Červen 2014 Obsah 1 Slovo redaktora Slovo úvodem 2 Anketa 3 Rozhovor 4 Mgr. Marion Berard Aktuality 7 Co se děje na GJW? Sportovní kurz 2014

Červen 2014 Slovo redaktora

Obsah…1

Vítám vás u posledního čísla Wolkrovin v tomto školním roce. Pro většinu z nás asi červen znamenal mnoho písemek, zkoušení, uzavírání a opravování známek. Proto nás všechny (jak studenty, tak učitele) určitě velmi těší, že máme před sebou dva měsíce prázdnin. Za celou redakci vám přeji, ať se vám vydaří všechny vaše plány na léto a naberete síly do nového školního roku! V tomto čísle najdete rozhovor s Mgr. Marion Berard, další ze série článků o USA a v biologické rubrice se můžete dočíst o středoškolské odborné činnosti. Pokud byste chtěli v příštím školním roce patřit do naší redakce, neváhejte nás kontaktovat na e-mailu [email protected].

Slovo úvodem…2 Anketa…3 Rozhovor…4 Mgr. Marion Berard

Aktuality…7 Co se děje na GJW? Sportovní kurz 2014

ČR vs. USA…10 English Section…15 Biologické okénko…17 Středoškolská odborná činnost

Povídka…21 Portál: Daleká cesta

Poděkování…24

Adéla Cekulová, O7.A

1

Ahoooj prázdniny! Tak už je to konečně tady. Po náročných deseti měsících jsme se dočkali nejoblíbenější části roku všech studentů. Všechno to učení, písemky, učitelé, ranní vstávání a přežívání nekonečných dnů ve škole je pryč. Jenom slovo prázdniny musí každému vytvořit úsměv na tváři. Schválně se zamyslete, co se vám vybaví, když někdo řekne léto? Mně se vybaví neskutečné horko, dlouhé letní noci strávené venku a taky sledování hvězd, koupání od rána do večera - ať už v rybníku nebo někde u bazénu- a taky na kůži vypálené plavky. Kdyby bylo na mně, mohlo by být léto celý rok. Není nic hezčího než letní vzduch a léto a teplo a všechno, co k tomu patří… Ach jo, to už jsem se moc zasnila… Možná jen úplní nadšenci a žáci, kteří musí dělat reparáty, nejsou z nastávajících dvou měsíců moc nadšení. Ani nevím, co dalšího bych tak k tomu mohla říct, o prázdninách snad není potřeba moc mluvit, hlavně ať už jsou tady a ať jsou stejně nekonečné jako ty odpoledky do čtyř, kterými nás mučili každý týden! Snad vám všem dopadne vysvědčení podle vašich představ, a když ne, tak třeba se zadaří příští rok ;) A vy, co budete další rok maturanti, tak hlavně buďte v klidu, užijte si prázdniny, jak nejlépe můžete a taky si odpočiňte, protože příští rok budeme makat, makat, makat!!! Aneta Daněčková, 3.A

2

Anketa Jaký je váš postoj ke sportovním dnům na GJW - jste pro jejich pořádání, nebo byste je raději zrušili? 3; 7%

Pořádat

Zrušit

38; 93%

Konec školního roku je na GJW tradičně spojený s pořádáním sportovních dnů. Naše otázka pro toto číslo se týkala vašeho postoje ke sportovním dnům – zda jste pro jejich pořádání, nebo si myslíte, že by bylo lepší je zrušit. 93% z vás je pro pořádání sportovních dnů. Doufejme však, že to není jen pro to, že ve sportovních dnech vidíte jen to, že není škola, ale že se skutečně chcete sportů aktivně zúčastnit. Tak tedy „Sportu zdar!“ 

3

Rozhovor s Marion Berard V anketě pro poslední číslo Wolkrovin tohoto školního roku jste vybrali Mgr. Marion Berard, vyučující francouzského, německého a anglického jazyka, která na GJW působí od roku 2006. Rádi bychom vám ještě sdělili, že rozhovor s panem školníkem mezi interview s vyučujícími nezahrneme. Bylo by možné jej však realizovat mimo tuto rubriku, ale to pouze za předpokladu, že nám vy sdělíte, co byste vlastně chtěli vědět. Pokus o takový rozhovor totiž už proběhl, ale neobsahoval v podstatě žádné informace, a proto nebyl ani publikován. A nyní už tedy přejdeme k rozhovoru s paní profesorkou Berard. Kdy a proč jste se rozhodla stát se učitelkou? Od malička jsem chtěla být učitelka. Celá moje rodina z maminčiny strany jsou učitelé – moji rodiče, prarodiče, tety, strýcové. Takže to byla pro mě samozřejmost. Na jaké škole jste studovala? Studovala jsem ve Francii v Aix-en-Provence – vystudovala jsem německou filologii a francouzštinu pro cizince. Půl roku jsem studovala i Mnichově a rok v Tübingenu v Německu. A také jsem byla rok na stáži ve Vyškově.

4

Jaké máte vzpomínky na střední školu? Mám dobré vzpomínky, měla jsem dobré kamarády, i když s těmi se teď už moc nevidíme. Měla jsem také dobré učitele, a to hlavně učitelku z němčiny, která mě vedla právě ke studiu němčiny. Proč jste se rozhodla pro život ČR? Jak jsem říkala, byla jsem rok ve Vyškově a tam jsem poprvé učila. Hodně mě bavilo učení Čechů a líbila se mi Česká republika – lidi, krajina, atmosféra…všechno. Během toho roku jsem také potkala přítele, což byl jeden z důvodů, proč jsem se rozhodla, že po ukončení studia se vrátím sem do Česka. Nevěděla jsem, na jak dlouho, ale už je to 8 let a vypadá to, že tady zůstanu. Kdybych byla ve Francii, tak nemůžu učit cizince, což mě baví. Baví Vás učení? Přemýšlela jste někdy o jiném povolání? Nemohla bych své povolání měnit, protože mě to opravdu moc baví. Když učím svůj jazyk, je to jako učit 5

část své kultury a hodně mi to leží na srdci. Jsem ráda, když studenti francouzštinu mají rádi. Našlo by se přece jen něco, co Vás na výuce nebaví? Všechno učím ráda, ale nebaví mě, když studenti nejsou motivovaní, ale to je vzácně. Snažím se je motivovat  Jaký máte názor na studenty na GJW? Myslím, že jsou to dobří studenti, někteří mají i motivaci vstávat na nultou hodinu a toho si vážím. Jinak si myslím, že si nemůžeme stěžovat, protože když slyším, co se děje třeba na učňácích, tak tady se máme dobře. Jaké máte vztahy s kolegy? Mám dobré vztahy, samozřejmě se znám více s jazykáři, s některými chodíme často na obědy. Jinak si myslím, že mám dobré vztahy např. i s češtináři, matikáři a fyzikáři, i když se nevidíme tak často. Jsem také velmi ráda, že si dobře rozumíme s kolegyní v kabinetě. Atmosféra je tu příjemná a zároveň i pracovitá. Můžete nám říct nějaké rozdíly mezi střední školou ve Francii a v ČR? Třeba u nás musí jít studenti např. o velké přestávce ven na školní dvůr. Také jsme neměli skříňky, což je škoda, protože si myslím, že je to praktické. U nás na gymnáziu končíme v 17 nebo i v 18 hodin večer, ve středu odpoledne máme volno. Učitelé u nás mají sborovnu, kde se všichni schází, když mají volno. Připadá mi ale mnohem lepší, že tady 6

máme kabinety třeba po třech lidech, což je lepší pro přípravu, máme tak větší klid pro práci. Jaké jsou Vaše koníčky? Ráda čtu, když jsem byla mladší, tak jsem víc sportovala. Hrála jsem nějakou dobu i fotbal, tenis, na univerzitě jsem hrála vodní polo. Teď už bohužel nemám dost času a motivaci, takže se spíše dívám na sport v televizi. Momentálně se chystám na mistrovství světa ve fotbale. Ráda cestuji do zahraničí a také ráda poznávám nová místa v Česku. Jaké jazyky umíte nebo se učíte? Umím německy, anglicky, naučila jsem se česky (časem). Ve škole jsem se 4 roky učila španělsky. Zkoušela jsem finštinu, protože je to úplně něco jiného – není to ani germánský, ani slovanský, ani románský jazyk – tak jsem si říkala, že to zkusím. Ale bylo to moc těžké a hlavně jsem se ji učila jako samouk, takže jsem měla málo motivace. A teď se učím čínštinu – už rok – je to super, hodně mě baví, protože máme učitelku, která nás trochu nutí, abychom něco dělali, píšeme i písemky… Doufám, že příští rok budu moct pokračovat. Je to taky těžké, ale baví mě to. Existuje ještě nějaký jazyk, který jste se neučila a chtěla byste jej zkusit? Chtěla bych zkusit italštinu. Pro nás Francouze to není těžké, rozumíme jí. Zní mi moc hezky a tak bych chtěla italsky umět i mluvit. V podstatě všechny jazyky jsou zajímavé  7

Aktuality Co se děje na GJW? V úterý 10. června se studenti sekundy B a 1. A zúčastnili biologické exkurze do Olomouce. Ve dnech 18. – 24. června se koná zahraniční výjezd do Francie pod vedením Vratislava Havlíka a Mgr. Ivany Jurákové. Uzavření klasifikace za druhé pololetí školního roku 2013/2014 proběhne do pátku 20. června do 12 hodin. V pondělí 23. června je výuka z důvodu konání závěrečné klasifikační porady ukončena ve 12:35. V úterý 24. června je výuka rozhodnutím ředitele ukončena v 11:40. Ve dnech 25. a 26. června proběhnou na GJW tradiční sportovní dny. Ve středu je sraz v 7:50 v kmenových třídách, následně proběhne cvičná evakuace do prostor areálu U Kalicha a v 8:30 nástup a pokyny pro první sportovní den na hřišti GJW. Ve čtvrtek nástup proběhne v 8:00 a od 11:00 se bude konat přátelské utkání ve volejbalu pedagogové vs. studenti. V oba dny proběhne vyhlášení výsledků ve 12:00. Ve středu mají zájemci možnost zúčastnit se cvičení ZUMBY v aule pod vedením Mgr. Dity Přikrylové (zájemci se u ní musí nahlásit). V pátek 27. června budou v rámci třídnické hodiny slavnostně předána ročníková vysvědčení a třídní učitelé zhodnotí školní rok 2013/2014.

SPORTOVNÍ KURZ Jako každý rok i letos se všichni stateční třeťáci zúčastnili sportovního kurzu, který proběhl 19. - 23. května. V pondělí jsme všichni ráno stáli na dvoře školy (nebo hřišti či jak se toto místo nazývá) a snažili se poslouchat 8

informace o nastávajícím týdnu. Snažili se říkám proto, jelikož my, co jsme stáli vzadu, jsme slyšeli snad jen závěrečné: „Sportovnímu kurzu nazdar“. Naši skupinu v pondělí čekal squash a golf. Squash je náročná hra, která předpokládá schopnost hráčů trefit se pálkou do míčku (což není tak snadné, jak se zdá ). Pěkně jsme si zaběhali, zapotili se a pokecali si. Golf by byl naprosto super, kdyby nás nezastihla bouřka. Tak jsme se rozjeli domů nebo ke kamarádům a další den hurá zase sportovat! I další ráno jsme se vydali na tzv. Tékáčko a tentokrát jsme měli hrát badminton. Badminton také předpokládá schopnost hráčů trefit se do košíčku. Ale tahle hra nás asi bavila všechny víc než předchozí den squash. Hru hrají buď dva, nebo čtyři hráči a má i vcelku složitá pravidla, která zahrnují neustálé přesouvání po hřišti při podání. V jedenáct jsme se vydali na oběd a pak šup na pláž, totiž na pískové hřiště hrát volejbal. Nevím, jak v jiných třídách, ale naše holčičí skupina si volejbal moc „nedává“. I tak to byla zábava. Středa je kritický den, všichni už jsou unavení a my měli ráno proniknout do tajů hry zvané tenis. V noci pršelo a tenis byl zrušen, i když nás to mrzelo, aspoň byl čas nabrat síly na odpolední projížďku na koloběžkách. Při této náročné cestě jsme se dvakrát zastavovali na nanuka, protože nás bolely nožičky  Ve čtvrtek nás měl pan učitel Vašíček učit střílet ze vzduchovky (nevím, jestli je to dobrý nápad, učit střílet svoje studenty, haha), a protože bylo mokro, mysleli jsme si, že se tomu zase vyhneme. Ale ne, vzal nás do tělocvičny a musím říct, že tahle disciplína se nám všem moc líbila. Odpolední softbal se nekonal z důvodu nepříznivého počasí. A pak už přišel pátek a dopolední výlet na kolech, i když neproběhl úplně bez úrazů, snad jsme si všichni sportovní kurz užili a máme na co vzpomínat  Aneta Daněčková, 3.A 9

ČR vs. USA Transportation in the USA Although the first journey of mine I can recall was the one on the first day I ever went to school accompanied by my grandmother, who taught me to look both ways before crossing the street, my dream was to ride on horseback. However, when I finally found myself upon a pony´s back, the cute creature immediately lay down on the ground and refused to carry me anywhere. My understanding of the situation was that I was too heavy. I tried again as an adult, but found sitting in a saddle to be too uncomfortable. I rode on a camel´s back at the zoo a couple of times, luckily they didn´t seem to mind my weight. A further memory is of a long bus trip, once again with my grandmother. I looked out the window into the darkness and tried to see the passing scenery. A couple of years later I boarded an airplane for the first time. At that time it was fun to fly, the stewardesses were always bringing us goodies and magazines, there were films on a big screen and we were allowed to wander around the plane anywhere we felt like it. Once I received a bicycle as a Christmas present, but my brother was the one to ride on it. Later one of my dance partners let me ride on his moped. In-line skates hadn´t been thought of yet and I wasn´t even skilled at using the ordinary ones. Once at school a schoolmate was jokingly pretending that he would run me over with his bike, but I grabbed it and threw him and his bike on the ground. I have the scars to show for it even today. A further scar is from riding on a motorcycle as a passenger and burning my leg on the hot exhaust pipe. That scar was visible for many years. Of course I was a car passenger innumerable times, where I was either bored or 10

pumped up with adrenaline, depending on who was behind the steering wheel. At the age of sixteen I had the chance to visit a driving course for free at school, but at that age I felt that cars were dangerous and not ecological, so I didn´t take advantage of the opportunity. I was in two traffic accidents. Once I was forced to crash into a parked car while riding my bicycle because other bicycles were coming straight at me on the same side of the street. In another case I was walking along the sidewalk when a lady hit me with her automobile. She also knocked down a fence behind me, so she told me it had been the fence which had fallen on me. Luckily I survived. Later I decided it would be better to get a driver´s license, so that I could take over the wheel in case I was a passenger of someone who had had too much to drink. While learning, I scratched both other people´s cars and also walls in my path. While a university student, I travelled by city bus. I took a boat ride during a course in Oceanology. As for railways, I mostly knew toy trains as a child or a couple of times I caught a commuter train, for example between Connecticut and New York. That´s one reason I now enjoy commuting by train every day to Prostejov.

Doprava v USA Ačkoliv první cesta, kterou si pamatuji, byla cesta pěšky do školy v doprovodu mé babičky, která mě naučila dívat se doprava i doleva, než vstoupím do vozovky, můj sen byl mít koně. Když jsem jednou konečně zkusila jet na poníkovi, roztomilé zvířátko si sedlo na zem a odmítlo se mnou kamkoliv jít. Pochopila jsem, že jsem na něj asi moc těžká a znovu jsem to zkusila až v dospělosti, kdy mi zas přišla ta jízda příliš nepohodlná. V ZOO jsem pak párkrát jela na velbloudovi, jemu 11

moje váha nevadila. Další moje raná vzpomínka patří dlouhé cestě dálkovým autobusem, opět s babičkou. Dívala jsem se z okna ven do tmy a snažila jsem se vidět krajinu, kterou jsme projížděly. O pár let později jsem nastoupila poprvé do letadla. Tenkrát byla cesta letadlem paráda, letušky neustále nosily dobrůtky a časopisy, sledovala jsem film na velkém plátně a mohla jsem se kdekoliv toulat po letadle. Jednou jsem na Vánoce dostala kolo, ale jezdil na něm pak můj bratr. Později mi jeden z mých tanečníků dovolil řídit jeho moped. In -line brusle ještě nebyly, nevlastnila jsem ani ty tradiční, a tak jsem se nikdy nenaučila pořádně jezdit. Jednou ve škole se mnou žertoval spolužák. Jel mi naproti na kole. Já to kolo chytla, hodila jsem ho na zem a bylo po legraci. Jizvy z té srážky jsou vidět dodnes. Další jizvu jsem si odnesla z jízdy jako spolujezdec. Spálila jsem si lýtko o horký výfuk, dlouhá léta to na něm bylo vidět. Samozřejmě jsem mnohokrát seděla na zadním sedadle auta, a buďto jsem se nudila, anebo to bylo adrenalinové - podle toho, kdo zrovna seděl za volantem. V šestnácti jsem měla možnost navštívit kurz řízení auta zdarma ve škole, ale protože jsem v tomto věku považovala auto za neekologické a nebezpečné, nevyužila jsem tuto příležitost. Autonehody jsem zažila dvě. Jednou jsem byla nucena nabourat do zaparkovaného auta na svém kole kvůli tomu, že jiní na kole jezdili naproti mně na nesprávné straně ulice. Další případ byl, když jsem šla pěšky po chodníku a jedna paní mě autem srazila. Shodila i plot, takže pak tvrdila, ze mě srazil plot a ne její auto. Naštěstí jsem přežila bez trvalých výsledků. Až později jsem se rozhodla, že by bylo přece jenom lepší si pořídit řidičák, abych mohla převzít volant při jízdě s někým, který se nadměrně opil. Při cvičných jízdách jsem několikrát poškrabala cizí auto nebo zeď. Na VŠ jsem jezdila městským autobusem. Na lodi jsem byla se seminářem o oceánologii. Co se tyče železnice, znala jsem spíš 12

vláčky než vlaky, ale jela jsem párkrát vlakem do práce, například mezi Connecticuttem a New Yorkem. I proto tak ráda teď dojíždím denně vlakem do Prostějova . Jessica Jayne Maertin

Doprava v ČR V dnešní době máme mnoho způsobů dopravy po celém světě. V tomto článku se budu zabývat dopravou v ČR. Můžeme si sice vyjít pěšky, ale můžeme také využít některý z nejvyužívanějších typů dopravy v ČR, tedy auto nebo veřejnou dopravu. Máme možnost jezdit autobusem, vlakem, metrem nebo třeba tramvají. Potom máme také možnost lodní nebo letecké dopravy. Letecká doprava je velkou výhodou v cestování do dalekých měst a zemí. Plno lidí využívá leteckou dopravu k létání např. na dovolenou někam k moři, ale to už od ČR trošku odbočuji. Když tohle všechno shrnu, myslím, že nejvyužívanějším a nejpohodlnějším typem dopravy u nás je cesta autem. Ovšem všichni nemají příležitost jezdit autem, a tak využívají buď chůzi anebo právě veřejnou dopravu. Pro mě osobně je z veřejné dopravy nejpohodlnější autobus. Dále můžeme také zvolit jízdu na zvířatech nebo na vozech tažených zvířaty. K tomuto účelu se nejčastěji využívají koně. Dnes už však jezdíme na koních hlavně kvůli rekreaci, závodům, ale také kvůli rehabilitaci. Osobní zkušenost s koňmi mám, protože jsem na nich tři roky jezdila. Myslím si, že jsou to velmi chytrá zvířata, na kterých v minulosti doprava závisela, protože i v našem malém Prostějově se kdysi místo aut proháněly vozy a kočáry tažené koňmi. Tohle byla doprava a přeprava lidí, ale doprava v ČR má i jiné využití. Je například důležitou součástí 13

hospodářství. Slouží totiž také k přepravě nákladů a zboží, a tak je i důležitým prvkem evropské integrace. K takovéto dopravě ale neslouží jen nákladní vozy a kamiony, které kvůli své velikosti a neopatrnosti některých řidičů trápí celkový provoz na silnicích, slouží k nim také tzv. potrubní doprava. Ta se využívá hlavně k přepravě plynů a ropy, ale lze mluvit i o vodovodech a kanalizacích. Tato doprava je na rozdíl od většiny ostatních velmi šetrná k životnímu prostředí. Řekla bych, že i když si můžeme stěžovat na dnešní dopravu a na to, jak auta a jiná motorová vozidla ničí naši planetu, neumím si představit, že by se zde vše zastavilo. Že by nejezdila auta, nákladní vozy by přestaly vozit zboží do obchodů, vlaková nádraží by byla prázdná a autobusové zastávky také. Je to zvláštní představa, že? Myslím, že si mnoho lidí ani neuvědomuje, jak by bylo vše složitější. Valerie Cekulová, O1.B

14

English Section Stories Accidental Death by Ondra Sedláček It is a dark night, and some lights have just appeared and are following me. I‘m scared, what should I do? Is it going to kill me? Should I continue running? Into the nearby forest? The lights have stopped moving, in fact they have disappeared. Maybe it‘s over, but I still have a bad feeling that something is coming - I can feel it in my bones. Something is moving - I can hear it. What is it? It sounds like it‘s sneaking up on me… I‘m starting to freak out, I must calm down. Think, you can do it. At first I have to quiet my breath. Now listen, Wow! What a beautiful silence - Wait! I can’t hear that thing anymore. Something is wrong, now I’m freaking out again, I’m running away, the lights appear in front of me and are moving in my direction, but too fast. Where am I? What has just happened? Why am I flying? There is some body on the road and a car in the trench, Oh, Wait! No, it can’t be true…!

In the North Moravian Forest by Michael Koutný In 1999, I was only two years old, so the journey I want to write about I know just from my father’s talking about it. It was a summer evening and we all were really hot in our old car without any air conditioning. We were going to my Grandma’s house in North Moravia. In our car were my father, mother, sister and me as the youngest crew member. Everything was going OK when Dad turned left through the forest to make our journey shorter. My Mum told him to stop the car, because she saw something weird behind a tree. Dad stopped and my parents went out of the car. There was an accident with two lightly damaged cars and three 15

people. Two were men and they were taking care of a woman because she had nosebleed. One of them shouted for help. My parents couldn’t recognise that the bleeding was fake and that the three people knew each other very well. At first they tied my parents up and afterwards they threw me and my sister out of our car. We have never seen the car since then. My sister has to go to a psychologist every week and as for me ? I keep searching for the people who did this…

Foreign Workers in the Czech Republic by Jakub Pagáč In my opinion, there aren´t any foreign workers who are taking away jobs from Czech people, except maybe for foreign students who stay on here after finishing school. I think that the main problem is that a lot of people don´t want to work or they don´t have the skills for doing it. I can´t imagine a petite woman working at a construction site or a man who didn´t go to high school working somewhere in an office. I can imagine that there are some jobs which are less attractive than others, but if you want to work, you have to take any job offer you get. I also think that most foreign workers do those jobs that Czech people don´t often want to do. I have never seen anyone who would like to work as a prostitute. I think that foreign workers do us a favor for doing those jobs that they do here, because, for example, there aren´t many people who know how to cook delicious Turkish meals or do construction work. Everybody wants to be rich, so they don´t want to work as manual labourers or garbage men. In my opinion, a lot of foreign workers are being exploited. For example, I have heard that Ukrainian workers get paid less than Czechs for the same jobs, but because they don´t know how much Czech workers get, they didn´t do anything about it. It happens sometimes, usually when they are here illegally. Overall, I think that the Czech republic needs foreign workers, but only because Czech people are too dainty. 16

Biologické okénko Středoškolská odborná činnost Středoškolská odborná činnost je, jak už název napovídá, soutěž určená pro středoškolské studenty, kteří se zabývají určitým oborem natolik, že jsou schopni o něm napsat odbornou práci a obhájit ji před porotou. Jedná se o soutěž s bohatou historií, protože letošní ročník je v pořadí už šestatřicátý. Přestože počet oborů, v nichž je možné soutěžit, se v průběhu času měnil, podstata SOČ zůstává stejná: Najít mezi studenty ty, kteří se intenzivně věnují určitému oboru a jsou ochotni sebe i jej dále rozvíjet. V současné době mohou uchazeči vybírat z osmnácti oborů, a to přírodovědných (matematika, fyzika, chemie, biologie, geografie, životní prostředí atd.), technických (strojírenství, elektrotechnika, stavebnictví, architektura, informatika atd.) i humanitních (historie, filozofie, politologie atd.). Do soutěže se studenti přihlašují v okamžiku, kdy už mají hotovou práci, s níž se chtějí ucházet o postup do vyššího kola. Připraví si prezentaci a představí v ní cíle své činnosti, postup i výsledky, ke kterým dospěli. Důležité je, aby dokázali vysvětlit přínos práce pro praktický život. Prvním krůčkem na cestě za úspěchem je absolvování školního kola. Tady si uchazeči zkusí, jaké je vystupovat před porotou, prezentovat svoje poznatky na veřejnosti a odpovídat na otázky hodnotící komise. Úspěšní adepti se dostávají do kola okresního, krajského a nejvyšší metou je účast v kole národním. 17

Každý úspěch samozřejmě znamená nejen umístění mezi nejlepšími, ale přináší uchazečům také výhry v podobě peněžních odměn či jiných hodnotných cen. Nejúspěšnější kandidáti mohou získat například i nabídku na stáž v rámci České republiky či v zahraničí (jedná se o spolupráci s univerzitami nebo o jazykové pobyty). V neposlední řadě je jistě motivací to, že řada vysokých škol zohledňuje při přijímacím řízení úspěchy ve středoškolské odborné činnosti. Také naše gymnázium se každoročně zapojuje do této prestižní soutěže a dosahuje v ní výborných výsledků. Svědčí o tom dvě desítky těch, kteří postoupili až do celostátního kola a umístili se na předních pozicích. Jmenoval lze například první místa v oborech Elektrotechnika (Martin Řezáč) a Fyzika (Tomáš Lázna), dvě druhá místa v oborech Teorie kultury a umění (Jana Neckařová) a Matematika (Martin Žák) či třetí místo v oboru Filozofie a politologie (Eva Ošlejšková). V letošním roce je naším pomyslným želízkem v ohni studentka septimy A Barbora Šmucrová, která se probojovala až do národního kola se svou prací Antimikrobiální účinky medu a propolisu (obor 7: Zemědělství, potravinářství, lesní a vodní hospodářství). Její vystoupení na celostátní úrovni proběhlo v polovině června v Plzni.

PhDr. Kamila Krychtálková, Ph.D.

Moje účast ve středoškolské odborné činnosti V letošním školním roce jsem se zúčastnila všech soutěžních kol Středoškolské odborné činnosti s prací, která se zabývala antimikrobiálním působením dvou včelích produktů: medu a propolisu. Při volbě tématu jsem vycházela ze své ročníkové práce s názvem “Budoucnost včely medonosné”, ve které jsem teoreticky popsala život včely medonosné a situaci ve včelařství. Zpracování ročníkové práce mi pomohlo získat základní přehled v problematice tak nezbytný pro výběr tématu práce SOČ. Na med a 18

propolis jsem se zaměřila, protože se jedná o velmi zajímavé látky hospodářského významu s proměnlivým složením a širokou škálou různých účinků. Navíc je výhodné zvolit si předměty práce tak, aby mohla být provedená vlastní praktická část, jejíž výsledky budou nové a překvapivé. Samozřejmě praktické testování na včelách je také možné, ale poněkud složité, když ještě vlastní nemáte, nemluvě o legislativě s tím spojené. Antimikrobiální účinky medu a propolisu, byly prokázané pouze u nízkého počtu vzorků, i přesto se antimikrobiální působení zobecnilo na všechny medy a propolisy. Tvrzení, že med a propolis působí antimikrobiálně, najdete v každém včelařské publikaci. Tato skutečnost dává skvělou příležitost prohloubit problematiku a vyvrátit obecně známý fakt. Když už jsem věděla, čím se chci zabývat, tak už jsem jen potřebovala někoho, kdo by mi pomohl s praktickým provedením práce. Jelikož ve škole nemáme přístroje ani materiál, který jsem potřebovala, tak jsem se obrátila na Mgr. Jiřího Danihlíka z Katedry Biochemie Univerzity Palackého v Olomouci. Ten 19

byl velmi ochotný, naučil mě metodu testování, kterou jsem chtěla použít, a pomohl mi s odbornou správností práce. Seznámení s univerzitním prostředím mě posunulo v práci i v soutěži dál. Naučila jsem se orientaci v univerzitním prostředí, poznala jsem nové metody i přístupy k práci. Samotná soutěž, kde máte práci obhájit před porotou, mi pomohla získat jistotu v diskuzi a zároveň obrovský respekt k lidem, kteří mají o něco zájem, vědí, co chtějí, hledají nová východiska, kriticky přemýšlí a dívají se do budoucnosti. Jenom to, že se SOČky zúčastníte, Vám dá strašně moc, a pokud jste navíc úspěšní, získáte ceny a máte vysněné možnosti, kam jít bez přijímacích zkoušek na vysokou školu. Závěrem bych chtěla moc poděkovat paní PhDr. Kamile Krychtálkové, Ph.D., která mi pomohla s korekturou práce a formálními věcmi spojenými se soutěží. Za podnětné připomínky k práci děkuji Mgr. Šárce Lakomé, Mgr. Gabriele Svobodové a Ing. Radimu Šubertovi, Ph.D. Nesmím také zapomenout poděkovat všem učitelům, kteří mě učí, za vstřícnost a pochopení, se kterým mi pomáhali dohánět zameškané hodiny. Děkuji také všem mým přátelům a spolužákům za podporu a poskytnuté zápisy. Barbora Šmucrová, O7.A

20

Portál: Daleká cesta Kapitola 16: Celý „příběh“ před očima Říkám si, že jsem měl vcelku dobrý život, spoustu kamarádů, hodné rodiče, dokud mě s kamarády nevyhodil ten pitomý svalnatý řidič autobusu. Od té chvíle se můj svět začal bortit. Ztratil jsem se v prapodivném městě, kde se mě snažili zabít dva vlkodlaci, málem mě tam zastřelili, zmlátil mě velký ještěr a skoro mě zabil temný mág. Chtěl jsem se vrátit domů, ale uplynulo několik let a rodiče z toho byli tak otřesení, že jsem zase odešel a vypravil se na tuto výpravu. U krásného kamenného hradu jsme se poprali s dalším nepřítelem, poznali jsme v hradě nové přátele i nepřátele, v džungli nás opět málem zabil vlkodlak, dojeli jsme na elfské útočiště a zaútočila na nás mrtvola. Takto se mi najednou promítl celý můj život před očima. Jestli to se mnou půjde pořád takhle z kopce, tak jsem v pěkném maléru. No, to vlastně už jsem. Stojím proti někomu, kdo unikl spárům smrti. Nevím, jak ho mám porazit. A Marogardus se uchechtl. Jeho hlas jsem slyšel jakoby odevšad a zároveň odnikud. „Mně neutečeš. Já tě vycítím!“ Co to říkal? Já tě vycítím? Jakže to Gallis říkal? Živí se strachem. To je ono. Pousmál jsem se. Když už umřít, tak si to alespoň pořádně užiju! A vrhl jsem se na něj. Blesky lítaly všude. Byl jsem naplněn touhou užít si to. Nestíhal mne sledovat. Dostával jednu ránu za druhou. Muselo ho to strašně bolet, ale neumíral. Možná měl jakousi auru, která mu nedovolovala zemřít. Ale potřeboval energii na její udržení. A tu získával z bitvy kus od nás. Bojoval jsem, co to šlo. Co nejdéle to šlo. Už i mně začaly docházet síly, když se mi najednou začalo zdát, pokud je to vůbec možné, jako by Marogardus začal blednout. Byl i větší klid. Bitva skončila! Vrhl jsem se na něj s posledními zbytky sil. Rána sem, rána tam a Marogardus pomalu začal zářit, rozpadat se, až zmizel.

21

Epilog A jak to tedy vše dopadlo? Inu, Marogardovi temní jezdci uprchli, včetně Adama. Po Marogardusovi zbyla jenom trocha popelovitého prášku. Elfové vyhráli jen s minimálními ztrátami, hodně díky léčivému umění Gallise. A já? Mě tam oslavovali jako hrdinu tisíciletí. Hodovalo se několik dní a nocí, všichni si to užívali. Kromě mě. Pořád jsem přemýšlel nad Adamem. Jednoho rána Gallis prohlásil: „Už musíme jít.“ A já se ho zeptal: „Kam máme zase namířeno?“ „To ti řeknu pak, teď se sbal“ odpověděl. Tak jsem zašel k sobě do pokoje a začal se balit. Neměl jsem toho moc, takže jsem si sedl na postel a prohlédl si dýku. Konec byl trochu zčernalý. Dýka mi najednou vyklouzla z rukou. Spadla pod postel a podivně cinkla, jako kov o kov. Odsunul jsem postel. No jistě, poklop. Odsunul jsem ho a spatřil jsem schodiště pod zem. Vydal jsem se dolů. Schodiště se najednou srovnalo v rovnou chodbu, která byla osvětlena pochodněmi. Vedla daleko, až jsem narazil na staré dřevěné dveře. Zatímco jsem měl v ruce připravenou svou dýku, pootevřel jsem dveře. Ocitl jsem se v obrovské jeskyni, která byla jen staromódně vybavena. Na rozpadající se posteli seděl muž. Podíval se na mě a chraplavým hlasem prohlásil: „Ty jsi našel moji dýku! Kde?“ „Vaši dýku? Kdo jste?“ zeptám se ho. A on jedním slovem odpoví: „Leopold.“ Jan Pácl, O2.A

22

Poděkování Na závěr bych chtěla poděkovat všem našim čtenářům za připomínky a názory na časopis, dále také za hlasy v anketách a celkovou přízeň. Poděkování určitě patří vyučujícím, kteří pro časopis poskytli rozhovor. V letošním školním roce to byli Vratislav Havlík, Mgr. Michal Vodička, Mgr. Jakub Haluza, Mgr. Radka Svobodová, Mgr. Pavla Jiříčková, Mgr. Šárka Lakomá, Mgr. Tomáš Kolařík, RNDr. Ivanka Hájková, Mgr. Bronislav Klíč a Mgr. Marion Berard. Také děkuji M.A. Jessice Jayne Maertin za články o USA, díky kterým se můžeme dozvědět něco o americké kultuře přímo od rodilé Američanky, a jejím studentům za anglické příspěvky. Dále poděkování patří biologickému kroužku pod vedením Mgr. Šárky Lakomé. Do časopisu nám přispěli: Lenka Hrdličková (O4.B), Klára Pekařová (O5.A), Adéla Navarová (O4.A), Martin Kocourek a Ladislav Blechta (O3.B), Libor Marčan (O6.B), Barbora Šmucrová (O7.A) i sama paní profesorka Lakomá. Poděkování patří i přispěvatelům, kteří do naší redakce nepatří. Konkrétně nám svými články přispěli tito studenti: Štěpán Klos (O8.A) – článek o exkurzi do Prahy Kateřina Šimková (O5.B) – článek o lyžařském kurzu prvních ročníků Barbora Adamová (O7.A) – článek o LiStOVáNí Dominika Meniarová (4.A) – článek o životě maturanta Dominika Valášková (O7.A) – článek o Regionálním kole Zlatého Ámose Eva Hrabalová (O7.B) – článek o studijním pobytu v Německu 23

A dále pak následující učitelé: RNDr. et Mgr. Anna Průšová – spolupráce na článku o Národních srovnávacích zkouškách Mgr. Marion Berard – články o francouzštině PhDr. Kamila Krychtálková, Ph.D. – článek o SOČ pro biologickou rubriku Další poděkování patří osazenstvu kabinetu IVT ve složení Mgr. Petra Fišová, Mgr. František Střídecký, Mgr. Dita Přikrylová a Mgr. Lukáš Dopita za technickou podporu tisku časopisu. (A Mgr. Dopitovi se omlouvám za nepořádek na jeho stole ). Také bych chtěla poděkovat Mgr. Michalu Markovi, Ing. Radimu Šubertovi, Ph.D., Mgr. Tomáši Kolaříkovi a Mgr. Petře Fišové za umožnění přístupu do B21 a tisku i během jejich výuky v této učebně. V neposlední řadě poděkování patří Mgr. Heleně Chaloupkové za vedení žurnalistického kroužku a realizaci časopisu. A teď už vám všem přeji krásné prázdniny a na shledanou v příštím školním roce.

Za redakci Wolkrovin Adéla Cekulová, O7.A

24

Redakce Adéla Cekulová Valerie Cekulová Aneta Daněčková Vendula Korsová Adéla Navarová Jan Pácl