Projekt univerzitní strany v plzeňské příloze Mladé fronty DNES (Diplomová práce)

Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií Katedra mediálních studií a žurnalistiky

Projekt univerzitní strany v plzeňské příloze Mladé fronty DNES (Diplomová práce)

Vypracovala: Barbora Němcová Vedoucí práce: Ing. Rudolf Burgr

Brno, 2008

1 ÚVOD Jako téma své diplomové práce jsem si zvolila projekt Univerzitní strany, který odstartoval v plzeňské příloze Mladé fronty DNES v dubnu 2006. Od té doby vychází jednou týdně takzvaná univerzitní strana určená primárně vysokoškolským studentům. Informuje o dění na univerzitě, poskytuje studentům informační servis a obsahuje články ze života studentů. Práce je praktická, její součástí jsou články, které jsem na univerzitní straně publikovala. Toto téma jsem si zvolila kvůli tomu, že jsem tuto stranu měla na starost téměř jeden rok. S plzeňskou přílohou Mladé fronty DNES jsem spolupracovala již během studií na gymnáziu, od podzimu 2006 jsem zde byla zaměstnaná jako externistka s úvazkem 0,8. Od března jsem nastoupila jako redaktorka oblasti školství, na starost měla mimo jiné také právě univerzitní stranu. Od února 2008 pracuji jako redaktorka domácího zpravodajství iDNES.cz. Cílem práce je zhodnotit tvorbu strany a působení všech faktorů, které vznik strany ovlivňují. Práce si klade otázku, zda je možné dodržet zpravodajské zásady a zda splnila očekávání, s jakými byla v Mladé frontě DNES zavedena.

1

2 MLADÁ FRONTA DNES 2.1

ZÁKLADNÍ INFORMACE

Mladá fronta DNES patří k nejčtenějším českým deníkům, vychází po celé republice, v každém kraji vychází regionální příloha. Mladou frontu DNES vydává mediální společnost Mafra, pod níž spadají mimo jiné také Lidové noviny, zpravodajské portály iDNES.cz a lidovky.cz, televizní kanál Óčko nebo televizní agentura TVD. „Mladá fronta DNES je největší seriózní deník v České republice, který zároveň přináší svým čtenářům a inzerentům nejširší nabídku rubrik a příloh. Jeho hlavním cílem je podávat pravdivý a plnohodnotný obraz světa, ve kterém žijí.“ (Mafra 2008, online)

Tabulka č. 1 - Průměrný náklad a čtenost českých deníků v roce 2007: Titul Aha! Blesk Deník Hospodářské noviny Lidové noviny Mladá fronta DNES Právo Sport Šíp

Průměrný náklad 123 908 459 626 323 855 59 986 70 355 301 644 153 944 68 071 90 463

Průměrná čtenost 346 000 1 561 000 1 204 000 190 000 238 000 1 122 000 458 000 291 000 218 000 Zdroj: Unie vydavatelů denního tisku1

Tabulka č. 2 - Náklady MF DNES rozdělené po jednotlivých dnech (údaje za únor 2008): Cena KS: Mladá fronta TN S DNES / P ONA DNES / PP Magazín OP Dnes+TV Mafra, a. EV s. PN

14,00

330 288 110 536 130 486 15 498 17 256 537

12,00

12,00

351 103 106 456 140 313 14 898 19 261 686

301 663 106 053 108 875 15 168 19 230 115

S

17,00

12,00

12,00

507 328 155 928 246 859 18 446 20 421 253

369 191 106 381 163 164 20 634 19 290 198

374 062 126 540 137 132 26 818 18 290 508

372 273 118 649 154 472 18 577 19 291 716

1

Unie vydavatelů denního tisku. Media projekt 2007 [online]. Last revision 7. 2. 2008 [cit. 17. 4. 2008]. .

2

Vysvětlivky: TN – (Průměrný) tištěný náklad, P – (Průměrný) náklad předplatného, PP – (Průměrný) náklad pultového prodeje, OP – (Průměrný) náklad ostatního prodeje, EV – (Průměrný) náklad elektronické verze tištěného vydání hlavního titulu, PN – (Průměrný) prodaný náklad celkem, S – k novinám je přiložen suplement, Cena KS - Cena konečné spotřeby

Zdroj: ABC ČR2

Nejvíce čtenářů má v České republice bulvární deník Blesk. Mezi seriózními deníky s celostátní působností má čtenářů nejvíce Mladá fronta DNES. Za přímého konkurenta můžeme považovat Deníky vydavatelství Bohemia a Moravia, které v součtu mají vyšší čtenost než Mladá fronta DNES. Rozdíl v počtu čtenářů není ale příliš velký. Ostatní deníky mají počet čtenářů méně než poloviční oproti třem výše zmíněným deníkům. Největší náklad má Mladá fronta DNES ve čtvrtek, kdy je k deníku vkládán suplement – barevný magazín obsahující kromě televizního programu rozhovory a další publicistické články na aktuální témata. Graf č. 1 – Věková struktura čtenářů MF DNES: Věková struktura čtenářů MF DNES 32 000, 3% 85 000, 7%

111 000, 9% 12-19 let

178 000, 15%

224 000, 19%

20-29 let 30-39 let 40-49 let 50-59 let 60-69 let

295 000, 26%

70-79 let

245 000, 21%

Zdroj: Mafra 20013 Mezi čtenáři je nejvíce zástupců věkové kategorie 40 až 49 let, kterých je více než čtvrtina. Mezi čtenáři je také hodně zástupců věkové skupiny 30 až 39 let (21 procent) a 20 až 29 let (19 procent). 2

ABC ČR. Ověřované náklady periodik: únor 2008. [online]. Last revision 3. 4. 2008 [cit. 17. 4. 2008]. . 3

Mafra. 2001. MF DNES: Redakční příručka. Praha: Mafra.

3

Graf č. 2 – Čtenáři MF DNES podle nejvyššího dosaženého vzdělání: Čtanáři MF DNES podle vzdělání

178 000, 15%

144 000, 12%

ZŠ SŠ bez maturity SŠ 431 000, 37%

VŠ

416 000, 36%

Zdroj: Mafra 20014 Nejvíce je mezi čtenáři Mladé fronty DNES středoškolsky vzdělaných lidí bez maturity (37 procent) a středoškolsky vzdělaných s maturitou (36 procent). Vysokoškolsky vzdělaných osob je mezi čtenáři 15 procent.

2.2

STRUKTURA MF DNES

Média mají zpravidla přesně danou strukturu, čtenáři ví, co kde mohou očekávat. Tato struktura se může u jednotlivých deníků lišit, hlavní rysy jsou ale velmi podobné. MF DNES vychází v takzvaném sešitové podobě. V závislosti na konkrétním dni vychází několik sešitů. „V prvním sešitu … naleznete zpravodajství z domova i ze světa a komentáře. Druhý sešit je věnován informacím a zajímavostem z ekonomiky a kultury. Ve třetím sešitu se nachází rozsáhlé zpravodajství ze sportu, ve čtvrtém sešitu … regionální zpravodajství a program TV.“ (Mafra 2008, online) Každý den také vychází tematické přílohy, v pondělí a ve čtvrtek jsou k novinám přikládány samostatné magazíny. Nejdůležitější je v tisku strana titulní. MF DNES se drží zavedených a osvědčených postupů, kterých využívají všechny velké české deníky. Titulní strana obsahuje kromě loga zpravidla upoutávky, které upozorňují na obsah dalších stránek, případně 4

Mafra. 2001. MF DNES: Redakční příručka. Praha: Mafra.

4

sešitů. Titulní strana obsahuje ty články, které redakce pokládá za nejdůležitější. Hlavní text umístěný nahoře na stránce se nazývá hovorově otvírák. Na titulní stránce nechybí ani fotografie, bývá zde zpravidla jedna větších rozměrů. Na dalších stranách jsou zpravodajské texty, v MF DNES je druhá až čtvrtá (případně pátá) zaměřena na zprávy domácí, následují zprávy ze zahraničí. Předposlední dvě strany jsou zaměřené na komentáře a názorové texty, poslední stranou v hlavním sešitě je publicistika – strana, která publicistickým žánrem sleduje nějaké aktuální téma.

Regionální přílohy MF DNES do značné míry kopírují celostátní část. I zde je skladba sešitu každý den mírně odlišná, v pondělí vychází příloha s menším počtem stran, další dny se pozměňuje zaměření. Rozdílem oproti celostátní příloze je rozsah regionálních příloh, jednotlivé rubriky dostávají méně prostoru než v hlavním sešitě. Záleží také na konkrétním regionu, jaký rozsah stránek má. Přílohy pražská, plzeňská a jihomoravská/brněnská mají stran sedm, tedy více než ostatní regiony. V sešitu regionálního zpravodajství se v některé dny nachází také rubrika kultury. Regionálnímu zpravodajství je ale přikládaná větší váha a celý sešit tato rubrika otvírá. Stránky kulturní rubriky jsou umístěné až na konci sešitu. Hlavní je strana titulní, kde se kromě otvíráku vyskytuje ještě několik kratších textů. Všechny texty mohou mít v případě potřeby pokračování na dalších zpravodajských stránkách. Na titulní straně bývá jedna fotografie, někdy se objevuje i druhá, která je ale výrazně menší. V plzeňské příloze stejně jako v hlavním listu je na druhé straně všeobecné zpravodajství z regionu a strana třetí je tematická. To znamená, že se zde nachází minimálně dva texty vážící se ke stejnému tématu s fotografií. Podle závažnosti tématu pokrývá tento blok buď část strany nebo ji může zabrat celou. Na straně čtvrté a páté bývají buď různě zaměřené strany (například ekonomická, univerzitní či publicistická) nebo všeobecné zpravodajství. Strana šest obsahuje články z oblasti kultury, poslední strana nabízí čtenářům servis pro volný čas.

5

2.3

ZMĚNA KONCEPCE

Mladá fronta DNES se stejně jako ostatní deníky na trhu snaží pružně reagovat na situaci na mediálním trhu. Zjišťuje si pravidelně čtenost u jednotlivých věkových skupin, zjišťuje si požadavky čtenářů. Podle výsledků se upravuje strategie deníku, zaměřuje se například také na další věkové skupiny, přidává či upravuje své rubriky. Podle různých výzkumů mladí lidé čtou noviny méně než dříve, raději volí nové, elektronické formy médií. „Mládež od devadesátých let méně čte tištěná média, noviny, časopisy i knihy. Deníky čtou více vzdělanější skupiny mládeže, v celku mladé generace je ale nejčtenější Blesk a bulvární časopisy.“ (Sak 2005: 108) Z výsledků dat týdenního časového snímku5 vyplývá, že po odečtení času věnovaného spánku, představují mediální aktivity u mládeže 34 procent a ostatní aktivity 66 procent času. Z mediálních aktivit převažuje sledování televize (32 %), následuje rozhlas (23 %) a poslech CD (17 %). Četba novin představuje pouhá 3 procenta času. (Sak 2005) Společnost MAFRA si byla právě tohoto prázdného místa na trhu vědoma a rozhodla se jej zkusit zaplnit. Při všeobecném úbytku čtenářů se chtěla pokusit buď alespoň udržet počet stávajících čtenářů, nebo číslo dokonce mírně navýšit. (Polívka 2008, osobní sdělení)

Ke změně koncepce Mladé fronty došlo několikrát. Mezi tyto změny se řadí i rozhodnutí vydávat regionální přílohy. Mladá fronta DNES začíná vydávat regionální přílohy v roce 1996. Zhruba o čtyři roky později dochází k rozdělení přílohy Západní Čechy na Plzeňskou a Karlovarskou. Následuje přechod k vydávání tzv. sešitových novin, v níž každý tematický celek je řazen v samostatném sešitě (např. sport, regiony). Následují drobné změny koncepcí jednotlivých příloh, například na podzim 2003 se od přílohy MF DNES Jižní Morava odštěpila příloha Brno.

5

Výzkum proběhl v rámci grantu Ministerstva kultury ČR „Informatizace české společnosti v kontextu globalizace a evropské integrace“. Údaje jsou z roku 2000 pro věkovou skupinu 15 až 30 let. V tomto roce již probíhal přechod k většinovému užívání internetu. Od té doby se podíl médií v životě člověka ještě zvýšil, proměnila se i struktura jednotlivých médií ve prospěch internetu a PC.

6

K další změně koncepce dochází v roce 2006 u plzeňské, jihomoravské/brněnské a pražské regionální přílohy. Plzeňská příloha v nové podobě začíná vycházet 24. dubna 2006. Hlavní změnou je rozšíření počtu stránek a změna struktury novin. Právě při poslední jmenované změně koncepce se objevuje větší snaha o nalákání dalších skupin čtenářů než v minulosti. Plzeňská příloha představuje několik tematických stran zaměřených vždy na jinou cílovou skupinu. Jedná se o stranu ekonomickou, publicistickou a univerzitní. Podle šéfredaktora plzeňské přílohy Martina Polívky (2008) šlo o to zkusit získat nové čtenáře. „Noviny by mohli číst vysokoškoláci, to je ale relativně problém, do čtení novin se nevrhnou. Zároveň ale plzeňskými vysokými školami prošla spousta lidí, kteří tady žijí. Je tedy naděje, že by je dění na univerzitě mohlo zajímat, byť už nestudují. ... Nyní je v Plzni 17 tisíc vysokoškolských studentů a další desetitisíce zde vystudovaly, univerzitní strana je tedy logický tah.“ (Polívka 2008, osobní sdělení)

Nová koncepce MF DNES: Hlavní změnou v roce 2006 bylo rozšíření obsahu a změna struktury regionální části listu. V editoriálním záměru jsou změny vystiženy takto: •

„Nová podoba MF DNES Plzeňský kraj znamená takové rozšíření rozsahu, které čtenářům listu přinese nabídku srovnatelnou s produkcí Vltava-LabePress

•

Důraz v obsahu bude kladen na Plzeň jako centrum regionu s největším počtem a koncentrací obyvatel s velkou kupní silou

•

Spolu s rozsáhlejším zpravodajstvím bude významným novým prvkem přílohy výrazně lepší, detailnější servis pro volný čas

•

Koncepce přílohy počítá s oslovením konkrétních cílových skupin – studenti, byznys“ (Polívka 2006: 1)

Od 24. dubna 2006 začala Plzeňská příloha vycházet v této struktuře: •

Pondělí – 5 stran + sport – 3 strany zpravodajství, 1 strana téma, 1 strana kultura a servis

7

•

Úterý – čtvrtek – 7 stran + sport – 3 strany zpravodajství, 1 strana téma, 1 „doplňková“ strana, 1 strana kultura, 1 strana servis

•

Pátek – 7 stran + sport – 3 strany zpravodajství, 1 strana téma, 1 strana kultura, 2 strany servis

•

Sobota – 5 stran + servis (v kulturní scéně) + sport – 3 strany zpravodajství, 1 strana téma, 1 strana Kam na víkend, 1 strana servis (kulturní scéna)

Jednotlivé části přílohy: „Zpravodajství: 1., 2., 4. a tematická 3. strana: Titulní strana obsahuje vždy otvírák, hlavní fotografii, podval, panel s navigací a poutací pásek, možné je zařadit také sloupek krátkých zpráv.“ (Polívka 2006: 3). Otvírací text se věnuje aktuální události, někdy může odkazovat na tematickou stranu 3. Na této straně se objevují také další odkazy, nejčastěji na doplňkovou stranu. „Strana 2 obsahuje vždy otvírák, podval, rubriku K věci a sloupec krátkých zpráv, ..., může obsahovat tiráž.“ (Polívka 2006: 3) Na straně 4 se objevuje další zpravodajství, vždy strana obsahuje otvírák, podval a sloupec krátkých zpráv. „Na této straně se mohou objevovat rovněž zprávy z Karlovarského kraje a jihočeské Šumavy, které se dotýkají čtenářů v Plzeňském kraji (rekreace, turistika, ...).“ (Polívka 2006: 3) Strana 3 je tematická, to znamená, že se zaměřuje na jedno zpravodajské téma, které je zpracované minimálně na polovinu strany. Objevují se zde také rubriky Jak to vidí a Dopisy čtenářů. Pokud téma nepokryje celu stranu, může se na zbytku strany objevit zpravodajství, případně názorové nebo polemické rubriky. Důležité je také oddělení do té doby společné rubriky kultury a servisu. S výjimkou pondělí se tyto rubriky rozdělí na dvě samostatné. Čtenáři tak získají více článků s kulturní tematikou a detailnější servis, který se zaměří na celé spektrum volného času, například také na akce pro rodiče s dětmi nebo na turistiku.

8

Doplňková strana vycházela jako pátá, výjimečně šestá6 v úterý, středu a čtvrtek s tímto tematickým zaměřením: Úterý – Ekonomika Středa – Publicistika Čtvrtek - Studenti „Ekonomika v regionální příloze má těžiště ve spotřebitelské tematice (nákupy, cenový servis) a trhu práce. Věnuje se též podnikové sféře – opět s důrazem na zaměstnanost. Představuje významné podnikatele a manažery z regionu formou profilu, rozhovoru nebo pravidelné anketní otázky.“ (Polívka 2006: 6) Publicistická strana má čtenářům nabízet větší rozhovor nebo reportáž, v rozsahu minimálně půlstrany. „Jedná se o živé texty zachycující emoce a atmosféru. Výběr osobností a témat je co nejširší, od politiky přes zdravotnictví, školství, zdraví a bezpečnost po kulturu a sport.“ (Polívka 2006: 6) Rozhovory jsou doplněné fotografií a boxem s informace o zpovídané osobnosti, reportáž může kromě hlavní fotografie obsahovat i pásek s dalšími fotografiemi. Mezi navrhovanými osobnostmi jsou například brankář Petr Čech či hokejista Martin Straka, ředitelka plzeňské fakultní nemocnice Jaroslava Kunová nebo herec a režisér Antonín Procházka. Mezi tématy na reportáže se objevila například tato: Plzeň – město hudebních klubů, pokladní v plzeňském hypermarketu na vlastní kůži nebo transplantace kostní dřeně.

2.4

STRANA VĚNOVANÁ STUDENTŮM

2.4.1 Koncepce univerzitní strany Třetí doplňkovou stranou je strana univerzitní, jejíž cílovou skupinou mají být primárně plzeňští vysokoškolští studenti. Určena je ale také těm, kteří zdejší univerzitu vystudovali, znají prostředí a novinky z tohoto prostředí je i nadále zajímají.

6

Již během prvního roku se doplňková strana přesunula ze sedmé na čtvrtou stranu.

9

„Studentskou tematiku zařazujeme v pravidelné rubrice nově. Plzeň je sídlem Západočeské univerzity se 17 tisíci studenty, kteří tvoří významný potenciál v prodeji listu. V Plzni je dále Lékařská fakulta Univerzity Karlovy, v Klatovech odnož Vysoké školy zemědělské a v Plasích má vzniknout pracoviště Akademie výtvarných umění. Stránka se bude zaměřovat především na vysoké školy, prostor však bude i pro témata středoškolská.“ (Polívka 2006: 6) „Záměrem bylo oslovit skupinu čtenářů, na kterou jsme v novinách úplně nemysleli a která je v každém větším městě velmi podstatná. Jedná se zejména o vysokoškolské studenty, ale i středoškolské. Jsou to lidi, kteří mají k novinám volnější vztah, vztah mají spíše k elektronických nebo on-line médiím. Nicméně řada z nich noviny čte a noviny mají tu výhodu, že můžou nabídnou i servisní i jiné informace v mnohem stravitelnější formě než on-line média.“ (Orálek 2008, osobní sdělení) Stránka informuje o tématech, která jsou zajímavá pro studenty a současně mají aktuální rozměr. V tématech se vyskytují novinky ve studiu, informace o přijímacím řízení na jednotlivé fakulty, zázemí studentů nebo o možnostech zahraničních stáží a zkušenostech z nich. Na stránce se objevují také informace o úspěších studentů plzeňských škol nebo přímo jednotlivých fakult či kateder. „(Stránka) měla být místem, kde by studenti nacházeli jednak informace, které jsou potřeba pro jejich studium, tak i pro jejich život na kolejích nebo jinde. Mají tam vycházet například i novinky z menz, akce nebo novinky, které školy chystají, nebo třeba rady, kde nakoupit použité knížky před začátkem školního roku. Stejně jsme na ně mysleli i ve volnočasovém servisu, kde jsme se snažili nabídnout různé akce klubů nebo podobných zařízení.“ (Orálek 2008, osobní sdělení) Na stránce se každý týden objevuje článek Profil úspěšného absolventa, který představuje čtivou formou dosažené výsledky jednotlivce. „Naším cílem by mělo být vyvolat diskusi o obsahu studia, o podmínkách atd. Strana vždy obsahuje: - otvírák s aktualitou nebo tématem z vysokoškolského prostředí - sloupec krátkých zpráv - podval s představením významné osobnosti ve formě rozhovoru, profilu nebo story - útvar věnovaný diskusi (dopisy, polemika)“ (Polívka 2006: 6) 10

Mezi navrhovanými tématy jsou například články o studentských slavnostech Majáles, o šancích na přijetí na jednotlivé plzeňské fakulty, vědecké knihovně nebo uplatnění čerstvých absolventů. „Obecně je tendence čerpat obecná témata. Z univerzitní strany by se ale neměl stát věstník založený jen na komunikaci s institucemi. Myslím, že by chtělo do článků více dostat studenty. Aby se (na stránce) objevovalo více témat o jejich životě, například články o stránkách oblíbených kantorů nebo věcech, které patří ke studentskému životu. Stránce by neměl chybět nadhled.“ (Polívka 2008, osobní sdělení) Podle Polívky (2008) by se na stránce mohlo psát také o věcech, které se týkají univerzity a přitom jsou zajímavé i pro ostatní. Mezi navrhovanými tématy jsou například „matky studentky“, „studuji a vydělávám“, „studenti, které spolupracují s firmami již během studia“ nebo „oblíbení profesoři“.

2.4.2 Univerzitní strany v Mladé frontě DNES Mladá fronta má jako jednu z priorit zaměření na mladé lidi, zejména na studenty. Týká se to regionální i celostátní úrovně, pravidelně zde vychází přílohy určené právě této skupině. „Určitě chceme zaujmout čtenáře mladé a vysokoškolské studenty, je to jedna z priorit, protože to jsou čtenáři, kteří noviny provází celý život. … Není úplně podstatné, jestli se k nim tyto informace dostanou na papíře (v novinách) nebo na webu.“ (Orálek 2008, osobní sdělení) Mladá fronta DNES kromě Plzně plánovala zavést univerzitní strany i v dalších univerzitních městech, kde je studentů velké množství. „V Plzni studenti tvoří řádově tisíce, ne-li desetitisíce čtenářů. Nemyslíme jen studenty, ale i jejich rodiče nebo pedagogy. Rozhodli, že ve větších městech jako je Brno nebo Plzeň zavedeme speciální stránku.“ (Orálek 2008, osobní sdělení) V Brně univerzitní strana také začala vycházet, jednalo se ale o velmi krátkou dobu, protože po rozšíření na přílohu Brno na ni nezbylo místo. Podobná stránka vychází nyní pouze v Olomouci. V dalších městech se v nejbližší době zavedení univerzitních stran neplánuje. Ostatní regiony vydávají strany jiného zaměření, o něž je u nich zájem. „Struktura přílohy je stejná jen v základním směru, každá má své specifické prvky. V Ostravě a

11

Ústí nad Labem, kde byla vysoká nezaměstnanost, se pravidelně věnovala strana … trhu práce a tomu, kde lidé můžou sehnat práci. V Praze jsme jako první zavedli stránku, kde jsou zprávy z městských čtvrtí.“ (Orálek 2008, osobní sdělení) V budoucnu se plánuje větší propojení spolupráce mezi on-line zpravodajstvím iDNES.cz a novinami Mladá fronta. Už nyní se některé články otištěné v novinách objeví současně také webových stránkách. „Pokud informace ze škol studenti našli na webu, i když už předtím vyšly v novinách, už ta práce nebyla zbytečná, protože zprávy se ke studentům dostaly. Podle mě není rozhodující, jakou formou se ke studentům informace dostanou, ale to, že se tou čtenářskou stranou zabýváme a že jim informace poskytujeme.“ (Orálek 2008, ústní sdělení) V Brně funguje od dubna první on-line zpravodajství z regionu. První fáze je zaměřená na zpravodajství. Ve druhé fázi se plánuje další rozšíření. „Jedním z hlavních kamenů by měl být speciální portál pro studenty, kde by nacházeli nejen informace servisního charakteru, ale i prostor, kde by spolu mohli chatovat, kde by učitelé s nimi měli fórum, kde by mohli komunikovat. Školy sice mají vždy na svém webu nějaké informace, ale chybí tam jednotný prostor, který by sjednocoval všechny studenty. A zrovna v Brně je počet studentů na počet obyvatel hodně velký. Kdy to bude, to nedokážu říct.“ (Orálek 2008, osobní sdělení) Kromě Brna by se on-line zpravodajství z regionu mohlo dělat v budoucnu také z Ostravy či Plzně. I zde by mohly případně vzniknout i vylepšení, která jsou plánovaná v Brně.

2.4.3 Univerzitní strana v číslech Univerzitní stranu měly od 24. dubna 2006, kdy strana začala vycházet, na starost tři redaktorky: Eva Barborková – 24. 4. 2006 – 28. 2. 2007 Barbora Němcová – 1. 3. 2007 – 31. 1. 2008 Markéta Sanalla – od 1. 2. 2008

12

Témata otvíracích textů jsem rozdělila do pěti skupin: •

1)

Dění na univerzitě – příkladem mohou být článek o přijímacích

zkouškách na univerzitě „Přijímačky se liší. Výrazně“7 •

2)

Dění na fakultách technického a přírodovědného zaměření – příkladem

může být článek „Pracují v továrně i ve škole“8 •

3)

Dění na fakultách humanitního zaměření (sem řadím i fakultu

pedagogickou) – příkladem může být článek „Podobu vymodelují z plastu“9 •

4)

Užitečné informace pro studenty – servis – příkladem může být článek

„Studenti, koleje nebo privát?“10 •

5)

Zajímavosti ze života studentů - příkladem může být text „Studentské

Vánoce? Učení“11

Univerzitní strana vychází každý týden, mimo měsíce červenec a srpen v době letních prázdnin. Strana zatím vyšla 75krát12, kromě výše jmenovaných redaktorek zde uveřejnili texty také další redaktoři. Zpravidla se jednalo o dobu, kdy redaktorka školství byla nepřítomná nebo když téma článku bylo blíže zaměření jiného redaktora. Jednalo se celkem o pět otvíracích článků – dva byly o hudební akci na začátku školního roku Gaudeamus Igitur (autorem Tomáš Chochole – redaktor zaměřený na rubriku hudby), jeden o opravách ve Státní vědecké knihovně (autorem Markéta Čekanová – redaktorka zaměřená na oblast kultury), jeden o výstavě absolventských prací (autorem opět Markéta Čekanová) a poslední zaměřený na výměnné studijní pobyty v Regensburgu (autorem Daniel Steffen – student z Německa, který byl v redakci na tříměsíční stáži). Během působení Evy Barborkové vyšlo na univerzitní stránce 34 otvíracích textů, z nichž 26 jich napsala přímo ona. Čtyři texty jsem napsala já (Barbora Němcová), tři Markéta Sanalla a jeden výše zmíněný Tomáš Chochole. 7

Citovaný na straně 65 Citovaný na straně 59 9 Citovaný na straně 66 10 Citovaný na straně 63 11 Citovaný na straně 55 12 Informace aktuální k 17. 5. 2008 8

13

Každá ze tří redaktorek ze zaměřila na jiná témata, Eva Barborková psala nejvíce o dění na univerzitě a technických a přírodovědných fakultách. Graf č. 3 – Témata otvíracích textů Eva Barborkové: Témata otv íracích te xtů - Ev a Barborkov á

Dění na univerzitě

12%

12%

37%

Dění na technických a přírodovědných fakultách Dění na hum anitních fakultách

4%

Servis pro s tudenty Zajím avos ti ze s tudents kého života

35%

N = 26

Během mého působení (Barbora Němcová) vyšlo na univerzitní straně 36 otvíracích textů, já jsem jich napsala 29. Dalších pět napsala Markéta Sanalla, jeden Markéta Čekanová, jeden Tomáš Chochole. Nejčastěji jsem psala články o univerzitě, stejnou měrou jsem se věnovala dění na fakultách technického a přírodovědného zaměření a fakultách humanitních. Graf č. 4 – Témata otvíracích textů Barbory Němcové: Témata otvíracích textů - Barbora Němcová

3%

Dění na univerzitě

14%

41%

Dění na technických a přírodovědných fakultách Dění na humanitních fakultách

21% Servis pro studenty Zajímavosti ze studentského života 21%

N = 29

14

Během doby, kdy má starost rubriku Markéta Sanalla, vyšlo na stránce 13 otvíracích textů13, z nichž jeden napsala Markéta Čekanová, druhý Daniel Steffen, ona sama jich napsala 11. Nejčastěji psala o zajímavostech ze studentského života, o dění na univerzitě a na technických a přírodovědných fakultách. Servisní článek zatím nenapsala žádný14. Graf č. 5 – Témata otvíracích textů Markéty Sanalla: Témata otvíracích textů - Markéta Sanalla

Dění na univerzitě 27% Dění na technických a přírodovědných fakultách

37%

Dění na humanitních fakultách Servis pro studenty 0% 9%

27%

Zajímavosti ze studentského života

N = 11

13

Informace aktuální k 17. 5. 2008 Tento fakt může být ovlivněn dobou, jakou má stranu na starost, zatím se jedná o méně než polovinu množství předcházejících dvou redaktorek. 14

15

3 HISTORIE VYSOKOŠKOLSKÉ VÝUKY V PLZNI Historie vysokoškolského vzdělávání sahá v Plzni až do první poloviny dvacátého století. Nachází se zde Západočeská univerzita v Plzni (ZČU), která má v současné době sedm fakult: •

Fakulta aplikovaných věd

•

Fakulta elektrotechnická

•

Fakulta strojní

•

Fakulta ekonomická

•

Fakulta pedagogická

•

Fakulta filozofická

•

Fakulta právnická

Sídlí zde také Lékařská fakulta v Plzni Univerzity Karlovy.

3.1

LÉKAŘSKÁ FAKULTA UNIVERZITY KARLOVY V PLZNI

Univerzita Karlova patří mezi nejstarší univerzity ve střední Evropě, byla založena v Praze v roce 1348. Nyní má šestnáct fakult, z nichž pět je lékařských. Jedna z nich sídlí v Plzni. Lékařská fakulta v Plzni byla založena na podzim 1945. „Fakulta byla na počátku ustavena jako pobočka pražské lékařské fakulty.” (Lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Plzni 2005: 5) „Na plzeňské lékařské fakultě vystudovalo od jejího založení 6745 lékařů působících v celé republice i v zahraničí a 255 absolventů bakalářského studia.“ (Lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Plzni 2005: 11) Na fakultě jsou dva hlavní studijní obory, všeobecné lékařství a stomatologie, a dva bakalářské obory, ošetřovatelství a zdravotně sociální a geriatrická péče. „V akademickém roce 2004/2005 studuje na naší fakultě celkem 1497 studentů, z toho 1165 všeobecné lékařství, 200 stomatologii a zubní lékařství, 116 bakalářský studijní program ošetřovatelství a 16 bakalářský studijní program zdravotně sociální a geriatrická péče.“ (Lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Plzni 2005: 11)

16

3.2

ZÁPADOČESKÁ UNIVERZITA V PLZNI

Jako první zde byla v roce 1948 otevřena Fakulta pedagogická v Plzni, která byla zpočátku pobočkou Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 1953 působila jako samostatná Vyšší pedagogická škola, později jako Pedagogický institut a od roku 1964 byla samostatnou Pedagogickou fakultou. V roce 1949 se v Plzni otevřela Vysoká škola strojní a elektrotechnická, která byla zprvu součástí Českého vysokého učení technického v Praze. V roce 1953 získala nezávislé postavení a začala se rychle rozvíjet. V roce 1960 byla rozdělena na dvě fakulty – strojní a elektrotechnickou. Další dvě nové fakulty – aplikovaných věd a ekonomická – vznikly v polovině roku 1990. (Západočeská univerzita 2001) „Západočeská univerzita vznikla na základě zákona ČNR č. 314/91 Sb. ze dne 9. 8. 1991 sloučením Vysoké fakulty strojní a elektrotechnické a Pedagogické fakulty. V době

svého

vzniku

měla

pět

fakult

(aplikovaných

věd,

ekonomickou,

elektrotechnickou, pedagogickou, strojní) se 4 200 studenty. K zakládajícím fakultám připojila v roce 1993 Fakultu právnickou a v roce 1999 Fakultu humanitních studií.“ (Západočeská univerzita 2001: 2) V roce 1999 se název mění na Západočeskou univerzitu v Plzni. Ve stejném roce vzniká Fakulta humanitních studií, která byla

3. ledna 2005 přejmenována na

Fakultu filozofickou. V roce 2004 byl otevřen Ústav umění a designu, který má do budoucna ambici stát se osmou fakultou univerzity. Tento ústav vznikal zhruba dva roky. Práce na budování ústavu započaly v lednu 2002, kdy byl zřízen na úrovni katedry na Fakultě pedagogické.

Na Západočeské univerzitě v Plzni studuje 17 tisíc studentů. Primárně je určena lidem z regionu, studují zde ale lidé z celé republiky, i ze zahraničí. Univerzita je schopna poskytnout vzdělání ve většině hlavních vzdělávacích oborů. V akademickém roce 2007/2008 se studentům otevřelo několik nových oborů, za nejdůležitější je považováno stavitelství. „Poprvé se začíná učit na Fakultě aplikovaných věd. Zatím pouze jako specializace jiného oboru, ale do budoucna bychom je rádi akreditovali jako samostatný obor. Již delší dobu jsme chtěli rozšířit

17

spektrum nabízených oborů. Uvažovali jsme ještě o (otevření oboru) chemii, o ni ale není v současné době dostatek zájemců. Západočeská univerzita, která má více než sedmnáct tisíc studentů, je výjimečná tím, že má velmi široký záběr oborů. Jsou zde jednak inženýrské obory, další jsou na pomezí přírodních věd, máme i fakulty humanitní a umělecké.” (Průša 2007, osobní sdělení15)

15

Němcová 2007r.

18

4 ZPRAVODAJSTVÍ Univerzitní strana je zpravodajsky orientovaná, nejdřív se tedy zaměříme na charakteristiky zpravodajství jako takového, na jednotlivé zpravodajské žánry, na faktory, které vznik zpravodajství ovlivňují a na zásady, kterými by se novináři měli řídit. Ne všechny události se stanou zprávami, v této kapitole budou tedy představeny i faktory, které ovlivňují výběr zprávy, i vlastnosti, které zvyšují šanci, aby se událost stala novinovou zprávou. Důraz je kladen také na popsání zásad, kterými by se novináři měli při psaní svých textů řídit.

4.1

ZPRAVODAJSTVÍ – VÝROBA ZPRÁV

„Zpráva a celé zpravodajství jsou pro noviny tou nejzákladnější a nejdůležitější součástí. Na nich noviny stojí a s nimi také padají. Aby si čtenář koupil noviny … každý den, tak musí být s aktuálním zpravodajstvím spokojen. Musí vědět, že mu nabízíme dobré zboží …, jež má pro něj význam a užitek. Dobře napsaná a zajímavá zpráva, která každému umožní lepší orientaci v tom, co se kolem něj děje, je největším pokladem novin.“ (Mafra 2006: 23) Jednou ze základních funkcí žurnalistiky je informování. Lidé od médií čekají, že jim budou přinášet informace, které potřebují v běžném životě a které jim budou pomáhat. Zpravodajství je podle Trampoty (2006) „nabízení informací (tzv. zpráv) o rozmanitých událostech, které by mohly být pro příjemce důležité, užitečné – nebo alespoň zajímavé. Právě pro svou předpokládanou důležitost či užitečnost jsou zprávy považovány za významný atribut médií, dokonce někdy za jednu ze společenských 'funkcí' komunikace.“ (Trampota 2006: 23-24)

Za novinovou zprávu považujeme „informace o události nebo jevu, který se stal nebo nestal, stane nebo nestane, odpovídá na základní otázky kdo, co, kde, kdy, rozšířená zpráva na jak a proč. Zpráva zachovává věcnost, přesnost, úplnost, spolehlivost, 19

včasnost a citovou neutrálnost. .... Zpráva je historicky nejstarší žurnalistický útvar, od vynálezu knihtisku tvoří základní složku novin a je také základním stavebním kamenem každého zpravodajství v jakémkoli médiu“ (Osvaldová, Halada 2002: 215). Zprávy se od sebe liší, ať už se jedná o formu zpracování, jejich rozsah, styl, ale i jejich srozumitelnost nebo komplexnost. Zpráva by měla v ideálním případě odpovědět na všechny otázky, které čtenáře při čtení napadnou. (Mafra 2006). Ve zpravodajství vyjadřuje novinář svoje stanovisko nebo postoj tím, že aktuální událost, myšlenku, jev nebo fakt zpracuje zpravidla jednoduchými vyjadřovacími prostředky bez komentování a současně je věcně, stručně a srozumitelně představuje veřejnosti.“ (Jacz 1982: 445, in Tušer 1999: 87)

Zpráva se dále člení podle svého rozsahu. Nejčastějším rozdělením je: •

denní zpráva (denička, noticka, lokálka)

•

rozšířená zpráva (tzv. jednosloupek)

•

skládaná zpráva

•

fleš

Jednosloupek je redakční název pro rozšířenou zprávu, která odpovídající kromě čtyř základních otázek také na otázky jak a proč. „Jednosloupek je pojmenování pomocné, v redakčním slovníku existují také dvojsloupky a trojsloupky. Taková zpráva má pak vlastní titulek a zpravidla i domicil, bývá zalamována samostatně. Je to nejběžněji užívaná podoba informace, která tvoří páteř zpravodajských stran novin a časopisů.“ (Lábová, Osvaldová 2001: 27) Témata rozšířených zpráv jsou víceméně neomezená – může jimi být zahraniční a domácí politika, ekonomika, školství, kultura, sport, regionální informace. Tento typ zpráv může vytvořit jeden autor, nebo může vzniknout skládáním několika textů. Výsledkem je poté zpráva skládaná, která shrnuje několik informací k jednomu tématu. Ty se editorovi mohou sejít buď od agentur nebo od různých zpravodajů. Jedná se zpravidla o události, které jsou složitější na zpracování nebo kdy je třeba poskytnout informace z několika různých míst. Takovým příkladem mohou být

20

například přírodní pohromy, kdy je žádoucí, aby redaktoři informovali o situaci v různých oblastech. „Místo publikování několika různých zpráv je vytvořen souborný text a opatřen společným titulkem a mezititulky, doplněn obrázkem, grafem nebo fotografií. Skládanou zprávu lze také vytvořit záměrně na objednávku.“ (Lábová, Osvaldová 2001: 29)

Nyní se více zaměříme na žurnalistické útvary profil a otvírací text, které jsou hlavními pilíři univerzitní strany.

4.1.1 Otvírací text Podle Osvaldové a Halady (2002) je otvírací text neboli otvírák „neterminologické označení textu zalomeného v horní části první stránky novin nebo jakékoli další strany; toto místo je považováno za prestižní, neboť jako první přitahuje pozornost čtenářů; také první příspěvek zpravodajské relace v rozhlase nebo televizi.“ (Osvaldová, Halada, 2002: 123) „Otvírák je hlavní článek na první stránce.“ (Pape, Featherstone 2005: 204) Nejčastěji se v otvíráku objevují tzv. hard news, volně přeloženo jako závažné zpravodajství. Zpravidla začíná těmi nejzávažnějšími detaily, postupně informace ztrácejí na významu. Žádoucí je v textu popsané pozadí událostí; popis, analýza, komentáře a subjektivní informace jsou na škodu. „Hard news mají v novinách nejvyšší status a zpravidla plní přední stránky.“ (Keeble 2001: 95) Pro čtenáře jsou nejzajímavější odpovědi na otázky „kdo“ a „co“, na které zpravidla autor odpovídá již v první větě. Zprávy jsou zakotvené v čase, čím aktuálnější jsou, tím je to lepší. Proto je odpověď na otázku „kdy“ důležitá a často se uvádí již v perexu. V úvodu ale stačí přibližné určení, není třeba udávat přesný čas. „Čím žhavější novinka, tím lépe se prodává.“ (Keeble 2001: 99) Případ univerzitní strany je tedy z tohoto hlediska velmi specifický, strana vychází pouze jednou týdně, zatímco zbytek novin každý den. Opravdu žhavé novinky se tedy neobjevují na univerzitní straně, ale na zpravodajských stranách. Více se tomuto tématu věnuje kapitola kritická reflexe.

21

Zpravodajství je základní částí novin, bez něj by se noviny neobešly. Mezi novináři je ale častěji za prestižnější považováno psaní publicistických textů, kde novinář může naplno rozvinout svou kreativitu. Zatímco zpravodajství nesmí obsahovat názory a osobní připomínky autora, v publicistice je to naopak žádoucí. I když zpravodajské texty psané různými autory se od sebe odlišují, novinář nemá možnost naplno předvést své schopnosti. Mnozí novináři toto považují za výhodu, jiným to naopak přijde omezující.

Při psaní novinových textů se nejčastěji využívá konceptu obrácené pyramidy. Na začátku se nachází nejdůležitější informace, nejméně důležité, často definované jako pozadí, jsou uvedené na konci textu. Perex shrnuje hlavní myšlenku textu, další odstavce dávají postupně další extra informace, závěrečné odstavce přináší méně důležité informace. Obecně platí, že pokud by se takový text krátil, postupovalo by krácení od závěrečných odstavců a po jejich vynechání by neměl být pozměněn smysl článku. Otvírák čerpá z několika různých zdrojů a dává v rámci možností prostor všem stranám, kterých se problém týká. Text bývá zpravidla kvůli svému rozsahu opatřen mezititulky, dalšími možnostmi jsou vkládané grafy, tabulky, případně důležité citáty použitých zdrojů. Tyto nástroje umožňují čtenářům snadnější orientaci v textu a snadnější „konzumaci“ textu. Pokud je to možné, opatřuje se text také fotografií. Pokud není k dispozici aktuální fotografie k danému tématu, ilustrační fotografie se u otvíráku nevyužívají a text zůstává bez ilustrace. Při psaní otvíráku by se podle Gibbse a Warhovera (2002) mělo dbát na následující pravidla: •

„Vyhněte se začínání článku otázkami, citacemi a klišé

•

Používejte jednoduchý jazyk

•

Používejte jednoduchou interpunkci

•

Očekávejte, že budete mít limit na délku článku

•

Přeneste se přes názor, že každý článek musí mít jasný závěr

22

•

Zvykněte si na to, že musíte dodržet uzávěrky“ (Gibbs, Warhover 2002: 63)

Tyto rady jsou určené novinářům a jejich cílem je usnadnit jim psaní. Zároveň ale musí novináři dodržovat určitá kritéria, která zaručují objektivitu článků. Jim a zpravodajským hodnotám se věnují další kapitoly této práce.

4.1.2 Profil Druhým stavebním kamenem univerzitní strany je profil úspěšného absolventa. Profil, původem z francouzského profile = profil, obecně průřez, obrys, pohled ze strany, charakter. „V žurnalistické praxi je obecně vnímán jako portrét, praxe tiskových agentur zná nejen profil osobnosti, ale i událostí. V obou případech jde o faktograficky nasycené, ale čtivé zpravodajské texty, které v souhrnné podobě přibližují kariéru např. politika, jeho aktivity a genezi aktuální události. Na rozdíl od klasického životopisu se profil neomezuje na suchá biografická fakta zveřejňovaná v případě oficiálních příležitostí (jako je například jmenování či uvedení do funkce), ale používá se vždy, když politik, umělec, sportovec či mediálně sledovaná osobnost ocitne v centru pozornosti.“ (Osvaldová, Halada 2002: 140) Profil vykresluje portrét člověka slovy a manifestuje zájem médií o lidi a osoby. „‘People is news‘ (lidé jsou zprávy, nebo také zprávy jsou o lidech), říkají Američané. V médiích se skutečně skoro všechno točí kolem osobností.“ (Ruß-Mohl, Bakičová, 2005: 64) Profil nemusí představovat pouze osoby, může zobrazovat například také organizace, instituce nebo školy. Profily osob jsou ale nejčastější. Tento útvar má velmi blízko k portrétu, který představuje „zevrubné publicistické hodnocení obecně známé osobnosti, které soustřeďuje všechna důležitá fakta a události života portrétovaného. Při portrétu je v popředí snaha o objektivní hodnocení, analýzu tvůrčí činnosti a pohled na portrétovaného jako na celek.“ (Osvaldová, Halada 2002: 136) Existuje mnoho typů profilu, není zde ani standardní formát. Nejčastěji se píše o slavných osobách, ať už v jakémkoliv odvětví. Může se jednat o hvězdy showbyznysu, majitele firem nebo vysoké politické představitele. Škála je zde

23

opravdu široká. O osobě se ale může psát i kvůli nějakému neobvyklému aspektu v jejím životě. Existuje celá řada speciálních profilů, které představují osoby z nějakého specifického pohledu. (Keeble 2001)

Profily jsou podle Keeblea (2001) v médiích velmi oblíbené, protože uspokojují celou řadu zájmů: •

Mezi čtenáři dosahují profily značné oblíbenosti, uspokojují lidskou zvědavost o druhé. Čtenáře zajímá lidský příběh, jak se známá osobnost stala slavnou, jaký žije život, jak překážky musela překonat. Pomocí profilu se dostanou do soukromí druhých.

•

Pro novináře je psaní profilů zábavné a představuje výzvu. Často také může pomoci navázat kontakt s užitečným zdrojem informací.

•

I pro editory mají profily své výhody. Zpravidla vychází pravidelně, v podobě nějakého seriálu, což garantuje zaplněný prostor v novinách každý týden. To se líbí také čtenářům, je zde zajištěna kontinuita, stabilita a řád. Profily se objevují na stejném místě v pravidelných intervalech, což usnadňuje čtení.

•

Pro vydavatele je důležitý komerční aspekt profilů. V porovnání s investigativní žurnalistikou jsou výdaje mnohem nižší. Napsat profil trvá méně času, tato práce je snadnější a pro novináře méně namáhavá.

•

Profilované osobnosti se mohou stát známé (případně známější), článek v novinách jim může pomoci zpropagovat své odvětví nebo firmu. (Keeble 2001)

„Pro mě jsou (na univerzitní stránce) jednoznačně nejzajímavější profily úspěšných absolventů. Je to zajímavé, lidi to čtou,…. Je v tom příběh. … I když je možné, že ty nejlepší už jsme vyčerpali a nyní se hledají hůř.“ (Polívka 2008, osobní sdělení) Profil má ale také negativní stránky. Tím, že se zpravidla vyskytují na stránce pravidelně, mohou být místy až monotónní. Jejich struktura je velmi podobná, otázky, které novinář profilovanému klade, se zpravidla příliš neliší, a o různých osobnostech se tak čtenář dozví zpravidla stejné informace. Ne vždy jsou osoby ochotné o sobě mluvit. V případě dlouhodobé rubriky profilů může být po nějaké době problém s hledáním dalších osob. Osoby, jejichž profil se 24

dostane do rubriky až po delší době, už nemusí být tak zajímavé jako ty, které byly publikovány na začátku rubriky.

Novinář by si měl být v každém případě vědom, jaký typ profilu má vytvořit a na jaké aspekty se má zaměřit. Od toho se odvíjí také typ otázek, které portrétovanému klade. Velkou výhodou je, pokud si novinář nastuduje před rozhovorem informace o osobě a jejím poli působení. „Čím více informací ... si novinář do interview přinese, tím větší získá respekt a tím spíše se osoby otevřou.“ (Keeble 2001: 209-210) Pokud se profil týká známé osoby, měl by si novinář předem nastudovat informace o této osobě. „Velmi odlišné je to, pokud se jedná o osobu neznámou. Novinář potřebuje vyjádřit zájem o jejich obor.“ (Keeble 2001: 210) Profil má odlišnou strukturu než hlavní zpravodajství. Zatímco zprávy začínají nějakým nejdůležitějším aspektem textu, může se jednat o úplnou novinku nebo posun ve vývoji zprávy, u profilu může text začínat nějakou zajímavou nebo neobvyklou událostí v minulosti. Text může začínat také citací, což zpravodajské texty činí minimálně. Výjimečně se stane, že by profil začínal okamžikem narození. „Může se ale stát, že na začátku se zdůrazní nějaký speciálně zajímavý aspekt o osobě, v hlavní části textu se pokračuje v chronologickém sledu a nakonec se vrátí k hlavnímu tématu.“ (Keeble 2001: 212) V profilech se hodně využívá přímých řečí, protože jazyk profilovaného je v tomto případě velmi důležitý. Pokud by profil využíval pouze nepřímých citací, nebyl by pro čtenáře tak zajímavý. V některých případech mohou profily využívat i citací osob blízkých profilovanému. Mohou mluvit o jeho osobnosti, práci nebo zájmech. „Noviny často shrnují biografické údaje stručně v tabulce, která text doprovází, a v textu je tak více prostoru pro aktuální věci. Tyto tabulky také dělají stránku textově a vizuálně zajímavější.“ (Keeble 2001: 213)

Profil vychází z rozhovoru s jedním člověkem. Na univerzitní straně se jedná o úspěšného absolventa. Přibližuje především jeho profesní život, studium a plány do budoucna. Text je doplněn portrétovou fotografií absolventa a boxem shrnujícím nejdůležitější informace o jedinci.

25

4.2

ZPRAVODAJSKÉ HODNOTY

O tom, zda bude událost do zpravodajství zařazena, rozhoduje její charakter. Na to, aby se událost do zpravodajství dostala, musí splňovat některé kritéria. „Zprávy jsou všechno, co zajímá velkou část populace a co se dosud nestalo předmětem jejich zájmu.“ (Dana, in McKane 2006: 1) Kritéria, podle nichž se zprávy vybírají, se nazývají zpravodajské hodnoty. Ty dávají novinářům a editorům soubor pravidel, „podle kterých mají pracovat, plánovat a tvořit obsah publikací a vysílání. V nejčistším smyslu je všechno, co se na světě stane, je nová událost a někdo někde se o tuto záležitost bude v jisté míře zajímat“ (Brighton, Foy 2007: 1) Právě obsah zpravodajských hodnot dělá podle Brightona a Foye (2007) z nové události událost novinovou. Podle Jiráka a Köpplové (2003) má zpravodajství „velmi stabilní a předvídatelný charakter – výběr, zařazení a zpracování zpráv se děje podle zažitých a opakujících se kritérií, „zpravodajských hodnot“ či „zpravodajských faktorů“. Zpravodajskými hodnotami se rozumí všechny faktory, jež v daném období a daném sociálním a kulturním prostředí rozhodují o zařazení zprávy do zpravodajství a způsobu jejího zpracování, tedy o tom, že nějaké téma či nějaká událost překročí „práh pozornosti“ médií.“ (Jirák, Köpplová 2003: 77) Termín „zpravodajská/é hodnoty“ pochází z anglického news value. Definovány jsou jako „všechny znaky, které rozhodují o zařazení zprávy do zpravodajství; vlastnosti extramediální události, které určují pravděpodobnost toho, zda událost projde branou médií a bude převedena na zprávu a dále jako taková mediována.“ (Reifová 2004: 76)

Tento pojem použil jako první v roce 1922 Walter Lippmann, který mezi tyto hodnoty řadil jednoznačnost události, překvapení, prostorovou blízkost, osobní zaujetí a konflikt. (Reifová 2004) „Einar Östgaard si dal za úkol identifikovat nejdůležitější faktory, které určují výběr a další zpracování, případně vyloučení zpráv. Jeho teoretické práce dále rozpracovali především Johan Galtung a Maria Holmboe Rugeová. Vytvořili seznam dvanácti

26

faktorů, které rozhodují o tom, zda budou události definovány jako zprávy, a tím také médii zohledněny. Winfried Schulz pak v polovině sedmdesátých let systematizoval tyto faktory do šesti „faktorových dimenzí“. Platí ještě dnes, i když se váha jednotlivých faktorů změnila a přibyl k nim ještě faktor sedmý: možnost obrazové prezentace – použitelnost obrazů.“ (Ruß-Mohl, Bakičová 2005: 99) Mezi těchto šest dimenzí se řadí čas, blízkost, status, dynamika, valence a identifikace. Řada autorů člení zpravodajské hodnoty odlišným způsobem. Podle Brightona a Foye (2007) existují tři hlavní způsoby definování zpravodajských hodnot. „První definuje zprávy z perspektivy novinářů a snaží se izolovat charakteristiky události, které ji mohou definovat jako dostatečně zajímavé pro noviny. Druhý přístup využívá širšího přístupu – do hodnot zapracovává oblasti jako ideologie, kulturní podmínky, technologická determinace a další.“ (Brighton, Foy 2007: 7) Třetí přístup je podle obou důležitý kvůli změně povahy médií a vztahu mezi poskytovateli a čtenáři novin. Burns (2002) definuje zpravodajské hodnoty jako „témata, o nichž se ví, že zaujmou publikum sdělovacích prostředků. Většinou se má za to, že lidé na celém světě se více zajímají o věci, které se jich přímo dotýkají. Právě proto je smrt pěti lidí v obci pro obec zpravodajsky zajímavější než smrt pěti set lidí ve vzdálené cizí zemi. Stejně silná hodnota je připisována informacím, které by se publika mohly přímo dotýkat v budoucnosti, a informacím o věcech, jež by mohly případně způsobit škodu. Základní zpravodajské hodnoty jsou: dopad, časový rozměr, blízkost, konflikt, naléhavost, novost, relativita.“ (Burns 2002: 63) Reifová (2004) dělí zpravodajské hodnoty do dvou skupin: na hodnoty obecné, které zahrnují vlastnosti vyhledávaných, zpracovávaných či vybíraných událostí (faktory sociokulturní a organizační) a na hodnoty zpracovatelské, které znamenají možnosti dalšího ztvárnění. „Zpravodajské hodnoty jsou faktory, díky nimž může určitá událost překročit práh pozornosti médií a stát se předmětem zpravodajství. Práh pozornosti může

být

překročen

jak

díky

hodnotám

obecným,

tak

díky

hodnotám

zpracovatelským.“ (Reifová 2004: 77)

Mladá fronta DNES se při rozhodování o zařazení zprávy řídí tzv. Desaterem horkých novin. Novináři by si měli před zpracováním události položit tyto otázky a

27

podle nich vyhodnotit, zda stojí za to zprávu zpracovat. A pokud ano, jakým způsobem. Novináři by se měli ptát, jestli: •

Je událost žhavá a zajímá čtenáře. Důraz je kladen na novost a aktuálnost.

•

Zpráva přináší původní informace a jestli ji MF DNES přináší jako první.

•

Je téma zpracované na 100 procent. Důležité je, zda novinář byl na místě, k tématu má všechny informace a dokáže dopovědět na všechny otázky.

•

Máme k tématu fotky nebo jiné grafické prvky.

•

Dokáže titulek překvapit a nalákat čtenáře.

•

Jde článek k podstatě věci. To znamená, že zpráva by měla kromě samotného popisu události vysvětlit veškeré souvislosti a dopady.

•

Je článek o lidech.

•

Je zpráva napsaná srozumitelně a neobsahuje zbytečné množství cizích výrazů.

•

Je zpráva napínavá a čte se jedním dechem.

•

Je vidět, že je článek „bomba“. Důležité je seřadit články podle žhavosti a dát je na správné místo. Zapomenout se nesmí ani atraktivní zalomení strany, které čtenáře láká k přečtení. (Mafra 2006)

Ne vždy se ale podaří dodržet veškeré zásady tohoto desatera. Můžeme si to ukázat na příkladu univerzitní strany. Již první pravidlo se nedaří vždy dodržet, strana vychází pouze jednou týdně a je z tohoto pohledu limitována. Je třeba vždy dobře zvážit, zda s informací můžeme počkat až na univerzitní stranu nebo je třeba zveřejnit zprávu co nejdříve. Ani čtvrtou zásadu se nepodaří vždy naplnit. K otvíracímu textu na univerzitní straně nemusí být za každou cenu fotografie. Na straně musí být alespoň jedna aktuální fotografie, ilustrační fotografie se zde nevyužívají. Pokud tedy není fotografie k tématu otvíracího textu, nevadí to. Grafy nebo jiné tabulky jsou ale vždy vítané. Pokud nejsou k dispozici údaje, které by se takto daly zpracovat, využívá se alespoň mezititulků nebo boxů, které obsahují nějakou přímou řeč z textu.

28

Sporné je také, zda se dají splnit zásady 9 a 10. Napínavá zpráva z oblasti školství se vytvořit samozřejmě dá, možné to ale není pokaždé. Napsat napínavý text o tom, že studenti si mohou vybrat mezi kolejemi a privátem, není reálné. S tím souvisí i poslední zásada. Pokud se jedná o opravdovou „bombu“, zpravidla se na stranu univerzitní nedostane. Důvodem je nutnost okamžitého zařazení, skončí tedy spíše na zpravodajských stranách. Příkladem zde může být kauza prorektora Budila16, o které se psalo většinou na zpravodajských stranách. Pokud se nějaká důležitá událost odehraje v den vydání univerzitní strany, začíná text na titulní straně a na univerzitní straně pokračuje. Články se ale na univerzitní straně opravdu seřazují podle své důležitosti, nejzajímavější téma se stane otvíracím textem.

4.3

GATEKEEPING

To, které události se stanou zprávou, ovlivňuje kromě charakteru události i mnoho dalších faktorů. S velkou nadsázkou můžeme tento výběr charakterizovat takto: „O 99 % událostí na této planetě se čtenář novin nedozví nic, protože se o nich nic nedozví ani tisk,“ píše Manfred Steffen, bývalý redaktor německé agentury dpa, a pokračuje: „…ale jako by to nebylo dost, 99 % procent zpráv, o kterých se tisk přece jenom dozví, se k očích čtenáře nedostane, jsou totiž „nemravně“ roztříděny a poté svěřeny odpadkovému koši, a to proto, že jsou na základě vládnoucích představ shledány příliš nedůležitými, neúplnými či polemickými.“ (Ruß-Mohl, Bakičová 2005: 97) Produkce zpráv je těsně spojena s osobou zpravodaje, redaktora či editora, kteří rozhodnou o tom, zda se zpráva zpracuje. Mladá fronta vybírá články v závislosti na tom, jak jsou zajímavé pro čtenáře. „Musíme správně odhadnout, jak jsou zprávy relevantní pro ně (čtenáře), jak se jich týkají a jak jim rozumějí. Jestliže jim neporozumí, jestliže se jich netýkají, mají nižší relevanci. Relevantní je v novinách to, 16

Kanadský profesor David Scheffel obvinil v dubnu 2007 prorektora Západočeské univerzity v Plzni Ivo Budila z toho, že převzal některé pasáže z jeho knihy, aniž je označil za převzaté. Rektor Josef Průša kvůli tomuto případu zřídit Etický panel Západočeské univerzity. Členové této komise, vědci z plzeňské univerzity i z jiných tuzemských vysokých škol, dospěli k závěru, že prorektor od jiných vědců neopisoval. Připustili ovšem, že v některých Budilových publikacích se vyskytují závažná pochybení. Zhruba měsíc po tomto závěru opustil Ivo Budil místo prorektora na vlastní žádost. Jako důvod uvedl, že chce více působit na své domovské fakultě, Filozofické fakultě ZČU.

29

co čtenář ve shodě s naším záměrem posoudí jako důležité a (či) zajímavé.“ (Mafra 2001: 8) Obecně platí, že čtenáře více zajímá, co je jim blízké, dotýká se nějakým způsobem jejich života a co je zaujme svoji praktičností či zábavností. Mafra se snaží na prvním místě uspokojit zájem většiny čtenářů a přizpůsobuje tomu svou práci. Událost má šanci se dostat do novin, pokud zaujme řádově desetitisíce čtenářů. Pokud ne, stane se buď krátkou zprávu, nebo se zprávou nestane vůbec. (Mafra 2006).

Historie pojmu gatekeeping sahá až do poloviny dvacátého století, kdy americký sociolog David M. White zkoumal, jak výběr událostí do zpráv probíhá a podle čeho se novináři rozhodují. Jako první zavedl obrazného pojmenování gatekeeping (hlídání brány) a gatekeeper (vrátný). White vycházel ze skutečnosti, že „novináři se při výkonu své profese setkávají s ohromným množstvím potenciálních zpráv, z nichž jen omezené množství mohou využít v obsahu svého média.“ (Trampota 2006: 38) White rozdělil důvody k odmítnutí zprávy do dvou kategorií. Obsahové důvody znamenaly, že událost nestála za zveřejnění, nejčastějším důvodem byla nezajímavost zprávy. Organizační důvody spočívaly zpravidla v nedostatku místa, objevovaly se ale i důvody jiné. „Všechny tematické kategorie zpráv měly stejnou šanci dostat se do obsahu novin. Zcela nejsnadnější průchod informační branou měly takzvané lidsky jímavé příběhy (human interest stories) a politické zprávy. Celkově editor využil přibližně jednu desetinu příchozích agenturních zpráv.“ (Trampota 2006: 39) Procesu gatekeepingu se věnovalo několik dalších studií, nejkomplexněji pojatou studii vypracovala zřejmě Pamela Shoemakerová. Podle ní se týká gatekeeping každého komunikátora, který se účastní komunikačního procesu, i na interpersonální úrovni. „Proces komunikace … spolu nezbytně nese neustálý výběr, co bude sděleno a co nikoliv. Ani ve zpravodajství tak gatekeeping nemusí znamenat jen výběr zpráv, ale každé přetváření události ve zprávu. Ten, kdo událost zpracovává, si všímá určitých detailů (informací) a jiné naopak opomíjí.“ (Trampota 2006: 41)

Ruß-Mohl (2005) definuje kritéria gatekeepingu takto:

30

•

„Částečně je výběr skutečně závislý na subjektivních osobních zkušenostech, postojích a očekáváních jednotlivých novinářů – včetně oblíbenosti a vrtochů, jako může být například odpor jednoho redaktora k číslům, druhého k papeži a třetího k straně zelených

•

Výběr spoluurčují také organizační a technické podmínky redakce a nakladatelství, jako například časový stres nebo stránkový rozsah

•

Výsledek výběru a zpracování zpráv je v redakcích předurčen tím, kdo zprávy posílá, tedy výběrem zpravodajských agentur, redaktoři se pak vůči přicházejícímu zpravodajskému materiálu chovají spíše pasivně

•

Důležitým kritériem výběru je redakční linie, která je buď dána formálně vydavatelem a šéfredaktorem, nebo je neformálně určována mezi kolegy. Často se tedy výběr orientuje spíše na očekávání kolegů a představených než na potřeby publika. O těch totiž redaktoři mají jen neúplnou představu, která se často nezakládá ani na skutečnosti.“ (Ruß-Mohl, Bakičová 2005: 98)

Kunczik (1995) považuje za jednu z hlavních hodnot, která chování gatekeepera ovlivňuje velikost novin a jejich periodicitu. „Jedním z nejdůležitějších faktorů v procesu selekce není hodnocení zpráv, ale tlak na to, že noviny musí vyjít. Masová média jsou formální organizace, které rutinně zpracovávají neočekávané události. Nepřekvapuje proto, že faktory, jako je časová tíseň a nedostatek místa, chování gatekeeperů ovlivňují. Redaktor zpravodajství musí provést jistý výběr bez toho, aby měl všechny informace. Jeho rozhodnutí vychází z jeho zažité všeobecné znalosti o velikosti základního souboru všech – i těch ještě nedošlých – zpráv. Doba příchodu zprávy je rozhodující pro to, zda bude otisknuta, či ne. … Časová tíseň a nedostatek místa jsou rozhodující externí mechanismy selekce, které mohou být případně důležitější než obsahová kritéria.“ (Kunczik 1995: 117)

Mezi lidmi často panuje mylná představa, že jediným, kdo má vliv na to, zda se z události stane zpráva, je samotný redaktor. „Ve skutečnosti žádný gatekeeper nerozhoduje jen na základě svých subjektivních představ. Na rozhodování redaktora má vliv mnoho dalších faktorů: profesní vztahy v rámci mediální organizace, vztahy ke kolegům a nadřízeným. Gatekeeper musí pracovat pod tlakem komunikačních

31

rutin v rámci organizace, která má své priority a je současně ovlivňována tlaky zvenčí.“ (Shoemakerová 1991: 62, in Trampota 2006: 43) Podle Shoemakerové můžeme rozdělit vlivy, které mají vliv na rozhodování o výběru událostí, do několika skupin. Gatekeeping se podle ní odehrává na individuální úrovni, na úrovni mediálních rutin, mediální organizace, extramediální a ideologické úrovni. (Trampota 2006: 45)

Jak již bylo řečeno, pro Mladou fontu DNES je nejdůležitější čtenář. Píše pro něj a chce uspokojit jeho požadavky. Cílem je ale zaujmout širokou vrstvu čtenářů. Pokud by byl článek zajímavý řádově pro stovky lidí, nebude se zpracovávat. Gatekeeping se projevuje při psaní článků na několika úrovních. Když se zaměříme na univerzitní stranu, je nejdůležitějším gatekeeperem redaktor. Jemu přichází veškeré informace o dění na univerzitě, on by měl mít přehled, co se kde děje. Ze všech informací, které dostává, musí vybrat ty nejzajímavější, nejrelevantnější pro čtenáře. Určí, které zprávy se na stránku nedostanou vůbec, které budou zpracovány jako krátké zprávy, které jako normální a která zpráva se stane otvírákem. Oblast školství je ale poněkud specifická a událostí se v ní neděje tolik. Zpravidla tedy není třeba rozhodovat, zda zpráva prostor dostane, ale spíše jak velký prostor dostane. Můžeme říct, že zhruba dvě třetiny událostí z univerzity se do zpráv opravdu dostane. Redaktor má do velké míry také svobodu výběru. Jak již bylo řečeno, zpráv ze školství není mnoho a agenturní zprávy jsou tedy výjimečné. Pokud se v agentuře zpráva objeví, jedná se zpravidla o zprávu, která je hodna zpracování. Pokud se stane, že si jí nevšimne sám redaktor, upozorní na ni šéfredaktor nebo editor. Šéfredaktor také monitoruje ostatní regionální přílohy Mladé fronty DNES i deníky v daném regionu. Pokud mu přijde nějaká zpráva zajímavá a hodna zpracování, redaktora na to upozorní. Takové případ ale nejsou časté, obvykle si všechny zprávy zajišťuje sám redaktor a sám přichází s nápady.

32

4.4

OBJEKTIVITA

Za hlavní kritéria seriózní žurnalistiky jsou považovány především objektivita, vyváženost a nepředpojatost. Tato kritéria považuje za hlavní také společnost Mafra, vydavatel Mladé fronty DNES. Mladá fronta DNES se sama definuje jako nezávislý deník, politická nezávislost pro něj představuje zásadní hodnotu. „Díky silnému a nezávislému vydavatelskému domu se MF DNES nemusí a nesmí přiklánět k žádné politické straně, podnikatelskému subjektu či zájmové skupině. To, co je v novinách, ovlivňuje jen a pouze redakce ve spolupráci s vydavatelstvím.“ (Mafra 2006: 61) „Pravdivé noviny jsou ty, které dávají to, co je důležité , vždy dopředu, nic nezamlčují, nikomu nenaletí, nestraní politikům, firmám, institucím. Pravdivé noviny nemají apriorní předsudky. Usilují o objektivitu a nestrannost.“ (Mafra 2001: 5) Tato kritéria řadí i mezi měřítka, jimiž posuzuje kvalitu zpráv. Zpráva mimo jiného musí být pravdivá, přesná, kompetentní a objektivní. (Mafra 2001)

Denis McQuail (1999) definoval kvalitní zpravodajství těmito zásadami: •

„Média (zvláště tisk a audiovizuální vysílání) by měla poskytovat vyčerpávající zásobu relevantních zpráv a podkladových informací o událostech ve společnosti a okolním světě

•

Informace by měly být objektivní ve smyslu přesnosti, poctivosti, úplnosti, pravdivosti ve vztahu ke skutečnosti, spolehlivosti a oddělování faktů od názorů

•

Informace by měly být vyvážené a nestranné – měly by zprostředkovávat alternativní názory bez senzacechtivosti a předpojatosti“ (McQuail 1999: 175)

Podle McQuaila (1999) by měla média poskytovat informace v přiměřené kvalitě. „Ústředním pojmem ve vztahu ke kvalitě informací je patrně pojem objektivita. …. Hlavními rysy objektivity jsou: osvojení si pozice odstupu a neutrality ve vztahu k předmětu zpravodajství (tedy vylučování subjektivního pohledu či osobního zaujetí); absence stranění (to znamená nestavět se ve sporech na ničí stranu a

33

zdržet se jakékoli předpojatosti); oddanost přesnosti a dalším kritériím pravdivosti (jako jsou relevance a úplnost); absence skrytých motivů nebo služby třetí straně. Proces pozorování a zpravování by tedy neměl být kontaminován subjektivitou a neměl by nijak zasahovat do skutečnosti, o níž informuje.“ (McQuail 1999: 172) Při psaní článků o kontroverzních tématech nebo obviněních „přistoupila většina mediálních organizací na pravidlo dvou zdrojů, které znamená, že informaci musí novinář dostat nezávisle na sobě minimálně … od dvou oddělených zdrojů.“ (Gibbs, Warhover 2002: 54) „Objektivita vyžaduje poctivost a nediskriminační postoj ke zdrojům (informací) i k předmětům zpravodajství – se vším by mělo být nakládáno podle stejných měřítek. A navíc – jsou-li ve hře vzájemně si odporující fakta a jinak jsou všechny okolnosti shodné, měly by být různé úhly pohledu pojímány jako stejně platné a relevantní. Objektivního jednání i prezentace lze v praxi dosáhnout poskytnutím stejného prostoru nebo času různým názorům na fakta či jejich odlišné podoby.“ (McQuail 1999: 173) Využívanými pomůckami při psaní jsou principy férovosti (fairness) a vyváženosti, tedy princip audiatur et altera pars (každá strana má být slyšena). (Ruß-Mohl, Bakičová 2005) Pokud se ve článku píše kriticky o nějaké osobě nebo instituci, musí ji novinář požádat o její stanovisko. „Má na to právo. … Toto právo přestává platit, jestliže se dotyčný prokazatelně vyhýbá odpovědi. Informaci o vyhýbavém postoji je pak třeba do zprávy uvést.“ (Mafra 2006: 26) Naopak pokud se jedná o články, která v sobě nemají žádný rozpor, toto pravidlo se aplikovat nemusí. Samozřejmě vždy je pro text vyjádřením někoho jiného obohacením a mělo by se do textů dostávat do nejčastěji. V případě některých servisních textů to ale nutné opravdu není. Takové texty se ocitly i na univerzitní straně. Zpravidla se jednalo pouze o doplňující zprávy, v několika případech se ale jednalo i o otvírací text. Více se o tom zmiňuje kapitola kritická reflexe.

34

Zpráva nesmí obsahovat vlastní názor a komentář dané události. Pokud se ve zprávě objeví vlastní pohled novináře, jedná se o jiný útvar než o zprávu. Zpráva pouze informuje o události, nijak ji nehodnotí. Od novinářů se očekává, že budou ve zprávách „neviditelní“ – měli by prezentovat faktické informace, aniž by přitáhli pozornost sami v sobě, nedoporučuje se také psaní textů v první osobě. Novináři mohou použít citované názory druhých osob, nikoliv ale své. „Většina mediálních organizací očekává, že se novináři v textech vyhnou prohlášením, které odrážejí jejich vlastní názor. … Místo toho očekávají, že čtenářům předloží fakta a oni sami si z nich vytvoří vlastní závěry a názory.“ (Gibbs, Warhover 2002: 61) Právě kvůli dodržení výše zmíněných zásad se někdy využívá autorizace. „Základní pravidlo MF DNES zní: MF DNES autorizaci rozhovorů či citací sama od sebe nenabízí, ale v některých případech je možná. Obecně slouží k předejití věcných chyb či změněnému významu při zpracování rozhovoru.“ (Mafra 2007: 3) Autorizace slouží pouze ke korekci věcných chyb nebo zkreslení významu při krácení, neslouží v žádném případě k vypouštění celých pasáží. „Zpovídaný nemá v žádném případě právo při autorizaci opravovat otázky autora, nebo je dokonce vyhazovat, na nic takového redakce nepřistupuje.“ (Mafra 2007: 3)

„Významným problémem analýzy mediálních obsahů je zkoumání postojové, resp. ideologické inklinace média, tedy jeho předpojatosti, k předem hotovému postoji (anglicky bias). Předpojatostí se například rozumí opakující se pravidelnost ve zkreslování reality (jdoucí za rámec zkreslení, které vyplývá ze samé podstaty příslušného mediálního produktu, například zpravodajství), negativní zobrazování nejrůznějších menšin, přehlížení či nesprávná interpretace role žen ve společnosti nebo preferování politické strany či směru. Často se také jedná o souvislost mezi politickými postoji novinářů a výběrem zpráv či jejich zpracováním.“ (Jirák, Köpplová 2003: 131)

Objektivní zpravodajství je nezbytné zejména kvůli čtenářům. „Toto jednání (objektivita) pomáhá posilovat důvěru publika v informace a názory, které média nabízejí. Média sama už přicházejí na to, že objektivita zvyšuje cenu jejich produktu 35

– tedy zpráv – na trhu. A protože nároky kladené na objektivitu mají tak širokou platnost, jsou často obsaženy v prohlášeních a dohodách týkajících se předpojatosti neboli nestejnoměrného zacházení. Většina moderních zpravodajských médií si – soudě podle jejich vlastních prohlášení – velmi cení objektivity v nejrůznějších významech slova.“ (McQuail 1999: 173) Podle studie „Examining Our Credibility“ z roku 1999 by jedním z hlavním důvodů, proč lidé ztratili důvěru v média, nedostatek přesnosti. Studie provedla Americká společnost novinových editorů. Ukázalo se, že i nejmenší chyby snížily důvěru v noviny. Dalšími faktory, které snižovaly kredibilitu média, byly podle studie tyto: •

Čtenáři byli přesvědčeni, že novináři nemají dostatečné znalosti

•

Čtenáři myslí, že postoje novinářů ovlivňují to, o čem píší a jakým způsobem

•

Noviny se podle nich snaží prodávat přes psaní senzačních příběhů, které si příliš pozornosti podle čtenářů nezaslouží

•

Čtenáři si myslí, že novináři nekladou dostatečnou váhu na to, aby si ověřili fakta a zároveň nerespektují soukromí osob (Gibbs, Warhover 2002)

Editoři vždy po novinářích vyžadují, aby články byly přesné a kompletní, přednost má ale přesnost. „Vždycky si zkontrolujte citaci, než ji v článku použijete. Buď si tato fakta ověřte, nebo ji raději vynechejte.“ (Gibbs, Warhover 2002: 54)

36

5 SPECIFIKA NOVINÁŘSKÉ PRÁCE Kromě výše zmíněných faktorů ovlivňují tvorbu zpravodajství i další specifické kategorie. Je důležité, pro jaké médium novinář tvoří, jestli se jedná o noviny. Zda jde o deník nebo týdeník s regionální/národní působností. V neposlední řadě ovlivňuje tvorbu i to, jakou rubriku má novinář na starost. Jinak se tvoří zprávy z Parlamentu, jinak ze školství. Důležité také je, v jakém prostředí autor tvoří, jak probíhá spolupráce v redakci, zda jsou na novináře vyvíjeny nějaké tlaky, případně jaké.

5.1

REGIONÁLNÍ ŽURNALISTIKA

Česká média směřují v posledních letech stále k regionalizaci. Celostátní deníky mají v krajích regionální přílohy, které informují pouze o dění v dané oblasti. Lidé mají o zprávy z místa svého bydliště velký zájem, svědčí o tom i obliba Deníků Bohemia a Moravia, které jsou na druhém místě v žebříčku prodaných výtisků17. Podle Osvaldové a Halady (2002) směřuje vývoj českých médií v posledním desetiletí k regionalizaci a posílení místního zpravodajství. Vznikají nové regionální deníky, rozhlasová i televizní studia a celostátní deníky se této konkurenci snaží čelit vydáváním regionálních příloh. Mladá fronta DNES jich má od roku 2002 čtrnáct, svou přílohu má každý region. „Její jednotlivé regionální mutace, připravované v jednom společném centru, obsahují podle místa prodeje lokální informace z politiky, kultury, ekonomiky, sportu a také jsou doplňovány reklamami místních firem.“ (Osvaldová, Halada 2002: 194) Regionální tisk je souhrnné označení periodik, „která se váží k určitému místu, odkud čerpají informace a pro jehož publikum jsou určena. Regionální tisk informuje o událostech, které se v oblasti dějí nebo pro tamní obyvatele mohou mít význam. Regionální redakce pracují v místě, připravují lokální zpravodajství a publicistiku a zároveň též zprostředkují zprávy pro příslušnou redakci, např. v hlavním městě.“ (Osvaldová, Halada 2002: 194)

17

Konkrétní údaje o nákladech a četnosti deníků jsou k dispozici na straně 2

37

Regionální žurnalistika je průřezový resort, nezaměřuje se pouze na jeden výsek skutečnosti, informuje o všech událostech, které se v dané oblasti odehrají. „Obsahuje všechna témata se vztahem k místu nebo regionu, proto se také vyznačuje velkým výběrem témat. … Regionální žurnalistika je velmi důležitá, protože většina lidí chce být dobře informována o dění ve svém nejbližším okolí. V této oblasti lze předpokládat zájem publika o témata, která by jinak nezískala žádnou pozornost. Výzkumy, které se zabývají chováním čtenářů, znovu a znovu potvrzují, že regionální přílohy se těší velkému zájmu publika.“ (Ruß-Mohl, Bakičová 2005: 179) Regionální přílohy mají své zvláštnosti. Je zde patrné mnohem větší propojení s publikem. Jedná se o zprávy, které se čtenářů často přímo dotýkají nebo o nich mají informace i z jiných zdrojů než z médií. To se na celostátní úrovni stává mnohem méně. „(Regionální média) poskytují relativně mnoho místa nebo vysílacího času, ale současně je tu mnohem přímější kontrola ze strany publika. … Chyby novinářů jsou čtenáři, posluchači i diváky nejen dříve a snadněji postřehnuty, ale také tvrději kritizovány a zhodnoceny jako neodpustitelné.“ (Ruß-Mohl, Bakičová 2005: 180) Některé informace, i když jsou primárně důležité pro danou oblast, mohou mít význam i na celostátní úrovni. Není tedy neobvyklé, že novináři regionálních příloh píší kromě článků pro své přílohy i texty do celostátního vydání. Oba texty by měly být odlišné tak, aby se čtenář regionálních příloh nedozvěděl to samé jako v celostátním vydání. Regionální přílohy kladou větší důraz na detaily případů, rozsah bývá zpravidla větší. To samé se ale může odehrát i opačným směrem. Celostátní rozhodnutí bude mít vliv i na regionální úrovni. Příkladem může být například společné rozhodnutí všech univerzit, které ovlivní jejich chod. Zatímco celostátní přílohy tak zpracují text spíše v obecnější rovině, regionální přílohy přinesou informace o konkrétních dopadech v kraji.

38

5.1.1 Rizika regionální žurnalistiky Velkým rizikem při tvorbě regionální žurnalistiky je nedostatek odstupu a nadhledu. „Existuje velké nebezpečí a pokušení, že se místní médium postaví do první řady populistického protestního hnutí proti nějakému nepopulárnímu opatření, jako například proti zavření nemocnice nebo opery… Stále aktuální zůstávají tři obavy, které už v osmdesátých letech vyslovili odborníci zabývající se místní žurnalistikou: •

Mnoha lokálním novinářům chybí při jejich práci odborné kompetence a vlastní iniciativa ohledně témat.

•

Neorganizované zájmové skupiny, okrajová sdružení a opoziční iniciativy jsou často smeteny ze stolu.

•

Jednotlivým komunálním tématům se nedostává kontinuálního zpravodajství.“ (Ruß-Mohl, Bakičová 2005: 181-182)

Rizik při tvorbě regionální žurnalistiky si je vědoma také společnost Mafra. Novinářům distribuovala manuál, který má pomoci při řešení sporných otázek a který zároveň upozorňuje na rizika při tvorbě. Definovala takzvaných sedm syndromů české žurnalistiky, kterým by se novináři měli vyhýbat. Jedním z nich se i syndrom angažovanosti. „Tento syndrom se projevuje zejména na regionální úrovni. Novináři mají v daném místě osobní vazby, ať už jde na jedné straně o provázanost s místními elitami (politici, podnikatelé, lidé ve vedoucích funkcích apod.) nebo na straně druhé s lidmi, kteří proti nim naopak bojují ve snaze řešit své či společenské problémy. Znají se ze školy, jsou to kamarádi kamarádů, známí rodičů, bývalí kolegové… Novináři pak vědomky, v horším případě nevědomky překračují hranici mezi objektivním informováním a aktivním ovlivňováním procesů v zájmu někoho. Novinář se stává angažovaným „hybatelem dějin.““ (Mafra 2007: 13)

5.2

JAK FUNGUJE REDAKCE

Regionální redakce jsou začleněny do organizační struktury celé společnosti. Redakce jsou strukturovány hierarchicky, redakce se dělí na jednotlivá oddělení

39

resorty. Tuto strukturu si můžeme názorně ukázat přímo na regionální redakci Mladé fronty DNES. Mladou frontu DNES vydává společnost Mafra. Šéfredaktorem celostátní MF DNES je Robert Čásenský, zástupcem šéfredaktora, který má na starost regiony je Petr Orálek. Vedoucím plzeňské redakce je Martin Polívka. Pod ním jsou editoři a pod nimi jsou řadoví redaktoři, kteří mají na starost konkrétní resorty. Při tvorbě textů je na redaktory kladen tlak, aby výsledný článek vypadal odpovídal také představám nadřízených. Při psaní článku je třeba průběžně konzultovat své dílo s nadřízenými (editorem i šéfredaktorem). „Právě on bude rozhodovat o osudu vašeho článku – jak velký prostor mu přidělí. Řekněte mu, jak hodláte téma zpracovat. Jestliže nemůžete vhodný způsob nalézt, může vám v tom pomoci. Dáváte-li se špatným směrem, právě on vás může navést na správnou cestu.“ (Mallette 1994: 21) Poté, co článek autor, napíše, předá jej editorovi, který jej upraví do výsledné podoby. „Změny provedené editorem mohou být významné a mohou ovlivnit délku, strukturu, a dokonce i vyznění publikovaného textu. Editor se stará také o grafické rozvržení a uspořádání článku, což se svým způsobem podílí na smyslu textu.“ (Burns 2004: 176) Editorova a redaktorova představa se mohou od sebe někdy výrazně lišit. „Patrným zdrojem konfliktů je vztah mezi redaktorem a editorem. Zatímco redaktor je orientován více na informační zdroje, se kterými pracuje, a jejich potřeby, editor je zaměřen více na publikum.“ (Ganz 1980, in Trampota 2006: 45) „Ke sporům tak může docházet například při editorově snaze prosazovat atraktivnější zpracování příběhu, zatímco redaktor prosazuje větší informační věrohodnost. V rámci mediální organizace platí, že každý jednotlivý gatekeeper, jehož rukama zpracovávaná informace prochází, má zároveň představu o způsobu práce a požadavcích následujícího, hierarchicky výše postaveného gatekeepera, který bude o podobě zprávy rozhodovat u následující brány. Obecně platí, že čím důležitější událost (případně i kontroverznější) je zpracovávána, tím aktivnější a pozorněji se na jejím zpracování podílejí i gatekeepeři, kteří jsou v hierarchii organizace výše postavení. V mimořádných případech, kdy se zpráva dotýká zájmů vlastníků média

40

nebo důležitých politických postav či investorů, se mohou do gatekeepingu zapojovat také gatekeepeři z vedení média.“ (Trampota 2006: 45-46)

V regionální redakci probíhají kontroly na několika úrovních. O tématech se jedná jednak na týdenních poradách, kde si redaktoři rozdělí práci. Na denních poradách se diskutuje o konkrétním zpracování. U důležitých témat jsou třeba průběžné konzultace během dne nejen s editorem, ale i šéfredaktorem. U nejdůležitějších událostí kontroluje šéfredaktor i výsledný článek a do jeho zpracování může zasáhnout. Navíc platí, stejně jako u článků střední a nízké důležitosti, že hotový článek předává redaktor editorovi, který jej upraví, v ideálním případě si jej redaktor zkontroluje, aby při zásazích editora nedošlo k faktickým úpravám, které by mohly zkreslit význam textu. Všechny hotové články dostává korektor, který upravuje gramatické chyby. Kvůli minimalizaci chyb funguje v redakci takzvaná čtecí služba. Redaktoři se po týdnu střídají, chodí až na 13. hodinu, mají naplánovaných méně témat, hlídají aktuální věci a články po korektorovi čtou ještě jednou.

5.2.1 Časový tlak Novináři se musí řídit uzávěrkami, pokud ji zmeškají, článek se do novin nedostane. „Všechny noviny mají své uzávěrky – pro sepsání článku, dokončení stránek, tisk, distribuci – různé noviny mají různé uzávěrky“ (Pape, Featherstone, 2005, str. 9). Regionální přílohy celostátních deníků mají uzávěrky většinou dříve než zbytek příloh. Je to dáno tím, že tiskárny nejsou v každém městě. Například Mladá fronta DNES má své tiskárny pouze v Praze a Olomouci. Ostatní regiony se tedy musí přizpůsobit tak, aby se stránky stihly včas odeslat, vytisknout a dopravit zpět do regionu, aby mohly být ráno distribuovány. Tyto uzávěrky platí pro všechny, nejen pro redaktory. Vztahují se také na editory, korektora, pracovníky tiskáren a distribuční sítě.

41

V případě Mladé fronty se stránky odesílají do tiskárny nejpozději ve 20.30, ve středu o hodinu dříve. Ve čtvrtek je totiž vkládán k novinám magazín, jehož tisk je také časově náročný a musí se do procesu započítat. Právě kvůli těmto uzávěrkám vždy nezcela ideálně funguje výše zmíněná kontrola článků. Než články zpracuje editor a přečte je korektor, uběhne zpravidla hodně dlouhá doba. Není výjimkou, že čtecí redaktor dostane stránky k přečtení ve 20 hodin a má půl hodiny na to, aby přečetl všech sedm stran. To se dá stihnout stěží. Bez uzávěrek se ale práce novinářů neobejde, je třeba s nimi umět pracovat a uvědomit si, že jsou v této práci nezbytné. „Včasnost je jedna z hlavních částí zpravodajství. Není možné informovat o tom, co se včera stalo, když se nepodaří příběh zpracovat do zítřka. Navíc v novinách zabere hodně času vyrobit všechny výtisky a ještě víc času zabere doručit je k prodejcům a předplatitelům. Lidé očekávají, že budou mít svůj výtisk, když ráno vstávají nebo se vrací z práce. Pokud tomu tak není, jsou rozmrzelí a někdy své předplatné i zruší“ (Gibbs, Warhover, 2002, str. 65).

Právě kvůli uzávěrkám mají jisté zprávy větší tendenci se do novin dostat. „Má-li být dodržen styl a potřeby listu, je nezbytné plánování… Redaktoři, kteří s předstihem musí přidělit prostor na stránkách novin, dávají přednost článkům, které jsou předvídatelné, jsou napsány s časovým předstihem a splňují zadání, které již bylo probráno na redakční schůzce. V tomto systému je snadné najít reportéra, který působí jen jako vyhledávač informací a funkcionář v mašinérii naplánovat – zabalit – prodat noviny“ (Underwood, 1993, str. 163, in Burns, 2004, str. 36-37). Výběr zpráv je dán povahou média. „Svou roli …hraje periodicita, tedy rytmus, v jakém vychází tisk či je vysílán pořad“ (Ruß-Mohl, Bakičová, 2005, str. 48). To, zda se událost stane zprávou, záleží na jejích časových charakteristikách a na typu jejího vývoje v čase. „Průnik události mezi zprávy záleží na tom, jak je událost koordinována s produktivní fází mediální periody. Například u deníků je zvýhodněna událost, která se odehrává v rozmezí určeném začátkem pracovní doby novinářů a uzávěrkou. Každá mediální perioda musí být nadto nasycena přiměřeným počtem zpráv. … Dělením zpráv z časového hlediska si novináři zajišťují rezervní fond zpráv, které lze použít kdykoli“ (Reifová, 2004, str. 293).

42

5.3

RUBRIKY V REGIONÁLNÍCH PŘÍLOHÁCH

Každá rubrika v novinách je něčím specifická a je třeba hledat náměty pro články jinde a jiným způsobem. „Dobře vedená rubrika je ta, kde má novinář vše pod kontrolou, kde mu jen málo co unikne a většinu událostí předvídá.“ (Mallette 1994: 63) Mallette (1994) určil několik rad, které ke spravování rubriky mohou pomoci. Důležité je podle něj pěstovat si své zdroje informací. „Pravidelný, nejlépe každodenní kontakt nelze ničím nahradit. Stačí několik minut. … Bezprostřednost překonává ostych, který někteří lidé před novináři pociťují.“ (Mallette 1994: 63-64) Dalšími radami jsou „Konejte protislužby“, „Ptejte se chytře i hloupě“ nebo „Studujte dokumenty.“ (Mallette 1994) Velmi důležité je podle něj také, aby novináři pozorně naslouchali a dívali se kolem sebe. „V dobrém článku tvoří to, co vám někdo řekl, asi jen desetinu. … Práce novináře … spočívá daleko více ve schopnosti pozorovat, vybírat, analyzovat a správně odhadovat, jít za informací, která objasňuje, vysvětluje, vychovává, dojímá, baví. Není podstatné, jaký článek píšete: vždy pečlivě sledujte, co vám lidí říkají. Informace se dovíte mezi řečí.“ (Mallette 1994: 64)

5.3.1 Rubrika školství Rubrika školství je velmi specifická, na rozdíl od jiných oblastí se zde událostí děje méně. V porovnání například s rubrikou krimi nebo politiky jsou zprávy z této oblasti méně časté. Novináři, kteří mají školství na starost musí znát „experty a klíčové osoby, na úrovni regionální i národní, a musí zároveň rozumět důležitým záležitostem ve školství. To znamená vědět o důležitých vládních rozhodnutích i místních autorit, stejně jako rozumět problémům ve školství typickým pro svůj region a znát starosti učitelů i žáků.“ (Pape, Featherstone 2005: 112) Pro psaní článků je třeba mluvit jednak s učiteli, ale i žáky. Vždy je třeba jednání přizpůsobit správné skupině. Pokud mluví s dítětem, musí postupovat podle zvláštních pravidel. „Redaktor nemůže dítě nutit, aby hodnotilo své učitele, mluvilo o

43

záležitostech, kterým dobře nerozumí; k ničemu, čím by si dítě přivodilo problémy se zákonem, ve škole nebo v rodině. Rozhovor nesmí mít nepříznivý dopad na život dítěte.“ (Mafra 2006: 63) Podle Shahida Naqvi, redaktora školství v Birmingham Post (in Pape, Featherstone 2005)

jsou velmi dobrým zdrojem článků v oblasti školství pravidelné tiskové

konference, kde se dají očekávat minimálně jedno až dvě témata hodná článku. Časté je také, že mu lidé sami volají nebo píší emaily o zajímavých tématech. Má zkušenost je ale odlišná. V regionální žurnalistice se tiskové konference týkající se školství konají jen minimálně, informace přímo od čtenářů jsou výjimečné. Je třeba tedy více přemýšlet, jaká témata by stála za zpracování, mluvit se studenty. Za velkou výhodu považuji to, že jsem sama studovala vysokou školu a vím tedy, jaká témata jsou pro studenty zajímavá a aktuální.

5.4

JAK OVLIVŇUJE OSOBNOST NOVINÁŘE ZPRAVODAJSTVÍ

Při vzniku zpravodajských textů se vždy nějakým způsobem projeví osobnost autora. Autor může být nezaujatý, vždy má nějaké zájmy, hodnoty a v závislosti na nich vytváří své texty. Tento proces je často neuvědomovaný. Novináři mají také odlišné znalosti a vzdělání. Zdaleka ne všichni novináři mají vystudovaný obor žurnalistika. A právě z tohoto důvodu se mohou

stát terčem ostré kritiky čtenářů a odborné

veřejnosti. Například teolog a filozof Józef Bocheňský napsal o novinářích velmi kritickou stať. „Pokud jde o poučování, nepřísluší novinářům žádná autorita. Nejsou sami o sobě specialisty v žádném vědním oboru ani morálními autoritami nebo politickými vůdci. Jsou jednoduše bystrými pozorovateli a umějí psát, respektive hovořit. Navíc je bohužel už samo povolání novináře nebezpečné v tom smyslu, že jsou nuceni psát o nejrůznějších věcech, o kterých toho většinou moc nevědí nebo v nejlepším případě postrádají soustavné poznání.“ (in Bartošek 1997: 53) Podle Trampoty (2006) vyžaduje profese novináře určité schopnosti. Považuje za ně „schopnost rychle vyhledávat, sbírat a zpracovávat informace“, na straně druhé „nevyžaduje žádné specifické oprávnění, licenci nebo atestaci.“ (Trampota 2006: 49) Pracovníky zpravodajství se tak mohou stát absolventi spektra různých oborů. To má

44

výhody i nevýhody. Jednak se do novin mohou dostat zajímavá témata, která by jinak zůstala mimo pozornost médií, na straně druhé se ale začínají novináři přicházející z jiných oblastí musí nejprve získat určité dovednosti a schopnosti. Každé médium používá svých zavedených postupů, které jsou uvedeny v interních příručkách a etických kodexech. Novináři by tato pravidla měli respektovat. Etický kodex novináře MF DNES má dvacet bodů, je závazný pro všechny, kteří se podílejí na psaní, editování a přípravě novin. Zde je výběr těch nejdůležitějších z nich: •

„1. Povinností každého pracovníka MF DNES je poskytovat čtenáři pravdivé, přesné a nezkreslené informace.

•

2. Pokud je zřejmé, že MF DNES přece jen zveřejnila informace nepravdivé, zkreslené či zavádějící, neprodleně učiní jejich opravu.

•

3. MF DNES se vyhýbá jakýmkoliv předsudkům a pejorativním výrazům ve spojení s rasou, národností, pohlavím, náboženským vyznáním, politickým přesvědčením, sexuální orientací či profesním a společenským zařazením.“ (Etický kodex novináře MF DNES)

•

„12. Redaktorům a ostatním pracovníkům MF DNES je zakázáno podílet se na přípravě PR článků, inzertních článků a reklamních kampaní.

•

13. Novinář MF DNES nesmí přijímat výhody, jež jsou mu nabízeny z titulu jeho práce v novinách.“ (tamtéž)

•

„19. Redaktoři, editoři a další členové redakce MF DNES respektují práci zaměstnanců konkurenčních periodik. Při přebírání informací z jiných médií uvádějí jejich původ.“ (tamtéž)

Dá se předpokládat, že novináři, jejich názory, představy a hodnoty mohou do značné míry ovlivňovat podobu zpráv. „I přes naplnění veškerých etických pravidel a norem se žádný redaktor nemůže zcela oprostit od svého hodnotového rámce, od představ, co je důležité, a představ, co je správné či nikoliv. Zkoumání vlastností redaktora

může

odhalit,

jak

tyto

jejich

vlastnosti

ovlivňují

podobu

jejich

zpravodajských příběhů.“ (Shoemakerová a Reese 1996, in Trampota 2006: 50)

45

Aby se minimalizovaly nedostatky ve článcích, funguje v redakcích určitá kontrola. Organizace mají zpravidla nastaveny určité filtry, na textu pracuje také editor, šéfredaktor. Výsledný článek může být také dílem několika autorů a jeho podoba nezávisí pouze na představách jediného redaktora. „Mezi vlivy, které zabraňují, aby novinář nekontrolovatelně nepromítal do obsahu zpráv své názory a postoje, patří vlivy organizační struktury, profesních norem a etiky. Zprávy vznikají ve většině případů jako výsledek činnosti velkých mediálních organizací se složitou vnitřní hierarchií, s dělbou rolí a odpovědnosti.“ (Trampota 2006: 52)

„Novinářská práce je na jedné straně tvůrčí činností, na straně druhé vzniká v rámci hierarchizované

organizace

s pravidelně

se

opakujícími

procesy

produkce.

Novinářská práce probíhá v neustálém tlaku uzávěrek, a aby ji novináři zvládli, musí být rutinizována.“ (Tuchmanová, in Trampota 2006: 55) „Rutiny jako pravidelné vzorce jednání usnadňují kontrolu toku práce a umožňují zpracovávat v krátkém časovém horizontu nečekané události. Rutinní postupy probíhají

ve

zpravodajství

na

několika

úrovních:

při

sestavování

agendy

zpravodajství, při vyhledávání informací, při práci se zdroji i při konečném zpracování zpráv.“ (Tuchmanová, in Trampota 2006: 55) To potvrzuje i Burton (2001). „Žurnalisté mají velmi ustálené rutiny své práce – oslovují zavedené zdroje, využívají služeb oddělení pro styk s veřejností, docházejí na tiskové konference, kde se prezentují jednotlivci i nejrůznější organizace, od komerčních podniků po vládní instituce.“ (Burton, Jirák 2001: 246)

5.4.1 Zpravodajská síť Nejvíce je zřejmě rutinizována oblast zpravodajských zdrojů. Podle Gay Tuchmanové je projevem rutin při sběru informací využívání takzvaných zpravodajských sítí (news nets). „Metafora sítě vychází z představy, že každý den dochází k obrovskému množství událostí, ale média mají jen omezené prostředky (lidské i finanční) k jejich zachycení. Soustředí se proto na určité instituce, místa a

46

časové momenty, o kterých se zkušenosti vědí, že představují vysokou pravděpodobnost výskytu důležité události. Oka zpravodajské sítě tak jsou někde hustší, aby žádná událost vhodná zpracování neunikla.“ (Tuchmanová 1978, in Trampota 2005: 56) Těmito místy může být například Poslanecká sněmovna, v případě univerzitní strany se jedná o Západočeskou univerzitu v Plzni a Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Plzni. „Zpravodajská síť ale představuje také napojení na tiskové agentury, lokální dopisovatele a individuální zdroje. Ustálená a rutinní podoba nastavení zpravodajské sítě s sebou přináší i opačný efekt. Jakákoli událost, která se odehraje na místě pokrytém zpravodajskou sítí, má mnohem větší pravděpodobnost dostat se do zpráv, než kdyby se obdobně odehrála na neexponovaném místě.“ (Tuchmanová 1978, in Trampota 2005: 56) Zpravodajská síť výrazně ulehčuje práci novinářů, vede ale ke stereotypnímu zobrazování, zprávy se totiž vybírají podle stejného principu. „Naopak události, které nezapadají do konceptu zpravodajské sítě, se musejí vyznačovat značnou razancí, aby se dostaly do zpráv a neproklouzly jejími „oky“. … K rutině dochází i při používání informačních zdrojů novináři. Řada studií potvrdila, že novináři mají sklon využívat jen malé spektrum informačních zdrojů.“ (Sigal 1973; Gans 1980: 239, in Trampota 2005: 57)

Většina novinářských příruček radí začátečníkům vytvořit si síť svých zdrojů a kontakty na ně si pečlivě zaznamenávat. Kromě typických zpravodajských zdrojů, mezi něž patří policie, záchranáři, hasiči, mluvčí, politici a lidé ve vedoucích funkcích, mluví o specialistech. „Vyhledejte si své experty. Budou mezi ně patřit univerzitní profesoři, kteří jsou specialisté ve svém oboru a mohou podat zasvěcený komentář nebo souvislosti k příběhu, který píšete. Týká se to také lékařů, zvláště těch, kteří se specializují na jednu oblast medicíny. A samozřejmě nesmíte zapomenout ani na běžnou populaci.“ (Pape, Featherstone 2005: 139) „Citace jsou pro články nezbytné, ať už se téma dotýká dramatické události typu přírodní katastrofy nebo oznámení o radním rozhodnutí. Citace vdechují článku život,

47

zvýrazňují napětí mezi lidmi, říkají nám, co přesně se stalo, vysvětlují důležitost, vykreslují skutečnost a říkají nám, co by se mohlo stát příště.“ (McKane 2006: 17) „Kniha kontaktů je jedním z nejcennějších nástrojů, který novinář vlastní – skoro stejně jako blok a tužka, protože bez něj by práce by mnohem složitější a trvala by déle. Kniha kontaktů obsahuje jména, detaily o osobě a telefonní číslo zdrojů, které textu přidají na autenticitě, přidají hlas autority, fakta, detaily a barevnost.“ (Pape, Featherstone 2005: 140) Pokud mají novináři notes s kontakty, zpravidla sáhnou po něj a nehledají jinými, zpravidla složitějšími způsoby kontakt na někoho povolaného. Vytvoření sítě kontaktů sice nějakou dobu trvá, ale ve výsledku mnoho času ušetří. Zdroje citované ve článcích jsou ale právě z tohoto důvodu velmi omezené. Více se tomuto tématu věnuje kapitola kritická reflexe.

„Negativním následkem přílišné rutinizace produkce zpráv může být snížená schopnost flexibilně reagovat na překvapivé a neočekávané události. Silné spoléhání na rutiny může vést také k předvídatelnosti jednání médií a větší možnosti ovlivňovat podobu zpráv třetími subjekty (jako jsou profesionální komunikátoři a PR agentury) … Zpravodajská redakce se bez uplatňování určitých rutin nemohou obejít. Silná rutinizace produkce zpráv ale může problematizovat jejich roli při zprostředkování aktuálních zpráv.“ (Trampota 2005: 57) „Hrozí zapadnutí požadavků všech uskupení, která nedělají profesionální public relations s cílem připoutat k sobě pozornost. Nedostatek času a pracovní podmínky v redakcích připouštějí jenom málo vlastní iniciativy.“ (Ruβ-Mohl, Bakičová 2005: 182) Public relations využívá toho, že je „bezplatné poskytování informací tou nejúčinnější metodou, jak ovlivnit mediální zpravodajství.“ (Ruβ-Mohl, Bakičová 2005: 217) Tiskové zprávy jsou dokumenty, připravené většinou tiskovými mluvčími s cílem dostat informace do tisku. „Zpravidla ... obsahují tiskové zprávy nějakou novinovou informaci. ... Ale samozřejmě se autor zprávy snaží ukázat svou společnost v tom nejlepším světle, takže vyžadují kritické posouzení.“ (McKane 2006: 23)

48

Na nadužívání tiskových zpráv upozorňuje také společnost Mafra ve svém manuálu18, kde definovala také takzvaných sedm syndromů české žurnalistiky, kterým by se novináři měli vyhýbat. Jedním z nich je Nástěnkářský syndrom. „Takto se dá charakterizovat častý přístup k tiskovým zprávám a jiným oficiálním informacím. Namísto toho, aby novinář posoudil relevanci takových oznámení, zpracoval je a vytvořil z nich článek, rovnou je „vylepí“ na nástěnku – tedy dá je do novin. Ty pak neodrážejí skutečný život, ale míru pracovitosti mluvčích (v lepším případě) či účelové manipulace vlivných lidí (v horším případě).“ (Mafra 2007: 15)

18

Citovaný na straně 39

49

6 UKÁZKY TEXTŮ V MLADÉ FRONTĚ DNES 6.1

OTVÍRACÍ TEXTY

6.1.1 Otvírací text ze dne 31. 1. 200819 Firmy chtějí od absolventů lepší znalost jazyků Plzeň - Absolventi technických oborů Západočeské univerzity na tom nejsou zrovna dobře se znalostí cizích jazyků. Takto si stěžují personální agentury a firmy, které mladé absolventy zaměstnávají. „Absolvent by měl být schopen se domluvit se zahraničním partnerem, zájem je především o znalost angličtiny a němčiny,“ konstatuje Jana Stockertová z plzeňské personální agentury HofmannWizard. Rozumí, ale nepopovídá si Znalost jazyka vyžadují firmy od středních pozic. „Jedná se především o asistentky, pozice v oddělení kvality, v oblasti financí, ekonomie,“ říká Stockertová a dodává, že nejlépe zvládají cizí jazyky absolventi ekonomické fakulty a humanitních oborů. „U technických oborů je to horší. Znají sice odbornou terminologii, ale neumí komunikovat. Při pohovoru rozumí, ale nejsou schopni odpovědět,“ tvrdí Jana Stockertová. Lepší znalosti by uvítala i plzeňská Škodovka. „Jazykové znalosti by absolventi měli mít hlubší než tomu zatím je. Snažíme se jim pomoci, například nabízíme kurz angličtiny,“ sděluje mluvčí Škody Holding Radka Pistoriusová. Sami studenti tvrdí, že na vysoké škole se jazyk příliš nenaučí. „Aspoň jsem ale jazyk nezapomínal. Byla sice možnost absolvovat certifikátové programy, ale to jsem nedělal. Německy jsem se pořádně naučil až když jsem vyjel v rámci studijního pobytu,“ prohlašuje student doktorandského studia na Fakultě aplikovaných věd ZČU Pavel Kodet. Na Fakultě elektrotechnické ZČU se snaží jazykové znalosti studentů vylepšit. „Studenti musí absolvovat minimálně čtyři semestry jazyka. Máme stanovenou úroveň, na kterou se musí dostat. Nově bude výuka ukončena zkouškou, nikoliv zápočtem jako dříve. Chceme dát zkoušce dostatečnou vážnost. Studenti si občas bohužel neuvědomují, že při studiu jazyka se nedá postupovat stejně jako u

19

Němcová 2008a.

50

jiných předmětů. Jazyk by měli studovat průběžně, ne až před zkouškou,“ upozorňuje děkan fakulty Jiří Kotlan. Manko ze střední školy Podle jeho mínění může být horší znalost jazyků způsobena počtem studentů, kteří na fakultu přicházejí ze středních průmyslových škol. „Absolventi gymnázií mají základ mnohem lepší,“ prohlašuje děkan. Nedostatky u absolventů technických oborů si uvědomuje také vedoucí centra jazykové přípravy při filozofické fakultě, které zajišťuje výuku na většině fakult Západočeské univerzity. „Zatímco na humanitních fakultách probíhá výuka jazyka čtyři hodiny týdně, na technických je to polovina. Je to problém, ale chceme to do budoucna změnit. Cílem je, aby všichni absolventi měli velmi dobrou znalost cizího jazyka a technické obory měly navíc základ jazyka odborného,“ plánuje vedoucí centra Alena Telínová. Výborné jazykové znalosti mají podle zástupců personálních agentur studenti fakulty ekonomické. „Znalost jazyků je největší výhodou. Naučit se účetnictví je možné za čtvrt roku, jazyk se ale v pětadvaceti letech učí hůře. Jazykově vybavení absolventi mají výrazně vyšší možnost uspět v konkurenci ostatních,“ říká proděkan fakulty Miloš Nový. Absolventi na bakalářském stupni mají povinné kurzy ze dvou jazyků, v inženýrském studiu musí přidat ještě odborný předmět v cizím jazyce.

6.1.2 Otvírací text ze dne 24. 1. 200820 Vědecké centrum před dokončením Techmania Science Center plánuje otevření na konec léta Plzeň - Nová expozice vědeckých exponátů „Techmania Science Center“ by se prvním návštěvníkům mohla otevřít už na konci letních prázdnin. Vzniká v jedné z rekonstruovaných budov v areálu plzeňské Škodovky.

20

Němcová 2008c.

51

„V současné době se dokončuje první fáze rekonstrukce,“ popsal ředitel Techmanie Vlastimil Volák. Společný projekt Západočeské univerzity a Škody Holding má přilákat pozornost mladých lidí k technickým oborům. Techmania Science Center má již připravené některé exponáty na výstavní plochu. „Patří do části nazvané Edutorium, která bude zaměřena zejména na základní fyzikální principy a bude navazovat na výuku fyziky ve škole. Některé exponáty zájemci už mohli zhlédnout během Noci vědců,“ sdělil Volák. Na přípravu dalších 58 interaktivních exponátů je vypsaná veřejná soutěž. „Design exponátů jsme připravili ve spolupráci se studenty Ústavu umění a designu Západočeské univerzity, z jejichž návrhů jsme vybírali,“ sdělil Volák. Exponáty přiblíží především fyziku vyučovanou na základních a středních školách. „Musí být pro návštěvníky dostatečně atraktivní,“ upozornil Vlastimil Volák. „Zaměříme se hlavně na oblast optiky, představíme zde ale téměř všechny oblasti fyziky. Elektřinu, magnetismus, kmitání a vlnění, mechaniku nebo akustiku,“ popsal Jindřich Káža z Techmania Science Centra. Podle jeho slov exponáty například znázorní princip zachování hybnosti. „Myslím, že pozornost přitáhne také balon o průměru jednoho a půl metru naplněný oxidem uhličitým. Ten má větší hustotu než vzduch a balon tedy funguje jako akustická čočka. To v praxi znamená, že když si dva návštěvníci sednou na opačnou stranu balonu a začnou si spolu povídat, jejich hlas se skrz zvukovou čočku zesílí,“ popsal Káža. Zbývající exponáty přiblíží historii Škodovky a plzeňského regionu. Rektor Západočeské univerzity záměr postavit science centrum vítá. „Interaktivní exponáty by mohly pomoci odstranit strach z fyziky, který je mezi mladými lidmi častý. Navíc by to pro ně mohla být motivace ke studiu technických oborů,“ uvedl Josef Průša. Podle děkana Fakulty elektrotechnické ZČU Jiřího Kotlana jsou podobná centra ve světě zcela běžná. „Nám to prospěje ze dvou důvodů. Jednak se bude více hovořit o technických oborech a fakultách a mohlo by to také ovlivnit zájem mladší generace o technické věci,“ míní Kotlan.

52

Techmania Science Center bude v budově z roku 1917, kterou věnovala Škoda Holding. Její rozloha je 10 tisíc metrů čtverečních. První část expozice se bude nacházet na ploše zhruba tří tisíc metrů čtverečních. Autoři projektu uvažují i o převzetí dalšího objektu. „Charakterem stavby se velmi podobá tomu našemu. Rádi bychom tam otevřeli hvězdárnu a planetárium. Nyní ale s městem jednáme o konkrétních podmínkách a uvidíme, zda se to podaří zrealizovat,“ sdělil Volák.

Co to je? Techmania Science Center Společný projekt Západočeské univerzity a Škody Holding, jehož cílem je představit fyziku především školákům. Expozice se bude nacházet v areálu plzeňské Škodovky v budově o celkové ploše 10 tisíc metrů čtverečních. Nyní probíhá rekonstrukce její části. Vystavené exponáty přiblíží kromě světa fyziky i historii plzeňské Škodovky.

6.1.3 Otvírací text ze dne 10.1. 200821 Mohou studovat v zahraničí Plzeň - Více než dvě stovky studentů Západočeské univerzity získaly během loňského školního roku možnost strávit zdarma semestr na zahraniční univerzitě. Bylo to zásluhou evropského programu Erasmus. „Strávil jsem semestr na univerzitě v německém Furtwangenu a určitě bych to každému doporučil. Podíval jsem se do jiné země, poznal nové lidi a měl možnost porovnat studium u nás a v Německu,“ uvádí Jiří Šereda, absolvent Fakulty aplikovaných věd ZČU. Podle jeho slov ale musí student počítat s tím, že ne vždy mu grant pokryje veškeré náklady. Podle Jany Procákové, koordinátorky programu Erasmus na univerzitě, se zájem na fakultách liší. „Na některých fakultách převyšuje nabídka Erasmus pobytů nad poptávkou. Situace je samozřejmě jiná každý akademický rok. Dlouhodobě je největší zájem u studentů fakulty pedagogické a filozofické,“ informovala Procáková. 21

Němcová 2008b.

53

Zájem na fakultě pedagogické je způsoben i nabídkou jazykových oborů. „Země, do kterých student vyjíždí, si studenti vybírají většinou podle svého zaměření. Máme zde studenty ruského, německého nebo francouzského jazyka. Podle toho volí cílovou zemi,“ uvedl proděkan pro výzkum, vývoj a mezinárodní vztahy pedagogické fakulty Michal Mergl. Dosud byly ve většině případů kapacity programu dostatečné, na některých fakultách ale bývá problém volná místa udat. Například fakulta ekonomická pořádala loni tři konkurzy, ale podařilo se zaplnit jen dvě třetiny z padesáti míst. „Největší zájem byl o anglicky mluvící země a Španělsko a Francii,“ informoval proděkan fakulty ekonomické Miroslav Pavlák. Kvůli motivaci studentů pořádala letos fakulta „Erasmus workshop“, jehož cílem byla propagace programu. „Zúčastnili se jednak bývalí účastníci, ale i potenciální zájemci,“ sdělil Miroslav Pavlák. Podmínka: dobře mluvit Podle Pavláka je podmínkou účasti v programu jazyková vybavenost. „Svou znalost musí uchazeči prokázat před komisí. Nutné je, aby byli schopni absolvovat v cizím jazyce odborné studium. Nejedná se o jazykový pobyt,“ zdůraznil proděkan. Právě kvůli jazykovým kompetencím zůstávají některá místa neobsazená. „Hlavně u studentů technických oborů o zahraničí zatím není tak velký zájem,“ říká Procáková. Díky tomu, že Česká republika podepsala tzv. Boloňskou deklaraci, je možné vzájemné uznávání kreditů za předměty absolvované v zahraničí. „Za semestr musí student získat alespoň dvacet kreditů,“ upozornila Jana Procáková. Konkurzy pro příští akademický rok se pořádají na jednotlivých fakultách. „Studenti vybraní fakultami musí odevzdat svou přihlášku s životopisem a fotografií na oddělení zahraničních vztahů do 1. března,“ sdělila Jana Procáková.

Studovali v cizině program Erasmus na ZČU Fakulta počet studentů Filozofická 69

54

Pedagogická 48 Ekonomická 39 Právnická 28 Aplikovaných věd 15 Strojní 13 Elektrotechnická 11 Lékařská UK *10 Ústav umění a designu 1 Údaje za rok 2006/07, *2005/06 Zdroj: ZČU, UK

6.1.4 Otvírací text ze dne 20. 12. 200722 Studentské Vánoce? Učení Plzeň - Slavnostní atmosféra, anebo večery strávené nad knihami? Jak vypadá adventní čas a Vánoce u studentů plzeňských vysokých škol? Příliš klidu si neužívají: v prosinci je třeba napsat zápočtové testy, někteří učitelé rovněž vypisují termíny zkoušek před Vánocemi. Na všech fakultách Západočeské univerzity v Plzni začíná zkouškové období 2. ledna. „Zápočtové testy se píší většinou v prosinci, v týdnu před Vánocemi jsou poslední cvičení a studentům se zpravidla rozdělují zápočty,“ připomíná proděkanka fakulty aplikovaných věd Libuše Tesková. Navíc kromě zápočtů se vypisují také předtermíny zkoušek. „I když zkouškové období začíná až v lednu, řada učitelů vypisuje jeden termín už před Vánocemi. Studenti o něj mívají zájem,“ uvádí Tesková. I ona předtermíny vypisuje. „Zájem se liší, letos přišlo pět studentů. Loni jich ale bylo více,“ konstatuje s úsměvem. Podle jejích slov se řada studentů o termíny před

22

Němcová 2007q.

55

svátky zajímá, ale na poslední chvíli se ze zkoušky odhlásí. „Mají pocit, že se ještě nestihli dostatečně naučit a nechávají to raději až na leden,“ míní proděkanka. O zkoušky před Vánocemi má zájem například, Miroslav Peleška, student druhého ročníku blízkovýchodních studií na fakultě filozofické. „Na vánoční atmosféru zatím moc času nemám, spíš mě čeká studium. Během prosince se snažím dělat předtermíny, do toho bokem musím koupit nějaký dárek,“ popisuje Peleška. Před svátky absolvuje celkem čtyři předtermíny, v lednu jej čeká ještě stejný počet zkoušek. „Nechci dělat všechno v lednu, takhle to bude aspoň trochu volnější,“ říká mladý student, který si užije pohody aspoň o svátcích. „Pojedu domů, budu s rodinou a kamarády. Ale občas se do knížek budu muset podívat,“ doplnil Miroslav Peleška. Podobně je na tom také Stanislav Kodet, který studuje ve čtvrtém ročníku na fakultě elektrotechnické. „Učení je dost, zkoušek mám dohromady šest,“ uvádí Kodet. Pouze jednu zkoušku má před Vánocemi. „Proč na předtermín? Občas bývají jednodušší,“ vysvětluje s úsměvem. Vánoční dárky půjde nakupovat až v neděli. „Dřív to nestihnu, chodím ještě jednou týdně na brigádu. A když je třeba připravit věci do školy, nedá se nic dělat,“ doplňuje. Příliš volna si neužijí ani studenti Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Plzni. Výuka zde trvá až do 11. ledna, zkouškové období následuje. „Na zkoušky je ale třeba se připravovat už v průběhu roku,“ upozorňuje student posledního ročníku Jan Naar. „Teď se připravuji na státnice, takže volna opravdu moc nemám. Už mi to ale ani tak nepřijde, jsem na škole šest let a učit se v průběhu roku bylo třeba vždycky,“ říká Naar. „Ale na nákup dárků a vánoční trhy si čas najdu vždycky,“ dodává.

6.1.5 Otvírací text ze dne 29. 11. 200723 Plzeňané zkoumají Kurdistán Plzeň - Na unikátním výzkumu v Kurdistánu, autonomní oblasti v severní části Iráku, se podílí i specialisté z plzeňské katedry archeologie. „Naposled se sem dostala zahraniční expedice v padesátých letech minulého století. Je tady mnoho materiálu 23

Němcová 2007i.

56

na zkoumání,“ vysvětlil Pavel Vařeka, vyučující katedry archeologie Fakulty filozofické Západočeské univerzity v Plzni. Výzkum se zaměřuje především na oblast Erbilu, které je považováno za hlavní město této oblasti. „Jedná se o sídlištní pahorek o průměru asi tři sta metrů, kde se nachází třicet metrů archeologických vrstev,“ popsal Vařeka. Podle jeho slov spočívá výjimečnost této oblasti především v tom, že osídlení tu nikdy nezaniklo, ale kontinuálně pokračovalo od nejstaršího pravěku, od doby kamenné až po období novověku, tedy do doby nedávné. Moderní metody umožní průzkumy bez kopání Výzkum začal vloni. „Strávili jsme v Erbilu měsíc, během něhož jsme se zabývali průzkumem terénu, povrchu i architektury na vrcholu pahorku. Pomocí geofyziky jsme mohli prozkoumat i vnitřek pahorku, aniž bychom museli kopat,“ popsal archeolog. Podle Vařeky je památka značně poškozená. „Důvodem je smutná historie v posledních desetiletích. Kurdové byli předmětem skutečné genocidy ze strany Saddámova režimu: například obyvatelé Erbilu byli vysídleni do Basry. Na místo této památky byli nastěhováni příslušníci nepřizpůsobivého horského kmene, kteří ji hodně poškodili. Nyní už jsou pryč a památka je prázdná,“ připomněl Vařeka. Součástí výzkumu byla také výuka studentů tamní univerzity. „Kurdové nemají vlastní archeologii a hodně o to stojí. Celou dobu jsme tedy dělali pro studenty univerzity přednášky, účastnili se také samotného výzkumu,“ podotkl Vařeka. Od příštího roku budou moci Kurdové jezdit za studiem na ZČU. Letos byl výzkum pouze týdenní. „Pokud se nám podaří získat dostatek financí, rádi bychom dělali opakované dlouhodobější výzkumy, které by se mohly zaměřit také na zbytek města a zázemí krajiny,“ plánuje Vařeka. Podle jeho slov ale závisí budoucí vývoj také na bezpečnostní situaci v oblasti. „My jsme se zatím nedostali do problémů. Kurdové si vážili toho, že někdo zkoumá jejich památky a dělali vše pro to, aby zajistili naši bezpečnost,“ vysvětlil Vařeka.

57

6.1.6 Otvírací text ze dne 8. 11. 200724 Škola i po únosu věří svým normám Univerzita se po nedávném incidentu zabývala bezpečností Plzeň - Po únosu studenta, který se odehrál na konci října před vysokoškolskými kolejemi v Plzni-Bolevci, neplánuje Západočeská univerzita žádná mimořádná bezpečnostní opatření. Včera to uvedla kancléřka univerzity Helena Hejdová. Po konzultaci s kvestorem Antonínem Bulínem uvedla Hejdová, že opatření, která na fakultě fungují, nebudou zveřejňovat. „Bezpečnostní opatření by po svém zveřejnění ztratila smysl. V budovách univerzity fungují, bližší informace ale nebudeme sdělovat,“ konstatovala Helena Hejdová. Před dvěma týdny přepadl šestatřicetiletý muž mladíka před vysokoškolskými kolejemi v Bolevecké ulici v Plzni a držel jej jako rukojmí. Po policii výměnou požadoval nejprve tři miliony korun, později svůj požadavek zvýšil na deset milionů korun. Policie muže dopadla v restauraci v centru města, kam se s rukojmím přesunul. Únosce při výslechu uvedl, že doufal, že jej policie při akci zastřelí a on se tak zbaví svých starostí s dluhy. Muž čelí obvinění z vydírání a braní rukojmí. Západočeská univerzita má nyní funkční systém bezpečnostních opatření, která fungují v budovách univerzity a také na vysokoškolských kolejích. Pro prostory před univerzitními budovami, na veřejném prostranství, žádná bezpečnostní pravidla určena nejsou. Jejich zavedení by podle odborníků bylo problematické s ohledem na zákony České republiky. „Na veřejném prostranství samozřejmě univerzita žádné kamerové systémy zavádět nemůže. Není vlastníkem pozemku a pouze ze své vůle nic podobného instalovat nemůže,“ říká plzeňský právník Petr Knobloch. Ten dodává, že například město by zde kamery z bezpečnostních důvodů nainstalovat mohlo. „Pokud by to bylo z důvodu bezpečnosti a využívala je policie, neměl by v tom být problém,“ uvádí Petr Knobloch. Podle právníka by teoreticky mohl podobný systém fungovat uvnitř univerzity. „Je to ale velmi sporná otázka, názorů na tuto problematiku je mnoho. Na některých středních školách se studenti ohrazovali, že při instalaci kamer dochází k porušování osobní svobody,“ připomíná Petr Knobloch. 24

Němcová 2007s.

58

6.1.7 Otvírací text ze dne 25. 10. 200725 Pracují v továrně i ve škole Plzeň - Sedí ve školní lavici a na svých počítačích řeší problémy konkrétní firmy. Tak vypadá projekt takzvané digitální fabriky, který odstartovala jako jedna z prvních v republice katedra průmyslového inženýrství a managementu Fakulty strojní ZČU v Plzni. „Může k nám přijít například firma, která vyrábí 150 kusů určité součástky a ráda by zvýšila produkci o 100 kusů. My si dokonale celý výrobní proces nasimulujeme a zjistíme, zda je to možné, případně za jakých podmínek,“ přibližuje vedoucí katedry Michal Šimon. Digitální fabrika je ve své podstatě virtuálním obrazem celé reálné výroby, kdy jednotlivé výrobní procesy jsou zachyceny, modelovány a simulovány v počítačovém prostředí. „Virtuální zobrazení slouží především k plánování a optimalizaci sériové výroby složitých výrobků,“ popisuje Šimon. Digitální fabriky se zatím využívá zejména v oblasti automobilového průmyslu, začíná se také v letectví i loďařství a v budoucnu se očekává využití i při výrobě elektroniky a spotřebního zboží. Výhodou pro firmy je podle Šimona především snížení nákladů a časových nároků. „Díky simulaci zjistíme, v jaké části výrobního procesu nastane při zvýšení produkce problém a umožníme jej odstranit ještě před zaváděnou změnou,“ vysvětluje Michal Šimon. Studenti řídí digitální fabriku v nové speciální učebně. „Naučí se zde využívat teorii, metody a přístupy digitalizace v podnikové praxi. Tím dojde ke vhodnému propojení teoretických znalostí s praktickým uplatněním,“ jmenuje přednosti Michal Šimon. Podle jeho slov došlo i ke zkvalitnění výuky, protože studenti mohou tvořit modely systémů a procesů, které budou trojrozměrně vizualizovat a simulovat chování několika variant výrobního systému. Učebna je vybavena třinácti graficky a paměťově dobře dimenzovanými dvoumonitorovými stanicemi a velkoplošnou tiskárnou pro přehledný tisk rozsáhlých schémat a zobrazení. Jsou zde také dva dataprojektory a interaktivní tabule pro týmové řešení problémů konkrétních výukových projektů. 25

Němcová 2007l.

59

Náklady ve výši 1,4 milionu korun byly hrazeny částečně z rozpočtu Fakulty strojní Západočeské univerzity v Plzni. Zbytek financí na projekt poskytl na základě výběrového řízení Fond rozvoje vysokých škol. ***

Digitální fabrika simuluje výrobní proces v umělých podmínkách a umožňuje tak tento proces optimalizovat. Užívá se například při zavádění nových technologií do výroby.

6.1.8 Otvírací text ze dne 27. 9. 200726 Fakulta chválí SCIO testy Plzeň - Loni poprvé skládali studenti na některých fakultách přijímací zkoušky zcela odlišnou formou. Jednou z nich byla pedagogická fakulta v Plzni. „Do bakalářského studia a do nenavazujícího magisterského studia jsme uchazeče přijímali na základě výsledku z testu obecných studijních předpokladů, kterým se zabývá společnost SCIO,“ informovala proděkanka pro studium Pedagogické fakulty ZČU v Plzni Jana Coufalová. Při řešení testu obecných předpokladů se nezjišťuje, kolik se toho uchazeč naučil, ale jak dokáže logicky uvažovat a pracovat s informacemi. Zkoumají se tedy základní dovednosti a schopnosti, které student potřebuje pro úspěšné vysokoškolské studium. Novinkou je také možnost skládat zkoušky na různých místech kraje, čímž odpadá zbytečné cestování. Výhodou je možnost účastnit se zkoušky několikrát, přičemž škola započítává pouze nejlepší dosažený výsledek. Podle prorektorky pro studium ZČU Evy Pasáčkové převažují výhody přijímacích zkoušek SCIO a do budoucna by se spolupráce mezi univerzitou a společností SCIO mohla rozšířit. „V současné době se jedná o využití testů také na dalších fakultách Západočeské univerzity. Ta musí rozhodnout o podobě zkoušek během podzimu. Testů by se tedy dalo využít již pro přijímací zkoušky pro následující akademický rok,“ potvrdil mluvčí společnosti SCIO Bohumil Kartous. Letošní novinka: testy budou v pěti termínech 26

Němcová 2007d.

60

Testy se uskuteční v tomto akademickém roce nově v pěti termínech. „První budou již na konci listopadu, další v únoru. To znamená před termínem podání přihlášek na vysoké školy, což umožní uchazečům lépe zvážit šance v přijímacím řízení,“ uvedl Kartous. Pedagogická fakulta si novou formu zkoušek pochvaluje. „Nám se zjednodušila organizace přijímacích zkoušek, klesly náklady na přijímací řízení a čas ušetřili i pracovníci kateder,“ uvedla Coufalová. Počet přihlášek loni přesáhl pět tisíc, to znamená nárůst zhruba o polovinu v porovnání v předcházejícím rokem. „Zjednodušení systému přijímacího řízení pro uchazeče, dostupnost místa zkoušky a možnost jejího opakování podle našeho názoru roli také sehrálo,“ konstatovala Jana Coufalová. Podle proděkanky také ubylo odvolání. „Ta měla pouze formální charakter, prakticky zmizely stížnosti na průběh přijímacího řízení,“ uvedla Jana Coufalová. Někteří uchazeči ve stížnostech uváděli, že nemohli prokázat svoje kvality v příslušném oboru, což se týkalo zejména oblasti jazyků. „Talentové zkoušky skládali pouze uchazeči o studium výtvarných, tělovýchovných a hudebních oborů. Letos bychom chtěli, aby uchazeč o studium jazyka musel kromě testu obecně studijních předpokladů absolvovat také test SCIO z příslušného jazyka,“ plánuje proděkanka.

6.1.9 Otvírací text ze dne 6. 9. 200727 Učí počítače rozumět lidem Plzeň - Zavoláte na call centrum a místo operátorky vám bude odpovídat počítač. Zeptá se vás co si přejete a na základě vašich odpovědí vám splní požadavek. Je to situace z kategorie sci-fi? Nikoliv, vědci se snaží naprogramovat počítač tak, aby byl schopen lidské řeči porozumět a zároveň na ni reagovat. „Už za sebou máme i konkrétní výsledky, spustili jsme například internetové stránky, které jsou ovládány pouze lidským hlasem,“ popisuje Kamil Ekštein z laboratoře inteligentních komunikačních systémů, která funguje na katedře informatiky a výpočetní techniky ZČU v Plzni. Podobné centrum funguje také na katedře kybernetiky. V republice se touto oblastí zabývají ještě vědci v Liberci, Brně a Praze. „Liberecké centrum spolupracuje s paraplegiky, k dispozici je pro ně počítač 27

Němcová 2007w.

61

ovládaný pouze slovními příkazy,“ informuje vedoucí laboratoře Václav Matoušek, který s výzkumem řeči začal na Západočeské univerzitě na začátku osmdesátých let. Plzeňské centrum na katedře kybernetiky připravilo program, který je schopen převádět mluvené slovo do titulků. Zkvalitnění života smyslově postižených lidí je oblastí, kde se takových programů dá hodně využít,“ konstatuje Kamil Ekštein. Podle Ekšteina je přepis záznamů v češtině v porovnání s ostatními jazyky náročnější. „Kvůli skloňování a časování se naše slovní zásoba rozrůstá. Čeština má celkem řádově milion slov,“ upozorňuje Ekštein. Další specialitou češtiny je velké množství slov majících více významů. Aby počítač porozuměl významu mluveného slova, je třeba mít k dispozici velké množství materiálu, podle něhož by se učil. „V praxi to znamená, že máme přepsané řečové nahrávky, na kterých se vysvětluje význam slov. Vše funguje na základě statistiky, takže čím větší množství takových nahrávek bude, tím větší bude šance, že počítač pochopí význam správně,“ vysvětluje Ekštein. Česká centra zatím mají k dispozici desítky hodin takových nahrávek, zatímco světová špičková pracoviště jich mají desítky tisíc. Výzkum v této oblasti začal ve světě již v sedmdesátých letech. Odborníci odhadují, že například využívání počítačů v call centrech je otázkou zhruba deseti let.

6.1.10 Otvírací text ze dne 14. 6. 200728 Kam na praxi? Trápí mediky Plzeň - Absolventi lékařské fakulty to nemají jednoduché. Po šesti letech vyčerpávajících studií je čeká další dřina s atestací. Doba na její získání se liší podle oboru, většinou je to pět až šest let. „Část z této doby musí lékař absolvovat povinná kolečka po specializovaných odděleních svého oboru, která se dají splnit pouze na akreditovaných pracovištích,“ říká

Alena

Kuglerová

z

Institutu

postgraduálního

vzdělávání

zdravotníků.

V Plzni má tuto akreditaci jen fakultní nemocnice. Aby si zde absolventi mohli praxi 28

Němcová 2007f.

62

odbýt, musí se stát zaměstnanci nemocnice a upsat se jí, že pět let po atestaci neodejdou pracovat jinam. „Máme samozřejmě zájem na tom, aby u nás vzdělaní lékaři zůstávali,“ vysvětlila mluvčí nemocnice Renata Jenšíková. Ve fakultní nemocnici je navíc málo míst pro absolventy. Letos jich přijme jen patnáct ze sto padesáti. „Fakultní nemocnice bohužel nemá ani po sloučení s bývalou vojenskou nemocnicí dostatečné kapacity,“ vysvětluje mluvčí plzeňské fakulty Antonín Zicha. Na praxi o dovolené? „Původně jsem chtěla nastoupit do fakultní nemocnice na kožní oddělení, ale nebylo tam místo. Zájem je obrovský. Nakonec jsem šla do Stodu na interní oddělení,“ říká mladá lékařka, která nechce zveřejnit své jméno. Školu dokončila v říjnu a nyní přemýšlí, jak „kolečka“ absolvovat. I ve Stodě si ji chtějí zavázat smlouvou. „Mám dvě možnosti. Můžu se nemocnici upsat a v tom případě mi bude další vzdělání platit zaměstnavatel. Pokud se ale rozhodnu smlouvu nepodepsat, nezbude mi nic jiného, než si brát na praxi dovolenou a platit si ji sama,“ popisuje. Za denní praxi na specializovaném pracovišti ve Fakultní nemocnici Plzeň se musí platit 250 korun. V případě, že je na akreditovaném pracovišti lékař déle než dva měsíce, může být polovina částky prominuta. Někteří studenti z Plzně si praxi odbývají i v dalekých nemocnicích. „Část našeho ročníku musela jít až do nemocnice v Ústí. Nakonec to ale mělo i své výhody. Nemocnice je na vysoké úrovni a lékaři vzhledem k nižšímu počtu studentů tam na nás měli více času,“ říká čerstvý absolvent Tomáš Radovnický.

6.1.11 Otvírací text ze dne 31. 5. 200729 Studenti, koleje nebo privát? Plzeň - Studenti Západočeské univerzity budou brzy řešit otázku, kde se ubytovat příští školní rok? Na vysokoškolských kolejích nebo na privátu? Mohou se řídit pouze

29

Němcová 2007p.

63

tím, zda chtějí větší komfort, nebo si užívat pravého studentského života. Cena ubytování je totiž v obou případech srovnatelná. Už druhým rokem dostávají studenti dotace na ubytování přímo na ruku formou stipendia, měsíčně tato částka činí 678 korun. Podle zákona má na ni nárok každý, kdo studuje na vysoké škole mimo okres svého trvalého bydliště. V předcházejících letech dostávala tuto částku kolej a cena za ubytování tam byla výrazně nižší než na privátech. Podle kvestora Západočeské univerzity Antonína Bulína studuje v Plzni sedm tisíc „přespolních“ studentů. „Kapacita na kolejích je tři tisíce míst. Pokud odečteme ty, kteří denně dojíždějí, zbývá asi dva a půl tisíce osob, které hledají ubytování v soukromí,“ konstatuje Bulín. Západočeská univerzita nabízí ubytování celkem v šesti budovách, většina jich je na Borech. O stavbě žádné další neuvažuje. Kvestor Bulín nicméně řekl, že na univerzitu se v poslední době obrátilo několik zájemců o stavbu soukromých kolejí. Podle deníku Právo chce společnost Plzeňské stavitelství vybudovat třípatrovou ubytovnu v sousedství stávajících kolejí v Bolevecké ulici na Lochotíně. Nabízet by měla 130 lůžek. Se stavbou se má začít příští rok na jaře a první studenti se tu ubytují v září 2009.

Za 3+1 deset tisíc měsíčně Pokud si studenti pronajmou byt větší rozlohy a nájem si mezi sebe rozdělí, vyjde je to přibližně stejně draho, jako kdyby bydleli na kolejích. „Byt 3+1 vyjde zhruba na deset tisíc korun. Při počtu čtyř osob, je to na každého dva a půl tisíce,“ potvrzuje makléřka realitní firmy Pubec Michaela Džupinová. Právě o takové byty je podle jejích slov mezi studenty největší zájem. Zahraniční studenti vyhledávají i byty nadstandardní. „Jsou ochotni si připlatit za vybavení i polohu,“ dodává Džupinová. Na hledání podnájmu mají studenti ještě čas. „Už nyní zaznamenáváme první poptávku. Většina studentů k nám ale přichází až během srpna a září,“ konstatuje makléřka. Studenti využívají i soukromé ubytovny, určené výhradně studentům. Nacházejí se v Tylově a Žižkově ulici. „Nabízíme studentům Západočeské univerzity místa ve dvou budovách, celková kapacita je 120 míst,“ uvádí správce objektů Libor David. Podle jeho slov se ale zájem o tento druh

64

ubytování v posledních dvou letech výrazně snížil. „Souvisí to s udělováním ubytovacích stipendií,“ zamýšlí se David. Od nadcházejícího roku tedy poskytnou přebývající místa ostatním zájemcům. „Předpokládáme, že studentů u nás bude zhruba osmdesát, zbytek nabídneme nějakým jiným firmám,“ potvrzuje David. Cena zde je přibližně o pět set korun vyšší než na kolejích.

* Ceny ubytování pro vysokoškoláky KOLEJE: 1740 až 2370 korun (podle vybavení a počtu osob na pokoji) PRONÁJEM: zhruba 2500 korun (byt 3+1 pro čtyři osoby) SOUKROMÁ UBYTOVNA: 2680 až 2990 korun Ubytovací stipendium je 678 Kč/měsíc

6.1.12 Otvírací text ze dne 24. 5. 200730 Přijímačky se liší. Výrazně Plzeň - Máte zájem o studium na některé z fakult Západočeské univerzity v Plzni? Pak musíte počítat s tím, že každá z nich má jiná pravidla přijímacích zkoušek. Zatímco například Pedagogická fakulta akceptuje test studijních předpokladů, který připravuje společnost SCIO, na fakultu elektrotechnickou se skládají zkoušky z matematiky, fyziky, elektrotechniky a informatiky. Podobné je to na fakultě aplikovaných věd - zde skládají uchazeči zkoušky z matematiky, fyziky a informatiky. „Přijímací zkoušky se sice skládají ze tří částí, ale nejhorší výsledek se u nás škrtá,“ upozorňuje děkan fakulty elektrotechnické Jiří Kotlan. Podle jeho slov se ke studiu hlásí jednak studenti z gymnázií, ale i z průmyslových škol. „Obsah učiva se na obou školách liší. Škrtáním nejhoršího výsledku chceme tento rozdíl odstranit,“ vysvětluje Kotlan. Studenti dostávají bodovou bonifikaci za středoškolský prospěch. Zhruba polovina přijímaných uchazečů se na školu dostane bez přijímacích zkoušek.

30

Němcová 2007m.

65

Na fakultě strojní se skládá zkouška pouze z matematiky. „Tento písemný test ale píší pouze ti, kteří dosáhli během střední školy špatného prospěchu. Všichni pak musí složit ústní část zkoušky,“ vysvětluje děkan fakulty Jiří Staněk. Ústní část je podle jeho slov všeobecným pohovorem, který je zaměřený na středoškolské studium. Posuzování kandidátů pak probíhá hlavně na základě výsledků středoškolského studia včetně maturity,“ uvádí Staněk. Na filozofické fakultě skládají studenti zkoušku, která testuje všeobecný přehled. „Navíc je doplněn o otázky týkající se daného oboru,“ upřesňuje děkan fakulty Ladislav Cabada. Podle jeho slov jsou speciálně zaměřené pouze testy na obory jazyků pro komerční praxi. „Je nutné, aby přijatý student jazyk opravdu ovládal,“ vysvětluje Cabada. SCIO jen pro pedagogy Prozatím jedinou fakultou v Plzni, která používá jednotné přijímací zkoušky připravované firmou SCIO, je pedagogická. Nejedná se o znalostní test, při řešení se pracuje pouze s informacemi uvedenými přímo v textu zadání.

* Přijímací zkoušky Z čeho se skládají FAV ZČU matematika, fyzika, informatika FEK ZČU matematika, cizí jazyk FEL ZČU matematika, fyzika, elektrotechnika a informatika FF ZČU test z vybraného oboru FPE ZČU test obecně studijních předpokladů FPR ZČU test z historie, logiky, všeobecného přehledu a psychologie FST ZČU matematika LFP UK fyzika, chemie a biologie

6.1.13 Otvírací text ze dne 4. 5. 200731 Podobu vymodelují z plastu 31

Němcová 2007j.

66

Plzeň - Ráno dostali odlitek lebky a večer měla být hotová přibližná podoba tváře. Takový úkol dostali studenti magisterského oboru antropologie populací minulosti. Oddělení biologické antropologie totiž již druhým rokem - v rámci předmětu forenzní antropologie -připravuje seminář Rekonstrukce člověka podle lebky. „Studenti absolvovali jednodenní přednášku, zaměřenou na rekonstrukci člověka. Probírali jsme teorii a vyzkoušeli si také další z metod rekonstrukce, kresbu profilu,“ říká Pavla Malá, studentka doktorandského stupně antropologie na Přírodovědecké fakultě v Praze, která seminář vede. Nyní si studenti mohou metody vyzkoušet v praxi. „Představoval jsem si celý proces úplně jinak, je to výborná zkušenost,“ pochvaluje si student Michal Chrámecký. Při rekonstrukci se používají tři hlavní metody, využívá se kresby, počítačové modelace nebo plastiky. „My využíváme plastické modelace. Kvůli nedostatku času využíváme velmi zjednodušenou formu,“ uvádí Malá. Díky tomu může podoba vzniknout již během jednoho dne. „Pokud ale pracuji na podobné rekonstrukci já, trvá mi celý proces přibližně týden,“ upozorňuje Malá. Na začátku dne dostali studenti odlitek lebky. „Bylo třeba určit, zda se jedná o muže či ženu a jak stará osoba přibližně byla. Podle speciálních tabulek pak studenti zjistili tloušťku tkáně v jednotlivých místech obličeje,“ popisuje proces antropoložka. Podle zjištěných hodnot na lebku nalepili kolíčky, které představovaly tloušťku tkáně. Jsou pak vodítkem při nanášení plastelíny. K nejtěžším místům patří modelace obličejových detailů. „Práce na horní části lebky příliš náročná nebyla. Horší to bylo s očima. Teď máme před sebou navíc nejtěžší část, čekají nás ústa,“ popisuje Michal Chrámecký. „To je opravdu nejtěžší část, při tvorbě zde není žádný záchytný bod,“ zdůrazňuje Malá. Poslední fází je překrytí plastického modelu „kůží“. Pokud má být model přesnou rekonstrukcí, zbývá dodělat ještě obočí a vlasy. A jak se zjistí, zda vytvořený model odpovídá skutečnosti? „Pokud se jedná o lebku minulých generací, zkouška je bohužel nemožná. Můžeme ale zkoumat i současné populace a zde model porovnat buď přímo s fotografií nebo počítačovou animací. Jedná se například o policejní případy, kdy pro výukové programy máme k dispozici i fotografie,“ uvádí Pavla Malá.

67

Při detailnější rekonstrukci se využívá složitějších metod. „Celý model vzniká postupným pokládáním jednotlivých svalů na lebce. Práce je časově náročnější, ale výsledek je výrazně lepší,“ konstatuje Malá. V tomto případě je ale třeba použít další pomůcky, třeba anatomický atlas.

6.1.14 Otvírací text ze dne 27. 4. 200732 Revoluční přijímačky poprvé Plzeň - V Brně, Ostravě, Českých Budějovicích nebo Plzni. Na těchto a dalších místech mohou dnes složit uchazeči o studium na pedagogické fakultě v Plzni přijímací zkoušky. Plzeňská fakulta je jednou z deseti v republice, které namísto klasických testování znalostí využijí testů obecně studijních předpokladů, které připravuje společnost SCIO. Uznají je jako plnohodnotné přijímací zkoušky. Jednotné přijímací zkoušky jsou na vysokých školách letos úplnou novinkou. Výhod pro studenty je celá řada. Odpadá cestování, zbytečné biflování učební látky, zároveň mají studenti možnost napsat test vícekrát a započítaný bude pouze nejlepší výsledek. „Asi největší výhodou je charakter samotného testu. Nejedná se o test znalostí, ale o test předpokladů ke studiu,“ vysvětlila proděkanka pro studium pedagogické fakulty Jana Coufalová. Při řešení testu obecných předpokladů se nezjišťuje, kolik se toho kterých uchazeč naučil, ale jak dokáže logicky uvažovat a pracovat s informacemi, tedy základní dovednosti a schopnosti, které student potřebuje pro úspěšné vysokoškolské studium. Podle proděkanky mohly být v minulosti někteří ze studentů znevýhodněni. „Dřívější test byl koncipován pro studenty gymnázií. Absolvent jiné školy, i když talentovaný, kvůli těmto požadavkům nemusel uspět,“ zamýšlí se proděkanka. Další výhodou je, že na přijímací zkoušku se nemusí cestovat až na fakultu. Testy se konají ve stejnou dobu po celé republice a student si může sám zvolit místo konání zkoušky. Studenti mohou test absolvovat ve více termínech, první byl na konci března, druhý dnes, třetí a poslední termín bude v polovině května. Studentům se bude počítat nejlepší dosažený výsledek. 32

Němcová 2007n.

68

Výtvarné, hudební a tělocvičné obory jsou navíc doplněny o talentovou zkoušku. Ostatní obory budou vyhodnoceny pouze na základě testu obecně studijních předpokladů. „Kvůli tomu je ale teoreticky možné, že se například na obor angličtiny dostane i student s minimální znalostí jazyka, která v testu není zkoumána,“ přiznává proděkanka Coufalová. I kdyby k tomu ale došlo, student tím podle Coufalové mnoho nezíská, protože v prvním ročníku pak bude mít velké problémy s prospěchem. Ze stejného důvodu jsou ale ke zkouškám skeptičtí i někteří studenti. „Samotný test je objektivní, ale myslím, že by měl být doplněn ještě o nějakou další část, která zjistí skutečnou úroveň znalostí,“ říká Alžběta Rejtmajerová, která se hlásí na pedagogickou fakultu na obor ekonomická a regionální geografie. Na Pedagogickou fakultu Západočeské univerzity se letos hlásí pět a půl tisíce zájemců, přijata bude necelá pětina z nich.

* Seznam fakult Uznávají jednotné přijímačky Fakulta sociálních studií, Brno Fakulta provoz. ekonomická, Brno Fakulta hum. studií, Hr. Králové Filozofická fakulta UP, Olomouc Fakulta pedagogická, Ostrava Fakulta přírodovědecká, Ostrava Fakulta zdravotně-soc., Ostrava Fakulta pedagogická, Plzeň Národohosp. fakulta VŠE, Praha Fakulta multim. komunikací, Zlín

69

6.1.15 Otvírací text ze dne 12. 4. 200733 U přijímaček se strhne boj Plzeň - Zájem o vysokoškolské studium v Plzni výrazně převyšuje nabídku. Nejhorší je situace na humanitních oborech a na lékařské fakultě, kde je ke studiu přijato nejnižší procento žadatelů. Například na Právnickou fakultu ZČU se dostane pouze každý třináctý přihlášený student. „Celkový počet přihlášek se letos blíží čtyřem tisícům a přijmeme tři stovky studentů,“

uvedla

vedoucí

studijního

oddělení

Ivana

Pražáková.

Podobná situace je na Lékařské fakultě UK v Plzni. „Celkem budeme brát kolem dvou set padesáti studentů, přihlášek evidujeme více než devatenáct set,“ potvrdil proděkan Antonín Zicha. Velký převis poptávky zaznamenává také pedagogická fakulta. „Počet přihlášek překročil letos pět tisíc, což znamená nárůst přibližně o polovinu,“ říká mluvčí pedagogické fakulty Josef Kepka. Kapacitní možnosti fakulty dovolují přijmout zhruba pětinu přihlášených. „Největší zájem je o bakalářské obory psychologie, anglický jazyk a německý jazyk se zaměřením na vzdělávání,“ uvádí Kepka. Mezi studenty je velký zájem také o filozofii. „Nejvíce přihlášek evidují obory humanistika, politologie, sociologie a sociální a kulturní antropologie,“ jmenuje děkan filozofické fakulty Ladislav Cabada. Fakulta může podle jeho slov přijmout zhruba čtvrtinu uchazečů. Přihlášku podalo do bakalářských i magisterských oborů 4200 uchazečů. Na ekonomickou fakultu v Plzni se hlásí přibližně dva tisíce uchazečů o bakalářské obory, šanci studovat dostane čtvrtina z nich. „Počet přihlášek je ale ovlivněn faktem, že studenti si podávají více přihlášek najednou. Někteří z nich pak mohou mít jako prioritní jinou fakultu,“ upozorňuje proděkan Miloš Nový. Zájem je i o i technické obory. Fakulta aplikovaných věd eviduje téměř patnáct set přihlášek k bakalářskému studiu, přijmout může třetinu uchazečů. Fakulta strojní plánuje přijmout asi čtyři sta padesát z tisícovky uchazečů a fakulta elektrotechnická přibližně polovinu z téměř tisícovky přihlášených.

33

Němcová 2007u.

70

* Nejžádanější fakulty Poměr přijímaní/uchazeči Fakulta právnická 1/13 Lékařská fakulta 1/8 Fakulta pedagogická 1/5 Fakulta filozofická ¼ ZDROJ: ZČU a UK

6.1.16 Otvírací text ze dne 15. 3. 200734 Věční studenti platí i sto tisíc Plzeň - Neúměrné prodlužování studia na Západočeské univerzitě přijde studenty draho. Kdo si například svůj čtyřletý obor protáhne o tři roky, může ho to přijít na více než sto tisíc korun. Univerzita toleruje prodloužení studia maximálně o jeden rok, za každý další si účtuje poplatky. Ve druhém roce navíc letos škola vybírá 17352 korun za každých započatých šest měsíců, za každý následující rok je pak částka ještě dvakrát vyšší. V loňském roce se placení týkalo téměř tisícovky studentů. „Tři sta studentů evidovala právnická fakulta, následuje fakulta pedagogická, která má 254 studentů překračujících standardní dobu studia,“ uvedla Jiřina Študlarová z rektorátu ZČU. Studentům se to nelíbí. „Poplatek, který se platí během prvního roku, svou výší řádově odpovídá ostatním vysokým školám v republice,“ uvádí student Pedagogické fakulty ZČU v Plzni a člen Akademického senátu fakulty Jiří Kohout. Nestandardní ale podle jeho slov je navyšovat tento poplatek po dalším roce na dvojnásobek. „Tato částka je výrazně vyšší než u dalších univerzit,“ upozorňuje Kohout. Pro porovnání na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Plzni se platí za prodlouženou dobu studia v letošním roce 42 tisíc nehledě na to, zda student přesáhl dobu studia o dva, tři nebo více let. 34

Němcová 2007y.

71

Minimální částku, kterou škola musí „věčným studentům“ účtovat, určuje ministerstvo školství. Pro letošní rok je požadované minimum 4338 korun. Podle Jiřího Kohouta Západočeská univerzita částku nesmyslně několikanásobně zvyšuje. Prorektorka pro studijní a pedagogickou činnost Eva Pasáčková oponuje tím, že způsob výpočtu poplatku na ZČU je součástí statutu univerzity. „Byl schválen i Akademickým senátem,“ dodává Pasáčková. Peníze, které se vyberou na poplatcích za překročenou dobu studia, směřují do stipendijního fondu fakulty a jsou pak jednotlivými fakultami využity na udělování prospěchových, sociálních a mimořádných stipendií. Za hloupost se musí platit? „Po pravdě si myslím, že za hloupost se musí platit,“ přiznává absolvent Pedagogické fakulty ZČU v Plzni Jiří Mezera. Sám si studium prodloužil celkem o tři roky. „V době, kdy jsem musel za studium platit, jsem byl už zaměstnaný. Bez příjmu a podpory od rodičů bych to finančně asi těžko zvládl,“ zamýšlí se Mezera. Vedení univerzity říká, že cílem poplatků je motivovat studenty k dokončení studia v řádném termínu. „S tím naprosto souhlasím, ale podle mého názoru by se mělo přihlížet také k důvodům prodloužení studia,“ uvádí Kohout. Podle Kohouta může být nedokončení školy v řádném termínu způsobeno například účastí na zahraniční stáži nebo špatným výběrem školy. Proti rozhodnutí o zpoplatnění prodlouženého studia je možné se odvolat k děkanovi fakulty, k žádosti o prominutí poplatku by měl být přiložen doklad, dokazující tíživou situaci studenta. V některých případech se může rozhodnout o částečném snížení poplatku, úplné prominutí je ale výjimečné. *** Jak rostou poplatky za prodloužení studia ZČU Rok poplatek za 6 měsíců 2005/6 16 764 Kč 2006/7 17 352 Kč 2007/8 18 024 Kč

72

První rok navíc je zdarma, uvedený poplatek se platí ve druhém roce navíc, v následujícím roce se částka ještě dvojnásobně zvyšuje. ZDROJ: ZČU

6.1.17 Otvírací text ze dne 8. 3. 200735 Vědec z Plzně zkoumal Ötziho Plzeň - Vladimír Sládek, který vyučuje na oddělení biologické antropologie na Filozofické fakultě Západočeské univerzity v Plzni, patřil k týmu, jenž spolupracoval na výzkumu ostatků mumifikovaného muže z ledovce, známého pod jménem Ötzi. Mumie byla objevena v roce 1991 v Tyrolských Alpách. „Cílem výzkumu bylo zjistit především proporce těla, výšku a hmotnost Ötziho, ale také způsob, jakým se v krajině vůbec pohyboval,“ popisuje Sládek. Při studiu pohybu se hodnotí průřezy dlouhých kostí. „Je nutné nashromáždit velké množství jedinců ze stejného období,“ upozorňuje antropolog. Pro studium pohybu jsou podle jeho slov stěžejní stehenní a holenní kosti. „Změříme biomechanickou délku a pak děláme další měření včetně digitalizace obrazů. V pravidelných úsecích například rentgenujeme kost a ze snímku usuzujeme dále,“ přibližuje postup Sládek. Pomocí softwarových programů se dá zobrazit obrys kosti. „V závislosti na druhu pohybu se liší obrysy kostí. Ty porovnáme s dalšími dostupnými údaji a odvozujeme, jak se mohl člověk v minulosti pohybovat,“ líčí antropolog. Zjistili například, že Ötziho holenní kost je oproti jeho vrstevníkům výrazně vyvinutější. „To naznačuje na stálou zátěž v náročném terénu. Zřejmě nachodil mnoho kilometrů,“ zamýšlí se Sládek. Plzeňský vědec a studenti oboru antropologie populací minulosti spolupracují s věhlasnými odborníky, například s respektovaným americkým antropologem Chrisem Ruffem. „Rozvinuli jsme další spolupráci a nyní se s našimi studenty podílíme na výzkumu zkoumajícím změnu kostry v různých časových obdobích,“ připomíná Vladimír Sládek. To ale není jediný výzkum, kterého se mohou studenti plzeňského oddělení biologické antropologie účastnit. „Pravidelně jezdíme také do Všerub, kde zkoumáme zaniklý středověký hřbitov a pomocí tamních nálezů zjišťujeme cenná data o 35

Němcová 2007z.

73

pohřebních zvyklostech v minulosti,“ uvádí Vladimír Sládek. Výzkum koster přímo v terénu není v republice mezi antropology rozšířen. „Jsme jediným týmem, který se terénní antropologií kostry zabývá,“ vyzdvihuje Vladimír Sládek. Výzkum v terénu přináší podle Sládka velké výhody. „Při zkoumání v laboratoři dochází nutně k redukci dat, tomu se snažíme vyhnout,“ říká antropolog. Další výhodou je, že studenti si mohou v praxi vyzkoušet postupy, o nichž se od prvního roku teoreticky učí. Magisterský studijní obor antropologie populací minulosti vznikl před třemi lety. „Celkový počet studentů je zhruba dvacet pět, což je pro nás velká výhoda. Můžeme studenty snadno zapojit do výzkumných projektů, výuku jsme díky nižšímu počtu studentů založili na osobním přístupu,“ uvádí Sládek. * Čím se zabývá biologická antropologie Jedná se o obor, který zkoumá lidskou minulost. Vědci se snaží zjistit například kde lidé žili, jaký měli způsob obživy, nebo jak pochovávali své mrtvé. Biologická antropologie využívá hlavně lidských kosterních pozůstatků, součásti práce je ale i široká mezioborová spolupráce.

6.1.18 Otvírací text ze dne 18. 1. 200736 Mohou studovat v angličtině Plzeň - Stále více fakult Západočeské univerzity nabízí svým studentům možnost studovat předmět v angličtině. „Znalost cizího jazyka je stěžejní při uplatnění na trhu práce a naším cílem samozřejmě je, aby naši absolventi uspěli,“ konstatuje děkan fakulty elektrotechnické Jiří Kotlan. Na elektrotechnické fakultě se nyní nabízí v angličtině šest předmětů, studenti mají přístup také na samostatný obor, určený zahraničním studentům. „Do budoucna bychom rádi nabídku ještě rozšířili. Předpokládáme zdvojnásobení počtu předmětů, u těch stávajících navýšení rozsahu výuky,“ jmenuje děkan. Nejširší nabídku odborných předmětů vyučovaných v angličtině nabízí v Plzni ekonomická fakulta. „Obor Finanční řízení a účetnictví nabízí zhruba 80 procent předmětů v angličtině. Během dvou let bychom rádi z tohoto oboru udělali 36

Němcová 2007h.

74

samostatný studijní program a vyučovali v angličtině vše,“ uvádí proděkan ekonomické fakulty pro studijní záležitosti Miloš Nový. Podle jeho slov úspěšní absolventi těchto předmětů mohou okamžitě nastoupit do významných firem, kde se nástupní plat pohybuje vysoko nad průměrem. „Bohužel, o tyto předměty je zájem spíše mizivý. Počty účastníků se pohybují v desítkách, a to vzhledem k celkovému počtu našich studentů je opravdu zlomek,“ připomíná Miloš Nový, jehož fakulta má na dva a půl tisíce studentů. Podle jeho slov je široká nabídka na školách ekonomického zaměření pravidlem. Vysoký zájem zaznamenávají i na filozofické fakultě v Plzni, kde nabízejí více než dvacet kurzů především seminárního charakteru. „Právě kvůli tomuto charakteru a omezenému množství účastníků zájem mnohdy přesahuje i kapacitu kurzu,“ vysvětluje proděkan pro vědu a vnější vztahy Ivo Budil. V cizím jazyce se lze učit i hru na akordeon Příští rok se pravděpodobně otevře kurz v angličtině i na pedagogické fakultě. „Zatím máme akreditovaný jeden předmět, kterým je sólová hra na akordeon. Pokud ale bude mít úspěch, nabídku bychom samozřejmě rádi rozšířili,“ tvrdí vedoucí katedry hudební vědy Jana Jindrová. S tím souhlasí i proděkanka pro studium Jana Coufalová: „Prozatím začínáme u oborů uměleckých a uvidíme, jaký bude zájem.“ Pozadu nezůstávají ani technické obory, předměty v angličtině nabízí i fakulta aplikovaných věd. Na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy se nabízí cizincům možnost absolvovat celé studium v angličtině. „Tento obor je volně přístupný i tuzemským studentům. Někteří toho využívají a chodí si na přednášky zdokonalit odbornou slovní zásobu,“ říká proděkan fakulty Pavel Fiala.

75

6.2

PROFIL ÚSPĚŠNÉHO ABSOLVENTA

6.2.1 Profil ze dne 20. 12. 200737 Jako lékař poznal, co napáchá kouření Plzeň - Luboš Kusenda, který vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Plzni, léčí pacienty s plicními nádory. Od roku 2004 pracuje na plicní klinice Fakultní nemocnice v Plzni. V roce 2005 založil s kolegyní protikuřáckou poradnu. „Devadesát procent pacientů s rakovinou plic jsou kuřáci,“ vysvětluje Luboš Kusenda. Podle jeho slov je práce na plicním oddělení skličující. „Nejčastěji zde máme právě pacienty s karcinomy plic, který je nejčastější u mužů a druhý nejčastější u žen. Pouze deset procent se jich dá operovat a asi polovina z nich se dožije pěti let od operace,“ informuje Kusenda. Pacienti, u nichž už není operace možná, se dožívají v průměru šesti měsíců od stanovení diagnózy. „Těmto nemocným se nabízí chemoterapie, ozařování. Jedná se ale pouze o paliativní metody,“ upozorňuje třicetiletý lékař. To znamená, že nevedou k vyléčení nemoci, ale pouze ke zkvalitnění života v posledních fázích. „Je to smutná statistika. Právě z tohoto důvodu jsme se také rozhodli otevřít Centrum léčby závislostí na tabáku,“ říká Kusenda. V současné době je úspěšnost léčby asi pětinová. „Od ledna jsme začali s novou metodou a úspěšnost by se mohla zvýšit na 40 procent,“ říká lékař. Až dosud se závislost léčila substituční metodou, kdy se pacientům podával nikotin v náhradní formě, například v náplastech. „Na trhu se ale objevil jiný preparát. Ten kromě

abstinenčních

příznaků,

mezi

které

patří

například

podrážděnost,

nesoustředěnost a přírůstky hmotnosti z nadměrné chuti k jídlu, odstraňuje i pocit libosti, který se po kouření dostavuje,“ popisuje Luboš Kusenda. Podle prvních výsledků by právě odstranění vazby mezi cigaretou a pocitem libosti mělo přispět k úspěšné léčbě. Poradna je otevřena vždy v pondělí a ve středu. „Na prvním sezení zjišťujeme motivaci závislých, vysvětlíme a popíšeme princip vzniku závislosti. V případě, že chce klient pokračovat, dohodneme se společně na konkrétní léčbě,“ uvádí lékař.

37

Němcová 2007e.

76

Pokud se kuřáci zbaví závislosti dostatečně brzo, riziko nádorových onemocnění se výrazně snižuje. „Většina osob začíná kouřit před dovršením dospělosti. Pokud se chtějí obejít bez následků, měli by přestat co nedříve. Zároveň ale nikdy není pozdě,“ radí lékař. * Luboš Kusenda Třicetiletý lékař vystudoval LF UK v Plzni, od roku 2003 pracuje na plicní klinice Fakultní nemocnice v Plzni. O rok později založil se svou kolegyní Centrum léčby závislosti na tabáku.

6.2.2 Profil ze dne 7. 6. 200738 Také elektrárnu je třeba vyladit Plzeň - Už druhým rokem se Jan Klauda podílí na rekonstrukci několika elektráren v Turecku. „Jedna z nich je v Somě, kde jsou upraveny čtyři z celkem čtrnácti bloků,“ říká absolvent Fakulty aplikovaných věd ZČU v Plzni. Třetím rokem pracuje jako projektant řídicích systémů ve firmě Invelt Elektro, která nabízí služby v oblasti energetiky. Na starost má především regulaci a řízení turbín. Úkolem Jana Klaudy je vytvořit program, který by odpovídal požadavkům zákazníka. „Na začátku dostanu určité zadání, požadavky zákazníka, které je třeba splnit. Je tedy potřeba vytvořit pomocí daných algoritmů program, který by proces řídil,“ říká Klauda. Vybaven programem odjede tým expertů na stavbu. „Samozřejmě je třeba program upravovat tak, aby vše ideálně fungovalo,“ doplňuje sedmadvacetiletý muž z Plzně. V současné době tedy pracuje pro tureckou elektrárnu. „Prozatím je to největší zakázka. Většina jich má krátkodobější charakter, pracuje se na nich přibližně půl roku,

na

téhle

už

děláme

druhým

rokem,“

připomíná

Jan

Klauda.

Elektrárna v Somě bude po úpravách zajišťovat takzvanou primární regulaci. „To znamená, že systém v elektrárně reaguje na změnu podmínek v síti změnou výkonu,“ vysvětluje odborník.

38

Němcová 2007t.

77

Velká část úprav probíhá přímo v elektrárně. „Od loňského března, kdy jsme na regulaci turbíny začali pracovat, jsem tam strávil už téměř čtyři měsíce,“ říká Jan Klauda. Kromě regulace turbín se podílel také například na výrobě terminálu pro elektrárnu v Komořanech nebo připravoval vizualizaci pro elektrárnu v Dánsku. Jako čerstvý absolvent se musel ve firmě mnohé naučit. „Asi jako většina lidí jsem odcházel ze školy pouze s teoretickými znalostmi. Uměl jsem sice programovat, ale bylo třeba naučit se všechno v praxi. Je to výrazně odlišné,“ tvrdí Jan Klauda. Se svou prací je spokojen. „Nejvíce se mi líbí, že ve finále stiskem jediného tlačítka se dá do pohybu obrovská masa železa,“ říká. Než se takového komfortu dosáhne, je třeba udělat hodně práce. „Když se program ladí, je to občas věc velmi zdlouhavá. Program se třeba stokrát upraví a stále nefunguje tak, jak by měl. Ten výsledný pocit ale jakoukoliv únavu převáží,“ prohlašuje Jan Klauda. * Jan Klauda (27 let) Vystudoval Fakultu aplikovaných věd Západočeské univerzity v Plzni, obor kybernetika. Od roku 2005 pracuje jako projektant řídicích systémů ve firmě Invelt Elektro, která nabízí služby v oblasti energetiky.

6.2.3 Profil ze dne 24. 5. 200739 Řídí projekty pro světové automobilky Plzeň - Na starost má dva významné projekty, jeden pro firmu Mercedes, druhý pro Porsche. Filip Malán pracuje pátým rokem jako vedoucí projektů ve firmě IAC Group, která se zabývá výrobou interiérových dílů pro automobilový průmysl. „Zaměřujeme se především na stropní podhledy,“ říká čtyřiatřicetiletý absolvent fakulty ekonomické v Plzni. Současně se stará o dva menší projekty, během nichž se připravují středové opěrky v autě na ruce. „Ty jsou pro zákazníky od Forda a BMW,“ doplňuje Filip Malán. Celý projekt začíná tím, že Filip dostane do ruky požadavky zákazníka. „Snažím se je co nejlépe splnit,“ líčí mladý muž v Plzně. Poté, co dostane první výkres, začnou 39

Němcová 2007o.

78

se vyrábět první prototypové díly, dělají se zkoušky a výrobky se upravují. „Je třeba všechno skloubit tak, aby byl spokojen jednak zákazník, ale i moji spolupracovníci ve výrobě. Občas je to náročné, zároveň je to ale velmi zajímavý aspekt práce,“ zamýšlí se Malán. Spolupracuje se všemi odděleními, se zástupci logistiky, výroby, oddělení kvality nebo ekonomického oddělení. Ani když se začne součástka vyrábět sériově, práce nekončí. „Musí se koordinovat veškeré změny,“ vysvětluje Filip. Kvůli práci musí také často cestovat. „Záleží ale samozřejmě na fázi projektu. Zpočátku upřesňujeme se zákazníkem podmínky, řešíme, co jsme schopni vyrobit a co ne, v dalších fázích dolaďujeme charakter a změny výrobku,“ jmenuje muž. S prací v oboru je spokojen. „Je to pestrá práce, pořád se něco učím. Neustále se vyvíjejí nové věci a každý den se setkávám s něčím novým,“ konstatuje Filip Malán. * Kdo je Filip Malán Na Ekonomické fakultě ZČU v Plzni vystudoval inženýrský obor zaměřený na statistiku. Po absolvování civilní vojenské služby nastoupil ve firmě Aimtec jako konzultant informačních systémů pro automobilový průmysl. Od roku 2002 pracuje ve firmě IAC Group zabývající se výrobou interiérových součástí do automobilů. Má na starost zakázky pro Mercedes nebo Porsche.

6.2.4 Profil ze dne 17. 5. 200740 Místo vyměnil mnohokrát, energetiku nikdy Plzeň - Šestnáct tisíc klientů skupiny ČEZ má na starost absolvent Fakulty aplikovaných věd Západočeské univerzity v Plzni Petr Šlechta. Déle než půl roku působí jako vedoucí odboru péče o zákazníka ve společnosti ČEZData. „Byl jsem i ředitelem úseku. Ale záběr současných činností a odpovědnost jsou přibližně stejně velké,“ říká dvaatřicetiletý Petr Šlechta. Současnou pozici považuje ve své dosavadní kariéře za jeden z významných milníků.

40

Němcová 2007g.

79

Petr Šlechta zodpovídá za práci operátorů call centra a zároveň řídí činnost obchodníků pro významné zákazníky společnosti. „Kromě toho jsem zodpovědný za veškeré podpůrné činnosti, to jsou například fakturace, marketing nebo správa softwarových licencí,“ vyjmenovává Petr Šlechta. S prací je spokojen. „Výrazně se liší od té původní. Nyní můžu pracovat a komunikovat s lidmi, a to mě baví. Navíc jsem obklopen týmem výrazných a schopných lidí a spolupráce s nimi je na velmi dobré úrovni,“ prohlašuje Šlechta. Za největší úspěch považuje skutečnost, že se jim daří plnit to, co si předsevzali. „Jedním z našich letošních cílů je například zvyšování spokojenosti zákazníků se službami naší společnosti. Na pětibodové škále, na níž je pětka nejlepší ohodnocení, jsme chtěli dosáhnout hodnoty čtyři a půl,“ uvádí. S výsledkem může být spokojen. „V současné době už jsme na čísle 4,7, což považujeme za velký úspěch,“ uvádí manažer. Ten přiznává, že jeho práce má i negativní stránky. „Celá společnost ČEZ je velmi rozsáhlá a za slabinu považuji nepružnost celého rozsáhlého systému řízení,“ zamýšlí se. K práci v energetickém průmyslu se dostal okamžitě po dokončení vysoké školy v roce 1998. Po promoci nastoupil do Západočeské energetiky jako programátor a vedl skupinu, která se starala o aplikace dodavatele Oracle. „Později jsem získal místo vedoucího odboru pro vývoj software a posléze jsem v dceřiné společnosti EN-DATA působil jako ředitel technické divize. Od roku 2004, kdy vznikla společnost ČEZData, jsem zastával pozici ředitele úseku rozvoj,“ vypočítává Petr Šlechta. Po studiích se musel naučit mnoha novým věcem. „Začínal jsem jako programátor, tuto dovednost už nyní nepotřebuji,“ říká. Naopak se musel naučit ovlivňovat a řídit lidi. „To by se měl učit každý absolvent,“ doplňuje mladý muž. Ačkoli Petra Šlechtu práce naplňuje, chtěl by v budoucna vyzkoušet i něco dalšího. „Celou dobu působím v oblasti energetického průmyslu a rád bych vyzkoušel i jiné odvětví,“ plánuje. * Petr Šlechta Vystudoval Fakultu aplikovaných věd ZČU v Plzni, obor informatika a výpočetní technika. V roce 1998 nastoupil do společnosti Západočeská energetika jako programátor. Nyní působí jako vedoucí odboru péče o zákazníky ve společnosti ČEZData. Je ženatý, má syna a dceru. 80

6.2.5 Profil ze dne 10. 5. 200741 Vysněnou práci nabídli antropoložce v Olomouci Plzeň, Olomouc - Antropologické zpracování koster je hlavní náplní práce absolventky Filozofické fakulty Západočeské univerzity v Plzni Anny Pankowské. „Je třeba vždy odhadnout základní demografické parametry jako je výška postavy, věk a pohlaví jedince. Pokud má kostra navíc nějaký patologický nález, je třeba bližší určení a konzultace s odborníky,“ přibližuje svou práci mladá žena z Berouna. V Plzni studovala obor antropologie populací minulosti. Od března pracuje jako archeolog-antropolog v Archeologickém centru v Olomouci. Zatím ji zaměstnávaly hlavně starší výzkumy. „Mým úkolem bylo provést antropologickou analýzu koster z předešlých výzkumů, z nichž jsem připravila odborné zprávy pro archeology,“ vysvětluje Anna Pankowská. Nově pracuje přímo v terénu, druhým týdnem preparuje kostru ze starší doby bronzové. I když byla ze školy dobře připravena, musí se po nástupu do práce dál učit. „Jedná se především o znalosti z archeologie. Bylo například třeba naučit se rozpoznat sídlištní objekty,“ uvádí Pankowská. „V té oblasti se musím stále vzdělávat,“ říká s úsměvem. Na antropologii se jí líbí práce s minulostí. „Je to zajímavé, přibližujeme historii a snažíme se ji rekonstruovat,“ zamýšlí se antropoložka. Po dokončení školy působila půl roku v muzeu v Berouně jako kulturněvýchovný pracovník. „Chtěla jsem ale pracovat v oboru, proto jsem se přihlásila na konkurz do Olomouce. Jsem velmi ráda, že se mi podařilo místo získat. Je to přesně to, co jsem chtěla dělat,“ říká Anna Pankowská. Podle jejích slov jí v konkurzu mohlo pomoci i jméno, které má plzeňská fakulta mezi antropology. * Anna Pankowská Vystudovala bakalářský obor humanistika na Fakultě humanitních studií ZČU a následně magisterský obor antropologie populací minulosti na Fakultě filozofické ZČU. Od března pracuje jako antropolog - archeolog v Archeologickém centru v Olomouci.

41

Němcová 2007aa.

81

6.2.6 Profil ze dne 26. 4. 200742 Ve Francii se podílí na vývoji procesorů Plzeň - Od prosince působí Eva Dokládalová jako profesorka a výzkumná pracovnice na vysoké škole ESIEE v Paříži. „V Paříži jsem absolvovala odbornou stáž a psala jsem

zde

i

diplomovou

práci,“

říká

absolventka

Fakulty

elektrotechnické

Západočeské univerzity. Jak se na zajímavé místo ve Francii dostala? „Byla to především otázka dobrých studijních výsledků, bez nichž by bylo vše výrazně těžší,“ zamýšlí se Eva Dokládalová. Čeští studenti jsou podle jejího mínění oproti francouzským samostatnější. „Když něco nevědí, jsou schopni si to najít a nečekají, až jim profesor poradí,“ vysvětluje Eva Dokládalová. V institutu učí programování, procesory nebo zpracování obrazu. Zároveň se podílí na výzkumu v oboru elektroniky pro zpracování obrazu. „Tomuto tématu se věnuji již od doktorandského studia“ upřesňuje Dokládalová. V posledních letech pracovala například na vývoji speciálního procesoru pro automobily, který umožní detekci osob nebo překážek na silnici a následně varuje řidiče. „Šlo o to sestavit procesor, který by informace rychle a adekvátně zpracoval a dokázal varovat řidiče. Například ho upozornil, že přejel bílou čáru, nebo že se vedle něj nachází další auto ve chvíli, kdy se rozhodne předjíždět,“ vysvětluje profesorka. Oproti tomuto projektu je ten, na kterém pracuje nyní, obecnější. „Nezaměřuje se pouze na auta. Chceme navrhnout nové mechanismy, umožňující například co nejmenší spotřebu energie a zároveň co největší výpočetní možnosti pro mobilní telefony a podobná zařízení,“ uvádí Eva Dokládalová. Do Francie poprvé přijela v roce 1998, kdy absolvovala stáž právě na ESIEE v Paříži. Diplomovou práci tam napsala v roce 1999. „Vůbec mě napadlo, že bych mohla absolvovat doktorandské studium ve Francii,“ vzpomíná dvaatřicetiletá žena. Nejdřív ale bylo nutné získat francouzský titul Master de recherche. „Pak už jsem mohla nastoupit na Ecole des Mines v Paříži, kde jsem se začala zabývat elektronickým zpracováním obrazu,“ říká Plzeňanka.

42

Němcová 2007x.

82

Po dokončení studií získala místo v Komisariátu pro atomovou energii v Saclay u Paříže. „Je to státní organizace, kterou už v roce 1945 založil Charles de Gaulle. Prvotním cílem bylo vyvinout zařízení pro atomovou energii, ale vedle toho se vyvinuly další výzkumné obory. Kromě jiného právě oblast elektrotechniky a informačních technologií,“ připomíná Dokládalová. Se svou současnou pozicí je spokojena. „Mám zaměstnání, které mě baví. Stejně je na tom i můj manžel, Čech, kterého jsem ve Francii potkala. Zatím si neklademe otázku, jestli chceme ve Francii zůstat natrvalo. Jsme Evropané a máme zajímavou práci. Šli jsme dělat co nás baví a ve Francii zrovna v té době taková možnost byla,“ vysvětluje Eva Dokládalová. * Eva Dokládalová Vystudovala obor průmyslová elektronika na Fakultě elektrotechnické ZČU a absolvovala stáž na ESIEE v Paříži. Tamtéž psala diplomovou práci. V Grenoblu absolvovala program master v oboru automatizace a nastoupila k doktorandskému studiu na Ecole des Mines. Poté pracovala na Komisariátu pro atomovou energii, kde se zabývala výzkumem procesorů. Od prosince pracuje v ESIEE jako profesorka a výzkumná pracovnice. Je jí 32 let.

6.2.7 Profil ze dne 5. 4. 200743 Baví mě dělat s lidmi Plzeň - Již pátým rokem pracuje Petr Holý jako manažer oddělení kvality technologického úseku ve společnosti T-Mobile. „Starám se především o řízení projektů, zaměřených na zvýšení kvality našich služeb a tím vlastně ovlivňuji veškeré služby, které zákazníkům poskytujeme,“ říká třiatřicetiletý muž, který absolvoval inženýrský a doktorandský stupeň na Fakultě aplikovaných věd Západočeské univerzity v Plzni. Musí sladit činnost mnoha lidí Ve firmě rovněž řídí projekty, zaměřené na monitoring výkonnosti IT systémů, nutných pro provoz mobilních sítí. „S tím souvisí další část mé práce. Je nutné o těchto projektech informovat a prezentovat je vedení společnosti,“ říká Holý. Při

43

Němcová 2007c.

83

přípravě takových projektů zodpovídá za koordinaci celého týmu. „Většinou se jedná řádově o dvacet lidí,“ vysvětluje. Kromě práce v pražské centrále společnosti je Petr Holý také hodně na cestách, převážně po Evropě. „Přibližně jednou za měsíc se účastním setkání managementu oddělení kvality celé mezinárodní telekomunikační skupiny. I zde je cílem zvýšení kvality služeb,“ doplňuje Petr Holý. Běžně v kanceláři stráví deset až dvanáct hodin. „Se současnou pozicí jsem spokojen. Baví mě dělat s lidmi a je příjemné vědět, že svou prací přispívám ke spokojenosti našich zákazníků. Vidím, že tak ovlivňuji dění v celé naší společnosti,“ uvádí Petr Holý. Pokud by měl uvést něco ze své práce, co jej příliš nebaví, jednalo by se rozhodně o rutinní záležitosti typu pravidelné denní kontroly výkonnosti. „Tento úkol už ale naštěstí nemám na starost,“ říká s úsměvem. Ve firmě začínal na jiné pozici. „Byl jsem zodpovědný za tvorbu softwarových systémů pro vysílače,“ vzpomíná. Když se mu naskytla možnost postupu, neváhal. „Chtěl jsem se dostat blíž k lidem. Při tvorbě softwaru jsem s nimi do kontaktu přišel minimálně, a to mi trochu vadilo,“ uvádí muž, pocházející z Rokycanska. Je to zvláštní práce Podle slov Petra Holého je práce na vývoji softwarových systémů velmi specifická. „Pokud je dobrý systém, práce se daří. Není tam ale žádná zpětná vazba,“ zamýšlí se Holý. Proto se přihlásil do konkurzu na pozici manažera oddělení kvality technologického úseku. Po dokončení inženýrského cyklu na fakultě aplikovaných věd se rozhodl pokračovat v dalším studiu a začal s doktorandským výzkumem. „Mým oborem byla plazmová fyzika a fyzika měkkých vrstev. V rámci výzkumu jsem se dostal do švýcarské laboratoře, kde jsem se rok a půl podílel na vývoji lékařských přístrojů,“ popisuje Holý. Původně chtěl pracovat v konzultační firmě. „V posledním ročníku doktorandského studia jsem začal shánět práci. Přišla ale nabídka z T-Mobilu, která mě zaujala,“ dodává Petr Holý. * Petr Holý

84

Vystudoval inženýrský a doktorandský stupeň na Fakultě aplikovaných věd Západočeské univerzity v Plzni. Od roku 1999 pracuje ve společnosti T-Mobile, kde byl původně zodpovědný za tvorbu softwaru pro vysílače. Nyní pracuje jako manažer oddělení kvality technologického úseku. Petru Holému je třiatřicet let a je svobodný.

6.2.8 Profil ze dne 22. 3. 200744 Antropolog míří na univerzitu v USA Plzeň - Tento týden dostal Lukáš Friedl akceptační dopis jedné z prestižních amerických univerzit. Na Tulane University v New Orleans stráví minimálně tři roky. V rámci doktorandského studia bude pokračovat v projektu, který započal v Plzni na katedře antropologie. „Určitě je to úspěch, univerzita v New Orleans je soukromá a patří k těm kvalitním. Mně se podařilo získat zde grant, takže nemusím platit žádné školné a navíc budu dostávat stipendium na ostatní výdaje,“ říká Lukáš. Uvědomuje si ale i odvrácenou stránku. „Mám tu přítelkyni, rodinu,“ zamýšlí se. Již v diplomové práci se zabýval biomechanikou dolní končetiny. „V praxi to znamená, že pomocí nalezených kostí porovnáváme populace, které žily v odlišnou dobu,“ vysvětluje pětadvacetiletý Friedl. V doktorandské práci by tento projekt ještě rád prohloubil. „Rád bych získal data o současných nebo nedávno zemřelých populacích, pocházejících z nepříliš industrializovaných společností,“ popisuje Lukáš. Tento vzorek by aplikoval na data pravěkých populací. „Vzájemným porovnáváním přiblížím vývoj, který se od pravěku odehrál,“ líčí antropolog. Lukáš Friedl se do výzkumů zapojil při studiích. „Na bakalářském stupni se mi podařilo účastnit se výzkumu na zaniklém středověkém hřbitově ve Všerubech pod vedením doktora Sládka. Poslední roky jsem již měl na starost určitou část výzkumu,“ říká mladý muž. V minulém roce si studenti mohli vyzkoušet práci s 3D scannerem, který katedra pro výzkum vypůjčila. „Tento přístroj snímá dotykem jednoho bodu všechny tři souřadnice naráz a výrazně usnadňuje naši práci,“ vysvětluje antropolog. Podílel se také na výzkumech v laboratoři biologické antropologie. „Jednalo se především o 44

Němcová 2007b.

85

zpracování nálezů. Ty se musí důkladně umýt, osušit a následně popsat a zařadit do databáze,“ uvádí Lukáš. Účast na výzkumech byla možná díky charakteru oboru antropologie populací minulosti. „Byli jsme první ročník nového oboru. Bylo nás jen deset, a to nám umožnilo lépe spolupracovat a proniknout hlouběji do problematiky,“ vzpomíná Friedl. Podle jeho názoru mu tento přístup pomohl i v získání místa na americké univerzitě. „Součástí přihlášky jsou totiž doporučující dopisy. Mně se poštěstilo a napsali mi je světově uznávaní odborníci, kteří naši katedru vedou,“ připomíná Lukáš Friedl. * Lukáš Friedl Pětadvacetiletý absolvent vystudoval bakalářský obor sociální a kulturní antropologie na Fakultě humanitních studií ZČU, poté pokračoval v magisterském stupni na oboru antropologie populací minulosti. V létě nastoupí k tříletému doktorandskému studiu na Tulane University v New Orleans, kde se bude zabývat biomechanikou dolní končetiny.

6.2.9 Profil ze dne 15. 3. 200745 Absolvent uspěl v politice Plzeň - Už před dvanácti lety, tehdy coby student práv na Západočeské univerzitě, vstoupil do politiky. Dnes je Hynku Bromovi dvaatřicet, je starostou plzeňského obvodu Doubravka s více než pětadvaceti tisíci obyvateli a stojí v čele radnice s šedesátkou zaměstnanců. Co mu politika dala? „Naučil jsem se získávat informace, na jejich základě si vytvořit vlastní názor a setkal jsem se se spoustou zajímavých lidí,“ říká Brom. Domnívá se, že v politice se dá dělat kariéra stejně jako v jakékoliv jiné branži. „Navíc to pro mne byla i osobní výzva, ukázat, že i v nízkém věku mám na to prosadit se,“ zamýšlí se. V politice mu ale řada věcí stále vadí. „Občas je těžké přesvědčit ostatní, že vaše řešení je to správné a získat je na svou stranu. O získávání potřebných prostředků 45

Němcová 2007a.

86

na různé investice ani nemluvím,“ posteskl si starosta. Při jednání s úředníky ho otravuje jejich zkostnatělost. „Očekával bych vyšší pružnost a méně byrokracie,“ doplňuje. Jeho práce se dá zjednodušeně řečeno rozdělit na tři hlavní oblasti. „První je samotná správa obvodu, která se přímo dotýká občanů,“ jmenuje starosta. Obvod pro ně zajišťuje vše, opravami chodníků a odvozem odpadů počínaje a relaxačním vyžitím konče. „Druhou oblastí je jednání s institucemi a občany o dotacích a různých grantech a v neposlední řadě pak jednání s velkou radnicí o věcech, kde se činnost města a obvodu prolíná,“ dodal Brom. * Hynek Brom, 32 let Vystudoval Právnickou fakultu Západočeské univerzity v Plzni, kde nyní působí jako externí odborný asistent katedry veřejné správy. V letech 2002 - 2006 byl místostarostou Plzně-Doubravky. Nyní stojí v čele obvodu. Od roku 2004 je také krajským zastupitelem. Dva roky byl vedoucím sekretariátu hejtmana.

6.2.10 Profil ze dne 8. 3. 200746 Učí na univerzitě a vyrábí svíčky Klára Bratršovská je projektovou vedoucí terapeutického sdružení Ledovec Plzeň - Na nudu si Klára Bratršovská rozhodně nemůže stěžovat. Magisterský obor antropologie dokončila na Západočeské univerzitě před dvěma lety. Ještě před státnicemi začala pracovat ve sdružení Ledovec. Tam nyní působí jako projektová vedoucí a terapeutka ve svíčkařské dílně. „Na domovské univerzitě učím druhým rokem předmět úvod do práce s klientem,“ doplňuje devětadvacetiletá žena, která pochází z Ústí nad Labem. Klára přichází denně do kontaktu s mentálně postiženými a duševně nemocnými klienty Ledovce. „To byl na začátku pro mě asi největší problém. Předtím jsem s nimi nikdy nepřišla do styku a nevěděla jsem, jak s nimi komunikovat,“ popisuje. Velmi brzy tento problém ale vyřešila. „Zjistila jsem, že nejlepší je chovat se k nim úplně normálně, jako ke každému jinému. Žádné vychovávání, ani zacházení jako s malým 46

Němcová 2007v.

87

dítětem,“ upřesňuje Bratršovská. Kromě nezvyklého prostředí se musela naučit ještě jednu dovednost. Měla sice začínat jako asistent - terapeut na zahradě, brzy se ale uvolnilo místo ve svíčkařské dílně a bylo potřeba, aby ji někdo vedl. Stala se tedy rovnou vedoucím - terapeutem svíčkárny. „Měla jsem dva měsíce v létě, kdy terapeutické centrum bylo zavřené. Postupně jsem objevovala tajemství výroby svíček,“ říká Klára. Tím, že ji nikdo nevedl krok za krokem, si vytvořila svoje postupy. „Vidět je to třeba při zdobení. Během té doby jsem postupně přišla na různé triky. víčky, které jsme pak s klienty připravovali, jsou asi trochu odlišné než ty, které se vyráběly dříve,“ říká žena. Značnou náplň její práce tvoří administrativa. „Připravuji veškeré projekty pro terapeutické středisko Ledovec a zajišťuji tak vlastně jeho rozpočet. Žádáme o dotace nejrůznější společnosti,“ vysvětluje Bratršovská. S touto činností souvisí i psaní průběžných zpráv, vyúčtování a koordinace přidělených peněz. „Byla by škoda, kdyby se nepodařilo přidělené finance využít. Ale naopak by se neměly ani příliš přečerpat,“ vysvětluje terapeutka. Kromě pedagogického minima, které zvládla již během studií, má za sebou různá školení, například psychiatrické minimum, individuální nebo krizové plánování. Absolvovala také lektorský rekvalifikační kurz při nadaci Člověk v tísni.

6.2.11 Profil ze dne 11. 1. 200747 Pomáhá znevýhodněným najít práci Jitka Stočesová je vedoucí Agentury podporovaného zaměstnání Plzeň - Za dva roky, které pracuje v Agentuře podporovaného zaměstnávání sdružení Ledovec, se Jitka Stočesová naučila spoustu věcí. „V neziskové organizaci si člověk musí mnoho věcí sám zorganizovat a vymyslet,“ popisuje dvaatřicetiletá absolventka magisterského oboru sociální práce Pedagogické fakulty Západočeské univerzity v Plzni.

47

Němcová 2007k.

88

„Magisterský stupeň ale tady dlouho otevřený nebyl, po bakaláři jsem musela čekat tři roky,“ připomíná Stočesová. V době mezi studiem pracovala krátce v krizovém kontaktním centru, poté na sociálním odboru úřadu. V roce 2003, když začala s magisterským studiem, nastoupila jako sociální pracovnice v terapeutickém centru v Ledcích. „Tady jsem pracovala s klienty například na jejich individuálních plánech,“ říká Jitka Stočesová. Když o rok později sdružení Ledovec rozhodlo otevřít Agenturu podporovaného zaměstnávání, nebylo podle jejích slov co řešit. „Metoda podporovaného zaměstnávání je sociální služba, určená lidem se zdravotním nebo sociálním znevýhodněním,“ vysvětluje mladá žena. Cílem je pomoci klientům na otevřený trh práce. „Naše podpora začíná už před nástupem do zaměstnání. Snažíme se pomoct s nalezením práce. I potom ale poskytujeme klientům neustálou podporu. Pokud mají zájem, spolupracuje s nimi také pracovní asistent,“ upřesňuje Stočesová. Cílem agentury je pomoci klientům práci nejen najít, ale i si ji udržet. Pokud je třeba, může chodit asistent s klienty nějakou dobu i do práce. „A samozřejmě pomáháme i s dovednostmi, které s prací souvisí, jako je například žádost o dovolenou nebo co dělat s neschopenkou.“ Kromě pomoci klientům má navíc celou agenturu na starost. „Starám se tak o administrativu nebo organizaci práce,“ uvádí. A co je na práci nejtěžší? „Tím je určitě první kontakt se zaměstnavatelem. Je třeba mu představit naše služby a ne vždy o ně má zájem,“ popisuje žena. Oblast sociálních prací je jí blízká. „Baví mě to. O změně zatím neuvažuji,“ uzavírá Jitka Stočesová.

6.2.12 Profil ze dne 16. 11. 200648 Vystudoval řídicí systémy, teď staví vodní elektrárny Plzeň - Šestadvacetiletý Jakub Helus se před třemi lety, krátce po absolvování Fakulty aplikovaných věd Západočeské univerzity v Plzni, stal technickým ředitelem

48

Němcová 2006b.

89

RenoEnergie, společnosti zaměřující se na výrobu čisté energie z obnovitelných zdrojů. Letos v červnu si připsal první velký profesní úspěch, když dokončil stavbu vodní elektrárny v Žatci. Tato stavba byla zařazena mezi jedenáct úspěšných projektů, které získaly dotaci od Operačního programu pro průmysl a podnikání Evropské unie. A RenoEnergie už rozjela stavbu další elektrárny v Bulharech na Dyji. „Zaměřujeme se na malé vodní zdroje, které mají výkon do 10 MW,“ uvádí Jakub Helus. Libočanská elektrárna je ve srovnání například s Orlíkem mnohonásobně menší, přesto ale ročně ušetří asi tři tisíce tun uhlí. Jakub Helus tráví v práci běžně dvanáct hodin denně. „Z toho je ale tak třetina na cestách. Kvůli vyřizování povolení a dalším jednáním jezdím hodně po republice,“ vysvětluje. „Nejdřív je třeba vyřídit spoustu povolení, získat územní a stavební povolení a pak se sjednává samotná stavba,“ popisuje kolotoč Helus. Důležitou součástí je také finanční analýza. „Musíme zjistit, jestli se vůbec projekt vyplatí. A pak se snažíme získat dotaci z Evropské unie a státních fondů,“ říká stavitel. Neustále také mapuje možné lokality pro budoucí elektrárny. Zatím vyhovovaly vždy jezy, které byly nebezpečné nebo nezajímavé z vodáckého hlediska. „V Žatci se jedná o jez, který je ve vodácké hantýrce označovaný jako smrťák, na jezu v Bulharech bylo za poslední dobu pět utopených,“ doplňuje Helus. Přiznává, že jeho práce je náročná, ale má ji rád a neměnil by. „Sám na vodě jezdím, takže toto prostředí mě vždy lákalo. Navíc mě těší, že jsou za mnou vidět výsledky a že se alespoň trochu ulehčí životnímu prostředí,“ říká Jakub Helus. Dodává, že až budou mít ve společnosti potřebné zázemí, chtěli by zkusit i stavby na využití dalších obnovitelných zdrojů. „Uvažujeme například o biomase nebo geotermální energii,“ plánuje Helus.

6.2.13 Profil ze dne 9. 11. 200649 Policejní náměstek získal doktorát Plzeňan Jan Brázda se podruhé pustil do vysokoškolského studia 49

Němcová 2006a.

90

Plzeň - V lednu ukončil doktorské studium na Právnické fakultě Západočeské univerzity v Plzni a v pondělí byl slavnostně promován. Náměstek policejního prezidenta Jan Brázda se pět let věnoval disertační práci na téma Náhrada škody v pracovním právu. „Ze školy už jsem dlouho. Když tedy otvírali první doktorandské obory na právnické fakultě v Plzni, neváhal jsem. Potřeboval jsem získat další teoretické znalosti,“ vysvětluje Jan Brázda. volil obor občanské právo. Skloubit doktorandské studium se zaměstnáním je podle Brázdy náročné. „Možné to ale určitě je. Nutné je ale spoustu věcí si odříct,“ dodává. Během pětiletého studia si nedopřál ani jednou dovolenou. Doktorandské studium podle Brázdových slov obnáší spoustu dřiny. „Kromě zkoušek je stěžejní napsat již zmíněnou disertační práci. Na tu je třeba prostudovat mnoho materiálů, jejich vyhodnocování a konzultace s odborníky daného oboru. Část této práce se navíc zveřejňuje už v průběhu studia,“ uvádí Jan Brázda. Téma práce si vybral záměrně. „Je to oblast, která se dotýká všech lidí. Náhrada škody je problematickou oblastí,“ vysvětluje čerstvý absolvent. U policie pracuje od roku 1976. O devět let později ukončil studia na VŠ Sboru národní bezpečnosti v Praze, o rok později složil rigorózní zkoušku na Právnické škole v Praze. Zvoleným oborem bylo trestní právo. Začínal na městské služebně v Plzni, postupně se tady vypracoval na ředitele policie. V roce 2002 by jmenován zástupcem krajského policejního ředitele v Plzni a od letošního ledna pracuje jako náměstek policejního prezidenta pro uniformovanou policii. „Na starost mám mimo jiné ochrannou službu prezidenta republiky nebo ministrů. Zároveň zodpovídám za potápěče, hipology a kynology,“ objasňuje náměstek. Jan Brázda se stará také o pořádkovou a dopravní policii. „Pod sebou mám veškerou uniformovanou policii, takže ten záběr je opravdu široký,“ říká Brázda. V práci tráví běžně dvanáct hodin denně. „V Praze mám sice byt, ale rodina je v Plzni. Většinou tedy do práce dojíždím,“ uvádí náměstek. Díky svému povolání tráví hodně času i v zahraničí. „Během mistrovství světa ve fotbale v Německu jsem byl vedoucím české delegace. Naším úkolem byla ochrana fanoušků, ale také spolupráce s německou policií,“ připomíná Jan Brázda.

91

Během listopadu plánuje navštívit vojáky na misi v Moldávii, o měsíc později si bude s nizozemskými kolegy vyměňovat zkušenosti. Práce policejního náměstka má podle Brázdy svá pro i proti. „Líbí se mi, že to není stereotyp. Navíc obor se neustále dynamicky rozvíjí,“ uvádí Brázda. „Tím negativem je určitě nedostatek času,“ uzavírá Jan Brázda.

92

7 KRITICKÁ REFLEXE Univerzitní stranu jsem v plzeňské příloze Mladé fronty DNES vytvářela od března 2007, kdy odešla z redakce Eva Barborková, která měla resort školství na starost přede mnou. Kromě univerzitní strany jsem zajišťovala primárně zprávy z oblasti školství a některé další, například sociální problematiku. Při víkendových službách, které na redaktory připadly jednou za tři týdny, bylo třeba zajistit zprávy ze všech oblastí. Univerzitní zpráva je zpravodajsky zaměřená, hlavními stavebními prvky jsou otvírák a profil úspěšného absolventa. Ty by se měly na stránce objevit pokaždé, kvůli množství inzerce bylo ale občas nutné vynechat profil úspěšného absolventa, protože už na něj nezbylo místo. Výjimečně zabírá celou stranu rozhovor s některou významnou osobností univerzitního vzdělávání v Plzni. Během mého působení se to stalo třikrát – na začátku akademického roku s rektorem univerzity, jednou s nově zvoleným prorektorem pro vědu a výzkum a jednou s nově zvolenou děkankou fakulty.

7.1

REFLEXE UNIVERZITNÍ STRANY

Záměrem univerzitní strany v Plzni bylo podle slov Martina Polívky (2008) „přivést nové čtenáře nebo aspoň zachovat ty stávající při všeobecném úbytku.“ V příloze se kromě univerzitní strany objevily i další novinky – další tematické strany, větší zaměření na volnočasový servis, grafická vylepšení. Už z tohoto důvodu se dá efekt zařazení stránky změřit těžko, navíc změnu koncepce provázela také velká reklamní kampaň. „Výsledek kampaně byl jednoznačně pozitivní. Nedá se říct, jestli to bylo tím nebo oním. Pro čtenáře bylo ale najednou připraveno spoustu zajímavých novinek. ... Všechny tyto faktory způsobily, že se prodejnost výrazně zvedla. Pokud to posuzujeme dynamikou vývoje prodeje, v níž se porovnává období se stejným obdobím předcházejícího roku,

dostali jsme se na první místo ze všech krajů.“

(Polívka 2008, osobní sdělení)

93

Zhodnotit efekt samotné univerzitní strany není možné ani podle Petra Orálka. „Těžko říct, jaký byl efekt. Změřit, kolik čtenářů stránka přitáhla, to asi nejde. Myslím, že poskytla určité skupině čtenářů … potřebné nebo zajímavé informace, byl to důvod, proč by se ty noviny měly číst.“ (Orálek 2008, ústní sdělení) Očekávání vedení strana splnila, není podle nich „dělaná na vedlejší koleji ani není odpadem.“ (Orálek 2008, osobní sdělení) Strana především přispěla k celkovému oživení struktury přílohy, které mělo mezi čtenáři jednoznačně pozitivní efekt. Celková skladba plzeňské přílohy je velmi rozmanitá, po rozšíření se objevila nová témata, nové rubriky. „Plzeňská příloha (je) jedna z nejlepších, kterou máme po celé republice. … I kvůli tomu, že jsme kvůli významu města přílohu rozšířili a zavedli jsme několik nových rubrik. Kromě zavedení studentské stránky jsme rozšířili i volnočasový servis, každý den vychází tipy pro mladé lidi. Celkovou skladbou a zaměřením je plzeňská příloha na špičce našich regionálních příloh.“ (Orálek 2008, osobní sdělení) Ohlas na stránku mezi čtenáři vedení redakce nezaznamenalo, čtenáři stránku ani nechválili, ani si na ni nestěžovali. Já jsem jediné reakce dostávala od univerzity, od členů, s nimiž jsem komunikovala, nebo od kamarádů, které mám mezi studenty. Nikdy se ale nejednalo přímo o kritiku nebo pochvalu, spíše označení článku jako zajímavého. Čtenáři mě nekontaktovali nikdy, nekontaktovali ani vedení redakce. Podle Polívky (2008) je univerzitní strana jednou z věcí, které noviny osvěžily. „Spousta lidí na ní mohla a může najít něco, čemu rozuměla, protože tou školou prošla, znají jména kantorů, se kterými kdysi přišli do styku. Pro mě bylo překvapení, že se dá univerzitní strana psát takovou dobu, nyní už je to skoro dva a pořád se témata dají nalézt, i když někdy asi s obtížemi.“ (Polívka 2008, osobní sdělení)

7.2

REFLEXE TVORBY

7.2.1 Časový tlak Redaktor dopředu nikdy neví, jak velký prostor na straně bude mít. Vždy záleží na velikosti inzerátů. To, zda bude muset zaplnit stránku celou nebo zda jen půlku, se dozví nejdříve v úterý po 15. hodině. Na tvorbu má tedy část úterního odpoledne a středu. 94

O tématu na otvírák a profil musí mít redaktor jasno již týden dopředu. Každý čtvrtek se koná týdenní porada, na níž se probírají témata na následující týden. O zbytku témat se zpravidla rozhoduje až, když zná novinář rozsah. Ideální by bylo, kdyby se od začátku týdne mohl redaktor soustředit především na svou stranu, to se ale stává výjimečně, protože jeho úkolem je zajišťovat i další zpravodajství. Ne vždy tedy potom texty odpovídají všem pravidlům, které se splňovat měly.

Stranu ovlivňuje z velké části to, že vychází pouze jednou týdně. Nemůže tedy splňovat jednu z hlavních zásad zpravodajství, tedy aktuálnost. Některé zprávy mohou počkat až do dne, kdy strana vychází. Pokud se ale stane něco aktuálního, co je důležité, čtenář se o tom nedozví z univerzitní strany, ale z ostatních zpravodajských textů. V konkurenci ostatních regionálních deníků si Mladá fronta DNES nemůže dovolit čekat se zveřejněním důležité kauzy tři dny. Příkladem takové zprávy může být již zmíněný případ opisujícího prorektora pro výzkum a vědu Ivo Budila. Celý jeho případ, od začátku do konce, kterým bylo jeho odstoupení z funkce, se odehrával na zpravodajských stranách. Na univerzitní straně pak mohli čtenáři najít nadstavbu k těmto prvním textům – rozhovor s rektorem, kterým kromě změn plánovaných pro následující akademický rok mluvil také o této kauze. Po rozhodnutí Etického panelu se objevily na stránce dva texty, jeden kritizující závěr panelu jako nedostatečný, v druhém vysvětloval svůj postoj Ivo Budil. Naopak zprávy o otevření nových výstav studentů nebo absolventů či o studentských turistických akcích mohou do vydání strany počkat.

7.2.2 Rutinizace strany Kvůli zjednodušení procesu tvorby se uplatňuje ve velké míře rutinizace. V případě univerzitní strany je jednoznačně nejvíce rutinizován profil úspěšného absolventa. V novinách se objevuje každý týden. Konstrukce textu je velmi podobná, už během samotného rozhovoru s absolventy se kladou zpravidla totožné (nebo velmi podobné) otázky.

95

Problém je také s výběrem absolventů. Po určité době se narazí na problém, kde hledat další absolventy. V takovém případě mi jednak pomáhali vyučující na fakultách, kolegové, kteří některé úspěšné absolventy znali, často mě na své úspěšné spolužáky upozornili sami absolventi. Tato „snowball“ metoda je velmi zrádná, protože se zaměřuje pouze na určitý vzorek studentů, v profilech by se mohli objevovat například pouze absolventi technických oborů či naopak humanitních. Graf č. 6 – Profil úspěšného absolventa – rozdělení podle vystudovaných oborů: Absolventi podle vystudovaných fakult

5% 9%

22%

Fakulta aplikovaných věd

5%

Fakulta ekonomická Fakulta elektrotechnická

14%

5%

9%

Fakulta filozofická Fakulta pedagogická Fakulta právnická Fakulta strojní Lékařská fakulta UK

31%

N = 22

Během doby, kdy jsem se o stranu starala, na straně 8krát profil úspěšného absolventa nevyšel. Důvodem byl celostránkový rozhovor (ve třech případech), v ostatních případech se jednalo o nedostatek místa či možného narušení skladby strany. V pěti případech profil napsal jiný redaktor, důvodem byla nejčastěji má nepřítomnost. Z grafu je patrné, že jsem napsala od března 2007 22 profilů úspěšného absolventa. Nejčastěji byl se jednalo o absolventy Fakulty filozofické, druhou nejčastěji zobrazovanou byla fakulta aplikovaných věd. Poměr přírodovědných a technických fakult ku fakultám humanitním (včetně pedagogické fakulty) je přesně 1:1. Snažila jsem se tedy své zdroje střídat, v případě shodného oboru jsem dalšího absolventa zařazovala na univerzitní stranu až s delším časových odstupem. Ani tak

96

se ale mi ale nepodařilo podobným textům zcela vyhnout. Patrné je to například u článků „Vysněnou práci nabídli antropoložce v Olomouci“50, „Antropolog míří na univerzitu v USA“51, „Učí na univerzitě a vyrábí svíčky“52 a „Pomáhá znevýhodněným najít práci“53.

Rutinizace se projevuje také v oblasti informačních zdrojů a je velmi častá. Se svými otázkami se nejčastěji obracím na mluvčí, často se také s na děkany fakult, rektora ZČU nebo jednotlivé prorektory. Stejně jako většina novinářů mám blok s kontakty, na něž je možné se v případě potřeby obrátit. Zde mám kromě vedení fakult a univerzity i řadové vyučující, kteří se specializují na nějakou oblast. Nechybí ani studenti, kteří mi mohou poskytnout odpovědi k dalším specifickým tématům, především týkajících se studentského života. Za výhodu považuji, že mám mezi studenty univerzity své kamarády, kteří mi pomohli mou zpravodajskou síť rozšířit. Jednak mě informovali o dění na univerzitě a kolejích, jednak mají mezi studenty více známých a mohou mě v případě potřeby nasměrovat na někoho kompetentního. Případem, kdy jsem takovou pomoc využila, bylo například psaní článků o poplatcích za prodlouženou dobu studia „Věční studenti platí i sto tisíc“54. I když jsem měla oficiální informace z vedení, chyběl mi názor studentů. Přes kamarády jsem se dostala i ke studentům, kteří standardní dobu studia překročili a poplatky musí platit. Podobným způsobem mohou pomoci najít zdroje i zástupci studentských sdružení. Nejvíce jsem

využívala pomoci Stavovské unie studentů či tvůrců univerzitního

serveru Dioné.

Univerzitě a fakultám se vyplácí, pokud si ustaví svého mluvčího. Na Západočeské univerzitě je oficiální mluvčí. Z fakult jej má pouze pedagogická. Lékařská fakulta UK mluvčího sice má také, pracují ale naprosto odlišným způsobem. 50

Citovaný na straně 81 Citovaný na straně 85 52 Citovaný na straně 87 53 Citovaný na straně 88 54 Citovaný na straně 71 51

97

Zatímco mluvčí Pedagogické fakulty má na starost pouze styk s médii, mluvčí Lékařské fakulty zajišťuje také výuku a zastává funkci proděkana. Pokud se na něj obrátím s otázkou, vždy poskytne kompetentní odpovědi, sám ale o událostech na fakultě neinformuje. Mluvčí Pedagogické fakulty pravidelně posílá tiskové zprávy o novinkách, fakulta také jako jediná plzeňská minimálně jednou ročně sama pořádá tiskovou konferenci. Nejčastějšími náměty jsou nově akreditované obory, přijímací zkoušky, jejich podoba a šance na přijetí. Mluvčí ZČU také zprávy posílá, jednou týdně připravuje takzvané echo, které informuje o plánovaných akcích na univerzitě. O větších akcích se zpravidla posílají samostatné tiskové zprávy. V každotýdenním stresu jsou tyto zprávy velmi vítané a ve výsledku se o této fakultě a obecně o dění na univerzitě píše častěji. Informátory, i když ne tak iniciativní jako na Pedagogické fakultě, můžeme nalézt i na dalších fakultách, ne ale na všech. Za největší problém považuji Právnickou fakultu, kde jsem žádného „informátora“ za dobu svého působení nenašla. U technických fakult je trochu problém se k zajímavým informacím dostat. „Zajímavé byly také články o projektech, které se realizovaly na univerzitě, především na technických fakultách, například hlasové digitalizace. Bohužel se ale k takovým projektům dá hůře dostat, protože představitelé těchto fakult neumějí tyto zajímavosti tak dobře ‚prodat‘.“ (Polívka 2008, osobní sdělení) V souvislosti s některými projekty se na mě obracely přímo PR agentury, které připravovaly informační kampaň například vědeckému centru v rámci společnosti Škoda Techmania Science Centre. V některých případech se na mě obrátili také přímo studenti nebo například zástupci výše zmíněných studentských organizací. Vytvořit si spolehlivou síť informátorů trvá poměrně dlouho. Když jsem rubriku přebírala, měla jsem problém získat všechny informace, které jsem potřebovala. Nebyl problém zjistit kontakty na mluvčí a zástupce univerzity a fakult, hůře se ale sháněly kontakty mezi studenty. Jejich hlasy a názory jsou ale pro univerzitní stranu velmi důležité. Především pro ně je strana tvořena. „Celá strana představuje obrovskou tribunu, kde by se studenti mohli k různým tématům vyjadřovat. Obávám se ale, že se z principu bojí proti vrchnosti vyjádřit.“ (Polívka 2008, osobní sdělení) 98

7.2.3 Kde brát inspiraci? Zpočátku jsem neměla problém vymýšlet témata. Sama jsem na univerzitě studovala a vím tedy, která témata jsem považovala za zajímavá, které problémy jsme se spolužáky řešili. Zajímavé mi přišlo porovnání formy přijímacích zkoušek na různých fakultách nebo šance na přijetí. Aktuálně jsem zařadila témata o studijních pobytech v zahraničí, když se blížila uzávěrka přihlášek. Zařadila jsem také zprávy o aktuálních akcích na univerzitě, které byly zajímavé pro hodně lidí. Těmi byly například studentské slavnosti Majáles nebo Veletrh pracovních příležitostí. Po dvou až třech měsících už se ale témata hledala hůře. Inspiraci jsem pak hledala na studentských stránkách či na stránkách fakult. Případy, kdy mě sami studenti nebo vyučující informovali o svých aktivitách, byly vítanou pomocí. Je ale pravda, že ne vždy se mi podařilo podobné téma sehnat a někdy se tedy jednalo o témata umělá. Před tím varuje i šéfredaktor plzeňské redakce. „Obecně je tendence vyčerpat obecná témata. Z univerzitní strany by se ale neměl stát věstník založený jen na komunikaci s institucemi.“ (Polívka 2008, osobní sdělení) Typickým příkladem umělého tématu je článek „Fakulta chválí SCIO testy“55, který byl na stránce zařazen na konci září 2007. Pedagogická fakulta se v roce 2006/2007 přidala k dalším fakultám a začala uznávat testy obecně studijních předpokladů společnosti SCIO místo přijímacích zkoušek. To je téma samo o sobě sice zajímavé, ale zpětně jej hodnotím jako nepříliš vhodné pro otvírací text. Na druhou stranu je pravda, že v té době mohla fakulta sdělit svou zkušenost s touto formou přijímacích zkoušek. Konaly se v červnu, poté probíhala odvolací řízení a v září tedy mohla fakulta sdělit své zkušenosti. Přesto se ale o této podobě zkoušek psalo hodně (již v dubnu 2007 „Revoluční přijímačky poprvé“56) a další článek v září mi přijde nadbytečný.

55 56

Citovaný na straně 60 Citovaný na straně 68

99

Graf č. 7 – Kde jsem brala inspiraci na články: Zdroje článků

4% 4% 15%

Akce pořádaná univerzitou Aktuální téma Nadčasová

4% 39%

PR agentura Servis Studentský server

15%

Tip od pořadatelů Tip od studentů 4% 15%

N = 26

Graf znázorňuje skladbu témat uveřejněných otvíracích textů, které jsou rozděleny podle toho, jak se téma na stránku dostalo. Nejčastěji se jednalo o téma, které bylo aktuální a jehož zařazení na stranu bylo žádoucí. Tato témata jsem si vymýšlela sama. Jednalo se například o přijímací zkoušky, kde se dalo využít počtů uchazečů („U přijímaček se strhne boj“57) nebo

bylo možné porovnat formu přijímacích

zkoušek („Přijímačky se liší. Výrazně“58). Druhou nejčastěji byla témata nadčasová, která jsem také vymýšlela sama. Jednalo se o téma zajímavá, ale časově neukotvená. Příkladem může být článek „Firmy chtějí od absolventů lepší znalost jazyků“59. Stejně často jsem zařadila články servisní, které jsou také mé původní („Studenti, koleje nebo privát?“60). Ve stejném počtu případů mě upozornili na nějakou akci sami pořadatelé. Do této kategorie patří například článek „Podobu vymodelují z plastu“61.

57

Citovaný na straně 70 Citovaný na straně 65 59 Citovaný na straně 50 60 Citovaný na straně 63 61 Citovaný na straně 66 58

100

Výjimečné byly případy, kdy mě na zajímavost upozornili studenti („Vědec z Plzně zkoumal Ötziho“62), PR agentura („Vědecké centrum před dokončením“63), kdy jsem tip našla na studentském serveru („Věční studenti platí i 100 tisíc“64) nebo kdy se jednalo o akci univerzity. Jednalo se například o veletrh pracovních příležitostí65.

Nedostatek témat byl vidět především na dalších textech na univerzitní straně. Fakt, že se týdenní plán posílá vždy ve čtvrtek a univerzitní strana v ten samý den vychází, mě donutil téma vymyslet dopředu. U ostatních textů jsem zpravidla měla pouze mlhavou představu a čekala jsem, jak velký rozsah na ně dostanu. Pokud byl týden na univerzitě chudý na události a inzerce bylo málo, sháněly se náměty na další články těžko. Někdy se tak zprávou mohly stát i události, které by se jinak zveřejnily v menším rozsahu, případně vůbec. Typickou ukázkou mohou semináře pořádané fakultami. Ideálně se dostaly mezi krátké zprávy, studenti se o nich dozvěděli základní informace. Stalo se také, že zprávy o seminářích, které nepatří k těm nejčtenějším, byly mezi normálními zprávami na straně. Nikdy se ale nestaly otvíracím textem. Bohužel kvůli nedostatku času jsem se zpravidla takových seminářů účastnit nemohla. Na většině z nich by se ale určitě minimálně jedno téma hodné zpracování dalo najít. Problém je, že program bývá psaný pro odborníky v oboru a já jako laik, nedovedu určit, kterému tématu by se dalo více věnovat. Pokud novinář není tlačen časem, není problém se s organizátory domluvit a zjistit, co je nejdůležitější. Nepodaří se to ale vždycky a čtenáři tak mohou být o některé zajímavosti ochuzení. Z jednoho podobného semináře jsem napsala článek o tom, že na Západočeské univerzitě je jedna ze tří českých laboratoři, ve kterých se „Učí počítače rozumět lidem“66. Ačkoliv téma vypadalo velmi složitě, po půlhodinovém rozhovoru s organizátory se podařilo připravit článek zajímavý a srozumitelný i pro ty, kteří se danou oblastí nezabývají.

62

Citovaný na straně 73 Citovaný na straně 51 64 Citovaný na straně 71 65 Tento text není v práci citovaný 66 Citovaný na straně 61 63

101

„Zavoláte na call centrum a místo operátorky vám bude odpovídat počítač. Zeptá se vás co si přejete a na základě vašich odpovědí vám splní požadavek. Je to situace z kategorie sci-fi? Nikoliv, vědci se snaží naprogramovat počítač tak, aby byl schopen lidské řeči porozumět a zároveň na ni reagovat.“ (Němcová 2007w) Pořadatelé mi popsali praktické ukázky svých prací, které textu přidaly na srozumitelnosti. To se naopak zcela nepodařilo u textu „Vědec z Plzně zkoumal Ötziho“67. Ačkoliv byl text fakticky správně a téma bylo čtenářsky zajímavé, nevyhnula jsem se některým odborným formulacím, které čtení ztížily a někoho mohly od čtení i odradit. „Při studiu pohybu se hodnotí průřezy dlouhých kostí. „Je nutné nashromáždit velké množství jedinců ze stejného období,“ upozorňuje antropolog. Pro studium pohybu jsou podle jeho slov stěžejní stehenní a holenní kosti. „Změříme biomechanickou délku a pak děláme další měření včetně digitalizace obrazů. V pravidelných úsecích například rentgenujeme kost a ze snímku usuzujeme dále,“ přibližuje postup Sládek. Pomocí softwarových programů se dá zobrazit obrys kosti. „V závislosti na druhu pohybu se liší obrysy kostí. Ty porovnáme s dalšími dostupnými údaji a odvozujeme, jak se mohl člověk v minulosti pohybovat,“ líčí antropolog.“ (Němcová 2007z) Text je zbytečně složitý a těžko se čte. Lépe by se četl, kdyby se použila jednodušší slova, zkrátit věty a popsat celý výzkum v praxi.

U obou textů jsem potřebovala využít odborné konzultace, protože se jedná se o velmi specifickou oblast. Mojí specializací bylo školství a, i když jsem v této oblasti znalostmi vybavena a snažím se sledovat nové trendy, na univerzitní stranu mé znalosti leckdy nestačily. Týkalo se to zejména speciálních projektů. V takových případech jsem se na své zdroje obracela se žádostí o pomoc a autorizaci. I když jsou autorizace časově náročné, preferuji je právě z výše jmenovaných důvodů. Stejně tak při tvorbě textů a při sbírání informací upřednostňuji metodu většího množství otázek. Ty umožňují novináři kromě zjištění informací i pochopení souvislostí, což je pro kvalitní zpravodajství nezbytné.

67

Citovaný na straně 73

102

Dalšími z případů, kdy jsem potřebovala využít konzultace, byly například texty „Plzeňané zkoumají Kurdistán“68 o výzkumu, který provádí katedra archeologie, a profil úspěšného absolventa „Baví mě dělat s lidmi“69 s Petrem Holým, který pracuje jako manažer oddělení kvality technologického úseku ve společnosti T-Mobile. Oba texty jsem posílala k autorizaci, u obou se jednalo o drobné změny, které ale podstatně upravily význam textu.

7.2.4 Dodržení zpravodajských zásad Považuji za velkou výhodu, že jsem studovala na Fakultě sociálních studií v Brně a nikoliv na žádné z plzeňských fakult. Nehodnotím zde úroveň výuky, z profesního hlediska ale považuji za výhodu, že jsem k Západočeské univerzitě nezaujatá. Pokud bych ji studovala, pravděpodobně bych se těžko ubránila preferenci „mé“ fakulty. Je to přirozené – pokud na univerzitě stráví člověk minimálně pět let, ví nejvíce o tom, co se děje právě na jeho fakultě. Pozoruji to na své nástupkyni Markétě Sanalla, která má na starost univerzitní stranu po mém odchodu. Sama je absolventkou Fakulty filozofické Západočeské univerzity v Plzni a témata, která se této fakulty týkají, v jejích textech v začátcích převažovala. Na straně druhé považuji za velkou výhodu, že jsem sama byla studentkou vysoké školy a univerzitní prostředí znám. Jak jsem již zmínila výše, snažila jsem se dávat stejný prostor všem fakultám – patrné to bylo zejména u profilů, kde jsem střídala technické i humanitní zaměření. Bohužel ne vždy se ale podaří splnit všechny zpravodajské zásady. V naprosté většině případů se na stránce objevily texty informativního charakteru, u nichž neexistuje polarita a není tedy úplně nutné mít v textu vyjádření několika zdrojů. Já jsem minimálně u dvou otvíracích textů pracovala pouze s jedním zdrojem. Jednalo se texty „Vědec z Plzně zkoumal Ötziho“70

a „Plzeňané zkoumají

Kurdistán“71. I když se jednalo o představení určitého projektu či činnosti, druhý, ne

68

Citovaný na straně 56 Citovaný na straně 83 70 Citovaný na straně 73 71 Citovaný na straně 56 69

103

nutně zcela odlišný, pohled chyběl. Text by se jednak lépe četl, jednak by získal na důvěryhodnosti. U textů sporných týkajících se například kauzy Budil nebo u již zmíněných poplatků za studium jsem vždy měla vyjádření obou stran.

I na univerzitní stránce se projevuje redakční spolupráce. Text je třeba konzultovat s editorem, který jej upraví. Někdy se ale jedná o velmi specifická témata, která jsou náročná na pochopení. Editor by tedy měl s redaktorem změny konzultovat, aby v textu nevznikly faktické chyby. Není v tom problém, pravidla tak nastavená. Problém ale nastává, když jsem v den přípravy stránky měla volno a texty jsem připravovala předem. Ve většině případů byla možná konzultace po telefonu nebo úprava textu předem. Několik týdnů jsem ale byla v zahraničí, mimo telefonní signál, a texty se upravovaly bez mých zásahů. V jednom případě se u textu změnil zcela význam a obsahoval i faktické chyby. Jednalo se o článek „Kam na praxi? Trápí mediky.“72 Tento text byl po editorově zásahu zkrácený zhruba na polovinu, původní se zabýval dvěma odlišnými tématy. Prvním tématem bylo, že plzeňská fakultní nemocnice má malou kapacitu pro výuku. Na šestý poslední ročník studia, který probíhá pouze formou praxí na jednotlivých odděleních, musí část studentů odejít studovat do Českých Budějovic a do Ústí nad Labem. Druhým tématem je, že mladí absolventi mají problém s atestací. V plzeňské fakultní nemocnici přijmou ročně přibližně 15 absolventů, přitom se jedná o jediné akreditované pracoviště pro atestace v kraji. Ostatní si mohou buď atestace sami platit, což vyjde celkem asi na 250 tisíc korun, nebo mohou podepsat smlouvu na deset let v některé z okresních nemocnic a ta za ně veškeré náklady hradí. Okresní nemocnice ale nejsou pro mladé absolventy příliš lukrativní. Obě témata byla po zásahu editora promíchána dohromady a text obsahoval faktické chyby. Na text jsem obdržela velmi negativní reakce a po této zkušenosti konzultuji texty vždy předem.

72

Citovaný na straně 62

104

Články kromě editora ovlivňuje také šéfredaktor. Občas přijde s nějakým tématem, které by se dalo zpracovat. Většinou se jedná o téma, s jehož zpracováním není žádný problém. Jedná se o téma pro studenty zajímavé či aktuální. V jednom případě jsme ale jako profil úspěšného absolventa zařadili na stránku náměstka policejního prezidenta Jana Brázdu73, který ukončil doktorandské studium na Právnické fakultě Západočeské univerzity v Plzni. Protože zprávu přinesl Plzeňský deník, rozhodl se šéfredaktor profil zařadit. I přesto, že mezi ostatní absolventy Jan Brázda nezapadal, mimo jiné svým věkem zhruba dvojnásobným oproti ostatním. Na chod strany nemá příliš velký vliv vedení celostátní redakce. Regionální vedoucí mají do velké míry svobodu na to, jak mají stránky jejich příloh vypadat. Vedení preferuje tento model kvůli tomu, že regionální šéfredaktor má přehled o dění v kraji, ví, co obyvatele zajímá a jaké řeší problémy. „My, jako vedení, můžeme určit, že máme jako prioritu studenty nebo mladé lidi a chceme je oslovovat. Zadáním může být, že uděláme stránku nebo něco jiného pro tuto skupinu. Ale přesná aplikace z hlediska obsahu leží na regionálním šéfovi.“ (Orálek 2008, osobní sdělení)

7.3

VYLEPŠENÍ DO BUDOUCNA

V nejbližší době se s plzeňskou univerzitní stranou žádná razantní změna neplánuje. Je možné, že se strana mírně upraví, nebude se jednat ale o nic radikálního. Tyto drobné úpravy se provádějí zpravidla před zahájením školního roku, po letních prázdninách. „Lidé se vrací z prázdnin a na noviny si znova si zvykají, je to tedy příhodnější doba než začátek kalendářního roku. Každý rok se tedy bavíme o tom, jestli stránky nějak nezlepšit, nezměnit, zavést třeba nové rubriky.“ (Orálek 2008, osobní sdělení) Martin Polívka i Petr Orálek by v budoucnu do tvorby strany rádi nějakým způsobem více zapojili samotné studenty. „Myslím, že by chtělo do článků více dostat studenty. Aby tam bylo víc témat o jejich životě, například články o stránkách oblíbených kantorů, vtípky a věci, které patří ke studentskému životu. Stránce by neměl chybět nadhled.“ (Polívka 2008, osobní sdělení) 73

Citovaný na straně 90

105

„Podle mého názoru by bylo lepší, aby byli studenti aktivně zapojeni, na stránku přispívali, měli tam názorové rubriky. Neříkám, že by se jednalo o ten samý model jako Studenti píší noviny, že bychom jim třeba řekli, aby napsali třeba články na téma Radar v Brdech, ale spíš že by psali třeba věci ze studentského života nebo tipy pro volný čas.“ (Orálek 2008, osobní sdělení) „Celá strana představuje obrovskou tribunu, kde by se studenti mohli k různým tématům vyjadřovat. Obávám se ale, že se z principu bojí proti vrchnosti vyjádřit, možná by se ale mohlo zkusit.“ (Polívka 2008, osobní sdělení)

106

8 ZÁVĚR Diplomová práce představila projekt Univerzitní strany v plzeňské příloze Mladé fronty DNES. Snažila se postihnout všechny vlivy, které ovlivňují tvorbu, a zachytit nedostatky, které by se daly do budoucna odstranit. Ačkoliv jsem tuto stranu měla na starost téměř rok, některé vlivy na tvoření jsem si neuvědomovala. Až nyní, když jsem se pokoušela zachytit celý proces, uvědomila jsem si širší souvislosti a napadla mě tak některá zlepšení, která by se dala na stránce uplatnit. Jedná se o body zmíněné v kritické reflexi. Ačkoliv již stranu na starost nemám a zlepšení tedy nemohu aplikovat v praxi, myslím, že by bylo podnětné výsledky probrat s mou nástupkyní a plzeňským šéfredaktorem, kteří by mohli některé poznatky v praxi uplatnit.

107

9 SEZNAM TABULEK A GRAFŮ Tabulka č. 1 - Průměrný náklad a četnost českých deníků v roce 2007_________ 2 Tabulka č. 2 - Náklady rozdělené po jednotlivých dnech (údaje za únor 2008)____2 Graf č. 1 - Věková struktura čtenářů MF DNES____________________________3 Graf č. 2 - Čtenáři MF DNES podle nejvyššího dosaženého vzdělání___________4 Graf č. 3 – Témata otvíracích textů Eva Barborkové________________________14 Graf č. 4 – Témata otvíracích textů Barbory Němcové______________________14 Graf č. 5 – Témata otvíracích textů Markéty Sanalla________________________15 Graf č. 6 – Profil úspěšného absolventa – rozdělení podle vystudovaných oborů__96 Graf č. 7 – Kde jsem brala inspiraci na články____________________________100

108

10 SEZNAM PŘÍLOH Rozhovor se zástupcem šéfredaktora Mladé fronty DNES Petrem Orálkem, který má na starost regionální přílohy__________________________________________119 Rozhovor s šéfredaktorem plzeňské redakce Mladé fronty DNES Martinem Polívkou_________________________________________________________123

109

11 POUŽITÉ ZDROJE 11.1 LITERATURA Bartošek, Jaroslav. 1997. Žurnalistika: úvod do studia. Olomuc: Filozofická fakulta Univerzity Palackého. Brighton, Paul – Foy, Dennis. 2007. News Values. Los Angeles – London – New Delhi – Singapore: SAGE Publications. Burns, Lynette Sheridan. 2004. Žurnalistika: praktická příručka pro novináře. Praha: Portál. Burton, Graeme – Jirák, Jan. 2004. Úvod do studia médií. Brno: Barrister & Principal. Gibbs, Cheryl – Warhover, Tom. 2002. Getting the whole story: reporting and writing the news. New York: Guilford press. Jirák, Jan – Köpplová, Barbara. 2003. Média a společnost. Praha: Portál. Keeble, Richard. 2001, 3rd edition. The Newspapers Handbook. London – New York: Routledge. Kunczik, Michael. 1995. Základy masové komunikace. Praha: Karolinum. Lábová, Alena – Osvaldová, Barbora (eds.). 2001. Zpravodajství v médiích. Praha: Karolinum. Lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Plzni. 2005. 60 let Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Plzni. Praha: Karolinum. Mallette, Malcolm F. 1994. Příručka pro novináře střední a východní Evropy. Praha: Lidové noviny. McKane, Anna. 2006. News Writing. London - Thousand Oaks - New Delhi: SAGE Publications. McQuail, Denis. 1999. Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál. Osvaldová, Barbora – Halada, Jan. 2002. Praktická encyklopedie žurnalistiky. Praha: Libri. Pape, Susan – Featherstone, Sue. 2005. Newspaper journalism: A practical introduction. London – Thousand Oaks – New Delhi: SAGE Publications.

110

Reifová, Irena. 2004. Slovník mediální komunikace. Praha: Portál. Ruß-Mohl, Stephan – Bakičová, Hana. 2005. Žurnalistika: komplexní průvodce praktickou žurnalistikou. Praha: Grada. Sak, Petr. 2005. „Mládež a média“ Pp. 101-116 in 10 let v českých médiích, ed. by Jirák, Jan. Praha: Portál. Trampota, Tomáš. 2006. Zpravodajství. Praha: Portál. Tušer, Andrej. 1999. Ako sa robia noviny. Bratislava: SOFA. Západočeská univerzita. 2001. 10 let Západočeské univerzity v Plzni. Plzeň: Západočeská univerzita. Západočeská univerzita. 2004. Západočeská univerzita v Plzni. Plzeň: Západočeská univerzita.

11.2 INTERNETOVÉ ZDROJE ABC ČR. Ověřované náklady periodik: únor 2008. [online]. Last revision 3. 4. 2008 [cit. 17. 4. 2008]. . Mediální skupina Mafra. Denní tisk: Mladá fronta DNES [online]. Last revision 17. 4. 2008 [cit. 17. 4. 2008]. . Unie vydavatelů denního tisku. Media projekt 2007 [online]. Last revision 7. 2. 2008 [cit. 17. 4. 2008]. .

11.3 ČLÁNKY A PŘÍRUČKY Etický kodex novináře MF DNES Mafra. 2007. Příručka novináře MF DNES. Praha: Mafra. Mafra. 2006. Dobré noviny: jak a co děláme v MF DNES. Praha: Mafra. Mafra. 2001. MF DNES: Redakční příručka. Praha: Mafra. Němcová, Barbora. 2008a. „Firmy chtějí od absolventů lepší znalost jazyků“. Pp. C4 in Mladá fronta DNES, plzeňská příloha 2008, r. 19.

111

Němcová, Barbora. 2008b. „Mohou studovat v zahraničí“. Pp. C4 in Mladá fronta DNES, plzeňská příloha 2008, r. 19. Němcová, Barbora. 2008c. „Vědecké centrum před dokončením“. Pp. C4 in Mladá fronta DNES, plzeňská příloha 2008, r. 19. Němcová, Barbora. 2007a. „Absolvent uspěl v politice“. Pp. C4 in Mladá fronta DNES, plzeňská příloha 2007, r. 18. Němcová, Barbora. 2007b. „Antropolog míří na univerzitu v USA“. Pp. C4 in Mladá fronta DNES, plzeňská příloha 2007, r. 18. Němcová, Barbora. 2007c. „Baví mě dělat s lidmi“. Pp. C4 in Mladá fronta DNES, plzeňská příloha 2007, r. 18. Němcová, Barbora. 2007d. „Fakulta chválí SCIO testy“. Pp. C4 in Mladá fronta DNES, plzeňská příloha 2007, r. 18. Němcová, Barbora. 2007e. „Jako lékař poznal, co napáchá kouření“. Pp. C4 in Mladá fronta DNES, plzeňská příloha 2007, r. 18. Němcová, Barbora. 2007f. „Kam na praxi? Trápí mediky“. Pp. C4 in Mladá fronta DNES, plzeňská příloha 2007, r. 18. Němcová, Barbora. 2007g. „Místo vyměnil několikrát, energetiku nikdy“. Pp. C4 in Mladá fronta DNES, plzeňská příloha 2007, r. 18. Němcová, Barbora. 2007h. „Mohou studovat v angličtině“. Pp. C4 in Mladá fronta DNES, plzeňská příloha 2007, r. 18. Němcová, Barbora. 2007i. „Plzeňané zkoumají Kurdistán“. Pp. C4 in Mladá fronta DNES, plzeňská příloha 2007, r. 18. Němcová, Barbora. 2007j. „Podobu vymodelují z plastu“. Pp. C4 in Mladá fronta DNES, plzeňská příloha 2007, r. 18. Němcová, Barbora. 2007k. „Pomáhá znevýhodněným najít práci“. Pp. C4 in Mladá fronta DNES, plzeňská příloha 2007, r. 18. Němcová, Barbora. 2007l. „Pracují v továrně i ve škole“. Pp. C4 in Mladá fronta DNES, plzeňská příloha 2007, r. 18. Němcová, Barbora. 2007m. „Přijímačky se liší. Výrazně“. Pp. C4 in Mladá fronta DNES, plzeňská příloha 2007, r. 18. 112

Němcová, Barbora. 2007n. „Revoluční přijímačky poprvé“. Pp. C4 in Mladá fronta DNES, plzeňská příloha 2007, r. 18. Němcová, Barbora. 2007o. „Řídí projekty pro světové automobilky“. Pp. C4 in Mladá fronta DNES, plzeňská příloha 2007, r. 18. Němcová, Barbora. 2007p. „Studenti, koleje nebo privát?“. Pp. C4 in Mladá fronta DNES, plzeňská příloha 2007, r. 18. Němcová, Barbora. 2007q. „Studentské Vánoce? Učení“. Pp. C4 in Mladá fronta DNES, plzeňská příloha 2007, r. 18. Němcová, Barbora. 2007r. „Své lidi musíme chránit, říká rektor“. Pp. C4 in Mladá fronta DNES, plzeňská příloha 2007, r. 18. Němcová, Barbora. 2007s. „Škola i po únosu věří svým normám“. Pp. C4 in Mladá fronta DNES, plzeňská příloha 2007, r. 18. Němcová, Barbora. 2007t. „Také elektrárnu je třeba vyladit“. Pp. C4 in Mladá fronta DNES, plzeňská příloha 2007, r. 18. Němcová, Barbora. 2007u. „U přijímaček se strhne boj“. Pp. C4 in Mladá fronta DNES, plzeňská příloha 2007, r. 18. Němcová, Barbora. 2007v. „Učí na univerzitě a vyrábí svíčky“. Pp. C4 in Mladá fronta DNES, plzeňská příloha 2007, r. 18. Němcová, Barbora. 2007w. „Učí počítače rozumět lidem“. Pp. C4 in Mladá fronta DNES, plzeňská příloha 2007, r. 18. Němcová, Barbora. 2007x. „Ve Francii se podílí na vývoji procesorů“. Pp. C4 in Mladá fronta DNES, plzeňská příloha 2007, r. 18. Němcová, Barbora. 2007y. „Věční studenti platí i sto tisíc“. Pp. C4 in Mladá fronta DNES, plzeňská příloha 2007, r. 18. Němcová, Barbora. 2007z. „Vědec z Plzně zkoumal Ötziho“. Pp. C4 in Mladá fronta DNES, plzeňská příloha 2007, r. 18. Němcová, Barbora. 2007aa. „Vysněnou práci nabídli antropoložce v Olomouci“. Pp. C4 in Mladá fronta DNES, plzeňská příloha 2007, r. 18. Němcová, Barbora. 2006a. „Policejní náměstek získal doktorát“. Pp. C4 in Mladá fronta DNES, plzeňská příloha 2006, r. 17. 113

Němcová, Barbora. 2006b. „Vystudoval řídící systémy, teď staví vodní elektrárny“. Pp. C4 in Mladá fronta DNES, plzeňská příloha 2006, r. 17. Polívka, Martin. 2006. Plzeňská příloha v nové podobě. Plzeň: Mladá fronta DNES.

11.4 OSTATNÍ ZDROJE Orálek, Petr. 2008. Osobní rozhovor Polívka, Martin. 2008. Osobní rozhovor

114

REJSTŘÍK Bakičová – 23, 27, 29, 31, 34, 38-39, 42, 48 Bartošek - 44 Brighton – 26-27 Burns – 27, 40, 42 Burton - 46 Featherstone – 21, 41, 43-44, 47-48 Foy – 26-27 Gibbs – 22-23, 34-36, 42 Halada – 20-21, 23, 37 Jirák – 26, 35, 46 Keeble – 21, 24-25 Köpplová – 26, 35 Kunczik – 31 Lábová – 20-21 Mafra – 2-4, 6, 19-20, 28, 30, 33-35, 39-40, 44, 49 Mallette – 40, 43 McKane – 26, 48 McQuail – 33-34, 36 Orálek – 10-12, 40, 94, 105-106 Osvaldová – 20-21, 23, 37 Pape – 21, 41, 43-44, 47-48 Polívka – 6-11, 24, 40, 93-94, 98-99, 105-106 Reifová – 26-27, 42 Ruß-Mohl – 23, 27, 29-31, 34, 38-39, 42, 48 Sak – 6 Trampota – 19, 30, 32, 40-41, 44-48 Tušer – 20 Warhover – 22-23, 34, 35-36, 42 Autorizace – 35, 102 Editor – 20, 24, 26, 29-30, 32, 36, 40- 42, 46, 104-105 Etický kodex – 45 Gatekeeper – 30-32, 40 Gatekeeping – 29-30, 32, 41 Lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Plzni – 10, 16, 66, 71, 77, 97 Mladá fronta DNES – 1-7, 11-12, 27-28, 32-33, 35, 37, 40-41, 45, 50, 93, 95, 107 Mluvčí – 47-50, 60, 63, 70, 97-98 Nestrannost – 33 Novinář – 19-20, 22-28, 30-31, 34-38, 39, 41-49, 95, 97, 101-102 Objektivita – 33-35 Otvírací text (otvírák) – 5, 8, 10, 13-15, 21-22, 28-29, 32, 34, 50-51, 53, 55-56, 58-63, 65-66, 68, 70-71, 73-74, 91, 93, 95, 99-101, 103 Portrét – 23, 25 PR – 45, 48, 65-66, 98, 100 Profil – 9-10, 21, 23-25, 67, 76-79, 81-83, 85-90, 93, 95-96, 103, 105 Redakce – 5, 31, 33, 35, 37, 39-40, 45, 48, 93-94, 99, 105 Region – 2, 4-7, 9, 11-12, 17, 20, 32, 37-41, 43-44, 52, 69, 94-95, 105 Rubrika – 5, 43 115

Snowball metoda – 96 Šéfredaktor – 7, 31-32, 40-41, 46, 99, 105, 107 Školství – 1, 9, 13, 20, 29, 32, 37, 43-44, 72, 93, 102 Tisková zpráva – 48-49, 98 Tiskové agentury – 23, 47 Tiskové konference – 44, 46, 98 Univerzitní strana – 1, 5, 7, 9, 11, 13-14, 21, 23-25, 28-29, 32, 34, 47, 93-99, 101105 Uzávěrka – 23, 41-42, 99 Západočeská univerzita v Plzni (ZČU) – 16-18, 50, 52-55, 57-61, 64, 66, 70-73, 77, 79-81, 83, 86, 97-98 Zpráva – 19-20, 28-29, 31-32, 40, 93, 101 Zpravodajské hodnoty – 26-27 Zpravodajství – 8, 19, 22

116

ANOTACE

NÁZEV PRÁCE: Projekt univerzitní strany v plzeňské příloze Mladé fronty

AUTORKA PRÁCE: Barbora Němcová

VEDOUCÍ PRÁCE: Ing. Rudolf Burgr

Diplomová práce se zabývá projektem Univerzitní strany, který odstartoval v plzeňské příloze Mladé fronty DNES v dubnu 2006. Od té doby vychází jednou týdně takzvaná univerzitní strana určená primárně vysokoškolským studentům. Informuje o dění na univerzitě, poskytuje studentům informační servis a obsahuje články ze života studentům. Diplomová práce přibližuje editoriální záměr univerzitní strany, popisuje proces vzniku i samotnou výrobu strany. Autorka rozebírá i vlivy, které tvorbu strany ovlivňují. V práci je pře d ložena série článků vybraných zpravodajských žánrů, konkrétně hlavních (otvíracích) zpráv a profilů osobností z vysokoškolského prostředí Plzně, které autorka na univerzitní stránce publikovala. Součástí práce je také zhodnocení projektu univerzitní stránky, naplnění editoriálního záměru

a reflexe praktické části. Stranu kromě samotné autorky hodnotil i

šéfredaktor plzeňské přílohy Mladé fronty DNES Martin Polívka a zástupce šéfredaktora Mladé fronty DNES Petr Orálek, který má na starost regionální přílohy.

Klíčová slova: zpravodajství, otvírací text, profil, zpravodajské zásady, zpravodajské hodnoty,

gatekeeping,

objektivita,

regionální

žurnalistika,

novinář,

redakce,

univerzitní strana, školství, Mladá fronta DNES

117

SUMMARY NAME: Project of a University page in Pilsen regional mutation of newspaper Mladá fronta DNES

AUTHOR: Barbora Němcová

CONZULTANT: Ing. Rudolf Burgr

The thesis concentrates on the project of a University page which started in Pilsen regional mutation of newspapers Mladá fronta DNES in April 2006. Since then a university page that is primarily planned for the students has issued once a week. The page informs about events at the university, provides information service to the students and contains articles about the students‘ life. The thesis introduces an editorial intention of the university page, describes the process of page formation and the own production of the university page. The author also defines the factors that influences the production of the page. The thesis contains a selection of news articles, concretely the splashes and the profiles of personalities from the university environment od Pilsen which author has published at the university page. The dissertation also contains the evaluation of the project, the fulfilling of the editorial intent and reflection of the practical part. Beside the author, the page is judged by editor-in-chief of Pilsen regional mutation of newspapers Mladá fronta DNES Martin Polívka and by vice-editor-in-chief of newspapers Mladá fronta DNES Petr Orálek who is in charge of regional mutations.

Key words: news, splash, profile, news rules, news values, gatekeeping, objectivity, local journalism, journalist, redaction, university page, education, Mladá fronta DNES

118

PŘÍLOHY Rozhovor s Petrem Orálkem, zástupcem šéfredaktora Mladé fronty DNES, který má na starost regionální přílohy: Co bylo cílem univerzitní strany? Záměrem bylo oslovit skupinu čtenářů, na kterou jsme v novinách úplně nemysleli a která je v každém větším městě velmi podstatná. Jedná se zejména o vysokoškolské studenty, ale i středoškolské. Jsou to lidi, kteří mají k novinám volnější vztah, vztah mají spíše k elektronických nebo on-line médiím. Nicméně řada z nich noviny čte a noviny mají tu výhodu, že můžou nabídnou i servisní i jiné informace v mnohem stravitelnější formě než on-line média.

Proč se příloha zavedla právě v Plzni? V Plzni studenti tvoří řádově tisíce, ne-li desetitisíce čtenářů. Nemyslíme jen studenty, ale i jejich rodiče nebo pedagogy. Proto jsme se rozhodli, že ve větších městech jako je Brno nebo Plzeň zavedeme speciální stránku. V Brně vycházela tato strana velmi krátce, po rozšíření na přílohu Brno na ni nezbylo místo. Podobná stránka vychází i v Olomouci, Olomouc je silné studentské město s vlastní univerzitou.

Plánuje se zavedení strany i v jiných městech? Struktura regionálních příloh je víceméně jednotná, tzn. vychází v každém kraji, na jižní Moravě vychází zvlášť v Brně a zvlášť na jižní Moravě. Struktura přílohy je stejná jen v základním směru, každá má své specifické prvky, které tam dáváme. V Ostravě a Ústí nad Labem, kde byla vysoká nezaměstnanost, se pravidelně věnovala strana nebo půl strana dvakrát týdně trhu práce a tomu, kde lidé můžou sehnat práci.V Praze jsme jako první zavedli stránku, kde jsou zprávy z městských čtvrtí, tzn. lokální zprávy, protože to čtenáři vyžadovali, udělali jsme zde také dvoustránkový volnočasový servis.

119

Jaká byla představa stránky? Měla být místem, kde by studenti nacházeli jednak informace, které jsou potřeba pro jejich studium, tak i pro jejich život na kolejích nebo jinde. Mají tam vycházet například i novinky z menz, akce nebo novinky, které školy chystají, nebo třeba rady, kde nakoupit použité knížky před začátkem školního roku. Stejně jsme na ně mysleli i ve volnočasovém servisu, kde jsme se snažili nabídnout různé akce klubů nebo podobných zařízení.

Dá se zhodnotit efekt strany? Těžko říct, jaký byl efekt. Změřit, kolik čtenářů stránka přitáhla, to asi nejde. Myslím, že poskytla určité skupině čtenářů jakoby potřebné nebo zajímavé informace, byl to důvod, proč by se ty noviny měly číst.

Plánuje se další obohacování novin? Náš směr jde nyní trošku jiným způsobem. Je to vidět i v tom, že pozvolna slučujeme, zintenzivňujeme spolupráci mezi on-line zpravodajstvím a novinami. Pokud informace ze škol studenti našli na webu, i když už předtím vyšly v novinách, už ta práce nebyla zbytečná, protože zprávy se ke studentům dostaly. Podle mě není rozhodující, jakou formou se ke studentům informace dostanou, ale to, že se tou čtenářskou stranou zabýváme a že jim informace poskytujeme.

Chystá se zavedení univerzitní strany i v jiných městech? Zavedli jsme první regionální redakci – regionální zpravodajství na webu, v Brně. V první fázi jsme udělali společnou redakci, kdy ty informace se šíří jednak webovou podobou, jednak novinami. Je to úplně integrovaná redakce. První fáze je zaměřená na zpravodajství, jsou tam aktuální zprávy i druhý den články z novin, jsou tam nadstandardní věci, jako jsou videa, zvuky, on-line rozhovory s brněnskými osobnostmi, servis pro volný čas,. To je první fáze. Ve druhé fázi bychom chtěli udělat na tomto webu nadstavbu a jedním z hlavních kamenů by měl být speciální portál pro studenty, kde by nacházeli nejen informace servisního charakteru, ale i prostor, kde by spolu mohli chatovat, kde by učitelé s nimi měli fórum, kde by mohli 120

komunikovat. Školy sice mají vždy na svém webu nějaké informace, ale chybí tam jednotný prostor, který by sjednocoval všechny studenty. A zrovna v Brně je počet studentů na počet obyvatel hodně velký. Kdy to bude, to nedokážu říct.

Plánuje se něco podobného i v jiných městech? Je to trochu složitější, noviny jsou ekonomický subjekt, to znamená, že regionální web musí mít taky nějakou ekonomickou logiku. Brno je silné město, má potenciál takový web mít, stejně jako Ostrava nebo Plzeň. Například ale Jihlava potenciál nemá. Budeme k tomu tedy přistupovat selektivně.

V současné době se vydávají i různé celostátní přílohy pro studenty. Bude se v tom pokračovat i v budoucnu? Co se týká zaměření na mladé lidi, zejména na studenty, to je pro naše noviny jedna z priorit, nejen na regionální, ale i celostátní úrovni. Pravidelně vydáváme přílohy před přijímacími zkouškami nebo maturitami, přehledy škol, pravidelné přílohy vzdělávání. Tyto přílohy jsou často regionálně mutovány. Určitě chceme zaujmout čtenáře mladé a vysokoškolské studenty, je to jedna z priorit, protože to jsou čtenáři, kteří noviny provází celý život. A jak jsem říkal, není úplně podstatné, jestli se k nim tyto informace dostanou na papíře nebo na webu.

V Plzni se plánují v budoucnu nějaké výrazné změny? V nejbližší době se žádná změna určitě neplánuje. Vždycky před zahájením školního roku, po prázdninách se dají provést nějaké drobné změny. Lidé se vrací z prázdnin a na noviny si znova si zvykají, je to tedy příhodnější doba než začátek kalendářního roku. Každý rok se tedy bavíme o tom, jestli stránky nějak nezlepšit, nezměnit, zavést třeba nové rubriky.

Do jaké míry ovlivňuje strany vedení v Praze? Regionální vedoucí mají do velké míry svobodu, volnou ruku, na to, jak mají stránky jejich příloh vypadat. Model, že by všechno bylo nadiktované od chytrých hlav

121

z Prahy, to nejde. V regionu vědí, jaké jsou tam školy, čím studenti žijí, vědí, jaké jsou tam problémy: Obsah regionální stránky by měli mít vždy v kompetenci šéfové regionálních redakcí. My, jako vedení, můžeme určit, že máme jako prioritu studenty nebo mladé lidi a chceme je oslovovat. Zadáním může být, že uděláme stránku nebo něco jiného pro tuto skupinu. Ale přesná aplikace z hlediska obsahu leží na regionálním šéfovi.

Jak univerzitní stránku hodnotíte? Myslím, že stránka očekávání splnila. Není nějakým odpadem nebo dělaná na vedlejší koleji. Samozřejmě všechno se dá zlepšovat a podle mého názoru by bylo lepší, aby byli studenti aktivně zapojeni, na stránku přispívali, měli tam názorové rubriky. Neříkám, že by se jednalo o ten samý model jako Studenti píší noviny, že bychom jim třeba řekli, aby napsali třeba články na téma Radar v Brdech, ale spíš že by psali třeba věci ze studentského života nebo tipy pro volný čas. Celkově ale musím říct, že díky celkové skladbě plzeňské přílohy, i studentské stránce, je myslím plzeňská příloha jedna z nejlepších, kterou máme po celé republice. Kdybych měl říct první tři přílohy podle kvality, určitě by sem patřila Praha, Brno a Plzeň. Plzeň i kvůli tomu, že jsme kvůli významu města přílohu rozšířili a zavedli jsme několik nových rubrik. Kromě zavedení objekty studentské stránky jsme rozšířili i volnočasový servis, každý den vychází tipy pro mladé lidi: Celkovou skladbou a zaměřením je plzeňská příloha na špičce našich regionálních příloh.

122

Rozhovor s Martinem Polívkou, vedoucím plzeňské redakce Mladé fronty DNES: Co bylo impulsem k zavedení univerzitní strany? Jedná se o cílovou skupinu, šlo o to zkusit nové čtenáře.

Noviny by mohli číst

vysokoškoláci, to je ale relativně problém, do čtení novin se nevrhnou. Zároveň ale plzeňskými vysokými školami prošla spousta lidí, kteří tady žijí. Je tedy naděje, že by je dění na univerzitě mohlo zajímat, byť už nestudují.

Dá se zhodnotit úspěšnost strany? Je sporné, jestli dá měřit efekt zařazení jedné stránky. Tehdy se dělalo najednou větší množství novinek, které měly přivést nové čtenáře nebo aspoň zachovat ty stávající při všeobecném úbytku. Výsledek kampaně byl jednoznačně pozitivní. Nedá se říct, jestli to bylo tím nebo oním. Pro čtenáře bylo ale najednou připraveno spoustu zajímavých novinek – nové stránky, vypracovaná témata, zčásti i grafická vylepšení. Navíc po celou dobu zavádění změn probíhala velká reklamní kampaň. Všechny tyto faktory způsobily, že se prodejnost výrazně zvedla. Pokud to posuzujeme dynamikou vývoje prodeje, v níž se porovnává období se stejným obdobím předcházejícího roku, dostali jsme se na první místo ze všech krajů.

Jaké jsou na univerzitní stranu ohlasy? Nevím o tom, že by na ni přímo reagoval. Každopádně v rámci kampaně jsme také oslovili studenty Filozofické fakulty ZČU, zda by neměli zájem pracovat v naší příloze. Zájem jich projevilo jen několik, jedna studentka, která sem díky nabídce začala chodit, do redakce nyní nastoupila na plný úvazek. Úplně jednoznačný ohlas na stránku není, ale já si myslím, že to je jedna z věcí, které noviny osvěžily. Spousta lidí na ní mohla a může najít něco, čemu rozuměla, protože tou školou prošla, znají jména kantorů, se kterými kdysi přišli do styku. Pro mě bylo překvapení, že se dá univerzitní strana psát takovou dobu, nyní už je to skoro dva a pořád se témata dají nalézt, i když někdy asi s obtížemi. Každopádně nyní je v Plzni je to 17 tisíc vysokoškolských studentů a další desetitisíce zde vystudovalo, univerzitní strana je tedy logický tah.

123

V čem vidíte přednosti strany? Pro mě

jsou jednoznačně nejzajímavější profily úspěšných absolventů. Je to

zajímavé, lidi to čtou, protože je to zajímá. Je v tom příběh. I když je možné, že ty nejlepší už jsme vyčerpali a že se nyní hledají hůř.

Napadají vás nějaké slabiny? Obecně je tendence vyčerpat obecná témata. Z univerzitní strany by se ale neměl stát věstník založený jen na komunikaci s institucemi. Myslím, že by chtělo do článků více dostat studenty. Aby tam bylo víc témat o jejich životě, například články o stránkách oblíbených kantorů, vtípky a věci, které patří ke studentskému životu. Stránce by neměl chybět nadhled. Mělo by se zde psát i o věcech, které se týkají univerzity a přitom jsou zajímavé i pro ostatní, například „matky studentky“, „studuji a vydělávám“ nebo „studenti, které spolupracují s firmami již během studia“. Zajímavé by bylo třeba i napsat něco o oblíbených profesorech.

Jaká témata vám za dobu vycházení strany přišla jako nejzajímavější? Jednoznačně se jednalo o kauzu Budil74, kterou jsme ale řešili především na zpravodajských stránkách. Zajímavé byly také články o projektech, které se realizovaly na univerzitě, především na technických fakultách, například hlasové digitalizace. Bohužel se ale k takovým projektům dá hůře dostat, protože představitelé těchto fakult neumějí tyto zajímavosti tak dobře „prodat“.

Napadá vás nějaké zlepšení do budoucna? Celá strana představuje obrovskou tribunu, kde by se studenti mohli k různým tématům vyjadřovat. Obávám se ale, že se z principu bojí proti vrchnosti vyjádřit, možná by se ale mohlo zkusit.

74

Bývalý prorektor Západočeské univerzity Ivo Budil byl nařčen kanadským vědcem Davidem Scheffelem z toho, že použil ve své knize pasáže z Scheffelovy publikace, aniž je označil za převzaté.

124