Lidové zvyky a obyčeje - prosinec
určeno pro žáky sekundy víceletého gymnázia CZ.1.07/1.1.00/14.0143 Táborské soukromé gymnázium, s. r. o.
úvod: Život lidí v minulosti měl pevněji daný řád než dnes.
Tento řád byl daný zčásti přírodními podmínkami, které měly vliv na způsob obživy, a z části náboženstvím. Období půstu střídala období hodování,období tvrdé práce střídaly oslavy.Lidé měli k přírodě blíž a byli na ní závislí.Tradice a zvyky, které nám naši předkové zanechali, jsou cennou součástí naší národní kultury a zároveň klíčem k pochopení života v minulosti.Pranostiky jsou chápány jako předpověď, hlavně počasí nebo vůbec budoucích věcí, lidovou průpovídku obsahující takovou předpověď nebo životní zkušenost.
pranostika: je žánr lidové slovesnosti. Jde o rčení, které se snaží dávat
do souvislosti určité meteorologické jevy a roční dobu je založená na dlouhodobé lidské zkušenosti. Slovo pranostika je odvozeno z latinského slova prognosis tedy předpověď. Již od starověku tvořila povětrnostní pravidla- pranostikysoučást vzdělanosti každého národa. Naši předkové si museli všímat různých přírodních jevů během roku a pak je dávali do souvislosti s průběhem zemědělských prací. Postupně si začali zaznamenávat různé charakteristiky počasí, jeho průběh a v zájmu zajištění zemědělských prací a posouzení povětrnostních vlivů na úrodu začali počasí do jisté míry předpovídat.
cíl: Prostřednictvím pranostik, zvyků a obyčejů poznat
život lidí v minulosti. Seznámit se s zvyky či pranostikami k tomuto datu se vážícím. Snažit se o znovuobjevování zvyků a tradic. Podporování postojů žáků – úcta k přírodě a práci.
metodický návod pro žáka: vyvození souvislostí
z daných pranostik
pranostiky vážící se k prosinci obecně: Když v prosinci v břízách míza koluje, tu mírná zima
panuje.. O svaté Barboře, sníh leží na dvoře. Svatá Barborka vyhází dřevo ze dvorka. Pakli na Štěpána větrové uhodí, příští rok špatně se urodí. Na Štědrý večer hvězdičky - ponesou vajíčka slepičky. Přichází-li zajíc již v prosinci do zahrady, nastane tuhá zima všady. Jaké zimy v prosinci, taková tepla v červnu. Není-li prosinec studený bude příští rok hubený. Mnoho sněhu v prosinci- mnoho ovoce a trávy.
4. prosince: sv. Barbory v předvečer svátku svaté Barbory přicházely do stavení bíle oděné postavy. Hodným dětem nadělily sladkosti, neposlušným hrozily metlou řezání tzv. Barborčiných větviček neboli barborek. Podle lidové tradice se 4. prosince s prvním slunečním paprskem uřízla větvička z třešně staré nejméně deset let a odnesla se do domu, kde žila neprovdaná dívka. Pokud větvička o Štědrém dnu rozkvetla, znamenalo to, že si dívka v nadcházejícím roce najde ženicha . Pokud rozkvetla dříve, každý den znamenal zkrácení lhůty svatby o jeden měsíc.
NEZNÁMÝ. wikimedia [online]. [cit. 2.6.2013]. Dostupný na WWW: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Icon_01005_Sv._vmch._Varvara.jp
6. prosince: sv. Mikuláše večer očekávali všichni
průvod sv.Mikuláše s průvodem.Dříve to kromě čerta a anděla byly kozlící, koně, husaři, smrtka.Mikuláš dětem za odříkání modlitbičky naděloval sušené ovoce,pečené figurky nebo ořechy. NEZNÁMÝ. wikimedia [online]. [cit. 2.6.2013]. Dostupný na WWW: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Russian_icon_Instaplanet_Saint_Nich olas.JPG
13. prosince – sv. Lucie
V předvečer svátku sv.Lucie obcházeli vesnici bíle oděné
ženy a husími brky vymetaly ze světnic smetí. Vesničané věřili, že o tomto dni se scházejí čarodějnice, aby škodily dobrým křesťanům. Svatá Lucie byla považována za mocnou ochranitelku před jejich kouzly a čarami. Lucie je patronkou a ochránkyní švadlen. Snad aby si trochu odpočinuly, nesměly v tento den příst ani prát. Proto při svých obchůzkách nosila Lucka v ruce dřevěný dlouhý nůž – kdyby zjistila, že má někde hospodyně rozdělané přádlo, tak mohla jí nožem přádlo pocuchat. Byla však také symbolem čistoty. Svátek svaté Lucie patří dodnes k nejživějším tradicím ve Švédsku. Lucie dnes přichází dokonce i do nemocnic. Lucie, které obcházejí v severských zemích, mají na hlavě korunu se svíčkami, jako předzvěst konce nejtemnějšího období roku. Lucie zpívá a dává naději, že po tmě se k nám vrátí světlo. Lucie ve Švédsku přináší světlo, v Čechách čistotu.
Vánoce: původně byly oslavami zimního slunovratu a vlivem
křesťanství v našich zemích se postupně přeměnily ve svátky narození Ježíše Krista. Jak vzniklo slovo „vánoce“? Toto slovo žije už do pradávna. Je vlastně zkomoleninou. Naši předkové slavívali slunovrat od 21. prosince do Nového roku – tedy 12 svátečních dnů – to byly kdysi symboly 12 příštích měsíců. Svátkům zimního slunovratu se říkalo „čas o 12 nocích“, později „dvanáctnoce“, „dvánnoce“ a nakonec „vánoce“.
SYMBOLY VÁNOC: Nyní je symbolem vánoc stromeček (zvyk zdobit
vánoční stromeček k nám přišel někdy v pol. 19. století z německých měst), ale dříve to byly jesličky nebo také říkáme betlém. Lidé si jesličky vyráběli ze dřeva, z hlíny, vosku, ze sádry, malovali je na dřevo i na papír. Vždy ale představovaly ten známý výjev svaté rodiny s děťátkem v chlévě, v pozadí město Betlém a zářící kometa. Jmelí -je symbolem štěstí v novém roce. Roste v korunách stromů. Lidé si ho doma zavěšují ke stropu, aby pod ním mohli procházet nebo se líbat
ŠTĚDRÝ DEN Patří k nejvýznamnějším dnům v roce. S Vánocemi se kloubily i
pradávné zvyky, spojené s věštěním budoucnosti. Hlavním bodem tohoto slavnostního dne byla večeře. Štědrovečerní večeře: Dříve se na štědrovečerním stole objevovala jídla symbolická – houby, hrách, jáhly, vánočka. Ryby dříve jedli jen v jižních Čechách a odtud se teprve rozšířily do ostatních krajů. Za starých časů, kdy nebyla čokoláda a jižní ovoce, podávalo se domácí ovoce, jídla s medem – doma pečené oplatky slepené medem, krupice s medem. K večeři se mohlo zasednout, až když ponocný zatroubil na pastýřský roh pěknou koledu. Na Valašsku se začalo večeřet, až když na nebi vyšla první hvězda. Na Štědrý den se myslelo i na dobytek, drůbež, psa i kočku. V tento vánoční den prý zvířata rozumí lidské řeči a stěžují si na špatné zacházení. Proto i dnes někteří lidé věší pro zvířátka v lese na stromy jablka, mrkve, oříšky. Dnes – rybí polévka, smažená ryba a bramborový salát. Vánočka – poprvé se o ní dozvídáme od Petra Chelčického pod názvem „calta“. Její původní chlebový tvar byl hněten na „húsky“, „štědrovnice“, „pletence“, „vrkoče“ a zejména „vánočky“ napodobující dítě v peřince.
zdroje http://rkfrakovnik.webnode.cz/rimskokatolicka-
cirkev/krestanske-svatky-/sv-barbora/ http://www.ceske-tradice.cz/tradice/zima/sv.barbora/_zobraz=sv.-barbora http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thu mb/f/f8/Russian_icon_Instaplanet_Saint_Nicholas.JP G/254pxRussian_icon_Instaplanet_Saint_Nicholas.JPG http://www.zenax.cz/vanoce_tradice_a_zvyky_3629.ht m
