Byli jsme pozvání na oslavu 50.narozenin Michala Konopky. Asi před 14 dny nám Vlasta Sejkora tlumočil pozvání Michala Konopky na oslavu svého jubilea – půlstoletí. Pozváni jsme byli já, Vlasta, Michal Babička a Jindra Papay. Pozvání jsme rádi přijali z mnoha důvodů. Michal Konopka působil jako trenér naší mužské reprezentace (jezdil na Olympiády,ME apod) a z titulu své funkce komunikoval s naším Vlastou, tehdejším šéfem Svazu, rovněž tak s Jindrou , tehdejším svazovým hospodářem. S Michalem jsme se potkávali na šachových kempech naší krajské mládeže (já před lety např. ve Vysoké Lípě). Tento pobyt Michalovi Konopkovi otevřel krásy naší severočeské přírody , Českosaského Švýcarska. Od té doby Konopka své časti dovolené tráví v našich končinách. Já si Michala budu pamatovat jako mladého dorostence, který byl jmenován jako talent tehdejší československou šachovou federací do mosteckého kandidátského turnaje , kde jsem nejen hrál dobře, a jeden ročník (mluvíme o začátku 80.let ) vyhrál,ale byli jsme ubytovaní s Michalem společně na pokoji. Tam jsem poznal Michala Konopku jako talentovaného šachistu (nyní má IM) , ale i jako skromného a sympatického kluka. Před několika lety nám pomáhal na 1.desce v 2.lize. V současnosti pracuje Michal Konopka jako manažer naší reprezentace. Setkání se konalo v hotelu Juliš , který leží na Václavském náměstí , v nově otevřené šachové kavárně. O hotelu Juliš :
Hotel Juliš **** se nachází v dolní části Václavského náměstí s výhledem na jeho obchodní a společenskou část a ze zadní strany do klidné a tiché Františkánské zahrady. Hotel, pojmenovaný po původním majiteli, je zapsán na seznamu českých kulturních památek. V nedávné minulosti prošel náročnou rekonstrukcí a dnes nabízí celkem 72 apartmánů od čtvrtého do devátého patra hotelové budovy (zdroj web) .
HISTORIE DOMU U BOŽÍHO OKA Když se cukrář Karel Juliš vrátil roku 1917 z první světové války zpět do Prahy, rozhodl se podnikat ve velkém. Koupil dům U Božího oka na Václavském náměstí a nechal ho přestavět v kubistickém a později funkcionalistickém stylu. Z malé cukrárny vznikl známý hotel Juliš. Roku 1919 mu však nebyla povolena celková přestavba, a musel se proto spokojit pouze s dílčími úpravami. K jejich realizaci přizval známého architekta Pavla Janáka, který v letech 1919 až 1920 změnil průčelí budovy ve stylu kubismu. Základní vzhled stavby zachoval, v prvním a druhém patře však vybudoval balkony a fasáda dostala moderní ráz. Díky Janákově nápaditosti se odvážný pokus podařil. Československo zasáhla druhá světová válka, po jejímž skončení a nástupu komunismu byl hotel Juliš roku 1948 znárodněn. Dostal nový název Tatran, pod kterým nadále fungovala i kavárna, cukrárna a bar. V suterénu zůstalo v provozu i kino Paříž, stát však udržoval dům jen sporadicky. V šedesátých letech byly navíc provedeny některé necitlivé zásahy, které poněkud znehodnotily původní Janákovo řešení. Budova začala postupně chátrat a koncem osmdesátých let jí z prvorepublikového lesku zbylo už jen velmi málo. Naději na zvrat přinesl rok 1989, po němž získala hotel zpátky rodina Karla Juliše. Noví vlastníci chtěli provést pouze dílčí opravy a podnik dále provozovat, průzkumy ale ukázaly, že stavba je ve špatném stavu a celková rekonstrukce je nevyhnutelná. Na to, ale Julišovi neměli dostatek peněz, a rozhodli se proto hotel prodat. Mezi lety 1998 až 2003 proběhla rozsáhlá rekonstrukce budovy a pak začala opět sloužit veřejnosti. (zdroj Šachový týdeník 51/52 (2014) – vydává Pražská šachová společnost)
Otevírací doba: pondělí – neděle, 14.30 – 22.30 Kapacita míst: kavárna 10, terasa 40, hotelová restaurace 56
Kavárna Šachový Václavák Vám nabízí klidné, nekuřácké, tematické prostředí uprostřed rušného centra Prahy ve 2. patře EA Hotelu Juliš****. Šachová kavárna navazuje na tradici legendární kavárny Juliš, která v budově hotelu byla provozována v období tzv. první republiky.
Kavárna je vybavena šachovými stolky a v knihovně jsou k nahlédnutí archivní knihy a časopisy se šachovou tématikou v českém, ruském a německém jazyce, kterými si můžete listovat nad výbornou kávou a kvalitním vínem. Knihy si u nás můžete koupit spolu s tematickými dárkovými předměty a pohlednicemi. Příjemné prostředí je doplněno bezplatným připojením k internetu a on-line promítáním zajímavých šachových turnajů. V letní sezoně si můžete hru užívat na hotelové terase, která nabízí klidné posezení s krásným výhledem do Františkánské zahrady. Hosté šachové kavárny mohou k důkladnějším obědům či večeři využít přilehlou hotelovou restauraci. Vítáme šachové nadšence i milovníky kvalitní kávy, vína a poklidné atmosféry. Přijďte se k nám podívat, ať již za sportem, nebo za relaxací.
Kde jinde najdete chutnou kávu, kvalitní víno a šachy na jednom místě? Jen v EA Hotelu Juliš****! (zdroj web)
Uvítací řeč Michala Konopky , poslouchá maminka Michala , i Vlasta
Po přivítání hostů nás Michal pozval na exhibiční blikáček naší šachové špičky . Vlevo dvojice Vojta Plát- David Navara , vpravo Martin Petr – Viktor Láznička , vzadu Sergej Movsesjan – Peter Michalík (který ze slovenské federace přestoupil do naší)
Jindra s naším Michalem za skleněnou přepážkou přihlížejí duelu Láznička - Movsesjan
Suverénně vyhrál David Navara , když svým soupeřům nepovolil ani remizu.
Z terasy byl krásný výhled na večerně osvětlené františkánské zahrady
Než jsme se vypravili na „Masaryčku“ , vyzkoušet šachové stolky si přál Vlasta a vyzval někoho z nás na pár blicek . Michal se nenechal dlouho pobízet a oba hned usedli ke stolkům . Po 2 – 3 sehraných blickách jsme se rozloučli s naším hostitelem a vypravili přes Václavák na nádraží. Byl krásný , teplý večer . Ne ,jako uplakaný a chladný Děčín,který jsme opouštěli po poledni. Byl to na Václaváku samozřejmě jiný život , než jaký vídáme večer u nás. Všude mraky lidí , na každém kroku vinárna nebo plný bar. Jo, v Praze se žije blaze . Zakončení výletu nebylo zrovna ideální. Měli jsme vyjet 20.53 hod , bylo postupně 21,30 hod, a vlak nikde. Byl to paradox. Naposledy jsem jel sám vlakem do Prahy někdy před 15 lety, a vlak měl cca 30 min. zpoždění. Vypadalo to tak , že u českých drah se za tu dobu vůbec nic nezměnilo . Když už jsem pomalu necítil bolavé nohy , konečně se přiloudal přistavený vlak . Nějak prý nemohli „rozpohybovat“ lokomotivu . Jak se vlak rozjel , už to bylo veselejší . Ve vlaku jsme stačili probrat politiku a školství , také šachovou situaci. Snad bude perspektivní . Poznamenal Zdeněk Janda ( 01.04.2016)
