Procesní postavení podnikatele

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva

Procesní postavení podnikatele Bakalářská práce

Autor:

Vlasta Černá Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

Mgr. Soňa Koníčková

Červen, 2014

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Rousínově, dne 10. 6. 2014

Vlasta Černá

Poděkování Tímto bych chtěla poděkovat Mgr. Soně Koníčkové, vedoucí mé bakalářské práce, za její rady a podněty k tématu a rovněţ za čas, který věnovala konzultacím. Současně patří mé poděkování i rodině a přátelům za podporu.

Anotace V této bakalářské práci definuji procesní postavení podnikatele od jeho historického vývoje aţ po současnost a srovnávám období podnikání před a po roce 1989. Zabývám se charakteristikou podnikatele, podnikáním, registrací podnikatele, formami podnikání, právním jednáním podnikatele a částečně novou terminologií s podnikatelem související dle NOZ a ZOK. V závěru mé práce porovnávám postavení a činnosti podnikatele se zaměstnancem.

Klíčová slova NOZ, nový občanský zákoník ………………………… Zákon 89/2012 Sb., občanský zákoník ZOK, zákon o obch. korporacících ……Zákon č. 90/2012 Sb., zákon o obchodních korporacích Fyzická osoba, podnikatel, podnikání, právní jednání, právnická osoba.

Annotation This bachelor thesis defines the entrepreneur´s status in the society from the past until the present and it compares the business activities before 1989 and thereafter. It deals with the characteristic of an entrepreneur, the business activities, the entrepreneur´s registration, the forms of business organisation, the legal behaviour of an entrepreneur and partially the new termonology according to the new civil code (NOZ) and the new corporate code (ZOK). Finally, this bachelor thesis compares the status and activities of an entrepreneur to an emploee.

Key words NOZ, The New Civil Code…………………………… Act No. 89/2012 Coll., The Civil Code ZOK, The New Corporate Code….………… Act No. 90/2012 Coll., The New Corporate Code Natural person, entrepreneur, business activities, the legal behaviour, legal person.

Obsah Úvod ...................................................................................................................... 7 1

2

3

4

Historie podnikání po současnost ............................................................... 9 1.1

Vznik a vývoj podnikání a jeho kodifikace.........................................................................9

1.2

Historie podnikání na našem území ..................................................................................12

1.3

Podnikání po roce 1989 ......................................................................................................14

1.4

Komparace podnikání před a po roce 1989 ......................................................................15

Postavení podnikatele................................................................................. 17 2.1

Subjekty právních vztahů ..................................................................................................17

2.2

Podnikatelský záměr...........................................................................................................20

2.3

Podnikatel ............................................................................................................................21

2.4

Podnikání .............................................................................................................................21

2.5

Obchodní závod...................................................................................................................22

2.6

Registrace podnikatele .......................................................................................................24

2.7

Živnostenské podnikání ......................................................................................................24

2.8

Veřejný rejstřík právnických a fyzických osob ................................................................27

2.9

Obchodní firma ...................................................................................................................29

2.10

Obchodní tajemství .............................................................................................................30

2.11

Majetek ................................................................................................................................30

2.12

Společenská odpovědnost firem .........................................................................................30

Formy podnikání ........................................................................................ 32 3.1

Obchodní korporace ...........................................................................................................32

3.2

Jiné formy podnikání..........................................................................................................43

3.3

Spolek, nadace, fundace - neziskový sektor ......................................................................44

Právní jednání............................................................................................. 51 4.1

Druhy právních jednání .....................................................................................................51

5

5

4.2

Smlouva ...............................................................................................................................53

4.3

Obchodní podmínky ...........................................................................................................54

4.4

Adhezní smlouvy .................................................................................................................55

4.5

Neplatnost právních jednání ..............................................................................................56

4.6

Právní jednání podnikatele ................................................................................................57

4.7

Právní jednání podnikatele v jiných než obchodněprávních závazkových vztazích ....61

Srovnání postavení podnikatele se zaměstnancem ................................. 64 5.1

Podnikatel (zaměstnavatel) ................................................................................................64

5.2

Zaměstnanec ........................................................................................................................66

Závěr ................................................................................................................... 68 Seznam použitých pramenů ............................................................................. 69

6

Úvod Tématem mé bakalářské práce je „Procesní postavení podnikatele“. Jakoţto nepodnikající osoba jsem získala příleţitost se blíţe seznámit s podnikatelským prostředím. Přitěţující okolností ovšem bylo, ţe se v letošním roce změnily všechny zásadní zákony této sféry, tudíţ kromě zákoníků byla téměř všechna dostupná literatura zastaralá. Cílem mé práce je procesní postavení podnikatele od jeho počátků aţ po současnost s následnou komparací podnikání před a po roce 1989. Hlavní cíl je určený zejména definování postavení podnikatele v rámci podnikatelského procesu, počínaje podnikatelským záměrem, provozováním podnikatelské činnosti v dané právní formě podnikání a jednáním podnikatele dle nového občanského zákoníku, za současného uvedení související nové právní terminologie. Na závěr porovnávám postavení a činnosti podnikatele a zaměstnance. V mé bakalářské práci pouţívám metodu srovnávání. Tato práce je tematicky rozdělena do pěti hlavních kapitol. První kapitola je zaměřena na prvopočátky obchodování, vývoj podnikání, vznik právnické osoby a názvu podnikatele i historii podnikání na našem území. V souladu s cílem mé práce se zabývá rovněţ situací podnikatelské sféry před rokem 1989, po tomto roce a jejich srovnáním. Rok 2014 se stal přelomovým v oblasti soukromého práva uvedením nových právních kodexů nového občanského zákoníku a zákona o obchodních korporacích, ale také nové právní úpravy veřejných rejstříků. Z tohoto důvodu se ve druhé kapitole zabývám definováním právnické osoby, podnikatele, podnikáním včetně jeho registrace v ţivnostenském či veřejném rejstříku podle této nové úpravy. Na konci kapitoly připojuji velmi aktuální podnikatelsko-společenské téma společenskou odpovědnost firem. Třetí kapitola je zaměřena na formy podnikání a neziskovému sektoru. Jelikoţ je hlavním účelem podnikání zejména dosahování zisku, věnuji větší pozornost obchodním korporacím. Čtvrtá kapitola je určena právnímu jednání obecně a následně právnímu jednání podnikatele i jednání podnikatele vyplývající z jiných neţ obchodněprávních závazkových vztahů. V páté kapitole pak porovnávám postavení a činnosti podnikatele se zaměstnancem. Podklady k vypracování této práce vychází z české literatury, právních předpisů, soudní judikatury a několika internetových zdrojů. Velkou informační „oporou“ mi byly Nový občanský zákoník a Zákon o obchodních korporacích. 7

Úvodem k nové právní úpravě Zavedení nové právní úpravy bylo nezbytné v prostředí podnikatelského světa z důvodu odstranění dvojkolejnosti úpravy v závazkových vztazích, kdy se rozhodovalo na základě občanského nebo obchodního zákoníku. K 31. 12. 2013 byl obchodní zákoník zrušen a občanský zákoník nahrazen novým. Rekodifikace zastaralé právní úpravy nebyla jejím jediným důvodem, ale byla rovněţ podpořena potřebou vytvoření konkurenceschopného právního prostředí v České republice vůči jiným státům Evropské unie, aby byly obchodní korporace motivovány působit na našem území. V nové právní úpravě je následován evropský trend liberalizace pravidel obchodních korporací a snaha mnoha prostředků (např. sniţováním počtu donucujících ustanovení), aby nebylo omezováno podnikání. Na NOZ navazuje nový zvláštní zákon o obchodních společnostech a druţstvech – zákon o obchodních korporacích, kterému je ponechána regulace obchodních společností řešící napětí i střety vznikající v souvislosti s podnikáním. Pokud některé otázky nejsou obsaţeny v těchto zákonech, řeší je navazující zákony např. občanský soudní řád, zákon o podnikání na kapitálovém trhu, zákon o znalcích a tlumočnících, ale také zákon o veřejných rejstřících. V NOZ a ZOK jsou vytvořeny pravidla, která platí jak pro správu právnické osoby či správu cizího majetku, tak současně i pro nakládání s majetkem vlastním. Z důvodu moţné fiktivní povahy a odlišnosti od člověka je regulační důraz kladen především na právnické osoby, ačkoliv smlouva je základním nástrojem správy vlastního majetku. Pojetí právnické osoby bylo v českém právu velmi podceňované. Koncepční změna NOZ se, oproti staré právní úpravě čítající pouze paragrafy dva, týká právnické osoby v 301 paragrafech. Nový občanský zákoník má specificky vymíněné zásady, které jsou jedním z nepsaných pramenů práva v materiálním smyslu a vyplývají ze systému práva jako takového. Mezi hlavní zásady patří autonomie vůle, dispozitivnost právní úpravy, ochrana přirozených práv a ochrana slabší strany. Kromě uvedených zásad se podnikatele týkají zejména zásada péče řádného hospodáře, pravidlo podnikatelského úsudku, rozhodování v dobré víře - jednání lege artis, pacta sunt servanda, ochrana proti negativním důsledkům vlastního jednání., ochrana zájmů věřitelů a spotřebitelů. Novou právní úpravu hodnotím jako velmi přínosnou nejen z výše uvedených důvodů, ale především pro ochranu osobnosti člověka a jeho přirozených práv. Ochrana patří ţivotu, důstojnosti člověka, jeho zdraví a právu ţít v příznivém ţivotním prostředí, jeho váţnosti, cti, soukromí a jeho projevům osobní svobody. 8

1 Historie podnikání po současnost 1.1 Vznik a vývoj podnikání a jeho kodifikace Prvopočátky obchodování, především jako směnného obchodu s vlastními přebytky spadají jiţ do počátku vzniku lidské společnosti. O podnikatelské činnosti lze hovořit aţ s dalším rozvojem společenské interakce a objevem funkce peněz, tedy univerzálně akceptované směnné jednotky, kterou lze na rozdíl od převáţné většiny zemědělských výrobků hromadit. V situaci tzv. Hobbesova přirozeného stavu1 „boje všech proti všem“ se projevovali i negativní důsledky jako podvody, neplnění smluvních ujednání, lichvy, ale i bankroty. „Lidé začali hledat regulaci a domáhali se ochrany a její vymahatelnosti. Bylo jasné, ţe pouhý obchod nestačí, je nutné upravit zajištění splnění dluhu, soudní vymahatelnost, insolvenční právo apod.“2 Na tyto regulační prvky následovala rychlá reakce. Lidmi byly vytvořeny korporace, právnické osoby nahrazující v podnikání jednání lidí, omezující svoji právní odpovědnost a tím zvýšení ochrany svého soukromého majetku. Následkem těchto nových forem podnikání byla reakce právního řádu bránící jejich zneuţití. Ve druhé polovině 17. století se prvně v Evropě objevilo obchodní právo v podobě legislativních opatření. Vznikla stále větší potřeba jednotnosti právních norem a určité míry právních jistot. Přijetí napoleonského „Code de commerce“ se na počátku 19. století stalo převratným okamţikem obchodněprávní kodifikace kontinentálního práva. Dalším byl v roce 1863 „Všeobecný obchodní zákoník“, jenţ platil v zemích Německého spolku včetně Rakouska aţ do roku 1950 i na našem území. Vznik právnické osoby je datován 18. a 19. stoletím, kdy se rozvíjela průmyslová revoluce a právní věda. Popud vzešel zejména od obchodníků (např. při kolonizaci amerického území),

1

HOBBES T., Leviatan: Zde je myšleno, v situaci bez právní kodifikace a soudní vymahatelnosti, vlády práva

silnějšího, neexistence autority. Hobbes je jedním z klasických teoretiků tzv. společenské smlouvy, kterou se vysvětluje vznik státu, původ moci státu. Vţdy se vychází z tzv. přirozeného stavu, tedy stavu před vznikem státu, tedy před implicitním uzavřením společenské smlouvy, kdy se člověk vzdává části přirozených práv. Přirozený stav byl popisován různými autory odlišně. 2

ELIÁŠ, K., B. HAVEL, P. BEZOUŠKA a D. ŠUSTROVÁ. Občanské právo pro každého: pohledem (nejen)

tvůrců nového občasnkého zákoníku. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013, s. 143. ISBN 978-80-7478013-4.

9

kteří si uvědomovali rizika osobního obchodování. Z tohoto důvodu se snaţili najít moţnosti při realizaci obchodování, jak by ochránili jejich majetek v případě neúspěchu. V anglickém a americkém právním řádu byla existence právnické osoby upravována prostřednictvím soudního výkladu, v kontinentální Evropě, zejména ve střední Evropě to bylo doktrínou a zákonem. Vznikly dvě teorie. Teorie reality tvrdí, ţe právnická osoba existuje nezávisle na právu, je to vlastně reálná skutečnost, která je veřejnou mocí brána pouze na vědomí. Teorie fikce s tímto nesouhlasí a existenci právnické osoby přisuzuje přípustností zákona. Z těchto názorů vznikaly různé smíšené kombinace těchto teorií. Z uvedeného vyplynulo, ţe směrodatné pro právo jsou nejen pravidla pro vznik i existenci právnických osob, ale především jejich vnitřní organizace, tedy systém, kterým je společnost vedena a kontrolována, a také ochrana třetích osob proti zneužití právnické osoby. S rozvojem obchodního práva a další kodifikace podnikání dochází k upřesňování pojmu podnikatele a podniku. Jedna z prvních definicí podnikatele vznikla v 18. století, podnikatel je vnímám jako osoba přejímající riziko a odpovědnost za realizaci většího komerčního projektu a v doslovném překladu: „někdo, kdo je mezi“ neboli „prostředník“ – „entrepreneur“ (podnikatel) a za autora je povaţován významný irsko-francouzský ekonom Richard Carillon. Za největší rozvoj institutu podniku můţe být chápán přelom 19. a 20. století. Ve 20. letech 20. století byl podnik definován jako výdělečné hospodářství, které má svůj technický obsah a hospodářský účel. „Technický obsah podniku tvořili pracovníci, pracovní prostředky a samotná práce. Takové technické pracovní organizaci s uzavřeným pracovním postupem se říkalo „závod“. Závod jest jednotka technická. To, co činí ze závodu podnik, je hospodářský účel a obsah podniku, který tkví v tom, ţe se vede závod za účelem čistého výnosu.“3 Dle ekonomicko-právního pojetí podniku byly rozlišovány podniky také dle svázanosti podniku se zájmem podnikatele. Úzkou svázanost s osobou podnikatele nazývali podnikem individuálním, ta znamenala maximální pozornost podnikatele s neomezenou kontrolou nad podnikem a flexibilitu v rámci úkonů a změn v podniku. Avšak nevýhodou byl nedostatečný kapitál. Protikladem byly podniky společenské. Podniky individuální a společenské byly rozlišovány dle jejich formy na kapitalistické a svépomocné.

3

VEČEŘ, Igor. Podnikové právo. Praha: Leges, 2013, s. 13. Teoretik. ISBN 978-80-87576-46-5.

10

Pro kapitalistické formy bylo specifické co největší soustředění kapitálu v podniku. „Čím více bylo umoţněno získat větší mnoţství kapitálu, tím menší vliv měla osoba podnikatele na chod podniku.“4 Tento typ podniku byl představován veřejnou společností, ve které byly společníky dvě a více osob. Jejich účelem bylo zvyšování kapitálu za dispozičního práva relativně úzkého okruhu osob. Dalším typem individuálního kapitalistického podniku byla komanditní společnost, ve které komplementáři (totoţně se současnou právní úpravou) ručili za závazky společnosti celým svým jměním, ale s plným dispozičním právem podniku. Kdeţto komanditisté byli zúčastněni na ztrátě a zisku pouze svými podíly a na správě podniku měli omezený vliv. Obdobou naší dnešní akciové společnosti byla „komanditní společnost na akcie“, kde byly podíly komanditistů rozvrţeny na akcie. Kontrola nad podnikem komanditisty zde nebyla vykonávána individuálně nýbrţ korporativně. Hlavním rozdílem mezi nynější akciovou společností a komanditní společnosti na akcie byla přítomnost komplementářů ručících celým svým majetkem. Později vznikla i společnost s ručením omezeným, u níţ byla správa jednodušší a flexibilnější a všichni členové ručili jen do výše svých podílů. Do podniků svépomocných byla řazena druţstva. Docházelo zde sice ke kumulaci většího mnoţství kapitálu, ale za účasti více osob a kaţdý z nich měl jen nepatrný podíl. Cílem svépomocných podniků jako kapitalizované společnosti bylo dosáhnout nákupních, prodejních a výrobních a také úvěrových moţností nedostupných jednotlivci. Hlavními směry druţstev byl nákup (spotřební účel - konzumní druţstva, výdělečný účel – druţstva strojová, surovinová), výroba (zemědělská či průmyslová – sdruţování zaměstnanců nebo samostatných ţivnostníků), odbyt (nejčastěji skladištní, ţivnostenská a zemědělská druţstva) a úvěr (úvěrová druţstva). Po druhé světové válce proniká řada veřejnoprávních norem do klasických soukromoprávních odvětví, dochází k tzv. publicizaci soukromého práva. Nadále spadá podstatná část norem obchodního práva do okruhu soukromého práva, avšak je doplněna veřejnoprávními úpravami a instituty. Od druhé světové války aţ po sedmdesátá léta dvacátého století lze pozorovat v evropských zemích trend vzniku a růstu většinou velmi velkých podniků centrálně řízené ekonomiky.

4

VEČEŘ, Igor. Podnikové právo. Praha: Leges, 2013, s. 15. Teoretik. ISBN 978-80-87576-46-5

11

1.2 Historie podnikání na našem území Za počátky podnikání je na našem území povaţováno období počínaje desátým stoletím, kdy se v následujících staletích rozvíjela řemesla, a populace se přesouvaly z venkova do měst. Řemeslníci se od 14. století sdruţovali do cechů a postupem času získaly takřka monopolní postavení na trhu. V rámci obchodního práva se setkáváme pouze s jednotlivými právními úpravami.5 Monopolní postavení postupně řemeslníci pozbývali nástupem manufakturní výroby. První akciová společnost vznikla roku 1724 za účelem zpracování dováţeného hedvábí. Následovalo několik snah o kodifikaci českého směnečného i kupeckého práva. Mezi první směnečné a merkantilní soudy (prvoinstanční i odvolací) patřily v 60. letech 18. století soudy v Praze, Brně a Opavě. Řešily spory vzniklé mezi obchodníky, ale také registrační agendu, rozhodování v záleţitostech „firemního práva“ i rušení společností. Přelomovým byl ale rok 1860, kdy byl císařem Ferdinandem Josefem I. vydán živnostenský řád, který kromě několika koncesních ţivností (např. knihkupectví, zastavárny) legalizoval svobodné podnikání. Tento řád ještě neřešil vztah zaměstnance a zaměstnavatele, ale jiţ upravoval např. označení provozoven či hygienu pracoviště, oceňování výrobků atp. Završením unifikace obchodního práva v neuherských zemích bylo přijetí obchodního zákoníku v roce 1863. Tato úplná podnikatelská volnost však vedla ke sníţení kvality výrobků a sluţeb a proto byla od konce 19. století upravena řadou novelizací. Platnou právní normou po roce 1918 se stal rovněţ ţivnostenský řád nově vzniklého Československa, který byl zrušen aţ v roce 1965 a tím bylo dočasně ukončeno ţivnostenské podnikání. V období druhé světové války byla podnikatelská činnost velmi oslabena. Počínaje rokem 1948 se začala likvidace privátní sféry a jiţ v roce 1949 byl přijat akciový zákon, jehoţ hlavním účelem byla zábrana svobodného podnikání a akciové společnosti byly postiţeny zesíleným státním dohledem. Na konci roku 1950 byly zrušeny obchodní zákoníky a rok následující vešel v platnost zákoník občanský sjednocující soukromé právo na území celé republiky. Další zvrat se uskutečnil počátkem 60. let, kdy bylo prosazeno právo hospodářské. Hospodářským záko-

5

Např. privilegium Vladislava Jagellonského (1498), které mělo ochraňující význam a zakazovalo vykonávat

cizím kupcům kupecké řemeslo, jestliţe nebyli členy některého z kupeckých cechů.

12

níkem6 byly řešeny vztahy mezi socialistickými organizacemi (především státními podniky a druţstvy) a rovněţ vztahy mezi nimi a státem. Dalším novým kodexem byl občanský zákoník7 (platný aţ do 31. 12. 2013), který „se omezil jen na úpravu postavení občana jako konzumenta státem produkovaných a rozdělovaných plnění a na úpravu některých vztahů mezi občany.“8 Z důvodu chybějící právní úpravy zahraničně obchodního styku byl přijat další kodex – Zákoník mezinárodního obchodu9, který řešil zejména obchodní smlouvy. Samostatný zákoník práce byl vydán v roce 1965. Tyto právní úpravy byly pilířem socialistické společnosti aţ do roku 1989. Do tohoto roku byly podnikatelské aktivity utlumeny. Z tohoto období vynikalo zejména druţstvo JZD Slušovice (Agrokombinát Slušovice), které mělo věhlas nejen díky zemědělským produktům. Mezi hlavní odvětví tzv. přidruţené výroby patřila mikroelektronika (počítače řady TNS), biotechnologie, strojírenství a další. V řízení zavedl tehdejší předseda druţstva Ing. František Čuba nové prvky hodnocení pracovníků, stimulační faktory. Za úspěchem podniku podle něj bylo vyuţívání vědeckých, technických poznatků a zavádění moderních zemědělských postupů. Mezi podniky s nejdelší dobou existence do současnosti patří především pivovary. Podnikání zaznamenalo v 19. století velký rozvoj, vzniklo mnoho významných podniků (např. předchůdce firmy Auto Škoda - Laurin&Klement, dnešní České pojišťovny – První vzájemná pojišťovna či současné České spořitelny – Spořitelna česká). Ovšem za našeho světově nejznámějšího a nejvýznamnějšího podnikatele je povaţován Tomáš Baťa. Společně se svými sourozenci zaloţil obuvní podnik Baťa v roce 1894. A v roce 1908 se ujímá vedení jiţ jen Tomáš Baťa. Podnikatelský přínos Tomáše Bati je výrazným mezníkem v historii podnikání. Konkurenci zlikvidoval politikou nízkých cen s průkopnickou marketingovou strategií a zvýšil produktivitu práce zavedením pásové výroby Henryho Forda. Obrovskou zásluhu měl i na rozvoji zaměst-

6

Právní předpis č. 109/1964 Sb.

7


8

ELIÁŠ, Karel, Josef BEJČEK a Petr HAJN. Kurs obchodního práva: obecná část: soutěžní právo. 5. vyd.

Praha: C.H. Beck, 2007, s. 46. Právnické učebnice (C.H. Beck). ISBN 9788071795834. 9


13

nanecké politiky. Kromě firemní prosperity byli jeho cílem i spokojení zaměstnanci. Jeho lidský i podnikatelský přístup napomohl také rozvoji města jeho působení - Zlínu, který se stal kulturním a obchodním centrem a rozrostl se počet jeho obyvatel. Po smrti Tomáše Bati převzal podnik jeho bratr Jan Antonín Baťa, který má také obrovské zásluhy na rozvoji podniku i města, ale jeho hlavním přínosem se stala expanze firmy do zahraničí. V současnosti působí firma v šedesáti osmi zemích světa s téměř padesáti tisíci zaměstnanci a pěti tisíci prodejnami.

1.3 Podnikání po roce 1989 Po znárodnění továren nastal v letech 1945 a 1948 útlum v podnikání. Jeho rozvoj začal opět na konci roku 1989 otevřením hranic a zahájením transformace centrálně plánované ekonomiky na ekonomiku trţní, zaloţenou na soukromém vlastnictví a volné konkurenci. Vyvstala potřeba právní úpravy obchodního práva, v důsledku toho byl schválen nový obchodní zákoník10, zatímco občanský zákoník byl pouze novelizován. Během počátečních porevolučních let nastala expanze podnikatelů za přispění privatizace. V tehdejším Československu proběhla privatizace v těchto formách - malou privatizací, velkou privatizací a restitucemi. Malou privatizací byly uskutečněny zejména převody jednotlivých provozoven maloobchodu a sluţeb – nový nabyvatel je získával výhradně za peníze, licitací ve veřejných aukcích. Velká privatizace byla realizována úplatným a bezúplatným převodem. Úplatně byly převáděny střední a větší podniky především v oblasti průmyslu veřejnou soutěţí, prodejem předem vybranému zájemci, veřejnou draţbou a prodejem akcií. Bezúplatný převod byl uskutečněný v letech 1992 - 1995 ve dvou vlnách kupónovou privatizací. Kupónová privatizace měla zásadní význam pro osudy korporativního řízení a pro vývoj kapitálových trhů. „V České republice proběhla privatizace velmi rychle, avšak v konečném účinku vyústila do koncentrovaného vlastnictví s nízkým počtem veřejných společností a málo rozvinutým kapitálovým trhem, coţ umoţnilo poměrně rozsáhlé tunelování. V literatuře byl zaznamenán názor, ţe společnosti, které nemohly splňovat podmínky burzy, nebylo vhodné privatizovat.“11 Srov-

10 11

Právní předpis č. 513/1991 Sb. KLUSOŇ, Václav. Moderní korporace v soudobém kapitalismu. Praha: Národohospodářský ústav Josefa

Hlávky, 2009, s. 185. Studie (Národohospodářský ústav Josefa Hlávky). ISBN 978-80-86729-46-6.

14

náme-li privatizaci např. s Polskem, kde byla privatizace pomalejší, dosáhla dobré úrovně řízení korporací. Byl vydán Gdaňský kodex, který obsahoval opatření k podpoře zvýšení důvěryhodnosti polského kapitálového trhu. Aţ do roku 1996 ekonomika v České republice úspěšně rostla, poté nastávají váţné problémy. Dochází k silné korupci a tunelování. Hlavním důvodem byla nedostatečná a nepřipravená legislativa, nevydařená privatizace a současně také postupné opadání počátečního nadšení. Došlo k prudkému vzrůstu nezaměstnanosti. Řada podniků se začala potýkat se zásadními existenčními problémy. Podnikatelé se v současnosti setkávají se zcela novými obtíţně předvídatelnými riziky. Tuto okolnost však lze v dějinách podnikání také vysledovat a její důsledky ukazují vývoj společnosti jako celku. Podniky musí čelit různým změnám např. v oblasti techniky a technologie, inovace výrobků, ale i z hlediska jejich řízení, kultury podnikání. Dochází mezi nimi k různým formám spolupráce. Navzdory sloţitějším vazbám a neustálému přizpůsobování je velkým pozitivem globalizace, kdy jsou díky zejména počítačovým a dopravním technologiím zkracovány časové intervaly. Současná podnikatelská sféra zvýšeným zájmem o zakládání nových firem poukazuje na stabilizaci s postupným oţivováním tuzemské ekonomiky. Rovněţ je podnikateli signalizována jejich reálná vidina úspěšného investování do nových projektů s cílem dosaţení vyšších zisků. Dynamika podnikatelských aktivit posledních pěti let se blíţí předkrizovému období. Ze statistiky vyplývá, ţe nejvíce firem dlouhodobě vzniká v Praze.

1.4 Komparace podnikání před a po roce 1989 V etapě po druhé světové válce aţ do roku 1989 byl tvořivý podnikatel nahrazen disciplinovaným (často nevýkonným) byrokratem. Organizace celé produktivní sféry byla řízena stejnými principy i schématy. Systémem centrálního plánovitého řízení byly potlačeny specifika jednotlivých odvětví i oborů a rovněţ iniciativa v podnikohospodářské sféře. Byly vytvářeny velké ekonomické celky, výrobní hospodářské celky, které měly mezi desetitisíci aţ statisíci zaměstnanci s direktivním řízením. Výběr vedoucích pracovníků (často bez manaţerských schopností) byl podřízen politickým kritériím. Byly vytvářeny nadbytečné kapacity zejména v těţkém průmyslu. Izolovanost naší ekonomiky pouze na východní blok vedla ke ztrátě konkurenceschopnosti ve většině oborů našeho hospodářství. Byla nízká produktivita práce, coţ vedlo i k niţší ţivotní úrovni obyvatelstva.

15

Listopadové události sice přinesly otevření hranic a změnu systému, ale naše čtyřicet let centrálně řízená ekonomika byla oproti západnímu kapitalistickému světu značně zaostalá. Byla řešena otázka, zda provést nejdříve restrukturalizaci nebo privatizaci. Ať jiţ odpovíme na poloţenou otázku jakkoliv, je zřejmé, ţe pro obnovu a rozvoj podnikání bylo prospěšné otevření hranic a svoboda cestování, které přineslo vůbec moţnost poznávání okolního světa. Tato změna se projevila v celé společnosti důrazem na jazykovou vybavenost, která je nutnou podmínkou navazování styků jak obchodních, tak osobních. Neopomenutelným krokem k přechodu z centrálně plánované ekonomiky na otevřenou proexportně zaměřenou trţní ekonomiku, byl přechod české koruny na volně směnitelnou měnu. Završením etapy budování kapitalistické společnosti s rozvinutým podnikatelským prostředím byl vstup České republiky do Evropské unie a Schengenského prostoru12. Vstup do Evropské unie přinesl postupné sjednocování domácích norem, legislativy, celoevropskou platnost dokumentů atp. Vstup do Schengenského prostoru otevřel místním podnikatelům obrovský trh s volným pohybem osob, zboţí a kapitálu. K ocenění tohoto kroku nelze jen poukazovat na mnohdy rozporuplnou politiku podpory Evropské unie projektům, které mnohdy zatěţují místní rozpočty svými náklady na provoz. Především je ale nutné ocenit i několik úspěšných projektů, které vedou ke zlepšení moţnosti podnikání, zaměstnanosti v méně rozvinutých regionech, či oblastech postiţených transformací na otevřenou ekonomiku orientovanou na export ve vyspělém konkurenčním prostředí. Kroky výše uvedené zlepšily prostředí pro podnikání a nyní jsou jiţ povaţovány za samozřejmé. V současnosti je chápáno podnikání jako hybná síla hospodářského rozvoje.

12

Jedná se o území většiny evropských států (zemí Schengenské dohody), na kterém mohou osoby překračovat

hranice smluvních států na kterémkoliv místě, aniţ by musely projít hraniční kontrolou.

16

2 Postavení podnikatele 2.1 Subjekty právních vztahů Před formulací podnikatele a zákonitostí s ním souvisejících uvádím subjekty právních vztahů, kam podnikatel jako fyzická či právnická osoba spadá. S ostatními subjekty se při svých podnikatelských aktivitách kaţdodenně setkává a jedná s nimi. Jiţ od dob římského práva je veřejné právo vztahováno na záleţitosti státu, zatímco právo soukromé směřuje ku prospěchu jednotlivců. Tak to je moţno rozlišit i subjekty právních vztahů. Tyto subjekty jsou specifické tím, ţe mají práva a povinnosti a jsou určeny právními normami. V českém právním systému jsou těmito subjekty: 1)

Stát a stání orgány – jedná se o subjekt mezinárodněprávních vztahů i dalších

právních vztahů, které jsou upraveny v jednotlivých odvětvích (např. v právu, státním, finančním nebo hospodářském). Stát je veřejnoprávní korporací. Koncepci moderního státu lze specifikovat tím, ţe moc státu je mocí nejvyšší, svrchovanou (suverénní) – nezávislou na jakékoliv jiné moci. Má státní území, které je vymezeno prostorovou působností státní moci. Občané jsou personálním základem státu. 2)

Osoby fyzické a osoby právnické – disponují právní osobností (tzn. způsobilost

k soukromým právům a povinnostem) a svéprávností (tj. způsobilost nabývat pro svou osobu svým vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k plnění povinností – právně jednat). Osoby fyzické – člověk získá právní osobnost narozením a má ji aţ do smrti13 Tato vrozená práva jsou poznatelná samotným rozumem a citem, jsou nezcizitelná a člověk se jich nemůţe vzdát. Zákonem mohou být stanoveny pouze meze, dle kterých jsou uplatňovány přirozená práva a způsob jejich ochrany. Plnou svéprávnost nabývá člověk dosaţením osmnácti let věku, předčasně ji můţe získat sňatkem. Zcela novou moţností získání svéprávnosti je nabytí emancipací. Na vlastní ţádost nezletilého či jeho zákonného zástupce se souhlasem nezletilého je přiznána soudem, pokud nezleti-

13

Viz ustanovení § 23 NOZ

17

lý prokáţe, ţe je schopný ţivit se sám a obstarávat si svoje záleţitosti, Svéprávnost lze omezit jen soudem maximálně na tři roky. Osoby právnické14 – jsou umělými útvary (fikcí předpokládanými subjekty) na rozdíl od člověka s jeho přirozenými právy. Jedná se o organizovaný útvar – „strukturu, která vzniká a existuje jakoţto nástroj lidské činnosti nezávisle na právu.“15 Právnická osoba má zákonem stanovenou nebo uznanou právní osobnost (subjektivitu). Musí být identifikovatelná (název, firma), dohledatelná (sídlo), mít vlastní majetek a nést majetkovou odpovědnost vyplývající z vlastního jednání. Za právnickou osobu jednají jejím jménem osoby fyzické prostřednictvím statutárních orgánů nebo pověřením zaměstnanců či členů. Právnické osoby dělíme: 1)

Podle povahy - slouţí právnické osoby k zájmům soukromým (např. obchodní

banka) nebo k veřejnému zájmu (např. Česká národní banka). Právnické osoby soukromého práva se zřizují právním jednáním a jsou podřízeny soukromoprávním předpisům. Právnické osoby práva veřejného jsou zřízeny zákonem nebo správním rozhodnutím, jsou podřízeny veřejnoprávním předpisům. Veřejnoprávní osoby se řídí zejména zvláštními zákony např. zákonem o ČNB, zákonem o obcích, zákonem o ochraně osobních údajů apod. Jestliţe však obec nebo kraj vystupují jako soukromníci (např. smluvní strana), mají dle zásady rovnosti totoţné právní postavení jako jiné osoby, vztahuje se i ke státu (zde platí právní fikce, ţe jde o osobu právnickou). 2)

Podle účelu Právnické osoby, které jsou ustavené v soukromém zájmu – jsou nejčastěji za-

kládány za účelem podnikání. Určité činnosti jsou ale zákonem zakázány a za tímto účelem nesmí být právnická osoba zaloţena (účel vykazující porušení práva nebo dosaţení nějakého cíle provedeného nezákonným způsobem – např. řízení státního orgánu bez zákonného zmocnění nebo za účelem podpory násilí). Pokud zákonem není výslovně povoleno, je zakázáno zaloţení ozbrojené právnické osoby.

14


15


tvůrců nového občanského zákoníku. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013, 114 s. ISBN 978-80-7478013-4

18

Právnické osoby, které jsou ustavené v zájmu veřejném - podle NOZ mohou přidělením soudu získat status veřejné prospěšnosti, pokud je jejich účelem dosahování obecného blaha. 3)

Podle zisku Ziskové - cílem těchto právnických osob je dosaţení zisku. Obecně jsou tyto

osoby charakterizovány vysokou mírou právní i osobní neodpovědnosti (např. akciová společnost), osobní odpovědnost se v ziskové sféře vyskytuje u osobních společností (veřejná obchodní společnost, komanditní společnost). Neziskové – nejsou určeny k dosaţení zisku, ale mají svoje specifické cíle. Právnickými osobami občanského sektoru musí být doloţen jejich veřejný zájem a za jeho uskutečnění odpovídají státu. Tyto právnické osoby nelze podřídit obecným mechanizmům trhu, o kterých je liberálními ekonomy hlásáno, ţe vyjadřují nejlépe obecný zájem. Působí tedy proti objektivním tendencím vývoje trţní ekonomiky. Právnické osoby soukromoprávní jsou rozlišovány (blíţe definovány v kapitole 3): Korporace – jsou tvořeny členy nebo společníky neboli osobní sloţkou (corpus – tělo). Podstatu korporace tvoří účast konkrétních osob a jejich vklad do činnosti dané společnosti. Tyto osoby mají právo na podíl na zisku (v případě jeho dělení) nebo podíl na likvidačním zůstatku. Zabývá se jimi ZOK. Spolky – samosprávný a dobrovolný svazek členů, účelem je naplňování společného zájmu. Právně upravuje NOZ. Fundace – sem řadíme nadace či nadační fondy. Jejich charakteristickým znakem je, ţe jejich základ (fundus) je tvořen majetkem, který je určen k určitému účelu. Je to tedy majetek nadaný právní osobností, který je někým spravován. V základě tedy není společenství osob jako v případě korporací. Právní úprava náleţí NOZ. Ústavy – jejich osobní a majetková sloţka jsou propojeny. Nejsou tvořeny členy, ale zaměstnanci. V současnosti se jedná hlavně o obecně prospěšné společnosti. Povahově se blíţí spíše fundacím. Právně upravuje NOZ. Veřejnoprávní právnické osoby - kromě soukromých právnických osob existují i právnické osoby veřejné (veřejnoprávní korporace) – jsou vytvářeny přímo zákonem, státem či jinými entitami veřejného práva. Tyto právnické osoby nejsou vytvořeny na základě sou19

kromé vůle, ale veřejné moci. Za veřejnoprávní právnické osoby jsou povaţovány např. příspěvkové organizace, univerzity, Česká televize, Česká národní banka, ale také územně samosprávné celky. Těmito celky jsou v ČR obce a kraje – personální základ je zde dán společenstvím občanů, kteří mají na příslušném území trvalý pobyt. Jejich mocenské postavení není ale originární, ale odvozené od ústavy státu. Zvláštní pozici regulátora i regulovaného vykazuje stát – Česká republika, který je v oblasti soukromého práva dle NOZ povaţován za právnickou osobu. To znamená, ţe v jednání s ostatními právnickými osobami má stejnou autonomii a nesmí vyuţívat svého mocenského postavení. Tyto právní subjekty jsou subjekty právních norem. Právní norma můţe působit vůči kaţdému – tedy absolutně (erga omnes) nebo se týká jen určité vymezené skupiny a působí jen mezi určitými subjekty – relativně (inter partes).

2.2 Podnikatelský záměr Neţ započne podnikatel své podnikatelské aktivity, musí jím být vypracován podnikatelský záměr ( písemný dokument). Musí v něm být popisovány všechny vnější i vnitřní faktory související se zaloţením nového podniku. Tento dokument by měl být důkladně zpracován, protoţe bude následně vyţadován především investory (můţe výrazně přispět k získání poţadovaného kapitálu), ale také budoucími dodavateli či zákazníky. Zejména malí a střední podnikatelé mají moţnost získat finanční prostředky dotované z českých zdrojů i fondů Evropské unie. K získání dotace z fondů Evropské unie je podstatné zdůraznění přínosu projektu danému regionu. Nejdůleţitějšími prvky podnikatelského plánu jsou popis podnikatelské příleţitosti, cíl firmy a vlastníků, potenciální trhy, konkurence v daném odvětví, realizační projektový plán, marketingový plán, finanční záměr a také zhodnocení úspěšnosti podniku. V tomto písemném dokumentu by měly být uváděny pravdivé a reálné údaje, ale také slabá místa a rizika. Podstatnou předností plánu by měla být jeho inovativnost na trhu, čím daný výrobek či sluţba uspokojuje lépe zákazníka neţ konkurence.

20

2.3 Podnikatel Podle § 420 odst. 1 NOZ je za podnikatele povaţována osoba, která podniká, tedy vykonává výdělečnou činnost na vlastní odpovědnost a účet za účelem dosažení zisku. „Za podnikatele se povaţuje i kaţdá osoba zapsaná v obchodním rejstříku, a to, i kdyţ nepodniká.16 Za podnikatele je při uzavírání smluv ve vztahu k ochraně spotřebitelů povaţován kaţdý, kdo takovou smlouvu uzavře v souvislosti se svou vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či samotným výkonem svého povolání. Můţe jím být i osoba jednající za podnikatele či na jeho účet. Takové jednání můţe spotřebitel chápat jako podnikání, přestoţe některý prvek nutný k podnikání chybí (např. záměr dosaţení zisku). Za podnikatele se také povaţován ten, kdo podnikatelskou činnost provádí ţivnostenským nebo obdobným oprávněním podle jiného zákona. Nový občanský zákoník upravuje nejen postavení podnikatele a charakter jeho činnosti, ale i instituty, které souvisí s podnikatelskou činností (firma, obchodní závod, obchodní tajemství, prokura) a současně také odlišnosti obecného reţimu dané specifickou povahou podnikatele (např. zvláštní ustanovení o koupi či pachtu obchodního závodu). V rámci svého podnikatelského postavení je podnikatel v právním styku nově vnímán jako obchodní profesionál.

2.4 Podnikání V NOZ je podnikání pojímáno jako samostatná výdělečná činnost, která je vykonávána na vlastní účet a odpovědnost na základě živnostenského nebo jiného oprávnění. Jedná se o soustavnou činnost (můţe se jednat i o sezónní záleţitost, pokud nejde o nahodilou aktivitu) a jejím účelem je dosaţení zisku. Tato činnost je vykonávána osobou - podnikatelem. Za zrod podnikání povaţujeme uskutečnění konkrétního podnikatelského záměru této osoby prostřednictvím jeho realizace. Tímto způsobem jsou uskutečněny základní faktory pro vytvoření obchodního závodu, přičemţ podnikající nese příznivé (dosaţení zisku) nebo nepříznivé (ztráta) výsledky svého podnikání. Tato činnost je vţdy spojena s podnikatelským rizikem, „neboť trh neoceňuje vynaloţené úsilí, nýbrţ trestá neúspěch.“17

16

ČERNÁ, Stanislava a Stanislav PLÍVA. Podnikatel a jeho právní vztahy. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova v

Praze, Právnická fakulta, 2013, s. 13. Scripta iuridica. ISBN 978-80-87146-76-7. 17

KLUSOŇ, Václav. Moderní korporace v soudobém kapitalismu. Praha: Národohospodářský ústav Josefa

Hlávky, 2009, s. 183. Studie (Národohospodářský ústav Josefa Hlávky). ISBN 978-80-86729-46-6.

21

Podstatnými nástroji podnikání jsou obchodní korporace i druţstva. Je moţné sem řadit také státní podniky nebo národní podniky, ale tyto jsou právnickými osobami veřejného práva zakládají se rozhodnutím orgánu moci veřejné nebo zákonem. Typ podnikatelského subjektu věnující se podnikání je určován právní formou podnikání. Právní forma je definována v soustavě práva daného státu (např. ČR) nebo společenství (např. EU, USA). Na území České republiky patří mezi běţné formy podnikání: Osoba samostatně výdělečně činná (OSVČ). Jedná se o fyzickou osobu, která podniká na vlastní účet a zodpovědnost (např. ţivnostník či samostatně výdělečný umělec). Sdružení podnikatelů – jedná se o sdruţení několika OSVČ fakturujících pod jedním jménem (jinak převáţně samostatných) nebo zájmové sdruţení právnických osob (např. evropské hospodářské zájmové sdruţení na úrovni EU). Obchodní korporace a družstva Nadace, fundace, spolky V České republice jsou podniky nejčastěji členěny podle velikosti podle kritérií, které jsou stanoveny pro potřeby získání státních podpor. Jsou jimi: Mikropodniky – jsou vymezeny jako podniky zaměstnávající méně neţ 10 osob a jejichţ roční obrat nebo bilanční suma rozvahy nepřekračuje 2 000 000 EUR. Malé podniky – zaměstnávají méně neţ 50 osob a jejich roční obrat nebo bilanční suma rozvahy nepřekračuje 10 000 000 EUR. Střední podniky – zaměstnávají méně neţ 250 osob, jejich roční obrat nepřesahuje 50 000 000 EUR nebo jejichţ bilanční suma roční rozvahy nepřesahuje 43 000 000 EUR. Velké podniky – sem patří podniky, které neřadíme dle výše uvedených parametrů ani k mikropodnikům ani k malým či středním podnikům.

2.5 Obchodní závod „Obchodní závod (dále jen „závod“) je organizovaný soubor jmění, který podnikatel vytvořil a který z jeho vůle slouží k provozování jeho činnosti. Má se za to, ţe závod tvoří vše, co

22

zpravidla slouţí k jeho provozu.“18 Závod je tedy termín, který nahrazuje dosavadní pojem podnik. Hlavním důvodem je změna jeho obsahu, kromě závazků přejímá nabyvatel i dluhy. Z juristického pohledu je závod věc – věc hromadná. Je sloţena ze souboru jednotlivých věcí většinou movitých i nemovitých, které tvoří jeden předmět – obchodní závod. Specifikem tohoto celku je vazba na vlastníka, funkční ucelenost a univerzalita. Univerzalita závodu spočívá v důsledku nakládání se závodem (např. darováním, koupí, směnou, pachtem) nastává uno acto převod smluv (nabytí pohledávek i převzetí dluhů). Pokud má závod pobočku (vykazující hospodářskou a funkční samostatnost) a je zapsána do obchodního rejstříku, stává se odštěpným závodem. Nově je aplikován i pojem rodinný závod. Pokud jsou v rodinném závodě zaměstnáni členové rodiny a závod je vlastnictvím některé z těchto osob, rozhodování o zásadních otázkách náleţí všem členům bez ohledu na vlastnictví nebo spoluvlastnictví. V souvislosti se závodem se v NOZ objevuje nový pojem pacht závodu, který nahrazuje termín nájem podniku nebo jeho části. Pachtem je zřizováno dočasné poţívací právo pachtýře k závodu za úplatu. Pachtýřem musí být vyvíjena určitá činnost – provozování závodu, aby z něj dosáhl výnosu. Pachtýř má tedy právo uţívat předmět pachtu a brát z něj uţitky. V praxi musí být uzavřena pachtovní smlouva (předmětem je závod či jeho samostatná organizační sloţka), ve které se propachtovatel zaváţe přenechat pachtýři závod či jeho část k jeho dočasnému uţívání a poţívání. Pachtýř se za to zaváţe propachtovateli k placení pachtovného či poskytnutí poměrné části výnosu závodu či jeho části. Pro názornost uvádím příklad pachtu i v České republice hojně rozšířeného franschisingu19 (např. McDonald´s, Bushman). Pokud bude tedy předmětem nájmu nezařízená provozovna, půjde o nájem, kde bude provozovna franchisantem vybavena dle franchisingové smlouvy a bude tak i dále uţívána. Jestliţe ale bude franchisorem předána franchisantorovi zařízená provozovna připravená k otevření, půjde o sjednání pachtu.

18

BĚLOHLÁVEK, A. J., F. ČERNÝ, JUNGWIRTHOVÁ, P. KLÍMA, T. PROFELDOVÁ a E. ŠROTOVÁ.

Nový občanský zákoník: srovnání dosavadní a nové občanskoprávní úpravy včetně předpisů souvisejících. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2012, s. 224. ISBN 978-80-7380-413-8. 19

Jedná se o systém marketingu produktů, sluţeb a technologií, kdy franchisor udělí povolení na prodej produk-

tů nebo poskytování sluţeb v určité oblasti firmě jiné – franchisantovi, kterému předává znalosti o vedení firmy a propůjčuje mu svou obchodní značku, tím vzniká dlouhodobá smluvní spolupráce mezi nezávislými podnikateli.

23

2.6 Registrace podnikatele Podnikatelské subjekty jsou povinny se registrovat u příslušného orgánu státní správy, soudu nebo jiné instituce. Tato agenda je zajišťována zákonem o veřejných rejstřících a zákonem o ţivnostenském podnikání, které jsou vedeny Krajskými soudy, tak i dalšími institucemi, např. speciálními stavovskými komorami (u České advokátní komory).

2.7 Živnostenské podnikání „Živností je soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených tímto zákonem“.20 Je upravena v zákoně o ţivnostenském podnikání21 , účinném od 1. 1. 1992. Tento zákon je známý spíše jako živnostenský zákon a byl několikrát novelizován. Dne 1. ledna 2014 nabyla účinnost novela vydaná ve Sbírce předpisů pod č. 303/2013 Sb. Ţivnostenský zákon se vztahuje na fyzické i právnické osoby. Ţivnost tedy není provozována jen tzv. drobným podnikáním fyzickou osobou. Zákon obsahuje pět částí, ve kterých je definován pojem ţivnost a podmínky provozování ţivnosti, detailní rozlišení jednotlivých druhů podnikání, rozsah ţivnostenského oprávnění a povinnosti podnikatele. Upravuje vznik, změnu a zánik ţivnostenského oprávnění v ţivnostenském rejstříku a ţivnostenskou kontrolu a správní delikty. Příloha obsahuje seznam jednotlivých druhů ţivností. Za ţivnost není povaţována činnost např. advokátů, lékařů, daňových poradců, pronájem nemovitostí a jiné. Při provozování ţivnosti se uplatňuje ohlašovací princip, který vychází ze zákona č. 2/1993 Sb. - Listiny základních práv a svobod. Podle jejího článku 26 má každá osoba právo podnikat a toto právo musí stát respektovat (pouze v případě splnění základních podmínek). Aby mohla fyzická nebo právnická osoba (podnikatel) provozovat ţivnost musí splňovat tyto podmínky: Česká osoba musí mít na území ČR bydliště, tj. trvalý pobyt. Zahraniční osoba (jeţ nemá na území ČR trvalý pobyt) můţe provozovat ţivnost za stejných podmínek a ve stejném rozsahu, pokud dle zvláštního zákona nevyplývá něco jiného.

20

Viz ustanovení § 2 zákona o ţivnostenském podnikání

21

Zákon č. 455/1991 Sb.

24

Plnou svéprávnost, která můţe být nahrazena přivolením soudu k souhlasu zákonného zástupce nezletilého k samostatnému provozování podnikatelské činnosti. Bezúhonnost se prokazuje u občanů ČR výpisem z evidence Rejstříku trestů. Osoby jiného členského státu EU se prokazují doklady dle daného zákona. Podnikatelé, kteří nejsou občany ČR ani členského státu EU musí mít rovněţ platné doklady. Dle tohoto ţivnostenského zákona rozlišujeme tyto druhy podnikání: 1)

Ohlašovacími živnostmi je většina ţivností, pokud splní stanovené podmínky. Můţe

být provozována na základě ohlášení ţivnostenskému úřadu a zaplacení správního poplatku. Ţivnost tedy vzniká dnem ohlášení. V praxi to znamená, ţe ţivnost můţe být provozována ihned po ohlášení, i kdyţ podnikatel ještě nevlastní živnostenské oprávnění. Řemeslné živnosti - podmínkou provozování ţivnosti je odborná způsobilost. Je prokazována dokladem o řádném ukončení středoškolského vzdělání s výučním listem, maturitní zkouškou, řádném ukončení vyššího odborného vzdělání, vysokoškolského vzdělání nebo šestiletou praxí v oboru. Tyto doklady musí být uznatelné v příslušném oboru podnikání. Dále sem zahrnujeme uznání odborné kvalifikace, které vydá uznávací orgán či ověření nebo uznání dosaţené úplné kvalifikace pro příslušný obor na základě zákona. Do řemeslných ţivností řadíme např. profesi pekaře, kadeřníka, kuchaře. Vázané živnosti – v tomto případě musí být prokázána odborná způsobilost upravená na základě zvláštních právních předpisů dle ţivnostenského zákona, např. provádění staveb, provozování autoškoly, masérské sluţby, vedení účetnictví. Volné živnosti – při výkonu této ţivnosti není vyţadována ţádná odborná ani jiná způsobilost. Zahrnuje osmdesát oborů. Ţivnostník má v tomto případě oprávnění na jedinou volnou ţivnost, ale můţe současně provozovat několik oborů najednou. Podnikající osoba musí ale nahlásit na úřadu, jaký obor bude v rámci volné ţivnosti vykonávat. Předmětem podnikání je výroba, obchod a sluţby např. velkoobchod a maloobchod, ubytovací sluţby, zprostředkování obchodu a sluţeb, výroba a zpracování skla. 2)

U živností koncesovaných - musí být podnikatelem prokázána odborná způsobilost dle

zvláštních předpisů. Oprávnění pro výkon koncesovaných ţivností udělené státem se nazývá koncese. Ţivnost vzniká aţ dnem nabytí právní moci rozhodnutí o udělení koncese (například při provozování cestovní kanceláře či u ostrahy majetku a osob). Svoje ţivnostenské oprávnění prokazuje podnikatel: 25

1)

Výpisem ze živnostenského rejstříku. Jedná se o informační systém veřejné správy

spravovaný Ţivnostenským úřadem ČR. Do tohoto rejstříku se zapisují údaje související s provozováním ţivností. Jde tedy o veřejný seznam, který je vedený v elektronické podobě. V tomto seznamu jsou u fyzické osoby uvedeny především tyto údaje: jméno a příjmení, státní občanství, bydliště (u zahraniční osoby místo pobytu v ČR), rodné číslo, identifikační číslo a obchodní firma. U právnické osoby je evidováno její sídlo a název firmy, identifikační číslo, ale také jména, občanství a bydliště jednatelů. V ţivnostenském rejstříku je také uveden předmět podnikání, druh ţivnosti, informace o ţivnostenském oprávnění, provozovna, pozastavení a ukončení činnosti, vstup do likvidace, překáţky v provozování ţivnosti a další vymezení dle zákona. Kladně hodnotím, ţe se nově stalo neveřejným údajem bydliště a místo pobytu zapisovaných osob a také všechny údaje týkající se podnikatele, kterému budou dnem uplynutí čtyř let od zrušení posledního ţivnostenského oprávnění všechny zveřejněné údaje převedeny do neveřejné části rejstříku. Zápis do ţivnostenského rejstříku je prováděn automaticky vţdy do pěti pracovních dnů ode dne vydání průkazu ţivnostenského oprávnění nebo také pěti pracovních dnů ode dne provedení změny. Informace v ţivnostenském rejstříku mají veřejný charakter a jsou přístupné na internetových stránkách Ministerstva průmyslu a obchodu pod názvem Rejstřík ţivnostenského podnikání. Do veřejné části rejstříku smí nahlíţet kaţdý a můţe si z něj pořizovat opisy nebo výpisy. 2)

Do vydání výpisu ţivnostenského oprávnění stejnopisem ohlášení s prokázaným doru-

čením ţivnostenskému úřadu nebo rozhodnutím o udělení koncese, které nabylo právní moci. Oprávnění ke kontrole podnikatele má v rámci své působnosti Ţivnostenský úřad ČR, který je provozován obecními a krajskými ţivnostenskými úřady. Tyto sledují, jak podnikatelé plní povinnosti stanovené ţivnostenským zákonem a rovněţ ustanovení zvláštních zákonů, které se vztahuje k ţivnostenskému podnikání. Jedním podnikatelem můţe být provozováno více ţivností, ale musí mít na kaţdou z nich patřičné ţivnostenské oprávnění. Dle údajů Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR bylo k 31. 3. 2014 registrováno ţivnostenskými úřady 2 364 223 podniků a ve vztahu k populaci připadlo k tomuto datu na 1 000 obyvatel 321,93 ţivnostenských oprávnění.

26

2.8 Veřejný rejstřík právnických a fyzických osob Právní úpravu o veřejných rejstřících NOZ ani ZOK neupravuje, proto byl v rámci rekodifikace soukromého práva přijat zákon č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob. Jedná se o zavedení jednotné regulace veřejných rejstříků podnikajících osob, jehoţ hlavním účelem je zjednodušení procesů zápisů do veřejných rejstříků. Veřejný rejstřík je informační systém veřejné správy České republiky. Jsou do něho zapisovány zákonem stanovené údaje převáţně o právnických osobách (u obchodního rejstříku i o podnikajících fyzických osobách), kterými jsou název či jméno, sídlo, právní forma, statutární orgán, předmět činnosti apod. Po uplynutí patnácti dnů od zveřejnění těchto údajů ve veřejném rejstříku se nikdo nemůţe dovolávat, ţe o zveřejněném údaji vědět nemohl. Veřejné rejstříky jsou vedeny rejstříkovými soudy. K řízení o návrhu na zápis je příslušný krajský soud, v jehoţ obvodu je obecný soud osoby, jíţ se zápis ve veřejném rejstříku týká, ledaţe tento nebo jiný zákon stanoví jinak.“22 Nejvýraznější změnou ve vedení veřejných rejstříků je oprávnění notáře provádět zápisy do rejstříků přímým přístupem - elektronickými prostředky bez pomoci dalších osob a na počkání. Návrhy na zápis se podávají v písemné nebo elektronické podobě. Pokud jsou splněny podmínky, notář provede zápis bez zbytečného odkladu (není stanovena zákonná lhůta). Rejstříkový soud provádí zápis do pěti dnů, pokud není jiným zákonem stanovena jiná lhůta. Rozhoduje také bez zbytečného odkladu např. v případě přeměny právnických osob. V tomto případě vzniká rozpor s ustanovením § 200 odst. 1 OSŘ 2013, které stanovuje lhůtu patnácti dnů pro zápis přeměny (také v případě, ţe se spis nachází u jiného soudu neţ rejstříkového z důvodu rozhodnutí soudu o příslušnosti soudu nebo o opravném prostředku). Pro veřejné rejstříky jsou podstatné dva principy publicity – formální a materiální. Pro formální princip je zásadním aspektem, ţe je přístupný všem a kaţdý do něho můţe nahlédnout a pořídit si výpisy či kopie. Princip materiální publicity je zaloţený na principu dobré víry. V praxi to znamená, ţe skutečnosti zapsané v obchodním rejstříku budou odpovídat faktickému a platnému právnímu stavu zejména u osob, které k tomuto zápisu mají důvěru. Veřejné rejstříky právnických a fyzických osob zahrnují tyto rejstříky:

22

Viz ustanovení § 75 odst. 1 zákona o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob.

27

2.8.1 Spolkový rejstřík Do tohoto rejstříku se zapisují spolky, odborové organizace, organizace zaměstnavatelů a mezinárodní organizace zaměstnavatelů, pobočné spolky a další osoby dle zákona.

2.8.2 Nadační rejstřík Zapisují se do něho nadace a nadační fondy.

2.8.3 Rejstřík ústavů Jsou do něho zapisovány ústavy.

2.8.4 Rejstřík společenství vlastníků jednotek Zapisují se společenství vlastníků jednotek.

2.8.5 Rejstřík obecně prospěšných společností Jsou v něm zapsány obecně prospěšné společnosti. Zákon o těchto společnostech byl zrušen, avšak pro stávající zapsané je dle ustanovení nového občanského zákoníku stále platný, ale nové společnosti jiţ vznikat nebudou.

2.8.6 Obchodní rejstřík Je veřejný registr právnických a fyzických osob, do něhoţ se zapisují podnikatelé a jiné právnické osoby dle zvláštního zákona, kteří mají své sídlo nebo místo podnikání v obvodu příslušného krajského soudu. Přičemţ podnikající fyzická osoba musí podat návrh na zápis bez zbytečného odkladu do tohoto rejstříku tehdy, „jestliţe výše jejích výnosů nebo příjmů sníţených o daň z přidané hodnoty, je-li součástí výnosů nebo příjmů dosáhla nebo přesáhla za 2 po sobě bezprostředně následující účetní období v průměru částku 120 000 000 Kč.“23 Návrh na zápis do obchodního rejstříku dle ZOK podává zapisovaný subjekt v zákonné lhůtě šesti měsíců od jejího založení. Nastane-li změna skutečnosti, jeţ je předmětem zápisu, má být podán návrh na zápis dle zákona bez zbytečného odkladu. Při splnění zákonných poţadavků soud musí dodrţet kogentní pětidenní lhůtu a provést zápis, který je pak zveřejněn v obchodním věstníku.

23

Viz ustanovení § 45 odst. 1 zákona o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob.

28

Předmětem zápisů do obchodního rejstříku jsou povinné údaje pro všechny subjekty. Mezi nově povinnými zapisovanými údaji je údaj o podřízení obchodní korporace zákonu o korporacích. Důleţitou součástí obchodního rejstříku je sbírka listin obsahující významné listiny, které se týkají jednotlivých subjektů (např. společenská nebo zakladatelská listina, podpisové vzory statutárních orgánů, účetní uzávěrky a jiné). K uskutečnění právních úkonů je třeba ověřeného výpisu z obchodního rejstříku, který je lze získat u libovolného rejstříkového soudu nebo v jakékoli notářské kanceláři, na obecním úřadě, ale i na pobočkách pošty se sluţbou Czech POINT.

2.9 Obchodní firma „Obchodní firma je jméno, pod kterým je podnikatel zapsán do obchodního rejstříku.“.24 Tento termín nahrazuje dříve uţívaný výraz – obchodní jméno. Patří k základním atributům právní subjektivity podnikatele a také pojmovým znakům jeho podnikání. Značí osobitost podnikatele a náleţí k jeho duševnímu vlastnictví. K obchodní firmě se vztahuje i ochrana práv náleţících tomu, kým byla po právu pouţita poprvé. Název obchodní firmy je sloţený z kmene a dodatku. Kmen můţe být jakýkoliv dle výběru podnikatele, ale musí splňovat určitá kritéria: Být v souladu s obecnou morálkou. Termín nesmí být výslovně zakázaný zákonem. Název firmy nesmí být klamavý či zaměnitelný s jiným dříve do obchodního rejstříku zapsaným podnikatelem, shodný s jinou firmou. Dodatek označuje formu společnosti. Pro jednodušší pouţitelnost nabízí zákon zkratky (např. pro společnost s ručením omezeným: s. r. o., spol. s r. o.). Pro fyzickou osobu zapsanou v obchodním rejstříku je její obchodní firmou jméno a příjmení, můţe mít také stanovený dodatek z důvodu odlišení v případě, ţe ve stejném místě působí podnikatelé se shodným jménem.

24

SVEJKOVSKÝ, Jaroslav a Jana SVEJKOVSKÁ. Nový občanský zákoník: srovnání nové a současné úpravy

občanského práva. Praha: C.H. Beck, 2012, s. 110. ISBN 978-80-7400-423-0.

29

2.10 Obchodní tajemství Kaţdý podnikatel disponuje v rámci svého podnikání s určitým specifickým souborem vlastností a dovedností, který nechce zveřejňovat, říkáme tomu „know-how“. Můţe se jednat o výrobní postupy, informace vedoucí ke zvýhodnění na trhu. Tento soubor se nazývá obchodní tajemství. V NOZ je upraveno: „Obchodní tajemství tvoří konkurenčně významné, určitelné, ocenitelné a v příslušných obchodních kruzích běţně nedostupné skutečnosti, které souvisejí se závodem a jejichţ vlastník zajišťuje ve svém zájmu odpovídajícím způsobem jejich utajení.“25 Zákon předpokládá, ţe podnikatel učiní všechny náleţitosti, aby tajemství udrţel v tajnosti, protoţe jeho znalost by mohla konkurenci přinést určitou výhodu. Zákonem ale není zakázáno, aby podnikatel třetí osobě poskytl své obchodní tajemství, ale musí tak být vykonáno prostřednictvím smlouvy (většinou za úplatu – licenční smlouvou). Smysl právní regulace obchodního tajemství nacházíme v ochraně konkurenceschopnosti podnikatele vlastnícího určité informace, jeţ jiní konkurenti nemají. Pokud je tato ochrana narušena někým, komu bylo toto tajemství svěřeno a informace neoprávněně zpřístupní jiným, jedná se o jeden ze způsobů nekalé soutěţe. Poškozený podnikatel má nárok se domáhat odstranění závadného stavu a přiměřeného zadostiučinění – náhrady škody či vydání bezdůvodného obohacení.

2.11 Majetek Zrušením obchodního zákoníku byl dle NOZ nahrazen pojem obchodní majetek termínem „majetek“ a je nově definován jako souhrnem všeho, co podnikající osobě patří. Tedy jedná se o souhrn aktiv na rozdíl od jmění, které je souhrnem aktiv i pasiv (majetku i dluhů osoby). Při rozhodování o vlastním jmění musí kaţdý podnikatel svoje práva sledovat sám a hlavně se o ně starat. Garanci ochrany majetku dává Ústava ČR26 a Listina základních práv a svobod27.

2.12 Společenská odpovědnost firem Pro nesporný společenský význam zařazuji do této kapitoly i tento aspekt strategického chování firmy.

25


26


27


30

Před více neţ sto lety se v USA začaly objevovat první myšlenky koncepce společenské odpovědnosti firem. Za jednoho z prvních průkopníků je povaţován americký ropný magnát a zakladatel monopolů John D. Rockefeller, který proslul také svým památným výrokem: „Úkolem byznysu není pouze tvorba bohatství“.28 Tato myšlenka byla propagována mnoha dalšími podnikateli a vyvinula se v dnešní době do jedné z nejrozšířenějších definic, která se nachází v tzv. „Zelené knize“29 Evropské unie: „Dobrovolné integrování sociálních a ekologických hledisek do kaţdodenních firemních operací a interakcí s firemními „stakeholdery“30.“31. Firmou, jeţ přijala koncept společenské odpovědnosti firem, jsou dobrovolně nad rámec legislativních povinností uplatňovány principy ve třech základních povinnostech: Ekonomická oblast, oblast správy a řízení – uplatňují se zde principy dobrého řízení i transparentnosti, odmítnutí korupce. Sociální oblast – zaměřuje se zejména na péči firmy o její zaměstnance a pracovní podmínky (např. rovné příleţitosti). Environmentální oblast – odpovědnost firmy je uplatňována uvnitř firmy i vzhledem k vnějšímu prostředí (např. ekologická firemní politika, ochrana zdrojů, zmenšování dopadů na ţivotní prostředí).

28

SRPOVÁ, Jitka. Základy podnikání: teoretické poznatky, příklady a zkušenosti českých podnikatelů. Praha:

Grada, 2010, s. 25. ISBN 978-80-247-3339-5. 29

Zelené knihy jsou dokumenty, jejichţ cílem je rozvinout debatu k určitému tématu na evropské úrovni. Vý-

sledky těchto konzultací se většinou objeví ve vydání Bílé knihy, která jiţ obsahuje konkrétní návrhy na provedení dané akce. 30

Zainteresované strany - kdokoliv, kdo jakýmkoliv způsobem přichází do kontaktu s firmou.

31

SRPOVÁ, Jitka. Základy podnikání: teoretické poznatky, příklady a zkušenosti českých podnikatelů. Praha:

Grada, 2010, s. 29. ISBN 978-80-247-3339-5.

31

3 Formy podnikání V této kapitole se zabývám formami podnikání – obchodními korporacemi a jinými formami podnikání. Konkrétněji specifikuji akciovou společnost. Třetí podkapitola je věnována neziskovému sektoru, který sice není formou podnikání, ale má obdobnou strukturu společnosti a podnikání můţe být vedlejší činností těchto společností.

3.1 Obchodní korporace Jsou právně upraveny v zákoně č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích. Pro obchodní korporaci je základním stavebním kamenem projev vůle, i kdyţ právní subjektivitu (osobnost) získá aţ samotným zápisem do obchodního rejstříku. Primárním účelem obchodních korporací je podnikání, tedy dosahování zisku. Obchodními korporacemi jsou obchodní společnosti (dále „společnost“) a druţstva Řadíme sem společnosti: Osobní – jsou zaloţeny za účelem podnikání nebo za účelem správy vlastního majetku – patří sem veřejná obchodní společnost a komanditní společnost. Je vyţadována písemná forma. Společníci ručí celým svým majetkem a podíly na zisku si rozdělují rovným dílem (výjimkou jsou komanditisté). Ryzí osobní společností je veřejná obchodní společnost. K úpravě osobní společnosti je zákon strohý z důvodu předpokládaného masivního vyuţití smlouvy společenské neboli autoregulace. Kapitálové – jsou zaloţeny i za jiným účelem (fiktivní společnost) – jedná se o společnost s ručením omezeným, akciovou společnost, družstvo. V tomto případě se praktikuje forma notářského zápisu. U těchto společností se předpokládá vyšší míra profesionalizace její správy a ţádná nebo menší míra ručení společníků. Mají povinnost tvorby základního kapitálu, i kdyţ NOZ přinesl významnou změnu u společnosti s ručením omezeným, kterou je moţno zaloţit za 1 Kč. Za ryze kapitálovou společnost je povaţována akciová společnost. Ostatní společnosti mají smíšené prvky a jsou kombinací společností osobní i kapitálové. Druţstva – jsou povaţována jednak za nástroj podnikání (výrobní druţstva), ale především za účelem vzájemné podpory druţstevníků nebo třetích osob (sociální, bytová či jinak veřejně prospěšná).

32

Evropská společnost, evropské hospodářské zájmové sdružení a evropská družstevní společnost. Hlavním účelem zřizování obchodních korporací a spojování více osob je kromě sniţování vlastního rizika, sniţování nákladů na různých činnostech, vyuţití vzájemných znalostí nebo ekonomických propojení (synergie). Některé právnické osoby vyvolávají dojem, ţe se jedná o zvláštní druh obchodní společnosti, ale ve skutečnosti jde o upravenou akciovou společnost nebo o druţstvo např. pojišťovny, banky, komoditní burzy nebo spořitelní druţstva.

3.1.1 Založení obchodní korporace Společenskou smlouvou – pro kapitálovou společnost se vyţaduje forma veřejné listiny. Pokud smlouvu zakládá druţstvo, je uzavřena přijetím ustavující schůzí. Zakladatelskou listinou – pokud společnost zakládá jediný zakladatel, je pořízena ve formě veřejné listiny. Vznik těchto subjektů je vázán na zápis do obchodního rejstříku. Pokud v prekluzivní lhůtě šesti měsíců od zaloţení povinnými osobami či jediným zakladatelem není podán návrh, je nově stanoveno, ţe zakladatelé od smlouvy odstoupili. Uvedená lhůta můţe být ve společenské smlouvě stanovená jinak. Při běhu této lhůty vzniká určitá prodleva, označovaná jako tzv. předběţná právnická osoba a za tuto osobu můţe jednat kdokoli.

3.1.2 Vklad, správce vkladů, převod vlastnického práva Vkladem rozumíme peněţní vyjádření hodnoty předmětu vkladu do základního kapitálu obchodní korporace. U akciové společnosti je tento vklad označován jako jmenovitá nebo účetní hodnota akcie. Vkladatel se zavazuje, ţe do základního kapitálu vloţí nějakou věc – předmět vkladu, aby v ní nabyl nebo si v ní zvýšil účast. Tento vklad nemůţe společník poţadovat zpět po dobu existence společnosti ani po jejím zrušení. Vkladová povinnost můţe být splněna dvěma způsoby: Peněžitým vkladem – splacením v penězích. Nepeněžitým vkladem – vloţením jiné věci ocenitelné penězi (např. věci nemovité). Za účelem příjmu a správy předmětu vkladů je ve společenské smlouvě ještě před vznikem obchodní korporace pověřena určitá osoba funkcí správce vkladů. Můţe jí být zakladatel či 33

uchazeč o členství v druţstvu i kterákoliv třetí osoba, splňuje-li předpokládanou odbornou způsobilost ke správě vkladů (advokát, notář, banka, realitní kancelář). Je uzavírána příkazní smlouvou mezi obchodní korporací (příkazcem) a správcem vkladů (příkazníkem). Správce vkladu zřídí zvláštní účet u banky, pokud je účelem splacení peněţitého vkladu do kapitálové společnosti. Tyto prostředky jsou pak bankou blokovány aţ do okamţiku vzniku kapitálové společnosti. Pokud je nepeněţitým vkladem: Nemovitá věc – je vnesena předáním správci vkladů a písemným prohlášením s úředně ověřeným podpisem o vnesení nemovité věci. Movitá věc – vnesení je provedeno faktickým předáním věci správci vkladu (pokud není ve společenské smlouvě určeno jinak). Závod nebo jeho část - předmět vkladu je vnesen účinností smlouvy o vkladu podle ustanovení NOZ o koupi. Pohledávka – předmět vkladu je vnesen účinností smlouvy o vkladu pohledávky. Zákonem je zakotveno ručení vkladatele za její dobytnost do výše jejího ocenění. Ostatní případy – předmětem vkladu mohou být předměty průmyslového a jiného duševního vlastnictví, „know-how“, investiční nástroje, zaknihované cenné papíry. Vlastnické právo nastane dnem vzniku obchodní korporace: K věci nemovité zápisem do katastru nemovitostí. K jiné věci povinně zapisované do veřejného seznamu zápisem od příslušného seznamu.

3.1.3 Základní kapitál Základní kapitál obchodní korporace je souhrn vkladů všech společníků. Výši základního kapitálu mají kapitálové společnosti povinnost zapsat do obchodního rejstříku.32 Podíl na tomto kapitálu znamená účast společníka v obchodní korporaci a také práva a povinnosti, které z této účasti plynou. Podstatné je, ţe v jedné obchodní korporaci můţe mít kaţdý společník pouze jeden podíl, netýká se účasti v kapitálové společnosti a komanditisty.

32

Viz ustanovení § 30 ZOK

34

3.1.4 Podíl na zisku, podíl na likvidačním zůstatku Podíl na zisku je stanoven pouze na základě řádné nebo mimořádné účetní uzávěrky, která je schválená nejvyšším orgánem korporace se splatností do tří měsíců od rozhodnutí tohoto orgánu o jeho rozdělení. Můţe být rozdělen pouze společníkům. Osobní společnosti jsou limitovány lhůtou šesti měsíců. Kaţdý společník má právo na likvidačním zůstatku, pokud je obchodní korporace zrušena s likvidací. Pokud není ve společenské smlouvě stanoveno jinak, je tento podíl vyplacen v penězích. Tento zůstatek si společníci rozdělí v první fázi do výše splnění své vkladové povinnosti. Pokud výše zůstatku nepokrývá vklady, rozdělí se společníci mezi sebou poměrně dle výše svých vkladů. Pokud se převádí smluvně podíl na jiného společníka nebo člena je řešeno ad hoc (jen za tímto účelem) jednotlivými obchodními korporacemi. Obchodní podíl můţe být také zástavou, je-li převoditelný. Podle insolvenčního zákona33 jsou výplaty prostředků testovány testy insolvence z důvodu ochrany společníků a věřitelů

3.1.5 Přechod podílu, rozdělení podílu „Smrtí nebo zánikem společníka přechází jeho podíl v obchodní korporaci na dědice nebo právního nástupce, ledaţe společenská smlouva přechod zakáţe nebo omezí. Zákaz nebo omezení přechodu podílu se v akciové společnosti a v bytovém druţstvu zakazuje.“34 Příkladem zániku účasti společníků ve společnosti a vypořádacího podílu je rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2007, sp. zn. 29 Odo 513/2005. „Zásadám poctivého obchodního styku (§ 265 obch. zák.) a zásadě proporcionality odpovídá, aby neurčí-li společenská smlouva způsob vypořádání, bylo vypořádání mezi společníky poctivé v tom smyslu, aby hodnota vypořádaného podílu společníka, jehož účast ve společnosti skončila, popřípadě právního nástupce takového společníka, odpovídala hodnotě majetku připadajícího na jeho obchodní podíl. Plyne-li z účetní uzávěrky (anebo by z ní mělo při řádném zpracování plynout), že účetní hodnota čistého obchodního jmění společnosti zjištěného z účetní uzávěrky je v hrubém nepoměru

33 34

Zákon č. 182/2006 Sb. Viz ustanovení § 42 ZOK

35

ke skutečné (tržní) hodnotě majetku společnosti, je k tomu třeba při stanovení vypořádacího podílu přihlédnout.“35 Podíl společníka veřejné obchodní společnosti a podíl komplementáře nelze v ţádném případě rozdělit. Podíl komanditisty v komanditní společnosti a podíl společníka společnosti s ručením omezeným rozdělit lze, pokud to připouští společenská smlouva. Pokud není uvedeno ve společenské smlouvě lze podíl rozdělit pouze v souvislosti s jeho převodem nebo přechodem.

3.1.6 Orgány obchodní korporace Orgány obchodní korporace si tvoří právnická osoba o jednom členu (individuální) nebo více členech (kolektivní). Členem orgánu společnosti musí být plně svéprávná fyzická osoba a je volená, jmenovaná či jinak do funkce povolaná. Nově můţe být členem téţ právnická osoba, která musí zmocnit fyzickou osobu ke svému zastupování, jinak právnickou osobu zastupuje člen jejího statutárního orgánu. Obchodní korporace zastoupená kolektivním orgánem, jež rozhoduje o jejích záležitostech ve sboru, je usnášeníschopná za účasti většiny členů a rozhoduje většinou hlasů zúčastněných členů. Orgány nemají všechny právnické osoby stejné. Je moţné je podřadit do těchto skupin: Shromáždění vlastníků nebo zakladatelů – bývá zpravidla nejvyšším orgánem právnické osoby a současně mu přísluší zásadní rozhodnutí společnosti (např. členská schůze, valná hromada, správní rada). Statutární orgány – z obecného hlediska vykonávají vše, co výslovně nenáleţí jinému orgánu právnické osoby. Tomuto orgánu se přisuzuje nejvyšší míra akčnosti mezi orgány právnické osoby. Statutární orgán (pokud je sám) nebo jeho člen (u kolektivních) můţe společnost zastupovat ve všech záleţitostech (např. jednatel, ředitel, představenstvo). Dozorčí orgány – mají dohled a kontrolu nad plněním všech záleţitostí společnosti (např. dozorčí rada, kontrolní komise, revizor). Nový občanský zákoník zpřísnil pravidla k výkonu funkce členů obchodních korporací. Členové tohoto voleného orgánu mají dle zákona povinnost jednat s péčí řádného hospodáře, z čehoţ pro ně plyne velká osobní odpovědnost. Pokud však člen orgánu prokáţe, ţe jednal loajálně v zájmu společnosti a v souladu s obvyklými a obecně uznávanými metodami (pečlivě, s pat-

35

Judikatura 29 Odo 513/2005

36

řičnými znalostmi a podáním náleţitých informací), je zákonem zavedeno nové pravidlo podnikatelského úsudku, které zmírňuje moţná rizika. Jestliţe se prokáţe opak a je zjištěno, ţe člen orgánu nekonal s péčí řádného hospodáře, musí prospěch vydat (nelze-li vrátit, musí nahradit v penězích) nebo můţe být z výkonu funkce diskvalifikován.

3.1.7 Střet zájmů Člen orgánu musí informovat nejvyšší orgán obchodní korporace, pokud při výkonu jeho funkce, popř. osob jím ovlivněných nebo ovládaných či jemu blízkých, má dojít ke střetu zájmů se zájmem obchodní korporace nebo pokud chtějí uzavřít smlouvu s touto korporací anebo má-li obchodní korporace s těmito osobami zajistit nebo utvrdit dluh. Důsledkem toho je pozastavení funkce člena orgánu, který oznámil střet zájmu nebo zákaz uzavření smlouvy, která nehájí zájmy obchodní korporace.

3.1.8 Podnikatelské seskupení 36 Je chápáno jako ekonomická jednotka, v jejímţ rámci vznikají další různé vztahy. Zákonem o obchodních korporacích je prosazována nová koncepce podnikatelských seskupení, jsou formulovány určité stupně: ovlivnění, ovládání, koncern. „Jak je uváděno v důvodové zprávě, je podnikatelské seskupení bráno jako legitimní nástroj podnikatelské struktury a tento nástroj by měl slouţit k lepší efektivnosti (řízení) podnikání skupiny a také na snižování jejích nákladů. Výstupem těchto seskupení musí být písemná zpráva statutárního orgánu ovládané osoby o vztazích mezi osobami tvořící podnikatelské seskupení za uplynulé účetní období (ve lhůtě tří měsíců od skončení tohoto období). Zpráva je předloţena k přezkumu kontrolnímu orgánu nebo znalci. 3.1.8.1

Ovlivnění

Postavení účastníků při ovlivnění znamená na jedné straně osobu vlivnou (osobní přímý vliv či nepřímý prostřednictvím jiné osoby) a na druhé ovlivněnou. Podstatné je, aby ovlivnění jednání obchodní korporace bylo významné. Pokud tímto vznikne ovlivněné straně újma, zákon ukládá vlivné osobě ji uhradit. Tuto povinnost nemusí vlivná osoba plnit, pokud prokáţe, ţe

36

Viz ustanovení § 71 - 91 ZOK

37

jednala v dobré víře s dostatečnými informacemi a v obhajitelném zájmu ovlivněné osoby. Pokud daná obchodní korporace nemůţe plnit pro případné poškození vlivnou osobou, je zavedeno ručení dané řídící osoby, která uhradí dluhy ovlivněné osobě. Tato koncepce chrání společnost i věřitele. 3.1.8.2

Ovládání

Tato koncepce představuje postavení většinového společníka, ovládající i ovládané osoby a také jednání ve shodě. Většinový společník – společník, který má většinu hlasů plynoucích z účasti v obchodní korporaci. Ovládající osoba – osoba, která můţe v obchodní korporaci uplatňovat přímo nebo nepřímo rozhodující vliv. Jestliţe je touto osobou obchodní korporace, jde o společnost mateřskou. Má se za to, ţe ovládající osobou je: 1)

Společník, který můţe jmenovat nebo odvolat většinu členů statutárního nebo kont-

rolního orgánu obchodní korporace. 2)

Společník, jenţ nakládá s podílem na hlasovacích právech, a tyto představují alespoň

40 % všech hlasů společnosti. 3)

Osoby, které jednají ve shodě a společně nakládají s podílem na hlasovacích právech,

alespoň 40 % všech hlasů v obchodní korporaci. 4)

Společník (sám či společně s osobami ve shodě s ním jednajícími), který vlastní podíl

na hlasovacích právech představující alespoň 30 % všech hlasů ve společnosti a tento podíl na posledních třech jednáních nejvyššího orgánu představoval více neţ polovinu hlasovacích práv přítomných osob. Ovládaná osoba – je jí obchodní korporace, kterou ovládá ovládající osoba obchodní korporace a je současně i dceřinou společností. Jednání ve shodě – je povaţováno za jednání dvou nebo více osob, které nakládají s hlasovacími právy z důvodu ovlivnění, ovládání nebo jednotného řízení obchodní korporace (např. u společnosti s ručením omezeným – společnost a její společníci nebo pouze její společníci).

38

3.1.8.3

Koncern

Jedna nebo několik osob (řízené osoby) podrobených jednotnému řízení jinou osobou či osobami (řídícími osobami) tvoří koncern. Základním důvodem je uskutečněnění jednotné koncernové politiky, kde řídící osoba uplatňuje vliv na činnost řízené osoby v zájmu lepšího podnikání koncernu. Zákon nestanoví, jak má společnost vzniknout, moţnostmi jsou např. fakticky, smluvně, rozhodnutím orgánu řízené osoby. Předpokladem je, ţe vznik koncernu schválí nejvyšší orgán řízené osoby, budou splněny základní definiční znaky koncernu a existence koncernu bude bezodkladně uveřejněna na jeho internetových stránkách.

3.1.9 Zrušení a zánik obchodní korporace a ustanovení o likvidaci Společnost se zrušuje právním jednáním, rozhodnutím orgánu veřejné moci, uplynutím doby, dosaţením účelu, pro který byla zaloţena nebo z jiných důvodů dle zákona. O dobrovolném zrušení obchodní korporace rozhodne její příslušný orgán. Obchodní korporace můţe být zrušena s likvidací, bez likvidace nebo prohlášením konkurzu. Obchodní korporace je zrušena s likvidací vţdy, pokud její celé jmění nenabývá právní nástupce (např. při přeměně) nebo není-li zákonem stanoveno jinak. Rozhodnutí o zrušení této právnické osoby je moţné změnit aţ do ukončení likvidace. S likvidací se společnost zrušuje. Pokud uplynula doba nebo byl dosaţen účel, pro který byla zaloţena. Zákonem určeným dnem nebo právním jednáním o zrušení korporace, jinak dnem jeho účinnosti. Dnem nabytí právní moci rozhodnutí orgánu veřejné moci, jestliţe není v rozhodnutí stanoven pozdější den. Likvidace obchodní korporace se neprovádí při přeměně právnické osoby, obchodní korporace mají detailní úpravu podle konkrétního typu společnosti. Rozhodnutí o přeměně můţe být změněno, dokud není účinná - a to dnem zápisu přeměny do obchodního rejstříku. Přeměnou právnické osoby můţe být fúze, rozdělení a změna právní formy. K fúzi můţe dojít splynutím (dvě právnické osoby zaniknou a vznikne nová) nebo sloučením (jedna osoba zanikne a její práva a povinnosti přejdou na druhou). V NOZ je rozdělení právnické osoby nově specifikováno variantami rozštěpením a odštěpením. „Právnická osoba se rozštěpením rozděluje se zaloţením nových právnických osob, nebo se rozděluje za současného sloučení s jinými právnickými osobami. Právnická osoba se můţe zaloţit i odštěpením, nebo spojením 39

více způsobů rozdělení.“ Pokud je rozdělení právnické osoby odštěpením, pak rozdělovaná právnická osoba nezaniká, jen její některá práva a povinnosti přechází na jinou společnost. Předpokladem zrušení obchodní korporace a nařízení její likvidace je vţdy návrh k soudu toho, kdo má v této záleţitosti zájem nebo státního zastupitelství z důvodu závaţného veřejného zájmu. Bez návrhu zruší soud společnost a její likvidaci nařídí z důvodu: Nezákonné činnosti váţně narušující veřejný pořádek. Jiţ nesplňujících předpokladů vyţadujících vznik obchodní korporace. Nemá více neţ dva roky usnášeníschopný statutární orgán. Stanoví-li tak zákon. Obchodní korporace se zrušuje rovněţ prohlášením konkurzu – konkurz je soudní řízení, jehoţ cílem je z majetku společnosti, která je v úpadku, dosáhnout alespoň částečného (poměrového) uspokojení věřitelů, konkurz provádí správce majetkové podstaty. Obchodní korporace zanikne výmazem z obchodního rejstříku.

3.1.10 Akciová společnost Akciovou společnost řadíme mezi nejrozšířenější formy podnikání nejen v Česku, ale také v jiných zemích s liberálním hospodářstvím. Jejich počet se na našem území pohybuje kolem dvaceti pěti tisíc. Tato korporace musí mít označení akciová společnost a zkratku akc. spol. nebo v České republice nejčastěji uţívanou a. s.. Jde o společnost kapitálovou, jejíţ základní kapitál je rozvrţený na určitý počet obchodovatelných akcií o určité jmenovité hodnotě. Akcie mohou být obchodovatelné i veřejně na burze cenných papírů. Hodnota majetku se mění tím, ţe se akcie prodávají a kupují na kapitálových trzích. Obchodováním s akciemi na burze vzniká a mění se jejich trţní hodnota. Podle toho, jak se pohybuje jejich nabídka a poptávka, mění se cena akcií a současně i hodnota akcií vlastníků v celé korporaci – výkyvy bývají značné. Podílníkem akciové společnosti - akcionářem se můţe stát kaţdý nákupem akcií. Tímto počinem získá část celkové hodnoty společnosti, právo na dividendy a hlasování na valné hromadě této korporace. Dobrovolný výstup akcionáře ze společnosti je moţný jedině prodejem akcií. Zákon pak umoţňuje, zejména při poškozování akcionáře, odkoupení jeho akcií (právo exitu) jiným společníkem nebo společností – dovolání je moţné i soudem. Dalším způsobem zániku 40

účasti akcionáře je prohlášení jeho akcií za neplatné, jestliţe např. odmítne vrátit akcie při sníţení základního kapitálu. Akciová společnost můţe být zaloţena pouze jedním zakladatelem - právnickou osobou a podle nové úpravy i fyzickou osobou. K zaloţení není jiţ třeba zakladatelská listina, ale stačí přijetí stanov. Společnost vznikne zápisem do Obchodního rejstříku. Účinnost stanov je podmíněna podílením se na úpisu akcií. Výše základního kapitálu je stanovena minimální částkou 2 000 000 Kč - NOZ umoţňuje vést ji nejen v české měně, ale i v eurech (80 000 EUR), pokud je v této měně vedeno účetnictví firmy. Základní kapitál můţe být splacen vkladem peněţitým i nepeněţitým. Výše nepeněţitého vkladu je určena znaleckým posudkem Tvorba rezervního fondu není dle NOZ povinná. V nové právní úpravě došlo k zásadní změně ve struktuře společnosti, vedle uţívaného dualistického modelu řízení je zaveden monistický systém. Dualistický model je zaloţen na dualitě řídícího (představenstvo) a kontrolního (dozorčí rada) orgánu. Kdeţto u systému monistického jedná za společnost statutární ředitel a je doplňován orgánem kontrolně-řídícím a to správní radou. V obou systémech je nejvyšším řídícím orgánem valná hromada, coţ je shromáţdění všech akcionářů. O zaloţení společnosti rozhodne ustavující valná hromada, dále pak rozhoduje např. o změnách stanov, při volbě orgánů společnosti, schvaluje rozdělení zisku a účetní uzávěrku. Akcionáři mají zde při hlasování počet hlasů podle počtu vlastněných akcií. Novinkou je výslovná zákonná úprava o moţnosti zakotvení rozhodování per rollam ve stanovách, to znamená korespondenční hlasování bez nutné účasti na valné hromadě. Pozvánka na valnou hromadu musí být uveřejněna na webových stránkách a zaslána akcionářům vlastnícím akcie na jméno na jejich adresu. Je nutné, aby pozvánka obsahovala návrh usnesení valné hromady s jeho zdůvodněním nebo vyjádřením statutárního orgánu k navrhovaným záleţitostem. Pokud není v zápisu z jednání valné hromady uveden protest akcionáře proti usnesení valné hromady, nemůţe se akcionář doţadovat neplatnosti tohoto usnesení. Od 1. 1. 2014 musí mít kaţdá akciová společnost zřízené internetové stránky s údaji povinně uváděnými na jejích obchodních listinách (jméno, sídlo, údaj o základním kapitálu a o zápisu do obchodního rejstříku, identifikační číslo) a údaje stanovené zákonem (příslušnost ke koncernu, pozvánku na valnou hromadu, znalecký posudek). Porušení povinnosti můţe být pokutováno rejstříkovým soudem ve výši aţ sto tisíc korun. 41

Akciová společnost můţe být zrušena na základě vlastního rozhodnutí – dobrovolně (např. dosaţení účelu) nebo nařízením soudu (např. z důvodu nekonání valné hromady alespoň dva roky po sobě) – nuceně. Zrušena můţe být s likvidací nebo bez likvidace. Bez likvidace znamená zrušení společnosti s nástupcem a můţe být zrušena z důvodu fúze (dochází ke sloučení) či převodem jmění na akcionáře a také rozdělením. Fúzí se rozumí sloučení několika společností a musí ji všechny tyto společnosti schválit. Valnou hromadou musí být téţ schváleno rozdělení, nástupnickou společností můţe být jen akciová společnost nebo společnost s ručením omezeným. Valná hromada rozhoduje rovněţ o zrušení společnosti s likvidací (formou notářského zápisu), aby bylo rozhodnutí přijato, je třeba alespoň dvě třetiny hlasů. Valná hromada jmenuje likvidátora k provedení likvidace. Likvidační zůstatek je nejprve rozdělen mezi všechny věřitele a následně mezi akcionáře v poměrné výši jmenovitých hodnot jejich akcií. Na výzvu likvidátora vrací akcionáři zákonným způsobem akcie společnosti. Zaknihované akcie jsou zrušeny společností. Společnost zanikne výmazem z obchodního rejstříku. Akcie. ZOK umoţňuje akcionáři, aby vlastnil akcie různého druhu, zákonem je tedy uznána značná benevolence i v moţnosti volby, jaké druhy akcií budou vlastníky společnosti vydány. Společnost můţe vydávat akcie kmenové (nejsou s nimi spojena ţádná zvláštní práva) a akcie se zvláštními právy poté tvořící jeden druh – můţe s nimi být spojen hlavně různý podíl na zisku či likvidačním zůstatku, ale také rozdílná váha hlasů – sem řadíme akcie prioritní. Nově je akcie povaţována za věc a současně definována jako cenný papír – listina, kterou jiţ nelze okamţikem vydání cenného papíru bez této listiny převést ani uplatnit. Nová právní úprava rovněţ zavádí tzv. kusové akcie - nemají jmenovitou hodnotu a představují stejné podíly na základním kapitálu společnosti. Výhoda kusových akcií spočívá v tom, ţe jejich hodnota není na akcii uvedena a proto při zvyšování nebo sniţování základního kapitálu společnosti nemusí být vyměňovány. Akciovou společností jsou vydávány pouze akcie kusové nebo jen akcie se jmenovitou hodnotou. Výhody akciové společnosti: Výsostné postavení mají v a. s. vlastníci (akcionáři) a jejich zájmům musejí být podřízeny a v jejich prospěch musejí působit všechny orgány struktur správy a řízení. Jejich samotné ustanovení. Jejich vznik je totiţ spjatý s podíly (akciemi), které zakoupí různí podílníci, tím je zajištěna relativní stabilita společnosti. 42

Při následné změně majitele jednotlivých akcií nedochází ke změnám uvnitř společnosti nebo dokonce k jejímu zániku. Vyšší prestiţ v očích obchodních partnerů i veřejnosti. Nevýhody akciové společnosti: Zaloţení společnosti je časově i finančně náročné. Má sloţitou vnitřní organizaci - ustanovení řídících orgánů vyţaduje určité znalosti a vyţaduje mnoho času pro vlastní provedení, proto není vhodné pro podnikání v malém rozsahu. Dvojí danění. Ze zisku musí společnost zaplatit daň ze zisku, čistý zisk je pak rozdělován formou dividend mezi vlastníky akcií, kteří z nich musí zaplatit daň z příjmu. Povinný vysoký základní kapitál 2 000 000 Kč. Jedná se o nejsloţitější obchodní korporaci, protoţe jde zpravidla jen o investorský nástroj a akcionář nedisponuje silnými moţnostmi kontroly. Můţe zde docházet ke konfliktům zájmů mezi vlastníky nebo mezi dominantním vlastníkem a drobnými akcionáři. Rekodifikace soukromého práva má dopad na všechny obchodní korporace - akciovou společnost nevyjímaje. Novou úpravou stanovy obchodních společností nezanikly a nestaly se neplatnými, ale k 1. 1. 2014 byly automaticky zrušeny ustanovení rozporující s donucujícími prostředky ZOK – např. v ujednáních, které porušují dobré mravy či veřejný pořádek nebo právo, které se týká postavení osob. Firmy mají lhůtu do 30. 6. 2014, aby přizpůsobily a doplnily povinnými náleţitostmi stanovy nové právní úpravě ZOK a doručily do sbírky listin obchodního rejstříku. Pokud nastane situace prodlení, můţe dát rejstříkový soud dodatečnou přiměřenou lhůtu a vyzvat k nápravě. Jestliţe tato lhůta uplyne marně, rozhodne soud o zrušení společnosti a nařídí její likvidaci. Aby se zabránilo případným konfliktům v rámci nové a staré právní úpravy, je dána obchodním korporacím moţnost rozhodnutí do dvou let od nabytí účinnosti ZOK plného podřízení nové právní úpravě (tzv. „opt-in“). Pokud společnost přijme tuto alternativu, jiţ na ni nebudou bezprostředně dopadat ustanovení dosavadního obchodního zákoníku.

3.2 Jiné formy podnikání Řadíme sem tichou společnost, smlouvu o obchodním zastoupení, joint venture a societas. 43

3.2.1 Tichá společnost Nově není vyţadována písemná forma. Nevzniká zde právnická osoba, ale jedná se o obchodní smlouvu, na jejímţ základě poskytne osoba do podnikání někoho určitý vklad, a za to má podíl z jeho zisku na podnikání. Na ztrátě se podílí tichý společník stejně jako na zisku.

3.2.2

Smlouva o obchodním zastoupení

Řadíme ji do smluv příkazního typu, která je definována jako smlouva, kterou se příkazník zavazuje obstarat záleţitost příkazce. Na rozdíl od staré právní úpravy jiţ nemusí být za úplatu a můţe se týkat jakékoli záleţitosti. Pro smlouvu o obchodním zastoupení je specifické, ţe obchodním zástupcem můţe být jen nezávislý podnikatel, zastoupeným kdokoli (v praxi se především jedná také o podnikatele). Tato smlouva je tedy vyuţitelná výhradně v obchodních vztazích. Obchodní zástupce dlouhodobě vyvíjí činnost pro zastoupeného, která směřuje k uzavírání určitého druhu obchodů zastoupeným nebo k ujednání obchodů jeho jménem a na jeho účet. Ve smlouvě se pak za to zastoupený zavazuje platit za podnikateli provizi. Je poţadována písemná forma.

3.3 Spolek, nadace, fundace37 - neziskový sektor Obecný pojem neziskový sektor neznamená, ţe by tyto neziskové organizace nemohly generovat zisk (např. nadace mohou mít zisk z pronájmu prostor), ale ţe se zisk získaný z aktivit právnických osob nedělí mezi jejich zakladatele nebo společníky, nýbrţ je vynaloţen pro naplňování účelu, pro který byl zřízen. Lidé se spojují v rámci občanské společnosti do širších celků za různými účely (nejen za podnikáním či naplňováním a prosazováním svých politických zájmů) např. pomáhání opuštěným dětem, ochrany ţivotní prostředí i pořádání různých společných sportovních aktivit. Nadace či nadační fondy pro některé z těchto účelů získávají ze sbírek dary a příspěvky, které pouţívají k podpoře obecné prospěšnosti, obecného dobra a rovněţ také obecného blaha. Stát se podílí na obecném blahu např. dotacemi či daňovými úlevami. Soukromá i státní sféra pak podporuje různé projekty. NOZ neřeší autoritativně naplňování obecného blaha soukromými iniciativami. „Zákoník však přichází s konstrukcí veřejné prospěšných právnických osob38. Jimi jsou ty,

37

Viz ustanovení § 214 – 418 NOZ

38


44

jejichţ posláním je přispívat k dosahování obecného blaha.“39 V zákoníku je úmyslně uţíván výraz poslání z důvodu účelového určení této právnické osoby pro její dlouhodobý a trvalý úděl. Majetek této osoby musí pocházet pouze z poctivých zdrojů a na rozhodování této veřejně prospěšné osoby mají mít vliv jen bezúhonné osoby. Jakákoliv právnická osoba se můţe stát veřejně prospěšnou, kromě nadace či spolku téţ druţstvo či obchodní korporace – nově můţe akciová společnost i společnost s ručením omezeným mít jiný předmět své činnosti než podnikání.

3.3.1 Spolek Dle NOZ je spolek zvláštní forma právnické osoby, obecně se jedná o sdruţení či skupinu osob, které mají společný zájem. Termín občanské sdružení je nahrazen názvem spolek, který je tvořen dle zásady tres faciunt collegium40. Nově mohou tvořit spolek tři osoby (původně tři občané). Účel spolku můţe být jakýkoli kromě podnikání nebo zakázaných činností právnických osob. Podnikání můţe být ale vedlejší aktivitou spolku, jestliţe tím sleduje naplňování svého hlavního účelu. Hlavní účel spolku není zákonem předepsán a je věcí volby jeho zakladatelů. Je dána moţnost zaloţení spolku za účelem veřejným (např. prosazování péče o veřejné zdraví), soukromým (např. spolek zahrádkářů, filatelistů) nebo kombinace obou účelů. NOZ nevylučuje ani aktivity, které směřují k nečlenům a slouţí k poskytování sluţeb veřejnosti (např. zájmové činnosti dětí a mládeţe, podpora osob zdravotně postiţených). Základními znaky spolku jsou zásadní neziskovost, dobrovolnost a otevřenost členství (vzniká účastí na ustavující schůzi, přijetím za člena nebo jiným způsobem dle stanov) a oddělení majetkových sfér spolku a jeho členů. V názvu spolku musí být obsaţeny slova „spolek“, „zapsaný spolek“ či zkratka „z. s.“. Spolek je zaloţen přijetím stanov smlouvou, ale pokud existuje pouze jeden zakladatel, můţe zaloţit spolek svoláním ustavující schůze. Stanovy musí obsahovat název a sídlo spolku, účel spolku, určení statutárního orgánu a práva a povinnosti členů spolku (např. placení členských příspěvků). Rozhodování spolku je usku-

39


tvůrců nového občanského zákoníku. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013, 127 s. ISBN 978-80-7478013-4 40

Tři tvoří spolek.

45

tečňováno většinou hlasů shromáţdění jeho členů (kaţdý člen má jeden hlas). Spolek navenek zastupuje a operativně spravuje individuální (předseda) nebo kolektivní (výbor) statutární orgán, který je volen nebo odvoláván členskou schůzí, která je nejvyšším orgánem spolku (pokud stanovami není stanoveno jinak). Členskou schůzi svolává jednou za rok statutární orgán nebo pokud je poţadováno alespoň třetinou členů spolku či kontrolního orgánu spolku. Zřízení kontrolní komise je dobrovolné, pokud je stanovami určena, musí mít alespoň tři členy. Pro rozhodování ve sporných záleţitostech můţe být zřízena rozhodčí komise. Spolek sdruţující více spolků je označován za spolkový svaz. Spolek můţe zřídit organizační jednotky (pobočné spolky), které jsou způsobilé právně jednat pod vlastním názvem, ale aţ od zápisu ve spolkovém rejstříku. Spolek zaniká bez právního nástupce dobrovolně (z rozhodnutí nejvyššího orgánu, příp. členské schůze) nebo nuceně (rozhodnutím soudu). Ruší se s likvidací nebo bez likvidace. Likvidátor nakládá s likvidačním zůstatkem dle stanov. Jestliţe v nich likvidace není uvedena, můţe být tento zůstatek přidělen spolku s obdobným účelem, obci či kraji k vyuţití pro prospěšné účely. Spolek zaniká s právním nástupcem tak, ţe několik spolků splyne nebo se sloučí, případně se rozdělí na několik dalších spolků. Zánik členství můţe nastat i vystoupením či vyloučením člena.

3.3.2 Fundace – nadace, nadační fond, přidružený fond Nový občanský zákoník zavádí novou terminologii pro nadřazené označení právnické osoby majetkového typu. Jedná se o obecné pojmenování majetkového základu, který je věnovaný nějakému společenskému účelu a pro tento účel je fundace zřizována: Fundace se dělí na nadace, nadační fondy a přidruţené fondy. Toto účelové sdruţení majetku je ustaveno zakladatelským právním jednáním nebo zákonem. Vnitřní poměry určuje její statut. 3.3.2.1

Nadace

Nadace na našem území vznikly jiţ v období první republiky. Kromě Hlávkovy nadace41 byly v období komunismu všechny zrušeny. Na počátku 90. let minulého století začaly být opět

41

Zaloţená v roce 1904 architektem Josefem Hlávkou. Spolu s Nadací Českého literárního fondu udělují kaţdo-

ročně Literární cenu Josefa Hlávky.

46

hojně zakládány. Zlom nastal uvedením v platnost Zákona o nadacích a nadačních fondech,42 pro jeho náročné podmínky (např. vysoká výše minimálního jmění – viz níţe) jejich počet rapidně klesl. Nejznámější nadací je Nadace Alfreda Nobela, která kaţdý rok uděluje Nobelovy ceny43. Základ nadace je tvořen souborem majetku, který slouží k nějakému účelu a tomuto účelu je podřízena činnost nadace. Pro nadaci je typické, ţe slouží trvale svému účelu. Tímto účelem můţe být podporování obecného blaha (např. Nadace Veronica - podporuje šetrný vztah k přírodě a ţivotnímu prostředí a rozvoj komunitního ţivota v Brně) nebo nově i dobročinné účely - podpora určitého okruhu osob (slepých nebo postiţených). K dobročinným účelům řadíme i tzv. „rodinné nadace“ – movitá osoba stanoví svým dětem rentu, ale nedostanou se k majetku. Je zakázáno zřizovat nadaci za účelem podpory politické strany či politického hnutí a také nesmí slouţit vyloţeně k výdělečným účelům. Nadace mohou mít podnikání jako vedlejší činnost k podpoře hlavního účelu. NOZ umoţňuje zakladateli, aby měl vliv na směr, jakým se bude nadace ubírat a má moţnost prohlásit obsah listiny za nezměnitelný nebo obsah změnit. V názvu nadace musí být obsaţeno slovo „nadace“. Zakládá se nadační listinou (i v případě, ţe listinu zakládá několik osob, jsou pokládány za osobu jedinou), pořízením pro případ smrti se vklad vnáší povoláním dědice. Nadace vzniká dnem zápisu do veřejného rejstříku a je nutná forma veřejné listiny. Zakládací listina musí obsahovat název a sídlo nadace, jméno zakladatele a jeho bydliště nebo sídlo, účel zaloţení nadace, údaje o výši vkladu kaţdého zakladatele, výši nadačního kapitálu, počet členů správní rady se jmény a bydlišti jejích prvních členů i způsob jednání členů správní rady za nadaci a počet členů dozorčí rady se jmény i bydlišti jejich prvních členů (pokud není zřizována dozorčí rada, uvádí se jméno a bydliště revizora). V této listině musí být uvedeno určení správce vkladů a zejména podmínky pro poskytování nadačních příspěvků (okruh osob, kterým můţe být poskytnut nebo okruh činností ke splnění daného účelu). „Majetek nadace tvoří nadační jistina a ostatní majetek.“44Nadační jistinu tvoří peněţité i nepeněţité vklady i dary v celkové hodnotě alespoň 500 000 Kč (dle zákoníku spadají vklady

42


43

Ocenění je udělované za vědecký výzkum, technické objevy či za přínos lidské společnosti.

44

Viz ustanovení § 398 odst. 3 NOZ

47

nepeněţité do nadační jistiny a peněţité k nadačním příspěvkům). Výše nadační jistiny nezůstává stejná, ale s vývojem cen na trhu (např. uměleckých předmětů, cenných papírů, budov, pozemků) se v čase mění. Výše jistiny se zapisuje do veřejného rejstříku jako nadační kapitál (fixní údaj) – je moţno ho zvýšit nebo sníţit do výše minima daného zákonem. Pokud cenová hranice kapitálu klesne pod daný limit po dobu delší jako jeden rok, můţe soud nadaci zrušit a nařídit její likvidaci. Tomuto se lze předejít přeměnou nadace na nadační fond. Financování aktivit nadace pro daný účel bylo do zavedení NOZ moţné zejména z výnosů vlastního majetku (výnos z cenných papírů, pronájem vlastního majetku), nabytých darů nebo v omezené míře z kulturních, sportovních, společenských či vzdělávacích akcí. V současnosti se připouští moţnost nadace provozovat vlastní podnik přímo nebo nepřímo vlastnictvím podílu v obchodní společnosti), ale jedině jestliţe je podnikání vedlejší činností a výnosy budou vyuţívány k účelům nadace. Spolu s nadační listinou musí mít nadace statut, který slouží zejména jako organizační řád. Je v něm také stanoveno, za jakých podmínek bude příjemci poskytován příspěvek. Správní rada je statutárním orgánem nadace a tvoří ji alespoň tři členové. Kontrolním a revizním orgánem nadace je dozorčí rada – musí být nejméně tříčlenná a zřizuje se, pokud je nadační kapitál alespoň desetinásobně vyšší, neţ je jeho stanovená minimální hodnota. Jestliţe nemá nadace zřízenu dozorčí radu, její působnost vykonává revizor. Tyto orgány jsou způsobilé vykonávat svou funkci v případě, ţe jsou bezúhonní a nejsou v pracovním poměru k nadaci. Jejich funkční období je pětileté. Veřejnou kontrolu nadace vykonávají prostřednictvím výroční zprávy nebo také při uplatňování důleţitých věcí, pokud je např. měněn účel nadace. Ke změně můţe dojít u nadace dílčí změnou sídla (se souhlasem orgánů nadace, ale jestliţe se jedná o přemístění sídla do zahraničí, rozhoduje soud), nadační listiny, statutu či nadačního kapitálu. Nadace můţe být zrušena s likvidací při dosaţení účelu nadace případně soudním rozhodnutím. Zánik nadace můţe nastat i přeměnou nadace tj. fúzí s jinou nadací či nadačním fondem nebo změnou právní formy na nadační fond. 3.3.2.2

Nadační fond

V názvu musí být obsaţena slova „nadační fond“. Je zakládán za účelem společensky nebo hospodářsky uţitečným a to v podobě obecně prospěšné nebo dobročinné. Na rozdíl od nadace však neslouží trvalému účelu, nemá nadační jistinu, protoţe se předpokládá zřízení nadačního fondu pro určitý účel v určitém čase (např. finanční podpora výstavby a zprovoznění kon48

krétní školy, nemocnice). Pokud je tedy splněn cíl a určitý projekt skončí, je tím vyčerpán účel nadace. Funkcí nadačního fondu můţe být i zprostředkovatel, jestliţe pravidelně nabývá finanční prostředky od zakladatele a z tohoto fondu přispívá potřebným a ke krytí svého provozu. Zakládá se nadační listinou nebo pořízením pro případ smrti a vzniká dnem zápisu do veřejného rejstříku. Obsah zakládací listiny je obdobný jako u nadace, jen nadační fond nedisponuje s nadačním kapitálem. Nadační fond lze změnit na nadaci. Můţe být zrušen s likvidací správní radou (nemoţnost nadačního fondu plnit dále svůj účel) nebo soudem (návrhem osoby, která prokáţe právní zájem, jestliţe nadační fond jiţ neplní svůj účel). V současnosti jsou v ČR fondy v tradičním smyslu státní fondy (např. Pozemkový fond České republiky, Státní fond kultury). Naproti tomu jsou investiční fondy korporacemi - akciovými společnostmi – účelem jejich podnikání je investování. 3.3.2.3

Přidružený fond

Písemnou smlouvou je moţné nadací svěřit majetek, finanční obnos, nemovitost či výnosy ze svěřeného majetku do správy jako přidruţený fond za účelem, který si donátor určil a který musí souviset s obecným posláním nadace. Např. nadaci, která podporuje vysokoškolské studenty, lze svěřit přidruţený fond k podpoře velmi nadaných studentů určitého oboru. Nadace takto vyčleněný majetek spravuje podle pravidel ujednaných ve smlouvě většinou za úplatu. Jestliţe je ujednáno spravování přidruţeného fondu nadací pod zvláštním označením, musí toto označení obsahovat slova „přidruţený fond“ a musí být současně uváděno s názvem nadace spravující přidruţený fond. Přidruţený fond zanikne, pokud je majetek z tohoto fondu pro určený účel zcela vyčerpán. Jedná-li se např. o trvalou hodnotu (nemovitost určená k pronajímání – výnosy zajišťují naplňování účelu) – majetek můţe být na určitou dobu vloţen do přidruţeného fondu a po dosaţení účelu vrácen vlastníkovi. „Je-li nadace zrušena, naloţí likvidátor s přidruţeným fondem tak, aby jeho právní povaha a účel byly i nadále zachovány.“45

45


49

3.3.3 Ústav Název této organizace musí obsahovat slova „zapsaný ústav“ nebo zkratku „z. ú.“. Ústavem je provozována společensky nebo hospodářsky užitečná činnost, při které vyuţívá své majetkové i osobní sloţky. Výsledky této činnosti jsou dostupné každému rovnocenně za předem stanovených podmínek. Obecně jde o to, ţe zakladatel či zakladatelé vyčlení určitý majetek – majetkový soubor a určí ho k nějakému uţitečnému účelu. Následně ustanoví řídící orgán. Ústav je kombinací korporace a nadace. Ústavy na rozdíl od korporací nemají členy – osobní složka je tvořena zaměstnanci, není o nich rozhodováno na valných hromadách, ale jsou řízeny direktivně. Statutárním orgánem je ředitel. Je kontrolován správní radou, která je volena na tři roky. Členy správní rady jmenuje zakladatel. Výroční zpráva je nástrojem veřejné kontroly, kterou i s rozpočtem a účetní závěrkou schvaluje správní rada. Zřízení dozorčí rady je nepovinné. Od nadace se ústavy liší tím, ţe nemají nezcizitelnou majetkovou základnu, jako je nadační jistina, i kdyţ je pro ně majetková sloţka velmi důleţitá. Její významnost je zdůrazněna tím, ţe disponování s hodnotnějšími movitými věcmi nebo autorskými či průmyslovými právy nemůţe rozhodovat ředitel samostatně, ale pouze se souhlasem správní rady. Ústav můţe provozovat obchodní závod pouze jako vedlejší činnost a toto podnikání nesmí být na újmu hlavní činnosti. Jedním z nejznámějších státních (veřejnoprávních) ústavů je Národní galerie, která shromaţďuje a spravuje malířská, sochařská a grafická díla domácích i zahraničních autorů, vědecky o nich bádá a zpřístupňuje je veřejnosti. Ústav je zakládán zakládací listinou nebo pořízením pro případ smrti a vzniká zápisem do veřejného rejstříku. Povinnými údaji v zakladatelské listině jsou název ústavu a jeho sídlo, účel ústavu vymezením předmětu jeho činnosti (případně i předmět podnikání), údaj o výši vkladu (i nepeněţitý předmět). Je v něm uveden i počet členů správní rady se jmény a bydlišti jejich prvních členů a podrobnosti o vnitřní organizaci ústavu. Jestliţe ústav dlouhodobě nenaplňuje svůj účel, soud na návrh osoby s osvědčením právního zájmu ústav zruší.

50

4 Právní jednání V této kapitole se zabývám nejprve právním jednáním v obecné rovině. Připojuji nejčastější formu právního jednání – smlouvu včetně nové smlouvy adhezní. Stěţejním tématem této kapitoly je právní jednání podnikatele. Hlava V obecné části nového občanského zákoníku se zabývá právními skutečnostmi, kterými jsou právní jednání, právní události a promlčení a prekluze. Pojem právní jednání46 nebyl v zákoně dosud pouţívaný a nahradil termín právní úkon. Jedná se o prvek dynamický na rozdíl od prvků statických, za které povaţujeme osobu a věc, subjektivní právo a povinnost. Zákon nestanoví přímou definici právního jednání, ale určuje jeho právní následky. Tím se rozumí vznik, změna nebo zánik subjektivních práv nebo povinností. Právní následek (účinek) je vţdy provázen nějakou příčinou. Tyto příčiny jsou shrnuty do jediného právního pojmu „právní titul“ (důvod). Následky jsou dány právě tím, co si osoby resp. strany samy ujednali – stanoví si autonomní právo. V souladu se zásadou soukromého práva v Ústavě ČR, dle níţ je „dovoleno vše, co není zákonem zakázáno“, si mohou osoby odchylně od zákona ujednat práva i povinnosti. Právně je moţné jednat pozitivně – konáním nebo negativně – opomenutím (nekonáním). Právně lze jednat: Po právu, jestliţe objektivní právo právní jednání schvaluje (aprobuje). Protiprávně, pokud je objektivním právem zakazováno, neschvalováno (reprobováno). Právní jednání mají nejčastěji písemnou formu, musí být čitelné, zraku přístupné, na jakémkoli materiálu: Aby byly bezvadné, je vyţadován podpis jednající osoby. Zahrnuje i záznamy z různých technických či elektrotechnických médií (v tomto případě musí být opatřeno elektronickým podpisem).

4.1 Dělení právních jednání V této podkapitole uvádím zejména právní jednání, které se týkají podnikatelské sféry.

46

Viz ustanovení § 545 - § 599 NOZ.

51

4.1.1 Podle počtu stran Jednostranné právní jednání – je dáno projevem vůle jedné strany. Na jedné straně můţe být i pluralita subjektů (vystupování více subjektů) právního jednání, např. odstoupení od smlouvy, závěť, oferta. Dvoustranné právní jednání – obsahuje projevy vůle dvou stran, které musí být v konsensu (vzájemné shodě). Řadíme sem především smlouvy. Vícestranné právní jednání – sem patří projevy vůle více neţli dvou různých stran, např. smlouva o sdruţení.

4.1.2 Podle hospodářského důvodu právního jednání – tzv. kauzy Existence – hodnotí se, zda jednání kauzu má či nemá. Pokud nemá, jedná se o jednání simulované (chybí mu nezbytná míra váţnosti). Vyjádření – např. plnění závazku. Dokazování – v případě sporu (zejména sporu o splnění závazku) je nutné, aby byla kauza právního jednání dokázána nebo nikoli.

4.1.3 Podle zakládajících závazků Synallagmatické – strany jsou povinny plnit si závazky navzájem. Plnění můţe poţadovat jen ten, kdo dluh jiţ splnil nebo je ochotný a schopný ho splnit- podmíněné plnění. Asynallagmatické – mezi stranami není vzájemná vázanost. Můţe být pojímáno podle poměru poskytovaných plnění – blízká či stejná hodnota.

4.1.4 Podle majetkového naplnění Úplatné – jednomu účastníkovi je za plnění poskytnuta protihodnota druhým účastníkem (např. peníze, jiná majetková hodnota). Bezplatné – protihodnotu si účastníci nesmluvili. Smíšené – patří sem neúměrné krácení a lichva. Neúměrným krácením je povaţováno „zkrácení přes polovici“ – je chráněno právo slabší strany, protoţe protiplnění není ekvivalentní. Naproti tomu lichva je povaţována za takové jednání, při kterém jedna strana zneuţije nezkušenosti, tísně, rozrušení, rozumové slabosti či lehkomyslnosti strany druhé a smluví s ní 52

plnění, jehoţ protihodnota je v hrubém nepoměru k plnění vlastnímu. V tomto případě pro podnikatele platí odlišná pravidla – podnikatel proti lichvě nemůţe mít námitky.

4.2 Smlouva Je nejvýznamnějším právním jednáním a vyskytuje se nejčastěji. V teorii je prosazována tato definice: „smlouva je dvou, popř. vícestranné právní jednání, které vzniká konsenzem čili úplným a bezpodmínečným přijetím návrhu na uzavření smlouvy.“47 V NOZ je nově definován účel smlouvy ve smyslu, ţe smlouvou je projevována vůle stran zřídit mezi sebou závazek a postupovat v souladu s obsahem smlouvy. Smlouva můţe mít následky, jak z ní samotné plynoucí, tak i vyplývajících ze zákona (z dobrých mravů, zavedené praxe stran). V běţné praxi se setkáváme s výrazy: dohoda, smlouva, ujednání, které mají shodný význam. V NOZ jsou ale uspořádány takto: „smlouvou se práva a/nebo povinnosti zakládají (vznikají, dohodou se mění nebo ruší – zrušují). Ujednání označuje shodu o některé jednotlivosti v rámci smlouvy nebo dohody.“48 Jednou ze základních zásad pro smlouvy je pacta sunt servanda., coţ dle NOZ znamená „daný slib zavazuje a smlouvy mají být plněny“ (princip závaznosti smluvního ujednání). Další zásadou je princip autonomie vůle (princip smluvní autonomie) - je dovoleno vše, co není zakázáno. Povinnost tedy můţe jednajícímu uloţit pouze smlouva nebo zákon, ale právo mu nemůţe být vnuceno. Pro tuto zásadu rovněţ platí, ţe neexistuje povinnost uzavřít smlouvu. Smlouva vzniká ve smluvním procesu ve fázích: návrh na uzavření smlouvy, nabídka a její přijetí, ukončena je dojitím přijetí nabízejícímu. Smluvní proces začíná jiţ vyjednáváním – „negociacemi“.49 „Projev vůle navrhující čili nabízející osoby, tzv. oferenta, je návrhem, čili nabídkou na uzavření smlouvy, tzv. ofertou, jen tehdy, je-li z něj zřejmý oferentův úmysl uzavřít určitou smlouvu s adresátem (tzv. oblátem, tj. tím komu je nabízeno) tohoto projevu

47

ZUKLÍNOVÁ, Michaela. Právní jednání podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.: Komentář, srovnání se

zahraničím a vybraná platná judikatura. 2. vyd. Praha: Linde Praha a. s., 2013, s. 26. ISBN 9788072019182. 48


zahraničím a vybraná platná judikatura. 2. vyd. Praha: Linde Praha a. s., 2013, s. 27. ISBN 9788072019182. 49

Je specifická komunikace ve věcných vztazích mezi vedoucími pracovníky a podřízenými, mezi spolupracov-

níky v rámci jedné nebo více organizací, mezi podnikatelskými a obchodními partnery, mezi politickými stranami, mezi představiteli ve veřejné správě i mezi státními reprezentacemi v mezinárodních (nadnárodních) vztazích.

53

vůle.“50 V projevené vůli oferenta musí být obsaţeny podstatné náleţitosti smlouvy, aby druhá strana mohla ztvrdit smlouvu jednoduchým přijetím návrhu – nabídky. Oferta je perfektní (má právní účinky) v okamţiku, kdy je doručena do dispoziční sféry svého adresáta. Od tohoto okamţiku běţí akceptační lhůta, zánik nabídky nastane marným uplynutím lhůty, odmítnutím nebo stanovením v zákoně. Přijetí nabídky (akceptace) je podmíněno včasným souhlasným projevem vůle adresáta a dojitím do dispoziční sféry oferenta – tímto okamţikem smlouva vzniká – je uzavřena. Při adresování více osobám se stane perfektní doručením poslednímu z nich. Pokud se jedná o nabídku podnikatele dodat zboţí či poskytnout sluţbu za stanovenou cenu, stává se nabídkou, i pokud má podobu reklamy, je uvedena v katalogu nebo je zboţí vystaveno, tedy i v případech, kdy je podnikatelův projev vůle adresován pro veřejnost nikoli konkrétní osobě či osobám. Smlouvy rozdělujeme na jednotlivé druhy podle různých kritérií. Zvláštním druhem je pactum de contrahendo - smlouva o uzavření budoucí smlouvy. Jedná se o smlouvu předběţnou – přípravnou, ve které se nejméně jedna ze stran zavazuje, ţe pokud ji druhá strana vyzve v ujednané lhůtě (pokud lhůta není ujednána, pak po výzvě běţí prekluzivní lhůta nejdéle jeden rok) od uzavření smlouvy, pak po této výzvě bez zbytečného odkladu uzavře smlouvu budoucí.

4.3 Obchodní podmínky Z důvodu usnadnění a urychlení procesu při uzavírání smluv mají stany moţnost svůj vztah podřídit pravidlům, které jsou obsaţeny v obchodních podmínkách. Pokud spolu uzavírají smlouvu podnikatelé, mohou část obsahu smlouvy určit jen odkazem na obchodní podmínky, které jsou vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi. Jestliţe se tyto strany dohodnou na odchylce od obchodních podmínek, má přednost jejich ujednání. Nejčastějším problémem drobných podnikatelů a ţivnostníků byly ve starém občanském zákoníku právě obchodní podmínky, ve kterých byla zdařile uschována ustanovení např. o automatickém prodlouţení smlouvy, o praktické nemoţnosti smlouvu vypovědět či od ní odstoupit. Nyní je v NOZ obecně stanoveno, ţe ustanovení obchodních podmínek, které jsou nesrozumitelné, jsou neúčinné, ledaţe by s nimi druhá strana souhlasila výslovně. Na přípust-

50


zahraničím a vybraná platná judikatura. 2. vyd. Praha: Linde, 2013, s. 29. ISBN 9788072019182.

54

nost ujednání je přihlíţeno z obsahové strany a také ze způsobu vyjádření (např. velikost písma, neúměrný rozsah či záměrná nepřehlednost smluvních podmínek). Obchodní podmínky jsou nejčastěji vyuţívány obchodníky uzavírajícími smlouvy s větším počtem osob. Obsahem smluv je v těchto případech většinou povinnost k dlouhodobému a opětovnému plnění stejného druhu, z čehoţ vyplývá potřeba případných změn v daných obchodních podmínkách. NOZ v tomto případě umoţňuje jiţ při uzavírání smluv sjednání moţnosti jednostranné změny obchodních podmínek, jestliţe je evidentní, ţe tato potřeba změny nastane. Toto ujednání je podmíněno moţností druhé strany odmítnout tuto změnu a z tohoto důvodu závazek vypovědět.

4.4 Adhezní smlouvy Formulářové smlouvy sice nejsou v NOZ upravovány v rámci ochrany spotřebitele, ale je zaveden zcela nový pojem adhezní smlouva. Základní smluvní podmínky jsou v této smlouvě určeny pouze jednou ze smluvních stran nebo jsou tyto podmínky vymezeny podle pokynů pouze jedné ze smluvních stran a slabší strana nemůţe ovlivnit obsah základních podmínek. Jestliţe je tedy smlouva ve formě předtištěného formuláře, je vţdy povaţována za adhezní. Zákonem jsou pro tyto smlouvy stanoveny jistá omezení v jejich obsahu chránící slabší stranu. Pokud obsahuje smlouva doloţku nečitelnou nebo osobě průměrného rozumu nesrozumitelnou, je doloţka platná, jestliţe nezpůsobí slabší straně újmu nebo pokud druhá strana prokáţe dostatečné vysvětlení významu slabší straně. Neplatná je v případě, ţe je doloţka adhezní smlouvy pro slabší stranu zvlášť nevýhodná bez rozumného důvodu a má-li výrazné odchylky bez zvláštního důvodu od obvyklých podmínek ujednávaných v obdobných případech. Výše uvedená ustanovení jsou donucujícími pouze ve vztahu k osobě nepodnikatele. Jestliţe je uzavírán právní vztah mezi podnikateli, mohou aplikace těchto ustanovení dohodou vyloučit. Pak je ale jedinou moţností obrany podnikatele před nepřiměřenými doloţkami adhezních smluv prokázání, ţe doloţka navrţená druhou stranou a mimo vlastní text smlouvy hrubě odporuje obchodním zvyklostem a zásadě poctivého obchodního styku.

55

4.5

Neplatnost právních jednání

Dle zásady potius valeat actus quam pereat51 a principu in favorem negotii52 je na právní jednání pohlíţeno spíše jako na platné neţ neplatné. Takto je přihlíţeno i na neplatné právní jednání, které má náležitosti jiného právního jednání, jeţ platné je. Toto jiné právní jednání se povaţuje za platné, existuje-li předpoklad, ţe vyjadřuje vůli jednající osoby. Další moţností je, pokud se neplatnost týká jen části právního jednání, kterou je moţné od ostatního obsahu oddělit, povaţuje se za neplatnou pouze tato část (předpokladem je, ţe by se právní jednání uskutečnilo i bez neplatné části). Smlouva je ovšem neplatná, pokud vada postihne celé právní jednání jako např. při jednání osoby s omezenou svéprávností. Pokud je jednání postiţeno pouze v nezákonném určení časového, mnoţstevního, územního nebo jiného rozsahu, je soudem upraveno tak, aby odpovídalo smluveným náleţitostem. Soud pak uváţí, jestli by strana s právními následky souhlasila, pokud by vada byla rozpoznána včas. Strana, která způsobila neplatnost právního jednání, nesmí namítat neplatnost tohoto jednání a má povinnost nahradit vzniklou škodu straně, jeţ o neplatnosti nevěděla. Za hlavní důvody neplatnosti právního jednání je povaţováno: Pokud se příčí dobrým mravům, odporuje zákonu a narušuje veřejný pořádek. Jestliţe je podle něho plněno něco nemoţného. Pokud je učiněno nesvéprávnou osobou nebo osobou, která jedná v duševní poruše. Není-li dodrţena forma ujednaná stranami nebo stanovená zákonem. Neplatnost lze namítnout pouze, pokud jiţ nebylo plněno. Při existenci omylu v podstatných okolnostech (např. uvedení jedné strany v omyl druhou stranou). Rovněţ byl-li omyl vyvolán lstí a to i ve vedlejších okolnostech53. Při vyvolání

51

Lepší jednání zhojit, neţ zničit.

52

(Vše) ve prospěch (existence, platnosti) jednání.

53

Ve smlouvách rozlišujeme sloţky podstatné a nepodstatné (okolnosti rozhodující a vedlejší). Podstatné okol-

nosti jsou dané zákonem a prohlášením stran a jsou nezbytné pro vznik právního jednání určitého typu a následné vyvolání právních účinků). Standardně jsou uvedeny v prvním ustanovení určitého závazku. Vedlejší okolnosti nemají z hlediska validity pro právní jednání ţádný význam, ale strana uvedená v omyl má nárok na přiměřenou náhradu.

56

omylu třetí osobou je právní jednání povaţováno za platné, pouze pokud jednající strana měla na omylu podíl či o něm věděla, je tato osoba povaţována za původce omylu. V důsledku přinucení pod hrozbou tělesného nebo duševního násilí. Pokud je neplatností právního jednání chráněn zájem určité osoby, námitku o neplatnosti tohoto jednání můţe vznést pouze tato osoba. Neuplatní-li námitku osoba oprávněná, povaţuje se právní jednání za platné.

4.6 Právní jednání podnikatele Podnikatelem se můţe stát fyzická osoba (člověk) a právnická osoba. Faktor, zda je osobou fyzickou či právnickou, je rozhodující pro rozlišení, jestli bude jednat přímo či v zastoupení.

4.6.1 Přímé jednání podnikatele Osoby fyzické jednají zásadně vlastním jménem, ovšem není vyloučena moţnost zastoupení jiným subjektem. V běţné praxi podepíše ţivnostník – např. malíř se spotřebitelem smlouvu o dílo. Přímé jednání nemusí být vţdy osobní, můţe být písemnou formou, e-mailem, per rollam, prostřednictvím telemostů či telekonference.

4.6.2 Nepřímé jednání podnikatele V novém občanském zákoníku je jednání právnických osob zaloţeno na zcela jiné koncepci neţ doposud. Tyto osoby mají sice svou právní osobnost - práva a povinnosti, avšak nově jsou pojímány jako nesvéprávné. Z tohoto důvodu nemohou vytvářet či projevovat vlastní vůli, která je nahrazována vůlí členů jejich statutárních orgánů. Děje se tak proto, ţe jsou podnikatelé zatíţeni spoustou úkolů a aby je mohli všechny splnit, mohou část z nich delegovat – pověřit někoho jiného. Pověřený se stává zástupcem, tedy alter ego54 zastoupeného, i kdyţ se vlastně jedná o jinou osobu. Nepřímé jednání se dělí na zákonné zastoupení a na smluvní zastoupení. Zákonné zastoupení můţe být vţdy pouze přímé zastoupení. Smluvní zastoupení můţe být jak přímé zastoupení, tak i nepřímé zastoupení. „U zastoupení rozlišujeme zastoupeného (u smluvního zastoupení hovoříme o zmocniteli), zástupce (u smluvního zastoupení hovoříme o zmocněnci) a třetí osobu, vůči níţ jednání zástupce za zastoupeného směřuje. U přímého zástupce (zmocněnec)

54

Druhé já - je fiktivní osoba, psychologicky totoţná s autorem fikce.

57

jedná na účet a jménem zastoupeného (zmocnitele). Práva a povinnosti vznikají mezi zastoupeným a třetí osobou.“55 Ţádná práva ani povinnosti nevzniknou mezi zastoupeným a třetí osobou. Při samotném právním jednání pak platí, ţe zástupce musí dát najevo, pokud to nevyplývá z okolností, co jej k jednání opravňuje a ţe jedná jako smluvní či zákonný zástupce. V hlavičkách smluv je pro zastupování pouţívána formulace ve smyslu „společnost X zastoupená jednatelem Y“. Právně jednat za podnikatele má oprávnění zejména statutární orgán společnosti nebo jeho člen, prokurista, zaměstnanci společnosti v obvyklém rozsahu k jejich funkci nebo pracovnímu zařazení anebo osoba na základě plné moci.

4.6.3 Zákonné zastoupení Dle zákona můţe být podnikatel zastoupen v hmotně-právních záleţitostech členem statutárního orgánu, vedoucím odštěpného závodu, osobou pověřenou při provozu obchodního závodu určitou činností a jednáním nepověřené osoby v provozovně podnikatele Zákonné zastoupení členem statutárního orgánu56 - statutární orgán je výkonný orgán právnické osoby, který má působnost při řízení a fungování právnické osoby v kaţdodenních záleţitostech. Člen statutárního orgánu má oprávnění k zastupování právnické osoby ve všech věcech. Náleţí mu tedy tzv. generální zástupčí oprávnění, které je neomezené a vůči třetím osobám neomezitelné. Toto jednatelské oprávnění můţe být u obchodních korporací omezeno např. rozhodnutím valné hromady nebo dozorčí rady, stanovami či také ujednáním ve smlouvě o výkonu funkce. Toto omezení se netýká jednání s třetími osobami. Způsob zastupování právnické osoby členy statutárního orgánu je zapsán ve veřejném seznamu. Kaţdý člen má oprávnění zastupovat podnikatele samostatně, pokud není určeno jinak ve společenské smlouvě či stanovách. Právní jednání při zastupování můţe být řešeno i odlišně. Nejčastějším způsobem je prostřednictvím dvou členů statutárního orgánu. Zákonné zastoupení vedoucím odštěpného závodu - pobočka obchodního závodu zapsaná do obchodního rejstříku se stává odštěpným závodem. Podnikatele má oprávnění zastupovat ve všech záleţitostech odštěpného závodu vedoucí tohoto závodu dnem, kdy byl

55



Dle ustanovení § 154 NOZ

58

zapsán v této funkci do obchodního rejstříku. Vedoucím odštěpného závodu se stane jiţ okamţikem ustanovením do funkce. Zákonné zastoupení osobou pověřenou při provozu obchodního závodu určitou činností - osoba zastupující podnikatele v tomto případě můţe zastupovat podnikající fyzickou i právnickou osobu ve všech věcech v rámci činností, ke kterým zde obvykle dochází. Zastupovat můţe jakýkoli člověk, nemusí být zaměstnancem. Jednání nepověřené osoby v provozovně podnikatele - jednání jiné osoby vyskytující se v provozovně i té, která nebyla pověřena podnikatelem ţádnou činností, zavazuje podnikatele vůči třetí osobě, jeţ byla v dobré víře, ţe daná osoba je k jednání oprávněna. Opatrovnictví - podnikající osoba plně nesvéprávná pro nezletilost můţe být zastoupena při provozu obchodního závodu svými zákonnými zástupci podle práva rodinného (rodič nebo opatrovník jmenovaný soudem pro správu a jmění) či opatrovníkem. Nezletilý můţe nabýt plnou zletilost pro účely podnikání před dosaţením zletilosti, pokud souhlasí zákonný zástupce a přivolí i soud.

4.6.4 Smluvní zastoupení Podnikatel můţe být smluvně zastoupen na základě prokury57, ale také na základě zmocňovací smlouvy58. Zmocňovací smlouva se uplatňuje pro všechny osoby a není vyhrazena pouze pro podnikatele. Zastoupení na základě zmocňovací smlouvy - nový občanský zákoník specifikuje plnou moc jako osvědčení (potvrzení) o vzniku zastoupení. Plná moc není základem, ale pouze důsledkem zastoupení. Dle NOZ tedy nestačí jednostranné právní jednání zmocnitele, ale vyţaduje se dohoda mezi zástupcem a zastoupeným. Zástupčí oprávnění můţe vzniknout i bez uzavření dohody o zastoupení - jednostranným jednáním zmocnitele; nutná je zde existence dobré víry třetí osoby. Smluvní zastoupení zaniká smrtí zmocněnce nebo zmocnitele či vykonáním předmětu tohoto zastoupení. Prokura - je zvláštní podnikatelské smluvní zmocnění, nazývané téţ obchodní plná moc. Udělit prokuru lze jen písemnou formou s výslovným vyjádřením, ţe se jedná o prokuru.

57


58


59

Můţe být udělena pouze podnikateli zapsanému v obchodním rejstříku a její udělení se rovněţ zapíše do obchodního rejstříku. Účinné je jiţ okamţikem udělení prokury, nikoli zápisem do obchodního rejstříku. Oprávnění plynoucí z prokury je vůči třetím osobám neomezitelné. Prokurista nesmí jednat v záleţitostech náleţejících výlučně podnikateli nebo statutárnímu orgánu. Rovněţ nemůţe v rámci základní prokury převést nemovitost nebo ji dát do zástavy, učinit tak smí jen, pokud dostane prokuru rozšířenou. Pokud má společnost více obchodních závodů nebo má-li tento obchodní závod jednu či více obchodních poboček můţe být společností udělena prokura pouze jeho některé pobočce nebo některému obchodnímu závodu. Prokuru vykonává prokurista s péčí řádného hospodáře. „Prokurista se podepisuje tak, ţe k obchodní firmě podnikatele připojí svůj podpis a údaj označující prokuru, příp. údaj označující pobočku či obchodní závod, byla-li prokura udělena pro jednotlivou pobočku či jeden z více obchodních závodů. Údajem označujícím prokuru je např. prokurista, p.p, per procura.“59 Prokura zanikne výmazem z obchodního rejstříku z důvodu výpovědi prokuristy, odvolání podnikatelem, smrti prokuristy, smrti podnikatele (v případě, ţe bylo ujednáno), prohlášení konkursu na majetek podnikatele, soudního rozhodnutí o vyloučení prokuristy z funkce, nově také převodu nebo pachtu obchodního závodu.

4.6.5 Likvidátor Jedná se o zvláštní případ jednatelského oprávnění. Postavení likvidátora v obchodní korporaci je na hranici mezi přímým a nepřímým jednáním. I kdyţ není statutárním orgánem právnické osoby, má obdobné pravomoci jako mandatáři. Povaţuje se za orgán sui generis.60, jehoţ právní jednání můţeme přičítat přímo právnické osobě. Nově je zaveden pojem likvidační podstata, coţ znamená, ţe hlavní úkol likvidátora je zpeněţit likvidační podstatu. Jestliţe spěje právnická osoba k ukončení svých podnikatelských aktivit a tím i svému zániku, následuje její zrušení a likvidace. O svém zrušení rozhoduje právnická osoba sama nebo prostřednictvím soudu. Soud současně jmenuje likvidátora – fyzickou osobu, který je povinován

59



Svého druhu.

60

vykonávat svou funkci s náleţitou péčí tak, aby likvidované právnické osobě nevznikla škoda, pod hrozbou vlastní majetkové odpovědnosti. Pokud je právnická osoba v likvidaci a nebyl povolán likvidátor, náleţí výkon jeho působnosti všem členům statutárního orgánu. Likvidátor činí jménem společnosti úkony, které směřují k likvidaci. V praxi to znamená plnění existujících závazků, uplatňování pohledávek, přijímaní plnění a také zastupování právnické osoby před soudy i jinými orgány. Vstup právnické osoby do likvidace musí oznámit všem známým věřitelům a rovněţ zajistit zveřejnění této skutečnosti v Obchodním věstníku. V průběhu likvidace nejprve přednostně uspokojí likvidátor pohledávky zaměstnanců, pokud není právnická osoba v úpadku. Jestliţe likvidátor zjistí, ţe je právnická osoba v úpadku, musí podat bezodkladně insolvenční návrh61. Jakmile ukončí likvidaci, sestaví účetní závěrku, kterou předloţí společníkům ke schválení včetně zprávy o průběhu likvidace. Ze zbylého majetku nejprve vyplatí všechny známé věřitele, sebe a poté navrhne rozdělení majetku (likvidační zůstatek) mezi společníky právnické osoby. Po skončení likvidace podává likvidátor do třiceti dnů návrh na výmaz společnosti z obchodního rejstříku. Právnická osoba zaniká okamţikem výmazu.

4.7 Právní jednání podnikatele v jiných než obchodněprávních závazkových vztazích 4.7.1 V pracovněprávních vztazích Právnické osoby (i fyzické např. s oprávněním podnikat podle ţivnostenského listu) zaměstnávají občany v pracovněprávních vztazích, z tohoto důvodu se pracovní právo stává důleţitou oblastí podnikatele. Pracovněprávní vztahy vznikají jen, pokud souhlasí obě strany - zaměstnanec (občan) a zaměstnavatel, ale ţádná z těchto stran nesmí při výkonu svých práv a povinností zneuţívat jiného účastníka těchto vztahů.

61

. Insolvenční návrh podává dluţník, který je právnickou osobou či fyzickou osobou – podnikatelem. Jestliţe se

dozví nebo se měl dozvědět, ţe se dostal do úpadku, a to jak ve formě platební neschopnosti, tak ve formě předluţení. U dluţníka, který je právnickou osobou, dopadá povinnost podat insolvenční návrh na statutární orgán popř. na likvidátora.

61

Vztahem zaměstnavatele a zaměstnance se zabývá Zákoník práce62, řídí se jím individuální pracovní vztahy neboli pracovní poměr (počínaje podpisem pracovní smlouvy, plněním, změnou či ukončením pracovního poměru). Dále zákoník práce řeší některé prvky organizace a provádění kolektivní činnosti (je upravena rovněţ v zákoně o kolektivním vyjednávání63). V NOZ je jednoznačně stanoveno, ţe pracovní poměr, ale také práva a povinnosti zaměstnance a zaměstnavatele z pracovního poměru jsou upravovány jiným zákonem - zákoníkem práce. „Totéţ platí v rozsahu stanoveném jiným zákonem o smlouvách o výkonu závislé práce zakládajících mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem obdobný závazek.“64 V pracovněprávních vztazích platí při pouţití NOZ pravidlo, co zákon nezakazuje, to dovoluje a nový občanský zákoník se pouţije na pracovněprávní vztahy pouze tehdy, pokud uvedená problematika není v zákoníku práce obsaţena. I kdyţ je tohoto subsidiárního principu pouţito, musí být dodrţeny základní zásady pracovněprávních vztahů daných zákoníkem práce: „Zvláštní zákonná ochrana postavení zaměstnance, Uspokojivé a bezpečné pracovní podmínky pro výkon práce Spravedlivé odměňování zaměstnance, Řádný výkon práce zaměstnancem v souladu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele, Rovné zacházení se zaměstnanci a zákaz jejich diskriminace.“65 Právním jednáním je dle zákoníku práce projev vůle, který směřuje ke vzniku, změně nebo skončení práv vyplývajících z pracovněprávních vztahů. Předmětem jednání mohou být jednostranné nebo dvoustranné právní úkony. Např. dohoda o ukončení pracovního poměru, zrušení pracovního poměru ve zkušební době. Za zaměstnavatele mohou jednat osoby oprávněné smlouvou o zřízení právnické osoby, zakládací listinou nebo zákonem, tedy statutární orgány. U fyzické osoby zaměstnavatele jsou touto osobou pracovníci v obvyklém rozsahu vzhledem k jejich zařazení nebo funkci nebo jiné fyzické osoby na základě dohody o plné moci, která musí mít písemnou formu a uvedení rozsahu zastoupení, jinak je neplatná.

62


63


64


65

Viz ustanovení § 1a Zákoníku práce

62

4.7.2 V občanskoprávních vztazích Jednání podnikatele, které je upraveno v NOZ se pouţije rovněţ v případě, kdy podnikatel vstupuje do občanskoprávních vztahů. Při tom je v nové úpravě zakotveno, ţe pokud při právním jednání (smlouvě či dohodě) stojí na jedné straně podnikatel a na straně druhé nepodnikatel, je třeba dbát toho, aby slabší strana, kterou je pravidelně nepodnikatel, neutrpěla ţádné újmy na svých právech. Je-li touto stranou spotřebitel, je chráněn jako slabší strana příslušnými ustanoveními o ochraně spotřebitele. „Spotřebitelem je kaţdý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.“66 Příkladem ochrany spotřebitele a současně nemoţnosti pouţít všeobecné obchodní podmínky pro ujednání náleţející pouze spotřebitelským smlouvám je judikát nález ÚS ČR ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11. „V rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na níž spotřebitel připojuje svůj podpis).“67 Oproti tomu mohou podnikatelé v občanskoprávních vztazích vyuţít obchodních zvyklostí68 i s nepodnikatelskými subjekty. Pokud není jinak ujednáno, platí, ţe má obchodní zvyklost přednost před ustanovením zákona, jeţ má donucující účinky. Podnikatel se můţe tedy zvyklostí dovolat, jestliţe prokáţe, ţe druhá strana musela určitou zvyklost znát a byla s postupem podle ní srozuměna.

4.7.3 V procesních záležitostech V procesních věcech rozhodují při jednání podnikatele vlastní pravidla dle procesních předpisů na rozdíl od jednání podnikatele v hmotně-právních záleţitostech. Při soudním nebo správním řízení je vyţadováno, aby byla právnická osoba zastoupena pouze jednou osobou a to předsedou nebo pověřeným členem v případě statutárního orgánu tvořeného kolektivním orgánem anebo pokud je více statutárních orgánů některým z nich.

66


67

Nález ÚS ČR ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11.

68

Podpůrný pramen obchodního práva, jsou to smluvními stranami dodrţovaná pravidla, jeţ se nějakým způso-

bem vyvíjela a v ustálené podobě jsou obecně akceptována.

63

5 Srovnání postavení podnikatele se zaměstnancem Pokud se podíváme na postavení podnikatele – vlastníka firmy, manaţera a zaměstnance v rámci firmy, existuje zde jistá hierarchie činností a pravomocí vlastníkem podniku počínaje a zaměstnancem konče.

5.1 Podnikatel (zaměstnavatel) Předpokladem úspěchu budoucího podnikatele je, ţe by měl disponovat několika podstatnými vlastnostmi – podnikavostí, dostatečnou motivací, aktivností, informovaností, vytrvalostí, sebedůvěrou, racionálním úsudkem, odolností proti stresu a dobrým zdravotním stavem. Jeho projekt by měl vykazovat aspekt dlouhodobosti a měl by dostatečně umět vyuţít svých silných stránek a předností. Hlavním předpokladem by měla být schopnost reagovat na neustálé změny. Primárním cílem podnikatele je dosaţení zisku při co nejniţších nákladech. Při vstupu do podnikání prokazuje osoba svou bezúhonnost, bezdluţnost, vzdělání a praxi. Je povinna nastudovat a dodrţovat příslušné zákony (např. ţivnostenský, o daních z příjmů, o dani z přidané hodnoty, o sociálním a zdravotním pojištění). Budoucí podnikatel má na výběr, zda bude podnikat jako fyzická či právnická osoba. Výhodou pro samostatně podnikající osoby je, ţe můţe pruţně rozhodovat o své pracovní náplni i době ve vazbě na zákazníky. Při zahájení podnikatelské činnosti bez ohlášení je přínosné, ţe není nutný počáteční kapitál, plusem je samostatné rozhodování, nízké správní výlohy pro zaloţení, minimum právních povinností a také jednoduché ukončení či přerušení ţivnosti. Podnikatel je ale limitován omezenou nabídkou bankovních úvěrů a většinou nedisponuje odbornými a ekonomickými znalostmi. V případě velkých zisků má vysoké odvody sociálního pojištění a z hlediska moţné spolupráce či jiných aktivit působí jako „malý partner“. Stále oblíbenější se stává podnikající samostatná skupina – profesionálové na volné noze. V praxi je reálná skutečnost, ţe podnikatel začíná s podnikáním jako ţivnostník, pak zaměstnává několik pracovníků (mikropodnik). Pokud se mu v podnikatelské činnosti daří, rozšíří svoji působnost na firmu s větším počtem zaměstnanců (malé a střední firmy). Prvořadým úkolem podnikatele je zajištění zakázek, z čehoţ plyne riziko. Pokud zakázku nezíská, nemá ţádný příjem pro krytí firemních nákladů (např. mezd zaměstnanců) ani svých 64

osobních potřeb. Podnikající osoba musí mít k dispozici finanční prostředky na pravidelné i nepravidelné platby (např. právnická osoba na zálohy na daň z příjmu, mzdy zaměstnanců, leasingy, silniční daně), ale také finanční rezervy. Z důvodu nejen udrţení svého postavení v konkurenčním prostředí by podnikatel měl investovat do rozvoje, inovace i technologií firmy, rovněţ marketingu, který je základem a předpokladem úspěšného prodeje i nabídky produktů i ve sluţbách. K tomu náleţí zviditelnění na trhu prostřednictvím webových stránek, facebooku i jiných médií a kampaní. Kromě výše uvedeného rozhoduje a schvaluje podnikatel strategické záměry firmy, dohlíţí na činnost manaţerů – zejména při plnění strategických záměrů (zaměření na cíl – SMART, benchmarkingu, SWOT analýzy) či sledování výkonnosti firmy (např. hodnocení ekonomických ukazatelů). Vlastníci drobných a malých podniků budou řešit záleţitosti firmy rozdílně od majitelů středních a velkých podniků. Obecně platí, čím větší firma, tím náročnější řízení a provoz. Ve středně velké firmě jsou většinou sloţky provozní, finanční, marketingové, technické a nezbytný je i personální útvar. Prostřednictvím tohoto aparátu jsou vybíráni kvalifikovaní a fundovaní zaměstnanci. Personální útvar by ve spolupráci s vizí podnikatele měl rovněţ vytvářet etický kodex firmy (dokument, který upravuje obecná i konkrétní pravidla práce v jednotlivých organizacích a profesích) a příznivé firemní klima. Pokud firma nechce stagnovat, musí se starat a podporovat vzdělávání svých zaměstnanců, coţ platí i pro samotného podnikatele. Podnikatel by měl udrţovat kontakty v rámci domácího i zahraničního prostředí. Velmi obohacující a podnětná jsou různá setkání a vytváření sítí se zákazníky, klienty, dodavateli, odběrateli, zahraničními partnery, bankami, konkurenty i studenty. Takto mohou podnikatelé současně získávat zpětnou vazbu své podnikatelské činnosti. Výhodou podnikatele je nezávislost, rozvrhuje si jeho pracovní aktivity dle svých potřeb, nevýhodou pak velká vázanost ke spoustě pracovních úkolů, coţ ve výsledku vede k většímu časovému vytíţení nad zákonem stanovenou normu pracovní doby. Rizikem je ručení u fyzické osoby celým svým majetkem a u právnické do výše jeho vkladu. Cílem kaţdého zaměstnavatele by měl být kromě dosaţení zisku také dostatečně finančně i pracovně motivovaný zaměstnanec pracující v příjemném firemním klimatu a vhodně sloţeném kolektivu. Pokud se podaří podnikateli mít většinu takových zaměstnanců, vede to společně s dostatečnou zakázkovou náplní k vyšším výkonům, většímu zisku a stále vylepšujícímu se 65

renomé firmy v rámci společnosti. Ve výsledku pak vidíme spokojeného zaměstnance a především podnikatele. Nejlépe cestu podnikatelského úspěchu vystihují slova známého amerického sociologa Tima Edwardse: „Kdyţ uvidíte člověka na vrcholu hory, buďte si zcela jisti, ţe tam nespadl.“

5.2 Zaměstnanec Jeho činnost je závislá, je vázaný na přidělenou práci. Je klasickou a stále nejrozšířenější skupinou. Jedná se o lidi pracující v nějaké firmě nebo instituci (státní, soukromé) v běţném zaměstnaneckém poměru. Jejich práva a povinnosti jsou dané zákoníkem práce a pracovní smlouvou. Zodpovědnost mají prakticky jen minimální. Přitom nemusí mít starosti o pracovní náplň a za odvedenou práci mají jistý příjem. Většinou disponují i řadou zaměstnaneckých výhod. Mají stanovenou pracovní dobu, nárok na dovolenou, placené svátky. Pokud onemocní, mají nárok na nemocenskou na rozdíl od podnikatele, pokud si na ni nepřiplácí. Osoba v zaměstnaneckém postavení má nárok na stávku. Pozice zaměstnance je vyhovující pro mnoho lidí z důvodu, ţe sami nemají potřebné schopnosti se podílet na svém osudu, ale také z důvodu relativní jistoty, stability a „bezstarostnosti“. Nevýhodou můţe být nestabilita příjmů v podobě platební neschopnosti zaměstnavatele či nejistota pozice z důvodu moţného propuštění ze zaměstnání. Současná doba vyţaduje i stále větší nároky na zaměstnance – dle své profese by se měl stále vzdělávat, být časově i pracovně přizpůsobivý. Pokud je po jeho specializaci dané osoby velká poptávka na trhu, je zaměstnavatelem náleţitě oceněn, týká se samozřejmě i velmi schopných zaměstnanců firmy a naopak pokud se jedná o nekvalifikovanou sílu či hojně nabízenou profesi nemá pracovník na trhu práce jednoduchou pozici. Z pohledu pracovních činností firmy můţeme zaměstnance rozdělit na manaţery a zaměstnance. V případě manaţerů se jedná o řídící skupinu pracovníků, kteří řídí firmu podle záměrů vlastníka, jejich činnost spočívá především v rozhodování, plánování, organizování, motivování a kontrole (např. příprava koncepce rozvoje firmy, řízení běţného provozu firmy, zabezpečení finančního zdraví firmy). Mají ve firmě dominantní postavení oproti zaměstnancům – realizátorům stanovených úkolů poskytujícím příslušné informace a další podklady nutné pro řízení.

66

U osoby, která je v pracovním poměru, není vyloučeno, ţe můţe ve volném čase podnikat. Např. učitelka anglického jazyka zaměstnaná v hlavním pracovním poměru na střední škole můţe v rámci volné ţivnosti provozovat překladatelskou činnost. Pracovní náplň zaměstnance a podnikající osoby samostatně výdělečně činné můţe být téměř totoţná, ale podnikající osoba si práci musí zajistit sama včetně úřednických záleţitostí, nese rizika spojená s podnikáním, ale současně za stejnou práci obvykle dosahuje vyšších výdělků. Srovnávání s osobou právnickou je nemoţné, protoţe se jedná o fiktivní subjekt. Porovnám-li svoje letité zkušenosti ze zaměstnání ve velké firmě s kratším pracovním zařazením ve státní sféře, více mi vyhovuje pro pruţnost, dynamičnost i moţnost kreativnějších přístupů zaměstnání ve firmě.

67

Závěr Cílem mé bakalářské práce byla komparace podnikání před a po roce 1989. Na základě studia historického vývoje podnikání jsem získala jednoduchou konstrukci, ze které jednoznačně vyplynulo, ţe podnikání se na území ČR po staletí vyvíjelo přirozenou cestou aţ do roku 1948. Po tomto roce se zastavily podnikatelské aktivity na dlouhých čtyřicet let. Po roce 1989 se naše hospodářství vrátilo k trţní ekonomice. Pro spoustu našich občanů to znamenalo nové příleţitosti a moţnosti. Kdo v tomto období začal s podnikáním (trh ještě nebyl přesycen výrobky a sluţbami), měl velmi reálnou šanci na úspěch. V dnešní době je obtíţné najít „mezeru“ na trhu zavedených firem. Dalším přitěţujícím faktorem zaplněného trhu se stala „krize“, která spoustu lidí uvaţujících o podnikání odradila, a vsadili raději na jistotu v zaměstnání. Nyní se jiţ situace v podnikání stabilizuje a vrací se do období předkrizového stavu. Důkazem toho je nárůst nově vzniklých firem. Moje bakalářská práce nese název „Procesní postavení podnikatele“. Zabývám se v ní procesním jednáním podnikatele dle nového občanského zákoníku a zákonu o obchodních korporacích od rané fáze – vypracováním podnikatelského plánu, registrací, obchodní firmou. Na tuto kapitolu navazuji formami podnikání, mezi kterými si podnikatel volí podle svých moţností a také míry rizik. Za účelem podnikání, který nesmí být hlavní náplní, mohou vzniknout fundace, spolky a ústavy. V další kapitole jsem nejprve definovala právní jednání a smlouvu jako nejvýznamnější právní jednání. Následně jsem se věnovala dalšímu cíli, přímému a nepřímému právnímu jednání podnikatele a také právnímu jednání v jiných neţ obchodněprávních závazkových vztazích. V závěru srovnávám postavení a činnosti podnikatele se zaměstnancem. Zhodnotím-li postavení podnikatele, tak je jeho činnost velmi náročná. Jeho hlavním účelem podnikání by mělo být nejen dosahování zisku, ale také naplňování jiných cílů, jimiţ je společenská odpovědnost firem zaměřující se na ekonomickou, sociální a environmentální oblast nebo iniciativa v neziskovém sektoru. V souvislosti s touto tématikou musím opět zmínit našeho nejznámějšího podnikatele Tomáše Baťu. Jeho odkaz je z hlediska podnikatelského i lidského jedinečným vzorem pro všechny generace. Stejně jako jeho nesmrtelná hesla vyvěšená v jeho dílnách a na továrních zdech – z mnoha uvádím alespoň tyto: „Den má 86 400 hodin“, „Co chceš, to můţeš“, „Jednejme vţdycky tak, jako by nás všichni viděli“.

68

Seznam použitých pramenů Bibliografie: 1)

ČERNÁ, Stanislava a Stanislav PLÍVA. Podnikatel a jeho právní vztahy. Praha: Univer-

zita Karlova v Praze, Právnická fakulta, 2013. ISBN 978-80-87146-76-7. 2)

SVEJKOVSKÝ, Jaroslav a Jana SVEJKOVSKÁ. Nový občanský zákoník: srovnání nové

a současné úpravy občanského práva. Praha: C. H. Beck, 2012, 792 s. ISBN 978-80-7400-4230. 3)

SALACHOVÁ, Bohumila. Právo v podnikání. Ostrava: Key Publishing, 2008, 120 s.

Právo (Key Publishing). ISBN 978-808-7255-056. 4)

Ústava České republiky: Listina základních práv a svobod ; Parlament, ministerstva ;

Ombudsman ; Antidiskriminační zákon : podle stavu k .. Ostrava: Sagit, 2012, sv. ÚZ. ISBN 978-80-7208-876-8. 5)

HAVEL, Bohumil. Zákon o obchodních korporacích s aktualizovanou důvodovou zprávou

a rejstříkem. Ostrava: Sagit, 2012, 287 s. ISBN 978-807-2089-239. 6)

ELIÁŠ, K., B. HAVEL, P. BEZOUŠKA a D. ŠUSTROVÁ. Občanské právo pro každého:

pohledem (nejen) tvůrců nového občanského zákoníku. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013, 315 s. ISBN 978-80-7478-013-4. 7)

BĚLOHLÁVEK, A. J., F. ČERNÝ, M. JUNGWIRTHOVÁ, P. KLÍMA, T.

PROFELDOVÁ a E. ŠROTOVÁ. Nový občanský zákoník: Srovnání dosavadní a nové občanskoprávní úpravy včetně předpisů souvisejících. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2012, 830 s. ISBN 978-80-7380-413-8. 8)

ZUKLÍNOVÁ, Michaela. Právní jednání podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.:

Komentář, srovnání se zahraničím a vybraná platná judikatura. 2. vyd. Praha: Linde Praha a. s., 2013, 192 s. ISBN 978-807-2019-182. 9)

VARVAŘOVSKÝ, Pavel. Základy práva: o právu, státě a moci. Praha: ASPI, 2004, 395

s. ISBN 80-735-7038-6. 10)

ELIÁŠ, K., J. BEJČEK, P. HAJN, J. JEŢEK, a kol. Kurs obchodního práva: Obecná

část. Soutěžní právo. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, 652 s. ISBN 978-807-1795-834.

69

11)

JOSKOVÁ, Lucie a Pavel PRAVDA. Zákon o obchodních korporacích s komentářem.

Praha: Grada, 2014, 96 s. ISBN 978-80-247-4834-4. 12)

MARQUES, Carlos a František JIRÁSEK. Řízení lidských zdrojů. Vyd. 3. Praha: Ban-

kovní institut vysoká škola a. s., 2009, 275 s. ISBN 978-807-2651-467. 13)

Zákony 2014: Veřejné rejstříky, přeměny společností, Evropská společnost, O evrop-

ském HZS. Ostrava: Sagit, 2013, 128 s. ÚZ. ISBN 978-80-7488-005-6. 14)

VEČEŘ, Igor. Podnikové právo. Praha: Leges, 2013, 186 s. Teoretik. ISBN 978-80-

87576-46-5. 15)

SYNEK, Miloslav. Podniková ekonomika. 3. přeprac. a dopl. vyd. Praha: C. H. Beck,

2002, xxv, 479 s. Beckovy ekonomické učebnice. ISBN 80-717-973 16)

KLUSOŇ, Václav. Moderní korporace v soudobém kapitalismu. Praha: Národohospo-

dářský ústav Josefa Hlávky, 2009, 211 s. Studie (Národohospodářský ústav Josefa Hlávky). ISBN 978-80-86729-46-X. 17)

TÝČ, Vladimír. Úvod do mezinárodního a evropského práva. Brno: Masarykova univer-

zita, 2007, 100 s. ISBN 978-80-210-4253-7. 18)

SRPOVÁ, Jitka. Základy podnikání: teoretické poznatky, příklady a zkušenosti českých

podnikatelů. Praha: Grada, 2010, 427 s. ISBN 978-80-247-3339-5. 19)

DUPRÉ, Ben. Filozofie: 50 myšlenek, které musíte znát. Překlad Ondřej Beran. Praha:

Slovart, 2010, 208 s. ISBN 978-80-7391-410-3. 20)

FOLTIN, Karel. Největší osobnosti našich dějin: průmyslníci, podnikatelé, bankéři.

Olomouc: Rubico, 2012, 151 s. Naše země. ISBN 978-80-7346-142-3. Zákony: 1)

Zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky.

2)

Zákon č. 2/1991 Sb., zákon o kolektivním vyjednávání.

3)

Zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod.

4)

Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník.

5)

Zákon č. 89/2012 Sb., nový občanský zákoník.

6)

Zákon č. 90/2012 Sb., zákon o obchodních korporacích.

70

7)

Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.

8)

Zákon č. 101/1963 Sb., zákoník mezinárodního obchodu.

9)

Zákon č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník.

10) Zákon č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, ve znění pozdějších předpisů. 11) Zákon č. 227/1997 Sb., zákon o nadacích a nadačních fondech. 12) Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. 13) Zákon č. 304/2013 Sb., zákon o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob. 14)

Zákon č. 455/1991 Sb., zákon o ţivnostenském podnikání (ţivnostenský zákon).

15)

Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník.

Judikatura: 1)

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2007, sp. zn. 29 Odo 513/2005.

2)

Nález ÚS ČR ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11.

Elektronické dokumenty: 1)

Přechod na nové podmínky. Nový občanský zákoník [online]. [cit. 2014-06-24]. Dostupné

z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/obchodni-korporace/konkretni-zmeny/prechod-na-novepodminky/ 2)

Ţivnostenské podnikání v ČR v I. čtvrtletí 2014. Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR

[online]. 2014 [cit. 2014-05-18]. Dostupné z: http://www.socr.cz/clanek/zivnostenskepodnikani-v-cr-v-roce-2013/ 3)

František Čuba. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wi-

kimedia

Foundation,

2001-

[cit.

2014-05-26].

Dostupné

z:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_%C4%8Cuba 4)

Zákaz anonymních akcií vedl loni ke strmému poklesu zájmu o akciové společnosti, no-

vý byznys ale roste. CFO world [online]. 2014 [cit. 2014-06-11]. Dostupné z: http://cfoworld.cz/analyzy/zakaz-anonymnich-akcii-vedl-loni-ke-strmemu-poklesu-zajmu-oakciove-spolecnosti-novy-byznys-ale-roste-2865 5)

Nadace. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia

Foundation, 2001- [cit. 2014-06-25]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Nadace 71

Procesní postavení podnikatele

Recommend Documents