme dost dětí, které chtějí sportovat a ve sportu něco dokázat. Ono to v té počítačové době s mládeží a pohybem nemusí být vždy a všude zase tak zlé, jak se to dnes mezi dospělými velmi často říká. Je chybou jenom konstatovat a nepřiložit ruku k dílu. My i nadále chceme a budeme dávat, co se pohybových aktivit týká, školním dětem velký prostor. Pan učitel Paleček MY DODÁVÁME: Děkujeme panu učiteli Palečkovi, který má obrovskou zásluhu na tom, že se můžeme pochlubit tolika úspěchy!!



Den Země na farmě V PÁTEK DNE 25.4. 2014 JSME SE TŘÍDOU IV.A V RÁMCI DNE ZEMĚ NAVŠTÍVILI FARMU PANA NOSKA V DLOUHÉ VSI.

Cestou jsme viděli krásně rozkvetlé stromy, jako například šeřík, jabloň, třešeň, višeň, a dokonce jsme zahlédli i veverku, lezoucí a skákající po stromech. Když jsme dorazili na farmu, šli jsme se podívat do místnosti, která se nám moc líbila. Byla v ní totiž kuřátka, různé druhy morčat a za dveřmi asi 800 slepic. Poté, co jsme si dostatečně pochovali morčata, jsme pokračovali dál do místnosti, ve které byli malinkatí křečci, které jsme si okamžitě začali chovat, potkani, myšky, slepice a kohouti, housata, králíčci, činčily atd. Měli tam také dva psy, Báru a Áju . No a když jsme to všechno zhlédli, pomalu jsme se chystali na odchod. Cestou zpět jsme šli kolem pampeliškové louky a tam jsme se nasvačili. Po svačení následovalo pletení věnečků z pampelišek. Skoro všichni jsme si nějaký upletli. Nakonec jsme se ještě stavili na hřišti. Pak už jsme se rozutekli do svých domovů nebo na oběd. Denisa Jirčíková, žákyně IV.A



Osmáci se vydali na průmyslovku KLUCI Z 8.B NAVŠTÍVILI PROSTORY PRŮMYSLOVÉ ŠKOLY A VIDĚLI SPOUSTU ZAJÍMAVÝCH STROJŮ I MÍST. CO JE NEJVÍC ZAUJALO? O TOM NAPSAL VOJTA FIALA.

Kluci viděli počítačovou učebnu, knihovnu, různé roboty, zkušební tabuli pro mechaniky. Nejvíc je ale zaujalo vyřezávání výrobků na CNC stroji.



Stojí za přečtení… PĚKNÝCH SLOHOVÝCH PRACÍ PROJDE PANÍ UČITELCE ZA ROK RUKAMA SPOUSTA. ALE NĚKTERÉ JI CHYTNOU ZA SRDÍČKO. TŘEBA JE-LI AUTOREM KLUK – ROŠŤÁK.

Já a pes Zase mi ujel autobus. Stojím u příkopu nedaleko pole. Jsem naštvaný, popálený od kopřiv a auta, která by mě svezla, nikde. V dálce vidím zvíře. Má černou barvu, je čím dál blíž. Je to pes! Z pusy mu teče slina. A jde z něj strach. Pen už je u mých nohou. Vytáhnu z tašky zbytek chleba. Pes se oblízne. Odhodím ho. Pes se za ním rozběhne a ještě ve vzduchu ho chytne. Vrací se... V dálce jede auto. Najednou tu pavůni psa cítím až u sebe. Auto zase odjelo. Takhle se to stalo asi třikrát. No co, jdu teda pěšky. Pes se kolem mě pořád motá. Z dálky slyším hvízdání. Pes se za tím hvízdotem rozběhne. Sláva! Hned druhé auto mi zastavuje a odváží mě do mého rodného města. Umyju se a sednu si na gauč s úsměvem na tvářích.

Čertova babička Babička je velmi podobná čertovi, ale zdání někdy klame. Možná si někdo z vás myslí, že čertova babička je jenom obyčejný čert ženského pohlaví, ovšem tak tomu není. Je velmi ošklivá a lekne se jí snad i ten nejstatečnější čert v celé galaxii. Má totiž zuby ostré jako břitva, rohy tvrdší než kámen, a i přes svůj věk (200 let) je velmi čiperná.

Já - pes Nemám na sobě řetěz a brána je otevřená… Půjdu se projít. Jen kousek. Co to u toho pole stojí? Asi ptáček. Běžím za ním. Je nějak větší, než jsem myslel. Ach jo. Dvojnožec. No co, jdu blíž. Cítím chleba. A salám! Dej mi, dvojnožče! Dej! Už ho vytahuje. Chramst! Kam zmizel? Chce mi utéct! Mává svou dlouhou packou. Je tak velký… Ten velký stroj odjel. A další zase. Je asi smutný. Zůstanu s ním. Co to bylo? Páníček na mě hvízdá, musím do boudy. Ještě se ohlédnu. A hele, dvojnožec už nastupuje do stroje na kolech. Ahoj! štěknu na rozloučenou. Vojta Zemaník, 7. B

Mezi její koníčky patří sbírání hub, příprava lektvarů, ale v čem opravdu vyniká, je vaření jídel. Dokonce napsala i vlastní kuchařku, podle které si můžete uvařit třeba polévku z červů. Čertova babička bydlí nedaleko pramene mládí,ale ten je na pokraji vyschnutí, takže babička posledních 100 let ve volném čase přemýšlí, jak pramen obnovit, popřípadě oživit. Jinak jí totiž hrozí vyhynutí, jelikož je poslední svého druhu. Babička není nijak zvlášť lekavá, ale raději ji nechtějte potkat, nikdy nemůžete vědět, jak se zachová.

Radek Sláma, 8. C



Víte, kdo žije mezi námi? Skřítci a strašidla! Rarášek ohňomilný Rarášek ohňomilný je velice milý skřítek. Má dlouhé rozježené vlasy, které mu na hlavě kmitají jako plamínky ohně. Uši má špičaté a nos, ten vypadá trochu jako bosá noha. Jeho úsměv je opravdu od ucha k uchu, jak se říká. Většinou se směje kamarádsky, ale někdy, a opravdu jen výjimečně, je jeho úsměv tak nějak škodolibý, úlisný... Tento afekt je však jen chvilkový. Když ho něco naštve, většinou vylítne a není k zadržení, ale za chvíli zase zchladne. Nosí středně krátké šatečky, které dokonale ladí s plameny ohně. Nejčastěji chodí bos.

Bludička z atlasu strašidel Dnes vás seznámím s jednou dámou. Jmenuje se bludička lesní, tudíž je vám jasné, že bydlí v lese. Není jen tak ledajaká, má 146 let a pořád ji považují za mladou paní. Teď něco málo o tom, jak vypadá. Zářivé vlasy spadají ke kolenům, v zimě je občas používá jako přikrývku. Ale na první pohled vás na jejím baculatém obličeji zaujmou vypouklé oči velikosti pingpongových míčků. Její nehty, to vám říkám, takové jste ještě neviděli. Těmi by se mohla škrábat na kotnících, ani ohýbat by se nemusela. Je maličká, krásných 156 centimetrů, má štíhlou postavu, ale tu přes obleček z trávy, kůry a jehličí nespatříte. Živí se lesními plody, kousky větviček a kapradím, které zbožňuje nejvíce. A v létě v něm odpočívá. Povím vám, kde se tahle kráska vyskytuje. Sídlí v Orlických horách v pustém lese. Obývá malou jeskyňku, někdy vydlabaný strom. Už 15 let tam žije sama. Bludička lesní je poslední druh z bludiček u nás. Když ji potkáte, nemusíte se ničeho obávat. Je velmi milá, ale také plachá, takže buď uteče, nebo bude přátelská. Pokud ji vážně uvidíte, tak ji pozdravujte. Nikol Marková, 8. C

Jak už napovídá jeho jméno, přebývá v ohni. Věděli jste, že všude, kde rozděláte oheň nebo jakýkoli, byť malý, plamínek, tam je i rarášek? S každým škrtnutím sirky sílí, srší energií a veselí se. Živí se pouze uhlím a dřevem. Rarášek velice rád poslouchá, co si lidé mezi sebou povídají, a dozvídá se něco nového. K lidem se vždy chová hezky a snaží se držet oheň pod kontrolou. Jak jsme se ale dozvěděli, umí být i velmi výbušný. V tu chvíli na nic nemyslí a neovládá se. Proto se nemůžeme divit, že nám někdy něco shoří ... :-) Mnohdy to ale není tak chyba raráška, jako nás, lidí ...

Veronika Plachá, 8.A



Trávníček modrý

Trávníček modrý neboli vodomil je hodné strašidýlko. Jak už název napovídá, žije poblíž vody. Je velký asi jako retrívr. Barva srsti je modrá. Uši má obrovské, aby slyšel, co si ryby povídají. Oči jsou velké, a když se setmí, září jako planoucí oheň. Celé dny tráví ve vodě, kde žije s rybami. Na souš vylézá pouze v noci, aby se najedl. Jeho potrava není moc pestrá, vlastně se živí jenom trávou. Když se někdo jde projít kolem rybníka a uvidí trávníčka s rudýma očima, myslí si, že je to čert, uteče domů a už nikdy se tam neobjeví. Ale trávníček by nikdy nic nikomu neudělal. Škoda, že těchto strašidýlek ubývá, protože jsou velmi citlivá na znečistění vody. Jsou dokonce zapsána v červené knize strašidýlek, kde najdeme všechna nejohroženější strašidýlka na naší planetě.

„nakuká“ studentovi chybné odpovědi, a také známkami, kterými se chlubit rozhodně nikdo nemusí. Proto si učitelé říkají, že tento žák se to nenaučil nebo vše zapomněl. Také hostitel našeho malého záškodníka je velmi udiven a myslím, že jeho rodiče taktéž. A jak vlastně naše nezbednice vypadá? Je velice malinká a hubeňoučká, a to proto, aby se vešla do studentských hlav. Má nakrátko ostříhané zrzavé vlasy, obličej plný pih, malý nosík a „prořízlou“ pusu. Její povaha je hodně podobná jejímu vzhledu. Její rusé vlasy ještě zdůrazní akčnost a vášnivost, jakou se vyznačuje. Obléká se do šatů z lístků a jako boty jí slouží kloboučky od žaludů. Chybnoradilka je sice zlobivá a lidé ji nemají rádi, ale v lese „ má své fanoušky“. Když se jí nepovede přesvědčit žáka, aby napsal test špatně, smutně vylétne z jeho hlavy a jde se schovat do své „minichaloupky“. Tam ji utěšují dobří přátelé. Mezi chybnoradilčiny nepřátele

Václav Buřil, 8. C

Chybnoradilka děsivá Chybnoradilka děsivá je postrachem každého žáka, jak základní, střední, tak i vysoké školy. Vždy, když studenti pracují na nějakém testu, tiše se vkrade do třídy, vybere si žáka, který látku dobře umí a „vleze“ mu do hlavy. Poté se tam usídlí a čeká, až její hostitel začne psát. Pak mu ale místo jeho dobře naučených odpovědí řekne ty špatné. Žák je samozřejmě považuje za ty správné. Chybnoradilka se tedy živí tím, že

patří spousty dobrých skřítků, ale i její sestra dobroradilka mírumilovná. Vypadá stejně jako její dvojče, ale má odlišnou povahu. Nikdo je nikdy neviděl spolu a tak to asi zůstane napořád. Myslím, že každý má v sobě kousek chybnoradilky i dobroradilky. Jen nikdy nevíme, kdy se „ukážou“.

Denisa Světelská, 8. A



Vííííídeň!! KDYŽ ANGLIČTINÁŘI DO LONDÝNA, TAK NĚMČINÁŘI DO VÍDNĚ! Dne 5. 6. 2014 jsme se vydali do Rakouska, přesněji do Vídně. Ve tři hodiny ráno jsme všichni nastoupili do autobusu, usadili se a mohli jsme vyjet. Pět hodin cesty tam nebylo tak hrozných jako cesta zpátky. Po příjezdu do Vídně přibližně v 8 hodin ráno jsme měli krátkou zastávku u Hundertwasserhaus- moderního architektonického

nechtělo, ale stálo to za to. Přibližně v 17 hodin odpoledne jsme se po vyčerpávajícím dni přesunuli zpátky do autobusu a po krátké zastávce v obchodním centru a pár krátkých zastávkách na benzinové pumpě nás čekala už jenom dlouhá cesta domů. O půl jedenácté večer jsme konečně přijeli zpátky do Rychnova. Byl to vyčerpávající den, ale určitě na něj jen tak nezapomeneme. Bylo to totiž opravdu fajn. Jana Jaroměřská, 9. B celku. Viděli jsme ty nejdražší byty ve Vídni. Podle mě to bylo trošku bláznivý. Po krátkém rozchodu jsme se vrátili zpátky do autobusu a řidič nás vzal na okružní jízdu po Ringstrasse. Z autobusu toho bylo vidět dost málo, a tak jsme si to všechno prošli pěší zónou. Ale ještě před tím jsme měli hodinový rozchod v centru města. Ano, všechny holky byly nadšené. Nákupy! Po prochozených obchodech jsme dvě hodiny chodili po Vídni. Viděli jsme luxusní třídu Karntnerstrasse, Graben, Radnici, Parlament, Náměstí Marie Terezie, významná muzea. Bylo toho rozhodně víc. Po dlouhé a unavující procházce po Vídni jsme se vrátili zpátky do autobusu, ale bohužel jenom na chvíli. Přesunuli jsme se na zámek Schonbrunn- letní císařské sídlo Habsburků s rozhlehlými zahradami. Po krátkém výstupu jsme mohli mít příležitost vidět celou Vídeň, nikomu z nás se moc

Fotografie dodal: Filip Pavlíček a také facebook!



Proč? JSOU DĚTSKÉ OTÁZKY, PŘI KTERÝCH DOSPĚLÝM DOCHÁZEJÍ ODPOVĚDI. ASI NEMAJÍ TOLIK FANTAZIE JAKO NAŠI ŠESŤÁCI. Proč má žirafa dlouhý krk Bylo nebylo, v dávných dobách žil v jednom krásném a velmi bohatém království pyšný princ. Jmenoval se Diamant. Jeho rodiče byli velmi bohatí, a tak princi koupili vše, nač si ukázal. Čím byl princ starší, tím byl pyšnější a tím více opovrhoval obyčejnými lidmi. Jednoho dne dal král ze sousedního království rozhlásit, že princ, který přivede princezně Zlatě žirafu s krkem dlouhým jako je její věž, dostane ji za ženu. Diamant si řekl: „Peníze máme, žijeme v Africe a sehnat žirafu tak těžké nebude.“ Jenže princ se mýlil. Sehnat žirafu s tak dlouhým krkem byl nadlidský úkol i pro prince. Diamant se tedy rozhodl, že se vydá do světa. Když projížděl Evropou, už ani nečekal, že by takovou žirafu našel. Dávno už to nebyl ten pyšný, sebevědomý princ. Útrapy spojené s cestováním a nenaplněná touha přetavily jeho srdce a naučily ho pokoře. A tu se mu zjevila krásná víla a zeptala se ho, co ho trápí. Princ jí všechno dopodrobna převyprávěl. „Zlatu mám tak rád, že bych i život za ni obětoval,“ povzdechl si princ. Víla se na chvíli zamyslela a řekla. „Opravdu ji máš tak rád, že bys za ni položil i svůj život?“ „Ano, udělal bych pro Zlatu cokoli!“ řekl princ. „Tak mě teď dobře poslouchej, Diamante. Zítra je úplněk. Jestli chceš, tak ti přičaruji žirafu s krkem dlouhým jako je princeznina věž. Ale má to podmínku. Pokud nezískáš do úplňku Zlatino srdce, proměníš se v žirafu a zůstaneš jí až do smrti!“ Princ se dlouho nerozmýšlel: „To radši budu žirafou až do smrti, než abych se o to nepokusil.“ Večer tedy princ přišel, víla mu přičarovala žirafu a čas na splnění podmínky začal neúprosně utíkat.

Princ se vrátil zpět do Afriky. Ukázal se na dvoře princezny se svou žirafou a chtě nechtě, princezna byla nucena podrobit se slibu, který její otec dal, a za prince se provdat. Po nějaké době však zjistila, že má prince vlastně ráda, a nakonec byla svému otci vděčná, že ji ke sňatku přinutil. A co se stalo s žirafou? Inu, neměla se špatně, každý žasl nad její krásou a byly jí prokazovány pocty vskutku královské. Když se ostatní princové ptali, kde Diamant takovou žirafu našel, odpověděl jim: „Bylo to v jednom lese v Evropě.“ Princové se rozhodli, že vílu navštíví a požádají ji také o takovou žirafu, jakou má princ. Víla to slyšela, a protože to byla hodná víla, přičarovala na svět celá stáda žiraf s dlouhými krky.

Tereza Wagnerová, 6.C



Proč??? JEŠTĚ JEDNA POHÁDKA… A DEN PLNÝ SMŮLY JAKO BONUS: Proč slepice neumí létat To je správná otázka a já na ni odpovím následujícím příběhem. Žila byla jednou jedna slepice, která se jmenovala Pipina Pipková z Pipinovic, rozená Vajíčková, ale nikdo ji nikdy neřekl jinak než Pipina. Pipina měla manžela – svalnatého kohouta s červeným afrem. Jmenoval se Bob Pipiňák ze Zrnkovic, ale nikdo mu neřekl jinak než Bobek. Hlavní hrdiny už znáte, takže k příběhu. Pipina si myslela, že je slepičí královna, že všechno ví a všechno zná. Tím pádem si také myslela, že všem velí. Před tím, než měla sezobnou žížalu, se jí dotyčná musela uklonit. A Pipina si zamanula, že bude létat. Když to napoprvé zkusila, letěla takovou rychlostí dolů, snad jako blesk. Jednou se dívala z okna kurníku na TV film Iron Man a zachtělo se jí vyrobit létací oblek. A tak svářela, vrtala a měřila a při tom jedla nahusto extra kalorická

Den plný smůly Začalo to tím, že mě budík vzbudil v jednu hodinu. To není možné, vždyť jsem ho nastavil na pět na ráno? Přenastavil jsem ho a šel zas spát. Podruhé mě vzbudil budík v pět. Šel jsem si vyčistit zuby, ale po cestě jsem zakopl o židli. Sakra, co tu ta židle dělá? Když jsem byl v koupelně, dal jsem si na kartáček místo pasty krém. Dlouho jsem si pak vyplachoval pusu, byl to hnus. Nakonec jsem se převlékl a šel do práce. Pracoval jsem v obchodě, ale moc se mi nedařilo. Spadlo mi asi deset krabiček od zmrzliny, pět konzerv a tři sušenky. Šéf si mě zavolal do kanclu a povídá mi:

semínka, až bylo dílo hotové. Nadešel den letu. Těsně před tím, než měla vzlétnout, se vsadila o 3 žížaly s vrabčákem, že poletí rychleji než on. Tři, dva, jedna, START! Vrabčák byl hned vpředu a posmíval se slepici, že je žížala, ale slepice nahodila turbo a už fičela a volala na vrabčáka: „Ha, kdo je tady žížala?“ Ale jak tak volala, narazila do elektrického vedení a umíte si představit, co se stalo. Nebojte, slepice to přežila, ale od té doby se slepice drží dál od Iron Mana a jeho obleku a hlavně od létání. Tak, teď znáte celý příběh. The End. Andrea Maixnerová, 6.B

„Ty seš dneska tak nemotornej, že kdyby rozdávali cenu o nemotornost, tak bys ji dneska vyhrál. To, co jsem zjistil, mě přesvědčilo, že ti dám padáka. Tímto jsi ho dostal. Odchod, nezaměstnanče!“ Já na to: „Šéfe, slibuju, že už se to nikdy nestane.“ Ale šéf mě uzemnil: „A právě proto máš padáka. Vypadni!“ Šel jsem ulicí a říkal si: To není možný, taková smůla. Ráno v jednu mě probudí budík, pak ten krém na kartáčku, co se ještě může stát? Později jsem šel po schodech dolů a podvrtl si kotník. A večer, když jsem zaléval čaj vroucí vodou … Zkrátka den plný smůly! Viktor Dončenko, 6.A



Vaříme, pečeme, smažíme… (nebo se aspoň snažíme) DĚVČATA ZE SEDMÝCH TŘÍD SI UŽ PO ABSOLVOVÁNÍ PRACOVNÍCH ČINNOSTÍ UMÍ SAMA UMÍCHAT JÍŠKU, ZADĚLAT VLASTNÍ TĚSTO NA PIZZU NEBO UPÉCT KOLÁČ PODLE STARÉHO, LÉTY PROVĚŘENÉHO RECEPTU. Nezkusíte to také? O prázdninách budete mít čas, ovoce a jistě i chuť na něco dobrého sladkého. Olejový koláč (ovocný s drobenkou) 15 dkg cukru (krupice) 1 vejce

utřít doběla, pak přidat

5 lžic oleje 30 dkg polohrubé mouky 1 prášek do pečiva (zamíchat do mouky) mléko – aby těsto neteklo, ale dalo se dobře rozetřít na plech (asi čtvrt litru). Těsto dobře promícháme, naneseme na plech s okraji (vymazaný tukem, vysypaný hrubou moukou), hustě poklademe ovocem (švestky, meruňky, rebarbora, jablka apod.). Pod ovoce lze dát rozmíchaný tvaroh (tvaroh, mléko, cukr, případně vejce) a posypeme drobenkou: asi 20 dkg mouky + 15 dkg cukru + vanilkový cukr + 15 dkg másla ( všeho stačí i méně). Máslo rozpustíme v misce (např. v mikrovlnce), přidáme další ingredience a dobře promísíme, případně rukou promneme. Pečeme ve vyhřáté troubě asi 20 min.

Tak dobrou chuť!!!!!!!!!!



Vyhráli jsme ! VE DNECH 15.10.2013, 28.11.2013, 5.3.2014, 29.4.2014 SE KONALA V PLAVECKÉM BAZÉNU SOUTĚŽ OKRESNÍ ŠKOLNÍ LIGY V PLAVÁNÍ. Celkem se zúčastnilo 7 škol : ◦ ZŠ Rychnov nad Kněžnou, javornická ul. ◦ ZŠ Dobruška, Pulická ◦ ZŠ Gutha-Jarkovského Kostelec nad Orlicí ◦ Gymnázium F.M. Pelcla ◦ ZŠ Fr. Kupky, Dobruška

Tento pohár patří na rok naší škole!

◦ ZŠ a MŠ Lhoty u Potštejna ◦ ZŠ Masarykova, Rychnov nad Kněžnou Naše škola obsadila první místo se 118 body. Za vynikající výkon jsme obdrželi putovní pohár a vstup do bazénu pro celou školu ZDARMA!

To jsme my - VÍTĚZOVÉ! Mimo štafetu jsme si mohli vyzkoušet jízdu v kajaku i v kánoi. Dále jsme si mohli vyzkoušet, jak se cítí potápěči pod vodou, také různé soutěže. Lucka Rýdlová, Anet Faiferová, Niki Dostálková



Léto je čas výletů … ZNÁTE KRÁSNÉ KOUTY NAŠÍ VLASTI? NE? TAK NEVÁHEJTE A VYDEJTE SE JE POZNAT!

Pravčická brána Pravčická brána je největší přirozená skalní brána na našem kontinentu. Je považována za nejkrásnější přírodní útvar Českého Švýcarska a tvoří symbol celé oblasti. Na místě původní chatrče z dubové kůry, poskytující jednoduché občerstvení, byl v roce 1881 vystavěn malebný výletní zámeček Sokolí hnízdo s restaurací. Dodnes se v objektu dochovaly původní interiéry – v přízemí je stylová restaurace vyzdobená původními malbami a v prvním patře se nachází muzeum národního parku. K Pravčické bráně se dostanete pouze pěšky, připravte se tedy na dlouhý a namáhavý výstup.

Rozměry: Rozpětí oblouku u dna je 26,5 m, výška otvoru 16 m, šířka 7-8 m, minimální tloušťka 3 m, vrcholová plošina brány je 21 m nad jejím dnem. O vzniku: Pravčická brána je výsledkem milióny let trvajícího zvětrávání v méně odolné části skalního masivu, tvořeného kvádrovými pískovci. Voda vytvořila malý výklenek, který se řícením stropních vrstev zvolna rozšiřoval, a vznikla skalní brána výklenkového typu. Zvětrávání pak nadále modelovalo pozoruhodné dílo. Proces není ukončen, a tak by jednou Pravčické bráně hrozil zánik. Navíc útvar ohrožovalo i množství návštěvníků – proto byl vstup na vlastní skalní most v roce 1980 uzavřen a pískovcový oblouk zpevněn speciální směsí s přísadou pryskyřice. Návštěvníci mohou obdivovat její krásu z okolních vyhlídek nebo posedět přímo pod tímto pískovcovým gigantem. Zajímavost: Ačkoliv si to mnoho lidí neuvědomuje, Pravčickou bránu můžete spatřit na kratičkou chvíli i ve filmu Letopisy Narnie: Lev, čarodějnice a skříň.

Megi Doskočilová



Barbora píše z tábora... (aneb dopisy 6.c ze školního výletu) Rozhodnout se, kam vyrazíme na školní výlet, nebylo letos vůbec jednoduché. Třída se rozdělila na dvě skupiny – jedna by ráda pobyt „v divočině“ na tajném místě, druhá naopak pohodlnější ubytování „v civilizaci“. S přihlédnutím k adapťáku, kde jsme si divočiny užili dost, jsme se nakonec přiklonili k variantě „na pohodu“. Ubytováni jsme byli v poutním domě Engedi v Bystrém v Orlických horách. (rodičům) Po příjezdu jsme šli na koupálko. Na koupálku jsme skákali ze skokanského můstku různé přemety, šipky a placáky. Večer jsme měli k večeři hermelín na grilu a topinku Míra Markov

(rodičům)

K večeři jsme měli špekáčky, chleba, čaj a taky hořčici s kečupem. Zítra bude k obědu pstruh a snad bude dobrej. Už je večer a my se nudíme, a proto píšu tenhle dopis, abyste se nestrachovali, že mi něco je. Napište, jestli bratr nezlobí a jestli to zvládáte. Kuba Daněk

Milá Vendy, ; zdravím Tě ze školního výletu. Je to tu úžasné. Jsme ubytováni v domě se zvláštním pojmenováním „Engedi“. A jak se Ti daří ve škole? Opravdu Tě lituji, že tam musíš dřepět a psát ty pitomé písemky. … Mají tady trampolínu, to je fakt super. Naučila jsem se jeden trik, až budu zase doma, tak ti ho ukážu… Taky tady jsou houpačky. Když se hodně rozhoupeš, připadáš si jako pták. … Šli jsme k „bazénu“. Dalo by se říct, že to byl bazén, ale kdybys viděla tu zelenou, hnusnou a navíc ledovou vodu. Já blázen jsem tam vlezla! A Aneta Holubová


ŠKOLNÍ ČASOPIS ZIP, ZŠ JAVORNICKÁ RYCHNOV N. KN. Milá Káťo, jak se Ti líbil školní výlet? Podle mě se docela vydařil. Nebyly ani vedra, ale ani zima. Na to koupání to ale stejně nebylo. Nechápu, jak někdo mohl vlézt do tak špinavé a studené vody. A co večeře? Chutnala Ti? Mně docela jo, protože jsem měla místo buřtů čínskou polévku… Míša Burianová

(kamarádce) Vzpomínáš, jak jsme vyhodily dveře z pantu a Terka Hlavsová nás natáčela, jak je dáváme zpátky? Byla to sranda. Všichni jsme si výlet užili a nikomu se nechtělo domů. Anička Pilcová (rodičům) Po zahradě běhá pes Jack a fenka Casey. Jack je menší pejsek, který se rád pere o klacky. Casey je větší a ráda aportuje. Kluci i holky se chodí koupat na koupaliště. Markéta Hovorková

Milá maminko, Ondrášku a Maroši! Posílám Vám pozdrav z Engedi. Než jsme se však mohli ubytovat a užívat si na vysněném místě, museli jsme se trmácet s těžkými batohy asi milion kilometrů do kopce, ale myslím, že se to vyplatilo. Terka Wagnerová



(kamarádovi) Hry, soutěže, opékání buřtů a nesmím zapomenout na Tvůj Bang! No jo, všichni si to užili. Ta „chata“ byla super a to koupaliště ÚŽASNÝ! Ale nejvíc mě těšilo, že tam byli kamarádi ze třídy a že jsme s klukama mohli hrát fotbal, volejbal a jít na trampolínu. Dan Vondráček

(kamarádce) Byl to asi nejlepší výlet, na kterém jsem kdy byla. Tedy, nevím, jak to vidíš Ty, ale já takhle. Buřty večer chutnaly všem, i když uznávám, že dát si k večeři buřta a potom jít na trampolínu, která tam samozřejmě nechyběla, nebyl zrovna nejlepší nápad… Jana Klenorová



Poslední prázdniny IV JE TU POSLEDNÍ ČÁST NAPÍNAVÉHO PŘÍBĚHU NA POKRAČOVÁNÍ, KTERÝ PRO ZIP PÍŠE NADĚJNÁ SPISOVATELKA VICKI. Jana se bezmyšlenkovitě vrhla do vody. Chytla Věrku za paži a táhla ji ke břehu. Ondra se rozhlížel po Standovi: „Vždyť on tu není!!! Pomóóóc!“ Jana se opět vrhla neohroženě do vody. Ondra jí pomohl vylovit Standu. Věrka seděla na břehu a brečela. Káček s nimi nebyl, naštěstí. „Tak tohle před babičkou neututláte. Taky kdybyste jednou poslouchali!!“ zakřičela Jana. „ Víte, jaký z toho mohl být průšvih? Kdybych tu nebyla….“ „Hele nevytahuj se, ty taky nejsi svatá,“ řekl Ondra, i když sám dobře věděl, že chyba je především na jeho straně, protože to on rozhodl, že se pojede na řeku stůj co stůj. A stejně nakonec nebyli nad vodou ani pět minut. „Dobře, přiznáme se, ale musíš nám pomoct dostat loďku zpátky na dvůr,“ řekl Ondra a rozhlédl se po lodičce. „To ne! Je na kusy. Já vás nechápu, jak jste mohli myslet, že sami opravíte neopravitelnou lodičku.“ Všechny provinilé tváře spolkly hořká slovíčka a všichni šli bezmocně domů. Vymýšleli, jak před babičkou utají, co provedli. Vysvětlili Janě, že chtěli, aby je všichni obdivovali, že dokázali nemožné. Jana jim odpustila a přemýšlela s nimi. Došli domů. Nenápadně se proplížili do stanů, kde se převlékli do suchého. Běhali po dvoře jakoby nic. Domluvili se, že to babičce říkat nebudou, dokud nebudou muset. Najednou slyšeli auto. Dědeček! Rozběhli se k autu. „Kde máš dárky, dědo?“

Mám, ale až po obědě,“ řekl dědeček vítajíc stádo vřískajících dětí. Přiběhl také Káček s babičkou. Krásně se přivítali a šlo se obědvat. Když dojedli, dědeček pozvedl sklenici se šťávou a radostným hlasem zvolal: „Milí přátelé, přejdeme k rozdávání dárků.“ „Jupíííííííííí!!“ křičely děti. „Tak začneme s babičkou,“ usmál se dědeček a vyndal z malého košíčku zabalený dárek. Uvnitř byl šátek. Káček dostal plastový parník. Standa dostal indiánský klobouk a Jana s Ondrou? Motor. „K čemu motor?“ „Uvidíte,“ usmál se dědeček a odvedl děti na zahrádku. „Loďka? To je super! Jak jsme si to zasloužili?“ zakřičela Jana. „Pojedeme spolu na lodičce až do peřejí proti proudu. Souhlasíte?“ „Anoo! Anooo!“ zvolaly radostně děti. „Nezklameme tě, dědo!“ KRÁSNÉ PRÁZDNINY PRÁVĚ ZAČÍNAJÍ!

Užijte si je a v září AHOJ ve škole!

Denisa Krautschneiderová, 7. A. ZŠ JAVORNICKÁ 1596, 516 01 Rychnov nad Kněžnou | tel. 494 531 952 | www.zs-javornicka-rk.cz

Prvňáčci byli pasováni na čtenáře

Recommend Documents