Provenience valounů ze spodnobadenských štěrků pod Pavlovskými vrchy

MASARYKOVA UNIVERZITA PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA Ústav geologických věd ___________________________________

Provenience valounů ze spodnobadenských štěrků pod Pavlovskými vrchy Diplomová práce

Tomáš Vít

Vedoucí práce: doc. Ing. Šárka Hladilová, CSc Konzultant: prof. RNDr. Antonín Přichystal, CSc.

Brno 2013

2

Bibliografický záznam Autor:

Bc. Tomáš Vít Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita Ústav geologických věd

Název práce:

Provenience valounů ze spodnobadenských štěrků pod Pavlovskými vrchy

Studijní program:

Magisterský

Studijní obor:

Geologie

Vedoucí práce:

doc. Ing. Šárka Hladilová, CSc

Akademický rok:

2012/2013

Počet stran:

34

Klíčová slova:

spodnobadenské štěrky, triasové vápence, Pavlovské vrchy

Kódy MDT:

551.351.1; 434.6; 551.761.3

3

Bibliographic Entry Author:

Bc. Tomáš Vít Faculty of Science, Masaryk University Department of Geologic Sciences

Title of Thesis:

Provenience valounů ze spodnobadenských štěrků pod Pavlovskými vrchy

Degree Programme:

Magister

Field of Study:

Geology

Supervisor:

doc. Ing. Šárka Hladilová, CSc

Academic Year:

2012/2013

Number of Pages:

34

Keywords:

Lower Badenian gravels, Triassic Limestones, Pavlovian Hills

4

Abstrakt V okolí Pod Pavlovskými vrchy byly zaznamenány štěrky spodnobadenského stáří, které však svým petrografickým složením neodpovídají okolnímu prostředí. V předchozích výzkumech v této oblasti bylo zjištěno především pestré horninové složení těchto štěrků, avšak zdrojová oblast štěrků nebyla zatím uspokojivě vysvětlena. Z několika možností navržených alternativních proveniencí, je zajímavá zejména oblast Severních vápencových Alp. Tento názor podporuje i studie Jiříčka (2002) popisující tzv. matzenskou deltu Paleodunaje, jíž mohly být zmíněné štěrky dopraveny z Alp. I v této práci byl výzkum zaměřen na tuto možnost a bylo tak provedeno srovnání alpských vápenců s triasovými vápenci oblasti vnějších Západních Karpat. Byl proveden rozbor vzorků tmavých vápenců odebraných v okolí Mušova a také provedeno teoretické srovnání s alpskými vápenci. Ačkoli je patrná určitá shoda obou typů vápenců, nelze jednoznačně potvrdit alpskou provenienci.

Abstract In the vicinity of Pavlovian Hills there were found gravels of the Lower Badenian age, that do not petrographicaly correspond to surroundings. There was found primarily the varied composition of these gravels during previous researches of this area, however the source area of these gravels was not satisfactorily explained so far. In some suggested alternative provenances there is interesting opinion about Northern Calcareous Alps provenance. This opinion is supported by the study of Jiříček (2002) about the Matzen delta of Paleodanube. Studied gravels may be transported by this Matzen delta from the Alp area. The research was focused on this possibility and there was made comparison between Alp limestones and Triassic limestones from Outer West Carpathians. There was made analysis of samples of dark limestones obtained in the vincinity of Mušov. Although there is evident some similarity of both limestone types, the Alp provenance is not definitely confirmed.

5

6

Předmluva V této

práci

se

pokouším

vyřešit

již

podruhé

problematiku

provenience

spodnobadenských štěrků pod Pavlovskými vrchy. Poprvé jsem tuto problematiku řešil během mé bakalářské práce, avšak tehdy pro nedostatek času i možností nebylo možno dojít k jistému závěru. Ačkoli i teď není konečné stanovisko úplně jisté, mohu říci, že jsem pokročil dále a celý problém posunul blíže k cíli. Chtěl bych tak poděkovat všem, kdo mě v této práci vedli, pomáhali a podporovali. Na prvním místě chci poděkovat doc. Ing. Šárce Hladilové, CSc za ochotu a trpělivost při vedení a konzultacích této práce. Stejně tak děkuji prof. RNDr. Antonínu Přichystalovi, CSc za odborné rady, pomoc a konzultace. Děkuji také zaměstnancům Moravského zemského muzea za vypůjčení vzorků. Velké díky patří doc. RNDr. Jánu Sotákovi, DrSc. za ochotu a pomoc při mikroskopickém výzkumu vzorků, určení fosilií a stáří vzorků. Nakonec chci poděkovat i mé manželce, rodině a blízkým za jejich podporu a trpělivost během psaní této práce.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem svoji diplomovou práci vypracoval samostatně s využitím informačních zdrojů, které jsou v práci citovány.

Brno 10. května 2013

……………………. jméno a příjmení

7

OBSAH 1. ÚVOD..................................................................................................................................... 8 2. FYZICKOGEOGRAFICKÉ POMĚRY LOKALITY ........................................................... 9 3. GEOLOGICKÁ SITUACE LOKALITY............................................................................... 9 3.1 Regionálně-geologické zařazení....................................................................................... 9 3.2 Bližší geologická situace oblasti ...................................................................................... 9 4. PŘEDCHOZÍ VÝZKUMY NA LOKALITĚ ...................................................................... 11 4.1 Potvrzení spodnobadenského stáří a rozbor valounového složení štěrků ...................... 11 4.2 Názory na provenienci valounů...................................................................................... 14 5. TRIASOVÉ VÁPENCE SEVERNÍCH VÁPENCOVÝCH ALP ....................................... 16 6. VÝSKYT ALPSKÝCH FACIÍ V OBLASTI VNĚJŠÍCH .................................................. 19 ZÁPADNÍCH KARPAT .......................................................................................................... 19 6.1 Vápence dachsteinské facie ............................................................................................ 19 6.2 Vápence „pseudohallstattské“ facie ............................................................................... 20 7. MATERIÁL A METODIKA ............................................................................................... 21 8. VÝSLEDKY ........................................................................................................................ 21 9. DISKUZE VÝSLEDKŮ ...................................................................................................... 30 10. ZÁVĚR............................................................................................................................... 32 11. LITERATURA ................................................................................................................... 33

8

1. ÚVOD Tato diplomová práce pokračuje v řešení problematiky dotčené v mojí předchozí bakalářské práci. Touto problematikou je nejasná provenience valounů ze spodnobadenských štěrků na jižní Moravě pod Pavlovskými vrchy, konkrétně u obcí Mušov, Pasohlávky a Brod nad Dyjí. Zmíněné valouny vykazují dosti pestré litologické složení, kterým neodpovídají okolnímu prostředí jejich současného výskytu. V bakalářské práci byl především řešen výzkum již zmíněné oblasti a podrobné studium odebraných vzorků z lokality Mušov. Avšak tím nebyla stále objasněna přesná provenience většiny valounů, jež svým petrografickým složením nezapadají do dané oblasti. Bylo sice potvrzeno, že jedna z největších složek valounového souboru (světlé ernstbrunnské vápence) pochází z blízkého okolí zkoumané lokality, ale u dalších vzorků je potřeba dále zjistit jejich zdrojovou oblast. Z předchozích výzkumů je patrné, že tyto štěrky byly zkoumány jen z litologického hlediska, ale jejich provenience nebyla zatím uspokojivě vysvětlena. Byly jen zmíněny nejisté názory, nastiňující možné zdrojové oblasti. Z těchto názorů je nejzajímavější možná provenience ze Severních vápencových Alp. Tato diplomové práce je zaměřena především na potvrzení tohoto názoru, který je částečně podpořen studií Jiříčka (2002) o existenci Paleodunaje a tzv. matzenské delty. Je zde zmíněn výskyt alpských facií na území vnějších Západních Karpat a dále rozbor triasových vápenců Severních vápencových Alp, které mohou být analogické se vzorky vápenců odebraných na zájmové lokalitě. Dále byl proveden výzkum osmi vzorků tmavých vápenců, zapůjčených z Moravského zemského muzea. Tyto vzorky byly podrobeny mikroskopickému výzkumu pro zjištění stáří a obsahu fosilií. Cílem práce je zjistit provenienci zkoumaných štěrků a potvrdit tak případně názor jejich původu ze Severních vápencových Alp. Význam potvrzení tohoto názoru může být nejen geologický, ale i paleogeografický.

9

2. FYZICKOGEOGRAFICKÉ POMĚRY LOKALITY Studované spodnobadenské štěrky mají poměrně velké rozšíření v oblasti jižní Moravy. Z předchozích výzkumů (Krystek 1973, Soták 1986) je patrný výskyt těchto štěrků i u obcí Ivaň, Sedlec či Zaječí, ale v této práci je zpracován valounový soubor jen z blízké oblasti Pavlovských vrchů. Zájmová lokalita tedy spadá do oblasti jižní Moravy v blízkosti Mikulova, přesněji se jedná o prostor v okolí obcí Mušov, Pasohlávky a Brod nad Dyjí. Dle Czudka a kol. (1973a) je zájmové území situováno, v rámci geomorfologického členění reliéfu České republiky, při hranici České vysočiny a Karpatské soustavy v prostoru východního okraje rozsáhlého celku Dyjsko-svrateckého úvalu. Z hlediska bližšího geomorfologického členění je zkoumané území situováno na východním okraji Drnholecké pahorkatiny a částečně zabíhá i do oblasti Dunajovických vrchů. Dále je dle Czudka a kol. (1973b) z mapy typologického členění reliéfu České republik patrné, že se jedná o území ploché pahorkatiny v oblasti nezpevněných terciérních struktur u hranice České vysočiny a Západních Karpat, které je mírně porušené tektonikou.

3. GEOLOGICKÁ SITUACE LOKALITY 3.1 Regionálně-geologické zařazení Z regionálně-geologického členění se studovaná lokalita nachází v oblasti, kde je východní okraj Českého masívu tvořený krystalinickými horninami překryt mocnými souvrstvími terciérních usazenin. Jedná se o okrajovou zónu na styku Českého masívu a Západních Karpat, označovanou jako karpatská předhlubeň. Předmětná lokalita je situována v jihovýchodní části karpatské předhlubně, a to téměř při západní hranici ždánické jednotky flyšového pásma. 3.2 Bližší geologická situace oblasti Souvislé rozšíření předhlubňových neogenních sedimentů zabírá území mezi Znojmem a Mikulovem a dále na SV, přičemž rozšíření na SZ je dáno linií jejich transgrese na krystalinický fundament, popř. na předneogenní pokryv Českého masívu. Na východě je karpatská předhlubeň povrchově omezena průběhem čel příkrovů karpatského flyše, avšak předhlubňové sedimenty pokračují dále k východu pod tyto příkrovy. Sedimenty karpatské předhlubně spadají pod spodnomiocénní stupně eggenburgu až badenu. Sedimenty eggenburgu až ottnangu vychází na povrch v severozápadním okrajovém

10 pruhu předhlubně. Je zde zaznamenán výskyt bazálních klastik a ve vyšších polohách vápnitých jílů až jílovců s vložkami písků a pískovců. Nejvíce povrchově rozšířené jsou sedimenty karpatu s mocností až 600 m, vyskytující se ve dvou pruzích, na povrchu oddělených sedimenty badenu. V nadloží bazálních klastik převládají pelity, přičemž se jedná o jemně písčité vápnité jíly s písčitými polohami. V daném prostoru karpatské předhlubně končí neogenní sedimentace spodním badenem. Sedimenty badenu do mocnosti 400 m se vyskytují v souvislém pruhu severojižního směru mezi Pohořelicemi a Drnholcem a v okolních denudačních zbytcích. Nad bazálními klastiky jsou vyvinuty šedé nevrstevnaté vápnité jíly (Krásný, Kullman, Vrana et al. 1987). Bližší geologické poměry zkoumané lokality zobrazuje níže uvedený výřez (Obr. 1) geologické mapy ČSR, list 34 – 12 Pohořelice (Havlíček 1988). Z této mapy je patrné, že lokalita spadá pod jihovýchodní okrajovou část karpatské předhlubně blízko hranice se ždánickou jednotkou. V tomto prostoru se vyskytují terciérní a kvartérní sedimenty. Mezi těmito sedimenty jsou patrné denudační relikty bazálních a okrajových klastik spodního badenu (morav, mořský a brakický), tvořené vápnitými písky a štěrky (v Obr. 1 vyznačeny hnědou barvou). Štěrky jsou zde polymiktní s dobře opracovanými valouny.

Obr. 1: Geologická mapa zkoumané oblasti kolem Mušova. Upraveno podle Havlíčka 1988

11

4. PŘEDCHOZÍ VÝZKUMY NA LOKALITĚ První zmínky o výskytu zkoumaných spodnobadenských štěrků bylo možné zaznamenat ve dvou publikacích Krystka (1968, 1974). Spodnobadenské štěrky jsou zmíněny spíše okrajově a hlavní pozornost je upřena na výskyt radiolaritů. Ve starší publikaci je z tabulky valounové analýzy na lokalitě Mušov patrné pestré horninové složení štěrků. Nejpočetnější skupinou jsou zde vyvřelé horniny a křemen, dále se vyskytují různé metamorfity (ruly, granulit, svor, fylity), karbonáty (tmavošedé až černé vápence, světlé vápence, dolomity až dolomitické vápence) a další sedimentární horniny, především pískovce a kulmské droby (Krystek – Tejkal 1968, tab. 12). Novější publikace Krystka navíc uvádí ještě křídové spongolity, rohovce a vápence. V tabulce lokality Mušov - vinné sklepy je zaznamenáno následující horninové složení: tmavé devonské vápence 34%, světlé jurské vápence 18%, křemen 12%, křemence 11%, různé pískovce 5%, vyvřeliny 3%, rohovce 3%, kulmské droby a břidlice 2%, jiné horniny 10% (Krystek 1974, tab 3). Dále je zde poznámka o značném množství jurských (vápencových) valounů a o neznámém původu masově červených a zelených radiolaritů (Krystek 1974, s. 17 a 20). 4.1 Potvrzení spodnobadenského stáří a rozbor valounového složení štěrků Rozsáhlejší a komplexnější výsledky bylo možno získat z publikace Valocha a kol. (2009) - MUŠOV I (okr. Břeclav) Geologická a archeologická lokalita na jižní Moravě. Jedná se především o archeologicky zaměřenou publikaci a veškeré vzorky jsou považovány za potenciální artefakty. Je zde však popsán početný soubor vzorků odebraných během několika let a další výsledky spojené s výzkumem na dané lokalitě. Určením stáří zkoumaných štěrků se v rámci zmíněné publikace Valocha kolektivně zabývali Krmíček, Krmíčková, Brzobohatý, Hladilová a Doláková (2009). Výzkum byl proveden ze dvou kopaných sond, přičemž podrobně dokumentována byla především sonda s označením č. 3. Profil této sondy je od shora dolů vystižen následovně: 0-50 cm černá ornice, 50–120 cm hnědožlutý písčitý štěrk až štěrkovitý písek, 120-125 cm neprůběžná vrstva rezavě zbarveného písku, 125-500 cm balvanité písčité štěrky s útržky šedozelených jílů. Polymiktní štěrková frakce vykazuje velikostně nevytříděné valouny (2,5-32 cm), které jsou zaoblené až dokonale zaoblené (dle Zinggovy klasifikace je převládající tvar diskovitý a sférický). Z analýzy 100 valounů je patrné, že 2/3 všech valounů tvoří různé typy karbonátů, přičemž dominují šedé, šedohnědé až béžové mikritické karbonáty (kalové vápence,

12 dolomitizované vápence). Dále jsou podružně zastoupeny tmavošedé vápence protkané syntektonickými kalcitovými žilkami. V menší míře se objevují valouny křemene s červenou až mléčně šedou barvou, dále načervenalé křemenné pískovce až křemence, arkózové pískovce a křemenné slepence. Zřídka byly zaznamenány granitoidní horniny (granodiorit typu Olbramovice) a valouny zelenavého radiolaritu alpsko-karpatského typu. Svým složením štěrky odpovídají bazálním klastikám spodního badenu, přičemž je zde zastoupen materiál jak z karpatských jednotek, tak z nejbližších jednotek Českého masivu. Z bazálních klastických sedimentů bylo provedeno mikropaleontologické studium ze dvou vzorků odebraných v sondě č. 1. Paleontologicky vhodný byl však jen vzorek jílovitého závalku, jenž vykazoval hojnou mořskou mikrofaunu. Byly zjištěny zejména foraminifery a jehlice mořských hub, v menší míře úlomky schránek mlžů a ostny ježovek. Mezi foraminiferami byly zaznamenány následující indexové druhy: Pappina breviformis, Pappina primiformis, a Bolivina tastigia. Podle těchto druhů bylo možno stanovit stáří jílového závalku jako spodnomiocenní – karpatské. Z druhé sondy č. 3 byly také odebrány dva vzorky, a to šedozelených jílů. Oba vzorky vykazovaly nehojné mikroskopické zbytky mořských organismů – schránky foraminifer, ostny ježovek a jehlice hub. Z foraminifer byly zaznamenány rody Elphidium, Globigerina, Uvigerina, Bolivina, Melonis, Cibicidoides, Lenticulina, přičemž druhy Globigerina lentiana a Pappina breviformis svým výskytem nepřekračují hranici badenu. Vzorky studovaných jílů tak představují útržky miocenních sedimentů, jenž jsou redeponovány do bazálních klastik spodního badenu. Petrografickým výzkumem valounového materiálu souboru se ve zmíněné publikaci Valocha (2009) zabývá Přichystal (2009), jenž tuto rozsáhlou kolekci valounů o 695 kusech roztřídil a popsal. Uvádí tak následující zastoupení hornin: 347 ks vápenců a dalších karbonátů, 137 ks klastických sedimentů (pískovce, křemence, arkózy, slepence), 95 ks křemene (v barevných varietách šedé, šedobílé a narůžovělé), 78 ks metamorfovaných hornin, 36 ks vyvřelých hornin a 2 ks silicitů. Karbonátové horniny Přichystal (2009) dále rozčlenil do tří skupin. První skupina o 148 ks (21%) je tvořena šedými až černošedými vápenci, které mohou přecházet do dolomitických vápenců nebo až dolomitů. Z makroskopického hlediska je patrné protkání bílými kalcitovými žilkami, případně jsou i místy patrné fosílie. Přichystal (2009) přisuzuje tmavou barvu těchto vápenců vysokému obsahu organické hmoty. Ojediněle byly zjištěny i vápence řasové nebo vápence s radiolariemi. Dále je uvedeno, že převládající většina valounového souboru neodpovídá žádnému z charakteristických vápencových litotypů macošského souvrství (josefovské, lažánecké a vilémovické vápence). Na totéž upozornil i

13 Krystek (1974, 20), jenž konstatoval, že tyto horniny z povrchových výchozů na Moravě nezná a jejich původ nedokáže uspokojivě vysvětlit. Druhou karbonátovou skupinou o 142 ks (20%) jsou masivní nažloutlé nebo nahnědlé vápence, zčásti dolomitické, někdy brekciovité. Tyto vápence jsou dosti podobné s jurskými ernstbrunskými vápenci z Pálavských vrchů. Přichystal (2009) i Krystek (1974) se shodně vyjadřují, že může jít o horniny jurského stáří. Třetí skupinu karbonátových hornin tvoří písčité vápence až vápnité pískovce, často s obsahem zeleného glaukonitu. Přichystal (2009) předpokládá jejich původ z flyšového pásma jižní Moravy nebo oblasti Východních Alp. V této skupině byly zaznamenány červenohnědé arkózové pískovce až arkózy, podobné horninám permského stáří. Z dalších výsledků získaných během mé bakalářské práce (Vít 2011) vyplývá, že ve valounovém souboru z Mušova výrazně převažují vápence, přičemž převládají světlé ernstbrunnské vápence (88 ks) a pak tmavé vápence (50 ks). Dále jsou hojně zastoupeny křemeny (44 ks), pískovce (41 ks) a kvarcity (31 ks). Ruly se objevily v počtu 14 ks. Z magmatických hornin převládají vulkanity o 12 ks, granitoidy jsou zastoupeny v polovičním množství 6 ks. Silicity byly zastiženy jen v sondě M1 v počtu 6 ks. Slepence se objevily jen v malém zastoupení 4 ks (Vít 2011, s. 16, Tab. 4). Tyto valouny byly odebrány ze tří kopaných sond, ve kterých byl zaznamenán profil s polohami štěrkem bohatých hlín a písků. Vzhledem k tomu, že většina zkoumané oblasti je tvořena zemědělsky využívanou plochou, bylo mnoho valounů přítomno i na povrchu ornice. Výsledky dále ukazují, že valouny tmavých vápenců jsou velmi dobře opracované (zaoblené tvary) a valouny světlých ernstbrunnských vápenců jsou spíše ostrohranné, což dokládá delší transport tmavých vápenců. Z celého souboru valounů bylo vybráno osm vzorků k podrobnějšímu výzkumu. Jednalo se o vzorky dvou vulkanitů (ignimbrit, melafyr), vulkanické brekcie, dvou ernstbrunnských vápenců a tři vzorky tmavých dolomitických vápenců. Z těchto vybraných vzorků byly provedeny výbrusy pro mikroskopický výzkum. Stěžejní byl především výzkum vápencových vzorků, v nichž byly zaznamenány fosilie. Jednalo se především o foraminifery, v menší míře pak jehlice hub a možný osten ježovky. Z paleontologického hlediska se podařilo tedy potvrdit původ ernstbrunnských vápenců z nedalekých Pavlovských vrchů. U tmavých dolomitických vápenců však bylo obtížné s jistotou určit jejich původ, byla jen nastíněna možnost původu z klementského souvrství či flyše.

14 Vzhledem k nejasnému původu tmavých vápenců i vulkanických hornin zůstala otázka provenience valounového souboru neobjasněna. Tím nemohlo být ani dostatečně potvrzeno, že zkoumané štěrky mohou pocházet ze Severních vápencových Alp (Vít 2011). 4.2 Názory na provenienci valounů Jak již bylo zmíněno výše, Přichystal (2009) nastínil možné zdrojové oblasti karbonátových hornin, rozdělených do tří skupin. Dále se Přichystal (2009) vyjadřuje i k méně zastoupeným horninám ve valounovém souboru a uvádí jejich možnou provenienci. Ze 78 kusů metamorfitů jsou nejčastější různé typy kvarcitů (44 kusů), jejichž původ Přichystal (2009) přisuzuje jihovýchodnímu okraji Českého masivu. Méně početné jsou granátické granulity o 15 kusech, které mohou pocházet z moldanubika Českého masivu v Dolním Rakousku či na západní Moravě. Metamorfity svou podobností mohou poukazovat na to, že pocházejí z jednoho většího tělesa. Z metamorfovaných hornin byly jen v malé míře zjištěny biotitické a kvarcitické ruly, mramor, kontaktní rohovce a metakonglomerát. Ještě méně hojné než metamorfity jsou vyvřelé horniny (36 kusů). Převládají mezi nimi mylonitizované leukokratní granitoidy o 29 kusech a jejich zdrojovou oblast přisuzuje Přichystal jihovýchodnímu okraji Českého masivu, konkrétně dyjského masivu. Nejistý je původ valounů melafyru, přičemž je možné usuzovat na jejich původ z permských slepenců u Zöbing v Dolním Rakousku nebo u Předního Arnoštova u Jevíčka na západní Moravě či v Malých Karpatech (Sološnica). Přichystal (2009) u dalších ojedinělých vulkanitů jako diabas, ryolit, lamprofyr, paleoandezit připouští, že je obtížné určit jejich původ. Křemen zaznamenaný v 95 kusech a v různých barevných variacích od šedé po narůžovělou barvu může dle Přichystala (2009) pocházet z oblasti z krystalinika jihovýchodní části Českého masivu. K silicitům (jen 2 kusy - hnědý radiolarit a rohovec typu Krumlovský les II.) Přichystal (2009) zmiňuje, že jsou známy ze spodnobadenských štěrků karpatské předhlubně, přičemž je sám naposledy v roce 2009 podrobně charakterizoval, a podotýká, že Krystek (1974) jejich provenienci nedokázal přesně určit. Zajímavý názor k problematice předmětných spodnobadenských štěrků předkládá Jiříček (2002) ve své studii věnované výzkumu molasového vývoje Vídeňské pánve a Alpskokarpatské předhlubně. Zmiňuje se o rozšiřující se transgresi spodního badenu, která pronikla až na jižní Moravu, přičemž se zde projevila přítomnost jedné z větví tzv. matzenské delty předchůdce Dunaje (viz Obr. 2). Tyto poznatky mohou v důsledcích potvrdit názor o původu zkoumaných štěrků ze Severních vápencových Alp, jež mohly být dopraveny Paleodunajem

15 do matzenské delty a vyplaveny ve zkoumané oblasti na jižní Moravě. K názoru této alpské provenience se lehce přiklání i Přichystal (2009).

Obr. 2: Paleogeografie vyššího spodního badenu s matzenskou deltou ve Vídeňské pánvi (upraveno podle Jiříčka 1979 in Jiříček 2002)

Tento názor podkládá i výzkum Nehyby a Roetzela (2004). Jedná se o výzkum štěrků svrchnomiocenního hollabrunn-mistelbašského souvrství oblasti alpsko-karpatské předhlubně a vídeňské pánve. Toto souvrství je sice mladší než zkoumané štěrky, avšak dokládá existenci většího toku a rozsáhlé výskyty říčních štěrků, které jsou velmi podobné zkoumaným štěrkům z oblasti jižní Moravy. Následující kapitoly proto budou dále rozvádět tento názor na alpskou provenienci. Je třeba zmínit detailnější výzkum triasových vápenců z oblasti Severních vápencových Alp. Dále jsou pro srovnání uvedeny zjištěny výskyty vápenců vykazujících znaky alpských facií svrchnotriasového stáří v oblasti vnějších Západních Karpat.

16

5. TRIASOVÉ VÁPENCE SEVERNÍCH VÁPENCOVÝCH ALP Dle Haase a kol. (2009) měly ve stavbě Severních vápencových Alp významnou roli dachsteinské vápence svrchního triasu. Na hranici permu a triasu se v této oblasti tvořily evapority a sedimenty typu red bed. Ve středním triasu docházelo k ukládání mělkomořských karbonátů na okraji Tethydy. Od noru do rhaetu se vyvinula velká platforma, kde se akumulovaly mocné karbonátové sekvence. V oblasti Dachsteinu a Hallstattu se vyskytují známé triasové litostratigrafické jednotky a facie, především pánevní hallstattské vápence a platformní karbonáty facie dachsteinských vápenců. Dachsteinská náhorní plošina je tvořena dachsteinskými vápenci noru až rhaetu, které jsou charakterizovány střídáním přílivových facií a facií vnitroplatformních lagun. Detailní výzkum triasových vápenců ze Severních vápencových Alp byl proveden Haasem a kol. (2009) ze vzorků odebraných ve výchozech vápenců na dachsteinské náhorní plošině na trase mezi Gjaidalm a Krippenstein (viz Obr. 3).

Obr. 3: Jeden z vápencových výchozů na trase mezi Gjaidalm a Krippenstein (foto: Haas a kol. 2009)

Prvním vzorkem byl hnědošedý vápenec, jenž měl bioklastickou strukturu typu wackestone s mikropeloidální a mikrosparitickou matrix. Bioklasty byly tvořeny úlomky mlžů, gastropodů a foraminifer (Auloconus permodiscoides, Glomospira regularis).

17 Druhý vzorek byl makroskopicky velmi podobný předchozímu vzorku, avšak obsahoval malé dutiny a rozpuštěné schránky mlžů vyplněné tmavě červeným mikritem. Byly zde patrné tenké schránky ostrakodů a dále foraminifer (Agathammina austroalpina). Třetí vzorek byl tmavší než předchozí, ale makroskopicky podobný. Pocházel z polohy vápencového tělesa, jenž mělo poměrně velké dutiny vyplněné červeným jílovitým mikritem (Obr. 4). Daný vzorek měl strukturu typu packstone, obsahující bioklasty (úlomky měkkýšů a foraminifer). Foraminifery byly většinou silně rekrystalizované Involutinidae (Frondicularia woodwardi, Agathammina austroalpina, Ophthalmidium, Trochammina) - viz Obr. 5.

Obr. 4: Poloha vápence s červeným jílovitým mikritem (foto: Haas a kol. 2009).

Další vzorek odebraný ze stejného tělesa jako vzorek předchozí se mírně liší mikropaleontologicky. Opět obsahoval hojné foraminifery Involutinidae (Angulodiscus communis, Aulotortus cf. sinuosus), dále nodosarie (Frondicularia woodwardi, Nodosaria sp., Dentalina sp.), Oberhauserellidae, Agathammina austroalpina, Miliolipora cuvillieri, Diplotremina sp., Glomospira sp., Trochammina sp., Gaudryina triadica, Earlandia sp. a Earlandinita sp. (viz Obr. 5). V mikritické výplni se vyskytovali také ostrakodi. Vzorek odebraný z matrix sítě nepravidelných trhlin vyplněných mikrosparitem, vykazoval zbytky dasykladátních řas (Teutloporella cf. peniculiformis), řadu foraminifer (Angulodiscus friedli, A. communis, A. gaschei, A. cf. minutus, Galeanella panticae,

18 Glomospirella amplificata, Pilammina densa, Glomospira sp., Ammodiscus cf. incertus a velmi málo nodosarií) a radiolarie (viz Obr. 5). V jiném vzorku byly viditelné 2 cm litoklasty v mikritické až mikrosparitické matrix. Byly zde patrné schránky ostrakodů i bioklasty velikosti několika milimetrů (fragmenty mlžů a ostnokožců, dasykladátní řasy). Pozorovány zde byly následujícící litoklasty: a) načernalý mudstone s ostrakody, mikritickými foraminiferami a gastropody, patrná tenká vrstva oxidu železitého; b) načernalý wackestone s póry, pokrytý oxidem železitým; c) červený mikrit s rozpuštěnými dutinami, bioerodovanými bioklasty (dasykladátní řasy, mikritizované foraminifery) a malými černými intraklasty. Na základě hojného výskytu foraminifer Angulodiscus friedli a Agathammina austroalpina, spoluvýskytu Miliolipora cuvillieri, Turrispirillina minima, Angulodiscus communis, Angulodiscus tenuis a absence Triasina hantkeni bylo stáří těchto hornin interpretováno jako norické, případně svrchně norické (Haas a kol. 2009).

Obr. 5: Fotografie vybraných mikrofosilií: 1) Agathammina austroalpina; 2) Frondicularia woodwardi (A) a Trochammina almtalensis (B); 3) Glomospirella amplificata; 4) Pilammina densa; 5) Ammodiscus cf. incertus; 6) Aulotortus sinuosus; 7) Angulodiscus tenuis; 8) Angulodiscus friedli; 9) Oberhauserellidae; 10) Radiolarie (upraveno dle Haase a kol. 2009)

Z výzkumů Siblíka (2006), probíhajících v letech 2001 – 2006 v rámci systematické revize triasových a jurských brachiopodových faun oblasti Světového dědictví UNESCO

19 Hallstatt/Dachstein, Salzkammergut, je patrný význam brachiopodové fauny v této oblasti. Tato fauna je bohatá především v jurských horninách. Triasová brachiopodová fauna byla zastižena spíše zřídka, přičemž se jednalo o tektonicky postižený svrchní trias ve vývoji šedých zrnitých vápenců. Svrchnotriasové stáří bylo potvrzeno vzácnými nálezy brachiopodů Rhaetina gregaria a Fissirhynchia fissicostata. Byla nalezena i brachiopodová fauna karnu v Sulzgrabenu, konktrétně se jedná o druh Adygella bittneri (Siblík 2005). Dále je uveden výzkum triasových vápenců z oblasti vnějších Západních Karpat pro možnost korelace výše zmíněných vápenců.

6. VÝSKYT ALPSKÝCH FACIÍ V OBLASTI VNĚJŠÍCH ZÁPADNÍCH KARPAT Výzkum týkající se svrchního triasu byl proveden Sotákem (1986) ve vnějších jednotkách Západních Karpat. Práce byla zaměřena na studium valounů svrchnotriasových hornin, zaznamenaných ve slepencích flyšových sekvencí západního úseku račanské, předmagurské a ždánicko-podslezské jednotky. Zajímavé výsledky přinesl především výzkum ve ždánicko-podslezské jednotce v sérii Čejč – Zaječí, kde Soták (1986) popisuje norické vápence dachsteinské facie a vápence „pseudohallstattské“ facie. 6.1 Vápence dachsteinské facie Tyto vápence byly nalezeny na lokalitách Střílky – Stupava, Zástřizly, Moravany – Kameňák, Salaš, Koryčany 1, Cimburk 2, Brňov 1 a Chvalčov a jedná se o organodetritické vápence většinou hnědé, rezavě hnědé až červenavé barvy. Jde o soubor vápenců lagunárního typu se strukturami biomikritů, biointramikritů, biointrasparitů a biooosparitů. Valouny vápenců jsou proniknuty systémem sekrečních kalcitových žilek, které místy přechází do rastrovaných žilek rekrystalizačního původu. Ze zjištěné foraminiferové fauny převládá druh Auloconus permodiscoides. Bioklastický podíl sestává z množství úlomků jehlic ježovek, drtě schránek mlžů (i juvenilní stádia - vlákna) a brachiopodů, článků krinoidů a jehlic hub. Mikrofaunistické společenstvo zahrnuje články krinoidů, sesilní i bentické foraminifery, ostrakody, jehlice hub a ježovek, stélky zelených řas Halicoryne sp., mikroforaminifery a buněčná pletiva cyanofytních řas (Porostromata). Stratigrafická data byla získána rozborem foraminiferové fauny, v níž byly diagnostikovány prvky svrchního noru až spodního rhaetu. Jednalo se o tyto foraminiferové

20 druhy: Auloconus permodiscoides, Aulotortus sinuosus, Angulodiscus aff. falsotumidus, Arenovidalina amylovidalina, Tetrataxis inflata, Variostoma catalliforme, Valvulina metula, Triasina cf. oberhauseri, Austrocolomia marschali a Karaburunia aff. rendeli. Tato skladba foraminifer zřetelně připomíná asociace z dachsteinských vápenců Východních Alp i Západních Karpat. Ve vztahu ke známé čtveřici norických formací Západních Karpat se nejpřijatelnější faciální paralelou popisovaných vápenců jeví dachsteinské vápence. Také v porovnání se šesti typy facií dachsteinských vápenců příkrovu Totes Gebirge Severních vápencových Alp je možné vidět určité analogie zkoumaných vápenců v tamějších grapestone faciích, peletovo – kalových a kalových faciích (Soták 1986). 6.2 Vápence „pseudohallstattské“ facie Jedná se o hnědé a okrově hnědé, šmouhové, mikroorganogeno-kalové vápence z valounů na lokalitách Střílky – Stupava, Salaš 2, Zástřizly, Koryčany 1, Cimburk 2, Zavadilka, Ježov, Kvasice 1. Vápence jsou budovány biomikrity, biosparity a pseudosparity, jejichž kombinací vznikaly v složitých sedimentárně-diagenetických procesech hlíznaté textury. Z mikrofaunistické analýzy je patrná přítomnost vláken juvenilních mlžů, článků krinoidů a foraminifery. U krinoidů se jedná o společenstvo různých morfologických a funkčních článků dezintegrovaných koster planktonických krinoidů. Tito krinoidi byli začleněni do řádu Roveacrinida s dominantním rodem Osteocrinus. Foraminifery byly objeveny ve velmi pestrém a rozdílném složení. Byly zaznamenány tyto čeledi: Archaediscidae (Angulodiscus, Aulotortus,…), Planispirillinidae (Coronipora austriaca, Semiinvoluta clari), Spirillinidae (Turrispirillina), Calcivertellidae (Planiinvoluta), Fischerinidae (Agathamina austroalpina), Milioporidae, Nubecularridae (Ophtalmidium, Arenovidalina,…),

Tetraxinidae,

Ammonidiscidae

(Pilamminella,

Glomospirella,…),

Trochamminidae,

Endothyridae,

Nodosariidae

(Austrocolomia,

Pseudonodosaria,

Marginulina),

Oberhauserellidae

(Oberhauserella),

Moravamminidae

(Earlandia

tintinniformis). Další prvky společenstva tvoří zoospory řas, radiolárie, ostny ježovek, mechovky, jehlice hub (Soták 1986). Dle některých výše uvedených foraminifer (Angulodiscus, Planiinvoluta) Soták (1986) přisuzuje těmto zkoumaným vápencům velkou podobnost s vápenci hallstattskými z Východních Alp.

21

7. MATERIÁL A METODIKA Pro tuto práci byl výzkum zaměřen na studium vybraných vzorků tmavých vápenců. Jednalo se o vzorky z Moravského zemského muzea nashromážděné během několika let ze zkoumané lokality v oblasti Mušova. Ze soupisu všech odebraných vzorků (cca 600 kusů) bylo vybráno osm kusů tmavých vápenců, které pak byly vypůjčeny z depozitáře Moravského zemského muzea v Rebešovicích. Jednalo se o následující vzorky (číslo a název vzorku dle Valocha a Přichystala 2009, v závorce je uveden zjednodušený pracovní název): 12787: černý vápenec s bílými žilkami (MV1) 12806: tmavě šedý až černý vápenec s bílými žilkami (MV2) 12901: tmavý vápenec (MV3) 12975: černý vápenec s bílými žilkami (MV4) 13024: černošedý vápenec s bílou žílou (MV5) 13028: černošedý vápenec (MV6) 13043: černý vápenec (MV7) 13286: černošedý vápenec (MV8) Vzhledem k tomu, že zmíněné vzorky pocházely z muzea a byly považovány za potenciální artefakty, byly proto zpracovány výbrusy za použití méně destruktivní metody vrtaným způsobem, při níž nebyly poškozeny štěpné hrany vzorků. Provedené výbrusy byly dále mikroskopicky zkoumány. Zpočátku byl proveden jen předběžný výzkum na přístroji Olympus CX 41. Pro danou problematiku však byla potřeba pomoc odborníka na mezozoické vápence. Ve dnech 23. – 24. 10. 2012 byl tedy proveden podrobný výzkum vzorků za účasti J. Sotáka na Slovenské akademii věd v Banské Bystrici. Z výbrusů tak bylo možné na základě paleontologických znaků určit stáří vybraných vzorků.

8. VÝSLEDKY Získané vzorky vypadají makroskopicky dosti podobně. Jedná se o valouny šedé až černé barvy. Jejich tvar je ve většině případů zaoblený a dobře opracovaný, avšak je patrná sekundární deformace – odlomené části. Vzorek MV5 vykazuje více ostrohranný tvar. Některé vzorky vykazují zbytky bělavé karbonátové krusty. U všech vzorků je patrné protkání kalcitovými žilkami. Za pomoci J. Sotáka byl proveden detailní mikroskopický výzkum výbrusů z vybraných vzorků tmavých vápenců. Dále je uveden popis jednotlivých vzorků.

22 MV1: Ve vzorku byl mikroskopicky zaznamenán krinoidový biosparit, v němž byla patrná dvojčatná laminace a silná rekrystalizace krinoidových článků (Obr. 6). Dle usměrněné stavby bylo patrné tlakové působení. Tento vzorek byl určen jako rhaetský vápenec. Dle Sotáka (ústní sdělení, 2012) je tento vápenec podobný fatranské facii Západních Karpat.

Obr. 6: Makro a mikrofoto vzorku MV1

23 MV2: Zaznamenán byl biomikrit se schránkami mlžů (Rhaetavicula), brachiopodů a články krinoidů. Dále byly patrné rekrystalizační žilky (Obr. 7). Tento vzorek byl určen jako vápenec rhaetského stáří podobný vápencům z fatranského souvrství (dle Sotáka 2012, ústní sdělení).

Obr. 7: Makro a mikrofoto vzorku MV2

24 MV3: Mikroskopicky byl v tomto vzorku zjištěn biomikrosparit, vyčištěný sparit, kalcit a mikrostylolitové polohy mezi mikritem a sparitem. Z fosilií byly zaznamenány foraminiferové druhy Angulodiscus friedli a Angulodiscus sinosus (Obr. 8). Tento vzorek byl určen jako vápenec norického až rhaetského stáří.

Obr. 8: Makro a mikrofoto vzorku MV3

25 MV4: V mikritu až biomikritu byla zjištěna vlákna juvenilních pelagických mlžů, dále ostrakodi a rozptýlené krinoidové články. Schránky mlžů mohou poukazovat na hypersalinní podmínky. Byla zde zaznamenána i siltová příměs křemene. Tento vzorek byl označen jako guttensteinský vápenec.

Obr. 9: Makro a mikrofoto vzorku MV4

26 MV5: Vzorek vykazuje krinoidový mikrosparit, hrubý biodetrit a tmelený sparit. Byly zde zjištěny krinoidové články, které byly dvojčatně lamelované (laminy esovitě deformované). Tyto krinoidové články byly oválné i ostrohranné (Obr. 10). Vzorek byl určen jako vápenec rhaetského stáří

Obr. 10: Makro a mikrofoto vzorku MV5

27 MV6: Ve vzorku byl zaznamenán dolomikrit, přičemž některé partie byly silněji krystalizované. Patrné zde byly i mikrostylolity a výskyt ostrakodů (Obr. 11). Vzorek se podařilo jen obecněji určit jako karbonát středního triasu, blízký guttensteinské facii.

Obr. 11: Makro a mikrofoto vzorku MV6

28 MV7: V tomto vzorku byla zaznamenána různá tělesa alochemů v biointrasparitu. Z fosilií byly nalezeny krinoidové články, foraminifery (Gandinella friedli, Angulodiscus) a vyluhované schránky ostrakodů (Obr. 12). Jedná se o vápenec rhaetského stáří a dle Sotáka (ústní sdělení, 2012) je tento vápenec také podobný fatranské facii.

Obr. 12: Makro a mikrofoto vzorku MV7

29 MV8: Mikroskopicky zde byl patrný intrabiosparit a kalové karbonáty tmelené mikrosparitem. Mezi zrny prostupuje silnější krystalizace – acikulární kalcitové krystaly. Dále byly nalezeny fosilie v podobě drobného krinoidového detritu a větších nodosariových foraminifer (Obr. 13). Vzorek byl obecněji určen jako vápenec karnského až norického stáří.

Obr. 13: Makro a mikrofoto vzorku MV8

30 Dle Sotáka (ústní sdělení, 2012) tyto vzorky vykazují znaky oolitické a krinoidové facie a jsou dosti podobné guttensteinským a ramingským vápencům Západních Karpat. Připouští však i podobnost souvrství hauptdolomitu a nevylučuje možnost alpské provenience.

9. DISKUZE VÝSLEDKŮ Studovaná problematika provenience spodnobadenských štěrků pod Pavlovskými vrchy byla v této práci podrobena detailnějšímu výzkumu. Ze zpracovaných kapitol vyplývá, že během předchozích výzkumů (Krystek 1968 a 1974, Přichystal 2009, Vít 2011) byl potvrzen litologicky pestrý valounový soubor pod Pavlovskými vrchy v oblasti obcí Mušov, Pasohlávky a Brod nad Dyjí. Stáří tohoto souboru bylo potvrzeno jako spodnobadenské na základě paleontologického rozboru, především dle výskytu foraminiferových druhů Globigerina lentiana a Pappina breviformis (Krmíček a kol. 2009). Je patrné, že zdrojová oblast zkoumaných štěrků nebyla zatím uspokojivě zjištěna. Přichystal (2009) uvedl několik možných proveniencí, přičemž se však jednalo o různé oblasti pro jednotlivé horniny. Z hlediska jednotné provenience celého valounového souboru Přichystal (2009) uvedl názor, že tento soubor může pocházet i z oblasti Severních vápencových Alp. To je možno předpokládat na základě velkého obsahu vápencových valounů současně s vulkanickými horninami (alpský vulkanismus), dalšími sedimentárními horninami či metamorfity. Tento názor je podpořen možností existence Paleodunaje a tzv. matzenské delty, zmíněné v práci Jiříčka (2002). Touto deltou mohl být valounový materiál přinesen až z alpské oblasti a vyplaven i v oblasti Pavlovských vrchů. Tuto možnost potvrzuje i výskyt miocenních štěrků v hollabrunn-mistelbašském souvrství na území alpsko-karpatské předhlubně a vídeňské pánve. Vzhledem k převládajícím zaobleným tvarům valounů, je možné předpokládat jejich transport na dlouhou vzdálenost. Tyto zaoblené tvary valounů byly zaznamenány v předchozích výzkumech i v současně provedeném výzkumu. Vzhledem k velkému zastoupení karbonátových hornin v daném štěrkovém souboru bylo uvažováno, že se může jednat o alpské vápence. Proto bylo provedeno srovnání vápenců Severních vápencových Alp (Haas a kol. 2009, Siblík 2005 a 2006) s vápenci podobnými alpským faciím na území vnějších Západních Karpat (Soták 1986). Z tohoto srovnání vyplývá, že mezi těmito vápenci je určitá shoda. Z makroskopického hlediska se u některých vzorků shoduje červenavá barva. Shoda je však patrná především z paleontologického hlediska – v obou případech se jedná o svrchnotriasové stáří těchto vápenců. Podobné je zastoupení některých fosilií, zejména foraminifer (rody Angulodiscus, Aulotortus, Glomospirella, druh

31 Agathammina austroalpina, nodosarie), dále ostrakodů a brachiopodů. Z tohoto srovnání a jisté paleontologické podobnosti vápenců z vnějších Západních Karpat s vápenci Severních vápencových Alp, je možné považovat vápence z obou oblastí za dosti podobné. Při srovnání vybraných vzorků tmavých vápenců z oblasti Mušova s výše uvedenými faciemi alpských vápenců je z makroskopického hlediska patrné, že se shodují s některými alpskými

vápenci

svojí

šedou

až

černavou

barvou.

Zásadní

však je srovnání

z mikroskopického hlediska. Je patrný společný výskyt foraminifer (rod Angulodiscus, nodosarie), ostrakodů, mlžů a brachiopodů. Rozdílné však je hojné zastoupení krinoidů ve zkoumaných vzorcích vápenců z Mušova, přičemž ve vzorcích vápenců ze Severních vápencových Alp nebyli krinoidi zaznamenáni. Z tohoto hlediska jsou zkoumané vápence z Mušova bližší vápencům z jednotek vnějších Západních Karpat. Lze tedy uvažovat i možnost, že zdrojovou oblastí vápenců by mohly být Západní Karpaty. Zkoumané vápence i dle Sotáka (ústní sdělení, 2012) vykazují jistou podobnost s tamějšími faciemi. Je však otázkou, jakým způsobem mohly být tyto vápence spolu s ostatními horninami ve valounovém souboru dopraveny do oblasti Pavlovských vrchů. Naopak možnost alpské provenience je více podložena výskytem podobných štěrků hollabrunn-mistelbašského souvrství (Nehyba a Roetzel 2004) a teorií existence matzenské delty Paleodunaje (Jiříček 2002). Tomu i dále odpovídá dobře opracovaný a zaoblený tvar valounů, který poukazuje na dlouhodobý transport. Je tak možné vysvětlit i různorodost valounového materiálu, který mohl být během transportu nasbírán z různých oblastí. Na základě výše uvedených poznatků je možné teoreticky potvrdit názor, že předmětný valounový soubor může pocházet z oblasti Severních vápencových Alp. Bylo by však dále nutné prakticky porovnat vzorky vápenců ze zájmové oblasti se vzorky alpských vápenců.

32

10. ZÁVĚR V rámci

této

spodnobadenských

diplomové

štěrků,

které

práce byly

je

řešena

problematika

zaznamenány

v oblasti

nejasného

původu

Pavlovských

vrchů.

Z přechozích výzkumů je patrné velmi pestré litologické složení těchto štěrků, v němž převažují vápencové valouny. Během těchto výzkumů zatím nebyla uspokojivě vyřešena otázka provenience zkoumaných štěrků, u kterých je patné, že nezapadají svým složením do okolního prostředí. Vzhledem k tomu, že jednou z možných zdrojových oblastí by mohly být Severní vápencové Alpy, byl výzkum této práce zaměřen především na tuto možnost. Bylo proto zpracováno srovnání triasových vápenců Severních vápencových Alp s vybranými vzorky vápenců a s vápenci alpských facií v oblasti vnějších Západních Karpat. Vybrané vzorky vápenců byly podrobeny mikroskopickému výzkumu. Za odborné pomoci docenta Sotáka bylo možno určit paleontologické složení a stáří v rozmezí středního až svrchního triasu. Při srovnání poznatků o těchto vápencích s poznatky o vápencích Severních vápencových Alp byla zjištěna určitá podobnost. Z hlediska paleontologického složení byla patrná shoda některých foraminifer z obou oblastí (rod Angulodiscus, nodosarie), dále zastoupení ostrakodů, mlžů a brachiopodů. Dále je možno předpokládat existenci tzv. matzenské delty Paleodunaje, jíž mohly být předmětné štěrky dopraveny z oblasti Alp. Výše uvedené aspekty mohou teoreticky potvrzovat, že studované spodnobadenské štěrky by mohly pocházet z oblasti Severních vápencových Alp. Tento fakt by však bylo vhodné potvrdit ještě podrobnějším výzkumem, především porovnáním s konkrétními vzorky alpských vápenců.

33

11. LITERATURA Czudek, T., a kol. (1973a): Geomorfologické členění reliéfu České republiky, Mapa 1 : 500 000 - GÚ ČSAV Brno Czudek, T., a kol. (1973b): Typologické členění reliéfu České republiky, Mapa 1 : 500 000 - GÚ ČSAV Brno Haas, J. a kol. (2009): Paleokarst Phenomena and Peritidal Bedsin the Cyclic Dachstein Limestone on the Dachstein Plateau (Northern Calcareous Alps, Upper Austria). – Jahrbuch der Geologischen Bundesansalt, 149, 7 – 21. Wien Havlíček, P. (1988): Geologická mapa ČSR. List 34-12 Pohořelice, Měřítko 1 : 50 000 Ústřední ústav geologický, tisk OT Kolín 1989 Jiříček, R. (2002): Molasový vývoj Alpsko-karpatské předhlubně a Vídeňské pánve. – Exploration Geophysics, Report Sensing and Environment IX, 1 - 2, 1-178. Praha Krásný, J., Kullman E., Vrana K., a kol. (1987): Vysvětlivky k základní hydrogeologické mapě ČSSR, 1 : 200 000, List 34 Znojmo - Ústřední ústav geologický Praha Krmíček, L. a kol. (2009): Geologické a mikropaleontologické zhodnocení odkrytých profilů na lokalitě Mušov. - In: Valoch, K. ed. (2009): Mušov I (okr. Břeclav). Geologická a archeologická lokalita na jižní Moravě. - 1. vyd. Brno: Moravské zemské muzeum, 2009. 128 s. Anthropos Vol. 30 (N.S.22). ISBN 978-80-7028-352-3. Krystek, I., Tejkal, J. (1968): K litologii a stratigrafii miocénu jihozápadní části karpatské předhlubně na Moravě.-Folia Fac. Sci. Nat. Univ. Purkyn. Brun., Geologia, IX, 7, 31s. Krystek, I. (1974): Výsledky sedimentologického výzkumu sedimentů spodního badenu v karpatské předhlubni (na Moravě). - Folia Fac. Sci. Nat. Univ. Purkyn. Brun., Geologia, XV, 8, 32 s. Nehyba, S., Roetzel, R. (2004): The Hollabrun-Mistelbach Formation (Upper Miocene, Pannonian) in the Alpine-Carpathian Foredeep and the Vienna Basin in Lower Austria – An example of a Coarse-grained Fluvial System - Jahrbuch der Geologischen Bundesansalt, 144, 191 – 221. Wien Přichystal, A. (2009): Petrografický výzkum valounového souboru z Mušova - In: Valoch, K. ed. (2009): Mušov I (okr. Břeclav). Geologická a archeologická lokalita na jižní Moravě. - 1. vyd. Brno: Moravské zemské muzeum, 2009. 128 s. Anthropos Vol. 30 (N.S.22). ISBN 978-80-7028-352-3. Siblík, M. (2005): Brachiopoda triasu a jury Severních vápencových Alp: nové výsledky – Zprávy o geologických výzkumech 2005, 156 – 157. Praha

34 Siblík, M. (2006): Brachiopodové fauny triasu a jury v oblasti Salzkammergut v Rakousku Zprávy o geologických výzkumech 2005, 166 – 167. Praha Soták, J. (1986): Stratigrafia a typológia vrchného triasu vo vonkajších jednotkách Západných Karpát. – In: Pragáč, I., ed.(1986): Zemný plyn a nafta. Moravské naftové doly. 1986. Hodonín. XXXI. č. 1,1-53 Valoch, K. (2009): MUŠOV I. (okr. Břeclav). Příspěvek k nejstaršímu osídlení střední Evropy - In: Valoch, K., ed. (2009): Mušov I (okr. Břeclav). Geologická a archeologická lokalita na jižní Moravě. - 1. vyd. Brno: Moravské zemské muzeum, 2009. 128 s. Anthropos Vol. 30 (N.S.22). ISBN 978-80-7028-352-3. Vít, T. (2011): Petrografie a paleontologie vápenců ze spodnobadenských štěrků pod Pavlovskými vrchy. – Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity, 2011. Brno