Koncepce další práce s touto CS na území hl.m. Prahy při uplatnění osob opouštějících prostředí věznice na trhu práce v Praze, eliminace sociálního vyloučení těchto osob.
Produkt vychází z poznatků obecně prospěšné společnosti CPPP z projektu: Komplexní reintegrační program pro osoby opouštějící prostředí věznice Praha-Pankrác Reg. číslo CZ.2.17/2.1.00/37217
Ing. David Janata MBA
Evropský sociální fond Praha a EU – Investujeme do vaší budoucnosti
Obsah 1.
Úvod ................................................................................................................................................ 3
2.
Zvolená metodika ............................................................................................................................ 3
3.
Informační základna ........................................................................................................................ 4 a)
Systémové problémy českého vězeňství vztahujících se na reintegrační programy .................. 4
b)
Současný stav penitenciární péče ............................................................................................... 5
c)
Současný stav postpenitenciární péče ........................................................................................ 5
d)
Stakeholdeři................................................................................................................................. 6
4.
Inovace a přínos .............................................................................................................................. 7
5.
Návrh koncepce další práce s klienty .............................................................................................. 8
6.
Inovace a nástroje pro reintegraci ................................................................................................ 10 a)
Reintegrační potenciál a jeho určení ......................................................................................... 10
b)
Startovací domy......................................................................................................................... 10
c)
Sociální podnikání a osvěta mezi podnikatelskou veřejností .................................................... 11
7.
Závěr .............................................................................................................................................. 12
8.
Použité zdroje a literatura ............................................................................................................. 13
2
1. Úvod Občanské sdružení Centrum podpory podnikání Praha (Dále CPPP) vzniklo v roce 2009. Jeho cílem, jak již vyplývá z názvu, je pomáhat podnikatelům, a to zejména formou růstu jejich odborné vzdělanosti a profesionality jejich zaměstnanců. Organizace proto od začátku vyvíjí takové aktivity, které formou profesního a dalšího vzdělávání, či různých poradenských a jiných podpůrných služeb povedou zejména ke zvyšování kvalifikace a obecné konkurenceschopnosti zaměstnanců. Již v tomto bodu se samozřejmě CPPP a jeho pracovníci nemohli nesetkat s problémem, který je pro stávající pracovní trh (nejen) v ČR bohužel charakteristický. Jedná se samozřejmě o stávající strukturu trhu práce. V současné době tak například vysokoškoláci tvoří 13% populace (sčítání lidu 2011) a nějakou vyšší odbornou nebo vysokou školu studuje zhruba polovina lidí mezi 18 a 26 lety. Nezaměstnanost vysokoškoláků se přitom v době, kdy zahajovalo CPPP svoje aktivity v oblasti reintegrace, pohybovala okolo 6%. Bohužel, statistiky již nezohledňovaly to, kolik vysokoškoláků pracuje pod svoji kvalifikaci nebo mimo svůj obor. Zároveň však platí to, na co poukazují analýzy trhu práce, prováděné průběžně MPSV. Jako ukázku je možné použít aktuální statistickou zprávu Úřadu práce v Praze. Nejvíce nově nahlášených volných pracovních míst v průběhu srpna bylo pro nástrojaře a příbuzné pracovníky a svářeče, řezače plamenem a páječe, dále pak pro pomocné pracovníky. ve výrobě, uklízeče a pomocníky, pracovníky ostrahy a bezpečnostních agentur a techniky v průmyslových oborech…1 Vzhledem k tomu, že CPPP spojovalo odborníky z oblasti podpory podnikání a vězeňství, byla jako řešení těchto problémů na trhu práce zvolena metoda reintegrace vězňů. Jednalo se tehdy o absolutní novinku nejen u nás, ale tyto aktivity jsou spíše ojedinělé i v evropském měřítku.
2. Zvolená metodika Je nutné zdůraznit, že projekt komplexní reintegrace osob, opouštějících nápravná zařízení, vznikal de facto na zelené louce a neexistovalo ani mnoho teoretických podkladů, ze kterých bylo možné vycházet. Především chyběl reprezentativní domácí empirický výzkum nebo kvalitní případová studie v oblasti penologického bádání. Koncepce proto vycházela jednak z „příbuzných“ materiálů, jednak ze zahraničních pramenů. Mezi ty první patřila jedna z jedné z mála tuzemských použitelných studií, práce Evy Biedermanové a Michala Petrase „Možnosti a problémy resocializace vězňů, účinnost programů zacházení“ z roku 2011. Z ní vycházela zejména teoretická část koncepce. Klíčovou zahraniční studií pak byla zpráva „Dopad nápravných opatření na recidivu pachatelů“, vypracována pro Ministerstvo zahraničí Velké Británie a která si všímá úspěšnosti tamních programů zacházení pro odsouzené v anglických a velšských věznicích. Bylo přitom nutné zohlednit fakt, že se podmínky v britských věznicích a povaha trestných činů od české zkušenosti značně liší a není tedy možné uplatňovat britské poznatky v měřítku 1:1. Dotyčná studie proto spíše sloužila pro inspiraci.
3
Pilotní projekt CPPP s náplní komplexního reintegračního programu se uskutečnil ve Věznici Příbram. Na něj navázaly dva paralelně spuštěné projekty ve Věznicích Horní Slavkov v Karlovarském kraji a v Novém sedle v Ústeckém kraji dále pak ve věznici Heřmanice v Ostravském kraji. O něco později, ale stále souběžně s nimi, se rozběhl i projekt ve Věznici Pankrác. Věznice Pankrác byla do projektu zapojena jako neformální partner, jehož přidanou hodnotou je znalost cílové skupiny, jejích potřeb, zájmů a hlavních problémů s přechodem do běžného života po propuštění z výkonu trestu. Z celkového počtu 857 osob, které byly ve věznici Pankrác umístěny v okamžiku spuštění projektu, bylo nejprve vytipováno cca 80 osob, které přicházely v úvahu. Klíčový pro účast v projektu byl zejména termín propuštění - muselo k němu dojít v průběhu realizace. Vzhledem ke kapacitním možnostem projektu bylo možné podpořit maximálně 38 osob – ty byly z řad zájemců vybrány pomocí individuálních pohovorů a diagnostiky. Cílem projektu bylo připravit tyto osoby na život po propuštění pomocí odborného vzdělání, které respektuje požadavky praxe, a také pomocí individuálního motivačně-poradenského programu, který jim pomůže získat klíčové kompetence k dobrému uplatnění na pracovním trhu. Doba realizace projektu byla celkem 10 měsíců - odstartoval v lednu 2015 a byl ukončen 31. 11. 2015. Klientům byl k dispozici komplexní program navazujících služeb, který vyvrcholil jejich plnohodnotným zapojením na trh práce po propuštění z věznice Pankrác. Převážným místem realizace, kde proběhlo odborné vzdělávání a motivační program, byla právě Věznice Pankrác. Projekt byl realizován zkušeným týmem z řad našeho sdružení a odborníků. Informace a další zkušenosti, které realizační tým získal a vyhodnotil, budou použity k vytvoření návrhu koncepce další práce s touto CS. Projekt byl realizován v rámci Operačního programu Praha Adaptabilita. Je spolufinancován z prostředků Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky.
3. Informační základna V této části teoreticky vymezíme ty oblasti, které se přímo týkají právě ukončeného projektu a přímo tak ovlivňují aktivity reintegračních programů uvnitř a vně vězeňských zařízení.
a) Systémové problémy českého vězeňství vztahujících se na reintegrační programy Ačkoliv chronické problémy českého vězeňství, jako jsou dlouhodobá přeplněnost věznic2 nebo drogová problematika, stěžují vykonávání práce celé Vězeňské služby, zmíníme se tu krátce jen o takových problémech, které se přímo týkají aktivit spojených s reintegračními programy. Nejdůležitější problematiku představuje z tohoto pohledu koncept programu zacházení. Programy zacházení s vězni spadají do penitenciární péče a mají tedy za cíl, velmi obecně řečeno, připravit vězně na život za branami věznice. Ovšem i současná oficiální Koncepce rozvoje českého vězeňství do roku 2015 konstatuje, že v této oblasti je co zlepšovat. Koncepce například říká, že je 2
„Přeplněnost ovlivňuje celkovou kvalitu života ve vězení, má za důsledek stísněné, mnohdy nehygienické ubytování, zvyšuje se s ní napětí a výskyt násilného jednání. Má dopad také na uskutečňování aktivit mimo celu. Do značné míry je jejím důsledkem také ztížená kontrola vězeňskou službou.“. IN: STARÁ, Marie, Aktuální problémy českého vězeňství, Brno 2006, s. 44.
4
nutné „…aktualizovat a přizpůsobit programy podle jednotlivých oblastí…tak, aby logicky navazovaly na systém hodnocení rizik a potřeb…dosavadní strukturu programů [je nutné] rozšířit o skupinu standardizovaných programů orientovaných nejen na eliminaci konkrétních rizik spojených s pácháním některých druhů trestné činnosti (např. program prevence xenofobie, národnostní či etnické nesnášenlivosti, program k problematice domácího násilí), ale i další programy zaměřené např. na první dny po propuštění“3. Vedle synchronizace jednotlivých programů je právě příprava na první dny po propuštění z věznice Achillovou patou českého vězeňství. V každé věznici existuje sice tzv. Výstupní oddělení, ale jejich kvalita se u jednotlivých vězeňských zařízení velmi liší. Závisí především na personálním potenciálu a limitech dané věznice. Spíše než o pochybení na straně vedení věznic se však jedná o slabinu celkového vězeňského a následně i sociálního systému u nás.
b) Současný stav penitenciární péče Hlavním nástrojem resocializace vězňů uvnitř věznice jsou výše zmíněné programy zacházení. Jejich realizaci ukládá Zákon o výkonu trestu odnětí svobody. Vedle povinností, jako je jednání s odsouzeným tak, aby mu prostředí věznice nezhoršilo zdraví, ukládá také povinnost připravit odsouzeného na návrat do společnosti a umožnit mu vést po propuštění soběstačný život. Program zacházení se dělí v současnosti na následující aktivity: I. II. III. IV. V.
Pracovní aktivity Vzdělávací aktivity Speciální výchovné aktivity Zájmové aktivity Oblast utváření vnějších vztahů
Nás v tuto chvíli ve vztahu k Reintegračnímu programu zajímají hlavně pracovní aktivity, jelikož jejich cílem je „…vytvoření pracovních návyků u těch odsouzených, kteří si je doposud nevytvořili a současně uchování návyků u odsouzených, kteří před výkonem trestu pracovali“4. Přesně tyto jmenované vlastnosti se snaží u odsouzených posilovat i reintegrační program CPPP. Nepřímo tak pracovní aktivity přispívají rovněž k menší recidivě pachatelů. Že mají podobné programy smysl (přestože výsledky neohromí) ostatně konstatuje i zpráva britských autorů, zmiňovaná v úvodu, která tvrdí, že „vzorec [zjištění z výzkumu] typicky ukazuje na to, že ti, kteří program dokončili, si vedou lépe, než ti, kteří se nezapojili…“5. Přesto i sami autoři dodávají, že nevycházeli z nejreprezentativnějších výzkumů.
c) Současný stav postpenitenciární péče Jestliže je příprava na první dny po propuštění odsouzených Achillovou patou českého vězeňství, tak postpenitenciární péče je jejím zbožným přáním. Přestože Vězeňské službě žádná povinnost o péči odsouzených po propuštění nevyplývá, mají sami věznice na sociální pomoci vně vězeňského zařízení zájem, jelikož se po úspěšné reintegraci bývalého vězně do společnosti značně minimalizuje riziko jeho opětovného návratu do věznice. A s přihlédnutím k problému přeplněnosti českých věznic je zřejmý i důvod vzrůstajícího zájmu vedení věznic na vyřešení 3
Koncepce rozvoje českého vězeňství do roku 2015, Praha 2005, s. 19. BIEDERMANOVÁ, Eva, PETRAS, Michal, Možnosti a problémy resocializace vězňů, účinnost programů zacházení, Praha 2011, s. 16. 5 HARPER, Gemma, CHITTY, Chloe, Dopad nápravných opatření na recidivu pachatelů, Praha 2009, s. 16. 4
5
tohoto problému. Vůli k zapojení se do postepenitenciární péče vyjádřila Vězeňská služba i ve své Koncepci rozvoje českého vězeňství6. Současnou sociální politikou státu není oficiálně deklarováno zajištění postpenitenciární péče pro osoby propuštěné z výkonu trestu odnětí svobody. Tuto činnost musí víceméně suplovat neziskové, humanitární organizace nebo občanská sdružení. Právě tyto organizace se stávají iniciátorem nastavení následné péče o osoby po skončení výkonu trestu odnětí svobody a jejich začlenění do společnosti. Nejde ovšem jen o rozšiřování nabídky práce s klienty ve věznicích ve formě vzdělávacích kurzů, ale především je třeba se zaměřit na profesní vzdělávání v návaznosti na aktuální i budoucí poptávku pracovního trhu. Toto vzdělávání resp. absolvování kurzů v návaznosti na potřeby trhu, by mělo mít relevantní hodnotu (certifikaci), aby na ně bylo hleděno jako na rovnocenné vzdělání nebo rekvalifikace.
d) Stakeholdeři Realizace samotného projektu nás postupně utvrdila v přesvědčení, že otázky reintegrace osob umístěných v prostředí věznice v současnosti nejsou na úrovni státu optimálně řešeny. Mezi zapojenými stakeholdery nejen, že nepanuje shoda a jednotný postup v oblasti reintegračních aktivit, ale do značné míry spolu vzájemně své aktivity nekomunikují. Za zásadní tedy považujeme pojmenování jednotlivých aktérů této problematiky a nelezení jejich pozice v ideální síti vzájemné spolupráce. Lokální věznice Zásadním aktérem, který do značné míry určuje podobu následných reintegračních aktivit je samotná věznice. Zásadní otázky, jako účast na vzdělávání, či možnost pracovního zařazení jsou rozhodovány na její úrovni. Přístup vedení věznice ke spolupráci s externími subjekty, případně zaměstnavateli je zcela individuální, pouze okrajově orámován jednotlivými doporučeními a nařízeními Generálního ředitelství vězeňské služby. Systémové řešení otázek zaměstnávání není plošně realizováno, rizika spojená např. se zařazením k externímu zaměstnavateli ve své podstatě nese aktuálně vedení věznice. Na druhou stranu celá řada úkonů je na úrovni věznice realizována komplexně. Je zde celá řada programů, na které je možné dále navázat, existuje zde propracovaná informační báze a především věznice jsou vybaveny celou řadou odborníků, kteří se mohou, minimálně na částečné úvazky zapojit hlouběji do aktivit budoucí reintegrace. Resort spravedlnosti, představovaný jeho ústředními orgány v oblasti vězeňství Uvedený stakeholder je zařazen do jednoho okruhu. Jedná se ve své podstatě o jednoho z hlavních hybatelů dané problematiky. V případě komplexnějších programů představuje jedinou autoritu, která je schopna navrhnout a prosadit komplexní řešení. Nevýhodnou je její politický charakter, který jednak časově omezuje mandáty jednotlivých osob, do problematiky zapojených a na druhou stranu nutně počítá také s politickými riziky, které tyto osoby mohou a jsou ochotny podstoupit. Celá řada osob, která působí v této pozici, si je však vědoma nedokonalostí systému a jsou ve své podstatě ochotni určité změny iniciovat. Probační služba a síť kurátorů Instituce, které se na otázkách reintegrace podílejí zásadní měrou. Probační služby zajišťují především realizaci alternativních trestů, síť kurátorů pak má na starosti otázky reintegrace osob 6
Viz. Pozn. č. 4.
6
po výkonu trestu. Bohužel uvedená síť je do značné míry přetížena a kurátoři jsou schopni realizovat pouze základní úkony. Práci kurátorů pak lze jednoznačně vidět jako individuální. Existují v přístupech těchto pracovníků značné odlišnosti, dané charakteristikou toho kterého jedince, přetížením jejich úřadu atd. Ve většině případů bývá na straně kurátora realizován pouze první základní kontakt, osoby po výkonu trestu si v jejich úřadě mohou vybavit hovor a dostanou základní informaci o dalších možnostech, pokud jsou ovšem v regionu dostupné. Instituce aktivní politiky zaměstnanosti Mezi okruh těchto institucí patří především úřady práce a instituce sociální podpory. Jsou jedním z prvních nárazníků, na které se obracejí osoby po výkonu trestu s žádostí o podporu, či nalezení pracovního uplatnění. Úřady jsou schopny jim poskytnout pouze základní servis, v případě finanční podpory a návaznosti na další aktivity však dokáží cílovou skupinu finančně zajistit alespoň v nějakém minimálním období před získáním pracovního uplatnění. Neziskové organizace zaměřené na oblast reintegrace Neziskových institucí, které se věnují otázkám reintegrace osob po výkonu trestu, je v rámci republiky pouze necelá desítka. Z hlediska členění je možné narazit na dva možné přístupy. Organizace založené na dobrovolnictví a křesťanských principech mají v této oblasti rozsáhlou zkušenost. Díky svému charakteru jsou však schopny zajistit servis pouze okrajové skupině klientů. Největší díl v této oblasti odvádí bezesporu Armáda spásy, která jednak nabízí osobám po výkonu trestu možnost přenocování v jejich noclehárnách a zároveň zajišťuje již v období výkonu trestu službu vězeňských kaplanů. Na podobné bázi fungují další dvě sdružení, první z nich, sdružení „Za branou“ se věnuje především metodickým otázkám v oblasti reintegrace a rovněž usiluje o síťování institucí, zapojených do otázek reintegrace. Třetí sdružení, založené na principech křesťanství provozuje v Moravskoslezském kraji ubytovnu pro bývalé vězně a bezdomovce. Další skupinou, do které se řadí také CPPP, jsou instituce a organizace profesionálně zaměřené na oblast reintegrace osob po výkonu trestu odnětí svobody. Činnost těchto organizací je postavena na profesionálním působení zaměstnanců, zejména mediátorů a sociálních pracovníků, kteří realizují komplexněji zaměřené projekty. Vedle CPPP je možné na tomto místě jmenovat zejména Sdružení pro probaci a mediaci v justici a jimi zřízenou personální agenturu Rubikon.
4. Inovace a přínos Jak je již uvedeno výše, je problematika reintegrace osob, opouštějících nápravná zařízení, stále ještě v mnoha ohledech neprobádaným tématem, ve kterém není možné vycházet z relevantních studií a odborných prací. Pilotní projekt ve Věznici Příbram poskytl odborným pracovníkům celou řadu zásadních poznatků. Stále to však neznamená, že je možno ukončit určitý ekvivalent „základního výzkumu“ a zaměřit se na praktickou aplikaci těchto poznatků. Projekt reintegrace osob, opouštějících prostředí Věznice Pankrác, vychází z několika teoretických předpokladů či hypotéz: I.
Každá věznice má nejen de iure, ale i de facto svoji spádovou oblast. Většina odsouzených se proto po propuštění zůstává v oblasti, tvořené okruhem cca 50 km od věznice.
7
II. III.
Díky nevhodně formované struktuře sekundárního vzdělávání zaměstnavatelé marně hledají pracovníky pro určité konkrétní obory, jako je například kovovýroba. Osoby, opouštějící výkon trestu, patří na trhu práce k těm nejohroženějším.
V případě praktického uplatnění těchto poznatků však byla situace – jak je ostatně obvyklé – poněkud jiná, a prakticky získané poznatky některé z hypotéz nepotvrzovaly. To se týká zejména zájmu zaměstnavatelů o frekventanty kurzů. Zde se dokonce nabízí otázka, nakolik jsou jejich deklarované požadavky totožné s těmi skutečnými. Pokud se to nepodaří, bude nutné – stejně jako v případě jiných projektů, přistoupit ke tvorbě uceleného reintegračního systému. Poznatky, které se během fungování projektu podařilo získat, jsou samozřejmě plně k dispozici dalším zájemcům o reintegraci.
5. Návrh koncepce další práce s klienty Projekt na Pankráci ukázal, že podobné programy mají i v budoucnu smysl a mají veskrze pozitivní společenský dopad. Nejen pro samotné odsouzené, ale právě také nepřímo a možná zprvu neviditelně i pro celou společnost. Reintegrační programy v sobě skrývají potenciál snižování recidivy. Je jen potřeba zvolit takový způsob reintegrace, který vyhovuje specifickým podmínkám daného nápravného zařízení, ale i danému regionu. Jaké aspekty je třeba zohlednit? Oblast vzdělávání: I.
II.
III.
Praxe ukazuje na potřebu zasazení vzdělávacích aktivit v rámci programů zacházení do kategorie dalšího odborného vzdělávání tak, aby absolventi takovýchto kurzů byli plně uplatnitelní na trhu práce. V rámci pracovních aktivit ve výkonu trestu odnětí svobody je nezbytné uplatnit následnou praxi pro upevnění nabytých dovedností nejen v prostředí věznice, ale i prostřednictvím zaměstnávání u subjektů mimo vězeňské zařízení. Mnozí zaměstnavatelé projevili zájem zaměstnat klienta i v průběhu výkonu trestu. Krátký časový charakter projektu fakticky nutil realizační tým a spolupracující věznici zařazovat do programu pouze osoby, které stihnou projít celým projektovým cyklem, nikoliv osoby, které mají do doby svého propuštění více než 2 roky. Naopak věznice by o zařazení právě takovýchto osob usilovala, neboť je z jejich hlediska jednodušší jejich následné uplatnění na pracovním trhu ještě v době pobytu v prostředí věznice. Jako velmi vhodné proto doporučujeme vytvoření také dlouhodobějších programů, které budou řešit otázky kvalifikací cílové skupiny a jejich uplatnění u externích zaměstnavatelů.
Realizace: IV. Spolupráce CPPP, Ministerstva spravedlnosti a Generálního ředitelství VS ČR při hledání možnosti při zajištění pracovních příležitostí ve výkonu trestu např. prostřednictvím moderních technologii. Jedná se například o využití technologie elektronického monitoringu7, laicky řečeno „náramků“ pro odsouzené. Jejich nespornou výhodou je 7
„Ministerstvo spravedlnosti s Probační a mediační službou vyhodnotili zkušební provoz elektronického monitoringu odsouzených. V listopadu 2012 skončil zkušební provoz elektronického monitoringu odsouzených.
8
značné ušetření nákladů ve dvou sférách. Využitím tohoto institutu by mělo výrazný dopad na zajištění zaměstnání odsouzeným ve výkonu trestu a snížení nákladů jak ze strany vězeňské služby, tak ze strany zaměstnavatelů. Uvedená koncepce samozřejmě platí při dodržení principu, že větší zabezpečení osob ve výkonu trestu znamená také větší počet takových osob, které jsou uvolňovány k nasazení u externích zaměstnavatelů. Doposud takovýmto krokům není praxe zcela nakloněna, neboť odpovědnost vedoucích pracovníků za případné útěky je velice silná a zároveň motivace k většímu nasazování odsouzených k pracovní praxi není veliká. Poradenství: V.
Zaměřit se na finanční a právní gramotnost osob ve výkonu trestu odnětí svobody, a to nejen přednáškovou činností, ale především řešením konkrétních případů. Navázat spolupráci s organizacemi zabývajících se institutem osobního bankrotu, a to i pro osoby ve výkonu trestu odnětí svobody. Osoby ve výkonu trestu by měly mít k dispozici své „finanční poradce“, kteří je pomohou připravit na pobyt mimo věznici. Do jisté míry aktuálně tuto funkci zastávají sociální pracovníci, ale jejich aktivity jsou připravovány především na dobrovolnické bázi. Otázky osobních bankrotů jsou pro tyto osoby velice náročné, protože jsou především spojeny s podmínkami, které jsou v jejich případě často obtížně splnitelné (úhrada části dluhu, stabilní zaměstnání atd.). Minimální ambicí by v tomto případě mělo být pouhé uvědomění si práce s osobními financemi na úrovni příjmů a výdajů. Realizace: CPPP bude aktivně hledat možnost, jak pro osoby umístěné ve výkonu trestu tuto službu otevřít. Cílem této aktivity by měla být příprava individuálního plánu oddlužení pro každého ze zúčastněných osob. Uvedené skutečnosti navíc velice silně vstupují do otázky určení reintegračního potenciálu jedince. Pokud je osobní zadlužení na úrovni, která ve vztahu k osobnostním charakteristikám jedince v podstatě neumožňuje eliminaci dluhu, je taková osoba bez ohledu na další v podstatě vyřazena z další možnosti na návrat do normální společnosti.
Reintegrační asistence: VI.
Zaměřit se na zajištění ubytování pro klienty, kteří nemají žádné sociální zázemí a po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody jsou odkázáni jen na pomoc charitativních organizací. Bez zajištění ubytování je problematické si najít či udržet zaměstnání. Převážná část klientů je bez finančních prostředků a pro začátek života za mřížemi je bezplatné ubytování po návratu jedinou možností, jak po propuštění začít pracovat, práci si udržet a nevyčlenit se ze společenského života. Realizace: Na lokální úrovni by tato situace měla být řešena. Chráněné ubytování v současnosti nabízí pouze několik charitativních organizací, jakou je například výše zmíněná Armáda spásy. Tato organizace však například na území Čech nabízí takovéto služby výhradně
Probační a mediační služba realizovala experiment v osmi soudních krajích ve spolupráci se společností 3M, k dispozici měla 25 monitorovacích zařízení.“, Zdroj: http://www.egonov.cz/clanky_249.html, 10.1.13
9
v Praze a Plzni. Pro obyvatele dalších regionu tato služba dostupná není. Navrhujeme proto této otázce věnovat zvýšenou pozornost, otevřít diskusi jak na úrovni regionu, tak na úrovni centrální koordinace otázky reintegrace osob po výkonu trestu. Jako vhodný nástroj vidíme postupné zřizování tzv. startovacích domů a jejich postupná transformace na tzv. sociální službu. Považujeme za vhodné v těchto otázkách otevřít jednání minimálně na úrovni okresních měst, mezi které patří právě také Karlovi Vary.
6. Inovace a nástroje pro reintegraci Realizace našeho projektu nám pomohla identifikovat několik základních okruhů, které považujeme za klíčové faktory úspěšné reintegrace osob po výkonu trestu odnětí svobody. Uvedené body z našeho pohledu znamenají klíč k výrazně větší efektivnosti projektů reintegrace. Jejich nezvládnutí naopak takto zaměřené aktivity výrazně ohrožuje. CPPP bude postupně usilovat o jejich vznik, pilotní ověření a v konečném důsledku také zavedení do běžné praxe reintegračních aktivit na území ČR.
a) Reintegrační potenciál a jeho určení Nosným prvkem každého smysluplného projektu, zaměřeného na reintegraci osob po výkonu trestu odnětí svobody je výběrovost. Výrazná část osob, které jsou umístěny v prostředí věznic, je v tomto prostředí ve své podstatě na základě své svobodné vůle. Nelitují samotné podstaty svých skutků a litují pouze toho, že při svých aktivitách byli přichyceni. To, co si odnášejí do svého dalšího působení je snaha původní profesi realizovat lépe a nenechat se příště „načapat“. Pro takovéto osoby nemá cenu aktivity směřované do oblasti reintegrace realizovat. Další část osob má ve své podstatě zájem o návrat do normální spolčenosti a disponují některou z charakteristik, které úspěšnost takovéhoto snažení velmi snižují, případně přímo eliminují. Jedná se o osoby, jejichž míra zadlužení výrazně přesahuje možnosti budoucího odstranění dluhu, případně se jedná o osoby s výrazným sklonem k užívání některých návykových látek, či realizující jiné aktivity, patřící spíše do kategorie duševních poruch. Investice do reintegrace vhodných osob přitom patří mezi pro společnost ekonomicky výhodné. Pokud se vezme v úvahu fakt, že každá osoba, která je umístěna v prostředí českých věznic stojí daňové poplatníky v průměru 1000 kč každý den, stává se projekt rentabilní již po několika jednotlivcích, kterým se podaří optimální návrat do společnosti, a dále nesklouznou ke kriminální minulosti. Vzhledem k uvedenému je zřejmý zásadní vliv samotného prvotního výběru. Již prvotní fáze realizace našeho pilotního projektu tento předpoklad vrchovatě potvrdila. Za tímto účelem odborníci sestavili metodiku určení tzv. reintegračního potenciálu, která na základě vstupních informací od speciálních pedagogů, psychologů a sociálních pracovníků ve své podstatě matematicky určuje pravděpodobnost budoucího návratu do běžné společnosti. Navzdory skutečnosti, že tato metodika byla a je postupně zlepšována vidíme značný potenciál v jejím dalším vývoji a to zejména ve spolupráci s některou ze zahraničních institucí, která podobný postup využívá a integruje do svých programů (např. Velká Británie, či Norsko).
b) Startovací domy Zásadní otázkou, která ovlivňuje efektivnost reintegračního programu je ubytování. Vedle ubytování však v řadě případů po letech strávených ve vězení osoby řeší celou řadu dalších problematických okruhů. Samotný fakt svobody a přechodu s direktivního režimu do fáze osobní volnosti představuje pro mnohé osoby po výkonu trestu neřešitelný problém. Z tohoto důvodu jsme vypracovali po vzoru tzv. startovacích domů, které jsou především určeny po osoby, 10
opouštějící prostředí dětských domovů, podobnou koncepci pro osoby, které se vrací do společnosti z prostředí výkonu trestu. Jejich možné zavedení přitom sleduje celou řadu cílů a synergických efektů. 1. Pro osoby, které jsou propouštěny z prostředí věznice, řeší bezprostředně otázky jejich ubytování 2. Nabízejí pevný režim a klienti jsou vázáni jeho dodržováním. Tento fakt v podstatě pomáhá plynulému přechodu na svobodu, kdy se najednou cílová skupina dostává do fáze, že je někdo musí vzbudit a říci jim, jaký mají program. 3. Nabízí základní pracovní praxi. Ideálním stavem je možnost zajistit prostřednictvím osob umístěných ve startovacím domě veřejně prospěšné práce na úrovni mikroregionu. Tento fakt posílí místní vazbu a zároveň u klientů pomůže budovat pracovní návyky. 4. Eliminují riziko ohrožení zaměstnavatele. Pokud programem procházejí osoby, které mají předstíraný zájem o reintegrační asistenci, tak nevydrží již režim v samotném domě a utečou. Do ohrožení se pak nedostávají zaměstnavatelé, kteří vynaloží náklady a úsilí s vytvořením pracovního místa pro osoby po výkonu trestu a následně se dočkají zklamání s tím, že tato osoba vůbec nenastoupí, uteče v prvním týdnu, či dokonce vykrade provozovnu. Tato koncepce zároveň dokáže řešit další svízel osob po výkonu trestu, kterým je nedostatečné vzdělávání a obecně finanční gramotnost. Samotný program domu by v čase pracovního volna nabízel klientům další doplňkový program, jehož pevnou složkou by bylo právě vzdělávání. Zařazen by měl být také program pro aktivní uplatnění na pracovním trhu, který pracuje na postupném přechodu klientů z režimu startovacího domu do běžného života na svobodě.
c) Sociální podnikání a osvěta mezi podnikatelskou veřejností Zásadní otázkou, která je skloňována ve vztahu k reintegraci osob po výkonu trestu nejčastěji, je dostupnost zaměstnání. Tato problematika patří mezi takové, na kterých si postupně vylámaly zuby mnohé neziskové organizace, které sice nabízejí perfektní terapeutický program, ale neřeší klientům základní existenční problémy. Samotné jednání s podnikateli, kteří zaměstnávají osoby po výkonu trestu je velice složité. Celá řada firem s uvedenou cílovou skupinou nechce mít moc co dočinění. Úspěšnost reintegrace v rámci zaměstnaneckého poměru je klíčově determinována rovněž samotnou podstatou podniku, který nabídne osobám po výkonu trestu jejich první pracovní uplatnění. Postupně jsme ve spolupráci s jednotlivými zaměstnavateli testovali různé režimy, které pomohou klientům s návratem do společnosti a zároveň eliminují rizika na jejich straně. Bohužel jsme se poměrně často setkali s problémy na straně klientů, kteří mají potíže s docházkou na pracoviště, nebo se dokonce na pracovišti, či třeba na ubytovně dopouštějí majetkových přečinů. Nedostatek podniků, které jsou ochotny osoby po výkonu trestu zaměstnávat a nutnost přizpůsobit firemní kulturu této cílové skupiny nás postupně přivedly na myšlenku zakládání vlastních sociálních podniků, které budou dostatečně připraveny na specifika této cílové skupiny, nabídnou jí specifický režim a zároveň budou postaveny ve spolupráci se zkušenými podnikateli. Postupně jsme se podíleli na vzniku dvou takovýchto podniků, ve kterých má naše organizace přímou účast a nabízí našim klientů chráněná pracovní místa. Považujeme za vhodný vznik dalších podobných podniků dále iniciovat a založit funkční a navazující strukturu takovýchto míst ve spolupráci se sítí startovacích domů. 11
7. Závěr Úspěšnost projektu závisela nejen na práci odborného personálu věznic a občanského sdružení, ale především na samotných klientech, na jejich vůli dokončit změnu dosavadního způsobu života. Po ukončení projektu můžeme konstatovat, že nastavená práce s klientem je životaschopná. Dosavadní zpětné vazby zaměstnavatelů a především již umístěných klientů nám umožňuje konstatovat, že nastartovaná praxe komplexní péče je přijímána pozitivně a zapadá do stanovené koncepce zacházení s vězněnými osobami ve vězeňské službě. Pro plnou evaluaci projektu by bylo potřeba i nadále rozvíjet podporu vzájemné spolupráce sdružení s Vězeňskou službou. Podobné projekty nepřinesou pozitiva jen vězeňské službě, ale celé společnosti. Každý zaměstnaný klient může splácet své závazky, a to jak pohledávky vůči svým věřitelům, tak rovněž pohledávky vůči vězeňské službě. Jeho začleněním do pracovního procesu je sníženo i riziko návratu do vězeňských zařízení. Zde považujeme za vhodné pro větší přehlednost shrnout nejdůležitější poznatky z našeho dvouletého pozorování do stručných bodů: Potřeba působení neziskových organizací vně nápravného zařízení Pilotní projekt ukázal potřebnost práce neziskových organizací především při zajišťování postpenitenciární péče jako celku. Nevěnovat se těmto osobám pouze v době výkonu trestu, ale především i po jejich návratu zpět do společnosti považujeme nejen za klíčové, ale i efektivní ze společenského, bezpečnostního, ale v konečném důsledku také ekonomického hlediska. Nutnost aktivní motivace zaměstnavatelů Změnit názory zaměstnavatelů, které vycházejí z mýtů a klišé o našich klientech, byla pro nás jednou z nejtěžších překážek. Přesvědčit potenciální zaměstnavatele k přijmutí klienta na nově vytvořenou pracovní pozici se často nedařilo ani prostřednictvím institutu mzdového příspěvku. Příčiny neochoty podnikatelů pomoci odsouzeným spočívala často zcela evidentně ve stereotypech, které jsou ohledně vězňů někdy oprávněně, někdy však zcela neoprávněně ve společnosti zakořeněny. Považujeme proto pro větší zaměstnanost klientů za stěžejní pořádat v budoucnu pravidelné semináře se zaměstnavateli, které by jim pomohli těchto předsudků zbavovat a ve výsledku odsouzené také zaměstnat. Podpora by měla být rovněž směřována do oblasti sociálního podnikání, poskytujícího chráněná pracovní místa pro osoby po výkonu trestu odnětí svobody. Jejich brzké etablování na pracovním trhu a sanace zásadních ekonomických problémů je klíčovým faktorem pro případnou recidivu závadového chování těchto osob. Potřeba výměny dat mezi Vězeňskou službou a neziskovou organizací Statistické údaje o vězních, kteří prošli naším programem, jsou ve výsledku životně důležité pro zpětnou vazbu, možnost se z výsledku působení na jednotlivé klienty poučit a nakonec provést v programu potřebné změny. Poskytování dat Vězeňskou službou ČR je sice naprosto dobrovolné, ale nepřímo je spolupráce rovněž v jejím zájmu. Samozřejmě že spolupráce by měla být oboustranná, čili i nevládní organizace by měly příslušná data poskytnout. Preventivní působení na rizikovou mládež
12
Je veřejným tajemstvím, že místem, které je zásadním zdrojem budoucích osob ve výkonu trestu, jsou zařízení ústavní péče. Dle dostupných výstupů dokonce více než polovina mužů, umístěných v prostředí dětského domova končí po roce od opuštění jeho bran ve věznici. Pro tuto skutečnost bezesporu existuje celá řada důvodů, ale je zřejmé, že vhodná opatření na této úrovni mohou toto hrozivé číslo minimálně redukovat. Vzhledem k faktu, že se naši odborníci pohybují rovněž v prostředí dětských domovů, jsme rovněž schopni identifikovat jedny ze základních příčin tohoto stavu. Klienti dětských domovů, stejně jako řada osob ve výkonu trestu nemají dostatečné kompetence v oblasti správy vlastních financí. Zároveň jsou navyklí na určitý přesně stanovený režim a okamžitý přechod do světa svobody je pro ně velmi problematický. Díky absenci funkční rodiny dále nemají „právo“ udělat chybu a za zády nemají nikoho, kdo by jim pomohl případný problém efektivně řešit. Efektivní působení v této oblasti podle našeho názoru dokáže v dlouhodobém horizontu významnou měrou eliminovat podíl odsouzených ve společnosti. Považujeme za vhodné o tomto problému uvažovat v celkovém kontextu a do dlouhodobých koncepcí zahrnout právě také preventivní opatření u rizikových skupin obyvatelstva ještě před samotným právním deliktem a následným umístěním do prostředí věznice. Aktivní zapojení se do programu zacházení Nejnovější Koncepce českého vězeňství zmiňuje ochotu podílet se na postpenitenciární péči. I neziskové organizace jako je CPPP by neměli nabídnutou pomocnou ruku ze strany státu odmítat. Jedná se opět o společný zájem obou dvou stran. Spolupráce na poli zaměstnávání Poslední návrh se týká spolupráce při zaměstnávání propuštěných. Považujeme tuto spolupráci za důležitou podmínku pro rozšíření působnosti, ale hlavně pro udržitelnost projektu do budoucna. Využití inovačního potenciálu Tato koncepce, stejně jako informační báze řady dalších organizací u nás i zahraničí disponuje celou řadou zajímavých podnětů, které mohou do jisté míry vnést čerství vítr do otázek reintegrace osob po výkonu trestu. Z našeho pohledu není založena dostatečná platforma pro vzájemnou výměnu informací jak mezi neziskovým, tak státním sektorem. Téměř nulové je pak napojení na sektor podnikatelský, který je však pro funkční reintegraci rovněž klíčový. Jako integrální součást všech výše uvedených aktivit proto navrhujeme zřízení určité komunikační platformy, představované například ustavenou asociací pro reintegraci osob po výkonu trestu, jejíž vznik budeme v následujícím období se zainteresovanými subjekty projednávat.
8. Použité zdroje a literatura www.cppp.cz Koncepce rozvoje českého vězeňství do roku 2015, Praha 2005 BIEDERMANOVÁ, Eva, PETRAS, Michal, Možnosti a problémy resocializace vězňů, účinnost programů zacházení, Praha 2011 HÁLA, Jaroslav, Úvod do teorie a praxe vězeňství, České Budějovice 2005 HARPER, Gemma, CHITTY, Chloe, Dopad nápravných opatření na recidivu pachatelů, Praha 2009 13
MEZNÍK, Jiří, KOL., Základy penologie, Brno 1995 STARÁ, Marie, Aktuální problémy českého vězeňství, Brno 2006 Analýza
rozvojových
charakteristik
a
potenciálů
Karlovarského
kraje:
In:
http://www.kr-karlovarsky.cz/region/Documents/P1_Analyza_PRKK_2x.pdf, 1. 10. 2013
Analýza trhu práce v Karlovarském kraji za rok 2010: In: http://portal.mpsv.cz/upcr/kp/kvk/statistiky/analyza_trhu_prace_v_karlovarskem_kraji_za_rok_2010.pdf, 1. 10. 2013
Rejstřík Pojmů penitenciární péče: péče o vězně uvnitř nápravného zařízení postpenitenciární péče: péče o propuštěné vně nápravného zařízení penologie: součást právní vědy, jež se zabývá výkonem trestu. Zkoumá účinnost různých druhů trestu, podmínky výkonu trestu, praktické otázky vězeňství, možnosti alternativních trestů, prevenci, recidivu a podobně. resocializace: proces, jenž předpokládá, že u jedince již došlo k jisté socializaci, tedy ke kontaktu se sociálními normami a hodnotami. Ne vždy však byly tyto normy jedince ve shodě s těmi, jež zastává většinová společnost, což je dáno tím, že jedinec si je často osvojoval v rámci sociálních interakcí se skupinou, k níž náležel a jejíž systém hodnot byl odlišný od hodnot, jež přijímala a akceptovala majoritní společnost. reintegrační asistence: pomoc propuštěnému v návratu do společnosti se všemi aspekty, které k tomu patří (shánění ubytování, psychologická pomoc, pomoc při shánění zaměstnání aj.).
14
