NnPSfl
i
mm yí
KONEC
HACKENSCHMIDÚV AKTA PSOBNOSTI ERTOVA KOPYTA
VIKTOR D YK
v PRAZE
NAKLADATELSTVÍ 1904
J.
OTTY
(1901—1904)
VE.ŠKRKÁ PrAva VYIIKAZKNA TtSKKM
•UNIIC« V
PRAZK
PAMÁTCE
Ix.
K.
yOF
MAN
AUTOR
Slovo úvodní. pylo to ped Ieini k-ty, u píležitosli „Episody Tacitovy", *) kdy pojal jsem úmysl, v cyklu zvaném „Akta psobnosti Gertova Kopyta" ieuvésti kus ]
morálních zmatk lidí našich konce minulého století. Plán se mnil a nabýval jiných forem; a tak sestálo, že v dob, kdy psán „Konec Hackenschmidv", byl koncipován jako lánek románového cyklu, který by sestával ze ,,Slávy ertova Kopyta", z „Prosince 1897", „Konce Hackenschmi do va" historie citových
a
i
„Zápisk Týe,
politik a".
Mládí má své široké možnosti; to jeho kovou širokou možností (a kdož ví, nebyla nost?) byl plán tohoto cyklu. Páním mým bylo pedvésti markantní chodné oné generace, která zastihla hnutí zkomírající a hynoucí a hnutí realistické
blaho. Tato
nemož-
typy pepokrokové zvolna se zmocující nového dorostu, která nalezla dekadenci v literatue a dekadenci v politice, která vidla odcházeti Riegra a picházeti Klofáe. *")
Huí
jez a jiné prosy.
«i-. jiodoluilio suJí-Umii; Mánio v naši lilcratuif porpekliva cykl': tohoto rnOla hýl poiiékud odlišná od knihy pán Laichlrovy. Nehylo jeh() úkolom. byli nioralislníin: nol)of jedinou morálkou iinií-lei-krlio dihi je, hýli uinoU'ckvni. Nehylo jeho úkolem npoAlolovali; jodiné, co chtla má práce, hylo, zachytili nco z prchavé krásy melancholické mladosti, jež nachází v5e v chaosu «
iiž
a
ze
rozvratu, mladosti konfusní a
Ješt
bídné.
la
nco
hlasfemické, ale nikoliv jiného tu bylo: autor zde nestál
nad svými reky, alo žil v alniosféíe jejich; každý záchvv jjiih nitra, každá jejich krise byla mu blízká. Ovzdu.Aí íiila nebylo tedy vA'm; krom toho, že byli representanti nrrité periody, jejího cítní a my.šlení, mli své subjektivní, osobní bolesti. NeboC má-li kde mladost svoji bolest, není to práv v echách ? A není to pouze vcná, politování i závisti plná „der Ju;rend Iraurige Lnsl". o m'ž mluví Ileine, posmváek, jemuž na konec
málem
došel
olrkáváme
Krom káme
liumor.
Uíme
se.
toho, že
—
Zde
je
i
se choditi se
pivykáme
více:
životu, což je smutné,
také ubohé, málo šfastnénaší zemi.
..Sláva
ertova
(jak to íci?,
sklonnou
hlavou)
pivy-
Ato je smutné
leží.
Kopyla'* zuslala nezpracována a není
než že mla byli jakýms virem, jenž zachvátil mladá srdce a mladé mozky; uila
dvodu
tedy
U» být
íci o ní více,
epopeje nej»aco a smíchu, dílo satana par excel-
lence.
Dost o lom slov. .hik
liliil
nasvduje,
,.Prosinec
1Hͻ7"
byl
vložen
v dobu bouí prosincových, v dobu, jež znamenala krisi eského nacionalismu. Pro generaci, jež rostla, zname-
mnohem
nala krisi
To byla
suchý
jež rušila
Chladná
nebo zde bylo rozcestí. v zmatku fantastických hesel,
bolestnjší;
trnitá dissonance
a
výklad a
indifíerentm',
posmšný popvek
posmšná,
superiorní
kupletu. pocítila
mládež ponížení rabové; tatáž mládež, jež nedávno ped tím koketovala s myšlenkou anacionalismu. Skuten, bylo lze žertovati; jinde u nás bylo zlo hrozivé a vážné. tená bude-li té vytrvalosti v pítomné knize setká se s partiemi, jež jsou v pímé spotehdejší
—
-
—
jitosti
s
—
„Prosincem".
Nkde
papírech našel bych snad za to, že cituji authenticky sedm let uplynulo zatím - ale jist aspo podstata jich zní v mé pamti správn a beze zmny: verše,
ve svých starých
psané za
—
onch dn. Neruní
—
,,Svou vede dál
rozum chlubný.
Kvt vášn však jak by A dole rachotí bubny,
puk'.
a to je podivný zvuk.
A
já jsem rozrušen strašn,
to tlumený hnv. Všechny se vzbouily vášn tam dole potee krev!
dlouho
—
•
Vzbouzí se záhadná touha,
—
opojný, šílený sen. bubny rachotí zdlouha. Krev tedy? Nuže, chci ven!
A
Vzbouzí se záhadný, tmavý až v koutku posledním cit. Moci tam jíti v ty davy, moci tam za nco mít!"
—
Vcrio
lyto. jež
eharakicrisuji
mohly
iiáladn,
iiyf
l)v i
l»vli
Ityty
inoftcin k „JVosinci*.
poiikiid
iiohrabaiu*.
Cekalo se nco: njaké vz|)ružení, nový dojem, událost, kalaslrofa. budiž: piAlo sfaiiné právo, licho, odikáiu' se ..zavržilelnýcii výstelk"'. Tedy lidé „Prosince*' ekali nco, co nepišlí a což je liorší, neekali lo, c(» pi>lo. Vzkíšení naci«iiiali-imu bylo okamžikové: faulm se objevil, záhadné sny se vynoily; pak se vrálila aj)alhie a posmch. Vhiy se zavely nad nekvm, kdo utonul; nebyla lo pouze smutná figura Kadeábka, který zhynul po svých Iech dnech. Ske|ilicism chtl na okamžik vili: louha lo ne zcela neobyejtiii, ale lentokráte n)arná. Obáviim se, že jsem hledl na iid;Uosli pod.-taln rzné od autora knihy, o které jsem uinil zmínku. Stalo se jinak, než bylo v povaze vci: píiny, které leží mimo I,
literaturu, byly píinou, že jsem vnoval pozornost spíše „Konci llackenschmidov"; a když jsem poal pracovati na ..Prosinci'' zde byl mj zájem osobn nutkavjší nežli u prvé práce, jež byla více jakási fatamorjrana v poušti, byly to rovnž jiíiny nelilerárni. jež oddálily pouze oddálily? provedeni mého plánu.
—
i
—
—
A
lak
.se
stalo,
že
cyklus
zaíná
„Koncem
Ilackeu-
schmidovvm".
Zbývá
možným
dle
mi
ohraditi se
proti
mých pedpoklad
a
nkterým také
dle
výkladm, mých zku-
fteno.Klí.
déti,
Narážky sem lam v práci obsaži-né mohly by sváhledali za osobami M)mánu osoby skutené. To by
znamenalo
mnohem
auloru
pipisovali
obrat nost, než kterou
vládne. Octl
by sledoval lálo stopu.
Ale ješt
Osoba Ilackenschmidova
je
by
vlší ne-
jefité
se
na
scestí,
nco teba
mimo
kdo
íci.
diskussi;
nemže
pitena nižádnému
politickému smru, nižádné organisované stran; vyrostla v své dob, žila, zdá se; Hackenschmidové byli pr;iv typickými zjevy oné generace. A to by je s Hilariein; Hilarius je slranníkem. molilo vésti k výkladu, že má býti dokonce representantem strany. A to by bylo velmi falešné. Doktor Hilarius není a nemže býti representantem realismu ve všem všudy; mnohé brání, aby mohl být vbec pojat za o r t h o d o X n í h o. Hilarius ztlesuje živel, jehož Hackenbýt
He
schmid je negací: dogma. Nebo zstalo nám, abychom uzeli na vlastní oi zajímavý úkaz: dogmatiky kritinosti. íkám-li, že doktor Hilarius není representantem strany, Irvám pi tom, že Hilariové existovali, bytosti vskutku nehodné posmchu, ale lítosti tch, kdož chápou jich nebezpenost. Kterýsi had ekl jim své: „erilis sicut deus", jež bylo pislíbením Hilariovi; papežové mohou pochybovati o své neomylnosti; Hilariové stží.
Bude-li se zdáti bu(T
jist,
granm.
A
má
práce
pece
nkomu
tendenní
že nebyla tato endennost v autorov pronevnikne-li mimodk nco z našich sympathií
tam, kde se snažíme býti objektivními ? i není tato objektivnost peludem, velmi pravdpodobn Skuten, pro historika, zcela urit pro romanopisce? kivdíme; je vbec kivdou míti mínní; nebo tím se a antipalhií
A
in
bore pda míiiéiií driihólnt; lioliiidík jejich iniioliu u nás, kteí se iH'd()|)oušljí tlo kivdy. Tím spí§e, pi.stoiipí-li psal; k autorovu zaujetí blízkost toho všeho, o víechno to jsou jeSt zjevy lakoka verejíího dne. byf byla léta zatím uplynula; jsme ješt v témž okruhu píšeme, myšlenek. Byli jsme magna pars toho, o Byli jsme také v obci. Je možno být není-li pravda? za tch okolností pouze historiken)? A bylo by to dobré? Má práce není a nemže býti více než materiálem, píspévkem k psycholof,ni doby; píspvkem, o nmž by autora tšilo, kdyby nebyl uznán zbyleným. Nebylo by
em
i
em
Dkoval žádali více. Ci pece ješt nco? bych svému osudu, dovedl-li jsem v nkolika sTránk;ích své práce dáti intensivní výraz touze po velikosti, .
)
charakterisovala
která
mnoho
bytostí
smutné
té
doby,
touze smutné a marné. Nebo je-li tžko býti prorokem ve své vlasti, je tíže býti v ní velikým. Narážíme neustále
na stnu;
nemožno
pestali,
Oi
abychom
nenarazili
—
naše nezvykají si vidti nco velikého. Místo Montblancu vidíme ip, vrch velmi pro nás památný a pro mne domácký, leží v nížin jeho mezi pestrými ddinami široké plán nkde u Labe rodná má ves. Místo moe máme nkolik rybník: js^ou v nich kapi, velicí a zdatní, ale kapi v rybnících na.šich mají trochu bahnitou cluif. Také jezera n)áme; o kterémsi z nich na|)sal Jan Neruda balladu. Ballada je velmi smutná, a jezero je v nmeckém kraji. Pozadí schází. Schází v pírod i v historii. V pí-
na
strop.
—
rod
šelmy se n;un podailo už dávno do b:ijky. V bajce niají svj význam; v skutenosti jsou nepíjemné. Svého asu jsme mli své království a svého krále. Nyní není už nikoho, kdo bv clilíl bvli naším kr.ilfin. a fo je inTaje vše zkrotlé;
vypuditi lam,
kam
píslušejí:
11
Nezbylo nám, než i jeho posiiiioul do bajky. svého kacíe a usilujeme energicky o revisi jeho pravovrný, náš processu; ctil pannu Marii, byl Naším úkolem je dokázati, že nebylo Mislr Betlémský. kacíství. Pak máme své Husity; doba, která nás utSkuten, šuje, že také ped námi kdysi kdosi utíkal. Veery zimní jsou dlouhé, a možno tak se vypravuje. vykládati a tšiti se. Není nám dobe, ba je v jistém smyslu slova stále he; ale ped námi kdysi kdosi utíkal. Pak máme Bílou Horu, místo, kam lze choditi z Prahy na výlet; je tam kostelíek, kde se možno poTaké myslili možno na míst, kde ne celá modliti. a ne na vždy? hodina staila, aby na dlouho Kolik že cíubila samostatnost a sebeurení národa. saské stála tato nepatrná bitva? Tato bitva, zimní král, to operctní zjev a operetní figurka. Divím se, že nemáme dosud krvavé této operety. Smji se trochu, a smích je zlý. Pál bych smíchem; aby nebylo to si, abych vzbudil nkoho tím Staila tato opereta trudné mrtvo kolem nás a v nás. docela nás ubíti? doslné.
Máme
tém
—
—
mj
,
!
lépe
„ertovo Kopyto" odvolávalo se na pozadí, eeno na jeho nedostatek. Byl to, tuším, omyl.
Ale chceme vždycky njak omluviti ped sebou svou nedostatenost. Tedy snažil jsem se vyjáditi touhu Tím he, že to byla velikost, na niž se po velikosti. nestailo. Jak to praví pední náš buditel? „I zakrnlý plž si asem také zasní!" Opravdu, také plž, zakrnlý plž sníti o orlím
—
mže
rj
pak
kítinicki''
pro nás, ale Irajrirkó
s
hlediska plžova, pro-
cilnc-li.
Noní 18ÍI7?
lo gn)lo>kiií
scii,
sen prosiiicovélio vorora roku
Grolosktií a y)oSolilý sen, jojž
íkají verše shora
zvuku bubnii slane každá strašidla tak si
cilovaiiéV Vyhláška za hlaliolu Irub a r-ila
zaplašiti
úadu.
všechna strašidla:
Orlové zajislé jošté jsou, snad hynuli. Jsou snad ješt v bahn Evropy, byf vzácné to pírodovdecké rarity; ale tchlo orlíi u njus váží
Plži bylo j)rocilnonli.
i
nebylo.
jehož památce pipisuji lulo kinlni, pipsal Ponvadž tento román vy„Prosinec". Lituji-li, že nebylo chází díve, pipisuji mu dílo celé. mi možno podati díla dokonalejšího, není to pro mne. Ale pro nho je mi toho líto; byl by toho zasluhoval. památce mrtvého, Pipisuji dílo a cyklus, bude-li ToMiii,
jsem
[lvodn
—
—
kdo bych rád pipsal živému
.
.
.
Za Brnem je hbitov. Jede se tam truchlivým pedmstím. Leží na vrchu, jehož topole lze vidli dobe se Špilberka, jejž nazýval zemelý symbolem svého exilu. V zapadlém kout libilova leží. Bylo to v májové odstanul jsem u jeho hrobu. Je nebo byl tehdy velmi opuštn. Nevšinmut, zajiomenut. Nižádný kvt: nižádný drn. Byl to smutný obraz. Nkolik od pohibu tam ješt leželo. A já se pokoušel pesvdili se, že lam loži skuten on, že lo není fantastická a neuvitelná povídka s effekly velmi snmtnými.
poledne, kily
—
vnc
13
Pokoušel jsem se pesvditi, že on, který v mé vzpomínce, skuten odpoívá lam.
žije
živ
tak
nm
tenái nkolik slov. Setkal jsem Je mi íci o ním ped osmi lety, v dob, kdy se as mla odehrávati „Sláva C e r t o v a. K o p y t a". Lehký úsmv býval tehdy se s
—
na jeho tvái, úsmv trochu ironický, renanovské jak bych to ekl? opovržení je slovo píliš zlé, mluvme o úsmvu pevahy. Takový úsmv mže rozilovati; ale u nho bylo v plno noblessy, pevaha ta se ne-
—
nm nm celá
vnucovala. Byla v a
pvab On
fysiognomie jeho; hloubavost
zárove; jas a melancholie.
hry
byl historik,
já
spisovatel,
by
jakkoli
Gesty naše vedly nás
rznými odbokami.
jsme
A
si
více vzdáleni.
bylo mi radostí, doufati, že
píští kižovatce se zase setkáme.
Tak jsme
Nebo
tu víru
také.
A
na konec idla
pi
jsem ml.
se setkávali; práce naše vlekly nás
smrem, osudy
naše
Zlé jakés stíny padly na tuto ušlechtilou hlavu.
usmvavý,
bídný.
Chvílemi byli
svým
setkání.
Kde
je
jehož pednosti mohli jsme milovati stejn jako jeho drobné slabosti? Odešel z našeho stedu, odešel ne zdráv. A pak jsme se setkali až tam. Bylo to v smutné síni nemocnice brnnské, kde jsem ztrávil ti truchlivá dopoledne. Pak ješt naposled: íjnové odpoledne, které má cosi lstivého a vražedného: jsou to mlhy, je to smrt? Ti ony dny mohl viti;
náš
ten,
—
jeho dílo
nco
pece
z toho, o
tesknoty a
se
em
dv
nezmaí; bude lze vykonati aspo snil. Nyní byl smutný njak: dv
nejistoty se sešly, jeho
—
i
moje.
„To bylo v projektech" zlá to slova. Pak už byl konec. A onoho kvtnového odpoledne jsem si živ pipomínal celou tu historii jednoho z našich nejlepších a
zárove
Vlak, který
nejnešastnjších.
odjíždí z Brna, jede krásnou krajinou.
"»
1
Ale nedovedl 3M.n. veráe, jež
„Svou hivnu li
Hvlv
U,
ilila
není tu
n.i.nMy
v mysli
ps^al:
m.i kdysi
jí^*'U.
A
pHli^ sledovati.
Ji
roicdal v
—
minci malé,
kleni im
nebyla lo jcšilnosl, inó vor^e; ale
tragický prizvuk
Mla SVJ !:i,!;':,C^-AUt^dvaver.ezn.lymoum^^^^ •
.
^fJi.h
v
nw.'.
onoho
smích \íúm\ neodpoví. liojím se smál; replal sám.' budu reptal; iio?rn. s.
Nvní po dobo vzpomínám
Nlodchodu
z
jeSl.
si
donu
návratem
ped
Farižo,
do
okolí,je.hopHt^v^-l;Uov.o^ smrt: živoení, P^*?^ ^^^,^"°'.|-
l:-'d,^.no„V
1.0
zbrLc,
u„..w. loho
se nutno
lo
pro nas.
cl,ce..-li; znan.e.ui
Práce.
Nad knihou,
Kon6im. I
n.lidi
i..l,v,.l,
Vi
^
Ím"
I
V
ie
.
^
,
jeí
nopochybnú
-^or„%,al
i" ;? uplin,i...,„.
má
íi^ro.
v sobC bóro
—
byli svilánin,
rMW\
JSOU, ,.«ili o
i
--j^V 'J.iK to
pr.i"
-""-k"-;^ Ldech nas.ch
15
ech, pro
nž iníme
všichni lak
hanebn
málo, knihu
„Veerní lidé"; problenialické charaktery, unali si vení snílkové, hocí vdcové národa lu podávati ruku. Nevím, co vše. Svého asu jsme pessimislití a nelekáme se íkali velmi smutné vci. Naše mládí snese tento smutek. Stráví ho velmi pohodln a bez námahy. Mohlo by se íci, trochu frivoln, ale ne snad zcela nepravdiv: potebujeme trochu melanchohe k trávení v mladých letech; je to snad zákon. Pak se s tím tráví mnohem he. Není to smutné, když poínáme zvanou
—
mU
svým smutkem?
Není to zlé, když už naše ponás trýzní? Bojím se mluviti o veerních lidech. Delikátní náš lyrik, Antonín Sova, píše o krásném ránu minula: Takové ráno více nebude. Od let zni tak sarkasticky ta slova v mém srdci. Bda! Skuten nebude už? Nikoliv. Bude. Musí býti. Nebo potebuji ho a trpti
smchy
—
všichni ho potebujeme.
Co zbývá?
„Credo, quia absurdum!"
Viktor Dyk.
ÁST
PRVÁ.
Kapitola úvodní, v níž se líí místo dje; též struné nacionále nkterých osob se podává.
Romanov
leží
pod horami Krkonošskými.
Krajina nese už celkem horský ráz. Také vzduch je tam chladnjší a volnjší. Jsou tam vysoké vrchy, hluboká údolí, groteskní skály, srázné lesy a pkné vyhlídky na vlnité ady kopcíi daleko široko se prostírajících. Až do Krkonoš, za hranice až je odtud vidti. Je-li jasno, rozeznáte každou horu. Pole jsou chudá, neúrodná, horská. Je tu j.eší mnoho les, se siln kácí, vlivem soused.ství hlavn.
a
Smrem
k Birkenwaldu poíná už tovární ruch. Tam také je hranice národnostní, nedaleko odtud. Za pldruhé hodiny velmi volné chze tam dojdete. Krajina není píliš navštvována turisty. Leží jako Jsou-li tu, jde proud spíše od Birkenwaldu než ze stedu Cech. Ale i ten proud je malý. A nezapudí-li sem nkoho povinnost nebo zisk, nezstane. Spojení není píliš výhodné, pohodlí není tu valné. Je to odlehlý konec svta. Co se lidu týe, je tu prudký, drsný lid, hluný na venek; asem divných, až bizarniích nápad. Cos s cesty.
vychloubavého lháti
;i
I
se
váli
.
A íascm
cokoli.
jeho krvi, je vždycky ochoten pro .sirku, pro stéblo trávy pro
v
je
.
.
.
je
také
hýivý
.
.
.
.
zcela slovan.ského
.
.Sedne to na zdejšího lovka a nepustí lio typu Sedí a sedí, pije a nehne se v. hostince. l*iijdc-li žena, je. Sedí a sedí a pije. A krajina je chudá. .
•
to.
.
he
hodiny odtud je ono msto liirken Vedle loniantiky industrialism. Protivné, fádní tovární hnízdo s hnusnou, nevkusnou nádherou, které je schopen kapitál. Pýciui a moc tohoto kapitálu kií z každého kamene. S uctivostí sklánjí se hlavy ped ním. S uctivostí se couvá a ustupuje. Tento kapitál rozlézá se do kraje.
Pldruhé
wald.
Dlnický vlak
jezdi každé soboty a
veer údolím táhnoucím Uo Homanova a daleko
se
hlub(jko do
ped svátkem eského
kraje.
za Homanov. V pondlí ráno zase pHliv dlníku do Birken-
nebo po svátku nese waldu. Tento dlnický vlak podivn dojme turistu, který proclíází krásným, jtuvabným, poetickým údolím romanovským. Pi-ekvapuje. Vynoí se náhle za klikatou zatákou. .Neslyšel jste nieho. Což to nehluela Kamenice? Z okna hledí plno hluících, smjících se Je len hluk a ta veselost až nepirozena postav. skorém.
dol
Ven, trochu volnosti! Její illuse! Kií ... a dále jede vlak a mizí
okamžik
nco
vlak pracovní silou, která buduje cizí kapitál a cizí moc. A krajina je krásná, pvabni a poetická; sníme oidylle. Nic nevyruší dobromyslného turistu. .
.
.
.
.
.
s
Pízrak zmizel, náhlé zde
nco krom .ld<'
bílého
strašidlo;
dál a j)oslouchá, jak
dává slunci
s\ítili
na
což
vbec vidl
obláku?
huí eka. A IJh
dole
siir.i\ cdlivé
i
nesj)ra\cdlivé.
21
Polní práce nemá zde tímoho ceny. Výtžek slatkfi nepatrný. Není to pouze všeobecnou agrární krisí. Ta horská pda není valn úrodná. A jaké práce teba u horských polí, polí na šikmých plochách Není zde radostí míti pozemky. Rolníci dívají se proto málem s evnivostí na dlníky. Jsou svobodni proti nim. A mají se, srovnáme-li to pesn, pece jen lépe. Pracují uritý svj denní as a mají uritou mzdu. Nic více nelze žádat. Toho nemá hospodá. Pda žádá otroení, mnoho otroení, a výsledek je na konec pochybnýje
!
pomrn
Tak
se
má vc
v okolí Romanova.
Na Romanov je velkostatek, .malý velkostatek, eknme. Nkolik let už je majetkem pana KopuLenta. Hodn daleko se táhne jeho pda. Vtšinou j'sou to však skály a lesy. Pan Kopulent je dobrý pán. Nyní je skoro šedesátiletý, prostední postavy, spíše zavalitý. Vlas jeho už siln problává, ale pohled jeho je dosud ilý a jasný. Starý pán je dosud jako rtu. Kypícího zdraví. Mladíku nezadá. Všady jo ho vidt. Je k lidu, rád si s ním pohovoí a docela nic pvšn si nevede jako rovný s rovným. To lichotí ;
'
lidu.
Starý pán miluje pírodu. Od rána do veera by v ní všechen as. Je milovníkem procházek; chodí dlouhé hodiny a neunaví se. Mnoho projekt má; hnedle ho napadne vystavti prádelnu. Vyhlídne místo, dlá rozpoty, uvažuje. Hnedle jiná továrna se mu zalíbí. Zde by to mohlo býti Prosperita zajištna, reální podnik. Je jako v ohni hoí pro nový trávil
!
;
projekt.
ase
Hovoí
s lidmi,
domlouvá
se.
Po njakém
ani slechu o projektu; zapadl a zmizel.
Ale což,
"
.
22
nový zase pijilo. Homanovcin. Jako mistní sny
——
\zily fal;i
iumm*
novlio
už dáviin inrl\a. dcera dvacitiletá.
Jelio paní je Iclý,
zasvitne
nad
nioruana stkví se v dáli opti-
Syn
—
je pétadvaciti-
dnktor mu zde íkají, aMladý pán Kopulent alma mal<'r netíraduovala je vzldedný mladý muž, trochu hledy, nervosní a tkavé povahy. Celkem dohry hoch. Nemá vsiik ilosti svóho otce. N6co unaveného je v nm. Uo svého denníku napsal
—
k»div ho dosud
kdysi povážlivá slova
— —
„Múj život mel nuioho drohných vášní, ale ani jednu velikou. Rozptýlil jsem se. A pece jsem toužil schází mi pouze l)ouze po velikém. Nejsem hloupý a veimpuls mysliti. Drobné vá.šné mne unudily liké nyní nejsem schopen. Ztratil jsem schopnost oddal se i)ln emukoli, .\edovedu se rt)zpálit. Ohívám se pouze ;
—
——
Zlá slova. Denník, tušíme, obsahuje více takových zlých slov.
Piveme Slena
je
tuto
smutnou knihu.
urostlá,
jiékná
a
milá.
ale
zamlklá.
Nelze se domysliti jejích citii a myšlenek. Co se skrývá za tímto ušlechtilým klidem? Celo je hla
.
N<'mýlíme-li s<', pan K<»i"id< iil ml nevlastní dceru. Taní Kojiulenlová byla totiž vd«jvou. Tato umela ješt než |i.in Kojiulenl koujiil panství nunanovské. SelK-vraž-
23
dou, clicemc-Ii
vit
Scamotu Kopulcntových
pán
sestra Sdílí
Aspo
povsti.
Kdož ví? Jsou tomu už
žuje.
ji,
a
promenády,
Dole, kterýsi
se tvrdošíjn udr-
léta.
-dílí
paní Severová. Je to
Kopulentova; milá, píjemná, starší dáma. ne vždy ráda, nebo miluje spíše ruch.
msto
u eky,
trám,
vryla
devný domek. V zadu, na neznámá ruka lakonický nadpis
je
„Zlo
se
vrací."
Kapitola druhá, v niž se objevuji na
scén
dramatis personae. Slunce zapadalo nad Románovém. Celou krajinu už opustilo. Pouze dvr irur Kobyl ješt ozáen jeho rudým í^vitem. Okna v nejjemnjších nuancícli zánieíku jakoby krvácela pecházely barvy. Celá nádhera hasnoucích ervánku vylila se rozmaile na ta okna. A s tabule na tabuli pesunovala se ta krev
pulcnliiv
;
—
„Chudý loví'k
bije
na vaše dvée.
Co mu
od-
povíte?" IN»sm«^šný,
jízli\n)'
a iidnul cestnu ke mluvfího. ani toho,
hlas zaziiM z
dvoru,
.\ebylo
lesa, jenž
komu adresována
V záptí však vynoi'ilo zaboili na silnici.
se
idnul
vidti dosud
ani
ta slova.
nkolik mladých
nmž
z lesa a
Ilackenschniid
—
(»n
byl
pronesl ta slova
—
šel
nonchalancí v každém pohybu, po boku majr suchou, vytáhlou postavu dokh)ra Hilaria. .Mladý, i)il)lfdlý Kopuleiit vrdl hlouek; a bonhomni, ilý Tiizar niiiil k;i/.(l(iii divili souseda. l
.se
klát
s
25
Všichni byli ponkud unaveni píkrou cestou od nádraží do romanovského vrchu. Zastavili se. „Zde bychom byli u cíle," ekl melancholicky Kopulent. „Tusculum nebo Sibi, jalc libo. Místo vyhnanství. Civilisace zde zhasíná a zaíná spiritismus a blázinec. V pozadí Birkenwald a fabriky, v popedí zázraný pramen panny i\Iarie. Heu nos miseros, pi-
cházíme po ztroskotání, abychom poali Robinsonadu. Sem utíkají se ti, kdož zkrachovali. Jednou už jsem tak utíkal. Jsou výitky a svdomí tíž Byl jsem egoistou, když jsem vás sem zval. Neodsuzujte mne pro to. Byl bych "tu umel melancholií Doktor Hilarius, vysoký, kostnatý, trochu tvrdých, ale energických pohyb, pohledu ostrého a pronikavého, rozhlédl se po krajin okem- stratéga, který pehlíží terrain a promýšlí v hlav píští manévry. „Nezdá se, že by tu bylo tak nepíjemno. Myslím., že tu bude možno pracovat." Kopulent pokril rameny. „Toho já nedovedu. Ale to je tvou vcí." Hackenschmid se zasmál. .
.
.
— —
„Budeme tedy i zde pracovati? Žádné dolce far Bh mu odpus! Pravý nezmar. Pracuje neustále Jak si to pedstavuješ ?, Kurs pednášek ? eská niente? !
otázka? i\Iyslím, že jim to bude trochu odlehlé." Dokfor Hilarius zavrtl hlavou. „Potete Boha, potete vlast, potete krále. Potete tyto ti bžky! J'accuse, j'accuse, j'accuse! A s tím židovským pízvukem ch'accuse! Ten chudý
lovk
Mže
bude
tlouci
dále tlouci
Doktor Hilarius
úsmšek
na dvée.
Neodpovíme piu
nic.
1"
cukal jeho
stál rty.
nehnuty a chladný; Neodpovídal.
lehký
26
Sluiícf zajiadlo r.ul lioinaiHtvciii. Zmi/cly 7.ha\L' krvavé barvy, obrysy vystízlivly. N«'j)icház('l Kontury krajiny byly jfštf' uríiló j(.'šlf' pravý soumrak. a ztrnule prostíral so prcd zrak<'m z Corlova Koj)yta horizont, bez iilachélio šera vet-rního. Pechodní lato chvíle budí dojem nejistoty. Hýla to píina, že se hlouek odmlel?
—
a
ty
Po
chvíli
teprve Hackenschmid pokraoval:
—
„Býti apoštolem spravedlnosti není to komická pozastavil bych se i)onekud idea u Hackcnschmida ? nad tím. Pro je to uritý lovk, který tlue na
—
dvée? Pro hýbe sají
se veejnost, vzrušují žurnály, otá-
zachvívá celý svt k vli tomuto ochotné staví se do jeho služeb frá.sc, talent? Jediný lovk, takový jeiliný loducha! Tisícové hynou klidný je svt. Stahynou neiiohnou se filosofové a i)ravda se pochod. A miliony hynou, stamiliony h^niou, k protestu. Národy so vraždí a ra^y za-
ministerstva,
lovku? Pro doktrína vk bez
i
nedá na není
—
—
tisícové
dvod
—
šlapávají
na
toho všímati?
si
Ale stane
se,
že
uritý
lovék tlue na dvée. Žurnalistika se hne, filosofové se hnou, svty so hnou. A pravda se na
pochod
rozilíly mozi cenou lidských svou váhu a svou efektnost, ale jen nkdy. Jaké štstí pro židovského setníka, že vypozoroval onu vhodnou chvíli Tolik mnohem lepších nemlo to štstí. Plaze buJ klidnému svdomí. Iiiiili jsme svou véc. Krajina .se velebné a tiše i)rostírá i)h'd našima oima; hory velebné mlí a sou-
Jsou
dala.
existencí; a .
.
pojem
jisté
má
.
!
mnik snese najnílati
smáti.
.\
lovk?*"
se velmi
proti
ádu
chudý
brzy.
PuJme
klidni
!
Co možno
svéta? Zasmáti se lze, jediné lovk tlue na dvéf. Jaký je
zato
Doktor Hilarius ovládal se úpln za této prudHackensclimidovy invcktivy. Nebylo to pouze tím, že mu útoky Hackenschmidovy nebyly jiovinkou. Ovládal se vbec podivuhodn v takových pípadech. Vášnivé útoky, hukot pobouených mass, kritinost okamžiku jakoby stupovaly jeho klid. Obdivovali se mu Ale on se stoupenci, a posmívali se mu odpiirci. ovládal. Nikdo se nemohl chlubit, že ho pivedl z rovnováhy. Rys nepohnutého a neoteseného pesvdení byl v jeho tvái a nic nedovedlo zmniti tento výraz. „Není dvodu, který by bránil hlásání spravedlMže být nepíjemná, ano. Ale je to jediná nosti. poctivost lovka. Uvaž symptomatinost celého pípadu Nejedná se zde už o jedince ale o to, mže-li zaujetí. se pipustiti justiní vražda pro kterékoliv kteréhokoliv komplotu, neJak budeš moci hájiti uinil-liš tak dnes? Vždy zstane zde precedenní pípad. Stává-li se tisíc takových pípad, budiž; bude Ale hešilo-li to tvou zásluhou, poukážeš-li na n. se v tisíci a milionech pípad, nestane se mén híšným pípad tisící a prvý. Uritou kapkou pokypí pohár; nyní budeš uvažovat: pro práv ta kapka, pro ne ty pedchozí? je lhostejno, která to byla kapka. Nezbývá, než urovnat cestu pravd. To je jediné poslání, které piiznávám. Podrobuji se tomuto ké
*
:
!
ob
Mn
poslání
!"
Bylo
nco
energického a úctyhodného v tvái dokStanul, bez pathosu, prost. dívaly se oste a skoro tvrd. A jeho celý
tora Hilaria a jeho gestu.
Jeho
oi
zjev byl výrazem
sebevdomé
síly.
Hackenschmid neml ten výraz. Ve všech jeho pohybech zraila se netrplivost a neklid. Od úsmvu k zachmuení, od apathie k vzru-
28
švMií
iuccIkmIv
l>\ly
ry,
hl
a
lakimr
iii'jin/(»iovali'Iii«''.
Neustále se infMiil dojem. Zjev jeho l>yl robustní. Poliyby jclio byly .satikvinické; s tím kontrastoval výraz jí^ho oi, v jiicbž zdála .se sídliti záliadiiá umdlcnost, pecházející asem v melancholii. Nebyl s to utajili sklon k podráždnosti. Vlasy jeho byly proidlé, na elo vráskv^ A Hackcnschmid nebyl peci tak stár.
Tak
tváí v tva, okamžik. zasmál, pozoruje je. ,, Výborn aranžovaná scéna. Ale nezbývá nám mnoho asu na potlesk. Tedy i heroické látky, Hackcuschmidc? Kdož by byl hledal u tebe Irajíické momenty! A prát zde, v tušení Gessnerovských idyll! Ale jsme snad u cíle, KopnlentcV Les aristocrats á la lanlorne ga ira! Zapcmež ale zatím svá lepAí i)restáli,
Tuzar
.se
—
svdení." Dojem vyvanul. Spok-nost
se hnula.
vtein docházela ke dvoru ronianovskému.
A
za málo
zámeku do
Kapitola tetí vede ze
hostince
„Na Bahýnku". Romanovský dvr
byl prostorný a
bílý; ve
form
tverhranu dominoval kraji byl to jeden z tch milých dvorc, které neznají ani bídu a uskrovnní malých, ani chlad a nudu velikých dvor. Vše bylo drobné a úsmvné, od panského domu k hospodáským stavením. Jednou frontou tverhranu byla budova, zámeek jí ;
jednopatrová a prostá, bez pi^sného stylu a Po obou stranách dvora kupily se hospodáské budovy. Xaproti zámku, jia druhé front, patil k panství pistálo sídlo sládka romanovského vovar. bylo k veeru, bylo ješt živo na dvoe. íkali,
zvláštních ozdob.
A
;
na nm. Poínala práv doba žní, na horách. To, co zde stálo, bylo tém vtšinou Romanova. Ostatek bylo tu jen nkolik chudikých a malých ísel. Sídlo pán Kopulentovo, nevynikalo ani slohem ani nádherou, bylo nco mimo-
Nkolik
vozil stálo
tak pozdní zde
a
ádného v této krajin. Za zámekem byl malý parík, konící u n;alé kaple. Už dá\'no v ní se nesloužily služby boží, a zde, v kvtu zahrady, v její zeleni, nabývala ta k.ple
30
jaksi
slunnjsihn
Aco
nly.
málo
vyr;:/.ti.
osol)
Mnlmtuf kašLiiiy ji mohlo s<' vtsnali do
zaclájrjilio
inallio i»roslorn; jak (l<»má
lUili!
kapliky
pojem nekonenosti. Byl tak pravdjKjtlobne konejiý. I neuraólé malby na stnách mly niz dvrnosti p. tklivosti
;
ani zbla
neho
smutné píbhy, na hnutím a sympatií. Nebyl
Jisté
prandiosního nebylo v nich.
nž to
možno Bíih
se dívati
iiotopy ani
s i)o-
posled-
ního soudu. Bull Mi('lH'lan;:<'la byl to Huh spíše nejvýš milosrdný nežli nejvýš spravedlivý, Buh do;
brýeli lidí
osudy.
—
Béraugerova kuplelu,
žel,
že se
smutnjšími
Instinkt nkdy iní nám piedt-m i)njemnou i nepíjemnou nkterou budo\ni. Vstoupíme nkam, je to cizí, šerý dm, a tesknivý i)ocit luis seve. Nebo se zastavíme ped jeho vchodem. Jaké tušení mls pojímá? Odkud ta
nevysvtlitelná nevolnost? Stane v tom; naše noha váhá. bychom íci. Ale pocit existuje.
dom
nco Dvody
se
smutjiého nedovedly
Nebo vkroíme na nkteré místo venku, v prostoe. Je to melanch<»lické pastvišt, budiž, ale o nic melancliolitjší nežli kterýkoli úrodný lán; podivný
—
•pocit
n;ls
tísni,
a
kdybychom
zbablými, piznali bychom
se
pocit
neostýchali zdáti se
bázn.
šumí nad hlavou, festa se níží a klikat Kotliny v ní vydlabaly dešt. Cesta je nejistá. Vtve sténají melancholicky; slunce zašlo a š<»n s<po lese. Co se stalo v fflito konriiiách. že vyvolávají lakové teskno? I/es
vine.
X<'byli
bychom luiím |)irkv,i|«iii zde díti zlé a neobyejné vci.
práv musí
—
zde se
31
Podivnjší je, že nkdy není tch momenl, podmiujících to teskno nelze íci, že by dim byl píliš šerý nebo pustý. Nic mimoádného není v budov. Fasáda jako mnoho jiných, ornamenty stejn banální. Nkolik melancholických ad oken. Ale to vše bývá jinde. A pouze zde ten dojem melancholie. Je to tu:
šení, je to
Nco kteí
úzkost?
sevelo ást spolenosti ertova Kopyta. Ale mnohem
ty,
podobného
zbyli
z
A
mén
bylo to lze vysvtliti zde. útulný dvr mohl vyvolat prý dojem harmonického a milého pocitu, byla to pravá secunda post naufragium tabula, kde mohlo býti ticho a klidno, zastavili se Hackenschmid a
a
Tuzar vrtošiv ve vratech. Kopulent upel zrak tázav na n. „K vci," poznamenal Hackenschmid. ,,Dík pedem za tvé pohostinství. Znáš mé smýšlení však. Leben und leben lassen. Chci míti pokoj a dáti lidem pokoj ho míti. Pobyt u vás libo-li mi. V prvé vadil by nemyslíš? obma stranám. Host do domu. do domu ... to není v našem stylu nevidíme tak snadno Boha K emu tedy se obtžo-
—
—
ad
—
Bh
;
.
.
.
Promineš. Usídlím se nkde ve vsi. Chci býti volný Jako pták Piletím a odletím. Zde bych !" byl vázán. Uznáš to jist Kopulent zavrtl hlavou. „Víš, co je Romanov? Máš ješt illuse o nm. Ale neíkal jsem, že je zde konec svta? Kde chceš se usídliti? Cekáš zde hotely? Zde je nejvýš „Hotel Píkop" nebo „Hotel na zelené mezi". Letní byty? Pensionáty? Nevnucoval bych se jinak. Ale u nás budeš mít klid. Naše pokoje jsou stranou. Ci, co ti libo, nevyrušíš nikoho." vati ?
.
.
.
.
—
.
.
—
A2
ll;i<
kciiscluiiiil
zaJilfdrl
ne znovu na
romanovský
Ale jcliu pocity se nuzninily. Cosi výstražného ozvalo se v n5m.
(Ivur.
„Znáš Uik málo
Hackcnscliiiiiila,
/.«•
tjoiiiýšliš
st*
Uikových illusí u mne? Alt: jsem já takovým jjiitclcni komfortu? Jsem demokral. len (Icmokialirkého národa; není-ii pravda, Tuzare? Nás, Aristidy, ruší komfort. Je ziKunkou zchátralého mešíáctví pro nás Aristidy. Volnost, volnost, volnost Volnost a špínu, toí heslo pravého demokrata. Liška má své doup ... a syn lovka, zvaný Hackcnschmidem, najde též jakés. „Hold na zelené mezi", velmi dobe „Hotel Píkop" jcšté lépe! Nežádá.m ná.dhery, i)alácu; chaloupky naš<', hudte požehnány! Jen jiibližnou stechu nad hlavou. Nco málo muže skrze ni léci déšf. ileumatism je podUíínkou hloubavého ducha. Pibližnou pdu pod nohami Nuže, Tuzare, revoluóuQ uoi, 710V ano cionái, veliký i)opra\cí lidu, klerý váhá se bouit !
—
—
—
jsi,
doufáju, se
—
—
mnou?'
„Chtl jsem íci nco podobného, Kopulente. Tvá je nejlepší, pedpokládám. .\le bude lépe uvolniti
vle
A
pro
zdejší
lid,
—
—
odpusí mne bude zajímavjší poznal jeho živnt, než pobývat u vás, kde tohoto zájum i)ravilépodobué nebude. Konen je to pati-ký
se.
dvr, panský „Trváte-li
vidn netšil
dvr
nehodí se pro
na svém. lim
mnl"
he —
"
Kopul<'nla
oci
„Výbr
pro ten j»H|»ad nemáte, .le zile jediná možiiosl. Je tu jediný hostinec „Na hahýnku". Ty, doktore," Kopulent obrátil se na Hi laria,
tento obrat.
„doufám, že
aspo
ty
mne
neopustíš?'*
l)oktor Hilarius, anplický, klidný, sledoval
stup trochu roztržit. Pozoroval život na dvoe.
ii
vy
V
oka-
33
mžiku, kdy ho oslovil Kopulent, mihl se dvorem, smrem k panskému domu, štíhlý, graciésní, díví zjev. Doktor zadíval se za ním.
„Zstanu." jako na vysvtlenou dodal „Myslím, že si nebudeme vzájemn pekážeti?" „Aspo jeden tedy," pravil Kopulent. „Ale vy pjdete k nám na chvíli aspo?"
A
jak vyipadáme," smál se Hackenschmid, ,,Hle, ukazuje na svj zaprášený odv a obuv. „Máte tu originélní cestu nahoru; je drsná jako srdce Hilariovo. Pozdji není-li pravda, Tuzare? Bude nutno pojistili sob sídlo Divorgons „Na bahýnku", ekl
—
—
—
Najdeme to snad?" „Rovnou cestou od lípy," Kopulent mávl rukou. „Vyprovodil bych vás; nemžete však zbloudit. Prvý pijdu pro vás." domek. Na shledanou Nejvyšší as, že jsme zmizeli," pravil Tuzar, když zaboovali na polní cestu udaným smrem. ,,Zdá se mi, že vycházel práv pan Kopulent. A bude lépe, jsi?
—
,,
budeme-li volni."
mn
„Také by to ohled. Umel bych v
Chci být prost všech slušné atmosfée. To není
vadilo. té
Upímn
starého barda ertova Kopyta. Tuzare, hyneme. ertovo Kopyto není tím, co bývalo díve. Kde je enthusiasmus starých Bláznivé noci z anno domini ? Noví lidé mezi nás pišli, emeslníci od kusu, jak praví staeek Kondor. Pravý smysl ertova Kopyta byl jim neznám. I my jsme se opotebovali. .Lsme otelí jako mince, která !byla dlouho v obhu. Starý lesk zmizel. Záhy bude nic
pro
eeno,
dn?
záit pouze naše pleš." v. Dyk: Konec Hackenschmidv.
3
34
Zatím byli sešii trucliu s romauovského vrchu; minuli starou, košatou lípu, v jejímž stínu stála soška KÚliadnóho sval-lio. Nkolik krnk jtcd nimi stál ho-
„Na bahýnku". Neosloval nikterak nádherou. Byl devný, jen maltou zabílený. .Ml nco, co mohlo se se znanou dávkou optimismu nazývat prvým poschodím. Okna
stince
Vedle vlastního stavení byla
byla malá, stavba nízká.
ješt pi-ístavba jakás, mnohem novjšího pvodu, tanení sál romanovský. Vlastní byl starobylý a
dm
ctihodn špinavý.
sem se utíkáme, umdlené duše. To je naše požehnaná chaloupka. Nezapomeme na mozolnou ruku. Líbat ji ovšem nechci, to je tvou vcí, Tuzare. Vejdmež do tohntu sídla; a neivsti naše moralisnm. Od s námi. Jednoho chraniž nás vysvobod nás, pane! (Jd úkladu ducha istého „Hle,
specielní
ctnosti
—
Bh — :
—
vysvob<»d nás, panel"
A Ilackenschniid improvisoval basovým svým s chloubou): sem (mj pivní bas, íkal o V moralismu naše škoda,
nm
i,
a,
Masaryk i,
a,
o,
je
mlká
Principy jsou i,
a,
filosof je i,
a,
a,
maska blud,
o,
pro ostudu, o.
S politikou i,
voda,
o.
je
to
bda,
o.
Palacký byl naivní dMa, i,
a,
o.
hla-
35
Pokroku i,
a
my i,
se
a,
zvrhla bryka,
o,
kašlem' na Havlíka, a,
o.
Rád bych chtl i,
nikdo, je i,
Izo
se i,
a,
v a,
se
zaprodati,
o,
mne
žel,
i,
Kde
a,
nezaplatí,
o
hlav hodn
nadchnout pro a,
hnoje,
o,
Tolstoje,
o.
Poínání Hackenschmidovo, který poskakoval
pede dvemi
teskními pohyby
hostince,
U okna obje\nly se dv domu vybhl pes, pravý domácí
s gro-
neminulo se
zvdavc
úinkem.
hlavy
z
hafan, erný, srst-
natý, který
zaal
sclimida, jenž se
zuiv štkati a sápati mu zdvoile uklánl.
se
a
na Hacken-
Za psem vyšla volným, trochu kolébavým krokem zavalitá paní hostinská, okikujíc psa hlubokým,
nnížským hlasem. „Nilsone, dáš pokoj, Nilsone
1"
tém
Kapitola
bard
tvrtá,
kde se obhKžl terrain a kde nezvykle melancholickým
ertova Kopyta
se stává. Vošli
zárove
do
ložnicí
velké hostinské místnosti, která byla a kuchyní. Nkolik hezon-kých, kro-
penatých kuátek pohílialit po jtodlaze, ne pravé nejistší. Jsa okné se protahoval s línou rozkoší kocour. Bylo tu nkolik zelených stol. Pouze u jednoho sedli hosté, starší lidi. ošumlého odvu, upracovaní, s tvácTTii zvtralými nuiohými bouiemi, liranatí, drsní lidé hor. Ipeli zrak na jiichozi, kteí usedli v rohu, pod jakýmsi komickým l»arvotiskem. Hackcnsclnnid jjozdravil dstojn. ,,litéli bychom pokuj, matko!" „Pokoj. .Xahoe je pokoj." odvtila paní eháková to bylo jméno majit<'lky hostince „Na hahýnku" toila se však klidné dáh' fle^Mnaticky u kamen; vaila polévku. N<'j<'vila žádné další jtohnutí llackcnschmid a Tuzar nesitéchali. Kozhlížcli se po místnosti. Spolenost u protjšího stolu upoutala
nedviv
—
jich
—
—
pozornost.
Nejstarší z ní
sedl ponkud stranou,
ostatní jakoby se ho stranili a nechtli v jeho bezpro-
37
stední sousedství. Byla to divoká tvá, zrytá etnýini vráskami. Vlas už problával. A peci cosi zdálo se ukazovati, že
skuten
muž pipadá mnohem
ten
nežli
starší,
je.
Polohlasn hovoili. Píchod cizích hostí je znachvílemi nedvivý pohled. teln vyrušil. Vrhli na Pozvolna však pekonali nedvru a muž s onou divokou tvái mlu\l, trhan, rozilen.
n
„Co chcete!
Zabil jsem
Sedl jsem dvanáct mi za jiným a
—
já
let. ji
Kdo
zabil.
A
ji
vyvolají,
A
soudili
mne
za
to.
mi vyíst? Chodila Ale peci bych rád vdl,
ml-li jsem pravdu, a ml-li prý vyvolávají duše mrtvých
mediány?
ji.
mže
a
ten
ji .
.
.
se
niema
—
Mediáni
Což kdybych šel mezi pizná, a mi ekne!"
Mluví udeil pstí prudce do
stolu.
Jeho spolu-
stolovníci odsedli plaše trochu dále. ,,
diány. let
Pjdu mezi mediány," pokraoval. „Mezi meNemám tak pokoj a musím ji vidt. Dvanáct
sedl jsem za
vdt.
to,
dvanáct dlouhých Ml jsem
Což, nebyla-li vinna?
let, ji
a chci to
rád, a
nyní mám ji rád, teba mi celý život zkazila. ji vidt, vlastníma oima, se pizná!" Hlas jeho klesl a tišeji pokraoval
ješt Chci
a
„A
nebyla-li vinna,
snesu? Stále
vdt,
co
si
ponu?
Jak to potom
Nepjdu mezi mediány, nechci mi už nepomže. Kueti jsem neublížil,
ji
vidím.
nic proto že jsem ji rád. Tak vydšen se dívala tenkráte; pamatuji se na to, jako by to bylo vera bývalo. A stalo se Hlas jeho se tásl. Hlava klesla ma stl.
nic
jenom
jí,
ml
—
Utichl.
:
38
Trapné, tísnivé licho n.istalo v místnosti. slyšeli
tikání
Tuzar pohl'(ll iia Hackenschmida. Záhadné pohnutí bylo se zmocnilo tohoto. Byl hlody; rty .se chvly, jakoby chlél nco a v oíích ínl njaký zvláštní lesk. ,,Co
nené. A
spí,
,,AIe
Bylo
hodin.
to
sjxiti
nech," polohlasné
peci: Exoriare nosris
e.\
pravil
íci,
ko-
ossibiis ultor!"
hostinskou, která, nevyrušená, obsvou prací „Není možno "jíti do toho pokoje?" zvolal
cházela klidné ,.Jíti.
jjroC
A pomalu
7ia "za
ne?" odložila
hrnec
na Javici
a
vedla je
nahoru.
Hackenschmid vrhl jesté pohlrd na Divoký muž se nehýbal.
protéjši
stl.
„Má už dost," pravila flegmaticky hostinská, která pozorovala pohled Hackensclunidv. Schody. j)o Jiichž je vedla, byly klikaté a nejiohodliié, ponévadž byly nepomérné píkré. Zábradlí u nich nebylo. „Zcela urité, jednou si tu zlámu vaz." ekl Hackenschmid. „.Mže mne ostatn potkati nco píjemnjšího?" Matka Aeháková stanula. „Tady je to!" Otevela dvée velikého sálu. rozméru
dolejší míst-
nosti. lo díve taní ní sál, ne práv velký tanení Tuzar jxíítal, kolik pár tu mohlo tancovat. „Pi dobré vli peci nkolik. Tady se bude spáti so všemi histori<'ini zábav lajieních. Jaké pole pro erotické í{int;isie. Illusc všech vášní liu
sál.
39
romány, tragedie
Idylly,
!
I
postel
bude
s
námi
tan-
iti."
„Nepál tych Hackenschmid.
si
toho,"
prohodil
Svíka osvtlovala jenom chatrn Tuzar
ji
vzal
a procházel sálem.
jaksi
roztržit
tuto
místnost.
Tolik bylo zejmo,
nebyl zaízen práv nádhern. Pouze na jedné stran okna; na druhé stran nahrazovaly je vikýe. Strop skládal se z devných trám, vbec neobílených. Nahoe byl senník. Sál byl sídlem znaiiého potu pavouk, soud dle rozsáhlých pavuin v každém kout. Vbec jakoby byl opeden jakousi pavuinou. Ani podlalia, ani stny nebyly valn istý. Tuzar pozvedl svíku ke stn a pátrav na ni upel zrak. Pak zavrtl hlavou. že
Ti
postele stály v jedné
ad. Krom
toho byly
stl blíže okna, všák, umývadlo a jakýs veliký kufr, na nmž ležela zaprášená harmonika. Zaízení dopliiOA'ala almara v kout u dveí. Bylo lam nkolik starých kalendá a dva díly krvavého románu, krom nkolika tretek vetchých a nepotebných. Tuzar se ohlédl. tu ti židle,
— —
Hacken-
lio
vyrušil
Paní eháková vzdálila se zatim schmid stál zamyšlen. Pohled Tuzarv z dum. „Jak se ti tu líbí, Tuzare?"
Má to starobylý ráz. Mohlo se, ovšem. íkat „U pavouk". A hlavn ta minulost Pár vedle páru, ani hnout se nemohou. Krásné zvuky eho asi? Škoda, že není tu nkdo, kdo by tancoval Mohli bychom tu uspoádat intimní tanení zába\"u Umíš hrát na harmoniku, Hackenschmide ? Tanení „Líbí
by
se tu
.
"
!
40
—
zábavu intimní intimnjšího
t^iueriii
— —
nco
\cl)o
/.áltavu.
jcšl
Ale ku podivu, jindy divoký Hackonsclunid neroapoval na Tuzarovy roi. Podiázol se svrast-lou tváí, která rinila lio miiioIkmu starším. A jak i»iil»lí/,il se k ])lái)<)Iají(í svice, hil do oi nápadný rys únavy.
mám
,.lli,
A vrhl
s<^h(>ii
„Jaká
A jeSt
už dost toho všeho." vyl)uchl na konec. prudce na židli, která zapraštla.
to
jíti
fad(>ssa,
proklat nechce. roztomilé
vlak.
ke Kopidentovým
hnízdo.
Radji bych
Schze
pak,
.\ !
lidu
verejší
flám
Nechce se mi do toho, .se
nehnul.
by
se
Je
to
tu
mohla po-
tu
ádat. Inava u llackenschmlda, divíš se, vJ? Nastal dnes slavný v liistorii den: ped ticeti lety uzol jsem svtlo svta. Ticet let, Tuzare. není to malá vnost? Ticet let. .\ nejsem niím. Nejsem nic. Hackenschmid, veselý kumpán, JUC, JIC. Stále candidatus. Kdf je njaký pístav pro mne? Nemohu pistáli. Jen dále. stále dále. s vlajícími plachta-
vný
mi.
Do moe,
'do
nekonena,
stiile
dále!
.\
vír
a
ímkoli se opojit! Zaplašit starou výitku. .\ léta míjejí v lom hluku a víru. Jak skoní JTC. Hackenschmid? Tahle díra je vhodný pendant k mé existenci. Dekorativní pavoukové nme oblezou a zapedou do svých paviiinek jako nco zapomcimtého. jako nco mrtvého. Erkláre mir, (Iraf Ocrindur! .]o to únava nebo stáí? hluk
.
Mám
kik!
a
.
.\
ješt
dále!
Opojit
se,
.
stále trapný pocit, jakoby
mne mlo
potkal
nco
nepíjemného." na
telM' sedlo? Stane se z nevh(»dném míst. Není Vyplašíme odtud ty noní nulry."
,.Co
cholik.
to
Na
tak
tebe libo
imdan-
taneek?
41
A
Tiizar s komickTÍTii gestem nabídl
rám
Hacken-
schmidovi.
„Mein schones Fnlulein, darf Hackenschmid potásl hlavou.
ich Avagen?"
,,B'n weder Fráulein, weder schon. Ne, to by nepomohlo dnes, Tiizare Dnes ne Nechápu sám dobe, co na mne sedá. Vi, dovedli jsme se smáti! !
!
Všemu
smáti! Byl to krásný smích, pamatuješ se? Ale stane se, že zlý jakýs vítr to ovane. Vzbudí ^e nco, co je lépe, když spí. Ten chlap dole, všim' jsi gi ho? Zkazil už docela náladu. chlap, nemá-li žíti. Stále nositi v srdci nkoho mrtvého Takový pozstalý, který už nemže zapomenouti. Stalo se a snad se nemlo leccos státi. A Bnad se vraždilo budiž. Ale vléci se stále, s tím balastem Žel, neustále pibíráme balastu nepozorovateln, tiše Kteréhosi dne to praskne Není už sil ho nésti Prokletý chlap. Pro trpíme tak na své minulosti? Dvodu to nemá
A
mn
ume
emu
!
—
— —
.
.
.
—
!
A Hackenschmid pešel lými, dlouhými kroky a
nkolikráte lokálem, rych-
mechanicky opakoval
„Dvodu to nemá." Tuzar pokril rameny. „Pejde to, doufejme .
Hackenschmid
.
.
.
.
Chvilkový záchvat."
ješt tak promenoval. Náhle se zastavil a vypukl v nervósní smích. stále
„To "peci jsme etli u Hálka, naší
za lepších
gymnasijní mladosti?
Staiký mezi duby kmet, pes dv st nezastesk' si let. Dnes zda
ptákm
víte,
co to
stého kolena,
znamená
?
dn
'
42
Jak "je to dojemné, vid? Ale nechce mne opustiti ten dojem. Nic se nestalo, nic novím, co by zde bylo
Vše vypadá nenápadn a neškodn. A tak nic se nestalo, vrný Hackenschmide, pano.ši osudu, banie C\'rfova Kopyta. Jsme v hnízd, zvaném Romanov. Nic není podezelého v tom. Jsme v hostinci ..Na bahýnku". Ani to není peci nic tragického. Jsme v krajin, která se zdá pknou. A shmeme-li to všechno, nicmén ta záhadná výskliujícího. si
íkílm
stále
:
Vypadám
pkn,"
dodal, vyprašuje karprach, kolika kraj a cest prach? A ten druhý prach je ješt tíže selhisti prokletý život! Jdi mezi mediány, pošetilý starce; což nevidíš
slednice.
tácm svtlý svj
šat;
,.
;
ješt dost mrtvých? Rci, co ruší
,
—
Oh, jak zní ty protivné verše?
tvj
klid,
o stíne božského Goelha,
mlhavý a chladný bloudíš kolem vlastního hrobu?
že ,,
ekni
(íoelhe
ze
—
Tuzare, nejsem peci Goethe; ani Sesenheimu? To vše je únava, vid?
mi,
Patrn
peci existuje únava. Ale iii neexistovala nikdy pro tebe, barde ertova Kopytíi, vrný Hackenschmide. Noci šly, nekonené flámy, nebylo té únavy. Dlo se ledacos a ledacos pešlo. Bard ertova Kopyta ne|i(»hiiul se ani, jako císa Julián Apostata poematu >Macharova, blahé pamti. To je tch
—
ticet
let.
Sleno
íilso,
stárnem', stámem', jak dí jediný
náš poeta. ,,Imi)aviduni ferient ruinae, milý Tuzare! ferient
A
niinae
ruinami"
A llackcMschmiil se zasmál nuceným, nepíjemným smíchem. Pak se vztyil a hodil karláem na stl.
„Mžeme
jíti."
Kapitola pátá, v níž stupuje se depresse
bardova. Šli
pomalu k panskému dvoru.
vn
atmojetele zavanula z polí. V té sfée vonné a isté, poal mizeti neklid Hackenschmidv. Sejmul slamný klobouk s hlavy. Výraz jeho se vy-
Svží
jasnil a jeho
oi mly svj
ironický vzhled. Hvízdal
Nkolik krok od ,,Bahýnka" potkal
je
si.
mladý Ko-
pulent.
„Picházím práv pro vás. Otce velmi mrzelo, že nechcete k nám. Aspo nyní musíte pijíti. Hilarius káže. Dostal se do proudu. Našel horlivého posluchae.
To ho musí okouzliti. jeho lánky a zajímá
Moje sestra se
totiž
o jeho innost.
tla nkteré Pedstavte
si pocity Hilariovy. Opustil jsem je, nemoha dobe poslouchati jeho výklady. Nemám pro to, jak víte, trplivost. A uvážím-li, že budu vystaven jeho nájezdm sám, musím tím spíše litovati vaší abstinence. Jak se vám líbí Romanov? Ujde to krajina totiž? ,,Na bahýnku" je to dost primitivní, že? Mli jste zstati u nás. Místa je dost. vám by bylo lépe. i Co se týe toho obmezování, nikdo by nebyl obmezo-
—
Mn
—
44
Nenávidím oktrojo-
ván. Spas se každý dle své fazóny. vání."
M<'lnnrlioli(ký Kopuleiit rozmluvil se a joh
jindy tvá zardMa se ponkud. Byl ponkud vzrušen: Spolvností ? alnidsférou domovu? Meminiscencemi ? Mluvil neobyejn ryclde, jakoby nechtl pipustiti nikoho ke slovu, s nervósním chvatem; a svá slova provázel prudkými, bezdnými pohyby. Na konec však pišla ochablost; utichl náhle, vzrušení vyprchalo.
Jeho pomr k llilariovi likým jeho pítelem. .Teho
bizarmí.
byl
temperament byl píliš
cizí
Nebyl
ve-
dogmatické tvrdo-
Energie Hilariova, jejž nazýval asem kalvínem a obrazoborcem, mu imponovala, byla mu však zárove trochu nepíjemná. Cítil nervósní závist všech chorých zdravým. Nco churavého bylo totiž v nm. Podivným zpsobem stýkal se s Hilariem ?ti
liilariov.
vi
nejvíce z celé siMiJcnosti.
jeho
vlivu.
Nemohl
Nemohl
projeviti
lariovi, byf byl rád, odporoval-li jiný.
stupe podízení
vymknouti odpor HiDyl v tom jistý
se jaksi
pímo
vi
se.
Hackenschmid ho asto ironisoval pro to. Jemu byla nepíjemná tato závislost, které si byl jasn vdom. asem mu byl Hilarius dokonce smšnou figurou a potom nechápal, odkud jeho vliv. Nemohl se rozhodnouti mezi tmito dvma pocity. Kolísal jako ve všem vbec. A nebylo popudu, který by ho ponoukal k rozešení této záhady. siunolnému
Vkroili do dvora.
Okna zámeku byla osvtlena. Setmlo .se už bodn.
45
Ze stájí ozývalo se melancholické buení. jediný zvuk, který rušil ticho veera. Starý pan Kopulent uvítal
„Není
to
smutné,
uvítali
je
To byl
u dveí.
Pro
výitkou?
jste
samotu? Místa je tu dost. Je tu trochu pusto, že ano? Je to rozdíl mezi Prahou a Románovém? Praha mám rád ty, kteí picházejí z ní sem do tchto zapadlých kout. Jakoby kus jejího ruchu a života pnšlo sem. Já sám už necítím se doma v Praze jsem venkovan, homo rusticus simplex tolik se zmnilo tam, vše kámen nezstal na kameni je jiné také mnoho pkného zmizelo. Teba pouze v mých starých snech. páni,
nešli
k
nám,
osvžit
trochu
naši
—
—
—
—
—
jMimodk
se z nás stane laudator temporis acti,
neme-li.
A dovedeme pak
venkova. Tady
]\Inoho
tu
lze
A
Zdrávo
tu
býti
!
cenit
klid
Ale není
je více nežli ticho.
Romanov. krajina
teprve
a
špatn na
A hlavn
vidti.
stár-
ticho
:
klid
!"
Zatím prošli temným korridorem. pán vedl je do salonu.
Hovorný starý
„Není tu pílišná nádhera, jak vidíte. A hlavn ne nový styl. Jste zajisté pro nový styl právem mládí? Zde v Romanov jsme píliš usedlí a tžko-
—
pádní
a
žijeme
v
reminiscencích
o
ticet
let
zpt.
trochu archaistický. asem jako by ješt byly tu dny deklarace... reskript... Vše je tu staré
Náš
styl
je
a pamatuje se na mnohé.' Starý pán se zamlel,
njakou vzpomínkou jsa
dojat.
Zaslechli hlas doktora Hilaria, který stál odvrácen od nich, u okna, hovoe s dámami lépe eeno, se
—
slenou.
46
„Promite, nezachovámli obvykle formule salonní. Jsem v tom barbar. „Nemá as na zdvoilosti", praví tuším Montesquieu o
sob.
Neml
o
.iViit;lií'^iJi<'VÍ.
jsem na
n
„Nectila jsem nikdy formy
slena I*avla jasnýni Hackenschmid se
A
mohu
to
íci
také nikdy as."
svým
b<'Z
ob.sahu," odvtila
melodickým
hlasem.
zarazil znateln, slyše ten hlas.
Doktor Hilarius nepozoroval ani píchod spoleSlena stAl u piana, bubnuje nervosn prsty. sedla proti nmu, u okna, oi pozorn na nho upeny, l^aní Severovou výklad Ililariv upoutal mnohem mén; hledla sice trochu ironicky na nho, ale spíše pro exotický dojem, který v ní budil. nosti;
„Je ve své enické nálad, hle, jeho posice, jeho jsi pravdu, Kopulente," pravil pohled, jeho gesto. tiše Tuzar, usmívaje se.
Ml
„Žádný okamžik není pro nho dost nevhodný, aby nepednášel svj program," rovnž tak poznamenal Hackenschmid.
Píchodem hostí perušen hovor. Paní Severová patrn potšena. Doktor Hilarius obrátil se ponkud mrzut k píchozím. Slena vstala. byla tím
„Moji
noví
hosté,"
pan Kopulent. „Pan Moje sestra a má diera."
pravil
Hackenschmid, pan Tuzar.
Hackenschmid byl se vyhýbal do té chvíle pohledu do tváe sleny Kopulentovy, jež byla odvrácena od nho. Nyní, kdy se k obrátila, letmo pohlédl na ni.
nnm
Ale okamžit sklopil zrak. Nápadná bledost zbavila jeho tvá barvy. Zachvl se lehce.
47
Uklonil se
mlky.
Nebyl
s to
pronésti slova.
Slyšel
njaké ei, hovor, tkal od bodu k bodu,
Hackenschmid nechápal. Byl
nkde
daleko odtud
se kamsi do prázdna.
—
a jeho zrak zahledl
Kapitola šestá, v niž vykládá doktor Hilarius za
nepozornosti velké ásti publika. Pekvapila vás, slociio, pokraoval v hovo,,jisfá a nepochybná tvrdost všemu, co se nazývá národním. Je to pirozcno. Práv vájn, v bezprostK'dni blízkosti tení obou národu a volného pohlcování jednoho druhým, musí se zdáti mno„
"
vi
ni doktor Hilarius,
ním
liem nepocliupiteliijším. Ale u mne je celá ada disposicí, které mne pedurily k té tvrdosti. Pedevším rodinné. Otec niúj, musír.n podotknouti, byl žurnalista. Patriotický žurnalista, bídné placený.
Un ml za i'ik<»l plniti asopis patriotickými tirádami, chauvinislickým pathosem. On musil psáti nadšené lánky a bezuhledné útoky. On musil budit nadšení, liouiti národní záš. On musil vyrábéli drobné, krajské veliiny. To bylo to nejtrudnjší, to vyrábní veliin. Kdo vidí tuto machinaci zblízka, kdo zná v nedbalkách ony h<'roy, kdo prohlédl celou bídu jejich dusí, musí být naidnén hokostí. Kdo vidí frivolitu, s jakou se vyrábí Jikce národní, projevy, schze, volby, zrádcování musí být zhnusen. A kdo vidí
—
49
celou onu servilnost tch, kteí potebují žurnalisty, jeho pomoci, jeho péra, jeho vloh, a indolenci a nadutost tch, s jakou ho traktují ti, které povznesl a z íiicliž uinil pulobužkv, musí býti naplnn odporem. tento zlý úkol sloužiti Památka mého otce, který toniu všemu, utkvla mi v mysli. Pamatuji se na jeho všenm tomu, sloužil, co podpíral, co zlobu zveleboval a hájil, na jeho opovržení k celému tomu prostedí, hnusnému a malichernému. Nemohl se vy-
ml
vi
emu
mknouti; mohl jen reptati a
mi
odpuste
tento
výraz,
ineti svými pouty
ponkud
v
stylu
,,
—
Písní
otroka", ale není to prázdná, poetická fráse v tomto jeho jizlivých narážek, krvavých
posmšk
pípad. Z
vyrostla má nenávist k tomu, co nazývá se oficieln „vlastenectvím". Slyším syeti ješt dnes ten posmch, tu záš z tónu, jakým otec pronášel slova „národní", Ve „národ". Je to atavismus. vyvrcholil ten
mn
odpor.
To
je
ist
stránka
osobní
rozhodn nepostailo zdvodnit
problému,
a
to
by
ten odpor.
Druhá souvisí s celým mým názorem svtovým, mým hodnocením života. Jsem rozhodný utilitarista a dívám se utilitaristn na celý národní náš zápas. Národ není nic, co by samo sebou mlo právo
s
celým
mže
k existenci, za jistých pedpoklad být pouze jeho zachování záslužným. Problém je psobí nebo zpsobiti germajiisace více škody, nežli národnostní zápas ? lépe bude s vtším prospchem pro všeobecno, pro lidstvo, jeho vývoj a pokrok, udrží-li se naše národní jednotka i pinikneme-li se k vtšímu národnímu celku? Zkoumám, badám a vážím. Jisto je, že to, co je škodlivo lidstvu, nemže míti právo na :
mže
i
:
existenci." v. Dyk:
Kuec
Hackenschuiidúv
4
50
„KlaJciiK' dobru lidski' nad dobro národní," vpadl do K'í níladý Kopulont.
Z výrazu, iilíodnouti,
s
jakým prous! tento citát, tžko bylo i jnluvi-li vážn. Byl se díval
ironisuje-li
dobu na Hackensclimida, vyzývaje ho Ix-ze sluva, ale Hackcnscbmid byl zamyšlen a mluvil on bylo patrno, že neposloucliá. Výraz se nezmnil. „Klad<'me," pronesl suše Hilarius. A pokraoval s nezmnriým klidem: ..Není pochyby, že každé mizení národního organismu, jeho penárodiiování, six)jeno je s úpadkem. Nelze popírati jeho demoralisující vliv. Ovzduší takového zjevu ubije nkolik generací. A práv tak je jisto, že lakové promísení krve produkuje národy silné a energické. Pro mne zodpovzení otázky, bylo-li naše národní probuzení skutkem záslužným i zloinem (starý pán trhl sebou pi tom slov, a zdálo se, že chce vpadnouti do ei; ale pemohl se s námahou), je odvislo od zodi)Ovdní otázky: má-li naše národnost jistý obsah, jsme-li svérázným v koncertu lidstva, máme-li jako národ mu co íci, existuje li prost národní naše poslání. Vývody prof. Masaryka v tom smru jsou i)esn logické a pixísvdující. Nemže se vystaiti s prázdnými hesly hluchý nacionalismus je neK'stí a pekážkou sociálního pokroku. Udržovat nco, aby se to udrž<'lo, je setrvanost, ale ne ilúvod. Superlativy chauvinistú jiás nezachrájií. 1'omoc ciziny nás nezachrání. Nikdo a nic, než vdomí uritého poslání, urité
dolší
aby
;
ním
;
idee
—
Zdálo by se
tedy,
že
tohoto národního pro iás.
zjištní
uuum necessarium Co však se dje zatím?
poslání je
51
Vdomí uritého poslání neexistuje u mass, ani u tak zvaných intelhgent. Kolik tom?
o
zuje
Kolik
germánské?
expanse
vlivu
o
ví
lidí
nebezpeí
Kolik
nmecky?
že vlastn myslíjue jako tonoucí stébla chytá se naivních a
k
jich
A
si
vili o
širokých tisíc
uva
ideového
uvdomí, tom kdo,
marných prostedsympatie Evropy, pomže bauška cár,
pomže .. pomže republikánská .
To
Francie.
Pomže.
je naše débácle, to je národní
Nedopustí.
katastroiá.
Bez
idee není energie a bez energie není práva k životu. souvisejí jedna s druhou. Ztrácíme tak pdu. Nejen že nepostupujeme, nýbrž i couváme. Fysicky moráln ztrácíme pdu. Píekv^apuje nkdy, že pro i náš národnostní zápas je tak nepatrný interess. Jaký byl tu kulturní podklad národnostní? Jaká výše morální? Jaká energie u nás? Jaká hloubka myšlenková? A to je tedy problém buto má naše existence smysl, budto existuje naše poslání, naše myšlenka, k velikému dílu pokroku lidstva, to, co máme dáti a nám se podaí zvýšiti energii, stupovati intellektuální a morální úrove Anebo ne Ale pak není nutno, aby náš národ existoval. Ale pak je škodlivá jeho existence. Ale pak je lépe státi se hnojištm pro cizí kul-
Ty vci
:
.
.
turu.
.
.
—
Pak je národnostní zápas bez podkladu. Pak a pijde potopa. To je mé stanovisko rozumové. Nemiluji národ, vidím v pouze pozoruhodný prostedek k dosažení uritých, všelidských cíl. Nemže býti niím, co by sob samo postailo a co by vyplovalo naše
—
nm
touhy.
"
52
"
„To{ vše vše to ješt není," vpadl do „Tof jen Schaucr ei Huckenscliinid, vyrušen jsa i)rudkýnii posledními vtami Ililariovýnii ze svého snni. „Clícoš-li, Scluiuer; mé mínní prost.
—
Doktor Hilariiis domluvil. Ml jistou vehemenci a tón pevného, nezvikhuK lio ]ih'své(icení. ISehyi, i)h's-
n
výmhivný.
vzato,
e
.K-lio
enické. Ale peci neminul
tvrdá
Ityla
a
Im'Z
plymiosti
ných osob
se
úinkem, u dvou
z
pítom-
íi.spo.
Slena
l*avla dívala se
na
nho upen
a se zá-
jmem. Lpla na jeho rtech. A když domluvil, trhla sebou jakoby vzrušena náhle z hlulxjkého sna. Im]>onoval jí tento muž, jeho uritost, jeho tvrdost, síla jeho i)esvdení.
Mén nco
uspokojen byl starý ])án. iS'kolikrát chtl namítnouti, protestovati. JVyní, když Hilarius skonil, chopil se slova. „Jste
ideolog,
i)ane
doktore,
rozumti. A zakládáte vše na
pokud
ideíth.
mohu tomu
Idea nás spasí,
A nepipouštíte nieho, krom rozNechci popírati možnost i>odobné argumentace. Ale nezahladíle jí vnitrní hlas v nás. Naše iny nemají nmoho spoleného s rozumem, a totéž jdatí Historie národ je historii tao celých národech vysvtlete, jak?" jenuiých sil. Vzniknou a zanikají idea nás zachrání.
umu.
.
.
.
—
sebou netrpliv, ^le pak vzal na se tvánost povýšeného klidu. Slova starého pána. z nichž na nho zavála vzdálená a cizí jakás romantika, zdála se mu j)iliš absurdními, než aby s nimi ])olemisoval. Doktor
Hilarius
trhl
53
„Jste ovšem historikem, pane doktore," pokraoval pan Kopulent. „A pobuuje vás naivní názor laika. Jsem skuten laikem; a zde, mezi lesy, v pírod, odvykl jsem si píliš abstraktním spekulacím. Mj výraz je snad nemotorný a nepesný; a nedovedu
ani písn íci, co my.slím. Nemohu souhlasiti s Vaší negací všeho elementárního, pudového. Otázka existence národa dá se mnohem spíše redukovat na intensitu tchto pud než na ideologické rozbory. Vidím, že tato intensita klesla, že naše vytrvalost je mnohem menší než bývala, že animální, ekl bych, energie životní mizí, že
která
neštstí grace,
zakrujeme sociáln a národn. Tajemná ubývá, chadne bohužel. Co je
bývala, ?
Volné vykrvácení.
stálé
odpadání.
Uvažte jen
Jsme behem, do
:
síla,
ntiše
stálá
emi-
nhož
stále
mocný proud a stále z nho rve kus po kusu zem, který má posíliti protjší beh. Tisícové odcházejí odtud do Nmec, tady za hranice,'" pan Kobije
pulent obrátil se oním smrem ,, tisícové tam mizejí a hynou a vlastn posilují našeho soka. Tisícové jdou každoron za moe. Opouštjí domácí pdu. Mizejí a hynou, díve i pozdji. Nemají ceny pro nás. Ne-li už oni, aspo jich dti se pro nás ztrácejí; byl jsem v Berlín, v eské rodin, kde dti už nerozumly Tisícové odcházejí do rodim. Což tam za Ruska. Mizejí a hynou, ztrácejí se nám. Jste ideolog, pane doktore; ale žádná idea nezachrání nám ty ztracené. A nyní hynou tisícové v Birkenwald a za Birkenwaldem. To uzavené území, jež se stále otvírá, aby pohlcovalo. A neztrácejí-li se hned, co mohou prakticky znamenati pro nás? Nedovedeme upevniti svou pdu, vody nám ji odnášejí a neiníme nic proti tomu. Ba co více, rozklad šel i dále není už národ, jsou
moem
!
:
.
54
jen
liiily,
moci
jo7,
kai»il;iiii,
bu(lo-li
iiaSo
by
jodna
vitalita
druhon.
pohltila
Ncbude-li
vzrstu bospodárského, iii*vetší, nebude lépe. Síly je nám
iicbudo
li
teba... iie idejí. Ale žel, není podnikavcsti u nás. Tady na rozhraní by .se dalo pracovati, zde by bylo možno postaviti hráz. Animoval jsem rzné osobnosti pro veliký jjodnik. který by byl podepel celý kraj národn." .\ starý pán se rozhovoil o blouznivých svých plánech, niouhou samotou vše se mu pebarvilo falešn a
romanticky.
se
kui)ily.
ohe,
V
juluvil s
Cifry
rostly,
úžasn
oích starého pána vervou a prudce
opojoval svými
.
.
.
rostly;
blýskal
miliony mladický
Rozehíval se
vše-
slovy a fantasiemi. Doktor Ililarius sedl bez hnutí; bylo tžko íci, poslouchali ili nic. Jeho výraz byl nezmínný, stálý len výraz povýšeného klidu. Starý pán gestikuloval,
cek
íi
vlastiiítui
horlil mladý Kojjulent díval se na nho s údivem To vše mu bylo odlehlé a cizí... Pohlédl na Hilaria; ;
zdálo se mu, že na Tuzara, který ironická slova:
„Slovanstva
.
.
má trochu posmšný výraz. Pohlédl nco šeptal; Kopulent zaslechl pouze orel
bílý."
Kapitola sedmá, v níž
všimneme Hacken-
si
schmida, závažné otázky kladoucího. Hackenschmid byl zatím zaujat leným sujetu hovoru.
ním
Nervosní chvní bylo znatelno u
docela vzdá-
nho
neustále
ješt.
Nebyl
s
Obas
díval
aby se uklidnil. se na slenu Pavlu nesmlým, váhavým pohledem, v nmž byla nevypsatelná smsice pocit hrza, nha, lítost, bolest. to,
:
Slena 'byla
si toho nevšímala. upjata k debatt.
Její
všecka pozornost
Výhodou Hackenschmidovou bylo ostatn,
že se-
dl ponkud v stínu, mimo dohled spolenosti. A tato soustedila svj zájem jinde. Starý pán neml asu na pozorování. A Hilarius, Tuzar, ostatní byli odi
vráceni.
Jedin paní Sevcrová
battu sledovala
ve
vyvolala
u
s
mla asu
ní
pednáška
že pozorovala jeho vzrušení
—
:
de-
Hilariova.
Zdálo
se,
ale ihned se zadívala
jinam. (Stále tak
dosti
jakýms úsmvem, týmž, který dí-
dumal Hackenschmid.
!
56
Nyní, kdy zniizol
><
jolio
tváo
iMisni-stiý. frivolní
výraz, ktrrý pravidelní' nosla. zdál s<' Ix-zrnála tžkoinyslným. hnjcin smutku vanul z j<'ho zI)I<m||(' tvák*
a
v
tich
utiavrnýcli
noía.stus,
,,I)i('s
nt Idasnf'
za
Stále nositi
ei
hýla ni-popiratidná nudain liolic dios
nefastus,"
zaninirel
zcela
„Nikdy se tolio nezbaviti v srdci toho mrtvého! Což se mi to neHilariovy.
musí stavti v cestu? A stálo urputnji, stále výraznji! Jdi, Haikensclimide. nikdy se nezhavíš straOdkud |)iiš!a, i)r() pišla? Huvody. Ilackenšidíd. schmide! Oilkud je to rozilení, ten jiekiid, ty vzpomínky ... Ta tvá ... ta mrtvá ?" Smrtelná bledost polila tvá Hackenschmidovu zno vil. Pozvedl mechanicky ruce, jakoby chtl zaplašil ustále
pízraky
—
„Nelze tak dále, opravchi
ne.
.Mlu\ili,
debaltovati,
cokoliv."
Téhož okamžiku skonil starý pán Kopulenl. Hyl unaven svou eí, dýchal t.žcc a jeho tvá byla všecka zardlá. Z nenadání, nelojricky vpadl Hackenschinid do ei k všeobecnému i)ekvapení všech. „Tof
recejit
Hilariuv; tikrál
denn
polykat
itien.
nad vámi nemilosrdný, krutý, se svým neobbtmným recipe. Tikrát denn je málo, pane Kopulente. .Nerozumíte mládeži? Ideovost se musí zvýšiti. Tof jsou ti fantastové, snílkové, Itohužid ne jia svou pst. Provazolezci idejí. Jdte si s tmi ideami. Pejedli jsme se ideí. Tch není teba, ovšem ne, pane Koi)ulente." „St^iten jsi se jjn-jedl ideami, llackeiisr hmide ?" penišil se suchou ironii doktor [Jilarius tohoto. Stojí
:
...Nevšiml js<'m
Slena
si
toho dosud."
l'avla obrátila se k
Hackenschmidovi, když chtl nco odjxndti
se byl chopil slova. Ilackenschmid
57
Ale v tom stetl se s pohledy jeho a sleny Kopulentovó; zachvl se znovu a zarazil se v pl slov. Tenkráte si A'šimla slena jeho pohnutí, které nechápala. Odvrátila se zase k Hilariovi, ponkud za-
Hilariovi.
ražena. „Jsi
bychom
stálá
negace,"
pokraoval
Hilarius.
„Nikdy
se nedohodli."
A
obrátil se k starému pánu. „Ano, jsem ideologem, pane Kopulente. Nepokládám to za vadu. Naopak. j\Iým ideálem je pesn mysliti. Nevím, docílím-li toho. Vše, co mám, je snaha. A mže se pipustiti u nás, kde logiky a soudnosti je tak málo. Tolik jiných vcí se pipouští sporty, umní, híky Jenom ne tato snaha?" :
—
Nežli mohl nkdo odpovdti, zvedl se nenápadn Hackenschmid a tiše oslovil mladého Kopulenta. „Nemohl bys na okamžik vyjíti se mnou?"
Kopulent Šli
vstal.
tiše.
Tuzar zatím vykládal cosi Ve dveích do dvora stanuli oba, pekvapeni. Msíná noc, jasná a malebná, rozlila svj záhadný svit po širém dvoe. Postíbila vše stechy, .
.
:
stromy, vozy,
pdu.
Hackenschmid popošel nkolika kvapnými kroky pak se zadíval na stechu a ssál hlubokým dechem chladný a osvžiijící noní vzduch. Kopulent obrátil se k nmu. „Není ti dobe ? Je to snad z cesty. Neposloužila by ti sklenka koaku?" Hackenschmid kývl. „Vždycky 1"
—
58
íci,
Trochu nuconý úsrní-v pelétl jii tom joho tváí. Za nkolik vtoin vrátil se Kopulont s koakem. Hackenschmid uinil veliký doušek. Vrátil pak sklenku Kopulentovi. „Heje to, pekeln heje. Je mi lépe. Mohl bych že mne zniil Hilarius svými tlachy; je stále
nesn^^sitolnjší
bh,
;
existiije-li.
mže
pou/.e jediné pro-
mj
žaludek snesl píliš mnoho, žaludek starého námoníka; nechci být nespravedlivým." Váhavé upel zrak na Kopulenta a pokraoval. „Dovol indiskretní otázku. Tvá sestra je ovšem mladší než ty?" ,,.Tak ,,0 pét let." odpovédél Kopulent udiven. té napadla zrovna tato otázka?" Hackenschmid zaboil se do svý'ch myšlenek a neodpovídal na otázku Kopulentovu. „O pét let A nemel jsi druhé sestry?" Kopulent s\Taštil elo. Otázka nebyla mu píjemná. „Nevlastní, ano. .Te už dlouho mrtva." „Byla ji podobná?" „Trochu snad," mrzut odpovédél Kopulent. „Tedy mrtva Promii, že t obtžuji jako vyšetující soudce. Je to uritá podoba. Napadlo mi cosi a nejdr- mi to z mysli. Uritá podoba na kohosi. Nahodilá i>odoba. nic více. Nevlastní sestra tedy? Nenesla tvé jméno?" Kopident odvtil rychle, aby se zbavil dalších vésti: zatratiti ho.
Ale
——
.
.
.
— —
—
otázek.
Ryla z prvého matina manželství." Zadíval se roztržité na nel>e. Mráek jakýs zakr^'l na chvíli msíc. Dvr ztemnl z istá jasná stechy, pda, vše ztratilo svj lesk. ..Ne.
.
.
.
59
JDftátko bude sedt," znlo mii v duši. To byla její
slova.
A
utkvívaje pohledem v temnu dodal „Jmenovala se Ronzová." Hackenschmidovi nemohl vidti do tváe. Odvrátil ji. Bylo mimo to temno té chvíle. Hackenschmid se ostatn ani nepohnul pi vyslovení toho jména. Cekal je patrn. „Ronzová Helena," dokonil Kopulent. Mráek pelétl. Msíc byl istý. A jeho svtlo zase vrátilo dvoru dojem pohádky. Hackenschmid stál dosud odvrácen. „Trochu koaku, Kopulente, ješt trochu koaku nemže škodit. A co bude zítra?" .
.
.
Kapitola osmá, v níž se Pavlou, s
potokem
a
setkáváme se slenou poetou francouzským.
Tichu bylo, bczvtii. slunný l'n
den dusnou.
ilon
polovice ervence.
nkolika deštivých dnech pišel prínio horký Slunce tém pálilo. A atmosféra stala bc
Den jako stvoený pro neinnost pvabnou a snivou, pro klid zákoutí lesního, pro chlad jeho mechu. ^'a právo od rozvalin hradu stupovala slena Pavla k ece.
romanovského
se-
Rozvaliny -liradu byly truchlivým zbytkem iu''eho, nebylo možno ani dobe dobadiujuli se. Nejisté povésti oi)ádaly ho romantickou ;zl(U'iolou. .\le doba kolik jeho slávy byla dobou mythickou, (inél kdysi století tomu? hrdé nad údolím, tvrdý. u«'pístupMý. vysoký. Nebylo s žádné strany snadno se piblížili. Mezi panským dvorem a hradem byla k<)tlina husté zalesnéná. Vul>rc les kryl nyní rozvaliny tak. ž.' obrysy liradu z dola zanikaly. Bylo nutno ua])jali pozornost uritým smércm, aby se vy|iátralo néco, co ujíomínalo
eho
—
—
na hrad.
61
Pomrn
ješt nejzachovalejší byla vž, jejíž dkladné zdivo v celku odolalo asu. Ale ostatek hradu ležel v rozvalinách. Staré zdi bud se sesuly už, nebo se pozvolna sesouvaly. Zbývaly z nich jen neforemné pahýly. Mimo to sesouvala se pda zvolna, vždy na jae, na stran k údolí. Vrstva za vrstvou padala do hlubokého údolí po prudkých jarních deštích. Tak a mizel kus soustavn mizela celá jedna strana historie hradu. Rozvaliny stále více se ztrácely.
—
V dnech, kdy nebylo píliš teplo, bylo milo posedti zde v tichu, na pkné vyhlídce do údolí. Ale dnes ne. Slena Pavla se tu nezastavila. Pelétla jen rozvaliny zbžným pohledem. Vše tu bylo píjiš pro-
hálo žárem slunením, ídkých nkolik borovic neposkytovalo mnoho ochrany ped ním. Sestupovala lesní, sotva znatelnou stezkou.
dol klikat a nepra\ádeln. Mnohdy zaniká; bylo teba obejíti velké, skalní balvany. A teba opatrnosti špatný krok mohl míti následky velmi nepíjemné. Bylf dost píkrý sráz. Pak se pišlo ke Kamenici. Vinula
se
zdálo,
se
že
;
Huela
dole a lesními stromy pi'okmitaly její vebalvany, pes nž se pnily její vlny, chladné a divoké. Byla to ist horská dekorace. liké
Nad ekou, mezi
skalami, úzká a pochybná vedla
cesia dále.
Slena Pavla pecházela na mýtinu. Bylo to nco, co bylo možno nazvati loukou, bujnou ale v té louce kvetly balvany, zakryté travou, hnily v ní veliké paezy, zbytky to po zá-
tém
dumivých velikánech, kontrastujících svým objemem divn s drobnými stromky nov zasazenými.
62
Mezi lesem, jeho melancholickým a chladným šezalitou sluncem mýtinou stékal prudký potok do Kamenice. Hluín se valil s výe tvoh^ drojjné vodol)ády; že bylo deštivo minulých dnu, byl piliv vody hojný. Hluel mezi k;uneny IíSL se o né a pak tichl (l(»l<', umiruii se vlévaje do Kamenice.
rem a
LI tohoto potoka na balvanu usedla slena Pavla. Bylo to zádumivé místo.
rozvaleném u behu,
Kámen na kameni;
sporá zele; a vlhká ])da, nebylo. Zvláštní chlad vanul z toho všeho, chlad osvžující za dusného dne. Potok huel, monotónn a vytr\ale. Voda stíkala až sem a málem urousala sukn sleny Pavly.
kde
kamen
Slena Pavla nedbala však
toho.
Naslouchala písni potoka.
Co íká
e
tato bystina? Její byla brutální Drala se obtížnou cestou, záhadn a nevypoítateln. Píkrý spád dol, eiiertíický sklon po splynutí upoutal slrnii Kopulcnhtvu.
a tvrdá.
A
potok huel a hovoil. Zadívala se do jeho isté vody; jata náhlou toiihuii sklonila se až k ní a pokropila si elo vodou. Byla to svží, chladná voda. Ukonejšoval ji U-n Jako znovu zrozena rozhlédla se kolem.
chlad.
Stromy se ani nepohnuly. Kameny mlely. Nebylo nic melancholitjšího než tento tábor vcí mrtvých. Odkud zbloudily všechny ty kameny sem? Která boue servala ju s výšin seju dol do tohoto snnm ? Byl to
snm
záhadný a
tichý,
protjšek
potoka.
Slena Pavla
se
zadumala.
to
boulivé písn
63
Zrak
byl utkvle upen k potoku, na vodu, Sledovala všechny fáse vlny, jež se
její
která mizela. s
hora rozbhla; peskakovala kameny pníc
ovala
dol
se,
zase
rozbíhala,
rychleji
klesala
a na konec mizela v Kamenici.
se, uklid-
stemhlav
Pišla druhá
odmen.
vlna; šla toutéž cestou, zákonn a Byl to rys osudovosti, logiky vnitní, který
nápadn
jal
Ješt jakoby
A neuritý
tak
slenu Kopulentovu? chladivý dotek vody prame^ie.
cítila
myšlenky, nejasné touhy ožily v ní. Záhadné pedstavy loudily se v její mysl. Nebyl to pouze potok, který tak pozorn sledovala, jeho vlny divoké a zanikající? Nebo byl pouze záminkou neho,
eho
si
vír
neuvdomovala?
Logicky, vlna za vlnou.
odmen, Byla
s
rysem osudovosti
vdoma
si
valila se
posledních konsekvencí
divokého spádu ? Skoro se zdálo; bylo nco uvdomlého v tch boulivých zvucích, v tom šíleném tempu. Jakoby s rozkoší ítila se do své zkázy.
Nehnut sedla
slena Pavla.
tak
Bylo zde pološero, akoliv byl den jasný. A ono šero, ony stlumené barvy inily záhadnjšími a nejasnjšími její myšlenky. Nenacházela jejich formule, nedovedla jich zachytiti Z druhé strany eky, nkde od trati k Birkenwaldu, bylo slyšeti ješt jiný monotónní zvuk. Nedaleko odtud, ale tak, že ho vidti nebylo, štípal nkdo díví. A jednotvárný ten tón ukolébal do fantasií. Hynul život v tch zvucích? Stromy kolem .
.
nezachvly pi nich nevytušily z nich agónii druha. Stály upjaté a chladné ve své výsosti. A stejn znla se
píse pramene.
;
:
64
e
Záhadná pedtuch šelestila koh'm v tom tichu Ncjasn louhy rostly v uiliu. hýly to ziiáiué
a chladu.
tváe, jež pinášela fantasie. Hra její unášela ji; slypramene, rozkládalo se v né jeho hueni. Debalta v proudu, rozeznáte slova; jak íxloláli tonui ImuV \'še je v ntn hodno úcty. Toí nový život, který zní z nich. Je to známý hlas? Slena Pavla i)oložila knihu, kterou nesla, na kámen ped sebou, na jeho omšenou plochu. A rozevela v zadumáni její strany Její pohled nejprve mechanicky, ale pak zvláštní jakous mocí zájmu ui»oulaly verše knihy
šela hlasy z replání
.
.
.
„Je vais, je ne sais o. Je vais, je suis lipiiroux. ("ost IV-ln el joie en nia poilrine. (,)ue mimporlcnt clrnils et cloclrinos? Le caillou sontio ot jiiit, souš mcs talons poudiiMix. Je iiiarclie ;ivec 1'orpm
lre
inunense
ot
iiil
duinnT
l",iir
ii
li
iiri.v
dVtre (ou
el do mt^ler le munde el toul á cel eriivrcmcnl dc vio ('létneiilaire. II me semble jusqu á ce joiir navoir vcu qup pour nioiirir el non pour vivre. Ohi ipifls lombeaux creiiseiit los livros, et qiie de frorils armés ils rendenl vaincus.
Pour
j)remire fois, je vois les veiils vomells dans la mor des brancliam'es.
Ic
briller
Mou ánie iiuniaine na point pe. toul esl jeune, toul esl nouveau souš le soloil. mcs youx. ines bras. nios inaitís, mes choveux aniples el blonds.
J'airne et
nia chair
Et voudrais, par nies pouiiicms, boire Pospace entier pour en poiillor n»a forcc.
65
Oh! Ces marches
a travers bois, plaines, forls, rotre chante et pleure et crie et se dépense avec fúrie et s'enivre de soi. ainsi qu' un insensé.
o
Tento chladný kout v tžké atmosfée léta dal Pavle pocit uvolnní a touhy. Daleko rozlétly se její myšlenky. Zmalátnní jejího tla nestailo jejich letu. Kniha vypadla jí z ruky. Pivela oi. touha, To, co hylo dále, byl sen letního dne jíti nkam daleko, neznámými cestami, v stínu prastarých strom. Les, který nedovede zaplašiti pedstavu nekonenosti úzkými svými obzory. Sladká jeho monotónnost; šumot jeho pták a hmyzu, šelest jeho vtví. Do dum tch huel pramen, a slena Pavla opakovala, rozesnna a zmatena, ne však smutná, verše oné básn „Zdá se mi, že nežila jsem do tohoto dne." .
v.
Dyk
Konec Hackenschmidv.
.
.
;
Kapitola devátá
pedvádí doktora
Hilaria, který
objevuje nkteré své zásadní antipathie.
se
a
SniÍTcm od hradu, cestou, kterou šla Pavla, ozvaly Chvílemi zarachotil k;'uiien. pošinutý jimi
kroky.
se se svahu. ?C'kdo šel.
valící
Pavla .se ohrátila, ješt všechna jsouc vzdálena duchem. Hylo jí, jakoby byla vyrušena ze sna a ještO nevyspalá dívala se zmatené a nechápav na vci kolem. Ale pouze okamžik. Kroky blížily se sem, a slena Pavla, pohlížejíc smrem, odkud znly, poznala chodce. ;
Byl to doktor Hilarius. Poznal slenu, a pozdravil
okamžik jakoby váhal pak se zastavil nkolik krok ped ní. „Neruším vás, sleno?" Pavla zavrtla hlavou. ;
„Lenoším, jak vidíte. Jaké vyrušení?" Zdálo se mi, kv jste nco etla?"
,,
„etla
.
„íltete
„Obas.
.
.
jakési
verše
—
dokonce?" Vy ne?"
verš<,'
ale
to
není nutno."
67
Doktor
oí
nýcli
dechem
Hilariiis
PavHiiýcli
pádíval se clo pátravých a a potom iekl s lehounkým
ná-
ironie.
„Já ne. Nerozumím kráse." vida jisté podivení v jejích oích
A
„Nerozumím chápu,
teni-
pro
estetice.
dodal
Nerozumím veršm.
se píší. Neexistuje pro
mne
Ne-
toto krásno. Po-
—
kládám je za pojem zbytený. Anebo lépe eeno rozumím pod tím pojmem nco docela jiného." „Váš interess je tedy jen rozumový? A vše krom toho odsuzujete? Je to snad píkré. Nejsem píliš mnlecké duše," ohrazovala se kvapn Pavla, „ale zdá se mi, že umní mnoho znamená pro vývoj lovka."
A zadívala se do istých vln potoka. Verš jí utkvíval v pamti; slova Hilariova ji bolela ponkud; a za tryskání a z\niení pramene opakovala si á ce jour n"avoir vécu." ,,11 me senible jus([u" Hilarius pistoupil blíže.
—a
za
„Mohl bych vás prosit je té knihy na okamžik?"
to
nevhodné
—
zapjení
Pavla podala mu ji mlky. Doktor Hilarius etl na stránce, kterou byla oznaila. Sledovala jeho výraz. Byl to stále ten sebe-
vdomý
klid.
Doetl. „Je
—
možno barbaru kommentovati ? sais o. To píznak
Je vais, je ne
nevím kam. Nevdti
všeho:
jdu,
nemíti cíle. Principy jsou nám balastem, nepibírejme toho balastu. Je vais, je suis heureux. Pro žádnou ideu, pro žádný cíl nejíti pouze jíti je naše štstí. Que m'imhlavy myportent droits et doctrines? K slitel, k únaATiá jich snaha? Není teba stanic,
:
emu
emu
" .
S rati I
se
o právo; co
'myjme
si
ruce.
pravda? praví
je
1'ilál
—
inoderní.
pipustí Vci mohou býti t;ikové Vezme li se to však z jiné stránky,
moderní. smysl opaíný. IJída je ]>olilování hodná, musí však býti, aby mohla existovati estetická ho hatost. Tisíce hdí absorbuji své sily, pracuji do úmoru, aby ji'den mohl jíti l)ez cíle a býti štasten a psáti veršíky. Právo? Zákony? Doktríny? Hlavní véc je mart-iier avee lorfíueuil détre inunense et dtre fou tento
mže
l»ýli
.
ohronmým. A
.
bláznem. Jak sharinonisováuo v pojetí toho moderního. Slimce padlo do temnot, nutno se pokoiti. II ine semhle jusqu" a ce velikýiti,
llýti
býti
jour n'avoir vécu! Skláním hlavu, sleno, ped tímto novým, skuteným životem. J'aime mes yeux, mes bras, mes mains, ma chair i)ro místo oí, ramen, rukou, téla nei"íci úhnieni sebe? Je to prosté a jednoduché: milovati sebe. jsme j)rávo, jsme svét, jsme vše. Urité a pesné zní z téch mlh a neTato .sebeláska ja.sností jenom ono slovo Já, já, já je tajemství moderního. Sláva a est titanm dne
— :
my
My
my
:
I
Skláníme se ped nadlovékem. Co zbývá? S'enivrer de soi, ainsi qu'un insensé. .Nic nového j)od sluncejn pokud vím, ekl to HaudoI.iin>, jvraktikoval l'oe. Je to poslíMliií program, jediný program moderního sV n ivrer. Opíjejme se. l'rol>atum <'st. A této smési. ška.
;
:
mám-li nduvit vážné
—
léto
snšce
konfusnosti,
na-
mám
íkati: Tméní? A toto uniéní mátli klást za niK^o záslužného, ušlechtilého? Alkoholik, lovék svých vášní, ležící ve škarjié, toulající se silnicemi, je mnohem itoctivéjší a jasnéjší: nechodí s >n« skon. Krása je touto maskou: jiikrývá se jí hnus n
dutosti a
egoismu
— a k tomu chladná, egoistická pýcha Uprosted své filipiky zastavil se doktor Ililarius.
]»ráz(lnola
—
69
„Zdá se mi, že vás píliš obtžuji svými názory. Nechci nikterak dlat z vás proselytku." „Pokraujte," ekla Pavla. „Vidím v umní jen zmnožování egoismu. Vyvýšení individua. Za ním mže býti mravní bída, nahý egoism jen když je pkná metafora a lahodný rytmus. Kde konci intelligence a charakter, poíná umní. Je to zbra samovládc. Augustus bude páti Horáciovi. Car bude blahovolný k Puškinovi. Goethe nebude neoblíben u knížátek. Umní kvete v tch bainách. spolenost více demoralisována a zotroena, tím vtší rozkvt umní. Umní útoí na smysly lovka, uspává jeho energii a rozum. Narcoticum. Chtl bych užitené, ne krásné. Vítzství ethiky nad estetikou, tof proces Tolstojv, tak symptomatický. Estetikové bílí hroby. Ukolébávají. My chceme buditi. Požitky, krásné, opojivé tedy žádné povinnosti? Píjemné sny fantasie, rozkošné tvary jak je to píivabné a graciésní hledat piléhavý výraz, vkusnjší fonnu, zatím co naši bližní nemají co jísti Poslechnte hudbu nco co kolébá a dráždí zárove zatím co máme tak málo asu. Tak málo asu! Chápe se to? Je to, jako kdyby se valila pohroma, a nkdo zatím poítal zrnka pisku. Život jako motiv k básnikám, komposicím, skizzám a ne už život. Co je lidstvo? Genius je povznesen nad n. Pohrdá davem. Pehlíží ho. A vidí-li ho, je to pouze materiál, k jeho velikému epochálnímu dílu, jehož velikost bohužel bývá viditelná pouze jemu. Obas i napíše benevolentní nkolik slov soucitu; že je to móda, a že nutno psáti. Jinak nechf padnou ped ním a klaní se mu: on je veliký, on je vznešený, on je jediný Literatura vychovává všechny ši)atné pudy. Errassez Tinfame :
ím
—
— !
—
.
.
.
—
—
—
!
Jako chorobu, jako zlý symptom musí vyvrátiti, kol je, vštípiti
vi
sob samému
Z koene se ovšem
!
vdomí mravní
po-
Nejen ezat, ezat, ezat; neustame pi tom bodu vývoje; také ix)dpirat, uit, posilovati. Do všeho vniknouti. Všechno ozdraviti. Všechno ujasniti. To je dnešní úkol. Vyrovnati rozpor jedince se spoleností, dáti mu mravní basi, vdomí poslání a úkolu, to je nutno. A jíti od vesnice k vesnici. A obtovati se teba. Nutno trochu cí^stovati v ideách." Hilarius umlkl na okamžik .i nihivil ])ak stlumenji. „Posmívají se mi proto, a je vaše právo, sleno, sjnáti se také. Smáti se je pohodlné; nezavazuje to k niemu. Hackenschmid se smje. Jak závidní hodné! Ale pro mne vskutku není nic naléha\ jšího. nežli býti agitátorem idee. Jejím podncovatelem. Celá minulost revidovaná a vyložená, odkrytý její smysl a potof mé pontí historie. Neuení pro budoucnost jsem dost odborný historik. Budiž. Pro mne neexistuje vda pro vdu, jako umní pro umní. Dívám se jinam, za své dokumenty. Celá pítomnost jk)chopena a vyléena, její bdy, její krutosti, její zla. Jsem z chudých rodi, poznal jsem to od asného mládí. Má nejkrásnjší léta byla chzí po školách a kondicích, zapražení od rána do noci. Pomoz si sám, znlo nade mnou. Tomu jsem rozuml. Ale umní nerozumím. Nechci mu rozumti. (1ny toulky do nekonena, ono opojení je mi daleké. Nekoneno vynalezeno pro ty, jimž konené na konec bylo nej)íjemným je to vyhnutí se. Nerozumím kráse, tak jak se pojímá. Nerozumím radosti ze života, tak jak se chápe. Jen kráse idee rozumím, krásu i)ráre chájni. Hez toho vinnosti
i
lidem.
—
i
;
vyšší hodnocení
a hunibugeni
idoe
— —
práce není niím, nežli
flirleni
To mluvil doktor Hilarius. Nepochybná tvrdost znla z jeho slov. Ale byla v nich také energie. Hranatý, neohebný vzhled táhlé
Ml
jeho postavy vystoupil markantnji. nco z fanatismu zuivých kazatel reformaních. Celý tento zjev odlišoval se píliš výrazn od toho, co obklopovalo Pavlu, než aby nepojala zájem pro toho muže. Byl ve všem odlišný. Vše, co chtl, bylo mu jasno nikdy nebyl v pochybách; jeho cesta byla odmená, žádná odchylka nebyla možná. Fonnule byly vyeny a nezmnitelný. Zarážely ji asem, a mla také instinktivní pocit, že nejsou správné. Ale nebyla s to polemisovati, namítati. Psobil na ni píliš svou vehemencí a uritostí. Její pedstavy byly prchavé a neurité. „Odsuzujete hudbu, odsuzujete umní, odsuzujete literaturu, vše co nám zpvabuje život. Což pouze idea je krásná? A není nieho mimo užitek? Neoi;
sfuje
umlecký dojem?"
Ale slova, kterých užila Pavla, nevyhovovala jejím myšlenkám. Pohodila netrpliv hlavou a pravila: „Ne, to není to." „Nevím, jak by oisoval umlecký dojem. Necítil jsem toho nikdy. Ale pak je to surrogát. Prosté slovo, prostá idea nezíská, jsouc zakuklena a vyšoena. Pouze skutené je krásné; dj, který se udal, pohled, který jsem vidl to co je více, to je fikce. A pak to opravdu nebylo a není asu na to." Pavla zavela knihu. „Ale což má smysl, odvraceti se ode všeho? Tak chudý by býti život? Nemíti pro nic as?"
—
ml
"
„Mohu se
žeti
jit ji'ii svDU ciístou, v níž vziin, a neohlína právo ani na levo. (o by mi pro^ápívalo,
sešel? Vše, co mne od ní odvádí, '}v nepátelské." Tavla se Usmála. Úsmév zjasnil j<'ji svží a jenmon
kilyltycli
s ní
škiidlivé a
tvá.
„Odvedla jsem vás, obrala vás o váš drahý as. to prominouti?" I smv její nezmátl Hilaria.
.Mužetí-
„Nepracuji
té
doby," pravil zcela klidné. ,,.Muj as Tato chvíle je urena zotavení.
pesné vyméen.
je
nikterak Myslím si, že zde jsem neztratil svj cas ne Zraky obou se setkaly a utkvély na vteinu zkou.
— —
mavé na Tato
.
.
sobe.
vt<'ina
byla
výnduvná.
l'avla vstala.
„.Musím jíti. Promite." Doktor Hilarius se uklonil. V tom mihla se mezi stromy postava llackenschmidova. Kráel pasekou. Stanul.
Zi>(»zoroval
Pak se
obrátil a šel
l'avly zmocnil se si
vysvétliti.
je
patrné.
jiným smérem.
nepijenmý
itocit, jejž
nedovedla
Nic nebylo peci závadného v tom roz-
hovoru ani v tomto setkání. Nicméné mela nepíjemný píjcit.
Ale doktor Hilarius nevšiml si nieho. Illedél za ní ui)jatýiii pohledem, jak mizela svým lehkým, tíraciésním krokem. Mezi stromy bélal se ješlé j<'.'í
živiitfk
--
Kapitola desátá
pedvádí
Kopyta
a
Týe,
konflikt v
ln ertova
studujícího.
Bylo odpoledne téhož dne, kdy setkal se doktor s Pavlou.
Hilarius
Vedro neustávalo. Blíže Kamenice, nedaleko místa, kde snila Pavla, za onou pasekou, z níž byl vy^šel Hackenschmid, dleli
tyi
z
ertova Kopyta.
Hackenschmid sedl na balvanu nad ekou, nahý; jeho nohy chladily se ve vlnách íky. Tuzar ležel na dn eky, vydávaje své tlo proudu, jenž ho málem unášel. Kopulent ležel v tráv v píjemné malátnosti po koupeli. Doktor Hilarius stál open o strom, zamyšlený. Bylo úplné bezvtí, ani lísteek se nehnul.
A
ticho.
to nemže být smyslem ertova Kopyta; nemá vbec smyslu. Jsme trochu staí, abychom
„Ale a
to
v zábav. Popíráš to, Hackenschmide? byly vysvtlitelný. A prominutelna i tvá maska. Ale as míjel za toho hluku. Vysvtleme si vc: co hodláš podniknouti? Žíti tak jako dosud?"
pokraovali
Ty
híky
:
I
:
74
Hackonschniid oil vlny. stíkaje pravou ŠklcMl se jaksi podivní- a školácky recitoval
nohou.
„Byl jodon slrýok, jmoiiom Kajec, jen?, snášel
niiliony vajec,
od v/ly získal onen dar, již stevíc kdys spravil pár Di tehdy vesel: ..Jemine Štstí mne jistC nemine. Vidti budou strejce, jak snáší vejce!" ,,Jaké
tla, flexí
;
blaho
býti
tak
aniinální!
Jediné
blaho
smyslný pocit laliodný a milý. Zanerhmo nepatí do toho živlu," volal Tuzar.
re-
„Zavedla se sem e, a snad není bez \y/.ii;niiu Co chce ertovo Kopyto? A ro chceš Tvé improvisace nemohou býti ty, Hackenschmide? projíramem, na vky aspo ne. A co chceš initi?" mluviti o tom.
Hackenschmid vrhl se s balvanu do vody a ponoil se celý. Kapky {xulaly s vlhkých jeho vlasu, inuly se po jeho oblieji, když zase vstal a stále týmž tónem íkal „Však záhy vidPl zdšenP, jak vejce klesly na cen. A záhy z celé vesnice poíaly mizet slepice. Na našem dvoe zmlkl šum; vSak hlavní bPda kohoutm. Vždyf mají ve vsi slrejcc, jenž snáší vejce!'
„Neiníš dobe, odbýváš-li vc. Tvaž, nejsi malým hochem. Což nemžeš ani chvíli býti vážný? Tvé žerty snesly se, llackenschinieile. dokud byla je-
75
ertovo Kopyto mlo své dtství, a snad " byla nutiia ta hravost. Ale nyní
jich doba.
mu
Hackenschmid se
„Le
uklonil.
brzo v celém okolí
vzbuzovalo nevoli. soused pravil k sousedu: ,,Jsem také toho náhledu, kdyby je ženská snášela, to
A
sneslo by se to docela,
však nehodno je by snášel vejce."
strejce,
„Maska, stále maska, Hackenschmide. Nevím nejsi už trochu unaven svou maskou? Grimassa nemže vyhovti pro vky. Nebude tob samotnému úlevou odložiti ji? Smích, smích, smích; a vci jsou tak vážné. Nemže ti to stait; a nestaí. Staili ti, tím he. ne." jí.
A
Mn
„Ml
strejek Kajec
dve
rád
ÍPán jedenkrát. Rodie páli tomu svazku. prý
léta
Nemlo
dve
k
nmu
lásku.
Svtnicí chodí a jen vzdychá: „Já nechci Kajce za ženicha. Já vidla jsem strejce, jak snáší vejce." ,,
Nevyléitelný," pravil doktor Hilarius. ,,Ani
tro-
chu porozumní pro vážnost chvíle; ani trochu poznání nutností obratu. Nebo se skrýváš? I to je možno. Unavuješ už, píteli. To je prbh všeho.'" Hackenschmid se zasmál. „Tu strýek Kajec, nebesa, šel
k sliné víle do lesa.
„Jsem nyní na psu velice, že spravil jsem vám stevíce.
76
Já vojcc snášet nebudu, mám L toho jenom ostudu. Najdte jiného strejce, af snáší vejce.''
„Noutkviš nikde? Stále budeš kymáceti se ve vlnách? Jak píjemn se loJ hou|)á, na právo, na lev(j! Ale staí to? .Muže to sLíiili? Nenajdeš bod, kde bys mohl státi? Svým životem, svým duchem. Xeprovetleš nic, Tuláctví stálé tulá,ctví a n<'klid. nevykonáš nic, všechno pouhý fragment a dissonanní
—
tón."
Hackenschmid zvážnl. Pronášel posledni nádechem trudomyslnosti, která psobila ne-
.Nyní
strofu
s
odolatelnou komikou. ..Od doby toho ctného strejce slepice zase snáší vejce. Jsou také dražší u všech
as,
než byla za onoho asu. A obzvláštt'-H stoupla v cen, dí
hospodyn zasmušen: Skoda, že slrejek Kajec snášeti pestal vajec I'" .,
llarkenschinid ti-ásl
kapky
dorecitovav. sez vody po tle a poal se oblékati. Nyní
vystoupil
perlící
teprve pohlédl na Milaria. „Byl jsi velmi laskav, kázati mi." pravil. „Nuže, mluvíme-li už o niiuskách, iiiileli, doktore Hilaric, co jsi
ty?
Neboj se ostatn
.Maska je krásná logická.
(hodil
-
-
nemám
nic proti masce.
život je maškaráda. tak,
jak
jsem,
Je tudíž
nahý Olym-
po ulicích, myslím, že by policie zakroila; je požitkem býti nahým, ale Kauni jiepri|)(»uštjí na promenád. .\ na nuiohém není nic kromé
pan,
nkdy se
Kdybych
vc. A
77
jeho masky. Pipusme tedy masku. Ale chtl jsem Viti nco jiného íci, co souvisí i nesouvisí s vcí. dopoledne ... u potoka." Hackenschmid dl jsem
t
oznail rukou smr. „Mluvme oteven, a libo-li, sejmeme masky. Chceš ji. Ucházíš se o ni. Jaký jsi? Co jí dáš? Je naivní, nezkušená, v její hlav jsou fantomy. Vidí mnoho, a málo vidí dobe. A nezná lidí. možno íci. Ani tebe nezná. A že nezná, nedovede jim. Uritost psobí na ni. Ona ceniti slov. chce nco neochvjného. Snad ji získáš. Pipouštím Nemže být šastna, neto. Nebude šastna s tebou. bo její zrak je píliš otevený, než aby na konec neprohlédla tvé vacuum, chudobu tvého srdce. Bude
Ví
však možná pozd, až prohlédne. Tváíš se dstojn a získáš prozatím partii svými refomiatorskými gesty, ale duše tvá je suchá a hluchá. Není ti jí ani trochu líto? Nepocítíš ani trochu studu? Nezalekneš se ani na okamžik? Pohled do jejích pátravých oí, plných neuvdomlé touhy. Budeš hoden té touhy? Budeš ji moci ukojiti ? Ne, tisíckráte ne. A ty to víš. Niczískáš snad partii, nebo jí chceš získati jsi dost chladný hrá, a ten je ve výhod. Je zámožná, budiž a za tvou láskou k lidem, za tvým posláním mže se velmi dobe skrývati karriera. Jiná slova, stejný obsah. To je idea, hodná doktora Hilaria To je to, co je pod maskou." A pešel do tónu popvku
mén
;
;
!
„Hubený jako Don
Quijote,
stízlivý jako Sancho Fanza.''
Pak pokraoval
:
„Karty jsou
v
rukou, hra za-
ala dej si však pozor na pekvapení Dostaví se mnohdy v poslední chvíli být pipraven je všecko. Nepravdpodobné stane se obas skuteným. Ale zatím !
;
;
"
:
jdi
za svou
frásí.
za
svým posláním, za svou karriorou;
kaž, horli, bij se v prsa; reformuj lidstvo a spas nás
bez tvého pevného svtového názoru, žene na právo, na levo. To, co je za tím vším, co je pouhou skuteností jak bych to ekl, doktore Hilarie? to je písloví polské, slovo doktora (.Irégra: Nie honorowo, ale zdrowo pošetilé bloudy
loky,
jež
vítr
—
—
— —
Hackenschmide," odmítav pravil HilaTo je tvou vcí. Nej)leí sem však onu dámu; nevím, jak pichází k té problematické cti. To je ostatJi tvou vcí, Kopulente, ohraditi se „Blázníš,
rius.
„Vidíš trávu rst.
proti
beztaklnosti. ,,-S'ie
Bží
o tvou
sestru
!"
honorowo, ale zdrowo," opakoval Hacken-
schmid.
Chtl nco
smrem
od mostu
dodati, ale téže chvíle objevila se
postava mladíka, šestnácti-, sedmnáctiletého. Byl bledý a kráel s nepirozenou vážnosti po behu eky. Pozdravil
štíhlá
mlky,
jda kolem
odmeným zpsobem
chze.
„Ob
„Homo novus," dodal Tuzar. stedoškolských muíren. Produkt zvrácené výchovy, sociální nedorozumní." Kopulont pohlížel za ním. „Má dobré oi." „Vc mládí," zabruel Hackenschmid.
A obrácen
k Hilariovi
pokraoval
^'e-li, tím he. Hilarie, znám tvou slabost. Znám tebe jako sebe, Hilarie. Ty jsi síla formule. Ty jsi její niemnost. Nic není elementárního v tob; ale v>echno v tob slouží jedné síle. Tvj pathos, prsní tón, tvá dialektika, tvé arginnenty slouží jí a dobe jí slouží.
„Kopulent promine,
tebe.
Znám
tvou sílu
i
79
Klameš se sám, pokud je nutno falsatoru se klamati. Na konce bží o vliv, o psobení, o moc. Cesty k jií mohou být rozliné, že ano? asem i nihilism Hackenschmidiv ti vyhovoval; nyní teba obrátiti se jinam. Budeš psobiti, budeš mít moc, význam nepíijde-li nco v cestu. A to, co se staví v cestu, bývá zhusta komická malikost. Jaké ledabylosti urují
—
úspch ztroskotání Tyto echy jsou psobišt. A z jistého hlediska, urité brýle podmiuje, budeš ty i
!
nositelem pokroku. Kdybys pobouil peci ty, kteí prohledají? Jdi, Hilarie, jdi a sud to nic, které nese mé jméno, tu lo bez kormidla a vesla, híku náhody a osud; tvé gesto bude veliké. KaÁ si svou lásku a své altruismy; mají své výhody; ony též maskují. Jak dobrá je tvá maska, Hilarie. Duše je pustá, budiž; jen když existují blahovolné fráse, ochotné posloužiti. Miloval jsi nkdy nco? Vzplál jsi nkdy pro
nco?
Oddal
jsi
se
nkdy nemu? Zapomnl
jsi
nkdy
vše pro to veliké, co bylo v tob? Stál jsi v kosmu, pehlížeje ho pro jediný bod, k jsi upel zrak a upjal svou duši? Pro mnohé vci slepý, vida jen jednu? Ne, ty jsi vždy vidl mnoho vcí." „My dva si nebudeme rozumti," pravil doktor
nmuž
Hilarius.
„Opravdu, ne," odvtil Hackenschmid. na pochod, nebo se pipozdívá."
se dát
,,Ale
teba
!
Kapitola jedenáctá, v níž se
cituji
zápisky
Týe,
studujícího. Dnhii.
— —
-
Je mi šestnácte let a sedm mésícu. Co vím v h. z mála sedmnácti letech? A co bych mohl vdti! Plýtval
jsem svým asem. Uvázl jsem na mlinách. Frivdln* jsem promarnil nejlepší svá léta. Zvuí mi v hlav neusUile
gérv
mfhuuliolický
text
:
combien
je
refrain
na
regrette ....
rozpustilý le
Beran-
temps perdu.
Jaký smutek toho ztraceného asu!
Vezmme
ku píkladu studium í-ei: kam jsem to hanebno, neznáti ani frantinu, ruštinu angliinu tak, abychom ji mohli |)lynn ísti, nerkul mluviti. Má to za následek ohronnu* súžení obzoru Dále: filosofie? Sociologie? Národní hospodáství ? da viibec? Nejdležitjší zjevy souasného života imi
piv<'(ll.
Je
V
kají
mé
pozornosti.
A hlavn: Jak vyídil jsem nojdúležitjší (itázku, otázku ná se jí en passant, iiovrchn,
božmskou? Zabýval jsem ledabyle. Neblahý
diletfantisnuis! Kolik natropil škod
81
Pipadám
si opovržení hodný, kde je cíle vdomá, sebevýchova? Hanbiti se musím. Vezmu-li do ruky knihu skuten tžkou, knihu širších obzor a mohutnjších rozpjctí, je mi nad každým ádkem jejím stydno nad vlastní mlkostí!
Ignoro.
Znamená
ignorabo?
to
Kvten,
V tch dnech asem lásky, vtírá mínka.
kvt se
v
a
vn,
— — —
úhrnem nazývají melancholická vzpo-
jež
mou mysl
Sentimentalita je náš nepítel,
íkám
si;
ale
ona neodchází. Neblahé oblomovské snní se mne zmocuje, neest naší slovanské ragy; a neodolám Vidím šerý pokoj s dvma okny, na nichž nkolik kvtiná. Kvtinám se nedaí valn. Ani jich listí
—
dm
nechce se zazelenati. Protjší je vysoký, a slunce U okna sedí sestra Emma. Je bledá a vyhublá; celý její život skoncetroval se y její oi, jež záí; planou nepirozeným žárem, který stra-
sem proniká málo.
vuje.
Ty oi
hledí za
ním v daleko
..
.
hledají,
mam.
Pijde nco, To, co ona nazývá láskou, a co co. ekají ty oi? je, tisíckrát hanba, pouhým egoism.em, touhou požitku? Ona trpí a umírá v tom šerém pokoji. Ten, kterého eká, jehož hledají horené ty oi, pix»menuje nkde ume, nemže-li žíti. ulicí. Co je mu po tom? Rozhlíží se zatím po jiných; .je ješt mnoho krásných jsou tak tžkjé!, žen, tam dole. A kvty voní a a íká se tomu úhrnem as lásky Sedím zatím schýlený nad knihou, hledám slovíka a vpisuji je do sešitku. Píši pomalu, bojím
Tak
to bylo
v
loni,
a myslím na
to stále.
A
vn —
v. Dvk: Konec Hackensclimidv.
6
"
82
ponvadž pak budu nucen hledti v její Ona eká, trpliv eká, teba by sebe více trpla tím ekáním. se býti hotov, zrak.
Sešit
konen
na mne a ptá
zaven, kniha odložena.
Pohlédne
se:
„Je venku hezky, že ano?" „Je venku hezky."
„Ale ven
nemohu?"
jíti
ješt slabá; víš, co íkal doktoi" Skloní svou hlavu. Nadje její mizí. Snad peci by ho potkala, kdož ví. Ale je zavena a nemže. „Nevím už ani, jak venku chodí lidé. Všechno jsem zapomnla. Jak dlouho už jsem nebyla venku? Ale musí to býti, vid? Až sesílím zase Lépe, že není možno. Kdyby ho skuten potkala, byla by její bolest vtší. A je taJc slabá, vítr by ji odvál. Lépe, že není možno. Tak vždycky se rozesním a je mi smutno. Pro„Jsi
—
musím
pesvdovati: není to ten pokoj, Emma, která už odpoívá nkde v smutném kout hbitova, kam se bojím citnu-li,
se
šerý a tesklivý, není tu sestra
To vše byl pouhý
reminiscence trochu bomyšlenky mé se matou, je
jíti.
lestná.
Nevím,
dobe, vdti
pro
to
sen,
to vše je,
—
——
erven,
Konec roku pracován.
se blíži.
Kašlu trochu.
„Práv
tak to bylo s
Emmu
zabila
— — —
Jsem trochu churav. PeMatka má zbytené starosti.
bolest;
Emmou
!
Práv
tak
!"
hyneme, když pestaneme
83
míti sílu
k životu.
Mám
to citlivstkárství.
ješt tu sílu. Bolí niiie mnohdy Vyložil jsem jí své stanovisko, ale
bylo to marné. ven, ven,
,,j\Iusíš
na zdravjší vzduch
!
Ven, jak-
mile budou prázdniny!"
Konen
bude dobe, odeberu-li se na nkolik Také ž dvod rozumoA^ch. Ne pouze, že tlo venku sesílí a ozdraví, ale možno tam prostudovati mnohé, co zde, v hluných ulicích msta, uniká pozornosti. Budu si všímati sociálních na venkov, zkoumati duševní stav našeho lidu, celý
nedl
ven.
pomr
jeho život. Celá ada nedorozumní má v tom, že neznáme dosti dobe náš lid. pak potebuji samoty. A pak .
.
svj pvod
.
Chci se soustediti. IMnohé problémy jsou nerozešeny, mnohé otázky nezodpovdny.
ervenec,
Nevím
— — —
fee vlastn stalo, že jsem na Rodoporuil mi to místo pobyt laciný, zdravý vzduch, pkné výlety, ticho a samota. Potebuji skuten upevniti své zdraví. Matka byla všecka zoufalá z každého mého zakašlání. To mne iní nervosním. A Vsuggeruje to na konec opravdu
ani, jak
manov. Pan
^lalý
:
chorobu. Ano,
pée o ducha podmiuje péi o tlo. Musí tom harmonie. Churaví lidé nemli by existostovati. Jsou pítží lidstva a šíí nákazu a nemoc dále. .a rozšiují tak kruh zbytených a škodlivých bytostí. Nemocní mli by se zahlazovati. Vzpomínám na sestru; je lépe, že zemela. Bude teba, aby lidé býti v
zbavili
se falešné
sentimentality.
Soucit je
mnohdy
R4
zloinem :. pro jednoho churavého obtuje se pOt zdravých. To není žá(hiá ekonomie. A konec konc máme :
vbec právo Nemohu
k soucitu?
jo
stžovati, že by zde bylo nelépe. Pouze duchovní strava minimum. Vynahradím to v Praze.
jinak
si
píjemné. Je mi
Vihled
zde obmezena na
16.
ervence.
Nevím, jak jsem mohl napsati verejší slova.
Nkdy
pe probouzí bestie v Poblouzení ducha!
Vk To
náš
je
veliký,
ano,
lovku.
jaký to paskvil
I
Humanita našeho století? naše humanita Ta slova tak brutální a egoistní? je
I
Jediná správná cesta je: slouiti požadavky humanity s požadavky rozumu. Mlo by se peovati jednak o choré, jednak o to, aby choroba se nerozši^ ovala. Stanu se lékaem. Je to velkolepé povolání, jeli léka si vdom své dležitosti a své zodpovdnosti. On je ochraovatelem a množitelem života. Jaký to záhadný a velkolepý boj s tajuplnou, niivou silou Jaké triumfy, jaké dostiuinní, vyrvána-li smrti obf již umírající taI
kokal Stanu se lékaem, zn-la urit. 1
7.
rrvnco.
Lid je zanedbaný. je
Výchova politická, náboženská, ethická, národní v plenkách. Je žalostné, jak intelligence zanedbává
85
mezi
Pry
s falešným aristokratiscetkami zastírajícími bídu zapadlých kout domova. S pravdou ven; chceme jí pohlédnouti v tváx. O tyto kraje by Ale co vidíme se musil starati pravý nacionalismus místo toho? Pekonané žvanní o národnosti, odbyté už Nenidou. Hejslovanní, kledomování Spjeme takto vstíc úplnému bankrotu. Naše doba je dobou krise. lid.
IMusíme
jíti
meml Nedáme a ubohost tch
lid.
se zaslepiti
!
!
Nechci nésti vinu spolu; stanu se uitelem, zcela
urit. Jak krásný pocit, nositi v tyto kraje svtlo šiti
!
Pla-
pedsudky, pipravovati pokrok. Vychovávati, od
nejmenších dítek poínaje, až k dosplým
obanm
1
Jaké pole psobnosti Jaké triumfy, jaké dostiuinní, osvítili-li jsme tmy! !
Stanu se uitelem, zcela urit. Cesta
trnitá,
ale
záslužná
Tak zvané
intelligence je tu
Na dvoe Romanovském, nahoe,
malounko.
bydlí syn majitele,
pana Kopulenta. Vidl jsem ho dnes u eky g doktorem Hilariem a dvma neznámými muži. Pan Kopulent ^'yžilý mladý muž typ jeunesse je bledý, štíhlý, dorée. Divím se, jak doktor Hilarius se s ním mže ;
stýkati.
a a
stojí cíle
Doktor Hilarius je muž, který se vypracoval na svých vlastních nohou. Je to muž energický
vdomý.
Imponuje mi. Ti dva, kteí byli s nimi, bydlí prý nahoe „Na bahýnku". Tak odiosn se jmenuje horní hostinec. Záhadná spolenost. Oni dva z „Bahýnka" jsou zdá kiklouni a boucharoni. Jdu-li okolo hostince, se
—
—
stále slyšeti
tam hluk.
—
:
86
Pna
života.
Pan Kopulcnt má mimo to dceru. Ta prý jmenuje I'avla tak jsem aspo Mne ovšem neinteressují ženy. .><e
;
—
slyšel.
18. ervi-nce.
je
Zdá se, že jsem provedl hloupou vc. Dnes ráno napsal jsem nkolik slov matce, donesl k vlaku a sol pak podle eky k rozvalin roma-
novské.
by ponkud
Cesta,
Nenastalo ješt horko vystoupil až k hradu,
dámu,
asi
píkrá, nebyla nepíjemná. pozdjších hodin. Když jsem sj)atiíni tu z istii jasná sedti
dvacítiletou,
blondýnku, šfjhlé postavy.
Vytušil jsem, že je to
slena Kopulentová.
Nepozorovala mne. Stíuiul jsem váhav, nechtje ji rušiti. Byla to nepíjemná situace. dle horkosti v tvái soud. Zervenal jsem
—
Obrátil
jsem
se.
chtl jsem
a
V tom sklouznu
—
odejíti
tak
tiše,
jaká to nemotorná náhoda! Stíží jsem se zachytil borovice.
jak jsem pišel.
Hluk vyrušil slenu. Obrátila se.
Má
krásné oi a výraznou tvá, pokud jsem ve svých rozpacích mohl pozorovati.
Vidl jsem, jjiznávám,
že nutno
trochu
nco
rychle
uiniti, a proto jsem
a nesrozumiteln
ze sebe ,,Já
A
jsem Týc, studující."
vida, že se di\á
—
vypravil
na mne udivená, dodal jsem:
87
„Nerate se nieho báti. Jsem Týc, chtl jsem vás vyrušiti."
studující.
A
ne-
,,Nevyrušujete mne naprosto," ujišovala slena, jjmenuji se Kopulentová." ]\Iluvila klidným, pívtivým, prostým tónem. Byl jsem v nekonených rozpacích. Co pronésti, co íci? Zstati, vzdáliti se? Jak z-
—
stati,
jak se vzdáliti?
„Klouže to tady," podotkl jsem. „Opravdu. Dejte si pozor." Tato prostá slova rozmnožila ješt mé rozpaky. Kdyby se aspo lovk nejmenoval tak hloup; mže se jmenovat nkdo Týc? Mechanicky poal jsem znovu. „Já jsem Týc, studující. Vám se nelíbí patrn toto jméno, sleno?" „Pro?" zeptala se slena Kopulentová tímže klidným tónem'. Bylo mi strašn horko; myslil jsem, že shoím. Stál jsem neohraban ped ní. a pipadal si neskonale smšným. Pešlapoval jsem stále nervosn. Bylo ticho.
—
Nevdl jsem se
jsem, co íci, jak zodpovdti tuto otázku. ptal ? Trapné ticho to bvlo. Jak
vbec
Pro
mže
být
mnohdy okamžik dlouhý! „Jste zde na letním byt, pane Týi?" perušila slena muka toho mlení. Byl jsem jí za to z celého srdce vden. Zdálo se mi, že nyní nastal as, napraviti špatný dojem, vzbuzený minulou neobratností. „Ano, už tvrtý den zde jsem, sleno. Je zde velice píjemný pobyt. Nebylo mi, sleno, docela dobe. Pijel jsem sem zotavit se jaksi. Je tu pkná krajina. A istý vzduch. A pkné výlety. Neznám venkov a každá drobnost mne tu zajímá. Názory lidu, jeho život.
88
zvyky, pomry hospoiláské. Zajisté že vás to také zajímá, sleno? Otvírají se mi nové horizonty. >ko(la jon, žo zde málo píležitosti ku vzdéláiií s. M;im nékolik knih s sebou, ale ty jsem peetl už prvé dny. Ctele zajisté t;iké ráda, sleíKJ? Já musím jiiznati, že neužil jsem svých let tak, jak by si bylo páti. Nedovedu se, sleno, vyjáditi tak, jak bych si pál. Je
inra\'^-,
—
mi sedmnáct chci
a nevím skoro
let
chci
vzdélati;
se
nic. Ale chci vdéti; být nositelem kulturního uv-
domní." Píval mých slov náhle perušilo nepkné poznání. Všiml jsem si, že jsem se pilepil na kru své borovice. Vytékala z ní totiž pryskyice. Jak jsem sebou pohnul, cítil jsem toto trapné zajetí. To mi dodalo. Musil jsem nepochybn býti celý rudý. Cekal jsem, že slena Kopulou lová se smje. Bál jsem se pohlédnouti jí do oí. Tr\-alo to dloulio, než jsem se odvážil stranou sq
na
ni podívat.
Nesmála
eho
se.
oi mly výraz dobroty a
Její
Ale nesmála Cítil
A nevím
se.
jsem hlubokou vdnost, že se nesmála.
Pn-skyice bohužel nešla ho
klidu.
ješt.
s
kabátu.
Mam
jsem
istil.
Je
ho škoda.
Noe téhož
dno.
.Myslím a dumám ... a podivno je mi. Svíka hoí a kmitá se njak divn. Polosvit je v tom neúhledném pokojíku, jehož prostora je mi dnes úzká, njak úzká.
89
pozd
už
Je
Ale
nemohu Je
to
:
není to rozumné
jíti
nespali
tak
dlouho.
spát.
mi horko. Jsem vlastn smšný lovk. Každý
prohlédne a musí prohlédnouti. Smšné vci dlám. Jak jsem
padati Bolí mne k a lahodné jméno !) !
Noc
—
je,
slen
vli
Pavle.
svtlo se chvje, venku
dnes
musil
vy-
(Jak je to krásné je
vítr
a okna
jsou otevena. Jaké podivné zvuky pro toho, kdo poslouchá v noci a sám! Ten život nestojí za to, aby byl žit. Život je bolest. Bolest je v myšlence. A v citu všeho; ponoíme se tam. je bolest. Bolest je na íkám si Pavla. Jak je to harmonické. I to je smšné. Vím to. Zdá se, že nejsem zc^la normální. Nesmím se poddávati tak dojmm. Nemám omluvy pro sebe nejsem pošetilé dít, zteštný kluk, neuvažující jasn. Potlaím to bláznovství. Zadupu je. Snad zh^^mu ale s ním, s tím bolestným a hokým šílenstvím je to jedno. A radji zahynuli. Zasmál bych se, hoce zasmál. Slena Pavla a já Je to smšné, opravdu. Nelze mysliti vážn na to. Je mnohem starší mne, A dívá se tak matesky, klidn. A jsem já? Syn chudé rodiny, který ví kdy se dopracuje k njakému obstojnému postaveni, k živoení, jež se zve životem. Vskutku smšné by to bylo. Nebudu mysliti na to. Mám ješt dost energie, abych trpl a dotrpl pro sebe.
dn
:
:
—
.
.
ím
bh
.
!
90
Pozdóji.
V tom smutnóin
lose vítr sténá,
to jako rcquiem. Ty's první lásky hodná žena, s níž setkal jsem se v žití svém.
a zní
Ano, mohl bych býti šfasten.
Nebudu
jím.
Jaká to tragedie zt/aceného života. A jaká blasfemická rozkoš, vidti vše jasn. Mohu analysovati své stavy. Má bytost je takoka rozpoltna ve dví. Jedna kývá sebou strašn komicky, vc hodná smíchu a opovržení, a íká phictivýni hlasem: Já jsem Týc, studující, sleno. Týc, studující, neslyšela j?te snad dobe, Týc ... A stále se tak pitvorn tváí ped zraky té druhé, bezmocné a rozjíti-ené, která .
íká: vztekle: Nejsi Týc,
studující,
ale
hlavn
.
Týc,
osel.
Ale ona
Ona
má
hluboké a dobré oi.
se nesmála.
Poínám
blouzniti.
Pokládám zdvoilost za známku
s\Tnpathie, pošetilec, ktcry'm jsom.
A vítr kvílí. Svtlo se chvje. A ten pokoj jakoby chtl mne udusiti dnes. Oh, co se stane do rána ? Jaká to noc
Kapitola dvanáctá obsahuje dva dopisy:
odeslaný
——
Co
se
a
neodeslaný.
oné docentury týe, nezapírám svých
ambicí. Pokládám je za oprávnné. Jsem potebný, mám vli pracovati-, mám dost energie provésti svou snahu. Zde je pro mne místo vhodné. Chci je. Tof je peci
jednoduché.
Nejsem píliš
oblíben.
Vím,
jak
se
dívají
na
mne.
mén
Jsem jim píliš málo historikem, a ješt formalistou. Tof horší. Zavedli stylovou školu piluje a uhlazuje se. Co na tom, že jejich škola vede k mi:
niaturám ?
— —
Že je sterilní a marnivá Pak historik, který má urité zájmy mimo svj obor, který nco chce, který nemá as na to pilování .
.
Fi donc
Ale já myslím, že není úkolem historikovým, psáti slohová cviení. A že jsem nikdy nepebíral slovíka, že jsem nikdy nekroutil periody, že jsem nikdy neml toho asu na jejich duchaplné floskule, to je pij
92
nejvtší hích. míti
Dokonce,
svj program
jíti
mezi
k lidu;
lid; mluviti
1
Nicmén chci a pes jejich hlavy chci. Nepoddám so a neustoupím bez boje. Ani chování Míisarykovo se mi nelíbí ostatn není modlou. Kriticismus náš nesmí se zastavit ped jeho osobou; a jelio pednost nesmí nás uiniti slepými k vadám. Zaslouží vždy, aby byl slyšán. Ale v mnohém. Nemá schopnosti koncenje fantasta traní. Není dost stálý; tíští se. A není dost praktický. Ostatn, co chceš? Dkujeme jemu za to, nás nauil non iurare ín verba magisti. Soustavná práce se pehlíží asto v officielních kruzích. Ustává se na negaci a kritice. To je pohodlné stanovisko. Myslím však, že úkol náš je jiný. Desorganisace byla provedena; zbývá nyní :
:
—
emu
:
organisovati. Mám rzné myšlenky
o tom.
Pohovoíme
si
o
tom
v Praze.
Má práce zde pokrauje v rychlém tempu. Nikdy jsem nebyl tak disponován pracovati. Pi posledním našem rozhovoru disputovali jsme Zvláštní náhodou se stala
o manželství.
Zabývám
se
vc
akutní.
jí.
Setkal jsem se zde se ženou, která by vyhovovala
mým
podmínkám.
Slena Kopulentova je intelligentní, myslící, tichá. Znáš mj ideál rozumného manželství. S ní by bylo možno ho realisovati. Das „cwig weibliche"
je
u ní redukováno na mi-
nimum. Nerušila by. Nepekážela. Lze s ní hovoiti riosn. Je zójnožná. Vše, co je nutno.
se-
93
Mj
Myslím, že by dosavadní život
ženitbou mé postavení získalo. rozptýlený a neklidný.
je
Jsem každou chvíli vyrušován ze své práce. Je vždy nkolik lidí kolem, kteí zamstnávají a obtžují do jisté míry. Nyní se musím tíštiti mnoha pracemi, chci-li existovati. I to by se zlepšilo. Ml bych vtší možnost uvolniti se. Tázal jsi se mne po mém mínní o Gertov Ko.
.
ipytu.
Konalo své služby, pokud se jednalo o desorganisaci.
Nalezli jsme se
tehdy,
kdy typití representanti
eského chauvinismu srazili nás v jeden šik. Uprosted žurnalistických výpad, rozilení veejnosti, národního zrádcování rostlo ertovo Kopyto. Lákalo k dé hlavy.
sob romantickým
jakýmsi kouzlem mla-
ertovo Kopyto bylo platným faktorem. Nyní pozbylo smyslu. Rozešli jsme se každý jinam. Zbylo nkolik kruh, malé hlouky. Jaký to má ješt smysl? ertovo Kopyto stalo se ceremonií, jež nemá
—
podkladu.
Ten stojí zde, druhý onde; stálé tení a disharmonie. Nechci popírati význam tohoto tení, jeho úinky podncující. Žel, pravideln vše se redukuje na osobní a malicherné. Chci tím íci, že se necítím zcela volným v ertov Kopytu. Vezmi Hackenschmida Je to talent, jenž se ubil, !
bohu/ol. Oltiací vše na struiku smšnou to za originální; je to pouze pohodlné.
Jak
je
možno,
abychom
se
a pokládá
llackonschinidem
s
snesli ?
Cas pinese
ostatn své rozešení.
Roinanov, ervenec
— — Ililarius.
Touto
dopiíj
byl odeslán.
Sleno!
Chtl bych Vám íci nOkolik slov. Jsem nkdo, o nmž víte málo, a nebude asi nic dobrého. Nemusíte slov mých dbáti
;
je
to
co
vile,
Vaší vécí.
Mné
to,
pipadá mou vcí, promluviti k Vám. Možná, že
je
Nebyl by to mj prvý. Nevím, jak bych zaal. Co soudíte o doktoru Hilariovi? Myslím, že se uchází o Vás. Není slušné, íkati Vilm to. Nemám k tomu rozliodn práva. Ale z jistých diivod prosím peci o Vaši to
omyl.
pozornost.
Zdá divu.
— —
se
mi,
On mluví
že
vyvolal
dosti
V;'iš
obratn.
zájem.
Nebylo by
Vzhledem k
té
vci
(škrtnuto).
Neuvažujte o píinách, pro které Vám píši. Snad jsem nkoho rád. kdo byl Vám blízký, snad profil Váš pipomíná mi nkoho drahého; a snad bylo by
ml
95
mi miikou, vidti Vás ženou jeho. žárlivosti ?
Cliápete tento druh Myslím, že se nevyjaduji dost srozumiteln.
mže
Nebo to býti pro Vašeho bratra je to hodný hoch. I jiné píiny mohou býti, dlouhá chvíle, nahodilá s^mipatie, touha po Dívejte se na to ;
zmn.
jakkoli.
Co chci vlastn íci? Onen doktor Hilarius neumí íi nebude Vás milovati. Zdá se mi, že byste byla hodná lásky. Miluje pouze sebe, nebo také Chiméru. Také to je pípustno. IMj výklad je, že za tou Chimérou je on. Snad se mýlím. Snad mu kivdím. Nenauil jsem milovati
se
spravedlivým. Hlavní vc je, že on nebude nikoho milovati.
býti
Jste
pece ženou,
že
ano? A Vy máte potebu
Tuto potebu mžete jmenovati, jak libo. Máte své formule, své myšlenky, své názory. Ale za tím vším je tu poteba lásky. Váš profil je elegantní. Vaše elo vysoké. Vaše oi mají svj záhadný lesk. Chcete-li viti, mžete, že vidl jsem kdysi podobné oi. Njaký jiný zjev. snad se plete do mých pedstav a rozrušuje mne. Jedno je jisto z toho všeho: Jste krásná, Jste hodná lásky, a Hilarius Vás nebude milovati. lásky.
Jste dobrá, myslím; to je nco, co není mým oborem. Ale bolelo by mne, kdybyste mla býti zrazena pílišnou vírou Nco pochyby je zdrávo mnoho škodí; rozhodn to uškodilo, ale nyní vidím jasn, že i víra mže škoditi. Jsem pustý lovk, jak Vám snad ekli. Nemluvme o tom nehodí se to pro Vás. Ale naše híchy jsou nkdy nedorozumní našich srdcí. To nedorozumní je
— —
mn
:
pvod
všeho.
Nelze už nic uiniti, lavina se
valí.
Má
96
zde
dojíti
konec
—
k
lakovému
Mluvila jste
s
Mluvil j.sem
s
Znám
A
ncdorozuinMií
?
Ziianioiiá
to
nkdy. ním tam u onoho potoka. ním také.
ho.
byf málo, myslím, žo
i
Vás
trociiu
znám. Nedo-
vc. Bh odpus; budu struný. jiskru ? Najdete Uvažt, zkoumejte. Najdete v rozhodn vty, skonstruované obratn, které pronáší rozrozumní,
tof zlá
nm
a bez pochyb. Nebo doktor Hilarius nikdy nepochybuje o tom, co praví. Nedovede lháti; lež by se mu stala pravdou, jakmile by ji proná.šel. Staí to? A staí to Vám?
hodn
Pochybuji. Ale staí-li
Vám to, pak jsem se mýlil; mluvil jsem nco, co nemlo smyslu, slova do vtru. Ale pak mi nezbývá, než omluviti se pro svou prostorekost.
Vru, poínám
si
ponkud
neobvykle
—
což
je vina okolností.
A
vci mají se jakkoliv, píši Vám prcci, sleno. Nejsem už zodpovdný za {)rl)h. Budu klidný. Varoval jsem.
Co mohl jsem uiniti ješt? Hackonschmid. Tento dopis nebyl odeslán. Dlouhý, energický škrt zbrázdil jeho nídky; a nervósní ruka Ilackenschmidova pipsala k nmu lakonická,
záhadná slova:
Nco
jiného
tináctá jedná o jfzd z Birkenwaidu zlu, které se vrací.
Kapitola
do Romanova; též o
slena dovolí? To náhoda, píobávám se, že pouze mn." A Hackenschmid se usmíval trochu záhadn. „Milostivá paní a
joniná;
Bylo
ve
to
stanici v Birkenwaidu,
chvíli
ped
od-
jezdem vlaku, mezi cinkáním zvonku a signálu. Birkenwald byl malým stediskem: ti menší trati se tu stýkaly. Na nádraží byl tedy dosti ilý ruch; perron byl
naplnn
cestujícími.
„Máte zbytené obavy," pravila paní Severová. „Byl jste dnes poprvé v Birkenwaidu?"
Ml
„Poprvé.
mne
jsem ráno
takový
nápad:
zdálo se
nco eká.
Vystoupil jsem, nebylo nic; prošel jsem msto, [jodivoval se jeho fabrikám, a nic tu " nebylo; až nyní na nádraží mi, že
tu
„Stal jste se
podivuhodn zdvoilým," smála
Severová. „Myslila jsem už, že to není v
se paní
mód."
„Ne píliš zdvoilým."
„Krom
toho nemáte
mnoho úspchu, zdá
se,
u Pavly
aspo." v. Dyk: Konec Ilackenschmidv.
7
')S
ikulen
Pavla
jmem:
ncstopovala hovor zamyšlena, sledujíc vlak
stála
.<e
zvlá>lníin zá-
za
mizcjifí
zá-
i ybkoii.
,,X<'ml bych nikdy lak veliké aspirace," pravil Hackenschinid. „A skuten mi bylo už nepíjemno v ulicích v Birkenwald; jsou to chvíle, kdy se cítíme docela inferiorními, lapanýnii echy, píliš Cechy híkou kapitálu, který k lomu je absurdn hloupý. .
A
.
msto, msto.
jiolom
.
nemá
jež
Vera
minulosti,
nemá
tradice;
ame-
nyní se roztaNovost cítili pi huje po okolí a absorbuje jeho síly. každém kroku; zvláštní druh nemotorné a nesolidní norikáiiské
Jsem
vosti.
Ale zvoní
vidím nkoho, kdo nepatí tam. nemýlím-li se; bude nejvyšší as vstoupil."
vstoupily do vozu.
Hackenschmid
na okamžik v rozpacích.
stál
Nevím, snM'm-li v;is obtžovali; co se sleny týe, že jí má pítomnost není píjemná."
.,
zdá
byla vesnice,
rád, že
se,
Dámy
to
se.
..Nikterak
chtla jsem
v;is
nepíjenmá." pravila slena Pavla. „Nezapudili; víte, že nejsem innuhonduvná."
Hackenschmid vstoupil do vlaku. ...lak
se
když
vám
líbí
v
Romanov?"
ptala se pam' Se-
jakoby se as[)O u n;is," pravila paní Severová, zkoumajíc výraz Hackensciuniduv. „Nedivila bych se lomu ostatn, v Praze je veseleji, není li pravda? samotné je tu tak pusto." verovíi,
v;im
nelíbilo
se vlak
—
hnul.
„Zd;ilo
se mi,
Mn
Hackenschmid
v
iirvéni
paní Severová zpozorovala. ..V
uj''
Komanov? lihiliobvl
Velice
l<'.lf-ri\'
:i
okamžiku
byl zmaicn. což
Ale vzpamatoval se záhy.
dobe.
Paní lleháková pe-
ílriklor
|lll;iiiii»
II
ilnCi-viií.
99
Co mohu si páli víccy Dodal bych ješt galantní poznámku, ale obávám se písného pohledu sleny Pavly." ,,
vila
Galanterie je
s
jistého
stanoviska
urážkou,"
pra-
slena Pavla.
Doktor Hilarius pednášel o tom." A paní Severová usmívala se trochu pi svých slovech. „My jsme neumly se díval tak hluboce na svt," dodala. „Vychovali nás trochu zpátenicky, není-li pravda, Pavlo? .,
Nic není ztraceno; uíme se stále." „A doktor Hilarius také uí stále; nemluví,
ale
ped-
nedebattuje, ale káže."
náší;
Pavla upela na Hackenschinida v;lžný a zkoumavý pohled. Vycítil z
nho,
,.(3bávám
se,"
že nevyvolil správnou cestu.
že nesouhlasíte se mnou,
„Nevím, co máte proti doktoru práva, abych ho tak posuzovala."
sleno ?"
Hilariovi.
Nemám
„Co mám proti doktoru Hilariovi? Ale stojí vbec abych kazil dojem krajiny nevlídnými úvahami ? Odvolám vše; Hilarius je výborný nmž, jediný, spasiteL Nenamítám už nieho, nepozastavuji se nad niím." Mluvíte ironicky. Bylo by lépe, kdybyste mluvil upínm o svém píteli." za
to,
,,
Obávám se, že není mým pítelem: j;i jeho pítelem nejsem. Je mým známým, nic více. Nemžeme se shodnouti, jako ohe s vodou." „Píteli?
aspo
.,Kdo je
ohe
a kdo je voda?"
ptala
se paní Se-
verová.
„Nechci rozhodovati, milostivil: já už ohnm nejsem ... a vodou ješt ne docela. Co se jeho týe
—
Hackenschmid nedopovdl. „Nebylo by hezké, abych pomlouvala
hosta," *
dla
100
„Mám jenom vždycky paní Soviová. jakoby byl mnohem .slarší mne."
podivný
dojem,
Pavla se niimovoln usmála. „Opravdu, mám ten dojem. Smíješ >e ale je tonm tak. Nevím, v cem to vzí: v hla.>-e. tónu, zp.Mla byeli býti ráda, že .>»e moliii sobu, neiiiolin íci. ,
mladší, že V Ale pleci je to divné. Nevím, z eho pan doktor radcst: nevidla jsem ho smát se. Snad je len dojem tší nás mnohá malikost, která už. netší pana doktora je píliš vážný na n*. Co je to vlastní' stáí? Když už nemáme z nieho radost. Jsem trochu dtinská a mám ráda smích. Ale mladší, li jsou dnes velmi zamraeni. Není-li pravda, Pavlo?" cítit
má
:
;
„Nevíš, radost
mže
nemá-li
radost,"
namítala
Pavla.
,,Jeho
prost jiná." ..Tváí se vždycky velmi i)ísn; skorém až mám strach z jeho vážného pohledu; a vzpomínám si na školské škamny a pana uitele s rákoskou. Ale my vlastn hezky pomlouváme, jen co je pravda. Máte to všechno vy na svdomí, i)ane llackenschmide." býti
„Chci býti beránkem obtním; beránek,
mismus,
mlo
by se íci
nco
to je euíe-
jiného."
„Není teba býti beránkem obtním ani ímkoli
—
jiným," a hlas Pavly znl velmi urit a trochu pohrdliv, aniž by byla chtla. „Ale zdá se mi, že vci, jež zde íkáte, bylo by lépe íci do oí."
„Neuvíte ani, sleno, co jsme si už ekli my dva krásných poklon. Bohužel, že by .mu nebylo už nic novinkou." „Stala jsi se advokátem doktora Hilaria," pravila Severová. vokáta."
I)aní
,,.\
myslím,
7/c
on
neixitebuje ad-
101
„Kurátorka nepítonmého mám jakés nejasné reminiscence z práv. Jsem vinníkem," dodal Hackenschmid pozoruje mrak na jejím ele „a mám jedinou omluvu zlo se vrací. Zlo se vrací a pemže nás. Kdybych se ;
—
—
ku píkladu zbavil tragické,
je
ta
Hilaria,
vnost
zla,
:
vrátil není-li
by se zase.
Slena Pavla však neodpovdla. z
A
to
sleno?" Hledla mlky
pravda,
okna.
„Nemáte žiti,
když
se
skuten
jste si tak
rádi.
nepíjemní
.Jak jste se
mohli
sblí-
?'
„Milostivá paní, to byla minulost, minulost velmi Vis maior, jak íká jurista, a hloupost, jak íká Cech. Bylo to (a Hackenschmidv hlas zde ironické zbarvení) ertovo Kopyto er-
trudná a hluná.
ml
•-" tovo Kopyto Hvízdnutí vlaku perušilo pi prvních slovech jelio výklad. Byla to stanice romanovská. „Slenu jsem pohoršil není se mnou spokojena. Slibuji nikdy více nehešiti a veškeré píležitosti ku híchu se varovati. Ale zlo se nicmén vrací." Paní Severová se usmála. Pokorný a zkroušený výraz Hackenschmidv byl skuten smšný. Ale slena Pavla nehnula ani brvou. Vstala klidn a pravila chladným a odmítavým tónem ..Xevím, pro bych mla býti s vámi spokojena." ;
:
:
Kapitola trnáctá pedvádí historickou
zbarvenou ovšem „ertovo Kopyto," Kopyto
Cerlíjvu
rici
tendenn
pravil
iiii-lo
exkursi,
od autora.
Hackenschmid.
ávuj
i)iivo(l
ve s
I
o
ly-
t i.
Kdo hylo oii-ch stotyicet? Generace let devadesátých iiiMa devadesátý a šestadevadesátý. Pokrokové hnuti. iVrsekuce. Hury
dv
fásc
:
A
rok C.er-
tovo Kopyto.
Stotyicet Tehdy bylo
ernou kávou
v
sešlo se roku 96.
poznámku kavárn noní
slyšet
„Nonieli jsme hýti
To bylo
Nemli viti
finále
jsme
býti
o plnoci
mezi dvojí
Prokleti hudilelé!" huzeni úvah, výsleilek lektury žurnál: buzeni. Slalo se inodou mlu!
tak.
Na schzi studentské pronesena ,,
slova
Stydím se za svou národnost, tak jak
s<'
dnes
pojímá."
/
dím
lub(t
zbyla záhadná a |»osni.šná
se za svou národnost.
ozvna:
Sty-
103
Do knihy interpellaní studentského spolku psáno
,,Jií
z
Podbrad!
Kdyby
žil,
byl
Thun.
Pronásledoval V programu kandidátní listiny v
policajtem
tlo
na-
:
jako
by takovým
eské
bratry."
témže spolku
se
„Klademe dobro
lidské
nad dobro národní."
To byl citát z Palackého; pochybno, myslil-li Palacký totéž, co stotyicet. „Prokletá zem," napsal o své vlasti mladý literát, jeden ze stotyiceti.
—
V
revue, která koncetrovala tehdy mládí, v rcrnie
isolovaných
peložen lánek Zodaxv s nadpisem „Mimo vše". Toto struné slovo karakterisovalo dobu. V lavici gymnasi^'ní byla glossována tato práce je
my
„Zcela správn, jediný pvab
jsme
mimo
vše.
A v tom
!
Generace byla ironická.
Posmch
pevládal. S ná-
dechem opovržení íkala se slova: vlast, národ, stenectví. Stupidní mšfácké mozky — to bylo •
vlaoblí-
bené slovo.
Almanach Secesse ve svém doslo\Ti nazval nápožadavky všivýaiii. íkalo se Finis Bohemiae. Pro ne finis ? Gotické duše. Hluk je unavoval. Realita je odpuzovala. Na hory sn. Tak stálo ve Vybouených rodní
:
smutcích. Manifest Moderny byl stvoen minulého roku.
Hlas jeden
znl Naše
se
chauvinismem
se
chauvinismem
Hlas druhý,
:
existence je zajištna.
mnohem píkejší:
Je ztracena.
Pry
Pry
!
KM
—
Ale
tanící hvzda,
se
C<'kala byl.
hvzda
ponvadž chaos
už
lu
nepicházela.
To, co se rodilo
v
linutí
pokrokovém, sklainalo.
tídní duchu.
]\'astávalo
Podzim roku 1896 Stotyiicet
ve
inliMiiacicnální
hyl
allarmoin.
hla> ohdržcla kandidátní Slavii.
Užili
jsme
listina
toho
t.
zv.
oznaení.
Mezi tmi stotyiceti byly odstíny. Realism kvetl. Tolstoj vábil.
imponoval. demokracie hlásila se k slovu. Dekadence se objevovala. Zmínná revue otiskla tento výrok, pointu provoXiefzsche Sociální
ironického tlánlcu:
kativního, ,,Co
umní?
je
Tolik co život. A co je život? Sixírl."
Itíkalo se:
umní
f^íkalo se:
akt jako akt.
ÍUkalo se:
tato
pru
umní.
bažina.
Schauer,
to
byla
vý-
borná hlava V.šeclmo ]\ikdy
íkalo, všechno popíralo souasn. nebylo všeho zneužito, nikdy se tak
se
tak
netrplo vším. Politika národní litika
nemla dvry;
a
nemla
jí
po-
vbec.
Byly schze dvrné. Debatty. Schzky. Mystické pletky. Trety rozrušovaly: vážné vci byly tretami. XezaponK^-ime na p. J. S. Machara.
105
Stál v pozadí. Byl milován. Propagoval
neml
té
Nikdo už po
se.
nm
lásky.
ádk
Autor tchto byl svdkem euthusiasmu, který vzbuzovaly jeho verše. „Tristium Vindobona" nebyla ješt píliš daleko. Ale slova, která pronášel tehdy, znla už jinak, nežli finále této knihy. Tedy piráti .
tmto
.
napsal hymnus.
Stotyicet
-se
cítilo
p
i
r
á
t
y.
Prkopníky. Pro-
Z vnitní poteby. Nebudme píliš písni ke sto ty ieti. Chtli nco. Vtšinou aspo. Za tou konfusností, za tmi posmchy, za tímto zmatkem nco bouilo. Ti, kteí mluvili tónem nejvtvokovali. Dráždili.
mli
šího opovržení,
své bolesti.
Cechy byly smutné. Zdálo ínali
couvati
.
.
.
trochu
píliš
se,
jakobychom
po-
brzo.
Z Vídn docházely hanebné zprávy, nepochopitelné prozíravým.
Veejné mínní bylo ochotno prohlásiti celou eskou delegaci za hlupáky. „Co chcete od nho?" íkali intelligenti. „Je to
poslanec!" Totéž veejné mínní nemlo ani zbla pevného mínní o tom, co by se mlo initi. V tom zmatku stotyicet pozvedalo hlas skep:
tický,
posmšný, revoluní,
doktrináiský.
Cítila
se
malichernost; vtšinou se jí trplo. Mnozí se zlobili na svj osud ... a na svou rodnou zemi, která nedovedla býti velikou. Hackenschmid, Tuzar, Hilarius, Kopulent byli u stotyicíti. To bylo ovzduší ertova Kopyta.
106
Jediný rok stail k rozbití. Po podzimu 189G pisel podzim
1S97.
Prosinec. Prosinec rozdvojil stotyicet. Prosinec rozdvojil ertovo Kopyto. Všeho vinou byla trikolora, maliká vc. Kktei, kteí v beznu 1897 nosili rudý karaíiát, kteí volali kteréhos veera beznového na Václavském námstí „Aí žije Ddic" ne snad z lásky k tomuto! nosili v prosinci téhož roku trikoloru. Nkteí pocítili v sob instinkty, kterým se byli
—
—
smáli.
Nad bolestmi individua na okamžik zvítzila lest
bo-
ra(;y.
Tídní
pokraovalo. Stotyicet se rozešlo;
šli
svými cestami. Nahodilý
útvar se rozpadl.
Trosky ješt existovaly; ne
víc
To
ertova
byla
krátká
historie
stránce vnjších osudii.
Vrátíme se do Romanova.
než trosky. Kopyta.
pr>
patnáctá pedvádí dobrodružství Tuzarovo za dne povážliv horkého.
Kapitola
Téže asi doby, kdy Hackenschmid provázel paní Severovou a sleínu Pavlu na zpátení cest z Birkenwaldu, sedl Tuzar v podivné spolenosti. Opravovala se totiž silnice vedoucí k Stako\Ti. Bylo práv poledne. Dlníci sedli v píkop pi svém skrovniém obd. Odpoívali. Tuzar opustil hostinec „na Bahýnku", kde bylo jako po vymení. Nahoe se nudil, dole ješt více. Nedbaje sluneního úpalu, vyšel.
Dv
vci
ml
pi sob.
Láhev koalky a
Ml
notes.
své zámry. Došel až k dlníkm. Pozdravil je velmi kordiáln a pisedl k nim do píkopu. „Na vaše zdraví, kamarádi !" A vytáhl láhev. „Pipijte si. pátelé. Na vaše zdraví. Nutno býti opilým; ímkoliv, vínem, láskou, poesií. Dokonce teba koalkou. Zavdejte si, pátelé!"
108
—
Dlníci prvý staík už, dosud však statný, brunátný v oblieji, blovlasý, druhý statný horal, asi tyicátník, svalnatý, zaprášený, v modrých šatech
—
dívali se
na nedviv.
Zrak jejich spoinul na okamžik jen na jeho zjevu. Pak sedli apathití. Tuzar nedal se však tak snadno odbýti, nutil a nutil. Konen podlehl blovlasý, osmáhlý staík. Zamžoural chytrácky oima, vzal láhev a napil se. „Na zdraví milostpána." „Píteli, žádný milostpán. Svt, který nemá pán, lépe, kde každý je pánem, ale ne milostpánem, je mj ideál. Jsem z lidu. Nenáležím tíd vyssava. Jsem proletáem,
jako vy.
Cítím
s
vámi.
Pipijte
si."
„Pán je pán," zamruel mladší z dlník. „Klamete se, soudruhu. Jsem pro volnost. Svobodu všem! Smrt vykoisovatelm." Dlníci v^minili spolu pohled. Staík se pousmál. „Tomu my nerozumíme." „Zavdejte si, soudruhu! A pijte, kolik libo!" ,,Budc as pracovat," pravil k staíku soudruh, trochu jsa zamraený. Tuzar jakoby peslechl tato slova. Obrátil se k staíkovi, který statn pil. „Tžký život tady, že ano?" Staík kývl tžkomysln a sáhl po láhvi. Oi }nu blýskly.
„Tžký život, tžký. Jako pes se nade." Druhý
z
dlník
si
Nade
se
lovk
odplivl.
nech toho." „Jakou máte mzdu," ptal se Tuzar.
„Opiješ se
;
Vytáhl zápisník a chystal se psáti.
a nic z toho.
109
SUiík pimhouil oi a
na.
Zápisník
Tuzarv
obrátil se
k druhu mrkaje
povzbudil patrn
nedvru.
njakého opletáni. „A tak onak se platí. Jak dá Bh. mu dkovat za to," pravil opatrn.
Bál
se
A musí
se
Obsah láhve mizel a mizel. vycítil z odpovdi staíkovy nedvru. Za-
Tuzar mrzela ho.
„Bojíte se?"
A
schoval zase zápisník.
„Nemáte
mn
pro
se
báti.
Nejsem udava.
Mj
Mžete
ke mluviti jako k svému. otec byl dlníkem a pracoval do úpadu. Jsem z vás Té chvíle upravil si fakta zvláštním zpsobem, který ho samotného dojímal. Byl ochoten uviti tomuto upravení. Jeho otec nebyl dlníkem, ale bylo možno si tak pedstaviti vci. Tuzar si je pedstavoval a byl tím pohnut. Dlníci vycítili toto pohnutí, kterému nerozumli. Nechápali jeho chování, ale aspo to, že nesmýšlí s nimi lstiv a obmysln. „A je to psota, psota zlá, pravil staík. ,,Za pár krejcar se tu lovk de, dokud mže. A co pak?
— —
'
!"
mícho Staík zlostn škubl hlavou. Bílý jeho vous dodával mu ctihodného vzezení. Jeho pohled byl dosud ilý a jiskrný. „A dají mi zavdat, milostpane. Darmo mluvit. Zmnit se to nedá a co pomže mluvit o tom? K niemu to není. Jsou nyní takové spolky a mluví tam a slibují hory doly; všechno bude celé jinaí, svt na ruby. Žádný pán a žádné dení a všechno se rozdlí a bude jeden stát. Ale k niemu o není. Jsem Chcípni,
I
110
už starý lovk, abych tomu vil. Nikdo nepomže lovku, nikdo mu nedá sousta. Chcípni, mrcho, nemžeš-li dlat." „Stala se tu jednou srážka,'" pravil Tuzar polotázav. Staík na okamžik nechápal. „Stíleli jednou do lidu," pipojil Tuzar. Staík teprve nyní porozuml. Zamžoural oima.
„Také se stalo. Je tomu už dávno. Stíleli. A nkteí byli mrtví. Co na tom? Pohbili je. Nemusiti se už dít. Bylo dobe. Jiní dostali práci. Nikdo ani necek.' Páni zstali, páni se mají dobe. Ten, u kk^rého se to stalo, stal se baronem. Jezdí v koáe, velicí páni pijíždjí k baronu Poprovi. Je to veliká est pro chudáka, vidti veliké pány. Byl
Jednoho z tch, co tehda zstali ležet, jsem znal. dobrý kamarád. Nevún, jak do toho pišel. Byl
to
to veselý hoch.
Samý zpv
a samý smích.
A
holky,
mnl
prohánt. Toho dne jsme se vidli ješt. Napadlo nkoho nco takového? ty
Ml dv
dti, jen tak bez knze. Ty jsou ješt chodí do fabriky, tam, co zastelili Má úcta, pane barone. Ruku políbí, dovolili tátu. pan baron. Dcera dlá lehkou holku. Tam dole, když pijdete za fabriku, najdete to místo. Je hezká, milostpane. On byl ,dobrý hoch a dobrý kamarád. Nyní
na
se
živu.
Kluk
už nepamatují na
ticet
let.
nemá as na
to
Zapomene
to.
Jiné starosti.
Jiní lidé.
mysliti.
Chleba
se.
A kdo je
a chcípni potom, ilá úcta, pane barone
„Rodinu nemáte?"
Ticet
chleba. !"
let je
se pamatuje,
Di
se
111
„A
oit,
ví
jací pancharti.
mám
A
nemám. Jsou doma nO mne se také
rodinu,
se
o sebe
starají
!
n?
nikdy nestaral. Budu se dít pro Chci nco mít za tch pár krejcar. Tlouci štrk, stále tlouci štrk, po celý den, za pár krejcar! Af si seženou, co poti-el)ují. Co je mi do toho. Nikdo mi nikdo
nemže porouet
——
Staík se rozkikl. Oi mu svítily. byly nejisté. Byl oividn podnapilý.
budu
,,A
jako pán
se
Pohyby jeho
dít? Pracovat? Nic nebudu dlat...
.' .
.
„Mjte rozum, kmote," oboil se kamarád na nho. „Sežral jste se a mluvíte do vtní. Musíte ješt pracovat. A necht tch vcí." Díval se pi tom hnviv na Tuzara.
„Pkn si
s
pije,
jste
to
nastrojil,
jen
co
pravda.
je
Co
ním ponu? Nic dlat nebude. Nic nesnese. Pro když nic nesnese?" Vytrhl
láhev staíkovi z rukou.
„Abyste se neochlastal ješt víc
!"
A
jedním douškem vypráizdnil láhev. „O jakých spolcích jste to mluvil?" ptal „Jsou tu njaké organisace?"
se Tuzar.
„Tam, tam," ukazoval staík smrem k Birkenwaldu, nejist se klát. „A lehnu si jako pán ... a dejte mi sem láhev. Chci se napít. A nebudu dlat. si pojdou hlady dít se nebudu jako pes dít ... si pijde nkdo povím mu ."
—
A
.
A
A
zahrozil
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
svou kostnatou pstí.
Slunce hálo plným žárem.
Den
byl jasný; ani
112
mráek
tžký
Ospale
rnl)i.
ii.i
v/dwcli
poleiliii
zma-
látíiovul.
Staík
na
se naklonil
nieiz
a potal dímati.
Koalka ho zmohla. vyježcný.
Druli,
posniškeni
s
na Tuzara. „Do zítka máme
hýti hotovi.
pomoci, Jnilostpane, když dlat sájn? Mnoho práce,
V Tuzarovi
rostlo
Iváii
\
byl
dlníkem.
se
Nechtli by troclm
Kumr spí V Ci mám mnoho práce."
to
do-
odhodlání.
veliké
hrd.
„Mj
ukonejšil
nevy-
,,Jsem z proletáské rodiny," odvtil otec
ohrátil
Pomohu vám."
A sám k sob polohiasit, aby slovenou námitku, pravil: ,,Musí se budili
revolucionáské instinkty."
Pohlédl na staíka.
pevn.
Spal
Vzal nástroj a chystal se k práci. „Dejte pozor, af
si
neullucete nkolik prst. Ta-
kového štrku není teba na „Hudli'
Hylo lilo
cesty."
ira!"
ovšem nepíjenuié, že tak intensivn páPot ta situace vlastn byla hloupá. na tvái Tuzarov, sotva zaal. to
slunce.
se perlil
zdejší
kliden, soudniliu, ea
A
„Bezduché, strašn bezduché: bu
mým
vlastnim po-
voláníjn je
Údery znly, štrk se drolil. Únava se ho zmocovala. Pocítil v i)ravé ruce bolest.
„Krom
toho fysická práce otupuje."
113
Vyježený jeho druh díval se na ztajeným posmškem.
nho
se
sotva
To ješt více Tuzara rušilo. Niícmén bušil vší silou do kamene. Jaká nepovolná hmota! Láhev prázdná a opuštná válela se v píkop. Slunce stálo vysoko na nebi. A Tuzar, všecek zroseny potem a zervenalý nezvyklou námahou, bušil a bušil
—
v.
Dyk Konec Hackenschmidv. :
Kapitola šestnácti uvádí nás do pokoje
naznauje
Pavly a
V ixjkuji dosud svtlo.
slcciiy
události dávno minule.
l'a\iy
l)vlu
iia
Sedéla zadumána a dívala se
na kus zažloutlého Prohlížela
sleny
vcror tohoto dne
utkvlým pohledem
který ležel ped ní. chvílí staré papíry, skryté v psa-
pa|jíru,
ped
cím stolku u okna. Nebylo to romaiitiiké vyvolávání starých lásek. .Nižádné milostné dopisy tam nebyly, nižádné milostné Minulost její byla prosta; n<'bylo v ní vášní Byly tam dopisy, ovšem
ilob.
jalo,
nebo které dalo se zamysliti. Celá historie jejího vývoj«í a osamní šla ped ní. Nejhloubji, opatrn skrytý ležel onen list, nad
kterým
.se
liyla
zadumala.
památka po seste. záhadný a struný. za nim smrt; a to ho inilo záhadnjším;
to jediná
List byl I'i'išla
poslední slova nabývají jiného smyslu... ,, Nechtj piiliš mnoho krásy, chceš-li
žíti.
Život
115
je
opakování, opakování není krásné.
íci.
Bud
s
Bohem
To byla
— —
Více
ti
nemohu
záhadná slova. na celou tu událost. Byla ješt nedosplé, dvanáctileté dít, když se to stalo. Pišla ze školy dom. Cosi chmurného bylo v oblieji všech. I pokoje jak by se zachmuily. A cítila, jak pozvolna ji zaléhá ten smutek fiatka ji pivinula k sob. V oích mla slzy. Otec pecházel rozezlen a beze slova. ta
Vzpomnla
si
Cítila njakou katastrofu, ale bála se ptáti. Upela oi na matku, jakoby chtla vyísti z jejích
oí, co se
stalo.
Matka vytušila
nmou
otázku. Sklonila hlavu a políbila její elo. ,,^Iodli se za Helenu. Je mrtva." Mrtva, mrtva, znlo to její hlavou.
Helena býti mrtva? Nedovedla
to
Jak
pochopiti.
mže Helena
mrtva.
Vidla
vše, jakoby se
to
stalo dnes.
Skuten
byla mrtva. Byla mnohem starší nežli ona a proto nebyly si píliš blízky. Nechápala jí. Byla mnohem prudší a neklidnjší. Na její obloze stále se pehánly mraky a jasná Nechápala ,vše to, a bylo jí to vzdáleno. Nicmén psobila na ni mocným dojmem. Její slovka, její pohled, její pohyb vtiskovaly se v její duši. Byla plná pohyblivosti
:
jak vítr nestálá.
Poslední dobou nebyla Helena doma. Byla u píbuzných v Praze. asem posílala psaní, struná a suchá. Sestra byla píliš díttem. Zdálo se, že líbil se jí mnohem více život v Praze. Na venkov bývala podráždná a neklidná.
dom
.
116
Mosto, jclio ruch, jel. o neklid, jeho vír, jclm hluk, povaze Více hlížilo rw/li tiché a osamf-lé vcory. dojmy opuštných míst, rozlohy krajin. to ySi! sc její
Znova a znova Pavla tla nkolik tch
slov. (.'elá
ndálost pu.sobila na ni mnoho. Podrohnosli jí unikly. >«'<Mlozví'dla í^e o nich. Tušila jm nco záhadného a ta
smutného. Kdysi ptala se po tom paní Severové. „Neptejte >se po Helen," odvtila jí melancho-
„Necht
licky.
Paní zdálo,
že z
Vc ,,
ji
té neklidné duši je tak lépe." byla dobromyslná; a Pavle se vytryskla slza pi tch slovech.
spáti;
Severová
oí
jí
musila být smutná.
Nerozumíme mnohému," dodala paní Severová,
odvrátivši ponkud hlavu. ,.A je -snad lépe, že nerozunnine. A nemužeme-li co zmniti, lépe je Jiemysliti na Úlevy to nepiine-e." to. '
Otce se neodvažo\ala ptáti. Matka lunhda nedlouho po tom. Poslední její okamžiky byly tžké.
Nkteré dtské povahy jsou pístupné v neobyejné míe dojmm. Takováto událost zarazí. Mají vydšený výraz v oích; a v pohybech nco nesmlého; celá jejich bytost uzave se do nitra. Bojí se každého 'ji
doteku. Couvají pftd ním. Stávají se snuilnými a tichými. Tžko se pátelí; lidé neradi se pátelí se smutkem svých bližních. Tvoí si zvláštní svty jno sebe svty samotail a snílk. .
.
Takovou stala se Pa\la. Žila samotásky zde Venku žila samotásky v Praze, ve spolenosti, vždy uzavena a málo pístujjuá. ;
Nyní po letech mohla tchto událostí na její nitro,
posoudili, její
jaký
byl
život, její vývoj.
vliv
117
Zmatek
duše, který zmocnil se jí poslednícli ke vzpomínkám. Opedla se jimi. Celé množství hypothes Vyvolal u ní prostý fakt Heleniny
cín, naladil
^ejí
ji
smrti.
Ale památku na ni mla nechala Helena doma, našla po letech náhodou ádky, psané neznámou a mužskou rukou. Byly to verše. Ty si .zdálo se ponechala. Uchovala je ve svém stolku. Byly psány drobným, nervosním písmem. Pavla hledala v nich vysvtlení.
Mla
ješt
'jediné její psaní.
'jednu.
—
Mezi papíry,
'které
—
Nenacházela ho.
Tak znly ony verše Tak pronesla se prý sage femme: Hoch podivn a vztekle kií. Já,
nutno
ríc',
už praxi máui.
Však dosud neznl hlas tak nií. Jak odhadnout smr jeho vloh? Já vídám jindy zcela jasn.
Má
jist talent tento hoch. vlastn! Jen kdybych znala, k
emu
A
pravila lak milá má: Chiméry podivné má v hlav. On hledí v modra neznámá.
Je snílek. Ano. Snílek
On bude dumat,
práv
I
tesknit, psát!
jaký smysl mají básn V má. Já nevirn. Snad. Jen kdybych znala, k emu vlastn!.
A
l'rý talent
Smrt zubatá až pijde kdys a zainí svou ostrou kosou, uprosted vty skoní spis.
Jsou
oi
všech, hle, vlhké rosou
I
118
Podivn
žil,
Co znam^-ná
dí,
divn
mrol.
to slovo:
krásn?
íkali: talent k emus ml. Jen kdybych znala, k emu vlastn!
Verše byly bez podpisu.
Byly V souvislosti se smrtí Hcleniuou? A kdo byl autorem tch verš? Pavla se snažila zjistiti to. Napadlo jí, nejsou-li
nkde
tištny.
Nenašla gich nikde. Shánla knihy zapadlé a zapomenuté. Shánla asopisy z onch dob. Ale ani tam se nikde neobjevily. Na konec ustála vidouc, že jest její snaha mamá. Bylo v tom všem tajemství. Jisto bylo pouze, že ty verše byly adresovány
Helen.
Pro! Kdy? Za jakých
okolností?
Kým?
Byl patrn "njaký vztah mezi tmi verši a Ileleniným osudem. Ale jaký byl ten vztah? Pavla nechtla u nikoho vyvolati hoké vzpomínky. Neptala se dále otce ani píbuzných. Byl to patrn smutný bod.
A na jítiti? A upela optn
zrak na struné ádky, záhadné
a 'lakonické. ,,
Život
A Hilaria
opakování. Opakování není krásné." pedstava doktora v její mysli. Jakoby slyšela jeho prudká
je
zvláštní associací vystoupila
jasn
a tvrdá slova.
Co
je
vlastn na
nm?
kií drsný ten hlas. Savonarola, který ubíjí renaissanci, krásu a hích; krása je neest, Ecrassez Tinfame,
119
knihy jsou neest; všechno se upálí! Hle, jaká krásná hranice. Mariaiino, suszer Volksverderber, kennst du das Evangelium?
máte
Hraky. Komáin asu pro to. Je to zloin. Co jDroti tomu? Mluvte, sleno! Hajte, dá-li se co
hájiti
Mlíte ? To
!
je
A ona nemže
odsouzení pronésti
slova.
Doktor Hilarius
mluví a mluví.
Nemže se mu vyhnouti. lyriku? Chorobnou romantiku? Tenoristy? Slabost karakteru? IMoraL in-
Jeho zrak ,,
Hájíte
Virtuosy? sanity?"
ji
ovládá.
egoistní
Doktor Hilarius mluví. Je to Hackenschmid.
Tu
zazní ostrý smích.
„Zlo se vrací. Hilarius se vrací!" doktora Hilaria?
Pro tak nenávidí Hackenschmid A jiná slova slyší. Nechtj píliš mnoho krásy, Tak zní slova. ,,
chceš-li
žíti."
A
doktor Hilarius hledí na ni. Jaký je doktor Hilarius ? Svtlo ješt hoí u sleny Pavly. Okna jsou otevena. Vniká sem svží vzduch. Noc je krásná. Ticho kolem. Ale slena Pavla nemže spáti. Xeklidno až úzko.
noní je
jí
a
Kapitola sedmnáctá líí setkání bratra a sestry;
vzpomíná se na prosinec
a
Jana Marii
Plojhara. Ale
jeLÍ'
byl
Mladý pan
mu
Jikdo,
Kupulent
kdu
iieiiiuhl
i)ic'cliázcl
Rozevel knihu. Neiuolil ped oima. Smysl mu
isti.
spáti.
i)o
pokoji.
Litery
jnihaly
so
unikal.
Chodil ti.še, ahy nezbudil doktora Hilaria. Doktor už spal; chodíval vždy pesn spát. Všechno u nho bylo pravidelné.
rs'elze
Nepravidelný spánek
vka
—
Pišla
zlá
je
chvíle
jinak, má-li se pracovati, íkal.
hlavní neestí moderního lo-
na
mladého pana
Kopulenta.
jeho hokost, celá marnost jeho života vyvela v takový okamžik. Byly to chvíle krutých sebeobžalob. Vše, co bylo, zdálo .se mu planým, ne-li špatným; celý život jeho neplodným. Budoucnost byla nco, co ho dsilo. Aic nepríjvedc K niemu nemá
Celá
scho])nosti.
Hluché a prázdné dny. v
nm.
Trázdnnla
picd
ním a
121
Ta prázdnula zela jako propast. Stál nad ní a nic stále nic. Pro nic nehledl dol. Nic .
vzplanout, Stále
niím
.
.
.
.
neopojit.
Stále
býti
stízlivým.
chladným. Vyhlédl z okna.
Dvr
byl
Byla
teplá,
Lehký vánek
ticliý.
yen. Vyšel na
ervencová
noc.
Nebe plno hvzd.
vál.
tyi stny sil
.
se
.tísnily
Kopulenta. Dusil
se
tu.
Mu-
dvr.
k lesu na pl cest se však zastavil. Pojala ho úzkost nevysvtlitelná. Té chvíle se les bál. Byl to dojem jediného pohledu. Ležely i^ed ním tmavé, záhadné v noním Zdálo se mu, že ho nco strašného v nich šeru.
Chtl
jíti
;
.
eká. Njaká tragedie duševní, úžasná muka, veliký ds. Stály tak ponue; obrysy jich se dloužily; a
ml
bytostný život. Nebyla to už ada jediný tvor, lstivý a zrádný. Protahoval Choulil se pose, niraivý a nepátelský vzhledem. tuteln, aby náhle vypadl, sevel, zardousil svou ob. Stanul chvíli, která se mu zdála vnou.
les
jakoby
strom, byl
Pak
to
se prudce obrátil.
Šel zpt.
Otec už spal. Bylo aspofi temno v jeho oknech. I správce spal. Doktor Hilarius spal. Paní Severová spala. Jen v oknech jeho sestry bylo svtlo. A jeho pojala nepekonatelná touha, býti s živoucí bytostí, zbaviti se sv^ého napjetí a svého neklidu. Tiše šel nahoru chodbou. Stál nkolik okamžik pede dvemi sestinými. Bylo tam ticho. Zaklepal.
122
Pavla otevela dvée. Byla udivena a ponkud zaražena touto nezvyklou a pozdili jiávžlvou, které nechápala. l>ívala .se na svého bratra tiizavýni, mlenlivýni poldedeni.
„Picházím trochu pozd, že ano, Pavlo. Ale muMusím míti ]»ed sebou lidskou u nkoho velmi smutno ... že bych "bytost. Je mi smutno sím
býti
.
.
.
.
.
.
chtl umíti." Kopulont byl velmi hled
a chvl jakýs lesk. Pavla ho vzala jemn za ruku.
A
se.
jeho
oi
mly horený
ti
„Sedni si," pravila tiše. Není ti dobie?"
,,.lsi
rozilen.
Stalo se
nco?
Kolem rt Kopulentových
to
škublo.
„Nic se nestalo," pravil trpce a klesle. nestalo, nic se nestane,
a
to
je
to strašné.
„Nic se
Marné
je
Nejsem k niemu. A nic nemá smyslu. .\luj život nemá smyslu, život všech ho nemá; a život národa rovnž. K enm tedy ješt žíti? Nevím v to. Není tu úelu. Vše tu hyne beze smyslu a logiky.
to
vše.
Prospt
nelze,
zachránit nelze.
Nemám
Nemám
síly.
k njaké jednotce, a nejsem ješt tak hloupá nula, aby mi to dalo smír. Chtl bych umíti. Vtšinou se to vloliy.
Nic
snese; ale
nemám. Jsem
asem pijdou
Vzi)omínka se do
bleskla
nula, která se
piítá
šeredné chvíle."
i)anití
Kopulentovou
;
zabral
ní.
„Bylo to v prosincových bouích. V^eer ped prohlášením stanného práva. Zmocnila se nuie jakás horeka. Zdálo se, že mohu aspo nco vykonati. Bubny rachotily. Vojsko postupovalo. Bylo ^lyšcti dupot koní. Bodáky se blýskaly. Svtlo jakoby krvav
123
hoelo a
bubn si.
ulice
Tady
mly mou
bouilo
Co by
to
rachocení
se stalo? íkal
jsem
revolver. Nkolik ran. Co by se stalo? Jen co jiného vzbuditi tuto línou raí:u ?
je
Krev.
Mže
krev!
Jen krev!
nco
Nuže,
uiniti.
Hackenschmid, Tuzar a já. posmch znla slova Hackenschmidova.
Šli
jsme Jako na
ti,
Bavil se
patrn výborn.
„Dejte mi trikoloru, paní dívku, která šla kolem. ,,Jdu
A
A
nový, jiný ráz. krev.
mého
umít
srdce," volal na
pro vlast."
svým posmšným hlasem
recitoval
nmu
dla k místo planých vzlyk: ?' ..Kaní kráíte, o krásný náelníku
Já
Pohlédne na mne a pak odvce mi: ..Jdu zemít, dcerko, za oteckou zemil'' ,,
Umíti pro vlast, paní mého srdce," opakoval. decorum est." A vpadl z pathetického tónu
,,Dulce et
do banálního
popvku šantánového Dpkadenti, co
,,0h,
mám
národa, pátelé
nám
ti
jsou první
otrávili
svt.
dojem Velké Revoluce. Amazonky v ele A malá výprava do Versailles !" !
„Docela píjemná nálada," pravil Tuzar. ..Škoda, píliš úzký rámec! Vtší idea! Vyšší idea! Amazonky bychom mli Ale velké revoluce ne !"
že
je
!
Bubny
rachotily.
Zástupy couvaly do postranních neodvážil. ,,i\lé
komedie.
Nikdo.
dámy
ulic.
Nikdo se
Nikdo.
odcházejí. Zde, jak se zdá,
Pojdme jinam.
skonena
Zde nám jievzkvetou rže.
124
Hle, policie
tváí se nevlídn a
blíží se
sem. S bohem,
pánové."
Tak volal Hackenschmid, sméje Šli
isme.
se na celé kolo. Zaboili jsme do postranní ulice.
Tam se vytloukala okna. cinkot skla a zmatené hlasy. Hackenschmid dal
se
Do
noci
znl bizzarn
do zp\'Ti:
,.Tri cihly mi jsem v kapse, v své kapse cihly jen.
Je lidem lip je házot než Bohu do oken.
Tesk!"
Skuten,
tabule sypala se do ulice.
Rána byki
dobrá.
Hackenschmid shýbl
se k
zemi.
Zvedl cos a po-
kraoval. v úct chová zákon. Ten v úct mám i já. Sklenáe živí Pánbh a panna Maria! ..Lid
Tesk!-'
Jiná tabule byla zasažena kamenem. sypalo práv ped nohy Tuzarovy. Tuzar se roziloval.
Sklo se
se-
„Dej pokoj, Hackenschmide Jaký to má smysl? být sebrán pro takovou Jiloupost? A co ti udlali, nešastníci, které znepokojuješ?" !
Chceš
Hackenschmid „Styk
se s
nedal c.
k.
vyrušiti.
policií
ten lidi zostudí.
125
Kdo spí, jo vinen pouze, ne kdo ho probudí. Tesk!"
Tetí okno bylo roztlueno. ,,Dílo je
dokonáno, vlast spasena, poj Jme
!"
Byl jsem poodstoupl zatím nkolik krok. Na protjší stran bombardoval nkdo jakýs palác. Myslím, 'že to byl Salmv. Naproti od trestního soudu dívala se na to s patrným interessem hlídka na stráži. Jinak bylo klidno. Jakés odhodlání vzniklo ve "mn, náhlý záblesk myšlenlvv, donquijotiáda patriotická, jak by ekl asi doktor Hilarius. Snad peci bude možno vzbudili tuto línou ra^n,
ekl jsem
si.
jsem se smrem k hlouku, jenž házel kameny, a zvolal jsem s nejnmetjším pízvukem, jehož jsem byl schopen. „Czechische Hunde! Raudige Hunde!" Obrátil
Obrátili se ke mn, upustivše od bombardování. Hnali se na mne. Vytáhl jsem revolver, za(ujav malebnou posici. !" „Zuriick, ihr czechische Schufte, oder ich schiesze zvolal jsem.
A namíil Nebyl
jsem revolver.
irabitý.
Hlouek
'zastavil se
zaražen a váhav.
Ani jeden se neodvážil.
•
Pouze kámen letl kolem mé hlavy. Byl
z
daleka
hozen.
A stran
chraplavý hlas výrostka ozval se na protjší ulice.
:
:
:
126
Pitomce, pitomec." „Pitomec, ein grosser pitomec," volal posmšn, paroduje tónem. „Ašanti 'jdou," zvolal nkdo výstražn £a hlou,,
kem. Všichni se obrátili. Z daleka bylo slyšet
klusot.
Jízdní
policie
se
blížila.
Hlouek
prchl.
tropíš," zvolal Hackenschmid. ,, Mohlo se to nevyplatiti ..." a dodal s trochou opovržení „ kdy,,Co
by
nebylo u nás Zoufalá 'bolest
to
— —
mne
:
Pojme.
.
Je nejvyšší
.
.
as!"
pojala.
Hackenschmid vzal mne pod loktem a odvádl mne násilím.
si
Byl i&em píliš kleslý, než abych se vzpíral. ,,Jan Maria Plojhar," bruel Hackenschmid. „Vlez nkam do Itálie a dosta tam souchotiny Nehodí !
se 'do
našeho ovzduší.
Co
t
posedlo"?"
Šel 'jsem apathicky. Šli 'jsme
po Nábeží.
Musil jsem býti strašn hled. Hackenschmid podíval se na mne a pravil tiše „Dej mi revolver." A hlasit dodal ,,Tady se neumírá." Vzal jsem revolver a hodil ho do eky. Pak
jsem se dal do prudkého, keovitého smíchu a opakoval 'jsem „Ne, 'tady se neumírá." Odvrátil jsem se pi tom.
V oích mi stály slzy. A uvnit hnus, zoufalý hnus
všeho
—
127
vypravování a zhluboka si Pavla hledla na nho beze slova soucitným pohledem. Bylo nco uklidujícího v tomto pohledu. „To je ta píhoda," pokraoval Kopulcnt po malé pause. „To mne dorazilo. A dnes pišel takový den. Není nic, v co by se mohlo viti. Nemám nic, krom tohoto bídného života, který nemá smyslu. A ani ten nemohu obtovati za nic. K niemu nejsem; ani k tomu. Býval bych tak rád umel. Líná raga se nevzbudí, líná raqa se nevzruší. Jsme Kopuleiit
oddechl.
Byl
ustal
ve
vysílen.
tu všichni k niemu, mimo život jaksi Prokletá kaluž Hyneme v bahn. To je nejhnusnjší. Pro si aspo nemohu zvyknouti na tu sprostotu, je-li nutno býti !
sprostým? Ibsen so-va-ti.
chci
Pro
se
Lidé se dovedou a-kli-ma-ti'nedovedu já aklimatisovati ? Ne, ne-
to praví:
!"
Klesl unaven. Pavla pejela mu Kopulent tžce dýchal. Stiskla
„Co
s
mu
rukou elo.
Bylo
rozpáleno.
ruku.
tebou poíti, hochu?
Schází
ti
klid a víra
v sebe." „Schází mi trochu sprostoty, abych byl echem," odvtil prudce Kopulent.
Kapitola osmnáctá líí bloudní
tovo; též jeho vzpomínky S tmito slovy
oik-šel
a
pán
Kopulen-
sentimentálnost.
Kftitulcnt.
Vyšel znovii ze dvora. Nešel však pvodním smiTeni k tjšími vraty, smrcui k „Bahýnku".
losu.
Kráci-l pro-
Okamžik zastavil se u nho váhaje Bylo dosud svtlo. íSlyši'1 hlasy a poznával llackonsclunida. Ale pak se odvrátil. Nevešel. Šel
po
k SlafikiiVM.
silniti
Silnice se nížila; v<'dla v údolí.
Naproti rýsovaly se nourit protjší svahy ImVzepjaly se nad úddlím tak oste, že i nyní
ienické.
daly se vytušiti.
V zamyšlení Míjel
Byl
šel
llaiirovu to
oltaii zídil
pvodn si
Koi)ulciit
dolu a dolu.
idádchiu.
mlýu.
/.
nhož
|>o(lnikavý
tento
i)iá
Bylaf to pouze pádelnika. \<»ila hýla ])(» ruce. Potok tekl údolím. Okolo hylo nco luk. Nyní hýla prádelna v rozvalinách. Vyhoela. ÍU-
129
se, že nebylo to samo a byl pojištn.
kalo
Tondra
sebou.
ml
dluhy
Bylo tu nyní opuštné místo. Dokonce prý tu stramohlo aspo Nco mluvilo pro tuto hypothesu
šilo.
.
.
.
.mluviti.
Kdo mohl
býti
rumy schzkou
stra-
Kopulent zaslechl jakési vzdechy. v této smutné konin? šidel
Stalo se toto spáleništ, tyto i lásky? Obojí miluje noc.
Kopulent
šel
dále.
na levo k Stakovu. Odtud zase zvolna stoupala. Pusto bylo cestou. Kopulent nepotkal lovka. U záhybu 'opustil silnici a šel kratší, píkejší a neschdnou polní cestou. Vedla k lesu nahoe. Na kraji lesa, nad údolím, z nhož práv vyšel Silnice zahýbala se zde
pan Kopulent
se zastavil.
vysoký kmen mohutného stromu. Nyní se už nebál lesa. Bylo zde klidno les utichl, jiezašuml vítr, neŽádný pták noní nerozeil vzduch. slyšeti hlasu. Nižádná bytost lidská. Mladého Kopulenta tšil tento klid. Cosi velebného bylo v mohutných a ztuhlých konturách údolí. A noc zvyšovala tuto velebnost svým záhadným a dumavým šerem, kterému pozvolna jen
Opel
se o
;
oi
navA^kaly.
A svj
Kopulent jakoby
ped
tváí
této noci
vidl celý
život minulý.
Od poátku ho Dít chápavé a
vidl.
ilé, odíznuté od svých druh, osamlé. Nejstarší vzpomínky byly vzpomínky na blouzV. Dvk: Konec Hackenschmidv.
9
.
:
:
130
nivé sny:
ditt*
podivní'
JaJí
sedí a jelio hlavou kmitají divná svtla.
život! Luxus kolem nho zbarvují Uitelé, kteí lichotí: jak jrcniální lichotí: jak výborný kamarádi Oh,
a jakás znikilost. dít! Pátelé, kteí
všecko. Jen jeden nelichotí: to je sestra HeDívá se trochu s posmchem na mladšího bratra. ,,Dtátko bude ^edti hodné dátko I"
lichotí
lena.
;
Na veer
A
otec
vezme ho k oknu.
Je
letní
noc.
vypráví. Jeho kojem, a obsah jeho
sympatický hlas zní mile poeí ukolébává fantasii.
otec
atmosféra fantasií Vci, které se nenestanou ale snad se mohly státi. Svty, které nebyly a nebudou; ale možná, mohly by býti. Je
staly,
to
.
a
.
.
;
Fantasie se budí, za fantasieoui jdou touhy. Jak lehko jsou ukojitolny ony touhy. To jest, jak lehkým se to zdá; a jak prchavé jsou ony rozkoše. Není hezký? Není elegantní? Vše se poddává, chce-li. Ne,
díátko nebude „Toto dít se
sedéti
;
celý
svt
je jeho.
Severová íkala o tom
Paní
má
píliš
mnoho
štstí.
Vše, co chce,
stane."
A dodala
s
posvátným pízvukem klassického vzd-
lání ,,l)er Ring des Polykrates ballada?" Paní Severové ku podi^'u od jehož dob zhynula poesie.
—
to je
ta í^chillenn-a
imponoval Schiller
.
.
Zel, toto blaho má svou zlou stránku. Vci pozbývají ceny, osoby pozbývají ceny. Jak protivné je to lichocení všeho A jak se podlamuje vše, co mohlo !
býti
zárodkem
Okolí ho
síly.
trí'zní,
OchoCuje se energie, slábnou nervy.
nevolné, civilisovanó okolí; není
možno
131
býti
Není možno se v^Tnaniti.
prostým.
Dusí
to
a
dusí.
Dívá se do velikého
ulice,
msta
msto huí pod To
víí.
je
Snad peci ješt pijde njaká smírné opojení
.
.
veliká
váše,
ne-
Pijde.
.
\Iusi pijíti.
ním, promenáda
tedy život.
Teba
hledati,
teba vrhnouti
se
do
víni.
Ale ono nepichází.
A jenom hoká „Nemohl jsem íci,
že miluji.
slova zní z minulosti.
íci, nemiluji vás, a
Což
já
nemohl jsem
vím?"
kdy ekl ta slova? ona, jíž byl je pravil? A sarkasticky cituje Kopulent: „Žen postavy, jež miloval jsem kdysi Kdyby byly tu urité podnty, urité vlohy. Ale
Kde
A
je
kde
ten listopadový veer,
je
—
nelze se zastaviti.
Tkal. Od pedmtu k pedmtu, od ideje k ideji. Neutkvl nikde, nesrostl s niím. Nemohl utkvti. Nemohl srsti. V hluku a chaosu mladých dn nová vc rýsuje se
na obzoru:
ertovo Kopyto. Zachvl se pi té vzpomínce. Noc byla mnohem záludnjší
Tam
té
chvíle.
sešli, bizarrní spolenost. Nejrznjší programy, nejrznjší temperamenty. Jaký byl úel ertova Kopyta? Gertovo Kopyto kácelo modly. Tak se pravilo. Byl to duch kriticismu a posmchu; ten po-
se
smch
byl jedovatý. Bylof to mnoho
posmch
shrnutých v jeden.
.
132
Všichni se octli v zakletí podivného toho kouzla doby; zlé opojení posmchu se jich zmocovalo. Nkteí z bolesti, nkteí z nudy, nkteí z doktríny, nkteí z mody: všichni podléhali. ertovo Kopyto táhlo je k sob. Gertovo Kopyto útoilo, ertovo Kopyto se posmívalo nic nezstalo nedoteno, ideje ani lidé. :
asem
bolela hlava z tohoto smíchu, který vše uvedl v pochybnost, co mohlo být štstím.
Opojení vyprchalo, a bylo pak ošklivé ráno vystízlivní. Kopulent vzpomínal.
ady lidí, kteií mihli se v ertov Kojména mla svj zvuk, dv fysiognomie vtiskovaly se v pamt Kopulento\'Ti. Ml pravdu Hackenschmid nebo doktor Hilarius? Z
pytu,
celé
dv
Byl správný
cynický
posmch
prvého!
Jeho
zu-
ivé napadení všeho? Jeho nihilism mravní?! Jeho rouhavé glossy? Jeho smích znl mu v uších, rezavý,
Ozvna celé mizérie rodné bída všeho, ta skleslost, to zbahnní to bylo, zdálo se, pravým živlem Hackenschmidovým; poteboval toho všeho, jako ryba vody. Cos zálibného bylo v jeho posmcliu, jako sebeukojení, jako dostiuinní. Negace morálky, negace idejí, nedvra k li-
posupný, vytrvalý smích.
zem znla v nm. A ta
—
dem
— ml pravdu Hackenschmid? — — ml pravdu ten druhý?
Anebo
Kopulent zachvl se jako pod chladným dotekem.
Z
bytosti Hilariovy vál
jisté
na
nho
do sklepa atmosféry a temnoty.
cítíme,
vstoupíme-li
chlad ...
.
Je
.
.
Takový chlad
to
hloubka
.
.
133
Doktor Hilarius ml svou uritost. Nikdy nebyl na pochybách. Nikdy neváhal. Nikdy se nezmátl. Ml své názory, vyliranné a pe\Tié. Nebylo možno je zviklati. Ml svou uritou cestu. Nebylo možno, aby Všechno u nho byl rozum, stízlivý a s ní sešel. klidný rozum. I jeho fantasie byly rozumové; byly to hry idejí. Uinil by abstrakta z lidí. Zrefoimovati,
regenerovati
i
sebe,
okolí,
národ,
svt! Slyšel kazatelský jeho hlas
;
nepipouštl námitek.
Vil
v sebe a své poslání. To byla jeho síla. Nikdy nepropadl skepsi. Nechápal, jak možno jí propadnouti. Byl utilitaristou v morálních otázkách. Nechápal neesti vždy je vlastn svými následky nepoliodlná. Nechápal zloinu vždy pináší urité nepíjemnosti. Nechápal nic, co se vymykalo jeho rozumu. Byl :
:
osvícen.
Potebovala tohoto mladá mysl? Obojí neuspokojovalo. stál nad údolím trochu naklonn. Jakoby ekal odpov na své úzkostlivé pochyby; odpovd mlenlivého kraje, jeho vonnících luk a svžího potoka Ale údolí mlí a mlí. To je také funkce
Kopulent
z
nho
.
.
.
Boha.
Nahoe na nebi hvzdy. Kolem uvnit šero a to nejzáhadnjší.
šero.
A
také
Jaká to existence, jaké to dny! Vše ušlechtilejší zabedá, vše krásné hyne. Není tu kultur^' duch, není tu jejich noblessy. Jak možno žíti tak? Vteiny tžce se vlekly a každá byla krutá a nemilosrdná jako inkvisitor. Nad celým životem ina lepší
"
!!
134
sodí na sou(lco\skin svém stolci a svýma chladnýma, pichlavýma oima. Chce se piznati tomu inkvisitoru!
kvisitor:
Nepokládá se za dost silného, aby žil! A nemá také sil umíti. Cí vinou? Hledá se vrah Kopulent zasmál se znoNii nad tichým oním zlým smíchem z Pavlína pokoje.
p.lfrá
údolím
„Ne, tady se neumírá. Bud" pozdravena, moje dobrá vlasti! Budte pozdraveni, spíznní duchové! Oas. Hnijme, synákové, vespolek! .Je Hyne tu cosi.
hyeny jdeme za tím puchem.
Jako
brati, af o pyšní
ktcrýmikoliv
——
mu
hoíte
lety,
Vám
pozdrav,
pozdrav
vám,
Kopulent sám se zalekl tohoto chechtotu, který pipadal chechtotem satana. Zachvl se. Sklonil hlavu.
Naptí
ochablo.
Hledá se vrah! Jaké to umírání všude Jaká to depresse, jaké to zlo! Je možno zvíiti fulo atmosféru mrtvé zátoky, kdei hnije voda? Venku je moe; koráby je brázdí a asem ztroskotávají. Zde nic. Zde mlko a hnus. Pro!
stednosti, které vítzí. Banality, které triumfují. Niemnosti, jež mají úspch. senility s nadutostí cizin. Olezlé myšlenky, olezlé iny. A to umírání všade!
Sms
vi
Naše heslo tak
si
pravil:
je
mén
pyšné
Nedostatek energie, opakoval
Kdo
nežli
Flucluat ac merpilur!
zavinil?
Hledá se vrah
si.
devise Paíže,
135
Zem
leží, nevinná, klidná. Je zem vinna? Nebe a vážné je nebe vinno ? Lidé jsou klidní a jasní. Jsou lidé vinni? Jakoby se nedlo nic, jakoby nebylo viny A pesn vzato, co se dje vlastn? Nejsou to chochiméry jeho rozpálené hlavy? Fantastinost rého? Kopulent stál nad údolím. Chvl se jakoby v horece. Vteiny vlekly se liknav a tžce a každá byla krutá a nemilosrdná jako inkvisitor
je klidné
;
—
— —
.
Kapitola devatenáctá líí, co se dálo zatim ,,na
Bahýnku";
scéna
z
poátku
tichá
se
bhem
kapitoly oživí.
„Deset hodin, Tuzare; a pusto."
Hackenschmid
se
„Romanov
prokleté
vech.
—
je
opovržliv
ješt den, paní hostinská.
ušlílíbl
pi tch
hnízdo.
Neudlal
A
práv znak
to
je
slo-
z noci
po-
kroku." „Všelijak bývá. Dnes tak, zítra onak." Hostinská nedala se vyrušiti ze své flegmatinosti. Šukala po lokále, stále nco kutíc, ale bez chvatu, voln. Hostinec byl skuten pustý. Sem tam stavil se nkdo na koalku, na sklenici piva, ti, tyi Pak zase bylo ticho. A tak bylo po lidé za veer. celý dnešní den. Lampa nestaila na osvtlení celé rozsáhlé sín Bylo v ní pološero. ,,Ve dne bhají tu aspo kuata," pokraoval Hackenschmid. „Ale ted je tu prokleté ticho. Ani Nilson nehýbe se, potvora. Sndl náš celý salám a má krásné .
sny."
.
13/-
Paní eháková svou kolébavou Neodpovídala.
chzí
blížila
se.
Sedla si u vedlejšího stolu, nasadila veliké brýle a tla „Politiku". „Kde byl dnes Kopulent?" ptal se Tuzar.
„Nevím. Nepišel. Spí. Vše tu „Jsi dnes neklidný njak." „Nevím,
mlo
státi.
spí."
ím
nco
A
nelze probudit," melancholicky do-
A
to je. Mám dojem, že by se zatím všechno spí."
„Všechno.
dal Tuzar. „Pokoušel jsem se dnes buditi revolucioná-
ské instinkty."
Hackenschmid pokril rameny. „Ein jedeš Tierchen,
„Není
víš,
jak to zní?"
Hackenschmide. Je
to plaisir,
to
nco
hlub-
Cítím s tmi lidmi. Útisky mne pobuují. Nespravedlnost mne uráží. Nežiji jako individium pouze, stranou všeho Ale tak je to fadessa a mrtvo." šího.
„Co
Chtli jsme
chceš V
zapadlý
dost zapadlý? Je tu pokoj. Mohl by
Hackenschmid „Jaké idylly
se
tora Hilaria na píklad
„Co máš „Naprosto stravitelný.
stále
s
Není býti
ti
—
zasmál.
pouze — —
Vžíti se
!
kout.
aspo
do nich.
Idylla dok-
Hilariem?"
Tžko ho pouze polykám. Je nejedné osob pec zdá se býti stra-
nic.
Ale
vitelný."
na
,,Vím, narážíš," odvtil Tuzar. ,,Co ti to pekáží? Jaký zájem na tom máš? Od které chvíle poutá tvou pozornost ta dáma? Pro? Naposledy Hackenschmid ho perušil.
— —
:
!
138
„Neoddávej se píliš
od\;iziiyin hypothésáiu. Je docela jiného." A po pause dodal tišeji „Máš ostatn pravdu. Mám nco proti Hilariovi. Co by na tom bylo jinak? Ožení se, bude míti dti,
to
nco
vrtáctví. Mohl bych klidn spáti pi nespím klidn? Ale mne ta mašina na
ddice svého tom.
Pro
roziluje. A co mne moí, je možný úspch tohoto typu, který se mi z duše protiví. Cechy tmito zvíátky zalidnné! Ubf tchto doktrínám bez ducha! A tolik víry v sebe u nich. Uráží mne, mže-li nkdo vit v sebe." „To je, zdá .se, podmínkou existence. Jak možno jinak žíti?" namítal Tuzar. „U erta, je možno jinak žíti. Jak bych jinak existoval já? Myslíš, Tuzare, že njak v sebe? Že nemám autokritiky? Že nevidím? Vidím až píliš ja.sn. Ale oni, ti doktrinái, Li sofistov idejí! Mánie slovanští neblahý teinperanient. Ubozí doktrinái ideje
vím
Všechno
všechno zotroila, všechno zabila ta Tolstoj ješt žije, Tolstoj nebyl poplván, neutopil se ve výkalech kesanské své lásky. Tuzare, jediná vc je krásná va banque Stále va banque Va banque ... o lásku, o život, o vše. Karta umíti. Pro ne padne a žijeme. Karta padne umíti? Ale ped tím ješt pixjvrhnout stl to je banca rotfa, to je bankmt! Alo ten jejich život. Promyšlený, osekaný, pistižený život. Všechno se váží po miligramech se nepehoupnou vážky. Tuj, plivám na to, Tuzare Nikdy jsem nevážil, nikdy jsem nepoítal va banque! Ale to nenávidí stízlivý doktor Hilarius. Všichni ti reformátoi. Nesmí se hazardovati. Ani s bytostí vlastní, ani se statky národními. jejich
zabila,
duktrina.
i
:
!
—
—
:
—
a
!
—
139
A hazardování bylo peci to jediné krásné, co bylo na -život. Co jsou nejkrásnjší stránky historie? Zoufalý hazard! Co jsou nejgeniálnjší bytosti? ZouAle lo není sympathie doktora falý hazard pírody Hilaria. Chce rozum, poádek, šablonu, prostednost. Vše, co je nad prmr, pistihne se. Morální požadavky, obsáhlý rejstík! Genius postaví se pod dohled policejní.
Sem, psychiatrové
!
Jsou ješt urité
Jediný Nivellisujte Uniformujte difference duch. tón, jediná theorie, ji-diné stádo, jediná humanita. Zuni!
!
formujte lásku. Eliminujte všechnu váše. Co je váše doktoru Hilariovi? Neblahá neest, hodná politování. Znáš jeho theorie pece? Vypravoval celou noc jednou o svých názorech na lásku a manželství. Má pesn na programu, jakým zpsobem zplodí dít. Jak je bude vychovávati. Jaké budou jeho vztahy
— —
Všechno rozvážil, všechno rozešil, všechno
ví.
Znáš mne, Tuzare.
Jsem pustý kumpán. gradoval život." Hackenschmid umlkl.
Ale nikdy bych tak nede-
Vzpomínka, nemilá patrn, zachmuila ho. Celo bylo plno vrásek. je
„Pivo, paní hostinská. Sklenice je prázdná. To zloin. Nesnesu ped sebou prázdné sklenice." A vyprázdnil sklenici jedním douškem.
„Doktrína Hilariova není mi s^Tupathická," dl Tuzar. „Je píliš kathedrová a moralistní. Obé je mi protivné. Jsem revolucioná on je pro evoluci. Bda, jeho evoluce! Jak si pedstavuje vývoj lidstva? Nutno ho uspíšiti. On se leká krve. Co nás spasí krom ní? On bude píštipkovati. To je celý jeho program.
—
140
Zmna
A já nesnesu píštipkování. sons la cannagnohi."
od základu. Dan-
Tuzarv vyrušil pani ehákovou Udiven pohlédla na Tuzara. nestalo, paní mého srdce Spte dále. jako
Vášnivý výkik z
její
ospalosti.
„Nic se blanití rytíi." Po tch slovech Hackenschmid pokraoval, oháti v se k Tuzarovi. „I to by bylo krásné. .Vle nebude to. Nevím. Svt Jsme lidé slabých so ztrivialisoval a bojí se Jcrve. nerv. Nesnesli bychom guillotiny." .,(^a ira,'' zasyel bonhoinní Tuzar; ped jeho I
znikom mihl ,sc fanUxstický obraz: veliká revoluce; proudy mšácké krve osvobozené miliony nade vším rudý prapor. Byl velmi knožíznivý ve svých snech, byl takto dobráek, a bylo mu strašno vidti, jak se podezává husa. ' „(jla ira, Hacken.
;
a
bda vyssavam 1" Hackenschmid „Jsi fantasta a
se zasmál.
zstaneš
fantastou.
Pro konen "
bys jím nebyl? Je to píjemno snili Tuzar chtl Hackenschmidovi odpovdti. Ale práv když otvíral ústa, zarazil ho zvlášfiií úkaz. Nkolik lidí hulákajících vkroilo s velikým hmotem do sín. Bylo tžko rozeznali, jsou-li spíše rozilení nebo opilí; patrn obé. Gestikulovali živ a kieli jeden více než druhý. Hostinská procitla a vstala s trochu ospalým výrazem. Mladík, který kráel v
ele hlouku, ozdoben
jenskou epicí, salutoval. „Tady nás máte, teto.
Deset dní, deset dní."
vo-
141
Hackenschmid upel na „Psi
zatracení,"
vrhnuv sebou na se
kiel
n
zvdavý
vytáhlý,
pohled.
hubený
horák,
lavici.
A robustní staec, s vlasem už našedivlým, ale zrudlou tváí sankvinického typu, opovrženlivým
hlasem pravil „Není spravedlnosti na svt."
Kapitola dvacátá líí, jak se stala vražda
V íjnu minulého roku moluntý ezník Babulák v sousední vsi, Doubravicích, poshil svého pomocníka Bínu do Liberce, aby odtamtud pivedl krávu. Ml pi sob nco pes sto zlatých na zaplarcní. Vyšel z Doubravic ráno. druhých v šest hodin.
Dle jednch v pt, dle
dom
Bína do Liberce nepišel, krávu nepivedl, Jakoby do zem se byl propadl, íkali. tom nco pravdy.
se nevrátil. A bylo na
muž
Myslilo
se,
jinak.
.\le
íkal prý
že s
tmi penzi
kdo dnes lidem,
že
mže ho
uprchl. Byl sice
ádný
viti? zde
nic
netší
a
že
pjde do Ameriky. Ovšem bylo podivné, že by byl nevzal všecken svj majetek s sebou. Ale to uvážil málo kdo.
Skuten za nkolik dní pišel do Doubravic telegram z Brém, jeli Antonín Bína píslušníkem obce Doubravic. Jména byla ne zcela správn psána, ale patni vinou tclegrafisty.
143
To úpln novo.
ty, kdož vili v uprchnutí Bídosud v okolí, ustalo nyní pátrání
utvrdilo
Pátralo-li se
úpln.
asn
z jara, pi zorávání pole blíže Trojánek našel kterýs rolník mrtvolu. Podle rozmr, jakož i nkolika drobností jia témže míst nalezených, které byly vlastnictvím Bínovým, poznáno, že je to mrtvola Bínova. N\Tií teprv
obnoveno intensivnjší pátrání.
A
tu
který byl
u pomocníka Babulákova, jménem Tondry, zatím Doubravice opustil, nalezeny nkteré
pedmty,
jež hýly
se stalo, že
urit
Bínovy.
Tondr zapíral tvrdošíjn dlouhou dobu.
Ped pelíením
teprve se piznal. A zárove vraždu spáchal z návodu Konráda, píbuzného Babulákova. Že ekali na Bínu v lese u Trojánek, vdouce, že tudy pjde. Tam že on ho postelil, Konrád dobil. Mrtvolu že nejprve schovali do píže
udal,
kopu, a zakryli hustým píkrovem roští. Po nkolika dnech, práv na dušiky, ji veer zahrabali do pole
hudba k tomu ze hbitova
hrála.
Na základ údaj Tondrových také Konrád obžalován. Mnoho svdilo proti nmu. Špatná povst z minula. Nápadné jeho chování. Známá jeho neurvalá •povaha. Pravdpodobnost, že ani vražda, ani zahrabání mrtvoly nebylo provedeno jedinou osobou. Rzné svdecké údaje. alibi. A pes pes urité výpovdi Tondrovy, které
Ale Konrádovi podailo se opatiti
rzné tento
bozen.
indicie,
pi místním
ohledání uinil, byl Konrád osvo-
Tondr odsouzen k
smrti,
dostal
však milost.
144
To nebylo po pcsvédení
— právem
Lid
i neprávem
lidi.
— pevn vil
ve vinu
Konrádovu. mírné povahy, tvrdilo
Nikdy se se. Byl placliý a bázlivý. Byl, dle mínní Jidu, Konrádem sveden. Výpovdem jeho úpln se vilo. Jaký zájem, uvažoval lid, mohl by míti na tom, aby jmenoval nepravého vinníka? Nikdo neprokázal, že by záští ke Kundrádovi, ani tento l\>ndr
byl
Kuiuti neublížil.
nepral.
ml
sám.
Nebylo dvodu.
lid. byl pouze chytejší. Nenašli Stril to radji Tondrovi, který si to nechal, hlupák. Alibi? ví, jakým zpsobem opateno alibi Pipravil se patrn pro všechny pípady už pedem. Alibi mu dosvdovali jeho pátelé, fiezník Babulák byl jeho strýc. Mluvil v jeho prospch. V Praze byl vrchní inženýr Babulák jeho strýcem. Jak viti
Konrád, soudil
u
nho
nic.
Bh
takovému
alibi?
Nastrojil
Tak
si
to
dobe, íkalo
se.
soudili všichni v Doubravicích.
Po celém Zájem o
okolí tak
vc
vili.
nentuchl vynei^eníni
rozsudku;
práv
naopak. bývá, lilá.sili se noví svdkové, kteí Konrádovi. Hovoilo se o pilžiijících detailech ovšctii po l)ospodáoh. Svdkové nemilovali soud. A soud, zdá se, nov.šímal si jich. Stále, jak
vdli nco
—
to
proti
Podnikavý jakýs muž z Doubravic, vtipná hlava, jeden z vymírajících písmáku hor, složil o tom pisei^, kter;i zdomácnla po celé vsi, ba po celém kraji. Stala
145
váleným heslem. I školní dti píbuzenstva Babulákova. Tak znla ta píse, vynikající nežli poeliekými krásami: se
ji
zpívaly
spíše
ped domy
svojí
ízností
„Nedaleko Trojánek je neveliký hájek, tam ekal na svoji istý eznický párek.
ob
Jeden vedle druhého ekali na tetího. Konrád pravil k Tonderovi: „To je Bína, cvakni hol"
Tonder sedí za míží a Konráda vyhlíží. Jestli pak se peci sejdou oba
tito
Je to
te
raubíi? falešný
lid,
iiemlo to peci být, aby Tonder dostal provaz, a Konrád moh' domíi jíti Nedivte se jen tomu, že pišel Konrád domii, neb inženýr ezníkovi podmazal všecko tomu.'"
jeho
Kam se vrtl nkdo z rodu pízn rozvtvené daleko po
Babulákova,
z obsáhlé
horách, tam byl uvítán
Konráda vypudila do Liberce. touto zlidovlou písní. Babulák zstával. Byla to tvrdá hlava. Pvodn píse ignoroval. Domníval se tím odzbrojiti. Marn. Ale ped njakým týdnem se stalo, že byla zábava „Na bahýnku". Pišel tam tak-é Babulák. Když úastníci se v.
Dyk
:
Konec H.ickeiischmidíiv
10
146
rozj.iHli,
pipadl
nkdo
z
D<)ul)ravifký<'h
zazpíval „Nedaleko Trojánek". Stalo
se.
na
iiiyílonku'
Babiilák zrudl,
rozOilil se, odešel a udal ten pípad soudu. Zavedeno vyšetování pro všemožné delikty, obsažené v poslední slrofé. Pravé onoho dne bylo v isté stání, a úastníci odsouzeni na sedm až trnáct dní. i
prvá pedvádí
Kapitola dvacátá
soudící;
—
souzené
rzná mínní o
též
To byl onen hlouek, který tak aby pinesl tuto smutnou pro
vrazil,
hlun
n
a
právu. do hostince
novinu.
Zuili všichni.
Vdce hlouku s vojenskou epicí, zamraený, volal: „Pivo, tetko, hodn piva!" A obrácen k Hackenschmidovi a Tuzarovi kiel: „trnáct dní jsem naved'.
vím,
trnáct
pro
dní.
Jeto spravedlnost? Že prý jsem zaal. Že jsem Ale já je to peci pravda
dostal, páni.
Pro písniku trnáct dní!
A
.
.
.
to všechno!"
kiel chraplavým hlasem staec. inženýr stále mluvil se soudcem. Nmecky mluvili, ale já tomu rozumím. Byl jsem ti léta v Nmcích. A když bylo po soudu, usmál se Babulák na soudce, vzal ho pod loktem a šel s ním do hospody. A to že má býti spravedlnost?" Hackenschmid šklebil se na Tuzara. „Všichni to víme,"
Jeho
oi zahoely. „Ten
„Dobí lidé. Spravedlnost! Co s ní? Není Ale jeho slova zanikala v hluku.
jí
teba."
148
„Zavrou
„Dejte pozor," pravila hostinská k starci. vás znovu."
ahoun
bouchl sklenicí.
„A af nás zavrou. Zpíval se bude. Po celých Doubravicích se bude zpívat. Všechny af zavrou. Jednoho po druhórn, celou ves. Na konec nebude nikoho v Doubravicích mimo Babuláka a jeho celého rodu. Pak teprve bude ticho."
A
zpíval
nopstným, .,
drsnyin hlasem:
Nedivte se jen lomu,
že pišel
Konrád domíi,
neb inženýr ezníkovi hm hm hm hm hni tomu."
Vypuštné místo toto nahrazoval umitelnou gestikulací.
ahoun
velmi sroz-
Hostinská se usmála. „Vidíš, co z toho máš.
„Svdci na na svtlo boží, Byli muedníci,
A
Mel
jsi to
tak zpíval
hndl"
vpadl staec. „A pravda musí by se celý svt proti ní stavl.
to jsou,"
teba
a pravda
zvítzila.
Pravda
je j)ravda.
neustaneme."
Sektáská zarytost mluvila
z jeho
pohledu.
poru.
Staletá
dlouhého vzdorování, nepekonaného Obrátil se na Ilackenschmida.
tradice jakás
„Pan doktor
z
Prahy
tomu
rozumí.
Pan
od-
doktor
zdarma. Zaplatíme to. Všechny útraty zajjlatíme. Vzali jsme to za svou vc a nepovolíme. A všechno obslarám(>. Peníze sebereme (a zamyslil se okamžik, jakou by cifru udali, ticet zlatých sebereme po Donl)ravicích. Je v loni naše esl. Neupustíme od toho. Pravda je pravda." se nás ujme.
Nechceme
lo
i
149
se k Hackenschmidovi. Jeden pes vysvtloval, pesvdoval. nevzal Babulák psa, když hledali Bínu?"
Oslaliií shrnuli
druhého
volal,
„Pro „Pro se nestarali o to, odkud „Pro Babulák nejprve íkal, a
pišel ten telegram?" že Bína odešel v pt
potom v šest?"
„Pro
nevolaU k soudu hajnou,
co Konráda vidla
utíkat ke dráze?"
„Pro
byl tehda na
dušiky zde
tak vyjevený ? Není-li
pravda, matko?"
V obecném dovi
znl v
hluku mizela souvislost.
uších chaos otázek a tvrzení
Hackenschmi-
— chaos,
který
Hackenschmid nesnažil se ani dostati k slovu. Sedl trpliv se založenýma rukama. „Zostudil nás na dlouhá léta." „Kde kdo se smje: to u vás cvakají lidi?" „Konrád je vším vinen. A práv jeho pustili." „Tondr nebyl zlý lovk. Svedl ho, lump."
ohlušoval.
se
—
„Byl stinská
práv
tak lump, že se dal svést," pravila ho-
urit a píke. „Dobe se mu stalo!" pro pustili toho druhého? Je to právo, pane
„Ale doktore ?"
„Co je právo?" tázal se Hackenschmid, využiv okamžitého utišení. „Bylo vcí soudu rozhodovati; soud rozhodl, rozsudek byl vynesen a stal se právoplatným. To vše jste vdli díve; rozsudek nebral však na to zetel. Nenajdc-li se nco podstatného, co nebylo známo tehdy soudu, nová jakás okolnost, nový, neznámý diikaz, nelze dlati nic. A co záleží konec konc na tom, je-li Konrád v kriminále nebo ne? Jaký zájem máte na tom? Jaký prospch?" Starý se zachmuil a zmil zamraen Hackenschmida.
150
„Oko za na
oko, zub za zub.
Spravedlnost nuisí byli
svC'tó."
„Pro?"
ptal se Hackenschniid.
Lakonická a troclm
poznámka
provokativní
úin-
kovala.
Starý se odvrátil
pobouen
k
svým spoleníkm.
ukazuje na Hackenschmida. „Všichni spolu drží, všichni táhnou za jeden provaz. Pro? Co je spravedlnost? Není pro pána. Tondr neml nikoho pro sebe. Dobrý je zákon pro takového. Což Konrád! Klika se najde, para
také
nich,"
z
pravil
—
Hackenschmid „Naposled
Tondru
nikoho.
se za.smál.
mne podmazal
ote! Neznám mi po nich? Pro soudcem. Af si
Babnlák,
Co
ani Konráda.
je
svou osobu pustil bych každého, býti Zloin je mén fádm' nežli ctnost. Ale bohužel bží. nejsem soudcem všelijaké la[)alie tomu brání."
—
nho.
Ztrnule díval se staík na
—
„Takové ledy to je. Tomu my nerozumli. Nemáme knihy a uenost panskou. Dejte nám na cestu koalku, matko; pjdeme."
A
—
Hackenschmidovi, který
povstal, pistoupiv blíže k
stále se usmíval.
„Zabil
ho
zabil,
se
má
lovk," pokraoval potom.
býti
koje.
Co by
bíjel?
Aby jeden
lo.
to
potrestán,
bylo za
jinak by
právo,
aby
byl trestán, druhý
Tu uenost neznáme my Zachechtal se posupn.
z
„Ten,
neml lidé
ne?
Doubravic."
se
kdo
nirlvý po-
mohh
za-
Nedopustíme
151
máme.
„Pochválit ješt to
prove.
Byl to
a možná, že mrtvý
nco
Zabil
ml
pi sob. na pilepšenou!"
toho málo
—
Hackenschmid flegmaticky jest
ml
kus. Ale
za své namáhání
„Hoden
hochu, hezky jsi jsi s tím práci,
jsi,
pkný
dlník mzdy
Staík ustrnul ješt
Tady máš
kývl. své, praví písmo."
více.
Zrak jeho jakoby probodával Hackenschmida.
Hluk a šum
'
utichl.
nmu.
Pozornost všech se koncentrovala k
Byl všecek rudý a chvl se rozilením. Vztahoval ruku, jakoby chtl odstriti nco od sebe, co mu bylo
nepíjemno.
„Za
mé doby
se tak neuilo,"
dl
potom.
„Dje-li
pkný poádek na svt. Co je na svt, není-li spravedlnosti? A co tu máme my, kteí se lopotíme a deme? Celý život jediná lopota. Na konec pijde nkdo a ekne: Del jsi se. K emu vlastn? se tak nyní, je to
—
nezabít, kdo by všechno se zapomene. Tak
Zabít
hraka
trestal?
—
onak
Tráva
vyroste, a
— všelijak
nkoho. Stiskne
to
mže
—
kohoutek bác. Více místa je na svt; dávno už mrtvý pekážel Ale my v cest. Užívat se mže a všechno je dobré. tak nemyslíme, hoši? Právo je právo, a my je držíme. být. Je to
Kdyby
tisíc
povolíme.
A
dali
zabít
soudv
odsoudilo.
Radji
se
kriminál.
A
ne-
Zpívati se bude." se do
Hackenschmid
zpvu. se usmíval
lehce jako
scénu.
Avšak uprosted
strofy byli vyrušeni.
po celou tu
15'.
Na chodb
ozvaly se kroky.
Kdosi prudce
otevel
dvie
Hoimi a pirazil je za
sebou. Xapjelí polevilo.
Zraky
«jdvr;itily
dveím. Byl to mladý pan Kopulent.
se
od staíka ke
Kapitola dvacátá druhá ifí rozpor dvou
svtv.
Kopulent stanul ve dveích. Byl neobyejn rozrušen. Nepirozená erve rozlila se jeho tváemi. Jeho pohyby byly nervosní. Chvílemi vypukával v náhlý, hysterický smích. Chtl se pravdpodobn zdáti rozjaeným. Smutný to pokus, který selhával.
Namíil k svým kamarádm, rozpoznav je v hustých oblacích koue.
„Nepjdeme dnes dom, Kopyta se
A pro A
uhájí.
Píti,
jste pestali
zaal prvý:
hodn
že
píti.
zpívat, hoši?
ne?
konen
Povst ertova
Pivo, paní hostinská.
Zpívejte dále."
—
„Nedaleko Trojánek Ale nikdo ho nenásledoval.
Nastala chvíle upjatého ticha. „Prokletá žíze," perušil se. „Umru jí, paní hostinská Proklaté ticho. Nezmohu to, pátelé, sám. jste mluvili práv? Pokraujme v debatt. HleO
—
em
dati dati
vrahy
—
vrahy.
Napravit ho
práv jsem pipadl na to, že nutno hleByl spáchán zlý in. Všichni to cítíme. teba. Hledejme tedy vraha. Jsme pro
154
spravedlnost,
spolo-riost so enthiisiasiiiuje
(lelá
Národové
Nuliio jen uknout, lehce Cuknouti
Národové mají
pro
j.^^ou
ni.
kul-
Slyší trávu rst, byt Kriminální j)ípady teší se inRubrika teressu. Je to zájem o ctnost nebo o hích ? ze soudn; siné pokvete. Ta píse, kterou jste péli, je vskulku krásná. Je v ní poesie. Je v ní život. Starozákoiuií duch. V nás všech je pnivm' instinkt. lUe, taturní.
Oaseni
hrom
útlá svédonu'.
neslyšely.
Celým .svtem lze pohnouti, véríme-li Jak je krásné, býti bojovníkem nééeho. Ale až
žení Dreyfusardv.
pevné.
najdeme vraha!" „13éží o to," odpovídal Hackenschmid, tváe se pojednou vážné, ..jaké máme právo trestati lidi. Nechápal jsem nikdy toho práva. Byly vymyšleny theorie, jedna krásnéjší než druhá, theorie absolutm', relativní, smí.šené
—
pamatuji-li
Možno
si
Konené je otázka juris ale
se však
dobe;
tch
a
vše
theorií.
|)raktikují.
moci a spravedlnost
habef,
není
se
vybrati z
quantum
Na též.
poteiitia
Unus
válet.
právo. Pijme, jjálelé!
Kopulent piukl
vysvétleno a uhájeno. Mají ráz eskamotáže. Život více nezáleží.
Af
ipiisque
tantum
Trestání je žije
fakt,
síla!"
podivnou grimassou. A pro násilí nepipíti? (Ihcete-li, tedy krev. Chcete-li, humanitu. Chcete-li, spravedlnost. co se Indolence, energie Chcefe-li, laissez faire. vám líbí. Starý, nový zákon. Oko za oko, nebo budeš Morálka i bloude bestie. Co milovati svého bližního. PotebuAle k ertu, néco uritého už. se vám líbí! Kolem nás bylo už píliš nmoho jeme nco uritého.
„Naé nepipíti
s
síle?
—
možností. Vezmete
nám
tyto píliš
etné
možnosti. Uleví
pestane nás tlait dotrná mra našeho veku. Kobvlo n;im dáno žíti v lak pechodné dobé?
se n;im,
Pro nené njakou
nutnost!"
155
Tuzar sebou škubl. „To všechno jsou problémy mají
as
niente.
gedie!
vala
týrati se sami.
Máš zbytený To je ta mra, která
mnohem
tisíc
t
tlaí.
Jakoby neexistotídy udu-
Celé tídy, které žádají o slovo a jsou
Deset a dole, v massách, jsou
které žádají chleba a nedostávají ho.
nahoe nemá pokud
filosofují,
ktc>rí
horší zla, jako by nebyly tu celé
pané a zdolané.
umlovány,
buržoasie, tch,
Jsou to plody nudy, dolce far as, Kopulente, to je celá tra-
pro
to
n
práv
as; jde.
ty se baví svou
Tam
nutnosti. Subtilnjší otázky však
mrou
naplují mysl hoejších
Sofismata je zamstnávají. Ti dole hynou, že nemají dost co jíst; ti nahoe, že mli píliš mnoho. A nemožno se ani horšiti na vás; mjte si své skrupule a nervosity. Vše má svou píinu a úel. Jsou konen asem nutní encyklopedisté a jejich duchaplné systémy A jsou nutný posmšky Voltairovy. Vše má a floskule. Vy pipravujete revoluci, a ona pijde." své místo. Kopulent ozval se vášniv: desíti tisíc.
„Kdyby už
pišla, ta tvoje revoluce. Kdyby! Ale nepijde. Prokletá pechodní doba; nco se prý rodí; vidíme pouze nabubelá bicha. Prokletý Babel! Každý náš krok Nic nelze uiniti, o nic se podepíti! vede k zkáze; hni se a zašlápneš. Ale tedy šlapati. Kam vede naše logika? K jakým koncm to vše? Proklatá pechodní doba!" „To vše je slabost. Systémy filosofické jsou manifestací našich chorob. Naše defekty se povýší v nich na ctnost. Každý máme sklonnost k tomu. Nedejme
ona
—
to
Na
klopit hlavu? kolem Babel, zaime se podle toho. Co mžeme initi více? Všechny naše bolesti pocházejí z toho, že jdeme ze sebe a že pou-
se zlomiti
Nco
se
dje
—
jediné, co zbývá.
passons!
—
A
je-li
156
štíme k sob.
—
Daleko ode všech, daleko ode všeho,-
sví
Co nás mže raniti, co mže nás ponížiti? Je to všechno pouhý materiál pro náš smích. Máme své poteby, své touhy. Co je nám po ostatním? Nebudeme smlouvati. Hrajemc-li už, u asa, tož va banque. Va banque bez ohled na dsledky, takoví
mli bychom
—
býti.
—
—
býti bez ohledu na okolí va banque! Vyžít život spasen podle své faQony. Nemáme práv nic krom toho života, K emu reformovat? Co je jakkoliv bídný. Co chceš, Tuzare? Pro se roziluješ je vaše práce? vše pro to, co bude nebo co nebude nkdy po nás ? zdrávo, udrží se to. má volný prbh! Je-li nco Je-li organismus chorobný, zahyne. Lámat si hlavu tím, co se stane se spoleností? Není to smšné, že u nás každý cítí potebu spasit ty druhé ? Neml by trochu Zakrníte více pée vnovat svým zájmm vlastním? pod theoriemi, povleete svou kouli galejníka, a kteréhos dne pijde okamžik, kdv nelze jíti dále, nelze už vléci
a
A
—
" Chiméra stala se tžkou Uprosted ei zarazil se Hackenschmid; chmura peletla jeho elo, a bylo pozorovat lehké zachvní. Byl to však pouze okamžik. „Slavnostn mluvíš, Hackenschmid e," Kopulent se opt zasmál nepíjemným, chorobným smíchem. „Slav-
tuto kouli.
nostn
mluvíš, a tak
tvá píse,
tvj
musím
vzrušující
—
já hrát
tvou
roli.
Jak zní
hymnus, hymnus eských duší
dobe smýšlejících? ,Nejsem pítel smutnosti;' zdá se, jak bych ho slyšel. Z celého našeho kraje, kde se živoí, hyne. Z našich myšlenek, které máme v tomto kurníku. Nejsem pítel smutnosti! Ergo žije eský kurník! Tuzare, ukni, nebo také ty bibamus, Hackenschmide! Vysmjme se všemu, co mohlo nejsi pítel smutnosti! všechno, co bylo isté, nejsme páteli žíti, pošpiiime
A
157
smutnosli a nevyruší nás trochu špíny. I v špín možno ba na konec so n;ini státi nezbytností. Zapjme hymnus dobe smýšlejících eských duší, útchu naši v dobách zlých. Paní hostinská sklenice je prázdná! A je teba pipíti!"
mže
existovati,
—
Hluná spolenost Doubravických pili
do
byla utichla. Ustou-
Píchod Kopulentv je zarazil smr. Mli jakous úctu ped synem
pozadí.
všemu jiný
a dal
maji-
Celá ta diskusse v jejich pítomnosti byla nesrozumitelným. Cítili nco nepirozeného
tele panství.
ním
jim v celém chování Kopulentov: to bylo také vše. Jediný, kdo sledoval napjat, byl staec. Celá jeho pozornost utkvla u slov mluvích; visel takoka na jejich rtech. Jeho výraz byl stále zamraenjší pi tom. Jeho mozek pracoval tžce Nehnuta debattou pecházela hostinská síní zívajíc. Zvykla si na mnohem pohnutjší a hraotnjší scény, kdy už iny nastupovaly místo slov. Chodila jako ve snu, s oima pivenýma, jakoby se chystala každým okamžikem doopravdy usnouti. Bylo už pozd. ekala. Mla totiž na ruku jakéhosi Rydla, vdovce z protjší strany, z imelic. Nepicházel dlouho, íkal, že veer pijde, urit pijde Odešla naepovati piva a šouravým krokem vracela se ke stolu. Ale práv když Kopulent sahal po sklenici rukou, která znateln se chvla, povstal staec. „Pojme, hoši, pjdeme. Slyšeli jsme pkné vci. Jsme píliš sprostí na n. A nerozumíme tomu dobe. Jenom tomu jsem rozuml, že je právo a že není právo,
e
a
—
že se
mže
trestat a
nemá
trestat,
že
mže
se
dlat
to,
snad i ono a zkrátka, že každý udlá nejlíp, když dlá, co nm libo, když neohlíží se na nic v celém svt, pouze na sebe hledí. Tak se to asi po sprostu ekne: ale
158
každý, jak chco. To platí ovcm pouze pro pány. Pro nás platí: každý, jak musí. Jiný élovt-k, jiný zákon. My tedy musíme, nás trestají. Pro nás jsou soudy a kriinin;il. Pro nás trestají? Mají právo v moci. Je to v {)or;idku: nobo vrchnost je od Ijolia. Ale zabiti není nespnivné, jak íká pán. Všechno se mže, co kdo chce. Jen ten, kdo vystoupí proti tomu, aby se mí^ilo jednomu tak druhému onak, jen ten je trestný. Slavný soud pihlédne a nalezne vinným. Mají na to tlusté knihy, lam každý najde, co hledá. Takové je právo a taková je spravedlnost. Ale což jestliže si také ten chudý vzponiejie, že mže, co chce? Na to nemyslí páni, a dobe, Bylo by to nej)ohodlné, a kdo ví, že na to nemyslí. eho by se domyslili. Nic ve zlé od sprostého chlapa; špatné ho uili za jeho mladých let. Špatn uili, pišly moudejší doby. A nyní nevím, je-li pánbh ili nic, Spatné nás je-li právo i ne, a co vbec je a co není. uili, mladí budou mnohem chytejší! Všinméte se jich, až budete nu't asu. Tam dole si všimnte; chytejší rostou smrem k Birkonwaldu, lidé se stávají nmoheni chytejšími; také ti chudí pochopí, že každý mže dlat, co chce. krást, že se jenom zlodj nesmí Že se dát chytnout. Že se zabíjel, ale jenom opatrn, aby na t(j nikdo nepišel. Mladí tomu už lépe rozumjí, lépe je uí; a slále lépe bude na svt, jen až všichni se umoudí! Ale já zstanu už ve své hlouposti. Po mém sprostém rozumu býti jen jedna pravda a platí pro všechny stejn. Povídal kdysi tak uili mne hlu|)áka veliký pán za starých dob: co je pravda? Jmenoval se Pilát, íkali mi, a tak se to te v evanjíeliu. Pan doktor íká taky tak: co je pravda? Nu, on ji nepotebuje asi. Pravda je jen pro nás chudé. Pan doktor íká: hoden dlník mzdy své a smje se loum. Pro by
—
mže
mže
mže
—
—
159
Evangelium je jen pro smích, mžeme-li se nesmál? uinit vše, co chceme. Pojte, hoši, je už pozd. A zpívat se bude! A pravda zstane pravdou. A bál bych se, na míst pán doktorov, mzdy, které bych byl hode n. Pan doktor se nebojí, a to je také pkné. Nic ve zlé,
jsem sprostý
páni,
lovk
a
Staík povstal pokorn
špatn mne se
uili."
—
Pistoupil ke Ko-
klan.
pulentovi.
i
nás nechtl po„Pana otce taky špatn uiH. ale neuili Nemluví tak. Je to dobrý pán ho dobe. Abychom Utovali, že jsme se narodili tak
—
uit?
svt se brzy pevrátí; škoda, že se toho už As bohem, matko!" dokáme. Nic ve zlé. Za ním ostatní z Doubravic. Potáceli se trochu.
brzy, celý
my
sotva Šel.
Notn
—
pihnuH, a nebyla to prvá msta. Kolísav šli do noci.
byli
si
na cest
—
z
jejich zastávka
Podivné ticho nastalo v síni ped chvílí ješt plné Kopulent položil horkou hlavu na stl. Bylo mu k smrti smutno. Po jeho záchvatu nastala reakce a pinesla ochabnutí. Tuzar vytáhl zápisník a psal si jakés noticky pod rubriku „Právo v pojetí hdu". Hackenschmid sedl, škleb se jako Satyr; ale ten pošklebek hluku.
—
nenalézal
ozvny u pítomných.
Hlasy odcházejících a jejich kroky doznívaly. Vte-
iny
se
trapn
vlekly.
Náhle do tohoto ticha zaštkal Nilson venku na stráži dlící. Ale nebylo to nevraživé štkání psa, který vtí cizího vetelce, štkání, jež tak asto disharmonicky pronikávalo noním tichem v stráni tohoto horského zátiší. Bylo to pátelské jakés zaštkání, radostný pozdrav, znamení, že pichází nkdo dobe známý. Matka probrala se ze své dímoty, v niž ji ukolé-
160
bávalo brejle,
ticho
po
svlnici,
prolola
si
zrak a nasadila
které ležely nad ísleni novin.
„To bude Rýdl." Kroky se blížily k donm. Nkdo bral za kliku a vcházel v pedsí pádným, vojenským krokem. Kopulent sebou škubl, probuzen ze svého lelhargického snní. iMalka
Byl to
eháková se neklamala. skuten Rýdl.
pedvádí Rydla, vzdálený odchod do temnot noních.
Kapitola dvacátá tetí
jakýs hlas a
hmotn do svtnice. Byla to stará vojna. Byl v Itálii, ve Šlesviku, u Hradce. Kus svta prošel, vidl mnoho lidí. Bylo mu ptašedesát let. Byl však dosud pi síle. Vlas i vous jeho byl nco málo prošedivlý, jeho držení dosud pímé. Léta ho dosud neudolala. Vysoká postava, zarostlý obUej, mrštné pohyby, ilý pohled, vše inilo vzezení jeho mladším. Šedesát by mu nebylo mnoho hdí hádalo. „Poslušn se hlásím, paní hostinská, tady jsem." Rýdl vešel
„Pkn
tu jste; podívejte se
na hodiny?
Kde
jste
sedl?" jsem se. Cesta je dlouhá. Pro se minutku? Jde se tak zdlouhav od nás. A zastavím se na minutku a pijde ten a pijde onen. Hovoí se, Staí kamaje v proudu a uplyne as. rádi se sejdou. Mže se pak stále mrkat na hodiny ? To se ani nesluší, není-li pravda, pane doktore ? A ostatn as prospaný je as ztracený, a mže-li se posedt, dobe je. A hasit žíze je také dobe. Jak byste po„No,
nestavit
zdržel
na
e
V. Dyk: Konec Hackenschmidv.
11
162
chodila, kmotra, kdyby lidé u vás neposedli? A páni jsou také ješt vzhru. Potkal jsem hochy z Doubravic; starý Enler byl také s nimi. Byl divn rozbruený. Není se co divit. Nekálo to s nimi dopadlo. Pro písniku! A pkná hostinská jste! Hosta nepohostíte, sklenici
ped nho
nepostavíte."
„Bodej, málo
„Nemnoho. jsme a byla.
popíjeli,
Nyní
to
jste
Za
ješt
e
pil."
Bývalo lip. Sedli soudek sem, soudek tam. Hraka to už tak nejde. Léta lezou na nás. Taky to
nestojí.
byste se netoila, kmotra, jako za mlada?
—
Kde
je ten
Rýdl? Ped tyiceti lety bylo jinak! asy bží. vy mi tedy nedáte piva?" Rýdl byl zejm podnapilý. Vdl to a nesnažil se tajit; tváí mu hrál tverácký úsmv.
starý
A to
Hostinská
mrzut
šla
pro pivo.
Rýdl vrel ješt cosi. „Pkná vc, trnáct dní pro nic za nic. Sedt pro takového lumpa. Odvolal bych se. Do nejvyšší instance odvolal!"
Nikdo však neodpovídal. Ticho, perušené píchodem Rýdlovým, nastalo znovu. se octl pod jeho mocí. Tichl pozvolna a umlkal. I Rýdl Náhle pohodil Hackenschmid hlavou. „istá spolenost, sedíme tu jako duchové. Od jaké doby je ertovo Kopyto tak rozespalé? Vzbume se Tazare, nespi nad svým zápisníkem, Kopuz mrákot. lente, procitni ze své morální kocoviny! Jak je tomu dávno, co jsi pronášel hrdá a vznešená slova, co chtl jsi pt hymnus vznícených srdcí? Vzpamatuj se, melancholický spái; vra se nám! Povinností naší zatraje smích; cenou povinností, jak by ekl dr. Rieger, pro ta ztrnulost? Což není už nieho v nás? Vzpo-
—
—
163
mme
si
na
krásné
dny
minnlosti!
Vzpomeme
si,
ote Rydle! Na chvíle rozkošné a rozpustilé! Na smích, jak znl ped léty! Ani to nás neprobudí? Bda, stáváme se kapucíny; melancliulic z nás tee jako voda
šos vodníkových. Voda, kterou jsme nenávidli, my, .•' staí námoníci „Kteí milovali rum a prodajných holek lásku," bruel Tuzar. „ertovská historie; je to píliv moralisnm. Stává se nebezpeným žíti po Cechách. A je tžko, býti do opravdy veselým. Farizejství kvete. Morálky; ty morálky mohou pikrýti vše. My, kteí jsme
z
.
to
.
vše nenávidli, stáváme se neasovými. Ruiny z
as
Temperament, trochu temperamentní Není Pak se to komedie? Nejprve se slaví prvý kvten. kvtn slaví po druhé, po tetí, po sté. Million prvých se bude slavit. Psa by to nebavilo, to opakování je hnusné. Ale ne to bezvtí. Vzpoury, boue, krev! ertovská historie; nelze už bezmála dýchat. Není zde živý píklad? Hle, Kopulent. Nejsi ve své kži; stává renaissance.
se z tebe
plativý patron, dekorace moralistních povídek.
Promluvím k tob slovy Kristovými, zatvrzelý bohatce: vezmi kíž svj a následuj mne! Odlož své kapitály. A pjdeme dále, ku pedu! Tvé mry t opustí, jdi mezi lid a bud jeho. Rvi se, per, jenom tohle ne. Ale
bemena bohatce z evangelia. A to nám chudým. Myslil jsem, že osvžíme tady
to jsou
zmna
je
útcha
venku, že
vzduchu nás vzkísí. Nevypadá to tak, že, Hackenschmide, zachytit momentní fotografií tuto scénu! Trochu ohn, k dasu! Trochu pohybu! Hni se, plativý patrone; i tvá veselost psobí tak, jako kdybychom vidli kostUvce o plnoci na hbitov zpívat kuplet." Kopulent, ochablý, vzpružil se ponkud pi slovech Tuzarovvch.
"
"
164
„Není
to
špatná myšlenka/" pravil v zamyšlení.
—
„Myšlenka? Nevím o žádné myšlence, už dávno ne." „Na hbitove. Nii, nemusí to hýli zrovna hbitov." llackenschmid Tuzar upeli tázavý pohled na Ko-
„Co?"
ptal se Tiizar.
i
|)ii!eiita.
„Chtl j?em íci
—
—
Mluvilo se tu peci o Bínovi
—
„Ano. A bohužel se o tom také zpívalo, zní mi to ješté nyní v uších." „Což kdybychom ohledali místo, kde se vražda st;;la? Je pkná noc, nejkrásnjší chvíle k návštv lakové. Bude to jist interessaniní a náladové. Co se kuj)letu
týe
„Návrh
—
za.sluhuje uvážení. Hlásí se
nkdo
ke slovu?"
„Taková noní procházka mohla také snad píjemno, nechat na
„Já," pravil Tuzar.
býti j)íjemná. A sebe psobit hrzu." „Hú, hú, hú," ozýval so llackenschmid.
by
„Neznáme však, tuším, lerrain," pokraoval Tuzar. „Na toHk aspoi ne, abychom se v noci vyznali v cest. Ne pouze krávy jsou po tm erné,"
—
To
slovo vyrušilo Hýdla,
který byl naslouchal bez
zájmu. „Pejí-li
si
[)áiii,
pjdu
s
nimi.
Znám
to.
Stokrát
jsem šel tamtudy nocí. Každou chvíli noní. Každý koutek znám. Chodil jsem tam za lepších as; je tomu sice dávno, ale pamt mne dosud neopustila. Ješt dnes bych mohl tamtudy jíti se zavázanýma oima." jato?
„Toho není teba; ale pojdle s otevenýma. Nyní k podrobnostem. Proviant?" „Vše
pulenl.
vypilo,
vše
sndeno,"
mruel
leskliv
l'i-
Ko-
166
„Láhev
slivovice
nemže pánm
škodit," pravil Rýdl.
„Mn
také ne." „Nco k sndku?" ptala se hostinská. „Dobrá. Láhev slivovice. Zabalte k
tomu nco,
—
Výzbroj „Není teba," odvtil Kopulent. „Hole staí, já mám poádný obušek," ekl Rýdl. Paní eháková odebrala se do špižírny, aby vybrakovala své nebohaté zásoby. Kopulent vyšel ven. Noc se byla ochladila. Zachvl se. „Pjdu si pro svrchník pokejte trochu," zvolal do svtnice. A zmizel v tmách. Hackenschmid vyšel za ním. Noc nebyla té chvíle práv jasná. Mráky objevily se na obloze. Oi nezvykly dosud na tuto tmu, a tak bylo Msíc byl se možno pouze dohadovati místa a smru. zastínn. Jenom nco hvzd prosvitalo. V Hackenschmidovi intensivnji rostla touha jíti do té tmy a dobrodružn jíti, jak vonla pda a vábila dálka! Až sem bylo cítiti les! Vzduch byl silný, horský, paní hostinská.
—
opojivý.
Nedokav
pecházel. „Zima, jaká zima? Leda tam uvnit je zima." Bylo úplné ticho. Tma stávala se zvolna mén záhadnou. Vytušil ob-
rysy dvora.
elo
jeho se
se vydralo z úst;
svraštilo, a
mávl rukou
„Pro práv sem?
Pro
nkoHk
slov
polohlasit
proti dvoru. ta strašidla
minula?"
Pecházel po mezi netrplivým, rozileným krokem. Kopulent se nevracel.
"
166
Obrazy, i»:ilrii -iimtiu'', vynoovaly so. I{yly lo asi Nevolný son tížil Ilackenschniida. vzpomínky. liylo by poli'bí zapomenouti mnoho, aby se mohlo voln jíti do nejistých dálek s mladou touhou a mladým jesle srdcem. Pecházel pólo ve vzpomínkách téžkó
noním
Náhle v
tichu
zdálo se mu, že slyší hlas,
ženský, melodický, tlumený dvora. Ale muselo lo býti daleko, se
nebo
hlas
Znl smércm ode dále, nkde velmi sotva slyšiteln. A nyní
hlas.
mnohem
znl slab
a
Hackenschmidovi zdálo, že
i
slova rozeznává.
,.Pos žárlivotl sutlby kiclé
umíonie spohi, jestli chcete! Tot nabídka je ídká pec!
—
ídké je dobri'. ídit v skonu se budcrn' dle Dekamcronu. Hihil Tot y.vlášlní niilcn<>c!
—
A
trochu
posmšn
a trochu trajíieky
—
znla
ta slova
sotva slyšitelná z dálek.
pi lomit) ozvání se temnot dva kruky k osvtlenému oknu hostince.
Ilackenschinid se zachvl a couvl o
Tam
„Blouznm! Tady tu
leží
Nilson.
Tuzar.
sedí
Tam
stojí
Rýdl.
Jsem peci pi smyslech ješt?
není, nic neslyším, nic nevidím, nic nechci
Nic
slyšeli
a
vidli.''
Ale neodvážil se obrátili
odkud
se slova
posmšná
a
smrem, odkud znl
trajfická
hlas,
chvla.
vynoila se
poslava Kopu-
lentova. Slyšel jeho kroky. Neobracel se,
Haekenschnúd,
Zdaleka za jeho
zády
bard ertova Ko|)yla, se bál
otrlý
„Docela
sob."
její
krok," šeptal.
——
„Má nco
/.ciisklio
na
167
Dív dvée
sklonný vzpímil zvýšeným hlasem:
trochu
zvolal
se náhle a
otevev
Kopulent na obzoru. Na pochod! Na po„Holá! chod! Strašidla nás ekají! Je as, je as, jak praví intermezzo „Máje"
—
Nil-:;on kuel, pobíhaje. Zana potulkv. svtlo?" plál se Tuzar. odvtil Rýdl. „Ale co nám pomže Bylo by to ješt cestu nemžeme. horší. Musíme si na tmu zvyknout. Promite, páni, ale pjdu naped. Pozor na cestu. Tudy!" A Rýdl odhodlan odboil se silnice nkam do polí, jež byla tmou. Hackenschmid petel si rukou elo, jakoby chtl zbaviti se njaké mry. Potom však zvolal, jako by nic
Tuzar a Rýdl chtlo se mu vyjít „Máte njaké „Svtla dost," svtlo? Svítit na
nebylo se té
chvíle
vyšli.
stalo,
posmšným svým
tžko
nalézti:
hlasem, který
mu
bylo
zvolal vdce k nim, a oni hnali se za ním, kde jistá smrt ped nimi!"
„Ku pedu,
A slov,
tak, že nebylo slyšet drásavý sarkasmus dodal Hackenschmid sám pro sebe: „Hihi! Ten zvláštní milenec."
jeho
Kapitola dvacátá tvrtá líí cestu; též v
Hackenschmid uvažuje Chze, do
níž se tato
a
ní
Rýdl vzpomíná.
spolenost za tak
zvliíštin'ch
nebyla docela pohodlná. A celý jiodnik niOl ráz zti-e.štnosli, omluvilehié pouze mimoádnými okolnostmi. Nebyla to silnice, ani pravidelná, untvnaná
podmínek
dala,
cesta, jíž se braU. Byly to hrbolaté a nepravidelné polní cesty, a což polní cesta: polní meze, malé péšiny, lesní stezky. I na pláni bylo málo vidti. ZiUiy pišli lesa; tam byla kluzká cesta a tma. Každou chvíli padal nékdo, Rýdl neslail je upozorovat. Zde se zvy-
do
šuje pda, zde je dolík, zde je píkrý svah, zde leží poražený kmen. Byl zvyklý pehlížeti samozejmé takové maUkosti a nenapadlo mu ani, že by nkdo mohl jich nepozorovati neb neznáti. Nicmén po atmosfée hostince, peplnné dýmem a puchem, cítili všichni fysickou úlevu. Atmosféra istší a volnjší obklopovala je. Noc tato dovedla eloktrisovat i nejvtší únavu. Klesala s nich, bylo možno íci. Dýchali volnji. Jejich mysl prosakovala nová svžest. Záhadn tmly se lesy, každý strom jakoby skrýval tajemství. A ve všech to zrádné a báze vzbuzující
169
Dojem
ponuejším
—
i vci, jakoby se hrozila opakovati. Nikdo neíhá tu skryt? Nikoiao tu není? Nic se nehýbe ? Kdo mohl proniknouti temnoty ? Vraždí-li den, jakž by nevraždila noc? asem se zalekli: šelcstní ozvalo se odkudsi z lesa; Napjali pozornost, zastavili se a dali blížilo se k nim. Na cest, houštím se prodíraje, se náhle do smíchu.
ticho.
vraždy
Oinil
které nebyly ponurými.
A
vše
ta vražda
objevil se Nilson.
Bhal po volati
lese,
enichaje a slíd;
Zakazoval
„Pijde-li lesní, zastelí ho.
ho do
Rydi nestail ho
a hroziti. lesa.
Zajíce honí a íci
škoda. Je to dobrý pes!" Nebýti Rydla, nebyl
si
nedá.
by nikdo
A
asto
brát
byla by ho
vyznal se v cest.
píkaz. Z dobrých dvod. Nikdo už nepoznával smr. Cesta vedla klikat, rozmanitými záhyby. Bylo už tžko vdti, kde je Ro-
Následovali ho
slep
dle jeho
manov, odkud vyšli a kudy se brali. Ale Rýdl šel klidný, Vystízlivl, jak se uritý; nepicházel do rozpakv. zdálo, zde v noním chladném vzduchu. A jako by zde byl v pravém svém živlu. „Pkn je po lese," pravil Rýdl. „Bylo by krásné, spí. A dnes spáti v nm. Na lesní pasece se to
—
pkn
je noc teplá skoro."
Kopulent schoulil se ve svém svrchníku. „Tomu íkáte teplá noc?" „Tady jsme zvykli na vtší chlad. Je to u hor.
A
je
—
noc."
mže být chladno naším rozpáleným srdcím ?" Hackenschmid. smál se „Nebál jste se nikdy v lese?" „Na se bát? To je dobré pro dti. Kdo by co „Kdy
170
udolal Rýdlovi?
Rýdlovi udolal,
pánu heje
nikdo iieiií-li
jo
totiž
to
a
Co
bude
vor-oloji."
Vytáhli
láhev z tlumoku.
„Dohro
to
mnohem
lépe.
Ohlédl
nm?
vozme
na Nebojím se. Ale zastávku mohli bychom pravda? Jeden doušek neuškodí. Mladómu zima," pidal Rýdl na vysvtlenou. „Zasi
lUMiblíží.
dolá,"
liboval
Roztancuje
si
Rýdl.
„Pjde
se
to
to."
se.
„Tam na právo
hoecká
.Mu jednou mediáni a mli se. Nemám smysl pro takové komedie. Ale pak nuie to pece mrzelo; aspo jsem si iMol prohlédnout, kdo tam byl Za horekou pasekou Mám žíze, pane doktore, to je lim vzponn'náním, vypráhlo mi v hrdle, mám už takovou slabou stránku." „Toho bohdá nebude, abychom tr|)oli žízní," pra\nl Haekenschmid a podal mu láhev. „(Jvlažte své vzpomínky, muži dobrý," dodal. „Vyprahne pi nich oasom ne pouze v hrdle." „Za horekou pasekou na vršku býval domek, a lomu už je dávno. Samota a vypadala k svtu, teba Nyní není tam nic. Starý Líbal byla jako mimo svt. má lam, je to dost z ruky pro nho, pole. Ml jsem tam dvo, a tomu už je strašn dlouho. Nevím, byl-li už pan doktor na tom bídném svt; ale zdá se mi, že no. Nevypadá na to dosud a dlouho ješt nebude. Je to Bylo to tak dlouho, že už to není skoro ani pravda. Snad ani nebylo nojhozí z tch, co jsem ml. tak hezké, ale pipadalo mi vždycky mnohouí hezím, nežli všechna dvata široko daleko." „Každý jen tu svou," zpíval >lavnosln Tuzar. „Ml jsem svýoh více: pro pnív fahlo ta? Je je
tam na tam schzi. Vyhnul jsem
nocí a narazím
—
dve
lidi.
—
paseka.
Byli to
—
171
pravda, ty první se
nám
líbí
více nežli ty druhé; a na
konec, když už jsme jich mli nmoho, není skoro žádná hezká. Znám celé to místo, celé okolí, chodíval jsem
—
tu k ní a od stál
les,
ní.
kde tehda
Mohu byla
íci, co se
zmnilo, kde tehdy
paseka, kde byla pole, nebo chvílemi mi pipadá, jako by
zde nyní je jiné. A nebylo vlastn tak dávno, a zrovna abych vzal kalendá a podíval se, který máme rok. Tehda jsem šel do vojny zrovna, tam nahoru. Ta chalupa vyhoela, když jsem se vrátil, a dvce bylo nkde za horami. Nenapadlo mi, shánti se po ní, starý Rýdl nebral to tak písn, když byl mlád. Byla pry, s pánem bohem. Byly zas jiné, a nemyslilo se na to. Ale asem potom, když jsem šel cestou tudy, jsem rzné myšlenky Mohu íci, jak to všechno bylo, pozoroval o tom. jsem, jak mizí kus za kusem z ohoelého stavení. A po letech nezbylo tu ani stopy. Byl jsem vždy do svta a kus tuláka; a íkal jsem vždycky spíše: všude dobe, doma A skoro tak je u nás na horách. Nevydržel jsem nikde dlouho. Stále mne to hnalo nkam dále. Ale když jsem se vrátil, bylo mi divn z toho, jak zmizí taková vc, jako by do vody padla; pry a stavení pry, a na míst toho nyní rostou bramto
to
—
—
ml
nejh.
dve
bory."
„Také nco; na vašem míst bych neživil se niím z tchto posvátných míst."
než brambory
„Smjete se, pane doktore. A máte pravdu. Kdybych nebyl dnes pil trochu více, nebyl bych tak plativým, a sedne to že? Ale pijdou kamarádi ze starých let na nás; ze všech kout nco na nás civí. Nechci také už povídat takové historie. Bylo by jich mnoho a baví pouze toho, kdo je zažil. A toho baví teprve potom.
—
172
když už ho mnolu' šli
jiné
tak ukolo, napadlo
vci pestaly
mne
to
bavit.
Ale že jsme
zase."
„Myslím, aliyclioin uinili zastávku; kde je lo posvátné místo, Rydle?"
Rýdl
se usmál.
„Nkde
tady;
nezáleží na tom.
onom míst.
A neruím za Pi nejmenším
vdl,
s
ped
sebou.
sebe,
M;ime ješt cestu
kdybychom zstali na
bych vyprázdnil celou láhev na oslavu toho, co tu bylo; a pak by >e mnou možná nebylo vbec nic. Ale peci jen bych asem rád
—
co se
ní
stalo
—
a
kam
ji
život zavál.
—
Nestaral
jsem se nikdy o to a tolik let už tomu je. U erta, neumela-li, musí býti z ní hezká babka už; asi jako naše tetka; a to by ani nebylo pkné. I'áni doktoi, ne-
dlá
to dobrotu,
eká,
—
—
eká
pujdtne dále, Bína nás
už dávno, dávno neckíi nikdo.
A má
a zde rozum, že ne-
není-li pravda?" Rýdl cosi ješt bruel.
intermezzo," smál se Tuzar. „Co se když jdeme navštívil mrtvé I" „Bohužel více, nežli &i myslíme," pravil zamyšlený Hackenschmid. „Erotické
mže
stát,
bii
dále nocí.
neznáma," pravil H.ickenschmid. Noc. Propast. Konec. Skoro jakoby už nemlo pijít žádné jitro. Spí krajiny, spí losy, spí vsi. Bude ješt ráno? Noc se zd;i lak tžkou a píroda jakoby ztuhla. Jakoby za hodinu nepišlo svítání. Sekejme chvíli, budou ervánky, slunce a den.
„To je
„Vhodný
cesta
do
sujet pro lyrika.
— —
Vhodný
sujet
pro lyrika."
Mávl rukou. „Stará komedie," pokraoval. z toho? Ráno jako ráno, slunce
„K
ifasu,
vychází
co bude dnes jako
173
vera. Kulisy jsou nehybné, kulisy jsou indifferentní. Pod takovým píkrovem noci dumal Napoleon a v takovou noc snil Tamerlan. Takové jitro vítal Alexandr Veliký. Nemluvím už o Alexandru Dumasovi a tech mušketýrech, nemluvím ani o otci Rydlo vi. Kulisy zstaly, kulisy petrvaly. Co se stalo zatím s aktéry? Propast a tmy. / Liliputám pišli. /í/,/}.-/,'^/ Liliputáni, to jsme bohužel my.
My,
káme
filigránští
lovíkové, jdeme
temnotou a
e-
ráno.
máme
My, trochu ubozí a více smšní, a koníky.
znžnlo,
Všechno
své theorie
zdrobnlo.
všechno
Proklatá
doba!
tváí v tvá té noci, velikého; tušíme nejasn njaká, chmurná kídla osudu, která v ní šelestí? Noc je propastná a hluboká, jako bývala, a má milosrdnou nepozornost k nám.
Pouze noc zstala
i
luy cítíme
asem
stejná; a
neho
vanutí
Jsme subtilní, ach, bože, jak! Neseme každý v sob njakou svou skrupuli, vezeme svoji mrtvolu na palub, njaké vyhoelé stavení, není-li pravda, ote Rydle ? my Liliputánové. Zlo
—
—
nás zalehne. Tajemné hlasy ozývají se. A vytvoili jsme si krásný názor pro svoji slabost a zbablost: sv-
domí!
Noc
je stejná.
uzpsobit svému vjší? Nemže
mže
Kulisy
stylu!
noc? pjde; doba se o
to,
my
je
I
ty
se stáli
nžnjší Nemohou se
býti vichr
se osvítiti
Snad to Pokusme
stejné.
Nemže
bychom mli
boue
rokoko-
Nehory?
a galantnjší? nivellisovati
podnikavá a vynalézavá.
lihputánil"
174
„Tvou touhou „Kotvíš v minnloíli," pravil Tnzar. A není puk divu, že vidíš pouze Mne poutá svítání. Tuším to svítání, byC bylo noc. Není tak, jak by mlo býti; ale bylo už sebe tenin-ji. A nesly.^íte liíe; a bude lépe, to je má víra v život. rudéiio kolioula kokrhati? On nás budí, a pronikav,
jsou lidé verejška.
drsn
yaú hlas jeho, jako
narodit se nový
Rýdl.
nových
si
lidí.
—
„Nebylo by libo trochu koalky?" vjíadl „A pán slyší kohouta? Stárne Rýdl
—
jsem nic!" „ToC skutenost,"
jironesl
miste, za
Tomu
vaše
slova!
Hackenschmid.
„Vydrží
náš
proviant?
do íei neslyšel
„Dík,
íká chladivý dolek Na zdraví útchu!
se
Nezamítneme poslední vyhoelých stavení, ote Rydle!"
reality.
místo
Necht
vk I"
.lak je
—
vlastn
daleko na
inu?"
„Dojdeme. Není už daleko. V.šak já oznámím." „K ertu, je to pftdivný pocit, lézti slep kamsi do Nevidím nic, jdu jen za vámi. Rydle. Což temnoty. kdybyste z istá jasná zmizel? Byla by to krásná cesta! Nevdli bychom, kudy kam. Ale už není daleko do
—
rána." ,.Za divili zane svílati. Hrzo budeme krásn vidt. Na nme mohou pánové spolehnouli. Pil jsem nco, pravda. Pro by nepil lovk, selká-li se s kanuirády? Má málo jiných radostí. Jde to už pomalu ke konci,
když se poneme obraceti zpátky. Dlouho to trvat nebude. Nejsem už mladík. A |)ojednou to pijde. My Hlava se nosí vzhru, horští jsme tvrdší nežli v kraji. |)ímý krok. Ale |)ak to pijde a jako by to rozouklo. Umít je nutno. S páiUMu bohem! Beztoho co je ze života tedy Holky bývaly a pilky bývaly a v«'«'1<> liylo.
175
Mnoho j^em prošel, v Tyrolích jsem mluvit! Nmecko ve Štýrska jsem byl, Uhry jsem vidl. jsme prošh, jak jsme táhli na Šlesvik. Veselo bylo A co se tropilo tehdy! Sedlo rád si vzpomenu ješt.
Darmo byl,
—
den a druhý a
se a pilo a pilo,
K emu
odpoinku
tetí, a bez
ad
a bez spaní a pak marš do
a na pochod.
A
sneslo
vlastn lovk, který nemže užiti života ? Škourat a v kout sedt, nemoci jdou a šetit se nutno. A býti naposled na obtíž jiným a sob. Pro to nejsem stvoen. Jsem stará vojna a chtl bych umít na koni. A veselo ješt musí býti. Mli Dychom se poVera byl trh, jist bude živo, celou dívat do isté. jíti dom? Povedu pány! A není noc a zítra. to daleko už. Za malou chvilku jsme tam, jen co si pohovoíš." se to.
je
Na
Mžeme
„Dobrá. stavení
asu
nechme v
do
klidu.
isté.
Na
Je
Ohoelá
pravda.
na to
Dost
se vracet?
!"
A
obrácen do zadu zvolal Kopulent.
„Do isté, že ano?
A
na
zatroubil
Zvuk
Je už
jakousi
pozd na
tesav
zatepetal koby se tásla ješt jeho ozvna.
cestu.
její
„Pochodem,
dále,
allons,
vyrušiti ze spaní pírodu.
Hlasy
zaply zvuky
jejich,
píse
návrat!"
trubku, kterou
Ca
noním
si
vzal
na
A
ja-
tichem.
pjdeme ira,
oste. Tuzare!"
Musíme
mnohem zvunjší v noním
nesrozumitelnou
Rýdlon.
Mai-n
její.
— — Les bourgeois s"étaient bien en faire de la chair a p'ofit. Mais leurs calculs sont vains, on les expropriera!
promis
tichu,
lapal
176
Lc jour
oíi
Ion
s"in:iuigera
— —
fourchcs et fusils, <^a ira Que faut-il á nous Iravailleurs faire rcndre gorpe aiix voleurs, aux oxploiteurs la guerre! Le travail entre frÍTos, part égal á chacun!"
—
,.Byl v tom enthusiasmus, bezpochyby: part égal á chacun! Jaká spravedlnost," volal Hackcnsclimid. „Rovný díl každému, a je-li ta spravedlnost nespravedlivostí ? Neuznati nic vtšího, nic silnjšího, nic mimoádného! Hlasovací lístek rozhodne. K urn, obaiiél A peci jistá síla je v tom. Vzájemn nasujjgerované opojení mass. Ku pedu, ku pedu, nezvratn ku pedu! Všeho se do-
sáhne, všichni
budeme
spokojeni:
volnost,
svt; pijde
rovnost, bra-
kdy slunce všem. A bída bude už jen pohádkou pro dti, nesrozumitelnou lidem budoucího vku. Le jour oii Ion s^insurpera, fourches et fusils, (;:i ira! Jaká zloba a jaká dvra pi té zlob! Jaký optimismus! Massy jsou vždy šfaslny ve svých hnutích, ponvadž mají svj pathos a svj optimisnms. Dovedou se pobláznit a to je krásné. Cos dtského je v jejich víe. Jsou
Nebude
trství.
bude
zla
na
den,
svítiti
tam, kde boí a nií. i Rže ])okvetou na zíceninách, a krev {luillolin zúrodm' pdu pro blaho lidu není krásný sen o obecném Obecné blaho blahu? To, v co neví jedinec, o jehož dosažitelnosti vzbudí to na okamžik nedvru mass? pochybuje Byly pro nás dny, kdy bylo možno se enthusiasmovat. Byly dny, kdy jsme se cítili lak úpln souástkou tch Pamatuji se na to. mass, které jsou oplimisfm'. Je to jako dnes. Jaká to radost jíti v adách, jíti k vítzství! A jde se vždy k vítzství, jdeme-li v massách, oi)timistické
.
.
—
.
—
i
177
nebo pouze
jednotlivci
mohou
býti poraženi; a
vždycky
vstanou noví bojovníci. Nebylo tolik krásného a dojímavéiio vzdoru, tolik hcroické obtavosti pi písni „Riidého praporu"? Oi jiskí, každý nerv se chvje; dále jen, dále jen vznesme zpv! Náš prapor nade trny vlaje nebyla v tom všechna pýcha, všechna dvra, všechno pesvdení? Tisícové hynou na pl ces+, tisícové se vykrvácejí. Není krásné býti muedníkem? Není zlé, zahynouti tak. Odsuzujte, vznte, trestejte: náš prapor nade trny vlaje! Nuže, pro dán nkonm trudný úkol, neviti v to už ? V onu zaslíbenou zemi ? V ono ga ira, tak slibné a vítzné ? Procitli jsme, vystízlivli, chlad se prostel kolem nás, Sychravo je po echách, a z francouzského futura se stává asto triviální praesens: nejde to! jPeloží-li se nco do eštiny, stává se to vždy triviálním j myšlenky, city, programy. Není tu už hnutí, které by opojovalo. Jsme nepipnuti. To isolování má svou cenu, uchrání individuum jako takové. Ale jaké utrpení, býti mimo proud! Za takovou cenu uchrániti individua! Proud se valí spontánní, dle odvkých zákon, živým krajem, pohoími, skalami; trhá behy, mní tok, prodírá si cestu mohutnou svou energií, posvátnou svou bezhlavostí. Nikdo ho nezastaví, nikdo nic ho nesvede od cíle. Jde neuvdomle, pudov víc než instinkt a síla. Ale ten, kdo stojí mimo proud, má všechnu jeho bolest a žádnou z jeho radostí! A my jsme mimo proud! I ty, Tuzare! My všichni v echách, neklam se! Njaká zátoka, kde se zmírnn, nejasn dovídáme o hnutích moe. Zdrobnlé vše a maliké. Vyvolat hnutí, posílit enthusiasmus to bylo by jediné, Kdo vyvolá to hnutí? Kdo co by zachránilo echy. posílí ochablou energii? Za námi leží zklamání a hokost! U nás bohužel nekonilo všechno písní, ale ostudou.
—
:
—
—
v. Dyk: Konec Hackenschmidv.
12
178
—
A
konce kteróhokoliv hnulí byly horší poátkn. Až laková mra ninsila pijít, noní mra realismn! Ten chce nmrlviti vScchny praornissy exallace; a umrtví orpanism celý. Nižádný národ nemže odporoval bez onoho vzrušení cilovóho; messianism, šílenství, cokoliv, jenom ne kritiku a roztun. A lak j-me mezi dveina mlýnskými kameny jak lo skoní ? V^šechny sympathie mé jsou na stran cnthusiasmu, exaltace, rozpjelí. A není pi tom disposic pro tento enlhusiasmus. Vím, že je nutný, Nemožná nutnost, to je zlé ale co pomáhá vdli to?
—
a podobá
se to
katastrof.
Je
nkdo?
ješl
Nkdo,
Oechy? Vlíti do krve zuivost nebo nadšení? Je-li len nkdo, je na ase. aby pišel. Táhne už na dvanáctou hodinu; za králko bude pozd." kdo dovede
rozšílili
„Stálý nacionalista, stálý nacionalisla," zvolal Tuzar.
„Nikdy
se nepovznesoš
na vyšší
spektiva bude tak maliká, žabí.
rdek, co jeho drobné
processm? Co je vi bíd lidí, vi lidé se ponižují,
vraždí
se,
Tvá pertvj maliký ná-
stanovisko!
Co
je
pošlapání
lidé
svtovým
inleressy proti velikým
celé to charlatánství
se
legáln vraždí.
milion? Lidé
vyssávají,
A
naší existence
ty
se
lidé
máš
stále
se šlapon,
prodávají:
svj nárdek
a nic více než ten nárdek. Svly molily by zahynout, aby se tvj nárdek zachoval. Chceš ješt bouili na-
cionalismus? Je na to trochu pozd. Pežil se. Není jeho doba. A to se nezmní tisíci marnými pokusy. Ten mrtvý už se nevzbudí. Nech ho spáti zavinil ,
píliš
mnoho
ten
spá.
Pedevším jsme
lidmi.
A
celá
neblahosl situace je v tom, že se lo nechápe. Chceš-li hnutí mass, exallaci, nemžeš je hledati v uzounkém, tcrriloriáln
„Zde
omezeném
jo Ivá
než šablony.
hnutí."
šablona a tvoje
Gcneralisuješ všecko.
neštstí:
Význam
nevidíš nic
hnutí od-
179
hadneš podle rozsahu. Ne velikost vnitní. Poet. Cena myšlenek odhadne se penžit v obecní cen. Není ti asem úzko z té stízlivosti, z toho zamerikanisování nejíniá t asem hnus ? A ne pouze úzko ideí ? žije systém Liliputánv! Neplatí-U individuum, musí platiti poet. Je nutno se rozhodnouti pro jeden z obou systémv. Necht si svj poet Necht si affectionis; a svou obecnou cenu. žije pretium
—
A
A
žije
— — —
a
affekt!"
Rýdl byl je vedl mlky, upozoruje je nyní astji. Obával se, že se stane nehoda pi této diskussi. Byla cesta píkejší. Byl netrpliv a ohlížel se starosthv po okolí. Za ei Hackenschmidovy se zastavil. Pátrav upel zrak na lesík, který ležel ped nimi. Zrak jeho seznamoval se s pedmty. Zkoumání netrvalo ani vte-
inu. Sehnul se, vzpímil se zase bleskurychle a obrácen k tem z ertova Kopyta ukázal rukou na právo.
„Tady
to bylo!"
Kapitola dvacátá pátá pojednává o právu vražditi;
Rýdl s
Hackenschmidem
Tri z (Icrtova
Kopypla
s^e
nesouhlasí.
zarazili.
Hackcnschniid byl zabrán do rozhovoru s Tiizarcm a Kopulciil zadumán bh ví do rcho. Slova Rýdlova vyrušila je všechny. Byli už za|)uninC'li na cíl své cc^ly a
šli
niechanicky, bez úvah,
Poínalo už zvolna
kam
vlaslné hodlají dojili.
svítati.
Tma mizela. Obrys za obrysem se vynooval. V nejasných konturách, trochu zamžených, vyslupovíila krajina. v lese. Šero mezi haluzemi prosvítalo; výseky oblohy se inodraly. Picházelo ráno. Les ležel klidný, jen nco málo zconý vtrem. Nebyl veliký. Na jedné stran terrain sloupal; byla lam nevelká úžlabina, píkop, dlící ho od té strán. Výe byly už pole smrem k Doubravicím. StaiHili
malé
Rýdl naklonil se k zemi. „Musí tady býti. Bývá tu vždycky vyrytý v zemi kíž. Dti ho tu vyhrabou. Musí tady býti."
A
kvnul hlavou a upokojen se vzpímil.
..Aiiú,
lad v
I"
181
Skuten
byla lam primitivn v
pd vyryta podoba
kíže na cest. „Není to veliký les," pravil Rýdl. „Nedaleko odsud jsou Trojánky. To jsou jen ísla." A v zapomenutí sebe díval se Rýdl na kížek. „Tady," ukazoval, „ležel v píkop pokrytý vtvemi. Nenašli ho. Je tu husté roští. Byl dobe pikryt. Zrovna
dv
vedle cesty, krok od ní, a nenašli ho. Byl jsem tu náhodou, když Ijyla komisse tady. Tondr ukazoval, jak Stelili ho nejdíve, a Bína utíkal; nebyla to vše bylo. smrtelná rána Ale oni za ním a dobhli ho, ponvadž Kamenem ho dotloukli." byl seslaben ranou. Šero obeslírající les mlo chmurný ráz; a Rýdl mluvil pohnutým hlasem. Pak nastala trapná pausa. „Je to znamenané místo, a dlouho si lidé budou tady vzpomínati. Malý lesík je to, a mohlo se to tu Za bílého dne se to stalo. Býval bych ekl kažstát. dému, že tu mže smle jít, že nikdo neublíží. A pihoA jakoby stopa toho na vtvích strom zdilo se to. Jdeš tím lesem, jakoby nco stále kielo a stala. hrozilo a prosilo o pomoc. Strach sedne i na toho, kdo se nebojí. A bílý den, teba svítí slunce, je krásný as, Tenkráte byl také bílý den. a báze pece sedne. Mnoho jsem vidl a nebojím se tak snadno. Nebál jsem se tehdy, kdy jsem stál v ohni a padali kamarádi vedle ostatn mne, a tehdy jsem ješt ml co ztratit. Co po život? Rok šel za rokem, desítka za desítkou; život Staroba je na krku, je za mnou a umít se musí. A snad to ani strach není. ert ví, co to je."
—
mn
„Slabost jakási," bruel Hackenschmid.
lovk. omelettu.
Kolik
lidí
Zabiti
se zabijí?
A
tolik
„Zabije se
kiku pro
tuto
není ostatn zlé; horší je zabíjeti sou-
182
stavn
.
.
.
vlekle
smrtí v srdci.
.
.
Ale
.
luk,
rána,
aby se která
žilo
bére
dlouhá
léta se
najednou?
život
Není nic nepíjemného na tom. Je to krásná smrt naopak. Pál bych si tak zemíti: jíti lesem, který by šuml nad mou hlavou, naslouchali ješt zpvu ptákv a najednou z cista jasná byli sklácen neekanou ranou. Pak bych mohl strašiti zde po smrti a zde by se to dost píjemn strašilo, myslím; ptáci, kteí mi zpívali tehdy, štbetali by nad mou hlavou. Ptáci se nebojí Píroda se jí vbec nebojí. Pouze lidé se bojí, smrti.
jenom nepirození. Ti mají své citlivslkiíství, své skrupule."
„Všichni
chvjícím
se
proti
všem," Byl
hlasem.
mají právo vražditi, to
jest:
podotkl Kopulent
siln silnjší
rozilen.
má
—
nejistým,
„A
lidé
to právo!"
„Má
síly.
se,
Právo je fikce. Jsou jen sílu. Není práva. Záleží na jejím uplatnní. Stane Která síla zvítzí že nutno zabiti. Aby byla volná cesta, aby odvalen "?
aby byla petržena j)oula. Život jednoho bývá nkdy smrtí druhému. Ne pouze druhénni: teba tisícm! Stane se, že nemohou dva existovati vedle sebe. Co initi? Mají vej^elovati, skon)írali, podíditi se? Jaké autorit? Nebo ertovo Kopyto neuznává pece To je naše privilegium, lo právo všech, klei autority. jdou ku pedu, kteí dobývají! A jestliže chceme dobýMorálka? vati, co nás mže zastaviti na této cest? Co je morálka? Pijde okamžik, kdy se utvoí autobyl kámen,
i
rity;
jakmile
sidentes. ji
lofiž z
Pak
je
dobývajících slanou se beati posna ase uchninit koist, Tischovat
v suchu. Autorita bude uznána, zákonník stabilisován:
život je svatý, vše se opatí slavnostním noli tangere, jehož stvrzením a podepením vlastnictví je svaté,
je kriminál a šibenice.
Existuje nejvyšší autorita.
Bh.
183
Bh Bh
chce,
abychom
držeh, za tím
úelem
svt.
stvoil
chce, aby naše práva byla respektována: Nezabiješ!
Nepokradeš!
Bh
chce
—
knz
požehná
dle
pání Boha,
Pijde soudce, uzná a upevní
a
vysvtí. nyní
Na
anticipovati pojmy, které nesouhlasí s naší situací? Pri-
nejsme dosud beati possidentes. Není dosud autority pro nás. Ale není-li autority, emu se podizovati? neužiti privilegia? Jediný je zloin: stane se totiž, že menší síla nií velkou, že Herakles hyne pidimužíkem. Co dím, pidimužíkem? Hmyz ho Každého dne uzíme takové divadlo. Takovýto pote. vilegium existuj e
;
Na
in
—
asto skuteností. není zde vhodné místo k úvaze, „Z tohoto hlediska není možno odsouditi vraždu jako takovou. pátelé? je zlem; bohužel je
—
—
Mže
býti sice
nepíjemným
faktem, ohrožujícím osobní
bezpenost. A zákon uritými paragrafy ji odsuzuje. Ale já nemám dvodu odsouditi; jak ji odsouditi, Tuzare? Což vrahové v Záí, mužové inu? Uznáváš Nejsi právo hromadného vraždní! ira, že ano? (Jla dost evoluním, nejsi dost soudruhem typu eichová.
ekáš
t
ten svátek,
opojuje.
Mžeš
njaký
nový.
Ne vraždí
se, dejme tomu, aby ejné blaho pojištno, nevraždí
za pathetických
Záí.
Pedstava o
logicky odsouditi ojedinlou
eí.
nji; nižádný nárok
nm
vraždu?
vlast byla svobodna, vese za
uritých
formalit,
mnohem skromnji a pokoutna vdnost lidu! Není forma triNe,
maškaráda revoluce. Ale fakt vraždní je pouze dekorace jiná. A jak chceš odsouditi vraždu ty, Kopulente? Kolísáš sem a tam, ale nepiznáváš zákon pochybuješ o všem a netvrdíš nic, i lépe, máš jenom mnoho m í n n í a žádné pesvdení. Snad je tvým mínním chvíle, že vražda je nco zlého. bunálu, tato stejný,
—
Mínní
tvé nejbližší chvíle
mže
býti zcela
opané.
A
jak
184
mohu
odsuzovali já (TO. Jiného
Dos a
I
Opustil jsem definitiviié
V
jseiii iicnaSi"!
a
in-píijal.
ped
lety
Neuznávám
Pro hych inil výjimku zde?" Chvl se Kopnk-nlovou Iváíí pelelOl ležký slin. jako osyka. iMísto ho rozilovalo. Horeka se ho zmocovala. A v jeho nitru se rodilo jakés rozhodnuli, nemorálku.
rozumné volu.
zcela,
jak
nco
.Musil
Nicmén hlásilo nco hizzarního a
uznával. uinili,
se k žifanlasli-
ckého.
„Smrt moci
vlastn dobrodinim," ujal se slova. lakovou smrt. Ale mnohdy je líže
„Jen
je
nalézti
než by se zdálo.
ím
nuiriti,
více se hledá ta smrt, tím
mén
Ahasver jo hluboká postava: smrt vyhne se Kdo nemá co zlralili, je gefeit. lomu, kdo ji hledá.
se nalézá.
Možno býti
se také zabili.
anlipalhie k
Ale to už je
lakovému
nco
zpsobu.
jiného, a
mže
Kdybys vyšel na
svému bližnímu, kterého potkáš na rohu obda, do ruky revolver a požádal ho, prokiizal malounkou laskavost a zabil t, nevy-
vtiskl
ulici,
vracejícího se od
aby
li
pravdpodobn; ml by s tím jisté obtíže; pi li nejmenším byl by odsuuzen pro nedovolené nošeni zbran, pedpokládaje dobromyslnost poroty. A pravdpodobn by špatn trávil pi nejmenším. Dlouho bys hledali mohl lakovou ochotu. Je to, jakoby vrah ml jakýs vnilíní požitek z vraždy hlavn tím, že tuší u zavraždKxistenee lélo vle podmiiuje ného vli k životu. patrn požilek, lak že mizí, není-li té vle. Kdyby byl zavraždn, vrahm bylo by pravdpoIJiiia chtl býti dobn hmisným zabili ho, a nedošlo by jist k vražd. Nebof nedochází nikdy k loum, co bychom chtli. To je mé nn'nm' chvnle, jak ekl Hackenschmid." „Nevím, je-li smrt dobrodim'm," pravil Hýdl. „Jist však bych to iieekl, být lak mlád jako milostpán. Jsem
hoví
185
staré železo,
niemu a umít peci zrovna pánembohem. Ale tehdy, v mla-
bezmála už k
nechci. Musí-li to být,
s
dých dnech, chra Bh, abych tak mluvil. Ani minutku mi nenapadlo mysliti na smrt. A což teprve kdybych byl na míst milostpána." Rýdl zálibn zakroutil si kníry a kývl nkolikráte v píjemné vzpomínce. „ím to bylo, milostpane? Nebylo asu na to, mysliti o všem. Jsem neuený, umím trochu íst a psát, za mnoho to nestojí. A nebylo asu. A jiný život byl. Nechtlo se ani mysliti: zavýsknout, pipít, pitisknout nebyl na myšlení as. Kdy bych byl k sob holku mohl tak mluviti? Stále se nco dlo.
—
e
Tady byl nkdo zabit, milostpane. A ta pipadá jako rouhání se tomu místu. Nikdy jsem pletl
páterm do emesla, nejsem pámbikáem
široko daleko
nikoho,
kdo by byl vidl
—
mi
se ne-
a není
starého Rydla
Ale mrtvý se modlit. o tom tžko mluvit, Jakoby milostpán volal nco, na co radji nemyslet. A zabít nkoho dokonce! Je to zlá myšlenka. Co bude po smrti, nevím; a nevím v njaké soudy a tresty; ale za
—
Celý život jde ten mrtvý s tebou a nezbavíš se a nezbavíš. Kdyby toho nebylo, kdyby živa je to horší.
hraka
he
jist by bylo, na potkání by Ale není to hraka, není to jen tak. Celý život to zkazí, rozumuj jak rozumuj. Znal jsem takového lovka: omylem zabil. Jde lesem a vidí cos a myslí, že to zvíe. A byla to shrbená žena. Zabil. Nechtl ani zabít. A od tch dob byl jakoby vymnn. Páni od soudu ho ovšem pustili, doslal jen nkolik nedl pro neopatrnost. Ale neml radosti v život. Nkolik let se tak tloukl svtem. Jednou jdu lesem a najdu ho, houpal se na vtvi v oprátce. Nebylo to daleko od toho to bylo
druh
druha
zabíti,
zabíjel.
186
Jako by ho bylo volalo mísíto, kde se to stalo. nic to nepomohlo; pitáhlo ho to. A to nebyla vražda, pouhý omyl. Jak muži- být, když Také jsem zabil. Ale to bylo se zabije s rozmyslem? v Šiku, a ženou t ku pedu, komandujou t a bij se, chceš-li, a padni, nechceš-li. A dla duní a kou kolem, Nkdo nevidíš, jenom ženeš se ku pedu a stílíš. místa.
Vzpíral se a bránil,
—
nevíš, neznáš, padne. A stílíš dál. To je bitva musil jsi. Nevidl jsi toho, koho jsi zabil. Neznal jsi Zabil ho. Je-li vina, je vina tch, kteí komandovaU. jsem a nemyslím na to; též já mohl být zabit, stál jsem jako ter sázka byla rovná; netrefila žádná kule, dobrá; trefila, nebylo starého Rydla. To je v poli. Ale
—
což, skrýt se
do koví, poíhat na
nic netuší, a ty vypadneš.
na smrt vydšen;
nkoho
Nezabiješ.
vidíš celou jeho
a zabít. Jde,
Raníš jen.
Utíká
hrzu. Utéci nemže,
doháníš ho. Vzpomínka na rodinu doma napadá ho; Prosí v smrtelných dti, kdo bude živiti jeho dti? úzkostech. Marn. Nemusí se pak cítiti ten jeho strach a jeho zdšení u muka po celý život? Mže se len, kdo tak zabil, ješt nkdy od srdce zasmáti? Mže mít njakou veselou chvíli? Jsem takto veselý chlap, do vtru i ve svých letech ješt, kdy už to není tak docela veselé. Byl jsem vždy pi každé zábav, neodekl jsem nikdy. NezarnKHitil jsem nikoho. Ale to jon tím, že
mé svdomí
je isté,
že nic
podobného mne
netíží."
llackenschmid pohodil rameny. „To je vcí temperamenlu. Je-li kdo rigorosní, neStále se dje kivda, od okazbaví se nikdy skrupulí. mžiku k okamžiku. Stále se nkdo raní, stále se nkdo zabíjí. A díváme-li se na všechny strany, abychom neublížili, zpytujeme-li, ohlížíme se nenmžeme se na konec ani hnouti. Pozor, na právo ublížíš, pozor, na
—
187
— —
odnímáš jinému jídlo a levo uiníš kivdu. Jíš, piješ pozor, bereš místo jiným. Jdeš ku pedu pití. Žiješ pozor, nkdo se ti piCouváš zašlápneš nkoho. A tak neuiníš na konec nic, utkvíš a pletl k nohám.
—
—
nehýbáš se. Dojdeme pak až k svatosti Buddhov. Má špatné to smysl ? Jsou-li vci neschopné života, slabé, to plevel, Je lépe. tím díve, ím vypudí, života z af se Není býlí; ujme ješt místo vcem lepším a krásnjším. vdli Spartáni Staí ? odsouzení k to dostatený dvod dobe, pro 'slabé dti vrhali do Taygetu. Ale šot to
—
—
a za krátko vše, co všechno ubohé, bídné, mrzácké a znieno v té udušeno bude schopnjší, života je silnjší, záplav ubohosti, ba ješt he, bude nuceno napínat okamžik bych síly, aby ta ubohost mohla existovati. Ani
pízvukem. „Od onoho mrtvého dovedl bych si již pomoci. Ale nechme toho už. Requiescat in páce! Mám žíze; mi nežli Dávno jsme nepopili. hrdlo je vyprahlé. neváhal," pravil Hackenschmid se zvláštním
He
Kristovi na Golgot!
Sem
s lahví,
Z ruky do ruky kolovala Té chvíle ozval
trvalo ticho.
rána
Opusme
Nkolik okamžik
se šelest,
ei
za
jehož
A
na
se už jasnilo.
g„Allons, enfants de
„Do
láhev.
Vítr se zvedal, ochlazující, ranní vítr.
neslyšeli.
východ
Rydle!"
nedaleko.
dm
Hackenschmid. istá nás oekává.
la patrie!" volal
Ku pedu!
mrtvých a
jdme
mezi
živé.
Vykonali
jsme pobožnost." A zvuk trubky vesele zatepetal šerem. Dolehl-li vzbuten bujný a provokativní zvuk do Trojánek, vru podetak na býti mohl Kdo hrzu. a zoval podiv zelém míst? Stailo to k vzniku povsti hrzné a strašidelné: že tam, kde Bína byl zabit, ozývá se v noci
—
zvuk posmšné satanovy trubky.
—
188
Hvdl, II:ick(Mi
Za i
ídl to leželo za chvíli
:i
Tu/ar
Z vysokého
les,
nimi.
prostíralo se údolí.
šli
Byli v polích.
Svítání ranní
dále lesní stezkou.
pešli v
lesa
Pak
inlází.
Ped
jich
dopávalo
oima
vidóti da-
daleko za údolím pod nimi tmly se Rýdl stanuv ukázal vrchy. Byly to Krkonoše. Bvla lo kostelní vž. na malý hod, smrem na právo. „To je istá." „Chvála Bohu! Vše vypito, vše sní dno," podotkl melancholicky Hackenschmid. ,.A tentokr:';l ne pouze me-
leko.
V
obzoru,
—
—
taforicky."
Téže chvíle napadlo Tuzarovi, že jsou pouze že neslyší
krok
za sehou.
Pohlédl naz|
pedu. Truhka sice pišla znovu daný byl hezúcinný. Kopnlent nebvl (lekali
k
t
[tlatnosti.
-
-
Ale
nikdi'.
chvíli.
\e|iiebázel. Zmizel, jako bv se do
zem
bvl
pr(i|)a(il.
tíi
volal
si<,Miál
a
ku ji
Kapitola
dvacátá šestá pedvádí vidní Kopulentovo.
Boj, který rozhostil se v nitru
Kopulentov na míst
vraždy, byl dobojován.
Kopulent zstal. Les ho nepustil. „Homeopathie," mruel polohlasit, zatím co doznívaly v noním tichu na opuštné lesní stezce kroky odcházejících druhv. „Strašidly plašit strašidla. Rozrušením léiti rozrušení. Zstanu tady." Byl také u konce svých fysických sil. Bylo zapotebí nadlidského napjetí jich, aby zatajil své neobyejné rozrušení; byl pi tom podporován šerem noci. Nyní napjetí ustálo. Ale zárove pišlo úplné ochabnutí. Jakoby ho zachvacovala mdloba. Nebyl by došel ani o sto
krok
dále.
Musil se opít o strom, aby nepadl. „Vlhko je na zemi," mumlal. „Rosa. Dobe, že svrchu ík." Zaslechl zvuk trubky za lesem.
Zavrtl hlavou. „Nelze." Bylo slyšeti ješt jiné zvuky.
Vítr
sesílil.
mám
Zrádn
190
to šelestilo, už.
nkdo
jakoby
íel
tiše
alo nicmónC" bylo ješté šero.
Kopnloiit
zahalil se
držel
na nohou. „Vlhko na zemi.
Co
nachladit.
to
lesem.
Svítalo
sice
do svrchiiíkn.
znaven.
Hyl až k smrti
—
I
podpíraje
Nojkr.ásnjší
pomže
stží
se,
se
píležitost rádné se
Ahasverovi?
Nicmén
si
lehnu." Klesl spíše, než fantasie pracovala.
Jeho
jovaly.
lehl si do tí vy. Rozilená jeho Všemožné hallucinace ho znepoko-
myšlenky
snem a
st;ivaly
so
Sem
konfusními.
Ležel
a tam
víily jeho pedstavy; fran^nenly rozhovor; záhadná slova; nejasné vzpomínky. Mel ješt urité védomí o tom, kde jo; ale lak mezi
ne mnoho
„Na
skutecno>tí.
více.
lesní pasece se to pí'kné spí," íkal Rydi.
Ale bylo Usnout, ach, usnout kdyby byl mohl. marné. Byl píliš vzrušen, než aby mohl usnouti. Joho nervy byly pedráždény. Mohl se vysílit, <'ile nikoli uklidnit. Jeho pedstavy víily groteskním, záludným to
tancem nemohl
karrikatur.
K tomu Hor('('ka
Dojmy
celé
noci
ležely
na
nm
a
se zbaviti té tíže. se
poal zvolna
jeviti
úinek vlhké pdy.
chystala se zmocnili K(t|iulenta.
A
vítr
kvílel
nad Knpulentovou lilavou, smutené a tesklivé jako redávno dnes (piiem nad tím, kdo tu zahynul Kopulent nevédél. Pedstava asu mizela pro nho; nedovedl rozeznávali vzdálenost. zrak na místo, kde byl vyrytý kíž. lljiel svj Bylo to nkolik kroknv od ného. Namáhal se kíž rozeznal. Dlouho nerozeznával nieho. Ale eo se díval oním smrem, podepen trochu loktem, aby lépe vidl, zdálo
—
se
mu, že
slyší kroky.
—
—
191
nyní lozkvílel se vítr Jako by to byla živoucí bytost. Stromy naklánly se pod jeho vanutím a na hlavu Kopulentovu sneslo se nco jehlií. Silnil ho opoblíže šly ty kroky, a
Stálo
mnohem
intensivnji.
vn
jovala.
k nmu. mezi stromy neurit, mátožn tvor živoucí pízrak ? Kroky se blížily až docela blízko k nmu, tam, kde
Kroky
Nco
se blížily
se mihlo .
asi
.
.
.
kíž.
stál
Kopulent pivel oi. litelná ho jímala. Slova Rydlova znla Jako by ho to bylo
—
stalo.
.
.
Báze
mu
neuritá
a
nevysvt-
v uších.
volalo
k místu,
kde
se
to
Vzpíral se a bránil, ale nic to nepomáhalo.
— —
Pitáhlo ho to í to kroky jsou. ,,Tof jist on, vrah," mihlo se jeho myšlenkami. „Pišel; slojí a dívá se na místo, kde je kíž. To je Konrád, beze vší pochyby." Tušil,
Kroky
utichly.
Kopulent se zachvl. Tak asi rv-padá: vysoká postava, vzpímená, postava Kainova. Zrak nejist tká. Ruce jsou ješt zkrváceny. Na ele je mrak. Vlas vlaje ve vtru. A krev kape z jeho rukou v^vi-rvale, pravideln, krev zbarvuje zemi. Kdyby ho chtl Kaluž krve se tvoí. Stojí a hledí. zabiti! Kdyby on mohl umít! K niemu není jeho život. „Býlí, plevel," pravil Hackenschniid. Dusí ostatní a bere jim podmínky existenní. Zašlap blázny! I jeho zašlape. Co to ublíží tomu, který tu stojí? Jeho ruce jsou už zkrvaveny. Budou dva kíže místo jednoho.
a
Hrza
jo stojná a trest je stejný, existuje-li
hrza
a
trest.
192
A
on hudo mil vypadá vrah. zcela
klid,
Stojí
kterého nenašel v živol.
tam
blízko,
by
zvolati
Tak asi mohl a
liše.
váhal Kopulont: skuten tn stojí nkdo? Shlédne ho, vlastníma oíima, peTak, jak ho vidí? svditi se mnsí. Byl v té chvíli bez krve, Otevel, váhaje, oci. Chvíli
smrteln
bledý.
Vysoká postava jakás stála na míst. postava a vzpímená, postava Kainova. Na ele je mrak, Vlas vlaj*' ve vtrn. A ruce jsou zrak nejist tká. Pohlíží na jisté místo nkolik krokii od zkrvavenv. nho. Stojí nehnut, zrak upen na len bod. Hledá Marn odvrací se; vždy kíž, vyrytý od školních dtí. A vítr se rozkácel, vtse musí vrátili k tomu bodu. vemi tese a ohýbá stromy. Slyšeli jeho melancholický
Sknlen
Vánek
kvil.
A
stavy Nic více. který ho Bína.
se stává ork;inem.
Tak
jak tak patí Kopnlcnl, vidí: nkdo nehybný a mrtvý. leží
dobe.
je to
pod nohama poMrtev leží Bíiia.
vedl(> nho; kámen, leží pohozena puška. Mrtev leží se nehnul, zem nezachvla. Krev zbarvuje
Kámen zkrvavlý ubil.
Svt
Nedaleko
voln
a bez ustání a kaluž roste. Nedsí ji tento mrtvý? Pro Postava se nehýbá. iiei)rchii od místa inu ? Ped jeho oima Nyní byl zabit, myslí Kopnlcnl. zabil. Kdyby se dotkl jeho úd, byly by ješt teplé a Zabit? A posupným hlasem íká nkde za ohebné.
trávu
jeho zády hlas Hackenschmidv, píkrý a tvrdý. „Zabíti ? Pro ne zabíti ? Nein' to zlo. Ani
mžik bych neváhal! síle
Cillivuslkáslví.
— právo je Dkce. Gestcrn noch
Sic transit gloria mundil"
am
>fi)lz(
ii
Síla
ok
a-
proti
Rosseu.
—
193
Vysoká postava, vzpímená, postava Kainova nepohne se.
A
dále mluví hlas:
„Malikost. Veliká malikost. Místo novým více nu'sta.
—
chati.
stríš a valí se se svahu dol.
Citlivstkáství.
A
—
Nkdo
pestane dý-
Balvan
Okamžik
—
s
cesty
—
a je ticho.
Zašlap blázny!"
jiný hlas se ozývá:
„Do zbran, obané. Den svobody pišel! Ve jménu guillotiny! Blaho všech Krev více krve jméno naše je prokleto, a lidstvo vyžaduje toho. V den, kdy povstaneme s vidlemi a ruje svobodno! nicemi pjde to! ^a ira! Qa. ira! Ca ira!"
—
revoluce!
A
—
—
A
veliký chorál, hlasy
zuivé a mstivé:
— my oplýváme slzami. — a potom budem'
„Krev naše prolévána katy pijde jednou den odplaty soudit my!"
— Však
Ale co hrozného chce íci ten mrtvý? Pro utkvívá zrak záhadné postavy? Pro nemže se odvrátiti od ní? Podivná síla musí býti v tom pohledu mrtev leží Bína, hmota v poátku rozkladu, nic víc, a peci má ten mrtvý, to nic svou sílu. A mohl by pitisknouti k sob táhne a táhne, neodoláš. Odkud ta síla je? Nemožno prchnout, nemožno uniknout. Jaká jsou to pouta?
na
nm
—
—
Tradice staré hlásí se k slovu, dávno pod práh vzapadlé pedstavy oživují. Je hoch, katechism ped ním, školní lavice. U tabule velebný pán výstražn zvedá ruku, jeho tvá se svrašuje, jeho pohled stává pokud to pipouští flegmatický výraz obse písným tloustlého, starého pána:
domí
—
„Nezabiješ!" v. Dyk: Konec Hackensclimidv.
13
194
Deska pikázal.
je dána na Sinai. Mojžíš seslnptijc s Nebe je zamraeno, hromy a blesky
Zde
dají.
ní.
Bh
se stí-
je vaše Desatero!
Stará dogmata, staré hlasy.
A záhadná
se
postava vraha
nabývá
vótších dwnensí.
zosobnn odvký vzdor Bohu.
Je v ní odbojná.
Je
zkrvavlé ruce se pohnou
Její
vzpímena
té
a
Kain
chvíle.
vzbouil a vzdoruje Bohu. Kopulent chtl povstati.
Nebyl
to
s
se nadzvedl a obrátiti
by
to
kde
—
Byl slra.^n láb. Trochu vrah chtl
nejžhavjší jeho pání
kdo na okamžik
obrací se ten, 1,0
se.
do trávy. Kdyby Kéž by ho zabil!
klesl
nmu.
se k
A jako
zvednouti
pak
Kopulent. schválí Kopulenta. leží
— —
mlo býti
splnno,
Mrtvola pustila vbec? Postava obrací se k místu, Záhadná, trochu mrazivá rozkoš
slojí
v téže
Nyní se
chvíli.
to stane.
—
Uzí
ho.
—
Musí uzíti. zrak
vrahv spoine skuten
Vteinu
trvalo setkám' jejich oí.
A
na Kopulentovi.
Co bylo v oích toho i)ízrakuy Koj)ulenl se zachvl. Bezedná zoufalost a nezmrná bída zírala z nich. nost její
tmy.
Oi
chtly sevíti víky
Nebo
Bylo to jako propast, jako záhadho zmily a pively .se. jakoby celou svou hrzu.
byla v nich hrza.
Strašná a omrzelá hrza, která zvykla sob samé. Není útchy, není úlevy, není spásy, není odjiuštní; stále Dnes, zítra, pouze hrza, vytrvalá hrza. ta hrza. Stále ten zjev, nemnný a vyítavý.
vn,
195
— — —
Krev zavraždného barví zatím lesní trávu mohutní kaluž. Mrtvola pluje v ní. Na všechny strany roztká se krev. Hle, i jeho nyní zatopila, zkrvavila již. A nezvedne se. Více krve, vtší záplava. A mrtvý pluje na ní a krvácí stále Proudy, jezero, moe Rudé moe. A pízrak ješt. je nehybný a stává se vtším. Kain, který se vzbouil
—
Stále roste a
—
—
—
—
—
—
a vzdoruje Bohu.
námahou, se zoufalým napjetíni optn zvednouti Kopulent nad plavu, která ho strhuje ve svj proud údsu a Upírá pohled na nehybnou postavu s pivenými Vše splývá a mate se v jeho oích, nevidí už
S poslední
rých
chce se
sil
jenom krev
všude
vidí,
krev, krev, celé
A náhle, nepedvídan vzpomene ped chvílí zpíval: jour fourches
,,Le
o
si
moe
vešketu zá-
hrzy. víky. jasn,
krve.
—
na slova písn, kterou
l'on s'insurgera
ct fusils,
9a ira!
si, a záchvat keovitého smíchu chytne vzpomínce Kopulenta. Smje se hlun, pepjatým, chorobným smíchem; v tom noním tichu zní to píšern jako posmch dábla. Nehybná postava upe k nmu znovu svj nmý a peci tak výmluvný pohled. Zvedá svoji ruku. Oteve oi; z pod jejich víek, pod tmi hustými brvami, bleskne se cosi jako zlý plamen. A Ko-
Vzpomene
pi
té
pulent
ješt, jako šílený se smje a kií, zoufalém úsilí a vrávoraje k pízraku, a nehybnému pízraku, jehož ruce zbroceny
smje
vzchopiv
nmému
se
se
v
krví: „Qa. ira!
Ale
síly
Jungamus dextrasl" nestaí.
Vztažená
naproti
pízraku pra-
.
196
vice klosá a Kopiilcnf
se zapotáfí.
ho mdloba. Vítr vane melancholicky
Zinociiila
už.
V
Padá znovu do
trávy.
s(>
kalíšcícli
kvt
bývá už zbarvení vánky
——
le!>cin.
je ranní rosa.
riína.
Na východ
Konec prvé ásti.
Pláci se vzbouzejí
Mod
oblohy na-
objevují
se
er-
Dvojí intermezzo.
Intermezzo prvé. „Nilson žere trávu,"
dla
prvá.
„Myslíte, že Karla je ošklivé
„Bude
jméno?
pršet!"
Karla, Karla,"
„Je to ošklivé jméno!" Tetí, Marie, neíkala nieho. Ti tyto dívky bydlely dole, u eky. Prvé jmenovaly se Horovy. Byly smavé a lehké, vznášely se nad tíhou vcí bezstarostn, letem motýlk. Nic nedopravila druhá.
dv
vedlo píUš rozrušiti tyto bytosti; a jejich
bezpeí bylo
v snadnosti, v které podléhaly dojmm. Druhý vytlail prvý, aby ustoupil tetímu. Nemohlo býti smutno tmto
lehkým srdcím. Marie Brandlerova sama.
byla jejich
píbuzná.
Byla tu
Hackenschmid ji znal. Bydlel ped adou let u nich. dlouho. Domácnost byla mu píliš rašácká. ku podivn, ta zasmušilá, malá dívka tehdejší budila
Nepíliš
A
jeho ostych. Nebylo
tžko
mu
volno, dívala-H se
na. A
bylo
Nyní vyrostla v hezkou brunetu sympathických rys, sndé pleti. Ale ani dnes nemohl se zbaviti toho dojmu oí, jež se noily píliš
jí
hluboko.
odpovídati, ptala-li
Man
se.
se setkal s tou spoleností
bloud
lesem.
"
200
A
žp néjaký nový dojem zaplaíí
rád.
l)vl
života na
lUoudil.
luidiio.
ho; a nyní
v;ibil
jednotvárnost nahoe bylo Smích dívek, klorý zvonil lesem, piho pontaly zádumivé a trochu iro-
Hitinanovt'.
—
nifké oi.
„Je to krásné,
Kopnlonl byl chnrav,
býti
zasnoubenu.
pravda,"
Není-li
pravila Anna.
Marie byla totiž zasnoubena. „ChtOla bych býti milována. Ale nemíti ani pkné milovati? Jenom na.íe koziéka jméno Kdo mne mne má ráda. Znáte naši koziku, pane Hacken.
.
schmide
mže
.
r"'
Marie mlela. „NevédOl jsem, že jste zasnoubena," pravil Hackenschmid. „Mohu vám gratulovati?" „Chcete-li
—
„Každý týden sem pijíždí ženich. Není Byla bych ráda, kdyby nékdo
od ného? mnou."
pékné
to
jezdil
za
Marie se zamraila, jakoby se jí bylo nco nepídotklo. Usmála se pak trochu nucen. „Musí to být skuten velice krásné. Zkuste jen." Hackenschmidovi neušel pízvuk tch slov, zjitený
jemn
a
nervosiií.
„Nebudu nikdy šastna," vzdychala
Karla.
„Nejsem
dost hezká a jmenuju se oškliv."
IJsmv
Mariin zmizel.
A polohlasn,
tém
nesroz-
umiteln pravila: „A pijde štstí
tvé. A štstím tvým už není." llackenschmid ml bystrý shich. Rozuml. Karla se obrátila.
„Co
jsi
„Njaký
íkala? verš,"
Neslyšela j.sem."
ekla
.Marie.
„Verš nebo nic."
I
201
Anna
se
zasmála.
—
vci mluvíme! Ale vy nic neíkáte, pane Hackenschmide!" „Skuten; promite, prosím. Tak to dopadne, je-li kdo konsternován vaší krásou. Onmí." „Nedobírejte si," mraila se Anna. „Stávám se mladým, \áda vás Kdyby to bylo možno." „Nejste pece tak stár, pane Hackenschmide. „Jaké
to
— — —
mj
„Ticet vností. Není to dost? Nebo každý rok byl vností. Slena Marie dovede posouditi, jak jsem stár. Znala mne ponkud mén pedpotopního, nežli jsem." „Ano," ekla Marie roztržit. Dívky daly se do smíchu. Pohlédla na tázav. „Na co myslíš, Marie. Ráda bych vdla, na my-
n
slíš.
„Nevím," pravila Marie.
A mla
pravdu.
Ženich pijel. Ženich byl pívtivý, slušný, v nejlepších letech. Neml žádného defektu, pokud bylo možno pozorovati. Jeho píjmy byly slušné. O jeho minulosti nebylo nic mimoádného známo. Nebyl píliš duchaplný, pravda. Ale duch není podmínkou štstí. Ani království nebeské nepodmiuje bohatost ducha. Naopak. Ženich pijel v dobré nálad; dost úctyhodné,
nebo
cesta je bídná a dovede zniiti náladu sebe lepší.
Bude brzo jmenován
—
Má
nyní
ped
sebou už jen
202
dva z
starší.
Irostu.
Je nadje, že jeden z nich bude preterován Jo to noinožnv lovk, naprosto lehkomyslný.
Zbýval by druhý. Ten je ijovážlivó churav už od zimy. Má dovolenou nyní. Zdá se, že mu vysýchá mícha. Nevrátí-li se už, což je velmi pravdpodobno, byl by on na ado. Pak by nic nestálo v cest jejich satku. Uvažoval o tom, kde by si vzali byt. Nemusilo by to být ani v centru Prahy. na Letné. Spojení bylo by tramwayí. A pece jo tam lop.íí vzduch. Nechodí už do téhož hostince jako dívo. Posledn, když si dal vídeský ízek, pinesli mu ho s usmaženou mouchou. S usmaženou mouchou, nepehání. Je mu ješt nyní nevolno, pomyslí-li na to. Nyní ni;i ponkud daleko, chce-li vybrati slušný hostinec. Ale malá procházka mu neuškodí. Vymí-li se pesn as. staí to. Doufá, že se zde mají dobe. Vzduch jim svdí, jak patrno. On, bohužel, nemiižo ješt na dovolenou. Poteboval by jí ovšem; ml mnoho práce poslední dobu; ale njak ješt
eknme
—
to
dodrží.
—
Žoiiich byl jako blahovolný protektor.
Není jeho
Byl
si
vdom
in
heroický? Marie nebude míti veliké vno. A pece si ji vezme, on, s tak zajištným postavením a nezajištnvmi vlasy! Tento heroismus svj uvdomoval si v každém okamžiku; zdál se dávati pízvuk každému jeho slovu, ráz každému jeho pohybu. Oekává, že Marie b«ide si vdoma této hesvé dstojnosti.
i
roiiiosti
a povinností, které z toho plynou.
— —
A
trochu
ho uráželo, že nebylo zcela lak. jak okal dle svého plným právem. Nechápe vše zcela jasn, ubeznázoru peoval se. Ale ponkud ho to uráželo. Ženich procházel se podél trati. Mluvil ješt mnoho podobných eí. Jeho pobytu ovšem nebylo na dlouho. Z jeho stanoviska bylo obtí jeti sem. Neopomenul uká-
—
203
na obtíže a nepíjemnosti cesty, jakož i spojený tím náklad. Jeho postavení bylo vbec adou obtí; ale jak se zdá, nedovedla to Marie pochopiti. Pocioval
žati s
ím
dále tím více jako kivdu. Marie neodpo\idala. Myslila na svou matku. Pála mít dceru zabezpeenu. to
si
ten satek.
Chtla
„Aby mohla oi klidn zavíti," jak íkávala. Její matka nebyla zcela zdráva. Mnohdy na ni picházely smutné myšlenky. Co si pone, nevdá-li se? asy jsou ím dále tím horší. Jmní nepatrné. Co poít? Satek Ženich pinášel zabezpeení. Pro nepijmouti spasitele? Poslouchala slova Marie myslila na svou matku. spasitelova po svém boku. Bouila se pi nich. Její hrdost se jítila. Chvla se. Ledva že dovedla zatajiti svj odpor. Ale myslila na svou matku.
je jediná spása.
A by bylo
možno
je klidná; a lépe,
mže
kdyby
existovati
to
jinak.
A
zavíti své oi v pokoji. nebylo nutno. Snad bylo Snad její touhy vedly by
—
—
jinam. odjel, vracela se Marie osamlou stezkou Utekla všem. Schovala se do temného koutku nad ekou. Dívala se do vln. Tíštily se o balvan, pnivé a lehké. A Marie kousala do krve své krásné rty.
Když ženich
podél
trati.
„Hráli divadlo, to je velice
„Mla bych
pkný
kus."
ráda
nkoho
pkné,"
za blázna,
pravila Karla.
zahráti
mu njaký
?04
nehezké, Karlo. Máš to ošklivé nápady. Ne-
,.To je
chtla bych
konietlii."
hr.iti
„Je to krásný život: nechat svtem, neustále v lesku a kráse.
se
obdivovat
Každý den
celým
jiná role,
jiné kouzlo."
„A jaké „Každá
Hanebné
role!
rolo
mže
„Herecky! Co
nn't
to jsou
A všechno musit hrát!" nco pkného do sebe."
role!
herecky?"
V každém je trochu nkdy mén. Co je na tom.
„To, co ostatní.
Nkdy pro
víc,
víc,
nkdo
divadelní krve.
Nkdi)
hraje
pro jednoho."
„A
ty bys tak hrála, Karlo?" „Pro víc nebo pro jednoho?" „Pro obojí."
hrála
„Pro ne? Jenom že nemám nikoho, komu bych ani tch víc, ani toho jednoho."
—
Marie naslouchala, a hokost se jí vzmáhala. Ano, hráti, hráti jakous úlohu, k níž máme odpor! Úlohu špinavou a nízkou. A co je nejhorší, nemoci se vybavili z bludišt, do kterého zabloudila, ftekla své ano; to byla lež, to byla hra; jak mohla to uiniti? Lež volá druhou; a nyní musí lháti bez ustání. A takové je publikum, kterému musí hráti: spasitel, kterému se ubližuje. Klame ho a ví, že ho klame; je jí z duše protivný, a nemže to íci; má se tváit naopak tak, jako by ho milovala nebo se aspo chtla dát milovati. A co to bude, dá-li se na konec milovati? To jest, co se nazývá láskou v ei lidské? Je v bludišti, nevyvážné. Není to k vli ní; uinila to pro matku. Ale je to ospravedlnním?
—
—
Protivila se
jí
tžší. Tehdy, když
ta
lež.
A každým dnem
ekla své ano,
mla
jí
pipadala
své illuse: nyní
ovšem nemá ženicha ráda; a snad ho mít ráda nebude;
205
ale
bude možno udržet jakýs pomr, kierý
by láskou nebyl. To si íkala; ale he. Vidla jasnji den ke dni, že
bylo
se blíží lásce,
ím
dále tím
nejen ho nebude milovati, ale že jí je nesnesitelný; to byla ta její komedie, trochu smutná. Musí nco uinit pro matku. Ale
práv
to,
práv
to?
To byl konec blouznivých sn, budoucí cíl životní; žít po boku nkoho, jehož klameme a jejž musíme klamati, nebo jinak by nebylo možno žíti. A nikdo nesmí vdti o tomto klamu. Role musí se sehráti dobe, Ale k spokojenosti publika. Za každou cenu. Role. herec má chvíle pausy, oddechu; bude míti ona ten oddech? „Ty bys nechtla hráti, vi," ptala se Anna. „Ty bys krásn hrála," ujišovala Karla.
—
„Je to nehezké a sprosté." „Je to krásné."
Ob
na ni dorážely, hodlajíce stj co stj získat v ní oporu svého mínní; ale Marie, pemáhajíc se až k úsmvu, jenž byl utrpením, odpovdla záhadn a dvoj-
smysln jako vštba „To
mže
delfická:
všechno
býti."
„Protože vtšina z nás neumí nost ta byla ztracena v zlých
sobem. Zbyly
nám
už
asech
milovati. Schop-
— jakýmkoliv zp-
surrogáty."
Hackenschmid mluvil tentokráte vážnji než Nemohl jinak tváí v tvá Marii. „Surrogáty.
—A
což nestaí-li
nám?"
jindy.
206
Mariin se chvl. Myla bledá.
Illa>
„Musí
to jo (;i bolest. Musí statMti, není-li smíiti nebo ztroskotati. Jenom že je pro tu ztracenou schopnost. Jste píliá ženou, než abyste nevinila inn/.e. Jin:i vc je, máte-li staOiti,
—
Teba se prázdno asem více.
jiravdu."
.M.liii
..Jakvm právem mám býti odbyta tím surrogálem? právo býti milována.''
Váí ženich
„Co chcete?
„A
všichni druzí
lonius v Caesarovi.
Zasmála
muž."
je cliiiodný
pokud muži Slyšela jsem
Tak mluví An-
jsou. to
kdysi."
se trpce.
„Všichni druzí hodní muži jsou.
Oni všichni pišli schopnost milovali tak, jak míníte, že býti milována. Za nimi leží néjaké |)ohromy. I oni snad mli právo milovati tak, jak snili Jaké bylo v tom i)rávo, že ty j)ohromy pišly V oni. Kdo je chránil ped kalaslrofou srdce? Nevíte, netrplo-li Pak se snad otuplo. iNytií je jen [irostednosl a se. To, co je pouští, chlad; snad mohly býti osudy jiné. nemuselo jí býti. Kdo doj)Ustil, aby zprahla?"
bhem asu o tu mla byste právo
„Chtla bych být mužem. Mít cestu volnou." „Žena uíá na „Ano,
cest.
Vy máte volnou
žene.
cest."
tisíc
mnoho
tisíce
a
pokoutních
cest
zbývá
pímou."
Hackenschmid se usmál. „Ano, cesty."
—
..Vy veliká, a
hnusné.
cesta
mžele
volná a pímá,
voliti.
vládnouli,
—
je-li
Chtla bvch
nepál
Žena má pnivo trpti, dost bvti
nízká.
nmžem."
vám
bych
Obojí
je-li
je
lé
dost
stejn
207
„Jak jste-li
možno,
býti
chtít
iioím
jiným,
nežli
jste,
tak krásná?" pravil Hackenschmid.
zraky planuly, její prsa se dmula. Byla skukrásná té chvíle. Hackenschmid nemohl odvrátiti pohledu od ní. Jakés opojení se ho zmocovalo. Krev se bouila v nm. Nemohl ovládnouti svoji touhu, která byla trochu vzpomínkou. Zdálo se mu, že Addí zjev Stál dva kroky od ní, docela blízko. dávno zmizelý. Její
ten
—
Pistoupil k ní a chtl
ji
obejmouti.
mu. Nepíjemný odpor
Vší silou vymanila se
gický odpor.
Neprchala; stála tak
Couvl
vida
ener-
lak
ho zmocnil.
se
ped ním
jako výitka, rozcu-
chaná trochu, blzu smakanou.
Z oí
jí
vytryskly
dral se zoufalý
„Nikdo nme nikdy
Nco zjevu
i
chvl
vy-
neml
rád."
neskonale smutného, bezútšného bylo v jejím
v jejích
se
odkudsi z hluboká
slzy a
náek.
pi
slovech.
nich.
Chtl
Hackenschmid,
nco
íci,
a
otrlý,
vysvtliti
—
zaale
nemohl.
A
ona opakovala, jako by
setásti: „Nikdo
mne neml
vše,
co
ji
tížilo,
chtla
rád."
Kroky ozvaly
Marie vztyila se a šátse za nimi. setela si rychle slzy. S nadlidským úsilím dovedla Byl také as. dáti tvái vzhled klidu.
kem
Sleny „Budeš
se objevily, kvapíce s novinou. zajisté
potšena.
Tvj
Po klidu Mariin bylo veta. vena. Sdlení dvat ji ohromilo. zbortilo její úsilí.
ženich pijel."
Na
to nebyla pipraKonvulsivní to hnutí
Nedovedla potlaiti
slzy.
208
Slena tsila.
movsky
pistoupila k ní, udivena ptala se, Karla pravila Haekenschmidovi, šel-
se usmívajíc:
„Slzy! plakat!
Ann:i
A slena
M:í
To jsou píjemné slzy! lio pece jen ráda!"
Chlla bych
tak
Intermezzo druhé.
Vidní Hackenschmidovo. malostranskou, docela blízko schod, nemá svého krále, chodívá padesátník vysoké postavy a pronikavého zraku.
Zapadlou
ulicí
které vedou na královský hrad, jenž
Je to
vybra kos.
Kosové práv poali veseleji pti; doba zimy minula a jaro pineslo teplo a kvty. Oživly zahrady a pole. V hnízdech kos nastalo blaho, kterého nebývalo za dlouhých zimních dnv. A padesátník pronikavého, zkoumavého zraku jde, aby vybral kosy. Vždy, kdy je jaro, teba více vybírati kosy; zpv rušiti vážné meditace; jejich existence není prohloubena. A na jae zpyšní tito létaví tvorové a domnívají se, že není nieho krom nich a krom podivné magie, kterou provádí jaro.
jich
mže
Vybra kos kráí osamlou, zapadlou ulici malostranskou vdom jsa svého úkolu. asem ho potká studentík, který ho pozdravuje; asem též mštnín vážný a úctyhodný, který ho zrakem, v je nedvra.
mí
v.
Dyk: Konec Hackenschmidúv.
nmž
14
210
Jak mže poestný mšCan malostranský komu, kdo vybírá kosy?
Vybra kos
jde
zamyšlený;
mštnínv,
nepozoruje pohled
dvovati n-
zamyšlen dkuje,
jakási
myšlenka ho za-
mstnává.
mže
krásnou vcí; jdo-li nám do nebo ješt všichni kosové nebyli vybráni; a má to svou svízel ddice najíti. Marn znl hlas tak sympathický a pesvdivý; marné bylo kouzlo osobního vztahu. Moc, kterou ml padesátiletý, byla marná; nebo není ddice. Chodec dumá, a minulost pichází ped jeho zraky. Pichází z msta na modrém Dunaji, které kdosi Pichází a nazval Dalilou a jiný nevstkou Rakouska. poíná vybírat kosy. A vybírá kosy, jichž hnízda byla dosud posvátná a jichž se neodvážil dosud nikdo doCechy se Padesátiletý muž ml onu odvahu. tknouti. bouí, ale to nezaleká toho, kdo má svtlý cíl: on elí bouím a vytrvává. On vysvobodil myšlenku od všeho, Co bylo bohem, stalo se modlou; a tato co ji poutalo. modla mla se skáceti. Nikdy už nebudou tak zpívat kosové v zahradách. Vybírat kosy
býti
šedesátky, pomýšlíme na ddice,
Vybra kos
byl
písný a
ml
pravdu.
Demajíogové byli, hulváti byli a ti, kteí líbali ruku; zmatek byl v radách, a fráse panovala; slarý pán hledl na to svým lak stízlivým a fantastickým zrakem. Je ješt pokrokovost u vln modrého Dunaje, kde se taní sladké valíky, je tam ješt pokrokovost, která nás spasí. Není-li to ušlechtilý program, bojovati proti reakci? Národové se sejdou in hoc signo; a o vítzství už nebude pochyby. Chimérický sen o pokrokových Nmcích ukolébává padesátiletého; a v budoucnosti není nieho krom humanity a míru.
211
Vybra kos
bojoval; bojoval
asem
proti
všem a
všemu. Bojoval ve jménu míru. Jeho hlas, který svádl viti, neustával znít; uenník nescházelo, obec vících hluela kolem nho. Ale nyní jde padesátiletý sám a medituje: uplynula léta a není nikoho, kdo nastoupí po nm, není ddice. Nyní se rodí opt cosi nového v eském vzduchu, co už neuvítá korrektními verši Svatopluk ech. Nová generace jde. proti
Ddice vybrae kos
není.
Ale doktor Hilarius je zde.
Doktor Hilarius organisuje. Do schzí chodí a mluví a mluví; není místa, které by nebylo uneseno jeho výmluvností. Shovívav pehlíží chyby pedchdc, naznauje, že nemže se úpln stotožovati s vybraem kos, nesoucím do zákoutí malostranského, do ulice zapadlé a tiché své reflexe.
—
Nemže Nebo
se stotožovati; totéž, co
nemže vybra kos.
má
podivné chvíle; a v jedné z nich ekl, bažit po nekoneném. Doktor Hilarius nesoudí tak; jeho vcí je pedevším konené. A to tísní osamlého chodce, který medituje. A náhle vidí fantastický vybra kos, osobnost chimérická a úctyhodná, kdyby nebyla mnoho ublížila, nkoho, kdo kráí jemu vstíc. Je to zjev hubený, grotento
že národ
Chelického musí
teskní a chladný. Je to doktor Hilarius. Jde proti vybrai kosv a nehodlá sejíti z cesty; a podivná idea pepadá padesátiletého; marn se brání myšlence, která se mu vnucuje; marn se vzpírá a bouí.
Ddic! Zjev hubený, groteskní a chladný kráí vstíc osase piblížil na dosah ruky, stane zjev a promluví slova, která zní vybrai kos pamfletem.
mlému. A když
n2 „Krev tvé krve a myšlenka tvé myšlenky."
Vybra kos tak
svdná
a
doktor
výmluvnosti; výitka, opakuje: své
„Krev
tvojí
Vybérai diskusse
odmítavé vztáhne ruku; a jeho slova,
pesvdující,
marn
Ililarius,
se pokoušejí nabýti
krve a myšlenka tvé myšlenky."
kos nemže
být
obtížno
vždy jeho živlem.
byla
pízrak a jako
jako
polemisovati;
Výrok doktorv,
ve
svtle písné logiky, je neudržitelným. Lze uvésti bod Jenom až bude lze za bodem odchylky a nesouhlas.
vybrai kos Jenom
nalézti dialektiku starých
nemže
že
ji
dnv.
nalézti; ví, že slova Hilariova
nejsou správná, ale slova váznou na rtech, a zvyklá a dotrná, ho pepadá. A s pohrdavým na ulici, která má obvyklý svj vzhled, na
vymenými svými cestami, ba úsmvem na toho, jenž stojí ped ním, kráejí
i
s
tísei^,
ne-
úsmvem lidi,
kteí
pohrdavým
opakuje doktor
Hilarius po tetí zlá a znepokojující slova:
„Krev
A
tvojí
kr\'e
smutnjším msto.
ped
a myšlenka tvé myšlenky."
samozvaný ddic, zdá se, že uinil Nezbývá než nkolik ar, kde byla
tak, jak stojí,
chvílí
krása; nezbývá než stízlivost, kde byla
ped
Zem
dochází ideálu; není už ctnosti ani neesti, jsou jen rovné linie, je jen povinnost a ád, je jen doktor Hilarius. chvílí
pohádka.
Konen
se
Pejel
rukou elo.
si
Zamená,
vzpamatoval
vybra
jak se zdálo, ústa se
kosv. otvírají.
Ale
není
proud výklad, není to bystr.i dialektika, není to polemika, obratná a jízlivá, kterou tak vládne padesátiletý: to
zcela
nco
jiného je
to.
213
Odmeným
hlasem, který
má
akcent slovenský, pro-
vtu: „Národ Chelického musí bažiti po nekoneném." Ale úsmv trochu pohrdavý nemizí se rt doktora
náší prostou
Hilaria.
A vybra
kos, tak
stízlivý
a
tak
fantastický,
vrací se do zapadlé ulice malostranské. Jaro je a
mnoho
kos
vybrat nutno. Pízrak ješt daleko ho tíží; a polohlasit, aby ho zapudil, íká si padesátiletý:
„Národ Chelického
musí
bažiti
po nekoneném."
ÁST
DRUHÁ.
Kapitola prvá vede k loži chorého. Mladý pan Kopulent
spal.
Ticho bylo po pokoji; a smutno, jak bývá u loží chorých. mrtvolné bleTvá pacientova byla bledá
—
tém
dosti.
To dsilo starého pána.
Sedl
tu trochu shroucen u lože a naslouchal nepravidelnému dechu svého syna. StarostUv naklánl Spánek ten jako by byl nevzbudil. se, tiše, aby ho svalil balvan s jeho prsou; vše záleželo na tom spánku, kterému bylo posíliti organismus nad míru sesláblý. Uplynuly ti dny od neblahého toho výletu k místu vraždy, z nhož se vrátil mladý Kopulent v tak neblahém stavu. Donesli ho do Romanova. Nemohl sám jíti. Byl v horece a nesmírn sesláblý. Doma blouznil, mluvil
nesouvislá slova,
asem
Horeka dlouho
nepolevovala.
vyrážel
výkiky
prozrazující
Doktor
mil
ds.
teplotu a
vrtl povážliv hlavou. Paní Severová, náhle milosrdná Samaritánka, stala se duší domu. Zdálo se, jakoby ji nepekvapovala tato událost. Smutek zrail se v jejích oích, ale ne údiv.
218
A
kdo stál docela blízko a nebyl zaujat trudným pohledem na chorého, mohl slyšeti polohlasitá slova: „Der Ring des Polykratos." A ješt tišeji, když už byla sama u lože nemocného, rovnajíc podušku pod rozpálenou jeho hlavou, šeptala si:
„Je to
onen den
—
je to podivné,
práv ten
den." Den, který myslila, byl den smrti Heleniny. A nic už ji nemohlo prekvapiti. Nesvila nikomu svou myšlenku. Zachovala jediná jasnou hlavu; energie její nabyla vrchu v zmatku všech; aniž by byla otesena néím, Starý pan Kopulent byl jakoby ujala se otží všeho. nalomen. A sleny Pavly zmocnilo se nco podobného lethargii; njaká luidanka zamstnávala její mysl úporn Její olo neslo peet zamyšlení. a neodbytn.
—
Nyní už bylo
lépe.
Krise byla odbyla, íkal doktor. Starý pán díval se na tuto bledou tvá. Zle dolehly ti dni na starého p;ina. Neklid se ho zmocnil: a ji'lio, který býval tak ilý Bál se o syna: a bylo a energický, pepadala úzkost. býti od všeho opuštn, pekat sám mu, jakoby všechny, kterým dal život, sám utkvt na osamlém
ml
dvoe. Nikdy nebyl
v píliš intinnuch stycích se synem. Hovoili spolu, ale jaksi zbžn a o všeobecných vcech. Byly jisté meze v jejich hovoru: pes ty se obiivali jíti. Bylo možno, že vtšina lidí znaa je lépe, nežli oni sami Mladý Kopulent ml takový nepíjemný pocit, se znali. kdykoliv se chtl piblížiti k otci. Nenalézal slov. asem Ale slova se nedoslavovala. jim to bylo trapno. Tolik bylo jasno, že názory jejich se liší stejné
219
jako se lišil jejich temperament. A tolik bylo jasno starému pánu, že syn není šasten. Zdálo se mu, že má Mládí, volnost, khd. vše, co by mohlo initi šastným. Nevdl, emu to pipsati, nevdl, jak to napraviti, ale cosi, vidl, na synu hlodá a hlodá. A poprvé v život cítil se starý pán starým. Jakoby nyní tíha celé minulosti lehla na nho napolepšiti, nic napraviti!
jednou: a nelze nic uiniti, nic
Nerozumli
si
jaksi s
dtmi.
Ovzduší, v kterém rostl starý pán Kopulent, bylo jiné. Nebylo pohodlí, nebylo upravených cest. Krušná byla jeho mladá léta, plná trpkých chvil a obtížných situací. Divil se až, co vše bylo možno unésti. Robustní jeho postavu to nezlomilo, jeho neoslabilo, jeho optimismus, jeho enthusiasmus nezvrátilo. Byl z generace, která rostla v ée vzruchu, vzepjetí, nedotena persekucemi a útiskem. Z té generace, která zcela
dvru
nekonených vítzných pochodech. A teba porážky pišly, stále dále, a jednou pijde úspch! ady ídly kolem nho, ale to ho neudolalo. Umela jeho dcera, umela jeho žena. Byl stále statný a ilý a stále optimista a enthusiast. Pobuovalo ho vše, vzrušovalo ho vše. Ani nechtl vzpomínati na katastrofu, jež rozbila ped lety domácnost jeho. Ale jeho vlastní dti pisnila o
i
nášely
nco
cizího.
Jak dorstaly dti, jiná atmosféra loudila se do domu. Nemly dtské hravosti a rozmaru. Ku podivu, starý pán pipadal si mnohem spíše díttem než onen bledý, zamyšlený hoch, stravovaný jakýmsi vnitním ohnm, nežli tichá a zadumaná dívenka s tím pohledem rozumným a klidným. Bylo mu, jakoby nedvra a pochybnost se pibližovaly. Mdlý a lhostejný výraz jeho
Í20
únavu
syna vyjádil bylo v jiní
myšloníin a nedostatek víry, a co Byla inu záhadou. Jako zcela
—
oífh dcery?
mu pipadali, jakých nikdy mu jasno, co s nimi poíti, jak
lidé
Nebylo najíti
nevidl a neznal. jednati, jak k nim
cestu.
A
víjbec mu pipadalo, jak by se všechno mnilo kolem nho, jako by nastávaly nové útvary, picházeli noví a cizí lidé. Stále cítil se vzdálenjším dni .
Na psacím
nmž
stolku
synov
zbžným
napsáno nervosním, „leh
und
komme hoffe
in
nalezl
kdysi
.
papír,
.
na
jeho písmem:
aus anderen Zeiten andre zu <íehn."
—
Tehdy ho
stísnilo cosi, a on se zadumal. „leh aus anderen Zeiten," znlo mu v mysli. „Jiné asy," opakoval si, „lepší?" Neodvážil si íci. Jiné, cítil lo vru, že jiné. Jinak se myslilo, jinak se žilo.
komme
Odložil tenkráte papír s rozechvním,
mu možno
které nebylo
zakrýti.
Vstal zamyšlen.
Zamil
do své bibliotéky.
Otevel
skí, kde
v staroniodních
se tísnil svazek
vedle
svazku
vazbách.
Hledal chvíli. Pak vyial tenkou, nenovou knížku a etl s úsmvem, v bylo trochu trpkosti:
nmž
„Mníte, jenž se
íA'
zpv muj mým
mn
Pravím vám.
jest jen želeni,
leskne vr /.raku? joslit
eavým
uhlem,
vám s hury se mr.ikíi na hlavy došlm niPtali budu, který
do srdcí jeho vrhati pal. sypati žhavý na cesty, dráhy,
221
aby vás bodal, zvukem svým žhal: v zajetí lid, vrah šlape mu v šíji, v okovech národ, v prachu se svíjí rozkotán Sión, boží hrad!" Odložil
„A
s
povzdechem knížku a vyal
tu
— tady."
Malý špalíek, který Stží rozevel knihu. „
je
— Spolubojovníku
dedikace.
smšné
A
jinou, docela
ad.
blízko v
v
Thermopyly
vyal,
tásl
se
mu
v ruce.
eských Thermopylách,
—
—
to
nebylo by jim to trochu
a naivní?"
sarkasticky dodal:
komme
aus anderen Zeiten!" pohled na adu knih, starých a dvrných známých z minulých dob. Potom zavel s povzde„leh
Vrhl ješt
chem skí. Bylo mu tsno v šeré ponkud síni. Poteboval vzduch, svží horský vzduch, aby vyvtral všechno to Mechanicky vzal klosmutné, co zalehlo jeho reflexe. bouk a kráel ven, zrychleným krokem, jakoby honn trapným a nepíjemným; prošel dvorem a zamíil rychle do polí. Ale dlouho ho neopouštl ten skliující dojem; dobromyslný úsmv, který obyejn projasoval jeho tvá, ustoupil melancholickým stínm; a ješt, jak kráel mezí na vrch, s nhož byl nejvtší rozhled, opakoval si: „leh komme aus anderen Zeiten." Zpívají ješt ptáci tak, jako za starých dob V Kvetou
—
ním
se
mu
zdálo.
vn
mén a mén zpvu? Skoro Kývl hlavou a trochu sarkasticky dodal:
kvtiny stejn? Není
„und hoffe in andre zu gehn." Jaké budou ty nové asy? Kam povedou tyto cesty?
222
tch slovech, pouze trochu bolesti. tehdy tuto bolest pekonat. Chvíli tak chodil pod modrým nebem, chvíli dýchal svží a silný vzduch Podkrkonoší, naslouchal písni skivanv a ševelu ubili a pak se vrátil s úsmveuí na' rtech, vzpímený, pevný. A teba byly jiné asy, on zstane na
Nebyla Ale
horkost
niél jesté
svém
miste, dokud bude sil. Teprve tato událost ho vyburcovala.
Tíživé se
v
síly
mu
poznání,
vtírati.
A
že se blíží
bál
bude osamlý ... on,
poslední
akt,
poínalo
že v tomto posledmin aktu Byl by který tolik miloval lidi. se,
Celá existence jeho zbytená? tedy celý život marný? než on sám, který pežije všechno? Nic nebude Sníval za paren minulých let o jiné zim. Rod jeho, energický a silnv, kupí se kolem nho, a není to vlastn žije kr;il. konec; král je mrtev, syn ? Nyní Také dceru má, ovšem. A zstane ta u nho as je, aby se vdala. Odejde tedy. A co Homanov?
—
a
—
vn?
Zstane
tu opuštn. Doktor Hilarius mihl se jeho myšlenkami. Bylo tžko píelilížeti to. Chce se ucházeti patrn zálibu. A zdálo se, že tato našla v o jeho dceru. Jemu Starý pan Kopulent nemohl chápali tuto zálibn. doktor Hilarius nebyl dvakrát milým zetm. „Pedstavujeme si vše jinae, zcela jinae, nežli to Jací jsou to nyní Tak mladý, tak mladý. pijde. Mraky na tvái, trochu ohn nezajiskí v oích. lidé?
nm
—
—
A
stále rozumovat.'"
A
byl tak
sklíen,
neubránil
se
úsmvu,
trochu
Napadla ho pesnost Hilariova, odmenost každého kroku, který uinil. Vše je jasn pedureno, a pi všem jasný, lopický dvod. Pesn se pra-
mdlému ovšem.
223
cuje,
pesn
pesn
prochází,
spí.
— Ani slova
hozeného
Jací jsou to maní, úsmvu, který by nebyl zdvodnn. mladí lidé? Ale co initi, jak zameziti nco, co se mu zdálo tak nepíjemným? To nevdl. Znal svou dceru peci tolik, že vdl, jak marný by byl pokus psobiti na ni. A dvody? Jaké dvody uvésti? Jaký pesný podklad mla jeho antipathie? Doktor Hilarius nebyl zámožný, pravda. Starý pan Kopulent byl by poslední, který by uvedl takový dvod. A jinak? Nebylo to než takové nepíjemné tušení. A vdomí, že valí se
nco
emu mamo
zlého,
brániti.
—
Složiti
ruce a pihlížeti, jak se vci vyvinou. To vše ho skliovalo nyní, když dlel u lože chorého a naslouchal jeho dechu. Jenom ho nevzbuditi, jenom ho nevzbuditi! Bude mimo nebezpeí, íkal doktor, usne-li. Ale velmi opatrný musí býti a chrániti se pe-
devším každého rozilení.
Kdyby uchrání
možno
bylo
uchrániti
Romanov obestely chmury; pánovi.
A
ho!
Ale
jak
ho
?
Noc, která
vzduch
tžký
a
šla,
dusný jako
starému
tak se zdálo
byla neklidná
ped
a
znepokojující.
bouí.
Pijde
to
boue ? Hodiny
tikaly
pomalu, pomalu vlekl se as.
bylo; nerachotil hrom, nekmitaly blesky;
nálada noci. Starý pan Kopulent sklonil hlavu. Bylo mu mdlo mdlo a smutno. .
.
.
jenom
ta
Ticho
mrtvá
Kapitola
druhá pedvádí zápisky
Týe,
studujícího. 21. ervence. Mysh'ni, že není
dobe
žít.
A
není mi veselo.
Je zamra('eno dnes; dešf na spadnutí. A jak tak chodím, pipadám si nesmírné pošetilý. Mluvím s ní a nejsem s to proné.sti rozumnou vtu; všechno mne opouští, myšlenky, slova. Oí^týcliiim .se vbec nOco tvrditi Za jakého hlupáka musí ume ona poa nco popírati. kládati!
Bolí to asem, ale lépe tak. Nezbývá mi, než býti hlupákem v jejích oích. Bylo by smšné to druhé. Je soudí špatn o mn. To mi souzeno odíkat se. bude nejrozumnjší, fieknu mnohdy nco lakového pro
A
smích, púsobíf mi to úlevu moci
jenom
se
neodvážím
(Bože, její oi!)
podívati se
Ale ona
se,
zdá
nco
pošetilého
pi tom do se.
íci;
jejích oí.
nesmje.
Dnes jsem vyšel po njakých hloupých snech miMám nulé noci ješt unaven. Bál jsem se ji potkali. takové chvíle. Vyjdu a naschvál jdu nkudy, kde, myZdá se, že by pálila zem pod slím, že ona nebude.
225
nohama, kdybych
u bych
stál
Mám
ní.
my-
konfusní a bláznivé
myslím
Pjdu
do sapijde to peci. Jenom že se pak vrátím a moty je mi pusto a teskno. Vidt ji z dálky; a vidím ji z daleka, a komedie zaíná znovu. Nemohu odporovati! Ach, stále ty bláznivé myšlenky! s ní. Umíti, Jak by to bylo krásné umíti Co je mj život bez ní? Živoení. Stín nelze-li žíti. života. Pask\il na život. Snad peci ekal mne njaký úkol. Snad jsem mohl Mohl jsem íci být užiteným lenem svého národa. svou myšlenku. Mohl jsem vykonati svou práci co je vtšího nad to? Ale zavraždit to všechno, udusit to v sob, navždy se odmlet! Neovládl
šlenky.
—
se,
si.
—
—
Tak jsem dnes šel, a chmurná obloha se hodila k smutku mých myšlenek. etl jsem, že krajina je stav duše. Ta krajina je smutná. Vítr se rozhuel a jakoby na mne hlasy volaly. Stával jsem se sentimentálním a na skále nad údolím, na protjší stran hradu íkal jsem vtru Macharovy verše: pejde vše. Mé kosti th'ti pod zemí nkde budou snad. Ty vyjdeš v sad váš vonné kvítí ,,To
si
k svatb natrhat.
O vzpome si na pelud bledý, jenž oblétal tvj mladý vek. A vezmi šat ten svellošedý a rudý klobouek." Propast se rozevírala
pede mnou.
Jediný skok
a konec. Nehoda, nic více. Vítr je zde nahoe. past se rozvírala.
A v.
bylo mi, jakoby mi byl
Dyk
•
Konec Hackenschniidfiv.
nkdo
ublížil.
A
Není 15
—
proto
226
chra
ona,
ImiIi,
A má
jej
nevyítám a
Pehlíží
nežalnjii.
ím
Jak by ne V
jsem já? Je tak vedle sebe. Jak mže se
mne.
rozumná a dobrá.
miti
s
doktorem
Hilariem Týc, studující? Mám píliš velikou úctu k muži tak prohloubených názor v, abych tu ideu nepokládal za Šílenou.
Ale peci jakoby na mne cosi volalo. Rozuran vše uvažuju, argumenty uvádím, pro se nedá pesvditi
mj
potreštný cit?
A
emu
k
je všechno toto? Pepekonati. Není dstojná
konám
tu slabost.
muže.
Zaplaším ty myšlenky.
Musím
ji
22. ervence.
Nic
nemže
se rovnali doktoru Hilariovi!
dosáhnouti nkdy výše jeho klidu, nikdo a nikdy! Kdybych mohl míti síla jeho energie! Ví, kam jde; soudí jasn a logicky; nikdy novyboí z cesty; nikdy nedá se strhnouti vášnmi a slul)ostmi! Ah, a já dobe vím, jak je to tžké.
Kdybych mohl
již
neporuší
Má písný,
o
všem
zdá
se;
chými vtami
jasný
mnohdy
a
soud. Je mnohdy mne to, když suuvádlo mne v dlinné nad-
až
pesný
mrazí
popraví, co Ale nemá práva býti i)ísný sám, když je tak písný k sob? Kéž by jeho rozumové poznám' stalo je prostá se všeobecným! Nikdy neužívá fnisí; jeho a vcná. A odcházím vždy uklidnn a jasnjší od nho.
šení.
e
Chápu, že musí imponovat tento mužný zjev slen Chápu to a nemám práva pozastavovat se nad co jsem já? Ttina vtrem On je zralý, hotový tím. se klátící, nco, co bylo zabito v embryu ... ba ješt he: jest mi pronésti smutné Coníitoor! Pozoruju, jak visí na jeho rtech její oi záí Pavle.
—
.
.
.
227
leskem ...
jakýmsi krásným
—
kost.
A mne
Což to doktor nevidí ? Jak bych byl šasten, kdyby ty na mne! Ale on je klidný a nedá se
neml
koby
jímá jakás
oi
byly
vyrušiti.
Noli tangere circulos meos.
vášní.
ho-
upeny Je, ja-
Všechno
promyšleno, produševnno. Nkdy snad až Tyto úkazy podmiuje intellektnální smr jeho života. A není naším úkolem, ovládnouti a vésti racionáln temné své pudy? A on je racionální, velmi ra-
nho
je u
píliš.
cionální.
nkdy
Jen
se
mi
zdá,
žo
je
ponkud tvrdý.
kteí mají svj cíl, své úkoly, svou cestu. Všechno, co by ho odvádlo od ní, posuzuje píliš tvrd. Pi tom on hlásá ethiku velmi písnou. Je to tvrdost velikých
Letos v se
mi
zim
etl jsem Ibsenova „Branda". Chvílemi má takovou tvrdost, nerys krutého apoštolství. A napadá mi
zdá, že doktor Hilarius
oblomnost,
asem
lidí,
týž
citát z
této
,,Des
dein
básn:
Manneswillens quantum
satis,
Soli wobl
viole Seiten hat; allein dein Conto Caritatis ist nur ein einz'ges weiszes Blatt."
mé strany, vyítat podobného; skuten, jsou poslední pohnutky toho pocitu dost isté? Není v tom nco evnivosti dtinské a zatracení hodné? Zkoumám sebe a uvažuji Opakuji, že to nespravedlivé z
mu nco
o tom. Ale také se mi zdá
—
chci se omluviti ped sebou hluboká a krásná duše, jako je slena Pavla, zasloužila by býti milována více, prudeji, žhavjí, takovým milováním, jež je silnjší nežli smrt, celou
samým?
— že
•
J28
bytostí,
—
že by bylo nutno se jí oddati P;šu hloupost a romantiku v stylu za-
celou vášní,
oh, což já vím!
století. Werther redivivus. Jenom Ossian schází. Nezbývá než vzdychati v s"vatu luny; jenom kdybych si nepipadal smšným. Co se to dje se mnou? Odkud
šlých
to
vše? Chaos je ve
zroditi.
Bda,
mn,
hvzda
tanící
zlý chaos, nevím, co
hoe! Ona je tak dobrá a žádnou bolest a peci ji
se
však nechce
mysliti a co
cítiti!
Zlé to
Není možno cítit u ní Všechno, co muí a co kdyby Oh, jak by musilo souží, utichlo by u ní uklidniti, kdyby pejela svou drobnou rukou rozpálené mé elo. Odkud mi zni myslí tyto verše? teplá.
—
cítím.
.
.
.
„Mou kdyby byla tato žena, já též bych pro vždy ztich'1"' Nevím, nepamatuju se. etl jsem je Pro boha, jaké nápady!
vbec?
23. ervence.
Ten Hackenschmid
je protiva.
Neguje za každou cenu; negace ?
jaký
význam má taková
A práv vdomím tohoto mravního i intellektuelního defektu stává se kousavým a jedovatým; stále nutno býti na pozoru ped jeho žíhadlem. Dráždí ho vše, kde je snaha po tom, eho nemá a eho dosáhnouti mu nelze: dráždí ho ucelený a prohloubený svtový názor. Xic není pohodlnjší nad ironii. Ironie, Prolo ironisuje. zbra slabých duch, etl jsem kdesi. Zdá se mi to
správným.
229
Ale Hackonschmid jo i jinak protiva. Potkal jsem ho nedávno ii Kamenice. Zastavil mne seznámili jsme se náhodou ped tím kdysi, když jsem provázel slenu Pavlu a doktora Hilaria; mluvili jsme nkolik slov. Nebylo mi zrovna do ei. Má bolest intimní trýzní mne píhš, než abych dovedl mluviti o vcech, které jsou mi na hony vzdá-
—
mé city bojí se bdí. má nepíjemný z[)sob ei,
On Ale nebylo v^-hnutí. cynický a protivný tón. Vci, o nichž mluví, bývají velmi opepeny. ]\!n se z duše protiví jeho ei. Nco jsme mluvili, a on z istá jasná na mne: „Pstujete holky?-' A abych nebyl ani na okamžik v pochybnosti, jak
leny, a
to myslí, dodal:
—
—
„Fabriky to tady zkazily žádná pkná tla!" Pipadalo mi jsem, co odpovdti na to. hnusným, vidti v tomto svtle neblahý a politování hodný vliv sociálních pomr, jež nejsou na prospch našeho lidu, nemíti ani trochu soucitu k jeho bíd a útisku a zíti to vše jen s hledisek nejpustšího egoismu požitkáe, ale nebyl jsem s to formulovati tento svíij
Nevdl
—
upímn eeno, neml
jsem mnoho chuti deHackenschmidem. Nejvíc mne však uráželo, že díval se na mne, jakoby ekal na kladnou odpov. Ml jsem dojem neho odporného, jakoby nkdo znesvcoval brutáln moji marnou lásku. Usmál se chápal patrn falešn mé mlení. „Carpe diem, praví Horác. MoraHstou se mžete stát až na konec pak je to pimeno situaci. Sáhnte do plného života, a kde ho chopíte, bude in-
hnus
a
batovati
práv
s
—
.
teressantní, praví
tron;
on
sahal
.
.
starý Goethe.
velmi
Goethe byl veselý pažijí život;
asto do plných
a
230
iimskó
olcp^it*,
:i
žije
veselý Výmar.
a
žije
besídka
v Sesenheirnu."
Tu se pozastavil na okamžik, jakoby vábal. Zdálo jakciby mrak se byl obnebyla lo illuseV mi jevil na jeho tvái a on s ním zápasil. Myslím však, žo jsem se mýlil; pochybuju, že by si byl uvdomil neudržilelnost svých názor. A tón, kterým pokrajoval, niím se nelišil od toho, jímž díve vnucoval své frivolse
—
—
nosti.
„Cras amet, qui nuiiquam amavit, (luique amavil, ametl Nejsou to krásná slova, hodná pamti y* pokraoval pak Hackenschmid. kte„Stane se vám réhosi dne, vstanete a shledáte, že nejste sice slavný jako Byron, ale za to starý. Vte, že je to nepícras
jetnné.
—
Ba
ani sláva
nemže
i
tšili, jsme-li
stá'.
—
Což
Na konec nezbude než vzpomínka na mrtvé lásky. Njaká ohoelá stavení. Zacliyfte nco z tchto dn. A ješt nco; lovíte-li ryby, hleJle, abyste neiií-li
ani
této?
nechytl píliš tžké;
taková ryi)a stáhne na konec doPstujte lehí bromyslného rybáe do své hloubky. genre, iperné, tkavé jírundle, veselé, iperné
—
a nevím, bude-li to vaší.
Jací
jste
teJ rozšafní a roz-
231
mále už hotový svtový názor. ho dostaten? Je dost ucelený? Národu kyne lepší budoucnost; vite, my ho nemli. A nemáme ho dosud, mám-li býti pesný. Rozumíme
umní
páni! Zajisté,
Prohloubil
jste
A
tedy jinak životu.
což rozumíme-li
mu vbec? Kohk
Sedmnáct, eknme! Jak krásné je to, mít svtový názor v sedmnácti letech. Nebo jak ohavné, libo-li! Lepší je gaudeamus igitur nežU tisíc svtových názor." je
vám
A hrub
let,
pane
odešel
Týi?
brue
jakousi hnusnou odrhovaku, která
špinila vše, co je velikého a
tvoilo hanebné toto století matuji jen na konec:
„Kde
istého v nás, co vy-
— odrhovaka,
z níž se pa-
v hlav mnoho hnoje, nadchnout pro Tolstoje."
je
ize se
Nu, Tolstoj nezeme proto! Hackenschmidv marn bude chtíti
A
pustý
posmch
pokáleti Jasnou Pol-
janu
To byla
ponvadž svtluje
tedy
minulá už
souvisí s tím, co se
to,
aniž by to
totiž
Hackenschmida úpln
lovk
Sel jsem dnes se
jemn
ovšem omlouvalo.
dnes hnusný výjev, který mi Je to naprosto zdemobez veškerého morálního cítní.
Zpozoroval jsem ralisovaný
historie; dotýkám se jí, mi pihodilo dnes, a vy-
zošklivil.
koupat do Kamenice. Bylo píA voda eky je tak istá a
teplo a sluneno.
Pišel jsem k ní a spatil Hackenschmida ležeti svží. v kypré tráv paseky, nedaleko behu Kamenice. Bylo nco faunovského. Vedle nho ležely ženské v sukn. Obrátil jsem se a odcházel jsem. V tom bylo Dívka, jíž sukn patily, vracela se slyšeti jakýs šelest.
nm
232
z
vody.
chtla
Jakmile
spatila
vzkikla
Ilackenschmida,
a
se schovat.
„Nelekejte se mne, spanilá dvo," volal na ni Hackenschmid. „Neublížím vám, pojte do mé nárui. Chtl bych dnes milovati, krásná dvo. Den je tak jasný, k milování. Do mé nárui! Hoím touhou! Ostatn ležím na vaší sukni, má nejdražší. Chcete jíti v tomto úboru? Neostýchejte se, jste v dobré spolenosti. Blíže, blíže! Sem na má prsa! Nevidíte mou touhu ?" A vyskoil pi tom s nev^^líitelným posukem, dohonil kiící dívku a chytl ji za ruku. „Nemáte smysl pro poesii, krásná vílo? Budu vám tuze vden za vaši malou pozornost. Malikost, pouhá malikost! Neubere vám to na vaší kráse. Máte ostatn krásný hlas. Ale trochu pronikavý."
dom
Nevýslovný
mne
hnus
pojal;
ale
zárove pevné
odhodlání; nemohl jsem dále Hackenschmida nechati provádti jeho spustlost; šel jsem dále smrem k nmu. Chtl jsem mu pohlédnouti kárav do oí. Ale jak jsem v^'šel z roští, sklopil jsem protivná slabost! zrak.
—
Dve vi("kriklo
—
Hackenschmidon sukni a bleskurychle zmizelo kdes za kovím. Hackenschmid se ušklíbl. a vytrhlo
„Ah, nejsme sami."
ke
A s posmšným mn. „To
jste vy,
—
cítil
jsem
mladý muži.
— pízvukem
obrátil se
Picházíte píliš
brzo,"
a dodal recituje:
„V
sestárlý
záhy svt! Píliš brzy
s jistého
stano-
viska; jinak se obávám, že chtl-li jsie zachrániti nevin-
nost této dívky, musil jste pijít o nkolik dal se do pustého smíchu, pohlížeje na
Nesnesl jsem toho pohledu;
šel
let
mne
jsem co
díve," a
cynicky. nejrychleji^
233
sotva j-sem zmizel z dohledu, utíkal jsem úprkem ke Udýchán jsem dostoupil nahoru. Divím se, že hradu. jsem nespadl. Tak jsem letl. Ale mrzí niue, že jsem se mu nepodíval kárav do
A
oí, jak jsem chll. 25. ervence.
ilý.
Vracel jsem se Byl jsem dobré
veer
z
mysli.
Boskova.
Výlet
Když jsem
byl
zda-
se octl v po-
dohonil jsem mladou dánui, které neznám, ale která mostu ješt s njakými slenami. Je z Prahy. Chtl jsem ji minouti; pozdravil jsem a práv jsem zrychlích,
bydlí u
krok,
loval
když
mne
zastavila
nkolika
rozhodnými
slovy.
„Máme, tuším, stejnou cestu?" „Jdeme -li do Romanova, ano, sleno!" Nesmí si o mne mysliti, že jsem dít. Ukloni jsem se zdvoile a pedstavil jsem se: „Týc, studující." „Marie Brandlcrová," ekla ona. Pokud jsem mohl pozorovati, je hezká. (Mže býti však nkdo hezký krom sleny Pavly?) Je bruneta; slena Pavla je blondýna; je trochu vyšší postavy, neprzrané skoro pleti. Její pohled utkvl na klidn. Také její oi mohly by býti krásné. Vadí mi
mn
pouze tento výraz neklidu. že vám iní potšení býti mým rytíkdyž jsme šli chvíli mlky. „Tváíte se velmi utrápen. A mlíte jako hrob; promluvte nco, pane Týei. Je soumrak a smutno padá na pole. Promluvte nco!" Octnul jsem se v trapných rozpacích. O mluviti? Jaká je sféra jejího zájmu?
„Nezdá
em,"
se,
pravila,
em
,'34
„Bojíte se
múho pohledu? Neubránu
vás! Jste jeít
mlád, že ano, nejste ješt spasitelem?" Mé rozpaky rostly. Nerozumol jsem. „Ostílíte se
— tak
tomu muži
íkají, tuším?
Jaké
blaho, býti ostíleným! Vpravíte se do všeho za nékolik
Co íkám, dny
týdníi.
slací!"
Nechápal nyní neml jsem slova odpovdi. jsem více, než že slena Brandlerova je rozilena. Mluvila prudce, v.sechna rozechvna. Pak její hlas klesl a znl pitlumen. „Byla jsem v Boskov navštívili Matku Boží. Prý ulevila velmi mnoha bolestem. Ale mým ne. Neuvítala mne tak, jak by si bylo páti. A je už veer, že? Smutno tak jít pustými poli. Vy se nebojíte, vy jste muž. Ah, ano! a Matka Boží neodpovdla mi na mé Koho mám prosby; ani slova neekla na mé stesky. na svt, mleí-li ona?" Ani
—
„Víte,
že
mže
pomoci a odpovditi?"
tázal
jsem
se trochu skepticky.
„V co mám viti, nemohu-li ani v to?" Bylo tžko dáti odpovd na tak komplikovanou pi Snažil jsem se tedy dáli hosvé jednoducliosli of;izku. choulostivý smr. voru jiný,
mén
Ale nic se tu nikdy „Cesta je ovšem dosti pustá. jsem si Ale ješt mezi nestalo," odpovdl jsem. Mimodk upel jsem povzpomnl na pípad Bínv. hled smrem k Trojánkám; nechci íci, že jsem cítil báze; ale ta reminiscence nebyla povzbuzující.
—
—
eí
„Nebojte se tch, kteí tlo zabíjejí, ale ducha zabiti nemohou," sarkasticky pravila slena Brandlerova. „Jiní zabíjejí tlo ducha. Co se mže státi?" i „IJ dámy je to nco jiného," pronesl jsem neobratn. Ale záhy jsem pozoroval celou svou nešikovnost.
—
i
235
to máte pravdu. To je nco zcela jiného." kterým provázela ta slova, byl ostrý a zlý. „Což kdyby nkdo nás pepadl a zmocnil se nás? Bylo by to bez ceremonií. Jiní užívají ceremonií. Jinak je Zmocniti se, zmocniti se, to je heslo. Zena to totéž. na míti trochu úcty k žen? Je to tak smšné, poznáte to! Nejlépe vidti ve všem a v každém bahno; nezklamete se. Ah, bože, a matka boží mlela!" Slena Brandlerova umlkla, a já se neodvážil pronésti slovo. Zmatek byl v mém nitru; trochu údivu, trochu soucitu a trochu bázn! sleny Brandlerovy mi pipadala trochu neženskou. Pak jaká povrivost, doufati pomoci od obraz a soch, kdy pouze víra by mohla pomoci! Její podráždní bylo mi záhadou. Slena Pavla nemluvila by tak. Cítil jsem povinnost íci nkolik potšujících slov, ale jsem neobratný a bál jsem se, abych nedotkl se njakých vnitních ran. Mlel jsem tedy radji, ale bylo to tžko.
„Ano,
A
smích,
—
—
e
m
Ostatek
cesty
Ped Romá-
byl trapný a tísnivý.
novém podala mi ruku a
zmizela,
aniž
by
promluvila.
Ale zdálo se mi, že stží potlauje slzy. Nerozumím tomu. Rozumím pouze, že není jí dobe a harmonicky v nitru; ale což mohu pomoci já, jenž sám sob nepo-
mohu ? 26. ervence.
Jaký
to rozdíl,
vera a svže
Je jako po boui:
dnes! a voln.
istší atmosféra, široké obzory. Vše je jasno: naše úkoly a naše povinnosti. Smysl života. Staí poslech-
236
nouli
nkolik
A kdo dosud
Klidno jo v nich. mravní zodpovdtak vážné a tak nutné.
vót doktora Ililaria. pochyboval, ví. Uí
nosti, vyššímu pojetí života. Vše je Ani špetka neho, co je stálou vlastností Hackenschmida a tak mncjhých a co bych nazval frivolitou. Duch neistý, tato neíest naší doby, je zaplašen daleko. Jak on, historik, dovede pesn odhadnouti nebezpeí a škody, vzrstající z uprílišnného historismu. Jak pesn dovede vytknouti a odsouditi plané žvanní o n;irodnosti, lichý a chlubivý ehauvinismus. Naše hazardování s národními statky, na>e kramaení v politice. S jakou vervou mluví proti našemu ideovému eklekticismu, literárnímu dileltanlismul Jak bitce odsoudil chorobný nietzcheanismusl S jakým povýšeným klidem analysoval lileriirního „nadlovka". Obra na hlinných nohou, trochu k smíchu a trochu k politování Jak on hluboce a krásn chápe pravou radost života, to heslo, jehož se tolik a tak asto zneužívá ke svodm na kluzké cesty I
Radost života, nané povinnosti. A jaká istota a jaké dobro
immuralil y
!
sleny Pavly.
t
o
f
vdomí
hledí z
vyko-
hlubokých
oí
kišálový
pramen horský, žiídnou neistotou neporušený! Neodvažuju se hledli do nich. Jen jednou uinil jsem pokus. Ale sklopil jsem okíímžit zrak. Doktor Ililarius mže jí hledli do oí.
Mže
být
Je to jasný,
sebevdomým, nebo
ním
skuten
je,
opravdu znamená. Ale já? Cím jsem já, ím jsem dobyl toho práva? se mé sebevdomí mže opíti? snahy, vím, dosud Co mám, není než trochu snahy nezralé a neujasnné. Jaký klid v jejích oích, ji.Ký klid v jejích slovech. Jak je to daleko od sleny Braiidlerové! Jejího zmatku
nco
O
a rozrušení, které lak
—
tžko
chápali!
237
•
U
ní možno pochopiti, co je to harmonický duch. Slena Pavla je tak dobrá. Bolí mne pouze asem,
že jedná se
mnou
jako
s
díttem.
Nemá
zlého úmyslu
tom, není v tom potuchy po urážce. Patrn chovám se tak, že musí mne za dít považovati. A je to dobré nechtl jsem tomu sám? mne pehlíží,- tím lépe! Ale muí mne to, nemohu toho popírati a trpím, jak
pi
—
A
mnoho
trpím!
myslí.
Trpím.
Ne, nejsem docela tím díttem, jak ona A co divného je pi tom: nechtl bych netrpti. To utrpení má nicmén trochu blaha. Bylo by hrakou zbaviti se všech tísní a zmatk, vrátiti si klid. Odejíti to by byla spása. Nemohu. Nechci. Co jsou všechny mé dvody, tak peliv sestavené proti váze tohoto slova ? Jsem rád, že mohu pro ni trpti. A chci vbec klid? Bylo dnes vlhko ponkud; pršelo ráno; potom slunce
—
—
—
rozptýlilo
mraky
Pavlou u
trati
a vyjasnilo se. Hledali jsme se
odešla slena Pavla
s
slenou
njaké. Když doktorem Hilariem. zstal jsem na
jahody;
lesní
byly ješt
mi opustiti to místo. V trochu malých jejích stevícv. Sedl i>^m. si na omšelý, jak stl široký kámen a sedl u nich. Kdosi šel okolo, vstal jsem, abych uchránil drahé stopy té, která odešla. Byl to jakýs muž, který cest u
trati.
rozmoené
Nechtlo
pd
se
zbyl otisk
—
práce z blízké továrny. Pozdravil, couvl s cesty a vyhnul se. Má stopa zstala neporušena. A vzduch svží a vonný vyvolával pedstavu roztoužení májového dne. Bylo to trochu blaha, které má mé utrpení; sny
šel z
fantastické a irreální.
To je trochu bláznivé; co by ekl o tom doktor Hilarius? Jist by toho nechápal. Je to bláznivé, je to chorobné, myslím-li s jeho stanoviska; ale vzpomenu-li na zjev sleny Pavly,
nemohu už
uznati to bláznivým,
238
bych se být prost tohoto šílenství. Ptala se mne dnes na moji matku a pronesla nkolik dobrých slov. Oh, ona je dobrá. Což kdyby byla víc než dobrá? Pál bych si bezmála, aby matka umela. Litovala by mne. Možno si páti více, než aby chvíli myslila na mne a mela stejnou bolest se nmou? Oh, na jaké nápady pipadám; to je zlé, mysliti tak. A všechno se musí pobouiti nad tak bezohlednou a egoistní myšlenkou. nemohu. Nemohu si pomoci však Pro nejsem doktorem Hilariom? Pak jsem sedel a fanlasoval nehled k vlhku. Povolil jsem dnes úplné sentimentalit, bolesti, která mla svoji smutnou rozkoš. Oh, mohu umíti! „A co vaše matka," ekla mi slena Pavla, když jsem jí nco podobného ekl. A její hlas znl pi tom tak tkliv. Ješt mi zní. Vlak jode mimo, slyším hukot, mihne se za mnou, trochu koue ješt, pak vše mizí a ticho. A já sedím a sedím a hledím na stopy ve zvlhlé zemi a duší zní mi krásná a nžná slova. a bál
—
Pro,
bože, nejsem doktorem Ililariem?
27. ervence.
„Ty „A milnju a zamlklo
lesy,
ty
nluju
je,"
íckla
slena
snízy a skály a celý ten kraj.
miluji.
Je to
mnohdy
tak
Kopnlentova. I jeho pusto
slavnostní
ticho;
Sednete na pasece a jste tak daleko hluku msta, jeho neklidu a vzrušení. Myšlenky stanou se jasnjšími a istšími ve vzduchu tch les, duše se uklidní. Nebe je modré, a ta vn, kterou cítíte! A pak zase šelest a bzukot kolem vás z jakých tajných zvuk se skládá toto šelesténí? Pouze zde by mly Msto není místo ke tení knih býti teny knihy. nic nevyrosí klid.
—
—
239
oddechu pro své nitro, vždy nco brání vám vnoiti se do sebe. Stále njací lidé, stále njaký My dva hluk a rozptylování. Víra, co ekati od lesa. nemáte
úpln si
rozumíme.
—
Mluvila vroucnji a vzrušenji, nežli vívá.
erve
Lehká
polila její
—
obyejn
tváe, a hlas
mlu-
ml hejivý,
Chápal Jak krásn dovedo vše íci! Ale doktor Hilarius k mému není. malému pekvapení povážliv zavrtl hlavou. „Jaký egoism, sleno! A což lidé, kteí musí žíti a pracovat v dusné atmosfée den ode dne, rok od roku? A kteí vadnou a hynou tam v ? Ne pouze v nedaleko od vás. Nedaleko od nás je velmi mnoho Je bídy. Jsou fabriky, jež ssají morek a kazí krev. to kulturní sybaritství, cítiti tak. Vizte, sleno, je píjemno sedti na pasece, ísti knihu, oddávati se snní a míti pedstavu, že provozujeme nco sebe dstojného, nco, co lze nazvati ušlechtilým. Les je prost užitený. Je v zdravý vzduch. A my máme povinnost býti zdravými nejvážnjší mravní požadavek. To ostatní?" Zaráží mne asem až tenhle utilitarismus u doktora Hilaria, zvláštní tento druh myšlení. Vše má míti úel, význam, dvod; zlo je špatné, ponvadž není zdravé. Tak odvoduje asem ethiku; asem ne pouze tak.
intimní
timbr.
jsem vše a
cítil
s
mst
mst
—
—
nm
—
—
je také aprioristní, zdá se mi.
zaráží a
pi tom
nou
mi
se
zdáli
—
To vše mne psobí na mne: mé myšlénky ponaivními a smšnými. Tak mám dojem
Mnohdy
to
puritán, kterým byl Shakespeare pohoršením a neestí; doktor Hilarius také tak chvílemi soudí. Z toho povstane ono víení jinak nemohu to nazvat. Jsem ve víru a bezmocný proti To je smutné. I na ni psobí jeho ei teba by nesouhlasila. Bolí mne snad práv, že to pozoruju? Bouí mne to
—
—
nmu
—
—
240
asem mých
proti doktorovi? Je to píinou mého odporu, námitek, mých protestv. Bylo by to nízké, bylo-li
by tomu tak! Mladý pan Kopulent byl churav; ale nyní už je mu zase mnohem lépe. Vyvázl z nebezpeenství a uzdravuje Slyšel jsem cos o jakéms noním výletu, se vihled. který vzal tento nepíjemný konec. Byl v tom pirozen Hackenschmid. Jak by ten mohl scházeti pi
nem, z ehož vzejde nco špatného? Doktor líilarius vyjádil se velmi píke o té události a hlavn o nm. Nemohl jsem než souhlasiti s ním. „Hackenschmid
se zabíjí a
chtl by pravdpodobn
zabiti více lidí s sebou."
Svatá pravda. To je snad klí k životu Hackenschmidovu. Ale ku podivu, slena Pavla nesouhlasila tentokráte tak bez výhrady. Její poznámka mla jakous nhu, jí vlastní; bylo nutno ji pro ni milovati; bylo to tím divnjší, že mám mnoho píin domnívati se, že Hackenschmid není jí práv milým.
„Neznám pana Hackenschmida
tak, abych mohla kdybych znala, snad bych také'nesoudila." Kde je vlastn pravda? Tápá v tmách.
souditi; a
27. ervence.
„Neekám spásy od žádné strany; ale budeme nepemožitelní, jestliže ve všech stranách a tídách bude vtší poet mužv opravdových a myslících, kteí beze všeho umlouvání a viditelného spojování, každý v okruhu svém, pracovati budou za stejným cílem. Jako viditelná církev žije církví neviditelnou, tak i my jako národ budeme bezpen žíti, jestliže nás znaný poet spojeni budeme tím tichým souhlasem, jenž vzniká se správného
241
posouzení našeho postavení svtového a ze správného vysouzcní toho, co a jak kde kdo máme pracovati."
Tchto krásných „eské otázky" užil
a
hlubokých
slov
Masarykových
doktor Hilarius za thema úvahy, kterou dnes pronesl, a ku podivu, rozcházel ses Masarykem. Masaryk nechce stranu, Hilarius ji chce; Masarykovi staí tichý souhlas, Hilariovi ne; ono „správné /.
—
—
musí získat
všeobecnou, niá-li míti význam; z intelligence musí pejíti v massy massy teba zatím díve agitan \a\iA být organisovány nežli ideov. Musí býti napomáháno myšlence, která se posouzení"
platnost
—
—
asu. Tedy proparodí, nebo nemáme zbyteného ganda. Ne idea sama sob; nýbrž idea uvedená v praxi.
To je credo doktora Ililaria. „To je všechno, co pináší propaganda?" ptala slena Pavla. „Také všechno to," odpovdl doktor Hilarius.
se
28. ervence.
Nic není krásnjšího a úchvatnjšího nad Tolsloje. laje Hackenschmid, štkají psi na msíc. Není divu, že jeho klidná velikost pobuuje malichernost našich Hackenschmid, jejich titrný kult eíemerních bíižk. Pipadám si jako oištn od vší té špíny, která mne hrozila zatopiti. Zde je záchranná ruka, která se podává tonoucímu, nit, jež vyvádí z bludišt. Vidím vše mnohem jasnji: nebezpeí smyslnosti i zhoubnost egoismu. Ne, smyslnost ne! Smutná minulost jeví se ped
A
a
mu
mýma oima. zjev ubohé
mé
A
stále
mne
provází tesklivý a vyítavý
sestry.
Ale jaký byl to pocit, v. Dyk: Konec Ilackenschmidv.
když jsem sedl na onom 16
242
kameni
Hylo to také ony stopy V neistý? Co citíni k ní? .Jaký je pramen téch pocit? Nechci ani mysliti, že by bylo nco píbuzného mezi tím a onou neskonalou hrubostí, která se zove požitkem. Je to pátelství duší, Ale mže býti nic jiného; chtl jsem íci: nic více. více než pátelství duší? Jaká absurdnost! Užíváme
bahno?
u
trati
a
hlídal
Byl to také duch
mnohdy neopatrné slov. Oh, býti istým a dobrým! Vru, je mi volno. Není už
bludišt.
Jdu lesem,
mi spadl se srdce. Nikdy nebyl les Všechno je isto a jasno, tak istý a vzduch tak istý. a jakoby
zem.
balvan
nebe, srdce, vše tak krásno
Ptáci pjí; vzduch voní; záí slunce.
.
.
.
—
jako v prvý den. na co
vše je dobré a krásné,
Kapitola tetí líí návštvu, která pekvapí barda a
uiní ho
trocliu sentimentálním.
Hackenschmid odpoíval.
—
sídlem „Na bahýnku", byl ló Tuzar odešel do Birkenwaldu. Jeho pochvíle tichý. hyblivost nesnesla pobyt na jednom míst; podnikal výlety na všechny strany hledaje všude nco, co by povzbudilo jeho zájem: lidi i krajinu. Sál, který byl
jeho
Hackenschmidovi nechtlo se provázeti ho; den byl Lenivost ho pemáhala. Dímal. Náhle rozletly se dvée, a nkdo prudce vstoupil. Hackenschmid protel oi a rychle se vzchopil. Udivení zrailo se v jeho zracích; díval se jakoby ješt ve snu; a mechanicky pronesl pi tom polohlasit: parný.
„Slena Brandlerova!" „Ano, zde máte slenu Brandlerovu!" Byla to vskutku ona, Hackenschmid váhal
a
to
viti. Její
tvá
byla
nesmírn
bledá, její
zrak
vzplanul
podivným ohnm. Prsa její se dmula, vlas byl v nepoádku. Celý její zjev prozrazoval hluboký njaký otes.
"
244
„Divíte se," pravila ncrvosiiím, chvOjícím se hlasem.
„Není se emu divili. Což je prirozi'né)šíhor' .Idu oklamati spasitele!"' Hackenschmid dosud neodpovídal. Jeho pohkd utkvl na vzrušeném jejím zjevu s výrazem, v nmž zmateným, co nedovedl by defimísil se údiv s novati, a co ho inilo truolilivým. „Sednete si," pravil na konec tiše. „Je vám zapotebí klidu." „Není toho teba. Jdu provésti lež až do konce. .
.
.
ním
Vy
jste
mne peci chtl?"
Hysterický výraz, s kterým pronesla ta slova, znepokojoval Ilackenschmida. Vzal ji za ruku, jemné, jak nebyl zvyklý, vedl ji k židli a témé ji nutil usednouti. „Sednete si. Musíte prominouti: nemáme tu píliš velký pepych." Dala .se vésti a sliroutila se, sklonila hlavu a strnule
—
dívala se k zemi.
„Neuinila jest,
jste
dobe, že
jste
pišla ke
mn.
To
bylo to velmi neopatrné."
Slena Hrandlerova se zasmála. „K emu je zapotebí dlouhých eí?" Procitla ze své silné
se
ochablosti,
vztýila
se a jako ná-
pemáhajíc pravila vyzývavé:
,,Chcete nebo ne V"
mumlal Hackenschmid. „Mám
„Klid, trochu klidu,"
vám
Nevím, co se vám stalo; co íci, jak se mi zd:i. Slyšte ale néeo zlého to patrné bylo. Pohled hlubokého soucitu vyšlehl z jeho oí. Vzal její ruku, zvedl ji ke rtm a políbil ji.
—
mám vám
„Hlefflc.
stalo?
dritelem
Mohu
—
to
co íci. Ale Myslete
védéli V
mžete-li
si
to mysliti.
pedem: si,
—
že
co se
jsem
Myslete
si,
vám
vaším že je
245
])ied mnoha lety; že jste ješt mladé dvzvdavýma oima, hloubavé a rozumné dv-
jako tehda,
átko
se
átko."
A
hrubý, drsný hlas HackenPosadil svého hosta na staré místo, vzal židli a sedl si naproti ní. Díval se pátrav do jejího oblieje a mlel. ekal trpliv. Nastala dlouhá pausa. bylo
to
komické,
schmidv znl njak
nejist.
,,Nestalo se nic, co by stálo za e," pravila na konec Marie Brandlerova. „Ale všechno mne muí, bože, Nenávidím svého spasitele jak je to vše hnusné. Není to strašné? Matka tomu a mám mu lhát. chce. Vše tomu chce. Kdybych byla aspo sama
—
—
—
—
mn
kdyby nebylo závazk!
Ale tak spasitel eká, a se zdá, jakobych už cítila studený, hnusný jeho dotek. Vykiknout svoji bolest komu, komu! Není nikoho
—
na už
svt; a ani Matka Boží nemá úlevy pro mne. A já nemám dost sil dále tak lhát. — Mla jsem mu psáti -
dnes; neví, jaká to bolest a jaký hnus.
A
já
mu
psala.
Jak možno neopovrhovati sebou samou? Všechno je
—A
lež,
vím píliš dobe!" Vysílena prudkým rozilením klesla slena Brandlerova zpt. Hackenschmid chopil ji za ruku a naklonil se k ní. „Není to trochu smšné, Hackenschmid jako milosrdný Samaritán?" zahuel spíše sám k sob než k té, jež tu dlela bez vlády a sil a která by ani jeho slov hnusná
lež.
já to vím, já to
nebyla slyšela a chápala. Ale kousavý pízvuk zmizel pi píštích slovech. „Neuinila jste dobe, že jste pišla ke mn; k vli lidem totiž, jinak jste uinila dobe. Víte, že vzpomínám na nkoho drahého, vida vás ? Nevím pro, ale vzpomínám. Mé srdce je mrtvo, píliš mrtvo," dodal.
mn
246
snad mohl milovali. Ale co by vám znamenati láska rainyV Zasloužíte jiné miloJenom stejn svží a mladá srdce by se mla
„Jinak bych vás
mohla vání.
—
setkávati."
Na
tvá bezradný výraz. bych pronésti njaká slova útchy. PotebuUblížil jsem vám krom toho odpusfte jete jich. starému Hackenschmidovi, odpusfte Marie, dovolte, abych vám tak íkal. Pipadáte mi jako dít, kterým jste tenchvíli pelétl jeho
„Ml
—
kráte byla."
Slena Brandlerova však pjetí
nervové
Pe-
neslyšela jeho slov. se do
povolilo, a dala
prudkého
stkaní.
Hackenhlavu, aby nebylo vidli jejích slz. schmidovi bylo velmi tžko; její plá psobil mu bolest skoro fysickou; a neml odvahy vyrušili ji z nho. Cítil, že je jí potebou. Neklidný jeho pohled tkal od ní k oknu. A jeho myslí mihaly se nejrznjší reflexy. Nevidl-li ji nkdo. Je jí škoda, skutené škoda. Není to trapné, vidt, jak njaký suchý protiva zmocní se takového dvete? Tuzar ješt nepijde, je dost asu. Což paní ho-
Sklonila
—
A mimodk poal hlnditi její vlasy. „Ped lety, pamatujete se, Marie, jo tomu velmi, velmi dlouho. Tehdy jste byla ješt dít, se zvdavýma stinská?
oima, vyhublé a neforemné.
A
stejné.
jednou jsem pišel
—
Jenom oi, oi,
dom,
ty
byly
v knoflíkové dirce
konvalinek z ruky vi'lmi drahé, Pišla jste ke mn, podívala jste snad až píliš drahé. Dejte mi se na a pravila jste prosebným hla.^-em: pamatujete se ty konvalinky!' Usmál jsem se tehdy ješt a povídal jsem nco, jako že dar z lásky nesmí
nkolik konvalinek
n
—
se zase dáti
—
— nota
bene,
dáti
jinému
,
dveti;
že by
247
lo bylo bezmála jako nevra, jako zrada, jak jsem íkal, Zamraila jste se a dívala se mi velmi vážn se tváe.
pálrav do oí.
vám
,Kdo
dal ty konvalinky?'
,Nkdo, koho mám rád.' vy dal za n?'
,A co jste
To
,Nic.
chtlo.'
dává, aniž by se nco za to hlavou a pravila jste pak znalecky:
pece
se
— Kývla
jste
,To je pravda.'
A dodala jste asem vzpomínám:
tomu
k
,Chtla bych, aby mi
mu
,A vy byste
A
vy
nkdo
který
si
nosil konvalinky.'
za to nedala nic?'
odpovdla vážn:
jste
,Ml by
na
pohledem,
s
by mi
dost na tom, že
mohl
je
nosit!'
hovoru, a ješt se pamatuji. I na ten pokojík, v kterém se udal; bylo to u okna, v tetím poschodí až; a vyhlídkou byly stechy protjších dom. A zdálo se, že se díváte nkam neforemné, daleko, za ty stechy, ba snad ješt dále
uplynula od onoho
Léta
dít
nevysplé
,Es hat seine
se
naivního
zvdavýma oima. jak
Griinde,'
dí
staík
—
—
Pamatuji
se.
Heine, jehož tak
milovala císaovna."
Marie se uklidnila ponkud. Ale
smírn smutný.
Její
oi nemly
Naslouchala jako o nkom cizím a vzdáleném. lébávala v sen melancholický tím
tesklivjší.
schmidov
—
ale tak,
„Jste hezká, Marie.
vci.
A
vaše
oi
se
již
nyní
by
její slz.
výraz byl neAle to bylo
vzpomínce Hacken-
se poslouchala historie
Jeho slova
ji
ponkud
Jste mladá, Marie.
ješt
uko-
a tichý.
dívají
daleko,
Dv za
pkné
stechy,
248
možná
i
jdou lam které
To už
dále.
nco V
je
zvyk jich za našeho
Vím pouze
tolik,
Na-
em
lam našla to, po touží, že Oh, Marie, život je hanebnou vcí, nejhanebtijší, co dovedeme prožíti. ony konvalinky, je mrtva. A já
bych pál, aby
byste to byla vy.
jara.
že byla-li by bylosl,
pravda? A Ta, která mi dala nejsem víc než mrtvý? Ohlu.šuji se to je mj živci. Nic už nebude, nic :>e nevrálí. nikdy už nepijde takový jarní den. Ale což, je-li už ten hluk a povyk nesnesitelný? Ano, život je hanebnou vcí. propaseme-li svou chvíli. Anebo pežili-li jsme ji. Nevím, zdali jsem ji propás' nebo pežil, ale vyšlo to na stejno: je pry a mrtvá, jako je mrtvo vše, co tvoilo mj život. Vás ješt eká snad ta chvíle, kdož ví? Nebute píliš smutná. Snad pijde nkdo, kdo vám bude nosit konnení-li
—
—
valinky,"
a
Ilackcnschniidúv
obliej
pijal
té
chvíle
dobrácký úsmv. „Kdož ví? Mohu vám radili, Marie? Necht svého spasitele! Umuí vás. Ohledy sem, ohledy tam; jedná se pedem o vás. A na konec zbývá jedna útcha: že život je nco, co možno ukoniti. To je vše, co vám mže íci Hackentrochu
ironický a trochu
schmid."
Neskonahi únava zmocnila se ho nyní. Zdálo se, jakoby její jndloba pešla na nho. Jeho ruka klesla bezvládn a jeho oi dívaly se strnule na jeden bod. Jeho elo bylo plno vrá.sek: a rty zkivil nepíjemný jakýs úsmch. Té chvíle zdálo se slen Brandlerové, že její bolest prchá ped cizí bolestí. Vypadla ji iia okamžik z mysli. Njaký smutný, lilodavý žal nnisil himati kus po kuse tuto bytost njaká bolest stará a neodbytná. Nechtla piilrali dále; zvlášim' mkkost projasnila všechny
—
—
—
I
249
její
bezvládn visící, a s úsmveni, smutným, pravila: musí býti dobí k sob? Není-li
rysy; chopila ruku,
trochu
nžným
a trochu
kdož trpí, A zdá se mi, že Hackcnschraid jakoby „Ti,
pravda?
trpíte!"
procitl ze sna.
Zasmál
se.
„Zahrál jsem dobe svou roli? Vidíte, nejlepší lék pro trpícího je, pedvésti mu ješt vtší bolest. jsem, že není jiné pomoci; a dosáhl jsem svého úele. Jste ostatn dobrá, Marie, a dkuji vám za to. Ale Hackenschmidovi není ješt zle, není-li pravda? A nyní k vci: bude nutno pomýšleti na návrat. Což kdyby vás nkdo našel u mne? Byl bych ponkud v hloupé situaci a vy byste byla ješt v mnohem hloupjší," dodal pecházeje z lehkého tónu posmchu v tón vážnjší. „Tuzar se na konec vrátiti. A co si pomyslí lidé, uvidí-li vás odcházeti ode mne? Bohužel, nemám povst svtce.
Vd!
—
mže
A
i
svtcm
se
nedvuje
Nejlépe bude, sejdu-li
A
dol
v tchto
tžkých asech.
a prozkoumám-li terrain."
Hackenschmid rychlým krokem vyšel z místnosti. rychle po píkrých schodech znmruel
Když se hnal k sob: ,,Bylo
dobe, že
Nahlédl
Krok
dol do
hostinské
ta historie byla
místnosti
u konce."
hostinské.
bylo slyšeti v zadní
Byla
komoe.
—
puslá.
Díval
po silnici nešel nikdo. Rychle Hackenschmid vyletl nahoru.
se za práh;
„Cesta je volná, je teba pouze využiti okamžiku: hostiteli, Uvidíme se ješl, který vyhání. Marie ?" Nabídl jí rám a vyvedl ji z pokoje.
odpuste
A
„Zde, bohužel, musíte jíti sama," poznamenal u schod. hlasem tlumeným ekl:
Í50
„Jdte, Maric. Snad ješt pijde princ, který vás vzbudí z toho zlého sna. Jsou lidé, které nikdo už nikdy nevzbudí."
A
rychle zmizel zase v sále.
Kapitola tvrtá:
vážný rozhovor, který otevírá
neutšenou perspektivu. Starý pan Kopulent procházel svojí pracovnou, jak jeho zvykem. Odbýval obvyklou svou ekal netrpliv na doktora Hilaria. promenádu. Doktor Hilarius byl v pokoji mladého Kopulenta, a starý pán mu vzkázal, že by s ním promluvil rád, až bylo po
obd
se vrátí.
Byla to rozmluva, k níž se už dávno chystal. Chll, aby bylo jasno. Syn se uzdravoval; vše šlo mimo oekávání dobe; dlel už mimo lože, byl pouze ponkud slab. Žádné znepokojivé symptomy se neobjevovaly. Nicmén byl pan Kopulent neklidný. Rovnováha jeho jedenkráte porušená nechtla se vrátiti. Ml dojem, že se blíží nezadržitelné, železným svým chodem záhadné katastrol a chtl uiniti, co mohl: zjednati si jistotu. Dvée se otevely; doktor Hilarius vešel. Stanul tiše a ekal; když starý pán vybral se ze svých dum, oslovil ho:
„Pál
jste si mluviti se
mnou, pane Kopulentel"
Cosi škublo tváí starého pána.
Pál
jste
si.
Spíše se mohlo íci: bál.
252
„Nkolik slov, pane doktore," pravil tlumeným snad bál se, sám neuvdomil si ani pro. hlasem že zvuk jeho hlasu vyburcuje nco, co lehce spí a co „Rád bych mluvil o chorob je neradno vyburcovati ? svého syna. Stýkáte se s mým synem dlouho a znáte ho patrn dobe. Myslíte, že pvod její byl cist fy-
—
sický
i
?'í
„Nejsem lékaem, pane Kopulente; nemohu zodpovdti urcil tuto otázku. Ale na to se mne snad neptáte, nýbrž na to, co myslím." „Nevyjádil jsem se dobe," vpadl do ei starý „Chtl jsem se ptáti, nevíte-li o nem, co by pán. v njaký stálo v souvislosti s touto chorobou? duševní podnt, v píinu, jež je mi skrytá a nesrozumitelná. Neustálá, hiodavá bolest, rána njaká, otes Mohu se pouze dohadovati. Jak jsem což já vím? Neslyšel, byl rozilen už z veera a ne ve své míe. víte nic o tom, pane doktore?" Doktor Hilarius svraštil elo a naklonil se ku pedu; jeho ruka zcela mechanicky sebou trhla. Okamžik mlel,
Vím
—
)akol)y uvažoval.
„Nevím, pane Kopulente, co bych mohl íci o onom veeru. Nemluvil jsem s ním, nevidl jsem ho v dob, jež bezprostedn pedcházela nešastné noní výprav. Nejsem Nepozoroval jsem nic, než obvyklou nervosu.
—
vaše mínní správné ili nic. O zvláštním otesu nevím, zvláštní by spoívala? Nic, co bych V bolesti neznám. vdl, neudalo se v jeho život, co by mohlo k ní zavdat píinu. Váš syn je pouze neklidný, to je vše, co vím. A eknu, co si myslím o tom. Je to neklid, který se zmocnil generace a vystupuje tu intensivnji, tu slabji; je to neklid, který je píznakem kritických period.
lékaem
a
jako
laik
nemohu
em
íci,
je-li
253
Tof
co charakterisuje znanou ást mladé naší intolon nemá nieho, pro co by žil a chtl by pio žíti. Nedovede se pipoutati k žádnému centru.
lo,
lig^ence:
nco
Ptá se: ,Pro
Odpoví dnes tak, zítra jinak, potom na konec ekne: ,není vlastn z;'.iiodno žít.' To odpov tch, kteí odpovdi nenalezli. Obyejn netrpí se píliš tím stavem; jinak u nliu. Není dost egoistou, aby ho to nemuilo; není dost ne'critiekým, aby nepovrhoval svým diletanlismem. Má jakýs umlecký sen o život, ale provésti ho nedovede. Tak ho znám už dlouho. Od minulého prosince piostil se ten stav. Tehdy, za prosincových bouí, stoupla jeho exaltovanost; byl to jeho poslední pokus upoutati se. Snil nco vchkého. katastrofu, kde možno se obtovati, a byl všecek naplnn falešným a nezdravým nacionalismem, lépe eeno chauvinismem. Bylo to blouznní, vystízlivní musilo jít v záptí. Události ho sklamaly." Hilarius su usmál trochu opovržliv. „Prosincové boue zstaly tím paskvilem, kterým musily byli, ba staly se bohužel ješt horším, nežli býti musily. To jím otáslo. Po jeho exaltaci pišla úplná depresse Pozbyl tím poslední opory: je to pirozené. A tudíž nemá. pro jeho život nemá obsahu, jak vidí. by žil. Nevím, kterými píinami se zase piostila záležitost ale v tom smru rate bádati, pane Kopulente. Mluvil jsem zcela oteven a nemám, co bych
opan
pozítí.
žiji?"
A
—
—
ním
—
—
lodal.
Zde
je základ
choroby.
irazu. Odvalí se z cesty?
Zde
Pál bych
je to
vbec kámen vám
—
i
sob.
Bylo by ho škoda." se, že by byl Hilarius príhš dojat pi poSvé výklady pronášel chladn tak se zdálo starému pánu. Tento naslouchal napjat:
Nezdálo slední
aspo
vt.
—
254
když Hilarius skonil, pozvedl
patrn mnoho
tázav
hlavu.
Bylo
mu
nejasno.
„Nerozunn'm tomu dobe, nerozumím tomu," opa„Ale vy ho znáte a bude tedy na tom mnoho oh, loC práv, éemu nerozpravdy. Pro nco žíti umím. Kde vznikl tento druh neschopnosti ? Nebo poznávám, že to všechno je neschopnost, pane doktore. Raisonnovati se mže o tom, ale skuteností to zstane. Trpti bolestmi reálními mže býti zlé, ale má to léivou moc; ale co poíti s imaginárními jakýmisi bolestmi? nezdá se vám nepirozeným Kdyby aspo byl zlý Ne, on není zlý. toto pání v ústech otcových? koval.
—
—
—
A
Kde je tedy vada? Kde jist není bez schopností. jo koen zla?" „Máte pravdu, nazývále-li to neschopností, pane Ko[)ulente. Je to píznak takových nešastných povah, že nedovedou v nic plné viti. A nelze existovati bez vdomí svého než
mnoho
poslání.
Váš syn a
hrdin naší doby;
mj
nežil
pítel
he
není
horši
nežli tito hrdi-
nové, ba, jeho neštstím je práv, že je lepším než oni.
Jenom v
K
to,
že
mizí
neví
v
své
A
poslání.
nám pda pod nohama,
emu
jakmile
a síla
nevíme
života s
ní.
ješt život? Jeho užitek? Jeho existence? a je teba Všechno se popelo, všechno se zviklalo pece vcí pevných a jistých. Je potebí, aby naáe práce; mla njaký smysl; jinak je hnusno robotovati. A neJe to choroba skeptimá-li už práce smyslu pro nás? cismu. Je teba víry v lovka nebo v Boha; více ne-
—
rozumové, logické, nadsmyslném, v njaké samospasitelné církvi, kde eká vytrvale na zázraky, které nepicházejí. Credo, quia absurdum! Ale nevili v nic není štstím. jemnjší povaha, tím trpí více zbývá.
mže
Skeplicism, který pojjíni
na konec
v.še
utkvíti v illojjickém,
ím
255
nedostatkem víry. Mj pítel není lak slepý, aby toho nevidl a necítil. Cítí to a vidí; ale nemá sil odpomoci
Pizná vám
tomu.
n,
ale
mže
to býti
i
b,
za jistých
by mlo oprávnnost. To je vcí chvilky. Nejsme-li sami dost pevnými, všechno kolísá ped našimi okolností
i
c
zraky."
„Co tu však initi, je-U tomu tak V" „Nevím, není moci, která by povahu nevící dovedla donutiti k víe. K víe bez povry, k prosté víe v mohoucnosli rozumu a v úel existence lidské. Nevyléí-li se organismus sám, není tu lékae. Možná, že je to pouze pechodný stav, uritá perioda lidského života, naklonná k Wertheriádám. Možná, že je tu vliv jeho píliš pohodlného a bezstarostného mládí. Dovolíte, pane Kopulente ? Musil se starati o píliš málo, stoleek se vždy sám prostel, nebyla nutnost tužiti vli; a tak ochabla. íkal jsem, že je jemný, je snad až píliš jemný, pane Kopulente. Pro nepipustiti tyto výklady? He, je-li to definitivní stav. Co tedy initi? Možno ekati nápravu od násilného njakého otesu, vyšinutí z kolejí jeho života, od radikální zmny. Je to methoda ponkud riskantní, ponvadž výsledek byl by nejistý. V tom pípad by bylo lépe, kdyby se stal tento otes spíše díve nežli pozdji. Kdož ví? Tváí v tvá njaké katastrof snad by se vzbudila jeho energie. Mou by tato methoda nebyla. Možno psoJe i druhá cesta. biti pomalu, nenápadn, nenásiln. Bude to míti výsledek ? Nevím, musil bych být vládcem nesíslného potu náhod, které existují. Musil bych zaplašiti všechny nepíznivé vlivy. Musil bych potlaiti všechno, co ty stavy podporuje; vésti a regulovati celý jeho vnitní život. Mohu to vše? Morosní jeho bytost je rozrušena; vše je na živé a zjitené. Každý dotek, každý náraz
nm
256
pobí
Rozruší
bolest.
ho
cizí
Na míst aby
bolest,
sociální
útisk,
uritého hlediska pozoroval všechny jevy životní, vzruší se dnes tím, zítra oním, tekavé, peletav. Je asem teba, abychom v neúspších a sklamáních mli oporu ve své víe a svém pesvdení. On té opory nemá. Pi tom nemže zapomenouti verejšího dne; a to mu brání bráti utrpení národa.
pln
dnešek.
Stále neklidný,
z
stále
podráždný
—
zde
by musilo nastati uklidnní a otužení." A hlasem, který ml snad býti uritým, trochu rychleji konil doktor
„Uiním, co budu moci! Kepopírám však, že nemohu toho práv píliš mnoho!'* „Což se nyní žije tak ?" a njaké pohnutí dusilo Hilarius.
pán Kopulentova. „Dalo by se souditi, že mladý, zdravý organismus má dosti sil, které by ho penesly pes rozpory a krise nitra, bývalo aspo tak. I my jsme mli své krise, i my jsme mli své pochyby, i nás bolelo mnohé. Bolesti hdské nejsou zrozeny dnes, zlo slova
Pro jsme nepodlehli nás nicmén tolik radostvidli tolik vcí, pro kteié ného a bylo krásno žíti? Vše tu pece bylo, vše mohlo stejn nmiti, stejn másti a zneklidovati. A nemuilo a neNedovedlo to zkalit jas jarního dne, spojení mátlo. života existovalo
mnohem
drive.
chorob my?
Pro bylo v mladého? Pro jsme
rží, radost
Jediný
cesty!
úsmv
dal zapomenouti na
okamžik krom každý nerv, celá bytost. Co se zmnilo, co je jiné? A odkud se vzaly všechny tyto stíny, pochybnosti, nejistoty, slabosti? Existuje ješt všechny
úsmvu; k
toho
týž
svt?
i
A
nic
nmu
nebylo
pro
se upjal
zmnila
scéna, a není to už totéž? pane doktore!" Zarazil Hlas selhal starému pánu uprosted ei. uklonil se mlky a rychlým krokem odešel z pokoje.
Jaký se,
bolesti.
to
se
ukrutný
rozdíl,
257
Doktor posici,
jedcMi lirozil
na nkolik vtein utkvl ve své enické rukou ponkud pozdviženou. Patil kams na bod, s výrazem pevným a energickým, jakoby tmám, jež picházely na Romanov, vzíti jejich taHilariiis'
s
jemství.
Kroky starého pána doznly. Doktor Ililarius hnul sebou pi posledním jich zvuku a opouštl pokoj. Chtl nco namítnouti zprvu, pronésti nkolik sarkastických doby, jejích optimism slov o pomru generací a a nadjí. Neekl mu jich. Zdálo se mu zbyteným co-
zmn
kohv
íci.
Úsmv
trochu chladný a trochu vítzný
objevil se
na jeho tvái.
Úsmv Dvée s
ten se
ml
byly
svdka. otevely, a kdosi
doktorem Hilariem. Byla to paní Severová.
v. Dyk: Konec Hackenschmidv.
málem
se srazil
pátá
Kapitola
líí
schzi
ertova Kopyta
v rozvalinách,
jakož
štstí a konec.
Noc byla
jasná, niesíc v úplku. Takové noci lývají krásné na horách. Dv moci slour-eny v záhadný celek, svéllo a Ima. A ohojí inoc dává svou krásu lakoví- noci. Je zde nrilost tvar, obrysy jnsnv a zíelelné; ale ono zbarvení tmy dává lomu všemu záhadnou nélui. Svil msíní má cos fascinujícího; iní celé panorama mohulnéjším; ])lné, jasné denm' svéllo dává vystupovali banalilé; ta uniká v
msíní
noci; hrul)é, denní je vyllaeno.
—
lile, iidolí:
mnohem
krásnjší než lo, jež jsme zna'i za dne? Nejsou ly koiilury jeho nmohem nialebnj>i, bohalší na odslíny? Všechny lóny svtla až k plné tm. Nebo slací krok, nby svtlo zmnilo se v Imu. Je stín. Jsme v lese. Nad námi štít skály brání proniknouti svitu msínímu, a my so potácíme v temnot. Z hradu houkají sovy; !o je jeiiiný zvuk. Pak se hne lehc(í les. listí šelestí; jinak licho. Divno bývá v tni;ich a tichu po lese. Tennio je nebezi)ecné, ale svil síce je lstivý. Mém' difference, klame oko. Zde v tmách vidíme ped bcbou skálu; není jakoby znmohonásoben neiu'
zcela jiné,
—
m-
259
pittoreskní zjev? Oživuje náhle jakoby pod dotekem prutu arodjova; za malý okamžik vztáhne své ruce po nás. Je vtší a mohutnjší než ve dne; stží ji poznáváme. Strom je zcela jiný než v denním svita, každá malikost se proteovsky mní. Strašidla se dostavují, jenom otevíti oi!
její
Zdá se však, že spolenost, která oživila náhle ponuré ticho svahu romanovského, nebála se strašidel. Nebylo stísnného mlení, které se zmocuje asem pi chzi noní samotou. Zvuný hovor bylo slyšeti, fragmenty písní, smích podivná profánní hra v tchto romantických kuhsách. Smích, jenž dozníval, zvláštní pízvuk znl do skal a do údolí provokativn a cize. Nic tu skuten nespalo, co by bylo možno vzbouiti? Ta hra pipadala nebezpenou.
—
ml
—
ze
„Píse poutníka," kiel Hackenschmid (to byl prvý kteí tu šli; kráel prvý a práv provázel za-
ty,
„Nutno probuditi rozvaliny! Za-
klením své klopýtnutí).
šimrati mrtvé na bradách.'"
A zaal
do noního ticha zpívat:
Za hory slunce zašlo mi, bonhomní ervená rže,
lovk
li
vaz
si
nezlomí,
Satanu dkovat muže! Dole se sklouže jehlií,
nahoe stromy V lékách,
šusti.
jež Bíih nás peklo neopustí!
li
nalíí,
Nic n<'ní nad klid chaloupky, ^pívá tu bludný kámen. Kdo sjede tady do hloubky, s tím bude na vždv amen!
260
„Uinili
jsme,
eo
bylo
v našich
silách;
poskytli
spolenost stínm loupeživých rytív a balladických krásek. Nyní nezbývá, než aby vystoupila nkde socha komtura a ztrestala naši lehkomyshiost. Ale socha komtura si to rozmyslí. Es hat seine Griinde. Adjuva nos Satan," dodal Hackenschmid. „Zde stojíme, jinak nemžeme. Jediný falešný krok as Bohem, zem šejdív a troup, jinak vlast naše zvaná, s Bohem, drobné naíe soukromé obchdky. Adjuva nos Satan, veliký píznivce svého Kopyta, patrone náš; pomoz nám napo-
—
sledy ješt.
Jest
nám
dohráti frašku;
noli
tangere cir-
culos meos."
Zatím schmida. Bylo livé této
ostatní
skuten
tápající
tmou
zapotebí míti
noní promenád.
dostihovali
opatrnost
Hacken-
pi pováž-
Cesta zrazovala.
Vinula se klikat, stoupala, klesala, odboovala. Chvílemi šlehl bílý pruh svtla do tmy. Šli nad srázy a hlubinami. Pod nimi bylo údolí, a Kamenice temn huela z nho pozdravem ponkud melancholickým. „Nevím, jaký to má všechno smysl," tázav podotkl doktor Hilarius; vytáhlý jeho stín rýsoval se práv na zemi. „Nebylo možno odbýt celou komedii mezi tymi stnami? Co jsi se obával fora veejnosti zde, v Romanov ? Nechápu t, Haekenschmide. Ani dostatek proviantu nemáš. Nebylo lépe zstati u pramene ? Soudím,
—
že
hrdlem.
i
Spiritum
a spirituosy, po tradici chceš zde rokovat se spráhlým je to první symptom píští abstinence? Do-
identifikuješ
germánské.
A
nyní
—
vezmi kíž svj a následuj mne." chvíU. Co máš proti rozvalinám ? Pro ne trochu staré romantiky? Nkolik století bude hledt na nás! To by mohlo míti svoje pvaby, Hilarie,
poruuji
„Na
ti
to
to
pokáš ješt
261
to vše tvou výmluvnost nad zub asu hlodavjší, reforinalore doby, jež nechce býti reformována?"
nemyslíš? Nedráždí
Doktor Hilarius neodpovdl. Obrátil se liledaje kohosi. „Jsi tu, Kopulente „Adsum," zaznlo trochu mdle a unaven. Doktor Hilarius pistoupil k nmu. „Bojím se, abys neodstonal nápad Ilackenschmidv!" „Nic mi není," pravil kvapn Kopulent. „Kdyby nebylo neho jiného." Druhá ást jeho poznámky znla tžkomysln. Doktor Hilarius palrn chystal se odpovdli, ale v tom se ozvalo hned za nimi pathetieky:
—
„Pro jsem
A
socialistou?"
využívaje intermezza
malém výstupku Tuzar
s
svitu
msíního,
tanil na
fantastickými pohyby a šaško-
vitými grimassami. Pohyboval se s bravurou na kraji, balansoval na pokraji srázu. Pak ustal; položil ruku na srdce a odíkával pathetieky:
„Pro jsem
socialistou?
Jsem socialistou, ponvadž jsem si vdom svého tídního proletáského postavení. Jsem socialistou, ponvadž mám v sob pirozené sobecké pání, postavení svoje zlepšiti. Jsem socialistou, ponvadž vidím, že svoje vzdlání musím prodali co zboží, abych mohl s rodinou žíti."
Hackenschmid
sepjal
„Milost,"
pi
Nelze
jsme u
tak
volal
znesvtiti
prosebn
ruce.
tom, „chceš odíkávat úvodník? schzi ertova Kopyta. Ostatn
cíle!"
Bylo tomu skuten tak. Pšina stoupala výše. Trosky se vynoily. Vešli v n. Slanuli u zábradlí. RozhlédU se okamžik. Pohled byl krásný. Hluboké údolí se prostíralo mezi dvma hebeny. Vrchy jakoby rostly v pimodralém svitu msíním. Bylo vidt jasn linii
262
trat, rozeznali eestii u ní; a jist, kdyi)y ní,
nkdo
šel
po
možno hc vidti odtud. Odmleli se všichni na chvíli.
bylo
l)y
Cos velkolepého vanulo z lé krajiny, která zdála se mít hrdost a neporušenost mythických a heroických as. Cekalo by se, že se vynoí dole obrovitá postava dob, že zmizí, kráqíc sedmimílovými kroky. Uzdvihne nejvyšší, nejsilnjší strom a peklene jím prohlubinu jako mostem; prost, nezdály se nemožnými žádné iny di-sné a robustní pohádky. Kopulent polohlasit pravil Hilariovi: „Kivdil jsi Hackenschmidovi. Nebyl to jeho viápad jíti sem; chtl jsem to já. A nelituji toho. Není to krásný pohled ?" Hilarius pokril rameny. „Krásný, nekrásný. Sotva jsi se jakž takž vykesal ze své nemoci. Což nachladíš-li se? Nepamatuješ se, jak to zaalo?" „Bez starosti. Jsem zdráv, docela zdráv. A nemám chu strávit zde noc nkde na zemi." Hackenschmid stál u zdi, ve výklenku jejím, který otvíral pohled v druhou stranu, ke stanici. Stál mlky. -Opíral se o kmen, vyrostlý u zdi na malé troše pdy. Nyní se naklonil zpt. „Jsme dti noci," zahuel. „Není cítiti, jak banální je den ? Jsme dti noci, my. ertovo Kopyto. Noc byla ,
naší
doménou. Z
ní
jsme
vyšli.
Nkolik
Ona je
naší
vdkyní
a
my
zbývá z toho, co je za námi a chceme-li pointovati sentimentáln a šácky, veliká noc ped námi. Jak rzné tvánosti mly v sob ty noci! Nkteré nadji, nkteré zoufalost, jiné opojení, ješt jiné omrzení a hrzu. Každá mla své pracovali pro .
grimassy,
ni.
nocí,
to
m-
.
svj
hlas,
své strašidlo
plnoní.
Bourali jsme,
263
jsme ve znamení nocí. Bourat je právem mladých. Místo sem, místo sem! Boit je posvátné privipadají zdi, se loirium. Užili jsme toho privilegia. bortí bastilly. To byl náš rozkvt, ínská ze klesla; modly se kácely a pedsudky p')dvracoly. Pak už byla Vybra kos stál nad námi a nocí v bourání praxe. ozývalo se velebné velení: Hej, rup! Nejprve pedsudky, nejprve modly; pak se šlo dále než mínil vybra kos. že ano? Bourali
A
A
bouralo se ješt
mnoho
jiného
.
.
.
a
krom pedsudk
Nyní je práce hotova; vše povaleno a poboeno. Nyní jsme v rozvalinách. Nezdá se li z toho stanoviska, že se hodí tato scenerie y Že jsme ji volili s nepopiratelným taktem? Tady jsou stíny minulých vk; tady spí dávno mrtví. Všude trosky, všude mrtví; echy jsou pl hbitov a pl rozvalina. My jsme to chth." a model.
„Musilo tak býti," pravil Tuzar. ..Sen prosince, sen prosince," šeptal Kopulent.
„Romantika, nic více.'' opakoval Hilarius. ..Pejdi posiLivnjšímuI" „Dojdu k positivnímu," odvtil Hackenschmid, „hned!" A obrácen ke Kopulentovi, pokraoval Hackenschmid: „Chtl jsi, abychom se sešli. Bylo toho teba, uznávám. Odehrálo se mnohé, co nutí se vysloviti. Co zbylo z Gertova Kopyta? My tyi, zdá se. Kde je to, co nás pojilo? Bourali jsme spolen, že ano? Naše práce je skonena, naše role vykonána. Pochválili jsme to staré, konservativní, dogmatické. Modly jsou skáceny: mládež už v neví! Ti modly, které napadal Heine:
k
nemu
n
Bh,
stát,
To byl negativní program a ten kteí pišli, "\'\']iovují pání; není už u nich Co nyní podniknout mže ertovo Kopyto?
patriotismus.
je vykonán. Ti,
co boiti.
U
tebe, Hilarie,
a tebe, Tuzare, ze
spáleništ a
z
rumu
264
To je krásný pták. K tomu nezbývá než Máte s^^é thcorie o spasení. Stará formule bude vystídána novou, stará modla se zamní. iMáte léky pro chorého. Jsou to hlavn pilulky, prášky trochu odpuzující. Jenom dá-li se pacient léiti! To je však vaší vcí; ale co je pak spoleného ješt mezi námi? Jaká je pak base ertova Kopyta? Nesmál jsem se starému, abych uznával nové; nechci vbec nic uznat krom toho, eo je. Nechci nová dogmata, nechci dogmata vbec. Onoho okamžiku, kdy bych jednal jinak, pestávám být tím, ím jsem. Sim ut sum, aut non sim. Byl jsem dít noci par excellence; vaše budoucí dny mne zarážejí; nechci se udusit vašimi formulemi a vaší prostedností. Chci být zatracen, ale jako Hackenschmid. Nikdo nemá právo na mne, ani lidé ani idee. Jsem vogelfrei. Ale k vci: to pak již není ertovo Kopyto s humanitou, Marxem et cetera; to je mixtum compositum. Než to, radji konec. Divorgons, to nutnost. ertovo Kopyto ztratilo svou oprávnnost, nespojuje nás již. Némáme-li vzlétne Fenix.
gratulovati.
—
co napadat, mizí sledky z toho.
Uime
své dco nás sluovalo. to, co není schopno života.'"
to,
A
zhyne
„Máš mnoho pravdy," odvtil Hilarius. „Negace nás positivní program nás rozvede. as tor obratu pišel. Dost již negace: nutno pistoupit k druhému bodu. Je logickým dsledkem boení, že nutno stavt znovu. pojila,
Chci
tak
Staí-li
uiniti.
Hackenschmide.
ti
rozvaliny,
mn
boení pro boení,
nestaí,
to tvou vcí. Já chci stavti. A íkám ti, že nelze žít, aniž by se v nco vilo. V co víš, Hackenschmide ? Ruku na srdce, Hackenschmide. Víš tak úpln ve svou nevru? Klameš se, pokoušíš se vlastn klamat. Jsi pesvden,
že
ti
staí? Já
Kdyby
Chceš-li
to
nevím;
byl nestál
to je
má
je
skepse!"
Hackenschmid stranou, byl by mohl
265
pozorovati Hilarius záblesk
pi
posledních slovech,
zašlí,
kmitnuvší 'jeho zrakem
záblesk, který
mohl znepokojiti,
doktor ílilarius pokraoval klidn: „Pi nejmenším, Ize-^i tob, nelze mn^ a nesetným jiným žíti tak; je to tvou vcí, dovedeš-li tak žíti. Pijde okamžik, kdy unaví boit, pro nic, bez dvodu. Jaký inleress je v tom? A shledáš-li, že neexistuje žádné tvé poslání, žádná tvá idea, žádná víra? Hora ruit, Hackenschmide! My, kteí boiU, chceme dát hlubší smys^ všemu, otázce národní, sociální, morální; je to konep konc zatracená povinnost, dát nco positivního za tó, ale lak
t
co jsme podvrátili. Nutno piložit ruce k inorodé práci. Znamená to ovšem stupovaný úkol, stupovanou zoda podízení se individua. Ty nechceš žádné žádnou zodpovdnost a vyvyšuješ individuum. Zde je bod, kde se rozejdeme. Nelze jinak. Piznávám, ertovo Kopyto nemá dnes smyslu. Pežilo se. uchovávati nco, co se pežilo? ekl jsi: divorgons! Což jsme se už dávno nerozešli? Stojíme na míle sob
povdnost úkoly,
Na
vzdáleni!
A
ledy padne, co
nemá
podstaty."
Hukot ozval se za poslední vty Hilariovy v údolí. Mimodk všichni upeli tam pohled: byl to vlak, S hlukem mnohem vtším nežli za dne vahl se tichým údolím, ruše tu scenerii kraje; za ním vinul se kou. Písknutí se ozvalo; vlak s vtším rachotem mizel v tunelu; jen kou zbýval za ním ješt. Rušiv psobil na pítomné tento zjev. Jako osud, jako nutnost sama ítil se vlak nocí po své
vymené
dráze.
Nadešla chvíle trapného khdu. Hackenschmid zadíval se do údolí a utkvl zrakem na koui, jenž zbyl. „To podivné, ten vlak," mumlal nesrozumiteln.
/
26é.
Dlouho se nepebíral z loholo obestení podivnými mlhami; trval v nehybné jakési ztrnulosti. „Theologie, theologie/' namítal konen, jakoby myslil na ncco jiného pi tom, a ješt sledoval obláky koue. „To vše je má vc; díky za tvou péi a za tvá nauení, Hilarie.
Byl
bys
svdomí.
Ml
jsi se
stát
kazatelem; církev mnoho ztratila. vyburcoval mnoho rozespalých
pravdpodobn
Jest povinností, starati se o sebe.
To jsou hra-
že? Nechce se mi do tvých formulek, jsou mi nesrozumitelnými; dovolíš to? Peloženo do eštiny znamená to pouta, na všech stranách pouta; to nic pro starého barda. Pamatuješ so peci, že bylo jinak? Co tvoilo Gertovo Kopyto, to bylo mladé, neumlkované opojení, které so zmocnilo boících. Spontánní pathos negace. To hnutí nevedlo k niemu, budž, nicmén mlo svou cenu, jako vše, co bylo. To byl život. A v tom život bylo ješt nco více: byla v tom nice individua,
naše mladost! Nemohu se smíili s tvou suchostí, Hilarie. Hlásáš neustále povinnost a ne práva; a práv vdomí práv je zapotebí k životu. Nemáme-li už práva, jen slovník povinnosti, co je pak život? Nic pro mne, Hilarie. Nechci uznati povinnost: uznávám pouze sebe. Kdo jest oprávnn, aby mi diktoval: to a to máš, to a to musíš? Nižádný lovk, nižádná idea; nejsem služebný nikomu. žiji pouze pro sebe. Mohl bych umít pro cokoliv, pro malikost, hraku, kdyby se mi práv chtlo. Vše na svt má pouze pretium affectionis, ne cenu absolutní a nezmnitelnou. Ale již neuznávám; tvé doktríny diktují mi dietu života, obávám se zkažení žaludku. Tvé doktríny nedovolují mi Jdte mi k asu, ani umít podle mého vkusu. žít Možno pak ješt moralisování nad každým krokem. nkam dojíti? Nejvtší skutky se konají nemoráln, ve
Nežiji pro lidstvo, nežiji pro národ,
267
vzepjetí energie, jež zbavila se pout konvence;
aspo
nebo je
jiná morálku než tvá, Hilarie!"
„Herrennioral," jízliv podotkl Hilarius.
„Jak to chcete nazvat. Chá[)n, že to tvou stízlivost ale co to znamená pro Tnne? Ty nemáš pocit
dráždí;
pro velikost."
„Co je tvá velikost, Hackenschmide? ekni mi den, kdy se projevila, in, v kterém se zraila. Provedl jsi nco, Hackensclnnide ? Jaká je tvá že za tak nnioho asu? Jedinou velikou vc! Zkoumej, mžeš-li! Otevi oi, nejsi-li slepý, llled kolem sebe a za sebe. Pamatuješ se na Tacita, Hackenschmide?" „Tacitus,
nmou
Tacilus.
Je mrtev.
Vzpomínka
co initi."
tato
Ano.
Nemá
byla
zejm
to nic se
Hacken-
schmidovi trapná. Hilarius nechtl se však tak lehce nechat jiným smrem. Pokraoval tónem inkvisitora.
svést
„Je mrtev; a mám dobré dvody mysliti, že jsi spolupsobil na jeho konci, na podlomení jeho životních schopností. Nebyl jsi v niem velikým, než v své negaci. Mže být negace, která nemá svého kladu, velikou? Ty neuznáš svou zodpovdnost ovšem. Uvážil jsi, jaké konce jsou slov hozených man do vtru? Slova neznamenávala totéž tob a Tacitovi, ekneš, tvé city byly zcela jiné; vyvrací to zodpovdnost, Hackenschmide? Zodpovdnost existuje, bohudík; pouta, o nichž jsi mluvil, existují.
A
to je
práv dobe."
„Zase ten kazatel," ekl Hackenschmid. „.\ nyní dokonce ješt veejný žalobce. Nuže, tedy vrah. Zdá se mi, že nemáš pravdu. A he, máš-li ji. Tvou pravdu bylo by nutno nenávidti. Co se týe Tacita, byla to bytost pedurena k svému osudu (a nebyl jeho konec náhodou?). Jeli zasazena rostlina do pdy, jíž nesnese, zahyne.
2r)8
pdy, ale toho, kdo ji tam zasadil. Není to vina Nebyl jsem jím." „Nestvoil jsi tedy ertovo Kopyto? Neuvedl jsi tam Tacita?" „Zcela možno. Ale co to mlo initi s jeho kon(^em? Tacituá vru nepoteboval Kopyta k své melaiieholii. Koenila hloubji. Byl jsem snad formáln vinen: ne vío než formáln. Jist ne tolik jako Kade:ibek, kterého ostatn nechci viniti. Je mrtev (a Hackeiischmid polohlasil doložil: „skoro tak jako jiní"). Založil jsem er„Tehdy, tovo Kopyto, ovšem," pokraoval pak hlasité. kdy byly naše hlavy svží a nepodrobeny do
—
roku šesladevadesáléliíj.
kovný
manévr
Xi'l)lali;i
verbalistm' afféra:
ši-
llackenschmid obr:itil se k Tiizarovi: „Pivedl sympalhii v:im. Mladá inlellipence vám dala své sympathie. Pak byly prvé volby do páté kurie; pamatuješ se, Hilarie, co íkal jsem na oné famosní „schíizi intellifíence"? Fíoj pro nco, co budeme první nuceni napadnouti. Zde zaalo to vaše positivní; a pak to šlo svými cestami. B:il bych se, Tuzare, o tebe a tvou revoluci, která nepijde; pítel Heicha t zadusí. Jsi trochu pošetilec a bude teba obchodních talent. Semité vám je dodají. Bál bych se o tebe, Tuzare. Kam Prohlášení se zachráníš? Ale k historické exkursi. vašich poslanc proti státnímu právu: obslrukce proti Badcnimu; listopad ve Vídni, prosinec v Praze, Momnisen, vaší strany",
Zatec."
Kopulent se zachvl.
269
„Poslední illuse!" „Poslední illuse. Tehdy se poalo nco rodit ve fadesse a šedosti dn. Bylo nkolik cIiaíI, které slibovaly Konec'::' Snišnost, ohromná smšnost, zcela hodná ertova Kopyta. Jako bych slyšel bubny víiti pi prohlašování stanného práva. Tak skonily Kadeábkovv „ti
—
dny"."
V Kopulentov pamti
intensivn ožila celá ta scéna; ve všem tom chaosu díví tvá, ponkud zastená slzami. Ten prosinec ležel zle na jeho duši: a nevdl, kdy se sprostí jeho dusivého tlaku. „Tehdy se poínalo ertovo Kopyto boiti. Pro sociální demokracii, proti ní? ervené karafiáty zamnily se leckde ervenobílými a na konec se odložily obojí. Bylo nutno hlavn se smáti. Smích a karrikatura, to byla devisa doby, která se sklamala v mnohém. Tábor se rozpadl; dv strany eh' sob. Jsou zatím ruch, bubny,
trikolory;
a
vedle sebe; ale není to totéž, co nepátelství ? To je poslední ozvuk, poslední fáse. Zbyli jsme my tyi z pvodního šiku, kde jsou ostatní? Rozváti po vlastech, mrtví. Pamatuješ se pece, jak svého asu tžko umíral ernoch ?
Chtlo se mu žít. Chtlo se mu pracovat. Ml velikou To ješt bylo v dávných dobách, v rozkvtu našem.
víru.
Nyní by snad umíral race,
nco
Pichází nová genekterá byla v nás. pamatuji-li se dobe. Pi-
leheji.
která nezná veliké zteštnosti,
Byl v tom
pece
jen jakýs
styl,
cházíte do flóru, doktore Hilarie, vy, lidé suché rozvahy.
Zteštnost byla udušena,
násilí
se odsoudí.
A
pece, je
nco
krásnjšího, než násilí? Násilí je dsledek každé síly. Jen slaboch reklamuje humanitu; to jest, bude mu prostedkem sesíliti. Jakmile pijde k moci, odloží nkteré ostýchavosti, pokud které
za mák, Hilarie!"
ml,
o
tom
se
neklamu
270
„Nebyli jsme nikdy jednolitým organismoni,"
pravil
kteí js^ine došli na jinou slranti, jiným sinrom, než, dejme tomu, ty, mli jsme od porálku jiné disposice a jiné zl)arvení. Rozdíly se pioslí i otupí asem; to nemže znamenati mnoho |iro ertovo Ko|)yto. To neutrální stedisko, kde možno dlcti. popravili loto neutrální stedisko? Hývá asem dobré, být Tuzar.
„My,
Na
mimo
Mohu vdti velmi dobe, jak strana lyraNkolik hrob o tom svdí. Což není možno
stranu.
nisuje.
existovat takto
y
Ilackenschmid zavrtl
hlavvju.
—
Rozpory rostou a porostou. Pro snuiliio. vidt existovat nco, co nemá
..Zdá se, že ne.
neukonili
vc?
.Je
smyslu."
bychom my vbec nemli existovat," v zamyKopulet. A váhaje ponkud, dodal nejistým hlasem: „fteknu vám nco: v jjrosinci, veer ped koncem, íkal mi Kadeábek, že vidl jiízrak Tacitv. „Zdá se." pravil lehdy Kadeábek, že (lerlovo Kopyto má svou Ahn,.Pak
šlení pravil
Vždycky, než nkdo bude umírat, pijde Tacilus." jeho ml cosi jxxlivného v sob; a slova tch. kteí zemeli, nabývají zvlá.štm'ho významu. Nemli jste volat mrtvé. (Ihtl jsem vám íci," a hlas Kopulenlv se chvl, „že jsem vidl Tacita. Mžete se mi smát." frau.
Ilias
Mlení
nastalo.
Ililarius
m;ívl
opovržliv rukou.
„Což jsme povrivé baby, Kopulenle?"
„Vidl
pokraoval Kopnlcnt oddechnuv si, mezi tebou a llackenschmideml Zdálo se nn, že kyne rukou." „T«'dy já? Ilackenschmid? Oba?" ptal se Hilajsi'm ho,"
„zde, za tebou,
rius jízliv.
Hilarie,
271
pekonal
Hackenschmid
Usmech
objevil se
konen
trapný
dojem.
na jeho tvái.
„Nuže, nkdo ume. Bude to ertovo Kopyto ? Toto slovo nahnalo chmuru, která padla na tyi.
„Povrivé zcela zdráv,
baby," opakoval Hilarius. „Jsi ješt neKopulente. To je jediná omluva a jediné
vysvtlení."
Poznámka
Hilariova
zdála
se být
pirozeným vý-
kladem; Kopulent nenamítal nieho; pronesl pouze skeptické:
„Možná."
A
dodal: „Všechno má svou renaissanci; snad najdou ješt svou dobu."
šidla
Lehký
vítr
vtvemi,
pohnul
podezelý
i
stra-
šelest
se
kmitly po zemi, jak sebou hnuly vtve. Tvá Kopulentova byla velmi bledá; trhl sebou pi tomto šelestu; a ješt dlouho se chvl. ozval.
Stíny
opravdu churav, Kopulente; bude lépe, pjdeme-li. l zase pepadá." Ale Kopulent odmítl Tuzarv návrh. „Jsi
Horeka
„Nechci
jít,
vyjasnila. Nelze
dokud
nám
se nerozhodne.
obcházeti jako
Chci, aby se
koka
horkou
vc
kaši.
tím. A vším trpím. Nelze dále tak existoval. rozhodného, nco jistého! Je mi, jakobych byl neustále v závrati. Stojím vbec? Mám pevnou pdu pod nohama? Chci mít tu pevnou pdu!"
Trpím
Nco
a
Zraky Tuzarovy a Hackenschmid kývl.
Hackenschmidovy
se
stetly,
„Nutno býti struným. K emu ješt další dcbntty? oddlí od svtla a zem od moe! Poniž svt existovati. Jdu pro svou osobu s nocí a moem. Ve
A
se noc
jménu Gertova Kopyta,
které
podvr.icovalo a napadalo,
"
272
divor^ons! Kritický okamžik nadešel
..
.
Cesty naše jsou
rozdleny, náš cíl protichdný!" A prudkým, rozileným tónem, v nmž se zraila dlouho tajená nechu, obrátil se k doktoru Ililariovi: „Nižádná veliká vc, mžeš mít pravdu. Nic za tak dlouliý as. Ale neml bys to pipomínati; je lo zlé Ano, veliký njaký in. Tof naše touha. Žena slovo. potebuje dti. Muž potebuje in. A my ho nemáme. A kdo je vinen? Ta zem', která spí tam dole? Líné hlavy, tuná srdce tam za vrchy? Odvký, demoralisující útisk? Doba a její neschopnost? Kdo je vinen, llilarie? Nebo vi)ec se bohužel nedjí veliké vci. Ne pouze u mne. Pináší to místo? Pináší to as? Je to nutnost? Co se mže podniknouti? Co se mže provésti? Chceš reformovat; je možno napravit nco, co je? Hledíme v koutku, jak se dlají djiny. Protestoval bych. bouil allarmoval: je možno vbec nkoho vzbuditi? i)ych, Toto klima je prokleté; je to Capua ducli. Lidé stávají se zde menšími. „Každá velikost chce svou atmosféru; a tady jí není. Nelze vyrsti. Není praemiss. Nelze se vyžíti. Žádná veliká vc, Hilarie: tož cheš provést sto malých. Pilož tedy ruce, možno-li, kaž a pracuj. Gratuluji ti k tomu.
Mn
nelze
A oval
—
tišším,
skoro
v konfusních,
nesrozumitelným
hlasem
temných vtách.
pokra-
—
„A snad ješt nco jiného. Musilo se to stát tenkráte? Stále na to myslit, stále si uvdomovat! Což nelze zapomenout? Nelze se vymknout falu? Veliká vc stala se nemožnou tehdy? Nebo nebyl jsem schopen
—
veliké
vci ?
Jak je
to
trpké,
položí-li
se
mezi nás a
peskoiti ho! Co více?" Spoinul zrakem zlobným a nepátelským, z nhož
velikost hrob. Dost odvahy,
273
plála temná jakás hrozba na doktoru Hilariovi, který naslouchal klidn a bez hnutí. „Což provedeme-li ješt svou velikou vc ? Aspo jedenkrát velikou vc. in s velikým C; in, po
nmž
stnme.
Na
zoufat
Nemyslíš to, nevíš takovou vcí!"
pedem?
to,
I
to
by se mohlo
Hilarie? Mohl bys být
stát.
pekvapen
A Hackenschmid z istá jasná, bez dvodu se rozchechtal nepíjemným, ostrým smíchem. ,,Jdme mezi ztracené existence. Není nkdo, kdo
—
nevykoná svou úlohu, ztracenou existencí? Vejdme do noní krmy, atmosféry neisté a dusné. Zde sedí naše ztracená existence, smje se po pípad. Není v oích jeho pece nco vehkého? Má svj malý plán! Rozvaliny, budiž! I ty mají svtlé chvíle, jako tyto zde. Z jara zmizí kus zem dešti; je to už hodn pdy, jež se sesula do údolí. To je poestnost rozvaliny, spadnout dol s effektem a zasypat. Tož, chtl jsem íci: takové existence hrají va banque, a to je práv krásné. Hazard byl raison
tre
ertova
Kop^i^a, jeho
cíl,
jeho opojení.
Nyní pichází stízlivost, výpoty, rozum. Ale nicmén bylo by možno provést ješt nco velikého. Ale oddalujeme se od vci. A ty se teseš zimou, Kopulente. Odbume tedy vc! Konec, doktore Hilarie ?« „Ano," pravil doktor urit a rozhodn. „Konec, Tuzare?" „Ne,"
pevn
prohlásil Tuzar.
„Konec, Kopulente?" „Nevím," váhav pronesl Kopulent. „flíkáni své: ano," pravil Hackenschmid. „To je tedy poslední chvíle ertova Kopyta. Bylo, kvetlo, zaniká. To je pirozený prbh vcí. Nelitujme toho, co je nutno. Gertovo Kopyto bylo. Requiescat in páce!" v. Dyk: Konec Hackenschmidv.
18
274
Ilihuins vslal
pi
poslednícli slovech.
Vysoká
ji'ho
postava prodloužila svj slin. Stanul podopren o slroin a s ironickým prízvukoni opakoval: „Dc níorluiá niiiil nisi bene. Bylo. Odpoívej v pokoji
—
•'
Ostatní nileli. se
mu
leskly
„Byl
to
KopnJcnt chvl so niTVÚsne a zraky
horen. j)ece Tacitus," zeptal.
Hackcnschmid ulkvíval ješl pohledem na Hilariovi. Jeho elo bylo zaclinmcno a pemítal palrn. Pojednou se probral ze svých dum.
„Na
prodlužoval
poheb? Naše
záležito>l je u kon<e.
Jdme!" Hluk se ozval pi tch slovech. Hackenschmid svým pohybem kámen se zdi. Zarachotil, padaje tichou nocí. Dopadl.
Kroky
hluný
nežli
ty
A
strhl
dolu.
bylo ticho.
doznly
v lese. Odciiod jejich
byl
mén
píchod. Nebylo zpvu, ncbvlo hovoru, ne-
snnchu. Rozvaliny snily svj sen. Cosi zahoukalo pólo s iené vži. bylo
A
dále byla noc.
nahoe
na
Kapitola šestá vede nás v spolenost veselých
dívek a elegického
barda;
genese záhadného
nápisu se pedvádí.
Kozika
pásla se u
Byla opentlona
eky.
ržovou
pientlí,
na níž
visel zvo-
neek. „Je lo bezmála jako na salaši," íkala slena Karla, „Alpy! Ledovce! Ledovce tu nejsou," vzdychala
slena Anna.
Sedly na
stráni u cesty pod svatým Antonínem. Svatý Antonín tváil se dstojn; jeho úkolem bylo vítati ty, kdož kráeli nahoru. inil tak s taktem a neZa ním byl pkný sn. Svatý byl pohoutralitou. Slena stinný. Sleny Horovy usídlily se v jeho stínu. Anna vyšívala. Slena Karla bavila se s kozikou. „Marie se ztratila nkam. Kde je Marie V" „Marie vždycky nkam se ztratí."
„Je tu vlastn pusto." „Skoro pusto."
„Možno
tu
Sedly na cinkal.
umíti nudou. Žádná spolenost!" Kozika skákala a její zvonek
stráni.
To byl jediný zvuk.
C
276
Tu
se ozvaly kroky.
„Nkdo „To by
lo
jde."
l)ude
pan Haokonschmid," pravila Karla. „Kdo
byl jiný lažli on ?"
Skuten,
byl to Hackenscliniid.
Nesl
obrovskou,
nádhernou niuchomrku v ruce. „Odpuste, sleny, že ruším vaše idyllické licho; toulám se po lese. Není co dlati, není-li pravda? Nesu vám krásnou houbu, vlastn více krásných hub. Nebo mám jich je.št nkolik v kapse. Jsou patrn všechny jedovaté, jsou totiž hezké. A jak by mohly být krásné houby jedlé?"
„Dkujeme pkn; vila
slena Karla. „Mnclioinrky
pinášíte
a sel)o:
to
nám pkné
je
dárky," pra-
skoro totéž,"
smál se
Hacken>cliniid.
„Jsme rády, že nás pijdete trochu jiobavit," ekla Anna. „Jsme tu samy, vzdycháme celý den. I Mar nás opouští!"
„Kde je slena 15randlerova?" „Kt]ybychom vdly; utee a
je pry. Ani .^^lopy Patrn nkde v njakém kout leží. po in' není. Budete zde ješt dlouho, pane llackenschmide?"
—
„Nemyslím." „Tedy bysto nám odjel. Co si poneme potom?" „Zbývá tu ješt kozika, sleno, zmizí-li kozel!" „Jste dsný, pane llackenschmide!" „Jste velmi vtipný, pane llackenschmide. Opravdu t«'dy
jodcie?"
asi; nevím ani kam. Do neznáma. Co bych zde ješt inil dále? Pohbili jsme mrtvého,
„Holiužel, odjedu
mžeme
jíti."
„Mrtvého ?"
277
„Skuten, pohbili jsme mrtvého. ertovo pyto neexistuje už. Chadlo a dochadlo." „ertovo Kopyto?
Co
je to
ertovo Kopyto
Ko-
':'''
„Chcete íci: co bylo ertovo Kopyto? Bezmála totéž jako naše mladost. A to je nyní vše pry, ztraceno, na vždy ztraceno!" „Ale vy neíkáte stále nic o tom, co to bylo
vlastn?" „Jakýsi Bund der Tugend, sleno. Dovedete živ pedstaviti ? Byli jsme za minulých dob tak
si
to
bujní
a svží jako vaše kozika. Pentli jsme nemli. Zvonec také ne. Náš ceremoniel byl jiný. Náš Bund der Tugend
ml
Ale prost byl to kruh, své zvláštní obadnosli. kde bylo živo až hluno a bylo také veselo. Nyní ertovo Kopyto ])estalo existovati. Není to tragická vc?
—
Bund der Tugend pry, „ertovo Kopyto! Jaké
což zmizí-li také Tugend?" to
jméno!
—
Co
to
má
za
smysl ?"
„Nerozumím
mu
dobe.
A má vbec
smysl?" Ale tehdy se hledaly tajné spolky. Pro by nemohla existovati spolenost se záhadným tímto názvem? ZídiU jsme ji. A nyní jsem pišel do Romanova, abych pohbil své „Nelíbí se
vám?
Znlo
to
strašideln.
dílo. Jsem sentimentální jako otec, jehož jediné dít zemelo. Vše ztraceno „Obrate se na svatého Antonína, pane Hackenschmide. Snad se to zase najde." „Stží už. Pláu! Vše je ztraceno, sleno. Ne pouze ertovo Kopyto. Mnohem více. Jsem sentimentální. Zahuely hory. Vad retro, Hackenschmide! Drobná dívenka, která se dívala do chlapeckých mojich sn, drobná dívenka s filigránskými copy, na nž byla pyšná, s pohledem veliké dámy, který tak imponoval.
—
—
288
„Nyní jste ho promrazilo.
jí
zcela podobná,"
„Hledím-li na vás,
mohu
si
rokl,
utvoiti
a tolo poznání
ji.
A poce
ne-
podobna. Typ váš jo jiný. Nemáte ten její pohled, který nebylo možno zapomenout. Jsle tichá, dobrá ale není to ono osudové. To je dobré pro vás ale pamatuji na ony oi. Chcete-h, eknu vám vše, co bylo, a co muí a hnte ješt dnes." Pavla stála, bledá a všecka pobouena; dýchala tžce, její prsa se dmula. Prudké pohnutí zrailo se v každém jejím pohybu; ale nepromluvila. Nemohla však také odejiti; slova Haekenschmidova jakoby ji pikovávala na místo, kde stála. Pi posledních slovech sebou škubla, a když Hackenschmid domluvil, ekla: „Nechci nechci," opakovala. A rychlým krokem, jakoby se bála stíhání, zmizela ve dvoe. Hackenschmid stál ješt dlouho nepohnut u špýcharu. A vichice neustávala.
jste
jí
—
—
—
bh
Kapitola osmá, kde minulost nabývá hlasu a
kapliky písn
se tváí.
Když Pavla probhla dvorem, nedbajíc udivených pohled lidí pracujících tam, vrhla sebou celá udýchaná do fauteuilu ve svém pokoji. Ješt nyní chvla se celá; a srdce prudce bilo. Krev cirkulovala snažila sela
se
nad
ní
Marn
rychle, teplota byla nepravidelná.
uklidnili.
Rozmluva
Hackenschmidem
s
jako pízrak. Její myšlénky,
její city
vi-
byly
íllogicky vynoovaly tím vlivem. se pedstavy, fragmenty ei, vzpomínky nejasné a zmatené. Rys pitvorného byl ve všem; a za tím, a to ji pobuovalo, byl
pod
zjev
Hackenschmidv, posmšný
a cynický. Pipadalo
ona
že její seste bylo velmi ublíženo;
i
aniž dovedla íci pro. Ale pece:
pro
cítila se
jí,
vinnou,
mluvila o
tom?
tom práv s Hackenschmidem? Myšlenka pedbíhala myšlenku; chaos rostl Slova jeho mátla se slovy, která znla odkudsi z minula. Byla to slova sestina, na nž si vzpomenula led? napadl jí, pak pišla náhodná vzpoJejí dopis mínka školaky dávná jakás jízda vzdálený
Pro
mluvila
o
—
—
kraj v.
.
.
.
.
.
.
Dyk: Konec Hackenscbmid&v.
19
"
"""
280
Haekenschmid vyal
z kapsy nfrž. „Chcete nás zabíti ?" ptala se Karla. „Vás, sleno, ne," odvtil Haekenschmid. „Tedy koho? Mne?" dla Anna. „Ani vás, sleno, ne."
„Koziku ?" „Ani koziku ne."
„Na koho tedy taháte
nž?"
„Zatím na nikoho. Vidíte, sleno, tento trám ? V^yrežu zde pknou vtu, hlubokou a filosofickou, vtu, v níž se shrnují zkušenosti dona Juana a Fausta."
Sleny
se zastavily.
Kozika poskakovala
cinkajíc.
honem, pane Hackenschmide," napomínala slena Karla. „Nezapomete, že hladovíme." „Ale
„Nezapomenu."
Haekenschmid lostí.
pracoval skuten s první písmeny.
možnou rych-
Sleny nahUžely na „Zlo
„To
-"
je celé?'
„Není toho mnoho!" „Zlo se
—
„Co pijde ješt?" t" Vr „Co znamená to vr?" „To je vrení Nilsona."
—
„To jsou zkušenosti dona Juana a Fausta," pravil Haekenschmid. „Vta veskrze hluboká a filosofická." „Zlo se vrtí
— — —
„Zlo se vrtá „Zlo se vrhá „Zlo se vrací," pravil Haekenschmid. Zavel a uschoval ho s velikým gestem."
i'
nž
i
281
Dílo joho bylo hotovo.
Sleny byly ponkud sklamány. aniž by dovedly
si
nco
z
nho
Hledly na
nápis,
vybrati.
„To je všecko, pane Hackenschmide ?" „To je ta vaše hluboká vta?" „To je všechno. Tof výsledek rejstíku Lcpo-
—
to
rellova a spekulací Faustových;
pletv a strakatých Nepozorovala
sleno Anno?
ale
—
Ani
ty,
resultát veselých ku-
Zlo sloí^^no
moje
se
vrací,
Karlo?
koziko?
Z poátku
—
bohužel.
Ani
vy,
Skutené, Ale pijde
to snad nevidíme. vy poznáte, že zlo se vrací." „Zalím, pane Hackenschmide, vrátil se pouze hlad; za to dkladn nás pudí dovnit."
zlo se vrátí.
den,
jste
paradox. to nikdy,
kdy
se to pozná.
I
A
sleny zmizely smjíce se. Hackenschmid stál ješt chvíli zadumán nad písmenami na tram. Pak pomalu odcházel, hvízdaje si jakýs kuplet Ze zahrady bylo slyšeti cinkání koziky a veselý smích sleen Horových. Když vystoupil na strá, pestal hvízdat. Jeho výraz se zmnil. Zastavil se na kraji cesty a zadíval do údolí. „Zlo se skuten vrací," zamumlal. A jakoby nco táhlo ho k sob. Zadíval se k tunelu. „A tedy padne, co nemá podstaty tak to pece
—
ekl?"
"
Kapitola
sedmá pedvádí setkání. Bží o nkoho, nkoho, jenž je na odchodu.
jenž je mrtev, a o „
Mám Jedu píliš
——
Dovolíte,
sleno
'?
Na
zcela
pro sebe polehující okolnost, Loliž
— —
Romanova,
z
víte
malou chvíli. neskromný. Neunavím vás
jsem-li
snad?
Hackenschmid nemluvil obyejným lónem; každým jeho slovem vibrovalo rozilení a jeho pohled tkal s postavy sleny Kopulentovy do neuritá, jakoby porovnával. Slena Pavla byla ponkud pekvapena; po dobu svého pobytu v Romanov Hackenschmid se jí vyhýbal. Tváila se jinak k tomu indifferentn; nemla píliš ráda Hackenschmida. „.Tak vám libo; to nikterak nevadí."
mn
Dkuj u vám." Hackenschmid se sarkasticky usmál. Tón slov jejích nebyl píliš nadšeným pozváním. Chvíli váhal, jakoby se chtl vzdáliti. Musil to být vážný díivod, který ho „Nevadí
vám
to tedy.
donutil zstat.
„Snad byste
kam
se
nme mohla
zeptati,
ekl bych, Ale vy nechcete být indiskretní, že ano? jedu.
Kdyby
se tak stalo,
pro
jedu
a
že nevím.
—
Hlavní
vc
283
že jedu. Prosím o milosrdenství pro sebe. Záhy Myslete s mé strany. nastane perpeluum silenlium si, že jedu na popravu, a že mi prokazujete milost. " Budete mít klid Toho dne vílr prudce burácel nad Románovém, od rána už. Ve Vlkovinách skácelo to starý, dosud statný strom. Lesy kvílely tžkomysln; a kalné mraky honily se po obloze. Kraj zvážnl njak a nabyl drsného jakéhos rázu. Hackenschmid od rána toulal se v tom vichru. Ani u obda nobyl; marn Tuzar ho oekával. Nikdo nevdl, kam zmizel; nebyl to pípad Bínv? Tak, jak zmizel, vynof'1 se nyní ped slenou Kopulentovou. jest,
—
»Budu hrub beztaktním, dovolíte-li, lcno. Neodpovzte mi ostatn, bylo-li by vám trapno. Ml jsem tu est znáti vaši zesnulou slenu sestru. Mohla byste mi o ní
nco
íci? Xení
to
všetenost, interess lhostejného;
neurážejte se tím."
Slena Kopulentova zastavila se pekvapena, nekterý uchal její kadee a uvádl v nepoádek vlas. Byla by ekala cokoliv jiného. Strnula. A nebylo jí možno odpovdt „Vc je vám trapná, sleno. Považujte mou otázku dbajíc vichru,
—
—
za nepronesenou."
Odmítav odpovdla slena
Pavla: »Byla jsem vehni mladá, když Helena umela." Chtla pvodn íci více; ale pak slova uvízla jí na rtech. K emu íkati nkomu, jehož tak málo znala, o intimních svých pocitech? O vlivu, který skon sestin na celou její mladost? O zvláštním tónu, kterým znly v jejím srdci sporé vzpomínky na ni ? Vzpomínky na nco exotického a záhadného K emu? Nebylo vbec pošetilé, že Hackenschmidovi odpovdla? Poínala toho
ml
.
litovati.
.
.
"
284
Tváe
jí
zržovly.
Byla v rozpacích.
Rovnala si Hacken-
vlasy a odchýlila hlavu, aby unikla pozornosti
schmidov.
Když se zraky jejich setkaly, zpozorovala vážný a teskný výraz u Hackenschmida. Nechtla být píkrou a vysvtlovala. „Skuten je mi trapné mluvit! Jaký máte vlastn interess na tom?" A její pohled utkvl pátrav na Hackenschmidovi. Nyní bylo tomuto rozpakovati se. Hledal dvod pro svou otázku, jejž by bylo lze uvésti; a nenalézal dost vhodný. „Pedstavte si, že jsem byl nkým, kdo byl vr.ší seste blízkým a kdo ml jakýs záhadný cit pro její nádherný zjev. Omlouvám se vám; nebylo pkné chtíti od vás detaily tak smutné Ale myslete si a omluvte tím, možno-li že moc vzpomínky musila být vtší nežli všechna spoleenská konvence." „Kdy jste znal mou sestru? Nepamatuji se, že bych vás byla vidla nebo slyšela vaše jméno! V pohledu sleny Pavly byl trochu údiv a trochu nedvra. Hackenschmid ji vycítil. „To velmi pravdpodobné; nebyl jsem osobou takového významu, aby se o ní mluvilo. Co se týe doby, byla to doba ped jejím skonem Vzpomínka na ony dny blýskla její myslí A první okamžik mla touhu, zeptat se Hackenschmida po bližším. Ale ovládla se a s výrazem zdvoile odmítavým tónem
slen
—
—
—
— —
odvtila: „Je mrtvá, a nechtjme rušit její klid. Byla prudká a živá; nebylo lze viti, že umela. Zvykli jsme si na to
konen; na
ji
„Ani já bych
volat?" to
nechtl, sleno," omlouval se
Ha-
285
ckenschmid. „Ale užila jste krásného slova: nebylo lze viti, že umela. Nevím až po dnes tomu tak docela, a ne snad bez dvodu; nyní po letech ješt ji vidím s tváí, v níž bylo vše, co lze definovati vzrušenou jemnost, pohyblivost, duch as jejím krásou pohledem, který diktoval, s jejím posukem tak pvabným a tak energickým. Nevyšla z mé mysli. Byla z mimoádných zjev, který nezaniká v pamti. Nesetkal jsem se s ženou, jež by se jí vyrovnala ... a bylo mým osudem, že jsem se setkal s ní." „Nemluvte o tom," pravila Pavla, ponkud nepíjemn dojata a znepokojena jeho vzpomínáním. „Nerušte mé vzpomínky. Jsou záhadné a dojemné zárovefí; a práv to neurité, co je na nich, iní je milými. Co mi mžete íci? Vše, co by rušilo mou vzpomínku, nic, co by ji uinilo krásnjší. Nemluvte o tom," opakovala skoro
—
—
úzkostliv.
„Máto pravdu, sleno. K emu mluviti o tom? Slova každému znamenají nco jiného, A mže se penésti dojem vlastní vzpomínky v nitro cizí? To je prostá nemožnost. Bylo to pošetilé; ne prvá, ale doufejme, že jedna ne zcela poslední. To je jediné, co mi dává nadji na prominuti této pošetilosti." Hackenschmid zmlkl a šli tak tiše k Romanovu. Disharmonický dojem utkvl u obou, a nemohli se z nho vymaniti. Kráeli, jakoby úpln cizí. Slena Kopulentová Hacítila jakous depressi a spolu skoro i nevoli ckenschmidovi. K vše? Jaký smysl jí íkal to mlo hovoiti o tom? A nepíjemný pocit šel i dále. z poslediiícli, byl"
vi
emu
sob mla
Pro vbec nco íkala? co vytknouti. jako profanování intimních jejích vzpomínek, které úzkostliv dosud skrývala ped hdmi. Zachmuila se. I na sebe se zlobila. I
Bylo
to
86
To nemohlo uniknouti pozornosti Hackenschmidov. Ale nemohl si pomoci. Byla lo stará bolest, která náhle A'yve. A tak u špýcharu nade dvorem romanovským pravil s úsmvem trochu sarkastickým: „Vyskytne se takový bod, sleno, ku kterému se neustále vracíme ... po létech. Tehdy, v onch chvílích, nepocítili jsme snad ani celou osudovost okamžiku; pišel neekán a nepozorován. Nyní se vynouje z dálky. Co soudíte o vt, že muž je takový, jaká jeho láska, a má týž osud, jako jeho láska? Nahodilé shledání, slova hozená do vtru, pohled, který vyhasne minuli jsme bod, ale zdánliv jen. Zmizel v horizontu. Pro se vynoil znovu? Kruh náš je zaarován; vyjdeme nCkdy
—
nho?
Možno se smáti, možno se opojiti: Maškaráda skonena, jediný detail zbývá: nevyrveme ho z pamti. Minulost splývá; tehdy zanikal ten detail v jiných; nyní jsme dále a vidíme ho z
Stále ten bod.
stále ten bod.
ad
—
oste, ty ostatní mizí, couvají. Nemžeme odvr:ítiti hozena do vtru; oí. Slova nabývají jiného významu, nahodilé setkání stalo se katastrofou; pohled, který uhasí, plane vytrvale a tragicky. Jak náladov k tomu huí vítr, že ano? Býti tak úpln v jeho moci, být nesen
a
do nekonena, bez cíle, bez smysl. Býti nepatrnou vcí, hýbe neznámá síla a nechtíti být nikdy více než vcí! Jsou to ei tesklivé, vte mi, sleno, tak tesklivé, jako to nebe nad námi. Pohlete jen, nezdá se vám, že krajina hrozí? Katastrofa nemže pekvapili za takového povtí a vehké události se tak ohlašují. Milví vstanou z hrobu, opona chrámová se roztrhne. Jedin proto, že zahynul Syn lovka. Zahynul, aby vykoupil; což kdo už nechce vykupovati? A kdo nechce vstáti jíž
tetího dne? stor?
A pece
Katastrofa
kdysi miloval život, slunce a proa vrátím-li se k své
nenápadná
—
287
musím poznamonali,
meditaci,
štím ceremonii
v
té
že vaše sestra
—
vypou-
neznla by zde
promite,
chvíli,
—
mla ten rys osudovosli. Jsou ženy, kterým je dán ten rys. Nutno se zachvti pi nm. Ped tím a pozdji neuzí so nic podobného. Jedna ze statisíc má ten ráz; zde se odehrávají tragedie. Nejsou to obanská, šedá, realistní dramata: ne, malé se zde stupuje a nabývá rys grandiosních, a kyn, slovo, úsmv má zcela vlastn je to osudové? Nevyanajiný smysl. V lysujemc Lidé nemají smysl pro toto osudové Já, Haekenschmid, bard z milosti boží, miloval osud. Rod jinak se zr.chovává, raga vzmáhá nebo hyne, ale osudové dje se mimo to vše. Tragedie odehrává se pro tragedii. Setkají-li se dva osudy, plyne z toho katastrofa. Z isla jasná vytrhne osudové z obvyklé cesty, vyšlapané tolika; vytrhne na okamžik. A potom nelze už jít starou cestou, jako jsme šli. To je peeC osudového, jeho stigma. To stigma je na mém ele!" pkné
—
Ustal
v
nm;
a
na za
em
okamžik, lehká vzpomínka se vybavila prudkého pohnutí Pavlína citoval slova
který kdysi našla:
rukopisu,
„íkali, talent k
Jen kdybych
A jete,
emus ml.
vdl, k
emu
Haekenschmid dodal k tomu melancholicky:
„Nyní vím, k emu byl, ten sleno! Není vám dobe."
A
vlastn."
starostliv naklonil se k
Pavla škubla doteku, a vyrazila
„Není
to
nic
—
Ale vy se
chv-
ní.
jakoby se bála jeho nadlidskou námahou ze sebe slova:
sebou, s
talent.
couvla,
Haekenschmid upel na
ni
pohled.
288
„Nyní jste ho promrazilo.
jí
zcela podobná," ekl,
„Hledím-li na vás,
mohu
si
utvoiti
a toto poznání
ji.
A pece
ne-
podobna. Typ váš je jiný. Nemáte ten její pohled, který nebylo možno zapomenout. Jste tichá, dobrá To je dobré pro vás ale ale není to ono osudové. pamatuji na ony oi. Chcete-h, eknu vám vše, co bylo,
jste
jí
—
—
a co
muí
a
hnte ješt
dnes."
Pavla stála, bledá a všecka pobouena; dýchala tžce, její prsa se dmula. Prudké pohnutí zrailo se v každém jejím pohybu; ale nepromluvila. Nemohla však také odejíti; slova Hackenschmidova jakoby ji pikovávala na místo, kde stála. Pi posledních slovech sebou škubla, a když Hackenschmid domluvil, ekla: „Nechci nechci," opakovala. A rychlým krokem, jakoby se bála stíhání, zmizela ve dvoe. Hackenschmid stál ješt dlouho nepohnut u špýcharu. A vichice neustávala.
—
bh
Kapitola osmá, kde minulost nabývá hlasu a
kapliky písn
se tváí.
Když Pavla probhla dvorem, nedbajíc udivených pohled lidí pracujících tam, vrhla sebou celá udýchaná do fauteuilu ve svém pokoji. Ješt nyní chvla se celá;
Krev cirkulovala se
snažila sela
nad
uklidniti. ní
a
prudce
srdce
Rozmluva
bilo.
Marn
rychle, teplota byla nepravidelná.
Hackenschmidem
s
jako pízrak. Její myšlénky,
její city
vi-
byly
íllogieky vynoovaly tím vlivem. pedstavy, se fragmenty ei, vzpomínky nejasné a zmatené. Rys pitvorného byl ve všem; a za tím, a to ji pobuovalo, byl
pod
zjev
Hackenschmidv, posmšný
a cynický. Pipadalo
že její seste bylo velmi ublíženo; aniž dovedla íci pro. Ale pece: Pro mluvila o tom práv s
i
ona
pro
cítila se
jí,
vinnou,
mluvila o
tom?
Hackenschmidem?
Myšlenka pedbíhala myšlenku; chaos
—
rostl
Slova jeho mátla se slovy, která znla odkudsi z minula. Byla to slova sestina, na nž si vzpomenula te? Její dopis napadl jí, pak pišla náhodná vzpomínka školaky dávná jakás jízda vzdálený
—
kraj v.
.
.
.
.
.
.
Dyk: Konec Hackenschmid&v.
19
290
Pak pišla únava
z toho všeho. Zmalátnélá sedla, a vše jí pipadalo snem. Blíží se záhadné postavy a možnost doteku se blíží, a ona nevstane; snaží se vzkiknouti ... a nevzkikne. Záhadné, groteskní postavy tch, kdož jsou daleko a snad mrtví a nmí. Je to tžké a úmorné snní. Není energie vzepíti se; ochablost se jí zmocnila úpln. Minuty jdou pomalu a trapn; nelze se vzpamatovati.
Sešeilo se v pokoji atmosféru snu. Postavy
zalíni,
staly
šero doplovalo hmotnjšími v tom
a toto so
cítila. vidti je zcela Ba, bylo možno Podivná slova znla z jejich úst a budila ozvnu v jejím znepokojeném srdci. Jaká to byla reminiscence, které chvíle? Jaký byl to slin, ten svdný a opojivý stín ? Byly to obrysy ženy nade vše vábné, byl to polilod hluboký a vášnivý, byla to ramena prudce objímající. Kade vlas rozcuchaná padala pes elo, její prsa rýsovala se tvrd v lehkém úboru noním, a tak stála u okna a dotýkala se Pavlína ramone. A tajupln a noodolaleln šeptala cosi. A neslyšitelná nejdíve
šeru; fysicky je
i
na blízku.
slova stala se slyšitelnými:
„Niemals sah ich die Nacht bcglánzler, diamanlisch rcizen die Fornon ^" se ho a zárove jí l)yl tak jakoby pídil cizí, neklidnou krev do jejích žil: krev proudila prudeji, její starý klid padal, nejasné touhy picházely, obrazy mly svou dráždi vou svdnost: Cítila
drahý.
ten
A
pohyb,
lekala
ton dotek
Diamantisch reizen die Fernen
Tak
se pistihla, že cituje jakési verše,
— nevdla
í.
Po
291
letech se vybavily v
ní.
A
kdy
nyní,
ji
zarazil ten fakt,
lekla se toho:
Pes
žárlivosti
sudby kleté
umeme spolu, jestli chcete? — To nabídka je ídká pec!
— ídké je dobré. ídit v skonu se budem' dle Dekameronu. — Hihihi! Zvláštní milenec! — Zvláštní? nevím. Milující to
je bez úhony, možno rici. Chcete-li, umem' v stejném
ase?
—
Šprým váš je lásky ješt vtší, a znáte mluvit zlaté ei. Než mlme o tom, vám-li zdá se? Tak veer onen Tircis kdysi, s Dorimenou usedli si,
když
lesními
dvma
stromy
kryti,
chyby té se dopustili, odroit krásné smrti chvíli.
zlé
Hihihi! Zvláštní milenci
Odkud znl myslí
zvláštní
ti!
——
onen smích, který proPamatovala se
vázel ta slova, když slyšela je poprvé?
zvolna, pomalu uvdomovala si detaily, rys za rysem se vyjasoval, mlha padala, a vidla náhle celou onu scénu, jakoby roušku se starého obrazu sejmula.
nyní:
Její
sestra pijela
dom
kteréhosi jarního dne. Vyšly
Se strom ješt padaly kapky, lesklé a diamantové v záícím jarním slunci. Vzduch byl lahodný a opojivý, jako bývá o jarních, pivlhlých a teplých dnech. Šly stromoadím. Helena zaspolu ven.
Bylo
práv po
^-
dešti.
292
stavila se
náhle u stromu a zatásla
se dosad, jak se
jím.
„Budeš mnohem hezí," pravila Helena. bys být nejkrásnjší na svt V"
Zasmála
Pamatovala
ulekla.
„Nechtéla
se.
„Nejkrásnjší na svt,'' tak ekla, a bylo vskutku nco krásného, mimoádn krásného v jejím zjevu. Byla sejmula klobouk a bujné její kadee splývaly po její šíji. Byl to obraz pekypujícího života; byl to život sam. Mla krásné, jak uhel erné a lesklé vlasy. Na nich se tpytily krásné kapky, veliké kapky zvlažující vlasy a její hrdlo. Jakoby jí to psobilo zvláštní rozkoš, kterou definovat tžko, stála tu, záící zrak upírajíc do dálky. „Nejkrásnjší na svt," opakovala. „Já bych chtla být nejkrásnjší na svt, chtla mít nejkrásnjší vci na svt a pak umít ve chvíli, kdy bych byla nej.ifastnjší. Musí to být krásná smrt." A melodickým, nejjemnjší modulace schopným hlasem recitovala verše, které utkvly v pamti Pavle a vybavily se po h-lech dnes. Nerozumla jim dobe: cítila jen jejich dojem, spíše z recitace nož z obsahu. Cosi osudového, napadlo jí; ale hned pohodila hlavou, jakoby chtla setásti každou upomínku na Hackeuschmidiu Vášniv a opojiv, plna svodu znla báse v Helcniných ústech; ale pak se Helena zasmála tím zvláštním, ostrým smíchem. „Smilujte se nad ubohým Ka.šparem," dodala. Pavlu, nieho nechápala ze záhadných a úryvkovitých slov. len smích bolel. „Ubohý Kiiápar jo skuten hoden polilov.-iní. A modlete se za nho, je-Ii teba!" Pak sesmutnla, mrak jakoby zachmuil oblohu, úsmv zmizel a ona pravila tišeji:
a
293
„Kdyby bylo možno krásy tak málo?" To byla ona
A
vyssáti všechnu krásu! Což je si nyní vzpomnla. ramena jakoby mizela
na niž
scéna,
postava, která se opírala o její
.
vždy neuritjšími stávaly se obrysy a pak prázdno. Nebylo nikoho v pokoji a Pavlou otásl chlad. Sedla .
tu
v šeru.
.
Vteiny byly nekonen dlouhé.
A
míjel
vbec as?
Nepozorovala toho! Šero kolem, šero v horiStín Hackenzontu., šeré postavy a šeré hlasy z dálky schmidv mihl se jejími upomínkami. Odpor ji pojal; a chtla utéci ped ním. Náhle napadlo jí cosi bizarrního a pekvapujícího. „Pjdu do kaple," zašeptala. Bizarrní tato myšlenka upoutala ji neodolatelnou .
.
.
mocí.
a
Vstala, znavena. Jako duch mihla se chodbami, tichým a zalekaným krokem. Vyšla do zahrady; vítr ovanul její horké tváe a donutil ji k vtšímu ješt
spchu. Na štstí nepotkala nikoho;
mukami
pro
ni.
Doletla
spíše
lidská
než došla
tvá
byla by
ke kaplice.
Váhajíc trochu otevela. Dvée zavrzaly dissonanním zvukem. Pavla se lehce zachvla. V kaplice bylo šero; pouze svtlo na oltái rušilo tmu. Ne jííliš; a tak bylo tu plno stín. A
vné
vné
svtlo v tchto tmách inilo dojem kapUky smutnjší. Zvláštní pocit sevel Pavlu; nikdy nebyla horlivou vící a poslední dobou vbec už ne. A také nyní, prchajíc do kaple, nehledala Boha, ale asyl. Její ústa nenalézala slov modlitby Ale zdálo se jí, že zde je skryta, že zde je schována ped vulgaritou a híchy, pede vším, co v sob krylo záhadné a nepátelské jméno Hackenschmidovo. .
.
.
294
Nerozeznávala pvodn v tom eru nieho; pozvolna vystupovaly jednotlivé obrysy interienru kapliky. Oltá rýsoval se ped ní; poínala tušiti obrazy na stnách a úzké laviky. Stála tu a ekala;
že
zdálo
se
ze zmatku, v
nmž
že
se octlo její srdce.
Bh
Ale nic nepicházelo. mluvil; snad že nepicházela k všem. A v tom šeru kaplika
té
nco stane, nkdo ji vyvede
že se
jí,
njaké náhlé svtlo osvtlí tmy,
ekala.
kapliky
nepro-
nmu.
Ticho leželo na ztrácela svj slunný a dobrácký ráz. Chmury se stávaly možnými; a snad dobrých lidí nabýval zde existovaly také bolesti. starozákonných forem; Pavla cítila tuto metamorfosu a poínala ji jímati úzkost. Pro pišla pokoušet tohoto
Bh
Boha y Bylo
zvení burácení vtru, které pedzvsti jeho hnvu. Nebo on
slyšeti
valo; to jsou
Kdyby nebylo
té
snad
tmy,
se
se
stupohnvá.
by spatila jeho písné,
jemuž nelze uniknout, zlé oko nemilosrdného soudce, mraky zalialcnéhu Jehovy. A cosi nesouvisle, jak vbec šly její myjí napadlo pi tom, strnulé oko; oh, ono oko,
šlénky.
Madonna krásná?"
ptala se kdysi sestry. Myslím, že jsem krásnjší než Madonna." Rouhavý tento výrok byl pronesen s celou lehkostí nyní znl a bezprostedností temperamentu llelenina;
„Je
„Nevím.
ono oko, jemuž nelze imiknouti, trestalo svým tu blasfemii: a venku kvílel vítr. Uen posledního soudu. A další ást výroku llelenina vybavila
její
duší, a
písným pohledem
se
jí.
já
dvka Pán.
„Nechtla bych být Madonnou.
Tmy
rostly
To
je hloupé.
Aj,
Chci býti svou!"
kolem
ní
a
chmury
obestíraly
ji
svými
925
netopýími kídly.
Ale ona jakoby
cítila
náhle
dvrný
prochladlá krev se rozohnila pod ním náhle to vše kolem zapadalo; otásla se, a stíny prchaly. Zbyl tu njaký teplý a vášnivý pocit, a aniž si uvdomila,
dotek;
s
té
;
vi
trochu vzdorovitým výrazem tomu, který z kapliky stal se Jehovou, pravila:
Boha
„Niemals sah ich die Nacht beglánzter, diamantisch reizen die Fernen."
A vdla,
že to byla Helena.
Vzpímena, pevná
vyšla; vzpímena, pevná elila vtru. Došla do domu beze spchu. Vstoupila do svého pokoje klidná. Ale nebyl to už starý její klid.
—
Kapitola devátá cituje zápisky
Týe,
studujícího. ervence.
iJl.
Zlý den.
Od .se
vichr.
rán;i
A
njak rozbhne po
ho neonioznjo: a
lo
jaký vichr zde v iioráchl dálkácli; nic se
llunií
mu
poní'kiid joho
V
kraji
nevzpíní, nic
bouUvost. Zde
se vzpírají skalní stOny.
Nelze
mu
se hodí k
Snad je lo Víe to Píroda zdšen výkiky,
uniknouti. Stálo je na oóícii.
tak podobná boue? nálad lovka, který chce umíti.
také tím, že v nitru je
sama jakoby
zoufala:
i
nejsou to
její
jimiž kvílí vítr?
Mám
zlý
a nevím pro.
dojem a nevím pro. Je mi velmi smutno Napadá mi ono slovo Verlainovo: „Bez smyslu strach
je len
vo zhniispnm mém srdci. Jak, tedy nezrazen?
Bez smyslu strach je
ten."
Slávám se poetickým poslední dobou. Ale není to pouhý žvast. V srdci je mi skuten snmtno. Nebudn-li nikdo íst tyto ádky, pro by se nezbavil Týc, studu-
297
jící,
tíže,
sám, tout
Nemá
ho dusí?
která
svil. Sestra svou bolestí?
nikoho,
komu by
Matka? Možno týrat kdo zbývá? Nemám nikoho
je mrtva.
A
ji .
.
.
se
ješt jsem
seul.
Takový den jako dnešek
stvoen pro byronovské bouí jedin jim písluší. Nejsem byronovským rekem, bh chra! Ale pece cítím za toho rozpoutání živl nco grandiosního, nekonvenního. Zdá se mi, že rosteme bouemi více než pohodou; obzor se šíí, a vidíme mnohem dále a jasnji. Což teprve boue na moi, balansování mezi životem je
reky, odbojné a pyšné; atmosféra
a smrtí!
Nco
grandiosního, psal jsem, ano; ale je to granpro nás ? Nevím, nevím, zdá se mi na-
diosní štstím
opak! Štstí a velikost vyluují se patrn.
Nuže, nemohu-li se
ml
bych
To je smutné. Nebýti potom existovati ? „Hle, k
„Býti
státi
šastným
se pokusiti o to druhé.
ani
Mám
šastným
(a to je jasné!),
dost sil? Nevím.
ani velikým
—
na
jakým myšlenkám vede vichr a boue!"
aspo vehkým."
Tak jsem
meditoval v romanovském lese u Vlkovyrušila mé meditace. Skípavý, disharmonický tón se ozval, cosi se kmitlo ve vzduchu a strom, mohutný strom se kácel. Byl vtrem nalomen. Tak lak že jsem uskoil, a že mne vtve nezasáhly. Pád jeho rozryl celou pdu; tak byl prudký. vin.
—
Zvláštní
píhoda
298
Ješt sebou zacukal, vtve mnou, mrtvý velikán Hle dílo boue! Dumal jsem nad ním,
—
dnes jsem.
Je
—
to
chvly, a pak
se
ležel
pede
všecek už romantický, jaký
zvláštní pocit,
býti
tak blízko smrti.
Málem byl by konec, konec všemu. Nebylo by lépe, kdyby mne byl zasáh' ve svém pádu ? Ležel bych nyní rozdrcen, umakán, opuštn všemi zde. Zítra i ješt dnes? našli by mne. Slena Pavla by nme litovala. A má matka?
—
—
—
Je mi
líto
mé matky; a dkuji-li pro mne.
osudu,
že jsem
nebyl zasažen, není to
Všechno
bžné
je
mimoádné
dnes,
mimo
jakoby
své
cesty.
Té chvíle, kdy se nejvíce vzpírala boue o skály, písné a nepohnuté, kdy ohromné stromy chvly se jako stébla trávy, jako osyka té chvíle potkal jsem pana Hackenschmida. Nevidl mne. A nikdy jsem ho nevidl
—
tak rozileného.
nkým.
Byl do prázdna
Šel rychle a skoro jakoby utíkal
bledý,
nesmírn
bledý, jeho
oi
byly
ped tup
upeny a na zkivených rtech byl nepíjemný, zlý úsmch. Celý jeho zjev nesl znak nesmírného utrpení. Vrásky zbrázdily jeho elo; šel s šíjí trochu sehnutou,
velmi sklíen,
typ depresse
duševní.
Nebyl bych ho, smíška a povrchního dilettanta, cynika k tomu, pokládal za schopna takového utrpení. Ale zde je jasno, jak neblahý vliv má nedostatek prohloubeného
svtového
názoru.
Nemžeme
bvt
klidni
než
s
ním.
299
Souhlasím v tom úpln s doktorem Hilariem. O nco nutno se opít, márne-li míti energii vzdorovati bouím. Ani velikost nedostaí, není-li této opory; boue hrav smete i to veliké. Ale není to vše, co jsem shora psal, paskvilem na takový ucelený svtový názor? Ta romantika, ta sentimentálnost? Jsem daleko od svého ideálu; dnes dále nežli kdykoliv jindy. Musím se propracovati
—
Ale
,
a
nutno vinu na jeho
nemohl jsem málem mohl
bolest
pipsati
jemu,
hlubokému dojmu; a byl bych pojati lítost. Hackenschmid zmizel bleskurychle; ale díval jsem se dlouho smrem, kterým šel. Jaká to byla cesta? Co bylo píinou bolesti tak intensivní? A jak jsem uvažoval, zdálo se mi, že jde tu o zlý se ubrániti
in. Nevím, co se stalo, nevím, co se stane, ale bál bych se Hackenschmida. Bál bych se snad, a snad bez dvodu ale v jeho tvái byl výraz, jejž má lovk, který nemže už nic ztratiti. Šeilo se už, a vítr burácel bez ustání. A já stál a hledl ješt za ním, který už byl daleko, kdož ví kde: lovk, který nemže nic
—
už
ztratiti;
K
—
ano, to byl ten výraz.
tomu
chci pipojiti pozorování o blahodárné funkci
s cizí bolestí zbavuje nás vlastní. Mezi altruismem a egoismem není, pesn vzato, zásadních rozpor; jedná se spíš o prostedky, jakými se
altruismu.
Soucit
Teba se zmíniti o té vci doktorovi Nepochybuji, že si tyto body objasníme úpln. Což je horšího, spolenost na Romanov se prý rozprchne. Jak bylo by možno, aby doktor Hilarius odešel? Bylo by to možno? Mám se toho více lekati nebo si toho páti? Lekati se? Jsem jako Hackenschmid: nemohu ztratiti nic. A nemohu nabýti nieho. Situace je jasná k
cíli
dospívá.
Hilariovi.
300
Utiš se, hlupáku. Odejdi, jak jo nutno. Den za dnem posunuješ odjezd, den za dnem smlouváš sám s sebou; není to ím dál tím horší? Romantika té posedne
úpln.
A peci nemohu, ješt nemohu. Dnes moha
aspoi^
trpti pi ní, trpti pro ni. Je možno chtít více ? Ale pedstavit si, že ji nebudu vidl. Že nebudou mi znít v sluch její dobrá a uklidující slova. Že vlak, který práv jede údolím a mizí v jeho záhybu, žel, píliš rychle odveze kdysi mne. Lze nebýti sentimentálním, lze nemíti bláznivé nápady pi té myšlence? Dujte, vtrové!
A
vše nech padá do ssutin! Chci státi zde pevn, nezdobin a opírati se vám! Mé srdce nedá mi cítiti vaši zlobu! Jak je krásné zhynouti! Zhynouti s poslední my.šjenkou na ni, zhynouti a odnést s sebou tajemství zapeetné, nevyená slova, utajené pocity! Vidím se
asem sama
tak sebe.
mrtvý a nehybný ... a je mi zárove lilo Lze chápati lu vc? Což možno tak se
objeklivisovati?
A ta tvá Hackenschmidova! Možno zapomenouti na ni? Té chvíle vidím ji jasn. Nic než utrpení není pijde boue, nechci nic než umíti! na svt.
A
Ustarala se péí o mne. Ale matka, matka! Veškeru svou sílu vynaložila na mou výchovu. Její samota je asi tžká. Vidím její dobré oi, neskonale smutné; a v nich je jakási výitka pro mne: Pro, pro? Co jsem uinila, že odcházíš? Nic není, co zadrJaká by byla Její samota potom? Musím žuje? sklopil svíij zrak, hledí-li takto na mne. Vše, co cítím, mé bolesti a smutky, utrpení mého srdce lo mi pipadá malým a naivm'm. Malou se mi pedstavy, jsem nerozhodný, bez vle. Chci vbec nco? Chci žít,
t
—
—
—
301
umít? Mám k nemu sílu? Jak možno, že zdrtí mne toto? Nemohu se rozhodnouti, já osel Bnridanv. Jak dopadne volba? Žít? Umít? Jediný bod, chci jediný bod; což nemohu získati onoho jediného bodu? Jsem zmaten; jediný lovk mže mne vyvésti z tohoto labychci
—
rinthu.
Nutno mluviti
s
doktorem Hilariem.
Kapitola desátá pedvádí
rozhovor s lehce nadhozenou otázkou.
„Víš, co jsem „Švarc odejde."
vyzvdla?"
paní Sovorová.
pravila
„Odejde? Kam?" plahi se Pavla ponkud roztržit.
Sedly na lavice ped domem; slena Pavla Hlava
vala.
její
byla
ponkud
vyží-
nachýlena; ale zdálo
se,
že její [)OZorn().sl není zcela u její práce.
Ani stopy nebylo už po prudké verejší boui; jakoby jí ani nebylo. Nebe bylo blav modré; zrak bolel, hU'dlo-li se do té bli. Slunce mlo velice vlídný, uiinVnný žár; a vše bylo klidno, lístek se nepohnul na košatých .stromech zahrady. „Odejde. Kam, nevím ani dosud. ta:
Celá historka je
ožení se."
„Ožení se?" opakovala mechanicky slena Pavla.
„Bude potom teprve smutno na už bude docela pouští. Je lu tak málo jeden,
Ml
cítí
se
to;
a dokonce
i
Romanov. lidí,
Pak
že odejde-li
když odejde pan Švarc.
svj šprýmovný zpsob galanterie." „A pro tu nezstane?"
303
„Chce zaít nco sám, najme prý jsem o tom."
statek
si
nkde,
slyšela
tatínek si zvykl na „To bude skuten škoda nho." Tak se vci mly. Odchod správcv nebyl by niím nepíjemným. Ale jisté povahy nerady se louí ;
od
A
osob,
s
kterými
od na Švarce.
stýkaly,
se
pan Kopulent zvykl
si
okolí,
v
nmž
žily.
Švarc nebyl nijak lovk nadprmrných schopností. Byl to typ venkovana; tuhý a sentimentality prostý, bez vtšího rozhledu, ale se zdravým instinktem ve svém oboru. Zapracoval se na Romanov bhem let. Ve spolenosti byl neobratný, v pohybech hranatý; ale vyhovoval jinak zcela pesn panu Kopulentovi. Byl svdomitý ve služb, pilný pracovník a spolehlivý úedník. A pan Kopulent poteboval nkoho, s kým mohl jíti, s nímž mohl hovoiti zcela prost. Nebylo divu, že si zvykl na Švarce. Dámy znaly jeho zálibu. A to byla práv závada pi tomto odchodu. Jak ho pijme pan Kopulent ?
„Mám a
„Bude vážných
z toho strach," pravila paní Severová.
smutnji než dosud. smutných tváí. To není
tu ješt
Umru
mj
z tohka
živel
.
Budeme
tu
brzo jako v kláštee Trapistv. Ovšem, ješt se mluví; ale jaké jsou to ei? Zábavy není, veselosti není; mohlo by se místo toho íkati memento moi nebo jak to zní
—
„Není snad tak
„Bude možná
zle."
he;
Romanov
zpustne;
co
soudíš
o doktoru Hilariovi, Pavlo?"
Otázka byla pronesena beze všeho pechodu a peslenu Pavlu pirozen. Její tvá se lehce za-
kvapila
304
elo se ponékud zachmuilo. K otázka? „Jak k tomu picházíš?"' „Nevím, jak mne napadlo; docela náhodou."
rdla. stále
A
její
emu
tato
Výraz, který provázel tato slova, nesvdil však právu o jejich pravdivosti. Paní Severová hledla trochu ironicky na Pavlu.
„Každý
se
mne
Což mám podati stem ?"
ptá,
co soudím o doktoru Hilariovi.
každém,
kritiku o
Hlas sleny Pavly
znl
t
jen.
„Ptala
jsem
se
kdo
jo
naším ho-
ncrvosnO.
A eknu
ti
pro.
ftíkáš
Mn
pouze: náš host. se však zdá, že se mi doktor Hilarius ponkud dvoí. Nesmíš se tváiti tak nedviv; je trochu mladší, pravda. Ale pi tom je rozvážný a
Chtla jsem jen
uklidnný. To by ledy tolik nevadilo. vdli, co bys soudila o tom." Pavla pohledla indi^^novan na nemiluji
„Víš, teliko, že
„Myslíš, že
hezké od nho!
letu.
podobný druh žert."
pouze. To by ovšem nebylo Ne, není nvilelno, že pan uitel by
žertuje
žertoval."
„Nemluvíš vážn. Paní Severová se
Nelze mi lak hovoiti." zasmála. „Nemluvím vážn; ledy lak; ale což je opravdu nutno neustále mluvit jenom vážn? Mla jsem pece jen [)ravdu lom kláštee. Tváíš se velmi písn; což je tak ukrutný hích žertovat? Je lak dost smutno na Romanov; mám já být jako mrak?"
optn
—
o
i
i
„Nemá
se žertovali s
uritými vcmi."
„Ah, ano, jaké to jsou vci, ty urité? Hilarius? Tedy mi neekneš svj soud?"
Doktor
305
„Opakuj u, tetiko, co jsem už ekla: nechce se mi
vbec
souditi!"
Nechtlo
se
jí
skuten
souditi; a
nejmén
Znala dnes soud svj sama „To je opravdu škoda; byla bych ráda myslíš. Nevím, shodly-li bychom se o tom." „To arci ne," pravila Pavla kUdn.
dnes.
'?
„Tedy aspo nco:
má také svj „Nevdla jsi nkud mrzut.
A
to
vím, že
bychom
znala,
co
se nedohodly.
význam.'to
díve?" poznamenala Pavla po-
by mohlo býti," klidn ekla paní Severová. tónem, o nmž bylo tžko íci, byl-li ironický ili melancholický, dodala: „Romanov zpustne, jak se zdá. Není ješt podzim, a ptáci odlétají. Je škoda, že pan Švarc odejde, není-li pravda?" Pavla neodpovdla už. Pokládala rozhovor ten za zbytený. Cítila jedno: njaká zmna stala se; a doktor Ililarius nebyl tím, ím díve. Pipadalo jí, jako by jí byl „I to
A
nesmírn
lhostejný.
—
Stín mrtvé je dlil. Jak
v. Dyk: Konce
Hackenschmidv.
znla
ta slova
v kaplice?
20
jedenáctá vede
Kapitola
nás k starému
pánu,
sklíenému dojmy neveselými. Bylo to téhož dne. nejvtší výšinu kraj o, zvanou „Pouš", bral se starý pán. Šel po mezi. Po obou stranách vlnilo se obilí. JPšenice na právo, po stran k isté žito. Nebylo
Na
ješlé
Na Romanové
po žních.
zdji.
Zita
zraje obilí
však nž byla ko žním zralá;
mnohem
po-
Kopuloiit
jian
chvílemi naklánl se pozorn, vzal klas do ruky a zkoumal jeho zrnitost. Klasy šlehaly jeho ruku, jak šel. Nevšímal si
toho.
voln
Sel
Pan
a troi-lin
K()[)nlcnt
unaven.
sestaral nnioho v posledních týdnech;
choroba synova mocné ho
Syn byl zase zdráv pánu se nevrátila jeho svžest. Byl jako rluf, íkali; nyní v.šak se ho zmocovala malálnost. Krok jeho byl mén pružný nežli ped nedávném. 1 vlas jakoby více probélával. A ve-
—
lak se zdálo
selý,
milý
zmizel.
—
—
úsmv,
strhla.
ale slarénni
který utkvíval na
jeho
rtech,
dnes
Dostupoval vrcholu. Díval se na pole, a zrak jeho nesl se k horám. Utkvl na skvrn, jež znamenala Birkenwald .. Daleko .
307
vidti
;
bh'zko.
až k hranicím. Ty hranice jsou Chmurná myšlenka ho pepadla.
nepíjemn
Hranice ho znepokojovaly. se
A slova, která mu opt ze rt.
tím
smrem
Birkenwaldu
jdou do
„Mnozí Odtud,
pronesl nedávno
s
k Hilariovi, za
a
Birkenwald."
nejvyššího bodu Romanova, díval se
a míval takové
vise,
že
blíží
drala
se
sem
asto .
.
.
k nmu ... na dosah ruky; nepíjemná ochota výbojného a tvrdého souseda. Starý pán stanul. Tžké myšlenky ho zamstnávaly. A opakoval „Mnozí jdou do Birkenwaldu a za Birkemvald." Leccos se stalo bhem dne, co uvedlo ho v nepíjemnou náladu. Správce Švarc odejel na den. Ráno pišel starý pán do chléva, dobytek teskliv buel, nebyl napojen; když starý pán káral eledína Tomáše, který pišel
mu vstíc posmšn:
oi
nevyspalý a
„Nemusím zde
býti.
si
protíraje,
Mám
se zde
odvtil
mu
tento
dít celý den a
celou nocV A za co? Mohu jíti do Birkenwaldu. V Nmcích je lépe. Psota je tady a ješt nechat se trhat jako kluk." Vzdorovitý výraz v jeho tvái pekvapil starého pána.
Nco
podobného nebylo
se
mu
stalo.
Nebyl schopen
odpovdti; ruce se mu poaly chvti; potom pokril rameny a pravil úsen „Mžete jíti !" A odešel kvapným krokem a ješt slyšel, jak Tomáš mumlal za ním „Mamonái, vydiduchové !" To tížilo starého pána a byl tím všecek zmaten. Sedl tup v kancelái, neschopen práce. A tu se stalo to druhé. :
:
308
Správce Švarc pišel.
Hledl ponkud rozpait na pana Kopulenla.
„Ml
jste
dobrou cestu?"
ptal
se starý pán.
„Velmi
dobrou, pane Kopulente", pravil Švarc. „Tak dobrou, že musím pednést žádost, která vás snad pekvapí. Je mi tžko ji pednést. Byl jsem srostlý s Románovém, zvyklý na každý koutek, na každé pole.'
Podivení
pán
Kopulentovo rostlo
s
každým slovem
tohoto podezelého úvodu.
„Žádám na
za propuštnou, pane Kopulente."
Podivení starého správce ulkvlým
jjáiia
zmnilo
pohledem
se
v ztrnulost. Zíral
a ptal
nepíjemn
se
jaksi dojat:
„Pro?" Správce se chopil slova. „Chci se ženiti, pane Kopulente. Vera se to definitivn rozhodlo. A thci najmout nkde v stedních Cechách statek. Podmínky ncíjsou nevýhodné. Snad by bylo možno, šlo-li by vše dobe, statek za njakou dobu koupil. Byl jsem zde rád; ale bží o to hospodait na vlastní pst. Na Romanov a na vás, pane Kopulente, budu rád vzpomínati. Oekonom^m nesluší sentimentalita: ale byl jste velmi laskav ke mn." i
víte siim, namítal pan „Je zlý as, pane Švarci Kopulent. „Agrární porady nejsou dobré. Víte sám, jak ;
to
chodí."
„Tam
lepší pda, pane Kopulente. bych rád trochu své vlastní pády. Jsem trochu sedlák, pane Kopulente, a lnu k ní."
A
je
pece trochu
chci se piženit.
„A
což,
Ml
nepjde-li
vše
Nebudete pak sám !" „Špatný voják, který poítá
dobru? s
Co vaše rodina?
možností prohry. Nesmí
309
se
vbec
na
ni myslit.
Bude nutno pracovat. A pracovat,
trvám, dovedu." zdá.
„O tom jsem nepochyboval. Jste rozhodnut, jak se Pemlouvat vás nechci ale rozmyslete si vc dobe, :
velmi dobe." „Vše už je rozmyšleno. Nyní je as myslit na jiné vci. Mám všechnu nadji, pane Kopulente. Jsem z hru-
bého deva a leccos snesu." „Marno tedy vás zdržovat, jak vidím. Co Pát vám mnoho štstí. Bude vám ho teba.
mohu? Mnoho
štstí tedy."
A
pan Kopulent podal Švarcovi ruku. mlení v kancelái pán Kopulentov. Starý pán ponkud poodvrátil tvá a Svarcova rozpaitost vzrostla. „Dkuji vám, pane Kopulente," pravil konen. „Zstal-li bych nkde rád, je to jist zde. Ale musím Nastalo nkolik vtein
jít
—
za vlastní existencí."
„K tomu máte plné právo," pravil nám bude zde trochu smutno. Je teba
A
to je
Kopulent. „Ale zvykat znovu.
si
už tžko. Ale co dlat? Mnoho štstí."
Pání pán Kopulentovo
bylo
drazné.
Správce
se porouel.
Starý pán sedl zadumán. Ale nebylo mu ješt popáno klidu. Energické klepání se ozvalo. A k nemalému pekvapení pán Kopulentovu vkroil doktor Hilarius. Chlad zavál z jeho píchodu na starého pána tušil, eho se týká tato neobyejná návštva. Ale pece ne zde? namítal si. Ale námitka hned pozbyla síly: co by mohl zde jinak doktor Hilarius chtíti ? ;
„Promite, obtžuji-li," pravil Hilarius. „Picházím k vám, pane Kopulente, abych uinil dotaz ve vážné
:
MO vci. Chci žádal o ruku sleny Pavly. A tu .'^c táži pedenemáte nieho proti tomu, dovolujete, ahych vším vás slen Pavle svoji žádost pednesl?" Pan Kopulent hyl pekvapen tímto zvláštním zpíitón Hilariv psobil nai^ trapn. ležérní sobem velmi mnoho Zajisté ml-li by mluviti upímn, proti Hilariovi. Byl mu cizí... a skoro proti tomu... nej)íjemný. Nikdy by si byl nepál tohoto zet jakýs tajený a aseni i netajený Vycifoval v despekt ke v.šemu, co mu bylo drahé. Ale byl to dvod, který by postail? Spíš instinkt nežli dvod! Bylo to totéž, co mu íkala paní Severová, „Nevila bych doktoru Hilariovi." :
tém
;
ml
i
nm
„Pro?"
Má takový nepíjemný pohled. Zdá njak podezele kolem Pavly."
„Nelíbí se mi. se,
že se toí
A
dodala, jako varujíc „Nevzešlo by z toho nic dobrého. Bylo by
pro
:
nho, opravdu „Víš
nco
jí
škoda
škoda."
uritého?"
ptal se
„Nelíbí se mi," opakovala.
jí.
„A má asem
výraz, který
Bojím se o Pavlu, vidím-li ten výraz." Ale co bylo to vše? Instinkt a ne dvody.
zaráží.
Nelíbí se mi.
Což jemu se líbil? Doktor Hilarius oekával odpov pán Kopulentovu trpliv. Ale vida, že se odmlel, pokraoval „Vím, co se dá namítati. Mé nynjší postavení není skvlé, srovnáno s pomry sleny. Ujišuji vás, že je to postavení doasné. Mám dost ener^rie, abych dobyl postavení, které by lépe harmonisovalo." Nyní byl nucen starý pán chopili se slova.
311
„Nechci omezovati svou dceru rozhodnutí je u ní. Není mi známo o vás, pane doktore, nic, co by mi dávalo dvod omezovat toto její rozhodnutí. Ale krok je vážný a je lépe neukvapovat se. Bží zde o svolení Pavlíno. ?" Co záleží na Doktor Hilarius nemohl nevycítiti z hokosti posledních slov nechu pán Kopulentovu. Ale zdálo se mu takti;
mn
tjším, nepozorovati jí. „Dovolujete mi tedy, pane Kopulente, pednést svou žádost
slen
Pavle?"
Starý pán pokynul mlky...
„Dkuji vám."
A
doktor Hilarius, ukloniv se ješt, odešel A proto se díval trochu zka.
.
.
To tížilo starého pána. leným zrakem do dálky.
Bylo to trochu mnoho na jediný den. Vše jde tak suše, tak stízliv. Bylo mu smutno Pedstaz toho. Doktor Hilarius, jaké štstí pro Pavlu Zdál se býti svou vcí jist, trpce voval si vše tak? si uvdomil starý pán, jakoby ani na okamžik nepochyboval, jak odpov Pavlína vyzní. Co bylo horší, ani starý pán o tom nepochyboval. A tak zbude sám, sám. Pomalu se spluje to, eho se lekal: není už to opravdu osamní posledního aktu? Dti odejdou. To jejich právo, aby odešli. Zstane sám, chabý a starý; nebo chabý a starý je; cítil to náhle každým krokem. I zrak slábne; nebo to není tím, že nemže pojednou rozeznat hranice a že se mu setmlo ped oima? Úloha jde ke konci, zbývá už jen poslední scéna; hrál ji s chutí a snad nebyla tak špatná; nkteré scény bolely ovšem; to pirozeno. Starý pán, sankvinik, enthusiast míval své bolesti, smutné píhody ležely za ním a nebylo radno dotýkat se jich. Ale hrál nicmén !
!
3i:
hrál svou
s chutí,
krví a svou duší. Nyní není už, co by
Pichiizí podzim invalidy.
Vyhíval se na slunííku, když trochu studí v srdci... a postupovat svó tOlo popomalu, pomalu. Takový zvolna smrti. Vše odumírá je tedy konec? možno neLidé jdou za svou vlastní existencí koní u brát to ve zlé? Lidé jdou ješt v život Mnul si rukama elo. Byl to skliující pocit. Dosud myslil málo na to, že všichni ti, s kterými rostl, s kterými cítil, spolužáci, pátelé, druhové mládí, že pozvolna odcházejí. Nepozorovatelné. Sítal pátele mladých let, kdo ješt zbývá? Kde je jeho jrenerace? Nemíval ve zvyku pemítat mnoho o tom ale nyní cítil to hoce a dal.
—
—
.
.
.
;
jasné.
—
ostrvek za ostrvkem se propadá Sám, sám a jak praví kdesi oblíbený autor jeho v širém oceánu mládí: Není nic než moe. Generace se stídají. Kdo vystídá jeho? Kdo vstoupí na jeho místo? bude Ro;
.
í
manov ? pán zadíval se do údolí na tichý a sympakaždý hál Každý ten bod mu byl milý svými vzpomínkami. Kdo pijde sem? Komu pedá tento koutek? Hory v daleku tváí se mnohem výhržnji a skoro, je jasné nebe, zel by mrana nad hlavou. A soused za Birkenwaldem je tak nebezpen ochotný: kus za kusem z východních ech propadá Prusm. Vystídat tedy Starý
thický kraj.
;
a
Kdo
to
bude?
—
mdlý a unavený? linde to on? Co syn uiní, co provede? Bude on elil prudkému pívalu? Doktor Hilarius? Ne, ten není mdlý a unavený. Chce vésti a má poslání; nevykládá stále o tomto pota slova bzuí jako do>lání ? Poslání, idea, program Jeho
—
313
trné mouchy v myšlenkách starého pána. Slova, slova, slova! On tedy pijde vystídat, on? Nevane to chladný vítr
od hor? Starý pán
obrazy, které víily mu Byla v nich samota a smrt. Svsil hlavu sklíen, a jemu, který žil tak rád, s takovou horou cnoslí, poprvé se s takovou intensitou, cítil
se starým
.
.
.
hlavou, byly pusté a bezútšné.
chtlo umít.
Opel
se o
tmavou sosnu a hledl do prázdna.
Slunce stoupalo ješt do výší na své dráze. Blížilo se k poledni. Vše, slunce, myšlenky, vzpomínky ukolébávalo v jakous tžkou mdlobu.
Kapitola dvanáctá pedvádí rozhodný in doktora Hilaria; též mén rozhodný in sleny Pavly.
Téže asi chvíle malátné a dusné, kdy starý p;in na „Poušti", setkal se v jiném kout Romanova
dumal
doktor Hilarius se slenou Pavlou.
Doktor Hilarius se rozhodl, a jakmile se rozhodnutí
nechtl ani okamžik váhat. Proto navžtívil staproto ješt týž den chtl mluvit s Pavlou. musil odjeti jeho volný as ubíhal. Nezbývalo asu A chtl pivést záležitost ped odjezdem ko konci. Bylo by také možno prodloužit dovolenou. K emu? Lépe, stalo,
rého pána,
—
;
vc.
rozhodne-li se
Vyšel k rozvalinám, kdež so domníval, že ji potká. A nesklamal se. Vystupovala od eky klikatou a neschdnou cestou. Tváe její byly ponkud zardlé stoupáním; byla zamyšlena. k ní. Trhla sebou, nevidlaf ho picházet.
Pozdravil a pistoupil
pena
ponkud
;
„Prosil bych vás o Hilarius.
pekva-
nkolik okamžik, sleno," pravil nmž vás o žádám, nem'
„Vím, že místo, na
n
315
práv vhodné,
ale
ohledy na etiketu." „Nic nevadí," „Mluvte,
pokládám vás za povznesenou nad
odpovdla
prosím, docela voln.
„Neumím vystupovat
Pavla
trochu
zaražena.
Nemám pedsudk."
patheticky,
sleno
;
znám
a jak
vás, nejste romantická."
(Doktor Hilarius nepozoroval stín, který její elo pelétl pi tch slovech; mohla to tak dobe o sob íci?) „Mžeme se dohovoiti klidn. Známe se ponkud, myslím, tohk, jak lidé se mohou znáti. Máme urité píbuzné názory, píbuzné snahy, píbuzné pojetí života. Myslím, že to jsou všechny podmínky, abych se cítil oprávnným žádati za vaši ruku. Nechci íkat více vc je jednoduchá jako vše vážné. Nechci nic mluviti za ;
Lze vbec slibovati? Jakkoli dopadne vaše rozhodnutí, pijmu je s rozvahou, by teba sebe, nechci nic slibovati.
i
lítostí.
Pijati,
odmítnouti,
to
je
abyste rozhodla je mi teba jasných a vámi; to je právo mé." :
vaše
právo.
pomr
mezi
Chci,
mnou
Mnohem výmluvnji nežli tváí v tvá starému pánu promluvil doktor Hilarius tuto e. Poítal patrn na posluchaku vdnjší. Úmysln formuloval svou žádost co nejchladnji. Chtl, aby jeho úmysl nesl všecky znaky promyšlenosti a rozumového rozhodnutí. Sám byl
ponkud pekonán
svou vlastní výmluvností. Mluvil tak, uritostí, s touže výmluvností pesvdení, která jindy tolik imponovala slen Pavle. Co budilo tedy dnes vnitní nepokoj u sleny Pavly? Co zpsobilo, že jeho slova podncovala tajený odpor v ní? Nabídka Hilariova nemohla býti niím neekaným, a musila sama íci, že je to vše pirozeno. Dávala zejm prchod svým sympathiím ... až do verejška. Ani jeho tón nemohl pekvapovati bylo jako kdykoli
jindy, s touže
—
316
—
u nélio. A jcšl vera byl by snad pirozen úrinck nabídky Hilariovy jiný, jošlé vcora by klidné a to
bez
rozpak ekla
t>v6
Co
ano.
jí
bránilo dnes?
Co
Pro neodpovídala? Proé její pohled Co Hilariovu pímému a pevnému pohledu?
se dnes zniónilo?
vyhnul se
už snahy jejich, názory píbuzné jako díve? Mlela dlouho, možno-li nékdy okamžikm pipsali delší se stalo
mezi
jejich
jejich,
nimi?
pojetí
Nebyly
života
tak
trvání.
Zmatek
se
jí
zmocoval,
nebývalý,
zmatek. Nejkrásnjší
nevysvllitelný
—
znlo jí v mysli zcela vci na svte jasn. Zarazila se. Jako by Helena byla zcela blízko, u ní až a dívala se na ni svýma planoucíma oima a šeptala jí hlasem, který omamoval: „Niemals sah ich die Nacht beglanzter, diamantisch reizen die Fernen."
Chvla se pohnutím docela cizím. Nejasné city vzbudily se v jejím srdci. A úzkostlivá touha po nžném a opojném pojímala ji. Nevidla Hihiria, ne-
nem
vidla ralo
cestu,
nevidla rozvaliny.
náru vášniv
Jen
nco
v dálce otví-
a prudce.
ekal klidn.
Stále ješt upíral na ni pevný Celý systém ležel v tch oích, víra, pesvdjení, pathos dojrmatu a formule. Zrak, kterému tak asto podléhala, utkvíval na ní. Ale dnes na ní ulkvíval Hilarius
svj
pohled.
marn. Hluboce
si
oddechnuvši, jako by procitla ze sna, s pozorovatelným vý-
tónem ponkud nejistým, razem zmatku:
pravila
„Nemohu vám dnes odpovdti!" „A trval-li bych na tom ?" „Nemohu."
317
To ne znélo nyní urit.
Hilarius se uklonil.
„A kdy
odpovíte?''
„Nevím." jako na vA'svtlenou dodala: .,Jsem neklidná ... a nevím, ... co
A
buju se Ale v uších,
chci.
Pote-
uklidniti.'"
a to, co chtla, huelo jí nenechávalo klidu; slyšela ten vášnivý, opojivý, který jitil její krev a budil exo-
hlas,
vdla,
co
dotíralo
na
chce,
ni,
tické sny.
Nejkrásnjší vci na
svt!
skoil
nkolik krok tiše. Pojednou za záhybem cesty Sedl na skále, s níž se s Hackenschmidem. zrovna ped n. A s pohledem uštpan na
Hilaria
upeným
Šli
setkali
smekl klobouk a zvolal patheticky:
Do prachu sklote hlavy!" „Ó, tikrát evoe! kmitlo Co vlastn chce ten podivný lovk? Objevuje se vždy na jejích pedstavami Pavlinými.
—
cestách
A
—
—
.
.
.
jako
Hilarius,
její
stín.
podráždný
Co chce od ní?
—
nezvykle, ptal se:
„Co to znamená?" Hackenschmid dal se do smíchu. „Váš ušlechtilý syn se zbláznil. Nemohu si vzpomenouti na jakýs citát, sleno; nemohla byste pomoci? ,Má jist talent tento hoch, vlastn?' jen kdybych znala k
emu
Ale v^" mi nepomžete, sleno?" Uklonil se znovu a odcházel postranní pšinou, volaje ješt z dálky: „Váš ušlechtilý syn se zbláznil!" Slena Pavla nervo&n se chvla. Toho si konen doktor Hilarius všiml.
3IR
„Není vám dobe, sleno?" A hlasem, který tlumoil nevoli, dodal: „éašek, protivný šašek!" Slena Pavla chvíli mlela; pak obrátila se k
nmu
„Nic mi není. Potebuji pouze klid." Nebylo možno nerozumli lomu vyzvání. Doktor Hilarius, trochu nepíjemn dojat vším, co se sbhlo, se porouel a zmizel, zvoliv opaný ilackenschmidovi snir. Slena Pavla stála bez hnutí, dokud nedoznly kroky jeho v lese. Pak mávla netrpliv rukou a šeptala si,
v neurilo se dívajíc:
„Nejkrásnjší, nejkrásnjší."
spolenost ne soustednou.
Kapitola tináctá vede nás v
zcela
Bylo odpoledne. salonu bylo živo.
V zámeckém Byl
to
jeden
z
posledních
dn
pobytu
hostí.
Hackenschmid již díve ohlásil odjezd. A po rozmluv se slenou Pavlou odhodlal se doktor Hilarius, dopadne odpov její tak že odjede pozítí ráno.
A
i
onak, lépe nechati toho skuten nebylo
vci vyvíjeti se z dálky. mnoho asu; povinnost ho
Krom volala.
Byl ekal úspch mnohem pronikavjší, a to bylo trochu sklamáním pro nho. Nevzdával se však nadje; jak mohlo by se nco nepodaiti jemu?
svj výraz pevný a tém vítzný; tak HackenschmidoA a ten vítzný výraz dráždil Hackenschmida; zdálo se mu, že ví, co je jeho píinou. Mluvil dnes ješt neklidnji než jindy,
A
se
tak
aspo
ml
zdálo
;
s thematu na thema a nebyl vtu. Nedokonoval jí.
skákal
U sleny byla tak
s
to pronésti celou
Pavly bylo pozorovali rovnž neklid. Nepozorná jako obyejn. Dívala se do tmy;
320
znOlo
slovo
jí
jako z daleka;
její
myílenky
ji
zamsl-
návaly.
jako Hackensehinid Ililaria. rozhodnutí? Mluvil V Svolila? Zamítla? Chvílemi byl ochoten
Starý p.án pozoroval
Nemohl doktor
vili
zmoudeli
Ililarius to,
z
n(.
ji,
Stalo se
po chvíli ono.
Také paní Severová nespustila zrak se sleny Pavly a doktora Hilaria. Hledla vyzkoumati, jak se véci mezi nimi mají. Ale vše mátl') její pedpoklady.
Pozorovala zvláštní zmnu na Pavle. Oím se udala? to nebyla ani ona. Namáhala svou jjamt: koho to pipomíná? Namáhala marné. Zatím znla prostorami salonu konversace, nepravideln;i a zmatená. „Úpadek Francie?" „Nevím; doasné nmdlení snad; národ, jenž stvoil encyklopediííly, velkou revoluci, konimunu."
Jakoby
„Národ, jenž stvoil Lulhera, Goetha, Schopenhauera a Marxe."
„Co je lestantství ?"
Luther?
Co
je
evantrelicfví?
Co
je
pro-
„Což Anglie?"
„A Rus?" „Rusko je knuta a altruismus." „Anglie!
Obchodník,
který so
poíná obávat kon-
kurence."
„eská
otázka?" „Otázka sociální." „Otázka morální." „Otázka síly." „Anglie! Znáš dost Anglii, abys moh' soudit?"
„Mn se líbí více Hugo než Shakespeare, více Mussel než Rvron. více Pascal než Hume."
321
„Otázka osobních sympalhií; galský duch
má
lehkost,
esprit."
„A povrchnost a frási." „Také frási teba ovládati ;
„To
Jo
frási.
to
nco
zlého ?"
obhajování verbalismu."
„Slovo je materiál, který musí být ovládnut."
D
„Cette canaille de
.
.
."
„Afféra, jež se stane leckde."
„Znáš mínní Liebknechtovo
„pí
?''
z toho bursa."
„Zola je poctivec." „Studie Masarykova?"
„Nemá
co dlati
s
afférou."
„Nás se otázka netýká." „Je symptomatická, bohužel."
náhoními Nmectva." náhoními klerikalismu." „Je klerikalism nebezpeím pro Francii?" „Je nebezpeím pro každého." „A zvlášt pro nás." „A tedy proti kléru?" „A což Morava ?" „Dieyfusardi jsou
,
.Patrioti
„ím
je poslední
„Pkná
oporou Polákv."
opora."
,.Protestantismus by byl
liorší."
„Kdož ví?" „Protestantismus je
„Vemte
nmecký."
statistiku."
„Statistika je
nco
ohebného;
každý
si
vypoítá,
co chce."
„Fakta nedají se oddisputovati." „Ale dají se zkroutiti." v. Dyk: Konec llackenschmidv.
21
"
322
Rozhovor poriišilo
pinesení ("'aje. Paní Severová Pavla byla ponoena v zaniyíSlein'. S lehkýni úsmOvem pravila paní Severová: „Nezbude, než abych podávala aj já." vstala.
íSlei-na
A obrácena napolo
k
panu Kopulontovi
pravila:
Marto, Marto, pelivá j.
.
.
Marií."
kami
Starý pán, ohlušen jaksi hovorem a svými myšlenlehce se usmál. Uklonil tžko íci, více
—
ím
—
se galantn.
„Chceš poklony od nás?
Máš
je
míli."
Ale zárove stihl jeho pohled Pavlu. nyní vybrala se ze své zádumivosti. Trocliu
roztržit
dívala
se
na
rovou.
nem
—
Ta teprve
otce a paní Seve-
—
dalekém. Nevím, myšlenky, byla to podivná jakás zem, hvzdnaté nebe, tak blízké, žo ho dosáhnouti bylo možno. A ty hvzdy vábily záhadnou nocí ... že jsem chápala astrology dávných vk, kteí v nich vidli záhadnou spojitost osudu. To hvzdnaté nebe uchvacovalo svým kouzlem. Hledala jsem svou hvzdu. A jak jsem ji hledala, naskyllo se mi nkolik jich, zcela blízkých. Jedna z nich byla má, ale která? Sahala jsem po ní; a cosi volalo: Nesahej; ta druhá. Polom zmizely hvzdy, a bylo „Snila jsem," pravila, „o
kam
došly
mé
—
—
tma."
„Nenašla jste tedy pravou hvzdu," pravil Hackenschmid. ,,Tof by bylo zlé; nevím lomu, sleno!" „Stáváš se romantickou: to mi pipomíná
—
323
Ale zarazila se uprosted vty; a uvdomila si, že „Helenu". To bylo to, jí dopovdti. Chtla íci ta podoba, kterou rozpoznala. co nemohla uhádnouti nelze
jich
.
—
.
.
Pešla tedy v jiný tón: „Budeme mluviti o snech." „A vykládat sny?" ptal se Hackenschmid. ,,Bez výkladu. Sny se nemají vykládati, zkazí se pvab," ironisoval mladý Kopulent. „Nemám žádné representaní sny," ekl Tuzar. „Jest
mi se zastydti:
mj
spánek
je dobrý."
nemám žádných sn," pravil Hilarius. „Hilarius nemá sn; má jen poslání." „Z toho ješt nco mže býti; ale kde jsou „Ani já
naše
sny ?"
„A kde jsou snhy
ze zašlých let?"
„Pavla ekla svj sen; íkejme po
poadu
své."
„Podle stáí." „Brr!" protestovala paní Severová.
„Kde je mládež ?" sarkasticky „Jsem velmi málo legitimován ji mluvírae-li o snech,
mohu
zvolal
„Mládež zane."
Hackenschmid.
Ale sen sleny Pavly.
representovati.
opakovati
S malou nuancí: propásl jsem svj as. Hvzda je fu. Nebe je temné. Kopíruji; celý svj život jsem kopíroval, sleno; vzor mj nebyl dnes malý. Ani to ne-bylo možno vždycky íci."
—
„Takto
nepochodíme
—
Kde jsou f vé sny?" mladému Kopule ntovi.
dobe.
obrátila se paní Severová k
„Sny ml jsem njaké," mruel tento. „Zdálo mi ku píkladu, že spaluji nevící v službách inkvisice; že jsem pyšný grand španlský s vysokým límcem. se
324
Madonna žo mi i)eje, Escurial fóž; zdálo jsem Calolicissimus. I jim'" sny jsem mtl: že žiji v dob Biedermeier a tajn probouzím národ: mluvím esky. Je teba ješt více sn V Snu o Weltluft?" který íkrtí.
se mi, že
„To ubozí jsou snílkové, kteí jdou sníti v svitu luny," smál se Tuzar. na tebe hodí:
„Ale aspoií
druhé
dva
verše
stží se
penženka prázdná je, hrad jejich kdes u Pampeluny."
Jicli
„Není teba hledati vtrné
zámky
tak daleko
.
—
,
."
jsou ješt dále do míry je to škoda. Ubozí snílkové v svitu luny molil bys mít pravdu, Tuzare." „Inkvisice a Biedermoierové
islé
.,
—
Snílek není ubohý," pravila paní Severová. „Snílek
je šastný;
pouze
kdo
se probouzí,
mže
být nešfasi-
ným."
n
Obyej se také vzbouzíme ze sna. To je to nepíjemné." „Ze sn nebude nic. Zbývá.š jenom ty," pravila paní Severová k starému pánu. .,
„Mj
sen,"
lickým.
„Mj
podivné
sny;
dl
tento
s
úsmvem
sen se neustále mnil;
trochu melancho-
nkdy
jsem míval byly to nebelyrné výše, s kterých jsem padal; byly to ohromné hloubky, v nž jsem se ítil. Byly také ržovjší sny, dobroVšelicos se mi zdálo. Sny se mní nepamatuji se už tak družné, smavé. nejkrásdobe na n. Kdybvcii ml íci, jaký byl Vím pouze, že byly, a je njší sen, bylo by lo tžko. škoda, že jich už není. Všiclmi jsme mívali svého
—
mj
—
325
asu se
zvláštní sny; je až
smšno
otevenýma oima.
s
vskutku
—
— Trochu
tesklivé.
mluviti o nich; ba snilo
mže
Procitnutí
príHš
mnoho
býti
pak
se snilo."
A
starý pán zahledl se na svého syna. „Jsou to nebezpené sny, které se sní s otevenýma oima," pravila paní Severová.
„Vše
má svj as
—
i
snní.
ráda ubohé snílky, kteí jdou
sníti
Nemla
bych zrovna
msíce emesla
v svitu
aspo kdyby to trvalo dlouho. Snní ze pkné. Na jakousi dobu mže to být píjemné." „Pro
n— píliš
zlý.
nám
píliš
mnoho.
.
—
pane doktore." s
otevenýma oima uško-
Cítíme to
dobe
všichni na
dnes."
Pan Kopulent „Možná. louditi lehko.
mu
Snní
„Ne
sob
.
pro jiné stží," odvtil doktor Hilarius.
„Jste píliš zlý k nim,
dilo
.
není
se zamrail.
he —
nho snad by bylo však býti spravedlivým." ne nemožné."
Ale bez
od-
Tžko
„Tžké,
ale
„Snad,"
vyhýbav
prohodil starý pán.
Nechtlo
se
diskutovati o tom.
Nepíjemné
ticho nastalo.
Doktor Hilarius
mlel
se,
akoUv
vycítil
nechu
theraa ho lákalo.
starého pána a odOstatní
nemli
nej-
menší chuti oživovati rozhovor. Hackenschmid se díval posmšn na strop; jen paní Severová oživovala skupinu, nabízejíc ješt aj. Starý pán zahloubal se do svých myšlenek. Slova trapn se ho dotkla. Zdálo se mu, že se tu stala kivda. Nebylo peci všechno tak odsouzení hodno, nemohlo býti. Ale nco neustávalo hlodat: byla tu skuHilariova
ten
vina?
326
I
Mladý Kopulonl sedl u piana. Caj byl dopit. Ticho Mí'kce sáli! do klávor^ a zaal pracludovali; pak
rvalo.
pravil llackenscliinidovi: ,.Sny, slaró
naše sny.
lu
bych
Jak
,.Oddanost!
— jí
Znáš ješt Oddanost?" neznal!
Me-li
jsme
rádi
píse."
„Neehll bys zpívat?"
„Nemám
mj
dosti odvahy.
—
Slena musí omlu\it
.
.
.
zkažený hlas."
„Budeš provázet."
„To
—
Kopulent
vstal,
Snad na to ješt staím; spíše. trochu hráti za dob mladosti." Hackenschmid
A Kopulent poal pti
slabým,
usedl
ne píliš
„Když s milou mou jsme odcházeli, má matka tolik plakala,
víky už život celý noc v jejích oích zstala. Ale má milá, oslnivá, vášní hurisk zrak plál, licliotivá: pravila ke ,Chci zít smáti so, ah. ah!" A já se smál jíž
mn
t
ob
ruce matka, Sepjala jež kolébaly kdys mne v sou. Žebrácká siará, stáím vratká, a já byl v duši zahanbiwi. V ržových prstech moji milé v tom neklidný jsem pohyb zel.
Na ele rýhy ekla mi:
A
,
já
zarputili'
Zpívej, tralalal'
jsem pi
I
jsem
k pianu.
školeným,
syiupathiekýni hlasem:
že pod
uml
— ale
327
Umela
nialka i
té vší
bdy,
umela, odpuste však. Když dodýchula naposledy, zel v tvái úsmv tkvt jí zrak. V den však. kdy pochována byla, žár šílený ve zraku svém, jak pardal sevela mne milá a dla: Tani, tralala!' A tanil jsem." ,
Kopulent vložil všechnu sílu a všechen písn; unaven klesl na židli, dýchaje tžce. melancholicky zasténal:
„Nestaím
—
píse poprvé,
„Nebo
do této sklamán
nestaím!"
Hackenschmid však byl ve vzpomínání. slyšel tu
cit
A
se
mu
Doba, kdy
vybavila.
silnjší nežli smrt je milování," pravil.
píse má svou váše.
V
„Ta
repertoiru GuiLbertové, božské
Yvetty jsou populárnjší. Ale tato píse má svou váše; kdybychom my ji mohli míti! Silnjší nežli smrt kdybychom mohli dát le meilleur de notre vie. Znáš ješt tu píse Silvestrovu: Že nepoznal jsem tebe v ase Jest to melancholická píse," pravil Hackenmládí. schmid k slen Pavle. „Kdož by ek', že ji psal Armand Silveste? Všechno se znovu vrací: jaro, den, nadje, láska; pro nemže se vrátiti naše mládí? A ten poslední verš: Nejlepší v žití že jsem nemoh' dáti. Nedáti to nejlepší, vyjíti naplano s nejlepšími silami, jak je to smutné nedáti to nejkrásnjší na svt."
—
—
—
.
.
.
Slena Pavla prudce sebou škubla. Poslední vta Hackenschmidova živ jí pipomnla slova její sestry. Byla to nahodilá shoda? se
zmocovalo
a zdálo se
Nevila jí
tomu. Rozilení i jí opt, že sestra stojí blízko,
328
mrzí a
ní
uvA-.i
:i
Picházela z jiných svl Ledový chlad vanul z ní. To
llatki-nschniidcm.
sem
jejich
dech.
Neíká jí Cí jsou to slova? nejkrásni-jší na svélft! ona znovu hlasem, který prochvívá srdce Pavlíno? A jak Otec, bratr, nikdo neslyší. že neslyší všichni ostatní? Nebo bratr neslyší patrnd: nestaím, šeptá sob. Priant comme une mendiante, jak daleký je ten jeho sen o n-
Nemže vidti; a byla v minulosti! se zamyšlen. Jaké vzpomínky v Nebo zdá se, jakoby on vzpomínal. Slojí pnjbudily? tak schýlen, jakoby se chtl shýbnouti po nem, co Poíná vzpomínati. U nztraceno ped pl stoletím. Je tu doktor Hilarius. Ten kterých povah je to konec. také neslyší. Odpovif, odpov, nemže ekati! V jeho
jaké
lásce, která
také
otec
nm
stojí
i
Dívá se vyrovnan tvái není žádného dojmu; eká? na vci toho svta. Jemu nebylo nic ztraceno, za ním Ono fluidum bolesti, jež se šíí neleží žádný smutek. salonem, jeho se nedotýká. Citlivstkáství, ekne. Jeho Citlivstkáství; on to slova budou zníti kategoricky. ekl a pedevším chce odpov! Nemá totiž asu; jeho poslání vede ho jinam.
A tak tu stojí kam ji dovede
vidí:
mu
odolati.
Pudí
sestra
ten
její
pízrak;
jako
pízrak? touhy a
pouze ona
Bojí se ho.
její
ji
Nemže
sny nekana na ne-
Je slabá, jakoby mla omdlíti; nedovedla by stát na svých nohou; vše poíná víiti a másti se. Helena, bratr, otec, Hackenschmid, Hilarius, sál. Je ješté nco na svt? To nejkrásnjší na svt?
zvyklé dráhv.
A co se vzbouzí ve starém pánu? Není mu, jakoby Hýly písn, ho ovanul horký dech vzdálené mladosti ? bylo opojení, byly slunené dny, oh, jak daleko nyní. Pocit
osamní
se stupfioval u
nho:
býti
tak
sám
se
329
svými
vzpomínkami.
dje
jemu neodbytn huelo hlavou. což tolik bolesti navahlo se na prsa
—
bolest;
Vše
mrtvo,
enlhufciasmy
lo
kryta
.
pohebním flórem. Do dum Pavly a starého pána zaznla
na-
lidská a du-
Díve, zdá se, nebylo tolik bolestí je? k odchodu, stávalo se vše smutným; i radost
silo
a
Bolest, stále
.
.
Nyní,
byla po-
slova nové pana Kopulenta vystídal drsným a hlubokým hlasem Hackenschmid.
písn.
Tentokrát
zmnny
role.
A
„Umdlen na ulici dlíti, kameny dva v okno vme jsem. Tabule jich rozbil Jined jsem. Ale tebe nelze zíti.
Smješ
se mi, já se sázím.
Zítra ti
ti
v okna vházím.
Nalíil jsem ped tvá vrata kameny ti tyry zrádné. Kdo jde k tob, nech tam padne, smeka pátel tvých bud klata. Zítra zanu od poátku. Zabij u tvé milé v krátku.
Nebudeš-li jiná ke mn, tvoje elo, tvoje oi
kameny dva krví smoí, hlavu škrábnou nepíjemn. Peci, peci jsi mi milá. Tolik však"s
Celník
mi
se za
ublížila.
mnou ada
po tom inu hnáti bude. Na krk oprátku dát pjde. Skryje
mne má
barrikáda.
vrhnu na kameny smutek srdce roztesknnv.
Její
330
Kolik v
Kvl
katnon
to
hokých, zlobných
tolik .sinutJííi
mým
sríiccni
Hynu, hynu To je konec
Smntný schmidových
kaineiiú je.
velkých, drobných, se potuluje. z
toho vsfho.
zpvu
refrain naivní
ústech.
mého.'"
chansony doznl v Hackenokamžik ticha; okamžik
Nastal
teskný.
„Pro
nestáti se sentiinent;Unínii na chvíli?" peIlackenschmid ticho. „Ke každému z téch slov pipíná se kus naší mladosti. Opojme se tím je-li nutno se opojiti. Kdož ví snad bylo nco krásného v tom smutku ... a naše bolest byla tím nejkrásnéjším na svt." rušil
—
—
Jako pízrak
slenu Pavlu.
stupovalo vrcholu.
„Pour trois
vyplašený vzrušila
sotva
Její
srdce bušilo prudce,
A Hackenschmid
tato
její
slova
napjetí do-
roztržit opakoval:
tomber
faire
et quatre
tes amis pavés jai mis."
Utkvl pohledem na planoucích tváích sleny Pavly, A byl to klam? zdála se mu jako tehdy v boui tolik podobna té. jež byla mrtvá pronášeje ta slova.
—
—
vzpomínkách mocí, jíž nebylo vymknouti; týž pízrak, který 6tál mezi ním a Pavlou, jakoby nabýval jemu uritých forem. Zmatek se ho zmocnil. Vidí dobe, klamou ho smysly? Nebo léta neuplynula, nikdo neumel, život nebyl ztracen a ubit ? Neskonalá únava nepichází ? To vše nebylo pravda, pustý sen, hluk, kik. orfrio, smíchy? Kal, kterým a jež dnes ožila v jeho
možno
se
i
se
nudno
broditi, neistota, špína,
hnus?
To vše bylo
331
nco, co
dlouhý a nepíjemný. Zde oi planou starým žárem její gesto je vášnivé a prudké; neumela ta nádherná a hrdá bytost, akoli chtla umíti. Hrot, který léta ho bodal, byl snem. Vše bylo snem. A kde se nachází vlastn? Kdož jsou všichni okolo? Je to ona, a on je
se zdálo, sen píliš
Helena
—
žije
a dýchá, její
slyší slova ironická
„Pes
a zlá:
žárlivosti
umeme spolu, To nabídka je
sudby kleté chcete zvláštní pec!"
jestli
.
.
.
Den jarní, nádherný^ den, a oni jdou spolu. Kdo vnukl ta tragická slova? Kde vznikl tento podivný cit? Ah, nyní procitá z onoho chmurného spánku; unavil hodn, cítí to na všech údech, a kdyby se podíval do zrcadla, nalezl by na ele hodn vrásek. Ale vrásky zmizí zase nepochybn. A snad bude možno žíti.
jí
V
tom
„Zdá
doktor Hilarius a vážným Kopulentové.
povstal
slen
míil k
se,
krokem
že není vám, sleno, volno," pravil
vážn
a starostliv.
úder v tvá dotkla se tato slova HackenVšechny sny rozváty, skutenost se vrátila. Hackenschmid se probudil a pocítil intensivn bolest, nezapomenutelnou a krutou, a tato bolest pecházela v prudkou zlobu proti tomu, kdo perušil jeho sen tak Jako
schmida.
opojný a tak krutý. Ne, to nebyla ona; vše bylo pravda, bohužel.
Pouhý
sen.
to ony rysy, onen pohled, ono pozoruje doktora Hilaria, nemohl pemoci záchvat zuivosti, který se ho zmocnil; stiskl jakýs ko-
Nyní vidl, že nejsou
gesto.
Ale
y.v2
vový podstavec na slolo, jakoby ho chll rozmakati a íldá jeho zloba polihi se v jeden kousal se do rt. pohled, který upel na doktora Hilaria, tcnlo proud mluvil erí nenávisti. A Ilackonschmid opakoval si tiše, aby nikdo nesly.^el, slova písn:
—
„Pour
faire
tomber
tes
amis."
Kapitola trnáctá pojedná o paní
moe
a
níiožných jejích osudecli.
nápadn
doktorem Hitváí zmnila se v bledost. Poodvrátila se instinktivn. Nicmén vší silou, která ješt Pavla
lariem.
jí
erve
se zachvla, oslovena
jejích
zbývala, snažila se ovládnouti toto pohnutí a hlasem,
který
ml
zníti
„Ne, zcela
klidn, odvtila:
Potebovala bych jen trochu
nic.
klidu.
Na okamžik." Bratr
naklonil se k
ní,
pozoruje
celou tuto scénu.
t
ven na nkolik minut," pravil. „Osvží t snad trochu volný vzduch. Chceš?" Pavla kývla. Mladý Kopulent sám ješt nebyl zcela klidný; ale vdomí, že ona potebuje podpory jeho, dodávalo mu ponkud síly. Nabídl jí rám a vedl ji ven. „Vrátíme „Nedejte se rušiti," pravil k ostatním. Malá indisposice," pravil k starému pánu, se záhy.
„Vyvedu
—
který starostliv šol za nimi. Temnou chodbou klopýtajíce
doucím
do
Bylo trochu
zahrady.
dusno
i
do.šli k dveím, veChýhlo se už pomalu k veeru. zde v zahrad; ve vzduchu bylo
334
plno
tžkých vní
ze
záhonu.
Kopulenl
vedl
—
sestru
pokryté psím vínem k allúnii. Byl celý zarostlý zelení a skr^i; nyní tu bylo zamlklo a šero. „Jsi vzrušena," pravil Kopulcnt a jenmé usadil ji „Zde je ticho. Uklidníš se. Nechci se na laviku. podle
zdi
ale tíží-li te co, povz to. phiti, co se ti stalo, Pišel jsem také k tob tehdy." A Kopulenl se odmlel, zasnmšen vzpomínkou. Pavla se schoulila a mlela. Sedli tak chvíli. Pavle nechtlo se oindn do ei. ,.Podivno," vyrazila ze sebe náhle. „Podivno a nesrozuniitelno. Nerozumím sob samé dnes jakobych si cizí byla. Njaká cizí bytost vzbouila se ve tak mi to pipadá. City a touhy, kterých nechápu. Jako dít," pokraovala trochu klidnji, „jako dít mla jsem
—
mnohdy touhu
odejíti daleko,
mn —
daleko, pustou lesní cestou,
zv
Stromv a skály byly kolem mne a lesní a ptactvo. Ta chze vedla do neznámé koniny, kde vše bylo jiné než u nás. Lidé byli vlší a silnjší, byla to zem obr; a vše, kvtiny, plody, úsmvy slunce
osamlá.
—
vše neslo tu
pee
brodružných
tch pedstavách.
vého,
obrovitého.
mimoádného,
Nic
mne
nelekalo v do-
To bylo cos pohádkorozum zde neml
fantastického:
práva. Chovala jsem své sny peliv v úkrytu, bála jsem se o n; neíkala jsem nikomu o tom; ale mnohdy veer, když zvonilo klekání, bouila se v mé dtinské hlav ta touha. To není nezvyklé u dtí; všechny sní takové romantické sny v urité dob, kolik jich však uskutení oim pou za d()l)rodružstvími V A já jako dve? Kostla jsem a choutky ony mizely; stízlivost a chlad byl kolem mne. Chhid, trvalý chlad, který padal se všech stran. Mlela jsem; a tak jsem se stala klidnou a rozumnou, pokud myslím. Smíila jsem se
335
s
tím
vším.
Ba dokonce povýšila jsem
se
nad
ony
Rozurn, stále rozum; theorie, moudrost. Tak to uzpsobilo mou mysl, že srostla jsem s tím rozumem. Od rána do veera ani chvíle poblouznní, bláznivé touhy.
noci klidné."
A
Pavla se zamlela, jakoby naslouchala šelestní Zcela mírný vánek naechrával listoví, proplétající skuliny altánu. Mlela, jakoby chtla vyslechnouti tyto hlasy. Hlas Její rozilení nabylo jiného tvaru. její, chvjící se a tesoucí z poátku, našel svou jasnost. „Stane se nicmén," pokraovala Pavla po chvíli, již bratr neodvažoval se perušiti jsa zcela v moci jejích slov, „že se vrátí ony záchvaty. Pamatuješ se peci Jak rozvíce na sestru nežli já? to pipsati? umti tomu, že v posled její jméno ztlesnlo v mé fantasii všechny ony touhy ? Ono znamenalo pro mne to daleké, fantastické, mimoádné; a nedovedla jsem slyšeti jejího jména, aniž bych se nezachvla ponkud. Nebyl to pouze smutný dojem jejího osudu, který zpsobil toto
strom.
emu
katastrofa, která pišla. jiného to I nco Byla jsem schopna ísti, rozumovati, hloubati, chápala jsem abstrakce a nic mi nebylo cizí z oboru bádání; a pece zbylo to jméno. To jméno se objevilo zase a budí ty pocity, kterým nerozumím. Jak vysvtliti to vše nkomu? Slova nedostaují, i kdybych umla sebe pesnji formulovati. A nestaí-li, co íci ješt? Domnívala jsem se býti zcela klidnou a rozumnou, domnívala jsem se, že všechny ty záchvaty dávno odbyty a pekonány. Nebylo tomu tak, jak se zdá." Oddechla si zhluboka. „Tehda to pišlo s onmi verši: ,Je vais, je ne sais o. Je vais, je suis heureux.' A ony osudné verše:
chvní; ani
bylo.
—
336
,11
me
.sembk' jusíju á ce jour n'avoir vécu
qne pour rnourir
To bylo tam
non ponr vivro
—
pramene; a zde také poalo to rozum rozešel se s citem a každý jde
dole, u
Mj
rozdvojení.
ot
svými cestami. Jak to snésti, bože, jak to snésti? Paní more, paní moe!" zvolala prudeji a vášnivji. Chopila bratra za ruku.
„Pamatuješ se na paní
more?
V denní
existenci,
ve všem tom spoádaném, tradiním, konvenním, v okruhu domácnosti, kde není už eho si páti, zachvátí záhadné Moe, to je vše divoké, záhadné a touhy paní moe.
dobrodružné. Rozumíš mi peci?" Bratr kývl mlky. Cítil cosi píbuzného v sob; chápal úpln a bylo mu smutno, že tolik mže chápati. pišel. „Cítil jsi nco podob r.ého, když jsi ke Není to stejná žíze? Neexistuje nic než tento život? A je tento život životem? II nio semhle jusquá ce jour n'avoir vócu!" A šeptala, naklonivši se až k nmu: „Ráda bych vdla vše o ní. O jejích my.šlenkách a citech. Ráda bych vdla. Ale nelze se ptáti, ne! A jak mže existovati on? (3n mne muí, on mne týrá! Jsou vci, jimž nerozumím. On špiní její i)amátku!" Pozorovala, že l)ratr nechápe, ale nebylo jí možno
mn
vyložiti svá slova.
moe,
paní moe," opakovala. „Není to |)i rovelikém, mohutném, zde toužíme po dravém? Není to vysvtlitelno u nás, kterým tolik bylo
„Paní
zeno, že
nem
my
kdo peduren k existenci triviální a dny šed a bezvýznamn, jsou pochopitelný touhy po novém vzíílu, njakém opojení neznámém. A teba by horlil on sebe více, teba by
odeknulo?
Je-li
suché, plynou-li jeho
—
337
by pesvdoval, teba by to vše bylo zhoubné, nezdravé sny zdá se mi pece, Neexistovalo by tedy nic, krom forže nemá pravdu. mulí?! Nižádná vzrušení, nižádná velikost?" kázal, Ifeba
—
škodlivá romantika,
„Mluvíš o Hilariovi'?" tázal se Kopulent.
„Mluvím o
mj
Pro
rozum?
Je mi úzko z
Hilariovi.
se zbavil jeho moci.
nho
nemohu
a
mj
nemá pravdu, íká
Ne,
cit;
nenaleznu východiska z toho zmatku.
má pravdu?"
Myslíš, že Hilarius
Mladý Kopulent poki-il rameny. „Co je pravda, pravil Pilát. Nemám, co bych k tomu dodal."
„Ale jak
možno
„To práv A pipojil:
taklo žíti?"
problém, který ešíme!"
Ani v nejmenším. Ta „Myslíš snad, že ironisuju? není toho rázu, aby svádla k tomu. Ale je to jediná, má moudrost, a ta je trochu negativní. Ale to
vc
privilegium mládí, negace!
To bylo ertovo Kopyto.
— A nejsme dosud — nám
mladými?
pravda? emukoliv, komukoliv! Ale my to nemžeme. A moe bude lákati. Paní ta však za ním nepjde. Zstane. Nedá se svésti. Sujétion, oddanost; to
Pro
možno oddati
není
se
—
schází, není-li
—
Bh
žehnej paní
Paní
Má pece
moe!"
moe neví Hilarius
v n; a není komu se oddati. pravdu? Ale pak by vše bylo rovné
a vyložené, direktivy jasné a nepochybné.
Pro
jo
tak
tžko viti v nco?
Tma bránila, aby bratr si všiml výrazu jejích hloubavých oí. Dívala se v dálku. Nebyly to strnulé obrysy lesa, ješt nyní zetelné mnohem dále* upírala
—
v.
Dyk: Konec Hackenschmidv
22
.
338
Pavla dávalo
/.rak
... a mnoliLTn
horený
jiné rozpalovalo
její
tvar a
je to
smutná
lesk zraku.
„Lidé tady
ví
—
v existenci duchu
pece bych ráda vila v ni. Hylo by možno slyšeti od nich slova, která nám zapomenuli Chodíme mimo sebe a vtšinu toho, co bychom íci V Ale
a zoufalá víra.
Máme ješt
íci mohli a chtli, íci zapoiníiiáme. (•a:ju.
Zítra,
došli
zstanou novyena, a hrouda, mla by být koncem? Myslím, že
pozítí. Slova
dopadá na rakev, záhadná moc v takových slovech. Bytost, která jich neproncsla, krouží tajupln kolem živých a íká jim svá Nepozoroval jsi nic i)odobnéhoy" slova do sna.
jež je
útcha chudých. Ne-
„Blouznivost krajiny, poslední
mohu viti stence, sílu,
v to vše.
kolik
vložili
jí
do
mnoho
Vše kolem
má tolik eximy nemáme už
nás
toho vložíme. A existence do nich.
Nikdo už nepro-
mluví, kdo odešel."
„Slýchám
ji asto, docela blízko." „Paní moe?" „Helenu!"
Kopulenl
trhl
sebou nepokojn.
„Nerozuml jsem Helen,"
pravil po chvíli.
„Ku
po-
jsme jaksi zaveni ped sebou. Ani ona ani Nco bránilo. Chvílemi já nevnikli jsme do druhého. se mi zdálo, že nmou pohrdá. Bylo snad lomu lak. Nkterá její slova doposud nme muí. To nme skliovalo, a nemohl jsem se zbavili toho dojmu. Ona milovala všechno silné. sílu. A zdá se, že nevidla ve Helena mla jinak pravdu, což l(» popírám? Ale bolelo to. Byli jj^me si lody Pravda rmoutí nejvíce cizí více nežli kdo jiný. A tak ledy umela, hrdá až do konce. Její rysy po snu-li mly len výraz pohrdání divu, byli
mn
.
.
.
.
.
339
Neíkala Odnesla
Na mlela
nic, si
nevysvtlila
nic.
Její
hrob je mlenlivý.
svó tajemství a je nutno vážiti
chvla
rtech Pavliných
se
njaká
si
ho."
slova dotazu,
mohlo býti tajemství? Dohadovala se neho a bylo jí úzko z toho. Jak soudili o události tak temné? Jakou roli hrál tehdy Hackenschmid A ím byl její seste? Byl píinou on? A co se stalo mezi nimi? Stále uritji klonila se k výkladu, jež potvrzovalo rozilení Hackenschmidovo pravdpodobno, nebyl-li píinou, byl jednou z píin. A ku podivu, odpor, když pronesl zmínku o mrtvé seste, její prvý ochaboval. Byl-li on píinou, trpl za to. To bylo zejmo. A byla to vbec vina? A na kom? však.
Jaké
to
;
,.Je nutno vážiti si tajemství," opakovala roztržit. Ale pece to byl život, záhadný a blízký. Není pirozeno. vzbuzuje-li po letech náš nepokoj? Ale jo nutno vážiti si klidu mrtvých.
dalo
Kopulent se zadumal. Cosi v svj výraz. Nyní promluvil: ,.Paní
nost: paní
moe.
mluvili
moe má
nm
bouilo a hle-
Je i druhá možodtrhnouti se od kusu
jsme o ní?
dost síly
pdy,
který jí byl uren. Její touha je vtší nežli její setrvanost. Paní moe jde za svým osudem. A hle, co se stane: za každým pocitem, za každou realisací její touhy jde smutek písné vty Stendhalovy: není to než to? není to než to? Láska? Není Moe to než to? Nekoneno není to než to? Vty se opakují; to je celá katastrofa. A paní moe našla svj
—
—
—
—
osud."
Hoký, smutný
tón,
jímž
mluvil Kopulent,
zoval, kolik v jeho slovech bylo vlastní
která se dotkla
i
srdce Pavlína. Jakoby
bolesti; ji
prozrabolesti,
ovanul ztuchlý
340
—
To by byl ledy osud a mrazivý vzduch sklepem'. paní moe ? To poslední konsekvence fantastické touhy ?
Zachvla se. Ten chlad oddáhl „Tedy to druhé?"
i
stín té.
která zemela.
Postava Hilariova vyvstala ped Oh. klid. a jaký bude
toto klid?
mže
ní;
—
mže
klid.
dát
jí
který on
jí
dáti?
Když
probrala
se
ze
ztrnulého
svého
zamyšlení,
marn
po bratrovi. Byl zmizel po svých posledních slovech. Ale jí je.šl znla v srdci hlodav a muiv slova, která zapuzovala svdná a dráždivá pislíbení pízraku. není to než to ?" j.Moe ? Není to než to ? Láska ohlížela se
—
Únava „Budiž;
druhé."
zmocovala. Khd. tedy ano.
se
jí
klid.
klid.
není -li
to
Kapitola patnáctá pedvádí bardovu propagandu ,,Na bahýnku".
Když se Hackenschmid s Tuzarem vraceli do svého „Na bahýnku". byla nápadná Tuzarovi Hacken-
sídla
schmidova zamyšlenost. Nemluvil, hvízdal sob zamyšlen písn. Tuzar marn optovn zavádl hovor na nejrznjší themata. Pozoroval, že každý pokus Ilackenschmida rozptýliti konil nezdarem; umlkl tedy také.
napv njaké zapomenuté
..Na
bahýnku" bylo ješt živo. Dva stoly byly obnaploval místnost a nepíjemn pl.
Kou
sazeny.
Atmosféra byla dusná.
Hackenschmid
Mli
s
Tuzarem
reservovaný svj stl.
sedli
privilej.
—
do svého kouta. jakou jim mlky
povolili zdejší hosté. ..Byl
tu starý Sebesta," pravila hostinská. ,.To byla
komedie za Boha.
A
groš.
On
totiž
chodí a íká, že hledá Pána
tak pijde a klekne a
zane
se modlit:
.Bože.
mnou. Narodil jsem se; a to byl hích. Nemohu se zbaviti híchu. Má tlesnost je híchem a híchem jest jí se zbavit. Moji rodie byli v híchu, moji smiluj se nade
342
prarodie
byli
v híchu.
Smiluj
se,
Bože!"
—
Najednou
vstane, jde a povídá: .Nechtli by mi dát napít?
„Tólosnost ho pemohla.'' smál se Tuzar. Ale Hackenschmid poslouchal na pl ucha; a nezdálo se, že by ho to rozesmálo. Sotva že pojedl nco;
zbytek nechal státi. Hosté se bavili zatím; centrum tvoil staík jakýs, blovlasý, usmvavý; ruku a hovoil a pil nepetržit. „Sny, nechle to hýli. Je nco na mi ped týdnem, že mne kousla svin. když jsem chtl zahákovat tele, vrazil fiíkají, do ruky. Oteklo to a chodím,
u prvního stolu
ml
obvázanou
tom;
zdálo
se
A
druhý den, jsem si hebík že je to špatné
mnou. A co: je mi jedenasedmdesát a mám mladou Zamordovala by mne beztoho; tak je to jedno; ženu. se
a piju a piju."
Blovlasý staec zakýval hlavou
a
pihnul
si
ko-
alky. „Není-li pravda?" obrátil
„Pokraování
sn
se k stolu jejich.
ze zámku,'" šeptal Tuzar.
zde jsou, tuším, jadrnjší." Hackenschmid se vzpímil. „Píti a píti; to jediná medicína;
—
ukneme
si,
„Ale
oto.
Tuzare, nechceš co bude s námi zítra? tancovat? Je k tomu chvíle vhodná. Nco mrtvého protivná melancholie mne posedla. Musíme je v nás Nelze snésti tu mrtvost. Netrochu vyplašit netopýry. jsem, jak známo, pítel smutnosti. A není zde místo, kde by se plakalo, není-li pravda, matko? Je tedy libo
Kdož
ví,
—
Hurónský tanec?" Tuzar byl pekvapen náhlým pechodem nálady Hackenschmidovy. Vstal a poali taniti groteskní a krkolomný tanec, bijící v tvá všem pravidlm esthetiky;
tancovat?
343
pemety clowna
byly to více
nežli tanec, a odehrával než ve vzduchu. Tla proplólala se fantasticky, klesala na zemi, vymršfovala; bylo v tom skuten cosi divoíského: i v tom. že nkteré posice provázeny skuten hurónským evem. Celý tento výjev odpoutal ponkud pozornost od
se více
na
zemi
starce.
a na
Oba se udýchali prudkým a namáhavým tancem; ele vyvstával Tuzarovi pot. ,,Satis," volal, ,.to je práv tak dobré po jídle." „V mých okolnostech nedbá se na zkažený žaludek.
Ostatn, babo! dbali jsme toho nkdy vbec?" Tuzar vrhl sebou unaven na lavici; Hackenschmid následoval ho voln. ..Žízním, matko, po zpsobu Spasitele, s kterým jinak nemám mnoho spoleného. Žízním moráln a fysicky."
Zasmál se tžkým, nuceným k hostinské pravil vážn se tváe:
smíchem
a obrácen
„Alors festins et jeux; rien de ce que dit ráme ne s'entend. On boit, on mange, on chante, on danse, on est infáme et content.
To
je nejkrásnjší
slovo velikého krasoreníka; po-
jíme, zpíváme, taníme, jsme bezectní a spokojeni. ení-li pravda, je to pípadné slovo? Pojem cti je problematický, praví Sudermann. Mžeme klásti do nho, co se nám líbí. Ale jistota, že, jakýkoUv je obsah tohoto slova, schází nám jak popírat tu jistotu ? Cítíme to v slabé chvíU. Poslyš mne, lide pravoslavný. Jsme bezectní. je to vina, Lze pomluvit mnohé; že jsme bezectní? Kdož ví! znal
se v té
chvíli.
—
Pijeme,
—
a
í
344
Ale co je pravé to šedobn. své otce a sebe samé. redné, lide pravoslavný? Nejsme dost zralí pro tu bozeK clnosl a je v nás ní co, co se bouí proti ní.
emu
A ten zbytek studu, který nestaí k náiiravV nooddal své bezectnosli, lide pravoslavný? Pijme se
Í<>jme
beze
cti.
—
buirine pyšní
On
esl infAnie;
Do koue, hluku
—
pro
pro
—
se
opí-
bncfnie drzí, máme-li býti
ne co n ten I?"
sklenic j)adala slova llackenschmi-
Nikdo mu neodpovídal a nikdo mu nerozumél; dova. na tvái vSech tkvl výraz neuritý, trochu zvdavost a Žertuje Hackenschmid? Nevédli. Vytrochu rozpaky. kávali zatím; snad se v.^echno ješt vysvtlí. Zatím se spokojovali tím, že naslouchali slovm Ilackenschmibyli nerozumli. dovým, by by jim Ilackenschmid odmlel se na nkolik vtein, pozoMruel pi tom cosi nesrozumitelného. Pak ruje strop. upel pohled na své posluchae a pikroil blíže k jich i
stolu.
.,Vy vstanete ráno, budete se lopotiti do veera. Druhý den vstanete zas a budete se lopotiti znovu. Budete se díti za mizerných pár grošv. Celý život neBudou pi tom vás asem kopat, naodložíte to jho. padne-li pány rozmar; a pustí vás z práce, bude-Ii se jim chtíti, že ano? Celý život ve fabrice vnovaný cizí práci Jednoho dne umete, nebo ješt lépe, stane .
.
.
nebudete schopni práce. Na štstí zavádí se nucené pojišování: bude nutno nco strhnouti ze mzdy, Jak krásný život obané píteli Lze nemilovati Jen tento život ? Máte ostatn právo opíti se. se,
že
,
!
abyste zítra mohli
aby se
A
opt
pracovati!
já vás chci
!
—
Život krásný, hodný,
bouiti" od dlníku k stolu vesnianv. ..Máte svou chalupu, njaké to drobné políko. Cha-
A
žilo.
obrátil se
345
—
lupa
jaký to
palác, jsme-li
skromni.
A zem
—
vbec nco
míti? Jsme majotníci. vykoisovatelé, bezmála Rotschildové. Ovšem pda není nejlepší a úroda by m.ohla býti vtší. A je-li špatný rok, mžeme být nespokojeni. Bohužel, vtšinou jsou nyní taková špatná Jednou pijde vlhko, po druhé pro zmnu sucho; léta. neblaží-li
Bh
býti postiženu krupobitím. má zkoušení lidí stvoených k jeho obrazu. Dan nutno ovšem platit, ale pijdete-li o celou že, snad vám je odepíší. Dan jak by bez nich mohl existovat stát, který platí tolik vcí? Od rána do veera lopota; s tím rozdílem, že neeká vás v sobotu
tetí rok
možno
rzné zpsoby
—
Deli jsme se na konec zadarmo? I to hodno závidní. A já vás chci bouiti! Což není jiného života? Hle, Vedrala, máte doma
uritá mzda. se stane.
—
pt dtí
I
to je
a ženu:
se starají o sebe
Pro
státi.
byste
nastaráte se o
samy;
neml
Ale což nenajdou-li rost
n
a to je
dobré.
to je to nejlepší, co se
A
mže
trochu potšení za svou práci?
doma chleba?
A
bude-U jich
sta-
marná?
—
Vás pustili z práce, Holíku; nepohodl jste se, Snad najdete novou. Snad ne. Doby jsou zlé, íká se tomu krise. Všichni si stžují, musí to být tedy pravda. Budte dobré nadje; nad námi všemi je Bh. Bez jeho vle ani vlas nepadne s hlavy a tudíž, umete-U náhodou hlady, byla to jeho vle. Není to krásné, staral-li se tak o nás? Vy, ote, snad umete; pro ten pípad eká nás jiný, lepší svt. Bohužel nevíme to zcela urit; ,in dubiis in mutuis," praví latinník; to znamená: pro nedoufati, je-li zoufalost nepíjemná? Nemá-li cenu náš život, hleme ho ukoniti píslušným zpsobem. Ne tichý odchod; njaký pkný tuším.
—
— —
346
aklus. Myslím
On
nekoní.
že lo vše je fraáka. která jako fraška infáme el oontonl. Noní-li pece
si,
—
csl
Po cisíislví rek cilátn Hujjovay pijdo Sedan a koniniuna je prý jistá dslednost Nižádná krev, nižádná krásná hra? v lidských vcech. tak
onen
spokojen
A vbec nic, pece nadjí
—
co by se dalo
—
a
nelpme
einein?
zviiti
na
tolik
té
Neponští-jnie
hrud, nelpénie
na život bídném a beznadjném."
A nachýliv se k Tuzarovi, mumlal s širokým úsmvem: „Mužn padnout není menší chvála. — Qa ira, Dokáme se pece n eho V (li život vždy Tuzare. mrtvý a bez iidiílostiV Kalendárium je trocha dny chodí, aniž by se od sebe lišily. To není správný poad vcí, a pjdc-li to dále, budeme se nuditi. Na Štstí nezbývá nám píliš mnoho asu. Ci se nudíme proto, že jsme tak prokláti stranou zatra národ, zatra malé eské dušiky, všeho? pokud existuje Bh. Kdybych zatra obskurní tribuny mohl pobouiti nkoho! Kdyby byla njaká ozvna! Ale nco podobného není. Plahote se dále, služte, hyte, množte se! Osud váš se nezmní a nezlepší, ale vy budete otroiti. Peji vám k tomu mnoho štstí a dobrou
bude
fádní, a
Bh
Mn
zábavu.
—
není milo
žít takto,
pravoslavný. Beze-
lide
ctní mají býti drzými.
Hoe
Strašidla bitvy na Bílé straší
pje
Tak
poeta; straší
jím dají
nmeckoliberální
skuten?
Je
—
vlipkfi,
aspo
píležitostný
málo tch,
kdož se
strašiti.
Skonil jsem, která
ješt v Rakousku
nás
rozvádí
Peji vám mnoho
lide
—
dobrého
jdme
svou cestou, neshledáme. humoru k takové existenci.
pravoslavný;
tak že se už
záhy
347
Potebujete
ho."
Hackenschmid
domluvil.
Mlení na-
perušilo hlasité chrápání s lavice. Byl to ílolik, který za proslovu Hackenschmidova
stalo; náhle je
usnul.
„Spí na vztek; také jo to dobré," pravila hostinská. „Každý to neumí, bohužel," pravil Hackenschmid. Vyprázdnil sklenici a odcházel mlky. Za chvíli zvedl se Tuzar. Dole znl hovor dále; intermezzo minulo bez dojm a bez následk; veselá nálada vrátila se zase. Šprýmovný staík popíjel dále, a do rozmluvy a smíchu pítomných znlo chvílemi chrápání Holíkovo.
Kapitola šestnáctá pedvádí idyllu besídky v
Sesenheimu
„V myšlence jsem
teti
leží
lež,
a jeji
zlý stín.
jak v slupce jádro
Kde
leží.
ty verše?"
Ilackenschmid díval se do prázdna pi tch slovech.
Zby teno bylo jiná
otázka.
mluviti, ale bylo
možno
Dusila ho atmosféra
sálu,
mlc-et?
To byla
dusily ho jeho
reflexe a jeho vzpomínky; trochu svžího vzduchu, trochu svžího vzduchu. ,,Jsi jaksi rozL-ilen," mruel Tuzar. „Co se ti stalo, barde? Nerozumím tomu všemu. Jsi podráždn vším a hlavn Hilariem. Nedal bych se tak vyrušovali ze svého klidu. V každém je nco zajímavého teba .
.
.
—
to
jen nalézti.
IT
nkoho
je lo íjesto, odstín
slova, forma,
váše; není možno žádali totéž od neuiníme revolucionái za tyiadvacet Zatím je lze pouze opiti, jak vidti. Poznávám
u jiného obsah, idea, lidí.
hodin.
Ty
dole
lo nyin' docela jasn. Milieu, tradice, odvký život, všechny ty vlivy psobí. A oni neví cizímu. Pro mj lemperament je to stejn bolestné jako pro tvj. Ale jsem ochoten s tím zatínt se smíit. Víš, že nejsem z orlhodoxních. Dívají se na mne úkosem, ti i
349
oííiciální,
vdcové,
Není dost syrovátky v mých
pi-edáci.
žilách a nespokojuji se jejich thesemi. Oni vidí, že pro-
hhzím jejich
fráse, které tak
patheticky pednášejí
s tribun;
mimo tucet nebudou nikdy milováni, od slraniiík hlavn ne. Nehlásím se ku zvláštní originalit, ale také ne k onomu tuctu. Posekej okamžik: nemohu ti nco ukázati?" a oni nejsou rádi prohh'ženi.
A
Tuzar vytáhl
z
Lidé
náprsní kapsy balík ríizných kor-
respondencí.
Hledal chvíli; pak se zasmál a podal Hackenschmidovi psaní.
„Posvi rek,
si
na
uiníš dobe."
to,
Trochu apathicky hledl Hackenschmid na na veliké, vypsané písmo. „To je eicha?" „Ano; to je eicha."
Hackenschmid srozumitelným. „Blázní ten
„Ne
zcela,"
A
—
ady
lite-
mu
ne-
Obsah
dopisu byl zrail se v jeho ?" pravil na konec.
etl.
jakýs údiv
muž
odpovdl
Tuzar.
lib se pozoruje,' že se stýkám
pímo
s
„Peuje živly,
jsou
mimo
Není
to žertovné?" „Žertovného nevidím v tom nic;
výrazu.
o mne. ,Ne-
kteí
nejenom
,Nevytýkalo by se to,' kdyby mé místo nebylo tak exponované. Bda ,Nejtomu, od koho pohoršení pochází; a to jsem já. horší je, že neschází ani námitek proti mé innosti a Uvdomlí tídní soudruzi orthodoxnosti mých názor.' slyší neradi, že jsem hostem venkovského vykoisovatele.
„Jsi
stranu, ale
píliš
písný;
co
Má pravdu ponkud; ml jsem žurnalistou strany a
proti ní útoí.
ale
hnusné
je to."
ekati od eichy? bych se cítiti oíslovaným;
možno
mám
jako takový
žít.
Nieho
?
350
není
síranu.
iniíno
íoní j)edkl;idá; luél
iMul bych vili vše, »<» ^<• k \ibych initi vSc, co iní vedení."'
„Co udláš?" „Nic;
to jo
to
nojjednodu.íší;
fteicha
mže
dále
peovati."
„A „Co
myslíš, že to tak nechá?'"
mže
initi dále?"
„To, co dosud; nestaí to na konce, Tuzare? Musíš znáti své postavení sám."
„Znám je; nemají mne rádi: a právem. Mám píliš horkou krev na jejich dnešin' zpsoby. Xehodím i?e do nynjšího kursu. Ale si uiní, co mohou; jsem velmi zvdav, jak lo dopadne."
a
„A
vzbouí-li je proti tob?" Bude-li nutno, pjdu. Zane Nebylo by to škoda. je zábavná. co,
„Budiž.
Zmna
už dlouho.
zažil
Budu-li vyvržen,
nco nového. A já ji ne-
Zaínám chodit kolem svého žentouru. smíím se s tím. Nebude lo na dlouho."
.,Myslíš?"
vn.
„Vím. pijíti lo
Nynjší kurs nebude trvati okamžik, kdy se hne stojatými vodami.
píliš ošklivé a tedy
Musí Bylo by
tomu nevím."
skuten velmi klidný!"" „Pro ne? Ml bych se nechali „Jsi
rozrušiti
eichou
Ilanebno mysliti!" ti možno závidti lehkost, s jakou se penášíš všechno. Nemám v tom okamžiku té lehkosti. bylo by jí velmi teba." Hacken-schmid odložil dopis, který byl za rozhovoru
„Je
prese
A
ml
v rukou.
„Dokument, pkný dokument. Finále ertova Kodojemné; kdo by to byl ekl? Kdo by Jak dobyl tušil v dnech slávy ertova Kopyta?
pyta je velmi to
351
eicha; jak pátelsky nám tiskl jak kordiální byl jeho rozhovor. Nyní se s nelibostí pozoruje" Oh, pomysliti si takový nátlak, to staí, aby bylo z toho hnusno. Tebe to nerozilí, Tuzare? Usmíváš se ješt? Laur je tvj vytrval jsi naposledy. Jsi poslední, který se dovede u nás smáti." brácky se usmíval náš ruku;
—
—
„Bohužel poslední." „Nebo skoro poslední," dodal, smje se Tuzar. „flíkal jsem Kopuleulovi o téhle píhod. Tváil se velmi dojemn, puchýe strasti naskoily na jeho oblieji a
poal ponue troubiti. Pak zaal s tou starou historií; mimo echy. Mezi cizími lidmi, pod cizím nebem, bez naší bolesti prý. Chtl prý by utéci echám. Ovšem, jemu se to pkn utíká; jsou lidé, kteí jsou na
býti
Mohl bych konec
to situováni.
mne echy drží. na mou obuv.
konc
také utíkati. Ale
pijsem ped lety povídku o temperamentu: je to táž jako povídka o spokojeném. Nebylo ho možno nalézti. Bláto se pilepilo; kdybych byl Kopulentem, mohl bych recitovati: zatím
lepilo
Je to jako
bláto, které se
Slyšel
—
Dasz ich bequem verbluten kann, gebt mir ein edles weites Feld. Ó, laszt mich nicht ersticken hier in dieser engen Knimcrwelt.
—
Co myslíš o Kopulentovi, Hackenschmide ? Je melancholický ze svých penz; neml nikdy starostí, ubožák. Musil si je opatiti. A má jo. Jinak je to sympathický hoch."
„Snad mu trochu kivdíš," „Trpí tím do opravdy!"
mumlal Hackenschmid.
„Ale což já to popírám? Ale bží o to, je-li ten podstatný. Hypochondr také vidí, že je chorý.
dvod
352
Mam
Ko|nili'nla
Jinak
mezi
a
intriky
i;id:
soeení, a
pOlav
ale
uz-í,
co
lio
do spíby dno,
provede.
Nebude
mnoho. A pece to musí býti. A je takových zapotebí, klei v lakové atmosfée dovedou so smáli. Z toho erpám mravní posilu, abych mluvil vysokými slovy: má existence je nutná." „Má.š py.^né vdomí, Tuzarc. To je tvj laur." „A ty druhé, v, to zlobí. Nevidí to rádi. Tšilo by je, kdyby cítili mj hnv: ale jsem toho dalek, dávati jim pnležitost k Iriumíu. Byla vždycky njaká blázni vost ve mn; a to mi prospívá. Mj tulácký experiment umožnil mi vždycky odejíti: nikdy jsem se nevázal; jsem lehký jako pták. A to je mé blaho." „Lehký jako pták, to je velmi |)kné pro toho, kdo toho. tiisim,
i
i
i
to
sob
o
mže
„Znám
A
je
íci."
všechny
dobe
z blízka:
znám každý
jejich
by
sebe drayslnji zaranžovány, nejsou mi skryty. Jsou chytí, více než já; ale co dává úspchy, není jen chytrost. Rádi by se mne pocit.
jejich
pletky,
—
zbavili.
A
srážce.
Z toho jsou nervosní."
není to zcela možné.
Vyhýbám
se rozhodné
„Také pkný život," pravil Hackenschmid. chceš? Rozhodn život. A to je to hlavní. Znám své Pappenheimské. Oni, kteí všechno veliké svou doklrinoul Oni, kteí vyloží Chelického, Goetha. Kanta hospodáskými pomry! Jak možno se shodnouti? Na štstí nejsem vždycky netrplivý. Vidím, ,,Co
mí
že není
práv má
doba;
ale pijde.
Vím,
že
pijde.
odporno tak žíti. Potebuji njakou svou víru. Je to snad komické, Hackenschmide? Nebojím se bvli komickým. Pro nebýt optimistou? Je Jinak by bylo
to
tiiilnoslí
skuten
každ<'']io
revolucionáe.
Je
potebou
míli
353
trochu
koií
dopadnouti
povahy:
jsnie-li svrženi s
výše svých
illusí,
abychom mohH klidn promenovati
tak,
dále.
A
Ale já jsem pro veliký poprask, pes jejich evoluci! ii.áš salon má píležitost vyslechnouti vci duchaplné!"
Tuzar se svlékal, házeje ásti „Je
ti
odvu na
židli.
Jase
ješt tak truchlivo zde jako poprvé?
smíil se vším; s eichou i se soudruhy; s tím sálem i s jeho krásnou dekorací, se starým a mladým buržoou na zámeku, s volným polein pro vykrvácení, které nenastane. Ta tanení minulost kolem? Napluje moje sny. A asem sním o jiném tanci. Mais leurs calculs sont vains, sklárnou se, ti buržoásní, kterými myslím ten nejvtší poet, kompaktní, usedlou majoritu dneška. zarostlá svdomí nejsou chránna Ano, buržoové hrají i u nás v adách a to velkou roli, bohužel. Co je to eicha, tisíc u nás? Mais leurs calculs sont
Jejich líná a
ped
tukem
myšlenkou.
hnutí, roli,
tch
co je vains!
eichv
Hackenschmidovi! nad Betlémem."
„Nech ješt
Zhasneme už, tmách bude planouti
nezvítzí!
Církevnictví I
ve
hoeti
svíku,"
pravil
libo -li
hvzda
Hackenschmid
v zamyšlení.
Neml Sál
dosud k spánku; sedl úpln obleen.
se
spoe osvtlený
byl nyní
veer mnohem
gro-
Hackenschmid rozhlížel se po nm; sedl na svém loži a pohlížel na matné reflexy, které vrhala svíka na podlahu devnou a nevaln istou. Napadlo V záptí divil ho, že by byl as uiniti zde poádek. se tomuto enthusiasmu pro poádek, tak nezvyklému u nho. Pokril rameny a obrátil se k Tuzarovi. tesknjší.
„Víš-H blaze
tob.
v nco, co Já už
v. Dyk: Konec
má
nevím
Hackenschmidv.
pijíti,
—
snílku, messianisto,
a to je
práv
mrzuté. 23
354
Bylo by vlaslnú velmi krásné pro iifo iimili, neniyslí5,
T uzaro ?' „Diilce el decoruin; pravím,
Sladko jo schmidel"
Pro
žílil
„Myslíc,
že
Bohužel neznám
milno-li.
i^ro ne
žili?
neustále smrt? Došli asu, Ilacken-
asu?
dost
poslední
Nevím,
bonmot.
nevím, Tuzare. C.lovk mu.<í pece
umít s njakým bonmotem, jmenujc-li se Hackeuschmidem? Všichni velcí lidé umeli s píslušnými bonmoty. A tžko nalézti, co by vyhovovalo složitosti mé povahy, ménm vkusu a temperamentu. Vezmeme to obchodné: ohlašuji insolvenci platy.
Zastavuji
—
nebo, eštji, chcemo-li: zastavuji má to svj smysl. Platili
platy
—
jsme tak ledaím, dokud byly drobné v kase; zdravím,
—
vášnémi, snn'chem, mlado.slí ale drobiu- v kase zvolna Vidl ídly a na konec kteréhosi rána jich nebylo jsi nkoho nnurali?" „Nkolikráte. asto dokonce. Nic na tom není." „Choroba je horší, že ano? Není-li nic na tom, pro váhají lidé umíti? Tak choí, že již nic jim ne.
.
.
kyne?" „Dle sleny Krásnohorské je to vyvrácení pcssimismu," odvtil Tuzar. „Vidím však, že nehodláš spát!" naprosto dnes nemohu." „Nemohu „To je žalostné; já totiž mohu; a vehni mohu. Nuže, mluv; usnu-li pi tom, nepohoršuj se nad tím. Jinak mi tvé výklady nevadí; jejich rytnuis mne uspí. Budou rytmické, doufám. Miluji rytmus! Pokud bude možno, budu dlati li posluchae; usiui-li, nepipisuj to sob. Spal bych tyiadvacet hodin!" jedno, „Dobrá, Tuzare. Je mi teba promluviti komu. Usneš-li, nezáleží na lom. Tím lépe." „Pour faire tomber tes amis," pešel Hackenschmid
—
—
355
jinam. „Myslíš, že Hilarius
udlá
karriéru?
— Náš
pítel
Hilarius?"
„Možná; je
lomu dost domýšlivý; ostatn ze
k
Kopulentv nepotebuje
pán
jí."
„Ze? Není
jím ješt." „Skoro jakoby už byl."
mže
krok
„Jediný zlomiti vaz
pi lom
„Hilarius
—
dostatek
možno
si
v sobe sám, viti v sebe
Pro
je
ješitnosti.
té
—
pro práv
tak na obtíž ten ne-
nahrazuje vnemít víru v nic v sebe? Jak je to mali-
Víra je ješitnost,
víry?
dní. Nemám pouze v sebe
Viti
ona vc.
to jest
mnoho;
dá pozor."
si
„Proklely Hilarius.
sám
znamenati
kroku."
která
—
A
cherné!"
—
„Jako vci lidské; jednotka je vždy malicherná sob. Mže však mnoho znamenati, najde-li ty nuly. Genius je práv jen velké soustední nul pod tou jednikou." nenajde-li nuly k
„Je Hilarius jednikou?" „Je energií.
Dovedl by rozhodn soustecTovati své
nuHky." „Oh, je to vše hloupé. Zavíti oi ped sebou nebo býti trochu šilhavým ... a vidti vše jinak. Dlám nad tím kíž. To je zavená kniha. Nevrátíme se už."
samým
—
„Ale ono se to vrátí
—
les
revenants,"
usmál
se
Tuzar.
Hackenschmid „Les
mluvme se,
se zachvl.
Strašidla. Každý má své. NeNebo lépe eeno, mluvme o tom; zdá
revenants.
o tom.
že je vhodná
doba k lomu." *
366
mže
..Dvanáct
být
již
Hodinky jsou
brzo.
na
stole."
opakoval Ilackenscbmid. „Smál jsem A ona se mstí. oškliv mstí. Hokost zbývá tam hluboko na dn. Mj smích byl ješt nyní trhá a škube mi to zlý; psobil bolest rty ... a snad celým nitrem. Nemám nic Nemám „Strašidla,"
se
všemu ... .
i
.
jim. .
.
.
.
.
.
.
nikoho."
„Vyddní
synové Eviny. Nejsi sám!" „Kteréhos dne padne únava na nás, Tuzare. Cím je má existence? Nemám interessu, abych nkomu prospl, a jsem unaven škoditi. Oi snad ješt ne docela?"
Hackenschmid se zamyslil. Neber píliš vážn, co ti povídám ... a co ti ješt snad budu povídati. Každý tvor má chvíle senti,,
mentality."
mj
ty,
,.I
blaze.
Jaký
synu? Tento sál psobí na tebe neHackenschmid, bard ertova Ko-
to obraz!
pyta."
„Dejme tomu, že larius,"
ším-li
i
Hackenschmid!
pokraoval.
„Mám nkdy
Chtl
spolickovati
ho.
mu
tvora.
Nic
lysuje.
Kritisuje.
neranitolný.
—
fysickou
Uh,
ten Hi-
bolest, sly-
takového spokojeného ho neporaní. Soudí. AnaA tak je Jeho srdce nevisí na niem.
byc-h
neublíží,
Nemá
nic
Achillovy
paty,
kterou
máme my
všichni."
„Patu
mám;
nevím,
je-li
Achillova,"
mruel
Tuzar.
pokraoval neslyše jeho poznámky: „Ale jsme-li otroky minulosti, visí-li srdce ješt na nem, zoufale a bezúl.šn, na nem, co dávno minulo, a vrací-li se neustále to strašidlo? To unaví, Tuzare, to vysílí na konec. Nic není smutnjšího nežli bdíti, co kolem nás všechno spí. Noc jde, tak pomalá
Hackenschmid
357
)de; chvíle plynou,
hodiny
Co
p-ízraky.
a defilují
bijí,
nepichází
je to vše,
co
my bdíme
klid;
obklopuje?
nás
Co znamená to zrádné mlení kolem nás? Ta lethargie Chtli bychom vzbuditi nkoho, ale budili jsme všeho? dosavade marn: nikdo neproeitl!" „Skuten, nebudeš spáti? Co ti brání pipojiti se k všeobecnému spánku? Jaké blaho, usnouti! Jediná možnost nezkrocené fantasie. Možno míti i revoluní sny. Mé sny jsou plny krve a to je píjemné ve snu. asem se mi zdá, že guillotinuju celý svt. To všechno z lásky; pure Menschenliebe. Je ješt nco cognacu v láhvi; neposloužil by ti, Hackenschmide? Snad tvé meditace budou mén ponuré. stane se z tebe, Hackenschmide, abstinent? Nechceš? Nehodný konec, píteli.
i
Laudabiliter se subjecit. Abstinence.
Hrza
a hnus!"
Tuzar se pevalil jaksi ospale na druhou
srden
stranu a
zívl.
„Laudabiliter se subjecit,'* opakoval Hackenschmid.
„Skuten zare.
To
je
tomu tak?
všechno
Jsem hotov.
Vím
K emu mám
sílu?
zalhav at
Není mi teba cognacu, Tunemá významu. Pil jsem.
bylo a o
tom dobe, Tuzare. Jakou energii? Na
Co jsem? si
to tajit a
?
Nebudu niím. Hackenschmid, bard ertova Kopyta, takto JUC. s nkolika velmi pochybnými talenty. Nezdá se ti, že vlastn umíráme na své schopnosti? Nikdo nehyne neschopností, naopak: schopnosti naše nás zabíjejí. Podlehneme jim, dáme se jimi vléci. Schopnosti nás vedou svou cestou: katastrofa pijde na konec. Schopnost je nco, eho bychom se mli báti
Já, žvanil a
jako
ti
vný
tisícové a ty miliony. Ony Ony dobe odhadují její svody
schopnosti.
tuší
a
hrzu
nebezpe-
358
A
MOst.
proto se slané neschopnost
ideálem.
Je
noj-
nesvede s cesty. Nikdy nás neouiámí, nikdy neotálí, nikdy neopojí; butf neschopnosti ('esll'" Ilackenschniid ustal na okamžik. Ohlédl se. Tuzar l)ozi)oénéj:ií a
podezele
ztichl.
—
Tuzarp niilý, neposloucháš, liii^íin, ,, však básník zvyk" už kázat mrtvým uším.
—
Je možno tak parafráaoval Lenaua, básníka melancholických pust a vášnivé hudby cigánv. Co pijiomíná leiilo Lenau? Jo to stará oblluustlá kniha s vybledlou zlatou vazbou. Generace dávno zemelé rozlesk-
ovaly
nad jejími
se
Na konec
ddictví.
Nebo
je to
tžko vyhnouti
A kniha pecházela jako
verši.
zdédil
smutné,
se této
ji
otec.
že tu je
historické
také otec. kontinuit.
Ale je
A
to je
historka skoro tak smutná
jako Lenauovy verse, které Hrál také na housle, improvisoval rád; otec míval rád. Byl to jeho boulivý byl celou svou bytostí v hudb. sen.
—
Smutná
historka,
v
mi, Tuzare.
Staík
žije
Je bázlivý a uzavený.
Je tomu už dlouho, co k jeho sluchu nodolehlo nic dobrého; bojí se nyní nco slyšeti. Je tomu už dlouho, co nic dobrého mu neuiJo trochu podivín; len nili lidé; tož jo nojradji sám. dosud.
má
vrloeliy a slabiístky. Boulivá improvijeho skladby uschovány nkde hluboko; nesahá už na housle; pouze chvílemi joho oi utkví na skíni, která v sob chová minulost; ale nemá už odvahy sáhnouti na n. To se mi nelibí na nm; ml by pece jeil na sáhnouti; musila by to býti poctivá hudba. Snad dissonanní; ale v tom by byla práv její Irapická krása.
starý
své
sace doznla;
n
T*'iii
tch
houslí
jo
píli>
sciiliiiKiitáliií,
Tii/.areV
359
teba Iroclui drsnjších zvukv. Projdme k druhé osob. Slepice, klerá vysedla kachala, má zvláštní pocity, jdou-li na vodu. Pipisujeme jí je aspo. Takové pocity mohla nn'ti moje matka. Chápu pítomné pocity své slepice. Nyní zbývá ješt otázka; bylo to skuten kachn, co šlo na vodu? Bud neschopnosti est! Otázka kachnte a vášnivá improvisace mže utvoiti harmonický celek. Lze to vzíti z jiného konce: Jo
partiální genius.
Parlielní genius a tptální osel.
Pulcher
ac fortissimus. s
Nuže, spi sladce, milý Tuzare, který nahrazuješ takovou bravurou roli Lenauova vycpaného supa. Pe-
nemu
jdme
k
Jediná
vc
jinému. Možno pi tom spáti stejn. myslím, že to skuten už netv^ou píse; se na pozoru, vycpaný
je truchlivá:
pjde supe,
pes nepjde to už! Na štstí povaha
na konec;
i
s
eichou
mj
mj
tvá je šastná; se smííš; a
s
i
ekne
Až umeš, zniíní-li se o tom orgány zachovávas disciplinu. Laudalibiter se jsem íkal: hyneme na své schopnosti? plina.
tím se smííš se
tomu
disci-
vždycky subjeeit ... Co Mli jsme nstrany:
jaké?
Tedy nebýti niím, Tuzare,
jediný reélní vý-
to je
sledek našeho raisonnování.
Byli všude
ponvadž jsme nešli jednou ražen, ponvadž nikde jsme
cestou
.
.
.
pedhonnu
—
Býti však od-
nekoncentrovali síly. Mizerná strategie zabijí i nejbravurnjší armády. To psobí hoké chvíle. A vším byla vinna besídka v Sesenheimu. Jestliže mladý Goethe sebedvry v besídce Sesenheimské jesthže Friderika utkvla v jeho velikosti jaká bolest, cítit, jak mizí pda pod nohama; jak mizí víra, kterou jsme na okamžik budili. Besídka se státi katastrofou za takových okolností.
—
mže
—
dost
ml mén
360
(lo
zhývii,
ncní-li
už
té
víry?
A
objeví-li
se
mladý
Goelho, jenž více sliboval, než plnil? Jehož vAechny 1;ilentv byly híí-ka a marnost? Což záloží-li nni pi tom na krásných oích Fridoriky a mnohem více na její
Mžeme
hisce?
býti
malí a
pi lom
míti neukojitelnou
touhu po veliké jakési lásce. Oh, míti jen ty drobné lalenly a žádný velký: kromé toho býti špatným! Teba ledy trochu cognacu; nmsím se posílit, TuJak je lu chladno!" zaro. llaokenschmid pecházel rozilen sálem a mluvil Chvílemi se zastavil, jakoby nIrhanO a nepokojn. emu naslouchal. Ale nebylo slyšeti hlasu. Tuzar tváil se z poátku, jakoby na.slouchal, ale potom ho pekonávala únava. Ješt nespal docela, ale slyšel slova Hacken-
schmidova jaksi
v j)olosnu a nechiipal
Chvílemi chlel
smyslu.
nco
u/.
dobe
jich
íci; ale jakoby jeho úsla
zamena; neml dost sil, aby mohl promluvili. Noc v okamžiku pausy zarachotily staré hodiny a bily pomalu dvanáctou. Hackenschmida vyrušil ponurý tento byla šla,
zvuk
z
dum; zachvl
se.
—
Dvanáct hodin, jaká associace! Dvanáct hodin pamatuješ se ješt bije na scén v staré schicksalsIragoedie, zvané „Vina". Dobrý MUlIner! Ale kdyby pece bylo nco ve vzduchu, stíny bytostí neviditelných jako pozdní a zázraných? Snad slyšely naše slova smutek pro n, kdyby ješt nyní litovaly! Dvanáct hodin, nejkrásnjší chvíle noci! Víš, jak erlovo Kopyto ve dnech slaré romantiky poádalo tehdy schzi na hbi.,
—
—
tov?
Byla to pošetilost dosti odvážná. Ale stalo se. Vzývali jsme duchy, my, kteí se .smáli; nepišel duch. Nicmén všiml jsi se tehdy, jak jsem zbledl jedné chvíle?
Mj
duch
pece
tenkrát
pišel;
lak
mi
to
pipadalo.
361
Zdálo se mi,
mne
docela
že slyšeti
Ta bytost byla
mrazil.
jasný hlas, mrtvá,
hlas,
jež jím
který
mluvila,
mn
mrtvá žila ve stále, a nemohl jsem ji zabíti. Opojením jsem ji zabíjel, vášnmi jsem ji zabíjel ale ona žila stále a žije ješt, možno-li viti starému bardovi. Co uiniti ješt? Jediná vc zbývá! ale ta
—
Jediná vc, jediná vc.
Všechno mne
a kdybych mohl zavíti oi! dám: vidím. Opíti Ruce si na vidím, teba bych vrávoral sem a tam. bolí ...
n
Ale já stále vidím. chci
A
se
—
tak mi
a
nkdo
íká:
známý
Hotov,
,
tedy
hotov,
dalo se to
muí
mne, teba neznl tvrd, ale jeho zlo nejvtší je práv v tom, že nevyítá. Je to jako nutný logický závr, ekaná katastrofa. Hlas netušiti;'
a ten
hlas
vyítá, konstatuje jen. nejvíce.
Musilo tak býti.
Chtli bychom
aspo
A
to
pobuuje
dokázati, že tak býti ne-
jsem asto výitky, s vtším i O tom se nemluví a pejde se pes to klidn. Ale lidé, kteí nic nevyítali, kteí jen se odvrátili a odešli u erta, nemám nervy, abych to stále snášel. Ty tak snad necítíš a jiní tak necítí. si pipomínati, co jsme nezavinili, co musilo.
Tuzare,
slyšel
menším pathosem pronášené.
—
Na
se udalo i
bez nás, za co nás nikdo
A pece se tak A tak vlastn
mj
vidím Tacita, jak se na
smšné
—
obžalovat
nemže?
dje. osud byl psobiti
mne udiven
—
dívá.
zlo.
Ješt
Jak mi
to
Mrtev vše hotovo. Ale smrtí vše oživuje. Budu t navštvovati, Tuzare, až umru. Mohu vystídati Tacita. Tacitus byl na poslední schzi Gertova Kopyta. Nezdá se ti, že i sem pišel Tacitus? Ale já ho vystídám. Kdy chceš, abych picházel k tob, Tuzare? Musíme si smluvit dobu. Myslím, že se spolu bylo
tehda.
362
Ilackenschmid jako strašidlo loje lepší nežli strašidlo jako H ac k ensch in Jsme pece mezi .<[)irilisty.
budenu! dolíe
Spíš,
mj
bavili.
Tuzare?
Nevadí.
Tím
\6])o
vlastnr,
— id.
vycpaný
supe z Lenaua."
„Ne docela." zívaje pronesl Tn/.ar, vyrušen >pi>e tichem než otázkou lackenschmidovou. Protáhl se ospale. „Mžeš pokraovati. Hackenschmide." A klesl zpt. Ilackenschmid stanul u okna a otevel je. Chladný, Bylo v cítiti osvžující noní vzduch ho ovanul.
nm
vni
lesa.
ml
Hackenschmid
pocit
Ne-
fysické úlevy.
chal okno oteveno.
„Bylo tu dusno zavírala
okna?
—
strašn dusno.
Pro
se vhislné
Je tu pak v sále jako v rakvi
.
.
.
má
atmosféru stlívání. Není to j)íjemno pipomínati sobe Pijdu t6 Ale co se slibu týe, platí, Tuzare? rakev. navštíviti a budu s tebou zpívali docela oduševnlým Nebo doufám, žo duchové nezapomí(!a ira. hlasem: loda vci smutné. nají to
.
.
.
AC\ co by v Sosenheiniu ku píkladu. zbylo z celého mého života, kdybych na ni nevzpomínal? Ten Tvoí nás naše bolest v ní jo naše osobitost. truchli tak, jiný onak; nikde není tak bohatá škála |)o-
Besídku
—
cit!
Nikde vtší tón. Ale
stupnici
ada
Radost má menší možností! Jak je rozmanitých tvarní
bob.st!
Jaké tu odstíny!
i jak ji pojmenovati, mluNebyla zstati [»i tom jn»on. to sice Pastorslochler a ne tak prostoduchá; ale nechme je to energické jméno; a ona jí to jméno. Friderika Tedy
Friderika
víme-li o ní?
.
.
Illecrnie
—
energií milovala.
.
363
Také Goollie nebyl tak olympský jako Frankfuran; ovzduší, v kterém rostl, nebyla upjat patricijská, korrektní rodina. Talenty jeho, pipustíme-li, byly jiného, mén objektivního rázu. Goethe ponkud laškoval, psal-li o „des Lebens ernstes Fiihren"; náš Goethe by to nenapsal vbec. Tento mladý Goethe, ne zcela hodný toho jména, nebyl však bez jedné krásné vlastnosti, která nahraditi mže defekt tolika jiných: byl mladý. Jeho oi záily tmi plameny mládí, které chtjí zapáliti svty a na konec neohejou jediného srdce; jeho život byl volný a nespoutaný, jemuž nepostaí kosmos a jenž na konec nedobude ani kusu hrudy pod svýma nohama; jeho duch
odmen
tkavý a neklidný, Od vci k vci, od
který se zastaví až u velké bolesti. ideje k ideji, od srdce k srdci.
A zmíníme-li se o Friderice, byla to bytost hrdá a krásná, hodná býti královnou. Bylo cosi tak vznešeného v jejím zjevu. Neumla se skloniti a neumla se odíkati. K emu by byla královnou? Byla veliká ve svých touhách, a to bylo práv to osudné. Mladost klame; dává slibné zabarvení lidem. Oklamala ji ta mladistvost, která obestírala celý zjev tohoto negoethovského Goetha? Jeho lehkost, jeho svžest, jeho bezprostednost? Stalo se kdys, že upoutal ji v spolenosti jinak fádní (i proto to bylo?). Jeho pružnost, jeho duch, jeho bytost získaly ji úpln. A neblahým jakýmsi zpsobem idealisovala svého Goetha. To je žalostné pro den sklamání, není-li pravda? Možno býti pružným, možno míti ducha, míti lehkost a bezprostednost a pece nebýti Goethem. Tento mladý, negoethovský Goethe pišel do Prahy, v dob pohnutí a vzrušení, a oddal se jí celým svým temperamentem.
—
364
.Právnická fakulla zejo Vémiju se právnictví. ducha.
fadcsson
a
iicdostalkem
Je líeha oživili ty mrtvé
které usínají nudou: je teba jiskrou ducha zapávvschlé mozky budoucích l)yrokratuv.' ,NaSe belletrie je chatrná; vnnju se belletrii.' ,Nic není krásnjšího nežli hudba; vénuju se hudb.'
lavice, liti
,Naši malíi jsou bez ducha a schopnost k malíství. Vennju se mu.'
myšlenky;
mám
A tak se vrhl na vše s vervou a optimismy mládíNebyl bez schopností, pravím. Snad, snad, pravím; kdyby Alo to bylo, co mu scháneschopnost. Co ji oklatak pronikavou a jasno vidoucí, že tulo vlast-
se byl dovedl koncentrovali. zelo,
to
malo,
ji,
byla jeho
základní
nost nevidla y
ona svého Goetha. pilnul on k ni veškerým žárem, kterého byl schopen,
Idealisovala-li
celou
bytostí,
vzplanul pro Její
ni.
duch
To byly praemissy. byl
mu prvodím
bizarrní bytost, schopná síly a
a pobídkou. Byla to
nhy, schopna rozplame-
jediným slovem, graciésním pohybem, pohledem svých Je-li nejkrásnjším údlem krásných a tmavých oí ženy inspirovati, byla to práv ona, která to dovedla. niti
—
A
tak se stalo, že se sešli
Její
úsmv
byl
t i
d v
mu podncením:
a.
jaké to byly roz-
A cílil se mnohem lehím u ní, u vdomí košné dny! Míjely týdny, stále úže spjali se ti její krásné bytosti. slena
dva,
a
Friderika
ze Sesenheimu poínala
,Mohl byste
mne
nefroethovský
Goethe.
jako všechny idylly
milovati,
hodn, nade
.
.
Idylla .
vše milo-
pikrývajíc mu ústa, dodávala: .Nechci drobnou lásku každodenní; pouze veliké vášn mají právo^živola.' vali?'
pravila kdysi.
A drobnou rukou
365
Dosud snad
zní
mu
v srdci ta slova, dosud snad pízvuk- vášnivý a pesvdPouze veliké váán. Je možno, že
vidí ten planoucí zrak a její
ivý zvuí
srdcem.
tak dlouho se žilo bez nich ? Krev, ktertá proudila v žislovy, že ješt dnes v nich ješt totéž? Idylla pestávala býti idyllou, Ne tragedie poínala se vynoovati z mlh budoucna. každodenní, což dovedl on býti ne každodenní? Nebylo možno už milovati tomu, kdo miloval ji; Pro si neuvdomil to vše mladý neto bylo jasné. goethovský Goethe? Pro neuvážil, má-li dosti energií, Ale dosti sil, dosti vášn, kterou žádala tato žena? mohl uvážiti? Mohl couvnouti? Ped tímto pohledem,
lách tehdy, vzrušena jejími
proudí? Je
ped a
to
touto krásou, ne klassickou a pravidelnou, ale teplou
svdnou?
slova síly;
—
mla ale
Bylo možno uvažovati tváí v tvá jí? sílu,
ne u
jež strhovala.
ní.
Lze
Snad
to omluviti
Její
se bál ch\ilemi té
ovšem;
ale
osud ne-
odpustil."
Hackenschmid
umlkl na okamžik.
Vzpomínky ho
vysilovaly.
„Hrdina této povídky tedy neuvážil dobe svou vc. mimodk v proudu, který strhoval. Proud ho nesl a zanesl ho daleko, daleko, tam, kam by byl nechtl. Nenápadn, ukryt odehrála se tato historie, která Nikdo neznal jejich vzájemné vztahy; zniila dva lidi. Byla to jejich klepy a sottisy spolenosti je míjely. obezetnost, byla to šastná náhoda? Bylo tomu tak. Nepozorovatelné jejich styky nevzbuzovaly pozorSetkávali se v salonech, na promenád, na konnost. certech, v divadle, chovali se tak, že nikdo nepozoroval nieho. On byl tehdy fantasta, který nebyl nepíjemný Spolenost lidem, svžího, mladistvého temperamentu. Octl se
—
366
r;id:i; dovedl ji oživovali svým pekypujícím rozmarem. Hyl impronsalor par excellence. Improvisoval vše: Hudbu, malbu, verše, zdaile, rychle, žel, pouze iniproriíoval. Jedinou improvizaci zkazil lo byl jeho
vídahi ho
—
život.
Idylla v
Sesenheimu pokraovala.
Skryté ly vztahy dvou bytostí niély nco opojuByly to vzdálené a nepochopitelné narážky, jemné doteky sfér erotických a vlastn to vše bylo dráždivým stupováním touhy. Pibližování se a oddalování, kontakt duch, nco, co bylo stále slibováno a co inilo atmosféru horkou vášní. A její slova utkvla v pamti reka
jícího.
mé
historie: ,
Pouze veliké váŠnl'
Doufala
patrn,
že vytvoí
nco
Zbožovala
velikost
že
pece vykeše njakou
a
zbožovala
sílu.
jiskru,
smutný
omyl. Hylo možno kla-
velikého; a to byl její
mati se, když nepoznala pravý slav vcí bytost tak pronikavá a jasná; bylo to peceování jistých duch, skvlých, blýskavých, tvoících hrav a lehce, ovládajících vše, cokoliv chcete, universálních talent. Bda, jejich lehkost má v sob svoji zradu! Vyniknou v pomru s tžkopádnými a vlekle pracuj íeíini hlubšími duchy. Ale jejich nedostatky bijí do oí záhy. Nejsou schopny vývoje, utkví na jednom bodu, nedovedou se koncentrovati k urité práci, jejich schopnosti, kterés doby svdné a imponující, srovnáváme-li, mizejí prbhem doby, blednou, ztrácejí lesk a vni práv tím, že nevyvíjí se. Dosáhly záhy uritého stupn vývoje; a nevyvíjejí se pak už dále.
—
Tžko Friderika.
uvažovati,
Zdá
zdali
a kdy
poprvé vycítila to Pišel okamžik, sebe více násilím pi-
se však, že to vycítila.
kdy neuíohla zcela nendti,
by
i
367
vírala
oi.
rysech
mého
Kdysi
spoinul
její
zkoumav na
pohled
hrdiny.
jJaký je váš poslední sen,' pravila. ,Vy,' ekl rek a mohl míli tehdy pravdu. ,To je málo.' ,To je velmi
mnoho;
ujišuji vás,
že není
možno
míti krásnjšího snu.'
Zavrtla hlavou.
,Skuten
to je málo.
— Chcete
pece
uiniti
nco?
Co chcete uiniti? Chcete býti literátem, hudebníkem, malíem, vdcem ? Vše dohromady ? Michelangelo ? Máte k tomu sílu?'
mj
rek uvažoval o tch slovech a jímž byla pronesena, byl by stísnn. a pochybnost Její otázka byla pochybností; pomalu mnila se v jistotu mezi otázkou. Ale její slova
Kdyby
byl
o melancholickém
tónu,
zapadla kamsi pod práh vdomí; nevnoval jim pozortehdy. Jak bylo možno vnovati více pozornosti slovm než jí? Ale jsou slova, která nabudou svého významu po událostech, které se po nich zbhly. nost
.
.
.
—
Chtla bych stále stupovati život až k tomu nejkrásnjšímu na svt,' pravila kdysi Friderika rekovi mezi dvma akty francouzského konvenního kusu ve ,
foyeru divadelním, ,stále vyšší a mocnjší požitky, stále mocnjší a silnjší vzrušení. Ale nejsmutnjší v život je
práv
to,
nejvíce
možno
dsí.
okamžiku velikém a vzru-
že po takovémto
šeném pichází
ochabnutí.
A
To profanuje
existovat déle, došli-li
ochablost, to je, co
mne
Jak co pedcházelo. jsme toho nejvtšího vzru-
vše,
šení? To je nejvtší triviálnost lidí. Smutno je, že dostupuje se výše jenom proto, aby se s ní sestupovalo. Lidé by mli umírat v takových chvílích. A musilo by
368
být [jíjoninú, uinnli, když jsme dosáhli il
-j
I
o
li
o iiej
krás-
šího na svlé.' Cekala z poátku
njaký jeho úspch, karriéru, Ale stále uritji jevila se jeho vloha neplodnou. její inspirace byla marná. Marno bylo její vzpružování Símí" padalo na skálu. ,Gož vaše novella?' ,Nechal jsem ji; zaal jsem cyklus karrikatur.'
slávu.
.
,Vaše karrikatury ,Studuji otázku
?'
.
.
pravila
píšt.
práva k sebeobran.'
,Vaše studie?'
Zaal jsem dramatickou vc; velmi
,
interessantní,
uvidíte.'
,Vaše drama?' Drama je banální; ,
nechápu, jak lze psáti pro diNeurážejí ty oblieje?
vadlo; podívejte se do hledišt.
Ale hudba!' ,Píšete ,
nco ?'
Drobnosti, drobnosti.'
Skoupil spoustu právnických knih, uených foUanl. se do nich a exaltoval se pro práva. Nové theorie ho napadaly, nové systémy. Zde mu kyne budoucnost, to pravý program. ,Je v tom krása abstrakt,' íkal. Krása abstrakt neupoutala ho však dlouho.
Vnoil
,Práva jsou škola nepirozeného myilení, depravace logiky.'
Ponoil
se
do
neho
jiného.
tak plán za plánem vznikal a zapadal. Na konec negoethovský Goethe poal studovati orientální jazyky.
A
,Orient,
orient,
to je jediné,
co
mže
zajímati.
—
369
Náš svt
šedý a banální;
je píliš
má
perspektivy, orient
,Což váš orient?' ptala se ,Je to tak pusté a marné; nevidím-li
—
vás!
K emu
-
orient
žhavý svj
otevírá
nové
kolorit.'
píšt
Friderika.
nemohu dlati nieho,
pracovati,
mohu-li
mysliti
na vás?' ,Musíte pece pracovati; hle, tehdy jste mi pinesl poátek dramatu; je dobrý, vte mi. Pro ho nedopíšete? Musíte ho dopsati. Ujišuji vás, zaátek je velmi dobrý.'
Negoethovský Goethe Nutil se
všemožn
slíbil.
svj slib. Ale slova znla nyní prervan šla scéna za scénou.
splniti
hluše a prázdn. Nelogicky,
Místo síly bombast, místo pravdivosti malichernost, místo citu
—
sentimentalita
váhav pinesl
tak vidl
sám svj
kus.
BázUv,
,Snad pece,' konej šil se jakous njaká scéna záblesk toho, co nejasnou iliusí chtl snad je také píliš písným sám k sob. Ale snad tím, že práce byla slabá, a on neml v ni dvru, snad také, že neetl dobe. Friderika byla rukopis. .
.
.
.
.
.
.
.
.
—
bolestn dojata. V polovici zarazila ho. jNette, nette už,' zvolala hlasem chvjícím se. ,Je mi líto toho zaátku. Nemla jsem vás nutiti? Snad jindy byste byl ml více disposicí k práci. Prosím za odpuštní zaátek toho díla Spálil rukopis, sklíen a mrzut. Ale nebyla to nespokojenost literáta; více ho moila obava, že ztratí Marn v jejích oích. Ztrácel sebedvru vihled. mu domlouvala, marn ho podpírala. Cítil, že se stává den ke dni neschopnjším vbec nco provésti. Musíte pedevším sám sob viti. Není vám to možno?'
—
,
Slova v.
její
znla dtkliv
Uyk: Konec Hackensclimidv.
a
nžn. 24
370
Ne, iibylo to rekovi možno, ii v tom bylo práv jádro otázky. Pocit nejistoty vzrstal v ném lavinovité Pochyboval nyní vbec o jakéod vteiny k vtoin. koliv své schopnosti. A C-ím více ros-lly jeho pochyby, tím úzkostlivji se utíkal k Friderice, eknOmo. Jeho váše rostla. Nebylo mu možno existovati bez ní. Neklid ho pepadal, byl-li sám. Což ztratí-li ji? A pipa-
mu jasným, že ji musí ztratiti. Uotek její ruky naploval ho opojením tak silným, že byla obava ped prozrazením jejích vztahv. Nebyl už zcela opatrný. Ztrácel sebeovládání. Friderika pozorovala ho s jakýmsi záhadným úsmvem, jemuž nerozuml. Nemluvili jsme o lásce od oné chvíle; ale ona vloudila se do našich slov nepozorovan; nejobyejnjší vta byla sytá vášní; zbarvovala vty, dávala pízvuk slovm a bylo to jako krásná a smysly opojující hudba. Latentní její existence mla svj zvláštní pvab. To byla chvíle, kdy jsem se cítil šastným; a kdyby bylo šlo po jejím, bylo by lépe pro nme. Mla porozumní pro situaci, kterou já jsem " pochopil pozdji a také pozd Aniž by to Hackenschmid pozoroval, poal mluviti v prvé osob; a jeho slova znla vášnivji a prudeji. .Pamatujete se, na jsem se vás ptala tehdy?' pradalo
vila kdysi.
Pochopil jsem, hled v její planoucí zrak. ,Nade vše milovali!' ,.Iak bych se mohl nepamatovati ?' Milujete mne opravdu tolik? Skuten nade ,
vše
milujete?'
Pokryl
jsem
její
ruku horkými
polibky
nu'slo
od-
povdi.
To bylo na Belvederu. Pod námi se prostírala Praha v chladném podzinmím slunci. Vzduch byl jasný
371
jako bývá poátkem podzimu. A kontury msta rýsovaly se urit ped zrakem jejím. Vyprovázel jsem ji
dom;
hrála tennis.
,Doafala jsem v
Ml
jste
šlence
nco
—v
nco
obzvlášt velikého.
také takový sen? Podmaniti toto vše své
my-
?'
Obrátila se ke
mn.
mohl byste se odtrhnouti ode všeho ?' pravila. Zvláštní pízvuk byl v posledních slovech, pízvuk, který zarážel. Ale co mohlo zpsobiti váhání? ,Ode všeho,' opakoval jsem drazn. To vše jak to bylo mdlým a bezvýrazným! Vše: to bylo málo! ,Nuže, unesu vás zítra. Nechci tento život. Odnkam jinam. Ode všeho, íkal jste? jedeme zítra Tedy zítra!' Krev vstoupila do mé hlavy, nebyl jsem s to mysliti. Opojení se mne zmocovalo. Byl by slíbil všecko Podivná její slova, bizarrní její a vykonal všecko. návrh nepekvapovaly mne v tomto vzkypní mé žádosti. Neuvažoval jsem o konsekvencích fantastického toho plánu; a zapuzoval jsem každou pedstavu o jeho choulostivosti. Co se mohlo státi? pijde cokoliv. Potopa nelekal jsem se jí té chvíle. Pitiskl jsem ji k sob vášniv a neohlížeje se ani po okolí políbil ji polibkem, který pálil ... na její krvavé, krásné rty, na její sndé hrdlo. Zachvla se pi tomto poUbení, zavela oi a polohlasit pronesla: ,A
.
.
.
—
—
.
.
.
—
A
—
,Pak.'
Ale z
mého
v
okamžiku
se
vzpamatovala.
objetí a pohrozila prstem.
—
—
Vyškubla
se
,Zítra, tedy zítra. V devt.' Na nádraží. Byla ku podivu klidná; jmenovala nádraží, umlouvala vše skoro chladn.
372
,Nesiiiíni ,
Pjdu
vás doprovoditi?'
sama.
Stanuli jsme
Není
lo daleko.'
ped domem,
kde bydlela, podala mi jsem ji. Vytrhla mi ji a rychle odcházela. Dlouho jsem zstal ped domem; bylo mi tžko odejíti. Vracel jsem se cestou, kudy jsme šli spolu. Na kraji svahu Belvederu jsem se zastavil. Pode mnou ležela Praha. A vše melo ráz louhy: linie ulic, chaos barev a tón. Vše je mým, chci-li. Hrdé sebevdomí bylo ve nme; tak mohlo býti Napoleonovi, když vstupoval do Kremlu. V^še je mým, chci-li. Ale co mi záPivel jsem leží na tom, otevírá-li se mi náru její? oi a vidl jsem ji ješt ped sebou a slyšel její slova. ruku;
políbil
—
Na
podmaííovati
ješt
nco
msto,
které leží dole?
Na
vbec
žíti?
Ale co pak, co pak?
mozkem, prchla hned. Nenechtl jsem ani. Zel jsem vše v jiném svtle; a byl jsem ochoten skutené, vren svému slibu, uiniti cokoliv, vzdáti se ehokoliv. Nebyl to pouze zmatek; bylo to šílenství, opravdu? Snad to Mihla-li se
bylo
mi
ta reflexe
možno couvnouti
a
byl jediný život.
Té noci ml jsem divoké sny. Spal jsem neklidn. Jakmile jsem usnul, procitl jsem záhy znova. Pochyboval jsem o lom, že lo, co se udalo, je skuteností. Má fantasie hraje se mnou šalebnou hru, íkal jsem si. Pomr mezi snem a realitou se zvrátil. Hranice zmizely. Nic už mi nebylo jislé. všechno kolísalo; jediný pocit vášnivé touhy byl skutený. Byla to nekonená noc, chvíle jako vnost Tato vnost tehda mi pipadala krutou; byla opravdu lak krutá V Volal bych ji rád dnes nazpt. Ráno jsem záhy vstal. .
.
.
373
Co initi? Bylo ješt píliš brzo
jíti
na nádraží.
doma?
Býti
Nepokoj mne vyšíval. Probíhal jsem ulicemi beze smyslu pro vše kolem sebe. Potkával jsem nkoho?
Nevdl
jsem.
i
Oslovoval
mne nkdo?
Snad.
Chodil
Nepamatoval jsem se. A znovu mne štval nepokoj; strašn záhy, hodinu ped urenou lhtou byl jsem na nádraží a ekal. Stál jsem chvíU a naslouchal hvízdání vlak, signálm, hmotu pošinovaných vaggon. Lidé pecházeli, vlaky pijíždly a odjíždly, a já ekal, zrak upev ke vchodu, kde se mla objeviti. A strnul jsem v sochu. Pišla nkolik minut ped odjezdem. ,Jsem tu,' ekla prost. Cekal jste dlouho?' Zavrtl jsem hlavou. jNyní už ne. Nepamatuji se aspo na to.' ,Kam vás unesu ?'
jsem tou
onou
ulicí?
,
,Kamkoli.'
Koupil jsem lístky která nás napadla
man, do
pi tení
jízdního
jakés
zapadlé stanice,
ádu. Byl nejvyšší as,
když jsme
vstoupili. Hvízdnutí se ozvalo a vlak se hnul. Celou jízdu byli jsme zamlkh'. Cos zvláštního bylo v situaci, co bránilo ei. A tato chvíle nehledala slova. Byla by skoro rušila. Byli jsme sami. Jediný spoleník byl jakýs cizinec, zabraný do tení Berliner Tagblattu, a studující jakés mapy. Chopil jsem její ruku a pokryl ji polibky.
tém
,Dkuji vám.' Trhla sebou lehce a se záhadným
vdla: ,Za ?'
úsmvem
odpo-
374
mlo podivný zvuk. jsme mlli; nepustil jsem
To „zaí" Piik
ruku a
její
cítil
lehké
chvOní.
Stanice mizely. Krajina zstávala jednotvárnou. Oas prchal. UtkvOli jsme v nialálnosti jakés, jež mi nebyla nepíjenmou.
Jméno
naší
stanice
vyru.-iilo
nás
náhle
z
tohoto
snem'.
Jak jsem
ji n:il)ídl
rám.
|i(jmáliaje
jí
sestoupiti, za-
chvéla se lehce, byla bledii; v záptí zbarvila zase krev její tvá. Zraky naše se utkaly. Pak sestoupila ener-
gicky z vlaku.
nm.
Okamžik na to ujíždl vlak; Byli jsme sami, opuštni. Pravila
s
;
ježt zstal po
trochou melancholie v hlase: tím vlakem?' její ruku.
jNechtl byste jeti ^ Stiskl jsem vášniv I
kou
vén
jJsem nicmén rád, že jsem zde.' Rozhlédli jsme se po okolí. Hyl
záí.
Sem
asi
nyní málo kdo
jezdil.
Nebylo
Pražan, módm' letní pobyt. Stanice nemla žádných pvabv. Snad ani díve nebylo tu cizincv. Co by chtli zde vidli? Dlouhé epné pole? lo
oblíbené sídlo
Jednotvárnou, mrtvou rovina? Vzduch, zamlžený ráno, nyní byl slunný a teplý, oné rozumné teplosti podzimní, která má zvláštní svou nhu. Té chvíle nebylo už na dlouho slunoního tepla.
Mraky
svými crnými eliuchvalci. jsme tak mlky; každé slovo hrozilo býti triHledl jsem na ni v touze.
hrozily je zatopiti
Stáli
viálm'm.
Byla krásná, ale cího v žiti
sob,
její
krása
zneklidoval a.
srdce, dychtivé nové,
mla nco To,
znepokojujíco mohlo roztou-
kultivované knisy, bylo u
ní:
375
pvab, nevím, jak bych ho híšný a mnoho dráždivý, který stup-
jemnost, pohyblivost a jistý formuloval, trochu
ovalo
vže, co odlišovalo ji od antické, pravidelné krásy. pak ten pohled, který upoutával; bylo nco osudného v tom pohledu a pece tak krásného. Šli jsme krajinou smrem k jedinému vr.šku jevícímu se na obzoru. Byl práv nad stanicí. Dosloupiv.še rozhlédli jsme se po okolí. Stále ta rozsáhlá, Mrá rovina, ped námi, za námi, ve všech smrech. Ležela tu matná, jakoby unavená svou rozlohou, nemohouc vytvoiti nic, co by vzneslo se v horizontu nad její rovnou a nudnou áru. Byl to melancholický smutek rovin, který je píznakem jich v dobu podzim. ,Ta krajina nemohla by míti radost ze sebe, kdyby se mohla vidti.' x\
Usmála
se lehce.
,Krajiny nejsou koketní.
A
to
je
práv
škoda!'
,Škoda?' ,Je to jako manželka, která už necítí potebu líbiti se kráse.' a má své žalostné laissez faire Šli jsme dále, jak nás oi vedly. Bál jsem se íci, že je as k odpoinku. Na konec ona byla sama trochu unavena. ,Kam zde jíti? Najdeme zde vbec, kam bychom
—
vi
—
hlavu složili?' ,Musíme najíti.' Stiskl jsem prudce jemnou její ruku. Musilo to boleti. Ale ona se tomu usmívala. A poah jsme hledati po vsi. Ves byla rozstíknuta po kraji, sem tam nkoUk domk. Prošli jsme ji bezmála celou, od stavení k stavení. Náš píchod vzbudil pozornost v této tiché vsi. Nápadný zjev upoutal mládež i starší. U vrat co chvíli
376
zadívala se za námi selka v neforemné zavázaném kolem
hlavy šáfku, v sukních, jež visely na
ní
nemotorn, bez
grácie.
,Jak
musí
tu
jo
málo
krásných
vcí,'
pravila.
,A
jak
tom a pizpsobiti se!' nervosn, rozilen doplnila svou vtu logickým
býti zoufalé žíti v
A skokem:
,Nechci se pizpsobiti, ne!'
Na hostinec,
konec, když už jsme pouštli nadji, našli jsme kde bylo možno najati pokoj. Bylo to jedno-
poschoové
pomalované barvou, jež kdysi byla už žlu njak vybledla. Po devných, Byl to staroklikatých schodech dovedli nás nahoru. modn zaízený pokojík, ne nepíjemný. Prastaré, 4comické obrazy visely na stnách. Portrét dámy minulého století, podivného kroje, a rybá s rybákou na moi, vyjíždjící na lov. Neumlé obrazy mly v sob nco komického. ,Hle, jak se dívá tato dáma!' smála se Helena." Hackenschmid zarazil se ve svém vypravování; ale Tuzar nejevil nijaké pohnutí pi vyslovení tohoto jména. Spal spíše nežli Nezdálo se, že by si toho byl všiml. žlutou.
bdl. „
stavení,
Nyní
— ,Voní
to
tu
ostatn nepíjemná
po sušeném
ovoci,'
vn. Vdla
ekla. ,Není to
bych ráda, odkud
se
tu vzala tato doba: podivné zajisté osudy.'
tváe hoely, byla velmi vzrušena. Starý hostinský, který nás uvedl nahoru, stál u dveí pohled vyhledal rozpait, nevda, chceme-li zstati. její oi a utkvl na nich žádostiv a prosebn. Žár vyJejí
Mj
svitl
v jejím zraku, a ona kynula. si, že ano?'
,Odpoineme Dosud
zalije
mne horký
žár,
rozpomenu-li
se
na
377
tón jejích slov, na jejich váše, dosud nemohu se zbaviti prudkého pohnutí, a jakoba vyvolala znovu všechnu
moji touhu. A možno zapomenouti ten její pohled, ono svdné nachýlení její rozkošné hlavy? Léta minula, dlouhý as, kdy tolik toho melo kolem nás i v nás ... a Vidím ji ped sebou té chvíle, kdy nelze zapomenouti. starý hostinský odešel a jeho pomalé kroky na schodech
doznly
.
.
vášnivou a hrdou
.
na
vyvolati,
chvíli
draze tuto
píliš
tak dlouho?
aspo.
chvíli?
Nuže,
žil
jsi,
A
bych ji ji vidím a chtl Bylo by možno zaplatiti jak bylo možno pežíti ji
Hackenschmide! Jaký
to byl
Chtl bych tak mnohé vyjmouti z nho všechno jenom na jednu chvíli, jedinou krátkou
život?
.
.
.
.
.
.
chvíli.
Pak stála pl váše a pl nha. Její prsa se dmula, a v oích byl ohe. Koho by nespálil ten ohe ? A kdo by se jím nedal rád spáliti? A tónem, který mne úpln zbavil rozvahy, zbvla-li ješt která, pravila: ,Pojd:!'
bylo jako osud. Strhovalo. A nco Její objetí mrazivého bylo v té rozkoši. Nevím, cítíra-li více dsu nebo opojení pi vzpomínce. Tehdy cítil jsem obojí tak nerozdlen, že nedovedl jsem odlišovati. Nyní, zdá se,
pevládá hrza; není toho píinou více to, co následovalo? Vím, že to mraziv stupovalo rozkoš. Byla nádherná a opojivá, a její váše schvacovala. Nebylo možno mysliti, nebylo možno najíti chvíli oddechu.
Nevím, jak minul onen den, jak pešla ona noc. K ránu vztýila pece jednou vzešlo ráno! se ponkud a zadívala se na mne pátravýma oima. Nesmlé šero rána prostíralo se pokojíkem; a obrysy po-
—
—
aly
vystupovati zetelnji.
Rybá
s
rybákou vyjíždli
378
na moe,
starý porlrúl hledl jošlé
.'i
melancholicky ze trochu indignovaný vyraz. jak na mne hledla. Ani toho ne-
dáma mola
své zaAlosli; stará
Zachvl jsem
se,
zapomenii: ona, rozkoí^ná a híhi, pololežící, polovzpímoná, v tvái tak oduíevnlá, ješt výraz vášn a vzrušení; a její
zrak, lak
nost v pološeru,
uritý a
ráno,
podziinm'ho slunce."
—
jež
—
velitelský.
vzbouzí,
se
A
prvin'
Hackenschmid vyhlédl ven. Rozbeskovalo bylo lo ješt plné ráno, slunce nevyšlo dosud; to už jeho pedtucha.
ta míst-
paprsky
se.
Ne-
ale byla
„To vše vidím," opakoval. .,Don za dnem, to vidím a pronásleduje nine ten obraz. Lllkvl jsoin na a nelze se odlouiti.
nm —
Nuže, hledla na mne a pravila tiše ale jasn: Umíti, když jsme dosáhli toho nejkrásnjšího na svt není to rozko.šné a okouzlující?' Neodpovídal jsem; ve byl chaos. ,
—
—
mn
,Všechno se opakuje, a to je práv smutné, že se to pouze opakuje. A každým opakováním sete se nco z prvotního kouzla. Mince se ote. to opakování? Jak mže láska klesnouti ve Familienleben?
Na
Není
to strašné?'
Naklonila se ke
chvl jsem tvá.
—
A
mne svou
se
mn,
pod ním.
pólo rozkoš, bílou a
—
pólo síla
nžnou
Pes
umeme
cítil jsem dotek jejího tla a Horký její dech zadechl mou
recitovala,
žárlivosti
sudby
.loji
slova
kleté
spolu, jestli chcete!
Toho okamžiku musila má tvá zmatku,
mne
obejmuvši
rukou.
nésti
— výraz úplného
lekala a dsila, a její zjev
mne
379
Nevdl jsem, co bych ekl; he, nedovedl jsem ani vysvtliti své pocity. Zpozorovala ten zmatek; chvíli se na mne dívala zkoumav a pronikav. Lehký mrak zastel její tvá. Té chvíle zdála se mdlou a unavenou. Pak to pišlo. A s lehkým úsmvem ekla: opojoval a strhoval.
Žertovala jsem!' ,Chápete pece žert,' dodala. ,
,Vás oekávají veliké
—
vci, není-li pravda? Budoucnost leží ped vámi. Važte si té budoucnosti.' Hrot ironie ležel v jejích slovech, a nevil jsem pln jejímu úsmvu. Úzkost se mne zmocovala. Chopil jsem ji za ruce a pravil jsem, trochu neklidný výraz v oblieji: ,
Chtla byste umíti?'
veliké
vci?
A
mne?
se o
,Bojíte
Kdož
myslíte,
že
i
mne oekávají
ví?'
její odpov byla pronesena s pízvukem, trochu uklidnil. Není možno pece mluviti takovým tónem, chceme-li umíti. Nic mimoádného nebylo nyní v jejím chování; ani slovem už se nedotkla svého pedešlého výroku; poínal jsem viti, že jsem
Neuritá
mne
který
snil,
že se nestalo nic.
,Vlastn je
Bude
teta?
Ale
je-li
to
abychom
se
dom. Co ekne Nemám ráda výklad.
nyní
hloupé, jeti
to
komedie.
to trapná
nutno ... Je konen v jejích intencích, vyhnuly skandálu. Doufejme, že nás ne-
—
potkal nikdo známý.'
Pes slov
všechen
její klid, její živost,
nemohl jsem nabýti plné
tu bylo,
njaký zbytek
tíživého v
vdl,
že
sob.
—
té
Lekal
marno tomu
jistoty.
úzkosti.
jsem se
brániti.
Cítil
pes
lehkost jejích
Nco
pochybného
mla
Situace
neho, jsem
se
o
em
shibým
cosi
jsem
vi
380
slabost. To mne uvácítí luto mou smutnou náladu, kterou nebyl jsem s to úplné Naše polibky, naše objetí mOly nco lstivého skryli. v sobe; a skoro se mi zdálo, jakobyeliom ciilli se vzájemné obelstili. Pod tím dojmem ona mi mizela. ní
a zdálo so, že
dlo
v
Vstala a oblékala se rychle.
Chtl jsem ji políbiti na bradaviky jejích prsv. Zavela rychle živiitek a s enerfíickým posunem pravila:
.Nechci.'
To „Nechci" znlo tvrd
mé tvái byla vila mkeji:
v
a zarazilo uine.
Sklíenosl
tak patrná, že se piklonila blíže a pra-
,Jsem unavena.'
Vrhla sebou na pohovku; bylo možno mysliti si krásnjší nežli její krásu, nyní tak mdlou a kehkou? A pece nebyl to cit okouzlení, který mne jímal. Poal jsem se báti osudu. Cítil jsem vanuli jeho kídel zdaleka. Musil jíti za ní.
Ráno
svítalo; a den,
klerý picházel, inil
Cítil
njak
jsem výitku, která nebyla vyknula, obžalobu,
která nebyla pronesena; tisíckrát radji bych byl
kdyby
se
mi zdálo možným
na rtech a a že není
pro-
Budoucnost, íkala?
blematickou naši budoucnost.
cítil
jsem, že
možno už
nutn
napraviti
umel
—
Ale slova vázla mi by nyní znla falešn,
íci.
to
onu
chvíli,
že se nevrátí
okamžik zašlý. Smrt by už nebyla krásnou; to, co mohlo být opojivým tehdy, nyní by pipadalo slabošským a zbablým. Ne, nebylo možno, by bych byl ochoten. Jak jsem se díval na ni, byl jsem odhodlán ke všemu; umíti, což to nebyla rozkoš, umíti s ní,
381
V
extási
mocný rání.
lásky?
Její
idea ovládla
byl její vliv, že podlehl jsem
mne pozvolna; tak úpln jejímu nazí-
Co bránilo, co stálo v cest? Okamžik minul a už se nevrátí. ,Nyní nelze,' opakoval jsem si tiše.
A
výraz, upjatý a
její
uzavený, zdál
se íkati totéž.
,Nyní už nelze!'
mlky.
Odcházeli jsme
U schod ,
—
zastavila se Helena a recitovala ironicky:
Tak
s
Dorimenou
Tircis kdysi,
když v lese spolu usedli si, lesními dvma stromy kryti,
chyby té se dopustili, odroit krásné smrti chvíli. zlé
Hihihi! Zvláštní milenci ,Zlá chyba,
ti!
—
kdož ví?'
Pak jsme oba mleli. Náš pobyt v onom míst byl tesklivý, naše cesta ješt tesMivjší. To, co se mi zdálo tak lhostejným, nyní mne poalo muiti. Co dále ? Co se stane ? Jaký bude konec?
Na
nádraží se zastavila Helena a pravila: ,Bude dobe, rozlouíme-li se. S Bohem!' A usmívajíc se opakovala: Velká budouc,Cekají vás pece krásné vci? nost eká nás oba ... S Bohem!'
—
.
.
.
Slova její znla tak urit, že nebylo možno odpoPodala mi ruku; rozepjal jsem rychle její rukaviku a políbil ji do dlan. Usmála se podivn, marovati.
tesky ,S
skoro.
Bohem.
—
Jste dobrý hoch; myslila
jsem kdysi,
382
žu budete iiéím více než díjbrým hochem.
pkné; míváme asem
—
Mjte
se
pošetilé myšlenky.'
Vstoupila do blízkého povozu.
Tak jsme
se rozlouili.
Nedobrá jakás pedtucha
se
mne
zmocnila; bál jsem
se budoucnosti. Idylla vzala podivný obrat.
Pedtucha má mne neklamala, Neuvidl jsem ji už. Druhého dno byla mrtva.
Byl jsem zdrcen.
Oclmravl jsem; dlouho jsem jsem pízraky, Krisi
blouznil.
bohužel.
ležel v
horece. V^idl
Neustále byla ona u mne.
jsem pestál a poal se trochu zotavovati.
Fysicky, ne duševn. Stal jsem se apathickým jako stroj jsem byl. Vyhýbal jsem se všemu, co souviselo s ní; nemluvil jsem s nikým o ní, bál jsem se všeho, co by mohlo mne uvésti na její stopu. Neetl jsem novin, bál jsem se zmínky; vyhýbal jsem se známým; narážky mne dsily. Mj strach byl ponkud zbytený; nikdo nevdl nieho; celá událost byla pokud možno ututlána. Mrtvá mohla klidn spáti. Ale jsem se snažil nabýti takto klidu, nedailo se mi. Vzpomínka na ni mne neopouštla. A cítil jsem lítost. .
.
.
a
Pro jsem neumel dne?
A, jak
umel
Ona
jsem
nyní
tehdy za úsvitu ranního onoho táži,
pro
ani
potorn
jsem ne-
y
Nechápu jsem, moji
se
to.
mrtvá, a já pozstalý, odsouzen. ('ítil smrt navždy bude podlamovati veškerou enerjíii, že zabrání mi umíti. když Nyní neumel tenkráte? Tak jsem myslil a žil jsem že
byla
její
i
—
383
Nebesa, jaký život!
On
on mange, on chante, on
boit,
To ohlušování vnitního které
nemže
.
co
.
to
est
infame
.
marné opojování
.
.
se,
Celý ten labyrint pustých orgií
se opojit!.
a kiklavých scén Utišit to,
hlasu,
.
volá
uvnit a co nechce
utichnouti.
Bylo to možno?
Pozstalý
žil.
Pozstalý nyní pechází sálem. Jako vzení je to všechno a tžko se to dýchá. Což není možno otevíti si oddechvíce okna? tak dusno. iVIoci I venku je nouti. Staroba a mrtvost leží na všem a minulé dny Nezbavíme se toho balastu, Tuzare. To mivše dusí. nulé stále bude strašiti.
Vtšina
z lidí
to stihlo také
zapomíná
umíti v pravý okamžik:
mne.
Ml jsem umíti v onen den, vidím to nyní jasn. Nic nebylo více mi souzeno. To byl vrchol mé existence. Musil jsem jíti níže? Nebylo to krásné tehdy? Ale pedstavím-li si, že jsem neumel, nemám pro co žíti, že chodím dosud kolem, nemám dvodu k tomu, že klábosím a klábosím to je to nejtruchlivjší, že zparodujeme v posled i to veliké, co v nás snad bylo!
—
a
a
Bylo? Pece se kloním k tomu, prese všechno. Pamatuji se na velikou váše onch dn, na boue cit, velké plameny. Bylo nco velikého v nás, mladost, rozkoš, opojení a to dosud mrazí ze vzpomínek. Nebo to mrazí: hodí vše to velké, co bylo, je nyní výitkou. Bylo
—a
kdo kamenem,
a
odsoudí,
a
—
raisonuje a moralisuje
—
nádherné dny tehda, rozkošné noci, horizonty otevené a vše naše. Nebyla v tom krása? to vše nezakryje ten fakt
—
384
Ale tomu velikému a krásnému
tomu jsme
byli
ním
zavázáni.
My
— není
to loléž?
—
ho, žel, nedodrželi.
Ale joho profanoviiní. paskvil, který jsme na lo
/tropili,
do [)0.
jíti
—
—
—
Bh, stvoiv mne, rek': budiž k niemu! Opravdu, docela k niemu? My pozstalí neho, co je mrtvo, musíme se rozhodnouti. Volá to na nás z daleka, slyšiteln a urité jak? volá: Kam jíti
—
Za doktorem Hilariem?"
Hackcnschmid se zasmál, a smích jeho znl opt zlým a nenávistným. Celá jeho zášt kon-
tím tónem
centrovala se v
nm.
Zastavil se a zadíval se do pan-
ského dvora.
„Tam, tam, za doktorem Hilariem! Tedy on by ml opanovat bojišt? To by byl po.^lední dozvuk bláznivého karnevalu? Taková popelení steda? To by mlo representovati
echy
Nechceme,
.>
Ne, ne, ne!
nesvolíme,
my pozstalí. A to je máme vi lomu, co bylo.
poslední závazek, který ješt
Opravdu k niemu?
Snad pece ne lak
zcela!
Pivedla ona mne sem, svedla nás ona s ní? A jaký smysl v tom byl ? Tuším len smysl a chci mu rozumti po svém. Pro ona vzbouila vše, co bylo zdánPro Jediný pohled, jediné setkání! liv umleno? Ah. chci rozumti tomu vzburcovala stín své sestry? Hic Urama i fraška všemu. já jsem pro drama. erit finis Hackenschmidi!"
—
Vysílen okna.
vrhl
sebou Hackenschmid
na
židli
blíže
385
Židle zaskípala a div se nezlomila
— byla
stará a
vetchá.
V V
té
posici
zstal Hackenschmid.
jeho tvái byl výraz veliké únavy
—a
také od-
hodlání.
Tuzar už dávno
v.
Dyk
:
spal.
Konec llackenschmidQv.
25
Kapitola sedmnáctá
pedvádí doktora
Hilaria
štstí a konec. Drahý den bylo pod mrakem. Doktor Hilarius nedbal hrozící nepohody. V obvyklou dobu vyšel na svou obvyklou procházku. Lesní stezkou sestoupil k ece, pešel po lávce a octl se v kotlin romanovské podél trati. Byla úzká, a odectly-li se koleje trati, nezbylo mnoho. Trati se užívalo pes asté zákazy jako cesty. Odtud byl píjemný pohled nu zalesnné strán na
tém
obou stranách; zdvihaly se bezprostedn u kolejí dráhy a dostupovaly imposantní výšky. A nebýti vlaku, který rušil svým hukotem a hvizdem, bylo krásn v tom údolí, kde huením svým uspávala Kamenice. Dnes ped bouí neslo vše ráz ponurý, ne však mén krásný. Strán ztemnly, ocelové nebe nad nimi zjevu. Krajina zdála se pustou. Bylo tžko uviti, že zde možno uzíti lidskou tvá. Vo trati nebylo dom; k stanici bylo daleko; nebylo možno skrýti se pro pípad dešt, krom v tunelu romanovském. Nebyl veliký; dv st, nejvýše ti sta metr. Za jasného dne pronikalo svtlo až do jeho vnitra a vlhké
d()|>lnovalo melancholii
387
klenby se pak leskly nad hlavou; procházelo se jím totiž. Tu nastupovala bylo v den zamraený a na veer. temnota. Temný tunel vzbuzuje vždy nepíjemné city; svtlo, které hasne, stále více mizí; pak tmy, tmy a jen melancholické kapky slyšeti. Nezdá se vám, že z dálky duní vlak? Zde v tunelu bývá nepíjemno potkati ho.
He
Teskno
je.
Doktor Hilarius neuvažoval píliš o tom všem. úpln zabrán do svých myšlenek. Záležitost jeho stála špatn, jak se zdálo. Zprávy z Prahy znly zniv; úspch velice možný. Teba pouze vytrvati je hrakou doktoru Hilariovi. NepovoUl za horších
mr,
Byl ne-
pía to
po-
natož nyní.
Co se týe sleny Pavly, vzala vc obrat píznivý. První pokus neskonil úspchem, jak ekal. Ale dnes sklamání verejší odinno. OdpovcF, kterou nechtla dáti vera, nedala sice také dnes. Ale dala mu nadji a to takovou formou, která zdála se být garancií odpovdi píznivé. Doktor Hilarius události; ale to
mu
tak náhle hrozivší,
nerozuml ovšem pozadí
její
Musí býti pekonána.
episodou.
celé této
Odvrat Pavlín, váhání zdálo se mu malichernou
bylo také lhostejno.
A
bude pekonána.
Dnes mohl podniknouti útování Hackenschmid mu kivdil.
se
svým životem
Nebyl to výpoet, spekulace, chtl-li Pavlu. Aspo ne, jak myslil Hackenschmid. Projekt ten se mu. zdál samozejmým; nebylo to však egoistické ve smyslu ziskuchtivosti. Konený cíl jeho byl jiný než vtší i menší finanní effekt. Nechtl nieho pro sebe sama.
tak
Chtl pro
—
to bylo jeho
svou
myšlenku.
hlubokým Nebyl
pesvdením
komediantem,
— vše jen
jak
soudil
388
Hackenschmid; a
Oasem
hrál-Ii
roli,
hrál
ji
nevédomky.
To mu dávalo vdo.aí pevahy. Intence jeho byly isté. Prostedky nebyly snad vždy voleny správné; ale, aniž si to uvdomil, ml v sob kasuistiku jesuit, které nenávidl.
Jaký byl celý jeho život V tehdy mluv k
Nepehánl
slen
Pavle.
Dtství jeho bylo chmurné a zamraené, jinošství písné a lopotné; žádné úsmvy domova, žádný klidný žádná lehkomyslnost mládí. pístav, žádné refugium Cesta stoupající, strmá, prachu plná. Nebyly to rozkoše ani radosti, hry ani snní; byla tu jen práce, od prvních chvil práce. Pracoval jako hoch ue se a ue; pracoval ,
jako student, dávaje studiím to, co nechaly mu jeho konPud neodvislosti a hrdost byly v nm; hranatá a dice. Neml as ne pouze na zdvoilost, jak energická mysl. íkal; také na mnoho jiných vcí neml as. Píkoí, ústrky vychovaly ho. Byla to výchova zlá, ale vydatná. Nebyl zhýkancem bohaté patricijské rodiny; pracoval celý život bez oddechu.
Romantický Pavliných, byl se
svit,
mu
který
šlehl
zarazili
jež
tak cize z
oí
musí
právu a není o tomlo Kdo že chce se postaviti v cestu, kdo ho chce nu ni, kdo chce zmaili jeho sílu? Kdo z lch,
poddá;
i
to
se
poddati.
moci, která by mohla pekonati jeho právu.
na
chorobným živlem. Tof nepítel. Vše Je
v
pesvdení
zná? Hackenschmid? Doktor Hilarius, tak zídka se usmívající, se usmál. Byl to
sebevdomý úsmv.
Nikoho nebude; pekážka, je-li, jest tu jen. aby byla odstranna. On mže býti zdržen, ale ne zaražen.
389
Ostatn, co mohl chtíti? telský živel
Verejší stíny mizely; nepá-
couvl.
Neznámý
cit
pýcha
vznikl v prsou Hilariových;
otce,
který chrání své dít, jevila se v jeho myšlence. Jsou, kteí ho potebují:
zem
leží
ped
ním. Jest
jí
Ceká a nebude ekati marn. Vykoná svou povinnost. Je mnoho tmy, která musí býti vyplašena; ona vyplašena bude; on pinese svtlo, on bude svtlem. Tak hledl doktor Hilarius s úsmvem do hrozivých ho teba.
mrak. Jeho, jejž nevzrušil
svží díví zjev Pavlin, vzrušo-
vala tato pedstava. Jeho, dogmatika, opojila
svdná
tato
Celá eská zem leží ped ním se svými zmatky, bludy a bídou; je teba, aby léil a ujasoval; je teba pevné ruky chirurgovy. Vdl, jak roste úlohou a pekážkami. On dal nový obsah smutnému tomu životu; zdravjší krev proudí v žilách národa. Jde, zdatný initel v národ; má své poslání, svou ideu. Tak myslil flkce.
—
ad
on, který s
takovým indifferentismem uvažoval o užite-
nosti svého
národa,
lismus.
—
s
takovou nechutí
Síla, která žila
ped
stíhal
naciona-
staletími a odolala
— tak
vidl
—
bouím
vzpruv stejné intensit. Je to jeho dílo; to odmna Žádný oddech, žádné váhání, kyne-li takový cíl. práce. echy nebudou nebo to budou H i 1 a r i o v y a katastrofám, zase se vzpružila žila se
—
Bu
echy.
—
echy kdo je ohrožuje, kdo jim brání? Mávl rukou; a jeho hrdý pohled vyzýval mrana stahující se na nebi. Formuloval si své plány do nejbližší budoucnosti. Hilariovy
Do posledních podrobností byl si jist. Tím satkem podepe se jeho sociální base; otázka hmotná, jediná, která stála v cest jeho nadjím na habilitaci, bude odstra-
390
A potom mže ekati. Cesta je volna, a on dovede jíti. Byl si védom své energie a své sily; nepovšeho, co chce. chyboval ani okamžik, že dosáhne On poteboval vésti a hýbati dušemi; nyní se zdál býti n cíle; ano, on povede nna.
.
.
.
.
.
.
Tvrdý a píkrý výraz vyhublé jeho tváe stupoval se ješt; a jeho oi hledély ješt uritji ped sebe. nikdy už. Nic ho nezarazí Tak kráel po kamenité trati.
—
.
.
.
Ale pohled Hilariv,
jak se zdá,
provokoval nebe.
Dlouho hrozící mraky poaly náhle plniti své hrozby. Mruiv cos zarachotilo. Blesk, a potom hrom zarachotil blíže. Souasné dalo se do prudkého dešt. Doktor Hilarius se rozhlédl. Nikde na blízku nebylo úkrytu. Liják byl píliš prudký, než aby deštník kryl. Jediný tunel byl na blízku. Obrátil se k nému. Tam ho ekalo pekvapení.
Na bylo
jeho kraji
stál
nkdo,
s
kterým
setkati se ne-
mu práv
nejpíjemnjší. Byl to Hackenschmid. Zvláštní
úsmv
pohrával
jeho
rty
;
Hilariovi
se
nelíbil.
„Nepíjemná píhoda," pravil Hackenschmid. „Budeme tady hezky zaveni, a zdá se, že pojede brzo vlak. Hezký lijáek, vru. Hled, jak se z les kouí. Trochu dešt není nepíjemno; miluji jeho vláhu. Osvží to. že, Hilarie? A je nám osvžení zapotebí, nezdá se ti?" hloubji do tunelu. Vítr vnášel do nho. „Zvlášt tob je zapotebí osvženi a vláhy. Jsi
Hilarius postoupil
déš
i
391
A dokonce se chceš skoro suchý, Hilarie. doktriny, není-li pravda'?"
ženiti,
muži
„Možná," pravil Hilarius, trapn dojat. „Prosil bych ostatn, abys mluvil o tom seriosn." „Velmi seriosn mluvím o té vci, více než se tob zdá. Nuže, ty suchý muži doktriny, nebylo by zapotebí škrtl jsi úpln osvžiti se ponkud k vcem lásky? Bez mála se tomu zdá. ten termín ze svého slovníku? Program, že ano? Vykládal jsi kdysi svj manželský program. Pamatuješ se na onu noc ješt?" Doktoru Hilariovi byly nepíjemný tyto glossy. Pecházel tunelem netrpliv a vyhlédl ven, zdali se mraky Vrátil se mrzut. Pršelo ješt siln. nž nerozptýlily. Setkání s Hackenschmidem stávalo se mu dále tím
t
i
ím
Hackenschmid snaží se Ustanovil, že se nedá vylákati ze svého
nepíjemnjším.
Pozoroval,
ho rozdrážditi. klidu.
Nicmén
se
mu
že
to vše nelíbilo.
Hackenschmid pokraoval
se
svým provokativním
úsmvem: „A ubohá žena, odsouzena k spolupsobení pi tom. Nezdá se ti, Hilarie, že to vše je trochu egoistické ? U tebe, který tak se vyhýbáš egoismu? To jeho horší Skrýt se za idee, piforma, to jeho nejhorší forma. krýt se pláštíkem larie!
To slovo
jsi
programu.
jím dá omluviti, chceme-li. nezabíjeli,
my
Poslání, poslání, vid, Hi-
našel a to slovo
neušlapávali,
my
to je tvá síla, nalézati
uví.
kryje.
Vše se
My
nedusili: bylo to poslání,
byla to idee, která inila to vše.
A
t
Jaké to pohodlné slovo.
zvuná
Pokome
se
poslání.
Jak ubohý, kdo duše je chudá, tvj
slova.
Tikráte ubohý! Tvá chudý, tvé srdce chudé a zpráhlé! Ubohá žena, doktore Hilarie!" „Dovol nkolik slov," pravil doktor Hilarius. „Pede-
jim
cit je
392
jsme
v;>ím
se
necessilale
sešli
vynžíváš-Ii tímto
zpsobem
Není
slaAné,
Po druhé
nemám
coacli.
siluaco.
abych
konvergoval s tebou o thematech, jež jsi místo není pro to vhodné, a forma. vhodná." kt(íroii to Oiniš, je jošt Doktor Hilarius mluvil klidní', nikdo by nebyl poTaková byla síla jeho zoroval jeho mrzutou n;iladu. Jen jeho pohled byl trochu nejistý. Ale sebeovládání. v temnot tunelu nebylo možno dobe vidti do oí. Skuten, bylo tu velmi temno, odešlo-li se od kraje
chuti,
nadhodil
.
.
.
toto
mén
tunelu.
úpln
„Máš
pravdu," k docela
—
tmy,
apoštole svtla?
Hilarie,
Hackenschmid.
pravil
místo se hodí
jiným vcem. Hle,
jak
„To
Nebojíš se
krásný je ten
tunel."
Rozžehl sirku
—
Hilaria
.
.
prvan
.
Svit
padl na
nejbližší
zhasl v záptí sirku.
má Hackenschmid
že
zdálo,
ale
v
ruco
který nerozeznával. „Proklat, tak poetický obraz
okoU
a
Hilariovi se
njaký pedmt,
zmaen!
Sic
transit
Jaká škoda! Chtl jsem poznamenati, že takový tunel má své znepokojivé stránky. Stny se tak podezele lesknou a možno míti dojem hrobky." Skuten, veliké vlhké kameny stny mly morosní
mundi.
gloria
a
melancholický
„Co klid.
Tón
s
rys.
tím chceš?" ptal se Hilarius, který už ztrácel Hackenschmidv stával se výhružným a situ-
ace napjatou.
Hackenschmid rozžehl novou
sirku.
„Asi toto."
A
pistoupiv k Hilariovi zdvihl bleskurychle revolver,
který byl skrýval v ruce. Vypálil
v bezprostední blízkosti.
393
Rána zaznla. se skácel.
Ililarius
Hackenschmid rozžal tetí
sirku,
chrán
ji
opatrn
rukou.
Poklekl k tlu Hilariovu.
Krev inula
mu
se
ze skrán.
slouchal, bije-li jeho srdce.
— Hackenschmid
Nebylo
slyšeti
na-
nieho.
Pocit jakés úlevy osvžil Hackenschmida. si
z hluboká,
jakoby byl setás' nkoho,
Oddychl kdo kleel na
jeho prsou a škrtil jeho hrdlo. Pohlédl na hodinky.
Vlak musil
jeti
—
v nejbližších minutách.
tlo Hilariovo opatrn na koleje, tak aby vlak je rozdrtil. Nebylo to zcela lehko v této tm. Kouvedl tlo do vhodné polohy. Oddechl si znovu. A stoje nad mrtvým, zašklebil se cynicky: Položil
nen
— te
A
tvoje pokrokové nohy znaveny jsou E\Topou.
„Zde máš tvj positivismus,
—
Hilariel"
Slova jeho znla hluboce tichem tunelu. Lekl se až toho zvuku. „To by bylo tedy skoneno. To byl poslední
mj
úkol."
Chvilkové vzrušení radosti, vyvolané smrtí toho, kterého tolik nenávidl, pohasínalo. Ztrácel na tom interess, nyní,
kdy
se to stalo.
„Bylo to nutno. Eh, co na tom!" Napjal sluch a piklonil se ke kolejím.
Tásly
se.
394
Vlak
jel.
Hackenschmid vyšel rychlým krokem z tnneln a zaboil k ece. Byl vskutku as. Za nkolik vtein, co Hackenschmid šel lesní cestou vlak s hlukem vjel do romanovského tunelu. Kamenici, ke
Kapitola osmnáctá
pedvádí
zvláštní setkání a
neekanou zmnu úmyslu
bardova.
Déš
ustal mezi tím, co se odehrávalo toto drama. Jako zhusta prudké lijáky pešel práv tak rychle,
jak se objevil. Zbyl oberstvující jeho úinek: vzduch svží, istý, plný ozonu; a na stromech kapky zvolna dol se rinoucí.
Hackensehmid pešel primitivní, ze dvou svázaných vyrobenou lávku a stoupal k hradu. Njaké tžké bím leželo na nm.
kmen
viny pro vraždu lovka. Docela ho té chvíle. Nehtoval svého skutku. Divil se pouze, že ho mohl provésti, když vše má tak málo významu. Co je smrt Hilariova? A co smrt kohokoliv? Jaký je význam toho všeho? Pro zabíjí, když sám žíti nechce? To práv mu bylo záhadným, co stoupal nahoru. tato myšlenka ležela jako Bylo jasno, že nemže žíti na nm. Kde byla prapíina, kde první dvod jeho choroby? Slova minulosti znla mu mysH, a les jakoby opakoval nezapomenutelná slova:
Ne snad
jiné
bemeno
pocit
tížilo
—
bím
396
—
Pes
žárlivosti sudby klet<^ spolu, jestli chcete.
—
umfeme Záhadné
stíny
lesem.
se
j)loužily
Byl
tábor
lo
Chimér, které pivolaly jeho myšlenky. Hackenschmid zamil k rozvalinám.
Jaký instinkt zavedl ho na místo, kde po.^lcdné sešlo
na
.<e
ertovo Kopyto?
A
nebi.
déš, nevyjasnilo
ustal
A
v lese
Jakoby
se.
A
bylo íero.
príkrov byl
vše bylo
jiné
nežli
tehdy. I Kamenice huela mnohem prudeji. drobnými prameny, ítícími se se skal. Pomalu došel Hackenschmid.
Déš
ji
zalil
Stanul u zábradlí. Bylo možno dobe vidti Propast zela ped ním. obry.sy vrchu, kterým procházel tunel, v kterém se to stalo.
Hackenschmid tam upel Necítil lítosti lítost
tak
pocítil
mohutn
.
.
náhle.
.
.
Nad temnou
.
Ale
.
On, který
tolik
ml
nad vrchy, touhu života.
miloval život, jeho formy, jeho va-
takovou
tedy odejíti? Odejíti tváí v leposti plání, vší bíd, která
skoneno?
docela jinou
propastí,
se prostírajícími, pocítil
riace, on, který
už vše
zrak.
pro to ne
To vše už
všechny cesty zataraseny?
touhu
po všem, on
ml
tvá velebnosti hor a velkoJe s ním srostla, odejíti?
A
není pro nho? nezbývá, než
—
Jsou
Rozpjal ruce do údolí, jakoby chtl vášniv nkoho Pece jenom žíti: obejmout všechno, míli vše! Rozkoš a bolest, vznešenost a bídu, ctnost a zloin, nad nekoneností všechno míti! Smáti se a plakati všehomira! pitisknouti.
—
397
Ale jeho rozpjaté ruce nezachytily nieho. „To je tvj osud, Hackenschmide. Nadarmo. jinak zdá se, že nelze. Tady stál Tacitus. než dokouíme jednu cigaretu."
A
nelze
Mohu
míti
—
A
zapálil
— Nuže,
cigaretu.
si
Procházel se troskami.
„Vlastn
A
je vlhko.
promokl
jsem.
z toho nachlazení."
Rozesmál se pi té myšlence. Zaletl jinam vzpomínkou. Chceš-li boení pro boení, je to tvou vcí; ale íkám ti, že nelze žíti, aniž by se v nco vilo „U erta," bruel Hackenschmid; „doktriná až do
—
—
nm
mnoho sotistiky. Nech odpoine konce; bylo v umeli mnozí, lepší jeho. Umeli, a my je pežili. Pro tedy nyní ? Pro by nemohl žíti V Kdo dokáže, kdo obviní? Nikdo ho nevidl. Náhoda mohla se státi. My máme isté ruce. Nic Ale ruce, které se rozpjaly, zstaly prázdné. neobejmeme, nieho nedosáhneme. Jaká zbablost, Hackenschmide! Tak daleko bys klesl? Pravda, jednou jsi neml dost síly pamatuješ se ješt? Chceš opakoaby navati celou historii? Smrt bylo lze odroiti stala za horších podmínek. Nevyhýbej se, Hackenschmide. Pece bys ješt miloval život, ty, který jsi tak mi-
—
loval
—
tmy?" Nezašelestilo
nco
že slyší takový zvuk. býti? A kdo to
nyní
v koví?
se mu, Skrývá se?
Zdálo
nkdo pítomen?
.Je
mže
Skutené zvuky? Hallucinace? horko ... jak je rozpálen není logiky v jeho myšlenkách. Není zákona, není boha, není nieho, všechno jsme popeli my. Gertovo Kopyto, my. Je
mu
.
.
.
.
.
.
398
kteí jsme boili. SmOjeme se veškeré bídé lidstva, která nemá odvahy. Pro není té odvahy? Zbabólci, zbablci! A ty, Hackenschmide, také z nioh? Také lpíti na živote. Visíš nad srázem, drž se, dokud mžeš. Je ja-^^no. že nevyroste trváš síly tvé ochabují, únava nevy trváš, padneš ale drž se, prese v.šechno se drž, abys zachoval se pro nékolik okamžik utrpení a bolestí. Drž se, Hackenschmide, ješt chvíli staí tvé síly." .
.
.
.
—
Zastavil se
.
.
nad srázem.
„Jsme dti propasti. Vrame se do ní. Není teba, držeti se té vtve. Smyslu to nemá, Hackenschmide. ertovo Kopyto hyne, ertovo Kopyto jde s tebou
—
pece nco
co bylo za námi? Nevíš dobe, starý skeptiku Jsme tvoje poslední pochyba! déti propasti a vše bylo, jak to musilo býti. Cigareta bylo to
je
velikého,
—
dokouena. Tak veer onen Tircis kdysi, s Dorimenou usedli si,
když
lesm'mi
dvma
stromy
kryti,
zlé chyby té se dopustili, že odroili smrti chvíli. Hihihi! zvláštní milenci ti!
—
Galantní slavnost; pece toho byla škoda, Hackenschmide. Bylo to mnohem krásnéjší. Zlá chyba, prožluklá chyba."
Hackenschmid odhodil
cigaretu.
Té chvíle však vystoupil nkdo jeho ruku, jež namíila revolver.
ze stínu
Byla to Marie Brandlerová. V jejím výrazu bylo nejvyšší vzrušení.
„Vy chcete umíti?"
a
zachytil
399
„Nevím, pro bych to nemohl zkusiti?" „Chtla bych také umíti; a bojím se sama Nemohl byste? Nedoekla, její slova doznla mkce v tichu. Byla velmi bledá. Její oi lply na rtech Hackenschmi-
—
.
.
.
—
dových.
Hackenschmid vala vždy
váhal.
Podivná idea se ho zmoco-
mocnji a mocnji.
„Vy byste tedy chtla?" „Ano." „Mohla byste mi darovati den?" Tázavé upela zrak na nho. Nerozumla. „Vysvtlím vám. Chcete? as kvapí!" „Ale vy to slibujete?" Hackenschmid jí podal ruku a jeho rty pohrával
—
zvláštní
úsmv.
„Jediný den
— jediný
den!"
Kapitola devatenáctá líf
jdou za svou „Nebylo
to,
veer dvou
kteí
lidi,
za smrtí.
fikcí a
jakoby prchali vrahové ?" pravil Hacken-
Noní naše cesia je skuten romantická. Aspo trochu romantiky na konec. Vy jste nebyla pro modrý kvt." Hackenschmid nabyl svého klidu; skoro nic nápadného nebylo v jeho výrazu. Ale Marie Brandlerová nedovedla ho následovati. Sedla sklíená a neodpovídala.
schjnid vsedaje do vlaku.
,.
Chvjete
se," pravil
Hackenschmid.
,,Není to nic."
„Litujete svého
sHbu?
Jste
okamžit
Byla to pouhá ztráta asu. tolik asu, že ho mohu nco
jete-li.
vot
,,Nehluji
—
volná,
ztratiti
lilu-
jsem v
Ztratil i
pi
ži-
smrti."
zcela nelituji."
Marie Brandlerová vynutila s nejvtším napjelím drazný tón svých slov, ale ta ener^jic byla píliš nucena.
„To bych se
nemohl
íci,"
oknem do tmy, kterou
kostí.
sami.
dl Hackenschmid
jeli.
„Lituji
dívaje
rzných mali-
Ale to nepatí sem. Jsme sami; dobe, že jsme Spolenost nkdy vadí. Není to pvabné: bez-
mála jako svatební cesta?"
401
A
Hackenschrnid usmál se sarkasticky. soudíte, Marie?" Pohodila hlavou. A pivela oi. „Spala bych, kdyby to bylo možno." „Pivete oi; je nejlépe jé pivíti, nechceme-li vidti nepkné vci. Brzy už nebude teba je zavírati a to bude také výhodné. Ale ten vlak má hlemýždí klus. Nestaí naší touze Kdož by byl ekl, že nkdy tak pojedeme spolu. Byly to zvláštní osudy: utíkati svému spasiteli. utíkám já? Anebo k emu utíkám? Honíme svou fikci. Jedeme. Snad ji zastihneme ješt. Ale ten vlak, pro bh, Marie, ten vlak: jak pomalu jede. Nikdo by neekl, že mže takový vlak pejeti lovka; dokonce mnohoslibného, mladého muže, jehož budoucnost mohla být tak významná. Jedeme a fikce prchá ped námi. Jste unavena, Marie, má slova vás mohou
„Co o tom
—
.
.
.
emu
uspati.
Má vle
je nejlepší.
Naše
fikce
tam ped námi
kdesi! Mystifikuje nás, ta malá; mystifikuje jako všecko. byli pro mystifikaci; svého asu mla svj Vše bylo mystifikace: láska, touha, osudy. Ale nyní poal pevrat na burse, katastrofa. Vysoké kursy
My jsme kurs.
klesly.
To
je bankrot."
Byl ponoen do svých myšlenek. Jakési rozjaení Ale byla-li se ho zmocovalo; jeho puls bil prudeji. jeho tvá lehce zardlá, pekvapovala bledost Mariina. Sporé svtlo v coupé inilo ji jaksi zsinalou. Ale Hackenschrnid nevšímal si toho. Nevidl nieho. Byl kdesi docela jinde.
„Mysleme si: což kdyby byl náhodou zhynul doktor Jaká škoda pro náš národ, jaká pohroma pro píští generace. O jedno svtlo mén v našich tmách, o jeden mozek jednoho genia. Snad se stalo neštstí. Upadl. Vlak ho pejel. Nyní je mrtev. Není to traHilarius.
V.
Dyk Konec Hackenschmidfiv. :
26
402
Zlá historie, jfickV na jeho hrob? k«ili Není-li
A dobrý
liíiiu
—
jo
Ani
l;ikL'
nirlt-v.
okamžik
(io
bych
jsme íneváhal.
pravda?" llackenschniid se slále usmíval, jakoby pronášel vlip.
Marie Brandlerová patila
na
s
úd.sem. Ne-
rozumla mu. doktora Hilaria; je smutné skoniti takovou katastrofou. Ale nelituji sleny Pavly. '' Stalo se, co se musilo stáli. Ve jménu Heleny Marie Brandlerová rozumla -ím dále tím méné; ale slova llackensclimidova ji lekala. „Neposlouchejte, Marie. Nestojí to za to, abyste poslouchala. Blábolím jako obyejn. Snad jsem pil, budiž. Snad doktor Hilarius sedí na Romanov a vykládá a káže. Nezáleží na takových malikostech, máme li ped sebou veliký cíl. Musíme, tuším, vystoupiti. Dovolte, abych vám podal ruku. Nastává jiná perioda naíií svatební cesty. Za jiných okolností mohla by býti píjemná. Pjdeme, Marie!" Vedl ji. Potebovala toho opravdu. Její télo bylo lakoka bez vlády. Strnulost se jí zmocovala. Dojem jejího zjevu byl skliující. Nádraží, kde vystoupili, bylo dosti živé; co chvíli stídaly se tu vlaky. Ale v daném okamžiku nebylo zrovna hluno na perronu. Od Birkenwaldu nejezdilo se .,Lituji
nepedvídanou
—
—
sem mnoho. Vy.šli;
dali
se na cestu
smrem
k
mstu.
To bylo
ješt vzdáleno asi dvacet minul od stanice. Šli lise letní nocí. Hackenschmid nemluvil už. oddal se zcela svým myšlenkám. Také Marie Brandlerová mlela: oddala se zcela své hrze. ftídké domy se objevovaly, pak ulice. Picházeli
403
U
do msta.
nejbližšího hotelu zastavil se
Hackenschmid.
Zazvonil.
„Zde rozbijeme stánek, Marie. Dovolíte, abych vám dlal dle svých sil andla strážce?" Pokojská dovedla je do pokoje. Byl prostorný, b okny na ulici, zaízen byl velmi jednoduše. Bylo v nemnoho nábytku; rozmr pokoje tím rostl a budil dojem
nm
nevlídnosti.
Pokojská je opustila, pejíc jim dobré noci. Záhadný pár budil její pozornost. A když se vrátila dol, vykládala podomkovi: Nevila bych tomu dobe. „Je to podivný párek. Vypadají, jakoby chtU nco provésti." si to vy„Co je nám do toho," pravil Josef. pije pán." Hackenschmid a Marie osamli.
„A
Svíka hoela na
stole
nevlídn
jaksi.
Hackenschmid
letmo se rozhlédl po pokoji a pak pohlédl na Marii. „Jste unavena, Marie." „Tady?" ptala se Marie. To „tady?" mlo ledový zvuk.
„Tady ješt ne," pravil Hackenschmid zamyšlen. Sklamání zrailo se v jejím výrazu. „Nepotebuji spáti," pravila.
„Lehnte se.
si
aspo
tak!
Budu
A Hackenschmid položil ji A jakoby síly nemla: byla Hackenschmid sedl u
bdíti u vás." na pohovku. Nebránila
bezmocná jako dít.
stolu.
„Mám
zhasnouti?" „Jak chcete."
Hackenschmid sfoukl svíku. Bylo
as
ticho.
míjol;
bylo
slyšeti jen
neklidný dech Mariin.
404
Haokenschmid dumal; hlavu
na stl; byla horká. mu to? Pokoušel Vše bylo, co mohlo podporose vsnfti se v svj sen. Fikce bude vali illusi: temno kolem, malátnost v duži. dohonéna. Co mohlo mu brániti, aby se v to vžil? Nebylo možno zapomenouti l)ídných nkolik let? Že vedle položil
podaí
Snažil se dohoniti svou fikci:
nho
se
dýchá Helena?
Chtlo
nesmla
se
mu nco
íci,
zašeptali v její sluch; ale
býti vzbuzena. Fikce toho žádala;
nesmlo
býti
vysloveno kouzelné to jméno. Sedl tak; bál se pohnouti sebou. Jen neklidný doeli Mariin bylo slyšeti. A nkde hodiny. Bily po z blízka, z námstí, bylo slyšeti bíti dlouhých, vleklých lhtách.
Pokojská poslouchala. Ale Neslyšela nieho. Tiše, aby
její
její
výzvdy
byly marné.
kroky nevzbudily
šelest
v tichu noním, plížila se dol. „Tak co jste vidla?" ptal se podomek. „Jsou už docela mrtví?" Skoro nevrle odpovdla pokojská: „Neslyšela jsem nic. Zdá se, že spí." Podomek se zasmál. „Bh ví, co se vám zdfilo. Mli patrn z toho milování strach; prosím vás, každá do toho nejde s takovou kuráží jako vy." A podomek se zasmál mnohem hlunji.
Kapitola dvacátá zachrauje
ertova
bard Kopyta poslední svou cestu podniká.
Vlak vyjel
lidský život;
jako tenkráte. Hackenschmid. „A jsem vám dlužen vysvtlení prosby svojí. Jedná se tu o jakousi fikci, o níž jsem mluvil cosi už v noci. Celý svj život honím se za fikcemi; pro ne ješt naposled? Chci se vnoiti v njaký fantastický sen. Namluviti si, že je tomu dávno; že nejsem Hackenschmidem dneška. A že vy nejste slenou Brandlerovou. Nesete jiné jméno; a abyste je mohla nést, zavru oi. Den se chýlí ke konci; bute bez starosti. Hlavní vc, že umeme, není-li pravda ?'' A opatrn, rozhlédnuv se, nemže-li nkdo slyšeti tlumená jeho slova, pravil: „Totiž, pokud vy chcete." A trochu mkeji šeptal: Opravdu chcete? Radil jsem „Jste mladá, krásná. Clivjete se celá." vám, abyste ekala! Svraštila oboí; mdlý výraz její tváe vynikal. Nebyla po celou noc spala. .
.
.
„Dkuji vám,"
pravil
„Co znamená ekat
?
ekat znamená
lež.
ekat
406
znamená jeho. Mohu ovSom mu uniknout. Ale matka? To, co by mohlo piNe, nechci nikoniu hyt v cest. jíti, je hnusné. Bojím se mysliti na to. Ostatn je pozdé nyní. Není možno vrátiti se takto."
Chvla se opravdu rozilením. „Bojím se trochu ovšem. To není nic nepirozeného. Ale toho druhého se bojím více. Vidíte, nejsem rozumná; mé srdce nehodí se pro tento svét. Pišla by špína a bojím se té špíny." Hackenschmid mlel. Pivel oi. A pokoušel se vyvolati celou minulost, dojem nervosní té jízdy tehdejší. Ona sedí u ného na dosah ruky. Je ticho. Nemluví. Nic více než touha. Kdy dojedou Zní jméno stanice; vlak zase se hne. k cíli? Touha, opravdu ta touha? Celý ten výlet byl raffinovaným pokusem oklamati sama sebe. Obestíti konec atmosférou tehdejšího dne, lo byl jeho plán. Nebude to už Marie Brandlerová, kter;i jede s ním; Helena ožije, Helena je po jeho boku. Okamžik, který tehdy propásl, vrátil se; a nopropase už ho po druhé. je prostá: ada let se škrtne z života. Nebylo jich. Co jemu bylo po Marii Brandlerové? Ani okamžik neuvažoval, má-li právo, hráli s ní tuto hru; což existovala ješt Marie Brandlerová? Naše fikce zabrauje, abychom tomu vili. A tak, jako tehdy, míjela jízda vlekle a trýzniv. Až pišla jejich stanice. Marie Brandlerová zbledla a chvla se ješt více.
—
Vc
„Zde?" „Ano."
A Hackenschmid
jí
jako tehdy Jako Jako tehdy hledli okamžik
podal ruku,
tehdy byl perron i)rázdný. za vlakem.
407
„Litujete, že jste
zde?"
„Chtla bych, aby byl konec." „Pijde," pravil Hackenschmid trochu roztržit. A zrak jeho tkal krajem, hledaje známé z onoho dne. Ale kraj mu pipadal cizí: snad že si ho ve vzpomínkách
—
—
vykreshl jinak, snad že nebyla doba táž bylo ta tolik nového a jiného, že mu bylo tžko reprodukovati scenerii zašlou.
Sklamání se ho poalo zmocovati. „Ku podivu; není to tatáž krajina; ekl
bych, že se
klamu." Detaily byly správné Ale nemohl se klamati. jenom odstín jiný. Poznával onen vršek, kde stah; vesnice mu nebyla novou; v té se málo zmnilo.
—
Po pamti vedl
Marii tehdejší cestou. „Zde," ukázal náhle a nemohl se ubrániti pohnutí.
Na konci vesnice stál onen hostinec, kde byli spolu. Byl ješt stále té barvy, jež kdysi byla zelená. Po devných, klikatých schodech dovedli je zase jako tenkrát nahoru. Byl to týž pokoj, který jim otevel starý hoByly stinský, sešedivlý a nachýlený ponkud stáím. Portrét dámy obrazy, které Arisely na stn. minulého století podivného kroje, rybá s rybákou. po sušeném ovoci. Byl A jako tehdy byla tu ta všecek zabrán v minulost; neslyší dech Helenin? Nezní to tytéž
z
—
vn
tu šustot jejích sukní ?
Dohoní pece svou fikci? Hostinský
odešel a
byh
tu sami.
Hackenschmid, zabrán ve své
dojmy,
nepozoroval
slenu Brandlerovu. Napjetí této dostupovalo vrcholu. Nekhd jí tásl. A bála se všeho. Z jejích oí jasn zírala ta úzkost; pak touha, aby vše bylo skoneno, a zárove hrza ped tím. Nevdla, má-li si páti, aby
408
Hackenschmid pestal vzpomínali, Minuly,
vzpomínal.
i
toužiti,
aby dlouho
míjely, byly utrpením
které
a zá-
rove almužnou. Všechny
detaily
oživovaly v pamóti Hackenschmi-
dov;
pokoj byl prosycen zjevem Heleniným. Bál se pohlédnouti na ono lože, které bylo jejím. A pece nemohl odtrhnouti zraku.
—
Bude
to
svého pokusu.
pece to? Poínal už pochybovali o zdaru Ale bylo možno pochybovati zde V"
„Oh, Heleno," pravil vášniv a teskné. Marie Brandlerová se zachvla.
„Helena?"
Pízvuk, kterým byla pronesla tuto otázku, ml tolik tklivého v sob, že nebylo možno slyšeti ji chladn. Tolik úzkosti a odevzdanosti v osudu znlo v té apatické otázce.
„Helena ?" opakovala Marie Brandlerová.
Poprvé
Oh ji
celý
ano,
ml
Hackenschmid trapný
ubohá
bytost!
Jakým právem
den?
týrá
pocit výitky.
skuten?
Trpí
ji
Netrýzní po-
marným svým
kusem, fantastickou tragikomedií?
Hledl na
ni
dlouho.
Škubla sebou, vidouc jeho pohled.
Nžnost, trochu smutná, pojala jí
Nechtl aspo
ho.
ublížiti.
„Vy
se
chvjete?"
„Nic, to není nic!
Sebrala všechny
Jen kdyby už byl konec I"
síly,
aby vyrazila
toto
ješt jejím páním?
A
náhle se dala do prudkého pláe.
pání. Byio
409
jsem vám, Marie," pravil tiše Hackenschmid. jsem vašeho chorobného podráždní. Ublížil jsem vám, ale snad není ješt pozd, odiniti vinu." „Ublížil
„Zneužil
Sedl
si
k
ní a hladil její vlas.
ono dít, které jsem znal ped tohka chtl nechati hrát komedii tak smutnou. marný a pošetilý sen. Jste dít, kterému
„Hle, nejste
A
lety?
já vás
Ne, byl to ublížili;
mnou?
ale
—
znamená
to,
že byste
Vy, která jste v poátku,
mla
já,
ztroskotati se se
který jsem v konci:
nemohl jsem to dávno vdti? A já, místo co bych hledl ukonejšiti vás, vás svedl k této maškarád, tak bolestné pro vás. Plate, Marie; bude vám lépe, vypláete-li se. Nemohu už plakati; tím he. Nebyl by ostatn trochu komický mj plá? Ne, vzdáme se toho Vrate se; a vrate pošetilého nápadu; tak ne, Marie. se, abyste žila. To znamená: na dáti se pohrbiti, jste-li Cekejte na prince, který snad tak mladá a krásná? Nedal jsem vám tu radu kdysi? A já to mohl pijde. zapomenouti
?
Chtla
jste umíti; ne, tak se neumírá. Vše se Váš výlet byla romantická choutka; vrate se do Prahy a nikdo nebude vdti. Váš ženich nevezme si, tuším, život, uslyší-li vaše: ne. A snad pijde den,
upraví.
íci své: ano. koho, kdo by
jí
nejsme
jí
lovati,
Schovejte svou touhu a krásu pro nbyl hoden. My, kteí už neumíme mihodni.
vc? Je snad ješt spojení Byla jste u tety, sestenice, kdož ví. Rozmar se vás zmocnil; rozmar, který odpustí Jiná vc zatlaí tuto událost; ku píkladu se mládí. Hilarius, který je snad skuten mrtev. Vyprovodím vás; naše cesty se dlí; chtl jsem se pokusit o klam, Jak bychom upravili
dnes.
Vyprovodím
vás.
410
O
fikci,
—
blud.
o
néco
Jste klidnjší, Marie?
blouznivého.
a
fantastickí^ho
Jste
Bvl
fo
A
lo
uplakána.
ještO
Zde už budete v podezem'. Ale vašim oím. doma nebude nikdo tušiti. Což j.-^le byla se nmou? Což jste kdy znala Hackensehmida? Nikdo se nedoví o našem výlet; a to je dobe. Nyní se vzpamatujte; nesmí býti vidti i^lzy. Co by si pomyslili lidé o nás V" •5kodí
Prudký plá skuten jí Marie pestala plakati. Krise byla pekonána. A tžký sen padal s ní.
ulevil.
„Máte prudkou povahu, Marie. Dáváte se strhnouti dojmem. Napadne umíti a umela byste. Ne, tak se nesloží zbrafi. Nemžete umíti, dokud se nevyplnil váš osud. Vy jste ho dosavád nenašla, že? Ale najdete ho. Pál bych, aby byl lepší než jiných. Nebesa, pravím lepší.
—
Co je dobré, špatné, Marie? Zlé vci se sbhly, a jsme ošklivý sen. Ale chtl bych. abych ho nebyl Nikoli, toho, že bych se nesetkal s ní? snil, za cenu Marie, nežil jsem nikdy doopravdy krom tehdy. Nechci snili
litovati
nieho,
únava.
Je už trudno
vbec njaký
jíti
Mám
odejíti
si
tedy
nimi
s
lepší;
ale
Není nutno pospíoi. Mohl bych
ponkud
—
díve?
Zvláštní
Chcete trochu samoty?"
pocity byly v Marii.
touhu žíti. vzduch; oož nepoínala znovu byl
pišla a
léta
k
intensitu, cítila jen
který
ale
Neíkám
Líbala by vás jakás bytost, Ne, nechci. tomu práva. Dejte mi pouze ruku.
je políbiti?
nemá
—
na nádraží. Marie.
Opláchnte
as.
která
stalo; jíti.
osud, Marie!
Mžeme chali; je
co se
Hackenschmidovi
—
Bolest
Ssála
žíti.
vnukl
A ku
s
ztratila
její
touhou v sebe podivu, epoism,
tento
výlet,
který
411
mu bránil vidti její utrpení, pešel, jak se zdálo, na ni. Jakoby nebylo vedle ní nkoho, kdo chtl umíti; jako by nebyla ohromná bolest a únava v pohledu Hackenschmidov a zlých pokusech jeho, usmívati se. Na to vše
nyní
nemyslila
díve na
Marie
Brandlerová, jako
— Život
Hackenschmid. a práv jako se ješt vera to
bála,
se
jí
nemyslil
otvíral
znovu;
toužila dnes po
nm.
Hackenschmid pozoroval zmnu jejích pocit. Byl trochu smuten z toho, ale nepekvapovalo ho to. A co to znamenalo pro nho? Bylo tu nco divného? Co bylo lze jiného ekati ? ,.j5te klidná? Usmjte se trochu na mne." Pohlédla na nho. Neusmála se sice, ale její oi byly už jasné. Bylo jí divn. Neskládala si úet ze svých cit a oddávala se jim. Cítila se trochu díttem
—
pod dojmem slov Hackenschmidových. mu, poddávala se úpln jeho vedení.
Neodporovala
„Pjdeme." skoro radostn, jakoby se chystala vyjíti vzení; a ne pouze vzení; byla to milost udlená na Vstala
z
popravišti.
Hackenschmid vrhl ješt pohled po pokojíku, který znamenal: chvíli váhal v^-jíti. Dávno už ekala Brandlerová u dveí, a on stál dosud na prahu.
mu
tolik
„Nemohl jsem," zvláštní dojem.
— Na
pravil trochu se
pemáhaje. „Je
všechno je vzpomínka.
to
Ale nyní
pjdeme." Krajina se vyjasnila pro Marii; nebe bylo jasnjší, pvabnjší. Ves nabyla zvláštního kouzla. A i stanice, chudá a banální, zdála se neobyejným. krajina
ním
Lehký vánek echral
asu skuten
její
vlasy; bylo
bylo dost.
jí
nesmírn voln.
Spojení bylo.
412
Oddechla
pí
s
Harkenschinid jeho
uspokojením. to
\dél;
sarkastický
úsmv
zkivil
rty.
Stáli
ekárn.
v
„Budete hodná, Marie? Musíte býti silná: volnii silná; více než nkdo, kdo so jmenoval Hackenschniidem."
Když vlak pijíždl,
byl
Hackenschmid zachmuen.
„Jedete, a já zstanu. Mjte se krásn v život. však o vás strach." Mjte se krásn;
—
mám
Marie pohlédla nesmle na nho. Chtla se tázati, však odvahy. Mlela. Mlela proto, že bála se smutné odpovdi. A bála se vidti cizí bolest.
nemla
„Peji vám
vám bude
mnoho
Úsmv, byl tesklivý
a
štstí;
nosit konvalinky.
mn
A
pijde princ, který odpuste."
který objevil se na tvái Hackenschmidov,
až k smrti.
„Byla jste velice blízko smrti," šeptal
dvod
Pomáhal její
ruku a
Tentokráte
Marie Stále
mén
vidti
jen
s
„Máte tedy
jí.
milovati život." jí
stál
vstoupiti
do vagónu.
skuten
naposledy vlak.
se usmíval.
Brandlerová vyhlížela zetelnou stávala se bod,
Políbil
vzpímen, nepohnutý, když odjíždl
který
znamenal
z
Vlak
okna.
její
hlava.
vlak, a
i
mizel.
Pak bylo ten
zmizel
obzoru.
Hackenschmid tak stál; dlouhou dobu tak stál. Neusmíval se už; mrak byl na jeho ele. A pak šel na onen vrch, s nhož vyhlížel tehdy s Helenou Bonzovou.
„Bh
stvoiv
mne
ekl:
budiž k niemu,"
pravil
413
sáni
k sob.
„Ani
lo
se
mi nepovedlo.
—
A
kdož
ví:
je lépe tak pro ni?"
Pokril rameny.
Pak kráel tžkým, mdlým krokem na
vreh.
Vysoká
jeho postava byla schýlena, jakoby hledal stopy nkoho, kdo tu dávno, velmi dávno šel.
To byla jeho poslední
cesta.
Konec ásti druhé.
Epilog.
Zápisky Mé zamstnání
Týe,
politika.
bylo namáhavé.
Bylo to pece ponkud odvážné od právníka prvélio roku, pevzíti vedení rubriky vnitní politiky orjíánu tak povzneseného a takové úrovn, jako je list lidové strany. Ml jsem na omluvu ovšem to. že když mužové tak v-
vdetí nenamítají mne zvou, mám tím
hlasní a
sami
mén
kritická
ást.
tomu nieho, naopak
proti
mén píin
Nicmén
k odporu, jako nezbytná nutnost dáli
nové cesty pedpokládá vysiluBylo to nad mé síly. Odcházím ponkud churav. Snad nutno piísti mé nervose jisté sklamání, které si odnáším a které bych naší zbankrotilé
jící,
politice
sisyfovskou námahu.
údivem theor etika nad rznými dovednostmi praktik. Nebží pouze o to, míti charakterisoval
ideu; také nutno a proto
rozhodn
ten
ji
uvésti v život.
Jsem však
údiv theoretika mnohdy
je
nervosní,
trapný;
je tím vina nervosa, nic jiného.
Odebral jsem se do malého msteka v Bavoích, na bezích tak zeleného Dunaje trnáct dní jsem žil samotásky, studuje lid a cvie se v nehled k nesrozumitelnému tamjšímu dialektu když
—
msteka
nmin —
—
se
mi
stala
lato
píhoda:
v. Dyk: Konce Hackenschmiduv.
27
418
kroku od
Ní'kolik
polkal
nádraží
jsuiii
/iiánu'h<).
Totiž (loiniiívíd jsem so potkávati a dosud se dorniiívám.
—
—
svdkem lemné není lomu i)ríliš dávno smutné události romanovské. Dva mladí lidé skonili lam smrtí ne úplné jasnou: doktor Hilarins a pan Podrobnosti jsou známy: píiny ne, llackeMM-hmid. /hymil doktor Hilarius náhodou i vraždou? A pro zajel Ilackenschnd do záhadné, neznámé vesnice, aby Byl jsem
a
se zaslolil?
Doktor Hilarius znamenal mnoho jeho ztrátu.
|)ro
hnulí; dosud
je cítili
Onen, jejž druh
a
jianslví.
hostitel
jsem
polkal,
byl
syn
tehdejší,
pan Kopulenl, jejich
majitele
romanovského
ponvadž prese všechno jsem jeho totožnosti, pes nápadn sestaralý jeho
Pí.ši
pesvden
„potkal",
o výraz a jeho unavenou, sarkastickou fysiognomii.
Oshívil jsem ho maje radost, že spatuji krajana. Nejsem ani dost málo chauvinem, ale bývá pece jen píjemno zaslechnouti v cizin mimo nadání zvuky naší mluvy. Krom toho chtl jsem se zeptali po jeho seste, slen Kopulenlové (jmenovala so tnšíni Pavla), ^ kterou jsem se tehdy stýkal. ()>lovil jsem lio pirozen esky a jménem pana
Kopnlenla. Ale on podíval se na
mne
pla.še a
—
nlekan, jakoby
snad také jakoby nevidl rád nkoho, kdo mu |)ipomíná vci smutné a odpovdl kvapn francouzsky:
mu
bvlo nopíjenino býti poznánu
,.
—
Nerozumím."
A vážným hlasem, Nmci, dodal polom: .,l?íih
s
,,salbungsvoIl'.
vámi, cizince!"
jak
íkají
zde
419
A sotva jstMii se ml as vzpamatovali ze svého pekvapení, uklonil se zdvoile a nápadn rychle zmizel. Ani jsem neml as se omluviti. ten kvap, ten zmatek, neznal-li mne ? Nevím, že by mne má pamt tak byla zklamala. Byl to pece asi pan Kopulenl.
Na
Ko
II
cc.
m^mi^mmmm
mmii/í
FG
Dyk, Viktor
5038 D85K6
Konec Hackenschmiduv
PLEASE
CARDS OR
DO NOT REMOVE
SLIPS
UNIVERSITY
FROM
POCKET
THIS
OF TORONTO
LIBRARY
%
