Smluvní zastoupení podnikatele

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy

Smluvní zastoupení podnikatele Bakalářská práce

Autor:

Martina Giuliano Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

JUDr. Radek Spurný

04/2013

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

………………………. Ve Staňkovicích dne 30.4.2013

Martina Giuliano

Poděkování: Ráda bych touto cestou poděkovala panu JUDr. Radkovi Spurnému a panu Mgr. Jiřímu Hesovi za odborné vedení a podnětné rady, které mi pomohly při zpracování této práce. Mé díky patří i rodině, která mě po celou dobu tohoto studia podporovala.

Anotace práce: Bakalářská práce se zabývá problematikou smluvního zastoupení podnikatele. Práce je rozdělena do tří hlavních kapitol. První kapitola vymezuje pojem podnikání, osobu podnikatele a jeho právní jednání. Druhá kapitola popisuje občanskoprávní plnou moc a prokuru. Především zahrnuje jejich charakteristiku, náleţitosti, vznik, rozsah jednatelského oprávnění a zánik. Mezi těmito instituty je několik zásadních rozdílů, proto je v práci zachyceno srovnání z hlediska jejich rozdílnosti. Vzhledem k tomu, ţe 1. ledna 2014 nabude účinnosti nový občanský zákoník, práce rovněţ obsahuje krátké srovnání smluvního zastoupení současné právní úpravy s novým občanským zákoníkem. Kapitola třetí se věnuje vybraným problémům, které jsou se smluvním zastoupením spojeny. Patří mezi ně např. vnitřní vztah podnikatele a prokuristy, překročení jednatelského oprávnění zmocněnce a prokuristy a prokura a pracovně právní vztahy. Klíčová slova: podnikatel, zastoupení, plná moc, prokura, zmocněnec, zmocnitel, prokurista, právní úkon Annotation: The bachelor´s paper analyses the topic contractual representation of the entrepreneur. The document is divided into three chapters. The first chapter identifies the term entrepreneurship, the entity of the entrepreneur and its legal negotiation. The second chapter describes the power of attorney issued pursuant to the Civil code and the procuration, especially its characteristic, the mandatory content, creation and the scope of the agent´s representation and extinction. This paper identifies a comparison of the fundamental differences between these institutes. With respect to the amendment of the Civil Code that will come to force on 1st January 2014 also a brief comparison of the contractual representation definition pursuant to the currently valid legislation and the contractual representation pursuant to the new legislation is incorporated herein. The third chapter addresses to the selected issues connected with the contractual representation such as internal relations between the entrepreneur and the principal, dealing beyond attorney´s and principal´s competency, the procuration and labour relations. Key words: Entrepreneur, representation, power of attorney, procuration, attorney, principal, legal act

Obsah: Obsah: ......................................................................................................................................... 5 Úvod: .......................................................................................................................................... 7 1.

2.

Jednání podnikatele ............................................................................................................. 9 1.1.

Pojem podnikatel ......................................................................................................... 9

1.2.

Právní jednání ............................................................................................................ 10

1.2.1.

Přímé jednání ...................................................................................................... 11

1.2.2.

Jednání v zastoupení ........................................................................................... 13

Smluvní zastoupení podnikatele ....................................................................................... 15 2.1.

Plná moc podle právní úpravy občanského zákoníku ................................................ 15

2.1.1.

Charakteristika institutu plné moci ..................................................................... 15

2.1.2.

Náleţitosti plné moci .......................................................................................... 15

2.1.3.

Jednání zmocněnce ............................................................................................. 16

2.1.4.

Překročení oprávnění na základě plné moci ....................................................... 17

2.1.5.

Zánik plné moci .................................................................................................. 17

2.2.

Podniková plná moc (prokura) podle právní úpravy obchodního zákoníku .............. 18

2.2.1.

Charakteristika institutu prokury ........................................................................ 18

2.2.2.

Vznik prokury ..................................................................................................... 18

2.2.3.

Rozsah jednatelského oprávnění prokuristy a jeho překročení .......................... 20

2.2.4.

Zánik prokury ..................................................................................................... 21

2.3.

Srovnání institutů (plné moci a prokury) ................................................................... 22

2.3.1.

Porovnání podle základních znaků ..................................................................... 22

2.3.2.

Porovnání smluvního zastoupení současné právní úpravy s novým občanským

zákoníkem ......................................................................................................................... 25 3.

Výkladové pojmy související se smluvním zastoupením ................................................. 28

5

3.1.

Obecně ....................................................................................................................... 28

3.2.

Vnitřní vztah podnikatele a prokuristy ...................................................................... 28

3.3.

Překročení jednatelského oprávnění prokuristy a zmocněnce ................................... 32

3.4.

Prokura a pracovněprávní vztahy .............................................................................. 39

Závěr: ........................................................................................................................................ 44 Seznam pouţité literatury: ........................................................................................................ 47 Seznam pouţitých zkratek: ....................................................................................................... 49

6

Úvod: V souvislosti se svým zaměstnáním jsem si jako téma bakalářské práce vybrala „Smluvní zastoupení podnikatele“. K zájmu o toto téma mě přivedl fakt, ţe se řadu let věnuji obchodní činnosti a s institutem smluvního zastoupení se pravidelně setkávám, jak při uzavírání smluv o dílo se zhotoviteli, tak při zpracování nabídek pro zadavatele. Institut smluvního zastoupení je podle mého názoru pro podnikatelské subjekty velmi významný, zvláště pak u velkých korporací, proto se domnívám, ţe získané poznatky uplatním v rámci své pracovní náplně. Podnikatelé dennodenně vstupují při realizaci svých podnikatelských záměrů do právních vztahů. Vůči třetím osobám přijímají rozhodnutí a vytváří tak se svými obchodními partnery právní vztahy, které slouţí k realizaci podnikatelských cílů. Mnohdy se stane, ţe podnikatel nejedná osobně a jednáním pověří jinou osobu. Mezi základní instituty smluvního zastoupení podnikatele patří plná moc a prokura. Práce je rozdělena do tří hlavních kapitol. První kapitola se obecně zabývá osobou podnikatele a jeho právním jednáním. S ohledem na téma práce se nejedná o stěţejní kapitolu, proto je jejím předmětem pouze stručná charakteristika. Druhá kapitola zahrnuje především charakteristiku, náleţitosti, vznik, rozsah jednatelského oprávnění a zánik plné moci podle občanského zákoníku a prokury podle obchodního zákoníku. Dále je pak v práci zachyceno krátké srovnání těchto institutů z hlediska jejich rozdílnosti. Vzhledem k tomu, ţe 1. ledna 2014 nabude účinnosti nový občanský zákoník, práce rovněţ obsahuje krátké srovnání smluvního zastoupení současné právní úpravy s novým občanským zákoníkem. Kapitola třetí se věnuje rozboru judikatury Nejvyššího soudu České republiky a poukazuje na problémy, které mohou v praxi nastat. Zaměřuje se zejména na vnitřní vztah podnikatele a prokuristy, překročení jednatelského oprávnění prokuristy a zmocněnce a prokuru a pracovně právní vztahy. V práci jsem pouţila popisnou metodu, díky níţ jsem vytvořila přehled současného právního stavu zkoumaného tématu. Další metodou je rozbor a zkoumání judikatury Nejvyššího soudu České republiky. Pomocí těchto metod se snaţím poukázat na problémy ve vybraných oblastech, které jsou se smluvním zastoupením spojeny. Podklady k vypracování této práce vychází z aktuální české literatury, odborných článků, právních předpisů a judikatury Nejvyššího soudu.

7

Věřím, ţe práce přehledně shrne dané téma a pomůţe podnikatelům při rozhodování, zda pro ně bude v rámci svých podnikatelských aktivit vhodnější zvolit si zastupování formou občanskoprávní plné moci nebo vyuţít prokuru upravenou v obchodním zákoníku.

8

1.

Jednání podnikatele

1.1.

Pojem podnikatel

Tématem bakalářské práce je smluvní zastoupení podnikatele, proto začněme vymezením pojmu podnikání a podnikatel. Definici podnikaní a podnikatele nalezneme v § 2 odst. 1 a 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění (dále jen ObchZ). Podnikání se rozumí soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosaţení zisku. Podnikatelem můţe být jak osoba právnická, tak osoba fyzická. Vlastní definici podnikatele pak lze rozdělit na osoby, které jsou podnikatelem uţ samotným faktem, ţe jsou zapsány v obchodním rejstříku a dále na osoby, které skutečně podnikají, nebo provozují určitou činnost. Zákon tak dělí podnikatele do čtyř skupin: 1.

Osoby zapsané v obchodním rejstříku. Je zcela lhostejné, zda jsou zapsány do obchodního rejstříku povinně (obligatorně) či dobrovolně (fakultativně). Zákon nevyţaduje, aby osoba zapsaná v obchodním rejstříku fakticky vykonávala podnikatelskou činnost. Povahu podnikatele bude mít např. akciová společnost, společnost s ručením omezeným či druţstvo, i kdyţ budou zaloţeny za jiným účelem, neţ je podnikání. Tyto právnické osoby se stanou podnikateli na základě zápisu do obchodního rejstříku.

2.

Osoby, které podnikají na základě živnostenského oprávnění. Jedná se o osoby, které se do obchodního rejstříku nezapisují, jestliţe podnikají na základě ţivnostenského oprávnění a samy o to výslovně nepoţádají. Je nerozhodné, zda jde o ţivnost volnou, ohlašovací nebo koncesovanou.

3.

Osoby, které podnikají na základě jiného než živnostenského oprávnění podle zvláštních právních předpisů. Jedná se o podnikání, které je vyňato z působnosti ţivnostenského zákona č. 455/1991 Sb., v platném znění. Jde o podnikatelskou činnost např. advokátů, daňových poradců, exekutorů, veterinářů apod.

4.

Osoby, které provozují zemědělskou výrobu a jsou zapsané do evidence podle zvláštního právního předpisu. Zemědělským podnikatelem můţe být jak 9

fyzická, tak právnická osoba, která hodlá podnikat v zemědělství a je zapsána do evidence podle zvláštního předpisu. Vlastní úprava podnikání v zemědělství je obsaţena v zákoně č. 252/1997 Sb., o zemědělství v platném znění.1

1.2.

Právní jednání

Podnikatelé vstupují při realizaci svých podnikatelských záměrů do právních vztahů. Projevují vytvořenou vůli (přijaté rozhodnutí) vůči třetím osobám, přičemţ mohou vznikat mezi nimi a ostatními subjekty práva a povinnosti. Právní jednání je nutné odlišovat od rozhodování, řízení a obchodního vedení. Rozhodování představuje vytváření vůle v určité věci a probíhá uvnitř podnikatelského subjektu. Můţe se jednat například o rozhodování valné hromady. Právní jednání spočívá v projevení vytvořené vůle vůči třetí osobě, jejímţ cílem je vznik, změna nebo zánik práv a povinností, které právní předpisy s takovým projevem vůle spojují. Jde tedy o provádění právních úkonů dle § 34 občanského zákoníku. Obchodní vedení popřípadě řízení společnosti, se děje také uvnitř podnikatelského subjektu. Jedná se zejména o organizování a řízení podnikatelské činnosti, včetně rozhodování o podnikatelských záměrech. ObchZ se problematice jednání podnikatele věnuje v § 13 aţ 16. Tato právní úprava nemá komplexní povahu, a proto se ve smyslu § 1 odst. 2 ObchZ aplikují rovněţ příslušná ustanovení občanského zákoníku.2 ObchZ rozlišuje jednání přímé a nepřímé. Přímým jednáním podnikatele fyzické osoby je jeho osobní jednání, při kterém sám činí právní úkony. Přímým jednání podnikatele právnické osoby je jednání jejího statutárního orgánu. ObchZ určuje, kdo je u jednotlivých obchodních společností a druţstva statutárním orgánem. Právní úkony, které jsou učiněny statutárním orgánem, jsou právní úkony právnické osoby. Nepřímé jednání podnikatele (fyzické i právnické osoby) je jednání, při kterém projevuje vůli zástupce.3

1

ELIÁŠ, K., et al. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 3 vydání. Praha: C. H. Beck, 2002. s. 82-85. 2 ŠTENGLOVÁ, I., PLÍVA, S., TOMSA, M., et al. Obchodní zákoník. Komentář. 12. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 34. 3 LOCHMANOVÁ, L., Základy obchodního práva. 2. přepracované vydání. Ostrava:KEY Publiching s.r.o., 2011. s. 42 - 43.

10

V českém právním řádu rozlišujeme zastoupení přímé a nepřímé. Při zastoupení přímém jedná zástupce jménem a na účet zastoupeného. Při zastoupení nepřímém činí zástupce právní úkony svým jménem avšak na účet zastoupeného.4

1.2.1.

Přímé jednání

Přímým jednáním podnikatele fyzické osoby je jednání, při kterém podnikatel učiní projev vůle osobně. Vzhledem k tomu, ţe ObchZ neobsahuje právní úpravu příslušného ustanovení, je třeba aplikovat ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník v platném znění (dále jen ObčZ). Právnická osoba jedná statutárním orgánem, jak vyplývá z § 13 odst. 2 ObchZ. Obecné vymezení statutárního orgánu nalezneme v § 20 odst. 1 ObčZ: „Právní úkony právnické osoby ve všech věcech činí ti, kteří k tomu jsou oprávněni smlouvou o zřízení právnické osoby, zakládací listinou nebo zákonem (statutární orgány)“. Na občanskoprávní úpravu navazuje ObchZ v § 85, § 101 odst. 1, § 133, 191, § 243 odst. 2, 3, § 245 odst. 2, 3, kde jsou obsaţena ustanovení, která kogentně stanoví, kdo v jednotlivých obchodních společnostech a druţstvu statutární orgán tvoří. Statutárním orgánem veřejné obchodní společnosti jsou všichni společníci, nestanoví-li společenská smlouva jinak. Statutárním orgánem komanditní společnosti jsou komplementáři. Ve společnosti s ručením omezeným je statutárním orgánem jeden nebo více jednatelů. Statutárním orgánem akciové společnosti a druţstva je představenstvo. V druţstvu, které má méně neţ padesát členů, můţe být statutárním orgánem předseda, popřípadě další člen pověřený členskou schůzí.5 Jednatelské oprávnění statutárního orgánu právnické osoby je neomezené (ve všech věcech). V některých případech sice ObchZ připouští, ţe můţe být statutární orgán omezen ve svém jednatelském oprávnění, ale zároveň prohlašuje takové omezení za neúčinné vůči třetím osobám. Omezení má pouze vnitřní povahu a neznamená, ţe by právní úkony učiněné nad rámec takového omezení nezavazovaly právnickou osobu a to ani tehdy, pokud o takovém

4

ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., et al. Občanské právo hmotné. 5. jubilejní aktualizované vydání. Česká republika: Wolters Kluwer, 2009. s. 215. 5 LOCHMANOVÁ, L., Základy obchodního práva. 2. přepracované vydání. Ostrava: KEY Publiching s.r.o., 2011. s. 43-44.

11

překročení třetí osoba věděla. Ten kdo omezení překročil, je odpovědný za případnou škodu, která by podnikateli vznikla. Jestliţe má právnická osoba více statutárních orgánů, nebo má statutární orgán kolektivní (představenstvo u akciové společnosti a u druţstva) je třeba určit způsob jednání. Podle úpravy ObchZ můţe jednat kaţdý člen statutárního orgánu samostatně. Pokud je poţadováno zpřísnění zákonné úpravy, mohou způsob jednání statutárního orgánu, nebo jeho členů upravit stanovy nebo společenská smlouva. Odlišná úprava je u druţstva, kde dle zákonné úpravy jedná předseda nebo místopředseda představenstva. „Je-li však pro právní úkon, který činí představenstvo, předepsána písemná forma, je třeba podpisu alespoň dvou členů představenstva“ (§ 243 odst. 3 ObchZ).6 Statutární orgán právnické osoby je oprávněn jednat okamţikem, kdy byl ustaven (zvolen, jmenován). Zápis do obchodního rejstříku je pouze tzv. deklaratorní, není tedy např. třeba vyčkat zápisu nového statutárního orgánu do obchodního rejstříku proto, aby mohl v plném rozsahu jednat, nicméně včasný zápis je zejména s ohledem na praxi v obchodním styku ţádoucí. Statutární orgán právnické osoby je podle současné právní úpravy oprávněn jednat, i kdyţ nebyl ještě do obchodního rejstříku zapsán. Od osob, které nejsou v obchodním rejstříku jako statutární orgán zapsány a chtějí jako statutární orgán jednat, by měl subjekt, vůči kterému činí příslušný právní úkon, vyţadovat důkaz o svém ustavení do funkce. Naopak platí ochrana dobré víry třetích osob v zápisy do obchodního rejstříku. Pokud by osoby zapsané v obchodním rejstříku jako statutární orgán jednaly a v době jednání uţ statutárním orgánem nebyly, byla by přesto právnická osoba takovým jednáním vázána. Toto by neplatilo, pokud by právnická osoba prokázala, ţe druhý účastník o nedostatku jednatelského oprávnění věděl. V souvislosti se statutárním orgánem je třeba se zmínit o likvidátorovi. Vstupem obchodní společnosti či druţstva do likvidace by byla výrazně omezena působnost statutárního orgánu a tato působnost by přešla na likvidátora. Působnost likvidátora je však uţší, jelikoţ je dle § 72 odst. 1 ObchZ oprávněn jménem společnosti nebo druţstva činit pouze úkony, které směřují k likvidaci.7

6

JOSKOVÁ, L., PRAVDA, P., Obchodní zákoník 2010 - úplné znění s úvodním komentářem, Právní stav k 1.7.2010. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2010. s. 66. 7 ŠTENGLOVÁ, I., PLÍVA, S., TOMSA, M., et al. Obchodní zákoník. Komentář. 12. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 37.

12

1.2.2.

Jednání v zastoupení

Institut zastoupení umoţňuje, aby za osobu, která není způsobilá k právním úkonům nebo za osobu, která je k právním úkonům způsobilá, ale sama je z nějakého důvodu neučiní, činil tyto právní úkony zástupce. Jak jiţ bylo uvedeno výše, v českém právním řádu rozlišujeme dva druhy zastoupení. V případě zastoupení přímého jedná zástupce ve vztahu k třetí osobě jménem zastoupeného a na jeho účet. Při nepřímém zastoupení jedná zástupce vlastním jménem, avšak účinky vznikají zástupci. Zástupce je podle smlouvy povinen převést nabytá práva a povinnosti na zastoupeného. Podle právního důvodu, který zakládá právní vztah zastoupení, rozlišujeme zastoupení zákonné a smluvní.8

1.2.2.1.

Zastoupení zákonné

V případě zákonného zastoupení vzniká právní vztah mezi zástupcem a zastoupeným přímo na základě zákona (např. právo rodičů zastupovat nezletilé dítě) nebo rozhodnutím soudu nebo jiného státního orgánu (např. opatrovnictví). V případě obchodního práva se jedná o dva typy zákonného zastoupení podnikatele a to dle § 13 odst. 3 ObchZ jednání vedoucího odštěpného závodu nebo jiné organizační sloţky a dle § 15 odst. 1 ObchZ jednání osoby pověřené určitou činností. Odštěpný závod je organizační sloţkou podniku, která je jako odštěpný závod zapsána v obchodním rejstříku. Ze zákona je oprávněn jednat za podnikatele vedoucí odštěpného závodu, podmínkou však je, ţe je také zapsán do obchodního rejstříku. Vedoucí organizační sloţky je oprávněn činit právní úkony týkající se pouze organizační sloţky, v které je vedoucím. Osoba pověřená při provozování podniku určitou činností podle právní úpravy § 15 ObchZ je zmocněna ke všem úkonům, ke kterým při této činnosti obvykle dochází.9 Tato osoba není zapsána do obchodního rejstříku. Aby mohla určitá osoba zastupovat podnikatele přímo ze zákona, musí být splněny dva poţadavky. Především musí jít o osobu pověřenou určitou

8

PLECITÝ, V., VRABEC, J., SALAČ, J., Základy občanského práva. 5. upravené vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2010. s. 59. 9 JOSKOVÁ, L., PRAVDA, P., Obchodní zákoník 2010 - úplné znění s úvodním komentářem, Právní stav k 1.7.2010. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2010. s. 13.

13

činností a druhým poţadavkem je, aby tato činnost byla vázána na provoz podniku.10 Pokud takový zákonný zástupce podnikatele překročí zmocnění, takové jednání zavazuje podnikatele jen tehdy, nevěděla-li třetí osoba o tomto překročení a s přihlédnutím ke všem okolnostem ani vědět nemohla.

1.2.2.2.

Zastoupení smluvní

Právní vztah mezi zástupcem a zastoupeným vzniká v tomto případě na základě smlouvy, ve které jsou dojednány podmínky zastoupení. Obvykle se v obchodněprávních vztazích vyuţije podoba smlouvy mandátní nebo příkazní. Smluvním zastoupením se rozumí zastoupení na základě udělené plné moci podle právní úpravy ObčZ. Jedná se o jednostranný právní úkon zastoupeného adresovaný třetím osobám, kterým zastoupený dává na vědomí adresátovi, ţe je určitá osoba oprávněna ho zastupovat a v jakém rozsahu. Český právní řád rozlišuje dva základní typy plné moci a tím můţe být plná moc všeobecná (generální), opravňující ke všem právním úkonům, anebo zvláštní (speciální), omezující se na některé právní úkony či na jediný právní úkon.11 Vedle úpravy v ObčZ je v ObchZ obsaţen zvláštní institut smluvního zastoupení, kterým je prokura. Jedná se o speciální plnou moc typickou pro obchodní vztahy. Výslovně je v ustanovení § 14 upravena ObchZ, ale pokud nelze určitou otázku řešit podle ObchZ, je třeba pouţít v neupravených záleţitostech v souladu s § 1 odst. 2 ObchZ ustanovení ObčZ.

10

ELIÁŠ, K., et al. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 3 vydání. Praha: C. H. Beck, 2002. s. 102. 11 ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., et al. Občanské právo hmotné. 5. jubilejní aktualizované vydání. Česká republika: Wolters Kluwer, 2009. s. 220.

14

2.

Smluvní zastoupení podnikatele

2.1.

Plná moc podle právní úpravy občanského zákoníku

2.1.1.

Charakteristika institutu plné moci

Nejpouţívanějším typem smluvního zastoupení v praxi je plná moc. Plná moc je jednostranný právní úkon zastoupeného adresovaný třetím stranám, kterým zastoupený dává na vědomí adresátovi, ţe je určitá osoba oprávněna ho zastupovat a v jakém rozsahu. Plná moc je pouze potvrzením existence práva určité osoby zastupovat osobu jinou. Toto potvrzení vzniká na základě dohody o plné moci, která zakládá právní vztah zastoupení mezi zmocnitelem a zmocněncem.12 Není nutné, aby byla plná moc zmocněncem výslovně přijata. Zmocněnec není povinen předkládat třetí osobě, se kterou jedná originál plné moci. Soudní praxe z tohoto důvodu dovozuje, ţe pokud jedná zmocněnec jménem zmocnitele v mezích plné moci, která objektivně existuje, vznikají vţdy z jednání zmocněnce zmocniteli práva a povinnosti.13

2.1.2.

Náležitosti plné moci

Obsah plné moci musí dle § 35 odst. 2, 3 ObčZ splňovat všechny náleţitosti právního úkonu. Plná moc musí mít všechny zákonem stanovené náleţitosti, tj. ţe musí obsahovat podpis zmocnitele, označení zmocněnce a pod sankcí neplatnosti musí být uveden i rozsah zmocněncova oprávnění přímo v plné moci. Plná moc se podle rozsahu zmocněncova oprávnění dělí na všeobecnou (generální) anebo zvláštní (speciální). Všeobecná plná moc opravňuje zmocněnce ke všem právním úkonům. Zvláštní plná moc je taková, která se omezuje na některé právní úkony, popř. na některý druh právních úkonů (např. uzavírání kupních smluv) anebo pouze na jediný právní úkon. Plná moc můţe být udělena jak fyzickou, tak právnickou osobou. K jednání na základě plné moci můţe být taktéţ zmocněna jak fyzická, tak i právnická osoba. Jestliţe by byla plná moc udělena právnické osobě, pak vzniká právo jednat statutárnímu orgánu, nebo osobě, které tento orgán udělí plnou moc.

12

ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., et al. Občanské právo hmotné. 5. jubilejní aktualizované vydání. Česká republika: Wolters Kluwer, 2009. s. 216. 13 ŠVESTKA, J., et al. Občanský zákoník I, II. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 302.

15

Plnou moc je moţné udělit i několika zmocněncům, poté se hovoří o tzv. kolektivní plné moci. Neurčí-li zmocnitel v plné moci způsob jednání zmocněnců, pak musí dle zákonné úpravy ObčZ jednat všichni zmocněnci společně. Teprve takové jednání má právní následky. Shodný projev vůle nemusí být učiněn současně, stačí i následný.14 Plnou moc lze udělit ústně i písemně. Dle ustanovení § 34 odst. 4 ObčZ musí být plná moc písemná, pokud je třeba právní úkon učinit písemnou formou a dále pak jestliţe se plná moc netýká jen určitého právního úkonu. Z toho vyplývá, ţe ústní můţe být plná moc, jen pokud se týká určitého právního úkonu a není-li pro tento úkon vyţadována zvláštní forma.15 S plnou mocí udělenou ústně můţe v praxi nastat důkazní problém. Ústně udělená plná moc se z tohoto důvodu v praxi moc nevyskytuje.16

2.1.3.

Jednání zmocněnce

Podle ustanovení § 32 odst. 1 ObčZ se uplatňuje nevyvratitelná právní domněnka. Neplyne-li z právního úkonu, ţe jedná někdo za jiného, uplatňuje se, ţe jedná vlastním jménem. V takovém případě práva a povinnosti vznikají jednajícímu. Jak jiţ bylo uvedeno výše, rozsah oprávnění zmocněnce musí být vymezen plnou mocí. Pokud zmocněnec jedná jménem zmocnitele v mezích oprávnění k zastupování, vznikají práva a povinnosti přímo zmocniteli. Pokud jde o vnitřní pokyny dané zmocněnci, které nejsou patrné z plné moci, nemají vliv na právní účinky jednání k třetím osobám, ledaţe by o nich věděli. Je-li zmocněnec výslovně oprávněn plnou mocí, nebo je zmocněncem právnická osoba, má zmocněnec právo udělit plnou moc jiné osobě. I v tomto případě je z právních úkonů dalšího zmocněnce (tzv. substituta) zavázán a oprávněn přímo zmocnitel.17

14

ŠVESTKA, J., et al. Občanský zákoník I, II. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 303. ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., et al. Občanské právo hmotné. 5. jubilejní aktualizované vydání. Česká republika: Wolters Kluwer, 2009. s. 221. 16 PLECITÝ, V., VRABEC, J., SALAČ, J., Základy občanského práva. 5. upravené vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2010. s. 60. 17 ŠVESTKA, J., et al. Občanský zákoník I, II. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 309. 15

16

2.1.4.

Překročení oprávnění na základě plné moci

Zákon v § 33 odst. 1 ObčZ stanoví, ţe při překročení zmocněncova oprávnění vymezeného plnou mocí je zmocnitel tímto jednáním vázán, jen pokud toto překročení schválí (tzv. ratihabice). Neoznámí-li zmocnitel osobě, se kterou zmocněnec jednal, bez zbytečného odkladu svůj nesouhlas, potom co se sám o překročení dozvěděl, platí, ţe překročení schválil. Důkazní břemeno je na osobě, která se dovolává uplatnění nevyvratitelné právní domněnky, ţe překročení bylo schváleno. Nebylo-li překročení plné moci zmocnitelem schváleno a jednal-li někdo se třetí osobou za jiného bez plné moci (tj. jako nezmocněný jednatel) je z takového jednání zavázán sám. Osoba, se kterou bylo jednáno, tj. třetí osoba můţe poţadovat na zmocněnci, buď splnění závazku, nebo náhradu škody tímto jednáním způsobenou. V případě, ţe osoba, se kterou bylo jednáno, o nedostatku plné moci věděla, nebude ani zmocněnec právním úkonem vázán.

2.1.5.

Zánik plné moci

V § 33b odst. 1 ObčZ jsou definovány důvody, kdy nastává zánik plné moci, jimiţ jsou: a) provedení úkonu, na který byla omezena, b) je-li odvolána zmocnitelem (jednostranný právní úkon), c) je-li vypovězena zmocněncem (jednostranný právní úkon), d) smrtí zmocněnce, e) smrtí zmocnitele, nevyplývá-li z obsahu plné moci něco jiného, f)

zánikem právnické osoby, která je zmocněncem nebo zmocnitelem, pouze pokud nepřešly její práva a závazky na jinou osobu,

g) uplynutím času, na který byla plná moc vydána. Odvolá-li plnou moc zmocnitel, stává se toto odvolání účinným, aţ kdyţ se o něm dozví zmocněnec. V tomto případě mají právní úkony učiněné zmocněncem stejné právní účinky, jako kdyby plná moc trvala. Toto ustanovení však neplatí vůči třetí osobě, která o odvolání plné moci věděla anebo musela vědět. Po zániku plné moci výpovědí zmocněnce nebo smrtí zmocnitele je podle § 33b odst. 6 ObčZ zmocněnec povinen učinit vše co nesnese odkladu, aby zmocnitelovi, nebo jeho právnímu nástupci nemohla vzniknout újma. Právní úkony učiněné zmocněncem mají stejné právní

17

následky, jako kdyby zastoupení ještě trvalo, pokud však neodporují tomu, co zařídil zmocnitel nebo jeho právní nástupci (dědici).18

2.2.

Podniková plná moc (prokura) podle právní úpravy obchodního zákoníku

2.2.1.

Charakteristika institutu prokury

Smyslem institutu prokury, jako nejširší formy smluvního (dobrovolného) zastoupení v oblasti obchodněprávních vztahů je umoţnit oprávněné osobě jednání za podnikatele zahrnující veškeré právní úkony vyjma úkonů citovaných v zákoně. Jak jiţ bylo řečeno, prokura je zvláštním druhem smluvního zastoupení, který je typický pro obchodní vztahy. Zákonem je upravena v § 14 ObchZ. Jestliţe nelze určitou otázku v souvislosti s prokurou řešit dle ObchZ, aplikují se subsidiárně právní úpravy zastoupení podle ObčZ. „Prokurou zmocňuje podnikatel prokuristu ke všem právním úkonům, k nimž dochází při provozu podniku, i když se k nim vyžaduje zvláštní plná moc. V prokuře však není zahrnuto oprávnění zcizovat (např. převádět, směnit, darovat) a zatěžovat (zřízení zástavního práva, zřízení věcného břemene) nemovitosti, ledaže je toto oprávnění výslovně v udělení prokury uvedeno.“19 Vzhledem k tomu, ţe se prokura zapisuje do obchodního rejstříku, můţe být udělena pouze podnikatelem zapsaným v obchodním rejstříku. Prokuru lze udělit pouze fyzické osobě. Zvláštností prokury je, ţe její rozsah je vymezen přímo zákonem.

2.2.2.

Vznik prokury

Prokuru můţe udělit podnikatel, který je zapsán do obchodního rejstříku. Není rozhodné, zda je podnikatel zapsaným obligatorně či fakultativně. Pokud je podnikatelem fyzická osoba, uděluje prokuru osobně. Je-li podnikatelem právnická osoba, můţe prokuru udělit pouze statutární orgán. Jinak je to u společnosti s ručením omezením, zde uděluje prokuru valná hromada, pokud společenská smlouva neurčuje něco jiného. Vyvstává zde otázka, zda by

18

ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., et al. Občanské právo hmotné. 5. jubilejní aktualizované vydání. Česká republika: Wolters Kluwer, 2009. s. 221 - 222. 19 ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., et al. Občanské právo hmotné. 5. jubilejní aktualizované vydání. Česká republika: Wolters Kluwer, 2009. s. 222.

18

mohl vedoucí odštěpného závodu udělit prokuru. V komentáři k § 14 ObchZ20 se autoři kloní k názoru, ţe k udělení prokury není oprávněn, protoţe vedoucí organizační sloţky je oprávněn činit právní úkony jménem podnikatele týkající se té organizační sloţky, jejímţ je vedoucím. Prokurou podnikatel zmocňuje prokuristu ke všem právním úkonům, ke kterým dochází při provozu podniku a nelze ji omezit pouze na organizační sloţku. Podnikatel můţe udělit prokuru individuální, jejíţ podstatou je, ţe k zastupování a podepisování za podnikatele je oprávněn kaţdý prokurista samostatně. Dále pak můţe podnikatel udělit prokuru kolektivní, na základě které, musí prokuristi jednat a podepisovat všichni společně nebo alespoň dva. Pokud hovoříme o prokuře základní neboli prosté, potom není prokurista oprávněn zcizovat a zatěţovat nemovitosti. V případě, ţe podnikatel zmocnění rozšíří a výslovně v prokuře udělí prokuristovi právo i ke zcizování a zatěţování nemovitostí hovoříme o prokuře rozšířené. Aby mohla prokura vzniknout, je nutné její písemné udělení. Udělení prokury musí předcházet dohoda o plné moci, kde jiţ není písemná forma poţadována.21 V komentáři k § 14 ObchZ22 autoři vyslovují názor, ţe podle § 31 odst. 4 ObčZ musí být plná moc udělena písemně, pokud se netýká jen určitého úkonu. Protoţe prokura je ze zákona zmocněním ke všem právním úkonům, ke kterým dochází při provozu podniku, platí toto ustanovení i pro udělení prokury. Listina o udělení prokury musí obsahovat přesné údaje o podnikateli a musí dostatečně identifikovat i prokuristu (jméno, příjmení, rodné číslo a trvalý pobyt). Dále musí obsahovat údaj, zda se jedná o prokuru základní či rozšířenou. V případě, ţe podnikatel udělí prokuru více prokuristům, je nutné do listiny o udělení prokury uvést způsob jednání. Udělení prokury nesmí obsahovat jakékoliv omezení, v tomto případě by se jednalo o neplatný právní úkon a prokuru by nebylo moţno do obchodního rejstříku zapsat. Prokura nabývá účinnosti aţ jejím zápisem do obchodního rejstříku. Zápis tak má konstitutivní povahu. Prokura je zapsána do obchodního rejstříku na základě návrhu. Návrh

20

ŠTENGLOVÁ, I., PLÍVA, S., TOMSA, M., et al. Obchodní zákoník. Komentář. 12. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 47. 21 ELIÁŠ, K., et al. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 3 vydání. Praha: C. H. Beck, 2002. s. 105. 22 ŠTENGLOVÁ, I., PLÍVA, S., TOMSA, M., et al. Obchodní zákoník. Komentář. 12. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 47.

19

musí obsahovat obecné náleţitosti dle ustanovení § 42 odst. 4 a § 79 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění. I přesto, ţe nemusí být součástí návrhu podpisový vzor prokuristy s úředně ověřeným podpisem, bývá tomu tak.23

2.2.3.

Rozsah jednatelského oprávnění prokuristy a jeho překročení

Jak jiţ bylo uvedeno výše, prokurista je dle ustanovení § 14 odst. 1 ObchZ oprávněn činit všechny právní úkony, k nimţ dochází při provozu podniku. Rozsah zmocnění prokuristy je vymezen zákonem, ne dohodou mezi podnikatelem a prokuristou. Pokud jde o zcizování a zatěţování nemovitostí, je rozsah oprávnění prokuristy omezen zákonem. Toto omezení neplatí, pokud je oprávnění zcizovat a zatěţovat nemovitosti výslovně uvedeno v udělené prokuře. Zcizením nemovitosti rozumíme např. její prodej, darování, směnu za jinou věc. Zatěţováním nemovitosti rozumíme zřízení zástavního práva nebo věcného břemene. Není vyloučeno, aby podnikatel udělil v prokuře prokuristovi jen oprávnění zcizovat nemovitosti, nebo jen oprávnění zatěţovat nemovitosti. Není-li výslovně zahrnuto oprávnění zcizovat a zatěţovat nemovitosti do prokury, nejedná se o jednání prokuristy na základě prokury. V takovém případě prokurista svým jednáním nepřekročil oprávnění vyplývající z udělené plné moci. Jde o jednání, které je v rozporu s kogentním ustanovením § 14 odst. 2 ObchZ. Nejedná se o ochranu dobré víry třetích osob. Třetí osoba by měla vědět, ţe oprávnění prokuristy je v rozsahu vymezeném zákonem, pokud jí nebude prokázáno, ţe má prokurista právo zcizovat a zatěţovat nemovitosti. Takového jednání podnikatele nezavazuje, ledaţe by jej bez zbytečného odkladu schválil. ObchZ nepřipouští jakékoliv jiné omezení, neţ výše uvedené. Jestliţe by udělená prokura nějaké omezení obsahovala, nebyla by způsobilá k zápisu do obchodního rejstříku.24 Prokurista jedná v rozsahu udělení prokury zásadně neomezeně.25 Podnikatel můţe prokuristu svými vnitřními pokyny omezit (§ 14 odst. 3 ObchZ), ale takovéto omezení je vůči třetím osobám neúčinné a to i tehdy, kdyţ o omezení věděly. Překročí-li prokurista omezení udělené

23

ELIÁŠ, K., et al. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 3 vydání. Praha: C. H. Beck, 2002. s. 105. 24 ŠTENGLOVÁ, I., PLÍVA, S., TOMSA, M., et al. Obchodní zákoník. Komentář. 12. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 46. 25 ELIÁŠ, K., et al. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 3 vydání. Praha: C. H. Beck, 2002. s. 106.

20

podnikatelem, odpovídá za případnou škodu, která tímto jednáním podnikateli vznikne.26 Podnikatel bude však takovýmto jednání zavázán. Prokurista se prokazuje při jednání s třetími osobami výpisem z obchodního rejstříku. Není dostačující, aby se prokazoval listinou o udělení prokury, neboť z ustanovení § 14 odst. 6 ObchZ vyplývá účinnost prokury od zápisu do obchodního rejstříku. V ustanovení § 14 odst. 5 klade ObchZ zvláštní poţadavky na podepisování prokuristy. Ukládá prokuristovi, aby se podepisoval, tak ţe k obchodní firmě podnikatele, za kterého jedná, připojí dodatek označující prokuru a svůj podpis. Dodatek můţe být zvolen ve formě: prokurista, prokura, in procura, per procura nebo zkratky ppa, p. pa, p. pr. či p. p.27

2.2.4.

Zánik prokury

ObchZ kromě § 14 odst. 7 neobsahuje ustanovení o zániku prokury. Proto se uplatní ustanovení o zániku plné moci zakotvené v ObčZ. K zániku prokury tedy dochází: a) je-li odvolána podnikatelem (jednostranný právní úkon), b) je-li vypovězena prokuristou (jednostranný právní úkon), c) vzájemnou dohodou mezi podnikatelem a prokuristou, d) smrtí prokuristy, e) uplynutím doby, pokud bylo trvání časově omezeno, f)

ztrátou způsobilosti prokuristy k právním úkonům,

g) zánikem právnické osoby (podnikatele) bez právního nástupce. V případě zániku prokury je podnikatel povinen poţádat o výmaz prokury z obchodního rejstříku. Nebyl-li proveden výmaz z obchodního rejstříku a prokurista by provedl jménem podnikatele po odvolání právní úkon jako prokurista, byl by tímto úkonem podnikatel vázán. Právním úkonem by podnikatel nebyl vázán, pokud by prokázal, ţe třetí osoba, s kterou prokurista jednal, o odvolání prokuristy věděla a tak nejednala v důvěře v zápis v obchodním rejstříku.

26

LOCHMANOVÁ, L., Základy obchodního práva. 2. přepracované vydání. Ostrava: KEY Publiching s.r.o., 2011. s. 48. 27 ELIÁŠ, K., et al. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 3 vydání. Praha: C. H. Beck, 2002. s. 106.

21

Speciální úpravou, která byla do obchodního zákoníku doplněna jako § 14 odst. 7 novelou zákona č. 554/2004 Sb. s účinností od 1.1.2005 prokura udělená fyzickou osobou nezaniká smrtí podnikatele, pokud podnikatel nestanovil, ţe má trvat pouze za jeho ţivota. Ačkoliv smrtí podnikatele prokura nezaniká, je její rozsah omezen. Po smrti podnikatele můţe prokurista činit jen úkony v rámci obvyklého hospodaření a je povinen podat soudu návrh na zápis tohoto omezení prokury do obchodního rejstříku. Úkony přesahující rámec obvyklého hospodaření můţe prokurista činit, jen se souhlasem dědiců a se svolením soudu. Výše uvedená nová úprava se netýká prokury udělené před 1.1.2005. Zánik prokury se v tomto případě posuzuje podle ustanovení ObčZ. To znamená, ţe pokud z obsahu nevyplývá, ţe má prokura trvat i po smrti podnikatele, tak zaniká. Písemným právním úkonem s úředně ověřeným podpisem můţe podnikatel prohlásit, ţe udělená prokura jeho smrtí nezaniká.28 Zanikne-li podnikatel - právnická osoba dojde k zániku i prokury. Výjimkou je přechod prokury na právního nástupce. Ani prodej podniku či jiné jeho zcizení ani zastavení provozu prokuru automaticky neruší.29

2.3.

Srovnání institutů (plné moci a prokury)

2.3.1.

Porovnání podle základních znaků

Plná moc je nejpouţívanějším typem smluvního zastoupení. Právní úpravu zastoupení na základě plné moci nalezneme v § 31 aţ § 33b ObčZ. Prokura je zvláštní druh plné moci typické pro obchodní právo. Právní úpravu nalezneme v § 14 ObchZ. Nejsou-li některé právní vztahy upravovány obchodním zákoníkem, pouţijí se dle ustanovení § 1 odst. 2 ObchZ subsidiárně ustanovení ObčZ. Mezi instituty zastoupení na základě dohody o plné moci a na základě prokury je několik zásadních rozdílů, proto se zaměřme na porovnání z hlediska jejich rozdílnosti.

28

ŠTENGLOVÁ, I., PLÍVA, S., TOMSA, M., et al. Obchodní zákoník. Komentář. 12. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 47 - 48. 29 ELIÁŠ, K., et al. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 3 vydání. Praha: C. H. Beck, 2002. s. 107.

22

Plná moc dle právní úpravy

Prokura dle právní úpravy

občanského zákoníku

obchodního zákoníku

Subjekty ujednání

Zmocnitel, zmocněnec.

Podnikatel, prokurista.

Udělení

Plná moc můţe být udělena jak

Prokura můţe být udělena

fyzickou, tak právnickou

podnikatelem - jak fyzickou, tak

osobou.

právnickou osobou, která je zapsána v obchodním rejstříku.

Plnou moc lze udělit ústně i

Prokuru lze udělit pouze

písemně, pokud ObčZ nestanoví

písemně, protoţe se netýká jen

jinak.

určitého právního úkonu a zahrnuje zmocnění pro právní úkony, které mohou vyţadovat písemnou formu.

Zástupce Rozsah zastoupení

Zmocněnec můţe být, jak

Prokuristou můţe být pouze

fyzická, tak právnická osoba.

fyzická osoba.

Plná moc musí obsahovat rozsah

Rozsah oprávnění prokuristy je

zmocněncova oprávnění (pod

vymezen zákonem. Můţe být

sankcí neplatnosti).

rozšířen o oprávnění zcizovat a zatěţovat nemovité věci.

Generální plná moc se nedá

Prokurista je oprávněn ke všem

pouţít na právní úkony, které

právním úkonům, ke kterým

vyţadují ze zákona zvláštní

dochází při provozu podniku, i

plnou moc.

kdyby zákon vyţadoval zvláštní plnou moc.

Zmocnitel můţe plnou moc

V rámci prokury nejsou

udělit i pouze na jediný právní

přípustná ţádná omezení, neboť

úkon. Provedením úkonu můţe

dle ObchZ je prokurista

dojít k zániku plné moci, je-li

oprávněn ke všem právním

tak stanoveno, nebo vyplývá-li

úkonům, ke kterým dochází při

to z povahy oprávnění

provozu podniku.

stanoveného v plné moci.

23

Zánik v případě smrti

Plná moc smrtí zmocnitele

Prokura udělená fyzickou

zaniká, nevyplývá-li z jejího

osobou nezaniká smrtí

obsahu něco jiného.

podnikatele, pokud podnikatel nestanovil, ţe má trvat pouze za jeho ţivota.

Způsob podepisování

Podle ustanovení ObčZ musí

Z ustanovení ObchZ vyplývá, ţe

z právního úkonu vyplývat, ţe

prokurista k firmě podnikatele,

jedná někdo za někoho jiného.

za kterého jedná, připojí dodatek označující prokuru a svůj podpis.

Kolektivní forma

Pokud zmocnitel udělí plnou

V případě, ţe podnikatel udělí

moc několika zmocněncům

kolektivní prokuru, je zapotřebí

(kolektivní plná moc) a neurčí-li

souhlasu dvou, více či všech

zmocnitel v plné moci způsob

prokuristů. Do obchodního

jednání zmocněnců, pak musí

rejstříku je nezbytné uvést

dle zákonné úpravy ObčZ jednat

způsob jednání, jinak by byla

všichni zmocněnci společně.

prokura neplatná. ObchZ podpůrně neupravuje způsob jednání více prokuristů.

Udělení jiné osobě

Je-li zmocněnec výslovně

Na rozdíl od zmocněnce nemůţe

oprávněn plnou mocí, nebo je

prokurista udělit prokuru další

zmocněncem právnická osoba

osobě.

má zmocněnec právo udělit plnou moc jiné osobě.

24

2.3.2.

Porovnání smluvního zastoupení současné právní úpravy s novým občanským zákoníkem

Součástí právního řádu se stal v současnosti jiţ platný nový občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „NOZ“), který nabude účinnosti dne 1. ledna 2014. Z tohoto důvodu je vhodné zaměřit se na srovnání současné právní úpravy smluvního zastoupení s NOZ. Hlavní úprava zastoupení se nachází v hlavě III. a ta se dále dělí do třech dílů: -

díl 1 (§ 436 aţ § 440) Všeobecná ustanovení

-

díl 2 (§ 441 aţ § 456) Smluvní zastoupení

-

díl 3 (§ 457 aţ § 488) Zákonné zastoupení a opatrovnictví

Vzhledem k tomu, ţe předmětem bakalářské práce je smluvní zastoupení podnikatele, zaměříme se pouze na srovnání všeobecných ustanovení a smluvního zastoupení. Obecná úprava zastoupení nedoznala v NOZ velkých změn, coţ ostatně dokládá i důvodová zpráva30, která přiznává, ţe se „zásadně vychází z dosavadní úpravy v § 22 až § 24 nynějšího občanského zákoníku, přihlíží se však i k zahraničním standardům a k některým nadnárodním projektům, zvláště k návrhu obecného referenčního rámce (DCFR).“ V ustanovení § 436 je nově uvedeno, ţe „není-li zřejmé, že někdo jedná za jiného, platí, že jedná vlastním jménem“. Jedná se o podobné ustanovení současné úpravy (§ 32 odst. 1 ObčZ). Do všeobecných ustanovení NOZ byla také zařazena ochrana dobré víry ve vztazích zástupce, zastoupený a třetí osoby. Dobrá víra se podle nové právní úpravy hodnotí u zástupce a dovozují se z ní právní důsledky pro zastoupeného. Pokud však není zastoupený sám v dobré víře, nemůţe se dovolat dobré víry zástupce. Podle současné úpravy ObčZ nemůţe zastupovat ten, jehoţ zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného. Ve smluvním zastoupení podle NOZ lze toto pravidlo prolomit, pokud zastoupený o takovém rozporu věděl nebo musel vědět. Institut dalšího zástupce je upraven v ustanovení § 438 NOZ. Oproti § 24 současného ObčZ připouští moţnost pověřit dalšího zástupce také v případě, ţe to vyţaduje nutná potřeba, nejen je-li to účastníky ujednáno. Zároveň se doplňuje ustanovení, ţe za řádný

30

Důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku[online]. Praha: Ministerstvo spravedlnosti České republiky, 2012. [citováno 21. května 2012]. Dostupné z URL: .

25

výběr osoby dalšího zástupce odpovídá zástupce. Oproti současné úpravě jednání více zástupců, která stanoví, ţe pokud není v plné moci určen způsob jednání zmocněnců, musí jednat všichni společně, NOZ počítá s tím, ţe v případě více zástupců, můţe jednat kaţdý samostatně. V NOZ byla zobecněna úprava překročení oprávnění zástupce a to tak, ţe v případě překročení zástupčího oprávnění, zastoupeného toto jednání zavazuje, jen jestliţe překročení schválí bez zbytečného odkladu. Je nutno podotknout, ţe ve specifické úpravě překročení zástupčího oprávnění při smluvním zastoupení byla převzata současná úprava31 („Překročí-li zmocněnec zástupčí oprávnění a nesouhlasí-li s tím zmocnitel, oznámí to osobě, se kterou zmocněnec právně jednal, bez zbytečného odkladu poté, co se o právním jednání dozvěděl. Neučiní-li to, platí, že překročení schválil; to neplatí, pokud osoba, s níž zástupce právně jednal, měla a mohla z okolností bez pochybností poznat, že zmocněnec zástupčí oprávnění zjevně překračuje“).32 Smluvní zastoupení upravuje díl 2 hlavy III NOZ. V současném ObčZ je smluvní zastoupení označované jako zastoupení na základě plné moci. Toto označení je nepřesné, neboť právní důvod vzniku tohoto zastoupení vyplývá z dohody o plné moci, nikoli z plné moci. Plná moc je jednostranný úkon zmocnitele, kterým zmocněnec prokazuje při jednání s třetími osobami, ţe zastoupení bylo ujednáno a vzniklo. Do NOZ bylo doplněno ustanovení § 444 za účelem ochrany dobré víry třetích osob, které současný ObčZ neupravuje. NOZ stanoví pravidlo, ţe kdo vlastní vinou vyvolá u třetí osoby domněnku, ţe zmocnil někoho jiného k právnímu jednání, nemůţe se dovolat nedostatku zmocnění, byla-li třetí osoba v dobré víře a mohla-li rozumně předpokládat, ţe zmocnění bylo uděleno. Dal-li zmocnitel jiné osobě najevo, ţe zmocněnce zmocnil k určitým právním jednáním, můţe se vůči ní dovolat zániku zmocnění, jen pokud jí to před zmocněncovým jednáním oznámil, nebo pokud tato osoba při zmocněncově jednání o zániku věděla. Nově se do NOZ doplňuje ustanovení § 449 odst. 2. V případě zániku zmocnění platí pro zmocněnce povinnost vydat vše, co mu zmocnitel propůjčil, popřípadě co pro zmocnitele získal. V případě smrti zmocněnce, má vůči zmocniteli tuto povinnost kaţdý, kdo má tyto věci u sebe. Ke změně dochází i v ustanovení týkajícího se odvolání plné moci. Současný ObčZ zakazuje vzdát se práva kdykoliv plnou moc odvolat. Podle právní úpravy NOZ můţe zmocnitel zmocnění kdykoliv odvolat, ale připouští sjednání

31 32

KORBEL F. Smluvní zastoupení v novém občanském zákoníku. Bulletin advokacie, 2011, č. 5, s. 48-49. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 446.

26

důvodů k odvolání. Pokud si strany pro odvolání ujednají určité důvody, nelze zmocnění odvolat z jiného důvodu. V tomto případě bude moci zmocnitel odvolat zmocnění pouze tehdy, bude-li k tomu mít jiný zvlášť závaţný důvod. Institut prokury je upraven taktéţ v dílu 2 hlavy III NOZ v rámci úpravy smluvního zastoupení. Úprava v NOZ vychází ze současné úpravy § 14 ObchZ (zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění) s určitými změnami a doplňky. NOZ i nadále je zachováno pravidlo, ţe prokuru můţe udělit jen podnikatel zapsaný v obchodním rejstříku a ţe prokurista můţe jednat jménem podnikatele ve všech záleţitostech, k nimţ dochází při provozu obchodního závodu. Úprava prokury podle NOZ (shodně se stávající právní úpravou ObchZ) nezahrnuje oprávnění zcizovat a zatěţovat nemovité věci, toto však lze překonat výslovným uvedením do udělení prokury.33 Nově se zavádí institut prokury pro pobočku, který je v jiných právních řádech běţný a vyuţívaný do roku 1964 i u nás, coţ dle současné úpravy ObchZ není moţné. V ObchZ chybí úprava odpovědnosti prokuristy. Do NOZ se doplňuje zákonný poţadavek, aby prokurista vykonával funkci s péčí řádného hospodáře. Je zakázáno, aby prokurista přenesl prokuru na někoho jiného nebo udělil další prokuru. Zachovalo se kogentní ustanovení, podle kterého je zakázáno udělit prokuru právnické osobě. Pokud bude prokura udělena několika osobám, bylo do NOZ doplněno dispozitivní ustanovení, ţe jedná kaţdý prokurista samostatně. Oproti současné úpravě ObchZ není spojována účinnost prokury s jejím zápisem do obchodního rejstříku. Podle NOZ se prokura stává účinnou jiţ udělením, stejně jako tomu je v případě plné moci. Podmínka jejího zápisu do obchodního rejstříku sice zůstává, ale pouze ve vztahu k účinkům publicity. Dokud nebude prokura do obchodního rejstříku zapsána, je dobrá víra třetích osob chráněna ustanovením § 444 NOZ. Do NOZ dále bylo nově doplněno ustanovení, ţe prokura zaniká i v případě převodu nebo pachtu obchodního závodu nebo pobočky, pro které byla prokura udělena.34 Úprava smluvního zastoupení v NOZ přináší řadu drobnějších změn, je podrobnější a propracovanější. NOZ poskytuje odpověď na otázky, které v současné právní úpravě chyběly, nebo byly řešeny nedostatečně. Hodnotit, jaká pozitiva či negativa nám nová právní úprava přinese je příliš brzy, to ukáţe aţ praxe. Věřme, ţe největším pozitivem bude právní jistota.

33

KORBEL F. Smluvní zastoupení v novém občanském zákoníku. Bulletin advokacie, 2011, č. 5, s. 49. Důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku[online]. Praha: Ministerstvo spravedlnosti České republiky, 2012. [citováno 21. května 2012]. Dostupné z URL: . 34

27

3.

Výkladové pojmy související se smluvním zastoupením

3.1.

Obecně

Při tvorbě bakalářské práce a bliţším prozkoumání problematiky smluvního zastoupení podnikatele se ukázalo, ţe je praktičtější zaměřit se na konkrétní problematické oblasti, neţ řešit jednotlivé dílčí otázky plné moci a prokury. Analýza se zaměřuje na tyto oblasti: vnitřní vztah podnikatele a prokuristy, překročení jednatelského oprávnění prokuristy a zmocněnce a prokura a pracovněprávní vztahy. Výklad, který shrnuje poznatky v níţe uvedených kapitolách, jehoţ součástí jsou rovněţ závěry, které by mohly být v praxi aplikovány, vychází k rozboru rozsudků Nejvyššího soudu České republiky.

3.2.

Vnitřní vztah podnikatele a prokuristy

Jak jiţ bylo popsáno výše, prokura je speciální plná moc, která je typická pro obchodní vztahy. Institut prokury umoţňuje podnikateli pověřit prokuristu jednáním, zastupováním a prováděním právních úkonů a tím přenést část pravomocí ze statutárního orgánu na prokuristu. Udělení prokury časově předchází dohoda o plné moci mezi podnikatelem a prokuristou, přičemţ zákon nevymezuje formu, náleţitosti dohody o plné moci a ani to, ţe má být uzavřena písemnou formou. Touto otázkou se zabýval Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 23 Cdo 2713/2009 ze dne 25.9.2009. Nejvyšší soud zde řeší otázku, zda lze na vztah mezi obchodní společností a prokuristou bez dalšího aplikovat ustanovení o odměně podle právní úpravy mandátní smlouvy v ObchZ či nikoliv. Pokud by dovolací soud došel k závěru, ţe pouţití mandátní smlouvy je vyloučeno, pak dovolatel poţaduje odpověď na otázku, má-li prokurista nárok na vydání bezdůvodného obohacení, které obchodní společnost získala jeho prací, nebo zda má pouze nárok na náhradu výdajů. Dovolatel, který vykonával pro ţalovanou funkci prokuristy, měl podle Krajského soudu v Praze povinnost zaplatit ţalobci částku 189.388,- Kč. Vzhledem k tomu, ţe mu za výkon této funkce nebyla poskytována odměna, nabízel k započtení pohledávku spočívající v odměně za výkon prokuristy. Aby soud mohl vyhovět návrhu, musel by dovolatel prokázat vznik nároku 28

na tuto odměnu, tedy skutečnost, ţe došlo mezi ním a ţalobkyní k dohodě o poskytování odměny. Důkazy dovolatel nepředloţil. Nejvyšší soud vyjádřil názor, ţe prokura propůjčuje prokuristovi zákonem upravenou schopnost zastupovat podnikatele, není však zákonným zmocněním. Jelikoţ se jedná o pověření k zastupování, je od sebe odděleno toto pověření a vnitřní vztah prokuristy k podnikateli. Práva a povinnosti mezi prokuristou a podnikatelem mohou být upraveny smlouvou jakéhokoliv druhu. Na prokuru nelze nahlíţet jako na předem určenou funkci, povolání prokurista neexistuje. Obvykle nebude činnost prokuristy vykonávána bezúplatně, není to však vyloučeno, ale zřejmě tento případ bude jen teoretický. Mezi prokuristou a podnikatelem musí být odměna dojednána a její dojednání musí být prokázáno. Pokud by bylo mezi prokuristou a podnikatelem učiněno pouze ujednání, ţe prokurista s udělením prokury souhlasí a přitom nedošlo k ţádnému ujednání o podmínkách, za kterých se prokura uděluje, nabízí soud tato řešení: a) Vzhledem k tomu, ţe prokura je druh zastoupení, je třeba při posuzování případných práv a povinností vycházet z podpůrné aplikace ObčZ. Smluvním ujednáním, z kterého vyplývá povinnost obstarání určité záleţitosti, je příkazní smlouva. b) Jelikoţ jde o plnou moc k zajišťování záleţitostí při provozu podniku, můţeme vycházet z podpůrné aplikace ObchZ. V tomto případě přichází v úvahu mandátní smlouva, která zavazuje zástupce k zařízení obchodní záleţitosti. c) Nebo se lze přiklonit k závěru, ţe není moţno aplikovat ţádnou z navrhovaných úprav a je třeba vycházet výhradně z ujednání prokuristy a podnikatele. Smluvní ujednání prokuristy a podnikatele povaţuje Nejvyšší soud vţdy za určující, ale ne za rozhodné. V praxi často dochází k tomu, ţe smluvní strany při úpravě vzájemných práv a povinností, které nejsou upraveny konkrétním zákonným smluvním typem, opomenou ujednat některé části. I přesto je smluvním stranám poskytována právní ochrana. Nejvyšší soud se přiklání k závěru, ţe pokud není vztah mezi prokuristou a podnikatelem zaloţen smlouvou určitého typu, je nutno vycházet z podpůrné aplikace některého ze smluvních typů upravujících obstarání určité záleţitosti. Jelikoţ je prokurista zmocněn ke všem právním úkonům, ke kterým dochází při provozu podniku a jedná se o záleţitosti související s podnikáním, přiklání se Nejvyšší soud k podpůrné aplikaci mandátní smlouvy. Podle této 29

smlouvy se mandatář zavazuje k zařízení určité obchodní záleţitosti mandanta uskutečněním právních úkonů jménem mandanta nebo uskutečněním jiné činnosti. Mandant je povinen za zařízení záleţitosti zaplatit mandatáři odměnu. S argumentem dovolatele, ţe dohoda prokuristy a podnikatele můţe být výhradně formou mandátní smlouvy, Nejvyšší soud nesouhlasí. Přiklání se však k tomu, ţe mandátní smlouva nejlépe vystihuje záleţitosti, které má prokurista pro podnikatele zařizovat. Proto prokuristovi přísluší za zařizování záleţitostí pro podnikatele úplata podle jejich ujednání. Pokud není úplata mezi prokuristou a podnikatelem ve smlouvě stanovena, je podnikatel povinen zaplatit mandatáři úplatu, která je obvyklá v době uzavření smlouvy za činnost podobnou činnosti, kterou prokurista uskutečnil při zařízení záleţitostí. Ze závěru Nejvyšší soudu dále vyplývá, ţe nárok na úplatu nelze spojovat jen na samotný fakt udělení prokury, ale je třeba zkoumat, zda prokurista záleţitosti spojené s provozem podniku zastoupeného zařizoval a v jakém rozsahu. Dle Nejvyššího soudu není analogická aplikace postavení statutárního orgánu na postavení prokuristy moţná, tak jak tvrdil dovolatel. Důvodem není jen skutečnost, ţe prokurista zastupuje podnikatele a statutární orgán jedná jako podnikatel sám, ale také to, ţe v kapitálových obchodních společnostech je jiné postavení statutárního orgánu a prokuristy. Statutární orgán působí ve vnitřní sféře společnosti, kde mu náleţí kaţdodenní rozhodovací a řídící činnost, která můţe být někdy spojena s nutností jednat navenek. Toto u prokuristy zcela chybí, protoţe prokurista je způsobilý zavazovat společnost navenek ve věcech, které se týkají provozu podniku. Prokura můţe být udělena např. společníkovi společnosti, i kdyţ není jednatelem či členem představenstva. Jestliţe by byla prokura udělena osobě stojící mimo společnost, musí vyplývat z ujednání mezi prokuristou a podnikatelem způsob jejich spolupráce. Opět by bylo nutné aplikovat ujednání dle mandátní smlouvy. Závěr Nejvyššího soudu k bezdůvodnému obohacení je, ţe by musely být o případném obohacení podnikatele předloţeny zcela konkrétní důkazy spočívající v tom, jaké záleţitosti prokurista pro podnikatele vykonal. Vzniknou-li však prokuristovi v souvislosti s obstaráním záleţitosti pro podnikatele náklady, je jejich uhrazení legitimním poţadavkem, protoţe se jedná o úhradu nákladů, které byly vyvolány udělením prokury a její skutečnou realizací.

30

Nelze od prokuristy očekávat, ţe bude na svoje náklady zastupovat podnikatele. I v tomto případě však prokurista musí výši, druh a účelnost nákladů prokázat.35 Rozsudek Nejvyššího soudu poskytuje pohled na právní úpravu vztahu podnikatele a prokuristy. Úprava závazkového vztahu mezi prokuristou a podnikatelem můţe být řešena v zásadě takto: a) Práva a povinnosti mezi prokuristou a podnikatelem mohou být upraveny např. smlouvou příkazní, smlouvou mandátní, o obstarání věci a zprostředkovatelskou. Vzhledem k tomu, ţe prokura je obchodně právní plná moc, nejbliţším typem je smlouva mandátní dle ObchZ. Z judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, ţe pro úpravu vnitřního vztahu prokuristy a podnikatele nelze pouţít aplikaci pracovní smlouvy, protoţe povolání prokurista neexistuje. V případě, ţe by byla prokura udělena zaměstnanci, musí být vzájemný vztah mezi prokuristou a podnikatelem zaloţen smlouvou dle ObchZ nebo ObčZ. b) Bylo-li mezi podnikatele a prokuristou učiněno pouze souhlasné ujednání, ţe prokurista s udělením prokury souhlasí a vztah mezi podnikatelem a prokuristou nebyl upravenou ţádnou smlouvou určitého typu, Nejvyšší soud se přiklání k podpůrné aplikaci mandátní smlouvy dle ustanovení § 566 ObchZ. Rozborem a prozkoumáním rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2713/2009 ze dne 25.9.2009 jsem došla k závěru, ţe pokud nedojde mezi podnikatelem a prokuristou k ţádnému ujednání o podmínkách za kterých se prokura uděluje či dojde-li k opomenutí určitých částí ujednání, pouţije se podpůrná aplikace mandátní smlouvy. Bude se jednat o smluvní typ, jehoţ podstatnými částmi je závazek mandatáře zařídit pro mandanta určitou obchodní záleţitost a závazek mandanta zaplatit za to mandatáři úplatu. Bezplatné zařízení určité záleţitosti by muselo být smluvními stranami výslovně sjednáno.36

35

Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2713/2009 ze dne 25.11.2009. LOCHMANOVÁ, L., Základy obchodního práva. 2. přepracované vydání. Ostrava: KEY Publiching s.r.o., 2011. s. 273-274. 36

31

3.3.

Překročení

jednatelského

oprávnění

prokuristy

a

zmocněnce Prokura nabývá účinnosti jejím zápisem do obchodního rejstříku. Zápis má konstitutivní charakter. Obchodní rejstřík je veřejný seznam, který je přístupný kaţdému a lze z něho zjistit, zda prokurista jedná na základě základní či rozšířené, kolektivní či individuální prokury. Dá se říci, ţe prokura by měla poskytnout třetím osobám větší jistotu v obchodních vztazích. Dle ustanovení § 14 odst. 2 ObchZ není v prokuře zahrnuto oprávnění zcizovat a zatěţovat nemovitosti. Prokurista je oprávněn tyto právní úkony činit pouze tehdy, je-li toto oprávnění v prokuře přímo uvedeno.37 Rozsah prokuristova zmocnění musí být uveden v obchodním rejstříku, kterým se prokurista prokazuje při jednání s třetími osobami.38 Na první pohled se úprava rozšířené prokury jeví, jako dostatečná, protoţe je vymezena přímo zákonem. Ve skutečnosti byl před otázku překročení oprávnění vyplývající z udělení prokury postaven Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 2207/2003 ze dne 29.1.2004. Vzhledem k tomu, ţe nelze otázku překročení oprávnění prokuristy řešit dle ObchZ, Nejvyšší soud v rozsudku vyslovuje názor, ţe pokud prokurista překročí oprávnění zahrnutá v prokuře, je třeba následky tohoto překročení posuzovat podle obecné úpravy zastoupení uvedené v ObčZ (§ 33 odst. 1 ObčZ). Společnost s ručením omezením na straně ţalobce se domáhala, aby bylo určeno, ţe smlouva o zřízení zástavního práva k nemovitostem uzavřená dne 26.2.1992 (zajištění úvěrové smlouvy), mezi akciovou společností a bankou je neplatná. Hlavním důvodem určení neplatnosti byl fakt, ţe smlouvu o zřízení zástavního práva podepsal za akciovou společnost bývalý ekonomický ředitel, který byl sice pověřen prokurou, ale bez oprávnění zcizovat a zatěţovat nemovitosti. Vlastník nemovitosti překročení prokury neschválil, proto ţalobce tvrdil, ţe se jedná o neplatný právní úkon. V dovolání ţalovaný namítá, ţe prokuru udělenou bývalému ekonomickému řediteli je třeba posuzovat podle ustanovení § 241 a násl. hospodářského zákoníku a ţe zápis prokury do podnikového rejstříku neměl konstitutivní charakter. Výpis z obchodního rejstříku, který

37

ŠTENGLOVÁ, I., PLÍVA, S., TOMSA, M., et al. Obchodní zákoník. Komentář. 12. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 45 - 46. 38 ELIÁŠ, K., et al. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 3 vydání. Praha: C. H. Beck, 2002. s. 106.

32

nezahrnoval oprávnění prokuristy zcizovat a zatěţovat nemovitosti povaţuje ţalovaný za nezpůsobilý důkaz. Podle názoru ţalovaného nemá případné překročení zmocnění prokuristy za následek neplatnost právního úkonu, ale to, ţe z jednání je zavázán přímo zmocněnec sám, pokud zastoupený jeho úkon dodatečně bez zbytečného odkladu neschválí. Nejvyšší soud dospěl k závěru, ţe dovolání je opodstatněné. Nejvyšší soud vyslovil názor, ţe to zda je či není zástavní smlouva platným právním úkonem, je předběţnou otázkou. Pokud by byla zástavní smlouva skutečně neplatným právním úkonem, nemůţe vést k odstranění nejistoty v právním postavení ţalobce či ohroţení jeho práva. Dovolací soud přihlédl k tomu, ţe podle právní úpravy účinné do 31.12.1992 vznikalo zástavní právo k nemovitostem nejen podle platné zástavní smlouvy, ale i na základě neplatné zástavní smlouvy, pokud zástavu zástavní věřitel přijal v dobré víře, ţe zástavce je oprávněn věc zastavit. Nelze tedy z určení absolutní neplatnosti zástavní smlouvy dovodit téţ neexistenci zástavního práva, jak uvádí ţalobce. Se závěrem odvolacího soudu, podle kterého je zástavní smlouva neplatná jen proto, ţe ji uzavřel prokurista, který neměl oprávnění zatěţovat nemovitosti, Nejvyšší soud nesouhlasí. K překročení oprávnění prokuristy zahrnutého v prokuře, Nejvyšší soud vyslovil názor, ţe je třeba následky tohoto překročení posuzovat podle obecné úpravy zastoupení v ObčZ, protoţe ObchZ tuto otázku neupravuje. Na prokuru, která představuje zvláštní druh plné moci, je třeba aplikovat ustanovení § 33 odst. 1 ObčZ, jehoţ úpravou je překročení oprávnění zmocněnce vyplývající z plné moci. Překročí-li prokurista při jednání své oprávnění vyplývající z prokury, podle § 33 odst. 1 ObčZ takovéto jednání podnikatele zavazuje jen tehdy, jestliţe překročení schválil, a kdyţ nesouhlas s jednáním prokuristy neoznámil druhé straně bez zbytečného odkladu po tom, co se o překročení dozvěděl.39 V tomto případě se nabízí následující řešení: a) Pokud bychom postupovali podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, tak by byl podnikatel překročením oprávnění prokuristy zahrnutého v prokuře vázán, jestliţe by toto překročení schválil a také tehdy, kdyţ by nesouhlas s jednáním prokuristy neoznámil druhé straně bez zbytečného odkladu po tom, co se o překročení dozvěděl.

39

Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 21 Cdo 2207/2003 ze dne 29.1.2004.

33

b) V tomto případě se nejedná o ochranu dobré víry třetích osob, jde o jednání, které je v rozporu s kogentním ustanovením § 14 odst. 2 ObchZ. Rozsah oprávnění prokuristy je přímo vymezen zákonem a třetí osoba má moţnost nahlédnout do obchodního rejstříku a zjistit, zda je či není prokurista oprávněn zcizovat a zatěţovat nemovitosti. Rozborem rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2207/2003 ze dne 29.1.2004 jsem došla k závěru, ţe výklad Nejvyššího soudu není správný. Pouţitím aplikace ObčZ bychom sice ochránili dobrou víru třetích osob, ale za to ochrana podnikatele, který prokuru udělil, není vzata v úvahu. Kdyby bylo v zájmu podnikatele, aby měl prokurista oprávnění zcizovat a zatěţovat nemovitosti, byla by mu udělena rozšířená prokura. Pokud nebyla taková prokura udělena, je evidentní, ţe si podnikatel nepřeje, aby prokurista takovéto právní úkony za podnikatele činil. Jak jiţ bylo popsáno výše, je třeba si uvědomit rozdíl mezi dohodou o plné moci a samotnou plnou mocí. Dohoda o plné moci je smlouva, ve které si zmocnitel a zmocněnec dohodnou rozsah a podmínky zastoupení. Uzavřením této dohody vzniká právní vztah zastoupení mezi zmocnitelem a zmocněncem. Na druhou stranu plná moc je jednostranný právní úkon zmocnitele adresovaný třetím osobám, ve kterém zastoupený dává na vědomí adresátovi, ţe je určitá osoba oprávněna ho zastupovat a v jakém rozsahu. Otázkou účinnosti či neúčinnosti plné moci po skončení vlastního právního vztahu zastoupení se v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 5429/2007 ze dne 22.4.2010 zabýval Nejvyšší soud. Ţalobkyně V. J. se v tomto případě domáhala určení, ţe je vlastnicí pozemků. Ţalobkyně jako mandant uzavřela se společností I. I., s.r.o. jako mandatářem mandátní smlouvu na dobu určitou, jejímţ předmětem byl závazek mandatáře za úplatu vyhledat kupující a uzavřít s nimi kupní smlouvu na prodej pozemků. I. I., s.r.o. uzavřela po skončení účinnosti mandátní smlouvy kupní smlouvu o prodeji pozemků, to znamená bez plné moci a v době, kdy jiţ neměla právo jednat jménem mandanta se společností P. U., s.r.o. Společnost P. U., s.r.o. dále uzavřela s manţeli (ţalovanými) kupní smlouvu o prodeji pozemku. V dovolání, které Nejvyšší soud shledal jako opodstatněné, ţalobkyně namítá, ţe odvolací soud nesprávně a zcela mylně vysvětluje souvislost a rozdíl mezi právním vztahem zastoupení vzniklým na základě dohody o zastoupení a mezi listinou označenou jako plná moc. Při skončení vlastního právního vztahu zastoupení se stává plná moc neúčinnou a sama o sobě 34

neopravňuje zmocněnce jednat jménem a na účet zmocnitele. Dále konstatuje, ţe není moţné, aby jednou vystavená plná moc znamenala nekonečnou moţnost uvedeného zmocněnce jednat za zmocnitele. Nejvyšší soud vyslovil názor, ţe důvody zániku plné moci jsou demonstrativně vyčteny v ustanovení § 33 ObčZ. Důvodem zániku plné moci v tomto ustanovení neuvedeném, můţe například být i uplynutí doby, na kterou bylo trvání plné moci časově omezeno. Nejvyšší soud v rozhodnutí uvedl, ţe pokud zmocněnec činí právní úkony jménem zmocnitele na základě zaniklé plné moci, jedná se o nezmocněné jednatelství podle § 33 odst. 2 ObčZ. Tyto úkony jsou pro zmocnitele závazné, jen pokud je dodatečně schválí. O překročení plné moci, jiţ nelze uvaţovat v případě, kdyţ plná moc zanikla. Nejde překročit něco, co jiţ neexistuje. Postavení zmocnitele a zmocněnce zaniklo. V případě opačného výkladu by bylo nutné určit časové meze, ve kterých se bude jednat o překročení oprávnění vyplývajícího z plné moci nebo kdy jde jiţ o nezmocněné jednatelství. Protoţe není pro tyto meze opora v zákoně, je třeba právní úkon zmocněnce, učiněný po zániku plné moci povaţovat za překročení oprávnění z plné moci. Tyto úkony by byly pro bývalého zmocnitele závazné, pokud by neoznámil osobě, se kterou bývalý zmocněnec jednal, svůj nesouhlas bez zbytečného odkladu po tom, co se o překročení oprávnění dozvěděl. Takový výklad je nepřijatelný, protoţe by pro zmocnitele znamenal právní důsledky tohoto úkonu pro celý ţivot. Se závěry odvolacího soudu, který rozhodl, ţe i kdyţ mandátní smlouva mezi ţalobkyní a společností I. I., s.r.o. zanikla, tak to nezpůsobilo zánik plné moci, neboť z jejího obsahu nevyplývalo, ţe by její účinnost měla být po dobu trvání smlouvy, Nejvyšší soud nesouhlasí. Pro tento případ se nabízí následující řešení: a) Plná moc, kterou udělila ţalobkyně společnosti I. I., s.r.o., sice nebyla časově omezena, ale neznamená, ţe je udělena navţdy. Pokud bychom postupovali podle rozhodnutí Okresního soudu, s ohledem na fakt, ţe nikdo nemůţe převést na druhého více práv, neţ sám má, nemohli se ţalovaní stát vlastníky pozemků. V tomto případě, je kupní smlouva mezi ţalobkyní zastoupenou mandatářem a společností P. U., s.r.o. absolutně neplatná. Dle závěru soudu nelze více chránit dobrou víru ţalovaných neţ vlastnické právo ţalobkyně.

35

b) Účinnost plné moci i přesto, ţe byla uzavřena v návaznosti na mandátní smlouvu, nebyla omezena na trvání smlouvy. Mandátní smlouva mezi ţalobkyní a společností I. I., s.r.o. zanikla, to však nezpůsobilo zánik účinnosti plné moci. Plnou moc by musela ţalobkyně společnosti I. I., s.r.o. vypovědět. Z výše uvedeného vyplývá, ţe společnost I. I., s.r.o. jednala při uzavření kupní smlouvy se společností P. U., s.r.o. na základě zmocnění vyplývajícího z plné moci.40 Na základě rozboru a přezkoumání rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 5429/2007 ze dne 22.4.2010 se závěrem Nejvyššího soudu nesouhlasím. Podle mého úsudku nelze účinnost plné moci navázat na platnost mandátní smlouvy. Dohoda o zmocnění je právní vztah mezi zmocnitelem a zmocněncem. Vůči třetím osobám je důleţitý obsah plné moci. V tomto případě z obsahu plné moci, kterou se zmocněnec prokázal, při jednání s třetí osobou nevyplývalo, ţe by byla omezena konkrétním časem, nebo v ní byl odkaz na trvání mandátního vztahu. Oporu nalezneme v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn 31 Cdo 2038/2011 ze dne 16.1.2013. V dalším řízení odvolací soud, který byl vázán právním názorem Nejvyššího soudu v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 5429/2007 ze dne 22.4.2010 vyslovil závěr, ţe kupní smlouva, která byla uzavřena aţ po zániku zmocnění je absolutně neplatná a ţalobkyně tím pádem vlastnické právo k pozemkům nepozbyla. Společnosti I. I. s.r.o. chyběl právní důvod pro to, aby mohla jako zmocněnec ţalobkyně uzavřít kupní smlouvu. Na společnost P. U. s.r.o. (kupující) vlastnické právo nikdy nepřešlo. Ţalovaní rozsudek odvolacího soudu napadli a uplatnili názor, ţe rozsah zmocněncova oprávnění musí být uveden v plné moci. Dále uvedli, ţe vnitřní vztah mezi zmocnitelem a zmocněncem nemá význam pro třetí osoby, jestliţe není jeho obsah uveden v plné moci. Ţalobkyně souhlasila s právním posouzením věci odvolacím soudem a navrhla předloţení věci k rozhodnutí velkému senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu. Nejvyšší soud k řešení právní otázky, zda zánikem dohody o plné moci uplynutím doby, na kterou byla omezena, zaniká i účinnost plné moci, zaujal dva odlišné právní názory: a) V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 4385/2007 ze dne 24.2.2010, který se týkal obdobné věci, Nejvyšší soud dospěl k závěru, ţe zmocnitel by musel plnou moc odvolat

40

Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 21 Cdo 5429/2007 ze dne 22.4.2010.

36

podle ustanovení § 33 odst. 1 písm. b) ObčZ, aby zanikly účinky plné moci. Není dostačující, aby zanikl vztah dohody o zmocnění, a to třeba i uplynutím doby, na níţ byl sjednán. b) Jiný názor zaujal Nejvyšší soud ve zmiňovaném rozsudku sp. zn. 21 Cdo 5429/2007 ze dne 22.4.2010. Podle tohoto názoru zánikem mandátní smlouvy zaniká i účinnost plné moci. Následné jednání zmocněnce za zmocnitele je nezmocněným jednatelstvím, které zmocnitele zavazuje jen za podmínek uvedených v § 33 odst. 2 ObčZ. Nejvyšší soud v tomto případě vyslovil právní názor, ţe jakékoliv interní pokyny dojednané v dohodě o zmocnění, které nejsou uvedeny v plné moci, nemají vůči třetím osobám ţádné právní účinky, ledaţe by jim byly známy. To platí i pro časové omezení dohody o zmocnění. Pokud chce zmocnitel plnou moc omezit časem, musí z jejího obsahu takové omezení pro třetí osoby vyplývat. Zmocnitel se nemůţe úspěšně dovolávat nedostatku zmocnění, jestliţe není z plné moci zřejmé její časové omezení. Zmocnitel můţe přivodit zánik právních účinků plné moci např. jejím odvoláním nebo na základě dohody se zmocněncem. Pokud by zmocněnec jednal i po odvolání plné moci, poté by šlo o nezmocněné jednatelství ve smyslu § 33 odst. 2 ObčZ. Velký senát se odchyluje od právního názoru vysloveného v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 5429/2007 ze dne 22.4.2010 a nesouhlasí ani s právním posouzením odvolacího soudu. Napadený rozsudek Nejvyšší soud zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.41 Po prozkoumání rozsudků Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 5429/2007 ze dne 22.4.2010 a sp. zn. 31 Cdo 2038/2011 ze dne 16.1.2013 jsem zjistila, ţe ačkoli má Nejvyšší soud za úkol sjednocovat judikaturu a publikovat právní názory, v tomto případě zaujal ve stejné věci (překročení oprávnění) dva odlišné názory. Další judikát Nejvyššího soudu, který se zabýval překročením oprávnění, je uveden pod sp. zn. 33 Cdo 4385/2007 ze dne 24.2.2010. Ve stručnosti lze věc shrnout tak, ţe se ţalobkyně V. J. domáhala určení vlastnického práva k nemovitostem. Ţalobkyně uzavřela se společností I. I., s.r.o. mandátní smlouvu na dobu určitou, jejímţ předmětem bylo vytipování zájemce o

41

Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 31 Cdo 2038/2011 ze dne 16.1.2013.

37

koupi, vypracování kupních smluv, uzavření kupních smluv s kupujícími a podání návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. Ţalobkyně udělila společnosti I. I., s.r.o. plnou moc, kterou společnost zmocnila k zastupování v právních věcech týkajících se předmětných nemovitostí, zejména oprávnění činit úkony vedoucí k rozdělení parcel na parcely o menší výměře, parcely prodávat, uzavírat a podepisovat kupní smlouvy, smlouvy o úschově kupních cen a k zastupování ţalobkyně před státními orgány. Společnost I. I., s.r.o. uzavřela jménem ţalobkyně po skončení účinnosti mandátní smlouvy se společností P. U, s.r.o. kupní smlouvu na prodej pozemku. Společnost P. U., s.r.o. následně uzavřela se ţalovanými kupní smlouvu o převodu vlastnického práva k pozemku. Odvolací soud souhlasil se závěrem soudu prvního stupně v tom, ţe smlouva, kterou ţalobkyně uzavřela je smlouvou příkazní podle ObčZ, neboť nebyla uzavřena mezi podnikateli. Nesouhlasil však s názorem, ţe účinnost plné moci byla omezena trváním příkazní smlouvy. Odvolací soud naopak vyslovil názor, ţe ačkoli byla plná moc udělena na základě příkazní smlouvy, nebyla omezena na její trvání. Nelze proto usuzovat, ţe plná moc zaniká se zánikem příkazní smlouvy. Ze závěru odvolacího soudu vyplývá, ţe ţalobkyně pozbyla vlastnické právo k nemovitosti a je právním úkonem vázána, neboť z obsahu plné moci nevyplynulo, ţe účinnost plné moci byla časově omezena. Ţalobkyně plnou moc ani po skončení účinnosti příkazní smlouvy neodvolala. Ţalobkyně v dovolání namítala, ţe odvolací soud nesprávně dovodil, ţe mezi ţalobkyní a společnosti I. I., s.r.o. byla uzavřena příkazní smlouva, ačkoli si smluvní strany ve smlouvě dohodly, ţe se jejich závazkový vztah bude řídit ObchZ. Nesouhlasí ani s právním závěrem, ţe, účinky plné moci nezanikly se zánikem právních vztahů z mandátní smlouvy. Nejvyšší soud v tomto případě vyslovil názor, ţe právní závěr odvolacího soudu platí jak pro smlouvu příkazní, tak pro smlouvu mandátní. Potvrdil názor odvolacího soudu, ţe i kdyţ byla mandátní smlouva uzavřena na dobu určitou, právní účinky plné moci pouze na základě této skutečnosti automaticky zaniknout nemohly. Protoţe se nepodařilo zpochybnit právní závěr (společnost I. I., s.r.o. jednala se společnosti P. U., s.r.o. jménem ţalobkyně na základě plné moci, jejíţ účinky v době uzavření kupní

38

smlouvy trvaly a ţalobkyně vlastnické právo k nemovitosti pozbyla) odvolacího soudu, Nejvyšší soud dovolání zamítl.42 Rozborem a prozkoumáním rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 4385/2007 ze dne 24.2.2010 jsem došla k závěru, ţe byla-li plná moc udělena v návaznosti na mandátní smlouvu, právní účinky plné moci nezanikají se zánikem právních vztahů z mandátní smlouvy. Plnou moc se třeba ukončit způsoby definovanými v § 33b odst. 1 ObčZ.

3.4.

Prokura a pracovněprávní vztahy

Otázka, která se nabízí k řešení, se týká prokury a pracovně právních vztahů. Můţe či nemůţe být prokura součástí pracovní smlouvy? Odpověď je ne. Funkce prokuristy není druhem práce a vznik a zánik prokury neupravuje pracovní právo. Tento názor stvrzují i judikáty, které budou níţe demonstrovány. V rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1269/2003 ze dne 18.12.2003 soud vyslovil názor, ţe vztah mezi prokuristou a podnikatelem není vztahem pracovněprávním. Není však vyloučeno, aby fyzická osoba, která je prokuristou vykonávala pro obchodní společnost jinou činnost na základě pracovněprávních vztahů. To samé platí i obráceně. Existuje-li pracovněprávní vztah mezi fyzickou osobou a společností, můţe být této osobě také udělena prokura. V tomto případě pracovala ţalobkyně ve společnosti s ručením omezením (ţalovaná) jako obchodní ředitelka a zároveň byla prokuristkou, která byla ve smyslu § 14 ObchZ oprávněna ke všem právním úkonům, k nimţ dochází při provozu podniku. Ţalobkyně vybrala pro svou vlastní potřebu z účtu firmy částku 54.652,- Kč. Z tohoto důvodu s ní ţalovaná dopisem ze dne 1.9.1998 s okamţitou účinností zrušila pracovní poměr. Podle ustanovení § 53 odst. 1 písm. b) zákoníku práce můţe zaměstnavatel zrušit pracovní poměr okamţitě jen ve výjimečném případě a to pouze tehdy, pokud poruší zaměstnanec pracovní kázeň zvlášť hrubým způsobem. Porušení pracovní kázně je chápáno jako zaviněné porušení pracovních povinnosti, které jsou pracovníkovi určeny pracovní smlouvou, pracovním řádem, právními předpisy nebo pokynem přímo nadřízeného vedoucího zaměstnance. Pokud je chování zaměstnance závadné, ale neporuší jím povinnosti z pracovněprávního vztahu, nemůţe být

42

Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 4385/2007 ze dne 24.2.2010.

39

takové chování posuzováno jako porušení pracovní kázně. Ţalobkyně (zaměstnankyně) měla z funkce prokuristky bez jakéhokoliv omezení, oprávnění nakládat s finančními prostředky na účtu společnosti. Funkce prokuristy není druhem práce. Protoţe je prokura zvláštním druhem plné moci, není vznik a zánik právního vztahu mezi podnikatelem a prokuristou upraven pracovním právem, ale ustanoveními ObchZ, případně společenskou smlouvou. Z výše uvedeného vyplývá, ţe jednání prokuristky nemůţe být povaţováno za porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem. Dle závěrů Nejvyššího soudu odvolací soud při posuzování, jestli ţalobkyně jednáním uvedeným v okamţitém zrušení pracovního poměru ze dne 1.9.1998 porušila pracovní kázeň, nerozlišil, zda se jednání ţalobkyně dopustila jako obchodní ředitelka nebo jako prokuristka, coţ je pro tento případ rozhodné. Závěr odvolacího soudu, ţe ţalobkyně porušila pracovní kázeň porušením povinností vyplývajících z jakékoli její vedoucí funkce, není správný. Nejvyšší soud správně konstatoval, ţe ţalobkyně mohla pracovní kázeň porušit, jen pokud jednala z pozice obchodní ředitelky.43 Nejvyšší soud rozsudkem sp. zn. 21 Cdo 1269/2003 ze dne 18.12.2003 rozsudek odvolacího soudu zrušil a vrátil k dalšímu řízení. Ve stejné věci (neplatnost okamţitého zrušení pracovního poměru) opět rozhodoval Nejvyšší soud z rozsudku sp. zn. 21 Cdo 525/2005 ze dne 23.12.2005. Ţalovaná sdělila dopisem 1.9.1998 ţalobkyni, ţe s ní s okamţitou účinností ruší pracovní poměr, protoţe ţalobkyně neoprávněně, svévolně a v hrubém rozporu se zájmy zaměstnavatele vybrala pro své vlastní potřeby z účtu částku 54.652,- Kč. Ţalobkyně se domáhala, aby soud určil, ţe okamţité zrušení pracovního poměru není platné a aby jí ţalovaná zaplatila úrok z prodlení. Jako důvod uvedla, ţe oprávnění k výběru z účtu vyplývalo nejen z její funkce obchodní ředitelky, ale i z funkce prokuristky. Pro tento případ nabízí soud následující řešení: a) Okamţité zrušení pracovního poměru je neplatné, protoţe ţalobkyně byla v době výběru z účtu ţalované prokuristkou a byla zmocněna ke všem právním úkonům, k nimţ dochází při provozu podniku. Z tohoto důvodu se jednáním nemohla dopustit zvlášť hrubého porušení pracovní kázně.

43

Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 21 Cdo 1269/2003 ze dne 18.12.2003.

40

b) Okamţité zrušení pracovního poměru je platné. I kdyţ byla ţalobkyně prokuristkou, došlo jejím jednáním k porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem. S výběrem peněz z účtu (jako doplatek na svůj plat, který jí nebyl vyplacen) posečkala, aţ jednatel odjede na dovolenou. V dovolání ţalovaná (dovolatelka) namítala, ţe odvolací soud nesprávně řešil předběţnou otázku odpovědnosti prokuristy vůči podnikateli, jestliţe je zároveň vedoucím pracovníkem a dále jakými předpisy se tato odpovědnost řídí. Prokurista i vedoucí zaměstnanec má za úkol hájit oprávněné zájmy podnikatele (zaměstnavatele) a řádně hospodařit s jeho majetkem. Dovolatelka zastává názor, ţe je-li prokurista vůči podnikateli v pracovním poměru, tak se i odpovědnost řídí příslušnými ustanoveními zákoníku práce. Kromě toho upozorňuje, ţe pokud byla hotovost vybrána při výkonu funkce prokuristky, měl být k podpisu připojen příslušný dodatek. Nejvyšší soud dovolání ţalované zamítl. Souhlasí se závěrem odvolacího soudu, ţe se porušení pracovní kázně ţalobkyně mohla dopustit porušením povinností vyplývajících z funkce obchodní ředitelky. S dovolatelkou souhlasí v tom, ţe prokurista i vedoucí zaměstnanec, má v obou funkcích povinnost hájit oprávněné zájmy podnikatele (zaměstnavatele) a řádně hospodařit s jeho majetkem. Soud opět zdůraznil, ţe vztah mezi podnikatelem a prokuristou nikdy nemůţe být vztahem pracovněprávním. Ţalobkyně se výběrem peněz z účtu ţalované nedopustila porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem, protoţe jednala jako prokuristka. Vztah mezi podnikatelem a prokuristou není upraven pracovněprávními předpisy, ale ustanoveními ObchZ, případně společenskou smlouvou.44 Pracovněprávní problematikou se rovněţ zabýval Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 894/2005 ze dne 17.1.2006. V tomto případě ţalobce vykonával od 1.9.1994 pro ţalovanou správce nemocnice pověřeného vedením ekonomiky a současně do 26.2.1999 vykonával funkci prokuristy. Z důvodu organizačních změn se ţalobce od 1.10.1997 jiţ nadále nezabýval vedením ekonomiky podniku, neboť tuto agendu zpracovával vedoucí ekonomického úseku. Ţalovaný vykonával ekonomickou činnost pouze z pozice prokuristy a zastupoval ředitele nemocnice v

44

Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 21 Cdo 525/2005 ze dne 13.12.2005.

41

době jeho nepřítomnosti. Jako prokurista ţalobce dne 19.2.1999 uzavřel za ţalovanou tři smlouvy s firmou F a.s. o úplatném postoupení pohledávek. Ţalovaná dopisem ze dne 17.3.1999 sdělila ţalobci, ţe s ním okamţitě zrušuje pracovní pověr. Jako důvod uvedla, ţe při kontrole účetních dokladů bylo zjištěno, ţe ţalobce při vykonávání pracovní činnosti ve funkci správce pověřeného řízením ekonomiky podniku neoprávněně uzavřel smlouvy za zvlášť nevýhodných podmínek, přičemţ novému vedení své konání zatajil. Odvolací soud dospěl k názoru, ţe okamţité zrušení pracovního poměru je vzhledem ke všem okolnostem platné, protoţe porušení povinností z pracovněprávního vztahu s sebou zároveň nese porušení povinností prokuristy a naopak, a ţe intenzita porušení pracovní kázně je v obou případech stejná. S takovým názorem Nejvyšší soud nesouhlasí. Skutečnost, ţe fyzická osoba je ve společnosti s ručením omezeným prokuristou, sama o sobě nebrání tomu, aby s touto společností navázala pracovní poměr nebo jiný pracovní vztah, pokud jeho náplní není výkon činnosti prokuristy. Existuje-li pracovněprávní vztah mezi fyzickou osobou a společností nebrání nic tomu, aby byla této fyzické osobě udělena prokura. Nejvyšší soud se odkazuje na předchozí rozsudky, ve kterých soudy vyjádřily právní názor, ţe je podstatné, aby obsah pracovněprávního vztahu nebyl shodný s obsahem činnosti prokuristy. Jedině na funkci správce nemocnice, pověřeného vedením ekonomiky podniku, dopadají ustanovení zákoníku práce, nikoliv na výkon funkce prokuristy. Pouze porušení povinností z pracovněprávního vztahu by bylo důvodem k rozvázání pracovního poměru. Aby bylo moţno posoudit platnost rozvázání pracovního poměru okamţitým zrušením, je třeba nejdříve rozlišit, zda se zaměstnanec dopustil porušení povinností z pracovněprávního vztahu či z výkonu funkce prokuristy. Smlouvy ze dne 19.2.1999 nemohl ţalobce uzavřít jménem ţalované jako správce nemocnice pověřený vedením ekonomiky podniku, ale jedině jako prokurista. V projednané věci bylo prokázáno, ţe ţalobce uzavřel smlouvy se společností F. a.s. jako prokurista, o čemţ svědčí i dovětek připojený k jeho podpisu na těchto smlouvách. Proto Nejvyšší soud vyslovil názor, ţe ţalobce mohl porušit povinnosti, které měl ve vztahu k ţalované pouze jako prokurista. Vzhledem k tomu, ţe právní názor odvolacího soudu, ţe ţalobce porušil pracovní kázeň porušením povinností při výkonu funkce prokuristy, není správný, Nejvyšší soud rozsudek zrušil a vrátil věc soudu k dalšímu řízení. 42

Nejvyšší soud se v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 894/2005 ze dne 17.1.2006 ztotoţňuje s názory soudů uvedených výše a opět konstatuje, ţe prokura je zvláštním druhem plné moci, kterou můţe udělit jen podnikatel, který je zapsán do obchodního rejstříku, a ţe vztah mezi podnikatelem a prokuristou nemůţe nikdy být vztahem pracovněprávním. Funkce prokuristy není druhem práce a vznik a zánik prokury není upraven pracovněprávními předpisy, ale řídí se stanoveními ObchZ, případně společenskou smlouvou.45 Podle mého názoru je judikatura v otázce řešení vztahu prokury a pracovněprávního vztahu stabilní, coţ dokazují i shodné právní názory Nejvyššího soudu vyslovené v rozsudcích sp. zn. 21 Cdo 1269/2003 ze dne 18.12.2003, 21 Cdo 525/2005 ze dne 13.12.2005 a 21 Cdo 894/2005 ze dne 17.1.2006.

45

Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 21 Cdo 894/2005 ze dne 17.1.2005.

43

Závěr: V rámci své bakalářské práce jsem se pokusila hlouběji proniknout do problematiky smluvního zastoupení podnikatele, speciálně jsem se zabývala úpravou plné moci a prokury. Po prozkoumání odborné literatury, odborných článků, zákonných předpisů a judikatury Nejvyššího soudu České republiky jsem nyní dospěla k závěru, ve kterém bych chtěla shrnout to, o čem práce pojednává, jaký je můj pohled na úpravu smluvního zastoupení a co by mohlo být v budoucnu změněno. V první části práce definuji podnikání, osobu podnikatele a jeho právní jednání. Zastoupení lze obecně rozdělit na přímé a nepřímé. Podle právního důvodu, který zakládá právní vztah zastoupení, rozlišujeme zastoupení zákonné a smluvní. V navazující kapitole poté vymezuji občanskoprávní plnou moc a prokuru podle ObchZ, především jejich charakteristiku, náleţitosti, vznik, rozsah jednatelského oprávnění a zánik. Je vhodné zmínit, ţe zastoupení na základě plné moci NOZ upravuje pod názvem smluvní zastoupení, coţ je označení přesnější, neboť právní důvod vzniku zastoupení vyplývá z dohody o plné moci nikoli z plné moci. Plná moc je pouze potvrzením existence práva druhé osoby zastupovat osobu jinou. Zmocnitel i zmocněnec můţe být jak fyzická, tak právnická osoba. Rozsah oprávnění zmocněnce musí být vymezen plnou mocí. Překročí-li zmocněnec oprávnění vymezené plnou mocí, ObčZ stanoví tato řešení. Pokud zmocnitel překročení schválí, je jednáním sám vázán. Pokud zmocnitel neoznámí osobě, se kterou zmocněnec jednal, bez zbytečného odkladu svůj nesouhlas, potom co se sám o překročení dozvěděl, platí, ţe překročení schválil. Neschválí-li zmocnitel překročení plné moci nebo jednal-li někdo se třetí osobou za jiného bez plné moci, je z takového jednání zavázán sám. Důvody, kdy nastává zánik plné moci, jsou např. provedení úkonu, odvolání plné moci zmocnitelem, vypovězení zmocněncem, smrtí zmocněnce atd. Prokura je speciální plná moc typická pro obchodní vztahy. Zákonem je primárně upravována pouze jedním paragrafem ObchZ, jehoţ úprava není kompletní. Pokud nelze určitou otázku řešit podle ObchZ, uţije se subsidiárně ustanovení ObčZ. Podstatou prokury je, ţe prokurista je zmocněn ke všem právním úkonům, k nimţ dochází při provozu podniku, i kdyţ se k nim vyţaduje zvláštní plná moc. V prokuře však není zahrnuto oprávnění zcizovat a zatěţovat nemovitosti, ledaţe je toto oprávnění výslovně v udělení prokury uvedeno. Rozsah prokury je vymezen přímo zákonem. Prokuru můţe udělit podnikatel, který je zapsán do obchodního 44

rejstříku a lze ji udělit pouze fyzické osobě. Udělení prokury nesmí obsahovat jakékoli omezení, jinak by nebylo moţno prokuru do obchodního rejstříku zapsat. Prokura nabývá účinnosti aţ jejím zápisem do obchodního rejstříku. ObchZ dále stanoví zvláštní poţadavky na podepisování prokuristy. Kromě jediného případu neobsahuje ObchZ ustanovení o zániku prokury, proto se uplatní ustanovení o zániku plné moci podle ObčZ. Mezi plnou mocí a prokurou je několik zásadních rozdílů, proto v práci zachycuji porovnání podle základních znaků. Součástí právního řádu se stal NOZ, který nabude účinnosti dne 1. ledna 2014, z tohoto důvodu v práci téţ zachycuji krátké srovnání smluvního zastoupení současné právní úpravy s NOZ. V kapitole třetí se věnuji problémům, které jsou se smluvním zastoupením spojeny, vybrala jsem mezi ně vnitřní vztah podnikatele a prokuristy, překročení jednatelského oprávnění zmocněnce a prokuristy a prokuru a pracovně právní vztahy. Rozborem rozsudku Nejvyššího soudu jsem došla k závěru, ţe pokud nedojde mezi podnikatelem a prokuristou k ţádnému ujednání o podmínkách, za kterých se prokura uděluje, pouţije se podpůrná aplikace mandátní smlouvy. Otázku, jakou smlouvou mají být upravena práva a povinnosti mezi podnikatelem a prokuristou, řeší téţ NOZ. Vnitřní vztah mezi prokuristou a podnikatelem se bude řídit příkazní smlouvou, která je upravena v pátém dílu (§ 2430 aţ § 2444) NOZ. Co se týče překročení jednatelského oprávnění zmocněnce a prokuristy, v NOZ dochází k celkovému posílení právní úpravy (odpovědnost za výběr substitučního zástupce, zastoupení v případě nutné potřeby apod.). Ačkoli je úprava NOZ, co se týče zastoupení podrobnější a propracovanější a řeší některé otázky, které nebyly doposud řešeny, nadále mi chybí právní úprava prolínání prokury a pracovněprávního vztahu. Rozborem několika rozsudků Nejvyššího soudu jsem zjistila, ţe právní názory soudů jsou v otázce řešení vztahu prokury a pracovněprávního vztahu shodné. Funkce prokuristy není druhem práce a tudíţ vztah mezi podnikatelem a prokuristou není upraven předpisy pracovního práva, ale ustanoveními ObchZ. Největší problém smluvního zastoupení podnikatele bych viděla v tom, ţe je upraven dvěma právními předpisy. NOZ se však tento nedostatek snaţil odstranit tím, ţe došlo k integraci celého institutu zastoupení (upravuje jak plnou moc, tak prokuru) do jeho textu. S ohledem na značná oprávnění prokuristy, zejména pokud se jedná o rozšířenou prokuru, se přikláním k

45

názoru Petra Sprinze46, ţe by bylo vhodné vyţadovat u prokuristy bezúhonnost. Prokuristou by neměla být osoba, která byla pravomocně odsouzena za nedbalostní či úmyslný trestný čin související s předmětem podnikání podnikatele. Návrh na zápis prokury do obchodního rejstříku by měl podle mého názoru také obsahovat výpis z rejstříku trestů od prokuristů. Na závěr si dovoluji konstatovat, ţe právní úprava smluvního zastoupení se mi zdá, aţ na několik zmíněných nedostatků dobře propracovaná. Další úpravy přinese NOZ a praxe poté ukáţe, zda provedené změny budou pozitivního či negativního charakteru. Téma bakalářské práce se mi zpracovávalo dobře, je teoreticky dobře zpracované a také prověřeno judikaturou. Podle mého názoru se mi stanovené cíle podařilo splnit.

46

SPRINZ, P. Epravo [online]. [citováno 12. června 2008]. Dostupné http://www.epravo.cz/top/clanky/prokura-jako-forma-zastoupeni-podnikatele-54921.html.

46

z

URL:

Seznam použité literatury: Monografická publikace 1.

ELIÁŠ, K., et al. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 3 vydání. Praha: C. H. Beck, 2002. ISBN 80-7179-357-4.

2.

JOSKOVÁ, L., PRAVDA, P., Obchodní zákoník 2010 - úplné znění s úvodním komentářem, Právní stav k 1.7.2010. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2010. ISBN 97880-247-3020-2.

3.

LOCHMANOVÁ, L., Základy obchodního práva. 2. přepracované vydání. Ostrava:KEY Publiching s.r.o., 2011. ISBN 978-80-7418-114-6.

4.

PLECITÝ, V., VRABEC, J., SALAČ, J., Základy občanského práva. 5. upravené vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2010. ISBN 978-80-7380-293-6.

5.

ŠTENGLOVÁ, I., PLÍVA, S., TOMSA, M., et al. Obchodní zákoník. Komentář. 12. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. ISBN 978-80-7400-055-3.

6.

ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., et al. Občanské právo hmotné. 5. jubilejní aktualizované vydání. Česká republika: Wolters Kluwer, 2009. ISBN 978-80-7357-468-0.

7.

ŠVESTKA, J., et al. Občanský zákoník I, II. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. ISBN 978-80-7400-108-6.

Články v seriálových publikacích 1.

KORBEL F. Smluvní zastoupení v novém občanském zákoníku. Bulletin advokacie, 2011, č. 5, s. 48-49, ISSN 1210-6348.

Elektronické zdroje 1.

Důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku[online]. Praha: Ministerstvo spravedlnosti České republiky, 2012. [citováno 21. května 2012]. Dostupné z URL: .

47

2.

SPRINZ, P. Epravo [online]. [citováno 12. června 2008]. Dostupné z URL:

Judikatura 1.

Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 21 Cdo 1269/2003 ze dne 18.12.2003.

2.

Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 21 Cdo 2207/2003 ze dne 29.1.2004.

3.

Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 21 Cdo 525/2005 ze dne 13.12.2005.

4.

Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 21 Cdo 894/2005 ze dne 17.1.2006.

5.

Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn, 33 Cdo 4385/2007 ze dne 24.2.2010.

6.

Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 21 Cdo 5429/2007 ze dne 22.4.2010.

7.

Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 31 Cdo 2038/2011 ze dne 16.1.2013.

Právní předpisy 1.

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění.

48

Seznam použitých zkratek: ObchZ

Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění

ObčZ

Zákon č. 40/19964 Sb., občanský zákoník, v platné znění

NOZ

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění

49