AKTUALITY. prosinec 2016

ročník XXVI.

12

prosinec 2016

diecéze českÉ budějovicE

AKTUALITY

1. prosince 2016 oslavila Diecézní charita České Budějovice 25 let od svého založení. Při děkovné mši sv. vedle sebe usedli všichni tři dosavadní ředitelé - stávající ředitel Jiří Kohout, zakládající ředitelka Helena Faberová a její nástupkyně Michaela Čermáková. Foto: Pavel Ambrož, Člověk a víra

Ze vzpomínek SM. Sebastiany, SCB Na  chvíle strávené u  pana biskupa Jiřího Paďoura mám neustále velmi živé vzpomínky. 11. listopadu letošního roku uplynul rok, co jsme si připomněli jeho narození pro nebe. Jeho poslední oficiální návštěva v  hospici proběhla u příležitosti oslav desátého výročí provozu hospice. Přijel, aby sloužil slavnostní mši svatou. Byl unavený, ale nikdo z nás netušil, že brzy bude naším pacientem. Do  hospice jsem byla volána 9. prosince. Bylo mi oznámeno, abych přišla, že pan ředitel přijal urgentně pana biskupa. Na chodbě jsem potkala jeho sekretáře Pavla Ambrože, který mi se slzami v očích řekl, kde otce biskupa uložili a co všechno strastiplného si prožil, než se rozhodl přijet do našeho hospice. Jak se prý sám vyjádřil, u nás mu bude nejlíp, protože to prostředí zná a věří mu. Když jsem k  panu biskupovi přišla, ležel na  posteli se zavřenýma očima. Neotevřel je, ani když jsem se mu představila a  řekla mu, že ho budu doprovázet. Byl klidný a  vyrovnaný. Pavel s  dojetím vyprávěl, že otec biskup odevzdal úplně všechno, ani brýle že už nechtěl, prý je nebude potřebovat... On tušil, že zemře. Ještě ten večer za ním přijel biskup Václav Malý a  tiše u  něj poseděl. Všechno, co přijímal, byla jen čistá voda. Nechtěl ani, aby se u  něj někdo nahlas modlil, vůbec nic nevyžadoval. Ošetřující personál se k němu choval velmi taktně a laskavě. Když za ním přijela návštěva, zůstával v klidu a na nikoho už nemluvil. Celý čtvrtek jsem byla u  něj a  prosila návštěvy, aby se chovaly tiše. Ze čtvrtka na pátek přijely S. Klára a S. Benedikta z Lomce a zůstaly u něj celou noc. Byl doprovázen modlitbami sester i sloužícího personálu. Já jsem přišla brzy ráno a když jsem viděla, jak je stav pana biskupa vážný, navrhla jsem, že bychom zavolaly otce vikáře Josefa Sláčíka, aby u  něj sloužil mši svatou. Přišel za  chvíli a  byla sloužena mše svatá. Otec biskup ji vnímal a byl za ni vděčný. Během dopoledne přijel pan biskup Vlastimil Kročil, aby mu požehnal na  poslední cestě. Přijel také Mons. Adof Pintíř. Všichni tušili, že jsou to poslední chvíle pana biskupa na  této zemi. V  poledne přijel pan biskup Pavel Posád. Seděla jsem u  něj z  jedné strany, otec biskup z  druhé, přišli manželé Bláhovi a  tiše jsme se modlili. Pan biskup Posád mu udělil ještě požehnání posvěceným olejem a pak se na tváři pana biskupa Paďoura uhostil klid a pokoj. Velmi jsme mu to všichni přáli. Přišli také ti, kdo byli ve službě a ve chvílích ticha jsme jeho duši odevzdali Božímu milosrdenství. Vnímala jsem poslední chvíle otce biskupa jako chvíle sv. Františka z  Assisi. Byl chudý, oproštěný od  všeho a s pokorou odevzdával i svůj život. Všichni si vážíme toho, že si vybral prachatický hospic pro tuto vážnou chvíli. Dokázal, jak velice si nás všech vážil, když se svěřil do  naší péče. A  jsme přesvědčeni, že je naším přímluvcem v nebi...

Mons. Jiří Paďour, OFMCap., 12. biskup českobudějovický Narodil se 4. 4. 1943 ve Vraclavi. Kněžské svěcení přijal 21. 6. 1975 v Praze a r. 1978 vstoupil tajně do  kapucínského řádu; věčné řeholní sliby složil v  r. 1983. Od r. 1991 až do jmenování pomocným biskupem pražské arcidiecéze v r. 1996, byl provinciálem Českomoravské provincie kapucínského řádu. Biskupské svěcení přijal 11. 1. 1997 ve svatovítské katedrále v Praze. V r. 2001 byl jmenován biskupem-koadjutorem českobudějovické diecéze a  25. 9. 2002 se stal dvanáctým sídelním biskupem českobudějovickým. S ohledem na svůj zdravotní stav nabídl do rukou Svatého otce rezignaci na svůj úřad a ten ji dne 1. 3. 2014 přijal. Zbytek života pak trávil v českobudějovické biskupské rezidenci. Zemřel v Hospici sv. Jana Nepomuka Neumanna v Prachaticích 11. prosince 2015.



obsah Z biskupských diářů ...................................................................... 3 Kaplický děkan litoměřickým biskupem .......... 4 Koncert jako poděkování ........................................................ 5 Setkání spolužáků ............................................................................ 5

Diecézní katechetické středisko Adventní duchovní obnova v  Rožmitále pod Třemšínem ................................................................................................. 6 Vzdělávací program „Bible - kniha knih“ na ZŠ Orbis-Pictus .......................................................................... 6 Setkání se zasloužilými katechety .............................. 7

Diecézní centrum mládeže Nový tým na DCŽM Ktiš ....................................................... 8 Jaký poklad skrývá Kongregace sester Nejsvětější svátosti .......................................................................... 9

Diecézní charita informuje Diecézní charita České Budějovice oslavila své 25. narozeniny ........................................................................ 10 Vnímám jako zázrak, jak se činnost Charity rozvinula .................................................................................................... 10 Zprávy z Noci venku 2016 .................................................. 11

Diecézní centrum pro rodinu Dobyté mety Adventního víkendu rodin ........ 12 DCR připravuje a doporučuje ...................................... 12 Klokotští oblátští laici obnovili sliby .................. 13

papežská misijní díla Poděkování z Filipín za otevřená srdce ........... 14 Cesta misionáře ............................................................................... 14 Postavíme MOST .......................................................................... 14 Misijní vaření u paulínek ................................................... 15 Jeden dárek navíc pro děti v Africe ...................... 15

poštovní schránka Jak jsme prožili „Světélkovou slavnost“ v Pacově ................................................................................................................... 16 Tajuplný večer .................................................................................... 16 Čas adventu ............................................................................................ 16 Personalia ................................................................................................. 17 Tříkrálová sbírka 2017 ............................................................ 17 Karmelitánské nakladatelství ......................................... 17 Radio Proglas ...................................................................................... 18 Paulínky ...................................................................................................... 18

Měsíčník AKTUALITY - SETKÁNÍ Vydává z pověření českobudějovického biskupství Spolek sv. Jana Neumanna - spolek v likvidaci v Č. Budějovicích. Kontakt: Kanovnická 10, 370 01 České Budějovice, tel.: 380 420 334, e-mail: [email protected] Redakce: Mgr. Petra Lísková Tisk: Protisk, České Budějovice Evidenční číslo MK ČR E 6603 ISSN 1212-8074 Redakce si vyhrazuje právo na úpravu a krácení rukopisů a nezodpovídá za obsah inzerce.

STRANA 3

Otevřít cestu přicházejícímu Pánu

z biskupských diářů

V evangeliu druhé neděle adventní zní výzva Jana Křtitele: „Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království!“ (Mt 3,2). Týmiž slovy zahájí Ježíš svoje poslání v Galileji (srov. Mt 4,17) a tuto zvěst budou šířit také učedníci během svého prvního misijního poslání (srov. Mt 10,7). Evangelista Matouš chce představit Jana jako toho, kdo připravuje cestu přicházejícímu Kristu i  učedníkům jako pokračovatelům Ježíšova kázání. Jde o totéž radostné poselství: přijde Boží království, dokonce je blízko, je mezi námi! Toto slovo: „Boží království je mezi vámi“ je velmi důležité. Jan hlásá to, co bude po něm hlásat Ježíš: „Boží království se přiblížilo a je mezi vámi.“ Je to ústřední poselství každé křesťanské misie. Když jde misionář, křesťan hlásat Ježíše, nejde dělat proselytismus jako nějaký fanda, který hledá stoupence svého týmu. Nikoli, jednoduše hlásá: „Boží království je mezi vámi!“. Takto připravuje misionář cestu Ježíšovi, který jde vstříc svému lidu. Co je to Boží království, nebeské království? To jsou synonyma. Myslíme hned na  něco, co se týká onoho světa, věčného života. To je jistě pravda, Boží království nemá hranice a přesahuje pozemský život, ale tato nádherná zvěst, kterou nám přináší Ježíš a Jan ji předjímá, spočívá v tom, že Boží království nemusíme očekávat v  budoucnu, nýbrž přiblížilo se, je již určitým způsobem přítomné a  již nyní můžeme zakoušet jeho duchovní moc. „Boží království je mezi vámi!“ – říká Ježíš. Bůh přichází, aby nastolil svoji vládu v  našich dějinách, v  dnešku každého dne, v  našem životě. A  tam, kde je přijata vírou a v pokoře vzklíčí láska, radost a pokoj. Podmínkou, jak se stát součástí tohoto království, je prodělat ve  svém životě změnu, tedy obrátit se, denně se obracet a denně činit krok vpřed. Znamená to opustit pohodlné, ale zavádějící cesty, idoly tohoto světa: úspěch za  každou cenu, moc na  úkor těch nejslabších, žízeň po  bohatství, rozkoš za  každou cenu. A namísto toho otevřít cestu přicházejícímu Pánu. On nám neodejme svobodu, ale daruje nám pravé štěstí. Ježíšovým narozením v Betlémě si Bůh sám činí příbytek mezi námi, aby nás osvobodil od egoismu, hříchu a  zkaženosti - postojů, které jsou od  ďábla, tedy hledání úspěchu za každou cenu, úsilo-

13. 12. Tábor-Klokoty: Setkání s kněžími vikariátu Tábor 15. 12. Praha: Arcibiskupský seminář – Mše sv., setkání s bohoslovci (17.30) 20. 12. Linz: Betlémské světlo 21. 12. České Budějovice: Klášter – Mše sv. pro studenty Biskupského gymnázia (10.00) 22. 12. České Budějovice: Katedrála – Výročí posvěcení - slavnostní nešpory (16.30) České Budějovice: Katedrála – Výročí posvěcení - mše sv. s udělením kandidatury (17.15) 24. 12. České Budějovice: Katedrála – Večerní mše sv. z vigilie Narození Páně (24.00) 25. 12. České Budějovice: Katedrála – Slavnost Narození Páně (9.00) 31. 12. České Budějovice: Katedrála – Mše sv. na poděkování za uplynulý kalendářní rok 2016 (15.00)

Požehnané Vánoce a nový rok 2017 přeje

redakce Setkání

Mons. Vlastimil Kročil

Mons. Pavel Posád 15. 12. Třeboň – Vikariátní konference (9.30) 20. 12. Prachatice – Vikariátní konference (9.30) 22. 12. České Budějovice: Katedrála – Výročí posvěcení - slavnostní nešpory (16.30) České Budějovice: Katedrála – Výročí posvěcení - mše sv. s udělením kandidatury (17.15) 23. 12. České Budějovice: kostel sv. Vojtěcha – Mše sv. do rádia Proglas (18.00) Údaje jsou podle stavu k 2. 12. 2016, pozdější změny nejsou vyloučeny.

vání o moc na úkor těch nejslabších, bažení po  bohatství a  vyhledávání rozkoše za  každou cenu. Vánoce jsou dnem velké radosti také navenek, ale především jsou náboženskou událostí, na kterou je třeba se připravit duchovně. Nechme se v  této adventní době vést Křtitelovou pobídkou: „Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky!“ (v. 3). Připravujeme cestu Pánu a vyrovnáváme mu stezky, když zpytujeme svoje svědomí a zkoumáme svoje postoje, abychom vypudili ony hříšné postoje, které jsem zmínil a které nejsou od Boha: úspěch za každou cenu, moc na úkor nejslabších, bažení po bohatství a vyhledávání rozkoše za každou cenu. Kéž nám Panna Maria pomáhá připravit se na setkání s touto stále větší Láskou, kterou přináší Ježíš, jenž se o vánoční noci stal maličkým jako semeno padlé do země. Ježíš je tímto semenem, které je semenem Božího království. (Papež František před modlitbou Anděl Páně, nám. sv. Petra, 4. 12. 2016. Přeložil Milan Glaser, česká sekce Radia Vatikán.)

STRANA 4

Kaplický děkan litoměřickým biskupem Dnes již pravděpodobně málokdo vzpomene jméno Ferdinand Kindermann. V Kaplici má pamětní desku a v minulosti byl po něm pojmenován i jeden z rychlíků mezi Prahou a  Lincem. A  přesto jde o  osobnost, která vedle Komenského - patří nejen mezi naše největší školské reformátory, ale lze ji rovněž označit za  jednoho ze zakladatelů moderní sociální péče. Celým svým životem byl i apoštolem českého zemského vlastenectví, česko-německé vzájemnosti. Narodil se 27. září 1740 ve vsi Království (Königswalde) ve  Šluknovském výběžku. Otec, povoláním plátenický faktor, byl schopen poskytnout svému synovi prostředky na  studia. Základní školu vychodil malý Ferdinand ve Šluknově a gymnaziální studia absolvoval v  Zaháni. Setkání s  tamějším opatem Johannem Ignácem von Felbigerem má na něho pro budoucnost velký vliv. Opat Felbiger totiž probudil v mladém Kindermannovi zájem o otázky školství a o vše, co s tím souviselo. Nutno podotknout, že podobně jako mnoho jeho vrstevníků byl Kindermann také výborným muzikantem. Hrál na několik hudebních nástrojů a po svém přijetí na  filozofickou fakultu tehdejší pražské univerzity v roce 1760 si dokonce hudbou přivydělával na  studia. Podle dobových svědectví byl nejen vynikajícím hobojistou, ale také členem několika chrámových orchestrů. V průběhu studia na filozofické fakultě se prostřednictvím přednášek profesora K. H. Seibta seznamuje s francouzskou osvíceneckou filozofií. Seibtův spis „O vlivu výchovy na blaho státu“ má pro jeho budoucí život nezastupitelný význam. Seibtovy myšlenky, že vzdělání, spolu s mravní výchovou všech občanů, patří mezi základní povinnosti státu, se staly impulsem k rozhodnutí věnovat se po ukončení studia reformě školství a pedagogice. Kindermann byl přesvědčen, že jejich realizací se stát stane bohatým a jeho občané šťastnými. Po  absolvování filosofie vystudoval teologickou fakultu a  byl vysvěcen na  kněze. Krátce působí jako kaplan v Zaháni, aby posléze přijal nabídku hraběte Jana Nepomuka Buquoye působit jako duchovní na jeho novohradském panství v  jižních Čechách. V  roce 1772 je jmenován děkanem v  Kaplici. Buquoy, dodnes nedoceněný a  rovněž polozapomenutý sociální reformátor, dal Kindermannovi zcela volnou ruku k  reformám výuky základních škol na  svém panství. Během několika let se podařilo Kindermannovi z kaplické školy vytvořit zcela nový ústav, který se stal vzorem pro jihočeskou a dolnorakouskou oblast habsburské monarchie. Na  kaplické škole se pod Kindermannovým vedením nevyučovalo pouze v  té době obvyklé „trivium“ (psaní, čtení a  počítání), podle kterého se tehdy obecným školám říkalo „triviální“. Mimochodem toto pojmenování přetrvalo až do současnosti ve svém pejorativním významu...

Kindermann zavedl do  výuky základy dějepisu, zeměpisu, přírodopisu a  také hudební výchovu. Naprostou novinkou však byla praktická výchova, v  daném případě práce na  školní zahradě, jejímž prostřednictvím se žáci seznamovali se základy moderního zemědělství. I když byla v té době Kaplice převážně národnostně německá, Kindermann, který sám ovládal oba zemské jazyky, prosadil, aby se na škole vyučovalo rovněž česky. Kromě toho vždy jeden z jeho kaplanů na děkanství musel češtinu bezvadně ovládat. Kindermannovým pedagogickým programem, poprvé realizovaným na  buquoyské škole v  Kaplici, byla „spuštěna“ nová reforma tehdejšího základního školství u nás a došlo k založení pozdějšího školství odborného, industriálního a učňovského. Nezpochybnitelné pedagogické úspěchy a podpora pokrokových šlechtických a univerzitních kruhů přinesly záhy ovoce. V  polovině 70. let 18. století je Kindermann povolán do Prahy jako referent pro základní školy při českém zemském guberniu. Stojí za  zmínku, že referentem pro gymnázia byl v té době Kindermannův učitel na filozofii K. H. Seibt. Kindermannova osobnost se stala postupně pro české školství nenahraditelná. Aby byl finančně zajištěn, byl jmenován děkanem Kolegiátní kapituly u kostela Všech svatých na hradě Pražském. Císařovna povýšila současně Kindermanna do šlechtického stavu s predikátem „rytíř ze Schulsteinu“, který si jeho nositel sám vybral. Když císařovna Marie Terezie v roce 1780 zemřela, našel Kindermann výjimečné pochopení i u jejího nástupce Josefa II. Osvícený císař jmenoval Kindermanna v roce 1782 vyšehradským proboštem. Tím se stal Kindermann nejenom po  hmotné stránce naprosto nezávislým (vyšehradským proboštům patřilo panství Žitenice), ale v církevní hierarchii dosáhl na vysoce ceněné místo „prvního preláta země České“. Ve  stejné době se Kindermann vedle oblasti

školské věnuje intenzivně také sociálním záležitostem. V  habsburské monarchii se totiž začíná postupně realizovat sociální reforma, u  jejíhož zrodu stál hrabě Jan Nepomuk Buquoy, Kindermannův přítel a  velký podporovatel. J. N. Buquoy uvedl v  život na  svém novohradském panství zcela nový model chudinské péče, opírající se vedle šlechtické filantropie a snahu o vzdělávání širokých vrstev poddaných také o lidovou zbožnost. Pozitivní výsledky zaujaly bezprostřední sousedy buquoyské državy v  jižních Čechách. Řada světských a  církevních vrchností nejen zde, ale i ve Vídni a v Dolním Rakousku, přikročila k jeho realizaci. Motivován úspěchem těchto soukromých iniciativ vydal 16. dubna 1781 císař tzv. Direktivregeln, podle nichž měla být reorganizována veškerá péče o  nemocné a chudé v monarchii. Základním rysem reformy, podobně jako u  ostatních reforem Josefa II., byl centralismus spojený s  úzkou specializací. Již existující ústavy (nalezince, chudobince, chorobince, apod.) měly být zrušeny a  založeny nové, odpovídající uzákoněnému systému. Dále měly být zavedeny farní chudinské ústavy a vše mělo být podřízeno jediné charitativní organizaci, totiž „Společnosti lásky k  bližnímu“, která měla mít celostátní působnost. Asi nejúplněji byly Buquoyovy záměry o reformě chudinské péče realizovány v Čechách. Zajisté k  tomu napomohla i  skutečnost, že vrchním ředitelem zemského chudinského ústavu pro Čechy byl v  roce 1785 jmenován Buquoyův přítel a  blízký spolupracovník, probošt vyšehradské kapituly Ferdinand Kindermann ze Schulsteinu. Stojí za  zmínku, že mj. získal pro myšlenku reformy chudinského systému a založení pražského chudinského ústavu podle Buquoyova vzoru i pražskou židovskou náboženskou obec. 16. ledna 1790 se stal Kindermann litoměřickým biskupem. V té době také sehrál rozhodující zápas o Vyšehradskou kolegiátní kapitulu. Ta měla být s mnoha jinými církevními institucemi josefínskou vládou zrušena. Kindermann s  tím nesouhlasil a  rozjel se do  Vídně, kde u umírajícího Josefa II. dosáhl změny. O Kindermannově vlivu na císaře svědčí následující sled událostí. V pondělí 15. února 1790 císař rozhodl, že se na Vyšehradě nic měnit nebude. 18. února 1790 je datován císařův výnos o zachování kapituly. 20. února 1790 v 5.30 hodin císař Josef II. skonal. Jako litoměřický biskup a  vyšehradský probošt působil Kindermann až do své smrti 25. května 1801. Místem jeho posledního odpočinku je biskupská hrobka na  litoměřickém hřbitově. Často mu byly neprávem vytýkány germanizační snahy. Dochované archivní materiály však mluví o  opaku. Nejenže podporoval češtinu jako vyučovací jazyk na základních školách, ale doporučoval její rozšiřování. Pokračování na 5. straně.

STRANA 5

Koncert jako poděkování

Ve Velenovech se uskutečnil děkovný koncert u  příležitosti znovuotevření kostela sv. Jana Nepomuckého. Místní farář P. Jan Wirth z farnosti Těchonice pozval sušické trio v  čele se zpěvačkou Marií Hlouškovou. Během koncertu ve zcela zaplněném kostele zazněla jak hudba vážná, tak i lehčí svingové tóny a také hity populární hudby. Diváci si zanotovali při Bílých Vánocích od  Karla Gotta, které celý konzert zakončily. Kulturní zážitek byl věnovaný zvláště všem místním dobrodincům, kteří se na  omítnutí kostela podíleli. Partnerem byl SZIF a  štědře přispělo město Nalžovské Hory, jehož starosta Richard Löbl pak pozval návštěvníky na  velké pohoštění do  nového multifunkčního zařízení. Kostel se znovu otevřel po dvou letech; během oprav farníci navštěvovali vedlejší Těchonice, kde P. Wirth nechal kostel sv. Jakuba a Filipa

omítnout minulý měsíc a za pomoci místních vyměnil i střechu. Před koncertem všem přítomným řekl, že si váží jejich nezištné pomoci, neboť je pro něj svědectvím o  Božím působení, a  ocenil také

vesnickou sounáležitost. Zároveň je to pro mě forma evangelizace v  jinak nepříiš religiózní obci, protože při práci můžeme zavést hovor i na duchovní věci, dodal P. Wirth. Jiřina Panušková

České Budějovice, kostel Sv. Rodiny

10. ledna 2017 (úterý) 18 hod. ekumenická bohoslužba Petr Adame, kazatel CASD (téma promluvy: „Děti vystavené tlaku tohoto věku“)

Setkání spolužáků Pokračování ze 4. strany.

Českým kněžím ve své litoměřické, převážně národnostně německé diecézi nikdy nebránil kázat v mateřském jazyce. Podle Kindermanna mohou škola a učitelé dát mladému člověku mnoho, ale pro jeho formování je třeba aktivní spolupráce celé společnosti a církve. Bohužel, dnes se na  Kindermanna téměř zapomnělo. V  litoměřické biskupské rezidenci nemají dokonce ani jeho odpovídající portrét. Svou prací a celkovým postojem však předešel svoji dobu a zapsal se trvale do českých i církevních dějin.  Jan Kotous

Letos se nás sešlo devatenáct, původně nás ale bylo přes čtyřicet. Mezitím totiž uběhlo víc než 20 let. Začínali jsme spolu v roce 1990 (jako konečně po revoluci veřejní zájemci o teologický kurz – někteří už absolventi kurzů do té doby neveřejných) a  skončili roku 1994 (většinou s bakalářským titulem). Letos tedy žádné kulaté výročí, ale setkávání po 2 letech už se pro nás stalo milou podzimní tradicí. Hrdě a vděčně se hlásíme k faktu, že jsme úplně prvními absolventy jihočeské Teologické fakulty, na  kterou jsme mohli hned při jejím vzniku roku 1991 plynule přejít dálkově studovat. Z našich řad vzešla většina prvních jihočeských trvalých jáhnů, dva z nich byli později vysvěceni na kněze. Životy mnohých z nás se už během studia hodně proměňovaly, ale většinou jsme zůstali různým způsobem spjati s prací pro církev a naši diecézi. Několikrát jsme se po studijních letech sešli v budově biskupství a po pár rocích pauzy se nám v novém století opět zastesklo. V obnovené budově Teologické fakulty jsme v roce 2009 oslavili 15 let od zakončení studia s bývalým i soudobým fakultním děkanem a od té doby máme vždycky nastřádáno něco zajímavého k sdílení. Naše řady přirozeně lety řídnou, ale vděčnost za tuto společnou Boží cestu roste. MaM

STRANA 6

DIECÉZNÍ KATECHETICKÉ STŘEDISKO

Diecézní katechetické středisko

Adventní duchovní obnova v Rožmitále pod Třemšínem Na severozápadním okraji naší diecéze se nachází půvabné městečko Rožmitál pod Třemšínem. Město je známé skladatelem Jakubem Janem Rybou, autorem České mše vánoční, která poprvé zazněla v místním farním kostele Povýšení sv. Kříže před 220 lety. Ale to je málo! Krásné náměstíčko skrývá poklad! Penzion Panský dům, kde jsme nalezli oázu na  poušti. Penzion byl v  loňském roce znovu otevřený po rozsáhlé rekonstrukci a je majetkem pražské arcidiecéze. V penzionu na nás čekala kaple, společenské místnosti, vkusné pohodlné pokoje, výborná snídaně. To vše pro odpočinek těla. Ale hlavně na nás čekal usměvavý kněz P. Tomas van Zavrel, průvodce naší duchovní obnovy. Odpočinout potřebuje hlavně naše duše, proto jsme přijeli. Tématem adventní rekolekce bylo Mariino Fiat. Mše svaté, promluvy, adorace, breviář a modlitby byly proložené dostatečně volným časem pro klid a samotu, nebo naopak pro popovídání. Hluboké chvíle jsme prožili v celonoční tiché adoraci i  v  přijetí svátosti smíření. Omluvte

mě, pokud témata výborných promluv P. Tomase zjednoduším: pokud se nebudeme bát a  budeme poslušní, budeme svobodní. A  pokud má náš život mantinely, je krásný, teprve tehdy je opravdu svobodný. Víra v Boha je naší největší devizou pro šťastný život. A  tak až budu letos o  Vánocích poslouchat

a  zpívat Rybovu Českou mši vánoční, budu s  vděčností vzpomínat na  Rožmitál, na  prima lidi ze  všech koutů naší krásné diecéze. A hlavně děkovat Bohu za odvahu věnovat mu svůj čas a za vše, co nám dává. Milostiplný advent a radostné Vánoce přeje Marta Tomsová

Tábor-Klokoty, poutní dům Emauzy Římskokatolická farnost Tábor-Klokoty, Vikariátní katechetické středisko Tábor, Kolpingova rodina Tábor a obláti Panny Marie Neposkvrněné pořádají

v sobotu 17. prosince 9.00-12.00

vánoční dílnu Vzdělávací program „Bible – kniha knih“ na ZŠ Orbis-Pictus V rámci Vzdělávacích programů pro základní a střední školy, které nabízí Diecézní katechetické středisko a v jednotlivých vikariátech také vikariátní zástupci, se žáci deváté třídy Církevní základní školy Orbis-Pictus, jejímž zřizovatelem je Římskokatolická farnost Tábor, interaktivní formou seznamovali s knihou, která patří ke kořenům evropské kultury a základní znalosti o ní patří ke všeobecnému vzdělání. Žáci se dověděli základní informace o jazyce, stáří, rozdělení, členění a autorství Bible. Mohli si Bibli prolistovat a naučili se podle odkazu na biblický text vyhledat v Bibli konkrétní místo. Ve druhé části programu pak mohli poznat Bibli jako knihu, která inspirovala umělce k vzniku výtvarných, literárních nebo hudebních děl. Na  program „Bible – kniha knih“ bude navazovat program „Biblická přísloví a  rčení“, který je zaměřen na hledání a výklad přísloví a rčení, jejichž původ najdeme v biblických textech. Lektorem programu je Mgr. Marie Šittová. -mš-

Budeme vyrábět ozdoby na stromeček, vánoční dekorace, přáníčka a další věci pro radost. Po skončení dílny a po nedělní mši sv. proběhne prodej výrobků. Výtěžek bude použit na podporu oblátských farností na Haiti. Přezůvky s sebou! Kontakt: Marie Šittová (776 707 268), Janka Pecherová (731 139 306)

STRANA 7

Diecézní katechetické středisko

Setkání se zasloužilými katechety

DIECÉZNÍ KATECHETICKÉ STŘEDISKO

Děkanství u sv. Mikuláše v Českých Budějovicích srdečně zve na

„Setkání u Jesliček“ s Ing. Jiřím Míchalem

ve středu 28. prosince 2016 Naše krátké putování začne ve 13.30 hod. v klášterním kostele Obětování Panny Marie, pak se podíváme do katedrály sv. Mikuláše a rozloučíme se „koledováním“ v kostele Svaté Rodiny.

Již tradičně se Diecézní katechetické středisko setkalo s těmi, kterým vděčíme za předávání víry a duchovní doprovázení dětí i dospělých v minulých letech. 24. listopadu jsme se sešli k společnému slavení mše sv. v kostele Obětování Panny Marie na Piaristickém náměstí. Přijelo 13 krásných katechetek, na kterých je patrné, že se vždy rády vidí a mají si stále co říci a na co vzpomínat. Po mši sv., kterou sloužil referent pro pastoraci P. Tomas van Zavrel, bylo pro tyto „poklady“ církve připraveno pohoštění v Čítárně prof. Skalického. Pak jsme se společně podívali na fotografie z událostí letošního roku, např. z pouti katechetů do Krakova nebo z Celodiecézní pouti v Nových Hradech. Došlo i na otázky a reflexi, protože i přes pokročilý věk se některé zasloužilé katechetky těchto akcí zúčastnily. Také jsme si povídali u novém kurzu pro aktivní laiky AKLA, který od září probíhá na Teologické fakultě, a o nabídce materiálů užitečných v pastoraci dětí i dospělých. Je krásné vidět rozzářené tváře těch, kteří nám „prošlapávali cestu“ a kteří nás stále provázejí na naší cestě modlitbou. Děkujeme vám za to.  Vaše DKS

Zveme hlavně rodiny s dětmi, ale budeme moc rádi, když se k nám přidají také prarodiče – zváni jsou opravdu všichni, tak přijďte, rádi vás uvidíme!

2. setkání kurzu AKLA na TF JU se uskutečnilo 19. listopadu 2016.

STRANA 8

Diecézní centrum mládeže

Nový tým na DCŽM Ktiš Od začátku listopadu 2016 máme na Ktiši Standu, Janču a Honzu - nový kompletní tým. Na následujících řádcích se vám „týmáci“ představí a odpoví na několik otázek.

Stanislav Štangl

Svíčková Co bys přál každému člověku? Aby byl šťastný. A aby se setkal s Bohem. Verš z Bible, který tě oslovuje? „Přijímej všechno, co tě potká, a  jsi-li vždy znovu pokořován, buď trpělivý.“ Sir 2,4

Pizza. Co bys přál každému člověku? Štěstí.

Jana Kyvalská

Jan Majer

Narodil jsem se 1. dubna v Jindřichově Hradci. Mám vystudovanou střední stavební školu ve Vysokém Mýtě, kde jsem si také více oblíbil hokejový klub HC Dynamo Pardubice, jehož jsem velkým fanouškem. V týmu na DCŽM začínám již třetí období, a je pro mne stále velikou výzvou být nablízku vytváření společného Božího království. V  současné době ještě studuji vysokou školu, obor Pozemní stavby. Stando, co máš v týmu na starosti? Úklid WC, webové stránky, komunikaci, úpravu fotografií, venkovní úpravy, kytky a auto... Co Ti dává nejvíc sílu v  této nelehké službě mladým lidem? Postel a  krom ní také setkávání s  ostatními „týmáky“ z  celé ČR na  Studijně-formačním kurzu, který také absolvuji. Nesmím zapomenout na pokec a nějaké aktivity s kamarády. Jakou činnost rád děláš, co Tě baví? Rád hraju tenis, bowling, sleduji hokej a také rád fotím. Jak nejraději odpočíváš? V posteli, sledováním filmu, seriálu, či nějaké divadelní hry od  Járy Cimrmana. A  také rád odpočívám u  tenisu. Tam sice neodpočívám fyzicky, ale přijdu na  jiné myšlenky, což je také super. Jaká je Tvá oblíbená barva, kniha, film, světec, či jiná osobnost? Červená, breviář, RRRrrrr!!!, Jan Pavel II. Jaký dárek Ti udělá radost? Ten, který je darovaný z lásky. Čím jsi chtěl být, když jsi byl malý? Chtěl jsem být velký. Abych měl hodně peněz, a mohl hodně cestovat. Takže asi cestovatel. Máš nějakou životní touhu nebo přání? Podívat se do Dubaje. A otevřít si svou vlastní kavárnu, kde bych si kávu i sám pražil Jaké je Tvé oblíbené jídlo?

Narodil jsem se 16. dubna v Praze, ale pocházím ze Sušice. Tam jsem také vystudoval střední odbornou školu, obor mechanik instalatérských a elektrotechnických zařízení budov. Na  DCŽM ve  Ktiši teprve začínám a  práce v centru mě moc baví a naplňuje. Myslím, že to bude velká zkušenost. Mám rád cestování, moje oblíbená barva je modrá, rád vařím a poznávám nové lidi. Také hraji na basovou kytaru v  Sušické kapele Memento v  kostele a na různých křesťanských akcích.

Narodila jsem se 18. června v Třinci do křesťanské rodiny. Mám milující rodiče a dvě sestry (starší a mladší). Vystudovala jsem střední pedagogickou školu a deset let jsem navštěvovala uměleckou školu, kde jsem studovala literárně-dramatický obor. O Ktiši jsem se dozvěděla od svého kamaráda, který byl na ENTERcampu. Zmínil se, že hledají týmačku, a jelikož jsem se nedostala na  vysokou školu, nabídku jsem přijala. Dnes jsem za ni velmi vděčná.

Honzo, co máš v týmu na starosti? V týmu mám na starosti sklad jídla a kuchyň, kotelnu a topení, třídění odpadků, lékárničku, technické věci a úklid některých prostorů. Co bylo Tvojí motivací jít na Ktiš? Zažít nové věci a poznat nové lidi. Co Ti dává nejvíc sílu v  této nelehké službě mladým lidem? Sílu mi hodně dodávají ostatní lidé v  týmu. Navzájem se podporujeme a řešíme různé věci a za to si jich moc vážím. Jakou činnost rád děláš, co Tě baví? Rád hraju na kytaru a rád poznávám nové lidi. Jak nejraději odpočíváš? Doma, když ležím v posteli. Jaký dárek Ti udělá radost? Něco sladkého. Jaké je Tvé životní motto? Život je boj, ale stojí za to. Čím jsi chtěl být, když jsi byl malý? Doktorem. Máš nějakou životní touhu nebo přání? Hodně cestovat. Jaké je Tvé oblíbené jídlo?

Jani, co bylo Tvojí motivací jít na Ktiš? Chtěla jsem začít žít podle evangelia spolu se svými vrstevníky a Ktiš mi to nabízí. To byl hlavní důvod, proč jsem se rozhodla, že sem půjdu. Co máš v týmu na starosti? Výzdobu a úklid kaple, úklid některých pokojů, praní, žehlení, úklidovku, kancelář a týmáckou místnost. Co Ti dává nejvíc sílu v  této nelehké službě mladým lidem? To, že můžu být s  mladými lidmi, přijímání svátostí a modlitba. Jakou činnost ráda děláš, co Tě baví? Wow, toho je fakt hodně. Například: cyklistika, turistika, lyžování, divadlo, ráda si čtu a dívám se na oblohu, hraju volejbal a spím . Jak nejraději odpočíváš? To se tak natáhnu na  postel, vezmu si knihu nebo si pustím hudbu či nějaký dobrý film. Jaká je Tvá oblíbená barva, kniha, film, světec, či jiná osobnost? Černá, šedá, modrá a bordo. Od dětství miluji Děti z Bullerbynu, pak se přidaly i knihy Jane Austenové. Hodně mám ráda animované filmy, Pokračování na 9. straně.

STRANA 9

Jaký poklad skrývá Kongregace sester Nejsvětější svátosti

Daniel REYNEK / fotografie Daniel Reynek (1928-2014) byl synem Bohuslava Reynka, grafika, básníka a  překladatele. Daniel Reynek od  mládí pomáhal otci s  tiskem jeho grafik, sám se však začal věnovat fotografii. Od  60. do 80. let vytvářel fotografické montáže. Vždy si vybíral velmi prosté, každodenní motivy, které dokázal zachytit v křehkých souvislostech.

Výstava potrvá do 14. ledna 2017 otevírací doba úterý-sobota 9-12 / 13-17 hod.

Galerie U Radnice Martínka Húsky 54, Tábor www.galerietabor.cz

DCM

Jestli čekáte strhující vyprávění o tom, jaké poklady před veřejností tají sestry této kongregace, tak vás jistě zklamu! Ráda bych jen touto cestou poděkovala za to, že jsme se s dětmi ze školní družiny CZŠ směli podívat na výrobu textilií, které se používají při liturgii – tzv. parament. Když jsem návštěvu domlouvala, neměla jsem ani tušení, jaké vzácné a milé překvapení nás čeká. Kromě tří švadlenek (Jany, Ivety a Marie) a dvou vyšívajících žen (Anna a Galyna) nás v  maličké dílně přivítala také usměvavá, pracovitá dvaadevadesátiletá S. M. Teodora. Děti z ní nespustily oči. Obdivovaly její šikovnost, když vyšívala na více než staletém šicím stroji, a její výjimečné výtvarné nadání, které směly sledovat při zdobení ornátů a štol. Ani se jim nechtělo zpátky do družiny a přemlouvaly, aby směly zůstat ještě o trochu déle. Možná někdy podceňujeme zájem dětí o obyčejné činnosti - zkuste si o víkendu se svými dětmi třeba jen přišít utržený knoflík či zašít roztržené tričko, možná budete mile překvapeni, jaká to bude pro ně zábava. Kdo ví? Sestře Teodoře moc děkujeme za to, že nám předvedla své výjimečné nadání a moc jí přejeme Boží požehnání a hlavně zdraví. Ať se daří jí i všem, kdo ji obklopují nejen při práci, ale také -mpve skrytu kláštera. Moc děkujeme za setkání! 

Pokračování z 8. strany.

komedie (ale nesmí mít násilný humor) a pohádky, ale také fantasy a  sci-fi. Mí nejbližší světci jsou svatá Rita a Jan Pavel II. Osobnosti pro mě důležité jsou mí rodiče a příbuzní. Jaký dárek Ti udělá radost? Z lásky vyrobený. Jaké je Tvé životní motto? Ora et labora. Všechno zlé je k něčemu dobré. Čím jsi chtěla být, když jsi byl malá? Princezna nebo herečka. Máš nějakou životní touhu nebo přání? Chtěla bych někdy navštívit severské země a být svatá. Verš z Bible, který tě oslovuje? ‚Všecko je dovoleno‘ – ano, ale ne všecko prospívá. ‚Všecko je dovoleno‘ – ano, ale ne všecko přispívá ke  společnému růstu (1 Kor 10, 23). Zveme: 16.-18. 12. Adventní duchovní obnova, DCŽM Ktiš, duchovně doprovází P. Vojtěch Vágai 28. 12.-1. 1. 2017 Silvestr, DCŽM Ktiš

Ve čtvrtek 1. prosince navštívil biskup Mons. Vlastimil Kročil Církevní základní školu Rudolfovská v Českých Budějovicích. Shlédl divadelní představení, které sehráli žáci CZŠ, požehnal adventní věnec a zapálil na něm první svíčku.  -mp-

STRANA 10

diecézní charita informuje

Diecézní charita České Budějovice oslavila své 25. narozeniny Ve  čtvrtek 1. prosince 2016 to bylo na  den přesně 25 let od  založení Diecézní charity České Budějovice – první charity v českobudějovické diecézi. Oslavy probíhaly v  Českých Budějovicích v  klášterním kostele Obětování Panny Marie na Piaristickém náměstí a večer vrcholily slavnostním koncertem pro dárce, dobrovolníky a přátele Charity v bývalé Koncertní síni Otakara Jeremiáše (nyní opět pod názvem kostel sv. Anny). Děkujeme všem milým hostům, kteří s  námi slavili. Děkujeme kardinálu Miloslavu Vlkovi, hlavnímu celebrantovi slavnostní bohoslužby za Charitu. Spolu s ním si velmi vážíme společenství u  stolu Páně s  českobudějovickým biskupem Vlastimilem Kročilem, světícím biskupem Pavlem Posádem, všemi kněžími, jáhny a  vším lidem, který spolu s  námi děkoval Bohu za Charitu v  českobudějovické diecézi a  vyprošoval jí další požehnání. Děkujeme P. Zdeňku Marešovi a P. Pavlu Němcovi za  přípravu bohoslužby spolu s  manželi Faberovými, a všem ministrantům. Děkujeme všem návštěvníkům Trhu Charit pod jednou střechou, kteří svou přítomností a  nákupem podpořili Charity od Pelhřimova až po Sušici. Velmi si vážíme návštěvy náměstkyně hejtmana doc.  Lucie Kozlové, která nás též poctila svou přítomností. Děkujeme Bc. Olze Švecové z Diecézního katechetického střediska za přípravu a koordinaci programu pro děti ze ZŠ s názvem Charita a vzájemná pomoc. Poděkování patří zakladatelce a první ředitelce Diecézní charity České Budějovice paní Heleně Faberové, která spolu s  kard. Miloslavem Vlkem vzpomínala při besedě, kterou moderoval Petr Kronika z radia Proglas, na počátky a zrod Charity na jihu Čech.

Děkujeme dirigentovi a  všem členům Jihočeského univerzitního orchestru za  večerní koncert v kostele sv. Anny, biskupu Vlastimilu Kročilovi a  českobudějovickému primátorovi Jiřímu Svobodovi za jejich pozdrav a milá slova na  koncertě a  moderátorce večera paní Márii Pfeiferové z  Českého rozhlasu České Budějovice. Pokud chcete zavzpomínat na  nádhernou atmosféru tohoto jedinečného dne, zveme vás k návštěvě webových stránek Diecézní charity České Budějovice www.dchcb.cz, kde jsou k  vidění fotografie z  celého dne. Děkujeme za ně Pavlu Ambrožovi, který je zachytil pro projekt Člověk a víra. Děkujeme všem, kteří jste se radovali z existence Charity spolu s  námi – odhadem nás bylo na šest set, malých i velkých. Věrka Michalicová, foto Pavel Ambrož

Vnímám jako zázrak, jak se činnost Charity rozvinula S první ředitelkou Diecézí charity České Budějovice Helenou Faberovou o začátcích církevní organizace, která vznikla před 25 lety. Diecézní charita České Budějovice vznikla k 1. 12. 1991, Vy jste ale stála u zrodu charitní pomoci už předtím, že? Ráda bych připomněla událost, kterou si možná již velice málo lidí pamatuje, a  tou byl vznik Středisek křesťanské pomoci v  tehdejším socialistickém Československu. Po  zemětřesení v Arménii v prosinci 1988 totiž kardinál František Tomášek moudře ustanovil v Praze Výbor křesťanské pomoci na pomoc této těžce postižené zemi. Postupně vznikala při farnostech v celé zemi Střediska křesťanské pomoci. Byla to tehdy jediná oficiální možnost veřejného působení církve v sociální oblasti. Státní orgány byly zaskočeny spontánní křesťanskou aktivitou a nestačily tuto činnost zakázat. Šlo přece

o  pomoc zemi, která byla součástí tehdejšího Sovětského svazu. Dodnes v tom vidím obdivuhodnou režii Boží. Poúnorové tzv. budování socialismu totiž těžce postihlo charitní dílo. Stanovy tehdejší Charity omezily její činnost pouze na  sociální péči o staré a nemocné církevní osoby v charitních domovech pro řeholnice a duchovní, dále na výrobu a distribuci malého množství náboženské literatury nebo výrobu a  prodej hostií a  devocionálií v několika prodejnách. A najednou se objevila možnost vytvářet skupinky laiků, kteří se po  roce 1989 stali základem dobrovolníků vznikající oficiální činnosti Charity. Organizování Charity mohlo propuknout až po listopadu 1989.

V  březnu 1990 byl uveden v  úřad budějovického biskupa Miloslav Vlk. Aktivní laici, kteří se již podíleli ve farnostech na činnosti Výborů křesťanské pomoci, se zúčastnili příprav a  organizačního zajištění této velké události. Díky nim fungovala lékařská a zdravotnická služba, činnost pořadatelů a  tlumočníků, zajistila se pomoc při ubytování účastníků. V srpnu 1990 jsem opustila účtárnu budějovického biskupství a byla pověřena funkcí diecézního pracovníka Charity. Stala jsem se zaměstnancem ústředí České katolické charity a  8. září se konalo celodiecézní setkání budoucích charitních spolupracovníků. S jakými těžkostmi jste se zpočátku potýkali? Pokračování na 11. straně.

STRANA 11

diecézní charita informuje Pokračování z 10. strany.

Když hovořím o porodních bolestech a radostech, zdůrazňuji, že nešlo navázat na  činnost Charity před rokem 1948, protože kontinuita byla předešlými desetiletími vlády komunistů zcela přerušena. Začínali jsme bez zkušeností se skupinou dobrovolníků, ale s  dobrou vůlí angažovat se v sociální práci v rámci Charity. Bylo třeba vytipovat priority současné a budoucí organizované charitní práce. Kam jste se vydávali za inspirací? Jezdili jsme na  stáže do  německého Mnichova a  Pasova, do  rakouského Lince a  Vídně i do Francie a viděli fungující sociální projekty, kde pracovali profesionální zaměstnanci s dobrovolníky. Byly to projekty na pomoc zdravotně postiženým, seniorům, ženám v nouzi či lidem na  okraji společnosti. Velmi důležitý pro mne byl manažerský kurs k  vytváření sociálních projektů, který jsem absolvovala ve Vídni. Navázali jsme kontakty s  neziskovými organizacemi, které se u nás začínaly angažovat v sociální oblasti, a hledali pro křesťanskou sociální práci hlavní pole působnosti. Bylo jasné, že je nutno vycházet z našich podmínek a flexibilně se orientovat v  nejdůležitějších oblastech pomoci potřebným. Jako nosná se ukázala činnost vznikajících ošetřovatelských a pečovatelských středisek. Rozběhly se kurzy bl. Zdislavy, kde dobrovolně vyučovali lékaři, zdravotní sestry, psychologové, sociologové a kněz. Co vás ještě důležitého čekalo? Nutný byl hlavně rozvoj farních charit, které zpočátku sdružovaly hlavně dobrovolníky. Bylo potřeba v  prvních měsících objíždět farnosti autobusem a  podílet se na  zakládání farních charit. Začátky byly obtížné i  kvůli nutnosti získat prostory pro práci, auta nebo vybavení pracovišť. V  té době nebyl ještě ani jasný legislativní rámec charitativní činnosti, teprve se vytvářel. Diecézní charita českobudějovická byla pak biskupem Antonínem Liškou založena 1. prosince 1991. Stala jsem se její první ředitelkou a  vedla ji až do  odchodu do  důchodu v  březnu 1993. Jsem ráda, že díky Bohu a  usilovné a obětavé práci mnoha lidí se začátek podařil. I proto dnes vnímám s radostí jako zázrak, jak se práce Diecézní charity, přes všechny překážRadek Gális ky, rozvinula.

24. prosince se v  Třeboni na  Charitě koná tradiční štědrovečerní večeře pro osoby bez domova či sociálně slabé. S  její přípravou vypomáhá tým dobrovolníků. Setkání u  slavnostní tabule je spojeno s duchovním slovem, vánočním pokrmem (rybí polévkou, bramborovým salátem, kaprem, ovocem, cukrovím s nápoji) a také s koledami. Účastníci dostanou dárky z akce Strom splněných přání. Kapry dostává Charita od Rybářství, a.s. a výborné menu zcela bezplatně v  posledních letech vaří restaurace Lexa & synové. Další sponzoři a Tříkrálová sbírka pomáhají zajistit zbývající pohoštění. Děkujeme všem dárcům!

První ředitelka Diecézní charity České Budějovice Helena Faberová při zahájení výstavy České stříbro v Praze 16. listopadu 2016. (Foto: Radek Gális) Helena Faberová se narodila v říjnu 1935 v Praze, po gymnáziu složila státní zkoušku z angličtiny, pracovala jako referentka ve  Strojexportu. Od roku 1971 pracovala na  českobudějovickém biskupství, v roce 1990 zakládala Diecézní charitu České Budějovice, stala se její první ředitelkou, současně působila v sociální komisi na magistrátu. Je zakladatelkou projektu MAGDALA (pomoc obětem obchodu se ženami a nucené prostituce). Byla předsedkyní Sdružení AckermannGemeinde, za aktivity v oblasti česko-německého smíření získala od  německého prezidenta státní vyznamenání Záslužný kříž na stuze. Žije s rodinou v Českých Budějovicích.

Zpráva z Noci venku 2016

Letos se uskutečnil již 3. ročník Noci venku a to 24. 11. na Sokolském ostrově. Akci zahájil Mgr. Josef Hes, ředitel MCH Č. Budějovice, poté ho vystřídal ředitel Diecézní charity Mag. Jiří Kohout a trojici uzavřela doc. Lucie Kozlová, náměstkyně primátora Č. Budějovic. Večerem provázela dvojice moderátorů rádia Faktor a  hudební skupina McBerds. Shlédli jsme divadelní představení Víti Marčíka, prezentaci komunity Food not bombs, která vaří „z  popelnic“ (ochutnávka těchto veganských jídel byla celý večer k  dispozici), představení bezdomoveckého divadla Domu sv. Pavla „Palacino“, taneční vystoupení skupiny Cetare. Během večera bylo možné získat informace o sociálních službách Terénního programu, Domu sv. Pavla, Preventu a Rozkoše bez rizika, která dorazila se sanitním vozem, kde se lidé mohli nechat testovat na HIV. Zdarma byla gulášová polévka, chlebíčky, cukrovinky, káva a  čaj. Nově byly k  dispozici workshopy (malování na hrnečky nebo tašky). Bylo možné shlédnout výstavu fotografií bez-

domovců v ulicích Českých Budějovic. Po ukončení kulturního programu si 6 odvážlivců ustlalo na  zemi (vzhledem k  špatnému počasí pod stanem na kartonech). Sedmý účastník dorazil kolem půlnoci s kartony a pouze teplou bundou. Po probuzení všichni obdrželi certifikát Spáče noci venku 2016. Do akce bylo zapojeno 15 studentů Zdravotně sociální fakulty JU, kteří pomohli s organizací. Díky nim a  lidem, kteří přišli tuto charitativní akci podpořit, se na „vstupném“ vybralo 81 ks trvanlivých potravin (těstoviny, konzervy, paštiky, instantní polévky, cukrovinky apod.). Ty poslouží uživatelům Terénního programu a Domu sv. Pavla v zimním období. Celá akce byla na bázi dobrovolnictví. Vložené finance byly z  dotací Magistrátu města České Budějovice a týkaly se pouze přípravy a realizace Noci venku. Další informace naleznete na  stránkách Noci venku (www.nocvenku.cz) nebo na facebookových stránkách Noc venku České Budějovice.  Ingrid Dulawová

STRANA 12

Diecézní centrum pro rodinu

Dobyté mety Adventního víkendu rodin Že čas utíká, to je nám všem jasné. Ale možná se mnozí podivíte, že už po desáté přijal klášter Božího milosrdenství v Nových Hradech rodiny k adventnímu setkání. Duchovnímu životu je třeba udělat prostor v  duši každého člověka, rozvíjet ho. O to víc je to důležité v rodině, kde jedna událost střídá druhou a  o  klid a  čas na  ztišení bývá nutné opravdu zabojovat. A tak tu byl prostor a  čas a  společenství… Přečtěte si přímo svědectví rodin, jak to všechno bylo, a zda pokoj, novou sílu i naději rodiny získaly. Očekávání netradičně Letos poprvé, co se pamatuji, proběhlo tradiční víkendové setkání rodin netradičně v  bojových podmínkách. Ne, že by nebylo něco v pořádku s klášterem nebo s jeho výjimečně úžasným osazenstvem. O tuto uměle nastolenou situaci se našim dětem postaral letošní host, který zažil bojové podmínky v nejhrubší realitě - vojenský kaplan P. Jan Böhm. Například při slaňování pod jeho vedením byli na  větvi - vlastně na  laně - nejen kluci, ale i děvčata... Další den při přednášce pro rodiče nechal P. Jan explodovat zdánlivě nestravitelný tématický oříšek - rodokmen našeho Pána Ježíše Krista. Otec Jan ho tedy poněkud brutálně jistě s  nevyhnutelnou pomocí Ducha svatého - nejenže rozlouskl, ale dokonce naservíroval po  tak velkých kouscích, které pro nás byly tak akorát, takže jsme odcházeli nasyceni poznáním, že Ježíšův rodokmen můžeme vnímat jako cestu ke štěstí, kterým je Bůh. Dozvěděli jsme se, že prvních čtrnáct pokolení od Abraháma k Davidovi bylo obdobím slávy Božího lidu, dalších čtrnáct pokolení, od  Šalomouna k  Jechoniášovi, je cestou k  babylonskému zajetí, kdy Bůh lidem říká, že tam je dovedly

jejich (naše) hříchy a vyzývá svůj lid k cestě pokání za odpuštěním, abychom nakonec jako lidé pocítili příchod skutečného vládce, kterým je Kristus. A  jak to celé vyznělo pro náš život v  době adventní, která je cestou k Vánocům, jež jsou oslavou Boží věrnosti? Že se nemáme bát. Přes svoje selhání se máme vydat na  cestu k  obnovení Boží radosti v  nás. Tak šťastnou -DKcestu všem! 

Chvála Bohu... Chvála Bohu za společenství - jakákoliv, kdekoliv. Člověk přeci nemá být sám, Bůh Otec ho stvořil pro sebe a pro vztahy vůbec. Chvála lidem, kteří dokáží snášet společenství  variabilních kvalit vytrvale po  mnoho let. Takže děkujeme, že jsme směli pravděpodobně po 4. (možná i  po  5.) vyrazit na  adventní setkání, které tak věrně rok co rok připravuje DCR. Radujeme se i z toho, že s mnohými jsme se směli setkat i v průběhu roku a že i tentokrát přibyly nové tváře. Jsme vděční, protože to není samozřejmostí a  kde jsou dva nebo tři v Ježíšově jménu, on sám nezklame. Jistě byl přítomen. Adventní setkání je pro naši rodinu už skoro

DCR připravuje a doporučuje… Kurzy přípravy na manželství v r. 2017 DCR pořádá kurzy přípravy manželství (civilní i  církevní) s  6 setkáními, v  kterých se zaměřujeme na následující témata: biblické pojetí manželství, komunikace, konflikty a  jejich řešení, sexualita a  rodičovství, duchovní rozměr manželství, manželský slib). Koná se v kanceláři DCR v  Široké ul. 27 v  Českých Budějovicích. Pokud máte zájem, kontaktujte nás prosím telefonicky 731 402 981.  -dcr-

Více informací o  našich akcích a ohlasech na ně naleznete na webových stránkách www.dcr.bcb.cz nebo na tel. 731 402 981.

Jak udělat prostor pro mnohé, aby ho víkendu měl každý dost...

návykovou potřebou k otřepání se z dlouhého náročného roku a k pozvednutí očí v očekávání příchodu Hospodina, našeho Pána. Ačkoliv během roku selháváme, tahle tradice adventního setkávání nám vždy znovu dodá odvahu věřit, že naše úsilí není marné. Je to příležitost vytáhnout kostlivce ze skříně a  podívat se na ně očima druhých. Je to čas k propuštění, odpuštění sobě, rodině, nepřátelům, složitým vztahům i Bohu. Je to čas nadechnout se a  vyznat: ne z  vlastních sil, ale silou Ducha svatého. Setkání s  dalšími rodinami věřících křesťanů je obohacením nejen pro nás, ale i, možná především, pro naše děti. Jsme moc hrdí na to, že naše děti smějí znát zblízka sestřičky z  kláštera, které se jim plně věnují v sobotu dopoledne, společně s kněžími pečují o nás všechny v  průběhu celého víkendu a  evidentně se za  nás přimlouvají i  během roku. Tentokrát i  kněz, který byl hostem adventního setkání, připravoval s  těmi staršími dětmi sobotní hru a vůbec je nadchl svojí láskou ke Kristu. Jednoduše „voněl“ nejen nám dospělým. Adventní setkání v klášteře, kde už jsou za ta léta na  nás skvěle připraveni, je velkou výsadou. Jen houšť takových prolínání světů laiků a duchovních! Doufáme, že budeme moci své děti i  nadále vozit nejméně do  jejich 18 let. Momentálně těm našim je 6,5 a 3. Doufáme, že spolu zestárneme,  že se mnohé vztahy ještě prohloubí a další vzniknou k Boží slávě. A pokud ne, tak i přesto už vzniklo mnoho dobrého, co žádný člověk nezničí.  -AB-

Adventní setkání rodin Nové Hrady 2016 O prvním adventním víkendu bylo v klášteře v Nových Hradech pořádně živo. Jako již tradičně se zde sešly rodiny pod vedením manželů Poláčkových z DCR. A bylo nás tentokrát 12 rodin - to je přes 60 účastníků! Hned večer nás mile překvapil host setkání, vojenský kaplan P. Jan Böhm, který vzal početnou skupinu odrostlejších dětí a  podnikl Táto, mámo, tužte se - osvědčená kimovka...

Pokračování na 13. straně.

STRANA 13

Diecézní centrum pro rodinu na  závěr církevního roku a  také nedělní mše s kázáním Pavla Poláčka na úvod adventu. Setkání mohlo takto krásně proběhnout díky vynikajícímu zázemí, které poskytuje klášter Nové Hrady – včetně výborného jídla a hlídání (sestry + animátoři). Na cestu nám Poláčkovi přibalili ještě zamyšlení na jednotlivé adventní neděle, abychom se mohli tématům věnovat i nadále.

Pokračování z 12. strany.

s nimi venkovní akci s buzolami, lany atd., ze které byli tito jinak poněkud znudění jedinci zcela nadšeni. Mezitím se podařilo uložit zbytek menších dětí a P. Böhm se představil nám dospělákům a nabídl malý úvod k sobotní přednášce spolu s pár podněty k zamyšlení. A hned bylo jasné, že to nebude žádné uspávací povídání, ale půjde se až na dřeň problémů. Tématem sobotního dopoledního programu byl rodokmen Ježíše Krista, velká očekávání v průběhu dějin spásy, vrchol i úpadek v dějinách vyvoleného národa, ale také jednotlivé velké i  zcela nenápadné a  nečekané postavy, které se v  rodokmenu vyskytly třeba jakoby náhodou, ale zároveň zcela nezastupitelně. Vše bylo plynule provázáno s našimi osobními „dějinami“, očekáváními, životními situacemi, s  tím, že Boží plán je často realizován jinak, překvapivě, nečekaným způsobem, prostřednictvím osob, které bychom asi „nedoporučili“. Otázky k zamyšlení nakonec otevřely tolik různých oblastí, že nám bohatě postačily na celý víkend, i adventní čas. Za poznámku určitě stojí již zmíněná skupina větších dětí – stala se z nich za víkend dobrá parta, perfektně naplánovaly a  zorganizova-

Alžběta Rosenkrancová

Na závěr víkendu rodiny rozzářeny a osvíceny.

ly odpolední venkovní program pro všechny.  Po  dopoledním duševním a  duchovním úsilí jsme uvítali svižnou běhací hru s malými dětmi na krásné zámecké louce. K  tradičním a  velmi milým bodům setkání patřila výroba voňavých adventních věnců, večerní adorace, svátost smíření, „agapé“

Adventní obnova v  Nových Hradech  je pro nás vždy možností, jak se na začátku adventu zastavit, duchovně občerstvit, nasát atmosféru společenství s  ostatními rodinami, navíc v  krásném prostředí kláštera Božího milosrdenství. Letos nám víkend ozvláštnil P. Jan Böhm, který nám připomněl zamyslet se nad spoustou otázek týkajících se manželství, zakládání rodiny, početí dětí apod., kdy jsme velmi uvítali, že můžeme otevřeně navzájem sdílet názory, pohledy a zkušenosti ostatních. Pro celou rodinu potom bylo velmi stmelující, že jsme se mohli účastnit rodinné hry v parku, kterou nás s láskou  a péčí provázely starší děti, a společně si vyrobit adventní věnec, na který jsme dostali ozdoby, které si budeme jako rodina přidávat každou neděli na adventní věnec a tím se společně můžeme vracet k tématu adventní doby. Úžasný víkend, děkujeme. Janouškovi

Klokotští oblátští laici obnovili sliby

V sobotu 5. listopadu obnovila větší část klokotské skupiny oblátských laiků své asociační sliby. Bylo to pohodové setkání. Začali jsme ranními chválami v  kapli, při kterých proběhly obnovy, pak následovala káva a po ní zamyšlení nad čtením z Lukášova evangelia, které vedl P. Mariusz. Po úvodní promluvě o. Mariusze a osobní reflexi či sdílení nad textem o  nespravedlivém mamonu a o tom, co to nespravedlivý mamon vůbec je (jak nám P. Mariusz vysvětlil, může to být i docela obyčejná tužka, pokud na ní lpíte), jsme se opět sešli v kapli ke společné mši. V evangeliu jsme znovu slyšeli, že nespravedlivý nebo nepra-

vý mamon můžeme použít prozíravě – pro skutky, za které přísluší odměna v nebi… Po  mši a  obědě se gratulovalo – P.  Karlovi k svátku a výročí složení slibů, Dance k narozeninám. Zbytek setkání byl vyplněn plánováním následujícího roku – čeká nás výlet do  Žďáru nad Sázavou, velké setkání v  květnu v  Nečtinech a  na  podzim se snad konečně dostaneme i na Moravu. Při tradičním kolečku jsme znovu hovořili o  síle společné modlitby v  souvislosti s onemocněním dvou z nás. Naše listopadové setkání bylo příjemně pohodové a požehnané. Lucka Bartůšková

STRANA 14

Papežská misijní díla

Poděkování z Filipín za naše otevřená srdce Drazí z týmu Papežských misijních děl! Mnohokrát díky za váš dopis, novinky a sdílení, jsme skutečně šťastné při pohledu na nadšené tváře dětí, které ve  vaší zemi připravovaly Misijní neděli. Já osobně jsem hluboce zasažena fotografií chlapce na vozíčku, který se neohlíží na  vlastní trápení a  šťastně dává. Jsme také velmi potěšeny, že jste publikovali fotografie našich dětí v časopisu (Duha - pozn. red.). Věřím, že to mohlo pomoci v uvědomění, s kým jsme přes oceán ve spojení a komu děti, katecheté i maminky pomáhají. V osobní modlitbě, když obracím své srdce a myšlenky k  Bohu, děkuji za  tuto štědrost a  modlím se za  neutuchající vlnu solidarity napříč celým světem. Jdu ukázat fotografie od vás našim dětem, abych posílila naše spojení. 23. října, na  Misijní neděli, jsme slavili Den rodiny s  dětmi ze školky, což bylo dobrou příležitostí, jak posílit povědomí rodin o  důležitosti misií a jejich roli v naší společnosti. Po mši svaté jsme spolu s dobrovolníky a rodiči připravily nějaké hry a  děti měly krásné odpoledne. V tuto chvíli probíhá nutriční program pro děti ve  věku 4-12 let. Minulou sobotu jsme měly okolo 80 dětí, které přišly do našeho konventu okolo 9 hodiny dopoledne, společně jsme se pomodlili růženec za  děti na  celém světě,

následovala katecheze a hry. Děti byly velmi vděčné za syté jídlo a ovoce, které v chudých domech chybí. S dětmi také cvičíme zpěv, aby mohly během adventu doprovázet setkávání. Pokaždé děkuji Bohu, protože děti jsou velmi dychtivé zpívat… Pokaždé po zkoušce dostanou svačinu, kterou

jim můžeme poskytnout díky pomoci PMDD. Velkou novinou je, že minulé pondělí jsme obdržely finanční pomoc pro děti od Papežského misijního díla dětí. Chystáme se napsat děkovný dopis. Naše radost je veliká, děkujeme vám jménem dětí a  jejich rodin za  za  vaši lásku a snahu… Spojena v modlitbě S. Claudia od Dcer Naší Paní od Piety, Filipíny

Cesta misionáře Milé děti, celý misijní měsíc říjen jste plnily úkoly z našeho kalendáře „Misijní říjen 2016“, provázely jste svou modlitbou práci misionářů a misionářek ve světě a službou druhým jste se stávaly podle evangelia těmi nejlepšími Kristovými svědky, jak nás k  tomu vybízí papež František. Za plnění úkolů říjnového kalendáře jsme pro vás připravili odměnu v  podobě stolní hry, kterou můžete hrát se svými kamarády, sourozenci, rodiči a s ostatními misionáři v Misijním klubku. Stačí, když si ji z našich stránek stáhnete, vytisknete a  použijete hrací figurky z  jakékoliv jiné deskové hry, kterou máte doma. (Hru je možné objednat v  kanceláři PMD Klokoty.) Můžete si také vyrobit figurky vlastní, originální, z  materiálu dle vašich možností. Přejeme vám hodně radosti na cestě misionáře!

Postavíme MOST - ze setkání jednoho Misijního klubka® V sobotu 12. listopadu se na Klokotech sešli malí stavitelé, aby společně postavili MOST. Čtyři svíčky – zamilovaná, adventní, lucerničková a dušičková – nám povyprávěly svůj příběh. Pátou svíčkou se pak snažíme být my sami, zvláště chceme-li posvítit světýlkem naděje pro našeho vážně nemocného kamaráda Matouška. Prolézáním opičí dráhy jsme vybojovali skleničky na výrobu lucerniček, které jsme zapálili před cestou na hřbitov. Zde jsme zakončili naše setkání modlitbou a vydali se vše odevzdat Pánu na mši svatou. Těšíme se na další setkání, kde se seznámíme s Matkou Terezou a misijním růžencem.  Jája

STRANA 15

Papežská misijní díla

Misijní vaření u paulínek Ve čtvrtek 17. listopadu se pelhřimovské misijní klubko sešlo v půl sedmé na místním autobusovém nádraží. Byl státní svátek, mohli jsme v tu dobu ještě sladce spát, ale my jsme se rozhodli jet do Prahy za sestrami paulínkami. Sestřičky nás  s  úsměvem přivítaly a  nabídly nám čaj, kakao, výbornou buchtu a  sušenky. Při svačině jsme si zahráli originální seznamovací hru, s  níž přišla Terka. Když jsme se posilnili, slavili jsme mši  sv. s  P.  Martinem Bráchou, který nás doprovázel. Po ní jsme se rozdělili na dvě skupiny - jedna šla vařit oběd se S. Molly a druhá plnila úkoly ze sešitků, popřípadě si s Terezkou mohla něco vyrobit. Po uvaření oběda jsme se všichni setkali u stolu. Jako předkrm nám bylo naservírováno něco ve stylu brambůrků s pálivou omáčkou kyselé chuti. Hlavní jídlo tvořilo kuře na kari s rýží, na naše poměry dost ostré, ale na indickou kuchyni jemný pokrm. Po hlavním jídle jsme dostali jako dezert kokosové sušenky a pro ty, co stále ještě neměli dost, byly připraveny rohlíky s nutellou. Po velice dobrém obědě jsme se dívali na krátký film o svatém Mikuláši, po něm nám Molly ukázala pár tradičních indických modelů, které

jsme si mohli vyzkoušet. Poté jsme si ještě zahráli pár týmových her spojených s Indií. Na  závěr nám sestřičky daly evangelium do kapsy a od fotografa jsme dostali balónky,

Jeden dárek navíc pro děti v Africe

které nám udělaly obrovskou radost, stejně jako celé setkání. Ještě jsme udělali pár společných fotek, rozloučili se a šťastni, že se setkání Lída vydařilo, odjeli domů. 

Nástěnný kalendář BANGLADÉŠ 2017

Připravili jsme pro vás velký nástěnný kalendář pro rok 2017. Obsahuje 12 krásných barevných fotografií, které vás provedou celým následujícím rokem. Snímky byly pořízeny v  diecézi Mymensing během misijní cesty do Bangladéše. Darem za  tento kalendář podpoříte projekty Papežských misijních děl v této oblasti.

Adventní misijní kalendář 2016

Podpořte společně s námi snahu ugandské misijní stanice vytvořit si soběstačný výživový projekt. Přispějme na výstavbu drůbežárny a nákup nosnic, brojlerů a krmiva, což stanici umožní vybudovat si vlastní zdroj potravy pro opuštěné děti, o které se stará.  Z peněz utržených za prodej drůbeže a  vajec se budou financovat rovněž animační dětské programy. Vlastní drůbežárna je pilotním projektem. V případě úspěšného provozování bude tento nápad rozšířen i do místních farností v diecézi Fort Portal. Náklady na  stavbu, materiál a  práci činí přibližně 950 Kč na  jedno dítě, kterému bude z  těchto prostředků zajištěna nutričně bohatá výživa  a  křesťanská formace. Své vánoční dárky pošlete, prosím, nejpozději do 31. 12. 2016.  Uganda je chudý africký stát, kde si většina lidí musí vystačit s méně než jedním dolarem na den. Velkým problémem je virus HIV, kvůli němuž každým rokem osiří více než 1,1 milionu dětí. Země se potýká také s vysokou úmrtností dětí na podvýživu. Zapojit se je možné i vyrobením „jednoho dárku navíc“ při vyrábění ve škole, doma nebo na náboženství a zasláním do kanceláře PMD Klokoty.

Po roce je tu opět pro vaše děti oblíbený Adventní misijní kalendář 2016! Na  webových stránkách www.missio.cz naleznete barevnou i  černobílou verzi k  vytištění. Děti si  mohou jednotlivé dny vybarvovat, vyznačovat splněné úkoly a s rodiči, prarodiči, katechety nebo vedoucími Misijních klubek si povídat o jednotlivých tématech, probírat důležité svátky adventní doby a připravit svůj vánoční misijní dárek. Přejeme vám hodně radosti s kalendářem na cestě do Betléma!

STRANA 16

poštovní schránka

Jak jsme prožili „Světélkovou slavnost“ v Pacově Tak jako každý rok pořádá Středisko volného času ve  spolupráci s Církevní mateřskou školou v Pacově Světélkovou slavnost spojenou s modlitbou za zemřelé a lampiónovým průvodem na  hřbitov. Právě v  ty podzimní dušičkové dny více pamatujeme na naše blízké zemřelé, modlíme se za ně a symbolicky zapalujeme světélka. I letos jsme se s dětmi této slavnosti zúčastnili. Po  úvodním slovu ředitelky střediska nám P.  Jaroslav Šmejkal požehnal věnečky, světélka a lampiony. Poté jsme se vydali napříč hřbitovem a svítili si lampióny na cestu,

zapalovali světélka nejen na  hrobech svých blízkých, ale také na opuštěných hrobech. První společné zastavení bylo u  kříže, kde jsme položili dětmi vyrobený dušičkový věnec, zapálili světélka a  společně se pomodlili za  zemřelé. Pokračovali jsme hřbitovem k místu odpočinku pacovských kněží. Osvětlené a  našimi světélky ještě více rozzářené hroby vytvářely tajemnou dušičkovou atmosféru naplněnou nadějí, že nejsme určeni k  zániku, ale naším milujícím Bohem k  životu věčnému, o  což malé děti také ve  své modlitbě prosily: „Za všechny dušičky spínáme ručičky. Vezmi je, Pane, do nebe, ať jsou v blízkosti Tebe.“ Celá slavnost byla tradičně zakončena před hřbitovem vypuštěním létajícího lampionu, na který samy děti napsaly, na koho vzpomínají a za koho prosí. S napětím jsme všichni lampion pozorovali, jak se postupně nafukuje a  rozevírá. Všichni jsme si přáli, aby byl příznivý vítr a lampion se vznesl až do nebe. Než vzlétl, mohl si každý na rozzářeném lampiónu přečíst, za koho děti prosily a na koho vzpomínaly. Naše přání se vyplnilo. Lampion se opravdu pomalu začal vznášet, postupně se vzdaloval, světélko se v  dálce postupně zmenšovalo, až zmizelo. Kéž by naše světélka a modlitby pomohly našim zemřelým vejít do plného světla v Boží blízkosti. A nám všem přejeme, aby také světélka radosti svítila i v našich srdcích a rodinách. Na závěr bychom chtěli poděkovat všem pedagogům Střediska volného času, kteří tuto krásnou slavnost připravili. Dík také patří všem z církevní MŠ za křesťanské vedení dětí a panu faráři za požehnání, duchovní vedení a pravidelné návštěvy našich dětí ve školce. Petra Koblicová, CMŠ Jonáš v Pacově

Čas adventu

Všeobecně je nám známo, že s koncem času listopadového, podzimního, nadchází čas adventu. Pro někoho čas předvánočního shonu, radovánek u  dobrého jídla a  pití v rámci trhů adventních, které už zase přišly do  módy. Pro věřící je však advent dobou přípravy na čas vánoční, očekávání příchodu Spasitele, lidově narození a  příchodu Ježíška. Také v  jihočeské metropoli se v  sobotu před první adventní nedělí (27. 11.) konalo na náměstí slavnostní rozsvícení vánočního stromu. V rámci tradičního předvánočního kulturního programu se zpěvy popřáli shromážděnému davu primátor města Ing. Jiří Svoboda a diecézní biskup Mons. Vlastimil Kročil. Popřáli hlavně klid, mír a pohodu, nepodléhání ruchu doby, a  připomněli duchovní rozměr svátků vánočních. Poté malá dívenka zaklinkala

na stromeček a čas tohoto odpoledne se naplnil. Bylo krátce po půl páté. Kdo se pozorně zadíval se na ciferník radničních hodin si znovu mohl položit otázku, jak je to možné, že téměř při velkých oslavách rafičky těchto hodin odmítají putovat po  své dráze. A tak by snad bylo vhodné připomenout si i  nadčasový rozměr tohoto okamžiku. (...) Uvědomme si, že všem nám čas odklinkává, i kdyby zdánlivě „stál“. Opravdu nevíme dne ani hodiny. Právě toto životní poučení si mohli znovu připomenout věřící, kteří se sešli v nepříliš zaplněné katedrále sv. Mikuláše úderem sedmnácté hodiny. Bohužel - starých ubývá a mladých příliš nepřichází. Dílo nepřátel Božích. Otec biskup zde zahájil dobu adventní, posvětil adventní věnec i donesené věnce z domova a  byla zapálena první svíčička. Následovala bohoslužba první adventní neděle. Do  domu

Tajuplný večer

I když počasí bylo spíše nevlídné, přesto přišlo ve čtvrtek 10. listopadu ke starobylé kašně na 1. nádvoří milevského kláštera hodně lidí, dětí s lampiony, baterkami, s rodiči nebo prarodiči. Nechyběly ani dětské kočárky. Po přivítání přítomných se ujal slova milevský děkan P. Mikuláš Selvek. Vylíčil příběh sv. Martina tak, aby si i mladší děti odnesly ponaučení - že máme pomáhat slabším, vždy se s  ostatními rozdělit, být na sebe hodní a pozorní. Poté se průvod vydal směrem Na Vinice, kde u lomu svítila světýlka. Tam jsme počkali, zazpívali písničky a  volali na  sv. Martina. Přijede? Nebo letos nepřijede? A  v  tom už se ze tmy vynořili dva koně a podkoní. To přijel sv. Martin i se svým doprovodem. Byl jásavě přivítán a po krátkém zastavení a povídání musel pokračovat dál, měl totiž ještě dalekou cestu před sebou. Dětem přivezl svatomartinské koláčky, byly výborné a na všechny se dostalo. Děti pamatovaly na druhé a poctivě se o koláče dělily... Tak ať jim to vydrží alespoň celý rok, než jim to sv. Martin zase připomene! Alena Růžičková, foto: Hana Kozáková

Hospodinova půjdeme s  radostí… Již v  listě Římanům jsou bratři apoštolem nabádáni, že nastala hodina, kdy je třeba probrat se ze spánku. Ne v hodováních a pitkách, necudnostech a prostopášnostech, ne ve sváru a závisti. Veďme počestný život. Následné evangelium sv. Matouše rovněž vybízí slovy „i  vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete“… V tomto duchu snad všichni odcházeli domů, aby v dalších dnech znovu přicházeli na ranní roráty. Rosu dejte nebesa shůry, oblakové dštěte spravedlivého, otevři se země a  vydej Spasitele. Poutník František (redakčně zkráceno)

STRANA 17

Tříkrálová sbírka 2017

personalia Ukončení v diecézi

kněžské

služby Kněžská 21, 370 01 České Budějovice www.ikarmel.cz

P.  Mgr.  Marek František Míček, OPraem. byl po dohodě se svým řeholním představeným k 31. 10. 2016 odvolán z úřadu administrátora farnosti Milevsko a  excurrendo administrátora farnosti Květov, vše vikariát Písek. Upřímně mu děkujeme za jeho kněžskou službu a do dalšího života přejeme hojné Boží požehnání.

Ustanovení P. Mgr. Mikuláš Selvek, OPraem. byl po dohodě se svým řeholním představeným odvolán z úřadu farního vikáře farnosti Milevsko, vikariát Písek, a  od  1. 11. 2016 byl jmenován administrátorem farnosti Milevsko, vikariát Písek. Všechna dosavadní ustanovení zůstávají v platnosti. Dále byl po  dohodě se svým řeholním představeným k  30. 11. 2016 odvolán z  úřadu excurrendo administrátora farnosti Jistebnice, vikariát Tábor. Všechna ostatní ustanovení zůstávají v platnosti. P. Ing. Mgr. Jiří Žáček, OPraem. byl po dohodě se svým řeholním představeným od 1. 11. 2016 ustanoven excurrendo administrátorem farnosti Květov, vikariát Písek. Všechna dosavadní ustanovení zůstávají v platnosti. P. Mariusz Piwowarczyk, OMI byl po dohodě se svým řeholním představeným od 1. 12. 2016 ustanoven excurrendo administrátorem farnosti Jistebnice, vikariát Tábor. Všechna dosavadní ustanovení zůstávají v platnosti.

Životní jubilea R. D. Andrzej Urbisz oslaví 2. 1. 2017 své padesáté narozeniny. K tomuto životnímu jubileu upřímně blahopřejeme.

Výročí kněžského svěcení Mons. prof. Dr. Karel Skalický, Th.D. oslaví 23. 12. 2016 padesáté páté výročí kněžského svěcení. K výročí kněžského svěcení upřímně blahopře-acebbjeme.

Duhové srdce 2017 Anketa o nejoblíbenějšího vyučujícího náboženství Podobně jako v  loňském roce vyhlašují časopis DUHA a  TV Noe anketu o  nejoblíbenějšího vyučujícího náboženství českých a moravských diecézí roku 2017 „Duhové srdce“. Chodíte do náboženství nebo se pravidelně scházíte na faře? Máte rádi toho, kdo vás učí, ať je to kněz, jáhen, katechetka? Přihlaste jej do 15. ledna 2017 do ankety o cenu Duhové srdce a pomozte mu vyhrát! Více informací najdete

na www.mojeduha.cz

V  lednu vyjdou do  ulic po  celé zemi již po sedmnácté koledníci, aby lidem roznášeli radostnou zvěst o  narození Božího syna a koledovali ve prospěch lidí v nouzi - seniorů, lidí s handicapem, nemocných a sociálně vyloučených, a to zejména v místech, kde se sbírka koná. Těší nás, že většina farností sbírku s Charitou spoluorganizuje. Jsme za tuto spolupráci velice vděční. Farnosti, které by se do sbírky rády zapojily, se mohou ozvat diecéznímu koordinátorovi Tříkrálové sbírky Romanu Tlapákovi (tel. 732 474 234, e-mail: roman. [email protected]). Přesné rozdělení výtěžku sbírky je následující: • 65% výtěžku sbírky je určeno na podporu záměru v místě výběru. Tyto prostředky se tedy vrátí do místa, ve kterém byly vykoledovány. • 15% sbírky je určeno na  podporu projektů charit v  českobudějovické diecézi, tyto prostředky rozděluje Diecézní charita České Budějovice, • 10% sbírky je určeno na  humanitární pomoc, kterou poskytuje Diecézní charita ČB v  českobudějovické diecézi (požáry, povodně apod.) a  v  zahraničí (Bělorusko, Bulharsko, Kongo, Rumunsko a Zimbabwe) • 5% sbírky je určeno na  humanitární pomoc, kterou poskytuje Charita Česká republika v České republice a v zahraničí, • 5% je režie sbírky. Tříkrálová sbírka je povolena pro celou republiku Magistrátem hlavního města Prahy v době od 1. do 15. ledna 2017. Mag. Jiří Kohout, ředitel Diecézní charity České Budějovice

Marek Domes, Juraj Hajkovský - Drakobijce. Moje cesta Hlavním hrdinou je chlapec Artur, který svádí odvěký souboj s drakem. S drakem, který sídlí v  jeho srdci. Drak hrozitánsky řve a zákeřně útočí, ale platí na  něj balzám Poutníka. A  kupodivu - tichý Poutníkův hlas je nakonec mocnější než drakův řev. váz., 101 s., 229 Kč Josep Luiz Martínez, Toni Matas - Vánoční komiks Vánoční příběh s  hádankami a úkoly. brož., 16 s., 75 Kč

Anselm Grün, Giuliano Ferri (ilustrace) Vánoční příběh (2. vyd) Před očima se nám zpřítomňuje andělovo zvěstování mladé dívce Marii, Ježíšovo narození v nepohodlí Betléma, návštěva tří mudrců i  útěk do  Egypta. Vše doprovázejí krásné ilustrace Giuliana Ferriho. váz., 32 s., 199 Kč Krisztina Kállai Nagyová , Bethan James - Bůh stvořil i mě Bůh stvořil malá i  velká zvířata a lidi všech podob i barev a stvořil také mě! Knížka o Božím stvoření s vloženým zrcátkem a pestrobarevnými zvířátky. váz., 18 s., 199 Kč

V. Schauberová, M. Schindler, il. M. Špinková - Velká kniha o svatých aneb po kom se jmenujeme (2. vydání) Světci svým životem ukazují na  Boží velikost a  dobrotu a vyprávějí o tom, jak dobře to s  lidmi Bůh myslí. Většina ze svatých, s  nimiž se na  stránkách této knihy setkáte, je známá v Evropě, jiní jsou uctíváni po celém světě. váz., 143 s., 329 Kč

České Budějovice V pátek 27. ledna 2017 od 16.00 se s vámi rádi setkáme na 

dětské mši svaté

v katedrále sv. Mikuláše. Na mši svatou jsou srdečně zváni všichni - nebojte se svého věku!

Alessandro Pronzato - Provokující evangelia (dotisk) Autor stírá z  evangelijních příběhů nánosy prachu a  zvykovosti, takže se nám otevírají v úplně novém světle a průraznosti a nenechávají nás v klidu. Kéž nás tato kniha vyburcuje k přemýšlení a touze po opravdovém životě podle evangelia.  brož., 295 s., 319 Kč

STRANA 18

Radio Proglas vysílá na území jižních Čech na frekvencích 88,7 FM v Táboře, 89,5 FM v  Písku, 92,3 FM v  Českých Budějovicích a  107,5 FM z Nových Hradů. Podrobný týdenní program najdete v Katolickém týdeníku nebo na  internetové stránce www.proglas.cz. Máte-li zájem o  podrobný rozpis vysílacího schématu, můžete o něj požádat na adrese [email protected]. K místům a farnostem, z nichž Radio Proglas pravidelně přenáší bohoslužby, patří také České Budějovice, konkrétně salesiánská farnost sv. Vojtěcha ve  Čtyřech Dvorech. Mši sv. odtud přenášíme vždy v pátek od 18 hod. (kromě prvního pátku v měsíci a prázdnin) * K Modlitbě rodin se můžete připojit každou neděli v 18.30 (mimo školní prázdniny). Můžete se jí však zúčastnit i aktivně přímo u nás ve studiu. Vítáme každou rodinu, která by se chtěla do  této služby zapojit a  bydlí v  dosahu českobudějovického studia Jan Neumann, odkud tuto modlitbu v přímém přenosu nově vysíláme. Bližší informace získáte na  e-mailu [email protected] nebo na  telefonním čísle 511 118 881. Těšíme se na spolupráci! * Každý pátek v 15.05 (mimo první pá v měsíci) se můžete připojit k  modlitbě Korunky k Božímu milosrdenství. * Také v  letošním roce vás zveme na  ranní adventní mše svaté - roráty. Název „roráty“ je odvozen od  vstupního zpěvu čtvrté neděle adventní, který začíná slovy: „Rorate coeli desuper“, tedy „rosu dejte shůry“. Původ rorátů sahá až do doby vlády Karla IV., jenž zavedl celoroční praxi votivních mší k Panně Marii. K těmto mším se připojila tradice liturgického zpěvu, jež svého vrcholu dosáhla v 16. století. Přenos rorátních mší svatých budeme vysílat ve středu 14. prosince v 6.20 ze studia Radia Proglas a v sobotu 17. prosince v 7.00 z kostela sv. Augustina v Brně. * K  poslechu svátečních melodií v  pořadu Hrajte kapely! Dnešní společnost je se svým životním stylem neustále vytížená. Stres a napětí na  vás dýchá na  každém kroku. A  tak trochu zpomalte a  začněte relaxovat. Třeba poslechem nádherných orchestrálních melodií v podání našich špičkových dechových kapel. Pojďte s  námi strávit předvánoční atmosféru ve  světě orchestrálních polek, valčíků, waltzů, slow nebo tang. Ve  čtvrtek 15. prosince za pět minut pět. * Každý pátek v novém čase od 20.15 zveme k cyklu Pouštní krize – Obnova. Mojžíš, když viděl Izraelity, jak křepčí před zlatým býčkem, rozbil desky Zákona. Lid byl potrestán a  kál se. Proto Bůh vyzval Mojžíše podruhé, aby vyšel na  horu Sinaj. Zvláštní je, že tentokrát se o kamenných deskách nehovoří jako o díle Božím. Co se změnilo? Ani Bůh nenadiktoval Mojžíšovi celé Desatero, zdá se. Za pozornost však stojí i slova, která o sobě sám Hospodin říká. Například jeho trestání viny do čtvrtého pokolení. Že by uznával kolektivní vinu? * Spisovatelka Lenka Rožnovská slyšela příběh ze života, který vyprávěl kněz Petr Piťha a  napsala podle něj povídku „Zachráněné

Vánoce“. My jsme ji pro vás připravili v premiéře jako dárek na  Vánoce 2016. Uslyšíte na  Štědrý den ve  14.00.V příštím roce by měla vyjít v nakladatelství Albatros jako knížka pro děti. * V  unikátním rozhovoru s  německým pedagogem představíme jeho systém celistvé, na  smysl zaměřené pedagogiky vycházející z  křesťanského pojetí výchovy. Rozhovor ve spolupráci s P. Cyrilem Havlem natočil při pobytu Franze Ketta v ČR redaktor Petr Kronika. Více v Kafemlýnku o pedagogice Franze Ketta v úterý 27. prosince od 9.30. * Simona Šaturová je vynikající sopranistka, rodačka z  Bratislavy. Vystupuje na  předních operních scénách v  Evropě i  ve  světě. V  její diskografii najdeme též adventní a  vánoční skladby na CD s názvem Gloria a z něj si budeme hrát v  poslední Oktávě roku 2016 v  pátek 30. prosince v  16.55. Přičemž paní Šaturová bude jejím hostem. -sm-

Benefiční koncerty pro hospice Chrámový sbor Keble College University v Oxfordu pořádá tři benefiční koncerty pro jihočeské hospice.

13. prosince v 18.30 Prachatice, kostel sv. Jakuba

(výtěžek bude věnován Hospici sv. Jana N. Neumanna v Prachaticích)

14. prosince v 18.30 České Budějovice, katedrála sv. Mikuláše

(výtěžek bude věnován Domácímu hospici sv. Veroniky v Č. Budějovicích a Hospici sv. Jana N. Neumanna v Prachaticích)

15. prosince v 18.30 Písek, kostel Narození Panny Marie

(výtěžek bude věnován Domácímu hospici Athelas v Písku a Hospici sv. Jana N. Neumanna v Prachaticích)

NAKLADATELSTVÍ PAULÍNKY Jungmannovo nám. 18, 110 00 Praha 1 Tel.: 224 818 757 On-line knihkupectví: www.paulinky.cz

[email protected] Walter J. Ciszek SJ - S Bohem v Rusku Autorova zkušenost z doby, kdy působil jako misionář v  Rusku. Když vypukla II. světová válka, byl právě v  polské oblasti obsazené Rudou armádou. V  roce 1940 byl zatčen a  dalších 23 let vězněn sovětským režimem, z  toho 15 let na  Sibiři. Teprve v  roce 1963 se mohl vrátit do Spojených států, výměnou za dva sovětské agenty.  Váz., 486 str., 349 Kč, jako e-kniha, 175 Kč

Jan Dobraczyński - Stín Otce Příběh o Josefovi z Nazaretu Barvité románové převyprávění života sv. Josefa rekonstruuje kulturní pozadí, na kterém se jeho život odehrál. Vychází při tom z  biblických pramenů i z rozsáhlého literárního materiálu tehdejší doby. Váz., 272 str., 215 Kč, též jako e-kniha, 129 Kč

Jorge Mario Bergoglio - Opravdová moc je služba Soubor základních myšlenkových linií J. M. Bergoglia, jimž se věnuje po celý svůj život. Texty určené katechetům, učitelům a vychovatelům, podnikatelům a žurnalistům.  Váz., 495 str., 399 Kč

Papež František - U mne je vždy otevřeno V rozhovoru s Antoniem Spadarem Rozhovor, který na podzim 2013 vedl s papežem Františkem jeho spolubratr a  redaktor známého italského čtrnáctideníku Civiltà Cattolica P.  Antonio Spadaro, SJ. Díky četbě jejich rozhovoru se čtenáři otevře v  celé šíři vize papeže Františka o světě, ve kterém žije on i my, a také jeho „obyčejná“ lidská stránka. Váz., 162 str., 185Kč, též jako e-kniha, 110 Kč

Uspořádal Bruno Chenu - Silnější než nenávist. Sedm životů pro Boha a pro Alžírsko Dopisy, články a kázání zavražděných alžírských trapistů, z nichž vysvítá to, čemu věřili a jak žili v tvůrčím dialogu s islámem. Váz., 247 str., 250 Kč

Peter Kreeft - Tolkienovo vidění světa Křesťanská filozofie Pána prstenů Dobrodružné a  strhující čtení Tolkienových děl nelze jistě napodobit. Nicméně, nemálo zajímavá a přitažlivá může být i „výprava“ do myšlenkového světa tohoto známého autora. Objevte bohaté křesťanské poselství ukryté v literární tvorbě autora. V této edici vyšla i novinka „C. S. Lewis. Ve světě fantasy a evangelia“. Váz., 335 str., 349 Kč

Kapituly včera, dnes a zítra Při slavnosti sv. Mikuláše plní každoročně v českobudějovické katedrále nezastupitelnou roli Katedrální kapitula u sv. Mikuláše v Českých Budějovicích. Podívejme se trochu blíže na úlohu a obecně i postavení kapitul, kde došlo po přijetí CIC/1983 k výrazným změnám. Po II. vatikánském koncilu byly u nás kapituly, ať katedrální či kolegiátní, vnímány jako určitý anachronismus. Jejich role v církevní správě byla občas zpochybňována a někdy dokonce odmítána. Nepochybně k tomu přispěla i skutečnost, že mezi kapituláry byli členové hnutí katolického duchovenstva „Pacem in terris“, obecně vnímaného jako kolaborujícího s totalitním režimem. Genezi vývoje kapitul lze sledovat od poloviny 8. století po Kris- tikou, lze konstatovat, že období vlády Josefa II. má bezesporu tu, kdy biskup v  Metách Chrodegang vypracoval první statuta pozitivní rozměr. Realizované reformy pomohly zabránit u nás určující pravidla společného života duchovních při své kated- krvavým revolučním vystoupením, jejichž předzvěstí byly selské rále. Pravděpodobně tak navázal na snahy po zavedení „vita ca- bouře v polovině 70. let. nonica“, kterými proslul již dříve např. V  19. století dolehla na  kapituly celá sv. Augustin. Církevní synoda konaná řada změn. Revoluční události let roku 816 v Cáchách zobecnila tato pra1848-49 přinesly změnu na trůně a vyvidla pro kostely s více duchovními. dání oktrojované, tzv. „březnové ústaV  našich podmínkách přichází po  huvy“. Náboženská svoboda byla zaručesitských válkách většina kapitul na a  „každá zákonně uznaná církev“ o značnou část svého majetku. Později, měla ústavní právo na výkon kultu pod koncem 15. a během 16. století, jestlipodmínkou, že je „podřízena všeobecže přímo nezanikají, přežívají na okraji ným státním zákonům“. V  den svých zájmu konfesně rozštěpené společnos25. narozenin, 18. srpna 1855, podeti. Pro české prostředí je historicky psal císař František Josef I. konkordát příznačné, že nikdo nezpochybňuje nese Svatým stolcem. „Svaté římskokalegálnost takových zcizení, avšak k retolické náboženství“ mělo mít nadástituci chybí „politická vůle“. le všechna práva a  výsady, které mu Určitý vzestup kapitul přineslo až při„podle práva božského a  církevních jetí základního zákona pobělohorského zákonů patří“. Bulou Pia IX. „Deus českého státu – „Obnoveného zřízení humanae salutis“ ze dne 3. listopadu zemského“ v roce 1627 (Morava 1628). 1855 byl konkordát vyhlášen součástí Představení kapitul se stali zemskými církevního partikulárního práva. O dva Znak českobudějovické preláty s  právem zasedat na  zemském dny později následoval císařský paKatedrální kapituly u sv. Mikuláše. sněmu. Duchovní stav byl rozdělen tent 195/1855 ř. z., který konkordát do  tří tříd. V  nejvyšší (prvé) zasedali biskupové, velkopřevor prohlásil státním zákonem. Konkordát odstranil pro kanonikáty maltézského řádu, probošt Metropolitní kapituly v  Praze, pro- podmínku šlechtictví a potvrdil panovníkovi právo jmenovat kabošti kolegiátních kapitul vyšehradské a staroboleslavské a také novníky. Výjimku tvořila první dignita, probošt nebo na Moravě velmistr křížovníků s červenou hvězdou. děkan, která byla vyhrazena Svatému stolci. Tradičním privilegiem kapitul je oprávnění nosit kanovnické V roce 1870, kdy se nové revoluční události v Itálii a i jinde v Evsignum či náprsní dekoraci. Kapitulám na území Čech a Moravy ropě opět dotýkaly církve v jejím samotném centru, vypověděla jsou udělována tato privilegia většinou během 18. století. Čes- 30. července vláda habsburského Předlitavska jednostranným kobudějovické katedrální kapitule udělil právo kanovnického aktem tento konkordát. V postavení církve se vlastně nic nezměnumisma Josef II. dne 5. října 1784, v souvislosti se založením nilo, vztah mezi státem a církví byl legislativně později upraven českobudějovického biskupství a ustavením katedrální kapituly. zákonem č. 50/1874 ř. z., kterým byla církvi a jejím právnickým V 2. polovině 18. století realizované Josefinské církevní reformy osobám zaručena svoboda v rozsahu dřívějšího konkordátu. vyvolávají do současnosti protichůdná hodnocení. Není to jenom V  letech 1869-1870 se konal I. vatikánský koncil, kde zazněl obecně známé rušení klášterů nebo „nepotřebných“ církevních požadavek na  novou úpravu církevního práva, resp. na  vydání ústavů. Jsou to rovněž legislativní úpravy vnitrocírkevního ži- moderního církevního zákoníku. Po  dílčích úpravách provedevota, rušení svátků a následné zásahy do kněžského breviáře, či ných papeži Piem IX. a Lvem XIII. (revize trestního zákoníku, nový bohoslužebný a pohřební řád z roku 1782. Zvlášť význam- manželské právo, poměr církve a státu, sociální otázky, působný, z pohledu státně policejní doktríny Josefa II., je dvorní dekret nost jednotlivých úřadů papežské kurie) nařídil papež Pius X. enz 30. března 1781 doporučující biskupům, aby řídili své diecé- cyklikou „Arduum sane munus“ ze dne 19. března 1904 kodifise v  duchu „původního“ křesťanství. To vše spolu se známým kaci církevního práva. Do čela kodifikační komise byl jmenován tolerančním patentem bylo poměrně velkým zásahem do dosud vynikající církevní legislativec kardinál Petr Gasparri. respektovaných práv církve, ale také do ustálené církevní tradi- Kodifikační práce skončily začátkem roku 1912, kdy byl text ce. Byla upravena organizace partikulárních církví, vznikly ge- nového kodexu církevního práva rozeslán biskupům k  připonerální semináře a  byl založen náboženský fond „Náboženská mínkám. Nový „Codex iuris canonici“ vstoupil v platnost bulou matice“, který přetrval do  dnešních dnů. Nezastupitelné místo „Providentissima Mater Ecclesia“ dne 27. května 1917 s  účinrovněž mají za Josefa II. realizované školské nebo sociální re- ností od 19. května 1918. formy. Josefinské reformy ovšem také otevřely cestu k nástupu právního státu, vypracování nového systému občanských práv a  předznamenaly přijetí Všeobecného zákoníku občanského v roce 1811. Nahlíženo současnou, pokud možno objektivní op-

V CIC/1917 byla ustanovení upravující otázky kapitul obsažena v can. 391-422. Obsazování kanonikátů a jmenování kanovníků příslušelo napříště výlučně diecéznímu biskupovi po předchozí Pokračování na další straně.

Kapituly včera, dnes a zítra Pokračování z předchozí strany.

povinné konzultaci s  kapitulou (audito capitulo). Je zajímavé, že zatímco kodex zrušil veškeré právní obyčeje, které nebyly v souladu s biskupovým právem jmenovat kanovníky, ponechal v platnosti práva zakladatelova a tzv. reserváty Svatého stolce. Týkalo se to především obsazování kapitulních dignit, které bylo upraveno can. 396 §1. Zatímco can. 403 zrušil podmínku šlechtictví pro obsazení kanonikátů, následující can. 404 § 1 stanovil podmínky, které musel kandidát splňovat. Sem patřila na  prvním místě podmínka kněžského svěcení, vědecké vzdělání a bezúhonnost života. Přednost měli kandidáti s  doktorátem teologie nebo církevního práva. Podle CIC/1917 bylo třeba považovat kapituly ve smyslu can. 410-411 za církevní autonomní právnickou osobu, která si vypracováním stanov sama určí obsah své činnosti. Stanovy podléhaly schválení diecézního biskupa. Pouze s jeho souhlasem je bylo možné měnit, rušit či přijmout nové. V našich podmínkách docházelo znovu obecně k  úpravám kapitulních stanov koncem 20. let 20. století, nejen v  důsledku nařízení Svatého stolce – Kongregace koncilu z 25. července 1923, ale zejména v důsledku provedení 1. pozemkové reformy a  následného zaknihování majetku. Je na místě zdůraznit, že v případě 1. pozemkové reformy, provedené na základě záborového zákona č. 215/1919 Sb. z. a n., mělo dojít k zabrání většiny kapitulních nemovitostí. O nezávislosti soudů mladého československého státu svědčí nález Nejvyššího správního soudu č. 221/1922, který respektoval dekret Českého gubernia z 3. března 1871 o dělení prebend v tom smyslu, že zabraný majetek nenáleží kapitule jako celku, ale že tu jde o řadu obročí, resp. účelových jmění, které je nutno posuzovat samostatně. Základním úkolem kapitul bylo a dosud je pečovat o slavnostnost bohoslužeb. Po  svém jmenování byl kanovník uveden na své místo v chóru v předepsaném oděvu, určeném zakládací listinou, stanovami nebo příslušnou papežskou výsadou (fialové mozety). Vedle rezidenční povinnosti patřila a dosud patří mezi základní povinnosti člena kapituly účast na  chórových modlitbách. Kanovník měl možnost za  sebe do  chóru poslat vikaristu, což byla zvláštní instituce duchovních, zřizovaná podle can. 419, §1. Zajímavé, i  z  dnešního pohledu, bylo ustanovení can. 422, §1. Šlo o instituci emeritních kanovníků (emeriti), kde kodex vycházel vstříc otázce věku a přiznával kanovníkům tzv. indultum iubilationis (odpustek jubilantů). Ve skutečnosti to znamenalo, že při dosažení určitého počtu let (40) chórové služby mohl kanovník požádat Svatý stolec o zproštění této povinnosti. Většinou se tak dělo ze zdravotních důvodů. Na postavení kanovníka se nic neměnilo, zůstával členem kapituly a požíval i nadále všech výhod. Současný CIC/1983 upravuje poslání a  úkoly kapitul v  Knize II., hlavě 4., v  can. 503-510. Kapituly obecně pokládá kodex za „společenství kněží“ nebo volněji „kněžské společenství“ (sacerdotum collegium), které má jako svůj prvořadý úkol „konat slavnostnější bohoslužby v katedrálním nebo kolegiátním kostele“. Podobně jako CIC/1917 i CIC/1983, v can. 505 ukládá takovému společenství povinnost stanov, jejichž platnost podmiňuje

schválením místně příslušného diecézního biskupa. Tím je současně deklarováno i autonomní postavení kapituly v rámci partikulární církve. Z pohledu současného platného církevního práva je pro život kapitul nezastupitelná aplikace ustanovení can. 506, §1, na život konkrétní kapituly. Jedná se o „salvis semper fundationis legibus“ neboli „ zachování ustanovení zakladatelů“. Kodex taxativně vypočítává, co musí stanovy obsahovat. Jen při splnění tohoto výčtu, respektive jeho zapracování a rozpracování v obsahu stanov, je potom možné, aby se takové stanovy staly součástí příslušného partikulárního práva. Vedle ustanovení o  „zřízení kapituly“, stanovení počtu kanovníků a pořadu bohoslužeb sem patří i rozdělení úkolů na jednotlivé členy kapituly. Otázku vedení kapituly řeší CIC/1983 v  can. 507, §1, kde se konstatuje, že „jeden z kanovníků je v čele kapituly“. Starší právo rozeznávalo dříve vedle „normálních“ členů kapituly – kanovníků – ještě kapitulní dignitáře. Stanovy existujících kapitul respektují historické tradice. Své dignitáře a tradiční rozdělení kanonikátů většinou zachovávají. V čele českých kapitul tak stojí 1. dignita „probošt“, na Moravě „děkan“. Podle českého práva jsou rovněž statutárními zástupci kapituly. Kapituly ve stanovách zřizují ve smyslu can. 507 § 1 také „další úřady, s přihlédnutím k místním zvyklostem“. V can. 509 §1, 2 věnuje CIC/1983 zvláštní pozornost udělování kanonikátů. Protože po II. vatikánském koncilu měla být stará ustanovení „upravena a přizpůsobena jeho akcentům i novému právu“, zasáhla tato skutečnost logicky i kapituly. V současnosti má právo udělovat kanonikáty výlučně diecézní biskup, „přičemž se ruší jakékoliv opačné privilegium“. V této souvislosti je vhodné se zmínit, že i „Modus vivendi“, platný u nás od roku 1928, obsazování kanonikátů neobsahoval. Dosti složitým způsobem bylo realizováno v tomto směru jmenovací právo československé vlády, odvozené od zaniklého privilegia rakouského císaře. Novým CIC/1983 jednoznačně také vzaly za  své všechny dosavadní zvláštní výsady při jmenování a navrhování kanovníků. Dnešní právní stav tak nezná např. jmenování dignitářů Svatým stolcem, ani uplatňování soukromého patronátního práva. Zaniklo dokonce v kapitulách oblíbené opční právo, spočívající v tom, že si mladší kanovníci mohli požádat v rámci kapituly o přidělení volné lepší, výnosnější prebendy. Platné právo zná pouze termín „audito capitulo“, který se sice překládá „po projednání s  kapitulou“, ale ve  skutečnosti je praxe taková, že jednotlivé kanonikáty uděluje zcela svobodně diecézní biskup. Závěrem lze konstatovat, že v  průběhu historického vývoje prošly kapituly poměrně složitým vývojem. Přesto jsou i dnes v  moderní době nedílnou součástí života církve. Úloha katedrálních kapitul, která byla u nás po „sametové revoluci“ cíleně biskupskou konferencí potlačena, může být dnes plně rehabilitována a plnit funkci, kterou jí CIC/1983 v can. 502, §3 ukládá. Také kolegiátní kapituly mají v  současnosti své opodstatnění. Vedle svého duchovního poslání plní dnes kapituly nejen úkoly svěřené jim právem, v našich podmínkách zejména partikulárním, ale v neposlední řadě stráží a rozvíjejí křesťanské tradice našeho národa. A v tom spočívá mj. i úkol naší českobudějovicJan Kotous ké katedrální kapituly.