Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství
PROBLEMATIKA LÝKOŽROUTA SMRKOVÉHO
(Ips typographus L.)
V CHŘIBECH Diplomová práce
Brno 2009 Vedoucí diplomové práce:
Vypracoval:
Ing. Marie Borkovcová, Ph.D.
Bc.Tomáš Novotný
Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Problematika lýkožrouta smrkového (Ips typographus L.) v Chřibech vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Agronomické fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům.
V Brně, dne ……………………………….
Podpis ………...……………………………
2
Poděkování Děkuji vedoucí diplomové práce Ing. Marii Borkovcové, Ph.D. za odborné vedení, podnětné připomínky a zapůjčení literárních zdrojů, které mi pomohly při zpracování této diplomové práce. Velký dík též patří zaměstnancům a vedení Lesní správy Buchlovice LČR, s.p. za umožnění zpracování této diplomové práce na území LHC obhospodařované touto Lesní správou, za poskytnuté materiály, informace a také práci v terénu.
3
ANOTACE Název diplomové práce: Problematika lýkožrouta smrkového (Ips typographus L.) v Chřibech Autor: Bc. Tomáš Novotný Diplomová práce je pokračováním předešlé bakalářské práce, která je již zaměřena pouze na danou problematiku lýkožrouta smrkového (Ips typographus L.) na pohoří Chřiby. Vlastní práce byla původně zaměřena na anatomii, morfologii a význam v ekosystému škůdce. V diplomové práci je také zmíněno o nejvýznamnějších kalamitách v ostatních pohořích ČR, ale také i ve světě. V letech 2006 – 2008 proběhlo na území v Chřibech sledování kůrovce, na jehož základě bude možné následně stanovit míru ohroženosti dané lokality. V jednotlivých výzkumných letech bylo sledováno množství napadeného porostu v souladu s klimatickými podmínkami. Dále byl prováděn výzkum množství asanovaného dříví, které bylo poškozeno kůrovcem. V neposlední řadě bylo sledováno množství použitých lapačů, lapáků a výzkum jejich ochrany v jednotlivých územních jednotkách v pohoří Chřibů. Na základě výsledků zjištěných v rámci tohoto výzkumu byla a jsou prováděna opatření proti lýkožroutu smrkovému (Ips typographus L.) tak, aby nedošlo k přemnožení a ke kalamitnímu stavu.
Klíčová slova: Ips typographus L. , ochrana, Chřiby
4
ANOTACE Diploma Work Title: Spruce bark beetle (Ips typographus L.) issue in Chřiby Author: Bc. Tomáš Novotný Diploma work is follow-up of prior bachelor work dealing with Spruce bark beetle (Ips typographus L.) issue in Chřiby Mountains. It’s aimed only on the problems with Spruce bark beetle (Ips typographus L.) in Chřiby Mountains, while the prior work concentrated on its anatomy, morphology and importance for ecosystem. Also most important calamities in other mountains of Czech Republic and other countries around the world are mentioned. During the years 2006 – 2008 monitoring of Spruce bark beetle occurrence was carried out in the area of Chřiby Mountains. Based on its results it will be possible to subsequently determine the extent of threat to this location. Each year quantity of invaded trees was monitored considering the climate conditions, as well as the quantity of salvage cut wood, damaged by Spruce bark beetle. Also the forest management in component areas of Chřiby was monitored, including the number of used insect traps. Restrictive measurements against Spruce bark beetle (Ips typographus L.) were and are carried out based on the results of this research in order to prevent overgrowth and calamity.
Keywords: Ips typographus L. , protection, Chřiby
5
OBSAH
1 Úvod…………………………………………………………………………………...8 2 Cíl práce……………………………………………………………………………….9 3 Přehled literatury……………………………………………………………………10 3.1 Začlenění škůdce do systému……………………………………………….10 3.2 Charakteristika lýkožrouta smrkového………………………..…………....11 3.2.1 Popis dospělce…………………………………………………….11 3.2.2 Popis vajíčka………………………………………………….......13 3.2.3 Popis larvy…………………………………………………….......13 3.2.4 Popis kukly………………………………………………………..14 3.2.5 Požerek……………………………………………………………14 3.3 Popis jednotlivých stadií lýkožrouta smrkového…………...………………16 3.3.1 Vývojová stadia.……………………………………………….….16 3.3.1.1 Vajíčko.……………..…………………………………………16 3.3.1.2 Larva.…………….………..…………..………………….…..16 3.3.1.3 Kukla…………..………………………………………….….17 3.3.1.4 Brouk…………………………………………………………17 3.4 Nejvýznamnější kalamity v pohoří ČR a ve světě……………………… …17 3.4.1 Kalamity v ČR za posledních 50 let…………………………..….17 3.5 Kalamity v Evropě za posledních 50 let…………………………...…….…19 3.5.1 Slovensko.………………………………………………………...19 3.5.2 Rakousko………………………………………………………….20 3.5.3 Belgie..……………………………………………………………20 3.5.4 Německo..………………………………………………………...20 3.5.5 Polsko..……………………………………………………………20 4 Materiál a metodika……………………………………...………………………...21 4.1 Poloha oblasti…………...…………………………………………………..21 4.2 Charakteristika oblasti…………..………………………………………….23 4.3 Historie a vývoj……………...……………………………………………...23 4.4 Rostlinstvo…………...……………………………………………………..24 4.5 Živočichové…………...…………………………………………………….25 4.6 Chráněná území…………..………………………………………………...26 6
4.6.1 Přírodní rezervace.………………………………………………..27 4.6.2 Přírodní památky……….…………………………………………27 4.6.3 Přírodní parky…………………………………………………….28 4.7 Podnebí…………..…………………………………………………………28 4.8 Geologické poměry……………...………………………………………….28 4.9 Vodní poměry…………...………………………………………………….29 4.10 Geografické poměry – reliéf……………...……………………………….31 4.10.1 Geomorfologické členění..………………………………………32 4.10.2 Geomorfologické jednotky.………………………………....…..33 4.11 Lesní správa..……………………………………………………………...34 4.12 Postup vlastního sledování.. ………………………………………………35 4.12.1 Systém ochrany..……………………………………………..…35 4.12.2 Finanční náklady na ochranu proti lýkožroutu smrkovému (ips typographus l.)……………………………………………..…..37 5 Výsledky práce a diskuze…………………………………………………………..38 5.1 Přehled sledovaných let 2006 – 2008………………………………...…….38 5.1.1 Hlášení o stavu a zpracování kůrovcové hmoty za rok 2006..……38 5.1.2 Hlášení o stavu a zpracování kůrovcové hmoty za rok 2007..……40 5.1.3 Hlášení o stavu a zpracování kůrovcové hmoty za rok 2008..……41 5.2 Vyhodnocení současného stavu………………………………………….....43 6 Doporučení pro praxi……………………………………………………………….46 7 Závěr……………………………………………………………………………....…48 8 Literatura…………………………………………………………………………....49 9 Přílohy…………………………………………………………………………...…...51
7
1 ÚVOD Lidskou činností v kulturní krajině byla pozměněna celá příroda. Až na extrémní polohy (skály, vody, nejvyšší polohy hor) byly kdysi v našich přírodních podmínkách všude lesy. Dnešní rozložení různých kultur v krajině je naopak výsledkem dlouhodobého působení na les, který byl vytlačen na plochy nezpůsobilé k jinému využití. Přesto v srdci kulturní Evropy zůstáváme jedním z mála států se značnou lesnatostí (33,3 % území ČR), zhruba odpovídající lesnatosti celého suchozemského povrchu Země. Na tomto příznivém stavu mají velký podíl prozíravé zákony a nařízení zaměřené ve prospěch lesa, mnozí majitelé lesů i vysoká úroveň lesníků už v době před 100 až 200 léty. Lýkožrout smrkový (Ips typographus L.) je jedním z nejnebezpečnějších hmyzích škůdců smrkových porostů, který stále způsobuje značné škody v našich lesích. Svým vývojem je vázán téměř výhradně na smrk ztepilý. Přednostně napadá stromy poškozené, vyvrácené či oslabené (suchem, václavkou apod.). Vhodným materiálem k jeho vývoji je rovněž pokácené neodkorněné dříví. Příznivé klimatické podmínky a dostatek vhodného materiálu pro jeho vývoj mohou vést k výraznému nárůstu jeho početnosti a způsobit značné poškození lesních porostů. V takových obdobích se problematice lýkožrouta smrkového zpravidla dostává zvýšené pozornosti i ze strany veřejnosti a medií. Vzniká tak mylný dojem, že problematika ochrany lesa proti tomuto škůdci je záležitostí pouze mimořádných období. Ochrana lesních porostů proti lýkožroutu smrkovému však musí být trvalou součástí péče vlastníků lesa o jejich majetek. Cílem ochrany lesa proti hmyzím škůdcům je udržení jejich populace na takovém stavu, kdy jimi působené škody nepřesahují hospodářsky únosnou míru – škůdci jsou v základním stavu. Pro udržení tohoto stavu je nezbytné trvalé, včasné a důsledné provádění preventivních opatření, jimiž bude bráněno nárůstu populací škůdců a tím i jimi působených poškození lesních porostů. V případech, kdy z různých příčin dochází nebo již došlo k nárůstu výskytu škůdců a škod jimi způsobených, je nutné okamžitě provést opatření, která povedou k opětovnému dosažení únosného stavu. Dále také, kromě vytváření nového obrazu krajiny zakládáním nových lesních porostů, je majitelům lesa uloženo dbát pečlivě o zdravotní stav dosavadních porostů a chránit je před škodami, které by na nich mohly vzniknout. Majitelé lesů musí pečovat nejen o ochranu proti škůdcům samým, ale porosty musí být pěstovány tak, aby si samy
8
vytvořily prostředí, které by napomáhalo zvyšovat jejich odolnost vůči náporu všech škodlivých činitelů. Snažme se přírodu důkladně poznat, porozumět jejím zákonitostem a přitom se nedomnívat, že jsme jejími vládci. Pamatujme při tom, že jsme pouhou součástí přírody a že máme mnoho co napravovat. Mějme vždy na paměti, že se pokaždé rozhoduje o tom, co po našem snažení zbude pro život další generace
2 CÍL PRÁCE Cílem diplomové práce bylo provedení analýzy škůdce lýkožrouta smrkového (Ips typographus L.) vyskytujícího se v pohoří Chřibů. K dosažení daných cílů diplomové práce bylo nutné splnit následující dílčí úkoly:
1. Samostatné studium naší i zahraniční literatury k danému tématu.
2. Spolupráce s Lesní správou Chřibů za účelem získání informací o způsobech ošetřování porostů a zásazích proti kůrovci.
3. Vlastní sledování v oblasti.
4. Vyhodnocení vlivu lýkožrouta smrkového na kvalitu smrkových porostů Chřibů.
9
3 PŘEHLED LITERATURY 3.1 Začlenění škůdce do systému Asi nikoho nepřekvapí, že lýkožrout nepatří mezi chráněné druhy. V současné době velmi často dochází v důsledku narušení rovnováhy lesních ekosystémů k jejich přemnožení. Lýkožrout má však v tomto ekosystému významnou funkci. Ještě než se přemnožil a začal napadat i zdravé stromy patřil ke druhům, které zajišťovaly omlazení lesa a jeho dobrý zdravotní stav, protože napadal jen staré, slabé a nemocné stromy. Je to nejznámější a nejrozšířenější škůdce dospívajících horských dřevin, kde díky svému velmi rychlému vývoji každým rokem nadělá nemalé škody.
Vědecká klasifikace Říše:
Živočichové (Animalia)
Kmen :
členovci (Arthropoda)
Třída:
hmyz (Insecta)
Řád :
brouci (Coleoptera)
Nadčeleď:
Curculionoidea
Čeleď:
nosatcovití (Curculionidae)
Podčeleď:
kůrovci (Scolytinae) (dříve Scolytidae)
Tribus:
Ipini
Rod:
lýkožrout (Ips)
Druh:
lýkožrout smrkový (Ips typographicus)
Binomické jméno "Ips typographus" (Laštůvka, 2001)
10
3.2 Charakteristika lýkožrouta smrkového 3.2.1 Popis dospělce Dospělec lýkožrouta smrkového je válcovitého tvaru s poměrně velkým štítem a kratšími, vzadu ozubenými krovkami (Obr. č. 1). Lýkožrout smrkový je dlouhý 4 - 5,5 mm, ale většinou dosahuje délky 4,8 mm. Zato obvyklá šířka těla je 1,9 mm. Dospělec kůrovce smrkového je smolně černý, nožky a tykadla jsou světlejší. Hlava je při pohledu shora kryta podlouhlým štítem a vpředu znatelně hřbílkovaným štítem. Toto hrbolkování přechází v zadní části štítu ve zřetelné tečkování. Tykadla jsou na konci opatřena kulovitou paličkou s viditelnými lomenými švy, které naznačují složení paličky ze tří článků. Poměr délky štítu k šířce je 10:9 a poměr délky krovek k jejich šířce je 10:7. Poměr délky celého štítu k celé délce krovek je 10:14, poměr délky štítu k délce krovek až po jejich prohlubeninu je 10:10. Krovky jsou, jak je z uvedeného poměru vidět, dosti krátké, válcovité a opatřené na povrchu viditelnými řádkami teček. Konec krovek je vyhloubený, okraje vyhloubeniny jsou ozdobeny u samečka i samičky stejnými zoubky. Tělo lýkožrouta smrkového je velmi lesklé. Mezirýží, tj. pruhy krovek mezi řádkami teček, jsou hladká netečkovaná a pouze v okolí vyhloubeniny krovek vidíme nepravidelné tečkování a chloupkování. Vyhloubenina krovek je matně lesklá a celá velmi jemně tečkovaná. Kůrovec má hrbolkovité zoubky na okraji vydutiny, které jsou tupé a pouze třetí zoubek shora je větší než ostatní. Před těmito čtyřmi zoubky je vpředu ještě několik drobných, nezřetelných hrbolků. Okraje celého těla jsou poměrně dlouze světle chloupkované. Nedospělý brouk má barvu žlutavou až hnědavou a později hnědočernou (Pfeffer, 1952).
11
Obr. č. 1: Rozpoznávací znaky lýkožroutů (Zumr, 1995) a - lýkožrout smrkový má na krovkách mezirýží hladké a paličku tykadlovou se zřetelně prohýbanými švy b - lýkožrout menší má mezirýží řídce tečkované a paličku tykadlovou s rovnými švy c, d - zadečky jsou shodné v počtu čtyř zoubků, z nichž třetí je největší e - pohled na imago z boku, štít vpředu hrbolkovaný, vzadu jemně tečkovaný f - larva g - kukla na niž jsou patrný všechny orgány dospělce
12
3.2.2 Popis vajíčka Vajíčko je ve tvaru oválném, bílé až lesklé barvy. V průměru má velikost od 0,6 do 1,0 mm.
V poměru velikosti brouka k poměru vajíčka je vajíčko poměrně drobné
(Pfeffer, 1952). 3.2.3 Popis larvy Larvy kůrovce lýkožrouta smrkového jsou beznohé a bělavé. Hlava je hnědě chitisovaná, která nepatrně vyniká z obrysu těla (larvy hemicephální). Na první chitinosní schráně hlavy vyrůstají silná, až tupě ozubená kusadla prvního páru, pod nimi uložená kusadla druhého páru mají krátká dvoučlenná čelistní makadla a krátký čelistní lalok pokrytý na okraji řadou kratičkých, ale silných ostnů. Kusadla třetího páru srůstají ve spodní pysk, na něm vynikají kratičká dvoučlenná pysková makadla. Schránka hlavy je o něco širší než její délka. Šířka kolísá v rozmezí od 0,88 do 0,95 mm (Lekander, 1968). Typické znaky se nalézají na spodní části schrány hlavy, kde submentální brvy v počtu tří jsou umístěny v přímce rovnoběžné s okrajem submenta. Epipharyngeální brvy jsou početné a tvoří je osm až třináct párů brv. Rovnoměrně jsou zaobleny okraje štítků. Endocarinální rýžka na čele je vyvinuta. Tvarem těla připomínají larvy lýkožrouta larvy nosatců. Nejvyvinutější je první hrudní článek. Středohruď, zadohruď a osm zadečkových článků je stejně utvářeno, poslední zřetelný článek (devátý) je zvětšený a ztloustlý, desátý článek prosvítá na jeho konci, náznakem zbytku obrysu. Hřbetní část článku je mohutněji vyvinuta než břišní, proto se tělo mírně obloukovitě zakřivuje, kromě posledního, dělí příčné záhyby na tři díly, takže hřbet se zdá být složen z hřbetních článků. Břišní část zůstává nerozdělena. Na povrchu článků se vyskytují krátké, světlé brvy, viditelné však až při silnějším zvětšení. V pleurální krajině ústí devět průduchů: první, zvětšený, na rozhraní mezi předohrudí a středohrudí, ostatní, drobnější, na zadečkových plesurách, s výjimkou posledního článku. Tělní dutinu vyplňuje zažívací ústrojí. Zadní střevo s konečníkem prosvítají devátým článkem. Ostatními tělními články prosvítají trsy bílého tukového tělesa, které zbarvují průhlednou pokožku. Vylíhlá larva je dlouhá 2 mm, beznohá a bílé barvy s chitinisovanou hnědou hlavou. Celkem se třikrát svléká a přitom zvětšuje objem. Dospělá larva dosahuje délky 5 – 7 mm (Lekander, 1968).
13
3.2.4 Popis kukly Je bílé barvy o velikosti 5 – 6 mm. Jsou na ní patrné příští orgány a na konci má dva krátké trny. Na pochvě krovek jsou patrny čtyři hrbolkovité zoubky (Pfeffer, 1952). 3.2.5 Požerek Požerek je svérázný. Snubní komůrka je v kůře a při odloupnutí kůry je zpravidla neznatelná. Ze snubní komůrky míří nahoru a dolů směřují matečné chodby. Matečné chodby jsou vždy svislé, rovné, nezprohýbané, jako je tomu u příbuzných druhů lýkožrouta Ips amitinus Richh. a Ips cembrae Heer. Jsou dlouhé 6 - 15 cm, široké 3 - 3,5 mm. Není-li lýkožrout příliš přemnožen, je matečná chodba vždy delší, při silném přemnožení jsou chodby kratší. Požerek je nejčastěji dvouramenný, tj. jedna chodba matečná míří rovně nahoru a druhá dolů. Velmi často nacházíme požerky tříramenné, kde na jednu stranu míří svislá chodba jediná, na opačnou stranu pak dvě, obvykle od sebe poněkud odchýlené další chodby. Požerky čtyř až šestiramenné jsou již méně častým zjevem. Při velkém přemnožení lýkožrouta nalézáme na kmenech požerek pouze jednoramenný. Lýkožrout smrkový potřebuje pro vývin larev vždy silnější vrstvu lýka. Vyskytuje se proto spíše na vzrostlých stromech, to znamená, že se stává typickým škůdcem nejstarších věkových tříd, tj. od 80 let výše. Pomalu rostoucí stromy s úzkou vrstvou lýka míjí, právě tak méně častý je ve smrčinách mladších, kde se objevuje teprve při silném přemnožení. Chodby larvové, které odbočují z matečných chodeb, probíhají nejprve těsně vedle sebe. Jak se chodba prodlužuje a rozšiřuje, larvy míří do volných prostorů v lýku a chodby se spíše od sebe oddalují. Křížení chodeb je zjevem velmi řídkým. Čerstvé a málo zavadlé lýko je vhodnou potravou pro vývin larev lýkožrouta, které rychle rostou. Tam, kde pod stromovou kůrou je podhoubí houby Leptographium penicillatum Grossm. pozorujeme, že larvy lýkožrouta požírají kromě lýka i podhoubí této houby, čímž je jejich vývin zrychlován. Počet larvových chodeb je závislý na délce požerku. Na pravou i levou stranu vychází z jedné matečné chodby nejčastěji 10 - 25 larvových chodeb. Výjimečně může být počet larev i dvojnásobný. U požerků více než dvouramenných odbočují larvové chodby zpravidla pouze na jednu stranu těch matečných chodeb, které běží rovnoběžně ze snubní komůrky nahoru nebo dolů. Celkem odbočuje z matečných chodeb na jediném požerku průměrně 100 - 140 larvových chodeb. Jako minimum je možno uvést 40 chodeb, jako maximum 200 chodeb. Hustota požerků na kmeni je závislá na rozměrech kmene a na síle (intenzitě)
14
náletu lýkožrouta. Při silnějším přemnožení kůrovce můžeme zjistit na každé metrové sekci kmene stoletého smrku kolem jednoho sta požerků. Největší hustota požerků je v úseku střední třetiny délky kmene. První nálet kůrovců směřuje na ona místa kmene, kde suché větve koruny přecházejí ve větve zelené. A odtud postupně osazuje kmen nahoru i dolů. Při náporu letního pokolení na stojící smrky zůstává často nálet omezen pouze na horní část kmene, tj. úsek korunový, zatímco spodní část kmene zůstává bez porušení. Takovéto kmeny ztrácejí zelenou barvu jehličí až na jaře, spodní část kmene bývá pak postupně na jaře osídlována dalšími, neškodnými kůrovci, jako je lýkohub Hylurgops palliatus Gyll., Dryocoetes autographus Rtzb., Ips laricis F. a dřevokaz čárkovaný Xyloterus lineatus Ol. (Pfeffer, 1952).
Obr. č. 2: Vývoj požerků lýkožrouta smrkového (Zumr, 1995)
1 – snubní komůrka (S) s počínajícími matečnými chodbami (M) 2,3 – požerek s postupně rostoucími larvami v jejich chodbách (I) 4 – požerek v době kukel 5 – požerek s larvovými chodbami a chodbami úživného žíru vylíhlých brouků (Ú)
15
3.3 Popis jednotlivých stadií lýkožrouta smrkového 3.3.1 Vývojová stadia 3.3.1.1 Vajíčko Vajíčka mají nejkratší dobu trvání 6 – 18 dní. Jsou kladena postupně 1 – 2 vajíčka
za den. Vajíčko se nalézá pouze ve vegetačním období stromů a nikdy
nepřezimuje. Kladena jsou jednotlivě do vyhlodaných vrubů na obou stranách matečné chodby. Samička naklade za svůj život 20 – 100 vajíček, a to podle toho, vykladla-li vajíčka jen během prvního náletu, či pokračovala-li v kladení při sesterském pokolení. V průměru naklade 60 vajíček, které pak ukládá v matečních chodbách do jednotlivých zářezů, které jsou od sebe vzdáleny 1 – 10 mm. Během kladení je samička vícekrát oplozována (Zumr, 1995).
3.3.1.2 Larva Larvy se líhnou z vajíček postupně, podle toho v jakém pořadí byla kladena a z toho důvodu příčiny jsou jejich chodby nestejně dlouhé. Larvy se líhnou po 16 - 18 dnech. Larva se zažírá do lýka a hlodá kolmo na směr matečné chodby. Tato chodba, která je vyhlodávaná, je vyplněna hnědavým trusem. Doba trvání vývoje larvy trvá 5 50 dnů. Zpočátku probíhá rovně a kolmo na směr matečné chodby a s postupujícím stářím larvy se stává tvar chodby vlnovitý. Larvové chodby v jednotlivých požercích na kmeni se nekříží. Vyhýbají se jedna druhé, nejdelší chodby larev jsou ty, které se nacházejí poblíž snubní komůrky, zde také nejdříve nalezneme v kolébce kukly. Chodby které jsou vzdálenější od snubní komůrky jsou mladší, ale i kratší. Dospělá larva měří 5 – 7 mm. Rozšiřuje chodbu v komůrku ve které se mění v kuklu. Na odloupnuté kůře nalezneme tedy současně kuklící se larvy, larvy mladších instarů i vajíčka. Teprve ke konci vývinu se délky larvových chodeb, které jsou 3 – 6 cm dlouhé, pozvolna vyrovnávají a požerek nabývá charakteristického vzhledu (Quaschik, 1953).
16
3.3.1.3 Kukla Stadium kukly v přírodě najdeme po ukončení prvního a druhého sesterského pokolení během vegetační doby, může se též objevit při přezimování. Kukla se nachází v kuklové kolébce. Doba vývoje trvá 6 – 17 dnů (Zumr, 1985).
3.3.1.4 Brouk Vylíhlý brouk je nejprve bílý, postupně se pak vybarvuje, žloutne a hnědne. Polovina vylíhlých brouků jsou samečci a polovina samičky. Vylíhlí brouci nejsou schopni dalšího rozmnožování. Nejdříve musí pohlavně dozrát, a to trvá 2 – 3 týdny. Během dospívání se brouk zbarvuje do tmava. V dozrávání hlodají brouci z místa, kde se vylíhli, nepravidelnou, párovitě se vinoucí chodbu, přičemž požírají zbývající zbytky nalézajícího se lýka. Požerek se pak stává nepřehledný. Pokud je nálet příliš hustý, vylíhlí brouci nenalézají na kmeni, kde se vylíhli, dostatek vhodné potravy. Proto se prokusují kůrou v povrchu již během zrání a vyhledávají po ukončení tohoto úživného žíru místa jiná. Když to shrneme, tak stadium vajíčka trvá v přírodě poměrně krátkou dobu. Zato doba larválního stádia, stádia kukly i dospělce je závislá na okolnostech, zda tato stádia přezimují či nikoliv (Zumr, 1985).
3.4 Nejvýznamnější kalamity v pohoří ČR a v Evropě 3.4.1 Kalamity v ČR za posledních 50 let V letech 1950 – 1980 se lýkožrout smrkový v ČR sice vyskytoval v základním stavu (latenci) pouze lokálně a občasně pak v mírně zvýšeném stavu, nikde však nezpůsobil kalamitu. V letech 1981 – 1988 se lýkožrout přemnožil a způsobil kalamitu, kde největší kalamita byla za léta 1981 – 1985, kdy objem zpracovaného kůrovcového dřeva činil 4,366 mil. m³ a v roce 1986 1,053 mil. m³ dřeva. Hlavní ohniska výskytu se nacházela v pohraničních oblastech s Německem a Polskem, v severovýchodních Čechách v oblasti Jizerských hor a jejich podhůří, v Krkonoších, v Orlických horách a v Broumovských stěnách, v západní části Krušných hor v oblasti Horní Blatné. Další rozsáhlá ohniska byla na Moravě v Jeseníkách a v Jižních Čechách – v centrální části Šumavy a v oblasti Třeboňska.
17
Za hlavní příčiny přemnožení lýkožrouta smrkového se uvádí, že v počátcích jeho gradace byla podceněna možnost přemnožení a nebyla včas učiněna potřebná protiopatření. K přemnožení přispěly i povětrnostní vlivy. Bylo to především dlouhodobé sucho v roce 1982 – 1983, které vytvořilo příznivé podmínky pro množení lýkožrouta smrkového a pro rozvoj kalamity. V této době se vyvinuly dvě a na některých lokalitách v nižších polohách dokonce tři generace a vyvíjela se i velmi početná sesterská pokolení. Tím velmi rychle vzrůstala populační hustota lýkožrouta smrkového. Vichřice v posledních měsících roku 1982 a začátkem roku 1983 způsobily rozsáhlé polomy a vývraty hlavně v části východních Čech, v západních Čechách a na severní Moravě. Dřevo padlých stromů napadl lýkožrout smrkový. Lýkožrout se rychle množil zejména v roce 1983 po mimořádně horkých letních měsících. V roce 1984 způsobily silné vichřice v Čechách další rozsáhlé polomy v rozsahu přes 12 mil. m³ kůrovcového dřeva. To vedlo k dalšímu přemnožení lýkožrouta smrkového a ke vzestupu kalamity, jež skončila až po chladnějším roce 1987. Velmi zajímavý byl průběh kalamity lýkožrouta smrkového v severovýchodních Čechách, a to v oblasti Krkonoš, Jizerských hor, Orlických hor a jejich podhůří. V letech 1962 – 1967 tam způsobily vichřice značné polomy. Na padlých stromech se namnožil lýkožrout smrkový. V severovýchodní hraniční oblasti, kde bylo mnohem méně polomů, se lýkožrout přemnožil v mnohem větší míře, než tam, kde bylo větší množství polomů. Projevilo se o to především v těch okresech, kde lesní porost byl značně oslabený imisemi SO2 a fluoru z nedalekých elektráren na území Německa a Polska. Další příčinou bylo poškození a oslabení kalamitním výskytem obaleče modřínového (Zeiraphera diniana), který se v oblasti poprvé objevil v roce 1977 a způsobil rozsáhlou kalamitu na rozloze více než 45 000 ha smrkových porostů v nadmořské výšce od 650 do 1000 m (Kalina et al., 1985). Průběh kalamity lýkožrouta smrkového v letech 1990 – 2000 ovlivnily dokonce i změny ve vlastnictví lesní půdy, k nimž došlo v prvých letech poslední dekády dvacátého století. Zatímco dříve tvořily státní lesy naprostou většinu všech lesů, po roce 1990 část lesů přešla do vlastnictví obcí a soukromých vlastníků. Počáteční chaotická a nepřehledná situace se začíná postupně zlepšovat po vybudování Lesní ochranné služby ve Výzkumném ústavu lesního hospodářství a myslivosti v Jílovišti – Strnadech v roce 1994. Období několika let s teplotami převyšujícími dlouhodobý průměr
18
podmínilo zvýšený výskyt lýkožrouta smrkového. K přemnožení přispěly i dvě větrné smrště v roce 1991, které způsobily značné polomy.
Tabulka č. 1 Množství zpracovaného dřeva (v milionech m³) 1991
1992
1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
0,19
0,67
1,145
1,584
1,912
0,967
0,397
0,007
0,268
V letech 1994 – 1995 se lýkožrout smrkový přemnožil zvláště na severní Moravě na Jesenicku, Bruntálsku a ve Slezsku. Spolu s ním se tam vyskytoval i lýkožrout severský (Ips duplicatus). Další významná kalamita, která začala v roce 1992, stále přetrvává až do dnešní doby, a to na Šumavě, vlivem sucha, vichřice a migrace kůrovce z Bavorského NP (Skuhravý, 2002). Nejvýznamnější kůrovcová kalamita v pohoří Chřibů, která nastala po velké úrodě smrkového semene v roce 1992 a následujícím suchém roce. Kalamita v suchých a teplých letech 1993 a 1995 postihla především revíry Velehrad a Jankovice. Vytěženo tu bylo na třicet tisíc krychlových metrů napadené hmoty. Holiny, které vznikly touto tzv. nahodilou těžbou, byly znovu uměle zalesněny původními listnatými dřevinami, hlavně bukem, dubem, lípou a javorem (Zálešák, 2006).
3.5 Kalamity v Evropě za posledních 50 let 3.5.1 Slovensko V letech 1947 – 1953 bylo zpracováno více než 1 mil. m³ dřeva. V dalším období let 1964 až 1967 bylo ročně zpracováváno i více než 300 000 m³ dřeva. V letech 1977 – 1979 množství lýkožrouta smrkového mírně vzrostlo a podobná tendence se projevuje i v letech 1984 – 1989, kdy bylo ročně napadeno přibližně 250 000 m³ dřeva. Nejvyšší výskyt kůrovce, charakterizovaný velmi vysokými údaji o zpracovaném dřevě, byl zaznamenán v letech 1993 – 1999, kdy hodnoty napadeného dřeva dosáhly až 700 000 m³ v jednom roce. Na Slovensku bylo nejvyšší napadení smrkových porostů zprvu v Bansko-Bystrickém, později v Košickém kraji. V těchto krajích převládají smrkové porosty (Skuhravý, 2002).
19
3.5.2 Rakousko Po kalamitě lýkožrouta smrkového, která proběhla v letech 1944 – 1952, se tento škůdce v období 1952 – 1962 vyskytoval jen v malé míře. Kalamitní výskyt byl zaznamenán ve třech etapách, a to nižší v 70. letech a vysoký v 80. a 90. letech (Skuhravý, 2002).
3.5.3 Belgie V letech 1950 – 1985 byl považován lýkožrout smrkový za latentního škůdce. V Ardénách, v pohoří na pomezí Belgie a severní Francie, byl výskyt lýkožrouta smrkového v roce 1984 hodnocen ještě jako normální, ale v letech 1985 – 1986 již za zvýšený. V roce 1990 bylo v Belgii větrnou bouří poškozeno asi 6 mil. m³ dřeva.V letech 1991 – 1992 bylo velmi teplé a suché počasí. Lýkožrout smrkový se rozšířil po celé jižní Belgii. Napadené stromy byly vykáceny a odklízeny (Nef, 2000).
3.5.4 Německo Populace lýkožrouta smrkového zůstaly na nízké úrovni až do začátku 80. let, s výjimkou Saska a Duryňska, kde se populační hustota zvýšila již v druhé polovině 70. let. V Bavorsku vzrostla populační hustota kůrovce v letech 1971 – 1972, 1976 – 1977 a v roce 1983, kdežto v jižním Švábsku až po roce 1977. Kalamita se rozvinula v severním Německu v důsledku větrné smrště, která se přihnala 13. 12. 1977. Zvlášť vysoké škody byly rovněž zaznamenány v severním Hesensku po roce 1984, kdy bylo zničeno přes 1,9 mil. m³ dřeva. Kalamita trvala od roku 1985 do roku 1987. Významné kalamity v roce byly zaznamenány také v oblasti Bádenska-Württemberska. Dále také v NP Bavorský les (Skuhravý, 2002).
3.5.5 Polsko Kalamita
v 50. letech v severním Polsku byla v podstatě
pokračováním
kalamity, která vznikla. po skončení druhé světové války. Zvýšený výskyt lýkožrouta byl také zaznamenán v horách jižně od Katovic. Lýkožrout se kalamitně přemnožil v 60. letech pouze v oblasti Olštýna a nikoliv na dalších lokalitách v severním Polsku. Poměrně silný výskyt lýkožrouta smrkového byl v hraničních sudetských pohořích od hranic Polska s Německem až k hranicím Slovenska. Bylo to v důsledku imisí, větru, sucha. výskytu václavky a neracionálním hospodařením v lesích. V 80. letech se
20
lýkožrout smrkový přemnožil, a to jak v severním, tak i jižním Polsku a způsobil tehdejší největší kalamitu. V průměru na 1 ha lesní plochy bylo 20 m³ mrtvého dřeva. V 90. letech se sice lýkožrout vyskytoval, jeho populace však byla na velmi nízké úrovni (Skuhravý, 2002).
4 MATERIÁL A METODIKA 4.1 Poloha oblasti Horské pásmo Chřiby se střední nadmořskou výškou 346,6 m je nejvyšším a nejčlenitějším územím Středomoravských Karpat, které se táhne téměř středem Moravy a odděluje severně položené roviny Hané od jižních rovin Slovácka. Je to vesměs zalesněná členitá vrchovina o ploše 335 km2, jejímž nejvyšším bodem je Brdo (586,7 m.n.). Chřiby jsou velmi zajímavou oblastí z hlediska přírodovědného, ale historického. Nalezneme zde velmi hodnotné lokality krajinářské, ale i přírodovědné, romantická lesní zákoutí, skaliska, studánky, potoky, hluboká údolí i místa s dalekým rozhledem (Baščan, 2005) viz. obr. č. 9 - 12. Četné archeologické lokality nám podávají svědectví o osídlování krajiny i o budování a slávě Velkomoravské říše. Středověká a novověká historie zde zanechala také velké množství památek, mezi nimiž vévodí několik hradů a zámků. Mnohá místa jsou opředena zajímavými místními pověstmi. V popisovaném území se nachází také 12 maloplošných zvláště chráněných území (4 přírodní rezervace a 8 přírodních památek) a 2 přírodní parky (Neruda, 1992). Členitá vrchovina o ploše 335 km2 je tvořena dvěma rovnoběžnými hřbety ve směru od jihozápadu k severovýchodu, vzájemně oddělenými v jihovýchodní části údolím horního toku říčky Kyjovky (Stupavy). Povrch severozápadního hřbetu je v podélném profilu mírně vyklenut. V jeho střední části se nachází nejvyšší bod Chřibů - Brdo (586,7 m.n.m.). Jihovýchodní hřbet s nejvyšším bodem Ocásek (553,4) je širší a nižší. Chřiby jsou nejzápadnějším výběžkem Karpat, které vznikly vyvrásněním mořského dna druhohorního a třetihorního moře vyplňujícího karpatskou geosynklinálu. Tyto usazeniny byly koncem třetihor a počátkem čtvrtohor velkými vnitrozemskými tlaky vytlačeny severozápadním směrem přes okraj Českého masívu, přičemž vznikly dva příkrovy dosahující mohutnosti až 1000 metrů. V příkrovech se střídají vrstvy pískovců a slepenců s vrstvami jílů a slínů, které jsou nazývány flyšem. Hřebenem pohoří se táhne tzv. příkrov magurský, jehož některé slepencové části nesnadno zvětrávají
21
a vystupují v terénu jako skalní útvary vzniklé mrazovým zvětráváním ve starších čtvrtohorách. Kromě těchto izolovaných skalních útvarů jsou pro Chřiby příznačné svislé až převislé skalní stěny na příkrých svazích, tzv. skalní sruby (Sedlák, 1993).
H% 3A%FA%%10s
Obr. č. 3: Mapa Chřibů a její rozšíření biotopů (www.aopk.cz)
22
4.2 Charakteristika oblasti Horské pásmo Chřiby zabírá plošně nevelkou oblast střední Moravy a odděluje severní rovinatou Hanou od jižních rovin Moravského Slovácka. Nejvyšších výšek dosahují vrcholy Brdo (586 m), Ocásek (553 m), Hrad (551 m), Jílová (544 m), Holý kopec (548 m), Lenivá hora (462 m), Kozinec (494 m). Pískovcové svahy této vrchoviny jsou porostlé listnatými lesy s výskytem různých druhů stromů. Nejvíce se objevují duby, buky, lípy, olše, javory a většina jejich podrostu. Severní částí pohoří Chřiby protéká řeka Morava a na jeho svazích pramení množství drobných potoků a říček, které se do Moravy vlévají. Podnebí řadí Chřiby mezi mírně teplé oblasti. Teploty v zimních měsících se pohybují kolem -2 až -4 oC, v letním období dosahují teploty 16 až 18 oC. Počet dnů se sněhovou pokrývkou je zde přibližně 60 - 80, počet letních dnů bývá obvykle 40 - 50. ročně (Hrabec, Mikula, Stratil, 1998).
4.3 Historie a vývoj Nejstarším dokladem lidské přítomnosti na území východní Moravy je nález středopaleolitického pěstního klínu u obce Karolín v severovýchodní části Chřibů. Mírné podnebí, rozsáhlé lesy, hojnost zvěře a úrodné půdy spolu s dostatkem vody byly určujícími faktory pro osídlování zdejší krajiny (Hosák, 1938). Lovecké skupiny osídlily střední Pomoraví již počátkem mladšího paleolitu před 30 – 40 tisíci lety, kdy zdejší oblast patřila k nejhustěji zalidněným územím ve střední Evropě. Velká koncentrace nalezišť při východním okraji Chřibů nám dokládá budování loveckých stanovišť na vyvýšených místech s dobrým rozhledem umožňujícím sledovat tah zvěře. Zvláště
oblast
Napajedelské brány usměrňující
pohyb
velkých
stád
zvěře,
vyhledávajících potravu v různých ročních obdobích, byla výhodou pro budování loveckých sídlišť. Dokládají nám to četné nálezy pazourkových nástrojů z Bělova a Žlutav, Nové dědiny a dalších. Z tohoto období pochází také kosterní pozůstatky typických představitelů lesostepní fauny - mamut, srstnatý nosorožec, tur atd. (Hrubý, 1961). V době, kdy začaly vznikat dálkové komunikace, pohoří ovládalo prastarou jantarovou stezku vedoucí podél řeky Moravy od Jaderského moře k Baltu. Z tohoto důvodu zde vzniklo někdy v druhé polovině 1. tisíciletí.n.l. hradisko na Holém kopci, které ovládalo jižní svahy Chřibů i nížiny před nimi. Ve stejné době střežilo dálkovou komunikaci ze Solné komory v dnešním Rakousku, procházející severními svahy Chřibů, hradisko u Roštína. Jantarová a solná stezka se stýkaly u Kroměříže a Chřiby 23
tak tvořily mocný klín mezi těmito důležitými komunikacemi. Přítomnost těchto cest měla značný vliv na osidlování okolních úrodných nížin a úbočí Chřibů a také potřeba spojení mezi těmito stezkami vedla k vytváření přechodů přes hory a budování opevněných sídel k jejich obraně. Obě zmíněné dálkové komunikace neztratily nic na své důležitosti ani v pozdějších dobách. Na důležité křižovatce jantarové stezky, někde na soutoku Moravy a Olšavy, byla pravděpodobně vybudována předsunutá římská vojenská stanice. Po příchodu Slovanů zde postupně vzniklo velké hospodářské, církevní, vojenské a správní středisko. Ze současných archeologických poznatků již můžeme s největší pravděpodobností tvrdit, že centrum Velkomoravské říše bylo právě zde (Hrabec, Mikula, Stratil, 1998).
4.4 Rostlinstvo Na západním okraji svého rozšíření zde rostou karpatské druhy - hvězdnatec čemeřicovitý, ostřice chlupatá a převislá. Z jihu Chřibů pronikají teplomilné druhy z oblasti panonské. Tak se k nám dostaly například hadí mor nachový, len žlutý, hvězdnice zlatovlásek, mochna bílá, plamének přímý aj. Stejnou cestou pronikly i druhy s těžištěm rozšíření na severním okraji Středomoří. Z dřevin jsou to např. dub pýřitý, jeřáb břek, dřín obecný a kalina tušalaj, z bylin pak šalvěj přeslenitá, černohlávek dřípatý, medovník meduňkolistý aj. V květeně Chřibů jsou zastoupeny i druhy chladnějších oblastí: lilie zlatohlávek, vemeník dvoulistý, tužebník obecný, válečka prapořitá, šťavel kyselý, třezalka tečkovaná, toten lékařský, kapraď samec, papratka samice (www.chriby.cz).
V Chřibech se vyskytují 3 vegetační stupně:
Bukodubový - od nížin do přibližně 400 m.n.m.– s převládajícím dubem zimním nad bukem, s přimíseným habrem a jeřábem břekem. Keřové patro tvoří teplomilné druhy, ptačí zob obecný, svída krvavá, zimolez pýřitý, na vápenitém podkladu i dřín obecný. Z bylin jsou zastoupeny zvonek broskvolistý, hrachor černý, kostival hlíznatý, čerýš hajní atd.
Dubobukový - v rozmezí výšek 300 - 500 m.n.m. – v stromovém patře převažuje buk nad dubem zimním, utroušen bývá javor mléč, lípa srdčitá. V podrostu jsou hojně
24
zastoupeny kyčelnice cibulkonosná, violka lesní, mařinka vonná, ostřice chlupatá, strdivka jednokvětá aj. V jarním aspektu převažují hvězdnatec čemeřicovitý, lecha jarní atd.
Bukový - ve výškách od 400 m.n.m. – v porostu dominuje buk, nezřídka v holých bučinách, kde mimo buku nejsou žádné další druhy dřevin a též bylinný podrost je mimo jarního aspektu téměř potlačen a sporadicky se vyskytují jen samorostlík klasnatý, ječmenka evropská, šťável kyselý atd. Tento vegetační stupeň zaznamenává ve skladbě největší změny, kdy původní dřeviny jsou nahrazovány výsadbami monokultur nepůvodních jehličin, zejména smrků.
Specifické podmínky jsou v lužních lesích kolem Moravy, kde díky vyšší hladině podzemní vody tvoří stromové patro vrbové olšiny, dubové jaseniny a topolovojilmové jaseniny. Typickými druhy jsou dub letní, jasan úzkolistý, jilm habrolistý a jilm vaz. V podrostu dominují česnek medvědí, kopřiva dvoudomá, popenec břečťanolistý, svízel přítula (www.chriby.cz).
4.5 Živočichové Původní faunu oblasti charakterizovaly především lesní druhy, typické pro západní výběžky Karpatského systému, v nižších polohách a nivě řeky Moravy i teplé panonské oblasti, které zaznamenaly rozmach zejména po odlesnění území s nástupem zemědělství v pravěku a středověku (Vahala, 1965). Druhově nejbohatší skupinou jsou bezobratlí živočichové. K nim náleží i měkkýši, z nichž nejčastější a nejznámější je hlemýžď zahradní. Z dalších druhů se v oblasti Chřibů můžeme setkat například se suchomilkou obecnou, páskovkou keřovou, srstnatkou karpatskou a jednozubou. V moravských úvalech, zejména nivě Moravy, pak můžeme nalézt další druhy měkkýšů ve slepých ramenech, rybnících a dalších vodních plochách např. bahenku živorodou, plovatku bahenní, okružáka ploského, škebli rybničnou, velevruba malířského nebo zavlečenou slávičku mnohotvárnou. V periodických tůních se pak hlavně v jarním období objevují zajímaví a vzácní korýši, listonoh jarní, připomínající miniaturu pravěkého trilobita, nebo žábronožku sněžní. V létě po bouřkách je možné nalézt i listonoha letního. Z hmyzu se na vyhřátých místech stále častěji objevuje kudlanka nábožná. Stále vzácnější jsou však nálezy cikády chlumní, z brouků nosorožíka 25
kapucínka, roháč obecný a několik druhů vzácnějších tesaříků a střevlíků. Atraktivní skupinou hmyzu jsou motýli: otakárek fenyklový a ovocný, babočky admirál, osiková, kopřivová, perleťovec velký, dvouřadý a stříbropásek, batolec duhový a červený, velmi vzácně se vyskytuje pestrokřídlec podražcový, jasoň dymnivkový nebo hnědásek osikový. Skupina obratlovců je sice méně početná, ale stejně zajímavá. Obojživelníci jsou zastoupeni v lesnaté části Chřibů mlokem skvrnitým, čolkem horským a obecným, kuňkou žlutobřichou, ropuchou obecnou a skokany hnědým, štíhlým a ostronosým, vzácně i ropuchou zelenou a rosničkou zelenou, která je hojnější v nivě Moravy, kde žijí navíc ještě kuňka ohnivá, vzácně pak i blatnice skvrnitá a čolek velký (Hrabec, Mikula, Stratil, 1998). Z plazů nalezneme častou ještěrku obecnou, slepýše křehkého, užovku obojkovou, v teplejší oblasti i užovku hladkou, ojediněle je zaznamenán i nález zmije obecné, v nivě Moravy také užovky podplamaté. V potocích a říčkách Chřibů byl zjištěn výskyt pstruha potočního a duhového, hrouzka obecného, střevle potoční, oukleje pruhované, mřenky mramorované a vranky obecné. V nádržích pak zaznamenáváme výskyt i dalších, převážně uměle vysazených druhů ryb. Ptáků bylo v popisované oblasti zaznamenáno přes 150 druhů. Kromě běžných druhů je možné pozorovat i druhy vzácnější, např. čápa černého, krkavce velkého, včelojeda lesního, krutihlava obecného, žlunu šedou, datla černého, ojediněle i vlhu pestrou, mandelíka hajního a dudka chocholatého. Ze savců jsou nejnápadnější velké druhy. Z těch žijí v území např.: jelen, srnec, divoké prase nebo uměle vysazený daněk a muflon. Z hlodavců se vyskytují různé druhy myšovitých, veverka obecná, plch velký, plšík lískový a zajícovití - zajíc polní a králík divoký. Hmyzožravce zastupují rejsci a ježek východní, šelmy jsou zastoupeny liškou obecnou, jezevcem lesním, kunou lesní i skalní, lasicí kolčavou i hranostajem (Vahala, 1965).
4.6 Chráněná území Chřiby nezabírají velké území, přesto zde najdeme velmi hodnotné přírodovědné a krajinářské lokality. Nepatří sice mezi chráněné krajinné oblasti, ale nachází se zde dva přírodní parky a 12 zvláště chráněných území - jedná se o 4 přírodní rezervace a 8 přírodních památek. Slouží k ochraně místní flóry a fauny, která je zde druhově velmi pestrá a bohatá. Nejzajímavější skupinou jsou bezobratlí živočichové, včetně vzácných korýšů. Dále zde žijí některé vzácné druhy obratlovců, zejména plazi a obojživelníci (Hrabec, Mikula, Stratil, 1998).
26
V popisovaném území se nachází 12 maloplošných zvláště chráněných území (4 přírodní rezervace, 8 přírodních památek), 2 přírodní parky. Přírodní i historické zajímavosti přibližují návštěvníkům tři naučné stezky (www.uh.cz/chriby/).
4.6.1 Přírodní rezervace Holý kopec - k.ú. Buchlovice, okres Uherské Hradiště, výměra 92,09 ha - lesní komplex přirozených doubrav a bučin s bohatou škálou lesních typů a vzácnými druhy flóry a fauny. Moravanské louky - k.ú. Moravany, okres Hodonín, výměra 8,7 ha - lužní společenstvo v centrální části Chřibů s prvky teplomilné a vlhkomilné vegetace s řadou chráněných druhů rostlin. Stará hráz - k.ú. Lískovec, okres Kroměříž, výměra 7,76 ha - společenstvo přirozených květnatých bučin a jasanových olšin s výskytem chráněných druhů rostlin. Záskalí - k.ú. Kostelany, okres Kroměříž, výměra 31,82 ha - společenstva typu bohatých dubových bučin s výskytem vzácných druhů rostlin (www.uh.cz/chriby/).
4.6.2 Přírodní památky: Barborka - k.ú. Buchlovice, okres Uherské Hradiště, výměra 7,96 ha - stará přirozená dubová bučina s reliktní borovicí na pískovcových bradlech. Drážov - k.ú. Zdounky, okres Kroměříž, výměra 0,35 ha - výslunná stráň s teplomilnou květenou. Kamenec - k.ú. Zdounky, okres Kroměříž, výměra 3,0 ha - vlhká olšina a travnatá stráň s jalovci. Kazatelna - k.ú. Koryčany, okres Kroměříž - skalisko z pískovce magurské vrstvy. Komínky - k.ú. Kostelany, okres Kroměříž - soustava skal a skalek z magurského pískovce v porostu tvořeném bukem, dubem a habrem a bohatým bylinným patrem (www.uh.cz/chriby/). Kozel - k.ú. Koryčany, okres Kroměříž - velký skalnatý blok z magurského pískovce v bohatém bukovém porostu. Obora - k.ú. Kotojedy, okres Kroměříž, výměra 14,44 ha - zalesněný svah kopce Obora s četnými druhy vzácných a chráněných druhů rostlin
27
Pískovcové skály a jeskyně Budačina - k.ú. Halenkovice, okres Zlín, výměra 8,06 ha komplex
několika
mohutných
pískovcových
skal
s
pseudokrasovou
jeskyní
(www.uh.cz/chriby/).
4.6.3 Přírodní parky Chřiby - výměra 9 790 ha - na 21 katastrálních území obcí v okrese Kroměříž je chráněna příroda a krajinný ráz této části Chřibů. Stříbrnické paseky - výměra 154 ha - ochrana krajinného rázu území s roztroušenou zástavbou na JZ svazích Chřibů v okrese Uherské Hradiště (www.uh.cz/chriby/). Většina
území Chřibů byla rovněž navržena jako evropský významná lokalita
ochrany přírody do soustavy NATURA 2000.
4.7 Podnebí Klimaticky patří Chřiby do oblasti mírně teplé, podhůří a Dolnomoravský úval do oblasti teplé. Průměrné roční teploty se v Chřibech pohybují mezi 7,6 - 8,2 stupňů Celsia, v teplé oblasti mezi 8,7 - 9,4 stupňů Celsia. Průměrné srážky se v popisovaných územích pohybují od 600 do 615 mm za rok. Proudění vzduchu jsou v uváděném území různorodá. Nejčastější je četnost proudění západních, severozápadních a jihovýchodních. Významné jsou jihovýchodní teplé větry fénového charakteru přepadající do sledovaného území přes Bílé Karpaty. Vyskytují se zejména na jaře a na podzim, kdy působí často škody větrnou erozí. Na podzim však mohou mít i příznivý vliv, neboť udržují i v noci vyšší teploty a ve dne rozptylují oblačnost, a tak prodlužují relativně i délku vegetačního období, což má kladný vliv na dozrávání plodin, hlavně zvyšování cukernatosti hroznů a cukrové řepy (Lapin, Kaňok, 2007).
4.8 Geologické poměry Chřiby jsou po stránce geologické součástí flyšového pásma Karpatské soustavy tvořené usazeninami třetihorního stáří, zejména jílovci, pískovci a slepenci. Vážanskou vrchovinu a Kudlovickou pahorkatinu překrývají sprašové vrstvy o mocnosti 1-10 m (max. 27,5 m u Boršic u Buchlovic), místy se spraše střídají s vrstvami navátého písku (u Kudlovic, Modré, oblast Mutěnické pahorkatiny směrem k Polešovicím). Podhůří
28
a niva Dolnomoravského úvalu náleží k neogenní Vídeňské pánvi a jsou geologicky velmi mladou strukturou označovanou jako Hradišťský příkop. Jeho výplň je stáří neogenního a kvarterního a tvoří ji písky, pískovce, jíly a štěrky. Současné geomorfologické pochody umožňují v málo odolných flyšových horninách intenzivní vodní a větrnou erozi půdy a vznik četných sesuvů (severně od Stříbrnic). Hlavními půdními typy jsou černozemě a hnědozemě na spraších, nížinné a pahorkatinné podzoly, slinovatky a hnědé lesní půdy (Hubáček, 1955).
Obr. č. 4: Geologické poměry pohoří Chřibů (Hubáček, 1955)
4.9 Vodní poměry Hydrologicky náleží popisované území do povodí řeky Moravy, která obtéká Chřiby z východní strany. Větší část Chřibů je také odvodňována přímo do řeky Moravy. Severozápadní a severní svahy říčkou Kotojedkou pramenící nedaleko Cetechovic pod vrchem Vlčák a jejími pravostrannými přítoky, potoky Roštínským,
29
Divockým, Cvrčovickým, Trňákem a dalšími drobnými bezejmennými toky. Severovýchodní svahy jsou odvodňovány potoky Panenským, Širokým, Vrbkou, Kudlovickým, Jankovickým, Jalubským. Jihovýchodní část Chřibů pak odvodňují říčka Salaška s přítoky Modranským a Bunčanským potokem, dále Zlechovský potok a Dlouhá řeka s přítoky Buchlovickým potokem zleva a Medlovickým potokem zprava. Jihozápadní část Chřibů mezi Cetechovicemi a Střílkami odvodňuje říčka Litava směrem západním, ústící později do řeky Svratky. Území od Střílek jižně až po Osvětimany je odvodněno do Dyje říčkou Kyjovkou (Stupavou) pramenící na svazích kóty Vlčák nad Starými Hutěmi a jejími levostrannými přítoky, zejména potokem Hruškovice pramenícím pod kótou Ocásek a jeho pravostrannými přítoky, Klimentským, Skaleckým, Čeložnickým potokem a Moštěnkou. Na větších tocích jižní části Chřibů byly zbudovány přehradní nádrže. Největší na řece Kyjovce (Koryčanská přehrada) mezi obcemi Stupava a Koryčany, která slouží k zásobování pitnou vodou celé oblasti Kyjovska. Dále na Dlouhé řece (Sovín - Smraďavka) a Klimentském potoce u Osvětiman (nádrž Březina). V území je i několik pramenů využívaných jako studánky pitné vody. Známé jsou např. Zlacká studánka u Salaše, Hladná voda nad Starými Hutěmi, Kamenná studánka pod Holým kopcem, studánka U Mísy mezi Kozlem a Kazatelnou, Paní studánka mezi Kozlem a Cimburkem, Zubkova studánka mezi Koryčanskou kaplí a Vřesovicemi a četné další. V okolí Buchlovic vyvěrají i léčivé minerální vody s obsahem sirovodíku. Nejznámější jsou prameny na Smraďavce, v minulosti využívané i k léčebným koupelím (lázně Leopoldov). Menší vývěry minerálních sirovodíkových vod jsou ještě v lese při státní silnici na Brno cca 2 km SZ od Buchlovic a v údolí Zlechovského potoka v rekreační oblasti pod Břesteckou skalkou (Hubáček, 1955).
30
Obr. č. 5: Vodní poměry pohoří Chřibů (Hubáček, 1955)
4.10 Geografické poměry – reliéf Chřiby tvoří nejvyšší část Středomoravských Karpat (Brdo 587 m). Je to vesměs zalesněná členitá vrchovina o ploše 335 km2, pro kterou je příznačný strukturně a tektonicky podmíněný mladý erozní reliéf na intenzívně zvrásněných paleogenních pískovcích, jílovcích a slepencích magurského flyše. Pro rozvodní části terénu jsou typické úzké, často skalnaté hřbety, v nižší jihovýchodní části se nacházejí široce zaoblené rozvodní hřbety a erozní plošiny. Na malých stěnách skal, které se nacházejí ve vrcholných partiích, jsou různé mikrotvary zvětrání, skalní mísy, výklenky a dutiny. Údolí vodních toků jsou hluboce zařezaná, na horních úsecích s typickým profilem ve tvaru rozevřeného V a místy mají hloubku až do 120 m. Směrem po proudu se rozšiřují a údolní dno zaujímá výrazná široká niva do 100 m (výjimečně až do 250 m). Údolní svahy mají hlavně vlivem sesuvů často stupňovitý profil. Oblast
moravských
úvalů,
zasahujících
do
popisovaného
území,
lze
charakterizovat jako rovinu s výškami mezi 170 - 190 m n m. Největší plochu úvalů
31
zaujímá niva řeky Moravy dosahující šířky až 6 km. Přechod k Chřibům tvoří terasa řeky Moravy a zejména náplavové kužely (o mocnosti až 30 m) poboček tekoucích z Chřibů (Hubáček, 1955). 4.10.1 Geomorfologické členění Chřiby, Stupavská vrchovina, Halenkovická vrchovina, Kyjovská pahorkatina, Mutěnická pahorkatina, Kudlovická pahorkatina, Vážanská vrchovina, Hornomoravský úval, Dolnomoravský úval, Dyjsko-moravská pahorkatina, Dyjsko-moravská niva (Hrabec, Mikula, Stratil, 1998).
Obr. č. 6: Geografické poměry pohoří Chřibů (Hubáček, 1955)
32
4.10.2 Geomorfologické jednotky
Systém
Alpsko-himalájský
Subsystém
Karpaty
Panonská pánev
Provincie
Zadní Karpaty
Západopanonská pánev
Subprovincie
Vnější západní Karpaty
Vídeňská pánev
Oblast
Středomoravské Karpaty
Jihomoravská pánev
Celek
I. Chřiby
I. Dolnomoravský /val
II. Kyjovská pahorkatina
II. Hornomoravský úval
I. Stupavská vrchovina
I. Dyjsko-moravská pahorkatina
I. Halenkoská vrchovina
I. Dyjsko-moravská niva
Podcelek
II. Mutěnická pahorkatina II. Vážanská vrchovina II. Kudlovická pahorkatina
33
4.11 Lesní správa Lesní správa má sídlo v obci Buchlovice, která se nachází na jihovýchodní Moravě v pohoří Chřiby, kolem známého hradu Buchlov (odtud také lidový název ,,Buchlovské hory“), kde spravuje v současné době lesy ve vlastnictví státu na výměře 15 233 ha a současně vykonává činnost odborného lesního hospodáře (OLH) pro 1970 vlastníků na výměře 679 ha lesa. Lesní porosty, ve kterých lesní správa hospodaří, zasahují do 2 krajů, a to Jihomoravského – cca 5% výměry, Zlínského – cca 95% výměry. Nejvyšším místem lesní správy je Brdo s 587 m.n.m., nejnižší místo se nachází v lužním lese vedle řeky Moravy na bahňáku u Otrokovic ve výšce 184 m.n.m.
Provoz lesní správy v současné době zajišťuje 20 pracovníků, zařazených na těchto funkcích: 1- lesní správce (Ing. Zdeněk Zálešák) 2- zástupci lesního správce (Ing. Antonín Lakůvka a Ing. Pavel Zubem) 3- expedienti dříví (Ing. Jana Raczová a Ing. Radim Adolt) 4- referent pozemkové evidence (František Hrabina) 5- referent hmotného a investičního majetku (Ing. Martin Pikner) 6- účetní (Věra Zálešáková, Dagmar Ryšková) 7- adjunkt (Luděk Bubeník) 8- 10 revírníků (Zdeněk Kotek, František Štroblík, Karel Forman, Ing.Vladislav Karásek, Ing. Michal Charvát, Ing.Vladislav Daněk, Ing. Jiří Kutálek, Miroslav Brychta, Radim Stránský, Eduard Majda) Jejich pracovní náplní je příprava projektů pěstební a těžební činnosti spolu s vyznačením těžebních zásahů přímo v prostorech, zadávání a přebírání prací pěstební a těžební činnosti a vyhotovování lesní hospodářské evidence (LHE). Od roku 2005 se jejich pracovní náplň rozšířila o přímý prodej dříví z odvozních míst (OM) ve spolupráci s expedienty. Z hlediska hospodaření je lesní správa rozdělena na 5 územních jednotek, na kterých zajišťují práce pěstební a těžební činnosti jednotlivé dodavatelské subjekty (firmy). První základní územní jednotka Buchlovice – revíry: Bohuslavice, Koryčany, Staré Hutě, Buchlovice, Buchlov, Salaš Druhá základní územní jednotka Velehrad – revíry: Velehrad
34
Třetí základní územní jednotka Jankovice – revíry: Janovice Čtvrtá základní územní jednotka Halenkovice- revíry: Kvasice (část) Pátá základní územní jednotka Kvasice- revíry: Kostelany a část Kvasic
4.12 Postup vlastního sledování Diplomová práce na téma problematika lýkožrouta smrkového (Ips typographus) v Chřibech byla započata v letech 2006 – 2008 pod odborným vedením pana. Ing. Vladislava Karáska. Práce byla zaměřena především na množství napadené kůrovcové hmoty v jednotlivých letech v pohoří Chřibů a následná její asanace. Dále byl sledován systém ochrany proti danému škůdci v území Chřibů. Ve sledovaných letech 2006 – 2008 byly v jarním období (poslední týden v dubnu a prvním týdnu v květnu) umístěny feromonové lapače a lapáky na místa k tomu určená. Přesný datum umístění se odvíjel podle aktuální teploty, která vyhovovala lýkožroutu smrkovému k jarnímu náletu, vhodná teplota je v rozmezí 20 °C – 23 °C. Celkový počet umístěných lapáků, feromonových lapačů se lišil podle staří porostu, nadmořské výšky sledovaného území či jeho hustoty populace v předešlých letech. Kontrola byla vždy prováděna v rozmezí 7 – 10 dní, a to od začátku rojení až po poslední rojení. 4.12.1 Systém ochrany Lesní správa Buchlovice provádí systém ochrany podle následujících metod:. 1. Metoda pochůzkové ochrany - Po celý rok vyhledáváme napadené stromy: po jejich včasném odstranění provádíme v následujícím období zpřísněnou kontrolu v jejich bezprostředním okolí, vhodném pro další vývoj. - Příznaky napadeného stromu: podle odlupující se koruny, podle barevných změn v jehličí, výskyt drtin na patě kmene, přítomnost závrtů v bazální části kmene, výskyt výronů pryskyřice, na ležících stromech se objevují rezavé drtiny na hromádkách kolem závrtového otvoru. 2. Metoda preventivní ochrany - Revírník, který má nestarosti svůj revír by měl včas odstraňovat oslabené stromy, vyvrácené, zbytečně neshromaždovat dříví v lese, dále je třeba odstraňovat z lesa veškerý materiál vhodný pro množení.
35
3. Metoda biologické ochrany - Biologická ochrana spočívá v podpoře přirozených nepřátel, zejména predátorů a parazitoidů,: a) predace ptáků - zejména šplhavců b) řada dravého hmyzu – vosy, mravenci či různé druhy střevlíků (nejvýznamnější predátoři – pestrokrovečník mravenčí, drabčík) c) značný význam mají také – draví roztoči, hlístice, entomopatogenní houby a různé mikroorganismy 4. Metoda biotechnické ochrany - FEROMONOVÉ LAPAČE (Obr. č. 13) – je to umělá past sloužící k lapání kůrovců. Jsou buď bariérové, trubicové či štěrbinové. Nejpoužívanějším typem v pohoří Chřibů je právě ŠTĚRBINOVÝ. Ve feromonových lapačích se používají feromonové odparníky uvedené v „Seznamu povolených přípravků na ochranu rostlin“, který každoročně vydává MZe ČR ve spolupráci se SRS Brno nebo v „Seznamu povolených přípravků na ochranu lesa“ sestavovaného pracovníky VÚLHM Jíloviště – Strnady, vydávaného v dvouletém cyklu nakladatelstvím Lesnická práce (Zahradník, 2004). - Lesní správa Buchlovice používá feromonový lapač typu THEYSON, RIDEX a odparníky: IT - ECOLURE MEGA, IT - ECOLURE KLASIK, PCIT – ECOLURE (Obr. č. 16). - Feromonový odparník je v lapači dva měsíce a poté je vyměněn za nový, což je vyzkoušené u místních revírníků. 5. Metoda mechanické ochrany - Je to druhá nejvíce využívaná ochrana v pohoří Chřibů, která nese název LAPÁK (Obr. č. 14). - Lapákem rozumíme skácený strom, odvětvený smrk nebo jeho část o výčetní tloušťce nejméně 20 cm. Lapáky kácíme na jaře s ohledem na provozní podmínky, nejpozději však do konce března (Zahradník, 2004). - Další možná ochrana je ruční odkorňování a strojní odkorňování, taktéž používaná metoda Lesní správou Buchlovice.
36
6. Metoda Chemické ochrany - Chemická asanace se provádí pouze povolenými přípravky uvedenými v „Seznamu povolených přípravků na ochranu rostlin“, který každoročně vydává MZe ČR ve spolupráci se SRS Brno nebo v „Seznamu povolených přípravků na ochranu lesa“ sestavovaného pracovníky VÚLHM Jíloviště – Strnady, vydávaného v dvouletém cyklu nakladatelstvím Lesnická práce. Používané insekticidy: Karate 2,5 WG, Cyper 10 EM, Regent 800 WG
4.12.2 Finanční náklady na ochranu proti lýkožroutu smrkovému (Ips typographus L.) Náklady na lapač: -
feromonový lapač Theysohn = 600 Kč/ks
-
feromonový lapač Ridex = 390 Kč/ks
-
feromonový odparník = 150 – 220 Kč/ks
Náklady na lapač: -
pokácená a odvětvení = 150 – 200 Kč
-
odkornění = 180 – 230 Kč
-
chemická asanace = 800 – 1500 Kč/balení
37
5 VÝSLEDKY PRÁCE A DISKUZE 5.1 Přehled sledovaných let 2006 – 2008 V následujících tabulkách jsou zaneseny údaje o stavu dřevní hmoty napadené kůrovcem, množství nainstalovaných feromonových lapáků a lapačů v pohoří Chřibů, a následně podrobný popis o stavu sledovaných letech 2006 – 2008.
5.1.1 Hlášení o stavu a zpracování kůrovcové hmoty za rok 2006 Tabulka č.2 Stav a zpracování kůrovcové hmoty za rok 2006 Lesní správa
Počáteční
Přírůstek
Asanováno
Konečný
stav
m³
m³
v měsíci prosinci sloupce D celkem ks
v měsíci
stav Ze
m³
lapáky m³
Lapače
lednu m³
A
B
C
D
E
F
G
Bohuslavice
0
197
197
0
72
37
Koryčany
0
132
132
0
0
50
Staré hutě
0
121
121
0
15
50
Buchlovice
0
78
78
0
13
51
Buchlov
0
339
339
0
0
44
Salaš
0
257
257
0
24
22
Velehrad
0
198
198
0
4
55
Janovice
0
227
227
0
12
99
Kostelany
0
81
81
0
1
73
Kvasice
0
91
91
0
0
78
Celkem
0
1721
1721
0
141
559
Vysvětlivky: A – daná lokalita - revír, výskytu kůrovce B – počáteční stav v lednu, který ukazuje množství napadeného dřeva m³ C – celkové množství vytěženého třeba za daný rok m³ D – zbavovaní lýkožrouta smrkového z kmene stromu a to dvěma způsoby: odkorněním nebo chemickou asanací E – konečný stav v prosinci, který ukazuje množství napadeného dřeva v m³ F – množství použitých lapáků m³ ze sloupce D G – počet kusů feromonových lapačů v daném revíru
38
Tabulka č. 3 Meteorologická data za rok 2006 leden
únor
březen
duben
květen
červen
Červenec
srpen
září
říjen
listopad
prosinec
srážky (mm)
52,6
60,4
73,1
95,3
105,6
68,1
11,9
115,2
68,7
23,1
44,1
29
max.teplota
-2,2
1,8
-5,8
17,0
22,2
25,8
31,1
19,2
21,6
18,2
10,1
4,4
-9,8
-6,1
-3,3
4,8
7,8
13,8
15,2
10,9
10,05
6,5
3,2
-0,1
-7,1
-3,1
0,5
12,0
15,2
17,5
21,3
12,6
14,2
11,0
6,3
2,3
39,5
50
20,5
0,0
0,0
0,0
0,0
0,0
0,0
0,0
4,5
10,5
(°c) min.teplota (°c) průměrná měsíční teplota (°c) množství sněhu (cm)
Zimní období v roce 2006 bylo, co se týče sněhové pokrývky velmi vydatné a dlouze setrvávající, což nebývá obvyklé vzhledem k nadmořské výšce a jejímu polohopisnému umístění. Průměrné teploty se pohybovaly pod bodem mrazu a měly delší setrvávající období. První jarní dekáda se projevovala v deštivém a vlhkém počasí. Všechny tyto klimatické aspekty se vydatně projevily při prvním jarním rojení lýkožrouta smrkového, kdy došlo k výraznému zpoždění jarního rojení až na přelomu dubna a května. Druhé letní rojení se projevilo vlivem teplých a suchých dnů v měsíci červnu a protáhlo se až do července. Náhlý útlum a potlačení populační hustoty škůdce nastal v měsíci srpnu, kdy docházelo k častým vydatným srážkám, vlhkým dnům a nízkým teplotám, jak přes den tak i noc. Klimaticky nestálé počasí se i projevilo na vývoji třetí generace tzv. sesterského pokolení, které se vyskytovalo jenom zřídka. Díky nestálému počasí nedošlo k výraznému náletu lýkožrouta smrkového na porosty a tudíž nedošlo ani ke zvýšené kůrovcové kalamitě v daném území. Pokud se však objevil výrazný nálet na porost a prokousal se pod jejich kůru, tak se z velké části utopil, zalila jej pryskyřice. Takto se zdravé stromy přirozeně a účinně bránily proti jednomu z největších lesních škůdců. Hlavní důvodem však bylo to, že byl dostatečně vlhký a na zásobu vody pro lesní porost dobrý rok. Tyto všechny aspekty hrály roli pro zdravý, vyvážený a především odolný boj proti lýkožroutu smrkovém. Veškeré údaje jsou zaneseny v tabulce č. 2, kde jsou uvedeny údaje o množství napadené hmoty kůrovcem, která činila za rok 2006 objem 1721 m³, což ukazuje pouze základní stav. Kdybychom brali údaje z tabulky, tak nejvíce postiženou územní jednotkou byla Salaš, Jankovice a Buchlov. Co do počtu rozmístnění lapáků a lapačů, tak nevyšší počet zaznamenala územní jednotka Salaš, Jankovice, Buchlovice.
39
Nejednalo se však o žádný kalamitní stav. Veškerá napadená hmota kůrovcem byla ze 78 % asanovaná mechanicky, a to odkorněním a zbylá část byla ošetřena chemicky.
5.1.2 Hlášení o stavu a zpracování kůrovcové hmoty za rok 2007 Tabulka č. 4 Stav a zpracování kůrovcové hmoty za rok 2007 Lesní správa
Počáteční
Přírůstek
Asanováno
Konečný
stav
m³
m³
v měsíci prosinci sloupce D celkem ks
v měsíci
stav Ze
Lapače
m³
lapáky m³
lednu m³
A
B
C
D
E
F
G
Bohuslavice
0
97
97
0
24
31
Koryčany
0
134
134
0
0
55
Staré hutě
0
113
113
0
46
66
Buchlovice
0
207
207
0
17
51
Buchlov
0
285
285
0
14
48
Salaš
0
141
141
0
47
41
Velehrad
0
285
285
0
29
56
Janovice
0
659
659
0
11
112
Kostelany
0
408
408
0
21
77
Kvasice
0
331
331
0
42
82
Celkem
0
2660
2660
0
251
619
Tabulka č. 5 Meteorologická data za rok 2007 leden
únor
březen
duben
květen
červen
Červenec
srpen
Září
říjen
listopad
prosinec
srážky (mm)
59,9
25,0
83,7
7,2
62,0
155,7
28,8
132,4
162,6
47,9
51,9
36,7
max.teplota
6,5
6,8
11,5
18,8
22,2
26,7
27,8
27,5
18,8
13,2
5,7
-0,9
-4,5
-3,1
1,1
6,1
9,1
14,9
13,1
13,6
7,3
4,5
-0,6
-2,7
2,9
3,4
6,0
14,1
16,7
19,3
19,8
19,6
12,0
7,9
2,4
-0,9
27
6,5
32
0,0
0,0
0,0
0,0
0,0
0,0
0,0
39,5
3,5
(°c) min.teplota (°c) průměrná měsíční teplota (°c) množství sněhu (cm)
Rok 2007 byl z velké části odlišný, jak po stránce klimatické tak v hustotě populace lýkožrouta smrkového ve srovnání s rokem 2006. Prvním náznakům
40
a správným předpokladům, že se v roce 2007 zvýší populační hustota lýkožrouta, skutečně přispěl teplejší a suchý podzim a mírná zima předešlého roku 2006. Larvy lýkožrouta v zimním období nevymrzly a jejich biologičtí predátoři měli dostatek potravy a nesnažili se jich vyzobávat. Nástup zimy 2006 až 2007 byl také mírný, teploty se pohybovaly v rozpětí 0 °C - 3,4 °C. Dalším nepříznivým jevem bylo to, že na konci březnové dekády napadlo nárazově až 30 cm mokrého sněhu, který poškodil téměř osm tisíc kubíků stromů. Kalamita postihla hlavně mladší porosty, zejména borové a smrkové. Dalším, a to druhým jevem, byl brzký nástup jarního rojení lýkožrouta smrkového, kdy teploty vyskočily až na 18 °C. Jarní rojení začalo už v polovině dubna, které pak kulminovalo koncem května, avšak zanedlouho se v měsíci červnu začalo objevovat sesterské rojení. Další zvýšení hustoty populace se projevilo vlivem teplých suchých letních dnů v letním rojení s nástupem první červencové dekády, která díky příznivému počasí trvala až do konce září. V pozorovaném roce 2007 byly vytvořeny díky dobrým klimatickým podmínkám a kalamitnímu stavu tři generace. Celkově došlo k poškození vlivem kůrovce na 2660 m³, což je o tisíc kubíků více než v roce 2006. Dále se zvýšil i celkový počet nainstalovaných lapačů a lapáků asi o stovku více s porovnáním s rokem 2006. Opět veškeré údaje jsou v neseny v tabulce č. 4. Nejvíce poškozené územní jednotky byly Jankovice, Kostelany, Kvasice. Opět došlo k asanaci kůrovcové hmoty a to z 64 % mechanicky a zbylé části chemicky. Jak už bylo zmíněno, narůst kůrovcové hmoty činil asi o tisíc kubíků více ve srovnáni s rokem 2006, ale opět mohu konstatovat, že se nejednalo o žádný kalamitní stav ve srovnaní s celkovou plochou daného území, i když nárůst byl už patrnější.
5.1.3 Hlášení o stavu a zpracování kůrovcové hmoty za rok 2008 Zima na přelomu roku 2007 a 2008 měla již chladnější charakter, kdy se teploty pohybovaly pod bodem mrazu, tudíž se i zpozdilo první jarní rojení, které začalo až začátkem května. Druhé letní rojení přišlo na přelomu června a července za vydatného sucha a dobrých teplotních podmínek. Právě v tomto období a díky velmi příznivým klimatickým podmínkám došlo k největšímu nárůstu kůrovcové hmoty asi kolem 62 %. V letním období byl také zjištěn v nepatrný či spíše ojedinělý výskyt sesterského pokolení. Celkově byly v roce 2008 vytvořeny tři generace. Údaje za rok 2008 jsou uvedeny v následující tabulce č. 6. Nejvíce zasaženým územím jsou Jankovice, Koryčany a Velehrad.
41
Tabulka č. 6 Stav a zpracování kůrovcové hmoty za rok 2006 Lesní správa
Počáteční
Přírůstek
Asanováno
Konečný
stav
m³
m³
v měsíci prosinci sloupce D celkem ks
v měsíci
stav Ze
Lapače
m³
lapáky m³
lednu m³
A
B
C
D
E
F
G
Bohuslavice
0
38
38
0
5
35
Koryčany
0
354
354
0
0
54
Staré hutě
0
105
105
0
13
50
Buchlovice
0
127
127
0
20
52
Buchlov
0
128
128
0
2
50
Salaš
0
79
79
0
38
42
Velehrad
0
389
389
0
57
66
Janovice
0
704
704
0
12
128
Kostelany
0
237
237
0
42
87
Kvasice
0
212
212
0
0
80
Celkem
0
2372
2372
0
189
644
Tabulka č. 7 Meteorologická data za rok 2008 leden
únor
březen
duben
květen
červen
Červenec
srpen
Září
říjen
listopad
prosinec
srážky (mm)
23,2
14,2
70,1
49,3
85,3
39,4
64,6
53,1
73,2
35,7
32,4
51,8
max.teplota
5,4
4,6
9,6
13,1
22,2
26,6
26,0
26,2
19,3
14,9
9,4
5,0
-3,6
-5,5
-0,6
3,8
9,2
12,3
13,4
12,4
8,9
5,4
3,0
-0,8
-1,5
-1,02
3,8
9,4
15,3
18,7
19,1
18,6
13,3
9,6
6,0
1,9
5,5
3,5
20,0
0,0
0,0
0,0
0,0
0,0
0,0
0,0
6,0
1,0
(°c) min.teplota (°c) průměrná měsíční teplota (°c) množství sněhu (cm)
42
Graf č. 1 Grafické znázornění množství kůrovcové hmoty za léta 2006 – 2008
800 600 400 200 0
Přírůstek (m³) za rok 2006
hu s K o la v ic r e S t y ča a r ny Bu é h ch u t ě lo B u vi c e ch lo Sa v V e laš le Ja h r a d n K o o vi st e c e l K v an y as i ce
Přírůstek (m³) za rok 2007 Přírůstek (m³) za rok 2008
Bo
P ří ru s te k k ů ro v c o v é h m o ty (m ³)
Stav kůrovcové hmoty za léta 2006 - 2008
Revíry
5.2 Vyhodnocení současného stavu Chřiby jsou velmi zajímavou oblastí z hlediska přírodovědného i historického. Nalezneme zde velmi hodnotné lokality krajinářské i přírodovědné, romantická lesní zákoutí, skaliska, studánky, potoky, hluboká údolí i místa s dalekým rozhledem. Mnohé z nich jsou opředeny zajímavými pověstmi. Vzhledem k vysoké biologické hodnotě Chřibů je přirozené, že byly zařazeny mezi lokality Evropského významu. Statut Evropsky významné lokality (EVL) je určitému území udělován na základě výsledků mapování přírody celé Evropské unie a jejím zařazením do národního seznamu a následné schválení komisí EU. Na lokality s tímto přívlastkem je proto nutno pohlížet jako na velmi hodnotné menší či (v případě Chřibů) větší fragmenty určitých „typů přírody“ (biotopů), přitom v České republice nemusí být tyto biotopy příliš vzácné. V každém případě se vždy jedná o biologicky hodnotná místa, která jsou středem pozornosti odborné i laické veřejnosti. Vznik EVL však pro místní hospodářství nemusí znamenat žádná omezení, vždyť nezřídka jsou určité hodnotné biotopy podmíněny činností člověka a omezení jeho zásahu by měla za následek degradaci nebo až postupné vymizení daného „typu přírody“ (biotopu). Snahou je bezesporu udržení nebo zlepšení kvality biotopu, který je předmětem ochrany EVL (www.natura2000.cz).
43
Mezi nejvíce oceňované fenomény Chřibů je třeba především zařadit přirozená nebo přírodně blízká lesní společenstva, vyskytující se na svých přirozených stanovištích. Rozsáhlé bukové porosty spolu s ojedinělými skalními útvary, studánkami, historickými stavbami a mystickými zákoutími vytváří neopakovatelné charisma Chřibů ojedinělé v rámci celé Evropy. Jak už bylo zmíněno pohoří Chřibů se vyznačuje smíšeným porostem převažujících listnatých stromů. fyzikálních
i
chemických
vlastností
Úrodné půdy příznivých
jsou vhodné pro
pěstování
původních
(autochtonních) listnatých dřevin Chřibů, kterými jsou buk lesní, dub zimní, habr obecný, a cenné listnáče – lípa malolistá, velkolistá, javor klen, mléč, jasan ztepilý, jilm horský, třešeň ptačí a jeřáb břek (www.sweb.cz/artenatura/. Zálešák (2006) uvádí, že v současné době je zastoupení listnatých dřevin v porostech lesní správy cca 65%, zastoupení jehličnatých dřevin je cca 35%. Z jehličnatých dřevin je v Chřibech původní pouze borovice lesní. Velmi dobře se v Chřibech daří nepůvodnímu modřínu opadavému, který se velmi dobře přirozeně zmlazuje. Nejproblematičtější dřevinou, která není v Chřibech původní, je smrk ztepilý, který zde trpí houbovými parazity, především václavkou smrkovou, která způsobuje tzv. červenou hnilobu. Smrk, který je původně horskou dřevinou, byl na některých lokalitách v Chřibech nevhodně uměle vysazen a velmi zde trpí nedostatkem srážek. Sucho má za následek oslabení a napadení podkorním hmyzem, hlavně kůrovcem (lýkožrout smrkový) což zcela potvrzuji a souhlasím s názorem Zumra (1995). Lesní správa Buchlovice má dvě genové základny: Buchlo a Cimburk o celkové výměře 3479 ha. Jedním z prvořadých cílů je využívat přirozenou obnovu v původních starých mýtinách, především bukových porostů, pro zachování původního genofondu listnatých dřevin Chřibů. Nepůvodní smrkový porost je postupně mýcen a vzniklé holiny jsou nahrazeny původními listnatými dřevinami z vlastní genové základny. Jiné sazenice, než z genové základny nejsou k zalesnění používány. Jak už bylo zmíněno výše, v pohoří Chřibů by neměla převažovat smrková monokultura. Jednak svou citlivostí na houbové choroby, nedostatek vláhy, nadmořskou výšku. Tyto všechny aspekty bere důrazně v potaz Lesní správa Buchlovice a předchází tak kůrovcovým kalamitám, které by mohly nastat, kdyby zde převažoval nepůvodní druh smrkového porostu. Jelikož však v pohoří má smrk dosud 35% zastoupení, bylo ze strany Lesní správy Buchlovice přistoupeno ke sledování problematiky lýkožrouta smrkového.
V prvním sledovaném roce 2006
nastal velmi pozdní nástup jarního rojení, v důsledku dlouhodobě přetrvávající zimy
44
a špatným podnebním podmínkám. Druhé, tzv. letní rojení, nastalo v červnu a protáhlo se až do července, ale v důsledku nepříznivých podmínek nastal populační útlum, který už nedoznal žádných změn. Byly vytvořeny dvě generace. Zato rok 2007 byla hustota populace kůrovce vyšší než v roce 2006 v důsledku teplého zimního období na konci roku 2006 a v zimě 2007. Nastal brzký nástup jarního rojení v půlce dubna, v důsledku přetrvávajícího teplého období vznikala i sesterská pokolení. Letní rojení začalo v první červencové dekádě a přetrvávalo až do září. Celkově vznikly tři populační generace. V posledním sledovaném roce 2008 byl v důsledku chladné zimy nástup jarního rojení až začátkem května, nástup letního rojení byl na přelomu června a července. V letním období bylo také zjištěno v nepatrném či spíše ojedinělém množství sesterské pokolení. Celkově v roce 2008 byly vytvořeny tři generace. Po shrnutí všech zpracovaných výsledků a konzultaci s odbornými asistenty Lesní správy, jsme došli k závěru, že pohoří Chřibů nedoznalo žádného kalamitního stavu, který by měl značné důsledky srovnatelné s kalamitou v devadesátých letech.
45
6 DOPORUČENÍ PRO PRAXI Chřiby většinou zalesněná a členitá vrchovina, která se rozkládá téměř uprostřed Moravy. Tvoří přirozené rozhraní mezi dvěma národopisnými celky, severnější Hanou a jižnějším Slováckem. Vegetační kryt je tvořen zejména lesy. Převažují zde velmi cenná přirozená nebo velmi blízká lesní společenstva s charakteristickou výškou členitosti a vazbou na příslušná stanoviště. Jde zejména o květnaté bučiny a západo-karpatské dubohabřiny. Více než 26% Chřibů je však pokryto nepůvodními jehličnatými dřevinami. Jeden z hlavních principů při obhospodařování pohoří Chřibů a potlačení škůdce lýkožrouta smrkové (Ips typographus L.) v porostu je důkladná znalost jeho biologie a ekologie. Dále je nutné mít přehled o jeho výskytu, populační hustotě a o rozsahu škod na porostech. Prevence je jedním z prvořadých obranných opatření při ochraně smrkových porostů. Nutno též připomenout, že k dlouhodobému preventivnímu opatření náleží i zajištění větší stability smrkových porostů výchovnými zásahy, zvláště probírkami a dodržováním čistoty lesa. Neméně důležité je i uplatňování zásad blízkého hospodaření v lesích. Hlavní zásady, které je nutné respektovat při ochraně smrkových porostů proti lýkožroutu smrkovém (Ips typographus L.) a k zastavení jeho gradace je nezbytné splnění základních podmínek, kterými by se měla Lesní správa Buchlovice držet a dodržovat: 1- po celý rok monitorovat oslabené stromy a včas je odstranit z porostu 2- ve smrkovém porostu má být zpracováno veškeré kalamitní dříví, vodné pro rozvoj lýkožrouta 3- odstranění materiálu v porostu vhodného pro vývoj a namnožení škůdce včetně těžebního odpadu 4- odstranění veškerého lýkožroutem napadeného dřeva a jeho asanace 5- včasným rozmístění feromonových lapačů a lapáků při prvním jarním rojení, které bývá nejintenzivnější 6- nutno si také uvědomit, že jediným správným ukazatelem účinnosti uvedených obranných opatření je skutečný zdravotní stav porostů 7- největší však podíl na likvidaci lýkožrouta smrkového mají sami leníci a lesnický personál Dalším nezbytným úkolem při hospodaření je vysazovat původní listnaté dřeviny na vykácené plochy a stávající jehličnaté porosty nahrazovat listnatými. A ne jak tomu
46
bylo 19. století v České republice kdy převládala výsadba jehličnatých dřevin, především smrkových monokultur. Sice došlo k nárůstu dřevní hmoty, ale také docházelo k negativům, vyšším lesním kalamitám v důsledku biotických a biotických faktorů.
47
ZÁVĚR Úkolem diplomové práce bylo zjistit současný stav problematiky lýkožrouta smrkového (Ips typographus L.) v Chřibech. V první část práce byl kladen důraz na vysvětlení základních pojmů především morfologie, vývoje a zařazení kůrovce do systémů. Je zde také uveden přehled kůrovcových kalamit v Evropě, České republice a v pohoří Chřibů za posledních 50 let. Druhá část práce byla zaměřena na charakteristiku sledovaného pohoří Chřibů, a to především na polohopisné členění sledovaného území, jeho klimatické podmínky, geografické poměry, geomorfologické členění a geologické a vodní poměry. Dále byl popsán krajinný ráz pohoří, ochrana přírody a struktura fauny a flóry sledovaného území. Poslední část diplomové práce byla věnovaná vlastnímu sledování a zhodnocení výsledků za léta 2006 – 2008. Práce v této části byla zaměřena na zjišťování množství kůrovcové hmoty a způsobů jejího zpracování. Veškeré výsledky sledování za léta 2006 – 2008 neprokázaly, že by pohoří Chřibů bylo zasaženo kalamitním stavem v důsledku škůdce lýkožrouta smrkového. Nedílnou součásti této diplomové práce bylo také sledování systému ochrany lesů Lesní správou Buchlovice, který hraje důležitou roli v boji s lýkožroutem a při potlačování populační hustoty. Bojovat s lýkožroutem smrkovým je povinností všech, kteří pracují v lese a záleží na každém z nás, jak bude úspěšně tento zápas vybojován. Prioritní snahou je na celé lokalitě Chřiby zavést šetrné lesní hospodaření.
48
8 LITERATURA BAŠČAN, M. a kol. 2005: Chřiby záhadné a mytické 5. Kyjov: ALCOR Puzzle s.r.o., 193 s. HRABEC, J., MIKULA, F., STRATIL, K., 1998: Chřiby – Turistický průvodce, Uh.Hradiště, 232 s. HOSÁK, L. 1938: Historický místopis země moravskoslezské – Hradišťský kraj, Praha, 96 s. HUBÁČEK, J. 1952: Přírodní poměry okresu uherskohradišťského, část geologická, Uh. Hradiště, 32 s. HUBÁČEK, J. 1952: Přírodní zajímavosti okresu uherskohradišťského, část biologická, Uh. Hradiště, 45 s. HRUBÝ, V., 1961: Velkomoravské hradisko sv. Klimenta u Osvětiman, Brno, 132 s. KALINA, F. a SKUHRAVÝ, V. 1985: Obaleč modřínový. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 133 s. LEKANDER, B., 1968: Scandinavian bark beetle larva. Descriptions and Indy. Skogszoologi, Stockholm, 186 s. LAŠTŮVKA, Z. et al., 2001: Zoologie pro zemědělce a lesníky, 2. vydání. Konvoj, Brno, 267 s. LAPIN, M., KAŇOK, J. kol. 2007:Atlas podnebí Česka. Praha: ČHMÚ, 255 s. NERUDA, V. 1952: Uherskohradišťsko, vyd. Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 68 s. PFEFFER, A., 1952: Kůrovec lýkožrout smrkový a boj proti němu. Nakl. Brázda, Praha. I. Vydání, 45 s. PFEFFER, A., 1954: Kůrovec lýkožrout smrkový a boj proti němu. SZN. Praha. II. Vydání, 47 s. NEF, L., 2000: Assesment of site characteristics as predictors of the vulnearability of Norway Spršce (Picea abies Karst.) stands to attack by Ips Typographus L. (Col., Scolytidae). J. Appl. Ent. 124: 1-5 QUASCHIK, E., 1953: Der Fichtenborkenkäfer. Sladem. Verlagsges. Geest., Protig K.G., Leipzig. 35 s. SKUHRAVÝ, V., 2002: Lýkožrout smrkový (Ips typographus L.) a jeho kalamity Agrospoj, Praha 196 s. SEDLÁK, J., 1993: Buchlo a Buchlovice 112 s.
49
VAHALA, M., a kol. 1965: Chřiby a Ždánický les, Sportovní a turistické nakladatelství, Praha, 134 s. Www.aopk.cz [online]. 2009- [cit. 2009-03-05]. Dostupný z WWW: <www.aopk.cz>. Www.chriby.cz [online]. 2004 [cit. 2008-11-15]. Dostupný z WWW: <www.chriby.cz>. Www.fytofarm.cz
[online].
2006
[cit.
2009-03-05].
Dostupný
z
WWW:
Dostupný
z
WWW:
Dostupný
z
WWW:
www.fytofarm.cz. Www.natura2000.cz
[online].
2003
[cit.
2009-03-28].
<www.natura2000.cz>. www.naturfoto.cz/
[online].
2007
[cit.
2009-03-05].
<www.naturfoto.cz/>. Www.sweb.cz/artenatura [online]. 2003 [cit. 2009-03-28]. Dostupný z WWW: <www.sweb.cz/artenatura>. Www.uh.cz/chriby/
[online].
2008
[cit.
2009-04-14].
Dostupný
z
WWW:
<www.uh.cz/chriby/>. ZAHRADNÍK, P. 2004: Ochrana smrčin proti kůrovcům. [s.l.] : [s.n.], 39 s. ZÁLEŠÁK, Z., 2006: Závěrečná zpráva Lesní zprávy Buchlovice. Polesí Buchlovice, 5 s.
50
9 PŘÍLOHY
Obr. č. 7: Lýkožrout smrkový (Ips typographus L.) www.naturfoto.cz
Obr. č. 8: Lýkožrout smrkový ((Ips typographus L.) www.naturfoto.cz
Obr. č. 9: Foto - Pohled na krajinu Chřibů (hrad Buchlov a Barborka)
51
Obr. č.10: Foto - Stabilní krajinný ekosystém v Chřibech
52
Obr. č. 11: Foto - Bukový porost pohoří v Chřibech
53
Obr. č. 12: Foto – Holý kopec(smíšený porost v Chřibech)
Obr. č. 13: Feromonový lapač (Zahradník, 2004)
Obr. č. 14: Lapák (Zahradník, 2004)
Obr. č. 15: Asanovaná skládka (Zahradník, 2004)
54
Obr. č. 16: Feromonové odparníky (www.fytofarm.cz)
55
