2016 vánoční hra – „AUDIENCE‟ na motivy jednoaktovky Václava Havla (1936 – 2011) a Písma svatého Někteří farizeové mu řekli: „Rychle odtud odejdi, protože Herodes tě chce zabít.‟ (L 13,31) Osoby a obsazení: Ježíš .............................................................................................................. Daniel Hojný farizejský rabín .......................................................................................... Filip Mostecký Matouš (učedník, celník) ............................................................................ Matouš Hojný Jan Křtitel ....................................................................................................... Vojta Hojný král Herodes ......................................................................................... Antonín Mostecký strážník, velitel ................................................................................................... Jan Pacák Šimon Petr (učedník), strážník, zástup ..................................................... Jindra Albrecht Bartoloměj (učedník), zástup, voják ......................................................... Eliška Pecnová Jidáš (učedník), zástup, celník ............................................................... Jáchym Pojezdný Ondřej (učedník), zástup, voják ............................................................... Matěj Mostecký Juda Tadeáš (učedník), zástup, voják ...................................................... Madlenka Hojná Jakub Alfeův (učedník), zástup, celník ................................................. Anna Albrechtová Filip (učedník), zástup, celník ................................................................. Rút Albrechtová Tomáš (učedník), zástup, celník ........................................................... Petra Albrechtová Jakub (učedník), zástup, voják .................................................................... Lia Mostecká Jan (učedník), zástup, celník ................................................................... Alžběta Vávrová Šimon Kananejský (učedník), zástup, voják ................................ Karolína Tauchmanová píseň
„Srdce čisté‟ (Svítá 349)
fanfára
saxofon: „Nebo jití jest Hospodinovo‟ až dozní, odstraní se zástěna, rabín u stolu, hlavu položenou na desce, hlasitě chrápe, ozve se zaklepání, rabín se probere
rabín
Dál! – vstoupí Ježíš
Ježíš
Dobrý den.
rabín
Á, pan Ježíš! Pojďte dál! Posaďte se!
Ježíš
Děkuji. – nesměle usedá
rabín
Dáte si víno? – bere flašku a vytahuje z ní špunt
Ježíš
Ne, děkuji.
rabín
Proč ne? Jen si vemte! – staví před Ježíše skleničku, nalévá mu, pak sobě, pozvedá svojí sklenici a okamžitě jí vypije a naleje si další
Ježíš
Děkuji. – následuje kratší pauza
rabín
Tak co, jak to jde?
Ježíš
Děkuji, dobře.
rabín
Musí to jít, co?
Ježíš
Hm. – opět kratší pauza
rabín
A co dneska vlastně děláte? Kážete nebo uzdravujete? 1
Ježíš
Uzdravuji.
rabín
Ale kázat je lehčí než uzdravovat, ne?
Ježíš
Já vlastně nevím.
rabín
A kdo za vás dneska káže?
Ježíš
Učedníci.
rabín
Ožralí, co? Hned po ránu.
Ježíš
Ne, to ne. To oni z Ducha Božího. – pauza
rabín
Pijte! Proč nepijete!
Ježíš
Děkuji, víte, já nejsem moc zvyklý.
rabín
Vážně, to se divim. Říkaj se o vás jinačí věci. Prý: „Milovník hodů a pitek.‟
Ježíš
To víte, lidé toho někdy napovídají.
rabín
Ale však my vás to tady naučíme. – dává na stůl placky a šunku – Berte si! A nebojte se, šunka je košer, sto procent kuřecí.
Ježíš
Děkuji. – lehce si ulomí z placky
rabín
A neděkujte pořád! – rabín se zvedne, vezme modlitební šál, přehodí si ho přes hlavu, odchází do soukromé modlitebny – za chvíli se ozve: Buď požehnán Bože náš a Bože našich otců, Bože Abrahamův, Izákův a Jákobův, Bože velký, mocný a vznešený, Nejvyšší, jenž zahrnuje milostí vše a vše vlastní a vzpomíná na milosti otců a přivádí vykupitele synům jejich synů pro své jméno s láskou. Králi, pomocníku, zachránce a záštito. Buď požehnán, štíte Abrahamův. rabín vyjde ven, odloží šál na věšák, sedne ke stolu – A co vy to vlastně kážete?
Ježíš
O příchodu nebeského království. A o naprostém spoléhání se na Boha. Znáte to: „Otče náš všemohoucí, jenž vše živíš svou mocí.‟ – možno zanotovat dle EZ 545B
rabín
A lidi to poslouchaj?
Ježíš
Někdy ano, někdy ne.
rabín
A co z toho máte, jako z toho kázání a uzdravování? To vás uživí?
Ježíš
Někdy ano, někdy ne. Někdy máme hlad. – pauza
rabín
No, tak si berte! – posunuje před Ježíše tác s chleby a šunkou – Nebojte se, šunka je košer, kuřecí. A není ani od Andrease Babišuse. Od toho my nebereme.
Ježíš
omlouvavě – Promiňte, prosím, ale nemohl bych pozvat své učedníky? Od včerejšího rána jsme nic nejedli.
rabín
Takže to má taky svý mouchy, že jo? Jako všechno. Nebeské království až tak moc netáhne, co? A moc to nenese, co? A Bůh se postará, co? – otráveně: Tak je si zavolejte! 2
Ježíš
Děkuji mnohokrát.
rabín
A neděkujte pořád!
Ježíš
vstane, nakoukne za dveře (ven) a zavolá: Šimone, Jakube, Jane, pojďte za mnou! Všichni!
učedníci
trousí se do dveří, zdraví rabína – Dobrý den – posedávají si na zem kolem Ježíše
rabín
občas zachmuřeně odpovídá: Dobrej, dobrej ...
Ježíš
požehná placky, začne je lámat a rozdávat učedníkům, šunku nechá bez povšimnutí, pak jim pošle svou sklenici s vínem
rabín
A nebuďte smutnej!
Ježíš
Ale vždyť já nejsem smutný.
rabín
Člověk si zvykne na všechno, že jo? – Ježíš pokýve hlavou – To sou paradoxy, co? To ste si nikdy nemyslel, že budete spoléhat na Boha a třít bídu s nouzí, co? Jestli vono nejni lepší spoléhat občas trochu víc na sebe. – obrátí se k učedníkům: Dopijte to! – když mu podají prázdnou sklenici, dolije ji
učedník
ten, který podal sklenici: Děkujeme mockrát.
rabín
A neděkujte pořád!
píseň
učedníci zpívají píseň „Posila na cestu‟(Svítá 135, pouze sloky 1 a 4)
rabín
A co lidi, jak s nima vycházíte?
Ježíš
Děkuji, dobře.
rabín
Jestli vám můžu radit, tak se moc s nikým nebratříčkujte. Já nevěřím nikomu! Víte, lidi jsou velký svině! Velký! V tom mi můžete věřit! Dělejte si svou práci a s nikým se radši moc nevybavujte, to fakt nemá cenu, zvlášť ve vašem případě.
Ježíš
Chápu.
rabín
Nic nechápete. – rabín se zvedne, vezme modlitební šál, přehodí si ho přes hlavu, odchází do soukromé modlitebny – za chvíli se ozve: Ty jsi mocný navěky, Pane můj, jenž oživuješ mrtvé, tys hojný ve spáse. Milostivě živíš živé, v nesmírném milosrdenství oživuješ mrtvé, podpíráš klesající, uzdravuješ nemocné, rozvazuješ spoutané, zachováváš svou věrnost těm, kdo spí v prachu. Kdo je jako ty, Bože, a kdo se ti podobá, Králi, jenž usmrcuje a oživuje a dává vyrůstat spáse? Věrný jsi, že oživíš mrtvé. Buď požehnán, kdo oživuje mrtvé. rabín vyjde ven, odloží šál na věšák, sedne ke stolu A jak vy to všechno, co kážete, o Bohu víte? A kde berete tu moc činit všecky ty skutky a zázraky?
Ježíš
Bůh je Otec, říkám jen, co mi dal poznat. Moc mám od toho, od koho jí měl Jan.
rabín
Lidi říkaj, že Jan byl prorok. A my prej sme mu neuvěřili.
fanfára
trubka: „Kupředu levá‟ – stůl se židlemi zakryje zástěna 3
Jan Křtitel
před zástěnou – Čiňte pokání a dejte se pokřtít na odpuštění hříchů! Království Boží je blízko. – učedníci se zvedají, přicházejí k Janovi, poklekají před ním a on je polévá vodou – Skončete s ohavnými hříchy! Bohu je odporné cizoložství, jakého se dopouští král Herodes s manželkou svého vlastního bratra. Za takové činy přichází Boží soud! Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utéci před nasávajícím hněvem? Neste tedy ovoce, které ukazuje, že činíte pokání! Sekera už je na kořeni stromů; a každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně.
zástup
Co jen máme dělat?
Jan Křtitel
Kdo má dvoje oblečení, dej tomu, kdo nemá žádné, a kdo má co k jídlu, udělej také tak.
Matouš, celníci Učiteli, co máme dělat my, celníci?
Jan Křtitel
Nevymáhejte víc, než máte nařízeno.
vojáci
A vojáci? Co máme dělat my?
Jan Křtitel
Nikomu nečiňte násilí, nikoho nevydírejte, spokojte se se svým žoldem.
zástup
Není snad toto Mesiáš?
Jan Křtitel
Za mnou přichází někdo silnější, než jsem já, nejsem hoden, abych se sklonil rozvázal řemínek jeho obuvi. Lopata je v jeho ruce, on pročistí svůj mlat a plevy spálí ohněm neuhasitelným. Já jsem vás křtil vodou, on vás bude křtít Duchem svatým. – zpoza zástěny přichází Ježíš a jde k Janovi a poklekne před ním – Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty jdeš ke mně?
Ježíš
Připusť to nyní; neboť tak je třeba, abychom naplnili všecko, co Bůh žádá.
Jan Křtitel
pokřtí Ježíše – Jsi opravdu ten, který přijíti má? Nebo máme čekat jiného?
Ježíš
Počkej. Uvidíš a uslyšíš. Slepí uvidí, chromí budou chodit, malomocní budou očišťováni, hluší uslyší, mrtví vstanou, chudým se bude zvěstovat evangelium. Pak blaze tomu, kdo se nade mnou nebude urážet.
Jan Křtitel
Hle, Beránek Boží, který snímá hřích světa. – Ježíš a zástup odchází, přicházejí dva strážníci a berou Jana pod paží; na kazatelnu stoupá Herodes
Herodes
z kazatelny: Jan, zvaný Křtitel, odsuzuje se za urážku hlavy státu, rozvracení království a za odpor ke královskému zřízení k pěti letům odnětí svobody nepodmíněně. Proti rozsudku není odvolání. – víří buben, strážníci Jana odvádějí
fanfára
trubka „Kupředu levá‟ – zástěna je odstraněna
rabín
Já si vás, Ježíši, cením. Vy jste se s tím Čističem znal?
Ježíš
Myslíte se Křtitelem, Janem Křtitelem? Ano, byl to kolega, kazatel.
rabín
Nejdřív byl zašitej a nakonec je o hlavu kratší. Nemyslete, Ježíši, každej má nějaký potíže. Já taky, jinak bych netrčel jako rabín v takovýhle galilejský díře. Vy byste si stykama s takovýma lidma neměl ještě potíže přidělávat. 4
Ježíš
Nezlobte se, ale já – větu nedokončí, rabín mu skočí do řeči
rabín
Heleďte, nic mi do toho není. Já toho člověka vůbec neznal. Nevím vůbec, co on byl zač. Já vám to jen říkám ve vašem vlastním zájmu.
Ježíš
Nezlobte se, ale já se přece mohu stýkat s kým chci. To je moje právo.
rabín
A říkám snad něco jinýho? Stýkejte se, s kým chcete! Ale na takovýhle bacha! Jinak vám do toho přece žádnej nemůže kecat! Stýkat se s většinou lidí není nebezpečný. To si nemůžete nechat vzít! Jste přece chlap a ne nějaká onuce!
Ježíš
No, vidíte.
rabín
Ale dejte si pozor! Já bych vám to neměl říkat. Žádnej jinej na mým místě by vám to neřek: Ale voni po vás dou.
Ježíš
Kdo oni?
rabín
No přece Herodes a jeho lidi. A taky kněží z Jeruzaléma a Římani.
Ježíš
Tak to není nic nového. S tím já měl potíže už od mala. Říká se tomu špatný kádrový profil.
fanfára
flétna „Vojáci jdou, vojáci jdou‟ – stůl se židlemi zakryje zástěna
velitel
Póóózor! V řad nastoupit! – učedníci se řadí, každý nese nějakou zbraň – K poctě zbraň! – vojáci vztyčí zbraně, na kazatelnu stoupá Herodes
Herodes
Soudruzi! Nazdar!
vojáci
Zdar, zdar, zdar!
velitel
Přímo hleď! – vojáci opět drží zbraň normálně u nohy
Herodes
Soudruzi! Vlast vás volá do služby! Království je v základech ohroženo! Zrada se plíživě vzmáhá v našich řadách! Nebezpečí kontrarevoluce den ode dne roste! Také u nás se našla skupina takových, kdo za mrzký peníz neváhají zaprodat svou zemi a mír. Hnízdo podvratných živlů je v Betlémě, na dohled od Jeruzaléma, našeho svatého hlavního města! Je potřeba rozdrtit to klubko zmijí, vymýtit je u samého kořene! Zasáhněte železnou pěstí! Nedovolte nepříteli provádět jeho temné rejdy! Jděte a vyhubte každé pachole, od novorozence do dvou let věku! Nedejte se odradit nářkem ani slzami! Je to vaše služba tomuto našemu království. Vlast vás volá! – začne vířit buben, začne hrát píšťala „Vojáci jdou, vojáci jdou.‟
velitel
Pochodém vchod! – vojáci pochodují nejprve na místě, pak obejdou kostel; Herodes nejprve přihlíží, pak sestoupí z kazatelny; učedníci odloží zbraně a usednou na svá místa; zástěna je odstraněna; dohraje pochodová hudba
rabín
No vidíte, je lepší na sebe moc neupozorňovat. Ale nebuďte smutnej!
Ježíš
Já nejsem smutný.
rabín
A vy vůbec nepijete. – postaví před Ježíše sklenici, nalije ji, nalije i sobě, svou sklenici ihned vypije a dolije si ji znovu
5
Ježíš
Děkuji, říkal jsem vám přece, že nejsem zvyklý.
rabín
Tady si zvyknete.
Ježíš
Nezlobte se, já už budu asi muset jít. Zástupy čekají.
rabín
Ale kam byste chodil. Oni se nepo… však víte, co myslim. – pauza – Poslyšte, Ježíši, jste Ježíš, že jo?
Ježíš
Ano, rabi.
rabín
Ježíši, chtěl jsem s vámi mluvit. Voni po vás dou, protože voni se vás bojej. A tak by bylo nejlepší se někam zašít. Mít někde svý teplý místečko, mít svojí jistotu. Nemuset se trmácet od ničeho k ničemu. Nebýt pořád na očích. Neprovokovat.
Ježíš
Jak to myslíte?
rabín
My bychom vám nabídli místo výpomocného kazatele tady u nás v synagoze. Vo Bohu něco víte, no ne? Moh byste si řikat, co byste chtěl. Voni tady lidi stejně moc neposlouchaj. Vobčas bysme si užili nějakou tu srandu.
Ježíš
Děkuji moc za vaši nabídku, ale já nevím.
rabín
To já vám nejsem asi moc dobrej, co? Tuctovej rabín, venkovskej balík. Voni sou asi víc, ne? Nějakej prorok asi?
Ježíš
Ale ne, rabi, to ne, ale víte, já bych asi nemohl něco kázat a něco docela jiného pak žít. Já myslím, že slova a činy mají být v souladu.
rabín
Dobře si to rozmyslete! A pijte, vždyť vy vůbec nepijete. – vypije svou sklenici, zvedne se, vezme modlitební šál, přehodí si ho přes hlavu, odchází do soukromé modlitebny – za chvíli se ozve: Ty obdaruješ člověka poznáním a smrtelníka učíš rozvaze. Obdař nás poznáním, rozvahou a rozumem. Buď požehnán, Bože, jenž obdaruje poznáním. rabín vyjde ven, odloží šál na věšák, dolije si sklenici a sedne si ke stolu Tak co vy na to? Teplej flek tady u nás? Učit dětičky a jednou tejdně kázání. Za stálej plat. Co?
Ježíš
Já nevím.
rabín
skoro křičí: Kdyby tady seděl někdo jinej, tak tuhle nabídku nikdy nedostanete. Víte?
Ježíš
A to by vám nevadilo, s kým se stýkám nyní? Kdo jsou moji učedníci?
píseň
„Já jdu tam do Boží země‟ (Svítá 97, sloky 1 a 2) – během písně stůl se židlemi zakryje zástěna
Matouš
sedí na rozkládací židličce, před ním fronta, kterou tam vytvoří učedníci – Další! – pauza – Co máš?
učedník
Vedu ovečku na trh. – ukazuje plyšovou ovečku
Matouš
Dva šekely. 6
učedník
Tolik?
Matouš
Když se ti to nelíbí, odveď si svou ovečku zase domů!
učedník
při placení: Vydřiduchu!
Matouš
dá si peníze do kapsy: Další! pauza – Co máš?
učednice
Nesu pytlík mouky na trh.
Matouš
Šekel.
učednice
Vždyť to za tu mouku pomalu ani neutržím. Potřebuji koupit dětem látku na šaty.
Matouš
Tak si nech svou mouku a šaty jim z ní napeč!
učednice
při placení vzlyká: To bude látka sotva na dvě košile pro pět dětí.
Matouš
dá si peníze do kapsy: Další! pauza – Co máš?
další učedník
Vedu býčka jako oběť do chrámu. – ukazuje plyšovou kravku
Matouš
Dva šekely za to, že zreje kopytama obecní cestu.
učedník
Dva šekely jenom za to, že projdeme dál směrem na Jeruzalém?
Matouš
Oběť je oběť, jen když jí pořádně pocítíš. Zaplať nebo žij jak pohan!
učedník
při placení: Však on ti to Hospodin, jeho jméno budiž pochváleno, spočítá.
Matouš
dá si peníze do kapsy: Další! pauza – Co máš? když se delší dobu nic neozve, zvedne hlavu, před ním stojí Ježíš s dalšími učedníky; Matouš vstane
Ježíš
Matouši, pojď za mnou a následuj mne! Matouš odsune stranou svou židličku, vyndá na ní peníze z kapsy a jde za Ježíšem za zvuku melodie písně „Já jdu tam do Boží země‟ (hraje flétna) – zástěna je odstraněna, objeví se stůl se židlemi
rabín
smutně, přiopile, rezignovaně: Stýkejte se, s kým chcete! To je vaše nezadatelný právo! Do toho vám přece žádnej nemůže kecat!
Ježíš
váhavě: Tak já nad tím budu ještě přemýšlet.
rabín
rozzáří se: No vidíte, takhle se mi líbíte. Poslyšte Ježíši, můžu vám tak řikat? Poslyšte, Ježíši Kriste, to ste mi udělal radost! – zvedne se, vezme modlitební šál, přehodí si ho přes hlavu, odchází do soukromé modlitebny – za chvíli se ozve: Přiveď nás, Otče náš, zpět ke své Tóře, přibliž nás, Králi náš, ke službě Tobě a navrať nás úplným obrácením před svou tvář. Buď požehnán, Bože, jenž vyžaduje obrácení. – nastane ticho
Jan Křtitel
vystoupí na scénu: Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu. – odejde ze scény
Šimon Petr
povstane: Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi na sebe svůj kříž a následuj mne. – usedne
7
Jakub
povstane: Hledejte především Boží království a jeho spravedlnost; a všechno ostatní vám bude přidáno. – usedne
Jan
povstane: Miluj Hospodina, Boha svého, z celého srdce svého, z celé své duše a z celé své síly. – usedne
Ondřej
povstane: Mějte se na pozoru, aby vás někdo nesvedl. Mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat: „Já jsem to,‟ a svedou mnohé. Bděte tedy! – usedne
Matouš
povstane: Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět a druhého milovat, k jednomu se přidá a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i majetku. – usedne
Filip
povstane: Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Duch je odhodlán, ale tělo slabé. – usedne
Tomáš
povstane: Dokud máte světlo, věřte ve světlo, abyste se stali syny světla. – usedne
Bartoloměj
povstane: Nemějte tedy starost a neříkejte: Co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. – usedne
Juda Tadeáš
povstane: Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl. Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí! – usedne
Jakub Alf.
povstane: Vejděte těsnou branou; prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí. Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá. – usedne
Šimon Kan.
povstane: Každý, kdo slyší tato má slova a plní je, bude podoben rozvážnému muži, který postavil svůj dům na skále. Tu spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a vrhly se na ten dům; ale nepadl, neboť měl základy na skále. – usedne
Jidáš
povstane: To se to mluví, dokud se nic neděje. Ale jakmile jde do tuhého, jakmile jde o krk, to už je jiná. Já myslím, že tady pan rabín má pravdu. Obyčejnej člověk sám nic nezmůže. Soukolí dějin ho rozemele jak zrníčko písku. Mistře, copak není lepší udělat nějakej ten ústupek a moct, dokud Pán Bůh zdraví dá, kázat, učit, psát, publikovat? Copak má cenu jít hlavou proti zdi? Holejma rukama proti armádě? Má cenu snít o moci bezmocných, když stejně všichni držej hubu a krok? Nebo nanejvejš zase nadávaj v hospodě? Copak se něco změnilo nebo změní? – usedne
fanfára
saxofon: „Nebo jití jest Hospodinovo‟
rabín
rabín vyjde vrávoravě ven, odloží šál na věšák, vypije sklenici a dolije si ji, sedne si ke stolu, chvíli kouká na Ježíše: Co byste řikal tomu, kdybyste byl u nás výpomocným kazatelem? Vy nejste žádnej křivák, to já poznám hned. Inteligentní jste taky. – pauza – Ale třeba máte jiné plány. Nebo se vám nezdám já?
Ježíš
Ne, to jistě ne. Proti vám nemám žádné výhrady.
rabín
Tak to můžeme zapít? Na ex! – oba pijí – Ty, Ježíši, sme kamarádi? 8
Ježíš
Ano.
rabín
Nevadí ti, že ti tykám? – Ježíš kroutí hlavou – Neřikáš to jen tak? Viď že ne? Jsme kamarádi? Jako že se na tebe můžu spolehnout? – Ježíš přikyvuje – Neděláš to jen tak, že ne? – Ježíš vrtí hlavou – Jen mezi náma: Chodějí se na tebe ptát.
Ježíš
Kdo?
rabín
Kdo? No kdo asi? Voni. Herodiáni a sluhové velekněží a agenti Římanů. Co koukáš? Jen mi řekni, co si teď vo mně myslíš.
Ježíš
Já nekoukám a nemyslím si o vás nic zlého.
rabín
Nepovídej, já vím dobře, co si myslíš! Jenomže ty zřejmě nevíš, že kdybych jim to neslíbil já, našli by si jinýho, a to by bylo horší, protože by to zaručeně nebyl nikdo tak férovej jako já! Já jsem totiž rovnej, na rozdíl od jinejch! A to je tvá jediná klika, jestli to chceš vědět! Anebo si snad myslíš, že by se tu našel druhej takovej vůl, kterej by ti to celý takhle vyklopil? Ty máš představy jak malej Jarda! Kde si myslíš, že žiješ!
Ježíš
Já vaši upřímnost samozřejmě oceňuji.
rabín
Víš co já riskuju, když to na mě práskneš? Nebo to řekneš v nějakým tom svým kázání? Vždyť já se ti dávám úplně všanc!
Ježíš
Můžete se spolehnout, nechám si to pro sebe. Jako zpovědní tajemství.
rabín
Ále. Tobě je člověče hej. Ženatej nejsi, děti nemáš. Oni se tě bojej! Ale co já? O mě se žádnej nezajímá! O mně žádný hlášení nikam neposílaj! Na mě si můžou houkat, jak chtějí! Mě mají v hrsti! Mě rozšlápnou jak červa, kdy si vzpomenou! Jak červa! Copak ty? Tobě je hej!
Ježíš
pokyvuje hlavou – Já vás chápu.
rabín
Prdlajs chápeš! Ty si jen řikáš: ať se vykecá! – Ježíš kroutí hlavou – Víš co je na tom všem nejhorší? – Ježíš kroutí hlavou – Že já za boha nevím, co jim mám každej tejden říkat. Vždyť já o tobě dohromady nic nevím, do styku s tebou vlastně skoro nepřijdu, a těch pár blbostí, co zachytím: Že se chodíš zašívat do pouště, že tě viděli párkrát ve městě někoho uzdravit, žes kázal na kopci, co s tím? No řekni, co jim mám furt říkat? Co?
Ježíš
Nezlobte se, ale v tom vám můžu těžko pomoci.
rabín
Ale můžeš, jen kdybys chtěl. Seš inteligent, máš přehled, víš, co by o tobě chtěli vědět. Na místě výpomocnýho kazatele bys měl fůru času. Tak to jednou za tejden sepíšeš. Ty pomůžeš mně, já tobě a nikdo na tom nebudeme škodnej.
Ježíš
Já si moc vážím toho, co pro mne chcete udělat, ale nezlobte se, já přece nemůžu donášet sám na sebe. Jde přece o princip. Na tom se nemůžu podílet.
rabín
Tak to ses teda vybarvil! Princip! Nemůže podílet! A já se mám v tý špíně vyválet jako to pohanský prase? Já to mám vzít na sebe kvůli tomu, abych moh aspoň trochu normálně žít? Copak nemůžeš udělat něco pro mě? Aby ten můj zpackanej život nebyl tak úplně zpackanej? 9
Ježíš
Já už budu muset jít. Zástupy čekají. – zvedá se a učedníci s ním
rabín
Ale uděláš něco i pro mě? Pro jednoho vobyčejnýho venkovskýho rabína se zpackaným životem? Nemoh bys to nějak vzít na sebe? Že to uděláš, viď? Že jo? – vzlyká, vzlykot přechází do chrápání
Ježíš
Nebuďte smutnej! To víte, že to udělám. – potichu odchází, učedníci ho následují
fanfára
saxofon: „Nebo jití jest Hospodinovo‟
píseň
„Haleluja zpívej‟ (Svítá 90)
ZKOUŠKY: • pátek 2.12.2016 od 14:30 hodin na faře • pátek 9.12.2016 od 14:30 hodin na faře • pátek 16.12. od 14:30 hodin na faře GENERÁLNÍ ZKOUŠKA: • sobota 17.12.2016 od 9:30 hodin v kostele PŘEDSTAVENÍ: • neděle (4. adventní) 18.12.2016 od 9:00 hodin v kostele (sraz účinkujících 8:30 hodin!)
10
