Prosinec 2013 Slovo redaktora
Obsah…1
Vítám vás u našeho dalšího vydání Wolkrovin. Vánoce už klepou na dveře a my jim věnujeme hned několik článků. V anketě jsme se ptali na váš vztah k vánočním tradicím, v dalším článku jsme se rozhodli vás o vybraných tradicích informovat. A pokud vás zajímá, jak být o Vánocích „eko“, tak o poučení na toto téma se postaral biologický kroužek. Mně už teď nezbývá, než vám popřát krásné prožití vánočních svátků a v rámci možností klidných oslav nového roku (ať si z toho taky něco pamatujete ). A my se na vás budeme opět těšit s dalším vydání Wolkrovin v novém kalendářním roce.
Fejeton…2 Anketa…4 Vánoční zvyky…5 Rozhovor…7 Mgr. Jakub Haluza
Aktuality…9 Co se děje na GJW? Sbírka pro opuštěné pejsky
Úspěchy školy…14 Divadlo Point…16 Volnočasové aktivity studentů…18 ČR vs. USA…20 English Section…24 Biologické okénko…27
Adéla Cekulová, O7.A
Vánoční biologické okénko
Povídky…30 Portál: Daleká cesta Těžké, smutné i šťastné chvíle pro Bellu 1
Upozornění: vysoce spoileroidní!!! Nedávejte číst dětem, které věří na Ježíška!!!
Vánoce, vánoce přicházejí… Zase je tu ten krásný čas Vánoc, kdy se na sebe všichni sladce usmívají, jsou na sebe hodní, nosí si dárečky a lžou dětem o tom, že existuje nějaký tlustý vousatý Santa. Takže Vánoce jsou možná období klidu a míru, avšak také je to období, kdy si všichni nejvíc lžou. A pak taky ty nákupy dárků! Nevím jak ostatním, ale mně připadá, že Vánoce jsou moc často. Pořád vymýšlet, co komu koupit, a předhánět se, kdo co letos vymyslí, tlačenice v nákupních centrech, na náměstí kolem punčů se někdy nedá ani projít a všichni jsou hrozně nervózní – bez toho bychom se, myslím, obešli. A potom ten náš Ježíšek. Jak vypadá? Kdo ho kdy viděl? Samozřejmě, že už vím, že je vymyšlený, ale nikdy mi nikdo neobjasnil, jak vlastně vypadá. Zato moje o 5 let starší sestřenice mi neváhala vysvětlit, jak to s tou jeho existencí vlastně je. Bylo mi šest let, seděli jsme na posteli a já jsem jí pokládala takové ty otázky, jako to malé děti dělají. A nebo vlastně víte co, možná jsem se jí ani na nic neptala a ta malá „kazička idejí“ mi to vyzradila sama od sebe. Řekla mi, že žádný Ježíšek neexistuje a že dárky nosí rodiče. To bych ještě byla ochotná skousnout, ale potom mi řekla, že neexistuje ani žádný čáp! Ale to už je zase jiná pohádka… Vraťme se ještě k tomu Ježíškovi. Nikdo tedy neví, jak vypadá a možná proto si ho spoustu lidí plete s tím bílovlasým Santou. Každoročně se na sociálních sítích rozjíždí hádky a propaguje se náš český Ježíšek a všichni nadávají na Santu. Poradila jsem se s chytrou 2
tetou Wiki a dozvěděla jsem se, že v Rusku nosí dárky Děda Mráz, u našich sousedů v Polsku je to dítě Ježíš, v Belgii si vás zase může odnést Černý Petr, pokud jste moc zlobili, v Řecku je to Mikuláš a v Itálii Babbo Natale (Santa). Je zřejmé, že v každé zemi se slaví Vánoce trochu jinak. Ovšem hlavní je, aby se o Vánocích sešla celá rodina, aby nikomu nezaskočila kost u večeře a aby celé svátky proběhly v pohodě a u televize s pohádkami. Takový Černý Petr by vás prý odnesl do Španělska. To by nebylo vůbec špatné, ale já jsem byla bohužel celý rok hodná. Tak vám tedy všem přeju, abyste prožili tyto Vánoce v klidu a pohodě, abyste pod tím stromečkem taky něco našli a pořádně oslavte rok 2014! Sejdeme se u dalšího fejetonu, tentokrát už v novém roce A kdybyste mi někdo chtěl objasnit, jak vypadá Ježíšek, byla bych jedině ráda Aneta Daněčková, 3.A
3
Anketa Dodržujete vánoční tradice a zvyky? Ano, dodržuji české vánoční tradice
29%
Ne, vánoční tradice nedodržuji
71%
Naše prosincové číslo je skutečně z velké části věnováno Vánocům. A jinak tomu není ani u ankety. Tentokrát jsme se ptali, jak jste na tom s dodržováním vánočních zvyků a tradic. Téměř tři čtvrtiny z vás odpovědělo, že dodržuje české vánoční tradice. Zbylá část respondentů nedodržuje žádné vánoční tradice. Třetí možnost ankety – přebírání zahraničních zvyků – nezvolil nikdo z hlasujících, proto tato možnost v anketě uvedena není. Chcete se o vánočních tradicích dozvědět něco víc? Pokud ano, tak máte možnost, neboť se vánočním zvykům věnujeme i v dalším článku. Adéla Cekulová, O7.A 4
Vánoční zvyky a tradice V dnešní době zůstává již mnoho tradic zapomenutých nebo lidé vůbec nevědí o jejich původu. Proto bychom vás chtěli o některých zvycích informovat. Vánoční stromeček Neodmyslitelný vánoční stromeček je z historického hlediska tradicí velmi mladou, poprvé se v českých zemích objevil v roce 1812. Tehdy se začal šířit v měšťanských domácnostech. Na vesnici se začal prosazovat až o sto let později, kde se zpravidla zavěsil nad štědrovečerní stůl špičkou dolů. Jmelí Zelené, postříbřené či pozlacené snítky jmelí si lidé nejčastěji připevňují na lustr nebo nad dveře. Darované jmelí nosí štěstí, pod zavěšeným jmelím má muž právo políbit jakoukoli ženu a taky se říká, že „kdo se pod jmelím políbí, druhému se zalíbí“ a jejich láska bude věčně zelená. Kapr Pojídání ryb k štědrovečerní večeři je také mladým zvykem. Ryby byly nejprve záležitostí bohatých měšťanů, na vesnice začaly pronikat až ve 20. století. Dnes je neodmyslitelnou součástí vánočního stolu kapr, ale začíná být vytlačován sumci, štikami, pstruhy, nebo lososem či mořskými plody. Zlaté prasátko Při zmínce o zlatém prasátku si v dnešní době snad každý vybaví malou holčičku v jedné známé reklamě a její „Ne, ne, nemusím, já už ho vidím…“ Jedná se o tradici, kdy se tvrdí, že pokud vydržíte celý 5
Štědrý den se postit, tak večer se vám pak zjeví zlaté prasátko, které vám zaručí hojnost a dobrou úrodu na celý příští rok. Lití olova Na přípravu náročnější je staročeský zvyk lití olova. Roztavené olovo se vylije do nádoby s vodou a podle tvaru, do kterého olovo ztuhne, přítomní usuzují, co dotyčného čeká. Svobodné dívky se v něm snaží rozeznat tvář či monogram toho, kdo je jim určen. Výsledný tvar olova je také možné číst jako odpověď na předem položenou otázku. Házení střevíce Na Štědrý den se svobodné dívky mohou svého osudu zeptat, čeká-li je v příštím roce svatba. Dívka hází střevícem přes hlavu. Jestliže dopadne patou ke dveřím, zůstane i nadále doma. Pokud ale zamíří špičkou ze dveří ven, čekají dotyčnou vdavky a odchod od rodičů. Třesení stromkem Tedy nikoliv vaším vánočním stromkem, ale nejčastěji mladou jabloní či zlatým deštěm na zahradě. Děvče si vyběhlo po večeři na zahradu, zatřáslo stromkem a odkud se ozval první pes, odtud měl přijít slečně ženich. Tedy buďto z toho domu, či alespoň z toho směru. Rozkvetlá Barborka Svobodná dívka se na svátek sv. Barbory utrhne větvičku třešně nebo zlatého deště. Pokud jí snítka rozkvete do Štědrého dne, do roka se vdá. Martin Dvořák, O1.B 6
Rozhovor s Jakubem Haluzou Vítáme vás u dalšího z rozhovorů s vyučujícími. Pro prosincové číslo jste vybrali vyučujícího českého jazyka a základů společenských věd, Mgr. Jakuba Haluzu, který na GJW působí od roku 2008. Proč a kdy jste se rozhodl stát se učitelem? Byla to šťastná souhra náhod, která mě přivedla na dráhu učitele, ale toto povolání pro mě bylo zajímavé už od základní školy. Nejedná se o stereotypní práci, to je jeden z důvodů, a také je důležité vychovávat a vzdělávat mladé lidi a práce s nimi mě baví. Kde jste studoval? Studoval jsem tehdejší Švehlovu střední odbornou školu, vysoká škola potom byla Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci. Jaké máte vzpomínky na střední školu? Raději vzpomínám na základní
školu, 7
kde jsme byli určitě lepší a pevnější kolektiv, ale střední škola mi přinesla také spoustu zážitků, které souvisely spíše s věkem, než se samotnou školou. Co si myslíte o studentech na GJW? Myslím si, že v řadě věcí se neliší od ostatních vrstevníků. A nejsou ani tak moc odlišní od svých předchůdců. Bohužel jim jsou čím dál více vzdáleny hodnoty jako slušnost, úcta a pokora. Řada ze studentů má pocit výjimečnosti, avšak často to nekoresponduje s jejich opravdovou osobností. A jaký názor máte na své kolegy? Myslím si, že se mi daří vycházet se všemi kolegy, ale v tak velkém kolektivu se vždy najdou kolegové sympatičtí a více sympatičtí. Jaké jsou Vaše koníčky? Velice okrajově sport – například v létě cyklistika a v zimě lyžování. Největší relaxací je pro mě práce na zahradě. V jakém znamení jste se narodil? Střelec
Adéla Cekulová, O7.A
8
Aktuality Co se děje na GJW? Naše škola prezentovala možnosti studia v osmiletém a čtyřletém cyklu na burze škol Scholaris 2013, která se konala 13. 11. v Prostějově a 27. – 28. 11. v Olomouci. Ve středu 20. listopadu proběhly třídní schůzky, konference delegátů KP GJW a čtvrtletní pedagogická rada. Ve čtvrtek 28. 11. 2013 se konal závěrečný věneček tanečních kurzů tříd O6.A a O6.B vedených Janem Halířem. Výuka těchto tříd byla přizpůsobena dopolednímu nácviku nástupu v rámci tanečních hodin. Ve středu 4. 12. prezentovala v semináři nepovinné čínštiny svůj rodný jazyk a kulturu čínská studentka. Během listopadu a prosince proběhly tři exkurze do brněnského Anthroposu. Těchto exkurzí se účastnili studenti kvinty B (20. 11.), primy A i B (3. 12.) a septimy A i B (10. 12.). 26. listopadu se studenti kvarty A zúčastnili exkurze do Mendelova muzea v Brně. V pondělí 2. prosince proběhla závěrečná konference k projektu EU „Podpora vzdělávání sportovních talentů“. Ve čtvrtek 5. prosince se konala zahraniční exkurze do Vídně. Dále také proběhla přednáška Milana Halouska z České kosmické kanceláře na téma Kosmonautika a my. Studenti tříd 4.B a O8.A také připravili mikulášskou nadílku za podpory společnosti Gaudeamus, o.p.s. 9
Ve středu 11. prosince se na GJW konal Den otevřených dveří, kdy byla škola prezentována veřejnosti. Zájemci o studium měli možnost vyzkoušet si tzv. „přijímačky nanečisto“. Ve čtvrtek 19. prosince se v restauraci Národního domu koná provozní porada zaměstnanců školy, výuka je rozhodnutím ředitele školy ukončena ve 12:35. Dále se od 17:00 ve školním klubu koná literárně-hudebně-výtvarné předvánoční posezení.
V pátek 20. prosince se koná zahraniční exkurze do Vídně spojená s návštěvou operety pod vedením Vratislava Havlíka a Ivany Jurákové. Výuka je rozhodnutím ředitele ukončena ve 12:35. Výuka po Vánocích bude zahájena v pondělí 6. ledna 2014. Ve dnech 5. – 10. ledna 2014 se studenti kvint a prvních ročníků zúčastní lyžařského kurzu. Adéla Cekulová, O7.A 10
Den otevřených dveří – pokusy ve fyzice
Den otevřených dveří – kvízy pro veřejnost v biologii 11
Vánoční sbírka studentů GJW pro opuštěné pejsky V pátek 13. 12. byla na našem gymnáziu ukončena tři týdny trvající sbírka pro opuštěné pejsky. Následujícího dne, v sobotu 14. 12., vyjelo po střechu naložené auto do Domova pro opuštěná zvířata v Srbcích. Někteří studenti a učitelé dokázali, že jim mnohdy kruté osudy zvířat nejsou lhostejné a shromáždili spoustu granulí, pamlsků, hraček, pelíšků a dalších potřebných věcí. Bohužel jsme se však setkávali také s odmítáním a nezájmem, nějaká „dobrá duše“ nám dokonce několikrát po sobě odstranila z nástěnek ve škole informační letáky o sbírce. To nás ovšem neodradilo a do útulku paní Liškové tak směřovala i několikatisícová finanční hotovost určená na uhrazení nutné veterinární péče. Seznam všech dárců je zveřejněn na fb stránkách školy, tímto jim za pejsky velmi děkujeme. Paní Lišková je stará paní, která se asi o 60 pejsků (+ další zvířata) stará úplně sama, bez jakýchkoli dotací, vše hradí ze svého důchodu a hlavně ze sponzorských darů. „Domov“ pro opuštěná zvířata je výstižnější název než slovo „útulek“, protože pejsci zde nejsou zavřeni v kotcích, ale volně se pohybují po domě a na zahradě. Při předávání darů jsme si také poslechli příběhy některých svěřenců a popravdě řečeno, nebylo to pro nás jednoduché. Příběh pěti štěňátek, která byla nalezena u silnice u mrtvé maminky a sama byla zraněna. Mouchy do nich nakladly vajíčka a vylíhlí červi dali psím miminkům pořádně zabrat, některá díky jejich „práci“ přišla o oči. Nebo příběh chrta, který byl šest let vězněn ve sklepě, neuměl chodit a nikdy neviděl denní světlo. Takových příběhů a osudů byla spousta, žádný samozřejmě nebyl veselý. Někteří „lidé“, kteří jsou schopni něco takového udělat, ani snad nemohou být lidmi nazýváni. Je to vizitka dnešní doby. Co ale také čekat od společnosti, která týrá a zabíjí své děti, která týrá a zabíjí své vlastní rodiče? Jsou toho plná média, a proto i 12
podobné zacházení se zvířaty se zdá být běžnou věcí. Musíme si uvědomit, že opuštěná zvířata si za své osudy nemohou sama. Na vině jsme zase my, lidé. Proč neustále psy křížíme a množíme, pak je nikdo nechce a skončí (v tom lepším případě) v útulku, proč raději nezařídíme jejich kastraci? Čistokrevné psy s PP tam opravdu potkáte naprosto výjimečně a dlouho tam nezůstávají. Ale dost podobných úvah v předvánočním čase. Studenti a učitelé GJW dokázali svými dárky udělat alespoň na chvíli pejskům radost a naplnili jim bříška. Jejich pomoc byla konkrétní, cílená a putovala správným směrem. Je dobré si ale uvědomit, že je to jen dočasné řešení, zvířátka potřebují pomoc po celý rok. Tím největším dárkem by pro ně samozřejmě byla adopce, aby každé z nich našlo vlastní domov a mělo možnost se stát součástí své rodiny. Pokud budete chtít Domov pro opuštěná zvířata v Srbcích navštívit, bližší informace naleznete na http://www.srbce.estranky.cz/. My se pokusíme sbírku zopakovat i příští rok. Mgr. Helena Chaloupková + redakce školního časopisu Wolkroviny Foto 1: Sbírka GJW pro opuštěné pejsky. Foto 2: Týden stará štěňátka. Jejich maminka byla ještě březí hozena minulý víkend k paní Liškové otevřeným oknem. Foto 3: Paní Lišková a dva její svěřenci, kteří už přemýšlí, z čeho budou mít největší radost
13
Úspěchy školy Celostátní dějepisná soutěž Ve dnech 20. – 21. 11. 2013 se konala celostátní dějepisná soutěž v Chebu. Naše gymnázium reprezentovalo tříčlenné družstvo ve složení Klára Pekařová (O5.A), Tereza Grulichová (O6.A) a Barbora Šmucrová (O7.A). Dívky se sice neumístily na oceňovaných místech, oproti minulému ročníku se jejich umístění však zlepšilo o dvacet míst. Volejbal Volejbalové družstvo dívek na konci listopadu postoupilo do kola krajského, které se konalo 5. prosince 2013 v Olomouci. Tam dívky zvítězily a získaly tak postup do kvalifikace na celorepublikové finále. Pišqworky 21. listopadu 2013 proběhlo na SŠ logistiky a chemie v Olomouci krajské kolo soutěže v piškvorkách. GJW reprezentovala dvě družstva. Družstvo ve složení D. Kříž, M. Matysková, M. Bajer, M. 14
Tichý a M. Tomeček obsadilo 4. místo a družstvu ve složení M. Pytela, M. Velešík, P. Parobek, O. Sedláček a J. Pluskal se podařilo získat první místo. Toto družstvo postoupilo do kola národního, které se konalo 29. listopadu na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Soutěže se účastnilo 24 družstev z celé České republiky. V této konkurenci obsadilo družstvo reprezentující naši školu 7. místo. Sovičkiáda 2013 14. listopadu 2013 proběhlo na dětském oddělení Městské knihovny v Prostějově slavnostní vyhlášení každoroční dětské literární soutěže Sovičkiáda, kde jsou vždy vyhlašovány první tři místa v kategorii poezie a próza. V kategorii poezie zvítězila studentka kvarty A, Lucie Hájková. Při této příležitosti byla také zahájena vernisáž obrazů Adély Navarové z kvarty A. Zdroj: www.gjwprostejov.cz
Adéla Cekulová, O7.A 15
Divadlo Point Aktuálně v Divadle Point Dne 12. prosince proběhla derniéra divadelního představení Robert Thomas – DRUHÝ VÝSTŘEL (režie Vojtěch Pospíšil). Ke konci roku nás ještě v divadle Point čeká:
20. prosince v 19 hodin -A. Saramonowicz: TESTOSTERON – VYPRODÁNO Sedm chlapů, sedm povah, sedm nátur, sedm rozdílných hladin testosteronu. Avšak jeden stejný cíl. Stejná radost a stejné bolest. Muži o ženách a také sami o sobě v drsné komedii, která si ani na svatební hostině nebere servítky… tentokrát na roadtripu po divadlech ČR Hrají: Vítězslav Lužný, Aleš Procházka, Vojtěch Pospíšil, Jakub Krejčí, Lukáš Kameníček, Jan Šprynar a Miroslav Ondra nebo David Kolba Technika: Jakub Ambros Režie: Jakub Hyndrich Přístupný od 15 let!!!
21. prosince v 18:00 a 20:30 -host divadla Point -DS Nemoderní tragač: RÝHA MEZI ŇADRY (Jan Kohoutek a kolektiv) Prostějovské divadlu holdující Ženy se navracejí! Soubory Nemoderní Ženy a Tragaču, tragaču spojily své vnady a opět přicházejí potěšit své drahé milence, manžele, ctitele, kamarády a ostatní Prostějovany! Obnovená premiéra detektivního crazy-thrilleru bude plná nečekaných zvratů a komických převleků. Bude vrahem konečně zahradnice? Režie: Hana Šprynarová Hrají: Kateřina Hasová, Petra Vidmuchová, Jana Novotná, Veronika Trundová, Markéta Kohoutková, Eva Matoušková, Tereza Spáčilová, Alžběta Coufalová, Lucie Hrůzová, Magdalena Spurná a Karolína Fenclová… Rezervace na tel. čísle: +420 777 308 470 (P. Vidmuchová) Více na: www.divadlopoint.cz
16
PAN ENKY „Vystrašená Nela uteče do lesa, kde nalezne opuštěně vypadající chatu. Ale není první, koho napadlo schovat se uprostřed tohoto podivného místa. Je tam také Alex. Soužití malé holčičky a dospělého chlapce, který se snaží ukrýt před rodiči, není jednoduché, zvlášť když se mezi ně připlete ještě někdo třetí.“ Režie: Štěpán Gajdoš, kamera: Martin Štěpánek, hrají: Ondřej Halámek, Barbora Jurtíková, Anna Gajdošová… Tento studentský film měl premiéru 22. listopadu v KINĚ METRO 70. Film byl slavnostně zahájený tancem skupiny Hello Kities (při divadle Point) a slovem režiséra filmu Štěpánem Gajdošem. Při promítání jste mohli sledovat různé reakce diváků jako je zděšení a smích. Film zakončili diváci potleskem ve stoje. Účast byla obrovská a autorská dvojice Štěpán Gajdoš a Martin Štěpánek spolu s herci a se štábem slavili velký úspěch. Na filmu se podíleli i studenti našeho gymnázia. Nejbližší a zatím jediný známý termín promítání filmu je 29. ledna ve 20:30, kino Art, Brno. (Více se dozvíte na: www.facebook.com/filmpanenky) Vendula Korsová, O7.B
17
Volnočasové aktivity studentů Sport v Prostějově Prostějov je hlavně městem tenisu, basketu a volejbalu. Ale dá se zde provozovat mnohem víc sportů. Kromě závodních sportů jsou zde např. zimní stadion, městské lázně, sportcentrum… Nejpopulárnější mezi studenty je zřejmě florbal, fotbal a basketbal.
Florbal V Prostějově je velmi známým klubem SKK2. Mají zde skupiny od přípravky přes žáky až po muže a ženy. V klubu je hodně lidí, což je šance k získání nových přátel. + můžete zde spoustu nových lidí
poznat
+ může se hrát i v zimě + téměř kategorie
každá
věková
– když tě trefí, tak to bolí
18
Fotbal 1. SK, to je název populárního fotbalového klubu. Jsou zde muži, dorost, žáci a přípravka. + spousta kvalitních zápasů + získáte dobrou kondici – nemůže se hrát v zimě (jen v hale)
Basketbal BK (Orli) Prostějov. Jedinečný basketbalový tým v PV. Spoustu vyhraných zápasů. V klubu jsou skupiny minizačtva (mladší, starší) a mužů. + nižší finanční náročnost + může se hrát i v zimě – tvrdý a náročný sport
Ovšem kdybych měl vyjmenovat všechny dobré sporty v Prostějově, tak by se to do Wolkrovin nevešlo. Předem se omlouvám, pokud jsem nejmenoval váš oblíbený sport, ale je jich opravdu moc.
Daniel Rozehnal, O2.B
19
ČR vs. USA Physical and Life Sciences in the USA Educational System The subject I recall the most about was called, “Health“, which we had, starting in the third grade, at elementary school up to the first year of college. We learned about the human body and the prevention of various diseases, about nutrition and about First Aid. As with other subjects, there were also interesting opportunities to learn something more about science outside of school. For example I borrowed a book about physics by the author Isaac Asimov from the city library. Like any other child, I enjoyed getting to know animals at the zoo or in natural parks (a place called Devilsgate Dam near us was full of frogs) and in the local San Gabriel Mountains just above the town where I lived. For one year we lived in the countryside, where we had a dog, a goose (which terrorized my younger brother, but then disappeared shortly before Thanksgiving Day), sheep and chickens. My father bought us baby chicks, thinking they would be egg-laying hens, but they turned out to be roosters. I became interested in environmental protection thanks to an advertisement on television which I saw when I was about eight years old. They showed us a beautiful forest with a brook running through it and an old Native American man. Then we could see that he had tears in his eyes and there was litter lying on the ground before him. I was moved by this, took the moral to heart and up to this very day I do my best, so that the spirit of that old Indian won´t have a reason to cry. I enjoyed the beauty of the world of plants in the Botanical Gardens and also at the Huntington Library´s palatial park. A rich railroad tycoon, who gained his wealth while building a 20
railway across the USA, had collected not only exotic flowers and trees, but also rare books and oil paintings. In addition, my father´s hobby was gardening. But I had the most fun with science after getting to college, where I could visit as many optional courses of science “for non-science students” as I wanted to. I will never forget the teacher of oceanography standing before the blackboard saying that it is too difficult to describe a wave in words and then drawing it instead. When that class went on a field trip in a boat, I couldn´t take part in the experiments, because I got seasick and had to go lie down instead. I was luckier on the trip with the marine biology group when we went to see the Aquarium. The most popular outings were the geology field trips to the desert, where we saw minerals, cliffs, rocks, salt lakes and stinky sulphur springs, all of which can be seen there in all their glory, as well as stars. Before I started attending astronomy lessons, I enjoyed programs for the public in Griiffith Park, where there was a planetarium and observatory. It wasn´t enough for me, however, so I visited my friend who lived in the mountain desert near Palm Springs and we watched the sky with his telescope. And that is how I developed my interest in science, which has remained with me up to this very day.
Přírodověda v americkém školství Ze školy nejvíce vzpomínám na předmět jménem „Zdraví,“ který jsme měli od třetí třídy na základní škole až po prvním ročník na vysoké škole. Učili jsme se o lidském těle a prevenci různých nemocí, o výživě a první pomoci. Stejně jako u jiných oborů, i v přírodovědě byly zajímavé možnosti přiučit se něco mimo školu, například tím, že jsme si mohli půjčit knihy z městské knihovny - já přečetla knihu o 21
fyzice od autora jménem Isaac Asimov. Jako každé dítě, i já jsem ráda poznávala živá zvířata v zoologických záhradách, v přírodních parcích (blízko nás se nacházelo, „Devilsgate Dam“) a v místních horách San Gabriel Mountains těsně za městem. Jeden rok jsme bydleli na venkově, kde jsme měli psa, husu (ta nejdřív terorizovala mladšího bráchu a pak zmizela těsně před Dnem díkuvzdání), ovce a slepice. Táta nám pořídil také kuřátka. Myslel si, že to jsou slepičky, ale byli to kohouti. Začala jsem se také zajímat o ochranu přírody díky reklamě v televizi, kterou jsem viděla, když mi bylo asi osm. Ukázali krásný les, potok, starého indiána…pak bylo vidět, že indián má slzy v očích…potom ukázali, že před ním ležely všude odpadky. Pro mne to bylo dojemné, vzala jsem si ponaučení k srdci a dodnes se snažím, aby duch starého indiána už neměl důvod k pláči. Nádherou ze světa rostlin jsem se mohla kochat v botanické zahradě a také v zámeckém parku u „Huntington Library.“ Tam měl boháč, který přišel k penězům tím, že stavěl železnice, velkou sbírku nejen exotických květin a stromů, ale i vzácných knih a olejomaleb. O tom, že táta se také věnoval zahradnictví nemluvě. Největší zábava s přírodovědou mě však čekala opět na výšce, kde jsem mohla navštěvovat libovolné množství „hodin pro nepřírodovědce.“ Nikdy nezapomenu na učitele oceánografie, jak říkal, že je těžké popsat jev „vlna“ slovy, a proto raději tu vlnu nakreslil na tabuli. Na výletě do terénu, který se ovšem konal na lodi, jsem dostala mořskou nemoc a musela jsem ležet namísto toho, abych se zúčastnila různých experimentů. Lépe dopadl výlet za “mořskou biologií“ do akvária. Nejoblíbenější byly výlety za geologií do pouští. Tam jsme viděli minerály, skály, kameny, solná jezera, smradlavé prameny sirnaté vody, vše šlo pozorovat snadno v celé své nádheře, včetně hvězd. Předtím, než jsem chodila na hodiny astronomie, užívala jsem si 22
programy pro veřejnosti v Griffithově Parku, kde byla hvězdárna. Stále mi to bylo ale málo, tak jsme ještě s kamarádem, který žil na horách v poušti nedaleko města Palm Springs, pozorovali oblohu v noci pomoci jeho dalekohledem. A tak jsem už v dětství přišla k amatérské zálibě v přírodovědě, která mi vydržela dodnes. Jessica Jayne Maertin
Přírodopis (biologie) v českém školství Základy přírodní nauky začínají v 1. třídě základní školy předmětem prvouky, která probíhá až do 4. třídy, kdy se půlí na dva předměty: vlastivědu a přírodovědu. Přírodověda i vlastivěda se vyučují od 1. do 5 třídy základní školy. Přírodopis se vyučuje od 6. třídy základní školy a trvá přes celé gymnázium až do závěrečného ročníku. Existují ovšem i vysoké školy specializované na přírodní vědy (přírodovědecké fakulty). V prvouce se učí základy (viz. název, který rozloženě znamená první nauka) ze života zvířat, rostlin a hub. V přírodovědě se tyto věci rozebírají dopodrobna a v přírodopise se již učí vše, co je důležité pro to, aby absolventi těchto předmětů věděli vše, co je důležité pro všeobecný rozhled. Na gymnáziu se nejprve učí o těch nejjednodušších jednobuněčných živočiších, rostlinách i houbách, a poté se začínají probírat složitější živočichové. Nemusím snad ani zmiňovat, že to znamená mnohem náročnější učivo. Martin Dobeš, O1.A
23
English Section Poems BIG BABY BAND HANDS I much like a bean, when it is dark green. I see a pink cow. It's eating now. You have got a fly pen and you are a big hen. I like big baby bands, because they have more hands. Anna Přikrylová, O2.B
WISE WORDS Where there's an eggblack, there are tragedies. Where there's a crydumb, there is unhappiness. But only a bookfall causes hope to drop. Anh Žaludová, O2.A
CHRISTMAS SHOPPING I buy a bike with my friend Mike. I like shopping in the morning. I bought clothes and gifts for both. 24
Mike was drinking And I was paying. I went home And wrote my poem. Vanessa Světlíková, O2.A
Stories The SkyWorld, by Michal Tomeček Once upon a time, there was a man. Some called him a prodigy, some denied his existence, but mostly he was considered to be the man, who changed the world. He was an inventor, rather a genius of one, and he did all he could, for the sake of changing humanity for the better: trained for years, augmenting himself to be strong enough to bear the weight of the world on his shoulders. Yet the difference he made was not, what he wished for in the first place. So he gathered all his money and wisdom and made his idea of a city in the skies come true. It was fully self-sustained, working on a steam basis, being able to reproduce food from clouds and create solid materials from a mixture of air and highly pressurized rainwater. He called out to the people of the world, who weren’t able to become a part of society, homeless people, people tyrannized by dictatorship, people dying from starvation. He gave them jobs, a place to live and a reason to live.
25
But the world down below didn’t like the idea of a highly advanced society being created without their control. So the war began… To be continued… Dinner Out of this World, by Petr Kalusek This story happened a few years back. I was invited to join my friend, let's call him Andrew, and his dad for their regular dinner in their station in Earth´s lower orbit space, where satellites and ISS (International Space Stations) are placed. I quickly learned that it was nothing special for them. However, it was my first time there and I was excited. When we made our way up there, Andrew's dad had to go back to Earth because he had forgotten to lock their house. It seemed unfortunate at the time, but looking back, this trip would probably have turned out much differently if it wasn't for that. We were just eating dinner and enjoying the view, when suddenly, aliens appeared out of nowhere! My friend and I were confused at first, but then one of the aliens spoke. He said:"You came to the wrong neighborhood. We challenge you to a battle!". My friend and I looked at each other, smiling. We got our pokeballs out of our bags and got ready. I'm not going to describe the fight to you. I'll just say that it was an epic Pokemon battle. At the end of the battle, we were victorious. The aliens left our station and we returned to the dinner party feeling proud of ourselves.
26
Vánoční biologické okénko Blíží se Vánoce a mnoho z nás se už začíná nořit do kouzelné vánoční atmosféry. Proto jsme se rozhodli naše biologické okénko také trochu „zvánočnit“ a poskytnout vám pár užitečných i důležitých rad, jak být i o Vánocích ekoefektivní. To, na co bychom se chtěli hlavně zaměřit, jsou vánoční stromečky. Každoroční „plenění“ lesů kvůli vánočním stromkům, které hned po Vánocích stejně zlikvidujeme, případně tajné výpravy s pilkou mezi stromečky, výrazně poškozuje naše lesy. Ptáte se, co s tím? Existuje několik řešení. To první je vánoční stromečky vůbec nekupovat. Ale asi nikdo by se oné vánoční tradice nevzdal. Ani řešení mít umělý vánoční stromeček delší dobu není úplně dokonalé kvůli vysoké produkci plastů. Výborným řešením problematiky vánočních stromků je kupovat stromky v květináčích. Uskutečnilo se již mnoho projektů v ČR zaměřených na předvánoční prodej jedlí bělokorých v květináčích a stále je možnost je běžně pořídit. Největší výhodou stromků 27
v květináčích je, že po Vánocích je zničené hned nevyhodíme, ale zůstanou nám živé a my se o ně můžeme nadále starat a pěstovat si je. Mohou nám také vydržet dlouho, třeba až do příštích Vánoc. Další možnosti, jak stromky v květináčích využít, je přesadit je na vlastní zahrádku anebo je věnovat například městu k podpoře městské zeleně, v nejlepším případě je pak věnovat lesům, a tak se stromky vrátí zase zpět, kam patří. Poslední možností, jak řešit problém s vánočními stromky, je si pořídit speciální ekologický vánoční stromek s certifikátem. Takové stromky nabízí např. správa KRNAP, jejíž stromečky jsou opatřeny FCS (Forest Stewardship Council) certifikátem. Správa KRNAP nabízí veřejnosti vánoční stromečky pocházející z krkonošských lesů, jejichž stromky jsou ekologicky obhospodařovávány. Zabraňuje tak i případným krádežím stromků. Certifikát FCS je prestižní ocenění dokládající příkladnou péči o les, ve kterém zároveň probíhají tzv. „výchovné zásahy“, díky nimž je pak les zdravější a odolnější. „Výchovné zásahy“ spočívají v prokácení hustého lesa, stromy pak získají více místa a živin pro svůj růst a jsou silnější. Pokácené stromy se pak správa KRNAP rozhodla nenechat ležet v lese, ale využít je k prodeji jako vánoční stromečky. Díky tomu se pak při jejich koupi nemusíme bát, že 28
poškozujeme les – právě naopak. Navíc koupí přispějeme ke zlepšení stavu krkonošských lesů, neboť peníze jdou na nákup nových sazenic. Můžeme si být jisti dobrou kvalitou těchto stromků, známe jejich jasný a ekologicky šetrný původ namísto běžných stromků s nejasným či ilegálním původem zatěžujícím životní prostředí přepravou z větších vzdáleností, víme, že náš stromek pochází z dobrého lesa a přitom je za běžnou cenu. Tolik k vánočním stromečkům. Samozřejmě existuje ještě mnoho dalších způsobů, jak být i o Vánocích šetrný k přírodě, jako např. hned neroztrhat balicí papír, ve kterém jsou zabalené dárky, ale pokládat ho a schovat si ho na příští Vánoce. Nejenže ušetříte přírodu zbytečného odpadu, ale ušetříte i spoustu svých drahocenných peněz. Anebo balicí papír vůbec nekupujte a dávejte dárky do vánočních dárkových taštiček, které také můžete znovu použít! Věříme, že mnozí z vás mají spoustu dalších nápadů a tipů, jak být o Vánocích „eko“, a doufáme, že si během Vánoc na naše rady vzpomenete. Tak tedy „Šťastné a veselé!“
Adéla Navarová, O4.A
29
Portál: Daleká cesta Kapitola 4: Meditace Vrátili jsme se zpět dovnitř. Gallis nám nechal pronajmout pokoj, ale než jsem se ho stihl na cokoliv zeptat, už seděl na posteli a meditoval. Meditace je v podstatě stav strnulosti, při kterém ten, který medituje, nevidí a neslyší nikoho a nic, pouze vnímá své vzpomínky, domněnky a vědomosti. Gallis se do tohoto stavu dostával poměrně často, ale v té době podle mě neměl důvod, pokud mi tedy něco nezatajil. Teď se mu ale nedivím, nejraději bych šel také meditovat, ale neumím to. Neumím se na to soustředit a vnímat myšlenky. Pořád musím myslet jen na jedinou věc, která mě už dlouho trápí, nad kterou už dlouho přemýšlím – opravdu moc by mě zajímalo, co se stalo s mými kamarády, které jsem do toho teoreticky zavlekl JÁ. Vždy se soustředím pouze na tuto otázku, kterou ani já, ani Gallis nedokážeme vyřešit. Zkrá tka neumím pročistit svou mysl.
Nicméně jsem si s tím dál nelámal hlavu a šel jsem spát. Když jsem se ráno probudil, Gallis nebyl v pokoji. Sešel jsem z našeho krátkodobého obydlí dolů do sálu. Gallis se tam bavil s tím číšníkem, který se na nás jako jediný usmíval. Nejspíš tohle bude ten jeho známý, určitě elf. Došel jsem k nim a pozdravil. Oba dva se na mě podívali. Gallis měl kruhy pod očima a připadlo mi, jako kdyby mu přibyla vráska, ale tvářil se vítězoslavně. Ten číšník vypadal na elfa, ale ne na vznešeného. Všude na těle škrábance, otrhaný kostým, vůně po malinách – tohle je asi lesní elf.
30
Kapitola 5: Partička karet Zabrali jsme se do rozhovoru, bavili jsme se tam asi tři hodiny. Mluvili jsme o tom, co se stalo včera i před několika měsíci. Pokud jsem to pochopil správně, možná už zjistili, co se děje. Taky jsem zaslechl cosi o partičce karet kolem desáté hodiny večer, což si tedy rozhodně nenechám ujít. Taky mi povídali o tom Gallisovu příteli. Jmenuje se Reggan; s tím lesním elfem jsem měl pravdu, a co mi povídal o přírodní magii, je opravdu dobrý. Taky se s Gallisem domluvili, že s námi Reggan bude cestovat. Prý to bude bezpečnější a já s tím souhlasím. Přes den jsem se pokoušel meditovat, ale stále mi to nejde. Večer jsem tam došel, ale nebyla to jen malá hra mezi kamarády, ale byl to POKEROVÝ TURNAJ. Začínal až za půl hodiny, ale všichni se bavili, dokonce i Gallis, a u něj to není na denním pořádku. Bylo tam mnoho různých lidí, starý chlápek se smečkou psů, skřet s podivným účesem, víla s křišťálovou hůlkou, nemocná ženská – pravděpodobně mor, ale nejsem schopen to stoprocentně posoudit, vlkodlak a mnoho dalších, někteří téměř nepopsatelní. Turnaj právě začal. Hrálo se mnoho kol, nakonec mě však vyřadili. Po pár kolech prohrál i Gallis. Nakonec zbyl jen vlkodlak, jedna z těch nepopsatelných „osob“ a Reggan. Ten vlkodlak právě prohrál a Reggan měl postoupit do finále, ale vlkodlak se neskutečně naštval a zaútočil na něj. Reggan nám ale dal ukázku přírodní magie. Vlkodlaka nejdříve obklopily šlahouny, které ho škrtily, a poté téměř neuvěřitelně nechal ožít kámen, který ho vymrštil z hradu pryč.
Jan Pácl, O2.A
31
Těžké, smutné i šťastné chvíle pro Bellu Všechno začalo už před rokem. Bellin táta tehdy zemřel na rakovinu plic. Od té doby se její život úplně změnil. Její máma neměla dobrou práci a neměla možnost si vydělat moc peněz. Proto se musely přestěhovat z bytu 3+1 do malého jednopokojového bytu, kam se bylo v podstatě nemožné vmáčknout. Bella si moc dobře uvědomovala tuhle těžkou situaci a snažila se mámě co nejvíce pomáhat. Ale to jí bylo 13 let, a tak ji nevzali ani na brigádu. Snažila se vydělat peníze, kde to jen šlo. Stejně přišly chvíle smutku a pláče, chvíle beznaděje a stesku. Byly to hrozné chvíle pro ni i její mámu. A o rok později, když bylo Belle 14 let, vážně onemocněl jejich pes. Neměly ale peníze na operaci, a tak musely psa utratit. A to na tom už byla Bella vážně špatně. Ve svém psovi viděla oporu a někoho, komu se mohla svěřit s čímkoliv. Jeden její soused jí dovolil, aby pomáhala v jeho obchodě, a tak si přivydělala pár korun, ale tehdy to začala mít těžké i ve škole, protože neměla čas se učit. To se zase nelíbilo její mámě. Byla sice ráda, že jí její dcera tolik pomáhá, ale takhle to prostě dál nešlo. Snažila se najít jinou práci a to se nakonec zadařilo. Začala pracovat jako sekretářka v jedné škole nedaleko jejich čtvrti. Konečně začaly normálněji žít. Bella už nemusela pracovat v obchodě, a tak si zlepšila i svůj prospěch ve škole. A za dalších pár let si její máma našla přítele. Od té doby se její máma strašně změnila, a to naštěstí k lepšímu. Byla konečně šťastnější, proto byla šťastnější i Bella. A s přítelem její mámy se docela spřátelila. Šlo to rychle, za pár měsíců se s její mámou zasnoubili a chvíli po tom vzali. Zase se přestěhovali do většího bytu a žili jako spokojená tříčlenná rodina. Nebo čtyřčlenná? Ano, za půl roku po svatbě už se Bella těšila na sestřičku. A tak se z toho smutku nakonec stala šťastná rodina. Valerie Cekulová, O1.B 32
Redakce Adéla Cekulová Valerie Cekulová Aneta Daněčková Martin Dobeš Martin Dvořák Vendula Korsová Adéla Navarová Jan Pácl Michal Pokorský Daniel Rozehnal
