Produktivita a její měření – nové přístupy# Jiří Klečka∗ K nejvýznamnějším současným typům inovací ve světových i českých podnicích patří změny ve výrobních systémech založené na procesním konceptu, zejména na metodě systematických redukcí procesních ztrát, označovaných jako zeštíhlování. Vychází se při tom zejména z převratného výrobního systému, vzniklého a rozvíjeného zejména v Toyotě (od 70. let 20. stol.) a později v dalších podnicích tzv. světové třídy. Tyto inovace přinášejí zásadní zmenšení ztrát při výrobě (z nadprodukce, čekání, přeprav, nadměrného zpracování, zásob, pohybů a korekcí). Jsou založeny zejména na systému Just-in-Time, tj. na zpracovatelských tocích plynulých, vyvážených a podle poptávky, a na systému Jidoka, tj. na integraci kvality, produktivity a humanity práce. Tyto principy se z výrobních procesů rozšiřují na veškeré procesy v podniku a patří k hlavním prvkům, s nimiž pracuje soudobé procesní řízení. V případě zdařilé realizace přinášejí takovéto inovace podnikům výrazný růst jejich produktivity a konkurenceschopnosti. Jejich naléhavost roste i pro české podniky, vzhledem ke globalizaci a k zostřování konkurence. Realizaci uvedených inovací výrobních systémů podniku i následné fungování a rozvoj takto inovovaných podniků je třeba podporovat odpovídajícím podnikovým řízením včetně příslušného aparátu nových ukazatelů, kritérií a nástrojů ekonomické analýzy. Ty musí být schopné zachytit co nejúplněji pozitivní i případné (dílčí) negativní dopady těchto inovací a vyjádřit jejich výslednici a její působení na plnění cílů podniku. Z hlediska výroby a růstu její technickoekonomické efektivnosti je tak potřebná zejména reflexe produktivity. V praxi zejména vnitropodnikového řízení však dosud převažuje tradiční kriteriální aparát, vyvinutý k podpoře operační optimalizace, založený na užším pojetí efektivnosti, než jaké odpovídá potřebám důsledné procesní optimalizace v soudobém pojetí (např. jde o užívání kritéria rentability nákladů, popř. tržeb, či kritéria produktivity práce). Deficit tohoto tradičního kriteriálního aparátu spočívá zejména v nedostatečném informačním podchycení úrovní a změn vázání kapitálu a v nesystémovém, resp. nedůsledném, přístupu k podchycování dopadu substitucí vstupů a popř. i výstupů. Kriteriální aparát vyhovující současným a budoucím potřebám podniku při řízení výroby by měl být založen na důsledné reflexi produktivity (a to především produktivity celkové) a dalších faktorů tvorby EVA včetně jejich rozlišení, umožňující směřovat řízení s náležitou orientací na příčiny a k procesní optimalizaci. Jde zejména o aparát indikátorů úrovní a změn celkové produktivity jako faktoru tvorby EVA, jakož i analogický aparát indikátorů ostatních faktorů tvorby EVA, systematicky zaměřující celopodniková i vnitropodniková rozhodování přes růst celkové produktivity a přes pozitivní vývoj dalších faktorů na plnění cílů podniku, zejména na maximalizaci shareholder value. Rozsáhlé aktuální dotazníkové šetření mezi českými podniky provedené v r. 2007 v rámci řešení výzkumného záměru „Nová teorie ekonomiky a managementu organizací a jejich adaptační procesy“, registrovaného u MŠMT ČR pod evidenčním číslem MSM6138439905, potvrdilo (podle lit. [10]) zájem českých podniků o měření produktivity, včetně nových přístupů. Produktivitu zjišťuje 94 % respondentů, přičemž pouze tradiční #
Tento článek byl vytvořen jako jeden z výstupů řešení výzkumného záměru „Nová teorie ekonomiky a managementu organizací a jejich adaptační procesy“, registrovaného u MŠMT ČR pod evidenčním číslem MSM6138439905. ∗ Ing. Jiří Klečka, Ph.D., katedra podnikové ekonomiky, Fakulta podnikohospodářská, Vysoká škola ekonomická v Praze
produktivitu práce zjišťuje 74 % respondentů. K používání nového přístupu (resp. alespoň jeho prvků), zjišťujícímu celkovou produktivitu (TFP) v propojení s analýzou EVA, teoreticky rozvíjenému v rámci řešení uvedeného výzkumného záměru a popisovanému v tomto článku, se ve zmiňovaném roce 2007 přihlásilo již 20 % respondentů (podniků).
1 Měření a nové hodnotové ukazatele produktivity Úroveň a změny produktivity podnikových systémů jsou výrazem úrovně a změn technickoekonomické racionality fungování podnikových systémů a procesů. Produktivita je důležitý, ale zároveň nikoli jediný faktor tvorby ekonomické přidané hodnoty a tím plnění cílů podniku (podrobněji viz dále). Produktivitu je proto třeba sledovat a používat jako jedno z významných kritérií při celopodnikovém i vnitropodnikovém řízení. Produktivita je účinnost (efektivnost), s jakou jsou výrobní faktory využívány ve výrobě. Produktivita se týká všech podniků, výrobních i nevýrobních, neboť výrobou v širším slova smyslu se rozumí transformace vstupů v užitečné výstupy – výrobky či služby. V tomto článku se zabýváme významným nástrojem podpory efektivnosti podnikových systémů, jímž je kriteriální aparát produktivity zejména technickoekonomické mikroekonomické, a to jak celkové, tak i parciální1. Objektem měření produktivity je obecně výrobní systém (respektive subsystém), tedy systém vymezený jednotou výrobního výstupu, výrobního vstupu a výrobního procesu. Obecně je produktivita poměr
(výrobní) výstup . (výrobní) vstup Pro nové (tj. odpovídající procesnímu pojetí) požadavky hodnocení a řízení podnikových systémů a jejich inovací má vedle měření úrovně a vývoje produktivity práce, např. ukazatelem
pridana hodnota , pracovnici, odpracovane hodiny apod. obvykle ještě větší význam měření úrovně a vývoje celkové a parciálních produktivit, pracující s náklady nikoli pouze účetními, ale ekonomickými (tj. účetními + oportunitními), ukazatelem a dílčími ukazateli celkové produktivity (TFP – Total Factor Productivity)
1
V ekonomické praxi a teorii se lze setkat s následujícími hlavními typy produktivity. Podle toho, zda má, nebo nemá hodnotový rozměr, se rozlišuje • technická produktivita, která je relací výstupu a vstupu poměřovaných pouze v naturálních jednotkách, • (technickoekonomická) produktivita, jako relace výstupu a vstupu poměřovaných naturálními jednotkami v hodnotovém (peněžním) ocenění. Podle stupně agregace se rozlišuje • produktivita mikroekonomická, vztahující se k určité konkrétní výrobě nebo podniku, a • produktivita makroekonomická, zjišťovaná (obvykle) za národní ekonomiku. Podle komplexnosti uvažovaného vstupu se rozlišuje • produktivita celková, kde jsou s výstupem poměřovány všechny použité složky vstupu (všechny výrobní faktory), a • produktivita parciální, která poměřuje relaci výstupu a určitého druhu užitého vstupu (např. produktivita práce).
hodnota výstupu (tržby) . ekonomické náklady spotreby a vázání vsech druhu vstupu Takto konstruovaný ukazatel produktivity relativně nejlépe vyhovuje jak tradičním nárokům operačního řízení, tak i novým nárokům procesního řízení, řízení štíhlé výroby, včetně řízení aktiv. Odráží totiž jak účinnost spotřeby, tak i držení (vázání) výrobních faktorů (a tím i ekonomické oběti z vázání příslušných finančních zdrojů) a lze jej účinně používat při analýze úrovně i vývoje tvorby ekonomické přidané hodnoty (EVA), resp. plnění cílů podniku. 1.1 Výpočty a analýzy produktivity a dalších faktorů tvorby EVA Dále uvedené početní postupy, analýzy a ukazatele pracují s následujícími základními veličinami: •
pro výstup (tržby, resp. výnosy) ve sledovaném časovém intervalu:
ceny jednotek výstupů (výroby) pj (resp. p) pro j-tý druh výstupu (j = 1, 2,…, m),
počty jednotek výstupů qj (resp. q),
pro vstup (ekonomické náklady2):
•
ceny (náklady) jednotek vstupů pv,i pro i-tý druh vstupu (do spotřeby i do (ve) vázání) (i = 1, 2,…, n); u vázaných složek vstupu se příslušná cena odvozuje z nákladů (nákladovosti) kapitálu (WACC),
počty spotřebovaných a vázaných jednotek vstupů vi,j (resp. vi); u složek spotřeby jde o spotřebovaná množství, zatímco u vázaných složek vstupu jde de facto o (peněžní) hodnoty jejich průměrných stavů ve sledovaném období.
Parciální produktivitu vyjádříme jako qj
,
vi , j
(1)
celkovou produktivitu (TFP) jako m
∑p j =1
n
*qj
j
(2)
m
∑∑ p i =1 j =1
v ,i
* vi , j
a ekonomickou přidanou hodnotu (EVA) lze vyjádřit (ve struktuře potřebné k výpočtům produktivity)3 jako m
∑p j =1
n
j
m
* q j − ∑∑ p v ,i * vi , j .
(3)
i =1 j =1
2
Přesněji jde o modifikaci (resp. zjednodušené vyjádření) ekonomických nákladů, kde se z oportunitních nákladů uvažují pouze oportunitní náklady vlastního kapitálu, a nikoli ostatní oportunitní náklady, a to v souladu s konstrukcí ukazatele EVA. 3
Při tom je třeba dodržovat konzistentnost komponent EVA vzhledem k použitému formátu jejího vyjádření – zdaněný (standardní) versus nezdaněný formát. To se týká nejenom EVA, ale obecně všech komponent ekonomických nákladů i výnosů při jejich souhrnném vyjadřování.
Je zřejmé, že mezi hodnotami TFP (2) a EVA (3) platí vztahy uvedené v tabulce 1. Tab. 1: Hodnoty EVA a celkové produktivity EVA (za období)
>0 =0 <0
Hodnota celkové produktivity (za období) (měřené ukazatelem celkové produktivity (TFP) – výraz (2)) >1 =1 <1
Z tabulky 1 se může jevit, že zjišťování TFP, pokud zjišťujeme také EVA, nepřináší významnější poznatky navíc, neboť de facto jde o rozdíl (v případě EVA) a podíl (v případě TFP) týchž veličin (výnosy a ekonomické náklady). To však platí pouze při „statickém“ zjišťování, týkajícím se úrovně v určitém časovém intervalu. Jinak je tomu při analýze vývoje, tj. při zjišťování změn. Z povahy vztahů vyjadřovaných ukazateli (2) a (3) totiž vyplývá, že sice pozitivní/nulový/negativní pohyb (změna) celkové produktivity působí na tvorbu EVA pozitivně/nulově/negativně – to shrnuje tabulka 2, avšak spolu s (případnou) změnou produktivity působí na tvorbu EVA také (případné) změny cen (vstupů i výstupů) a (případné) změny v objemu (druhů) výstupu. Tab. 2: Změny celkové (či parciální) produktivity a jejich působení na tvorbu EVA Charakter změny celkové (či parciální) produktivity zvýšení beze změny snížení
Charakter dílčí změny tvorby EVA vlivem změny celkové (či parciální) produktivity zvýšení beze změny snížení
Ze změny v tvorbě EVA tedy nelze (bez podrobnější analýzy – viz dále) poznat velikost a dokonce ani směr změny celkové produktivity – to shrnuje tabulka 3. Tab. 3: Ze změny v tvorbě EVA nelze (bez podrobnější analýzy – viz dále) poznat velikost ani směr změny celkové produktivity. Charakter změny (celkové) v tvorbě EVA zvýšení beze změny snížení
Charakter změny celkové produktivity ? ? ?
A ani naopak ze změny v celkové produktivitě nelze (bez podrobnější analýzy – viz dále) poznat velikost a dokonce ani směr změny (celkové) v tvorbě EVA – to znázorňuje tabulka 4.
Tab. 4: A ani naopak ze změny v celkové produktivitě nelze (bez podrobnější analýzy – viz dále) poznat velikost ani směr změny (celkové) v tvorbě EVA. Charakter změny celkové produktivity zvýšení beze změny snížení
Charakter změny (celkové) v tvorbě EVA ? ? ?
1.2 Ukazatele a výpočty4 vlivu produktivity a dalších faktorů na tvorbu EVA Z rozkladu celkové absolutní změny v tvorbě EVA na •
změnu vlivem změn cen (vstupů i výstupů),
•
změnu vlivem změn v objemu výstupu a
•
změnu vlivem změn v produktivitě byly použitím principů Montgomeryho indexů konstruovány následující ukazatele. Rozdíl v tvorbě EVA v obdobích 1 a 0 vlivem změn cen (výstupu i vstupů) ln
m
∑ j =1
n
ln
p j ,0 * p j ,1 * q j ,1 − p j ,0 * q j ,0 + p j ,1 * q j ,1
(
m
ln
)
p j ,0 * q j ,0 ln
+∑ ∑ i =1 j =1
p j ,1
pv ,i ,1
pv ,i ,0 * pv ,i ,0 * v i , j ,0 − pv ,i ,1 * v i , j ,1 . pv ,i ,1 * vi , j ,1
(
)
(4)
pv ,i ,0 * vi , j ,0
Rozdíl v tvorbě EVA v obdobích 1 a 0 vlivem změny objemu výstupu ln
m
∑ j =1
n
ln
4
q j ,0 * p j ,1 * q j ,1 − p j ,0 * q j ,0 + p j ,1 * q j ,1
m
ln
(
)
p j ,0 * q j ,0 ln
+∑ ∑ i =1 j =1
q j ,1
q j ,1
q j ,0 * pv ,i ,0 * v i , j ,0 − pv ,i ,1 * v i , j ,1 . pv ,i ,1 * vi , j ,1
(
)
(5)
pv ,i ,0 * vi , j ,0
Jde o ukazatele a výpočty při vstupních údajích úplně specifikujících vstupy a jejich použití, tj. při i,j-té specifikaci údajů o vstupech, tedy když je o každém (i-tém) druhu vstupu známo, kolik (a/nebo za kolik) je ho spotřebováváno nebo vázáno, a to na každý (j-tý) druh různorodého výstupu zvlášť. Ukazatele a výpočty pro případy, kdy nejsou k dispozici takto podrobné vstupní údaje o vstupech do výrobního systému (tedy když nejsou údaje o vstupech diferencované též podle druhu výstupu, a tedy jde o specifikaci vstupů nikoli i,j-tou, ale pouze i-tou), jsou uvedeny v lit. [2].
Rozdíl v tvorbě EVA v obdobích 1 a 0 vlivem změny celkové produktivity
q j ,1 − ln n
m
ln
(6)
v i , j ,0 * pv ,i ,0 * v i , j ,0 − pv ,i ,1 * v i , j ,1 . pv ,i ,1 * v i , j ,1
(
∑∑ i =1 j =1
v i , j ,1 q j ,0
)
pv ,i ,0 * v i , j ,0
Rozdíl v tvorbě EVA v obdobích 1 a 0 vlivem změny parciální (tj. určité i-té) produktivity
q j ,1 − ln m
ln
(7)
vi , j ,0 * pv ,i ,0 * v i , j ,0 − pv ,i ,1 * vi , j ,1 . pv ,i ,1 * v i , j ,1
(
∑ j =1
v i , j ,1 q j ,0
)
pv ,i ,0 * v i , j ,0
Index celkové produktivity q j ,1 − ln n
m
∑∑ i =1 j =1
⎛ n m ⎞ ⎜ ∑ ∑ pv ,i ,1 * vi , j ,1 ⎟ ⎜ i =1 j =1 ⎟ ⎜ n m ⎟ ⎜ ∑ ∑ pv ,i ,0 * vi , j ,0 ⎟ ⎝ i =1 j =1 ⎠
v i , j ,1 q j ,0 vi , j , 0
ln
p v ,i ,1 *v i , j ,1
(
* p v ,i , 0 *vi , j , 0 − pv ,i ,1 *vi , j ,1
)
pv ,i , 0 *v i , j , 0
n
m
n
(8)
m
∑ ∑ pv ,i ,1 *vi , j ,1 − ∑ ∑ pv ,i , 0 *vi , j , 0 i =1 j =1
i =1 j =1
.
Index parciální produktivity q j ,1 − ln m
∑ j =1
⎞ ⎛ m ⎜ ∑ pv ,i ,1 * vi , j ,1 ⎟ ⎟ ⎜ j =1 ⎟ ⎜ m ⎜ ∑ pv ,i ,0 * vi , j ,0 ⎟ ⎠ ⎝ j =1
vi , j ,1 q j ,0 vi , j , 0
ln
pv ,i ,1 *vi , j ,1
(
* pv ,i , 0 *v i , j , 0 − p v ,i ,1 *vi , j ,1
)
p v ,i , 0 *vi , j , 0 m
m
j =1
j =1
(9)
∑ pv ,i ,1 *vi , j ,1 − ∑ pv ,i , 0 *vi , j , 0 .
1.3 Výpočetní opatření pro případy výskytu neměnnosti složky ekonomických nákladů či neměnnosti výnosů
Pokud by se ve zkoumaném výrobním systému (některá) i-tá složka ekonomických nákladů nezměnila (resp. pokud by se nezměnily výnosy v případě ukazatelů vlivů změn cen
či objemu), došlo by (ve složce týkající se příslušného i-tého či j-tého druhu) ve výše uvedených výpočetních výrazech k výskytu hodnoty jedna (logaritmovaného) syntetického indexu, a tím k výskytu hodnoty nula ve jmenovateli zlomku. V takových případech lze využít l'Hopitalovo pravidlo a provést řešení limitně. Příklad limitního řešení u ukazatele vlivu změny i-té parciální produktivity na tvorbu EVA: pokud by se (určitá) i-tá složka ekonomických nákladů nezměnila, tj. pokud by p v ,i ,1 * v i ,1 = 1 , pak se namísto příslušné i-té složky výrazu (7) použije pro výpočet výraz p v ,i , 0 * v i , 0
q1 vi ,1 ln * p v ,i , 0 * v i , 0 . q0 vi , 0
(10)
2 Ukázka kvantifikace a interpretace ekonomických efektů vývoje výrobního systému (podniku či jeho subsystému) – faktorů tvorby EVA – celkové a parciálních produktivit, cen a objemu produkce – ilustrační data a příklad zpracované v MS Excel Tab. 5 a 6: Výpočty ekonomických efektů vývoje výrobního systému – faktorů tvorby EVA – celkové a parciálních produktivit, cen a objemu produkce – ilustrační data a příklad zpracované v MS Excel
Poznámky k příkladu: 1) Pro zkoumaný systém byla uvažována nákladovost kapitálu (WACC) 10,26 %, z čehož byly odvozeny hodnoty nákladovosti vázaných složek vstupu, tj. pv,8 a pv,9, ve výši 10,26 : (1 - 0,24) = 13,5 % v nezdaněném formátu. 2) Použitá ilustrační data v tomto příkladu jsou fiktivní.
Interpretace výsledků ilustračního příkladu:
Z výpočtů a výsledků ve výše uvedených tabulkách 5 a 6 je zřejmé, že celková produktivita výrobního systému v našem ilustračním příkladu v běžném období (v období 1) byla 1,097 Kč výstupu na 1 Kč vstupu (podle výrazu (2)). Ve srovnání se základním obdobím (s obdobím 0) se celková produktivita zvýšila indexem 1,056 (podle výrazu (8)). Hodnocený výrobní systém vytvořil v běžném období EVA ve výši 1 504 224 Kč, přičemž oproti základnímu období byla tvorba EVA větší celkem o 1 341 276 Kč. Z toho vlivem změny (zvětšení) celkové produktivity se tvorba EVA zvětšila o 808 451 Kč za období (podle výrazu (6)), vlivem změn cen (podle (4)) o 472 373 Kč za období a vlivem změny objemu výroby a prodeje (podle (5)) o 60 452 Kč za období. K nejvýraznější míře zvýšení produktivity došlo u vázání oběžného majetku – jde o příklad typického (a často hlavního) pozitivního dopadu zeštíhlení výroby (příslušná parciální produktivita vzrostla indexem 1,274), což mělo i výrazný pozitivní dopad na tvorbu EVA – pozitivní příspěvek k EVA činil 145 500 Kč za období. K ještě většímu absolutnímu pozitivnímu efektu – ke zvětšení tvorby EVA o 367 463 Kč za období – ovšem došlo vlivem zvýšení produktivity práce a rovněž zvětšení produktivity spotřeby materiálu 2 vedlo k výraznému zvětšení tvorby EVA, a to o 192 855 Kč za období.
Míry vzrůstu produktivit práce a spotřeby materiálu 2 sice nebyly tak výrazné jako u produktivity vázání oběžného majetku, avšak vzhledem k velkým množstvím těchto vstupů byly absolutní efekty zvýšení tvorby EVA výraznější. Analogicky lze pokračovat v interpretaci hodnot ukazatelů ostatních parciálních produktivit, zaměřit se také na ztráty a podobně.
Závěr Potřeba ukazatelů produktivity vyplývá z potřeby vědět (= odlišit), jaké jsou dopady (na plnění cílů podniku) změn v technickoekonomické racionalitě výrobních procesů, jejímž výrazem je právě produktivita. Soudobé inovace výroby ovšem kladou důraz nejen na (tradiční) řízení účinnosti spotřeby vstupů, ale také na řízení (a maximalizaci) účinnosti vázání majetku, a tím i kapitálu. Od systému měření a ukazatelů produktivity je při tom vyžadována odpovídající hodnotová reflexe a informační podpora. Roste tak potřeba zjišťovat celkovou produktivitu, a to včetně identifikace (odlišení) vlivu jejích změn na tvorbu EVA, resp. na plnění cílů podniku, od vlivů změn cen a změn v objemech výstupů (které jsou ovšem rovněž reálným faktorem plnění či neplnění cílů podniku!).
Literatura [1] (Pracovní název, titul se připravuje) KISLINGEROVÁ, E., a kol. Nová teorie ekonomiky a managementu organizací a jejich adaptační procesy. Praha : C. H. Beck, vyjde 2008. [2] KLEČKA, J. Nové hodnotové ukazatele produktivity jako faktoru tvorby EVA. Acta Oeconomica Pragensia 2/2007. Praha : Oeconomica, 2007, s. 44 – 54. ISSN 0572-3043. [3] KLEČKA, J. Měření celkové produktivity firmy. Praha 20.10.2006. In: KOPALOVÁ, H. – KRAUSE, J. (ed.). Nová teorie ekonomiky a managementu organizací. Praha : Oeconomica, 2006, s. 629–641. ISBN 80-245-1091-X. [4] KLEČKA, J. Soudobé ukazatele produktivity. Bratislava 24. 11. – 25. 11. 2005. In: Ekonomika, financie a manažment – rok 2005. Bratislava : Fakulta podnikového manažmentu EU v Bratislave, 2005, s. 311 – 315. ISBN 80-225-2107-8. [5] KLEČKA, J. Hodnotové ukazatele produktivity. Poprad 2005. In: Výkonnosť organizácie – prístupy k jej meraniu a hodnoteniu. Bratislava : Slovenský komitét pre vedecké riadenie ZSVTS v Bratislave, 2005, s. 166 – 171. ISBN 80-968080-5-2. [6] KLEČKA, J. Měření celkové produktivity při soudobých inovacích podnikových systémů. Praha 28.01.2005. In: KAVAN, M. (ed.). Inovace: jediná účinná cesta k úspěchu v globální ekonomice. Praha : Soukromá vysoká škola ekonomických studií, 2004, s. 94– 101. ISBN 80-86744-26-4. [7] KLEČKA, J. – MATĚJKA, M. Nové podnikové systémy. 1. vyd. Praha : VŠE, 2004. 143 s. ISBN 80-245-0702-1. [8] KLEČKA, J. Hodnotové ukazatele produktivity. Doktorská disertační práce. 160 + 34 s. Praha : VŠE, 2001. [9] HAYES, R. H., WHEELWRIGHT, S. C., CLARK, K. B. Dynamická výroba. Praha : Victoria Publishing, 1993. 369 s. ISBN 80-85605-20-1. [10] (Pracovní název) KISLINGEROVÁ, E., a kol. Vyhodnocení dotazníkového šetření v české podnikové sféře – rok 2007 – výsledky 1. fáze zpracování. Praha : VŠE 2007, součást řešení výzkumného záměru „Nová teorie ekonomiky a managementu organizací a jejich adaptační procesy“, registrovaného u MŠMT ČR pod evidenčním číslem MSM6138439905.
Produktivita a její měření – nové přístupy ABSTRAKT
Jiří Klečka Aktuální vývoj podnikových systémů vyžaduje inovace (zreálnění) ekonomických kritérií výroby oproti tradičním kritériím, podporujícím převážně operační optimalizaci. Pro soudobé potřeby měření hodnotově pojaté produktivity je třeba konstruovat ukazatele, které explicitně reflektují ekonomické efekty jak ze změn ve spotřebě vstupů (výrobních faktorů), tak i ze změn v jejich vázanosti. Cílem tohoto článku je ukázat metodologii a ukazatele pohybu produktivity a jejího vlivu na EVA (na ekonomickou přidanou hodnotu) podniku. Klíčová slova: celková produktivita, ekonomická přidaná hodnota – EVA
The Productivity and her Measurement – New Approaches ABSTRACT
Jiří Klečka The modern development of Corporate Systems calls for innovations (realistic) in the economic production criteria, as compared to traditional criteria, supported largely by optimum operating conditions. In order to measure the contemporary value concept of production, it is necessary to construct an indicator which accurately reflects economic effets, such as changes in consumption levels (a factor of production) and changes in their dutiable status, by means of the quantity flow. The objective of this article is expose the methodology and the indicators of productivity movement in the manufacturing subsystem and his influence on the EVA (Economic Value Added) of the enterprise. Key words: total productivity, Economic Value Added – EVA JEL Classification System: D24, L25
