PROJEKTY: Obchodní centrum Háje, Just Play Bratislava, Britská čtvrť, Lázeňský hotel v Karlových Varech, Philip Morris, Nemocnice v Tbilisi v Gruzii

Firemní časopis o všem, co se kolem Vás děje.

3 č íslo

M A G A Z ÍN

REPORTÁŽ: Pivovar v Chotěboři ROZHOVOR: Dana Drábová: S přibývajícími zkušenostmi se ráda rýpu v zahradě... PROJEKTY: Obchodní centrum Háje, Just Play Bratislava, Britská čtvrť, Lázeňský hotel v Karlových Varech, Philip Morris, Nemocnice v Tbilisi v Gruzii TRENDY: Jsou dnes elektrotechnické obory a řemesla doceněna? PODPORUJEME: Kulturní dům Čechovka v Havlíčkově Brodě

09

2 / Reportáž

ÚVODNÍK

OBSAH

Vstříc létu a nové energii

ÚVODNÍK Obsah, tiráž ..................................................................................................................1

Vážení kolegové, milí přátelé!

reportáž Pivovar v Chotěboři .............................................................................................2/3

Vítám vás na stránkách již čtvrtého, letního, vydání ROSS magazínu. Prosluněný čas prázdnin a dovolených je pro nás jedním z nejočekávanějších období během roku. Jistě se stejně jako já těšíte na chvíle odpočinku strávené se svými blízkými, na pěkné počasí, zajímavé zážitky a koše plné hub.

ROZHOVOR Dana Drábová: S přibývajícími zkušenostmi se ráda rýpu v zahradě..........4

ROZHOVOR Alena Čírtková: Nic nemusíš, ale je třeba! ..........................................................5

ROSS aktuálně

Spolu s létem přichází také druhá polovina roku, která bude pro všechny náročná. Všichni víme o vrcholící krizi, složitých podmínkách na trhu a z nich vyplývajícím nižším počtu zakázek než v minulosti. Díky vám, svým zaměstnancům, mám však optimistický pohled na věc. Mám k tomu také dobrý důvod. Vím, že každý z vás dokáže dát firmě něco navíc. Oceňuji každého, kdo zodpovědně pracuje, zlepšuje své odborné znalosti, dívá se kolem sebe a přemýšlí o své práci. Tím prokazujete své schopnosti a loajalitu firmě a svému oboru. Výsledky hospodaření říkají, že rok 2008 byl jedním z ekonomicky nejúspěšnějších v historii naší firmy. Nyní pracujeme na teritoriálně a objemově nejzajímavějších zakázkách ROSSu – nemocnici v Gruzii a velvyslanectví v Afganistanu. I v nadcházejícím období budeme připravovat další program a finanční zdroje pro zdařilou činnost. V tomto čísle ROSS magazínu se dočtete o pivovaru v Chotěboři, realizaci, která mě osobně velice těší. Jedná se o první developerskou investici naší firmy v oblasti výroby a průmyslu a v Česku o první stavbu pivovaru po čtyřiceti letech. Chotěbořský pivovar můžete navštívit stejně tak jako dokončované, nadstandardně vybavené, byty v Čechovce. Ty budou kolaudovány již v září letošního roku. Přeji vám krásné léto. Užijte si svou zaslouženou dovolenou a vše příjemné, co s sebou přináší. Užijte si ji naplno, abyste si odpočali a načerpali nové síly. Mám radost ze zaměstnanců, kteří mají radost ze své práce! Roman Stryk, generální ředitel

Obchodní centrum Háje, Just Play Bratislava, Britská čtvrť, Lázeňský hotel v Karlových Varech, Philip Morris ...........................................6

ROSS aktuálně Nemocnice v Tbilisi v Gruzii, Ohlédnutí ..............................................................7

ROZHOVOR Jiří Kovařík: Záleží mi na výsledku práce mého týmu! ....................................8

HISTORIE Nikola Tesla - Říkali mu pán blesku – díl 1. .......................................................9

TRENDY Jsou dnes elektrotechnické obory a řemesla doceněna? . ........................10

FOTOSOUTĚŽ ROSS mimo pracovní dobu . ............................................................................... 11

Svět Korejské prase se stalo legendou ..................................................................... 12

Irsko / SLOVENSKO Traditional cuisine not for everyone .................................................................. 13

PODPORUJEME Kulturní dům Čechovka v Havlíčkově Brodě .................................................. 14

POZVÁNKY Pivovarské odpoledne aneb Chotěbořáci sobě!, kulturní tipy - klub Čechovka ...............................................................................15

UŽITEČNÉ Elektrikářský slovník AJ/CZ, tématická křížovka ........................................16

REPORTÁŽ:

Spojení technologicky zajímavé stavby a požitku pro každého štamgasta – to je pivovar v Chotěboři

Pivovar v Chotěboři je prvním takovým projektem po čtyřiceti letech v České republice. Vyrostl na zelené louce na kraji průmyslové zóny. Jde o technologicky zajímavou stavbu s použitím automatizačních prvků, které ale nijak nesnižují kvalitu výsledného produktu. Poctivé české pivo ponese název Chotěboř. určitých podmínek do výrobního procesu vstoupí, přeruší ho a zkontroluje.“ Sládek Záruba chce ušetřit pracovní síly. Další člověk bude ve sklepě, jiný potom na stáčírně. Pivovar má samozřejmě také své obchodní a marketingové zástupce.

Pivovar má jen 9 zaměstnanců. Řadu úkolů totiž zvládnou chytře naprogramované automaty. Ochutnávka ale zůstává na sládkovi.

„Plním si svůj velký sen!“ Tak začíná rozhovor sládek pivovaru v Chotěboři Oldřich Záruba. „Víte, to je sen každého sládka a jen některému se vyplní. Být u toho, když se staví pivovar, být u toho, když se připravuje první várka, a ochutnat první sklenici uvařeného piva. Mně se to splnilo a mám velikou radost,“ hrdě dodává. O tom, že bude v Chotěboři pivovar, se mluví asi čtyři roky. V momentě slavnostního otevření průmyslové zóny u výpadovky na Ždírec nad Doubravou chtěl náš národní nápoj vyrábět investor z Anglie. Ten si ale svůj záměr rozmyslel a myšlenky se chopila firma ROSS Holding. „Přišlo nám to zajímavé, netradiční a byla to i výzva po stránce technologie a automatizace,“ říká Zdena Stryková, mluvčí společnosti. Pivovar v Chotěboři bude vařit kolem deseti tisíc hektolitrů zlatavého moku za rok a bude mít jen devět zaměstnanců. „Je to připravené tak, že prosazujeme tradiční českou technologii, ale s automatickým řízením výrobních procesů. To znamená, že na varně bude pracovat jeden člověk, který bude kontrolovat průběh várky a za

2 / Reportáž

V oblasti automatizace a řízení má stavbu pivovaru v Chotěboři na starosti Jiří Zlata ze střediska Měření a regulace. Získal cenné zkušenosti na jiných zakázkách a ovládání pivovaru pomocí sofistikovaného počítače je pro něj nesmírně zajímavé. „Použili jsme automatizační systém Allan Bradley. Je to velmi pokrokové, univerzální a neuvěřitelně chytré řešení,“ říká na úvod. „Ovládá jednotlivé procesy, pouští čerpadla, zavírá a otevírá ventily, řídí otáčky míchadel a v neposlední řadě váží a odměřuje slad.“ Průmyslový automat řídí napouštění vody do vařícího prostoru a také hlídá teploty, které jsou při prvotní pivovarské činnosti nejdůležitější. Sládek a obsluha varny má přístup k počítači, kde si na dotykovém displeji všechno vel-

mi jednoduše a pohodlně nastaví. „Když to vezmu od začátku: přijede auto se sladem a vyfouká ho do sila. Spustí se motory, které ječmen dopraví k sešrotování, váhy určí přesnou dávku určenou recepturou na dané pivo. Chmel, karamelové přísady a cukr se přidává podle požadavku sládka,“ vysvětluje Jiří Zlata. Při vaření si řídící systém pomocí frekvenčních měničů hlídá a nastavuje přesné otáčky míchadel. Práce vysoce moderních počítačů končí před spilkou. Takzvaná mladina jde z vařícího kotle do chladící jednotky a odtud do spilečných kádí. „Tady si to už obsluha hlídá sama, rozhoduje se, do které z kádí tekutinu vyčerpá,“ doplňuje. Přemísťování budoucího pěnivého moku mezi spilkou a ležáckými tanky se provádí mobilním čerpadlem. „My řídíme ještě teplotu v dalších prostorách pivovaru, zejména pak ve sklepě, kde musí být tradičně velmi nízká. Snímáme ji vnitřními čidly a k ochlazování vzduchu nám slouží jednotky opět napojené na automatizační systém.“

poděkovat těm našim štamgastům, kteří jsou už doslova přepití různých europiv a čekají na regionální pivo vyrobené klasickou technologií s neopakovatelnou chutí a vůní. Taková piva jsou nenahraditelná. Naše pivo bude mít i šestý smysl, což je hlavní věc,“ říká sebevědomě sládek Oldřich Záruba, který je ve svém oboru doslova šampiónem. Medaile si přivezl nejen téměř ze všech tuzemských degustací, ale i z USA, Ruska a Bulharska. (rah) Informace na www.pivovarchotebor.cz

Perfektní čistota, kvalitní voda, odpovídající personál a sládek! To jsou základní předpoklady k vaření kvalitního piva. V Chotěboři jsou splněny. „První várku plánujeme tak, abychom své zákazníky

– štamgasty – oslovili před hlavní letní sezónou, protože léto je pro pivovar nejdůležitější. Bude to pivo plné chuti, chlebnaté a vynikající pěnivosti,“ dozvídám se od Oldřicha Záruby. „Když se piva napiji, tak nesmím cítit jen vodu, ale opravdovou

plnou chuť. Ta chuť se jakoby rozplyne a pusinka se mi úplně nafoukne,“ směje se. „Budu mít pocit, jako bych skutečně jedl chléb.“ Sládek je vlastně kuchař, a tak má už předem jasno, jaké pivo Chotěboř bude. „Tu recepturu nosím v hlavě už dlouhou dobu a jsem rád, že právě tady v novém pivovaru to můžeme tak vařit. Štamgastům bude chutnat! Jsem o tom přesvědčený. Bude výborné i pro příležitostné konzumenty a také pro dámy například v baru. Nealko pivo ocení třeba řidiči.“ Zlatavý mok se bude vyrábět z pramenité vody z Vysočiny, z moravského sladu a žateckého chmele. Etiketu na láhvi ozdobí lev, kterého najdeme na městském znaku Chotěboře. Šanci uplatnit se na trhu pivo Chotěboř podle sládka má. Bude se vařit Originál (4,1% alk.), Prémium (5,1% alk.), Černé prémium (4,6% alk.), Speciál (6% alk.) a nealkoholický Patron. „Musím

Reportáž / 3

ROZHOVOR:

DANA DRÁBOVÁ:

S přibývajícími zkušenostmi se ráda rýpu v zahradě...

Jak se dívka dostane až k jaderné fyzice? Spousta věcí v životě se děje více méně náhodou, i když tohle náhoda nebyla. Mně už na gymnáziu bylo jasné, že budu muset studovat něco technického, protože mi chyběla ta trpělivost potřebná k humanitním oborům a také mám špatnou paměť. Z čehož plynulo, že to bude muset být obor, kde se dá ledacos odvodit. A z druhé strany to musí být obor, kde se technicky nekreslí. Chvíli jsem si pohrávala s informatikou, která – já už také hodně pamatuji – byla na začátku takového boomu. Nakonec ale zvítězila jaderná fakulta.

Prošla jste několika pracovišti a od 1. listopadu 1999 jste předsedkyní Státního úřadu pro jadernou bezpečnost. Co konkrétně je náplní vaší práce? Ten úřad má poměrně široký vějíř povinností, protože dohlíží na to, aby rizika související s používáním ionizujícího záření byla tak nízká, jak lze rozumně dosáhnout při tom, že si zachováme ty výhody, které nám použití zdrojů záření přináší. Pochopitelně vlajkovou lodí jsou jaderné elektrárny, pak je to zdravotnictví a průmysl. Dohlížíme například

4 / Rozhovor

Dana Drábová je známá jaderná fyzička. Obor studovala a dosáhla inženýrského a doktorského titulu. V minulosti pracovala ve Státním zdravotním ústavu a také ve Státním ústavu radiační ochrany. Od 1. listopadu 1999 je předsedkyní Státního úřadu pro jadernou bezpečnost. Žije v obci Pyšely, kde působí také v obecním zastupitelstvu. Nejraději čte a chodí relaxovat se psem do lesa. na 7000 rentgenů, na radioterapeutická pracoviště, pracoviště nukleární medicíny a tak dále. V souvislosti s tím vám prý přezdívají atomová lady, co vy na to? Jak je člověk takový neskromný a sebestředný, tak když se paní Margaret Thatcherové říká železná, tak proč já bych nemohla být atomová (smích). I dnes, více než dvacet let poté, se stále mluví o havárii v Černobylu. Byla jste tam? Byla jsem tam několikrát. Havárie je veliké trauma a zároveň veliká motivace pro celý jaderný průmysl. Trauma proto, že do doby než se to stalo, si vůbec nikdo nedokázal sekvenci událostí, která by vedla k totální destrukci reaktoru, představit. Pro mě osobně to bylo také zásadní, byla jsem totiž v té době rok po škole a říkala jsem si: to přece není možné! Všechny principy, které nám ve škole vtloukali do hlavy, tam byly nějakým způsobem nerespektovány. Pro člověka, který nebyl pod tlakem sovětského režimu, je to nepochopitelné. Tam se kombinovaly nedostatky projektu, slabiny a nedostatečné bezpečnostní rezervy. Bohužel to bylo řízené vládnoucí garniturou a oni si neuvědomovali, s jak obrovskou koncentrací energie zacházejí. Pojďme od atomů k vašemu životu mimo úřad. Zajímá vás také komunální politika, jste v zastupi-

telstvu obce Pyšely a dokonce jste tam vyhrála volby… V zastupitelstvu sedím už třetí volební období a Pyšely mají docela kliku na starostu, to je člověk skutečně na svém místě, který tam je už čtvrté období. Je to obrovský tahoun, a tak se mi pracuje dobře, ač toto volební období dorazila i k nám na vesnici politika. Pyšely jsou sice městem, ale pro mě je to pořád taková větší vesnice. V tom našem zastupitelstvu totiž máme i opozici (smích). Stihnete mezi tím jádrem a politikou ještě relaxovat? Já mám takové koníčky, které se dají stihnout. Ráda čtu a s přibývajícími zkušenostmi, nechci-li říct věkem, mě dokonce začalo bavit rýpat se v zahradě. Dříve jsem to srdečně nenáviděla. Ráda také vezmu psa a jdu do lesa. Nejsou to snad ani koníčky, spíše způsob odpočinku. V Interview pro BBC jste kdysi řekla, že se při každém rozhovoru zapotíte. Jak je to tentokrát? Právě teď je to docela příjemné a také si člověk na ty mikrofony zvykne. Ale jsou ještě chvíle, kdy se zapotím slušně. To když mě třeba tým pana Krause pozval do pořadu Uvolněte se, prosím. To jsem propotila košili až nechci říct kde. (rah)

ROZHOVOR:

Alena Čírtková:

Nic nemusíš, ale je třeba!

Alena Čírtková je obchodní ředitelkou. Do firmy přišla v roce 1996 do dceřiné společnosti Elektroodbyt HB. O pět let později ROSS opouští a vrací se v roce 2003 na pozici vedoucí střediska centrální nákup. Žije v Kostelci u Jihlavy, je vdaná a má dospělého syna. Většinu vašich obchodních partnerů zastupují muži. Jak se vám s nimi jako ženě jedná? Nerozlišuji partnera, jestli je to muž nebo žena, je to pro mě obchodní partner a vzhledem k tomu, že jsem studovala střední i vysokou školu se zaměřením elektro, tak mi nedělá problém jednat s muži. A váš běžný pracovní den? Ráno přijdu, zkontroluji poštu, zjistím, co je třeba dokončit. Mívám přípravu z předchozího dne, ale pokaždé se něco nového stane. Pak jsou to jednání s obchodními partnery, jednání ve firmě, s obchodními manažery, cenovým oddělením – takže samá práce hlavou. Se svým týmem zajišťuji zakázky v České republice a částečně také pomáháme kolegům na Slovensku. Snažíme se využívat svých kontaktů jak firemních, tak i osobních. Jak komunikujete se svými podřízenými? Řízení lidí preferuji na přátelské bázi, nemám ráda despotismus. Vystupuji tak, že to jsou moji kolegové, nedělám žádné rozdíly. Jde nám o společnou věc a tou je obchod ve prospěch naší firmy. Držím se hesla: nic nemusíš, ale je třeba. V obchodě to platí dvojnásob. Vy jste od ROSSu v minulosti odešla a pak jste se vrátila… Původně jsem přišla v roce 1996 do dceřiné společnosti velkoobchod s elektroinstalačním materiálem. V roce 2001 ale tuto činnost majitelé firmy ukončili. Nabídli mi jinou práci v montážní firmě, kterou jsem nepřijala. Mám ale obchod ráda, a tak jsem odešla do vznikající pobočky velkoobchodu ELVO v Havlíčkově Brodě. O tři roky později jsem úplně odešla

z oboru a pracovala jako vedoucí obchodních zástupců v Kosteleckých uzeninách. Po nějakém čase mě ale znovu kontaktoval pan Stryk a vrátila jsem se zpátky. V prosinci 2008 jsem byla jmenována obchodní ředitelkou. Jak už jsem řekla, mám ráda obchod a to hovoří za vše. Je to těžké se dnes – ve složité ekonomické době – uplatit na trhu? Myslím si, že je to hodně těžké. Jednak je silný tlak konkurence, pak ale také strach investorů z budoucnosti. Zakázek je na trhu poměrně dost, u některých je problém s financováním. Některé zajímavé projekty se pozastavují nebo ruší. Zatím se nám daří získat spíše menší zakázky. Kde vůbec začíná a kde končí práce obchodníka? Začíná vytipováním zakázky. Záleží na jeho osobních kontaktech od projektantů nebo od architektů, investora, stavebních firem. Nejčastěji to bývá od generálních dodavatelů staveb, kteří nás poptají na zhotovení určité části díla. Pak se obchoduje, tendruje, upravují se ceny a končí to podpisem smlouvy. Obchodník má v tu chvíli de facto vyhráno a celou věc předává realizačnímu týmu. Co vaše záliby a koníčky, máte na ně vůbec čas? Práci si nosím domů, a když si ji nedonesu, tak mě dostihne telefonem. Nějaké volné chvíle mi ale přeci jenom zbývají. Kromě cestování a procházek se psem ráda vařím a peču. Nejraději dorty a cukroví. Při vaření ráda vymýšlím různé variace bez receptu, ochucuji to systémem přiměřeně, přiměřeně, tím pádem je to pokaždé jiné a pokaždé to chutná (smích). Rodina má ráda klasickou českou kuchyni. (rah)

Recept Aleny Čírtkové: Horácké koláče pro celou rodinu těsto 1 kg polohrubé mouky 0,2 kg cukru krystal 0,2 kg másla 6 žloutků 0,06 kg droždí 0,5 l mléka citrónová kůra tvarohová směs 2 kg tvarohu (kostky) cukr dle chuti 4 vejce hrozinky citrónová kůra (na jeden koláč dáváme 0,3 kg směsi) perník na strouhání cukr moučka máslo Těsto vypracujeme a necháme na teplém místě vykynout. Potom ho rozdělíme na osm dílů, z každého vyválíme kulatou placku o průměru asi 40 cm, potřeme tvarohem, okraje přehneme tak, aby vznikl čtverec, tvaroh hustě posypeme strouhaným perníkem a okraje potřeme rozšlehaným vajíčkem. Dáme péct do vyhřáté trouby 175 / 30 minut. Po vychladnutí perník hodně pocukrujeme a polijeme přepuštěným máslem. Těsto také můžeme vyválet na celý plech (potom těsto z max. 0,3 kg mouky a tvarohová náplň ze třech kostek tvarohu). Je to kalorická bomba, ale je to výborné! Dobrou chuť!

Alena Čírtková je obchodní ředitelkou firmy ROSS. Se svým týmem shání zakázky v České republice a částečně na Slovensku. Jejím největším koníčkem je pečení a vaření.

Rozhovor / 5

ROSS AKTUÁLNĚ Obchodní centrum Háje kem za 2,5 milionu eur. Skladovací, obchodní a administrativní haly se nachází v průmyslové zóně bratislavské městské části Nové Mesto. Předmětem zakázky jsou dodávky silnoproudů, slaboproudů, diesel agregátů, zemnění, hromosvodů a podobně. Práce musí být hotové do konce listopadu a podílí se na nich až padesát zaměstnanců.

roku. Podílí se na ní tým pod vedením Pavla Trúchlého, stavbu řídí Jan Gura. Podle studie jde o první etapu výstavby Západního města, další etapy by měly následovat v průběhu deseti let. Bytový komplex bude mít náměstí, oddychovou

Zakázku získal ředitel pro rozvoj Jozef Soukup, nyní ji má na starosti vedoucí projektového týmu Josef Klein.

Na Slovensku začíná zřejmě slibná spolupráce s čínskými investory.

Od března 2009 pracuje ROSS na zakázce v Obchodním centru Háje v Praze. Generálním dodavatelem je společnost PSJ Jihlava, ROSS dodává silno a slaboproudé elektroinstalace a komponenty divize Měření a regulace. Do května bylo dokončeno trasování sítí a hrubá instalace ve dvou podzemních a čtyřech nadzemních podlažích. Od května dochází k osazení hlavní rozvodny a k připojení hlavních páteřních rozvodů ve čtyřech nadzemních podlažích. Cena díla je 7,8 milionu korun a práce mají být hotové do poloviny července. Akci vede šéf projektových týmů Libor Veselý, hlavním manažerem je Petr Šindelář. MaR má na starosti Luboš Mach a software Zbyněk Milichovský. Za oblast slaboproudu odpovídá Pavel Lemon a Luboš Hyrš. Celkem se na zakázce podílí asi 25 zaměstnanců ROSSu.

Just Play Bratislava Novou zakázku od dvou čínských společností Just Play s. r. o. a Best all s. r. o. získala dceřiná firma ROSS Slovakia v dubnu. Jde o realizaci pomocné stavební výroby ve čtyřech halách cel-

6 / Ross aktuálně

zónu se zelení a fontánkou a navazovat bude na průmyslový komplex SIEMENS i na obchodní centrum.

Elektro vede Karel Marek, řemesla Mirek Piskač. Obě čínské firmy jsou na slovenském trhu významné, patří jim velkosklady a firmy na dovoz zboží. ROSS Slovakia s nimi spolupracuje poprvé. „Může nám to otevřít cestu k dalším zajímavých zakázkám,“ soudí Jozef Soukup.

Britská čtvrť V Praze 5 Stodůlkách roste Západní město – Britská čtvrť. Jde o bytový dům o devíti blocích, kde bude 298 bytů o velikosti 1+kk až 4+kk. Generálním investorem komplexu je firma FINEP a. s., generálním dodavatelem Průmstav a. s. ROSS Holding s.r.o. je hlavním dodavatelem části elektro – silnoproudých a slaboproudých instalací a komponentů divize Měření a regulace. Zakázka o objemu 29,95 milionů korun byla zahájena v dubnu 2009 a hotová má být do konce

Zajímavostí je, že jde o tzv. flexibyty. Zákazník si může určit cenu konkrétního bytu a ušetří tak až milion korun. Jeho cena totiž rozhodne, v jakém rozsahu budou vnitřní prostory dokončeny. Může mít zkolaudovaný byt připravený k nastěhování nebo si vnitřní úpravy zajistit sám.

Lázeňský hotel v Karlových Varech Třicet milionů korun je předpokládaný objem zakázky realizované od dubna v Karlových Varech. Společnost ROSS tu coby generální dodavatel pracuje na stavebních úpravách Lázeňského hotelu Kriváň. Investorem je společnost Bohemia – lázně a. s. Práce mají být hotové do konce roku. Kriváň se skládá z několika k sobě přistavěných a provozně propojených objektů. Všechny jsou vícepodlažní, stavební úpravy probíhají v podzemních a dvou nadzemních patrech. Účelem je doplnit služby o bowling

Nemocnice v Tbilisi v Gruzii

s kulečníkem, vinárnu, knihovnu, možnosti bazénové terapie a balneo procedur a rozšířit oddělení lékařů. Jednou ze zajímavostí zakázky je vinárna, která využije vytesaný prostor ve skalním masivu, který byl užíván jako sklad nápojů. Na zakázce se podílí zhruba pětadvacet pracovníků. Celou akci má na starosti projekt manažer Kamil Štěpnička, stavbyvedoucí Roman Chudomel a mistr Martin Sixta.

Philip Morris Servisní oddělení divize Datové systémy se zaměřuje na údržbu a pravidelné kontroly slaboproudých systémů. Zákazníky jsou facility firmy provozující objekty nebo přímo jejich vlastníci. Oddělení se stará asi o sto takových po celém Česku při celkovém ročním obratu osm milionů korun. Největším koncovým zákazníkem je firma Philip Morris ČR a.s. v Kutné Hoře. Objekt zahrnuje administrativní budovy, výrobní závod a skladovací halu. „Provádíme pro ně pravidelné kontroly a údržbu systémů elektrické požární signalizace, elektrické zabezpečovací signalizace a systémů detekce úniku technických plynů,“ vysvětlil vedoucí projektových týmů Karel Vojtíšek. Při úpravách a rozšiřování prostor se ovšem ROSS podílí i na projekčních činnostech a dodávkách uvedených systémů, nově dodává i strukturovanou kabeláž.

V dubnu začal ROSS realizovat svoji největší zahraniční zakázku. Jde o komplexní rekonstrukci jedenáctipatrové nemocnice v hlavním městě Gruzie - Tbilisi. Soukromá firma, která je investorem a starou nemocnici zprivatizovala, chce nemovitost rekonstruovat na úroveň evropského standardu. ROSS je generálním dodavatelem celé stavby a koordinuje i veškeré technologie a dodávky zdravotnické techniky a vybavení. Zakázka v celkovém objemu více než 480 milionů korun má být dokončena v létě příštího roku. Za ROSS zakázku zabezpečuje divize 92 vedená Milanem Oplíštilem. Projekt manažerem je Emil Vašíček, organizační složku v Gruzii vede Vladimír Miesler. Pracovat na zakázce má asi 25 lidí. „Navazujeme na zkušenosti, které ROSS získal v minulosti při podobných akcích,“ řekl Milan Oplíštil.

Ohlédnutí Na tomto místě pravidelně přinášíme ohlédnutí za významnými zakázkami z minulosti. Tentokrát se podíváme na historii sídla společnosti ROSS Holding v Jihlavské ulici. Společnost ROSS byla založena v roce 1992 a podnikala v pronajatých prostorách v Havířské ulici. O dva roky později koupila kancelářský a skladovací objekt v Jihlavské ulici, kde začala budovat administrativní, skladový a výrobní areál.

„V roce 1995 byla administrativní budova ještě dvoupodlažní, v prvním patře sídlil nájemce Tiskárna Hermann, ve dru-

hém, zrekonstruovaném, zaměstnanci. Když se rozhodlo o dostavbě dalších pater, tísnilo se v prvním podlaží asi čtyřicet tehdejších zaměstnanců,“ vzpomíná personální ředitelka Jana Blažková. „V roce 1997 jsme zbourali pravé křídlo budovy - dosluhující sklad - a postavili nové pro velkoobchodní činnost. Ta byla později vlivem růstu firmy i počtu zaměstnanců přestěhována do haly mimo areál.“ Také administrativní budova prošla generální přestavbou. Nájemce opustil prostory v roce 1998, přízemí bylo staticky posíleno a začala dostavba dalších tří pater. „Nedostatek prostor jsme tehdy řešili odloučenými pracovišti, několik let sídlili zaměstnanci i v kancelářích domu ROSSIn,“ pokračovala Blažková. Poslední patra administrativní budovy byla dokončena v roce 2002. Nedostatek kancelářských prostor ale přetrvával. Pro projekci a obchodní oddělení bylo zrekonstruováno první patro nad skladem v pravém křídle, nové kanceláře vznikly i v přízemní části skladu.

Téměř půl miliardy korun – to je cena obrovské zakázky v gruzínském hlavním městě Tbilisi.

Dva roky na to koupil ROSS sousední areál po autosalonu Ford a zadní části využil pro zámečnickou dílnu a výrobu rozvaděčů. Letos byla dokončena přístavba dílny, kde vznikly nové šatny a kanceláře. Kvůli nedostatku kancelářských prostor tam začala vestavba stropní kanceláře asi pro třicet lidí. Pracoviště v areálu ROSSu má celkem asi 160 zaměstnanců. „Vize, jak by měl areál v budoucnu vypadat, není ještě zcela naplněna, ale v grafické podobě už existuje,“ prozradila personální ředitelka. Levé křídlo budovy čeká na likvidaci a bude nahrazeno administrativní dostavbou, která nastaví nové fungování areálu. Kromě kanceláří nejvyššího managementu tu vznikne nový vstup do budovy, několik jednacích místností, jídelna a pod budovou krytá stání pro auta. Toto křídlo propojí stávající administrativní budovu s dílnou. V areálu také vzniknou desítky nových parkovacích míst. (jap) Ross aktuálně / 7

ROZHOVOR:

Jiří Kovařík:

Záleží mi na výsledku práce mého týmu! Jiří Kovařík byl jedním z prvních zaměstnanců firmy. Přišel v roce 1992 a pracoval jako elektromontér. O tři roky později odešel a vrátil se znovu v roce 1998. Nyní pracuje jako vedoucí střediska výroby rozvaděčů a zámečnické výroby. Je ženatý, má dva syny a jeho největším koníčkem je rybaření. Zajímavostí je, že základní vojenskou službu strávil u Pomocného technického praporu (PTP). Ve firmě ROSS jste od roku 1992. O tři roky později jste odešel a za stejnou dobu vedly vaše kroky zpět… Vyučil jsem se pro Zemědělské stavby v Havlíčkově Brodě, kde jsem pracoval do roku 1992. S mým kolegou Honzou Juhaňákem jsme potom odešli do nově se tvořící firmy Romana Stryka. Asi nikdy nezapomenu na slavnou zakázku na Sibiři ve městě Streževoj. Z rodinných důvodů jsem později z ROSSu odešel, chtěl jsem být více doma a věnovat se synům a manželce. Pracoval jsem v Kovostavu Havlíčkův Brod jako prodavač hutního materiálu. Pak jsem ale dostal nabídku vrátit se zpět jako mistr do výroby rozvaděčů. To bylo v roce 1998. Po šesti letech – v dubnu 2004 – jsem byl jmenován vedoucím střediska výroby rozvaděčů. Jste spokojen? Kdybych nebyl spokojen, tak už tady nejsem (smích)! Baví mě práce s lidmi i přesto, že to je někdy boj. Každý se nějak vyspíme, máme po ránu nějakou náladu. Než ale otevřu dveře firmy, tak se na to snažím zapomenout. Myslím, že tady máme dobrou partu. V čem vůbec spočívá vaše nynější práce v ROSSu? Podle objednávek a schválené dokumentace děláme rozvaděče různých tvarů a typů jak do bytové výstavby, tak do průmyslu, ale také pro jiná využití. Je

8 / Rozhovor

to přesné řezání, lakování a kompletování. Ze zámečnické výroby děláme brány, ploty, zábradlí a různé další menší kovové výrobky. Také jsme stavěli montované ocelové haly. Jak si plánujete práci? Když přijde nějaká poptávka, ihned ji předávám přípravářům. Jinak každý den ráno si rozdělíme úkoly, bývám zpravidla v kontaktu s mistry. Máme výrobní tabulku, ve které jsou všechny naše postupy, a podle ní jedeme. Je to i kvůli výrobnímu systému a vytížení jednotlivých pracovníků. Kolik máte podřízených? Přímo podřízených mám devět lidí. Čtyři obchodně-výrobní přípraváře, pět mistrů. Celkem má naše středisko kolem padesáti zaměstnanců – mužů a také žen. Komunikuji s nimi většinou přímo na pracovišti, mám rád rovné jednání z očí do očí, žádné povídání za zády. Záleží mi totiž na výsledku práce mého týmu. Když k tomu někdo bude přistupovat nezodpovědně, tak výsledek nebude dobrý, mnohdy totiž jednotlivé výrobní postupy na sebe navazují. Když se otočíme na druhou stranu, jak se vám komunikuje s vašimi nadřízenými, firemními manažery? Byly doby, kdy to šlo tíž. Řekl bych ale, že bariéry padly a to oboustranně. Mohu za sebe říci, že fungujeme jak dolů, tak nahoru velice dobře.

Jak trávíte svůj volný čas? Věnuji se především rodinnému domu, který to často potřebuje. Už má totiž nějaká léta za sebou. Jinak velmi rád rybařím, jezdím na kole a také často pozoruji svůj malý chov exotických pestrobarevných ptáků. Tak postupně, nejprve to rybaření. Jaký je váš největší úlovek? Chytil jsem candáta v Jindřichově Hradci, měl přesně metr a jedenáct kilo. Chytil jsem také štiku, ta měla devadesát pět centimetrů a osm kilo. A teď k exotickým ptákům… Tohoto koníčka jsem podědil po otci a dědovi. Oni chovali evropské ptactvo. Jako kluk jsem měl vždycky ochočenou kafku nebo sojku a zůstalo mi to až do teď. Dříve jsem se chovu věnoval intenzívně, dnes už jen tak rekreačně. Mám červenokřídlé papoušky, andulky, alexandry a rosely. Otázka na závěr. Zaujala mě ta vaše vojna. Jak jste se dostal k PTP? Narodil jsem se v roce 1965 v Havlíčkově Brodě a můj dědeček byl kulak. Pocházel z jižních Čech. Měl ale veliké problémy s režimem a nakonec celá rodina skončila tady v Havlíčkově Brodě na Bémově kopci poblíž Rouštan. A když přišla doba vojny, tak mě poslali k PTP. Žádný samopal, jen dřina a dřina. Dělal jsem lešenáře u Škodovky Plzeň. Byla to pro mě velká životní zkušenost. (rah)

MINULOST:

Říkali mu pán blesku – díl 1. Původem Srb Nikola Tesla byl velkým vynálezcem. Narodil se v roce 1856 ve Smiljanu, který se najdeme na území dnešního Chorvatska. Zemřel 7. ledna 1943 v New Yorku. Byl inženýrem elektrotechniky a světu dal mimo jiné střídavý proud, indukční motor a umožnil všeobecné rozšíření elektřiny. Zkonstruoval také vlastní turbínu a transformátor. Nikola Tesla byl bezesporu jedním z největších mozků všech dob. Narodil se v rodině srbského popa Milutina Tesly, matka se jmenovala Djuka. Otec bohužel brzy zemřel a na rozdíl od matky se nedočkal Nikolovy světové slávy. Základní školu budoucí vynálezce navštěvoval ve Smiljanu. Nižší reálné gymnázium studoval v blízkém Gospiči, vyšší potom v Karlovaci. Už jako dítě se čile zajímal o vědu a hodně četl. V roce 1875 se celá rodina stěhuje do Rakouska a Nikola je přijat jako student elektrotechniky na Polytechnickou fakultu ve Štýrském Hradci. Podle vzpomínek jeho profesorů a spolužáků to byl vynikající student, navíc skvělý společník a kamarád. Po smrti otce se ale ocitá téměř v chudobě, a tak se stěhuje do Prahy. Ani tady ale nepochodil. V letech 1881 – 1882 žije v Budapešti, kde se vlastně poprvé projevil jako vynálezce. Coby zaměstnanec tamního Centrálního telegrafického úřadu sestrojil zařízení k zesílení hlasu v telefonu. Dalším osudovým místem byla Paříž. Tesla se tam odstěhoval v roce 1883, více méně odešel za nabídkou Edisonovy elektrické společnosti. Právě tam poprvé realizuje svůj sen – konstruuje otáčivé magnetické pole, od kterého ho zrazovali téměř všichni přátelé. Paříž také nebyla mladému vynálezci místem zaslíbeným. Po krátkém čase totiž dostal nabídku pracovat pro firmu Edisona v New Yorku. Velké a převratné nápady na sebe nenechaly dlouho čekat. „Střídavý proud, indukční motor, transformátor,“ jmenuje objevy ve své knize Nikola Tesla Marc

J. Seifer. Dvě velké osobnosti ale pod jednou střechou pracovat nemohou. Tesla se proto rozchází s Edisonem a zakládá vlastní firmu Tesla Arc&Light Co. Pod její hlavičkou patentoval řadu elektromotorů a generátorů, z nichž ten třífázový prakticky beze změn funguje dodnes. Mezníkem v životě Tesly byla prezentace v Americkém institutu elektroinženýrů, kterou sám autor nazval Nový systém motorů a transformátorů střídavého proudu. Vyvolala doslova šok a Tesla téměř na zlatém podnose získal velkou zakázku – budování první elektrárny na střídavý proud na Niagarských vodopádech. Prvním dálkově elektrifikovaným městem se stalo kanadské Buffalo. Prezentaci později opakoval i v Londýně. Britský Times tehdy napsal: „Jestli něco mohlo vyvolat vlnu nadšení a zájmu o elektřinu, byla to včerejší přednáška, kterou velevážený pan Tesla obšťastnil učené posluchače z Královské akademie. Jeho pokusy otevřely nejen nová nesmírně bohatá pole pro další odborné badání, ale otevřely i naší mysl pro zcela nové chápání fyziky jako takové.“ Svými nápady se střídavým proudem odsunul na vedlejší kolej dominující technologii proudu stejnosměrného, který by takových výkonů nikdy nedosáhl. Tesla v USA dále vyniká v oblasti radiotechniky a rentgenových paprsků. Jako první poukázal na jejich škodlivost a nebezpečí. Zabýval se radiostanicemi a učinil několik pokusů. Byl si jistý, že jejich pomocí bude možné přenášet zvuk, obraz a třeba i řídit lodě na moři. Ani to ale ještě

není vše. Vynálezce už od studentských let fascinovala energie o velkém výkonu. Právě na základě znalostí s radiovými přenosy postavil vysílač o 1000kW, výkonu v té době neuvěřitelném, pomocí kterého byla později stanovena vzdálenost země od měsíce. Jako každý jiný vynálezce se i Tesla pouštěl do řady bizardních pokusů a spekulací, které ale nevedly ke kýženým výsledkům. Jediný Slovan, po kterém je pojmenovaná fyzikální jednotka (magnetická indukce), byl pro tehdejší společnost podivínem. Jeho pokusy mnohé lidi děsily, proto si vysloužil pojmenování pán blesku. Tesla se nikdy neoženil a žil prakticky mnišský život. Byl přísný vegetarián a kvůli silné bakteriofóbii vždy nosil rukavice. (rah) Zdroj: Internet Seifer, M. J. Nikola Tesla. Praha: TRITON, 2007. ISBN 978-80-7254-884-2

Výstřední postava přelomu 19. a 20. století. Tesla sestrojil první moderní vodní elektrárnu a k jejímu pohonu využil Niagarských vodopádů.

Současnost / 9

TRENDY:

Jsou DNES elektrotechnické obory a řemesla doceněna?

Česko potřebuje odborníky v oblasti elektro.

Na ministerstvu školství to ale zřejmě neví.

Jsme generace, která byla vychovávána výukou pasivní znalosti dějin, současnosti a encyklopedickým posuzováním vybraných partií světových událostí. Takže podle této metody jsme hodnotili dějinotechnologické fáze lidstva, alespoň ty známé. Něco důležitého nám ale uniká. Vzpomínám si na dobu prvobytně pospolnou, otrokářskou, feudální, kapitalistickou a ty další. V těchto klasifikacích byly jakoby vědecky podsunuty do popředí rozlišení prvky sociálních vztahů a v nemalé míře byly hodnoceny použité energie k spotřebě dané společnosti. Jak říká klasická postava ve filmu: „19. století je stoletím páry“! Tak je jasné a zřejmé, že dvacáté a jednadvacáté století jsou staletími elektřiny, elektrotechniky a elektroniky. Pokusme si představit, že by náhodou neplatil některý ze zákonů popsaných v souboru rovnic Jamsem Clerkem Maxwellem. Ráno bychom se nevzbudili načas, protože nejde budík, neuvařili si ranní kávu, bylo by nám zima, protože veškeré dopravy užitkového tepla kromě našeho krbu by nefungovaly. Nedopravili bychom se do práce a šéf by netušil, co s námi je, protože by telefonické spojení nefungovalo. Náš odhad aktuálního času podle slunce by také nebyl asi příliš přesný. Na toto asi naši volení zástupci nemyslí, ve vší úctě, když schvalují různá nařízení, regulace a zákony. I když mnohý z nich je

10 / Trendy

absolventem střední i vysoké školy s elektrotechnickým zaměřením. Sami rodiče dnešní generace dětí jako širocí uživatelé elektrotechnických výrobků s plánovanou životností se k tomuto oboru staví přímo macešsky. Vykládají velmi schopným uživatelům a nadějným pracovníkům, odborníkům a expertům v tomto oboru svým dětem, že obor není dobrý, protože je náročný. Proč? Snad proto, že výrobky musí být extrémně spolehlivé v daném prostředí a v plánované době, že se elektrotechnika jako jedna z mála oborů velmi dynamický rozvíjí. Že zde mají lidé velkou zodpovědnost, musejí se dále vzdělávat? A hlavně vždy přizpůsobovat! Současná doba je charakterizována jako krize. Otázka je ale čeho! Pokud naším životním cílem je výroba, pak asi ano. Pokud je krédem užívat si, asi ano. Je ovšem nesporný fakt, že musíme platit nájmy, energie, potraviny, jsme závislí na celém společenském spektru činnosti. Evidentně se protekčně podporují obory a odvětví okamžité výroby a zisků v automobilismu. Ale proč není například takto podporován elektrotechnický průmysl? Vzdělání? Asi by někteří jedinci, co stojí nahoře na pyramidě bezpracného obohacení, nedostali to, co bez práce a potu dostávali celé roky. Musíme si přiznat, že elektrotechnika je svým postavením nepostradatelná. Je fakt, že výrobní firmy a hospodářské komory ví o nedostatku kvalifikovaných odborníků a expertů a v elektrotechnice zejména. Na ministerstva se ale spoléhat příliš nedá. Je známé, že procenta populace orientovaná do různých oborů lidské činnosti jsou v hrubých rysech neměnná. Dochází tedy k nenormálnímu jevu. Potenciální technici a elektrotechnici se ocitají v jiných odvětvích lidské činnosti. Je téměř hrdinstvím a osobním hrdinstvím,

když se mladý člověk rozhodne nastoupit dráhu elektrotechnického zaměření. Ovšem nikdo mu netleská. Ve vzdělávacím procesu vymizely osobnosti – muži. O tomto negativním procesu a snahám změn se můžeme dopátrat na virtuálním ostrůvku www.msmt.cz. Proto se také v procesu základního a středního školství méně a méně objevují v osnovách předměty fyziky, elektrotechniky, matematiky. Tyto obory, pokud jsou předávány skutečnými pedagogy, jsou velmi zajímavé, ovšem kladou jisté nároky na studenty a jejich morální vlastnosti. Tréninkový proces mozku je a bude bolestivý a s tím se nic nenadělá a neošálí! Je zajímavé, že trénink svalů je také náročný a bolestivý, ale hlásí se více jedinců s vidinou obrovských budoucích zisků. A nedivme se jim. Vždyť na mantinelech stadionů, na branách, před a po přenosu čehokoliv kdekoliv jsou věhlasné reklamy některých národních a nadnárodních elektrotechnických gigantů, nebo snad ne? Ale proč tyto prostředky nejsou například vrhnuty do vzdělávání potenciálních kvalitních zaměstnanců? Kdo ví, snad je to proto, že byly tyto firmy v posledních desítkách let řízeny profesionálními a velice abstraktně vzdělanými manažery. Národní záměr v naší vlasti není formulován a neexistuje. Existuje jen beztvarý a bezduchý hon za výší čísla na účtu. Při pohledu k našim sousedům na severu, západě a jihu by nás, kdybychom ovšem chtěli, přesvědčili o úplně jiné realitě. A tak se s pocitem nejistým učme ráno probouzet bez budíku, pít studený odstátý čaj a do práce jezděme na kole. doc. Ing. Pavel Fiala, Ph.D. UTEE VÚT Brno Foto: Internet

VÝSLEDKY FOTOSOUTĚŽE:

1. místo

ross mimo pracovní dobu

ANI DÉŠŤ, ANI MRÁZ NA ROSSÁKY NEPLATÍ! Ať je vítr, fujavice nebo mráz, ROSS stále bude zářit jako ďas. Vítězná fotografie nepotřebuje dlouhé komentáře. Zaslal ji Vladimír Nikl. Autor získá odbornou publikaci o fotografování. Všichni porotci mu blahopřejí.

I PSI SE CHTĚJÍ LÍBIT. Červená k bílému kožíšku vypadá velmi slušivě. Zřejmě by se tento psík rád stal maskotem firmy. A ne tak ledajakým. Dokonce maskotem poetou, který se vyjadřuje ve verších. Na fotografii je se svou paní Ester Soporovou.

ROSS MEZI VÝTĚZI. Pro štafetu si závodník vybral opravdu slušivý dres. Firma ROSS už má za sebou více než patnáctiletou tradici a symbolickou štafetu zdolává každou úspěšně završenou zakázkou. Fotografii zaslal Pavel Vaněk.

ROSS V ČÍNĚ. Aby byl ROSS vidět ve všech koutech světa, není potřeba triček, čepic nebo větrových bund. Když na to přijde, stačí propagační igelitová taška. Na fotografii je Miroslav Kratochvíl s manželkou.

Nově narozená miminka Tomáš Kratochvíl se narodil 22. března 2009 tatínkovi Miroslavu Kratochvílovi, který je v ROSSu zaměstnán jako projektový manažer. Blahopřejeme.

Dvojčata Agáta a Šimon Pavlíčkovi se narodila 6. dubna 2009 mamince Martině Pavlíčkové, která pracuje ve firmě na pozici asistentky. Blahopřejeme.

Adam Bárta se narodil 8. června 2009 mamince Marcele Kučírkové. Pracuje v ROSSu jako účetní. Tatínek Radek Bárta je ve firmě zaměstnán také - na pozici technika. Blahopřejeme. Věrní ROSSU / 11

ZAHRANIČÍ:

Korejské prase se stalo legendou… Společnost ROSS Holding získává zakázky prakticky po celém světě. V plně civilizovaných zemích to většinou nepřináší žádné komplikace. Zázemí pro práci i život dělníků je zajištěné. Horší je to v zaostalejších oblastech a nebo v zemích s přetrvávajícím komunistickým režimem. Týmy pracovníků v červených pracovních oděvech s nápisem ROSS jsou už několik let doslova zabydlené na asijském kontinentu. V průběhu času pracovaly nebo pracují v Číně, Japonsku, v zemích bývalého Sovětského Svazu a také na Korejském poloostrově. Většinou jde o zakázky na tamních ambasádách nebo zastupitelských úřadech. „Čína je sice komunistická země, ale ten komfort zejména ve velkých městech se dá přirovnat k západní Evropě,“ říká na úvod legenda zahraničních zakázek společnosti ROSS Miroslav Kratochvíl, kte-

jejich jídla, dostane střevní chřipku,“ usmívá se. Na ulici se koupí cokoli a poměrně levně. Země, která se dnešním standardům vymyká snad ve všem, je Korea, přesněji její komunistická část KLDR. Lidé z ROSSu tam pracovali na budově velvyslanectví v letech 2005 – 2006. „Maso je i v diplomatických obchodech ve vakuovém balení, bylo ale černé a značně zapáchalo. No prostě humus,“ dodává. V hlavním městě Pchjongjangu jsou i obchody, kam cizinci mohou. „Vybrali jsme jeden takový a jezdili tam nakupovat. Bylo nás ale hodně a živit asi třicet pět lidí není snadné,“ pokračuje Kratochvíl. „Vařila tam moje nynější žena Světlana a jako cizinka se dokonce naučila i českou kuchyni.“ Zaměstnanci ROSSu chtěli pro okolní ambasády a hlavně pro místní udělat něco ryze českého. Využili proto zkušeností elektrikáře Karla Pazderky, který je řezník, a uspořádali zabíjačku. Koupit v Korei prase je ale složité. „Nakonec

rý byl snad na všech akcích v této části světa. Může tedy porovnávat na jedné straně ekonomickou velmoc Japonsko a na té druhé zaostalou komunistickou KLDR. „Japonsko, konkrétně Tokio, je velmi drahá oblast. Na tržištích a nebo v malých krámcích se ale dá nakoupit poměrně levně,“ vzpomíná a pokračuje: „Třeba brambory. Tam je prodávají podobně jako tady vajíčka. Každá je samostatně zabalená, má svoji velikost. Čína je proslulá svojí kuchyní a Miroslav Kratochvíl si oblíbil zejména pálivou sečuánskou stravu. „Problémem je, že každý, kdo přijede do Číny a přejde na

12 / Slovensko

jsme sehnali dvě asi devadesátikilová prasata. Úsměvné bylo, že ta prasata nestřílejí, ale normálně je oběsí.“ Koření a potřebné ingredience si přivezli z Čech a pro zbytek jezdili přes severní hranici do Číny. „Na hostinu jsme pozvali okolní velvyslance. V tom areálu jsou většinou úřady východoevropských zemí. Třeba polský ambasador to nikdy neviděl. Zvali jsme i místní. Zřejmě z politických důvodů ale nepřišli,“ znovu se usmívá. „Ovary, jitrnice nebo jelita jsem potom používal jako úplatky například při žádostech o vízum do Číny nebo při manipulaci s kontejnery s materiálem. Normálně měli pořád na všechno dost času. Takhle to šlo o poznání rychleji. Z Čech jsme si přivezli i cigarety a kávu a to jsem také používal k uplácení. Tam to prostě jinak nejde,“ uzavírá Miroslav Kratochvíl, projektový manažer společnosti ROSS Holding. Mimochodem typickou asijskou potravinu rýži v KLDR Evropan nesežene. Stejně tak hovězí maso. Rýži mají na jakési potravinové lístky. (rah)

IRELAND / SLOVAKIA:

Traditional cuisine not for everyone ROSS Holding is an international corporation with branch companies in three countries: the Czech Republic, Slovakia and Ireland. Thus, some employees may find themselves in quite a new cultural environment of course including traditional local cuisine. Among those employees, you would find individuals who cook with love, prepare hot meals on daily basis and like improvising, while state borders do not play an important role for them. Irish cuisine is influenced by many factors. Above all, by the sea and its gifts, which Irishmen often eat and they do so with pleasure. However, the national food number one as Lucie Zichová from ROSS branch in Dublin affirms is beer. ”It is really Guinness and then perhaps traditional fish&chips, which could be compared to fast food. I think another top culinary speciality is fish pie: mashed potatoes with various fish and cream inside“, Lucie says. Then there are also vegetable dishes. For example Irish stew – potatoes, carrot, celery, onion, herbs and beef or lamb boiled in bouillon. Irish also eat soda bread, bread of fantastic taste, kneaded with soda. ”I came to Ireland as a girl nearly untouched by cooking. After all, college canteen and my mommy took a great care of me. Over the three years I have been here, I turned into a woman, I daresay, who is a kitchen master. It is quite likely that the local climate contributed to this hobby I developed, as it frequently forces us to stay home. And then it just takes a small step to grab a mixing spoon.“ The menu of ROSS staff in Ireland differs quite a lot; while some have their meals so to say Czech style, others enjoy experimenting following local examples. ”The composition of my meals very much differs from the one I indulged back in Bohemia. I quite quickly unlearned eating thick sauces that requires to be accompanied with roll dumplings, which of course you cannot get here unless you make them,“ Lucie smiles. ”The life here on the Isles taught me to

eat more vegetables such as aubergine, zucchini, beans, corn and also dried tomatoes. I also often eat fish, which are easily available. Considering that Ireland is not an inland country they are however quite expensive.“ Besides Czechs, people virtually from all around the world come to Dublin to make something for living and epicureans seem to have the time of their life there. ”I am frequently in a company of people where I can taste something from various corners of the globe and that is very intriguing. On the other hand, I always score a roaring success with the classic bábovka (specifically shaped marble cake),“ says Lucie Zichová, who already unlearned to consume large side dishes and other stereotypes of the Czech cuisine.

kitchen and that is an enjoyable mission. I almost never cook classic meals. I try and read various exotic cookbooks and I draw on them. I want it to be interesting taste-wise. “Naturally, pasties eventually come into play as well. ”In Czech terms, those are ”pouches” filled with mixed brynza sheep cheese with the addition of potatoes, butter and chives. We may garnish it with bacon or pour some cream over. It is calorically challenging, but excellent.“ In Christmastime, Slovaks eat cabbage soup. Another difference in Czech and Slovak cuisine is in dining. For example, on Easter Sunday, Czechs mostly eat Easter cake, while people in Slovakia enjoy smoked meat, horseradish and fresh bakery products. (Lucie Zichová & red)

Slovak cuisine maybe somewhat closer to Czechs, although perhaps not entirely. ”Every Czech thinks that the unique Slovak gnocchi called ”halušky” are the Slovak national food number one. While it may be the case in some Slovak regions, in my opinion, it is rather pasties,“ notes the Manager of ROSS Holding Data Systems Division in Havlíčkův Brod, Mr. Ladislav Melicherčík. His background is that of a military professional born in Poprad, Slovakia, who had been assigned to Havlíčkův Brod by the Armed Forces as a commander–signalman. He has been with ROSS since 1997 and is a famous for his cooking art. ”I cook everyday and always something different,“ says Ladislav and adds: ”my wife does the rest, that is the dishes, cleaning, washing and ironing. My duties are in the

Ireland / 13

ROSS PODPORUJE:

Kulturní dům Čechovka v Havlíčkově Brodě

Havlíčkův Brod byl po celá desetiletí vojenským městem. Ve dvou areálech fungovalo několik armádních složek. Vojáci nezapomínali ani na kulturu. Dokladem toho je sál se zázemím v kasárnách Karla Havlíčka Borovského. Posádka měla svůj taneční klub, kapelu a pravidelně zvali i jiné soubory. V únoru 2004 v rámci restrukturalizace armády ale muži v uniformách Havlíčkův Brod opustili. Zůstaly dvoje kasárna – u letiště o rozloze devatenácti hektarů a menší v Čechově ulici. „Menší kasárna jsme se rozhodli koupit, protože nás zaujala myšlenka realizace rozsáhlého developerského projektu,“ říká Zdena Stryková ze společnosti ROSS Holding. Projektem je sídliště bytových domů Villapark Čechovka. „O využití kulturáku jsme přemýšleli prakticky hned od prvního okamžiku. Výhodou pro nás byla tradice, nevýhodou možná jeho poloha daleko od

Koncerty, festivaly, divadla, dobročinné akce, abonentní cykly – to jsou ve zkratce aktivity kulturního Klubu Čechovka v Havlíčkově Brodě. Impulz k jeho založení vzešel ze společnosti ROSS Holding, která na podzim roku 2005 koupila opuštěné vojenské objekty, kde se klub nachází. Dnes se Čechovka těší velkému zájmu lidí nejenom z Havlíčkobrodska. centra,“ dodává Zdena Stryková. Nakonec zvítězila myšlenka multižánrového stánku, který do svých útrob přiláká jak úplně malé, tak i mladé a starší diváky. Program zajišťují týmy produkčních pracovníků. Šéfkou prvního týmu byla Eva Vařejčková. Cenné zkušenosti sbírala v Polné, kam jezdily i přední světové hudební skupiny. „Když jsem poprvé přišla do sálu, tak jsem si řekla: to je hrůza! Nebylo tam nic, jen holé zdi. Měla jsem z toho pocit, že jsem v sokolovně, že je to malé, že to bude stát strašně moc peněz. Nastoupila jsem 10. října 2005 a 1. prosince toho roku byl den otevřených dveří. Za ty necelé dva měsíce se v sále udělalo neuvěřitelné množství práce. Vlastně téměř vše, co tam dnes je. Z druhé strany bylo fajn, že jsme začali úplně od začátku, od těch holých zdí,“ vzpomíná Eva Vařejčková. „Odjakživa mám ráda klasický bigbít a na tom jsem chtěla také Čechovku postavit. To se mi ale nepovedlo. Přestože Polná a Havlíčkův Brod jsou od sebe kousek, publikum - a převážně to mladé - je naprosto rozdílné. Takže jsme museli začít jinak. V tom hodně pomohl můj kolega Tomáš Dolejší. Znal kapely, o kterých já jsem do té doby neměla ani páru. Ale mnoho věcí se také povedlo.“ Kromě koncertů Čechovka pravidelně praská ve švech při divadelních představeních a pořádá akce i mimo kulturní dům. Příkladem jsou dnes už tradiční cykly vážné hudby, jejichž jednotlivé části se konají v sále staré havlíčkobrodské radnice a v kostele svaté Rodiny. Dalším neméně důležitým úkolem bylo oddělit vnímání Čechovky od firmy ROSS, aby se dalo využít i veřejných finančních zdrojů. „Kultura je odvětví, které by mělo být dotováno z peněz města a kraje. Založili jsme proto obecně prospěšnou společnost Havlíčkobrodská. Jejím smyslem je zvýšit kulturní povědo-

14 / Ross podporuje

mí a umožnit příjemný kulturní zážitek v místě bydliště,“ dozvídám se od Zdeny Strykové. Neziskovou organizaci podporuje město Havlíčkův Brod a sponzoři. Hlavním a největším zůstává právě ROSS. O jednotlivých akcích na základě doporučení produkčních rozhoduje kolektivní orgán – správní rada, kterou tvoří lidé z různých odvětví, od učitelů přes novináře až k řediteli pivovaru. Na ekonomickou činnost Čechovky dohlíží dozorčí rada.

Nynější produkční je Zuzana Janů. „Dnes klub Čechovka nabízí občanům města Havlíčkův Brod i lidem z širokého okolí multikulturní program pro všechny věkové kategorie. Zahrnuje koncerty vážné hudby, kvalitní divadla předních českých souborů, divadla pro děti, koncerty různorodých žánrů jako pop, folk, rock, jazz, reggae. Nabízíme i dva typy abonentních programů. V oblasti vážné hudby a divadel se snažíme spolupracovat se školami. V létě mimo jiné pořádáme příměstské tábory pro děti,“ dodává. (rah) Info: www.cechovka.cz

KULTURNÍ AKCE:

PiVOVARSKé ODPOLEDNE ANEB CHOTĚBOřÁCi SOBĚ!

KULTURNÍ AKCE:

ČECHOVKA výběr akcí kapelu Czech Frogs. Děvčata jsou také z Chotěboře a jejich vystoupení začne v 15.30 hodin. Přítomným zpříjemní hodinu doufejme slunečného odpoledne. Další lahůdku slibuje i následující hudební vystoupení od 17 hodin. Hodinku máte tentokrát šanci prožít s písničkami místní folkové skupiny DETTO.

To, že v Chotěboři vyrostl nový moderní pivovar, už asi postřehl každý milovník zlatavého moku na Havlíčkobrodsku. Leckterý si možná nenechal ujít příležitost a již některé z produkovaných piv ochutnal. Kdo tu možnost ještě neměl, nemusí zoufat. Nový pivovar pořádá v Chotěboři Pivovarské odpoledne. V podtitulu má akce „Chotěbořáci sobě!“ Jde o jedinečnou kulturně-zábavnou akci, při níž bude seznámení s vynikajícími pivy z Chotěboře naprosto jednoduché. „Pivovar Chotěboř je regionální pivovar, a proto chce touto slavností podpořit především amatérské místní spolky a kapely a dát jim příležitost vystoupit veřejně a předvést svoje umění těm nejbližším,“ vysvětlila mluvčí pivovaru Alice Kavková a dodala, že vstup je pro všechny zájemce zdarma. O veškerý program se tedy postarají místní umělci, muzikanti a herci – heslo Chotěbořáci sobě bude naplněno. Pod něj spadá i to, že nové pivo vaří chotěbořský rodák, sládek Oldřich Záruba, který má na pivo tajemnou recepturu od svého dědečka. Zázračná chuť piva prý v lidech probouzí šestý smysl. A na kdy že se to máte těšit? Pivovarské slavnosti vypuknou v sobotu 15. srpna 2009 na chotěbořském náměstí. Moderovat je bude sym-

patický Petr Palovčík a startují přesně ve 14 hodin vystoupením mažoretek. Ty nepochybně předvedou ladné pohyby a už předem je jisté, že se bude nač dívat.

S postupující denní dobou bude hudba nabírat obrátek. Od 18.30 hodin vystoupí na náměstí rocková formace z Nové Vsi u Chotěboře nazvaná Rock Back, kterou v 19.45 hodin vystřídá Zatrestband s kapelníkem Petrem Píšou. Bigband je z Třeště a jeho

Žánrově pestré odpoledne ovšem přinese kromě dechového orchestru také mladou bluesrockovou dívčí

10. - 14. 8. CESTOVÁNÍ PO KONTiNENTECH další příměstský tábor tentokrát pro mladé cestovatele

6. 9. CESTA POHÁDKOVÝM MĚSTEM od 13 hodin akce pro děti, rodiče a prarodiče na Havlíčkově náměstí a v parku Budoucnost

14. 9. MONOLOGY VAGiNY od 19 hodin divadelní představení Intimního divadla Dáši Bláhové ve hře na tabuizované téma ženské sexuality

Po téhle podívané čeká přítomné něco příjemného pro ucho. Až do 15. hodiny bude pódium patřit čtyřicetihlavému Dechovému orchestru ZUŠ Chotěboř, který je mezi místními známý a oblíbený. Hrát bude skladby různých žánrů od světových muzikálů přes jazz po klasickou dechovku. V průběhu odpoledne budou na náměstí probíhat soutěže pro děti a výtvarné dílny. V 15.10 hodin ovládnou na čtvrt hodiny náměstí místní ochotníci, kteří ve třech výstupech předvedou tématické etudy z pivní historie. I tito protagonisté z chotěbořského SCHODu jsou ve městě dobře známí a velmi populární. Jejich plesy bývají dlouho dopředu vyprodány a také jejich představení slaví úspěch za úspěchem. Téměř nic jim není „svaté“, a tak se těšte na podívanou plnou zábavy, smíchu a neotřelého humoru. Druhý a třetí krátký výstup ochotníků je plánován na 16.40 a 18.10 hodin.

6. - 10. 7. SE STRAŠiDLY dětský příměstský tábor pro odvážné

18. 9. POCTA ZUZANĚ NAVAROVé od 20 hodin koncert k nedožitým 50. narozeninám Zuzany Navarové

26. 9. POLEMiC od 20 hodin koncert slovenské skupiny

hlavní protagonista zná i prkna, které znamenají svět. Umělecký kovář z Vysočiny totiž jako advokát v jazzové opeře Dobře placená procházka dobyl Národní divadlo a sklidil nebývalý úspěch. A také zakončení celého dne bude opravdu efektní. Připraven je ohňostroj. Zhruba sedmiminutový zážitek bude hezkou tečkou za pivovarskými slavnostmi a snad i příslibem dalších ročníků. (jap) Foto: Marek Madžo

KUPÓN

na slevu

50 Kč

po předložení tohoto kupónu při vstupu do klubu Čechovka, získáváte slevu na vstupném ve výši 50 Kč. Kupon nelze uplatnit v předprodeji. Reportáž / 15

platnost 1. 7. 2009 - 30. 9. 2009

UŽITEČNÉ:

slovník / KŘÍŽOVKA Concrete [konkriːt] beton, ztuhnout, pevný Condition [kənˈdiʃ|n] podmínka, stav Connector [kə,nektər] konektor, spojka Control board [kənˈtrəʊl] [bo:d] ovládací panel Controller [kənˈtrəʊlə(r)] ovladač, regulátor Convey [kənˈveı] dopravovat, přivádět Conveyor [kənˈveıə(r)] dopravník Cooker [kukə] sporák, vařič Cool [kuːl] chladný, chladit Co-operate [kəʊˈɒpereıt] spolupráce Copper [ˈkɒpə(r)] měď, pomědit Cord [kɔːd] el. šňůra, provaz, lano Cordless [ˈkɔːdləs] bezdrátový, bateriový Core [kɔː(r)] žíla kabelu, jádro Corner [ˈkɔːnə(r)] roh, kout Corporate [ˈkɔːpərət] podnikový, firemní Correct [kˈrekt] opravit, seřídit Corrode [kəˈrəʊd] korodovat Corrupt [kəˈrʌpt] zkorumpovaný, mravně zkazit Cotter [ˈkɒtə(r)] závlačka, příčný klín

Křížovka o cenu Vyluštěnou tajenku zasílejte nejpozději do 31. 8. 2009 na e-mailovou adresu [email protected]. Správné odpovědi vylosujeme a výherce získá dárkové balení piva Chotěboř včetně originálních půllitrů.

Připomínky, nápady a náměty k časopisu prosím vhazujte do schránky označené ROSS magazín v sídle ROSS Holding v přízemí za recepcí vlevo nebo posílejte na e-mailovou adresu: [email protected]

16 / Užitečné

Připravili jsme pro Vás užitečný elektrotechnický AJ–CZ slovník dnes od písmene

ampérsekunda Coulomb [ˈkuːlɒm] Counter [ˈkaʊntə(r)] čítač, přepážka, okénko Counterclockwise [ˈkaʊntəˈklɒkwaız] proti směru hodinových ručiček Cover [ˈkʌvə(r)] víko, poklop, obálka Crack [kræk] trhlina, prasklina Cradle [ˈkreıdl] sedlo, kolébka Craftsman [ˈkrɑːftsmən] řemeslník Crane [kreın] jeřáb Crash [kræʃ] havárie, prasknutí Crew [kruː] obsluha, pracovní skupina Cross [krɒs] kříž, křížový, křížit Crowbar [ˈkrəʊbaː(r)] páčidlo, sochor Crown [kraʊn] vrchol, věnec, svršek Cube [kjuːb] krychle, kostka Cubic [ˈkjuːbık] krychlový, objemový Cuff [kʌf] manžeta Cup [kʌp] šálek, pohár Current [ˈkʌrənt] proud, běžný, aktuální Curve [kɜːv] křivka, oblouk Customer [ˈkʌstəmə(r)] zákazník

Custom-made [kʌstəmˈmeıd] Cut [kʌt] Dado [ˈdeıdəʊ] Daisy chain [daızı tʃem] Damage [ˈdæmıdʒ] Damp [dæmp] Danger [ˈdeʒındʒə(r)] Dead [ded] Deadline [ˈdedlaın] Deadlock [ˈdedlɒk] Deal [diːl] Debt [det] Decay [dıˈkeı] Decision [diˈsiʒn] Deck [dek] Decline [dıˈklaın] Decrease [diːkriːs] Deduction [diˈdakʃn] Deep [diːp] Deepen [ˈdiːpən]

C-d

zakázkový, vyrobený na zakázku řez, řezat, sekat drážkovat uzavřený cyklus škoda, poškodit vlhkost, vlhký nebezpečí mrtvý, vybitý, bez proudu mezní termín zablokování, uváznutí fošna, prkno dluh, pohledávka rozpad, rozklad rozhodnutí patro, paluba, plošina sklon, pokles, klesat snížení, zmenšení, úbytek srážka hluboký prohlubovat

V tajence najdete citát od Carla Zuckmayera. Tajenkou z č. 2/2009 byl Voltův citát: Omyl, který vzbudí rozruch… je cennější než pravda, vedoucí do slepé uličky. Z došlých odpovědí jsme vylosovali pana Františka Jandáčka z Květinova, který vyhrává dvě bedny piva Chotěboř.

INZERCE

Reportáž / 17

V PŘÍŠTÍM ČÍSLE: REPORTÁŽ: REKONSTRUKCE A DOSTAVBA NEMOCNICE V TBILISI ROZHOVOR: RADOMÍR DVOŘÁK, JAROSLAV KLETEČKA TRENDY: KDE VŠUDE MŮŽEME NAJÍT ELEKTRONIKU IRSKO / SLOVENSKO: JAK SE ODRÁŽÍ KRIZE DO PODNIKÁNÍ V IRSKU A NA SLOVENSKU?