Program slavnosti Pernerovy Bratčice

PERNEROVY BRATČICE

ALMANACH

vydáno při příležitosti 195. výročí narození Ing. Jana Pernera, rodáka z Bratčic 3. setkání rodáků a přátel obce

Program slavnosti Pernerovy Bratčice Hlavní partneři: České dráhy GŘ Praha, Dopravní fakulta Jana Pernera Univerzity Pardubice, Nadační fond a Institut Jana Pernera, Krajský úřad středočeského kraje a Středočeský kraj

pátek 16. července 18:00

OTEVŘENÍ VÝSTAVY v hostinci U Fialů. Prezentace činnosti místních spolků, místních občanů, Obce Bratčice. Tématická výstava o vývoji železnice.

18:30

UCTĚNÍ PAMÁTKY VŠECH RODÁKŮ OBCE BRATČICE. Položení věnce na místním hřbitově.

sobota 17. července 09:30

slavnostní mše v kostele sv. Václava.

11:00

slavnostní zahájení na návsi.

11:30

slavnostní průvod k mlýnu, rodnému domu Ing. Jana Pernera Položení věnce k pamětní desce.

13:00

beseda o historii železniční dopravy v hostinci U Fialů.

14:00

bratčický víceboj v areálu u klubovny AMK.

20:00

taneční zábava „starý klády“ na parketě u klubovny AMK.

16. 7. od 18:00 do 22:00 17. 7. od 10:00 do 20.00 18. 7. od 10:00 do 16:00

2

V době probíhajících slavností mohou zájemci navštívit výstavu v těchto hodinách

Úvodem „Naučili jsme se létat v povětří jako ptáci, potápět se jako ryby. Zbývá jediné, naučit se žít na Zemi jako lidé.“ G.B. Shaw V letošním roce slavíme 195. výročí narození Ing. Jana Pernera, po kterém jsem si dovolili nazvat oslavy a  3. setkání našich rodáků jako Pernerovy Bratčice. V  tomto almanachu jsme se chtěli především zaměřit na současnost, to znamená na posledních pět let, od posledních oslav obce Bratčice. Myslíme si, že za posledních pět let jsme udělali hodně práce, prožili hodně starostí, ale i radostí, a tak se projděme uplynulým obdobím a podívejme se, jak se nám vedlo, podívejme se na změny v naší obci a připomeňme si některé z úspěšných akcí. Podívejme se i na to, co nás čeká, jaké máme plány, čeho chceme v obci dosáhnout. V úvodu se sluší poděkovat všem Vám, kteří svou prací, svým časem, svou láskou ke svému domovu pomáháte, aby naše Bratčice byly krásné a upravené, aby všichni občané byli v obci spokojeni, aby zde děti prožívaly krásné chvíle dětství a naši nejstarší občané mohli v klidu a bez starostí, důstojně strávit podzim života. Sama za sebe bych Bratčicím přála, aby se rozvíjely a mládly. Přála bych všem, kteří v Bratčicích žijí, žili nebo je prostě jen mají rádi, aby toto místo bylo i nadále místem jejich, kam se s láskou budou vracet a kde vždy najdou své přátele. Místem, které je našim společným DOMOVEM.

Mgr. Monika Kozohorská

3

Stručná historie obce Bratčice „Ať je každý spokojen s dobou, která je mu dána k životu, i  rátký čas života je dlouhý na to, abys žil dobře a čestně.“ Cicero Obec Bratčice se nachází na jihovýchod od Čáslavi. Dominantní přírodním útvarem, cílem turistických stezek je Tisí skála s  nadmořskou výškou 392 m, která se vypíná v  lesích nad obcí. Vznikla sopečnou činností ve starších čtvrtohorách. Původní porost tvořily tisy, podle nichž dostala své jméno. Tis červený zde roste divoce. Kdy bylo místo přesně osídleno není známo, ale první písemné zmínka o Bratčicích se zachovala z  r.1126. Začátkem 13. stol. patřily Bratčice Janu, Zbyslavovi na Bratčicích (podle písemných pramenů je jméno psáno Zbislav, jindy Zbyslav), který byl ve své době velmi význačnou osobou. S jeho jménem se můžeme setkat i  v  různých listinách, které vydával král Václav i. a král Přemysl Otakar I., ve kterých byl podepsán jako svědek. Latinsky se podepisoval – Johanes filius Zbislav de Bratercercie a nebo česky Jan z Polné na Bratčicích. Jméno obce – Bratčice je odvozeno podle toho, že zakladatel tvrze na skále nad rybníkem, dnes „Hrádek“(tato zřícenina se nedochovala, na místě je pouze malá vyvýšenina a  viditelné zdi jsou pozůstatky hospodářských stavení vystavěných později) Zbislav, měl dva syny – bratry. Dříve se jmenovala obec Braterčice, později Bratčice. V  roce 1350 byl v  Bratčicích postaven gotický kostel sv.Václava. Přestavěn byl v 16. století. Uvnitř se nachází 15 náhrobních kamenů z bílého mramoru patřících rytířskému rodu Bohdaneckých z Hodkova. Latinský epitaf na náhrobku pana Heřmana Bohdaneckého jej představuje jako významnou osobnost tehdejšího veřejného života. V  roce 1885 byl nalezen při prohledávání hrobek v okolí kostela v  hrobě Lukrécie Bohdanecké, rozené Benetky z Nečtin románský kříž zdobený emailem. Kříž pochází z roku 1223 a pochází z francouzského 4

kláštera v  Limoges (Limož). Po smrti Jana z  Bratčic patřila obec řádu Německých rytířů v Drobovicích, kterým ji věnoval. Obec ještě před husitskými válkami se přikláněla k  husitským ideám. Celé oblasti ze strany Německých rytířů hrozila germanizace, ale r. 1418 byl řád vyhnán z Drobovic a následně r. 1421 byl zničen husity. Kdo byl majitelem Bratčic v dobách husitských není známo. V  pozdějších dobách vlastnily Bratčice různé panské rody, např. Nejepínských, Bohdaneckých z  Hodkova, Chotouchovských, Dobřenských či Šimerovských z  Lidkovic. Na přelomu 17. a  18. století Pöttingové a  po nich od r. 1739 skoro 200 let Ausperkové. Společně s okolními obcemi patřily Bratčice k  panství žlebskému. Ke konci 17. století byla přestěhována fara do Potěh, byla tam zřízena i  škola a  tak se přirozeným centrem tehdejšího dění staly Potěhy. Obce řídili rychtáři, později starostové. Bratčice patřily pod hejtmanství v Kutné Hoře a Pardubický kraj. Na přelomu 19. a  20. století byl v  obci zaznamenán rozvoj řemesla a  živností. Také spolky zaznamenaly svůj rozkvět. V  Bratčicích byl založen Hasičský spolek (1895), Divadelní spolek (1910), který pozvedl kulturu obce především vlasteneckými divadelními hrami. Později vznikl i Orel a Sokol. První světová válka se projevila i na životě bratčických. Řada mužů byla odvedena, někteří působili i  jako legionáři v  zahraničí. V  této válce padlo 22 místních mužů, kterým byl v roce 1923 postaven na návsi pomník. Od vzniku samostatné Československé republiky byl starostou obce František Váňa. Od roku 1925 byl oficiálně uznán název obce Bratčice. V  Bratčicích byla několikrát snaha

postavit školu. V roce 1933 již byla vymezena stavební parcela a  byly hotové plánky, ale ke stavbě nedošlo. I  tehdy bylo příčinou neúspěchu nedostatek financí, v Evropě vládla hospodářská krize. I  druhá světová válka zasáhla Bratčice. Přímé boje tudy sice neprošly, ale utrpení války si prožili především mladí lidé, kteří byli nasazeni na nucené práce, peklem koncentračního tábora prošel i velitel hasičů p. Havránek. I Bratčice měly své padlé. Z války se tehdy nevrátili J. Hofrichter a J. Koberec. I jejich jména byla navždy vryta do kamene památníku. Pronásledovaným byl i  JUDr. Ludvík Novotný, který je dalším z  významných, rodáků obce. Vlastenec, který byl nepohodlný nacistům, odpůrce marxismu, nepohodlný komunistům. Tak paradoxně byl souzen a  vězněn jedněmi za války a  druhými po válce. Ve vězení v  roce 1963 i zemřel. V těchto letech působil v obci i další významný občan, novinář a malíř Vladimír Rada. Po druhé světové válce byl v  obci založen Národní výbor. Předsedou se stal pan Václav Prášek. Zvítězil i  ve volbách v  roce 1948. Potom se i  do vedení obce Bratčice dostávali komunisté. Pan starosta Prášek v  roce 1951 z  funkce ze zdravotních důvodů odstoupil, ale o dění obce zájem neztratil. Stal se na několik let kronikářem.˝V  roce 1946 byl v  Bratčiccích zaveden elektrický proud. Na elektrifikaci obce byla uspořádána sbírka. V této době opět chtěli bratčičtí školu, opět toto snažení bylo marné. I  pro stavbu školy byla uspořádána sbírka. Spolky Orel a Sokol se sloučily, ale brzy na to zanikly. Naopak vznikla v roce 1949 Myslivecká společnost. Padesátá léta byla v  Bratčicích podobná s  jinými obcemi. Docházelo ke konfiskaci majetku, zakládala se JZD. Pro někoho doba zlá, pro někoho dobrá. Tak jak to v historií bývá běžné. JZD v Bratčicích se zvolna vzmáhalo. V roce 1960 se sloučilo s JZD Potěhy. V tomto roce dochází i ke sloučení vedení obcí. MNV je v Potěhách a v Bratčicích zůstavá pouze občanský výbor. Šedesátá léta zaznamenávají rozkvět především domácností. Zvyšuje se životní úroveň. V  obci je zavedena kanalizace.

V  roce 1970 byl na návsi zavezen rybník, kde je vysázen parčík. Uprostřed návsi je od roku 1976 nová prodejna potravin Jednota. Další roky plynuly v obci bez výraznějších událostí. Celkem poklidná osmdesátá léta vyvrcholila politický převratem v  roce 1989. A  právě Sametová revoluce přispěla k novým a zásadním změnám v obci. V roce 1990 rozhodlo místní referendum o  oddělení obce od Potěh. Proběhly první svobodné volby a  prvním starostou novodobé historie se stal Ing. Jiří Uhlíř, který je v čele obce dosud. V roce 1991 se ze státní dotace koupil a rekonstruoval dům čp. 49, kde byl zřízen Obecní

úřad. Působiště zde našla i knihovna. Postupně byly v Bratčicích opraveny komunikace, mosty, osvětlení, rozhlas. V  roce 2000 byl opraven kostel sv. Václava, kam se vrátily z Potěh zvony Václav a velký zvon Panny Marie. Stará stodola za Budovou Obecního úřadu byla přestavěna na novou hasičskou zbrojnici. Nyní v obci žije necelých 400 obyvatel. Od roku 2002 je samostatnou obcí se svým znakem a  praporem. V  roce 2005 se obec přihlásila do soutěže „Vesnice roku“. Získala „Modrou stuhu“ za bohatý společenský život a odměnu 400 000,-Kč. Historie obce Bratčice byla velmi pečlivě zpracována panem Miroslavem Práškem v  brožuře „Slavnosti v  Bratčicích 2005“, kterou vydala Obec Bratčice v  r. 2005.

5

O Ing. Janu Pernerovi (7. 9. 1815 - 10. 9. 1845) Jan Perner, stavbyvedoucí první české parostrojní dráhy, se narodil dne 7. září 1815 jako prvorozený syn mlynáře Jana Pernera. Po předcích byl předurčen k  svobodnému mlynářskému řemeslu. Jeho životní cesta však vedla jinudy. V  roce 1822 byl Jan přijat a  zapsán do elementární školy v  Potěhách. Potěžský kaplan Moucha poznal, že chlapec má mimořádné nadání a snažil se ho dobře připravit na studium v  hlavní škole. V  roce 1827 Jan elementární školu v Potěhách dokončil a opustil. Přestože museli Pernerovi žít skromně rozhodl otec Perner, že nechá pilného a učenlivého syna vystudovat hlavní školu v  Praze. V  té době dorůstající Jan s  úžasem poslouchal zprávy o  parním stroji pražského mechanika Josefa Božka, první železné dráze anglického vynálezce Stephensopna a ostatních vynálezech. V prostředí Týnské hlavní školy prožil Jan čtyři léta. Přes problémy s  úhradou nákladů spojených se studiemi nehodlal Jan svá studia ukončit pouze absolvováním Týnské školy jen proto, že na další studia nebylo ve mlýně dostatek prostředků. Cítil se dostatečně schopným a  silným, aby sám, vlastní silou, překonal nesnáze a  dostudoval. V  roce 1830 byl rozhodnut, že se pokusí složit přijímací zkoušku na pražském technickém učilišti. Zkoušku složil a  byl přijat. K  malé radosti rodičů opustil rodný mlýn a vydal se na studia do Prahy. Technické studium začal Perner lépe než učení na elementární škole. První ročník skončil s vyznamenáním a další dva s výborným prospěchem. Z  pražského technického učiliště odchází Jan v roce 1833. Prvním působištěm mladého inženýra byl Jičín, kde pracoval jako aktuář. Drobná technická práce ho však neupoutala. Snil po velkých technických činech, zejména stavbách železných drah. Proto uvítal oznámení svého 6

učitele Gerstnera o  náboru českých techniků pro stavbu dvou železných drah v Petrohradské gubernii v Rusku. Dlouho neváhal a  v písemné žádosti se přímo obrátil na Gerstnera se žádostí o přijetí na stavbu železnic v Rusku. Jeho žádosti bylo vyhověno a tak se vydává s několika dalšími šťastlivci - českými techniky dne 28. dubna 1836 vozem spěšné pošty z Prahy do Bruselu, kde se měl sejít se svým budoucím šéfem Gerstnerem. Byl nadšen, že byl vybrán jako třetí z  českých techniků pro studijní cestu do Anglie, kde si měl prohlídnout a zdokumentovat železnice. Do Petrohradu dorazila družina 17. června podle ruského kalendáře. V  té době již byl projekt první ruské dráhy z  Petrohradu do Carského Sela hotov. Česká skupina techniků již byla kompletní a  ihned se zapojila do stavby první ruské veřejné železnice. Postupem času vznikaly neshody mezi Gerstneram a jeho podřízenými. Hlavní příčinou byla Gerstnerova nesnášenlivost a  autoritářské praktiky v průběhu stavby. Přestože si všichni Gerstnera vážili jako prvotřídního odborníka a  plnili jeho příkazy pečlivě, docházelo čím dále častěji ke konfliktům, kde končily tím, že Gerstner nemilosrdně ukončil činnost techniků, se kterými nebyl z jakýchkoliv důvodů spokojen. Postupně došlo až na pár vyjímek na všechny české techniky. Došlo i  na Pernera, který byl nucen ukončit svoji činnost koncem listopadu 1836 Po rozchodu a  zklamání ze spolupráce s Gerstnerem se Perner vracel bez prostředků domů přes Moskvu a  Lvov, kde strávil celkem tři měsíce. V květnu 1837, již zotaven z deziluze,

dohodnul Jan Perner svůj nástup do služeb Severní dráhy Ferdinandovy. Prvního června nastoupil k  inženýrovi Ghegovi, kterému bylo svěřeno vedení stavby dráhy z  Břeclavi do Brna. Tak se Perner po půlroce konečně vrátil ke své staré lásce, k  stavbě železných drah. Na stavbě dráhy do Brna byl inženýr Perner plně zaměstnán do léta roku 1839. Poté byl pověřen projekčními pracemi v úseku z Ostravy do Osvětimi. Netrvalo však dlouho a  Perner vstoupil do historie olomoucko-pražské dráhy jako jeden z  mužů, kteří hledali nejvhodnější trasu dráhy Vídní a  Prahou. Svůj životní cíl na nejbližší léta založil na přesvědčení, že dráha bude přivedena do Prahy Polabím, od Pardubic. Byl jedním z  několika českých techniků, kteří se při vyhledávání nejlepší trasy olomouckopražské dráhy vyznamenali. Po krušné práci v terénu zastihla Jana Pernera před vánocemi koku 1841 zpráva, o které se již dlouho hovořilo, a  kterou netrpělivě očekával. Císař Ferdinand rozhodl, že výstavbu kmenových drah převezme do svých rukou stát. Perner byl přesvědčen, že již brzy oblékne císařskou úřednickou uniformu. Po učednických létech, prožitých v Jičíně, na cestách Německem, Belgií a  Anglii, v  Petrohradě a  ve Lvově, prošel nyní ve službách Severní dráhy Ferdinandovy lety tovaryšskými a byl připraven na léta mistrovská, do nichž už vstupoval jako vynikající znalec a projektant železnic. Podal si žádost na místo podinspektora nebo vrchního inženýra státních drah. Už tehdy byl považován za jednoho z  nejlepších železničních projektantů. Dne 16. března 1842 byl na základě návrhu generálního ředitele státních drah Francesconiho přijat do služeb státních drah jako vrchní inženýr. Jako vrchní inženýr byl pověřen, aby posoudil ze všech hledisek dosud navržené trasy pražskodrážďanské dráhy. Podkladem pro posouzení mu měly být již hotové práce, vlastní průzkum a  měření. Rovněž byl zmocněn vést složitá jednání se saskou vládou. V  době, kdy Perner hájil zájmy státních drah na nejsevernějším úseku pražsko-drážďanské dráhy se začalo

v září roku 1842 se stavbou dráhy z Olomouce do Zábřehu. Dne 26. listopadu na základě Pernerových závěrů a  doporučení rozhodl císař, že drážďanská trasa bude vedena údolím Labe. Tak Perner splnil jeden z  velkých úkolů, které mu byly svěřeny ve službách státních drah. Současně řešil Perner neméně důležitý a  choulostivý úkol, kterým bylo umístění nádraží státní dráhy v Praze. Od listopadu 1842 pracoval Perner také na stavebních projektech úseků železnice z České Třebové do Pardubic. Ve tříletém stavebním plánu olomoucko-pražské dráhy měl Perner další velké úkoly: vypracovat podrobné návrhy pro celý český úsek severní dráhy a vést stavbu tohoto úseku.

Slavnostní otevření dráhy bylo stanoveno na 20. srpna 1845, pro zahájení veřejné osobní dopravy datum 1. září a  nákladní dopravy 1. října 1845. Dne 9. září se vrchní inspektor Perner vracel z  cesty na Moravu v  prvním voze za lokomotivu. Vyhlížel neustále oknem a  prohlížel si postup dokončovacích prací na dráze. Po výjezdu vlaku z  choceňského tunelu sestoupil Jan Perner na nejnižší stupeň schůdků vozu pomalu vjíždějícího vlaku do choceňského nádraží a  pohlédl zpět, zřejmě na tunel. Tato chvíle se mu stala osudnou, neboť v  zápětí narazil hlvou na sloup vrat u vjezdu na nádraží. Těžce raněný na ruce a s otřesem mozku odmítl doporučení lékaře, aby nejezdil dál a pokračoval v cestě domů do Pardubic k rodičům. Druhého dne 10. září po těžkém a dlouhém boji o život Jan Perner vydechl naposled ve věku 31 let. Ing. Jaromír Najbrt

7

Rodák a vlastenec z Bratčic Domov je místo šťastných chvilek dětství. Jistota a místo, kde s léty chodíš po špičkách … Podrobná geneze života Ing. Jana Pernera byla pečlivě zpracována v  r. 2005 p. Miroslavem Práškem, ke 190 výročí narození J. Pernera. 7. září 1815. Podzim. Znamení Panny. Nezbývá, než trochu fabulovat o tomto čase. Pranostika na 7. září říká – Po hojných deštích v  září – osení zimní se podaří. Osení – obilí – mlýn. První symbolika. Přivírám oči a  vydávám se dětství Jana. Budu ráda, když někdo „půjde“ do dob dávných se mnou a  s  Janem. Obilí z  okolí je sklizeno. Práce ve ,mlýně začíná neustálým klapotem a  rachotem strojů. A  „moučněji“ je vidět i cítit po celém mlýně. Snad i v kolébce. Dozrávají hrušky, švestky a  jablíčka, kterým se daří v  Bratčicích dodnes. Úžasný barevný podzim. Babí léto. Otec Jana pocházel z  mlynářského gruntu. Kořeny a  láska k  práci ve mlýně jsou hluboko zapuštěny. Mlynář v té době byl pánem v obci na prvním místě. Pan farář, pan mlynář a  pan učitel. (Ten ale takřka živořil.) Vše znali, věděli, uměli číst, řeči, znali svět a jejich moudrost byla ku prospěchu lidem z  obce. Mlýn v  Bratčicích patřil k  těm výstavným. Postaven u  potoka, v  dolíku obce, kolem samá obilná pole – inu rovina. Jen Tisí skála vyčnívá. A  kolem ní lesy. Obilí naplňuje mlýn mlynářským ruchem. A zrno se šikovností chasy mění v pytle vonné mouky. Koňské i kravské povozy stojí na dvoře, trakaře drnčí s  pytlem mouky po vsi. Zdá se, že to je požehnaný kraj, ale plný dřiny. Ženy i  děti pomáhají, aby bída nebyla tak krutá a  bylo živobytí. Vraťme se do mlýna. Do světnice se starodávnou kolébkou. Malý Honzík ( či Johan – to nevíme) tak vstřebával klapot a  zvuky mlýna od narození. Mlýnský ryk uspával, budíval, kolébal. Růstem vnímal soukolí chodu 8

mlýna. Přerod obilí v mouku. Úžasně sehranou techniku kol, lanoví, koleček. Názvy částí mlýna od náhonu přes vantroky až po pytlování. Zde určitě počalo technické myšlení chlapce. Musel pomáhat. Řeči s  chasou měl rád. Vyprávění taky. zde také začalo vlastenecké cítění. Hantýrka mlečů, vystrkování prken mládkem, řeči s mleči i zákazníky. Maminka, které se říkal paní mlynářka nebo mlýnská paní v té době byla touze po vědění malému chlapci nakloněna. V  dospělosti Jan Vzpomínal na úsměv, jemnou tvář a zpívání maminky. Přivedla na svět devět dětí. Jan byl první. Houf dětí se tedy batolil mlýnem. Ale i  s  houfy dětí v  obci. A  při hrách bylo všechno úžasné. Žádné rozdíly – mlynářské děti či děti z pastoušky. Ta stála u pastušského rybníka. Otloukání píšťalek, stavění mlýnku na potoce, točení káči, chytání raků a rybek, honění kola – stálý pohyb her dětí. A práce. V  Bratčicích na návsi byl postaven kostelík. Občas byl přestavován. A  je nádherný do dneška. Jen škola chybí. Postavit se ji nepodařilo. A  tak se od uzákoněné školní docházky chodilo do Potěh. Jan začal chodit do školy r. 1822. Dvojtřídní. Nastoupil hned do druhé třídy. Ale učení mu moc nešlo. On byl totiž z  „výchovy“dospěláků ve mlýně nad věcí. To platí o takových dětech i dnes. Ale potom se Jan vzchopil. Samé „eminence“. Jen to náboženství nějak nešlo. Nikdy jednotku nedostal. Ale dál byl premiantem. Otec chtěl mít z prvního syna mlynáře, kterému by mlýn předal. Ale ouha. Jan se zajímal o techniku, ale docela jinou, než je ve mlýně. Chtěl studovat na polytechnice, univerzitě v Praze. S otcem se rozešel v e zlém. A to tak zlém, že dostal vyplacen svůj podíl ze mlýna. Musel si studia platit sám. Praha byla pro něho docela něco jiného než mlýn. Tou dobou bylo módní „vlastenčení“, vše české. Při studiích Jan prožil hektické vlastenčení v Praze.

Zažil rok 1834, kdy 21.12. slyšel Fidlovačku J.K.Tyla a  hudbu Fr. Škroupa. Basista Strakatý poprvé zpíval „Kde dmov můj“. Vlastenectví a  češství vyvrcholilo. A  Jan měl vlastenectví v krvi. Mlýnské kořeny zůstaly. Zažil K.Havlíčka, který varoval. Vlastenectví z úst musí „vjet“ do těla a  o něm mluvit. Čeština začala mít svojí váhu. To už však nejsou Pernerovy Btratčice. Doba dětství, školy v Potěhách, mlýn. Skončila doba her. Čekala ho docela jiná cesta. Ale mlýnské semínko techniky vzklíčilo. Polytechnické vzdělání i  univerzitní končil r.1833. Stal se inženýrem. Uznávaným a  přemýšlivým stavitelem železnic. Nadějným projektantem. Určitě měl pan otec radost a  překonal hořkost rozchodu se synem. Vždyť vlastně mlýn v  Bratčicích je díky němu znám do dneška. Stalo se však něco neuvěřitelného. Při inspekční a kontrolní cestě vlakem 11.září 1845, při prohlídce tunelu v Chocni, tragicky zahynul. Podrobnosti smrti jsou také dopodrobna popsány a známé. Pochován byl v Pardubicích. Jeho otec vlastnil mlýn už v  Pardubicích. Patří obdiv a  dík OÚ v  Bratčicích, že vždy hrob slavného rodáka navštíví, položí květiny. Janova hvězdička žití počala dráhu v Bratčicích. Ve mlýně, který dodnes stojí na původním místě. Životem šel velice krátce. Určitě však z té daleké hvězdy „pozoruje“ dnešní divy techniky, pokroku a  nepředstavitelné možnosti. Třeba sleduje Pendolino, Šikansen nebo rychlík Praha – Brno. Bratčice Janova dětství jsou také v nenávratnu. Jeho generace odpočívá na hřbitově obce svůj věčný sen. Náves  s  kostelíkem je upravená a  plná úžasně vonících lip. Ale „Vodemlejn“ mlýnem stále stojí. S  pamětní deskou připomínající narození Jana Pernera. Obecní úřad s obecním zastupitelstvem organizuje slavnost na jeho počest. Pan starosta Ing. Jiří Uhlíř a pan místostarosta Václav Ronovský mají tradiční setkání ve své kompetenci. Pochopitelně s pomocí spolků, zastupitelů a občanů Bratčic.

A mlýn Pernerů? Žije dál. Poslední paní majitelka nyní mlýn renovuje. Vše se souhlasem památkářů a  s  ohledem na rodný dům Jana. Vždyť je vnučka posledního pana mlynáře Stanislava Caise a paní mlynářky Anny Caisové. Caisův mlýn klapal a  pomáhal v  době války, padesátých letech atd.. Pan mlynář, jak se patří na pana „Otce“ byl veselý chlapík. Taky se traduje, že byl při tancovačkách jeden z  nejlepších tanečníků. A  paní Caisová? Milá, vlídná, velice pracovitá paní mlynářka. Zažila osobní tragedie, odešel do nenávratna syn, odešla dcera. Mlýn zkrátka někdy „mlel“ smutně, až tragicky. Ale nežehrejme na mlýnské kameny – žernovy. Vědí své a mlýn bude žít dál. Další generací s kořeny „mlynářskými“. Oslavme tedy přátelské setkání s  rodáky, domorodci. A  vzpomeňme na naše předky. Vždyť k nám přicházejí Bůh ví odkud. Zakrátko však zase odcházejí Bůh ví kam. Ale zázraky přátelství mezi lidmi se dějí, třebaže chodíme po pevné zemi. Docela závěrem. Náhoda? Bratčice a železnice mají mnoho společného. Muži z obce pracovali na „dráze“ v Čáslavi celý život. A  že jich bylo. Ano, klapot mlýna, klapot vlaků a kolejí zpívá stejnou notou a  tónem. Pár tónů trvá také lidský věk. Někdy vyjímečný, nešťastný, tragický, někdy šťastný, poklidný, bohatý. A někdy docela, docela obyčejný. Jenže... „AD RESTIMEST – REDIT“ „CO MUSÍ BÝT - TO BUDE“ Eliška Jelínková Bratčice - červen 2010

9

Eliška Jelínková, roz. Bečkovská Naše paní kronikářka (*24.9.1941) Paní Eliška Jelínková je bratčickou rodačkou. Prožila zde své dětství a  mládí. Vystudovala Gymnázium v Čáslavi. Provdala se za svého manžela Zdeňka Jelínka a  spolu se odstěhovali

do Kralup nad Vltavou. Společně vychovali dvě děti – syna Zdeňka a dceru Šárku. Od roku 1963 pracovala paní Eliška nejprve jako vychovatelka v  družině, v  malé škole v  Hostíni u Vojkovic nedaleko Kralup. Po návratu z  mateřské dovolené 1970 zde pracovala jako vedoucí vychovatelka a  zároveň jako vedoucí školní kuchyně. Od tohoto roku se také ujala vedení školní kroniky, o  kterou pečovala, a  které vtiskla

10

nezapomenutelnou stopu svými kresbami i slohem a psala ji po celou dobu svého působení v  této škole. Od roku 1977 začala na této škole učit. Eliška práci učitelky milovala, měla ráda své žáčky a  dodnes na ně opravdu ráda vzpomíná a  oni na ní. A  vzpomínají nejen žáci, ale i kolegyně. Jednou z  jejích bývalých kolegyň je i  paní ředitelka ZŠ Komenského náměstí, Kralupy nad Vltavou, paní Mgr. Jiřina Hereinová, která mi o Elišce napsala i toto: „Já jsem do Hostína nastoupila v  roce 1979 jako mladá nezkušená „úča“ a Eliška byla i  mou „učitelkou“. Mnoho jsem se od ní naučila – metody, různé fígle, ale různá životní moudra. Stala se tak trochu i mou vrbou, ke které jsem mohla přijít pro radu. Eliška celý svůj život zasvětila dětem. Dodnes na ni její bývalí žáci vzpomínají s láskou a mnozí z nich za ní jezdí stále i do Bratčic.“ 1.4.1995 byla stávající ředitelka školy v Hostíni odvolána a do funkce byla tehdejším školským úřadem v  Mělníku jmenována Eliška Jelínková.

Jako ředitelka pracovala do konce školního roku 2000/01. Pak odešla do důchodu. Eliška se po odchodu do důchodu s manželem vrátila do Bratčic. Plánovali si, jak společně budou užívat klidu v Bratčicích, trávit společné chvíle v  rekonstruovaném domečku nad rybníkem. Ale zasáhl krutý osud, který náhle a  navždy milovaného manžela Zdeňka Elišce vzal. Pro paní Elišku byla tato nečekaná ztráta obrovskou životní ranou.

Její osobitý rukopis doplněný jejími obrázky dodává naší kronice punc lidskosti, kronika se mění ze strohého dokumentu v  pohlazení, v  kouzelnou knížku pohádek o  naší obci. Je doplněna celou řadou citátů, veršů, pranostik, ale i  zajímavostí a  popisů dějinných událostí. Přála bych nám všem, aby se do kroniky obce Bratčice mohla zapisovat jen šťastná fakta, a aby i další generace v  kronice četly o nás jen hezké věci.

Eliška nechtěla a ani nemohla zůstat sama se svou bolestí. Začala se zapojovat do dění v obci. Kromě jiného je i  autorkou návrhu Památníku bitvy třicetileté války na místním hřbitově, který tvoří čtyři zvony s  nápisy, zasazené do dřevěných křížů. Zapojila se do příprav výstavy k  soutěži „Vesnice roku“, malovala pro děti diplomy. Pomáhala, kde mohla a  svými milými kresbičkami dělá radost seniorům i  dětem. Kromě malování miluje paní Jelínková dějiny, poezii, cestopisy, hodně čte, poslouchá hudbu. Miluje Edith Piaff, líbí se jí její písně, ale ráda se vrací i k jejímu životnímu příběhu. Protože Eliška má bohaté zkušenosti s prací kronikáře, začala v roce 2006 psát a ilustrovat i kroniku Bratčic.

PS: Milá Eliško, vím, že se budeš zlobit na mě i  na paní „Jiřku“, která mi laskavě poskytla informace nejen o Tvém profesním životě, ale i o Tobě samé, jako o člověku, který si zaslouží naši pozornost a  poděkování. Protože jsi tak skromná, vím, že bys mi nikdy nedovolila, abych o Tobě cokoliv hezkého napsala. Znám Tě sice krátce, ale už jsi mi dala tolik dobrého! Eliško, děkuji. Tvoje Monika Kozohorská

11

Bratčický mlýn „Nehledejte štěstí venku, ale v sobě, neboť jinak je jindy nenajdete.“ Epiktétos Byl založen ve 2. polovině 18. století, přesný datum, bohužel, neznáme. Mlýn je postaven v  barokním slohu, pro venkovské stavby byla typická sedlová mansardová střecha. Ve mlýně se 7. září 1815 narodil náš nejznámější bratčický rodák Jan Perner. Pernerovi se ovšem později odstěhovali do Pardubic a  od té doby změnil mlýn několikrát svoje majitele. Až si v roce 1934 koupili mlýn Caisovi pocházejících původně z Kluckých Chválovic.

Marie a  Stanislav Caisovi zde vybudovali z  malého mlýna tehdy ještě s  vodním kolem moderní mlýn s  vodní turbínou. Zřídili, podle současných požadavků ekologický provoz, který byl poháněn elektřinou vyráběnou díky vodní turbíně. Elektrická energie byla využita ke svícení i v druhém domě Caisových. Bohužel jejich úsilí bylo přerušeno válkou. Tehdy byl udán na gestapu mladý Stanislav Cais a byl odsouzen do káznice v  Buchenwaldu. V  rozsudku byla uvedena poznámka „návrat nežádoucí“. Děda Stanislav Cais se konce války dočkal a  vrátil se domů. A  na čas se stal opět mlynářem. Další rozvoj mlýna byl zanedlouho znovu zastaven komunistickým převratem v  roce 1948. V padesátých letech byl mlýn znárodněn a z majitelů mlýna se stali zaměstnanci Mlýnů 12

a  pekáren Pardubice. V  šedesátých letech byl provoz mlýna nadobro ukončen. A  tak pán a  paní Caisovi platili Mlýnům a  pekárnám za bydlení ve svém domě nájem. A od těch dob mlýn chátral a  chátral. Konečnou ránu mu zasadila neodborná demontáž zařízení mlýna, když v  roce 1988 získali mlýn Svazarmovci. Veškeré zařízení bylo demontováno a statika střechy byla silně narušena. V roce 1991 byl v restituci navrácen mlýn původní majitelce mojí babičce paní Caisové. Z  mlýna zbyly jen obvodové stěny a děravá střecha. Ale sen mojí babičky dožít svůj život pod vlastní střechou se splnil. Zašlou slávu bratčického mlýna se pokoušíme už jako třetí generace pozvednout i  my, Martina Adamová Eicher s manželem Markusem. Máme sice za sebou kus práce, ale čtyřicet let bez jakýchkoliv oprav se nedá zvládnout najednou. Nejdříve jsme museli staticky zajistit střechu před jejím zřícením. S  podporou dotačních fondů byly vyměněny krovy a  položena nová krytina. Tyto náročné opravy trvají už pět let a  vyžádali si investici dvou miliónů korun (za finanční podpory Havarijního fondu Ministerstva kultury, Fondu oprav Středočeského kraje). To je ale pouze začátek opravy mlýna, neboť práce na nás čeká ještě dost. Ale pokračovat v práci předků nás povzbuzuje, abychom to na naší nelehké cestě nevzdali. Doufejme, že jim děláme radost. Martina Adamová Eicher

Období let 2005 - 2010 „Dlouho trvá, než se staneme mladými.“ P. Picaso Jak jsem již v úvodu podotkla, chceme v tomto almanachu připomenout kromě obecně známe a neměnné historie i tu historii nedávnou, totiž posledních 5 let v naší obci. Nejzazším datem, který uvedeme je 2. a  3. červenec 2005, kdy v  Bratčicích proběhly 2. oslavy a  od narození Ing. Jana Pernera uplynulo 190 let. Tehdy se nám zpočátku nevydařilo počasí a  část sobotního programu byla přesunuta do hostince „U Nováků“, také jsme si na návsi poslechli koncert Dětského mládežnického orchestru z Čáslavi, průvodem jsme došli ke mlýnu, abychom uctili památku našeho významného rodáka, Ing. Jana Pernera, položením věnce u pamětní desky. Proběhla též beseda o historii železnic. Večer jsme si zavzpomínali na doby svého mládí, kdy se všechny „tancovačky“ v  obci konaly U Nováků. Zahrála nám skupina Starý klády a stará hospoda praskala ve švech. V neděli se konala slavnostní mše v kostele sv. Václava a  odpoledne již patřilo zábavě. Bavili jsme se při Bratčickém víceboji, kde se utkala soutěžní družstva jednotlivých spolků, ženy, mládež a  družstvo tvořené zastupiteli obce. Uplynulo pět let a  my se scházíme na prahu oslav dalších, v pořadí třetích. Kulturní a společenský život v  Bratčicích Nevím, čím to je, ale asi jsme opravdu veselí a  rádi se bavíme. Vždyť sami pro sebe organizujeme tolik různých akcí, že často slyšíme trochu závistivá, a přitom obdivná slova z  okolních obcí. „Jak vy to v  těch Bratčicích děláte? U vás se pořád něco děje.“ Ale abychom neusnuli na vavřínech, některé obce se nám už lepí na paty! Začneme-li chronologicky lednem, začneme plesovou sezónou. Každoročně se koná Sportovní ples a  Hasičský ples. Plesy se konají v hostinci U Fialů. K poslechu a tanci hrají Staré klády – bez nich si u nás plesy jen těžko představíme. Bohatá tombola a plná hospoda –

tak to vypadá pokaždé. Druhý den po Hasičském plese pořádají dobrovolní hasiči společně s Obcí Bratčice Dětský karneval. Děti v  maskách, hry, soutěže, hudba, tanec. O  nejhezčí masku se u  nás soutěžit nedá, všechny jsou krásné, všechny maminky šikovné a  slzičky v  očích dětí, které by nevyhrály, jsou neúnosné. Vždy si uděláme přehlídku a  vítězem je každý, kdo se dobře baví. Pamatujeme i na naše seniory. Proč by měli ty naše babičky a  dědové sedět za kamny, když i oni se rádi baví. Každoročně pro ně připravovala toto odpoledne Obec Bratčice. Pan starosta osobně přivážel občerstvení, k poslechu a tanci hrál Slávek Kubát a  Pepou Semrádem nebo kapela Kvítek. Se svým milým vystoupením přišly i  místní děti a  vždy se jim podařilo své starší spoluobčany pobavit.

Jaro a Velikonoce a Velikonoční zábava. Velikonoční zábavu pořádají každoročně o  velikonoční neděli místní fotbalisté. Starý klády, pomlázky a  o půlnoci se musí vyšlohat každá dívka a  žena v  sále. To aby vydržela čiperná a  zdravá po celý další rok. Pro děti i  dospělé každoročně pořádá AMK Bratčice v  dubnu „Pálení čarodějnic“. a  v  srpnu „Rozloučení s prázdninami“ Obě akce se konají 13

tradičně na parketu u  klubovny AMK. Někdy zahrají Staré klády, jindy PUNC. Někdy pobavil děti svým veselým vystoupením a  soutěžemi Honza Vávra. Při „čarodkách“ si opekly děti vuřty starostovské. Vždycky byla dobrá zábava a  velká účast. V  květnu slavíme Den matek. V  roce 2009 pořádalo Občanské sdružení – Životní prostředí Bratčice k  tomuto dni koncert kapely Březovanka. Všechny bratčické babičky dostaly od dětí přáníčko a  volnou

vstupenku. Večer se s  kapelou Březovanka konala taneční zábava pro všechny. Celá akce proběhla v  hospodě U Nováků. V  červnu je v  Bratčicích pouť. Ještě v  roce 2005 a  2006 jsme měli „Oltáře“. U nás znovuzrozená tradice po sametové revoluci. Slavnost Božího těla a mše svatá probíhala pod širým nebem. Malé drůžičky rozhazovaly okvětní lístky květů před oltáři. V čele procesí šel pan farář pod nebesy nesenými ministranty, u  každého oltáře se pomodlil a  za zpěvu se procesí přesouvalo od oltáře k oltáři rozmístěných okolo celé návsi. Na závěr se vešlo do kostela provoněného kadidlem. Děti dostaly posvěcené svaté obrázky a každý si mohl ulomit posvěcenou březovou větvičku . Škoda, že tato krásná tradice u nás zanikla. K  pouti patří tradičně koláče, dobrý oběd, hosté a  večer zábava. Tak pouťová zábava se nám trochu z  našeho programu vytratila. Ale o  pouti jsme si našli zábavu jinou. Právě v  roce posledních oslav, v  roce 2005 jsme na pouť pořádali 1. Pohádkový les. Od té doby jsme každoročně tuto veselou akci pro naše nejmenší připravovali a  těší se čím dál větší oblibě. Jen trochu statistiky – v prvním ročníku 14

se „Lesem“ prošlo asi 80 dětí, v roce letošním to bylo téměř 180 dětí. Za pohádkové bytosti se vydávají ti nejtemperamentnější občané z  obce, kteří si dokáží udělat legraci sami ze sebe a  i oni se dobře baví. Letos se pohádkový les konal až týden po pouti, protože se nám překrývaly termíny hasičské soutěže a fotbalu. Zkrátka by neměl kdo připravit pohádkovou cestu. Ale do budoucna chceme opět pouť spojit s pohádkou.

I další akce patří dětem. Začátkem července se promění prostor u fotbalových kabin na dětský tábor pro bratčické děti. Ve fotbalových kabinách je pro děti dokonalé zázemí hygienické. Zároveň poskytuje útočiště pro dobu nepříznivého počasí. Klubovna AMK se mění na jídelnu. Prvotní myšlenka byla udělat pro děti trochu zábavy, připravit pro ně program plný dobrodružství. Ale tento několikadenní tábor přinesl dětem daleko

víc. Děti vytvořily skvělou partu. Letos se bude toto táborové soustředění konat již potřetí. Pořadatelem této akce je SDH ve spolupráci

s Obcí Bratčice , za podpory AFK a AMK, kteří zapůjčují dětem svoje prostory. Automotoklub Bratčice nás bavil svými motoakcemi – v  roce 2005 jsme si „ve dvoře“ připomněli II. ročníkem vojenské techniky 60 let od konce 2. světové války, simulací boje o obsazení objektu. Pyrotechnické efekty a stará vojenská technika, vojáci v  dobových uniformách – to všechno vypadalo téměř opravdově. „ Ve dvoře“ se pořádaly i Tunning párty, Motorkářské srazy – ten, kdo miluje rychlá kola, silné motory a vůni benzínu, ten si přišel na své. V  dalších letech se dění muselo přesunout ke klubovně AMK. Ještě potom proběhlo několik motoristických akcí, jako závody majitelů JAWA 50, ale poslední z nich se konala v roce 2007.

hlavami přelétala i  vojenská letadla. I  zde je prostor pro kulturu. To k nám přijelo divadélko Honzy Vávry, který nám celý den moderuje, s pohádkou Krejčíka Honzy, pro starší s ukázkou Break Dance a večerní diskotékou pro děti.

A máme tady novou srpnovou tradici. Pokud jste byli v Bratčicích naposled před pěti lety na oslavách, tak ji ještě neznáte. Jedná se o branně bezpečnostní den pro děti „Bratčický zálesák“ V  letošním roce se bude konat již 5. ročník. Jde o závod dětí, kde plní úkoly ze zdravovědy,

dopravní výchovy, požární ochrany, prokazují svoji rychlost, odvahu a  šikovnost na trati vedoucí lesem a  úkoly plní na stanovištích. Kromě toho, že děti závodí, je pro ně připraven i  další doprovodný program. Spolupracujeme s  Armádou ČR, Policii ČR, Integrovaným záchranným systémem – se zdravotníky, s hasiči a s ČČK Děti si mohou vyzkoušet různé disciplíny, prohlédnout si techniku, speciální vybavení. Vidí i  ukázku zásahu při fingované dopravní nehodě. V  minulých letech nám nad

V  září na sv. Václava se u  nás drží posvícení. Posvícenskou taneční zábavu tradičně pořádá AFK Bratčice. Posvícení je jejich – fotbalisté v  minulých letech pořádali fotbalové utkání, kde se jejich protivníkem stali hráči tzv. „Staré gardy“. Podzim je obdobím klidným. Lidé i příroda se připravují na zimu. V  Bratčicích se sklízí a uklízí. V prosinci to ale zase u nás ožívá. Čas adventu a Vánoce patří hlavně dětem, a tak pro ně a s nimi je připraveno každoroční Rozsvěcení vánočního stromu na návsi, spojené s nadílkou. Po dvakrát naši obec navštívil folklórní soubor Kalamajka z  Havlíčkova Brodu, který svým programem představil dětem všechny svaté, kteří na podzim a začátkem zimy přicházejí, aby lidem pomohli, ale některé i škodili. Svatá Lucie, Svatá Barborka, Svatý Martin a jiní. Ale přišel i  Svatý Mikuláš a přivezl s sebou i čerta a anděla. A  děti dostaly svou nadílku za písničku nebo 15

básničku. Jindy se děti sejdou pod ohromným ozdobeným a  rozsvíceným stromem na návsi a  svými zimními básničkami, písničkami

vedle něho sedí sněhobílý anděl s  nádhernými křídly a  nad nimi se důstojně tyčí postava sv. Mikuláše. A  kdo je to přikrčen vzadu? Čert! S kopytem místo nohy, s rohy, ošklivý a pytlem přes rameno na zlobivé děti! Ale u  nás žádné takové nejsou a tak na řadu přichází nadílka.

a  koledami potěší nás dospělé. Jako host vystoupil žesťový soubor ZUŠ v Čáslavi, který doplnil sváteční atmosféru o  intrády a  koledy. Vánoce, Štědrý den a  Půlnoční mše. Půlnoční mše je sloužena v  kostele sv. Václava. Koledy a  přání si navzájem pevného zdraví, štěstí a  pokoje. Dojemný čas, kdy je nám tak sladkobolno. Kdy máme jeden k  druhému o  něco blíž. A  poslední den v  roce opět patří veselí. Silvestr a  novoroční přání, novoroční předsevzetí a nový rok jako nová naděje. V  letošním roce začalo v  obci pracovat nové volné sdružení sportovních nadšenců „Spolek přátel sportu“. A  jejich činnost je opravdu zajímavá. Pořádali dvě besedy s  opravdu výjimečnými sportovními osobnostmi. Prvním z  hostů byl 25.2.2010 Martin Šonka, mistr republiky v  pilotní akrobacii. Reprezentuje naši zemi jako jediný Čech v prestižní světové letecké soutěži Red Bull Air Race a jeho cílem je dostat se do TOP 12 světových pilotů. 1.5.2010 byl druhým, neméně zajímavým hostem, pan Josef Macháček, který je pětinásobným vítězem Rallye Dakar na čtyřkolkách. Jeho černožlutá čtyřkolka brázdila i  bratčickou návsí – jaká to čest! Tak takhle my si v Bratčicích žijem! A pak se dějí věci – do promrzlého slavnostního večera zní klapot koňských kopyt, zvonění rolniček a  zvonečků a  na náves vjíždí kočár s kouzelnou osádkou. Kočí v perelíně a cilindru, 16

Vážíme si svých předků a ctíme tradice Nejen veselé jsou dny, které prožíváme. Někdy jsou tyto dny tak chmurné a  bolestné! A  byly

i  dny krutější a  bolestnější, dny plné úzkosti a  beznaděje, dny naplněné slzami. Každoročně uctíváme památku našich spoluobčanů, kteří zemřeli ve světových válkách. V  předvečer 8. května klademe věnce k pomníku padlých. Sbor dobrovolných hasičů společně s vedením obce a  občany si každoročně připomenou, jakou tragédií válka je. V roce 2008 a 2009 jsme tyto oslavy rozšířili o lampionový průvod.

Předehra třicetileté války se odehrála před 390 lety nedaleko Bratčic. Boje trvaly šest dní a padlo asi 300 mužů. Vojsko českých stavů a císařské (katolické) vojsko bylo vysláno, aby potrestalo odbojné protestanty proti králi. Poraženo bylo vojsko císařské, které bylo při ústupu pobito bratřickými sedláky. Všem padlým bez rozdílu, kteří byli na bojišti pochováni jsou zasvěceny pamětné dřevěné kříže umístěné na hřbitovní zdi.

Hasiči si 4. května, v  den svátku Sv. Floriana, patrona hasičů, připomínají své zemřelé bratry a  jejich památku uctí položením věnce na místním hřbitově. I fotbalisté mají svoji smutnou tradici, žákovský turnaj – Memorial Péti Doležala. I tak se dá vzpomenout na jednoho z mladých fotbalistů, svého odchovance s  fotbalovým srdcem a svého pozdějšího trenéra. Petr odešel opravdu mladý, podlehl těžké nemoci, ale jeho kamarádi na něj nezapomněli. 22.11.2008 se konalo slavnostní vysvěcení památníku bitvy třicetileté války. „Pietní park s  památníkem první bitvy třicetileté války“ v  prostorách kolem kapličky a  hřbitova byl vysvěcen paterem Josefem Pikhartem a paterem Bohuslavem Staříkem. Za účasti představitelů

obce, SDH Bratčice, kteří položili poprvé věnec u  tohoto památníku a  stáli čestnou stráž, zástupců ostatních spolků a  široké veřejnosti, přednesl svůj projev pan starosta Ing. Jiří Uhlíř. Nově instalované informační tabule nás seznamují s  událostí, které byl tento důstojný památník věnován.

Pomáháme potřebným Každoročně se naše obec zapojuje do celonárodní sbírky pořádané Charitou. Jedná se o  Tříkrálovou sbírku, jejíž výtěžek je vždy použit na konkrétní pomoc. V  Bratčicích jsou lidé štědří, finanční dar našich občanů dosahuje každoročně relativně vysoké částky, kolem 13 000,- Kč. Děkujeme.

Pomáhá i  svaz dobrovolných hasičů. V  posledních pěti letech u  nás několikrát hořelo. 30.12. 2006 hořelo u  Říhů, 15.2.2007 hořela chatka p. Ašenbrenera, 2.4.2007 hořelo 17

u  Uhlířů. Také povodně napáchaly škodu. Při těchto událostech pomáhá hasičům systém KANGO, což je napojení hasičů do informační sítě, která rozesílá hasičům sms zprávy a tím je velice rychle informuje o živelných pohromách a svolá je k zásahu. Pro ochranu zdraví a života hasičů při zásahu byly zakoupeny i dva dýchací přístroje. Hasiči jsou zařazeni do JPO 3, což znamená, že nepomáhají pouze v  místě , ale vyjíždí i profesionálními hasiči. Stavíme, opravujeme, zvelebujeme obec V  únoru roku 2006 hasiči začali zateplovat hasičskou zbrojnici. Zateplení bylo dokončeno v  červenci 2008. V  březnu 2006 schválilo zastupitelstvo obce projekt „ Lepší cestou do Bratčic“, která byla součástí grantové studie SROP. Jednalo se o  rekonstrukci místní komunikace v  ulici Švestková. V  červenci

park s památníkem první bitvy třicetileté války“ v prostorách kolem kapličky a hřbitova. Zároveň bude vybudováno tolik potřebné parkoviště.

V  březnu 2008 proběhlo výběrové řízení , zakázku získala fa AZ stavební Heřmanův Městec. Na základě posudků z  životního prostředí i  vzhledem k  bezpečnosti bylo doporučeno pokácení lip kolem hřbitovní zdi. V  červenci 2008 začala vlastní rekonstrukce zdi na hřbitově, márnice a  kapličky. Nově bylo vybudováno parkoviště před hřbitovem. V  září byla celá rekonstrukce dokončena. Byly instalovány lavičky a stojan na kola, usazují se

téhož roku začala realizace projektu. V  únoru 2008 byla instalována na této komunikaci nová dopravní značení – hmotnost vozidel omezen na 6t a zároveň označení obytná zóna. V  březnu 2006 byla zakoupena nová sekačka pro údržbu zeleně v  obci. V  březnu 2006 byly pokáceny tři lípy okolo hřbitova. Byla v  té době i  odsouhlasena oprava hřbitovní zdi a  výstavba chodníku položením zámkové dlažby. Kaplička sv. Panny Marie je v Bratčicích zapsána do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek. Lesní pozemek v  okolí kapličky, společně s  pozemky u  hřbitova a hřbitov samotný byl odsouhlasen zastupiteli za kulturní památku. Téhož měsíce nechala zpracovat projektovou dokumentaci „Pietní 18

informační a  turistická tabule. Po stavebních úpravách se vysázelo nové stromořadí lip a celé okolí parkově upraveno. Začaly rekonstrukční práce na kapličce. V  původním projektu byla zahrnuta i  úprava remízku kolem kapličky, ale majitel této části, Ing. Zadina, nedal souhlas. Na závěr všech těchto prací, v  listopadu 2008, byly na hřbitovní zdi umístěny čtyři zvony zasazené do čtyř dřevěných křížů. Návrh

zpracovala paní Eliška Jelínková, naše kronikářka. Tyto kříže mají symbolizovat utrpení padlých v  první bitvě třicetileté války a  kovové zvony s nápisy, jež mají navždy odzvonit všem válkám. Práce probíhaly rok a  půl a  stály téměř 2 mil. korun. (90% vynaložených prostředků bylo hrazeno zemědělským fondem EU). V listopadu 2009 došlo k  prvnímu projevu vandalství na hřbitově. Někdo zcizil dřevěné palisády, které byly součástí úpravy parku. Hned v prosince se stala další odsouzeníhodná událost, kdy došlo ke krádežím na hřbitově. Ani zvony na křížích nevydržely sílu něčích rukou. Někdo je naházel do pole! V  březnu v  Zálesích byla provedena rekonstrukce osvětlení. V  květnu 2006 byly vyměněny staré ošklivé čekárny za nové krásné dřevěné. V tomto roce byly rozmístěny v obci i  nové informační tabule. V  květnu 2006 byla vybrána firma na zřízení inženýrských sítí k  novým parcelám v  lokalitě U  lesa I. a v listopadu již proběhla kolaudace. Začalo se s výstavbou nových rodinných domů. V  červnu 2006 byla pokryta silnice (státní komunikace) novým asfaltovým povrchem. V červenci 2006 se AFK připravuje na stavební úpravy kabin, během podzimu se rekonstrukce

na velmi vhodném místě, na návsi, otočen k jihu, s možností napojení na sítě. Zdarma bylo zpracováno několik návrhů za účelem možnosti využití a návrhů vzhledu domu. Využití mělo být kulturně společenské, pro volnočasové aktivity dětí, klubovní činnost spolků i  občanů, využití internetu , informační centrum, sál pro kulturní a tělovýchovné aktivity, centrum pro maminky s dětmi a venkovní hřiště pro malé děti. Diskuze byla vedena zejména k  architektonickému začlenění domu do obce a do návse. Následovalo zpracování projektu pro stavební povolení a dále vlastní proces povolování stavby. Podle našeho názoru zdařilý projekt domu s rozpočtem 15 mil.Kč byl vícekrát konzultován s  pracovištěm SZIF v  Praze s  velice reálnou pravděpodobností získání 90% dotace. A  v  té chvíli přišla špatná zvěst, která se brzo potvrdila a stala se novou skutečností. Vesnice pod 500 obyvatel /na větší sídla se to nevztahuje/ je zapotřebí „trestat“ novými 20% DPH. Prý se stala chyba v“ Evropě“, když do roku 2009 nebyly menší obce diskriminovány. Závěr zněl : získání dotace hraničilo s jistotou, ale nově se 30% spoluúčastí obce. A  tak , dle očekávání , zastupitelstvo obce stavbu zamítlo. Vždyť naší prioritou je výstavba chybějících sítí v obci a tedy byl vhozen zase jeden hezký projekt do šuplíku a  byl ukázán příklad diskriminace těch menších, nepotřebných. V květnu 2007 začala rekonstrukce soukromého rybníku Lázeňka. Rybník dostal novou podobu. V říjnu téhož roku proběhla slavnostní kolaudace,

realizovala v  lednu 2007 byla stavba zkolaudována. V  prosinci 2006 bylo zřízeno nasvícení kostela a  slavnostně rozsvíceno s  vánočním stromem na návsi. V  prosinci 2006 byl v dražbě zakoupen dům č.p.88 v Bratčicích – kovárna u Pecinů na návsi. Dům byl postaven

byla otevřena nová lávka spojující uličku z návsi na Vodemlejn. Obyvatelé Vodemlejna byli 19

opravdu potěšeni, protože v době oprav museli chodit na náves zdlouhavou cestou po silnici. Od května 2007 má rybník Pastušský má nového majitele – Rybářství Litomyšl s.r.o. V  červenci 2007 obdržela obec dotaci Středočeského úřadu na penetraci místní komunikace na hrázi Pastušského rybníka ve výši 121  000,Kč. Vozovka byla upravena od zahrady domu Hazukových po hráz u Crkalových. Bohužel nezbylo na opravu poloviny kopce, který je plný výmolů, tudíž nebezpečný.

V  lednu 2009 byla provedena další část parcelace pozemků v  lokalitě U  lesa II. Nové stavební pozemky jsou v  místě proti nově postaveným domům nad Zoubkovými. V únoru

Po výlovu v září 2008 zůstal rybník již bez vody, protože nový majitel chce rybník odbahnit. Zároveň zbavit potok nánosů a  rybník tak rozšířit na původní rozlohu. V  březnu 2009 byly vykáceny stromy a  vyčištěny břehy 2009 byla schválena příprava inženýrských sítí. V  listopadu byl zahájen prodej parcel. V  únoru 2009 byl zřízen CZECH POINT na obecním úřadě. Smyslem této komunikační sítě je přiblížení státní zprávy občanům. V  dubnu 2009 byla odsouhlasena „Středočeská koňská stezka“, která bude spojovat Polabskou stezku s  Jihočeskou stezkou. Propojením tak umožní cestovat na koni z Rakouska do Německa. Grantem této akce je Středočeský kraj. Na katastru obce se tak objeví nové značení.

okolo komunikace. V  září 2009 začalo vlastní odbahňování. Jde to však velice pozvolna. V  květnu 2008 byly označeny žlutými cedulkami cyklotrasy. V  červenci 2008 byla schváleno uložení elektrického vedení do země Na Vystrkově a  v  ul. Švestková. Pro nové vedení, přípojky do domácností a  vedení veřejného osvětlení této části obce, bylo nutné zřídit i  nový transformátor u  Doležalů. Výběrové řízení vyhrála firma Maděra a  Šípek s.r.o. Poděbrady. V září 2008 již tato část obce byla napojena na nové vedení a  začala oprava chodníků položením zámkové dlažby. 22.10. byly odstřiženy elektrické dráty a tím zrušeno staré vedení. I tím byla uzavřena jedna kapitola naší historie. Do výkopů byly dle možností ukládány nové měděné kabely pro veřejné osvětlení. 20

V dubnu 2009 byla odsouhlasena rekonstrukce místních komunikací na návsi z programu FROM a  Krajského úřadu Středočeského kraje. V  září proběhla a  byla dokončena úprava komunikací na návsi. V květnu 2009 byl projednán projekt dětského hřiště v areálu Zálesí. V červnu 2009 byl podán návrh, na částečné spolufinancování rozhledny v  Přibyslavicích, který by činil 23,- Kč na občana Bratčic. V prosinci 2009 byla projednána možnost žádosti o grant společně s  Římskokatolickou církví na opravu vnitřku kostela a křížku U lipky.

AFK Bratčice Při představení fotbalového klubu AFK Bratčice zavítejme nejdříve do minulosti. V Bratčicích je datováno založení fotbalového klubu do roku 1932, kdy k založení došlo z iniciativy několika fotbalových nadšenců a později hráčů. Fotbalový klub začínal svoji činnost v  provizorních podmínkách na hřišti v „Chobotě“, později byla uzavřena nájemní smlouva na louku v  „Zálesí“, kde bylo založeno hřiště, které se využívá dodnes. Od roku 1947, v rámci kraje Pardubice, začíná pravidelná soutěž řízená fotbalovým svazem v Pardubicích. Této soutěže se účastní i  kluby z  části čáslavského okresu mezi které patřil i bratčický klub. Rok 1957 se stal dalším přelomovým rokem fotbalu v  Bratčicích. Řada hráčů odešla na vojnu, někteří ukončili svoji aktivní činnost, a  proto pro nedostatek hráčů nebyl klub přihlášen do soutěže. V  roce 1969 v  červnu zásluhou několika jedinců došlo k  obnovení činnosti fotbalového klubu v  Bratčicích. Fotbalový ročník 1969-70 byl zahájen 24.8.1969 mistrovským utkáním na hřišti v Ratajích nad Sázavou. Od tohoto roku se pravidelně účastní mužstvo dospělých mistrovských soutěží až do současné doby.

V roce 1970 byl tok potoka, který sousedí s  hřištěm, převeden do nově zbudovaného koryta, což umožnilo rozšíření hrací plochy o cca 7 m. V tomto roce došlo také k založení družstva žáků. Zázemí pro sportovní činnost byla velmi provizorní. Jako šatny sloužil nejprve

hostinec „U Nováků“ , později kabina vyřazeného autobusu. Přilehlý potok sloužil jako „sprchy“. V roce 1972 se podařilo formou dotace od OV ČSTV v Kutné Hoře získat finanční prostředky na materiál na výstavbu fotbalových kabin. Stavební práce byly prováděny svépomocí. V  roce 1973 byly kabiny uvedeny do užívání. Další rekonstrukce kabin proběhla v  roce 1998. V  roce 2006 jsme získali dotaci od Ministerstva školství, mládeže a  tělovýchovy ve výši 1,9 mil. Kč na rekonstrukci a přístavbu šaten rekonstrukci sociálního zařízení. Stávající šatny byly tak rozšířeny o  další dvě kabiny, sociální zařízení, klubovnu, úklidovou místnost a kotelnu. Kabiny byly také napojeny na městský vodovod.

Od roku 2007 se datuje založení dalšího fotbalového mužstva a to je mužstvo dorostu. V současné době má AFK Bratčice tři fotbalová mužstva a to družstvo starších žáků a dorostu, kteří hrají okresní přebor a družstvo dospělých, které absolvuje soutěže ve IV. třídě okresu Kutná Hora. Členové AFK však nesoustředí veškerý volný čas pouze na fotbal a  činnosti s ním spojené. Aktivně se podílejí na kulturním a  společenském životě v  obci pořádáním tanečních zábav a společně s dalšími místními spolky a obecním úřadem jsou i spolupořadateli dalších akcí pro děti a mládež. Václav Ronovský 21

Sbor dobrovolných hasičů Bratčice První pokus založit sbor byl v  roce 1894. Sbírkou od občanů byly vybrány prostředky pro založení sboru, avšak pro nelibost občanů v obci a  nedostatku financí z  tohoto záměru sešlo. Oficiálně byl sbor dobrovolných hasičů Bratčice založen 26.1.1895. Zakladatelé sboru byli Jan Vavřina – starosta obce, Josef Čepek, Antonín Čejka, Jan Čejka a Josef Hejduk. 14.2.1895 byla ustavující valná hromada, ze které vzešlo první představenstvo sboru. Ve složení – velitel Josef Čepek, náměstek velitele – Josef Hejduk, členové výboru sboru – František Reich, Jan Čejka jednatel, Antonín Čejka, František Říha – pokladník, Josef Kotrba. Sbor v té době čítal 14 členů činných a  35 členů přispívajících. Téhož roku se stal členem Hasičské župy čáslavské č.2. V  době první světové války byla veškerá činnost sboru přerušena a mnoho našich členů bylo odvedeno.

První hasičskou zbrojnici hasiči získali v  roce 1900 a to z obecní kovárny. Postupem doby se ještě několikrát s technikou stěhovali z objektu do objektu. V roce 2004, díky financím z obce a pracovitosti členů a spoluobčanů, společnými silami přestavěli stodolu vedle dnešního Obecního úřadu na krásnou a  prostornou hasičskou zbrojnici. Sbor vlastnil v průběhu své činnosti různou techniku. První ruční koňskou stříkačku měl sbor sice jen zapůjčenou. To bylo záhy po založení sboru, v r.1895. Rok nato byla zakoupena nová, čtyřkolová stříkačka. Někdy po první světové válce získal sbor nákladní vůz Ford, 22

předělaný pro přepravu posádky. V  roce 1957 byl nahrazen nákladním vozem Praga AV , který byl upraven z  vojenského radiovou. Pak přišla technika, která slouží dodnes. Přenosná požární stříkačka 12 slouží sboru od roku 1968, Tatra 805 nákladní od roku 1970, už je to babička,

ale nedáme na ni dopustit. V  roce 2004 jsem díky kutnohorskému Hasičskému záchrannému sboru získali starší, ale spolehlivou CAS 24 Škodu 706. Naše jednotka byla přeřazena z  kategorie JPO V. do kategorie JPO III. Naše působení na poli požární ochrany se rozšířilo i mimo území naší obce. Naše jednotka se tak dostává k  zajímavým zásahům, kde sbíráme i  cenné zkušenosti. Začali jsme zasahovat v  dýchací technice, kterou nám poskytl také HZS Kutná Hora. Zatím asi největší požár, kde jsme pomáhali profesionálním hasičům, společně s několika dobrovolnými jednotkami byl požár skladovací haly na krmivo v obci Chlum u Zbýšova. Mimo to zasahovala naše jednotka u  požáru roubenky v Chedrbí, požáru náspu trati v Čáslavi a  požáru chatky v  Bratčicích. Významně jsem se podíleli při likvidaci škod způsobených při povodních v roce 1997 a 2002. Účastníme se také různých cvičení a odborných příprav jako dálková doprava vody na požářiště, „Čestínský hasič“, školení řidičů, školení velitelů a  strojníků u  HZS Kutná Hora, požární cvičení v  areálu firmy Čepro. Letos jsme se zúčastnili cvičení plnění „Bambi vaku“ pod vrtulníkem společně s HZS Kutná Hora.

Mimo hasičskou činnost se sbor věnuje údržbě své techniky, výstroje a  zbrojnice, kontrolou hydrantů. Formou brigád provádíme v  obci

a  čištění okrasného jezírka na návsi, čištění silnic, kanálů, čerpání studní i  sklepů. Podílíme se i  na pořádání všech obecních akcích, oslav v roce 2000 i 2005, podíleli jsme se i na příprav oslav letošních. Jako uniformovaná jednotka se účastníme všech významných slavnostních a  pietních událostí v  obci – svěcení praporu a  znaku obce, odhalení památníku třicetileté války u  hřbitova, kladením věnců k  uctění památky padlých ve světových válkách, přispěli jsme svou pomocí i  v soutěži „Vesnice roku“.

SDH Bratčice se věnuje i  požárnímu sportu. Sbor má soutěžní družstvo mužů, žen a  dětí. Ženy a  děti soutěží většinou mimo soutěž. Mimo soutěž proto, že v našem okrsku neměly protivníka, se kterým by se mohly utkat. Družstvo mužů se umísťuje ve středu pole, ale když se poštěstí, tak stojíme i  na „bedně“. Málokdy se sejdeme na tréninku všichni z družstva. Jakmile se jedná o nějakou mimořádnou událost, mohu se na kluky stoprocentně spolehnout. Sejdeme se a  vyjedeme na pomoc spoluobčanům. Na sport přes všechnu jejich snahu tolik času nezbývá. Mluvím za všechny členy družstev. Současná členská základna má 35 členů. 9 dětí, 7 žen a  19 mužů. Nejstarším členem je pan Javůrek Josef. U  sboru je 62 let. A  stále je aktivním členem. Nejmladší z  bratčických mladých hasičů je Lucie Kaňková. Nynějším starostou sboru je Jaromír kaňka a  velitelem Martin Kupera. Veškerá činnost našeho sboru by se nikdy nemohla uskutečnit bez podpory obce a především bez obětavé a nezištné práce všech našich členů. Do budoucna si přeji, abychom hasičské tradice, jenž mají počátek u  našich pradědů, udržovali, třebaže začátky sboru s  dneškem jsou nesrovnatelné. Martin Kupera – velitel sboru

Z kulturní činnosti sboru, společně s obcí, AFK a  AMK pořádáme akce pro děti – „Pohádkový les“, slavnostní rozsvěcení vánočního stromu, pořádáme s obcí dětský karneval. Samostatně pořádá sbor tradiční hasičský ples, dětské letní soustředění, brannou soutěž pro děti „Bratčický zálesák“ i  přátelská posezení pro naše členy. U  příležitosti svátku sv. Floriana – patrona hasičů, uctíme vždy památku zemřelých členů položením věnce na místním hřbitově. 23

Automotoklub Bratčice Automotoklub Bratčice byl založen v srpnu roku 1990 jako pokračující organizace po zaniklém Svazarmu, jehož vznik se datuje až do roku 1955. U  zrodu Svazarmu stáli M. Daněk, A. Štěpánek, J. Ryšavý, B. Matoušek, J. Šťastný. Původně měl tento svaz pro spolupráci s  armádou sloužit k  výcviku loveckých psů. Díky nadšení a aktivní účasti některých členů na motocyklových soutěžích, bylo jasné, jakým směrem se bude Svazarm ubírat. První moto akcí byla jízda zručnosti kol a motocyklů v roce 1958, začala se jezdit plochá dráha malých motocyklů a  terénní soutěže na hřišti. V  roce 1960 se jela motocyklová soutěž ,,Bratčické šlapačky“, v roce 1962 a 1963 to byla ,,Plochá dráha motokár na ledě“.

organizace se zaměřila na společenské a kulturní vyžití obce. V roce 2003 členové klubu začali pořádat své akce v areálu bývalého statku v Bratčicích. Byla to např. ,,Výstava veteránů“, ,,Válka – osvobození statku“, ,,Tunning párty“, ,,Moto-sraz“. Od roku 2006 se místem konání veškerých akcí stala klubovna AMK a přilehlé obecní pozemky, které byly na vlastní náklady odvodněny. Nevyhovující eternitová střecha na klubovně byla svépomocí vyměněna za bitumenovou. Dosluhující vnitřní vybavení klubovny se postupně nahrazuje

novým. Současná členská základna čítá 14 stálých členů, z  toho 7 mužů a  7 žen, věkový průměr činí 45 let. Mezi nejvýznamnější akce v  letech 1962 – 1992 bylo pořádání terénních závodů motocyklů o  ,,Pohár ing. Jana Pernera“. Dlouholetá tradice pořádání těchto závodů byla přerušena v  důsledku navrácení pozemků bývalému majiteli. Svazarm se postupně stával nedílnou součástí kulturního a  společenského života Bratčic. Pořádal burzy, zájezdy, besedy, taneční zábavy. Na podzim roku 1979 se započalo s  výstavbou klubovny. Po nemalých ekonomických a  technických problémech byla stavba v roce 1982 dokončena a zkolaudována. V  roce 1990, kdy byl Svazarm zrušen, se bývalí členové rozhodli pokračovat ve své činnosti a založili Automotoklub. Jako nezisková 24

Automotoklub každoročně pořádá ,,Pálení čarodějnic“, ,,Rozloučení s  prázdninami“ a v období mezi těmito akcemi taneční zábavu s  kapelou ,,Punc“. V  únoru 2010 proběhlo v  klubovně AMK školení řidičů určené široké veřejnosti. K dalším aktivitám patří spolupráce s obcí a ostatními spolky při pořádání akcí pro děti jako je např. ,,Pohádkový les“a ,,Bratčický zálesák“. Na závěr bychom rádi poděkovali všem bývalým členům za jejich odvedenou práci, příznivcům za podporu morální a sponzorům za podporu finanční. Ivana Baková

Chovatelé anglických chrtů – vipetů Rychlí chrti jsou z Bratčic V  posledních letech se při vyhlašování vítězů na českých závodních drahách často ozývá vítězný pokřik „Bratčice!“ z  úst paní Michaely Vaňkové a  pana Miloslava Ronovského. „Bracice u Caslavi“ se též stávají nejen těžkým moderátorským oříškem, ale i  velmi známým pojmem ve světě dostihových chrtů v  okolních zemích, např. v Německu, Rakousku, Maďarsku a pod. Je to hlavně zásluhou paní Vlastimily Ronovské – Panuškové, která se zde v Bratčicích vrátila ke své životní lásce, chovu malých anglických chrtů – vipetů. Její chov je zaměřen hlavně na dostihový sport. Každý chovatel tohoto plemene ví, kolik zkušeností a znalostí genetiky je třeba k tomu, aby odchovaní psi měli dobré dostihové předpoklady. Ví také, že i když se to podaří, většinou sklízí úspěchy jenom jeden nebo dva jedinci z  vrhu. Paní chovatelce Ronovské, majitelce chovné stanice Vlapan, se hned první bratčický vrh podařil tak, že je mimořádně úspěšný celý. Jenom namátkou: Kamila Vlapan v  loňském roce získala m.j. titul „Dostihový vítěz2009“ za vítězství v celoroční bodovací soutěži. Její sestra Karen Vlapan se ve stejné soutěži umístila na třetím místě. Obě sestřičky ,žijící v  č.p.53, dohromady jenom v  loňském roce dosáhly patnácti vítězství, deseti druhých míst, atd. Výčet jejich úspěchů by byl velmi, velmi dlouhý. Stejně dobře se uplatňují jejich sourozenci Kleon, King, Kristyn, Kendo, Krištof, všichni v pečlivých rukách spokojených majitelů z  různých koutů naší republiky. Jejich matka, Jacqueline ze Spingbart Gou, je známa i  jako matka velmi perspektivního vrhu „L“, který se v letošní sezóně začíná prosazovat na dostihových drahách. Letos zjara se ve třiapadesátce narodilo pět psích kluků jako buků – Vlapani „M“. Prostě

chovatelská stanice Vlapan z  Bratčic, to je ve světě chrtích dostihů pojem! Další krásné a  rychlé vipety najdete u Vaňků v č.p. 16. Kairo Vlapan, bratr úspěšných holek ze třiapadesátky, m.j. v  loňském roce vyhrál Národní mistrovství Rakouska, a  v  celoroční soutěži Top Ten byl vyhlášen na šestém místě. Při velkém počtu dostihových vipetů v ČR je to velmi lichotivé umístění. Jako mladý získal titul Šampion pro krásu a  výkon, což je společné hodnocení z výstavy a z dostihu. Bratr Jacqueliny, Jackpot ze Spingbart Gou, spolehlivě a  úspěšně závodí v  kategorii seniorů starších šesti let. Zbytek Vaňkovic party už má závodní kariéru za sebou, a tak spolu se svými majiteli vzpomíná na úspěchy let minulých.

Vipeti jsou milí a  příjemní psíci, a  kdo jejich kouzlu jednou propadne, neumí si život bez nich představit. Při pohledu na jejich subtilní postavičky je těžko k  uvěření, že na závodní dráze dosahují rychlosti až 60km/h, a  celou 350m dlouhou trať zvládnou průměrem 55km/h. A vipeti z Bratčic patří mezi nejlepší! Michaela Vaňková

25

Bratčice od Slavností v roce 2005 ... a krátké připomenutí událostí v Obci od posledního znovuosamostatnění. V  revolučním roce 1989 a  v  následujících měsících roku 1990 podnítily politické události tehdejší Občanský výbor Bratčice sepsat a vyhlásit místní referendum ke znovuoddělení Bratčic od střediskových Potěh. Velké tlaky z  MNV Potěhy nás varovaly před neuváženým činem s tím, že se brzo zase do Potěh vrátíme. Našeho vzoru následovaly Horky a  Drobovice. Na okrese Kut. Hora změnilo Obecní úřad nejvíce obyvatel a sídel právě zde, v okolí Potěh. Následující řádky budou stručně popisovat spíše zlepšování vybavenosti Obce Bratčice a akce ke zvelebování vesnice a okolí. Největší a  nejpotřebnější investicí bylo vybudování vodovodu v  devadesátých letech. V  okolí se nenacházely vhodné zdroje vody, a  proto jsme získali státní dotaci a  nechali zpracovat projektovou dokumentaci Hydroprojektem Praha na zásobování celé oblasti vodou z  vodovodu Maleč – Čáslav. U  Bratčic měly stát dva vodojemy a odtud měly přívodní řady zásobovat Horky, Potěhy, Adamov, Bratčice, Tupadly, Přibyslavice, Kozohlody, Vlkaneč a další obce. To na nás jednoznačně požadovala Vodohospodářská společnost Vrchlice – Maleč Kutná Hora, která měla v území „monopol“ na vodu. S úkolem jsme několik let bojovali, ale již za tři roky od počátků projekce jsme si mohli „natočit“ vodu z hydrantu na návsi. Následně ve dvou dalších letech již mohli občané používat vodu i ve svých domovech. Vodojem 2x250 m2 vody v  lese u Tisé skály dnes zásobuje vodou všechny okolní obce a  voda z  něho je dnes tlačena do obcí Zbýšovska, Šebestěnic, Žáků - další obce budou následovat. Bratčičtí nebyli sobečtí, a proto dnes mají dobrou vodu vesnice v  celé oblasti nevhodných železitých vod v  široké oblasti mnoho kilometrů v  zdálených. Podobně i  plynofikace Obce nebyla zpočátku distributorem Středočeskou plynárenskou 26

doporučena, později požadovala plynárna zapůjčení financí ze strany obce. Následně začala Obec jednat s nově vznikající Českomoravskou plynárenskou, se kterou obec vyjednala plynofikaci zdarma. Plynofikace byla řádně dokončena, následně se ovšem plynárna s obcí soudila a  chtěla spolufinancování obce. Pod hrozbou soudů obec zaplatila vlastní finanční požadovaný podíl, tak jako museli připlácet i  další obce, ale pro trvale bydlící obyvatele v Bratčicích vycházelo přivedení plynu do skříňky HUP zadarmo (vráceno stavební spoření). Mezi další prospěšné akce v  Bratčicích patří znovupostavení zřícené zdi kolem areálu kostela a parkové úpravy, oprava tesařských konstrukcí a  výměna střešní krytiny kostela a  následně i  nová fasáda. Rovněž tak i  nové postavení skladu nářadí u kostela a oprava bývalé márnice na hřbitově. Všechny stavby byly pokryty dotacemi i  když často o  firmách rozhodovali památkáři. V  obci, pro její rozsáhlost dochází k  ukládání kabelů nízkého a  vysokého napětí do země spolu s  novými kabely veřejného osvětlení (z mědi), v  odlehlých lokalitách se osazují nové transformátory. Stožáry osvětlení jsou připojovány k novým měděným rozvodům. Rozvaděče veřejného osvětlení jsou vyměněny za nové. Bez dotací bychom neuložili nejen kabely, ale také neudělali velkou opravu mostu u  stavidel Pastušského rybníku a nové zábradlí na mostě za hřištěm do Zálesí. Rovněž velký propustek pod místní komunikací na Vodemlejně, Kozohlodském toku u Jeřábkových neinvestovaly meliorace, ale Obec Bratčice. Obecní úřad zajistil územní plán obce a  později také jeho první změnu pro zajištění budoucích oblastí na bydlení. Při telefonizaci vesnice obec do výkopů ukládala nové kabely pro veřejný rozhlas. Obec,

hasiči a  další pomohli opravit dům č.p. 49 na Obecní úřad, na novou hasičskou zbrojnici. Obec Bratčice se přihlásila do soutěže, vyhlášené Středočeským krajem „Vesnice roku“ a v roce 2005 vyhrála „Modrou stuhu“ za společenský život. Z odměny byl v Bratčicích vystavěn parket a  přívod vody do budoucího společenského areálu. Před rokem však Povodí Labe a Krajský úřad Sředočeského kraje vyhlásil záplavová území podél Brslenky a  stavební uzávěru. Dnes již budeme muset stavět někde jinde než u potoka.

a  k  Hazukovým, o  dotaci na kulturní akci Pernerovy Bratčice a  na výstavbu Tlakové splaškové kanalizace Bratčice. V  letošním roce dojde k  výstavbě první části kanalizace s  významným podílem dotace (95%). Obecní úřad přesvědčil majitele pozemků s  cílem zajištění komplexních pozemkových úprav s následnou výstavbou cesty do Zálesí, včetně nového mostu za hříštěm, cesty do Adamova a  Podmok a  výstavby nového čistého rybníka nad Bratčicemi (do cca 3 let). Ing. Jiří Uhlíř, starosta obce Bratčice

Fotbalové kabiny potřebovaly přístavbu se sociálním zařízením. Ve spolupráci s obcí došlo k sehnání 100% dotace Ministerstva školství na většinu stavby. Kromě přístavby byla ještě do kabin přivedena ve spolupráci s obcí pitná voda. Spolupráce je rovněž patrná z  podané žádosti o dotaci na výstavbu dětského hřiště. Na hřbitově byla velmi nakloněna přední zeď. Zeď místní živnostníci zbourali, vykopali nové základy a  zeď postavili znovu. Navíc provedli chodník do poloviny hřbitova. Následně úřad zajistil téměř dvoumilionovou dotaci na Památník první bitvy Třicetileté války a opravil kapličku, bývalou márnici, včetně nové střechy. Kompletně opravil všechny hřbitovní zdi, postavil parkoviště s hezkým itinerářem a vysázel okolo areálu mladé lípy na místo starých. Další téměř čtyřmilionová dotace z EVROPSKÝCH fondů pomohla projektu „Lepší cestou do Bratčic“ zrekonstruovat ulici Švestková. Rovněž průtah okresních silnic Obcí Bratčice inicioval Obecní úřad. V současné době se dokončuje zasíťování parcel pro budoucí výstavbu 10 rodinných domků v  lokalitě U Lesa II. Částečně také z dotace Ministerstva pro místní rozvoj. V  současné době žádá úřad o  dotaci na opravu křížku v  Polánkách, o  dotaci na nové zásahové hasičské auto, o  dotaci na alespoň provizorní komunikaci do nové výstavby k lesu 27

Plány do budoucna Co máme v plánu v dohledné době vybudovat Na splaškovou tlakovou kanalizaci jsme získali dotaci téměř 4 mil. korun od Středočeského kraje odboru životního prostředí a zemědělství. Začneme v srpnu 2010 s přívodem od Potěh. V září by na první část kanalizace mělo být napojeno 5 domů v Bratčicích. Dalším krokem v obci by měla být elektrifikace umístěná do země na hrázi Pastušského rybníka. Na toto nové vedení bude napojeno i veřejné osvětlení. Do konce letošního roku bychom rádi získali dotaci na nový bezdrátový rozhlas se systémem varování obyvatelstva před povodněmi a dalšími událostmi. Posledním z větších plánů jsou nové povrchy na všech místních komunikacích. Ing. Jiří Uhlíř, starosta obce Bratčice

Co říci závěrem? Snad jen prosté DĚKUJI! Děkuji, které patří vám všem, kterým nejsou Bratčice lhostejné! Mgr. Monika Kozohorská

28

Použitá literatura a fotografie „Jak dlouho zůstaneme mladí? Tak dlouho, dokud jsme milováni.“ Dante BIRNBAUMOVÁ, H., JANSOVÁ,L.: Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu Čáslavském, Praha 1929 NOVÁK,P. a kol.: Historie a současnost podnikání na Kutnohorsku a Čáslavsku, Městské knihy s.r.o., Žehušice, ISBN 80-86699-06-4 PRÁŠEK,M., Slavnosti v Bratčicích 2005, Obec Bratčice 2005 SPÁČIL,J.,SEDLÁČEK,A., ZLÁMAL,VL.: Čáslav město a okres, Praha 1940 ŠKRDLE,FR.: Čáslav, průvodce městem a okolím, Čáslav 1935 VRŃÁTKO, FR., Český národovec inž. Jan Perner a počátkové československého a ruského železnictví, Praha 1920 další zdroje: www.hrady.cz www.wikipedia.cz Ing. Jaromír Najbrt, www.perner.cz Fotografie: archiv AMK, AFK, SDH Bratčice Martin Kupera, Mgr. Klára Kuperová, Mgr. Monika kozohorská a soukromé fotografie občanů obce Kronika Obce Bratčice: kronikářka Mgr. Jana Čapková, Eliška Jelínková Almanach připravily: Mgr. Monika Kozohorská, Eliška Jelínková, ilustrovala: Eliška Jelínková Vydal Obec Bratčice, nákladem 400 výtisků Grafická příprava a tisk Studio Press s.r.o. Táborská 1667, 286 01 Čáslav tel./fax: 326 539 560 www.studiopress.cz

29

PERNEROVY BRATČICE

www.bratcice.cz 2010