Profesionální pěstounská péče v působnosti Zlínského kraje

UNIVERZITA PALACKÉHO OLOMOUC PEDAGOGICKÁ FAKULTA Ústav pedagogiky a sociálních studií

Diplomová práce Bc. Iva MINARČÍKOVÁ

Profesionální pěstounská péče v působnosti Zlínského kraje

Olomouc 2012

Vedoucí práce: Mgr. Dagmar Pitnerová, Ph.D.

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci napsala samostatně pod vedením Mgr. Dagmar Pitnerové, Ph.D. jen s použitím uvedených pramenů a literatury. V Bojkovicích, dne 14. 4. 2013

………………………………… Bc. Iva Minarčíková

Poděkování Děkuji Mgr. Dagmar Pitnerové, Ph.D. za odborné vedení diplomové práce, cenné rady a postřehy tolik potřebné k jejímu vypracování, za věnovaný čas a za její zodpovědný přístup, který si zachoval tolik lidskosti a ochoty, kterou by málokdo našel i u nejlepších přátel

ANOTACE Jméno a příjmení:

Bc. Iva Minarčíková

Katedra:

Pedagogická

Vedoucí práce:

Mgr. Dagmar Pitnerová, Ph. D.

Rok obhajoby:

2013

Název práce:

Profesionální pěstounská péče v působnosti Zlínského kraje

Název v angličtině:

Professional foster care under the responsibility of the Zlín Region

Anotace práce:

Diplomová práce pojednává o aktuálním tématu pěstounské péče na přechodnou dobu, kde od 1. 1. 2013 platí řada změn, které přinesla

novela zákona o sociálně-právní

ochraně dětí. Empirická část práce je zaměřena na konkrétní praktické otázky této formy náhradní rodinné péče ve Zlínském kraji, včetně statistického zhodnocení jejího využívání od roku 2006. Klíčová slova:

Dítě, náhradní rodinná péče, pěstounská péče, pěstounská péče na přechodnou dobu, zákon o sociálně-právní ochraně dětí

Anotace v angličtině:

The dissertation deals with the current topic of foster care temporarily, which took place on 1 First 2013 adopted an amendment to the law on social and legal protection of children a number of changes. The research is focused on specific and practical questions of this form of foster care in the Zlín Region, including the statistical evaluation of its use since approval. Ie. since 2006.

Klíčová slova v angličtině:

Child, Alternative family care, foster care, foster care temporarily, the Act on Social and Legal Protection of Children

Přílohy vázané v práci:

Příloha č: 1.

Dotazník informovanosti občanů Zlínského kraje o náhradní rodinné péči

Příloha č: 2.

Výpočet průměrného věku respondentů

Příloha č: 3.

Výpočet výzkumné hypotézy č. 1

Příloha č: 4.

Výpočet výzkumné hypotézy č. 2

Příloha č: 5.

Výpočet výzkumné hypotézy č. 3

Příloha č: 6.

Výpočet výzkumné hypotézy č. 4

Příloha č: 7.

Výpočet výzkumné hypotézy č. 5

Rozsah práce:

83

Jazyk práce:

český

OBSAH: ÚVOD ........................................................................................................................................ 8 1 NÁHRADNÍ RODINNÁ PÉČE V ČR ............................................................................... 10 1.1 Legislativa ...................................................................................................................... 10 1.2 Typy NRP ...................................................................................................................... 13 2 NRP VE VYBRANÝCH ZEMÍCH EU ................................................................................ 18 2.1 Slovenská Republika...................................................................................................... 18 2.2 Rakousko ....................................................................................................................... 21 2.3 Velká Británie ................................................................................................................ 23 3 SYSTÉM UMÍSTĚNÍ DÍTĚTE DO PĚSTOUNSKÉ PÉČE ........................................... 26 3.1 Příčiny............................................................................................................................. 26 3.2 Etapy umisťování ........................................................................................................... 28 3.3 Spolupodílející se organizace ........................................................................................ 33 3.4 Statistika Zlínského kraje od r. 2006 – 2012 ................................................................. 35 4 PROFESIONÁLNÍ PĚSTOUNSKÁ PÉČE ...................................................................... 38 4.1 Příprava pěstounů ........................................................................................................... 41 4.2 Role náhradního rodiče .................................................................................................. 43 4.3 Biologická rodina ........................................................................................................... 46 4.5 Koncepce profesionální pěstounské péče od 1.12013 ................................................... 48 5 EMPIRICKÁ ČÁST ............................................................................................................ 52 5.1 Východiska a cíle výzkumu ........................................................................................... 52 5.2 Informovanost občanů Zlínského kraje o NRP.............................................................. 53 5.3 Pohledy odborníků na pěstounskou péči na přechodnou dobu ...................................... 71 5.4 Výzkumné závěry ........................................................................................................... 74

ZÁVĚR .................................................................................................................................... 77 SEZNAM ZKRATEK ............................................................................................................ 78 SEZNAM GRAFŮ .................................................................................................................. 79 SEZNAM TABULEK ............................................................................................................ 80 SEZNAM ODBORNÝCH ZDROJŮ .................................................................................... 81 SEZNAM PŘÍLOH

ÚVOD Když jsem se ve svém studiu dostala do bodu, kdy jsem měla zvolit téma své diplomové práce, nemusela jsem dlouho přemýšlet. Náhradní rodinná péče mne zajímala ještě před tím, než jsem byla přijata ke studiu na pedagogickou fakultu. Téma profesionální pěstounské péče mne nadchlo nejenom svou aktuálností, ale také trochu tajemností, neboť povědomí bylo malé. A proč vlastně profesionální pěstounská péče, když žádný takový termín naše legislativa nezná? Je to jednoduché, „první vlaštovky“ se zmiňovaly o budoucích profesionálních pěstounech, a jelikož jsem s těmito lidmi virtuálně komunikovala, rozmlouvala ještě předtím, než jsem práci vůbec začala psát, téma již zůstalo. Ačkoliv ještě nejsem rodič, mým osobním přesvědčením je, že děti jsou budoucnost. Jsou někým, o koho je třeba vždy řádně pečovat nejenom z důvodu dané legislativy, ale především proto, že pohled do rozzářených dětských očí Vašeho dítěte, které Vám jako rodiči bezmezně důvěřuje, že pro něj chcete to nejlepší a zajistíte mu krásnou budoucnost, je jedna z nejdůležitějších věcí v životě, které mají smysl. Proto pěstouni, kteří jsou prací a péčí takoví „tvůrci rozzářených očí,“ jsou v mém pohledu jako „andělé bez křídel“. Hlavním cílem diplomové práce je seznámit s novelou zákona o sociálně právní ochraně dětí týkající se oblasti náhradní rodinné péče – pěstounské péče na přechodnou dobu. Prostřednictvím výzkumu zjistit

povědomí veřejnosti o pěstounské péči na

přechodnou dobu u občanů Zlínského kraje a zkoumat, jaké názory a hodnocení mají na zvolenou problematiku odborníci, působící v oblasti náhradní rodinné péče, pěstounské péče na přechodnou dobu. Celá práce je rozdělena do 5 kapitol, které na sebe navazují tak, abychom se od obecnějších informací dostávali k těm konkrétním. Úvodní kapitola se zabývá celkově systémem náhradní rodinné péče v České republice a legislativou upravující danou oblast. Je zde uveden také celkový přehled všech forem náhradní rodinné péče. Druhá kapitola se zabývá srovnáním forem náhradní rodinné péče ve vybraných zemích Evropské unie, od kterých jsme pro změnu naší legislativy čerpaly podněty, informace a cenné rady. Systém umístění dítěte do náhradní rodiny je rozepsán ve třetí kapitole, včetně shrnutí příčin a etap umísťování. Uvádíme i výčet organizací spolupodílejících se na pomoci náhradním rodinám ve všech fázích procesu a statistické informace o náhradní rodinné péči v rámci -8-

Zlínského kraje. Poslední teoretickou kapitolu tvoří právě ona profesionální pěstounská péče, kde se konkrétně seznámíme s přípravou pěstounů a dalšími důležitými daty včetně koncepce pěstounské péče od nabytí účinnosti novely, tedy od 1. 1. 2013. Uvedenou problematikou se zabývají například Zdeněk MATĚJČEK, Dagmar ZEZULOVÁ, Věduna BUBLEOVÁ, Irena SOBOTKOVÁ a ze zahraničních autorů je to například Albín ŠKOVIERA.

-9-

1 NÁHRADNÍ RODINNÁ PÉČE V ČR Povědomí o tom, že každá rodina nefunguje tak jak má, aby bylo zajištěno plnění všech důležitých funkcí a potřeb, zejména těch, které se vztahují k potřebám dětí, máme snad všichni. Právě tento případ závažné rodinné dysfunkce může být jedním z důvodů k umístění dítěte do náhradní péče. Jelikož tato práce pojednává o systému náhradní rodinné péče (dále jen NRP), podívejme se, co o této formě říká odborná literatura. Věduna Bubleová a Jiří Kovařík v knize Zdeňka Matějčka definují NRP takto: „Náhradní rodinná péče je forma péče o děti, kdy je dítě vychováváno náhradními rodiči v prostředí, které se nejvíce podobá životu v přirozené rodině.“ Tou je dle nich v ČR nejčastěji osvojení a pěstounská péče. (Matějček, 1999, s. 31)

1.1

Legislativa týkající se NRP Bez legislativního ukotvení by se v dnešním světě neobešlo téměř nic. Kdyby věci

neměly svůj řád, zavládl by chaos. Tato kapitola proto vymezuje základní právní prameny, dle kterých se NRP řídí. Jako první si rozebereme mezinárodní dokumenty. Správné právní zakotvení a opora v právně závažných dokumentech je důležitá pro každou oblast, je důležité zmínit, že je jedním z odvětví, které je potřeba mít opravdu precizně zpracováno je právě oblast dětských práv. Nyní si tuto problematiku týkající se NRP nastíníme z hlediska mezinárodních dokumentů. Jako první zmíníme dokument, který byl přijat Valným shromážděním OSN 20. listopadu 1989 a v České Republice platí od 6. února 1991 - jedná se tedy o Sdělení č. 104/1991 Sb. o Úmluvě o právech dítěte, která je jedním z nejdůležitějších dokumentů. Státy, které tuto Úmluvu přijaly, se musí řídit tím, že rodina je chápána jako základní jednotka společnosti a zároveň je také přirozeným prostředím, prostřednictvím kterého mohou všichni členové, zejména ale tedy děti dál růst. Rodina jako taková by tedy měla mít nárok na potřebnou ochranu a pomoc, aby mohla plnit svoji úlohu a tím pádem dítě vyrůstalo v podnětném, nezávadném prostředí, které mu bude zajištěno především v době, kdy je ještě pro svůj věk nezralé, postarat se o sebe samo. - 10 -

Opomenout nesmíme ani na Sdělení č. 45/2003 Sb. m. s. o přijetí Opčního protokolu k Úmluvě o právech dítěte o zapojování dětí do ozbrojených konfliktů. Úmluva o právech dítěte je tedy dokumentem OSN. Jako stát se ale řídíme i dokumenty Rady Evropy – vyhláškou č. 66/2000 Sb. m. s. o Evropské úmluvě o uznávání a výkonu rozhodnutí o výchově dětí a obnovení výchovy, sdělením č. 132/2000 Sb. m. s. o Evropské úmluvě o osvojení, dále také sdělením č. 47/2001 Sb. m. s. o přijetí Evropské úmluvy o právním postavení dětí narozených mimo manželství, sdělením č. 54/2001 Sb. m. s. o Evropské úmluvě o výkonu práv dětí, nebo také sdělením č. 91/2005 S. m. s. o sjednání Úmluvy o styku s dětmi, která byla přijata především kvůli potížím se zajištěním styku rodičů nebo jiných osob zodpovědných za výchovu dítěte s dětmi, především v případě kontaktů přesahujících hranice daných států. Poslední dva dokumenty v této kapitole zmíněné budou dokumenty, které byly přijaty na zasedáních Haagské konference o mezinárodním právu soukromém. Mezinárodní únosy dětí a všechny ostatní náležitosti s tímto spojené upravuje sdělení č. 34/1998 Sb. o Úmluvě o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí, které v České Republice vstoupilo v platnost 1. března 1998. Jeho hlavním cílem je zajistit bezpečný a neodkladný návrat dětí, které byly převezeny nebo se zdržovaly v některém ze smluvně zúčastněných států. Dále zajišťuje, aby byla řádně naplňována práva a povinnosti týkající se péče o dítě a styku s ním. O dalším mezinárodním procesu, tentokráte o osvojení, pojednává úplně poslední, v této kapitole zmiňovaný, dokument, Sdělení č. 43/2000 Sb. o Úmluvě o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení, která pro náš stát vstoupila v platnost 1. června 2000, která jednak znovu zdůrazňuje, že osvojení musí být vždy provedeno v nejlepším zájmu dítěte, přičemž musí být respektována všechna jeho práva uznávaná mezinárodním právem. Důležité je též vytvoření systému spolupráce mezi smluvními státy, vymezení státu původního a státu přijímajícího a zabezpečení celého systému mezinárodního osvojení. (Novotná, Fejt, 2009, s. 18 – 47) Po seznámení se s mezinárodně platnými dokumenty, přichází neodmyslitelně na řadu legislativa ČR. Kvůli novelizaci ústředního zákona náhradní rodinné péče zde uvádíme zákony a právní předpisy platné do r. 2012. Život dítěte a správná a odpovídající péče o něj, ve smyslu jeho ochrany před tělesným a duševním násilím, ochrana jeho zdravého vývoje a právem chráněných zájmů, je velmi významným a důležitým bodem, který je v rámci každé země nutné mít - 11 -

dostatečně právně ošetřen - v České Republice v první řadě zákonem č. 2/1993 Sb., Listinou základních práv a svobod. Jelikož stát tedy chrání zájmy především dítěte a tato práce pojednává o náhradní rodinné péči, ve které hrají děti, ať už jakéhokoli věku, nezastupitelnou, hlavní roli, podívejme se, o jaké další právní normy se opírá náš stát. Důležitou normou, která v podstatě vymezuje situace, kdy se dítě dostává do péče mimo svou rodinu, popř. jaké typy NRP rozlišujeme je zákon č. 94/1963 Sb. o rodině, ve znění pozdějších předpisů. Zapomenout nesmíme ani na zákon č. 359/1999 Sb. o sociálně právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, který vymezuje druh ochrany dětí, samozřejmě také děti, ke kterým konkrétně se zákon vztahuje, orgány sociálně právní ochrany dětí, také opatření, ke kterým se v rámci této ochrany přistupuje a další. V oblasti NRP samozřejmě nesmíme vynechat zmínku o zákoně č. 109/2002 Sb. o Výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, který upravuje problematiku dětí ve spojitosti s jejich umisťováním a do ústavních zařízení definovaných tímto zákonem a pobytem v nich. S touto částí NRP musíme spojit i zákon č. 218/2003 Sb. o soudnictví ve věcech mládeže, který je důležitý především z hlediska úpravy frekvencí a rozsah pobytu dětí mimo ústav. Konkrétně s pěstounskou péčí úzce souvisí i zákon č. 117/1995 Sb. o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, který ve výše vymezeném období upravoval dávky pěstounské péče. S touto problematikou úzce souvisí a navazuje na ni i zákon č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, popř. zákon č. 111/2006 Sb. o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, který definuje 3 druhy dávek pomoci v hmotné nouzi (příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení, mimořádná okamžitá pomoc), která samozřejmě může být využita při splnění zákonem stanovených podmínek i v případech NRP. Zmínit musíme i zákon č. 187/2006 Sb. o nemocenském pojištění, který upravuje peněžitou pomoc v mateřství a také zákon č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění, který upravuje zápočet péče pro účely důchodového pojištění.

- 12 -

1.2

Typy NRP To, že děti v různých obtížných životních situacích, ať zcela akutních a kritických

nebo dlouhodobějších, jen vystupňovaných, potřebují pomoci, jsme si již zmínili a nastínili. Je ovšem více možností náhradní rodinné výchovy, do kterých je možné dítě svěřit. Ač jsou si v něčem podobné, tak se ale nedají aplikovat plošně a je třeba vybírat taková opatření, která budou pro dané a konkrétní dítě nejlepším řešením v kontextu psychických, somatických i sociálních stránek osobnosti. Zákon č. 359/1999 o sociálně právní ochraně dětí vymezuje tyto typy náhradní rodinné výchovy: ·

svěření dítěte do péče jiné fyzické osoby než rodiče,

·

pěstounskou péči,

·

poručenství,

·

osvojení,

·

a ústavní výchovu. (Novotná, Fejt, 2009) Formu NRP Svěření dítěte do péče jiné fyzické osoby než rodiče upravuje zákon

o rodině v § 45 v případě, že toto vyžaduje daná situace dítěte a že vhodná fyzická osoba s tímto souhlasí a poskytne jistou záruku, že dítě bude vychovávat řádně a svědomitě. O svěření rozhoduje vždy soud a zpravidla dává přednost rodinnému příslušníkovi, či příbuznému dítěte. Dítě je možno svěřit jak jednotlivci, tak i manželům. V případě, že by se manželství manželů, jež mají svěřeno do péče dítě, rozpadlo z důvodu úmrtí jednoho z manželů, zůstává dítě v péči druhého manžela. Jestliže se bude jednat o rozvod manželů, soud rozhodne o tom, komu dítě připadne do výchovy. Do té doby zůstává dítě v péči obou manželů. V případě svěření dítěte do péče pouze jednoho z manželů, je vždy, jestliže druhý z manželů nepozbyl způsobilosti k právním úkonům, či opatření souhlasu není ztíženo nějakou nepřekonatelnou překážkou, potřeba souhlas druhého manžela. Při svěřování dítěte do této formy NRP vymezí soud vždy souhrn práv a povinností osob, nebo osoby vůči dítěti, přičemž se vymezuje také vyživovací povinnost vůči dítěti. (zák. č. 94/1963 Sb. o rodině, ve znění pozdějších předpisů odst. 1 – 4, §45)

- 13 -

Dalším typem je pěstounská péče. Ta je také druhou nejvyužívanější formou náhradní rodinné péče. Druhá proto, že nejvyužívanější, a také nejžádanější formou je institut osvojení. „… Do pěstounské péče se svěřují děti, jejichž výchova není u rodičů zajištěna a zájem dítěte takové svěření vyžaduje“ (Novotná, Fejt, 2009, s. 71) K pěstounské péči se tedy většinou přistupuje tehdy, trvá-li zájem rodičů o dítě, kteří zároveň nesouhlasí s osvojením. Možná očekávají vyřešení své současné situace a možná k tomu mají i naději. A nejen naději, ale i aktivní snahu? Nebo prostě jen nechtějí přijít o své dítě? Možná v něm vidí pokračovatele rodu? Možná se jen momentálně nemohou postarat? Kdo ví, ať je to jakkoli, tyto děti, aby nemusely vyrůstat v ústavní péči, je-li to možné, se svěřují do péče pěstouna, či pěstounů. Ten dle zákona o rodině má povinnost o dítě osobně pečovat a při této péči přiměřeně vykonává svoje práva a povinnosti. Právo pěstouna spočívá v tom, že dítě jemu svěřené do pěstounské péče má právo zastupovat, avšak pouze v omezené míře. Rozhodování o důležitých a závažných věcech a krocích, v závažných meznících týkajících se dítěte a jeho dalšího života, zůstává zákonným zástupcům dítěte, tedy biologickým rodičům, nebyli-li v této rodičovské zodpovědnosti omezeni, nebyl-li jim její výkon pozastaven, popř. tehdy, jestliže jí nebyli úplně zbaveni. Biologickým rodičům zůstává také vyživovací povinnost vůči dítěti. (Novotná, Fejt, 2009, s. 71 -72) Současná právní úprava pěstounům přiznává také dávky, které slouží ke kompenzaci péče o svěřené dítě – hovoříme o tzv. dávkách pěstounské péče. Jedná se o: ·

příspěvek na úhradu potřeb dítěte,

·

odměnu pěstouna,

·

příspěvek při převzetí dítěte,

·

příspěvek na zakoupení motorového vozidla. (zák. č. 117/1995 Sb. o státní sociální

podpoře, §36 – 43) Zajímavou formou, kterou si však podrobněji rozebereme v kapitole č. 4, a která je v podstatě ústředním tématem této práce, je pěstounská péče na přechodnou dobu. Tato forma má samozřejmě své nesporné výhody, neobejde se však ani bez komplikací a těžkostí. Současná právní úprava rozpoznává také pěstounskou péči individuální a kolektivní v SOS dětských vesničkách, či pěstounská péče, kdy je pěstounem prarodič dítěte.

- 14 -

Zánik této formy NRP nastává zpravidla dosažením zletilosti dítěte, může však být zrušena i soudem, to ovšem pouze na základě závažných důvodů. (Gabriel, Novák, 2008, s. 51 – 52) Další formou NRP je institut poručenství, který je znám mezi laickou i odbornou veřejností i pod termínem „poručnictví“, je v České Republice znám a platný od srpna roku 1998, kdy byl novelizován zákon o rodině. Jak uvádí ve své publikaci Zbyněk GABRIEL a Tomáš NOVÁK, dalo by se poručenství v mnoha ohledech připodobnit pěstounské péči. Mezi dítětem a poručníkem také nevzniká dle zákona stejný vztah jako mezi rodiči a dětmi, dávky pěstounské péče aj.). Poručník vypracovává zprávu o vývoji dítěte, kterou předkládá soudu, stejně jako se na soud musí obrátit se žádostí v záležitostech, kdy je potřeba rozhodnout v závažných věcech týkajících se života svěřeného dítěte, např. výběr střední školy. (Gabriel, Novák, 2008, s. 52 – 53) Samotné ustanovení poručníka dítěti řeší soud v těchto případech: · oba rodiče dítěte zemřeli, · byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti, · výkon rodičovské zodpovědnosti vůči dítěti byl pozastaven, · rodiče dítěte nemají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu. (Matějček, 2002, s. 17) Jako součást NRP pak poručenství považujeme tehdy, pokud poručník pečuje o dítě osobně a zároveň naplňuje všechny složky rodičovské zodpovědnosti, tedy pečuje o dítě, popř. děti namísto rodičů v plném rozsahu. V tomto případě poručníkovi také náleží dávky státní sociální podpory – dávky stanovené pěstounům, nebo popř. dávky sociální. (Novotná, Fejt, 2009, s. 73) Zapomenout nesmíme ani na osvojení, neboli adopci. Ta je dle zákona o rodině optimální formou NRP. Mezi osvojiteli a osvojencem vzniká stejný vztah, jako je vztah mezi rodiči a dětmi. To znamená, že osvojitelé se stávají zákonnými zástupci dítěte, na matrice jsou zapsáni jako rodiče, dítě získává příjmení osvojitelů a vztahy k původní biologické rodině zanikají. (zák. č. 94/1963 Sb. o rodině, ve znění pozdějších předpisů, § 63 – 66) Stanoveno zde také je, že mezi osvojencem a osvojitelem musí být přiměřený věkový rozdíl, přičemž osvojeno může být pouze dítě nezletilé a tzv. právně volné. To v praxi znamená, že rodiče dítěte, popř. jeho zákonní zástupci podepíšou s osvojením - 15 -

písemný souhlas. Ten je ovšem platný nejdříve 6 týdnů po narození dítěte, a to i tehdy, pokud se matka např. rozhodne dát své dítě k adopci už před jeho narozením. Ve valné většině případů se jedná o podepsaný souhlas k neznámým žadatelům o osvojení. (Matějček, 2002, s. 18 – 19) Současný právní systém ČR rozlišuje osvojení zrušitelné a nezrušitelné, přičemž druhá varianta může být zrušena pouze soudem z nějakých závažných důvodů na návrh samotného osvojence, ale i osvojitele. Pro účely této práce si ale více zmíníme osvojení nezrušitelné, jelikož je nejvíce využívané. Při této formě osvojení dochází k přepsání osvojitelů v matrice místo původních biologických rodičů dítěte a takto je možné osvojit pouze dítě starší jednoho roku věku. Nicméně před rozhodnutím soudu o jakémkoli stupni osvojení je nutné nejdříve dítě přijmout do tzv. „předadopční péče“, kdy dítě s budoucími osvojiteli žije ve společné domácnosti, kdy jej o ně ze strany osvojitelů osobně pečováno, samozřejmě na náklady osvojitelů. Před adopční péče je velice důležitá i z hlediska toho, aby se ukázalo, že ke konkrétnímu dítěti byla vybrána vhodná rodina a výsledek celého procesu bude plnit svoje společenské poslání, které je taktéž stanoveno zákonem. (Matějček a kol., 2002, s. 14 - 15) Jelikož se tato práce zabývá pěstounskou péčí, ne osvojením, není potřeba tuto problematiku více rozvádět, přesto bychom alespoň lehce chtěli nastínit nejčastější motivace žadatelů k osvojení. ZEZULOVÁ uvádí tři stěžejní situace, a to: 1. bezdětné páry, které touží naplnit svou rodičovskou roli, 2. rodiny s jedním dítětem, toužící pro ne po sourozenci, či rodiny, jejichž dítě zemřelo a oni nějakým způsobem chtějí zaplnit ono prázdné místo, které po něm zůstalo, 3. rodiny, které by mohli být i pěstouny, přesto však mají určité obavy z rušivých zásahů z biologické rodiny dítěte, popřípadě mají obavy o nutnosti dítě “vrátit” zpět do původní rodiny. (Zezulová, 2012, s. 18 - 19) Poslední v této podkapitole zmiňovanou částí je ústavní výchova. Ta sice primárně nepatří do NRP, přesto ji zde zmíníme především z důvodu fungujících dětských domovů tzv. “rodinného typu”. O jejím nařízení je nutné rozhodnutí soudu, přičemž samozřejmě před přistoupením k tomuto kroku je soud povinen zkoumat, jestli se situace dítě nedá vyřešit jiným, vhodnějším způsobem. Poté může být uložena jen u nezletilého dítěte a poté může být ze závažných důvodů až o jeden rok prodloužena. (Novotná, Fejt, 2009, s. 76)

- 16 -

Zařízeními pro výkon ústavní výchovy jsou kojenecké ústavy a dětské domovy pro děti do tří let věku, diagnostický ústav, dětský domov, dětský domov se školou, výchovný ústav a domov pro osoby se zdravotním postižením. Do jakéhokoli typu ústavního zařízení je dítě umístěno po odborném posouzení a s přihlédnutím ke zdravotnímu stavu, věku dítěte, psychickým schopnostem a také k důvodům, z jakých bylo do ústavní péče umístěno. (Novotná, Fejt, 2009, s. 76.)

SHRNUTÍ: Seznámili jsme se se zákonnou úpravou náhradní rodinné výchovy, jak z pohledů mezinárodních dokumentů, tak z dokumentů naší Republiky do roku 2012. Poukázali na rozsáhlou novelizaci nejdůležitějšího zákona upravující pěstounskou péči na přechodnou dobu, a to Zákona č. 359/1999 Sb. o sociálně právní ochraně dětí, která nabyla účinnosti od 1. 1. 2013. Popsali jsme jednotlivé typy náhradní rodinné péče, které v České republice rozeznáváme.

- 17 -

2 NRP VE VYBRANÝCH ZEMÍCH EU Jelikož je naprosto jasné, že problematika a oblast náhradní rodinné péče je komplexní situací, která se netýká pouze České Republiky, ale je řešena snad ve všech zemích světa, nastíníme si v této kapitole systém tří zemí Evropské Unie. Při navrhování novely zákona č. 359/1999 Sb. o sociálně právní ochraně dětí se samozřejmě vycházelo z aktuálních potřeb a analýzy situace našeho státu. Inspiraci na změnu a v podstatě i její způsob jsme ale hledali u zahraničních kolegů, jejich zkušeností a výsledků několikaleté práce.

2.1

Slovenská Republika Základní zákonnou legislativou upravující ve Slovenské Republice oblast náhradní

rodinné péče je zákon č. 36/2005 Z.z., o rodine a o zmene a doplnení niektorých zákonov. Dalšími zákony, ve kterých toto téma najdeme jsou zákon č. 279/1993 Z.z. o školských zariadeniach, dále zákon. č. 305/2005 Z.z. o sociálnoprávnej ochrane a sociálnej kuratele. Zajímavostí je, že náhradní péče je řešena v první části zákona o rodině, ale osvojení, které je v naší republice jednou z hlavních forem NRP, stojících neodmysletelně s ostatnimi pospolu, je ve slovenském zákoně ukotveno samostatně, až v druhé části tohoto zákona. Spousta náležitostí týkajících se osvojení je na Slovensku stejná jako u nás, snad jen předadopční péče je v jejich právním systému stanovena na devět měsíců oproti našim třem. (36/2005 Z.z. zákon z 19. januára 2005 o rodine a o zmene a doplnení niektorých zákonov, § 44 - 47 a § 97 - 109) Škoviera poukazuje také na fakt, že výše zmíněný zákon o rodině nyní nerozlišuje mezi osvojením zrušitelným a nezrušitelným, ale stanovuje pouze podmínky osvojení jako takového. Ukládá však také to, že osvojení je ve Slovenské Republice možno z vážných důvodů v zájmu nezletilého dítěte do šesti měsíců ode dne nabytí jeho pravomoci zrušit. (Škoviera, 2007, s. 20) Svěření nezletilého dítěte do osobní péče jiné fyzické osoby než rodiče a klasickou pěstounskou péči jako další formy náhradní rodinné výchovy, zde již jen zmíníme. Důležitější pro tuto práci bude tzv. „Profesionální rodina”.

- 18 -

Profesionální rodiny, tak jako vše, měly svůj vývoj, který ve Slovenské Republice probíhal od roku 1994, přičemž její úlohou byla profesionální náhradní výchova v rodině. Měly do ní být umisťovány děti emocionálně a sociálně narušené. V roce 2005 se z profesionální náhradní rodiny stává pouze Profesionální rodina, která má podobu krátkodobé péče a je upřednostňovaná před jakoukoli jinou formou ústavní péče. Dle zákona o sociálně - právní ochraně a o sociální kuratele (cit. 2013) (volně přeloženo) poskytuje profesionální rodina: „... starostlivosť dieťaťu vo svojom vlastnom prirodzenom rodinnom prostredí.”, přičemž je tato rodina organizační součástí dětského domova. V praxi to funguje tak, že profesionální rodič je zaměstnancem konkrétního zařízení a v podstatě vykonává „zaměstnání rodiče - pečovatele” ve vlastním bytě, či domě, popřípadě v bytě přiděleném dětským domovem. Profesionální rodič tedy nemá za svěřené dítě právní odpovědnost, jelikož dítě je v podstatě v ústavní péči. Zákonným zástupcem dítěte zůstává daný ústav + biologičtí rodiče. (www.upsvar.sk, cit. 2. 4. 2013) Dále je také nutno uvést, že svěření dítěte do profesionální rodiny není trvalým řešením jeho situace. Jde pouze o přechodnou dobu mezi vyřešením situace v jeho biologické rodině, popř. zajištěním náhradní rodinné péče. (Perháčová, 2010) Snad nejvíce diskutovanou otázkou celkově kontextu pěstounské péče na přechodnou dobu je odloučení a jisté „vrácení“ svěřeného dítěte zpět do biologické rodiny, popř. do dlouhodobé formy NRP a následné trauma, které si děti, ale i pěstouni z této skutečnosti odnášejí. Tomuto tématu se věnovaly i HUDEKOVÁ a PUKANCOVÁ na konferenci pořádané poradenským centrem TRIADA v roce 2012. Výzkum a praxe po více jak sedmi letech však ukázali, že absence citové vazby s pečující osobou, ke které v ústavní výchově dochází, má mnohem těžší následky než smutek a nejistota, která může nastat při odchodu dětí z náhradní rodiny. Pro zdravý vývin dětí odloučených od biologických rodin a umístěných do profesionálních rodin se ukázaly jako důležité tři předpoklady: Je potřeba, aby byla mezi dítětem a profesionálním rodičem vytvořena po příchodu do rodiny bezpečná vztahová vazba, či vztah. Nepodcenit přípravu na odchod dítěte z rodiny, který nevyhnutelně přijde, a to jak u dětí, tak u pěstounů. Přechod dítěte neunáhlovat, ale učinit jej postupným a v nejlepším případě zachovat kontakt dítěte s náhradní rodinou. (Hudeková, Pukancová, 2012, s. 50 – 51)

- 19 -

Důležité je se podívat na přípravu profesionálních rodičů. Jaký je systém, podmínky, průběh, atd. Profesionálním rodičem samozřejmě nemůže být jen tak někdo. Prvotní podmínkou, ve Slovenské Republice stanovenou, je ukončené úplné středoškolské vzdělání a absolvování přípravného kurzu. Jeho rozsah se pohybuje v rozmezí 40 - 60 hodin. V případě svěřování do profesionální rodiny dítěte s handicapem musí mít profesionální rodič ukončené vysokoškolské vzdělání druhého stupně, splňovat určité osobní kvalifikační předpoklady a absolvovat přípravný kurz v rozsahu nejméně 40 hodin. (Ústředí práce, sociálních věcí a rodiny, dostupné online, cit. 2. 4. 2013) Již výše zmiňovanou přípravu ve Slovenské Republice zajišťují specializované ústavy a zařízení. Jsou to: Referáty poradensko-psychologických služeb při Ústředí práce, sociálních věcí a rodiny; Miesto pod slnkon, n. o.; Úsmev ako dar - program PRIDE a Návrat OZ. (Perháčová, 2010) Budoucí profesionální rodič musí získat informace jak teoretického rázu, čili má informace o systému NRP, o psychickém, fyzickém a sociálním vývoji dítěte a jeho právech v ústavní výchově, tak i praktický nácvik výchovy a práce s dětmi a mladými lidmi. Profesionální pěstounská péče však není zcela forma náhradní rodinné výchovy, jelikož spadá pod ústavní výchovu. Profesionální rodič absolvující přípravný kurz, je zaměstnanec konkrétní instituce a doporučuje se volit svého zaměstnavatele co nejblíže místu svého bydliště. Toto, v podstatě zaměstnání, může vykonávat jak jeden samotný rodič, tak i manželé. Samotný rodič může mít ve své péči jedno, maximálně však tři děti, nebo mladé dospělé, manželský pár potom nejméně dvě, maximálně však šest dětí, nebo mladých dospělých. (Ústředí práce, sociálních věcí a rodiny, dostupné online, cit. 2. 4. 2013) Jen pro zajímavost můžeme uvést, že v roce 2010 bylo ve Slovenské Republice 4423 dětí v dětských domovech, z toho 986 dětí umístěných v profesionálních rodinách. V tomtéž roce byla ústavní péče ukončena 1577 dětem. Důvody ukončení si uvedeme v následující tabulce. (Ústředí práce, sociálních věcí a rodiny, dostupné online, cit. 2. 4. 2013)

- 20 -

Důvod ukončení ústavní péče

Počet dětí

Návrat do původní rodiny

236

Umístění do náhradní rodinné péče

443

Osamostatnění se/dosáhnutí plnoletosti

482

jiný důvod

416

Tabulka č. 1: Důvody ukončení ústavní péče ve Slovenské republice za rok 2010

2.2

Rakousko Je až s podivem, jakým vývojem prošel všeobecný názor na německy mluvící země

u České populace. Od nenávisti, až po uznání a v podstatě touhu „vyrovnat se západu“. Ať je to v současné době jakkoli, a ať je názor veřejnosti jak chce různý, faktem je, že systém fungování náhradní rodinné výchovy a pěstounské péče v Rakousku je velmi dobře propracován, navíc již s letitými zkušenostmi. I proto se v mnohém stal pro naši zemi předlohou pro koncepci profesionalizace pěstounské péče a úpravy legislativy v oblasti NRP obecně. Legislativní ukotvení v této práci řešené problematiky se v Rakousku opírá o Všeobecný občanský zákoník - Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch, dále Zákon o ochraně mládeže - Jugendwohlfahrtsgesetz, Štýrský zákon o ochraně mládeže Steiermärkisches Jugendwohlfahrtsgesetz a Spolkový zákon, kterým se mění všeobecný občanský zákoník - Kindschaftsrechts-Änderungsgesetz. (Horálková, 2012) V Rakousku se tedy můžeme setkat s institutem osvojením, kdy ovšem na rozdíl od České republiky, je zde možno osvojit i dospělou osobu, dále také s pěstounskou péčí či poručnictvím, které vykonává tzv. „Ochránce blaha mládeže” a opatrovnictvím. (Bubleová, Kovařík, Pazlarová, Janíčková, 2002, s. 21) Blíže se však podíváme opět na pěstounskou péči. Tu provádějí, nebo vykonávají pěstouni, kterým ale ovšem dle platného práva nemůže být prarodič daného dítěte, což v současnosti česká legislativa umožňuje. Pěstouni by tedy měli osobně vychovávat a

- 21 -

pečovat o dítě, k němuž by si měli vytvořit vztah podobný vztahu mezi rodiči a dětmi. (Horálková, 2012, s. 56 - 57) HORÁLKOVÁ ve své práci také uvádí pojetí pěstounské péče v této zemi. Setkat se můžeme s konceptem sociálně - pedagogických rodin, krizovou pěstounskou péčí, krátkodobou pěstounskou péčí, dlouhodobou pěstounskou péčí a SOS dětskými vesničkami. Koncept sociálně - pedagogických rodin je založen na tom, že do této formy jsou zařazeny děti s jistým handicapem - může se jednat o jejich obtížnou zařaditelnost do NRP, tělesně, či duševně postižené děti, sexuálně zneužívané a jinak týrané, děti z nezdařených dřívějších forem NRP či děti staršího věku. (Zezulová, 2012, s. 177) Po uvedení alespoň částečného výčtu možných případů vedoucích k umístění dítěte právě do této formy péče a hlavně již podle samotného názvu nám musí být jasné, že tento druh pěstounství nemohou vykonávat všichni pěstouni. S těmito dětmi je potřeba specifická práce, předpokládá se péče individuálně přizpůsobená jejich psychickému, fyzickému a sociálnímu stavu a individuálním možnostem. Podívejme se tedy na podmínky pro oprávnění vykonávat poslání profesionálního pěstouna. Podmínkou pro tuto práci, nebo v podstatě zaměstnání, jelikož tito pěstouni mají proplaceny náklady spojené s péčí o dítě, náklady na stravování, školení a výchovný příplatek za zvláštní výdaje spojené se sociálně - pedagogickou péčí, je absolvování základního dvousemestrálního kurzu a dalším nástavbovým kurzem, který má rozsah 61 hodin. Jeho náplní je především proškolit budoucí profesionální pěstouny o vývojové psychologii dítěte i z medicínského hlediska. Zapomenout se samozřejmě nesmí ani problematiku poruch chování i v rámci možné terapie. (Zezulová, 2012, 177 - 178) Krizová pěstounská péče, jak už z názvu vyplývá, řeší aktuální situaci dítěte. Je striktně krátkodobá a řeší situace, kdy je děti potřeba na krátký čas umístit mimo rodinu tak, aby nemusely ani krátkodobě žít v ústavních zařízeních. Takovým důvodem může být například pobyt rodiče v nemocnici, problematická situace v době rozvodu aj. Předpokladem je vyřešení rodinné situace v dohledné době. I proto je krizová pěstounská péče nastavena na dobu trvání tří měsíců. Velmi podobná forma je i Krátkodobá pěstounská péče. Hlavní rozdíl mezi oběma typy je prodloužení možné doby pobytu dítěte, u krátkodobé pěstounské péče je to doba maximálně jednoho roku s předpokladem intenzivní spolupráce s původní biologickou rodinou dítěte. Jako vhodné doporučení se uvádí, aby tuto formu péče prováděli profesionální pěstouni ze sociálně - pedagogických rodin. U dětí, u nichž se nepředpokládá úspěšné vyřešení rodinné situace, se přistupuje k - 22 -

svěření do tzv. Dlouhodobé pěstounské péče. Ta umožňuje dítěti vytvořit si citové vazby trvalejšího charakteru. Poslední formou pěstounské péče jsou SOS dětské vesničky, jejichž koncept je stejný jako v naší republice, jen je v Rakousku více rozšířen. (Horálková, 2012, s. 61 - 63) Ani u Rakouského modelu nesmíme opomenout zmínit proces Přípravy budoucích pěstounů k péči o svěřené dítě. Osoby vhodné pro pěstounství jsou jak manželé, tak i jednotlivec, ale např. i registrované páry, u kterých je předpoklad dobrého vývoje a prospěchu svěřeného dítěte, přičemž se ohled bere i na přiměřený věkový rozdíl mezi pěstouny a dítětem. Rozdílem oproti pěstounské péči v ČR je to, že do pěstounské péče v Rakousku mohou být svěřeny pouze 2 děti. K výkonu pěstounské péče je potřebné mít povolení k pěstounské péči, které je vydáno na základě absolvování přípravy pro budoucí pěstouny. Ta se skládá ze základního kurzu v rozsahu 42 hodin, který má žadatele o pěstounskou péči připravit mimo jiné na krizové situace, které mohou nastat po přijetí dítěte do rodiny atd. Na tento kurz navazuje ještě další vzdělávání rozčleněné dle toho, zda rodina přijímá do své péče dítě první, nebo již nějaké zkušenosti má. (Horálková, 2012, s. 59 - 60)

2.3

Velká Británie Dle ZEZULOVÉ je právě Velká Británie kolébkou pro tvorbu současné české

legislativy. Zrovna pěstounská péče je zde jednou z nejrozšířenějších forem náhradní rodinné péče, do níž jsou potřebné děti umisťovány. Nejdůležitějším a základním předpisem upravujícím pěstounskou péči je zákon o dětech z roku 1989, tzv. The Children Act, který podrobně stanovuje podmínky soudu, které je nutné brát v úvahu při rozhodování o pěstounské péči. Základním předpokladem je stejně jako v České republice blaho dítěte. Dalším zákonem potom je ještě zákon o standardech péče z roku 2000 - The Care Standards Act, který vymezuje organizace a standardy pěstounské péče. (Zezulová, 2012, s. 178 - 179) Dle NERADOVÉ, která se ve své práci pěstounskou péčí ve Velké Británii zabývá podrobně, zákon jako takový nestanovuje nutná kritéria pro umožnění výkonu pěstounské péče. Tyto požadavky si stanovují samy jednotlivé agentury a úřady zabývající se touto

- 23 -

problematikou. (Ministerstvo jako takové do toho procesu nevstupuje.) Zajímavou skutečností je, že ve Spojeném Království je pro pěstounskou péči stanoven věkový limit, jež by neměl být překročen. Nejčastěji bývá uváděn jako 60 let věku pěstouna. (Neradová, 2007, s. 32 - 33) To, v čem jsou Britští kolegové oproti nám ve výhodě, jsou typy pěstounské péče. Zatímco Česká republika rozlišuje mezi pěstounskou péčí kolektivní a individuální, která kromě “klasické” pěstounské péče zahrnuje i model pěstounské péče na přechodnou dobu, ve Velké Británii je typů tohoto druhy náhradní rodinné výchovy více. Prvním typem, který si rozebereme je tzv. Respitní péče. Ta je jistou formou odlehčovací pomoci rodičům, jež mají dítě s nějakým handicapem, popřípadě pro agresivní dospělé. Smyslem je umožnit rodičům oddechnout si od náročných povinností a načerpat nové síly. Většinou má charakter víkendového nebo celotýdenního pobytu dítěte mimo domov. Výběr a odměňování těchto pěstounů záleží čistě na zřizovateli a poskytovateli této služby. Setkat se tudíž můžeme s dobrovolníky i profesionály z dané oblasti. Také krátkodobá, avšak odlišným způsobem je azylová, tzv. emergentní pěstounská péče. Jejím cílem je v akutní situaci na jednu, nebo několik málo nocí přijmout dítě přechodně do své péče, kdykoli je to potřeba, aby mohla být situace dítěte co nejdříve vyřešena pro dlouhodobý účel. Tito tzv. pohotovostní pěstouni dostávají za svoji práci příspěvek plus za každé tímto způsobem umístěné dítě odměnu. Pro případ řešení probíhajících rodinných krizí a nutností řešení pro dítě nepříznivé situace v biologické rodině, funguje ve Velké Británii institut krátkodobé pěstounské péče. Ta zpravidla trvá maximálně 3 měsíce, během této doby se předpokládá vyřešení rodinné situace. Zezulová se ve své publikaci opírá také o středně dlouhou pěstounskou péči, která by měla trvat cca do dvou let a slouží jako forma pomoci rodičům k překonání jistých problémů, popřípadě dítěti v problémové životní situaci. Zapomenout nesmíme ani na poslední typ výše uvedenou autorkou zmiňovaný - dlouhodobou a trvalou péči. Ta trvá déle než dva roky, popřípadě do doby dospělosti svěřeného dítěte. (Zezulová, 2012, s. 179) NERADOVÁ uvádí také “Remand Fostering”, volně přeloženo jako vazební podpora, která jak už vychází z názvu je určena především pro mladé delikventy. Ti jsou přiřazeny k jednomu konkrétnímu pěstounovi, který se mladistvému věnuje, doprovází jej, poskytuje mu podporu a pomoc a samozřejmě působí represivně. Tuto oblast vykonávající pěstoun musí být odborníkem ve svém oboru se znalostí trestního práva mladistvých, za svou práci však bývá většinou náležitě odměněn. Posledním typem péče je pěstounská péče soukromá, jejíž zprostředkování není v pravomoci žádné instituce, ale rodičů dítěte - 24 -

samotných. Na jejich bedrech leží také financování celé záležitosti. (Neradová, 2007, s. 48 - 49) Příprava budoucích pěstounů probíhá ve Velké Británii obdobně jako u nás v České Republice. Budoucího pěstouna posuzují: praktický lékař, psycholog, sociální pracovník a další pověřené osoby, přičemž v Britském názvosloví je toto označováno jako tzv. “Panel”. Pěstoun také musí prokazovat svoji odbornost, i doložit předchozí zaměstnáni. Při skončení pracovního poměru, jehož náplní byla práce s dětmi je nutno doložit také důvod. (Neradová, 2007, s. 39 - 41) SHRNUTÍ: Musíme konstatovat, že je mnohem jednodušší budovat nový systém, popř. nové koncepce, pokud máme silné partnery “za zády”. Není podstatné lamentovat nad tím, že tato změna měla být provedena již dříve a Česká Republika je v něčem pozadu. Naopak, díky dlouhodobějšímu fungování institutu náhradní rodinné výchovy se všemi rozmanitými formami v různých zemích nejen Evropské Unie, ale i světa, jsme se mohli inspirovat jejich koncepty, jejich zkušenostmi, ale hlavně se můžeme pokusit vyvarovat jejich pochybení a slabým stránkám. Vždyť přece v popředí našeho zájmu stojí blaho a zdravý vývoj a prospěch dětí. Dětí, které budou také tvořit budoucí generace našeho světa. Dětí, které mají právo na příznivý vývoj a řádnou výchovu. I proto je důležité vědět, že na to, udělat krok vpřed, není nikdy pozdě.

- 25 -

3 SYSTÉM UMÍSTĚNÍ DÍTĚTE DO PĚSTOUNSKÉ PÉČE Jak jsme již nastínili v předchozích kapitolách, celý proces pěstounské péče, nebo i osvojení probíhá podle přesně daných kritérií a postupů. Ovšem to, co je pro většinu žadatelů zpravidla „běh na dlouhou trať“, je nutno právě u potřebných dětí vyřešit co nejrychleji a hlavně co nejefektivněji, neboť dětská psychika je velmi snadno zranitelná a škody v ní v dětství napáchané, si s sebou mnohdy děti odnášejí až do dospělosti. Stát jako garant zabezpečení sociální a právní ochrany dětí by měl pro tuto práci zaměstnávat hlavně profesionály, kteří svou práci dělají rádi a nemají tendence zapadnout do stereotypu, kdy se pouze řídí pravidly a vyhláškami. I když máme k dispozici typologii dětí vhodných k umístění do NRP, je nezbytně důležité posuzovat každý případ individuálně a nezapomínat na blaho dítěte.

Příčiny umístění dítěte do pěstounské péče

3.1

A z jakého důvodu jsou tedy do osvojení či pěstounských rodin, popř. jiných forem náhradní rodinné péče děti umisťovány?? V kostce jsme si tyto příčiny nastínili hned v kapitole jedna. Pro přesnost se zde podíváme detailněji na problematiku pěstounské péče. Celkově se oblast sociálně právní ochrany dětí se zabývá dětmi: jejichž rodiče zemřeli, neplní povinnosti vyplývající z rodičovské zodpovědnosti, nebo nevykonávají či zneužívají práva z rodičovské zodpovědnosti plynoucí, jež byly svěřeny do péče jiné fyzické osoby než rodiče, které vedou nemravný nebo zahálčivý život, což znamená zanedbávání školní docházky, užívání alkoholu a jiných návykových látek, obživa prostitucí, popřípadě nezajištění si výdělečné činnosti i v případě nedostatečného zdroje obživy, atd., které opakovaně utíkají od rodičů, nebo osob zodpovědných za jejich výchovu, na nichž byl spáchán trestný čin ohrožující jejich zdraví, lidskou důstojnost, mravní vývoj, či jmění, popř. při podezření na spáchání takového činu, 

které jsou opakovaně umisťovány do zařízení zajišťujících nepřetržitou péči o dětina základě žádosti rodičů, či osob odpovědných za výchovu dítěte, přičemž pobyt v těchto zařízeních trvá déle než 6 měsíců, - 26 -



jež jsou ohrožovány násilím,



popřípadě i dětmi, jež jsou žadateli o azyl odloučené od rodičů, nebo jiných osob zodpovědných za jejich výchovu. (Novotná, Fejt, 2009, s. 92 – 93) Je samozřejmě jasné, že ani nejlepší a milující rodiče nejsou stroje, které nikdy

nedělají chyby. Stát se může cokoli a nervy také máme jenom jedny. Proto, aby celou situaci řešily orgány sociálně právní ochrany dětí, je nutné, aby byla opakovaná a dlouhodobá. Samozřejmě s předpokladem negativního ovlivnění dítěte. Každé dítě, jak tvrdí MATĚJČEK, má 5 základních potřeb, spojených s životem, péčí a výchovou. Jsou to potřeba vnějších podnětů; potřeba smysluplnosti světa, jisté stálosti, jistota a pořádek v podnětech; potřeba jedinečných emocionálních a sociálních vztahů; společenského uplatnění a jisté společenské hodnoty a potřeba mít otevřenou budoucnost a určitou životní perspektivu. (Matějček, 1992, s. 115 – 116) Zabezpečit dítěti naplňování těchto potřeb je primárním úkolem rodiny. Právě tehdy, dojde-li k neplnění tohoto úkolu, je na místě řešit umístění dítěte do NRP. Názor ZEZULOVÉ na děti přicházející do NRP je takový, že: „I když vypadají jako děti zdravé, zdravé rozhodně nejsou. Jsou nemocné těžkou nevyléčitelnou nemocí, na kterou nejsou žádné léky. Nemocí, která se nedá pojmenovat, nejsou pro ni zdravotní kódy, nedá se měřit. Je to hluboké, niterné zoufalství, extrémní opuštěnost.“ (Zezulová, 2012, s. 21) Ano, samozřejmě, musíme si uvědomit, že děti do náhradní rodinné péče nepřicházejí jen tak, pro radost, ale kvůli tomu, že vyskytl závažný problém související s jejich výchovou. A tyto problémy děti vnímají, nežijí přeci ve vakuu. Proto předpokládat, že se bude jednat o bezproblémové děti, by bylo zcela jistě naivní. Konkrétní projevy a situace budeme probírat dále, nyní se podíváme konkrétně na příčiny umístění dětí do pěstounské péče. Forma klasické pěstounské péče se tedy většinou využívá především u dětí opuštěných, vyžadujících individuální péči a výchovu dlouhodobého charakteru v náhradní rodině. Z konkrétních případů to mohou jednak děti nehodící se pro osvojení, především tedy staršího věku, s určitými zdravotními, či psychomotorickými obtížemi, či děti jinak handicapované, ale také sourozenecké skupiny a velké zastoupení mají i děti jiného etnika. (Matějček, 2002, s. 19) Jinými slovy, pokusíme-li se toto shrnout, příčiny umístění dětí do NRP mají původ ve fungování primární biologické rodiny. Jde o to, že se rodiče se nemohou, nechtějí nebo neumějí starat. (Středisko náhradní rodinné péče, online, cit. 3. 4. 2013) - 27 -

Také VOCILKA, se zabývá důvody umístění dítěte do náhradní výchovy. Důraz klade na nezvládnutou výchovu, zanedbávání, týrání dětí, alkoholismus, trestnou činnost rodičů, nebo také nízkou sociální úroveň rodiny. (Vocilka, 1999, s. 22 – 23) Dle výzkumu ministerstva práce a sociálních věcí z období let 2010 – 2011 s důvody umístění dětí do náhradní péče dají vyjádřit i následujícím grafem:

Graf č. 1: Důvody umístění dětí do náhradní péče r. 2010 – 2011

3.2

Etapy procesu umístění dítěte do pěstounské péče „… náhradní rodičovství je obrovská škola tolerance a vzájemnosti. Nevěděli

bychom asi tolik o životě, kdybychom se nerozhodli mezi sebe přijmout děti z „děcáku“. Asi bychom teď jako největší starost řešili, jestli pojedeme v zimě do Jeseníků nebo do Krkonoš. Přijaté děti daly našemu životu nový rozměr. Nesmírně nás obohacují a doufám, že i my je.“ (Zezulová, 2012, s. 14) Přijmout do své rodiny a do své péče cizí dítě, navíc dítě, nesoucí si s sebou uvnitř nějaký, často nevyřešení problém, je jistě velmi náročné a zodpovědné. Na druhou stranu to může pěstounům přinést pocit naprostého naplnění, lásky a splnění životního cíle či

- 28 -

poslání. Pojďme se podívat, co všechno tedy předchází tomu spokojenému a harmonickému soužití s novým členem rodiny. Celý proces umístění dítěte do náhradní rodinné péče jako takový začíná zprostředkováním nějaké z forem. Toto zprostředkování má 4 fáze: vyhledávání dětí vhodných pro pěstounskou péči, vyhledávání fyzických osob vhodných stát se pěstouny, odborná příprava fyzických osob vhodných stát se pěstouny pro přijetí dítěte do rodiny, zajištění výběru konkrétního pěstouna, nebo pěstounské rodiny pro konkrétní dítě, jemuž se pěstounská péče zprostředkovává a umožnění jejich prvotního vzájemného kontaktu. (Novotná, Fejt, 2009, s. 110) Od prvotní myšlenky přijmutí dítěte do NRP po podání žádosti by měla uplynout dostatečně dlouhá doba potřebná k tomu, aby si budoucí žadatelé dobře promysleli a zvážili své rozhodnutí. Každý potřebuje jinak dlouhý čas na to, aby věděl, že teď už je ta správná doba zahájit první krok celého procesu – podat žádost. Tedy, prvním krokem důležitým pro zahájení celého procesu zprostředkování pěstounské péče je podání žádosti fyzické osoby. Tu žadatel podává v písemné podobě na městském úřadě obce s rozšířenou působností dle adresy svého trvalého bydliště. Tuto problematiku řeší sociální odbory, a na nich oddělení náhradní rodinné péče. Sociální pracovník, popřípadě pracovnice, která bude přijímat žádost od uchazečů, je také většinou provází celým procesem, přes soudní rozhodnutí a poté i po dobu realizace pěstounské péče. Provede s nimi první informativní schůzku, zjistí si informovanost uchazečů o NRP, popřípadě doplní informace, které by ještě chtěli vědět, a předá jim k vyplnění všechny nutné formuláře, které spolu s dalšími doklady tvoří základ jejich spisové dokumentace. Její součástí je také doklad o státním občanství nebo povolení k dlouhodobému či trvalému pobytu (stačí fotokopie občanského průkazu); nejlépe barevná fotokopie obou žadatelů; zpráva o zdravotním stavu; potvrzení o stálém příjmu od zaměstnavatele, pokud možno i jeho posudek; zpráva o sociálních poměrech; opis z rejstříku trestů, písemný souhlas s absolvováním přípravy na přijetí dítěte a posudek obecního úřadu. Jakmile se podaří sociální pracovnici společně se žadateli potřebné údaje nashromáždit – trvá to většinou zhruba 2 – 3 měsíce, posouvá se celá žádost o úroveň výš, a to na krajský úřad (v hlavním městě Praze na Magistrát). (Gabriel, Novák, 2008, s. 74 – 79) V této fázi již mají žadatelé většinou to prvotní martyrium „papírování“, na které upozorňuje mimo jiné i ZEZULOVÁ ve své knize, za sebou a centrum dění bylo přesunuto ze spádového OSPODu o úroveň výš. (Zezulová, 2012, s. 26) - 29 -

Krajský úřad, bavme se teď již konkrétně o Krajském úřadě města Zlína, si však vede v oblasti zprostředkování náhradní rodinné péče na rozdíl od obecních úřadů obcí s rozšířenou působností, evidence dvě. A to jak evidenci žadatelů o náhradní rodinnou péči, tak i evidence dětí. Kromě toho také posuzuje vhodnost, zajišťuje přípravu žadatelů, rozhoduje o zařazení/nezařazení uchazečů do evidence a poté se také účastní i poradního sboru při výběru rodiny pro dané dítě. U dětí je posuzována vhodnost náhradní péče, respektive jejích forem vzhledem k psychickému a tělesnému vývoji dítěte, včetně nejrůznějších speciálních nároků a požadavků. U žadatelů je potom posuzována motivace, která vedla z rozhodnutí zažádat si o svěření dítěte do nějaké z forem NRP, dále také charakteristika osobnosti, psychický a zdravotní stav žadatele z takového hlediska, aby jeho duševní, smyslové a tělesné zdraví nebránilo dlouhodobé péči a nakonec se samozřejmě i posuzují předpoklady vychovávat dítě. (Novotná, Fejt, 2009, s. 112 – 113) Dle GABRIELA a NOVÁKA je z pohledu pozitivního přínosu pro budoucí náhradní rodiče diskutabilní změna v pořadí vykonávání jednotlivých aktivit. Do poloviny r. 2006 totiž předcházelo psychologické posouzení žadatelů přípravným kurzům. V dnešní době je to přesně naopak – nejprve přípravný kurt, poté sezení s psychologem. Nevýhodu vidí hlavně v tom, že žadatelé jsou po tomto kurzu více připraveni a mohou se tím snažit ovlivnit výsledky psychologických posouzení. (Gabriel, Novák, 2008, s. 79 – 81) Při práci v praxi však vyplynulo, že tento způsob není tak špatný, jak na něj bylo nasazováno. Žadatelé mají totiž kdykoli v průběhu celého procesu právo vzít své rozhodnutí zpět a žádost o zprostředkování mohou kdykoli přerušit, či úplně zastavit. Třeba právě potom, co se na kurzu dovědí informace, které se k nim dříve nedostaly, a které jsou pro ně velmi podstatné. Odbornou přípravu budoucích pěstounů a osvojitelů pro krajský úřad ve Zlíně zajišťuje občanské sdružení TRIADA a celý kurz se dotýká všech důležitých oblastí NRP, čili řeší se okruhy jako: Dítě a jeho rodina, Dítě v ústavní výchově, Budoucí pěstouni a osvojitelé a proces zprostředkování NRP, Zprostředkování NRP, Průběh seznamování s dítětem, Příchod dítěte do pěstounské nebo osvojitelské rodiny, Přijetí role pěstouna a osvojitele a utváření dětské identity. Pro vymezení nám tento výčet bude stačit, více se přípravě budoucích pěstounů budeme věnovat v kapitole č. 4. (TRIADA, 2009) Po absolvování přípravy následuje pohovor s psychologem krajského úřadu. K němu jsou žadatelé zváni zpravidla 2 – 3 měsíce od předání dokumentace obecním úřadem s rozšířenou působností. Neměla by být velká prodleva po ukončení kurzu a také zpravidla vždy první setkání bývá úvodní, při posuzování manželského páru vedeno - 30 -

s oběma žadateli zároveň. Jeho cílem je samozřejmě vyloučení uchazečů vykazujících závažné psychopatologie, ale komplexní posouzení žadatelů pro výkon náhradní rodinné péče. Samotné psychologické vyšetření se skládá z použití různých druhů testových metod, také se požaduje, aby uchazeči napsali vlastní rukou soukromý životopis. Jestliže má psychologické posouzení kladný výsledek, bývají žadatelé zařazení do evidence žadatelů vhodných stát se osvojiteli, nebo zařazení do evidence žadatelů vhodných stát se pěstouny. Žádosti totiž mohou být i zdvojené pro obě formy. (Gabriel, Novák, 2008, s. 83 – 105) V určité chvíli může do procesu vstoupit jako činný orgán i ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen MPSV). Je to právě tehdy, jestliže k zprostředkování z evidence krajského úřadu nedojde u dítěte do 3 měsíců a u osob zařazených v evidenci žadatelů do 3 let od zařazení. K těmto účelům si MPSV vede evidenci dětí vhodných k pěstounské péči či osvojení a evidenci žadatelů, tvořenou postoupenými dokumenty jednotlivých krajů. Tím se samozřejmě rozšíří možnosti pro zprostředkování. (Novotná, Fejt, 2009, s. 112) Již jsme si tedy nastínili období váhání a rozhodování, období „papírování“ a dostali se s žadateli až k období „čekání“. Na řadu se tedy dostává možná nejdůležitější část, a sice svěření konkrétního dítěte konkrétním žadatelům. Jestliže se tedy v evidenci objeví dítě vhodné do pěstounské péče, svolává se poradní sbor. Poradní sbor je zvláštní orgán sociálně právní ochrany dětí zřizovaný hejtmanem daného kraje, složených z odborníků působících v této oblasti a jeho hlavním účelem je doporučit pro dané dítě vhodné žadatele z evidence krajského úřadu, popřípadě ministerstva. Složení poradního sboru bývá většinou následovné: pediatr, psycholog, pedagogové a zástupci školských a zdravotnických zařízení, zaměstnanci krajského úřadu a také sociální pracovník, nebo pracovnice konkrétního dítěte. Následně vydá krajský úřad rozhodnutí o vhodnosti stát se pěstouny, popř. osvojiteli, kdy může a většinou přihlíží k doporučení právě poradního sboru. Na jeho základě potom mohou žadatelé navázat s dítětem kontakt. Jestliže se poté žadatelé rozhodnou pro přijetí dítěte do své péče, o svěření rozhoduje spádový obecní úřad dítěte a poté pomáhá pěstounům s podáním návrhu na pěstounskou péči k soudu, který po projednání případu definitivně rozhodne. (Zlínský kraj, online, cit. 9. 4. 2013) V rámci pěstounské péče ještě ale role obecního úřadu neskončila. Má povinnost pěstounskou péči sledovat a hodnotit být pěstounům nápomocen při výkonu péče a výchovy svěřeného dítěte. Pěstounská péče totiž skrývá často hodně úskalí a překážek a mít se na koho obrátit je pro pěstouny velice důležité. I doktorka Zezulová uvádí, že „ je dobré schovávat si kontakty na všechny organizace, které se zabývají pomocí pěstounským - 31 -

a adoptivním rodinám, a v případě potřeby se na ně obrátit. Podpora a provázení rodiny po přijetí dítěte nejsou žádným projevem selhání, ale nutnou péčí, která by měly být samozřejmostí“. (Zezulová, 2012, s. 26) Velmi pěkně a srozumitelně zobrazuje celý postup Středisko náhradní péče na webových stránkách www.adopce.com, který jsme si dovolili sem pro názornost přidat také. (Středisko náhradní péče in Adopce.com, dostupné online, cit. 10. 4. 2013)

- 32 -

3.3

Organizace spolupodílející se na fungování NRP ve Zlínském kraji Ke správnému fungování všech věcí je potřeba podpora. K fungování technických

věcí, technická podpora, k jakémukoli prodeji prodejní podpora, k propagaci marketingová podpora. Ale jak tedy podpoříte pěstouna, jež má v péči třeba i několik dětí? Většina pěstounů se shodne na tom, že je pro ně velice důležitá možnost své pocity, radosti, ale samozřejmě i zklamání, někdy i beznaděj s někým sdílet. Ludmila JANÁKOVÁ, jejíž pěstounskou péčí prošla 4 děvčata a ona sama je autorka 2 známých a úspěšných beletristických titulů uvádí, že relaxuje a „dobíjí baterky“ při kromě pro člověka klasických odpočinkových aktivitách, jako je spánek, četba, či klidové činnosti také tím, že má možnost se účastnit akcí speciálně pro pěstouny pořádané třeba občanským sdružením Děti patří domů (toto však pobočku ve Zlínském kraji nemá). Pro ni i další pěstouny je velmi důležité určité sdílení, možnost popovídat si s lidmi, kteří si zvolili stejný osud a prožívají podobné příběhy. (Meredit, online, cit. 9 .4. 2013) Abychom si ale neuváděli pouze organizace, které fungují, jak se říká všude možně jen ne ve Zlínském kraji, přiblížíme si nyní možnosti, kam se zdejší pěstouni mohou obrátit. Přímo Zlínský kraj jako instituce zajišťuje například konzultace o výkonu pěstounské péče. Ty mohou být jednodenní i vícedenní setkání, jejichž smyslem je umožnit pěstounům právě pocit, že na danou situaci nejsou sami. Mohou zde prokonzultovat to, jak u nich vypadá péče o konkrétní dítě, popřípadě se zeptat, zda někdo neřeší nebo neřešil podobný problém, který se mohl vyskytnout, protože přiznejme si to upřímně. Problémy jsou všudypřítomné a jen zcela naivní člověk by je nečekal při práci s dětmi, které už musely čelit problémům, které je připravily o život v klasické biologické rodině. Abychom ale nevyzdvihovaly pouze problémy, samozřejmostí k řešení jsou i dosažené úspěchy a každá drobná maličkost, která činí svěřené děti – ovšem i jejich pěstouny šťastnými. Na tyto konzultace také bývají v rámci možností přizvání odborníci, mající k danému tématu co říci a provádí s pěstouny besedy na zajímavá témata, či ke sdělení novinek z oblasti NRP. (Zlínský kraj, online, cit. 9. 4. 2013) Další formou podpory pěstounských rodin v zajištění zlínského kraje jsou pobyty pro žadatele pro pěstounskou péči, kteří byli zařazeni do evidence krajského úřadu. Toto setkání bývá zajištěna cca jednou ročně k tomu, aby se žadatelé při čekání na přijetí dítěte do rodiny mohli setkat s lidmi se stejným osudem, či stejnou situací, popřípadě také bývá

- 33 -

zajištěn určitý odborný program k dalšímu vzdělávání a prohloubení informací. (Zlínský kraj, online, cit. 9. 4. 2013) Mohlo by se zdát zbytečné pořádat jedno setkání ročně. Vždyť, kolik ze všech žadatelů by mělo možnost se tohoto setkání zúčastnit? Na tomto místě je vhodné zmínit, že krajský úřad jako takový není samo spásná instituce pro podporu pěstounských rodin. Ve Zlínském kraji se zajištěním podpory a péče o tyto rodiny zabývají i další organizace, především z neziskového sektoru. Nicméně, i když jsme se už otevřeli téma dalších organizací mimo zlínský kraj, jako instituci, zapomenout nesmíme ani na poslední uváděnou službu. Je jí poradenství především v oblasti výchovy dítěte pro náhradní rodiny, tedy jak pěstouny, tak osvojitele. (Zlínský kraj, online, cit. 9. 4. 2013) Pro občany Zlínského kraje je na internetových stránkách volně přístupný Katalog sociálních služeb poskytovaných právě v této oblasti. Celkově je na Zlínsku několik desítek poskytovatelů sociálních služeb. Samozřejmě jsme ke zmínění vybrali pouze ty, týkající se NRP. Strop o. s. – občanské sdružení, které funguje ve Zlíně od roku 2002, se zaměřuje na ambulantní poskytování odborného poradenství a doprovázení nejen pěstounů, ale i osobám v nepříznivé situaci. Služba je bezplatná a dostupná každý všední den. Poradna pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy – je zřízena v Uherském Hradišti, Kroměříži a ve Vsetíně a zaměřuje se především na manželské, rodinné nebo partnerské problémy, či krize. Podobné středisko má sídlo i v Uherském Brodě – jde o Středisko komplexní péče o rodinu, školu a duševní zdraví Luisa. (Katalog sociálních služeb Zlínského kraje, 2009, s. 54 - 121) Rodina Sv. Zdislavy – v Husitsku – Solanci, která se také zaměřuje poradenstvím, terénními službami pro pěstounské rodiny a také zajišťuje setkávání pěstounských rodín. DOMINO cz, o. s. – je krajskou neziskovou organizací působící od roku 1993 ve Zlíně, Otrokovicích, Uherském Hradišti, Chvalčově, Morkovicích-Slížanech a Ratiboři. Je zaměřená na rodinu a vztahy mezi jednotlivými členy, rozvíjení rodičovských rolí a integraci rodin do společnosti. Vlastní také pověření k výkonu sociálně právní ochraně dětí. (Domino o. s., dostupné online, cit. 9. 4. 2013) Fond ohrožených dětí, o. s. – pobočky v Kroměříži a ve Zlíně jsou kontaktními místy poměrně velké organizace. Ta působí od roku 1990 a zaměřuje se na vícero sociálních služeb, z oblasti NRP především na vyhledávání náhradních rodin pro obtížně - 34 -

umístitelné děti. Zajišťují fungování Klokánku a odborné poradenství pro tuto oblast. (Fond ohrožených dětí, dostupné online, cit. 9. 4. 2013) Klub náhradních rodin Valašské Meziříčí – Mí – poskytuje průběžné vzdělávání náhradních rodičů, také jistá klubová setkávání náhradních rodičů, která bývají pravidelná a kulturní a zábavné rozvíjející programy pro rodiny s přijatými dětmi. Občanské sdružení Pod křídly – organizace působící ve Valašském Meziříčí, které je určeno primárně pro děti vyrůstající v náhradních rodinách, dětských domovech, ústavní výchově, či více sociálně slabých rodinách. (Občanské sdružení Pod křídly, dostupné online, cit. 10. 4. 2013) Centrum poradenství pro rodinu a partnerské vztahy – jehož posláním je jako centra náhradní rodinné péče je posilování hodnot pěstounské rodiny, doprovázení rodičů – pěstounů v systému pomoci a spoluvytváření podmínek pro zdravý vývoj dětí v náhradních rodinách prostřednictvím poradenství, doprovázení, terapie a vzdělávání na území Zlínského kraje. (Centrum poradenství pro rodinu a partnerské vztahy, dostupné online, cit. 10. 4. 2013) Nastínili jsme si většinu organizací a institucí zabývajících se podporou pěstounských rodin. Cílem této práce však nebylo vytvořit přehledný seznam těchto zařízení, proto po další pokračování je dobré vědět, že v rámci sociálního odboru Zlínského kraje budou všechny důležité informace jistě mile a ochotně předány, popřípadě i při kontaktování jiného než právě potřebného centra, zabývající se problematikou NRP tamní pracovníci ve většině případů kontakty také předají.

3.4

Statistika náhradní rodinné péči ve Zlínském kraji Statistická data byla kvůli zmapování a umožnění vhledu do celé situace

s laskavým přispěním sociálních pracovnic oddělení sociálně právní ochrany dětí Zlínského kraje, které ji zpracovaly a následně pro účely této práce poskytly. Sledovat budeme období v letech 2006 – 2012 v následující tabulce.

- 35 -

Celkový Rok

Počet podaných Počet podaných

počet dětí Zprostředkování Zprostředkování žádostí o hlášených osvojení dětem

žádostí o

pěstounské péče zprostředkování zprostředkování

do NRP

osvojení

PP

2006 19

15

44

45

22

2007 21

12

9

42

18

2008 25

13

12

31

18

2009 20

9

11

29

9

2010 23

10

13

32

20

2011 19

9

7

28

19

2012 19

8

11

35

30

Tabulka č. 2: Statistické údaje ke zprostředkování náhradní rodinné péče ve Zlínském kraji v letech 2006 – 2012 ( vlastní)

Abychom dodrželi zaměření této práce, nesmíme opomenout přidat zpracovanou statistiku, vypovídající o zájmu o pěstounskou péči na přechodnou dobu, která ústředním tématem celé práce, hlavně poté empirické části.

- 36 -

Celkový Rok

počet

Počet

Počet

Počet

Počet

žádostí

přerušených zastavených zamítnutých

Počet místěných

zařazených správních

správních

správních

do evidence řízení

řízení

řízení

2006 0

0

0

0

0

0

2007 0

0

0

0

0

0

2008 0

0

0

0

0

0

2009 0

0

0

0

0

0

2010 2

1

1

0

0

0

2011 4

1

2

1

0

1

2012 20

5

0

3

1

4

žádostí

dětí

Tabulka č. 3: Statistické údaje – žádosti o zprostředkování pěstounské péče na přechodnou dobu ve Zlínském kraji (vlastní)

Z tabulky je jasně vidět, že ačkoli je pěstounská péče na přechodnou dobu uzákoněnou formou již od roku 2006, moc využívaná nebyla. První případ svěření dítěte ve Zlínském kraji byl až v roce 2011 a bylo to pouze jedno. Po zjišťování aktuálních informací, byly od ledna do dubna současného roku svěřeny již 3 děti do pěstounské péče na přechodnou dobu.

SHRNUTÍ: Seznámili jsme se systémem umístění dítěte do náhradní rodinné péče, dle zákonného ošetření platného do r. 2012. Definovali příčiny, které vedou k umístění dětí do náhradní rodinné péče, úlohy jednotlivých instancí činných v celém procesu a nastínili jsme jeho celkový průběh s tím, že jsme se snažili zaměřit se již na Zlínský kraj. V závěru kapitoly uvádíme statistické informace náhradní rodinné péči od roku 2006.

- 37 -

4 PROFESIONÁLNÍ PĚSTOUNSKÁ PÉČE V této kapitole se budeme věnovat výhradně pěstounské péči na přechodnou dobu (PPPD). Také je důležité zmínit, že česká legislativa jako oficiální název „profesionální pěstounská péče“ nezná. Použit byl díky tendencím hovořit o profesionalizace pěstounské péče následkem novelizace zákona o sociálně právní ochraně dětí a v návaznosti na profesionální rodiny fungující ve Slovenské Republice. „ Situace dětí se řeší a v okamžiku, kdy se jejich situace vyjasní, náhradní rodina jim ve spolupráci s orgánem sociálně právní ochrany dětí a odborníky na náhradní rodinnou péči pomůže vrátit se domů nebo eventuálně přejít do trvalé náhradní rodiny.“ Motto pěstounské péče na přechodnou dobu Od 1. 6. 2006 zaznamenává systém náhradní rodinné péče nový institut, právě zmiňovanou pěstounskou péči na přechodnou dobu. Představuje státem podporovanou formu individuální péče, která by zajišťovala na přechodnou dobu dětem, které nemohou kvůli vážným problémům, aktuálně zůstat ve své biologické rodině. Jejich situace zároveň neodpovídá umístění do dlouhodobé pěstounské péče ani osvojení. O svěření dítěte do této formy NRP rozhoduje soud v případě velmi vážných rodinných krizí, které se neslučují se zdravým a prospěšným vývojem dětí, avšak zároveň je zde předpoklad, že se dítě po pominutí důvodů k PPPD. S rodinou je dále pracováno, je sanována, provázena, supervidována a školena. Zákon také ukládá povinnost každé tři měsíce, v nichž je dítě v PPD, přezkoumat, zda stále trvají důvody pro pobyt dítěte u pěstounů na přechodnou dobu. (MPSV, 2009, s. 1) Dle zákona o sociálně právní ochraně dětí může trvat PPPD maximálně 1 rok. Neplatí to pouze v případě, že jsou do péče téhož pěstouna svěřeni sourozenci dítěte, kteří byly do pěstounské péče také svěřeny v průběhu roční lhůty prvního z dětí. Poté může pobyt u pěstounů trvat po dobu, než je ukončena péče o posledního svěřeného sourozence.(Zákon č. 359/1999 Sb., § 27a, odst. 9) Zákon žádným způsobem neomezuje věk dětí, je tedy určena pro všechny věkové kategorie. ZEZULOVÁ uvádí tuto formu jako velmi přínosnou pro ranou péči. Zejména, jestliže by svěření dítěte pěstounům na přechodnou dobu mělo nahradit kojenecké ústavy, mohlo by do značné míry být omezeno riziko deprivačních projevů. Důležité by ale bylo, - 38 -

aby k předání dítěte zpět do biologické rodiny nebo do dlouhodobé formy náhradní rodinné péče došlo ještě před tím, než dojde u dítěte k tzv. separační úzkosti, tj. cca kolem 8 měsíce dítěte. (Zezulová, 2012, s. 174) A jaké jsou vlastně důvody uváděné pro umístění dítěte do pěstounské péče na přechodnou dobu? MPSV uvádí například dlouhodobou hospitalizaci rodičů v nemocnici, nebo tehdy, než je rodiči dán souhlas s jeho osvojením bez vztahu k určitým pěstounům. (MPSV, 2009, s. 1 – 2) Dále by tato forma náhradní výchovy měla pomoci rodičům při jejich dočasné nepřítomnosti a to ne pouze při hospitalizace, ale také při opakované léčbě, či výkonu trestu odnětí svobody. Důležitá je v těchto případech jistá profesionalita pěstounů v tom smyslu, že by měla být součástí týmu, který se podílí na vyřešení rodinné situace tak, aby mohlo být dítě navráceno do biologické rodiny. Tzn., že pěstounská rodina by měla plnit funkci doprovodnou a respitní a měla by se snažit upevňovat vztah dětí ke svým biologickým rodičům, přičemž jim samozřejmě umožnit správný vývoj i po citové stránce. Všichni účastníci tohoto procesu, což znamená OSPOD dítěte, OSPOD pěstounů, rodina dítěte a všechny formy sociálních služeb, které jsou také zapojeny, by v podstatě měly tvořit jeden tým, kterému jde o společnou věc. (Zezulová, 2012, s. 175) Pěstounům náleží dávky pěstounské péče: Příspěvek na úhradu potřeb dítěte – kdy nárok na něj má nezletilé dítě svěřené do pěstounské péče, tj. do 18 let věku. Po dovršení 18. roku pěstounská péče končí. Jestliže však dítě dále studuje a zůstává ve společné domácnosti s bývalým pěstounem, je tedy stále nezaopatřeným dítětem, má i dále nárok na tento příspěvek, ovšem nejdéle do věku 26 let. Výše měsíčního příspěvku činí 2,3 násobek životního minima . V případě zdravotně postiženého dítěte se koeficient, kterým se násobí životní minimum dítěte, zvyšuje úměrně stupni postižení a činí 2,35 u dlouhodobě nemocného dítěte, 2,90 u dlouhodobě zdravotně postiženého dítěte a 3,10 u dlouhodobě těžce zdravotně postiženého dítěte.

- 39 -

U dítěte ve věku do 6 let U dítěte ve věku 6 až 15 let

Dlouhodobě těžce

zdravotně

zdravotně

postižené dítě

postižené dítě

3 760,-

4 640,-

4 960,-

4 606,-

5 684,-

6 076,-

5 288,-

6 525,-

6 975,-

5 288,-

6 525,-

6 975,-

Dlouhodobě

dítě

nemocné dítě

3 680,-

4 508,-

U dítěte do 18 5 175,let U

Dlouhodobě

Zdravé

studujícího

dítěte od 18 do 5 175,26 let

Tabulka č. 4 : Výše příspěvku na úhradu potřeb dítěte

Odměna pěstouna – je stanovena v podstatě jako plat. Nárok má tedy pěstoun, kterému bylo svěřeno do pěstounské péče dítě, a to až do zletilosti tohoto dítěte a poté po dobu, dokud má dítě nárok na příspěvek na úhradu potřeb dítěte. Výše odměny je stanovena ve výši částky životního minima jednotlivce (3 126,- korun) za každé svěřené dítě. Pečuje-li pěstoun alespoň o tři svěřené děti nebo o jedno svěřené dítě, které je osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II., III., IV., činí odměna pěstouna 5,5násobek životního minima jednotlivce, přičemž za každé další svěřené dítě se odměna dále zvyšuje. Příspěvek při převzetí dítěte – tato dávka slouží především k tomu, že pokud dítě přichází do rodiny pěstouna, nemá často skoro žádné vlastní věci. K pokrytí finančních nákladů, které s příchodem dítěte do pěstounské rodiny vznikají, slouží tato jednorázová dávka. Její výše činí: u dítěte do 6 let 8 000 Kč u dítěte od 6 do 15 let 9 000 Kč u dítěte od 15 do 18 let 10 000 Kč Příspěvek na zakoupení motorového vozidla - Tuto dávku může dostat pěstoun, který má ve své péči nejméně čtyři děti. Pěstoun ale nesmí toto auto používat pro svou

- 40 -

výdělečnou činnost. Příspěvek se potom poskytuje ve výši 70 procent z ceny pořizovaného vozidla, nejvýše ovšem činí 100 000 Kč. Je tam však ještě další omezení a to, že pokud pěstoun do pěti let ode dne, kdy mu byl příspěvek poskytnut, osobní motorové vozidlo prodá, daruje nebo je bude využívat k výdělečné činnosti nebo přestane vykonávat pěstounskou péči, je povinen vrátit poměrnou část příspěvku. Tento příspěvek však není povinen vrátit, pokud přestal vykonávat pěstounskou péči z vážných zdravotních důvodů. (MPSV, cit. online, 25. 11. 2012)

4.1

Příprava pěstounů na přechodnou dobu V kapitole č. 2 jsme si uvedli, jak probíhá příprava profesionálních pěstounů

v Rakousku, Slovenské Republice a ve Velké Británii. Představíme systém odborné přípravy, kterým procházejí budoucí pěstouni na přechodnou dobu u nás. Zákon stanovuje přesně tematické okruhy, které příprava budoucích pěstounů musí obsahovat. Musí se zaměřit na sebepoznání vlastní osoby, ale i vlastního rodinného systému, či sociálních kontaktů, také musí znát a naplňovat práva dítěte v náhradní rodinné péči, osvojit si a zvyknout si na spolupráci s dalšími odborníky. Nesmírně důležitá je část o komunikaci a dítětem a celkově přístup k dítěti tak, aby nikdy nebyla opomenuta jeho důstojnost lidská hodnota. Probírá se také jakým způsobem uspokojovat citové, vývojové, sociální, vzdělávací a zdravotní potřeby dítěti, při zachování maximálního rozvoje jeho schopností a zájmů. V případě, že budoucí pěstouni již mají ve své péči děti, je důležité vědět jak pracovat i s nimi. Snažit se podívat na celou věc i jejich očima a hlavně mít na paměti vždycky to, aby jim celá věc nějak neublížila. Posledním bodem přípravy je velice důležitý je okruh zabývající se stykem dítěte v náhradní rodinné péči s rodiči a dalšími blízkými osobami.

Při přípravě pěstounů na přechodnou dobu obsahuje kurz také

vytváření takových dovedností žadatele, které jsou potřebné při spolupráci s rodinou dítěte, jistý čas je věnován již zmiňovanému procesu předání dítěte a také je vysvětlen obsah a forma pravidelného vyhodnocování situace dítěte. (Vyhláška č. 473/2012 Sb., §3) V odborné přípravě pěstounů jde především o vytvoření takových předpokladů pro spolupráci pěstounů a biologických rodičů dítěte, aby bylo zachováno naplňování co nejlepšího zájmu dítěte. Příprava by tedy měla být jakýmsi porozuměním a vnímám pěstounské péče jako formy dočasné výchovy, kdy pěstoun o dítě osobně pečuje

- 41 -

v rodinném prostředí, ale přičemž zůstávají zachovány vazby s biologickou rodinou dítěte – tzn. rodiči a sourozenci. (Hofrová, Roteková, 2012, s. 67 – 68) Ve Zlínském kraji probíhá příprava formou 58 výukových hodin skupinových (z nich 7 hodin s vlastními dětmi, jestliže nějaké v rodině jsou) a 4 – 6 hodin individuální práce. Zajišťuje ji poradenské centrum TRIADA ve spolupráci s občanským sdružením Strop. Rozdíl mezi přípravou budoucích osvojitelů a budoucích pěstounů spočívá především v tom, že odborná příprava pěstounů na přijetí dítěte do rodiny je co do rozsahu, tak do témat obšírnější. Jestliže je smyslem, aby příprava rodiny na přijetí dítěte opravdu připravila, pak je zřejmé, že při osvojení, kdy bývají svěřovány děti kojeneckého věku, není potřeba tolik informací jako u pěstounské péče, kdy se svěřují děti, které žily v biologické rodině, popřípadě ústavní výchově. (TRIADA, 2009, s. 17) Stěžejním bodem přípravy pěstounů na přechodnou dobu je opravdové přijetí a zvnitřnění skutečnosti, že dítě, které jim bylo svěřeno do péče má již svoje vlastní biologické rodiče, kteří jsou pro něj důležití a pěstouni jim nemohou a nemají být konkurenty, nebo nepřátelé. I proto jsou důležitá zejména témata dočasnosti pěstounské péče, aby si pěstouni opravdu uvědomili, že děti jsou do jejich péče svěřeny hlavně proto, aby jim pomohli překonat dobu, než se jejich situace nějakým způsobem vyřeší. Další důležitý mezník v přípravě byl popsán již výše, a je to právě projednání toho, že biologičtí rodiče dětí hrají v životě nezastupitelnou roli, a proto by měli zachovávat a podporovat tento vztah. Příprava se také nikdy neobejde bez prozkoumání motivace budoucích pěstounů k péči o v podstatě cizí dítě. (TRIADA, 2009, s. 17 – 18) U motivace k pěstounské péči na přechodnou dobu bychom se mohli na chvíli zastavit. Je jasné, že každý člověk je originál a individualita a primární motiv k tomu, vzít si dítě do pěstounské péče může být různý, vždy to děláme kvůli sobě, kvůli něčemu, co si nosíme v srdci. I když jsou budoucí pěstouni velice hodní lidé, kteří opravdu milují děti a mají materiální stránku života natolik dostatečně zajištěnou, že si říkají, proč by nepomohli nějakému potřebnému dítěti, vždy tam stojí i ta část osobnosti, kde je zakódována ta část „dělám to pro sebe, protože mě to přinese to, nebo ono“. Samotní žadatelé o svěření dítěte do své péče oceňují, že se setkávají s páry, nebo rodinami, které jsou ve stejné situaci jako oni sami. Díky nim mnohdy dostávají odpovědi na otázky, které by je samotné ani nenapadly, přesto jsou velmi důležité. Přestože, právě proto, že jde o formu skupinové práce, navíc stále ve fázi posuzování, ze zkušeností vyplývá, že většina párů, nebo i jednotlivců zpočátku nemá moc velkou chuť a důvěru, jejich motivace pracovat a zapojit se do skupiny bývá poměrně malá. Svou roli v tom - 42 -

samozřejmě hraje i to, že se účastníci navzájem neznají a přesto před sebou mají sdělovat poměrně

intimní

osobní

informace,

popřípadě

i

to,

že

pocházejí

z jiného

socioekonomického prostředí a mají různý stupeň vzdělání, různé životní zkušenosti. Na tyto všechny aspekty bývá ze strany školitelů brán zřetel a je jim i přizpůsobena forma práce na jednotlivých setkáních. Celý proces přípravy budoucích pěstounů dává jakýsi základní kámen pro další spolupráci, která je velice důležitá. Jednak pro spolupráci jednotlivých pěstounských rodin, či jednotlivých pěstounů, ale také při spolupráci s úřady a organizacemi.

V rámci přípravy by měl být navázán mezi pěstounem a lektorem

bezpečný, profesionální a důvěryhodný vztah, na kterém je poté možnost stavět u jiných doprovázejících organizací. (TRIADA, 2009, s. 17 – 36) Na závěr této části si uvedeme názor účastníka přípravného kurzu, právě jako zhodnocení daného procesu poradenského centra TRIADA: „Velmi pozitivně hodnotím způsob, jak byla problematika předkládána – deduktivní metodou, práce ve skupinkách. Příprava se tak stala spíše prožitkem nežli pouhou konzumací informací, tím spíš si však předkládané informace budu pamatovat…“ (TRIADA, 2009, 35)

4.2

Role náhradního rodiče Rodič. Jak jednoduché se toto slovo zdá většině populace. Přesto nabývá jistých

specifik, když se zmíní v souvislosti s touto oblastí. Dle MATĚJČKA je rodičovství obecně vzato dvojí – rodičovství biologické a rodičovství psychologické. Říká se, že většina lidí má v sobě rodičovství tak nějak automaticky zakotveno. Možná si to přenášíme nápodobou z rodin, možná je to prostě jen biologická dispozice. Tak jako tak pro zdraví vývoj dětí by mělo být rodičovství biologické s tím psychologickým v jisté harmonii. Jestliže by fungovalo, jakože funguje rodičovství biologické, bez psychologického, vlastní rodiče k dítěti nic necítí a potom nastávají případy, že je opouštějí. Stejně tak se setkáváme s rodičovstvím pouze psychologickým, bez biologického, tzn., že rodiče přijímají za své děti. S tímto souvisí ještě jeden pojem, a to je pojem „jeho lidé“. Jeho lidé, jsou rodiče a všechny ostatní osoby, které dítě přijaté do náhradní rodiny, přijímá za své. (Matějček, 2002, s. 97 – 98) S tímto se setkáváme i u ZEZULOVÉ, která sama je pěstounkou 4 dětí. Případ, který chceme uvést, sice popisuje dítě - dívku s poruchou autistického spektra, možná však právě proto, je to hezkým případem. Holčička přijatá do rodiny měla zpočátku značné

- 43 -

problémy s komunikací a v podstatě i s přijetím jejích členů za své. Když přišla do rodiny, vůbec nemluvila, neznala češtinu a nerozuměla mluvenému slovu. Byla v podstatě uzavřená ve svém vlastním světě, sama se sebou si povídala svým vlastním jazykem. Když se jí rodina začala věnovat, začala se postupně učit slova vyjadřující konkrétní význam. První slovo bylo „mami“ a hned poté se naučila „Dan“ (jeden ze sourozenců, který se dívence nejvíce věnoval). Následně na to začala říkat „MŮJ DAN“. Všechno co si zvnitřnila, bylo její, co ne, k tomu si držela odstup. (Zezulová, 2012, s. 48) U dětí klinicky zdravých vytváření „svých lidí a věcí, či míst“ probíhá samozřejmě také, jenom to tolik nekřičí jako u výše zmiňovaného příběhu, kdy holčička přesně dá najevo kdo a co, je „její“ a kdo a co ne. Věříme, že u pěstounů – párů musí být tohle jedna z nejtěžších situací na přijetí. Zejména potom tehdy, jestliže si dítě přijme za své jen jednoho z nich. Jak je to ale vlastně u pěstounské péče s rodičovstvím? Je pěstoun rodič? I nad touto otázkou se ZEZULOVÁ ve své publikaci pozastavovala. U osvojení je to jasné, dle zákona se osvojitelé stávají rodiči dítěte, ale pěstouni? Logicky pěstouni nemohou být rodiči, když děti v jejich péči své biologické rodiče znají, třeba je nějaký čas vychovávali, nebo jsou s nimi dokonce i momentálně, v byť sporadickém, ale pořád kontaktu. Jak se zachovat, jestliže se dítě v pěstounské péči samo zeptá, jestli Vám může říkat mami? Tyto děti se většinou cítí opuštěné, chtějí být někým milované, chtějí mít svou osobu, chtějí prostě rodiče. U klasické formy pěstounské péče, kdy se kontakt biologické rodiny vůbec nerealizuje, a rodiče nemají zájem, toto není takovým problém. Spousta dětí pěstounskou péčí prošlých se shoduje na názoru, že rodičem se člověk nerodí, ale stává. Rodiče nejsou ti, kteří Vás přivedou na svět, ale kteří k Vám vstávají, pomáhají Vám, drží Vás za ruku, když se cítíte mizerně, nebo se s Vámi radují z Vašeho štěstí. (Zezulová, 2012, s. 72-73) U formy pěstounské péče na přechodnou dobu by se ale toto stát nemělo. S dítětem by se mělo mluvit o tom, že je u v této rodině jen na určitou dobu, například, že je u pěstounů do té doby, než se maminka uzdraví, než se situace vyřeší. Ministerstvo práce a sociálních věcí také uvádí nástin, jací by pěstouni na přechodnou dobu měli být. Pro výkon této formy NRP se počítá s dospělými, zralými lidmi s dobrými předpoklady a schopnostmi pro péči o děti, výchovu a rodičovství, kteří mají dostatečně zajištěné materiální a sociální zázemí tak, aby neměli problém se o svěřené dítě bezpečně starat u sebe doma. Také by měli být dostatečně informování a vzdělání pro poskytování pěstounské péče na přechodnou dobu, kdy se tuto formu rozhodli poskytovat dětem vědomě, rozumí tomu, proč je tato forma tolik potřebná a umí ji správně poskytovat. - 44 -

Důležité je i pochopení důležitosti kontaktu dětí s biologickou rodinou, k čemuž děti vedou a podporují pozitivní vztahy a setkávání. Po vyřešení krizové situace ochotně, aktivně a profesionálně pomáhají ve spolupráci s orgány sociálně právní ochrany dětí při návratu do vlastních rodin, popřípadě do rodiny náhradní, jestliže se tak stane.

Pěstouni na

přechodnou dobu jsou prověření jako bezpeční náhradní rodiče, kteří jsou proškoleni a vzdělání v oblasti péče o dítě a jsou také připraveni na obtížné situace, které mohou nastat. Kvalitní pěstounská rodina na přechodnou dobu může, a je takový předpoklad, aby poskytla důležité zázemí dalším a dalším dětem. (MPSV, 2009, s. 2 – 3) O pěstounech koluje spousta více či méně pravdivých informací. Jak se říká, sto lidí, sto chutí, stejně tak i více různých názorů. Kolují o nich také mýty, které ovšem nejsou založeny na pravdě. Zde uvedeme ty nejčastější, které si o náhradních rodičích myslí laická veřejnost.  Mýtus okamžité lásky. Spousta lidí si myslí, že náhradní rodiče budou přijaté děti okamžitě milovat.  Nevlastní rodiče budou milovat nevlastní děti stejně jako vlastní. Myslíte, že to jde? Pěstoun vždy rozlišuje mezi vlastním dítětem a dítětem přijatým. U pěstounské péče na přechodnou dobu je to dokonce povinnost. Vždyť dítě u náhradních pěstounů nezůstává, ale posouvá se dál.  Všechny problémy v rodině vzniklé pramení z toho, že se jedná o náhradní rodinu. Což nemusí být vždycky pravda. Musíme si uvědomit minulost děti přicházejících do pěstounské péče a s čím se ve svém životě již museli setkat. V tom případě předpokládat bezproblémovost, by bylo značně naivní. (Colorosová, 2008, 178 – 180) ZEZULOVÁ ve své publikaci dokonce uvádí určitá pravidla, která by pěstounům, jako náhradním rodičům pomoci ve zvládání náročných situací, ale hlavně v předcházení jejich vzniku. A na co že by tedy pěstouni měli při výkonu péče o přijaté dítě myslet? Ukázat dítěti, že nemusí být vždy jako ze škatulky. Dokonalí lidé neexistují. Dítě ani pěstouni nemusí být dokonalí jako předpoklad pro harmonický citový vztah. Dále je také důležité snažit se naladit na potřeby dítěte, být emaptický a snažit se dítě pochopit. Nemusí to být snadné, jelikož děti si s sebou mohou přinášet různě těžké deprivace a svoje potřeby třeba i nevědomky šifrují do tajných kódů. Tohle může být pro pěstouny velice těžké, jak rozpoznáte, co dítě potřebuje, když Vám to neřekne a vy je ještě dostatečně dobře neznáte? A jak poté máte v dítě věřit? Jestliže bývají deprivované děti jistým způsobem zvyklé na selhávání, může to svádět k tomu ji apriori nevěřit. Ale není to dobře, kdo jiný by měl - 45 -

dětem dodat to povzbuzení, že mohou žít i jinak, že i pro ně bude zase svítit slunce, než osoba, která o ně pečuje? (Zezulová, 2012, s. 74 – 75)

4.3

Biologická rodina přijatého dítěte Otázka vlastní biologické rodiny dítěte je také velmi důležitá, vždyť už v úvodním

dotazníku před zprostředkováním pěstounské péče si v podstatě pěstouni „volí“ o jaké dítě se chtějí, ale hlavně mohou postarat. Konkrétně při pěstounské péči na přechodnou dobu, jestliže se nečeká na právní uvolnění dítěte, aby mohlo být svěřeno do osvojení, hraje dokonce klíčovou roli. Jak již bylo zmíněno výše, pěstounská rodina by měla s rodinou biologickou a sanujícími organizacemi a OSPODem jakýsi kooperující tým. Ovšem pohledy na setkávání se dětí se svou biologickou rodinou se různí. Oficiální organizace, jako ministerstvo práce a sociálních věcí udává pěstounům na přechodnou dobu kontakt s biologickou rodinou dítě dokonce jako povinnost, na druhé straně pěstouni z praxe se bouří nad případy, kdy se děti s biologickou rodinou kontaktovat nechtějí. Ani v jednom z těchto případů nelze generalizovat, protože konkrétně ve Zlínském kraji bylo k pěstounské péče na přechodnou dobu přistoupeno pouze v 7 případech, což je od roku 2006, od kdy je spuštěna, docela nízké číslo. V empirické části této práce se zabýváme také tím, jaká je informovanost občanů Zlínského kraje o PPPD. Každopádně, ať se na to podíváme z jakéhokoliv úhlu, biologická rodina hraje pro dítě klíčovou roli. Nebýt jí, ani by se nenarodilo. Důležité tedy je s rodinou dále pracovat, sanovat ji a pokusit se jí pomoci znovu fungovat. Sociální pracovníci vyvíjejí velké úsilí na to, aby byla pěstounská péče pro dítě i celou rodinu přínosem. Rodinám je poskytnuto odborné poradenství, mohou využít sociálně aktivizačních služeb pro rodiny s dětmi, krizové pomoci, terapeutických komunit a jiných dle sestaveného individuálního plánu práce, který bývá vypracován se sociální pracovnicí sociálního odboru příslušného OSPODu. Vyhláška ministerstva práce a sociálních věcí č. 473/2012 obsahuje přesné určení individuálního plánu ochrany plánu ochrany dítěte. Dítěte samozřejmě proto, že i když je pracováno s biologickou s rodiči, vždy se sleduje nejlepší zájem dítěte. Obsahem výše zmíněného plánu je: 

popis příčin ohrožení a důvody zahájení sociálně právní ochrany dítěte,

- 46 -



cíle navržených opatření, prostředky, kterými jich bude dosaženo a ukazatele účinnosti jednoho opatření,



obsah učených otření nezbytných k ochraně dítěte a pomoc poskytnutá rodičům, nebo jiným osobám odpovědným za výchovu dítěte,



způsob, jakým budou naplňována navržená opatření, práva a povinnosti dítěte v rozsahu sociálně-právní ochrany dítěte,



metody práce s rodinou, včetně rozsahu intervencí a pomoci rodičům nebo jiným osobám odpovědným za výchovu dítěte při péči o dítě a při jeho výchově,



postup a spolupráce orgánu sociálně-právní ochrany s ostatními orgány veřejné moci a dalšími fyzickými a právnickými osobami, které byly zapojeny do řešení situace dítěte,



rozsah spolupráce rodičů, či jiných osob odpovědných za výchovu dítěte s ostatními účastníky řešení situace dítěte,



časový plán pro provádění konkrétních opatření sociálně právní ochrany,



způsob hodnocení a ověřování toho, že rodiče plní navržená opatření a návrh dalších opatření, která jsou nezbytná k ochraně dítěte,



také je to plán vzdělávání a přípravy dítěte na budoucí povolání, popřípadě osamostatnění se,



plán blížícího se výstupu dítěte z NRP,



a způsob sledování fungování rodiny po ukončení spolupráce.

Konkrétně se formou intervence a pomoci při péči o dítě a při jeho výchově rozumí již výše zmíněné odborné poradenství a konzultace, terapie a mediace, dále zprostředkování odborných služeb zaměřujících se na rodiny s dětmi, právní pomoc a poskytování podpory dětem, poskytnutí pomoci rodinám pro zlepšení své životní situace, včetně získání dovedností pro řádné vedení domácnosti, či při řešení psychických a sociálních problému. Zapomenout nesmíme ani na pomoc při výchovných obtíží s dětmi, ale také podpora společenských aktivit s rodiny. (Vyhláška č. 473/2012 Sb., §2) Z praxe v České Republice dle výpovědí pěstounů, ale i dle zákonů je podpora rodiny, myšleno biologické rodiny prvořadá. Pokud je to jen trochu možné s rodinou se pracuje na tom, aby nemuselo docházet k odjímání dětí. Příležitostí mají spoustu, záleží už jen na to, kdo se jí chopí a kdo ne.

- 47 -

4.4

Koncepce pěstounské péče na přechodnou dobu od 1. 1. 2013 Říká se, že rok 2013 bude pro oblast náhradní rodinné výchovy obecně zatěžkávací

zkouškou, jelikož od 1. 1. 2013 vstoupila v platnost novela zákona č. 359/1999 Sb. o sociálně právní ochraně dětí. Tento krok byl několikrát diskutován a „propírán“ nejen médii, ale především ústy nejrůznějších odborníku z praxe práce s dětmi. Osobně jsme se setkali s názory pozitivními i negativními. V době před přelomem nového a starého roku většinou negativní tendence převažovaly. V současné chvíli je to ve Zlínském kraji u veřejnosti i odborníků v jakési „zkušební době“, kdy se většina lidí teprve rozhodne, k jakému názoru se přikloní. Podívejme se tedy na souhrn změn, které novela přinesla. Na začátek našeho putování za změnami si uvedeme jen jednu základní věc, a to, že rámci zákona jsou pěstouni nazývány jako osoba pečující a pěstouni na přechodnou dobu jako osoby v evidenci. Od 1. 1. 2013 nastaly v oblasti: • zprostředkování, • výkonu pěstounské péče, • pěstounské péče na přechodnou dobu, • dávek pěstounské péče. Nejprve se podíváme na změny zaznamenané v oblasti zprostředkování pěstounské péče. Prvotní změna v procesu zprostředkování nastává v odborné přípravě na přijetí dítěte do rodiny. Dle zákona je stanovena na 72 hodin, přičemž první část přípravy může probíhat společně se žadateli o pěstounskou péči. Přípravy žadatelů o PPPD by měly probíhat v malé skupince – cca 10 – 15 osob. V rozšířeném modulu se žadatelé věnují tématům sebezkušenosti, prověření interakce v zátěžových situacích a schopnost spolupráce, zaměření na oblast přechodu z péče do péče, či spolupráce s rodinou. Součástí musí být i individuální práce (MPSV, dostupné online, cit. 10. 4. 2013) Změna nastává i v tom, že žadatel o zprostředkování PPPD může rozhodnout o zamítnutí žádosti i před provedením odborného posouzení žadatele, a to v situaci, pokud krajský úřad v průběhu řízení zjistí závažné důvody, pro které nelze žadatele zařadit do evidence žadatelů. Nebo také předání větší pravomoci krajům tak, že ministerstvo práce a

- 48 -

sociálních věcí již není zprostředkovávajícím orgánem, má pouze možnost podněcovat. (Rozum a cit, dostupné online, cit. 10. 4. 2013) Zrušen je také poradní sbor hejtmana. Sociální pracovnice podává návrh přímo k příslušnému soudu na svěření dítěte do pěstounské péče na přechodnou dobu. Pořádají se také tzv. „případové konference“, ve Zlínském kraji nazvané jako „odborný panel“. Jde o setkání všech zúčastněných osob, podílejících se na řešení situace dítěte. Účastníky mohou být zástupci krajského úřadu, OSPOD dítěte a pěstounů, rodiče dítěte, pěstouni a také samo dítě, je-li jeho účast vzhledem k jeho rozumové vyspělosti možná. Během případové konference by měly být vyjasněny role a zodpovědnosti jednotlivých subjektů a vypracován individuální plán ochrany dítěte. Ten byl popsán již výše a zůstává nezměněn. Osoby v evidenci, čili pěstouni na přechodnou dobu mají nově také právo na pomoc. Celková pomoc a plán individuální péče se stanovují v dohodě o výkonu pěstounské péče. Vraťme se ale k právu na pomoc, které mohou pěstouni využít. Je to pomoc při poskytnutí trvalé nebo dočasné pomoci při zajištění osobní péče o svěřené dítě, především tehdy, je-li pěstoun uznán dočasně práce neschopným, při narození dítěte, či úmrtí osoby blízké, nebo tehdy když si potřebuje vyřídit nezbytné osobní záležitosti. Tak jako klasičtí zaměstnanci mají nárok na dovolenou, má i osoba pečující nárok na pomoc se zajištěním celodenní péče o svěřené dítě nebo děti v rozsahu alespoň 14 kalendářních dní v roce. Nezapomnělo se ani na osobnost pěstouna, má právo na zprostředkování psychologické, terapeutické, nebo jiné odborné pomoci alespoň jednou za 6 měsíců, a také právo na možnost bezplatného zvyšování si znalostí a dovedností. V oblasti výchovy a péče o dítě je toto dokonce povinností a to v rozsahu 12 hodin za jeden kalendářní rok. V případě potřeby si také mohou pěstouni zažádat o pomoc při zajišťování místa pro uskutečňování styku osob s dítětem a při zajištění asistence při tomto styku a s tím související povinnost umožnit sledovat, jak je naplňována dohoda o výkonu a spolupracovat se zaměstnancem, který je pověřený vývoj dítěte a celého případu sledovat. Podívejme se také blíže na již nastíněné dohody o výkonu pěstounské péče. Ta se sepisuje v okamžiku zařazení jedince do evidence. Jestliže k tomuto nedojde, má obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož obvodu má osoba pečující nebo soba v evidenci trvalý pobyt pravomoc upravit výkon práv a povinností svým rozhodnutím. (MPSV, 2013, s. 1 – 13) Nyní si nastíníme změny v dávkách pěstounské péče. Jako první se opět podíváme na příspěvek na úhradu potřeb dítěte. Zde se změnily částky tak, že výše příspěvku činí za kalendářní měsíc: - 49 -

 pro první dítě ve věku do 6 let

– 4 500,- Kč,

 pro první dítě ve věku 6 – 12 let

– 5 550,- Kč,

 pro první dítě ve věku 12 – 18 let

– 6 350,- Kč,

 pro první dítě ve věku 18 – 26 let

– 6 600,- Kč.

U dětí dle zákona o sociálních službách závislých na pomoci jiné fyzické osoby uvádíme částky příspěvku v následující tabulce. Dítě ve stupni

Dítě ve stupni

Dítě ve stupni

Dítě ve stupni

Dítě ve

závislosti I

závislosti II

závislosti III

závislosti IV

věku

(lehká závislost)

(středně těžká z.)

(těžká závislost)

(úplná závislost)

Kč

Kč

Kč

Kč

Do 6 let

4650,-

5550,-

5900,-

6400,-

6 – 12 let

5650,-

6800,-

7250,-

7850,-

12 – 18 let

6450,-

7800,-

8300,-

8700,-

18 – 26 let

6750,-

8100,-

8600,-

9000,-

Tabulka č. 5 : Částky příspěvku na úhradu potřeb dítěte od r. 2013

Druhou dávkou, ve které došlo ke změně, je odměna pěstouna. Náležitosti pro její přiznání zůstávají stejné. Pokud jsou oba manželé osobou pečující nebo osobou v evidenci, náleží odměna pěstouna pouze jednomu z nich. Výše odměny je stanovena za kalendářní měsíc takto: 

je-li pečováno o jedno dítě

– 8 000,- Kč



je-li pečováno o dvě děti

– 12 000,- Kč



je-li pečováno alespoň o tři děti, nebo alespoň o jedno dítě, které je osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni závislosti II a III, popř. ve stupni IV, nebo tato částka také náleží osobě v evidenci, a to i v případě, v momentálně o žádné dítě nepečuje



– 20 000,- Kč

pečuje-li pěstoun alespoň o jedno dítě, které mu bylo svěřeno na přechodnou dobu a toto dítě je osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II, III nebo IV. - 50 -

Za každé další dítě svěřené do péče se částka zvyšuje o 4 000,- Kč. Další změnou je to, že odměna pěstouna náleží osobě pečující nebo osobě v evidenci i tehdy, je-li tato osoba rodičem nebo prarodičem otce nebo matky svěřeného dítěte, ale záleží pouze na individuálním uvážení dle sociálních a majetkových poměrů osob a jejich rodiny a s přihlédnutím ke zdravotnímu stavu svěřeného dítěte.

Navíc také od nového roku je

odměna pěstouna pro účely zákonů upravující daně z příjmů, pojistné na sociální zabezpečení, úrazové pojištění a všeobecné zdravotní pojištění, posuzuje jako příjem ze závislé činnosti. Příspěvek při převzetí dítěte a příspěvek na zakoupení motorového vozidla zůstává nezměněn. Za to vznikla zcela nová dávka, a to příspěvek při ukončení pěstounské péče. Nárok na něj spadá fyzické osobě, která byla ke dni dosažení zletilosti v pěstounské péči a to ke dni, kdy této osobě zaniká nárok na příspěvek na úhradu potřeb dítěte. Výše příspěvku při ukončení pěstounské péče činí 25 000,- Kč a je to dávka jednorázová. Všechny dávky byly navíc převedeny ze zákona o 117/1995 Sb. o státní sociální podpoře do zákona č. 359/1999 Sb. o sociálně právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. (Zákon č. 359/1999 Sb., hlava II, §47e – 47n)

SHRNUTÍ: Seznámili jsme se s novou právní úpravou, která je u nás nově realizována od 1. ledna 2013. Setkáváme se s rozporuplnými názory, a tudíž bude zajímavé sledovat další vývoj. Vysvětlili jsme si princip přípravy profesionálních pěstounů i roli, kterou zaujímají, tzn., roli náhradního rodiče.Důležitý je také vhled do situace původní biologické rodiny, která, jak tvrdí stát, je pro dítě nejlepší. V poslední části se potom nacházejí novinky na poli PPPD( pěstounská péče na přechodnou dobu), jejichž některé fungování v praxi nám představí následující empirická část.

- 51 -

5 EMPIRICKÁ ČÁST Empirická část této práce bude pojednávat o náhradní rodinné péči a pěstounské péči na přechodnou dobu ze dvou pohledů. Jeden z nich bude tvořit laická veřejnost Zlínského kraje, druhý pól tvoří odborníci z praxe se svým náhledem na téma profesionální pěstounské péče. Zlínský kraj je jedním ze 14 krajů České Republiky, který se nachází na jihovýchodě našeho území. V rámci demografických údajů můžeme zmínit, že má přibližně 588 500 obyvatel a tvoří jej součást 307 měst a obcí. Krajské město je Zlín, kdy i s laskavou pomocí sociálních pracovnic krajského úřadu, mohla vzniknout tato práce.

5.1

Východiska a cíle výzkumu Východisek pro práci na toto téma bylo hned několik. Jednak to byl zájem o tuto

problematiku, jednak jistá praktická zkušenost z působení v dětském domově, ale hlavně aktuálnost tématu. Zavedení jakési „profesionální pěstounské péče“ bylo žhavou, celorepublikově diskutovanou novinkou, která na sebe poutala oba typy pozornosti. Jak pozitivní, tak negativní. V souvislosti s novelou zákona č. 359/1999 Sb. byla tato problematika také hojně medializovaná s různými názory a hodnoceními. Zde se podíváme, jak je vnímána v rámci Zlínského kraje. Hlavním cílem výzkumu je jednak zmapovat povědomí veřejnosti o náhradní rodinné péči a hlavně pěstounské péči na přechodnou dobu u občanů Zlínského kraje. Dále také porovnat názory a hodnocení odborníků působících v oblasti náhradní rodinné péče pěstounské péče na přechodnou dobu na toto téma. Jako dílčí cíl nás zajímalo zjistit, jestli faktory jako pohlaví, věk, či vlastní rodičovství nějakým způsobem ovlivňuje informovanost o této problematice občanů, žijících na území toho kraje a zjistit aktuální stav, včetně pozitiv, negativ a připomínek ke změnám, které v novém roce proběhly.

- 52 -

5.2

Průzkum o informovanosti obyvatelů Zlínského kraje o náhradní

rodinné péči Základním předpokladem pro realizaci jakéhokoli průzkumu jsou výzkumné otázky a hypotézy. Výzkumné otázky: 1. Mají občané Zlínského kraje povědomí o institutu náhradní rodinné výchovy? 2. Dokázali by respondenti uvést konkrétní formu náhradní rodinné výchovy? 3. Je respondentům známa i pěstounská péče na přechodnou dobu? 4. Zaznamenali respondenti novelizaci zákona č. 359/1999 Sb.? Na základě položek dotazníku, kterým jsme první část výzkumu realizovali, se naskytla možnost i statisticky ověřit, zda určité jevy mají mezi s sebou souvislost. Proto se budeme zabývat i následujícími hypotézami: 1. Pohlaví respondentů nemá na informovanost občanů Zlínské kraje o náhradní rodinné péči žádný zásadní vliv. 2. Skutečnost,

že

jsou

respondenti

sami

rodiči,

neovlivňuje

jejich

informovanost o náhradní rodinné péči. 3. Věk jednotlivých respondentů nemá vliv na informovanost o formě pěstounské péče na přechodnou dobu. 4. Informovanost občanů o pěstounské péči na přechodnou dobu u respondentů neovlivňuje jejich povědomí o uskutečněné novele zákona č. 359/1999 Sb. o sociálně právní ochraně dětí. Jak již bylo výše dopředu uvedeno, průzkum jsme u obyvatelů realizovali pomocí dotazníkového šetření, jehož se zúčastnilo celkem 100 respondentů různého pohlaví, věku a místa trvalého bydliště v rámci Zlínského kraje. Dotazník byl vytvořen speciálně pro účely této práce (viz příloha č. 1), a jeho vyplnění bylo samozřejmě anonymní a založené na dobrovolnosti. Položky uvedené v dotazníku byly: uzavřené, kdy respondenti odpovídali pomocí již vyznačených odpovědí polozavřené, kdy byla volba uzavřené otázky doplněna o možný, nebo žádoucí komentář, vysvětlení, či doplnění. - 53 -

otevřené, kdy odpověď byla zcela v rámci vypsání respondenta. Dotazník otázek obsahoval celkem devět a zajímal nás pouze vhled do zkoumané problematiky a základní informace o věku, bydlišti, vzdělání a možném vlastním rodičovství respondentů. Dále jsme se tázali již jen na odbornou část, tedy na informovanost o náhradní rodinné péči jako takové, o institutu pěstounské péče na přechodnou dobu a povědomí novelizace výše zmiňovaného zákona. Na vyplnění dotazníku neměli respondenti nijak omezený čas, přesto byl celý proces zvládnut poměrně rychle. Vyplnění jednoho dotazníku trvalo zhruba 2 minuty, což bylo samozřejmě také účelem, jelikož především v dnešní době vnímá řada lidí nedostatek času velmi citlivě, nehledě o tom, že pro spoustu lidí je vyplňování dotazníků prostě „otravováním“. Data jsme vyhodnocovali několika způsoby. Na určitou část získaných dat jsme použili metodu třídění prvního a druhého stupně. Pro ověřování hypotéz jsme používali samozřejmě statistické metody, konkrétně test nezávislostí Chí-kvadrát pro kontingenční tabulku. Výsledky průzkumu začneme interpretovat tím, že si analyzujeme výzkumný soubor. Průzkumu se účastnilo tedy celkem 100 respondentů různého pohlaví (viz graf č. 2) z řad občanů Zlínského kraje, kteří byli náhodně osloveni a požádáni o vyplnění dotazníku, s čímž souhlasili.

Graf č. 2 : Pohlaví respondentů průzkumu - 54 -

Jelikož se průzkumu zúčastnilo 100 respondentů je pro nás velmi jednoduché a přehledné určit procentuální hodnotu výsledků. Z grafu č. 2 je patrné, že většinu respondentů tvoří ženy, 83% a mužské zastoupení ve vyplněných dotaznících je pouze 17%ní. Toto nebyl záměr, původní plán byl, aby byli respondenti více vyvážení, leč dotazník byl založen na dobrovolnosti a počet respondentů byl také stanoven předem. Může to však souviset i s faktem, že většině oslovených mužů se do vyplnění dotazníku příliš nechtělo, zatímco ženy s tímto problém neměly. Ovšem zkoumat problematiku vyplňování dotazníků by byl námět na jinak orientovanou práci. Jednotliví respondenti byli zástupci různých věkových skupin. V dotazníku jsme je žádali o přesné vyplnění věku, avšak pro naše účely jsme je sloučili do skupin. (Viz tabulka č. 4 a graf č. 3.)

Věk respondentů 15 – 20 let

15

21 – 30 let

46

31 – 40 let

24

41 – 50 let

7

51 – 60 let

4

61 a více let

1

Tabulka č. 6: Věk jednotlivých respondentů

- 55 -

Graf č: 3: Věk jednotlivých respondentů Podíváme-li se na věkovou strukturu odpovídajících občanů je již na první pohled zřejmé, že převážná část respondentů jsou lidé mladé dospělosti a produktivního věku. Převážnou část tvoří vyloženě mladí dospělí ve věku 31 – 30 let. Nejmladšímu z respondentů bylo 17 let a naopak nejstaršímu respondentu je 63 let. Z jednotlivých let (viz příloha č. 2), jsme vypočítali pro zajímavost i průměrný věk, který je 29, 16 roku. Za důležité považujeme zmínit také to, že tři respondenti se rozhodli svůj věk neuvést. Bydliště všech respondentů je pochopitelně v působnosti Zlínského kraje. Pro přehled a informovanosti o výzkumném souboru si jej uvedeme v tabulce č. 5.

- 56 -

Bydliště jednotlivých respondentů Město/vesnice

Počet respondentů

Zlín

12

Uherské Hradiště

7

Bojkovice

7

Uherský Brod

5

Vsetín

4

Holešov

3

Luhačovice

3

Otrokovice

3

Valašské Meziříčí

3

Slavičín

3

Dolní Němcí

2

Hradčovice

2

Koryčany

2

Kroměříž

2

Kunovice

2

Ostrožská Nová Věs

2

Slušovice

2

Staré Město u Uherského Hradiště

2

Vizovice

2

Velké Karlovice

2

Záhorovice

2

Brumov – Bylnice

1

Březůvky

1

Břestek

1

Bystřička

1

Doubravy

1

Fryšták

1

Huslenky

1

Kaňovice

1

Krhov

1

Liptál

1 - 57 -

Napajedla

1

Nedakonice

1

Nedašov

1

Nivnice

1

Pašovice

1

Pitín

1

Popovice

1

Prakšice

1

Rokytnice

1

Rožnov pod Radhoštěm

1

Rusava

1

Slopné

1

Šumice

1

Uherský Brod

1

Uherský Ostroh

1

Valašská Polanka

1

Velehrad

1

Veselí nad Moravou

1

Tabulka č. 7: Bydliště jednotlivých respondentů Dalším důležitým faktorem, který je třeba si u výzkumného souboru uvést je vzdělání. Vzdělanostní strukturu je možné vidět v grafu č. 4.

- 58 -

Graf č. 4: Dosažené vzdělání jednotlivých respondentů

Nutno podotknout, jak z grafu vyplývá, našeho průzkumu se zúčastnili poměrně vzdělaní lidé. 76% respondentů má minimálně středoškolské vzdělání ukončené maturitou a téměř jedna třetina lidí (28 %) disponuje vysokoškolským vzděláním. Překvapivě se nám však v průzkumu sešli pouze 2% respondentů s vyšším odborným vzděláním. Dále jsme získaly odpovědi od 8 respondentů se základním vzděláním a 16 respondentů vyučených, avšak bez maturity. V následující tabulka a graf prezentují vzdělání účastníků průzkumu ještě z hlediska pohlaví.

- 59 -

Graf č. 5: Vzdělání jednotlivých respondentů dle pohlaví Jaké procentuální zastoupené je mužů a že jsme již z předchozích údajů věděli, stejně tak, jako nám již bylo známo souhrnné vzdělání jednotlivých respondentů. Graf č. 5 nám umožňuje udělat si vhled po sloučení obou proměnných dohromady. Z ženské části respondentů získalo více jak 38% vysokoškolské vzdělání, což není téměř žádný rozdíl k 35% vysokoškolsky vzdělaných mužů. Přesto, že z mužů nemá nikdo získané vyšší odborné vzdělání, tak celková úroveň vzhledem k průměrnému věku je na velmi vysoké úrovni. Pro rychlejší orientaci uvádíme i tabulku s jednotlivými hodnotami. Vzdělání jednotlivých respondentů muži

ženy

základní

0

8

vyučen bez maturity

5

11

gymnaziální

6

31

ŠOŠ s maturitou

1

9

Vyšší odborné

0

2

Vysokoškolské

5

22

Tabulka č. 8: Vzděláni jednotlivých respondentů dle pohlaví

- 60 -

Dále nás také zajímalo, jestli respondenti mají své vlastní děti. Informovanost o této problematice by spolu mohla úzce souviset vůbec s informovaností o systému náhradní rodinné péče i pěstounské péče na přechodnou dobu. Zjištěné výsledky prezentujeme v následujícím grafu.

Graf č. 6: Rodičovství jednotlivých respondentů Co se týče informací o tom, zda mají respondenti vlastní děti, z grafu vyplývá, že více jak polovina respondentů je v současné chvíli bezdětných, a to 62%. 35% odpovídajících respondentů již má alespoň 1 dítě (jedna z respondentek dokonce uvedla, že její dítě je osvojené) a 3 občané Zlínského kraje uvedli, že momentálně se na příchod potomka těší a očekávají jej. Spoustu lidí by mohlo jednoduše napadnout, že jestliže již mají respondenti děti, tím spíše by o systému náhradní rodinné výchovy jako takové měli vědět. Srovnání, jestli je opravdu nějaká statisticky významná souvislost mezi jevy „vlastní dítě“ a „pohlaví“, bude rozebráno v další části práce. Nyní si ale pro úplnost informací uvedeme graf, ve kterém bude ještě uvedeno rodičovství dle pohlaví.

- 61 -

Graf č. 7: Rodičovství jednotlivých respondentů dle pohlaví

Výzkumný soubor respondentů jsme si již stanovili, nyní přistoupíme k vyhodnocení získaných dat. Dostáváme se tak k samotné analýze jednotlivých, průzkumem zjištěných informací a budeme formulovat odpovědi na stanovené výzkumné otázky.

Výzkumná otázka č. 1: Mají občané Zlínského kraje povědomí o institutu náhradní rodinné výchovy? Už při vybírání tématu této práce jsme předpokládali, že institut náhradní rodinné výchovy je tak známý, že o něm budou mít povědomí všichni respondenti, nebo alespoň naprostá většina. Toto také průzkum potvrdil. Vždyť v dnešní době internetu, a velice rychle dostupných jakýchkoli informací, prostřednictvím nejrůznějších médií, není problém na něco natrefit, i když zrovna nechcete. Navíc je i velká spousta filmů, které pojednávají na téma adopce. To byl také nejčastěji uváděný termín pro osvojení. Tento termín jako takový znalo jen pár lidí.

- 62 -

Graf č. 8: Informovanost jednotlivých respondentů Zlínského kraje o náhradní rodinné péči Odpověď: Ano, naprostá většina občanů Zlínského kraje účastnící se výzkumu ví, že v České Republice funguje institut náhradní rodinné výchovy. Výzkumná otázka č. 2:

Dokázali by respondenti uvést konkrétní formu

náhradní rodinné výchovy? Jestliže jsme očekávali, že většina dotázaných bude vědět o fungování náhradní rodinné výchovy v České Republice, bylo zajímavé sledovat, jaké konkrétní jednotlivé formy znají, popřípadě si o nich myslí, že jsou tam také zařazeny. O tom, že většina respondentů bude z forem NRP znát minimálně osvojení, byť pod pojmem adopce jsme předpokládali. I když se primárně tato práce nezabývá osvojením, výsledky byly velmi zajímavé. V následující tabulce se proto podíváme na to, jak to s tím osvojením vlastně dopadlo. Osvojení x Adopce Osvojení

Adopce

Osvojení

55

13

6

Tabulka č. 9: Porovnání uváděných pojmů Adopce x Osvojení Vrátíme-li se zpátky k našemu výzkumu a odpovědi na výzkumnou otázku, pak osvojení a pěstounskou péči uvedlo, že zná většina lidí. S vědomostmi o poručnictví a - 63 -

opatrovnictví byla většina respondentů docela „na štíru“ a svěření do péče jiné fyzické osoby než rodiče znaly pouze dva ze všech respondentů. Ovšem musíme uznat, že se občané Zlínského kraje snažili při vyplnění dotazníků a uváděli i jiné formy, které si mysleli, že by do NRP mohly také patřit. Na konkrétní výsledky a čísla se podíváme v následující tabulce. Formy NRP uváděné respondenty Svěření do

Adopce

Osvojení

Pěstounská Poručnictv Opatrovnictv péče

í

í

péče

jiné

fyzické osoby než

Jiné formy (Druhy)

rodiče 55

13

64

13

12

7

14

Tabulka č. 10: Formy náhradní rodinné péče uváděné jednotlivými respondenty.

Jiné druhy NRP uvedené respondenty Dětský domov

15

Ústavní péče

7

SOS dětské vesničky

5

Klokánek

5

Náhradní péče

1

Starobní péče

1

Ústavy pro děti

1

Fond ohrožených dětí

1

Ochranná výchova

1

Děti ve vlastní péči

1

Kojenecký ústav

1

Diagnostický ústav

1

"Pasťák"

1

Pečující prarodič

1

Tabulka č. 11: Jednotlivé formulace jiných druhů uvedených respondenty jako formy NRP - 64 -

Odpověď: Ano, většina respondentů znají minimálně dva základní druhy náhradní rodinné péče, byť osvojení neoficiálním termínem. Výzkumná otázka č.3 :

Je respondentům známa i pěstounská péče na

přechodnou dobu? Právě se dostáváme k pěstounské péči na přechodnou dobu. V rámci Republiky se o této formě NRP delší dobu příliš nevědělo, mimo jiné to ukazují i statistická data uvedená v kapitole č. 3. Před realizací našeho výzkumu jsme očekávali spíše negativní výsledek, tzn., že o pěstounské péči na přechodnou dobu většina respondentů již vědět nebude. Výsledky této informovanosti uvádíme v následujícím grafu.

Graf č. 9: Informovanost jednotlivých respondentů o pěstounské péči na přechodnou dobu. Výsledek, který ukazuje, že pouze 54% o pěstounské péči na přechodnou dobu nevědělo, pro nás byl celkem nečekaný. Očekávali jsme toto číslo vyšší. Nyní si uvedeme, jaké informace uváděli jednotliví respondenti z 46% vědoucích. Bylo to například: 

soud může dítě svěřit na dobu přechodnou a to je doba, pokud nemůže rodič vykonávat svou rodičovskou roli,



jsou to aktivní pěstouni, čekají a kdykoli jim mohou děti dát, nebo také odebrat,



namísto do dětského domova bude dítě umístěno na náhradní dobu do pěstounské péče na přechodnou dobu, pokud rodiče nejsou schopni se o něj dočasně postarat, - 65 -



na dobu maximálně jednoho roku, pěstouni dostávají plat,



rodina má dítě, o které se stará jen chvíli, pak jde zpět do rodiny, nebo do dětského domova.

Jako zdroje informací uváděli většinou školu (4), z různých časopisů (3), od známých (3), z internetu9 (2) či televize (2), ale také jedna respondentka uvedla, že rodiče jejího přítele právě procházejí kurzem k přijetí dítěte do své péče, jiná zase uvedla, že o PPPD ví, ze seriálu ulice. Ať jsou zdroje informací občanů jakékoliv, většina z uvedených odpovědí byla relevantní a ukázala, že ti, co odpívali o PPPD opravdu věděli. Odpověď: U znalostí pěstounské péče na přechodnou dobu jsme se setkali s informovaností asi poloviny respondentů. Tudíž v současné chvíli nemůžeme hovořit ani o informovanosti občanů Zlínského kraje, ani o jejich dezinformovanosti.

Výzkumná otázka č. 4:

Zaznamenali respondenti novelizaci zákona č.

359/1999 Sb.? Novelizace zákona o sociálně právní ochrana dětí se těšila docela velké popularizaci z řad médií. Vyšlo o ní docela dosti článků, hlavně v souvislosti s pěstounskou péčí na přechodnou dobu. V následujícím grafu zhodnotíme dosažených výsledků.

Graf č. 10: Informovanost jednotlivých respondentů o novelizaci zákona č. 359/1999 Sb.

- 66 -

Přestože bylo toto téma poměrně diskutované, průzkum ukázal, že skoro tři čtvrtiny dotázaných je nezaregistrovali Na statistickou souvislost mezi informovaností o pěstounské péči na přechodnou dobu a informovaností o novelizace příslušného zákona se podíváme zase při přijímání nebo odmítání výzkumných hypotéz. Nyní si však uvedeme ještě zdroje informovanosti respondentů o novelizace a také konkrétní informace, které o novele zákona a jejích změnách mají. Většina dotazovaných uváděla, že se o změnách na poli náhradní rodinné výchovy dozvěděli od známých, rodiny, na internetu, či z médií. Jako konkrétními informace potom zaznamenáváme: 

zvýší se odměna pěstouna, budou se vyplácet odměny prarodičům,



dětské domovy budou nahrazeny pěstounskými,



je zaveden plat pěstouna,



pěstounská péče bude zaměstnáním,



bylo zavedeno individuální plánování do výkonu OSPOD při pěstounské péči na přechodnou dobu.

I v tomto případě, jestliže bychom měli sumarizovat, musíme uznat, že odpovědi respondentů, kteří uvedli, že o novelizaci vědí, byli správné. Škoda jen, že je celkově povědomí respondentů o dané problematice tak nízké. Odpověď na výzkumnou otázku: Jestliže bychom měli hodnotit úroveň znalostí na téma novelizace příslušného zákona, musíme konstatovat, že respondenti o tomto spíše nevědí. Průzkum ukázal 74% nevědoucích občanů Zlínského kraje.

Ověřování hypotéz Ještě než přikročíme k samotnému potvrzení, či vyvrácení výzkumných hypotéz, je nutné zmínit, že ve všech čtyřech případech jsme hypotézy ověřovali výpočtem testu nezávislosti pro kontingenční tabulku, při zvolené hladině významnosti 0,01. Výzkumná hypotéza č. 1 H0 = Pohlaví respondentů nemá na informovanost občanů Zlínské kraje o náhradní rodinné péči žádný zásadní vliv.

- 67 -

HA = Pohlaví respondentů zásadně ovlivňuje informovanost občanů Zlínského kraje o systému náhradní rodinné péče. Ví o NRP

Neví o NRP

Muži

15

2

Ženy

80

3

Tabulka č.12: Vliv pohlaví respondentů na jejich informovanost Vypočítaná hodnota

je 1,805.

Kritická hodnota pro

0,01(1)

= 6,635.

Na základě výpočtu, viz příloha č. (3) přijímáme hypotézu č. 1 – „Pohlaví respondentů nemá na informovanost občanů Zlínské kraje o náhradní rodinné péči žádný zásadní vliv“, jelikož průzkum prokázal, že pohlaví v informovanosti o této problematice nehraje žádnou roli. Výzkumná hypotéza č. 2 H0 = To, že jsou respondenti sami rodiči, neovlivňuje jejich informovanost o náhradní rodinné péči. HA = Vlastní rodičovství odpovídajících respondentů má zásadní vliv na jejich informovanost o náhradní rodinné péče.

Respondent ví o NRP Respondent má vlastní děti Respondent nemá vlastní děti

Respondent neví o NRP

36

2

58

4

Tabulka č.13: Vliv vlastního rodičovství na informovanost o NRP. Vypočítaná hodnota

je 0,058.

- 68 -

Kritická hodnota pro

0,01(1)

= 6,635.

Na základě výpočtu, viz příloha č. (4), musíme konstatovat, že výzkumnou hypotézu č. 2 – „To, že jsou respondenti sami rodiči, neovlivňuje jejich informovanost o náhradní rodinné péči“ opět přijímáme, neboť výpočet neprokázal žádnou statisticky významnou odlišnost mezi těmito dvěma jevy.

Výzkumná hypotéza č. 3 H0 = Věk jednotlivých respondentů nemá vliv na informovanost o formě pěstounské péče na přechodnou dobu. HA = Informovanost občanů zásadním způsobem ovlivňuje věk jednotlivých respondentů.

Ví

o

PPPD Neví o PPPD

0 – 20 let

21 – 30 let

31 – 40 let

41 – 50 let

51 – 60 let

61 a více

3

28

12

2

1

0

12

18

12

5

3

1

Tabulka č. 14: Vliv věku jednotlivých respondentů na informovanost o PPPD.

Vypočítaná hodnota Kritická hodnota pro

je 10,619.

0,01(1)

= 15,086.

Na základě výpočtu, viz příloha č. (5), musíme konstatovat, že jako v předchozích případech výzkumnou hypotézu č. 3 – „Věk jednotlivých respondentů nemá vliv na informovanost o formě pěstounské péče na přechodnou dobu.“ také přijímáme, neboť výpočet neprokázal žádnou statisticky významnou odlišnost mezi těmito dvěma jevy.

- 69 -

Výzkumná hypotéza č. 4 H0 = Informovanost občanů o pěstounské péči na přechodnou dobu u respondentů neovlivňuje jejich povědomí o uskutečněné novele zákona č. 359/1999 Sb. o sociálně právní ochraně dětí. HA = Míra informovanosti občanů o pěstounské péči na přechodnou dobu ovlivňuje jejich informovanost o novelizaci zákona o sociálně-právní ochraně dětí.

Ví o novele

Neví o novele

Ví o PPPD

20

27

Neví o PPPD

6

47

Tabulka č. 15: Vliv informovanosti o PPPD jednotlivých respondentů na informovanost o novelizaci zákona č. 359/1999 Sb.

Vypočítaná hodnota Kritická hodnota pro

je 12,628.

0,01(1)

= 6,635.

Na základě výpočtu, viz příloha č. (6) výzkumnou hypotézu č. 4 – „Informovanost občanů o pěstounské péči na přechodnou dobu u respondentů neovlivňuje jejich povědomí o uskutečněné novele zákona č. 359/1999 Sb. o sociálně právní ochraně dětí.“ musíme odmítnout, jelikož průzkumem byly zjištěny významné statistické souvislosti, ke kterým dochází k ovlivnění znalosti novelizace zákona o sociálně-právní ochraně dětí v důsledku znalosti institutu pěstounské péče na přechodnou dobu.

- 70 -

5.3 Kvalitativní výzkum – interview s odborníky z praxe na téma pěstounské péče na přechodnou dobu Při zpracovávání kvalitativního výzkumu empirické části jsme použili metodu rozhovoru s pomocí návodu, ke kterému jsme oslovili sociální pracovnici krajského úřadu Zlínského kraje, sociální pracovnici obecního úřadu obce s rozšířenou působností, pediatra, konkrétní pěstounku na přechodnou dobu a ředitele dětského domova, kteří byli všichni tak laskaví a věnovali tomu výzkumu svůj čas. Ještě před začátkem rozhovorů jsme se domluvili, že výsledky budou prezentovány anonymně. Rozhovor, jako metoda kvalitativního výzkumu je založen především na verbální komunikaci. Při sběru informací jsme pro naše účely použili metodu polostrukturovaného rozhovoru, který je založen na části předem připravených otázek s možností mírného odbočení o tématu a vlastního rozvinutí rozhovoru. Zvláště při rozhovoru s respondentem – pěstounem je třeba brát zřetel na to, abychom začínali od obecnějších otázek a teprve postupně se dostávali k těm konkrétním, které se hluboce dotýkají tématu, o které se zajímáme.(Hendl, 2005, s. 175) Výsledky a zjištěné skutečnosti é budeme pro přehlednost interperovat v následujících tabulce

- 71 -

Respondenti Kategorie R1

R2

R3

R4

R5

Pohlaví

žena

žena

žena

žena

žena

Odborné zaměření

sociální pracovnice obce III.

Sociální pracovnice krajského úřadu

lékařka pediatr

ředitelka dětského domova

pěstounka na přechodnou dobu

Cílová skupina ve vztahu k PPPD

nezaopatřené děti nezaopatřené potřebující děti potřebující sociálně sociálně právní právní ochranu, jejich ochranu, rodina, pěstouni jejich rodina, pěstouni

děti ve věku 3 - 18 (i více), děti ve věku jimž byla děti svěřené do 0 - 18 let nařízena PPPD ústavní výchova

Roky působení v praxi

8

7

15

Dosažené vzdělání

VŠ - Bc. Sociální pedagogika

VŠ - Bc. Sociální pedagogika

VŠ - Bc. Sociální pedagogika + VŠ - MUDr. Kvalifikační - Pediatrie studium pro ředitele škol a školských zařízení

VŠ - Mgr. Řízení sociálních a netržních služeb

Obecný názor na PPPD

spíše pozitivní

spíše pozitivní

spíše pozitivní

spíše negativní

Pozitivní

umožnění snadnější zachování vazeb s biologickou rodinou, lepší citový vývoj dítěte, než v úst. zařízení

dobrý koncept a teoretické plány, vzhledem k nízkému počtu případů ještě obezřetnost při vynášení soudů o jednoznačném pozitivu

motivovanos t pěstouna řádné péče o dítě, na rozdíl od častého zanedbávání biologické rodiny, zlepšení stravování, hygienickýc h návyků

v případech hospitalizace dítěte a podobných, např. při opravdové spolupráce rodiny

chuť a nasazení pro tuto činnost, velmi pozitivní prvotní zkušenost, vidina smyslu PPPD v citovém vývoji dítěte

Pozitivní faktory

- 72 -

9

0,5

Respondenti

Kategorie R1

R2

R3

R4

Negativní faktory

riziko citového neodpoutání se dítěte od pěstounů, popř naopak, přechody mezi různými socioekonomic kými rodinami, emocionální stav dětí v prepubertě a pubertě

malý počet žadatelů o PPPD, nebo nevhodní uchazeči, selektace dětí pěstouny, vlastní děti pěstounů

v DD se dětem dostává profesionální péče a raná péče - působení, nekojení = není dobré nepředávání střídání přirozené pečujících, imunity, málo změna připravení stravovacích pěstouni, návyků, snaha o kontakt s biologickou rodinou vytváří také

Názor na novelizace zákona č. 359/1999 Sb.

spíše negativní

neutrální

neutrální

Pozitivní faktory

snaha o sjednocení pozitivní dítěti víc jednotného výsledky přizpůsobený systému, dozatímních odborný panel zvýšení případů, živější a dávek flexibilnější rozsáhlejší pěstounům, odborné panely evidence dětí pružnější řešení situace

Negativní faktory

nutné administrativní úkony na úkor práce s dětmi, potřeba navýšení personálu, zasíťování sociálních služeb, finance

komplikace při svolávání odborného panelu, preferování rané péče, finanční stránka

riziko zvýšeného zájmu žadatelů kvůli finančnímu ohodnocení, ze zákona vypadlá povinnost hlásit úraz dítěte při ošetření

- 73 -

neutrální

R5

čekání, neustálá připravenost, nízká informovanost o současném systému (aktuální)

Pozitivní

přiznání dávek již osobám v evidenci, a zvýšení celkové časové dotace sjednocení odborné systému dávek, přípravy zvýšení podpory pěstounům

riziko zvýšeného zájmu žadatelů kvůli finančnímu ohodnocení

nízká informovanost, čekáme co bude, trochu obava o další průběh

Respondenti

Kategorie

R1 větší finanční balík pro Připomínko pokrytí vání/Navrho nákladů, vané změny dotace na personální zajištění

R2

R3 v současné lepší chvíli ne, metodika od setkání MPSV kvůli pouze s 1 spoustě bezproblém nejasností ovým případem

R4 zatím ne, snad jen kurz první pomoci do přípravy žadatelů

R5

zatím ne

Tabulka č: 16: Kategorie názorů respondentů na PPPD a novelizaci zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí.

Při rozhovorech s jednotlivými respondenty jsme se dotýkali spousty zajímavých témat a vyslechli si spoustu rozlišných názorů, přičemž bylo zajímavé sledovat, jak si informace odborníci vztahují právě ke svému oboru působení. Jako přínosný hodnotíme rozhovor s dětským lékařem. Imunologické hledisko péče kdy uvádí, že: „Jestliže pečující osoba není matka dítěte, například novorozence nemůže kojit, přičemž se nejen utváří tolik potřebný citový vztah matka – dítě, ale hlavně se dítěti prostřednictvím mateřského mléka vytváří imunita, kterou z mléka instantního dítě nezíská“. Je jasné, že toto není jistě zásadní věc, přesto je výživa mateřským mlékem nezpochybnitelně pro dítě nejlepší volbou. Jednoznačně nejpozitivnější respondent byla právě pěstounka na přechodnou dobu, která sama přiznávala, že k tomuto názoru ji ale vede pouze jedna zkušenost, která byla ryze pozitivní.

5.4 Výzkumné závěry A jaké jsou vlastně zjištěné výzkumné závěry? Současný stav pěstounské péče na přechodnou dobu ve Zlínském kraji nevnímají momentálně zainteresované osoby ani nijak výrazně pozitivně, ani výrazně negativně. Jednak, jak už i ze statistických údajů vyplynulo, případů, kdy bylo dítě svěřeno do této formy náhradní rodinné výchovy, zatím bylo poměrně málo na to, aby se z nich dalo generalizovat. Při této formě jsou jednoznačně vidět pozitiva i negativa. K pozitivním stránkám je zaznamenán příklon především tehdy, jedná-li se o velmi malé děti, pro které je důležitá pečující osoba jakožto taková. Nedochází k vytváření tak markantních citových vazeb. Stejně pozitivní názor je v tomto

- 74 -

případě u dětí postpubertálních, či adolescentních, které již jsou dobře emocionálně a rozumově vybaveny k tomu, tuto situaci zvládnout. Obavy respondenti (shodli se všichni) jednak v tom, že většina respondentů „požaduje“ svěření velmi malých dětí, většinou uváděných do 3 let věku. Otázkou se vyvstává, co bude s dětmi, jak to bude s dětmi, které již mají vytvořený citový vztah k osobě matky/otce? Jak uhlídat tu správnou hranici emocionálního navázání s pěstounem na přechodnou dobu? Na tyto otázky přinese odpověď až delší doba praktického využívání, v současné chvíli visí ve vzduchu Zlínského kraje jako strašák. Velmi negativně byla hodnocena novelizace především od pracovnice městského úřadu obce s rozšířenou působností, kterým přibylo velké množství, především administrativní práce, přičemž ale k personálnímu posílení nedošlo. Respondentka č. 1 uvádí, že: „V souvislosti se vším tím papírováním, nám zbývá opravdu velmi málo pracovního času na skutečnou práci s ohroženými dětmi. Většinou s kolegyněmi pracujeme i dobu nad rámec finančního ohodnocení, abychom splnily všechny požadavky ministerstvem práce a sociálních věcí stanovené.“ Sociální pracovnice se ve větší míře pozastavovaly nad nově uzákoněnými případovými konferencemi, ve Zlínském kraji nazvanými „odborný panel“. Obě respondentky je hodnotí jako přínosné, neboť případová konference se projednává k jednomu konkrétnímu dítěti. Na rozdíl od minulých přístupů, kdy se u poradního sboru řešily případy i více dětí. Jejich slabou stránku vidí především v problémech a potížích s jejich zajištěním tak, aby se sešli v takovém počtu a složení, aby byla situace konkrétního dítěte posunuta k cíli. Dalším výrazně zmiňovaným tématem byly finance. V pozitivním smyslu je hodnotila pěstounka na přechodnou dobu, která přiznala, že: „… je fajn, když teď už máte nějakou jistotu, že i když nemáte v péči dítě, bude co do pusy. To dříve nebylo a myslím, že vůči pěstounům i vůči vynaloženým investicím, je to krokem kupředu.“ Opačný pohled měla sociální pracovnice obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Co se týče financí, vidí jejich nedostatek nejen v jejich zajištění na posílení pracovních míst, ale také ke zkvalitňování a vytváření více různých sociálních služeb, které by mohly být zahrnuty do dohod o výkonu pěstounské péče. Její vyjádření, že. „… v současné chvíli nejsou peníze na žádné, tolik potřebné nové projekty. Pouze na udržení stávajících sociálních služeb a ty se omezují.“, mluví za vše. Faktem ovšem je, že nyní stojíme na začátku něčeho nového. A každé začátky jsou těžké, tudíž čekat jednoznačné závěry by bylo neprofesionální. Názor odborníků - 75 -

zabývajících se náhradní rodinnou péčí je spíše pozitivní, avšak negativa a hrozby, které ještě vyvstávají, by se určitě měly vyřešit, nebo alespoň projednat. Jelikož ze strany orgánů v sociálně-právní ochraně dětí činných došlo k připomínkování určitých částí a pasáží zákona, čeká se v současné chvíli i na vyjádření ministerstva práce a sociálních věcí. Přepisy jednotlivých rozhovorů jsou přiloženy v příloze č. 7.

- 76 -

ZÁVĚR V diplomové práci jsem se zaměřila na vysoce aktuální téma, která je předmětem zájmu celé řady odborníků. Hlavní i dílčí cíle byly naplněny. V teoretické části jsem se věnovala

systému náhradní rodinné péče v České Republice,

institutu profesionální

pěstounské péče. Uvedená problematika byla rozsáhle novelizována. Novela zákona č. 359/1999 Sb. byla schválena 7. 12.2 012 a účinnosti nabyla 1. 1. 2013. Jelikož tato práce byla sepsána v období měnící se legislativy, slučuje v sobě obě epochy, čili před 1. 1. 2013, i po uvedeném datu. Za klíčové považují spolu s pěstounskou péčí na přechodnou dobu i charakterizování příčin a popis etapy procesu umístění dětí do náhradní rodinné péče. Výzkum ve Zlínském kraji poukázal, jak na samotnou situaci v oblasti informovanosti laické veřejnosti, tak i zhodnocení pozitivních a negativních stránek pěstounské péče na přechodnou dobu v souladu s novelou

zákona o sociálně právní

ochraně dětí, včetně navržených připomínek, které se týkají především finančního a dokonalejšího metodického zajištění celé oblasti. Je jasné, že jestliže se zavádí nový systém, nová změna, nemůže zákonitě nic fungovat hned a na 100%. Proto nebyla většina respondentů z odborné části příliš kritická a uznávala, že je potřeba počkat, jaké formy, postupy se osvědčí pro budoucnost. Jako každá věc, i přijatá novela zákona o sociálně právní ochraně má svá pozitiva i negativa. Pokusili jsme se na ně poukázat s tím, že cílem je dítěti pomoci v jeho nejlepším zájmu, aby bylo zajištěno jeho blaho. Dítě je vzácnou bytostí, která přichází na svět s důvěrou v nás, že ji ochráníme a provedeme obdobím, kdy se utváří jeho osobnost prostřednictvím vnějších i vnitřních faktorů. Společnost by měla být „majákem,“ který vždy ukáže správný směr.

- 77 -

SEZNAM ZKRATEK NRP

Náhradní rodinná péče

MPSV

Ministerstvo práce a sociálních věcí

OSPOD

Oddělení sociálně právní ochrany dětí

PP

Pěstounská péče

PPPD

Pěstounská péče na přechodnou dobu

- 78 -

SEZNAM TABULEK V PRÁCI UVEDENÝCH Tabulka č. 1: Důvody ukončení ústavní péče ve Slovenské republice za rok 2010 Tabulka č. 2: Statistické údaje ke zprostředkování náhradní rodinné péče ve Zlínském kraji v letech 2006 – 2012 Tabulka č. 3: Statistické údaje – žádosti o zprostředkování pěstounské péče na přechodnou dobu ve Zlínském kraji. Tabulka č. 4: Výše příspěvku na úhradu potřeb dítěte Tabulka č. 5: Částky příspěvku na úhradu potřeb dítěte od r. 2013 Tabulka č. 6: Věk jednotlivých respondentů Tabulka č. 7: Bydliště jednotlivých respondentů Tabulka č. 8: Vzděláni jednotlivých respondentů dle pohlaví Tabulka č. 9: Porovnání uváděných pojmů Adopce X Osvojení Tabulka č. 10: Formy náhradní rodinné péče uváděné jednotlivými respondenty Tabulka č. 11: Jednotlivé formulace jiných druhů uvedených respondenty jako formy NRP Tabulka č. 12: Vliv pohlaví respondentů na jejich informovanost Tabulka č. 13: Vliv vlastního rodičovství na informovanost o NRP. Tabulka č. 14: Vliv věku jednotlivých respondentů na informovanost o PPPD. Tabulka č. 15: Vliv informovanosti o PPPD jednotlivých respondentů na informovanost novelizaci zákona č. 359/1999 Sb. Tabulka č. 16: Tabulka kategorií názorů na PPPD a novelizaci zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí

- 79 -

SEZNAM GRAFŮ V PRÁCI UVEDENÝCH Graf č: 1. Důvody umístění dětí do náhradní péče r. 2010 – 2011. Graf č. 2: Pohlaví respondentů průzkumu. Graf č. 3: Věk jednotlivých respondentů. Graf č. 4: Dosažené vzdělání jednotlivých respondentů. Graf č. 5: Vzdělání jednotlivých respondentů dle pohlaví. Graf č. 6: Rodičovství jednotlivých respondentů. Graf č. 7: Rodičovství jednotlivých respondentů dle pohlaví. Graf č. 8: Informovanost jednotlivých respondentů Zlínského kraje o náhradní rodinné péči. Graf č. 9: Informovanost jednotlivých respondentů o pěstounské péči na přechodnou dobu.

- 80 -

SEZNAM ODBORNÝCH ZDROJŮ BUBLEOVÁ, Věduna et al. Mezinárodní srovnání přístupů a forem realizace pěstounské péče se zřetelem k využití profesionálních pěstounů při řešení situace ohroženého dítěte a reintegrace rodiny. Vyd. 1. Praha: Středisko náhradní rodinné péče, 2002. COLOROSOVÁ, Barbara. Krizové situace v rodině. Praha: Euromedia Group, 2008, 240 s., ISBN 978-80-249-1027-7. GABRIEL, Zbyněk a Tomáš NOVÁK. Psychologické poradenství v náhradní rodinné péči. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2008. ISBN 978-80-247-1788-3. HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-736-7040-2. HORÁLKOVÁ, Dita. Pěstounská péče ve srovnání se zahraniční právní úpravou. Olomouc, 2012. diplomová práce (Mgr.). UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI. Právnická fakulta CHRÁSKA, Miroslav. Metody pedagogického výzkumu. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2007. ISBN 978-80-247-1369-4. KONÍŘ, Robert. Biologická a náhradní rodina očima pěstounů. In: Sborník příspěvků konference. Dítě v systému náhradní péče. Brno: 2009, 67 s. KUBÍČKOVÁ, Hana. Dítě – rodina – instituce aneb jak neztratit budoucnost. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 117 s., ISBN 798-80-7464-017-9. MATĚJČEK, Zdeněk a Zdeněk DYTRYCH. Nevlastní rodiče a nevlastní děti. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-897-0.

- 81 -

MATĚJČEK, Zdeněk, a kol. Osvojení a pěstounská péče. Praha: Portál, 2002, 152 s., ISBN 80-7178-637-3. NERADOVÁ, Ivana. Aktuální otázky pěstounské péče ve srovnání s právní úpravou ve Velké Británii.Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Vedoucí práce Milana Hrušáková. Dostupné z: . NOVOTNÁ, Věra, Fejt, Vladimír. Sociálně-právní ochrana dětí. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského, 2009, 256 s., ISBN 978-80-86726-77-8. PERHÁČOVÁ, Lucia. Proces prípravy profesionálnych náhradných rodičov z aspektu sociálnej práce. In: 5. Študentská vědecká konferencia. Zborník prispevkov. Prešovská univerzita v Prešově: 2010, 1209 s. ISBN 978-80-555-0169-7 ŠKOVIERA, Albín. Dilemata náhradní výchovy. Vyd. 1. Praha: Portál, 2007. ISBN 97880-7367-318-5. ŠKOVIERA, Albín. Lesk a bieda náhradnej rodinej starostlivosti. In: Problémy súčasnej rodiny a náhradná rodinná starostlivosť. II Banská Bystrica: PdF UMB, 2010. ÚZ. Rodinné právo, sociálně-právní ochrana dětí, mezinárodně-právní ochrana dětí, registrované partnerství. Sagit :2013, ISBN 978-80-7208-962-8. VOCILKA, M. Dětské domovy v České republice. 1. vyd. Praha: AULA, 1999. 268 s. ISBN 80-902667-6-2. VÝBOCHOVÁ, Katarína. Práca s biologickou rodinou, in Aktuální otázky péče o děti separované od rodičů. TRIADA – Poradenské centrum, o. s.: 2012, ISBN 978-80-2603578-7. ZEZULOVÁ, Dagmar. Pěstounská péče a adopce. Praha, Portál: 2012, 197 s., ISBN 97820-262-0065-9.

- 82 -

ZEZULOVÁ, Dagmar. Domov je místo odkud Tě nevyhodí… Ani když vyrosteš. Praha: Smart Press, 2012, 160 s., ISBN 978-80-87049-50-1.

ZÁKONY: ČESKO. Zákon č. 108: o sociálních službách. In: Sbírka zákonů Českérepubliky. 2006, č. 108, částka 61. Dostupné z:http://www.mpsv.cz/files/clanky/7372/108_2006_Sb.pdf. ČESKO. Zákon č. 94: o rodině. In: Sbírka zákonů české republiky. 1963, č. 94. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/7262/Zakon_o_rodine.pdf. ČESKO. Zákon č. 359: o sociálně právní ochraně dětí. In: Sbírka zákonů České Republiky. 1999. č. 359. Dostupné z http://www.mpsv.cz/files/clanky/7263/Zakon_o_socialne pravni_ochrane_deti.pdf. ČESKO. Zákon č. 117: o státní sociální podpoře. In Sbírka zákonů České Republiky. 1995. č. 117. Dostupné z: http://www.zakonycr.cz/seznamy/117-1995-sb-zakon-o-statni-socialnipodpore.html. ČESKO. Zákon č. 109: o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a preventivně výchovné péči ve školských zařízeních. In: Sbírka zákonů České Republiky. 2002. č. 109. Dostupné z: http://aplikace.msmt.cz/PDF/sb048-02.pdf. ČESKO. Zákon č. 110: o životním a existenčním minimu. In: Sbírka zákonů České Republiky. 2006. č. 110. Dostupný z: http://business.center.cz/business/pravo/zakony/zivotni-existencni-minimum/zneni.aspx.

ČESKO. Zákon č. 111: o pomoci v hmotné nouzi, 2006. In: Sbírka zákonů České Republiky. č.111. Dostupný z http://www.mpsv.cz/files/clanky/11911/zakon_366_2011.pdf SLOVENSKO. Zákon č. 36/2005 Z.z., o rodine a o zmene a doplnení niektorých zákonov. SLOVENSKO. Zákon č. 279/1993 Z.z. o školských zariadeniach. Z SLOVENSKO. ákon č. 305/2005 Z.z. o sociálno právnej ochrane a sociálnej kuratele.

- 83 -

ČESKO. Vyhláška č. 473/2012 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o sociálněprávní ochraně dětí.

INTERNETOVÉ ZDROJE Ministerstvo práce a sociálních věci. [online] [cit. 16.4.2013] Dostupné z: www.mpsv.cz Informační portál Zlínského kraje. [online] [cit. 16.4.2013] Dostupné z: www.kr-zlinsky.cz Ústredie práce, sociálných vecí a rodiny. [online] [cit.16.4.2013] Dostupné z www.upsvar.sk DOMINO. [online] [cit. 16.4.2013] Dostupné z: http://www.domino-zlin.cz/ ADOPCE.COM. Projekt náhradní rodinné péče. [online] [cit. 16.4.2013] Dostupné z:www.adopce.com NATAMA. Institut náhradní rodinné péče. [online] [cit. 16.4.2013] Dostupné z: www.natama.cz Fond ohrožených dětí. [online] [cit. 16.4.2013] Dostupné z: www.fod.cz Rozum a cit. [online] [cit. 16.4.2013] Dostupné z: www.rozumacit.cz Pod křídly. Občanské sdružení. [online] [cit. 16.4.2013] Dostupné z:www.podkridly.cz

- 84 -

SEZNAM PŘÍLOH

Příloha č. 1:

Dotazník informovanosti občanů Zlínského kraje o náhradní rodinné péči

Příloha č. 2:

Výpočet průměrného věku respondentů

Příloha č. 3:

Výpočet výzkumné hypotézy č. 1

Příloha č. 4:

Výpočet výzkumné hypotézy č. 2

Příloha č. 5:

Výpočet výzkumné hypotézy č. 3

Příloha č. 6:

Výpočet výzkumné hypotézy č. 4

Příloha č. 7:

Výpočet výzkumné hypotézy č. 5

Příloha č. 1:

Dotazník informovanosti občanů Zlínského kraje o náhradní rodinné péči

DOTAZNÍK K DIPLOMOVÉ PRÁCI

INFORMOVANOST OBČANŮ ZLÍNSKÉHO KRAJE O NÁHRADNÍ RODINNÉ PÉČI Dobrý den, Jmenuji se Iva Minarčíková a v současné chvíli dokončuji studia oboru Pedagogika – Sociální práce na Olomoucké univerzitě Palackého. K ukončení magisterského oboru zpracovávám diplomovou práci zabývající se tématem náhradní rodinné péče ve Zlínském kraji a tímto bych Vás chtěla požádat o 2 minuty Vašeho času pro vyplnění mého dotazníku. Vím, že čas má v dnešní době cenu zlata, a proto jsem dotazník sestavila pokud možno co nejjednodušeji. Jeho zpracovávání bude samozřejmě zcela anonymní a bude sloužit pouze pro účely mojí práce. Pokud by Vás toto téma zaujalo a chtěli jste se dozvědět výsledky mého výzkumu, klidně mi zanechejte emailovou adresu. Ráda Vám na oplátku svoje závěry zašlu. Děkuji – za Váš čas, trpělivost a ochotu. Bc. Iva Minarčíková 1. Pohlaví: (Prosím zakroužkujte správnou odpověď))  muž

žena

2. Nejvyšší dosažené vzdělání: (Prosím zakroužkujte správnou odpověď)) základní

vyučen/a bez maturity

SOŠ

s maturitou gymnaziální

vysokoškolské

3. Bydliště a věk: (Prosím vepište město, popř. vesnici a věk) ……………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………

4. Máte děti? (Prosím zakroužkujte správnou odpověď) ano

ne

5. Slyšel/a jste někdy o náhradní rodinné péči/ výchově? (Prosím zakroužkujte) ano

ne

6. Uměl/a byste vyjmenovat druhy náhradní péče? Pokud ano, uveďte prosím jaké: ano

ne

……………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………….. 7. Slyšel/a jste někdy o tom, že v České Republice existuje i pěstounská péče na přechodnou dobu? Jestliže ano, uveďte prosím odkud a co. ano

ne

slyšel/a jsem: ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………….......... o této formě vím: …………………………………………………………………………………………..…… …………………………………………………………………………………………........ 8. Celou problematikou náhradní rodinné péče se zabývá zákon o sociálně-právní ochraně dětí, zaznamenal/a jste nějaké informace o jeho novelizaci? Pokud ano, uveďte prosím jaké. ano

ne

slyšel/a jsem: ……………………………………………………………………………………………….. .………………………………………………………………………………………………. A je to  Ještě jednou Vám mnohokrát děkuji a přeji hezký den. Místo pro možnost uvedení emailové adresy: ……………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………

Příloha č. 2:

Výpočet průměrného věku respondentů

Věk uváděný jednotlivými respondenty: 34,45,18,40,36,39,34,18,21,23,26,19,18,39,20+17,41,19,23,25,24,23,25,24,23,25,24,25,49, 37,47,31,27,26,53,28,24,26,30,24,18,32,42,40,33,24,31,53,29,26,32,44,64,37,41,35,25,22, 56,20,34,25,39,36,23,39,36,19,28,21,22,17,18,25,22,26,33,23,22,35,27,24,32,23,18,21,27, 21,24,21,38,24,19,24,21,19,23,24,23, Ze 100 respondentů 3 respondenti neuvedli. Součet všech let činí: 2829. Průměrný věk = 4890/97 = 29,16. Průměrný vypočítaný věk vychází na 1 respondenta 29,16 roku.

Příloha č: 3.

Výpočet výzkumné hypotézy č. 1

Vliv pohlaví na informovanost. Ví o NRP

Neví o NRP

Muži

15 (16,15)

2 (0,85)

Σ 17

ženy

80 (81,34)

3 (4,15)

Σ 83

Σ 95

Σ5

100

H0 = Pohlaví respondentů nemá na informovanost občanů Zlínské kraje o náhradní rodinné péči žádný zásadní vliv. HA = Pohlaví respondentů zásadně ovlivňuje informovanost občanů Zlínského kraje o systému náhradní rodinné péče.

= 0,082

= 0,001

= 1,559

= 0,319

= P1 + P2 + P3 + P4 = 0,082 + 0,001 + 1,559 + 0,319 = 1,961 Kritická hodnota pro

0,01(1)

Jestliže je kritická hodnota

= 6,635.

0,01(1)

= 6,635větší než námi vypočítané

pak přijímáme nulovou hypotézu H0 a HA musíme odmítnout.

,

Příloha č: 4.

Výpočet výzkumné hypotézy č. 2

Vliv rodičovství na informovanost o NRP

Respondent má vlastní děti Respondent nemá vlastní děti

Ví o NRP

Neví o NRP

36 (35,72)

2 (2,28)

58 (58,28)

4 (3,72)

Σ 94

Σ6

Σ 38 Σ 62

100

H0 = To, že jsou respondenti sami rodiči, neovlivňuje jejich informovanost o náhradní rodinné péči. HA = Vlastní rodičovství odpovídajících respondentů má zásadní vliv na jejich informovanost o náhradní rodinné péče.

P1 = 0,002 P2 = 0,001 P3 = 0,034 P4 = 0,021

= P1 + P2 + P3 + P4 Kritická hodnota pro

= 0,058

0,01(1)

= 6,635.

I v tomto případě je vypočítaná hodnota proto odmítáme HA a přijímáme H0.

menší než kritická hodnota

0,01 a

Příloha č: 5.

Výpočet výzkumné hypotézy č. 3

Vliv věku na znalost problematiky PPPD

Ví o PPPD Neví o PPPD

0 – 20 let

21 – 30 let

31 – 40 let

41 – 50 let

51 – 60 let

61 a více

3

28

12

2

1

0

12

18

12

5

3

1

H0 = Věk jednotlivých respondentů nemá vliv na informovanost o formě pěstounské péče na přechodnou dobu. HA = Informovanost občanů zásadním způsobem ovlivňuje věk jednotlivých respondentů.

P1 = 2,376 P2 = 2,141

= 10,619

P3 = 1,757 P4 = 1,584

Kritická hodnota pro

0,01(1)

= 15,086.

P5 = 0,034 P6 = 0,030

<

0,01(1

P7 = 0,525 P8 = 0,473 P9 = 0,426 P10= 0,386 P11 = 0,470 P12 = 0,417 Na základě výpočtů přijímáme H0 a tím pádem odmítáme HA.

Příloha č: 6.

Výpočet výzkumné hypotézy č. 4

Vliv znalosti informací o PPPD na znalost informací o novele zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Ví o novele

Neví o novele

Ví o PPPD

20

27

Neví o PPPD

6

47

H0 = Informovanost občanů o pěstounské péči na přechodnou dobu u respondentů neovlivňuje jejich povědomí o uskutečněné novele zákona č. 359/1999 Sb. o sociálně právní ochraně dětí. HA = Míra informovanosti občanů o pěstounské péči na přechodnou dobu ovlivňuje jejich informovanost o novelizaci zákona o sociálně-právní ochraně dětí.

P1 = 4,953 P2 = 1,740 P3 = 4,392 P4 = 1,543

= P1 + P2 + P3 + P4 Kritická hodnota pro Jelikož je vypočítaná hodnota přijímáme HA.

= 12,628.

0,01(1)

= 6,635.

větší než hodnota kritická, musíme H0 odmítnout a

Příloha č: 7.

Přepisy rozhovorů s respondenty

Respondent č. 1 Otázka č. 1: Můžete nám prosím uvést Vaši profesi, popřípadě čím se zabýváte, jaké k tomu potřebujete vzdělání a jak dlouho tuto činnost vykonáváte? „Tedy, pracuji jako sociální pracovnice OSPOD obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Pracuji tady už osm let a i při zaměstnání jsem si doplňovala vzdělání studiem bakalářského oboru Sociální Pedagogika na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Absolvovala jsem vloni.“ Otázka č. 2: Na koho se při své práci zaměřujete? Jaká je Vaše cílová skupina? „Primárně se na našem pracovišti zaměřujeme na děti, vyplývající ze zákona č. 359/1999 Sb. Jsou to tedy děti, jejichž rodiče zemřeli, které jsou ohroženy záškoláctví, či jinými sociálně patologickými jevy, vedou nemravný nebo zahálčivý život, atd. Ono sociálně právní ochrana se vztahuje vždy k dítěti. V rámci péče o dítě spolupracujeme i s rodiči samozřejmě, ale primární cíl je to dítě. Pak také na oddělení náhradní rodinné péče se dostáváme do styku se žadateli o některou z forem náhradní výchovy“ Otázka č. 3: Jaký je Váš názor institut pěstounské péče na přechodnou, v čem vidíte její pozitiva a negativa, popřípadě uvedla byste nám nějaký případ z vlastní praxe? „Ono říct jednoznačně, jestli je tato forma dobrá nebo špatná nejde. Je důležité vždy posuzovat konkrétní případ a nesnažit se globalizovat. Velký význam určitě má opravdu při zachovávání biologických vazeb, jestliže rodiče dítěte mají zájem o komunikaci a spolupráci, nebo popřípadě, jestliže nějak vážněji onemocní a najednou by se o ty děti neměl kdo postarat. Dítě vidí, že život může fungovat i jinak, učí se být samostatné, pokud je věku, kdy je schopné, jinak se učí všem ostatním věcem. Ovšem to srovnávání může mít také své negativní důsledky. Především tehdy, jestliže se nenavrací do své biologické rodiny – ale i zde by to mohlo být a přechází od bohatější rodiny ke slabší. Jestliže to nejsou úplně malé děti, musíme počítat s tím, že jsou materialisti a tady tuto změnu určitě

vnímají. Sporná otázka je ta, jak budou děti opravdu zvládat přechody v souvislosti se svým citovým vývojem. Jelikož jsme měli zatím jen pár případů, nemůžeme soudit uplně z praxe. Z praxe se mi vybavuje jeden případ, jmenovat nesmím, to jistě víte, kdy jsme měli v přechodné pěstounské péči dítě, novorozence, kdy se vrátilo do své biologické rodiny v docela krátké době. Na druhou stranu když se ptáte na i na ty negativa, možná malinko cítím od pěstounů potřebu vybírat si dítě. Což je pro v pozici, kdy už je většinou trochu znám dost rozporuplný pocit. Na jednu stranu si v podstatě nemají co vybírat, na stranu druhou svěřit někomu dítě, na které není materiálně ani jinak připraven jistě také není dobré.“ Otázka č. 4: Mám obdobnou otázku jako předchozí, akorát ji vztáhnu k právě proběhlé novele zákona o sociálně právní ochraně dětí. Co si myslíte, že jeho hlavní pozitivum a negativum? „ K novele zákona mám v současné době tedy spíše negativní přístup. Byť v některých bodech nelze neprokázat dobrý úmysl, je nedotažená do konce. za prvé od nového roku máme povinnost vyhodnocovat situaci dítěte a rodiny, ovšem je-li v rodině víc dětí, jakože většinou bývá, tak se musí toto vyhodnocování provést pro každé dítě zvlášť, stejně tak se stanovuje individuální plán podpory a péče. Úplně to sice nesouvisí s pěstounskou péčí na přechodnou dobu, ale na tohle jsem si vzpomněla hned. Druhým velkým balíkem plným problémů je financování. Peníze prostě nejsou, nejsou na posílení pracovních ani, na rozvoj sociálních služeb, což už se dá samozřejmě vztáhnout i k té pěstounské péči na přechodnou dobu. Jako celkem přínosnou shledávám novou dávku, která hodně ulehčí pěstounům – příspěvek při ukončení pěstounské péče.“) Otázka č. 5: Určitou dobu před a po schválení nového zákona, nebo jeho novelizace je možné tyto změny připomínkovat. Děláte to v rámci svého pracoviště? Co Vy sama byste změnila? „Ano, připomínkování samozřejmě provádíme, jestliže přijdeme na něco, co podle nás není správné. Většinou po konzultaci s kolegyněmi z krajského úřadu. A připomínkování. Připomínka jako taková přímo pro MPSV to není, jelikož návrh již zamítnut, ale tato oblast na to, jak velkou má projít změnou, je značně finančně poddimenzovaná“

Respondent č. 2

Otázka č. 1: Můžete nám prosím uvést Vaši profesi, popřípadě čím se zabýváte, jaké k tomu potřebujete vzdělání a jak dlouho tuto činnost vykonáváte? „Pracuji jako sociální pracovnice krajského úřadu Zlínského kraje v rámci odboru sociálních věcí a pak oddělení sociálně-právní ochrany dětí. Práci v oboru vykonávám již 7 let a stále si na ní dokáži najít ta pozitiva. Mám vystudovaný bakalářský stupeň vysokoškolského studia v příslušném oboru. Titul jsem si dodělávala již dálkově při zaměstnání a musím podotknout, že toho bylo opravdu hodně.“ Otázka č. 2: Na koho se při své práci zaměřujete? Jaká je Vaše cílová skupina? „Na krajském úřadě pracujeme s dětmi, na které se vztahuje sociální právní ochrana dětí primárně z našeho kraje v rámci registru dětí vhodných do osvojení, či pěstounské péče. Popřípadě můžeme pracovat také s dětmi z jiných krajů, jestliže se jim nepodařilo dítě umístit do náhradní rodiny do uplynutí stanovené doby. Dále pracujeme také s žadateli o náhradní výchovu, jejichž spisová dokumentace dochází z obcí trojek.“ Otázka č. 3: Jaký je Váš názor institut pěstounské péče na přechodnou, v čem vidíte její pozitiva a negativa, popřípadě uvedla byste nám nějaký případ z vlastní praxe? „Tady na krajském úřadě se na PPPD díváme pozitivně. Těch pěstounů sice není momentálně tolik, kolik bychom potřebovali, ale zájem o tuto formu po novém roce vzrostl. Nicméně stále máme žadatele, kteří uvádějí, že preferují pouze formu rané péče. Jen jedna pěstounka uvedla, že jí nevadí vzít si i předškolní dítě. V tomto nedostatku pěstounů vnímám dost handicap“ Otázka č. 4: Mám obdobnou otázku jako předchozí, akorát ji vztáhnu k právě proběhlé novele zákona o sociálně právní ochraně dětí. Co si myslíte, že jeho hlavní pozitivum a negativum? „Tak novela přinesla spoustu změn. Některé pozitivní, některé trochu negativní. Každopádně z procesu zprostředkování vystoupilo MPSV, čímž by se měla posílit působnost a pravomoci kraje. Jestliže se u žadatelů objeví nějaké závažné skutečnosti, máme od nového roku oprávnění, ze závažných důvodů zrušit proces zprostředkovávání

pěstounské péči či osvojení ještě před tím, než je třeba i zařazena příprava. Novelizace také posunula hranici nutného absolvování kurzu. My máme smlouvu se STROPEM, který pro nás všechno zařizuje. Novela také ukládá povinnost pěstounů mít sepsanou dohodu o výkonu pěstounské péče. Ač v zákoně jako poskytovatelé uvedeni jsme, snažíme se většinou žadatele odkazovat na oprávněné osoby z řad neziskovek, které se jim mohou lépe věnovat a více s nimi i sociálně pracovat. Na druhou stranu zakládá novela povinnost pořádat případové konference, vyskytne-li se ve spisu dítěte nějaký problém, je-li jej potřeba oživit nebo co. Nevím, jestli víte, co případová konference obnáší, ale vzhledem k tomu, že ještě není ani jednoznačná metodika, nazvali jsem toto „Odborný panel“. Má nespornou výhodu v tom, že se projednává pouze případ jednoho konkrétního dítěte, je tedy i více času. Čas, když už se případové konference účastníme je fajn, horší je to se svoláváním této konference, protože se všem nemusíte trefit do volného dne atp. V tomhle vidím celkem velké úskalí. Ale věřím tomu, že si všichni zvykneme.“ Otázka č. 5: Určitou dobu před a po schválení nového zákona, nebo jeho novelizace je možné tyto změny připomínkovat. Děláte to v rámci svého pracoviště? Co Vy sama byste změnila? „Určitě tam něco bude i bylo, ale nechci být pesimista, myslím, že všechno chce jen svůj čas“

Respondent č. 3

Otázka č. 1: Můžete nám prosím uvést Vaši profesi, popřípadě čím se zabýváte, jaké k tomu potřebujete vzdělání a jak dlouho tuto činnost vykonáváte? „Jako dětská obvodní lékařka pracuji a provozuji praxi již patnáct let. Vystudovanou mám klasicky medicínu“ Otázka č. 2: Na koho se při své práci zaměřujete? Jaká je Vaše cílová skupina? „Cílovou skupinou jsou pro mne všechny děti od narození do 18 let, které jsou mými pacienty nebo které potřebují ošetření“ Otázka č. 3: Jaký je Váš názor institut pěstounské péče na přechodnou, v čem vidíte její pozitiva a negativa, popřípadě uvedla byste nám nějaký případ z vlastní praxe? „Názor na pěstounskou péči na přechodnou dobu. Nejsem sociální pracovník, proto v tomto oboru nejsem úplně školená, přesto, když jste se ozvala s prosbou o rozhovor, zapátrala jsem po podrobnostech. Jako pozitivní na této formě náhradní rodinné výchovy vidím především jistou motivovanost jednotlivých pěstounů k péči o dítě, dodržují všechny předepsané termíny, dbají zdravé hygieny a všech potřebných věcí, které u biologických rodičů z všemožných příčin selhávají. Jako negativum vidím především v novorozeneckém období dítě absenci kojení a tím pádem tvorbu imunity dítěte skrze mateřské mléko. Ale není to takový problém, aby se to nedalo zvládnout, jelikož i děti žijící s biologickými matkami přijímají často umělou výživu“ Otázka č. 4: Mám obdobnou otázku jako předchozí, akorát ji vztáhnu k právě proběhlé novele zákona o sociálně právní ochraně dětí. Co si myslíte, že jeho hlavní pozitivum a negativum? „ Co se týče novely tohoto zákona v rámci pediatrie, se vztahuje k tomu, že jestliže přijmeme k ošetření dítě, u kterého nalezneme úraz, klidně i staršího data. Nemusíme o tomto již sepisovat zprávu. Nejsem si úplně jistá, jestli je toto dobře, ale stát se tímto nejspíš snaží chránit rodičovská práva biologických rodičů. Přesto já osobně zastávám názor, že je lepší celou věc raději zbytečně prošetřit, nežli potom nalézt mrtvé, popřípadě

zmrzačené dítě. Otázkou také je, jestli po uzákonění přijímání dávky i bez aktuální péče o dítě nebude tato forma spíše zajímavým businessem“ Otázka č. 5: Určitou dobu před a po schválení nového zákona, nebo jeho novelizace je možné tyto změny připomínkovat. Děláte to v rámci svého pracoviště? Co Vy sama byste změnila? „Jelikož jsem osobně řešila pouze 1 a to bezproblémový případ a vlastní práce mám stále dosti, moc jsem nad tématem připomínkování nepřemýšlela. Dala jste mi zajímavé téma. Jen snad ještě chvíli počkám, jak vůbec budou probíhat další případ.“

Respondent č. 4

Otázka č. 1: Můžete nám prosím uvést Vaši profesi, popřípadě čím se zabýváte, jaké k tomu potřebujete vzdělání a jak dlouho tuto činnost vykonáváte? „Mým povoláním je být ředitelkou dětského domova, ale kromě ředitelování se věnuji i přímo výchovně dětem. Svojí profesi se věnuji již devátým rokem, jako ředitelka třetím. Mám bakalářský titul z oboru Speciální pedagogika, který jsem samozřejmě doplnila o kvalifikační studium pro ředitele škol a školských zařízení. Mimo to se samozřejmě snažím vzdělávat i samostudiem a různými školeními.“ Otázka č. 2: Na koho se při své práci zaměřujete? Jaká je Vaše cílová skupina? „Cílovou skupinou našeho dětského domova jsou děti, jimž byla nařízená ústavní výchova, popř. i děti, které jsou u nás umístěny na žádost rodičů. Většinou máme děti od 4 let do 18, nebo do ukončení školní docházky. V poslední době se nám děti snaží vzdělávat, tak máme radost a snažíme se je maximálně podporovat.“ Otázka č. 3: Jaký je Váš názor institut pěstounské péče na přechodnou, v čem vidíte její pozitiva a negativa, popřípadě uvedla byste nám nějaký případ z vlastní praxe? „Téma pěstounské péče je otevřeno a projednáváno již nějakou dobu. Nejprve byl boom rušení dětských domovů a kojeneckých ústavů, poté se informace začaly šířit více. Osobně vidím její pozitiva tehdy, jestliže rodiče opravu leží v nemocnici a o péči o děti se nemá kdo jiný postarat. Nebo tehdy, jestliže rodiče opravdu spolupracují a jeví zájem. Jinak si myslím, že i v ústavních zařízeních s dětmi pracují profesionálové, kteří se jim maximálně věnují a není to o tom, že by děti neměly ani citovou vazbu ani kořeny. Máme spoustu dětí – sourozeneckých skupin, které asi budou do pěstounské péče asi velmi obtížně umístitelní, navíc, jsou-li staršího věku. Otázka č. 4: Mám obdobnou otázku jako předchozí, akorát ji vztáhnu k právě proběhlé novele zákona o sociálně právní ochraně dětí. Co si myslíte, že jeho hlavní pozitivum a negativum?

„ Novela zákona č. 359/1999 neupravuje samozřejmě pouze pěstounskou péči, ale objevují se tam změny i v oblasti, které se dotýkají nás. Na PPPD se mi líbí zvýšení časové dotace povinné přípravy, která je velmi důležitá, naopak velké riziko vidím v tom, že lidé budou chtít být pěstouny pro peníze.“ Otázka č. 5: Určitou dobu před a po schválení nového zákona, nebo jeho novelizace je možné tyto změny připomínkovat. Děláte to v rámci svého pracoviště? Co Vy sama byste změnila? „Jediná připomínka, která vím, že mi už určitě probleskla myslí se týká zvýšení odborné přípravy. Doplnila bych třeba kurz první pomoci.“

Respondent č. 5 Otázka č. 1: Můžete nám prosím uvést Vaši profesi, popřípadě čím se zabýváte, jaké k tomu potřebujete vzdělání a jak dlouho tuto činnost vykonáváte? „Jsem pěstounkou na přechodnou dobu, tedy vlastně podle nového zákona již osobou v evidenci. Vystudovala jsem Ve Zlíně magisterský obor řízení sociálních a netržních služeb, mám bakalářský titul ze sociální pedagogiky a magisterský stupeň mám spojený s propagací neziskovek a, marketingem. Je to takový báječný hybrid – kombinace fakulty multimediálních komunikací, fakulty ekonomiky a fakulty humanitních věd.“ Otázka č. 2: Na koho se při své práci zaměřujete? Jaká je Vaše cílová skupina? „Zvolila jsem si péči o novorozence a kojence do 1 roku věku Já jsem sama, v současné chvíli nemám žádného dlouhodobějšího partnera. A myslím si, že ty děti, které už jsou v rodině, ačkoli je lepší nějaká rodina než žádná, tak si ještě pořád myslím, že mají mít šanci mít úplnou rodinu. Myslím si, že i když je to na přechodnou, tak to mají šanci dohnat v té náhradní rodině. Je to otázka nějakých 6 – 8 týdnů, defacto, protože je republikových průměr u těch malých dětí. A takhle malé dítě to tak strašně nevnímá, protože děti do tří let jsou doma s maminkou a tatínek přijde večer domů, vykoupe je, dá jim „pusniko“ na dobrou noc a proto to ty děti vlastně doženou. K rané péči mám vztah tak celkově, já jsem dělala i aupair u takto malých dětí a také z hlediska toho jaké mám doma možnosti. Jednak v rámci bydlení a jednak z hlediska možností nějakých volnočasových aktivit. Ta péče o předškolkové děti je logickým vyústěním mojí situace.“ .“ Otázka č. 3: Jaký je Váš názor institut pěstounské péče na přechodnou, v čem vidíte její pozitiva a negativa, popřípadě uvedla byste nám nějaký případ z vlastní praxe? „Tak už jelikož jsem do této formy šla, musím být asi rozhodnutá. Ják už jsem uvedla výše, vidím v tom ten smysl. A asi i celkově jsem měla štěstí, tím že jsem sama, mě mohli snadněji vmáčknout do těch společných aktivit na odborné přípravě. Takže já jsem podala žádost na přelomu listopadu a prosince, v lednu proběhlo šetření v domácnosti

z mého spádového ospodu, potom byla předaná celá spisová dokumentace na krajský úřad a v dubnu se krajský úřad ozval s první schůzkou. V podstatě informační schůzkou pro všechny přihlášené pěstouny a následně od půlky května, kdy jsem měla jít až na podzimní termín toho základního výcviku, ale uvolnilo se jim místo, nějaká rodina odřekla, tak mi zavolali, protože pro mě není takový problém to nějak udělat. Takže se mi podařilo jít do toho základního jarního a tím pádem jsem na podzim tu přípravu ukončila. Většinou to ale trvá tak ten rok minimálně. Já jsem teda měla štěstí, že jsem se v podstatě předběhla. A pak už mne čekaly jen psychologické testy. Ze začátku jsem měla také obavy jestli je to opravdu dobré pro to dítě a jak to zvládnu, ale bylo to skvělé“ Otázka č. 4: Mám obdobnou otázku jako předchozí, akorát ji vztáhnu k právě proběhlé novele zákona o sociálně právní ochraně dětí. Co si myslíte, že jeho hlavní pozitivum a negativum? „Tak novela zakládá povinnost pěstouna kontaktu s biologickou rodinou dítěte, nebo se snažit o co nejčastější kontakt a také se snaží podpořit prevenci rozpadu biologických rodin. S tím souhlasím, že by to tak mělo být. Nám vždycky říkali, že je lepší špatná rodina než žádná. Já netvrdím, že špatná rodina je fajn, ale než žádná je to vždycky lepší. Druhá věc je, že když se vrací do své rodiny, tak má kořeny. V jakékoli další rodině je můžete pomoct zjišťovat, kontaktovat biologickou rodinu ale to dítě to necítí. Nemůže se zeptat kdykoli ho to napadne, a když to zjistíte, není to prožité. Jsou to jen strohé informace, které jim předáváte. Jinak dalším významným pozitivem je samozřejmě i přiznání dávek i pro osoby v evidenci. Je dobré vědět, že i když momentálně nemáte děťátko, budete mít co jíst. Jako negativum vnímám trochu to, že se zatím ještě spousta informací neví a je to období takového tápání.“ Otázka č. 5: Určitou dobu před a po schválení nového zákona, nebo jeho novelizace je možné tyto změny připomínkovat. Děláte to v rámci svého pracoviště? Co Vy sama byste změnila? „Zatím ne, nemám.“