farní list pro farnosti Březina, Boseň, Kněžmost, Loukov, Mnichovo Hradiště, Mukařov a Všeň
ČERVEN - ČERVENEC 2013 "Víra zachraňuje svět a svět spasí jen ti, kdo se na něj dívají s vírou". ( Louis Evely)
Drazí přátelé, letošního roku si slovanské národy připomínají 1150 let od příchodu svatých Cyrila a Metoděje na Moravu. Naše farnost si toto výročí připomněla velehradskou farní poutí, která, jak se domnívám, se vydařila. Přeji nám všem, aby odkaz našich věrozvěstů byl pro každého z nás živý a my byli schopni ho dále šířit v současné společnosti. Všem vám přeji ničím nerušené a požehnané prožití prázdnin a dovolených. P. Pavel
SVATÍ CYRIL A METODĚJ Cyril se narodil v Soluni úředníkovi císaře Lva roku 826/7 jako nejmladší ze sedmi dětí. V dětství se naučil slovanskému jazyku. Ve svých čtrnácti letech byl poslán na studia do Konstantinopole a stal se tam druhem mladého císaře Michaela III. Seznámil se s různými univerzitními předměty; dialektiku ho učil Fotios. Cyril odmítl slibné manželství, rozhodl se přijmout svěcení a stal se knihovníkem patriarchátu. Krátce na to, v touze po samotě, vstoupil do kláštera, ale brzy byl odhalen a byla mu svěřena výuka posvátných i světských věd. Tento úkol plnil tak dobře, že si vysloužil přídomek „Filozof“. Mezitím jeho -1-
bratr Michael, narozený roku 815, po úřední kariéře v Makedonii roku 850 opustil svět, aby začal mnišský život na hoře Olymp v Bithynii, kde přijal jméno Metoděj (mnišské jméno mělo začínat stejným písmenem jako křestní) a stal se igumenem kláštera Polychron. Také Cyril, přitahován bratrovým příkladem, se rozhodl zanechat vyučování a vydal se na horu Olymp meditovat a modlit se. Několik let poté – kolem roku 861 – ho však císařská vláda pověřila misií mezi Chazary u Azovského moře, kteří žádali, aby k nim byl poslán učenec, jenž by uměl diskutovat s Židy a saracény. Cyril, doprovázen bratrem Metodějem, se zdržel delší dobu na Krymu, kde se naučil hebrejsky. Tady také nalezl tělo papeže Klementa I., který tam byl poslán do vyhnanství. Našel jeho hrob, a když se spolu s bratrem vydali na zpáteční cestu, odnesli si s sebou cenné relikvie. Když se vrátili do Konstantinopole, byli oba bratři posláni na Moravu císařem Michaelem III., na něhož se moravský kníže Rastislav obrátil s touto žádostí: „Náš lid se odřekl pohanství a drží se křesťanského zákona, ale nemáme takového učitele, který by nám vyložil v našem jazyku pravou křesťanskou víru.“ (Život sv. Konstantina-Cyrila, XIV) Misie měla záhy neobvyklý úspěch. Oba bratři přeložili liturgii do slovanského jazyka a získali si mezi lidem velké sympatie. To však vzbudilo nevraživost u franckého kléru, který přišel na Moravu před nimi a toto území chápal jako součást vlastní církevní jurisdikce. Oba bratři se tedy roku 867 vydali do Říma, aby dosáhli spravedlivého řešení. Cestou se zastavili v Benátkách, kde probíhala živá diskuse se stoupenci tzv. trojjazyčníků, kteří tvrdili, že existují pouze tři jazyky, v nichž je dovoleno chválit Boha: hebrejština, řečtina a latina. Proti tomu se oba bratři pochopitelně ostře postavili. V Římě byli Cyril a Metoděj přijati papežem Hadriánem II., který jim vyšel vstříc ve slavnostním procesí, aby důstojně přijal relikvie svatého Klementa. Papež také pochopil velkou důležitost jejich výjimečné misie. Od poloviny prvního tisíciletí se totiž Slované ve velkém počtu usadili na územích mezi dvěma částmi římského císařství, východní a západní, mezi nimiž panovalo napětí. Hadrián II. vytušil, že slovanské národy by mohly hrát roli prostředníka a přispět tak k zachování jednoty mezi křesťany v obou částech císařství. Neváhal proto a misii dvou bratří na Velké Moravě schválil; přijal a schválil také užití slovanského jazyka v liturgii. Slovanské knihy byly položeny na oltář baziliky Santa Maria Maggiore (Panny Marie Sněžné) a slovanská liturgie byla slavena v bazilikách svatého Petra, svatého Ondřeje a svatého Pavla. -2-
V Římě však Cyril těžce onemocněl. Když cítil, že se blíží jeho konec, chtěl se zcela zasvětit Bohu jako mnich v jednom z řeckých klášterů ve městě (pravděpodobně poblíž Svaté Praxedy) a přijal mnišské jméno Cyril (jeho křestní jméno bylo Konstantin). Naléhavě pak prosil bratra Metoděje, který byl mezitím vysvěcen na biskupa, aby neopouštěl misii na Moravě a vrátil se k tamějšímu lidu. Obrátil se k Bohu modlitbou: „Pane, Bože můj, … vyslyš mé modlitby a ochraň stádo, jež je ti věrné a k němuž jsi mne, neschopného a nehodného tvého služebníka, poslal… Zahlaď trojjazyčný blud, všechny v svornosti sjednoť a učiň je lidem vyvoleným, stejně smýšlejícím o pravé víře tvé a správném vyznání“ (Život sv. Konstantina-Cyrila, XVIII). Zemřel 14. února 869. Metoděj věrný závazku, který přijal spolu s bratrem, se následujícího roku (870) vrátil zpět na Moravu. V Panonii (dnešní Maďarsko) znovu narazil na násilný odpor franckých misionářů, kteří ho uvěznili. Neklesl však na mysli, a když byl roku 873 osvobozen, začal aktivně organizovat církev tím, že zformoval skupinu svých učedníků. Jejich zásluhou pak mohla být překonána krize, která nastala po Metodějově smrti 6. dubna 885. Někteří z těchto učedníků byli uvězněni, někteří byli prodáni do otroctví a odvezeni do Benátek, kde byli vykoupeni konstantinopolským hodnostářem, který jim umožnil vrátit se do zemí balkánských Slovanů. Byli přijati v Bulharsku a mohli pokračovat v misii, kterou začal Metoděj, přičemž rozšířili evangelium až „na území Rusi“. Bůh si ve své tajemné prozřetelnosti posloužil pronásledováním, aby zachránil dílo svatých bratří, které je také literárně zdokumentováno. Stačí zmínit díla jako Evangeliář (liturgické perikopy Nového zákona), Žaltář a různé liturgické texty ve slovanském jazyce, na nichž oba bratři pracovali. Po Cyrilově smrti vznikly zásluhou Metoděje a jeho učedníků – mimo jiné – překlady celého Písma svatého, tzv. Nomokánon a Paterik (Knihy Otců). Máme-li nyní krátce shrnout duchovní profil obou bratří, je třeba povšimnout si především nadšení, s nímž Cyril přistupoval ke spisům svatého Řehoře Naziánského. U něj se naučil chápat význam jazyka při předávání Zjevení. Svatý Řehoř vyjadřoval touhu, aby Kristus mluvil jeho prostřednictvím: „Jsem služebník Slova, kterému se proto se dávám do služeb.“ Cyril chtěl v této službě Řehoře napodobit a prosil tedy Krista, aby mluvil slovansky jeho prostřednictvím. Své překladatelské dílo uvádí slavnostní invokací: „Proto slyšte, Slované, Slovo, které od Boha přišlo, slovo, jež krmí lidské duše, slovo, jež sílí srdce i rozum, slovo to, jež vede k poznání Boha.“ Zdá -3-
se, že skutečně už několik let před tím, než kníže Rastislav požádal císaře Michaela III. o vyslání misionářů do své vlasti, začali Cyril a Metoděj spolu se skupinou učedníků vypracovávat plán, jak shrnout křesťanskou nauku víry do spisů ve slovanském jazyce, a tehdy vyvstala zřejmá potřeba nového písma, které by odpovídalo mluvenému jazyku. Tak vznikla hlaholská abeceda, která byla později upravena a dostala jméno cyrilice na počest svého inspirátora. To byla rozhodující událost pro rozvoj slovanské civilizace. Cyril a Metoděj byli přesvědčeni, že jednotlivé národy nemohou pokládat Zjevení za plně přijaté, dokud je neuslyší ve svém jazyce a nebudou je číst v písmu své vlastní abecedy. Metodějovi patří zásluha za to, že dílo, kterého se spolu s bratrem ujali, nebylo v zárodku přerušeno. Zatímco Cyril, filozof, tíhl ke kontemplaci, Metoděj byl veden spíše k činnému životu. Díky tomu tak mohly být později položeny základy toho, co bychom mohli nazvat „cyrilometodějskou ideou“, která v různých historických obdobích provázela slovanské národy a inspirovala jejich kulturní, národní a náboženský rozvoj. Uznal to už papež Pius XI. v apoštolském listu Quod Sanctum Cyrillum, ve kterém oba bratry nazývá „syny Východu, kteří jsou svou vlastí Byzantinci, rodem Řekové, posláním Římané a svými apoštolskými plody Slované“ (AAS 19 /1927/ 93–96). Jejich role v dějinách byla pak slavnostně potvrzena papežem Janem Pavlem II., který je apoštolským listem Egregiae virtutis viri prohlásil vedle svatého Benedikta za spolupatrony Evropy (AAS 73 /1981/ 258–262). Cyril a Metoděj představují klasický příklad toho, čemu dnes říkáme inkulturace. Každý lid musí vpustit do své kultury zjevené poselství a vyjádřit jeho spásonosnou pravdu jazykem, který je mu vlastní. To předpokládá velmi náročnou „překladatelskou“ práci, protože je třeba nalézt výrazy, které vhodně předloží a neznehodnotí bohatství zjeveného Slova. Svatí bratři Cyril a Metoděj o tom zanechali svědectví natolik významné, že z církev ještě dnes čerpá inspiraci a orientaci. (Benedikt XVI.)
29. ČERVNA - SVÁTEK SV. APOŠTOLŮ PETRA A PAVLA SKÁLA CÍRKVE A APOŠTOL NÁRODŮ Petr a Pavel jsou apoštolové s výjimečným významem. Jejich společný svátek se slaví už od poloviny III. století. V úctě jsou spojováni nejen proto, že oba skončili v Římě, ale ve službě Kristu poznamenali základní strukturu křesťanství svými odlišnými úkoly i charaktery. -4-
Dost často se uvádí spojení dvou hlavních apoštolů proto, že zemřeli ve stejný den. Historikové se na tom však neshodují. Podle některých mohl Petr zemřít až o tři roky dříve než Pavel. Smrt Pavla je podle věrohodných nejstarších tradic kladena do roku 67. Petr, původním jménem Šimon, pocházel z galilejské Betsaidy, byl rybářem a měl bratra Ondřeje, který se rovněž stal apoštolem. Ač byl Šimon ženatý, o jeho manželce se v evangeliu nic neříká, je zmiňována jen jeho tchýně, kterou Ježíš později uzdravil. Šimon žil v Kafarnau u Genezaretského jezera. Traduje se o něm, že byl impulsivní, horlivý a úslužný. Přislíbené jméno Petr dal Ježíš Šimonovi později slavnostním prohlášením a to po Petrově vyznání víry v Božskou přirozenost Krista. Vyznání dle Ježíšových slov vyšlo od Otce, proto ukázalo na Petrovo vyvolení. A Ježíš dodal: "A já ti říkám: Ty jsi Petr Skála a na té skále zbuduji svou církev... (Mt 16,18). Uvedení Petra do úřadu u Tiberiadského jezera je rozvedeno u již zmíněného svátku 22.2. V evangeliích je Petr na mnoha místech uváděn jako první a i na jiných místech je zdůrazňováno jeho prvenství. Např. v Sk 2,14 po seslání Ducha sv. "vystoupil Petr spolu s jedenácti"; dále Sk 5,29: "Petr a apoštolové odpověděli." Už v evangeliích Petr také mluví a jedná jménem ostatních apoštolů a naopak Ježíš žádá jeho službu a dává mu pokyny. Žádal ho také, aby mimořádně získaným penízem zaplatil daň za něho i za sebe. Petrovo vystupování bylo po převzetí úřadu prosté, s autoritativním rozhodováním. Řídil volbu apoštola Matěje, na letnice hovořil jménem ostatních v první veřejné katechetické promluvě. Skutky hovoří o tom jak Petr uzdravoval a též říkají: "Dokonce vynášeli nemocné i na ulici a kladli je na lehátka a na nosítka, aby na některého padl aspoň Petrův stín, až půjde kolem...přinášeli nemocné a sužované nečistými duchy a všichni byli uzdravováni." (Sk 5,15n) Petr vzkřísil i mrtvou Tabitu, (viz Sk 9,36-42). Mnohé informace o Petrovi dokreslují i potvrzují vykopávky a nálezy v Římě. Jeho nejstarší a prý věrohodné vyobrazení -5-
se nachází na fresce v kostele Santa Doma dela, kde má hranatý obličej, světlé vlasy a plnovous. V r. 1939 archeologové pod podlahou basiliky sv. Petra objevili Petrův hrob. Je v podzemí pod hlavním oltářem basiliky a že se skutečně jedná o Petrovy kosti, dotvrzují další objevy z r. 1956, kdy antropologická analýza prokázala, že jde o kosti muže z I. století ve věku 60-70, které se našly zabalené v látce se zlata a purpuru, ve výklenku obloženém mramorem s nápisem "Petrus eni" - "zde je Petr". Patologové složili celou kostru až na chodidla. Jejich nepřítomnost si vyložili tak, že při ukřižování hlavou dolů bylo tělo vojákem uříznuta u chodidel a tím sňato z kříže. Petr byl pohřben do hrobu na východním úpatí vatikánského pahorku. Nad hrobem prý vznikl nejprve malý zděný památník. Na jeho místě po srovnání pahorku postavil Konstantin Veliký po roce 320 mohutnou basiliku, posvěcenou r. 326 Silvestrem I. Pavel z Tarsu původním jménem Saul (Šavel), se po svém obrácení, popsaném na začátku životopisu 25.1., stal jedním z nejvýznamnějších apoštolů, protože bez výhrad otevřel brány Církve všem národům a kulturám. Odtud také jeho název "apoštol národů". Když se Ježíš s apoštoly loučil, řekl jim: "Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého." (Mt 28,19) A přesto dělalo apoštolům problém překonat židovsko-národní pojímání Božího království. Někteří se zprvu domnívali, že je pro křesťany ze židovství a že by tudíž pohané měli projít přijetím židovství. Aby Petr měl jistotu, musel být poučen zvláštním zjevením (viz Sk 10,9-16) v souvislosti s jeho posláním k pohanům do Cesareje. Pavel, původně židovský pronásledovatel, po svém křtu očekával, že židé pro jeho obrácení snadněji přijmou Krista, ale zklamal se. Odešel na jih do samoty, kde se duchovně zdokonalil k náročnému apoštolátu. Chtěl začít v Damašku. Odtud však před vojáky místodržitele, který dal hlídat brány, musel utíkat v koši, spuštěném otvorem v hradbách. (viz 2 Kor 11,32n). Pavel uskutečnil v letech 45-58 velké cesty tři. Boží slovo hlásal přitom na Kypru, v Malé Asii, v Řecku a na ostrovech v Egejském moři. Na cestách získával mnoho spolupracovníků a pomocníků. Vedle Barnabáše k nejvýznamnějším patřili Silas, Timotej a Titus i Lukáš. Některá místa navštívil vícekrát. Z jeho podnětu se po jeho první cestě r. 49 či 50 sešel apoštolský sněm a řešil otázky přijímání pohanů do Církve. Když končil třetí misijní cestu, byl od věřících v Césareji varován před cestou do Jeruzaléma, ale on byl přesvědčen, že s tou cestou počítá Boží plán. V Jeruzalémě pak byl zatčen. Od 21. kapitoly o jeho různém věznění -6-
hovoří Skutky až do konce 28. kapitoly. Poté co se odvolal před císařský soud, byl na jaře roku 61 eskortován do Říma. První dva roky vězení byly tak mírné, že mohl rozvíjet apoštolát. Pak propuštěn vykonal ještě další cestu do Řecka a na Krétu. V roce 64 se však znovu dostal do římského vězení, ale velmi těžkého. Bylo to už v době Nerova pronásledování. Když odtud psal druhý list Timotejovi, předpokládal blízkou smrt. V roce 67, na jižním okraji Říma u Ostijské cesty v místě "ad Aquas Salvias" byl sťat mečem. Na onom místě byl zbudován kostel s trapistickým klášterem "Tre Fontane". Podnětem k názvu se stala legenda týkající se Pavlovy useknuté hlavy, že tam, kam padla a dvakrát poskočila, vytryskly tři prameny. Nad hrobem u Ostijské cesty byla od Konstantina Velikého zprvu jen menší basilika. Velkou svatyni v těchto místech začal budovat císař Valentinián II. r. 368 a dokončena byla asi kolem r. 390. V r. 1823 byla poškozena požárem a její obnovení dokončeno r. 1854.
NĚCO K ZAMYŠLENÍ: TADY SE NEDÁ ŽÍT! Doma... u Otce Kolikrát nás v duchu napadlo: „Tady se nedá žít!“ Takovou zoufalou reakci možná vyvolaly „nemožné“ poměry doma, na pracovišti, nebo v našem státě. Ať už jsou důvody těchto našich povzdechů jakékoli, můžeme přece jen tvrdit jedno: Náš domov zde skutečně není. A o tom nás ubezpečuje i velikonoční liturgické texty, které mluví o domově u Otce. Je trochu těžké mluvit o takovém tématu, protože by to mohlo zavánět jako vybízení „utéci ze zlého světa“. Toto není však záměrem evangelia, kde se můžeme dočíst, že jsme do světa posláni. Ježíšovo slovo nás staví do nesnadné „pozice“: být ve světě, ale přece nebýt v něm „zakořeněný“. Mít domov (rodinu, přátele), a přece očekávat ten skutečný domov u Otce. Udržet v sobě toto vyvážené napětí není lehké. Jsme členy jeho rodiny Tento domov u Otce nemusíme očekávat „teprve jednou“, ale můžeme jej prožívat už nyní „na cestě“ (už teď totiž prožíváme společenství s Otcem!). Nejsme jen jeho učedníci, „služebníci“, či přátelé, ale dokonce jeho „domácí“. Tedy ti, kteří se nemusí přetvařovat, chovat podle určitých konvencí coby cizí „návštěvníci“. Otec z nás nechce mít „návštěvníky“ (nepřijímáme někdy tuto roli, protože se považujeme za pouhé „návštěvníky“ bohoslužeb?). On z nás chce mít členy vlastní rodiny, kde jsou vztahy natolik důvěrné a blízké, že On je pro nás tatínkem. Takového nám ho zjevil Kristus. -7-
A jako takového ho můžeme objevovat už v tomto životě – zakoušet jeho mocnou blízkost, která nás ochraňuje v různých životních peripetiích, jeho chápající tvář, před kterou můžeme najít odvahu „vylévat“ svoji bolest nebo vztek, jeho vlídné přijetí, které nás neodsuzuje, i kdyby naše hříchy byly červené jako šarlat. Vytrvat na cestě a pozvat na tuto cestu i ty, kteří žijí dosud bez Otce. Až si povzdechneme „tady se žít nedá“, vzpomeňme si, že u Otce „se žít dá“. Tato jistota nemá být pobídkou k útěku z tohoto „nemožného světa“, ale posilou vytrvat na cestě - a pozvat na tuto cestu i ty, kteří žijí dosud bez Otce.
PŘEHLED BOHOSLUŽEB A AKTIVIT 16.6. neděle
11. neděle v mezidobí - mše sv.: MNICHOVO HRADIŠTĚ 8:30; LOUKOV 10:00; VŠEŇ 11:00; MUKAŘOV 15:00
19.6. středa 21.6. pátek 22.6. sobota
mše sv.: domov důchodců 10:00; ve farní kapli 18:00 mše sv.: ve farní kapli 18:00 mše sv.: ŽĎÁR 18:00
23.6. neděle
12. neděle v mezidobí - mše sv.: MNICHOVO HRADIŠTĚ 8:30; LOUKOV 10:00; KLÁŠTER NAD JIZEROU 15:00
26.6. středa
mše sv.: ze slavnosti Narození sv. Jana Křtitele ve farní kapli 18:00
28.6. pátek
mše sv. ze slavnosti sv. Petra a Pavla: ve farní kapli 18:00, poté setkání farníků na faře
30.6. neděle
13. neděle v mezidobí - mše sv.: MNICHOVO HRADIŠTĚ 8:30; LOUKOV 10:00
3.7. středa
svátek sv. Tomáše - mše sv.: domov důchodců 10:00; v kostele sv. Jakuba 18:00
4.7. čtvrtek
mše sv.: v kostele sv. Jakuba 08:00
5.7. pátek
slavnost sv. Cyrila a Metoděje - mše sv.: 8:30 v kostele sv. Jakuba
6.7. sobota
mše sv.: KLOKOČKA 14:00; BOSEŇ 18:00
-8-
7.7. neděle
14. neděle v mezidobí - mše sv.: MNICHOVO HRADIŠTĚ 8:30; LOUKOV 10:00; VŠEŇ 11:00; MUKAŘOV 15:00
10.7. středa
mše sv.: v kostele sv. Jakuba 18:00
11.7. čtvrtek
svátek sv. Benedikta - mše sv.: v kostele sv. Jakuba 08:00
12.7. pátek
mše sv.: 18:00 v kostele sv. Jakuba
13.7. sobota
mše sv.: KNĚŽMOST 18:00
14.7. neděle
15. neděle v mezidobí - mše sv.: MNICHOVO HRADIŠTĚ 8:30; LOUKOV 10:00; BŘEZINA 15:00 mše sv.: domov důchodců 10:00; v kostele sv. Jakuba 18:00 mše sv.: v kostele sv. Jakuba 08:00 mše sv.: v kostele sv. Jakuba 18:00 koncert v kostele sv. Jakuba v 18:00 Svatojakubsko-anenská pouť - poutní mše sv.: MNICHOVO HRADIŠTĚ 9:00 mše sv.: v kostele sv. Jakuba 18:00
17.7. středa 18.7. čtvrtek 19.7. pátek 20.7. sobota 21.7. neděle 24.7. středa 25.7. čtvrtek 26.7. pátek 27.7. sobota 28.7. neděle 31.7. středa
svátek sv. Jakuba apoštola - mše sv. v kostele sv. Jakuba 08:00 mše sv.: v kostele sv. Jakuba 18:00 mše sv.: ŽĎÁR 18:00 17. neděle v mezidobí - mše sv.: MNICHOVO HRADIŠTĚ 8:30; LOUKOV 10:00; KLÁŠTER NAD JIZEROU 15:00 mše sv.: domov důchodců 10:00; v kostele sv. Jakuba 18:00
FARNÍ POUŤ NA MORAVU O víkendu 8.-9. června se konal v naší farnosti další poutní zájezd, tentokráte na Moravu. Hlavním cílem byl Velehrad ku příležitosti 1150. výročí příchodu slovanských věrozvěstů - sv. Cyrila a Metoděje. Přihlásit se mohl kdokoliv a tak se vytvořilo milé společenství farníků z Liberce, Mladé Boleslavi a našeho farního obvodu. Přestože jsme měli větší autobus (54 míst), i tak se nedostalo na dalších 20 zájemců. Pouť započala v sobotu v 6:00 odjezdem z Mnichova Hradiště. Po zastávce v Mladé Boleslavi jsme se již za zpěvů mariánských a jiných poutních písní a při modlitbě svatého růžence -9-
rychle a bezpečně přepravili na Moravu. Prvním cílem byl hrad Buchlov, kde jsme absolvovali 50 minutovou prohlídku menšího okruhu. A z Buchlova to byl již velmi malý kousek na Velehrad, kde jsme měli v poutním domě Stojanov zajištěno ubytování a stravování. Ve stejnou dobu zde byli na pouti také farníci z Ústí nad Labem a potkali jsme zde i další naše přátelé a známé. Po krátkém odpočinku jsme mohli využít nabídku na prohlídku archeoskanzenu Modrá, po které následovala společná bohoslužba v kapli na Stojanově. Po večeři byla prohlídka baziliky, dále možnost přijmout svátost smíření a do 23:00 hodiny byla možnost individuálního programu. Já jsem kupříkladu šel opět do Modré do skanzenu, kde tento večer odlévali malý zvon a kde byly promítány první dvě části ze čtyřdílného nového dokumentu České televize s názvem Cyril a Metoděj - Apoštolové Slovanů. Druhý den jsme měli program ještě nabitější než v sobotu. Jeli jsme na Svatý Hostýn, kde jsme měli spolu s dalšími poutníky mši svatou v 10:30. Po občerstvení jsme už spěchali směr Olomouc, kde byla naplánována prohlídka katedrály sv. Václava a dalších nejznámějších městských kostelů - sv. Mořice (největší varhany ve střední Evropě), sv. Michala a procházeli jsme také kolem kaple sv. Jana Sarkandera, kostela Panny Marie Sněžné, budovy Arcibiskupského semináře a dalšího architektonického unikátu - sloupu Nejsvětější Trojice (zapsaná památka UNESCO, nejvyšší sousoší v ČR). Posledním zastavením po nejznámějších poutních místech Moravy byla návštěva Svatého Kopečku u Olomouce - baziliky Navštívení Panny Marie. Cestou zpět jsme opět hojně využívali poutní zpěvník, ale došlo také na lidovky a na film Postřižiny. Díky Bohu za všechny obdržené milosti (možnost získání plnomocných odpustků,...) a příznivé počasí, P. Pavlovi za organizaci, panu řidiči za bezpečnou jízdu a vám všem za účast. Fotogalerii z naší pouti naleznete již nyní na farním webu. Václav
INFORMACE Po dobu prázdnin budou všechny mše svaté ve všední den v kostele sv. Jakuba v Mnichově Hradišti a nebudou se konat pravidelná páteční setkání farníků (případně dle ohlášení v kostele). Od července se bude konat také pravidelně čtvrteční ranní mše sv. v 8:00 v kostele sv. Jakuba.
- 10 -
Poutní mši svatou na Klokočce v měsíci červenci (sobota 6.7. v 14:00) celebruje P. Václav Vlasák, okrskový vikář turnovský a kanovník svatoštěpánské kapituly v Litoměřicích. Na mříž do kostela sv. Jakuba se zatím vybralo kolem 50.000,- Kč. Děkujeme za vaši štědrost. Náklady činí 95.000,- Kč. S instalací se počítá během měsíce července. Farní web byl aktualizován především v sekci fotogalerie. Nenechte si ujít přímé přenosy České televize z oslav Velehradské pouti:
Večer lidí dobré vůle - čtvrtek 4. července 20:00 - ČT1/2; Slavnostní mše svatá - pátek 5. července 10:30 - ČT1/2.
Dokudrama Cyril a Metoděj - Apoštolové Slovanů (2013) Čtyřdílná seriál Cyril a Metoděj - Apoštolové Slovanů začne ČT vysílat 29. června v rámci 1150. výročí příchodu bratrů ze Soluně na Velkou Moravu. Zároveň vznikl i stejnojmenný film, který se v kinech objeví na podzim. První díl seriálu s názvem Bratři ze Soluně uvede ČT 29. června, druhá část Poselství bude na programu 6. července, třetí část Neklidné časy 13. července a závěrečný Odkaz 20. července. Svatojakubsko-anenská pouť V sobotu 20.7. (v předvečer poutní slavnosti) v 18:00 se koná v našem děkanském kostele koncert ke cti sv. Jakuba. Vystoupí zde hudební sdružení SoliDeo (instrumentálně-vokální soubor gotické, renesanční a barokní hudby). Zazní nevšední zapomenuté hudební nástroje šesti staletí. Koncert zaujme svou pestrostí, kdy každá další skladba je hrána na jiné hudební nástroje. Z tohoto důvodu se nekoná mše sv. v Bosni. Rovněž v sobotu 20.7. od 18:00 se bude konat prohlídka zvonice s výkladem. V neděli 21.7. se v 9:00 koná slavnostní poutní bohoslužba s procesím po městě, které zakončíme v kapli sv. Anny na zámku. Poté se sejdeme na faře k farnímu obědu. Ostatní bohoslužby se tento den nekonají.
- 11 -
PŘEHLED SBÍREK 7.4.
Mnichovo Hradiště
14.4.
21.4.
28.4.
2013 5.5.
12.5.
1.791,- 1.359,- 3.020,- 1.420,- 2.150,- 2.150,-
Boseň
19.5.
26.5.
1.655,105,-
Březina
100,-
310,-
Klášter Hradiště nad Jizerou
30,-
Kněžmost
100,-
Loukov
190,-
240,-
710,-
210,-
365,-
115,-
240,-
Mukařov
450,-
528,-
500,-
500,-
40,-
55,-
810,-
252,-
1.830,-
Solec Všeň
Všem dárcům upřímné Pán Bůh zaplať!
MODLITBA K SV. CYRILOVI A METODĚJOVI Svatí Cyrile a Metoději, vy jste byli misionáři našich předků a zvěstovali jste jim Slovo evangelia. Naučili jste je uctívat Matku Boží, milovat církev a poslouchat Svatého otce. Pro svoji věrnost Římu a katolickému učení jste velmi trpěli. Prosíme vás, orodujte za nás u Boha a vyprošujte nám milost Ducha Svatého, aby obnovil naše smýšlení i skutky, abychom byli křesťany nejen podle jména, ale také svým životem. Pomáhejte nám v obnově církve v našich farnostech, aby byly společenstvím pravé katolické víry, neochvějné naděje a opravdové lásky. Ochraňujte náš národ před nesvorností, před vlivem bludů naší doby a před vším, co poškozuje náš časný a ohrožuje věčný život. Jako kdysi jste vedli náš lid k lásce ke Kristu, k úctě k Panně Marii a k poslušnosti k papežovi, tak také nyní nás z nebe duchovně veďte k těmto bezpečným oporám naší katolické víry. Amen. Farní list vydává pro svoji interní potřebu Římskokatolická farnost – děkanství Mnichovo Hradiště. Administrátor farnosti: P. Pavel Mach. Kontakt: 1. máje 232/2, 295 01 Mnichovo Hradiště, tel.: (+420) 736 148 567,
[email protected], www.dekanstvimh.cz.
- 12 -
