čtvrtek, 15. října 2015
PŘÍLOHA HOSPODÁŘSKÝCH NOVIN
BUDOUCNOSTÍ
PRŮMYSLU JSOU INOVACE
NÍZKÁ CENA NESTAČÍ, V KONKURENCI OBSTOJÍ ZEJMÉNA UNIKÁTNÍ ŘEŠENÍ
Jan Záluský
[email protected]
P
ři odbavení na pražském letišti v Ruzyni mohou cestující použít od letošního léta takzvané biometrické brány druhé generace. Cestovní pas jim nekontroluje policista, ale speciální přístroj eGate, který ověří údaje v pasu a fotografii z něj porovná s fyzickou podobou cestujícího. Když je vše v pořádku, není nutné policistu vůbec potkat. „Zatímco u zařízení první generace, které jsme instalovali na pražském letišti v roce 2012, trval průchod kontrolované osoby 22 sekund, nové provedení to zvládne přibližně za 15 sekund. Může se zdát, že nejde o velký rozdíl, když ale přistane letadlo a k pasovým přepážkám současně přijdou stovky lidí, cení se jakékoliv urychlení odbavovacího procesu,“ říká Milan Juřík, ředitel úseku rozvoje a implementace společnosti Vítkovice IT Solutions. Ta patří do strojírenské skupiny Vítkovice Machinery Group. Právě biometrické brány jsou skvělou ukázkou toho, že tradič-
ní průmyslová odvětví se v Česku stávají nositeli inovací. Je to v podstatě jediná možnost, jak uspět na stále náročnějších trzích. Své o tom vědí také v ostravské firmě Gaben, která se specializuje na výrobu „chytrých“ etiket s čipy nebo dodávky čteček čárových kódů. „Inovovat, nebo umřít. V době, kdy zákazník může porovnat během pár minut produkty všech výrobců a služby všech dodavatelů, je přidaná hodnota rozhodujícím kritériem při výběru. A pouze inovace je schopna zvýšit kvalitu výrobku a jeho atraktivitu pro zákazníka,“ domnívá se Jakub Unucka, výkonný ředitel společnosti Gaben.
Špičkový produkt se službami Zlepšování šancí strojírenských firem na úspěch se věnuje i Národní strojírenský klastr. V něm jsou sdruženy desítky podniků či výzkumných institucí, jež dohromady tvoří obrat 40 miliard korun ročně. „Během hubených krizových let se ukázalo, že inovace a investice do nových technologií jsou nutnou podmínkou přežití. Firmy s tuctovou kusovou produkcí vždycky doplatí na propad ekonomiky jako
první. Vzájemně se ubijí v cenové válce, protože nemohou soutěžit ničím jiným než cenou. Nemusí být přitom ani krize. V globálním světě si seženete jakýkoliv masový produkt prakticky kdekoliv,“ míní prezident klastru Jan Světlík. Odborníci se shodují, že by se tuzemské firmy měly více zaměřit na sofistikované strojírenství propojené se službami a logistikou. Je třeba dodat špičkový produkt s veškerými službami – od dopravy, montáže přes software či vyškolení až po kvalifikovanou obsluhu. „České strojírenství je tradičně silné v segmentu automobilového průmyslu, v energetice, v zařízeních pro zpracovatelský průmysl a těžbu surovin. Tyto klíčové obory stále inovují,“ říká Světlík. Záleží také na tom, aby inovační proces měl neustálý vývoj. Z prvního typu biometrických bran, které dodává firma Vítkovice IT Solutions, nezbylo v druhé generaci téměř nic. Nový typ je osazený rychlejší výpočetní technikou, dokonalejšími čtečkami cestovních dokladů, kvalitnějšími kamerami či vylepšeným algoritmem rozpoznávání obličejů. Nová eGate ob-
Automatické odbavení. Na pražském letišti v Ruzyni mohou cestující použít k odbavení takzvané biometrické brány, které porovnávají údaje v cestovním pasu s pasažérem. Když je vše v pořádku, není nutné policistu vůbec potkat. FOTO: ČTK
sahuje řadu důmyslných řešení. „Umí třeba rozpoznat, zda cestující nemá na sobě latexovou masku. Také pozná rozdíl mezi skutečným obličejem cestujícího oproti fotce papírové či zobrazené na tabletu. Brána obsahuje i systém detekce opakovaného přiložení stejného dokladu. Součástí systému je i 3D stereoskopická kamera, která detekuje pokus o vstup více než jedné osoby. Čidla také vyhodnocují, zda si cestující nezapomněl v prostoru brány zavazadlo,“ popisuje Juřík.
Jak podpořit inovace Aby tuzemské podniky zůstaly konkurenceschopné, musejí také překonat strach z rizika, které se k inovacím přirozeně váže. To souvisí i s ochotou bank půjčovat na inovativní projekty. „Všechny projekty nemusí nutně skončit velkým byznysem, to by ani nebylo normální, ale z hlediska financování se to tak vnímá. Opatrnost finančního sektoru jde mnohdy přímo proti inovativním věcem. Je pak složité najít zdroje pro vývoj,“ upozorňuje Světlík. A dodává: „Dosáhnout na podporu inovací umí jenom menšina fabrik. Právě
v tomhle je důležitá role klastru, který se může postarat o vícezdrojové financování.“ Je také důležité zaměřit se na inovace, které budou mít zásadní přínos pro zákazníky – přinesou jim nějakou výhodu, úsporu nebo zrychlení výrobního procesu. „Při rozhodování o jednotlivých inovacích se nám osvědčil průzkum trhu před jejich zaváděním. Využíváme samozřejmě naše poznatky z oboru, ale vždy si děláme vlastní analýzu situace na trhu, požadavků a přání zákazníků,“ říká Mieczyslaw Molenda, ředitel společnosti Gascontrol Group. Podniky potřebují pro výrobu s přidanou hodnotou nadchnout také své zaměstnance a podpořit u nich inovativní myšlení. V praxi nejvíce pomáhá, když je co nejvíce z nich v přímém kontaktu se zákazníky a uvědomí si, že pouze spokojený zákazník bude ochotný u firmy objednávat opakovaně. „Naši zaměstnanci sami přichází s nápady na zlepšování našich výrobků a služeb. To pokládám za nejsprávnější cestu a úspěch naší firmy mě v tomto přesvědčení utvrzuje,“ říká Unucka.
2
BUDOUCNOST TECHNICKÉHO VZDĚLÁVÁNÍ
Inovace
VE SPOLEČNOSTI GABEN MAJÍ INOVACE V PRACOVNÍ NÁPLNI TECHNOLOGICKÁ FIRMA GABEN SI SVÉ POSTAVENÍ NA TRHU DOKÁZALA VYBUDOVAT MIMO JINÉ DÍKY TOMU, ŽE ZÁKAZNÍKŮM PLNÍ I SPECIFICKÁ PŘÁNÍ. SPOLEČNOST, KTERÁ VYRÁBÍ NAPŘÍKLAD „CHYTRÉ“ ETIKETY S ČIPY, ZÁROVEŇ SPOLUPRACUJE S VYSOKÝMI ŠKOLAMI NA VLASTNÍM VÝZKUMU. EXPERIMENTOVAT SE NEBOJÍ ANI PŘI PŘIJÍMÁNÍ ZAMĚSTNANCŮ, JEJÍ NEJLEPŠÍ ODBORNÍK NA HARDWARE DŘÍVE PRACOVAL NA BENZINOVÉ PUMPĚ. Ivana Gračková
[email protected]
V
Mikulově potřebovali najít systém, který by přehledně evidoval vyvážení popelnic a kontejnerů. Společnost Gaben z Ostravy proto přišla s řešením, díky kterému se nejenom omezily reklamace, ale dokonce také zvýšily tržby. Možnost vyvézt kontejner bez evidence, jenom třeba za lahev vína, totiž skončila. Výsledku se podařilo dosáhnout díky „chytrým“ etiketám, kterými v Mikulově polepili popelnice. Zároveň všechny popelářské vozy vybavili čtečkou. „Chytré“ etikety obsahují takzvaný RFID tag neboli čip, který podobně jako čárový kód slouží k bezkontaktní komunikaci na krátkou vzdálenost. Etikety s RFID (radiofrekvenční identifikace) čipy je ovšem na rozdíl od čárových kódů možné číst, i když nejsou přímo viditelné, a informace v nich zapsané je možné aktualizovat a dále doplňovat. Tyto čipy, které se poprvé objevily v 80. letech minulého století, dnes mají uplatnění kromě bezkontaktních platebních karet například ve skladech. V Gabenu přitom používají na evropské poměry unikátní výrobní linku, která laserovým paprskem nejprve vysekává z nekonečné papírové role tvary etiket a pak do nich vkládá zmíněný čip. Maximální rychlost linky odpovídá počtu 200 milionů vyrobených etiket za rok. Tyto etikety lze využít i při ekologickém nakládání s odpady a zároveň ušetřit peníze. „Kontejnery na směsný odpad mají jiné kódy než ty na bioodpad. Pomocí naší aplikace je možné prokázat, že ve svozovém voze je pouze bioodpad, jehož umístění na skládku je výrazně levnější než u směsného odpadu,“ vysvětluje výkonný ředitel společnosti Gaben Jakub Unucka. RFID čipy se tak pomalu začínají vybavovat všechny popelnice v Česku.
Ocenění za inovace Společnost Gaben, která se stala inovativní firmou Moravskoslezského kraje v roce 2013, má inovace v běžném popisu práce. Živí se vývojem ucelených řešení i dodáváním jednotlivých produktů pro automatickou identifikaci. Specializuje se na snímače čárových kódů, RFID tagů, průmyslové dotykové terminály i tiskárny etiket. Firma umí vyrobit etikety s přesnými rozměry podle přání zákazníka i zmíněné „chytré“ etikety. Když v roce 1991 společnost zahajovala prodej etiket s čárovými kódy, zdálo se to nelogické. Trh byl totiž obsazen polygrafickými firmami, které měly s tiskem etiket a s čárovými kódy bohaté zkušenosti. Zakladatel Gabenu Pavel Benda ale vsadil na rozvíjející se technologie, nesoustředil se ani tak na tisk, jako spíše na snímání čárových kódů. Vývoj v této oblasti byl ohromující. Zatímco před 20 lety stála čtečka čárových
kódů tolik, kolik kvalitní osobní auto, dnes je v každém mobilu. Navíc umí přečíst nejen klasický čárový kód, ale i novější 2D čárový kód (který dokáže nést výrazně více informací) a také už i RFID tagy.
Ve firmě plní i specifická přání V Gabenu navíc od počátku plnili zákazníkům také jejich specifická přání, každá zakázka proto znamenala i vývoj něčeho nového. „Když zákazník například řekl,
Jak vznikají etikety. Ve firmě Gaben používají na evropské poměry unikátní výrobní linku, která laserovým paprskem nejprve vysekává z nekonečné papírové role tvary etiket a pak do nich vkládá čip. Maximální rychlost linky odpovídá počtu 200 milionů vyrobených etiket za rok. FOTO: HN – JIŘÍ ZERZOŇ
že chce červené tlačítko, tak dostal červené tlačítko, byť výrobce dodával jen modré,“ vysvětluje Jakub Unucka, který do Gabenu nastoupil v roce 1998. Takto například vznikl systém sledování výroby pro koncern Siemens. Původně dělníci zapisovali do papírových průvodek, kolik výrobků zhotovili. Podle toho jim firma počítala úkolovou mzdu. Nyní po dokončení výrobku jen dělník přiloží kartu k terminálu, systém automaticky vypočítá mzdu a zároveň sleduje výrobu i spotřebu materiálu.
Na školách je málo praxe, shodují se čeští podnikatelé Barbora Loudová
[email protected]
P
raxe by měly být povinné, a to nejenom na učilištích, ale i na středních školách, říká Lumír al-Dabagh ze strojírenské firmy Beneš a Lát. Ten se spolu s dalšími podnikateli zúčastnil studie společnosti EDUin, která zjišťovala, co si byznysmeni myslí o vzdělávání v Česku. Oslovení podnikatelé se shodují, že absolventům českých škol chybějí zkušenosti s pracovním procesem, mají jen „nabiflované“ znalosti a neumějí řešit náhlé problémy. Nevědí také, jak to uvnitř firmy funguje nebo jak komunikovat s kolegy či klienty. Jenže spolu s vývojem moderních technologií vznikají i další nároky. Například velmi často zmiňovaná flexibilita. Noví, ale i stálí a dlouholetí zaměstnanci musí být připraveni
na to, že celý život nebudou pracovat v jedněch zajetých kolejích.
Chabá matematika Zaměstnavatelé také často narážejí na špatné znalosti matematiky. Podle obchodníka al-Dabagha je její výuka na tuzemských školách chabá. „Matematika není nadání, je nutné ji umět, vysvětlit a zpřístupnit všem. Navíc v životě řešíme mnohem složitější problémy, proto bych se nebál, že by při kvalitní výuce děti matematiku nepochopily,“ vysvětluje ve studii společnosti EDUin. Podstatné podle něj je, aby se absolventi škol, ať už těch základních, středních, či vysokých, uměli „pídit“ po informacích a příčinách. Mnozí totiž neumějí s informacemi správně pracovat a najít logiku věci. V žebříčku OECD ale matematické dovednosti českých studentů nevypadají zase tak špatně. V celosvětovém srovnání jde dokonce o nad-
Matematika není nadání, je nutné ji umět, vysvětlit a zpřístupnit všem.
průměrné výsledky, ve středoevropském regionu o standard. Češi totiž dosáhli 499 bodů, Maďaři 477, Slováci 482. Ovšem němečtí studenti dosáhli na 514 a polští až na 518 bodů. Kromě toho počtářského chybí absolventům také um stanovit si jasně své cíle. Právě proto by Daniel Kolský, zakladatel kavárenského řetězce mamacoffee, v budoucnu rád viděl školství, které povede k rozhodnosti. Každý by během studia zjistil, kde se chce uplatnit, a tam by také mířil. „Střední školy by se měly zaměřit na projektovou práci, protože pár let po ukončení studia už nemusí absolvent ve svém oboru pracovat a bude se potřebovat uplatnit v jiném odvětví,“ vysvětluje kavárník. Nejsme na tom dobře ani s cizími jazyky. Z výzkumu Evropské komise vyplývá, že se anglicky domluví 27 procent Čechů, což nás ve středoevropském žebříčku řadí na předposlední příčku. Poslední jsou Maďaři,
kterých anglicky hovoří jen 20 procent. S němčinou se to má ještě hůř. Jazykem našich sousedů mluví pouze 15 procent Čechů.
Chceme mít všechno jisté Byznysmeni ve studii také varují, že lidé musí být připravení a ochotní sledovat a přijímat inovace ve svém oboru. Co když vědci přijdou s novým objevem a konkrétní profese se zcela změní, zaběhané postupy přestanou platit? Pak je potřeba, aby se zaměstnanci přizpůsobili. Inovacím se nevyhnou ani specifické technické obory. Třeba povolání konstruktéra, který rýsoval u stojanu a vyráběl prototypy, už podle al-Dabagha neexistuje. V dnešní době převzal práci IT specialisty a místo rýsování využívá počítačové simulace. Al-Dabagh, kterému zkušenost se životem a vzděláváním v Bagdádu dovoluje porovnání, také tvrdí, že Češi neradi věci mění a rádi by
si trvale udrželi „své teplé místečko“. Tento zajetý stereotyp jim brání i v úspěšném podnikání. Pomohlo by, kdyby studenti měli větší šanci vycestovat do zahraničí a vyzkoušeli si i stáže v tuzemských podnicích. I když současné stáže podle spoluzakladatelky Firmy na zážitky Alegria Lindy Vavříkové žáky nepřipraví na reálný pracovní trh. Střední školy dle jejího názoru neplní svůj účel a jejich absolventy musí dovzdělávat až univerzity. „Škola by měla na podnikání více připravovat, být více projektově zaměřena, rozvíjet schopnost spolupráce a hledání hranic, které na začátku nejsou. Při takovýchto projektech se musí myslet na to, že zadání není cíl, ale cesta,“ uvádí ve studii al-Dabagh. A dodává, že dnešní absolventi jsou přece jen jiní než třeba před deseti lety. Lépe pracují v týmech, zvládají řešit více úkolů současně a umějí hledat informační zdroje.
3
Dotykové displeje. Průmyslové dotykové displeje slouží ve výrobních halách nejen k evidenci práce, ale především k zobrazování výrobní dokumentace (vpravo). Díky několikaletému vývoji jsou zařízení takřka nerozbitná. FOTO: HN – JIŘÍ ZERZOŇ
Výroba obvodů. Specifická řešení pro zákazníky vyžadují nejen atypické konstrukční prvky, ale i elektronické obvody. Ty se malosériově vyrábějí přímo v ostravské centrále firmy (nahoře). FOTO: HN – JIŘÍ ZERZOŇ
Oprava součástek. Dnes se často zdá, že rozbitou elektroniku se nevyplatí opravovat, a proto končí vyhozená. Mnohdy ale zbytečně. Společnost Gaben nabízí svým zákazníkům opravy i těch nejmenších součástek. Ušetřené prostředky lze využít jiným, efektivnějším způsobem. FOTO: HN – JIŘÍ ZERZOŇ
Pro firmy z automobilového průmyslu zase Gaben vytvořil zařízení k digitálnímu prohlížení výrobní dokumentace. Pracovníci měli dosud stoly zavaleny papíry, které museli pročíst před zahájením výroby. Poté museli do papírového formuláře podpisem potvrdit, že se s dokumenty skutečně seznámili. Nyní si je prohlédnou na monitoru a jejich prostudování jen potvrdí svou kartou. To vše na průmyslových dotykových monitorech, které firma Gaben vyrábí. „Obdobné výrobky samozřejmě existují. Ale buď jsou kvalitní a drahé, nebo levné, ale poruchové a navíc neopravitelné. Takže jsme našli vhodný displej, vložili ho do kovového rámu, zakryli nerozbitným sklem a přidali dotykovou plochu. Tato kombinace je jen o málo dražší než nejlevnější asijská varianta, ale nabízíme k ní nadstandardní záruku s okamžitou výměnou,“ líčí výkonný ředitel Unucka.
Překladatel mezi zákazníky a vývojáři Firma Gaben nemá obchodní zástupce. Funguje jen na principu referencí s ročním obratem necelých 100 milionů korun. Téměř žádná zakázka se neopakuje, standardní řešení se vždy upravují na míru klientovi. „Na první pohled je všechno. Kalhot jsou plné obchody, ale když si je jdete koupit, zjistíte, že nejsou ve vaší velikosti, mají nevyhovující střih nebo jsou tak drahé, že si je prostě nemůžete dovolit. V naší branži je to stejné. Buď chce zákazník něco, co není v cenové hladině, kterou si může dovolit, nebo to má nějaký pro něj nevyhovující parametr,“ vysvětluje Jakub Unucka. Existuje například celá řada aplikátorů etiket na krabice. Když má ale výrobek atypický tvar nebo povrch, klasický aplikátor je nepoužitelný. V Gabenu vyrobí takový, který narazí etiketu na pneumatiku nebo televizní obrazovku nebo prostě na to, co si zákazník usmyslí. „Vymyslíme řešení, uděláme ve 3D aplikaci model a pak ho zhotovíme,“ konstatuje Unucka. Ve firmě dělá také analytika. Funkce se dá s nadsázkou označit také jako překladatel. On a ještě další dva kolegové komunikují s klienty a zjišťují jejich potřeby. A pak je předkládají dvěma rozhodujícím firemním týmům v „jejich jazyce“. Jeden vyvíjí hardware a druhý software. Aby se obě pracovní skupiny lépe domluvily, sedí jeden z odborníků na software se specialisty na hardware a naopak. Místo vyhazování se snaží věci opravovat V jedné z místností firmy, která dnes vlastní sedm budov, narazíte na pracovníka, který rozumí konektorům, počítačům, další se specializuje na wi-fi, jiný na konstrukce úchytek, držáků, stojanů a dalších konstrukčních prvků. Zrovna vymýšlí úchyt do průmyslového výtahu jedné rožnovské firmy. Držet bude speciální čtečku k evidenci přepravovaného zboží a materiálu. Ve firmě je i odborník na všechno, co funguje na elektřinu. A taky zde sedí člověk, který umí opravit i titěrné spoje na základní desce terminálu. Musí mít dobré oči.
„Nebo několikery brýle,“ směje se zaměstnanec a ukazuje svou přihrádku. S přehledem opravuje součástky, které se jinde vyhazují. I tak umí Gaben šetřit peníze svých zákazníků. Zaměstnance hledá nejrůznějšími způsoby, často mezi absolventy technických vysokých škol. Ovšem nedrží se žádných sešněrovaných pravidel. „Například náš nejlepší odborník na hardware dělal dříve na benzinové pumpě, původně je elektrikář. Vzali jsme ho proto, že na pohovoru byl prostě normální, bylo vidět, že má o práci zájem. Tři roky jezdil s našimi kluky a učil se, teď je špičkový,“ prohlašuje Jakub Unucka. O patro níže pod vývojáři je hala s výrobní linkou na etikety, které se hned opatřují RFID čipy. Ve vedlejší místnosti je pro změnu zcela nová RFID laboratoř určená pro robota, který umí měřit bezdrátový signál z čipů. Ve vymezeném prostředí „šmejdí“ podobně jako robotický vysavač a zjišťuje sílu signálu na různých místech, jeho dosah za roh a podobně. Robota pro společnost Gaben vyvinuli studenti a výzkumní pracovníci Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava. „S 3D brýlemi díky robotovi vidíme elektromagnetické vlny i jejich sílu,“ říká výkonný ředitel Unucka a robota důvěrně oslovuje „Anička“.
Papírování odrazuje firmy od spolupráce se školami Zmíněná laboratoř ale není jedinou oblastí výzkumu, na němž Gaben spolupracuje s akademiky. K závěru se chýlí projekt Eureka Auto EPCIS, který vzniká ve spolupráci s univerzitami z Jižní Koreje, Slovenska i z ostravské techniky, kde má Gaben laboratoř na výzkum RFID technologií. Cílem projektu je zjistit, zda se dá zefektivnit logistika ve firmách specializujících se na automobilový průmysl. Jejich koncentrace je totiž v Moravskoslezském kraji vysoká a podle toho vypadá i přetížená doprava mezi Nošovicemi, kde stojí továrna automobilky Hyundai, a Žilinou, kde je továrna Kia. Obě továrny totiž při výrobě spolupracují. „Mnohdy tam projíždějí náklaďáky s jednou paletou na korbě. Je to mimo jiné neekonomické,“ objasňuje Unucka. Propojení informačních systémů společnosti Hyundai se subdodavateli by umožnilo nejen koordinaci v dopravě, ale též ve výrobě. Nyní už se dokončuje vzorová aplikace. Spolupráce badatelů tří zemí přinesla i méně příjemné zjištění. „Zatímco v Koreji vyplnili kvůli výzkumu dvě strany papíru A4 a v Bratislavě čtyři, v Česku jsme museli sepsat asi 150 stran. Navíc do projektu musíte uvést údaje, které zjistíte až během výzkumu. Každou změnu pak musíte projednat zvlášť s ministerstvem,“ popisuje Unucka rozdíl v podpoře výzkumu v Česku a v zahraničí. Administrativní zátěž a mnohdy nesmyslné požadavky jsou pak podle něj tím, co firmy od spolupráce s vysokými školami na aplikovaném výzkumu odrazuje. „Než by firmy sepisovaly tolik papírů a riskovaly, že v průběhu projektu se něco změní natolik, že přijdou o dotaci, raději se pustí do samotné práce,“ uzavírá Unucka.
Exkurze i praktické úkoly zvedly zájem dětí o techniku Kristina Kadlas Blümelová
[email protected]
O
stravsko je stejně jako celý Moravskoslezský kraj jednou z nejprůmyslovějších oblastí naší země. Přesto i zde měly technicky zaměřené střední školy v minulých letech o žáky spíše nouzi. Bylo proto třeba začít s dětmi i jejich rodiči více mluvit nejen o perspektivě těchto oborů, ale i o tom, že se studia techniky nemusí bát. Tento úkol na sebe vzala Agentura regionálního rozvoje a v letech 2011–2014 spustila tři projekty, nazvané Technika nás baví, Region4tech a Řemesla nás baví, na nichž se podílely nejen základní a střední školy, ale také velké i malé firmy v regionu.
Měření hluku i hledání pokladu V projektu Technika nás baví děti například absolvovaly třídenní
workshop v Jeseníkách. Rozdělily se tam do skupin a každá pracovala se svými lektory. Žáci se například seznámili s tím, jak se pracuje s mikrometrem, měřičem hluku či hledali poklad pomocí detektoru kovu. Součástí této technické školy v přírodě byl i elektroprogram. „Lektoři nám pustili prezentaci o střední odborné škole v Ostravě a také zajímavý film. Pak už jsme začali pracovat na malých sirénkách,“ vzpomíná Adéla Poláchová z deváté třídy Základní školy a mateřské školy Raškovice na Frýdecko-Místecku. „Bylo důležité dávat dobrý pozor, abychom vše pájeli správně a nespálili se,“ dodává spolužák Matěj Silvestr. Kromě třídenního workshopu se žáci byli podívat ve sklárnách, keramické dílně či se v rámci programu Region4tech účastnili technické olympiády. Děti ve stanoveném časovém období odpovídaly na méně i více záludné otázky. Vyhrát mohly malé odměny v podobě sladkostí či věcí do přírody.
V minulém školním roce se dostalo téměř osmdesát procent našich dětí na školy technického typu.
Podle původních plánů už měla být olympiáda ukončena, ale díky své popularitě běží dosud. Na začátku šlo o písemnou soutěž, nyní se vše zaznamenává i vyhodnocuje elektronicky.
Za řemesly na jarmark Projekt Řemesla nás baví byl trochu odlišný, protože se zaměřil na žáky v malých obcích Moravskoslezského kraje a zabýval se prakticky pouze řemeslnými obory a školami. Cílem bylo rozvíjet manuální zručnost dětí a podporovat výuku pracovních činností na základních školách. Jinak pojatý byl i program, žáci mohli například navštívit řemeslný jarmark. Na jednom místě v jednom dni se seznámili s deseti řemesly. Viděli, jak se provádí, mohli si malé věci i vyrobit a navíc si zasoutěžit, ve skupinkách také vyráběli svůj pokoj snů. Agentura pro regionální rozvoj spolupracovala nejen s malými firmami a dílnami, ale také s velkými
společnostmi jako Tatra Kopřivnice, Hyundai, Vítkovice Heavy Machinery, ČEZ či Brano. Žáci základních škol do nich chodili na exkurze a později došlo i na nabídky spolupráce. „Podařilo se nám získat nové technické pracovníky, kterých je na trhu nedostatek. Plánujeme tyto programy dále využívat, zároveň aktivně pracujeme s technicky zaměřenými školami napřímo. Také bychom rádi financovali například stipendijní programy,“ hodnotí zpětně projekty Hana Bobrovská, personální ředitelka Tatry. Praktické workshopy, setkání se zajímavými lidmi, poznatky o řemeslech a práci v různých oborech byly pro žáky druhého stupně základních škol velkou inspirací a mnohým vnukly myšlenku, ať zkusí technickou školu studovat. „Za poslední tři roky se na škole projevil vyšší zájem žáků o obory zaměřené technicky. V minulém školním roce se dostalo téměř osmdesát procent našich dětí
na školy technického typu, tedy průmyslové, střední odborné či stavební, a to včetně dívek,“ uvedla Hana Kachtíková, ředitelka raškovické základní a mateřské školy. A doplnila, že vyšší procento dětí šlo také na řemeslné obory, jako je zámečník, zedník, automechanik, truhlář, a dokonce kovář. Projekty Technika nás baví, Region4tech a Řemesla nás baví ale nebyly jedinými svého druhu v kraji. Doplnil je také program s názvem Česko Slovensko má technický talent, který byl financovaný z Operačního programu přeshraniční spolupráce Slovenská republika – Česká republika. A protože dorůstají další potenciální studenti techniky, připravuje Agentura regionálního rozvoje nový projekt, tentokrát zaměřený na polytechnické vzdělávání. Bude se jednat o podporu nejen technického, ale též přírodovědného vzdělávání a podpora se bude týkat i nauky o životním prostředí a péče o něj.
4
BUDOUCNOST TECHNICKÉHO VZDĚLÁVÁNÍ
Anketa Jaká průmyslová inovace vás v poslední době nejvíce zaujala a proč?
Kvido Štěpánek majitel firmy Isolit-Bravo Nejsem velkým přítelem internetových inovací. Jistě na nich nespočívá budoucnost lidstva. Mám rád hmotné technické vynálezy, které usnadňují život. Proto dávám hlas elektromobilům s dobrými jízdními vlastnostmi ve spojení s automatickým řízením, které si poradí i bez řidiče.
Petr Petřík majitel Mepac CZ Pokud bych měl vybrat jen jeden výrobek, volil bych přístroj pro robotické skenování. Vtipné spojení robota s optickým skenerem umožňuje automaticky měřit libovolné 3D tvarové díly. Zařízení letos získalo jednu ze zlatých medailí na Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně.
Rozhovor
INOVACE POTŘEBUJÍ VÍC VLÁDNÍ PODPORY JAN RAFAJ, VICEPREZIDENT SVAZU PRŮMYSLU A DOPRAVY ČR Ivana Gračková
[email protected]
F
irmy přicházejí s inovacemi navzdory vládní politice, tvrdí Jan Rafaj, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR a ředitel pro personalistiku a vnější vztahy ve společnosti ArcelorMittal Ostrava.
HN: Proč jsou podle vás inovace ve firmách tak důležité? Před měsícem odbory oznámily konec levné pracovní síly v České republice, proto si myslím, že inovace jsou přesně tou správnou odpovědí na touhu odborů po růstu mezd. Je přece jasné, že pokud budeme nahrazovat základní manuální práce pracemi kvalifikovanějšími, tak se bude zvedat průměrný plat. Jsme ale zklamaní vládním návrhem rozpočtu na příští rok. Objem peněz vyčleněný na aplikovaný výzkum opět klesl, a to o půl miliardy korun. Ve srovnání s rokem 2012 jsme téměř na polovině. Peníze vždy dáváte na to, co je nezbytné, a pak na to, co je prioritou. Vláda nemůže tvrdit, že výzkum je prioritou, a zároveň snižovat finance pro něj určené. Tím popírá svá tvrzení. HN: Jak by se takový pokles projevil? Opět by se zbrzdily některé programy v aplikovaném výzkumu. Svaz se kvůli tomu obrátil na premiéra Bohuslava Sobotku. Naléhavě premiéra žádáme o úpravu rozpočtu pro Technologickou agenturu České republiky tak, aby bylo možné uskutečnit soutěže v programech Gama, Delta a Epsilon, které podporují inovace v průmyslových firmách.
prosadit i v zahraničí. Jen u nás v ArcelorMittalu Ostrava jsme v poslední době měnili zhruba padesát nízko kvalifikovaných pracovních pozic za padesát inženýrů z oboru automatizace. Podobný trend vidíme i v dalších, hlavně strojírenských společnostech. Pro Českou republiku je to obrovská příležitost. HN: Jak by měla podle vašich zkušeností postupovat firma, která chce inovovat? Musí vytvořit pro inovace prostor. V ArcelorMittalu Ostrava jsme se před třemi čtyřmi lety podrobně podívali, jak máme nastaven systém sbírání podnětů od zaměstnanců. A změnili jsme ho, aby byl výrazně jednodušší, lépe motivoval. Okamžitě se zvedl počet zlepšovacích návrhů, jen loni jich naši zaměstnanci vymysleli 336. A 268 z nich jsme přijali, 184 už je uvedeno do praxe. Přinesly huti úsporu ve výši 32 milionů korun a zlepšovatelé za ně dostali souhrnně 1,6 milionu korun. Ale napřed jsme zúžili kolečko, kterým musí zlepšovací návrh projít. Firma má sedm úrovní, ovšem nápad se od dělníka dostává přímo na úroveň manažera s možností věc rozhodnout. Než by dělník vyplňoval složité formuláře, raději si řekne, že mu to za to nestojí, takže se musela omezit byrokracie. Máme i své výzkumné týmy, v čemž už nejsme žádnou výjimkou. Takové pracují i v automobilkách, strojírenských firmách, například v Třineckých železárnách mají vlastní výzkumný institut. Historie zná spousty velkých podniků, odkud odešli kvalitní lidé za vlastním úspěšným podnikáním, protože nedostali příležitost uplatnit své dobré nápady.
HN: Je Technologická agentura tou správnou institucí? Už zazněly úvahy, že by se podporou výzkumu mělo zabývat samostatné ministerstvo. Jsme zastánci této agentury. Myslí pružně, proprůmyslově. Samozřejmě by nemohla sehrát dobře svou roli, pokud by nedostala potřebné prostředky. Úvahy o zrušení agentury, která existuje sotva šest let, nejsou namístě, jestliže nemáme lepší alternativu. A nikdo nám takovou nepředstavil.
HN: Jde ovšem o velké, silné podniky. Mohou si inovace dovolit i malé firmy? Inovační duch může být stejně v malé jako ve velké firmě. Ty velké mají samozřejmě výhodu ve svém zázemí i v partnerství s dalšími institucemi. Ale malé firmy jsou zase flexibilnější a jejich nápady se pak mnohdy využijí i ve velkých společnostech. Byl jsem sám překvapen během představování výsledků soutěže Inovační firma Moravskoslezského kraje, u kolika nových myšlenek drobných firem byla cedulka, že se realizují u nás v ArcelorMittalu Ostrava. A tak to má být.
HN: Jak se s takovým postupem vyrovnávají ve firmách? Firmy si jdou vlastní cestou, dá se říct, že inovují navzdory systému. Mnoho českých podniků se dokáže
HN: Na výzkum je ovšem zapotřebí peněz i odborných partnerů. Může se firma prostě obrátit na vysokou školu, když potřebuje pomoc s aplikovaným výzkumem?
Jan Rafaj. Je členem představenstva společnosti ArcelorMittal Ostrava, v největším výrobním areálu České republiky zastává od roku 2008 funkci ředitele pro personalistiku a vnější vztahy. V ostravské huti působí od roku 2002, kdy nastoupil na pozici vedoucího právního oddělení tehdejší dceřiné společnosti Válcovny plechu. Je absolventem Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, později získal titul MBA. Osmatřicetiletý manažer je držitelem ocenění Mladý manažerský talent 2011 a Manažer roku 2011 v odvětví výroby kovů a slitin. Druhým funkčním obdobím je viceprezidentem Svazu průmyslu a dopravy ČR, od roku 2011 je členem Klubu zaměstnavatelů. Je ženatý, má syna Jana. FOTO: HN – JIŘÍ ZERZOŇ
Teoreticky to nastaveno je, ale v praxi to zatím často nefunguje. Provázanost firem a škol se narušila po roce 1989. Postupně vidíme pozitivní změny, ale potenciál není zdaleka plně využitý. Chybu lze nalézt na obou stranách, obě strany mohou být ještě aktivnější a neměly by se nechat odradit. Veřejným výzkumným institucím chybí zavedení motivačních nástrojů, skutečné hledání industriálních partnerů a přizpůsobení výzkumu potřebám našich firem. Možnosti, jak sehnat peníze, existují. Je tady operační program Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost. Je nutné sledovat stránky Technologické agentury i výzkumných center. Daleko větší problém ale je přijít s myšlenkou, která je dobrá a realizovatelná. S ní se lépe hledá partner i peníze. HN: Není těch institucí, kam se může firma kvůli inovacím obrátit, nějak moc? A jsou dotace vynaložené účelně? Podpora inovací státem by se neměla projevit jen vynaloženými prostředky, ale i jejich přidělením podle ekonomické přínosnosti výzkumu, koordinací a také snížením byrokracie. Například v minulém programovacím období jsme za evropské peníze vystavěli mnoho výzkumných center, jsme zavázáni zajistit jejich fungování po dobu pěti sedmi let. Přitom se neptáme, jestli mají navázánu spolupráci s nějakým klientem, který umí náklady přetvořit v zisk. Měli bychom vědět, zda naše pravidla pro podporu vědy a výzkumu jsou standardní, nebo složitější než za hranicemi, jak si často stěžují firmy. Zda prostředky nemrháme, zda je vynakládáme efektivně. Ocenil bych ale vicepremiéra Pavla Bělobrádka, že se v tomto směru snaží nastavit řád.
Zelená lokomotiva si místo dieselu vozí vlastní baterii Zuzana Keményová
[email protected]
C
o kdyby lokomotiva nebyla závislá na dieselovém pohonu, nevypouštěla tolik škodlivin a mohla by si místo toho vozit elektřinu s sebou, podobně jako například elektromobil? Tyto otázky vrtaly hlavou vědcům z Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava. Spojili se proto s několika technologickými firmami a vytvořili první akumulátorovou lokomotivu. Nyní je to český patent. Lokomotivu na akumulátor, která má nulové emise, začali tvůrci testovat před čtyřmi lety a nyní se její testování dokončuje v ostravské huti ArcelorMittal. Lokomotiva je určena hlavně pro vlečky a logistické dopravní terminály a v Arceloru jezdí na hutních vlečkách.
Ostravští vývojáři si nechali patentovat způsob rekuperace energie. Součástí lokomotivy je totiž zařízení, které umí přeměnit stejnosměrný proud z nabité baterie na proud střídavý, pohánějící lokomotivu. Když lokomotiva brzdí, zařízení ale naopak dokáže brzdnou energii vracet zpět do baterie. „Akumulátorová lokomotiva nevypouští žádné emise ani prach. Měla by plně nahradit staré motorové lokomotivy poháněné naftou,“ uvedl při představení stroje Roman Smelik, technický ředitel společnosti Arrow line, která se na vývoji lokomotivy podílela. Dodal, že také náklady na její provoz by měly být oproti dieselové verzi desetinové. Cena akumulátorových a dieselových lokomotiv je přitom srovnatelná. Na samotném vývoji akumulátorové lokomotivy se několik let podíleli odborníci z Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava a z os-
Lokomotiva s akumulátorem nevypouští žádné emise ani prach. Měla by plně nahradit staré lokomotivy poháněné naftou.
travských společností Arrow line a Inovační, sdružených v Technologickém centru Ostrava. Centrum vytváří zázemí pro firmy, které se mimo jiné věnují aplikovanému výzkumu a uplatňování jeho výsledků v praxi. „Využití akumulátorového pohonu ve velkých ostravských firmách by výrazně snížilo emise z dieselových motorů lokomotiv. Pro region by to byl krok k lepšímu ovzduší,“ doplnil dřívější vedoucí odboru životního prostředí Moravskoslezského kraje Tomáš Kotyza.
Vývoj stál 20 milionů korun Na vývoj třínápravové lokomotivy, který přišel zhruba na 20 milionů korun, přispěla z 60 procent Evropská unie. Samostatnou stavbu financuje z 90 procent ministerstvo průmyslu a obchodu. Lokomotiva je v současné době v testovacím provozu, částečně se dolaďuje „KERS“, tedy rekuperace získané energie, podobně jako u for-
mule 1. „Předchozí verze lokomotivy jezdí v ArcelorMittalu a nyní se připravuje pravidelnější jezdění na testovacích drahách v Polsku. Výhodou zařízení jsou nižší emise, včetně těch hlukových. Na základě získaných zkušeností ze zkušebního provozu se připravují již prodejní kusy,“ říká Klára Janoušková, mluvčí ostravské univerzity. Lokomotiva se v Arceloru ukázala jako vhodná spíše pro lehký posun. „Důvodem je kapacita akumulátoru, který zvládá provoz v osmihodinové směně a má nižší výkon,“ říká mluvčí společnosti Barbora Černá Dvořáková.
Mobilní bioreaktor vyrobí energii Tato lokomotiva ale zdaleka není jedinou inovací na Ostravsku. Zmíněná univerzita, jejíž vědci nejenom sami bádají, ale také spolupracují na zajímavých objevech s regionálními firmami a dalšími institucemi,
stojí i za dalším objevem – mobilní bioplynovou stanicí, kterou univerzita vyvíjí společně s ostravskou firmou Agro-Eko. Při třídění odpadu se používá síto s oky, jímž propadávají různé části vyhozených materiálů. Pod sítem se tak často hromadí i velké množství bioodpadu, jako jsou zbytky jídel nebo rostlin ze zahrad, který přichází vniveč. Ostravští vědci s Agro-Eko vyvíjejí mobilní kontejner na biomasu, kam by se tato odpadní zelenina, ovoce nebo potraviny ze supermarketů mohly házet a přímo na místě by se z nich tvořil bioplyn. Z toho se pak dá vyrábět teplo a elektřina. Zkoušky prototypu tohoto bioreaktoru by měly být hotovy do konce příštího roku. Hlavní inovace spočívá v tom, že tento bioreaktor by se dal používat přímo v závodech pro zpracování komunálního odpadu. Zařízení by se také dalo přemísťovat tam, kde jsou jiné odpady a kde je právě potřeba.
5
Karel Půbal ředitel Poradenství pro veřejný sektor PwC Státní podnik Palivový kombinát Ústí přišel s řešením, jak zabránit úniku metanu ze starých ropoplynových vrtů. Metoda měření, třídění a výběru vrtů k revitalizaci nebyla dosud realizována a je zásadním know‑how projektu. Díky ní budou zlikvidovány vrty s nejvyšším únikem.
Karel Volenec jednatel společnosti Ella-CS Zmínil bych nesmírně rychlé inovace v oblasti 3D tisku při přípravě unikátních implantátů, a to zvláště v kombinaci s kmenovými buňkami. V transplantologii proto vzniká nový interdisciplinární obor, který přesahuje dosavadní medicínské specializace, ale i hranice jednoho státu.
Libor Kašparovský ředitel společnosti Česká inovace Velmi mě zaujalo řešení pohybového závitového mechanismu. Inovace, která vzešla ze spolupráce ČVUT v Praze a strojírenské firmy Kuličkové šrouby Kuřim. Kromě propojení výzkumu s praxí oceňuji redesignování něčeho v průmyslu tak rozšířeného, jako je závitový šroub.
Nové technologie
Systém eCall sám zavolá po havárii pomoc. Brzy bude v každém novém autě Kristina Kadlas Blümelová
[email protected]
P
okud se stane automobilová nehoda, rozhodují o záchraně lidského života často minuty. Těžce zraněný člověk je přitom běžně odkázán na řidiče, kteří po čase projedou okolo a zavolají pomoc. Od roku 2006 se proto ve spolupráci mnoha zemí a společností v EU vyvíjel takzvaný eCall, tedy jednotný evropský systém tísňového volání z vozidel, který by se měl po nehodě automaticky spojit s tísňovou linkou 112. Projekt se lokálně, v rámci jednotlivých zemí, mnohokrát úspěšně testoval, a tak Evropská unie schválila nařízení, že všechny nové modely aut, uvedené na trh po 31. březnu 2018, budou muset být tímto systémem vybaveny. Na softwarovém vývoji systému eCall se podílela také společnost Vítkovice IT Solutions ze skupiny Vítkovice Machinery Group. Společnost bude v listopadu tohoto roku zaštiťovat celoevropský test této služby. Systém funguje na automatickém nebo ručním spuštění speciální, na bezpečném místě zabudované jednotky, která analyzuje informace z různých čidel. Pokud jednotka situaci vyhodnotí jako krizovou, vytvoří spojení na tísňovou linku 112, kam předá data o nehodě. Tu může systém detekovat například prostřednictvím aktivace airbagu či nárazového senzoru. Leckoho možná napadne, zda nebude eCall vyhodnocovat příliš přísně i banální situace v provozu. Pokud bude vše fungovat tak, jak má, nemělo by k žádným planým poplachům docházet. Systém totiž umí rozlišit nárazy vzniklé při vážnější nehodě od drobných kolizí typu odřeného laku nebo otřesů způsobených dírou ve vozovce.
Záchranáři uvidí čas i místo nehody Celoevropský test nazvaný eCall Test Fest budou v ostravské oblasti Dolních Vítkovic sledovat přední experti EU na dopravu a krizové řízení, zástupci automobilek i mobilních operátorů. Ověřovat se bude kromě jiného to, jak mobilní operátoři zajistí spolu s hovorem také přenos dat o nehodě na místně příslušný dispečink. Při simulaci by měli záchranáři ihned znát čas nehody nebo její GPS souřadnice. „Speciální software získá také z registru vozidel informace o typu auta
a na mapě zobrazí polohu havárie. A pokud to stav zraněných dovolí, dispečer bude mít možnost komunikovat pomocí navázaného hlasového spojení s posádkou vozidla,“ popisuje nadcházející zkoušku Milan Juřík, ředitel úseku rozvoje a implementace společnosti Vítkovice IT Solutions. A dodává, že je nutné otestovat například i následný přenos informací, včetně hovoru mezi jednotlivými dispečinky. Na projektu v Česku kromě zmíněné firmy spolupracovaly i další subjekty, jako například hasičský zá-
chranný sbor či operátor O2, který u nás zajišťuje provoz linky 112 a v letech 2011–2013 vedl konsorcium, jež mělo na starosti pilotní projekt eCall v České republice. Právě pro firmu O2 vytvořil vítkovický tým nové vlastnosti softwaru, který bude na dispečincích přijímat tísňová volání. „To znamená, že jsme schopni přijmout rozšířené informace zaslané automaticky z vozidel a umožnit dispečerovi, aby s nimi mohl úspěšně pracovat s veškerou podporou celého dosavadního systému,“ vysvětluje Juřík.
Obavy z Velkého bratra Úřady, a to jak evropské, tak i ty české, si od zavedení eCallu slibují snížení počtu smrtelných nehod díky rychlejší pomoci. Existují ale i názory, že celý systém je Velkým bratrem, který bude sledovat pohyb vozidel či nahrávat hovory uvnitř automobilu. Podle Milana Juříka to není pravda: „Systém eCall spí a je naprosto nečinný. Automaticky se aktivuje pouze při nehodě, ruční zapnutí záleží na řidiči samotném. Systém se řídí platnými nařízeními EU o ochraně soukromí a není aktivovatelný na dálku.“ Řidiči se tak nemusí bát, že by systém získával jakékoliv důvěrné informace. I když bude eCall v budoucnu pomáhat zachraňovat životy, lidé by se neměli spoléhat pouze na technologie. Měli by i nadále dopravní nehody oznamovat na linku tísňového volání. „Když řidiči nebudou přímo účastníky nehody, nemohou vědět, zda havarované vozidlo má již tento systém zaveden a jestli se aktivoval. Navíc informace od svědků nehody jsou pro naše dispečery nesmírně důležité a právě ony mohou vést k záchraně lidského života. Budeme vědět více věcí, než nám může poskytnout jenom samotný eCall,“ říká mluvčí generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru Nicole Zavadilová.
Systém eCall v praxi Na snímku je simulace havárie, pomocí které na Mezinárodním strojírenském veletrhu prezentovala firma Vítkovice IT Solutions využití elektronického záchranného systému eCall. FOTO: VÍTKOVICE IT SOLUTIONS
Rychle a úsporně: po garážích rozveze auta elektrický vozík Ivana Gračková
[email protected]
K
dyž jede Gustav Kotajny vlakem z Ostravy do Prahy, nechává své auto v parkovacím domě, který vybudovala jeho firma. Volné místo hledat nemusí, vůz postaví do vstupního prostoru garáží na paletu a o její přesouvání mezi patry, a tedy zaparkování auta se už postará automatický počítačový systém. Ten později po přiložení lístku s čárovým kódem auto zase vyparkuje a připraví u výjezdu. Někteří řidiči ale podle Kotajnyho „brblají“, že na své auto musí tři až čtyři minuty čekat. „To je zatím nevýhoda našich parkovacích systémů. Do objektu je více vjezdů, takže tam se vesměs nečeká. Ale když například po příjezdu vlaku chce vyparkovat více lidí stejným výjezdem, tak chvíli čekají,“ říká majitel společnosti Koma Industry.
Ta od roku 2005 postavila pět domů vybavených automatickými parkovacími systémy vesměs z vlastního vývoje. V Brně v Kopečné ulici se přitom našlo elegantní řešení – vrata garáží jsou prosklená a lidi baví sledovat práci důmyslné technologie. První parkovací dům ale stojí právě u vlakového nádraží v Ostravě-Svinově a už na vývoji systému, který je v něm použit, spolupracovala firma s Vysokou školou báňskou – Technickou univerzitou Ostrava. Posléze se spojila také s ČVUT v Praze a před dvěma lety spolupráci rozšířila o velkou projekční kancelář BKB Metal.
Rychlejší výjezd z garáží Nedávno Koma Industry se svými partnery přišla na řešení, jak výjezd z „chytrých“ garáží zrychlit. Palety s auty už by se v domě nepohybovaly po kolejích jako nyní, ale vozil by je speciální elektrický vozík. Pro něj by byl v každém patře garáže vyhra-
Jenom jsem předběhl dobu. Parkovací systémy budou jedním z řešení obrovského nárůstu počtu aut pro budoucnost.
zený pruh. Velkou výhodou vozíku vybaveného hydromotory a speciální ložiskovou skříní by byla možnost otáčet paletu téměř na místě. Zpočátku byl problém najít vhodnou baterii pro pohon vozíku, která by nebyla příliš vysoká a umožnila by zachovat výšku pater v garážích. Ve Francii ale nedávno zkonstruovali baterie minimální výšky, které jsou vyhovující. V plném provozu vydrží na jedno nabití až 10 hodin. „Vlastně jsme jen šikovně poskládali známé vědomosti a aplikovali předmět patentu,“ uvádí Gustav Kotajny. Jakmile v budoucnu nebude v parkovacím domě tři minuty žádný provoz nebo ve chvíli, kdy bude baterie vybitá, zajede si vozík k dobíjecí stanici. Jeho princip už je tedy hotový, nyní se hledají peníze na dokončení výzkumu.
Investice za 120 milionů Gustav Kotajny věří, že bude úspěšný. Jeho firma, která se věnuje například
také hydraulickým a mazacím systémům, totiž už dala do vývoje „chytrého“ parkování zhruba 120 milionů korun, žádnou dotaci ale zatím nezískala. Divize parkovacích domů v současné době nové obchodní aktivity nevyvíjí, protože tenhle předmět podnikání se firmě Koma Industry finančně zatím příliš nevyplácel. „Jenom jsem předběhl dobu. Parkovací systémy budou jedním z řešení obrovského nárůstu počtu aut pro budoucnost,“ je přesvědčen Kotajny. Má pro to hned několik argumentů. Jedním z nich je ochrana životního prostředí. Při hledání parkovacích míst totiž auta spálí nezanedbatelné množství paliva, zatímco při počítačem řízeném parkování na paletě odpadá dlouhé projíždění parkovištěm a hledání volného stání. Druhým argumentem je bezpečnost, protože počet ukradených nebo vykradených aut je stále vysoký. Parkovací domy s automatickými systémy jsou ale bezpečné,
protože vnitřní prostory jsou lidem zcela uzavřené. „Chytrým“ garážím nahrává i to, že volných ploch zvlášť v centrech moderních měst ubývá. Vybudování klasického parkovacího místa dnes přijde na 250 až 500 tisíc korun, v parkovacím systému jsou náklady 600 až 700 tisíc korun. Ovšem potřeba plochy je poloviční. „Také už jsme levnější než při budování parkovacích ploch v podzemí, kde jedno stání přijde kvůli výkopovým pracím až na milion korun,“ konstatuje Kotajny. Parkovací domy by navíc mohly sloužit jako zdroj energie ve špičkách. Přibližně za 10 let je podle některých odhadů zaplní minimálně z 20 procent elektromobily, které mohou fungovat jako akumulátory energie. Co teď vypadá jako hudba daleké budoucnosti, už se pomalu rodí v parkovacím domě z produkce firmy Koma Industry, který stojí v areálu ostravské Technické univerzity a slouží vlastně jako laboratoř.
6
BUDOUCNOST TECHNICKÉHO VZDĚLÁVÁNÍ
Anketa Otakar Hora partner KPMG Česká republika Nejvíce mě zaujal vývoj v oblasti elektrických článků a jejich aplikace v automobilovém průmyslu. Elektromobily nejsou v poslední době už jenom auta na jiný pohon, ale stávají se novými a komplexními produkty.
David Pawera manažer v Agentuře pro regionální rozvoj Nejzajímavější inovací příznačnou pro Moravskoslezský kraj je přečerpávací vodní elektrárna v areálu bývalého dolu Jeremenko. Je inspirujícím příkladem využití starého důlního areálu k výrobě elektrické energie ekologickým způsobem. Její vývoj je dílem konsorcia českých firem.
Petr Rusek předseda představenstva Tatra Trucks Fascinuje mě využití palivových článků v dopravě. Na Islandu jsem viděl geotermální vrty, kde hydrolýzou vody na kyslík a vodík vzniká elektrická energie a tamtéž je vodík stlačován do nádrže. Přijede autobus s palivovým článkem, načerpá vodík a za bzučení jako trolejbus odjíždí.
Rozhovor
LÍBILO BY SE MI, KDYBY UNIVERZITA SPOLUZAKLÁDALA FIRMY, ŘÍKÁ REKTOR Martin Knížek
[email protected]
N
edávno za mnou přišel s dobrým nápadem jeden student, který u mě dělal bakalářskou práci, vzpomíná Ivo Vondrák, rektor Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava. „Doporučil jsem mu, ať přeruší studium a zkusí svůj nápad uvést do života. Začal v našem inkubátoru a dnes už má svou firmu a zaměstnává lidi,“ popisuje rektor. Na ostravské Technické univerzitě totiž před několika lety založili Centrum podpory inovací a takzvaný podnikatelský inkubátor. Ten dnes sdružuje 41 firem, které zaměstnávají okolo 200 lidí. „Jde o to, nejen získávat granty, ale také výsledky nějak dostat do reálného života,“ říká Ivo Vondrák. Jednou z cest, jak toho dosáhnout, je výzkum pro firemní sféru, kdy si firmy u univerzit zadávají výzkumné projekty a výsledky potom zužitkují. Další možností je výsledky vlastního aplikovaného výzkumu přetvořit do patentů a průmyslových vzorů, což je ale zvlášť v technickým oborech náročné. Třetí možností je podpořit podnikání lidí, kteří výzkum dělají a svým nápadům věří. V ostravském inkubátoru se proto začínajícími podnikateli mohou stát jak studenti a zaměstnanci univerzity, tak i lidé odjinud. Těm vybraným centrum poskytuje nejen prostory, ale celý komplex služeb – například pomáhá s hledáním investorů, účetnictvím nebo marketingem. „Nejtěžší je získat pro svůj nápad financování a dostat ho až do výroby. Lidé u nás nejsou zvyklí, když mají nápad, vložit do něj všechny své peníze,“ upozorňuje rektor. Majetkovou účast v založených firmách univerzita nemá. Vydělává pouze na nájmu za prostory a služby a případných poplatcích za patenty. Řada akademiků totiž sdílí názor, že byznys na univerzitu nepatří. „Líbilo by se mi, kdybychom firmy spoluzakládali, ale univerzitní prostředí na to ještě není připraveno, byť v zahraničí je to běžné,“ vysvětluje Vondrák. To se možná časem změní i díky úspěšným příkladům firem studentů a zaměstnanců. Samozřejmě ale platí, že každé podnikání je svým způsobem rizikové. „Museli bychom stanovit, jaká míra rizika je přijatelná,“ dodává Vondrák.
Výzkum pro průmysl Výraznější zdroj příjmů technických univerzit nyní leží ve zmiňovaném výzkumu pro průmysl. Ostravská Technická univerzita tak loni vydělala 87 milionů korun. To je zhruba 11 procent z prostředků, které na škole celkově jdou na výzkum (ve vyspělém světě tento podíl dosahuje okolo 15 procent, v celém Česku je na úrovni jednoho procenta). „Jen za posledních pět let se tento objem na naší univerzitě zdvojnásobil. To ukazuje, že se začíná projevovat investice evropských fondů do výzkumných center, která jsme vybudovali,“ říká Vondrák.
Ivo Vondrák (56) Od února 2010 je rektorem Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava. V letech 1990 až 2002 byl na této škole zakladatelem a vedoucím katedry informatiky, později se postavil do čela fakulty elektrotechniky a informatiky. Deset let působil také jako hostující profesor katedry aplikované matematiky na Montanuniversität Leoben v Rakousku. V USA pracoval na výzkumných programech pro Software Research Labs či Texas Instruments. Je hlavním autorem projektu vybudování superpočítačového centra IT4Innovations. Profesuru získal v oboru inženýrská informatika. Je mimo jiné členem Rady vlády pro vědu, výzkum a inovace. FOTO: ARCHIV VŠB‑TUO
Další možností spolupráce s firmami jsou programy státní Technologické agentury ČR. Firmy si neplatí výzkum přímo, ale hledají cesty, jak se dostat do programu agentury a získat grant. „Jenže čím větší je podpora státu, tím ubývá vůle firem financovat výzkum přímo. Je to ale věc, která se časem stabilizuje. Líbil by se mi například model, jaký mají ve Finsku – za korunu získaných prostředků z průmyslu dostanou univerzity korunu od státu. To by firmy i univerzity mnohem více motivovalo,“ myslí si rektor. Ve vztahu firem a výzkumných institucí je klíčová vzájemná důvěra. Ta se ale buduje dlouho a postupně a výzkum financovaný se spoluúčastí státu pomáhá tyto bariéry rychleji odstranit.
Sdílená budoucnost a vydřené peníze „Ideální formou spolupráce je něco, čemu říkám sdílená budoucnost. Firma se svým výzkumným pracovištěm spíše než řešení jednoho problému hledá vize, jak by měl produkt vypadat za tři nebo pět let,“ vysvětluje Vondrák. Takové projekty se firmy dnes snaží spolufinancovatprávěprostřednictvím Technologické agentury. Ostatně objem projektů spolufinancovaných touto agenturou v posledních letech v Ostravě výrazně roste.
Mezi takové projekty patří i Centrum pro rozvoj dopravních systémů RODOS. V něm se angažují kromě ostravské Technické univerzity například i firmy jako Kapsch či Eltodo. Společně pracují na systému, který má už výsledky v podobě přesných a komplexních informací o stavu provozu na našich dálnicích a rychlostních silnicích. Největší výzkumné projekty na Vysoké škole báňské se ale týkají energetiky, tradičními partnery jsou firmy jako ČEZ, Geosan či Vítkovice Power Engineering. Tedy hlavně velké podniky, které mají dostatečný rozpočet na podporu výzkumu. K novým partnerům univerzity ovšem patří třeba Seznam.cz, který si zadal zakázku na zpracování trojrozměrných map měst. Mnoho nových partnerů ostravská vysoká škola získala i díky výzkumnému centru IT4Innovations, které provozuje spolu s dalšími moravskými univerzitami a Ústavem geoniky Akademie věd ČR. Výzkumné centrum od poloviny září pracuje s novým superpočítačem Salomon, jde o 14. nejvýkonnější výpočetní systém v Evropě a 40. na světě. „Vyvíjíme matematické metody, které umožňují standardní výpočetní úlohy rozložit na menší a počítat paralelně, což je doménou superpočítače,“ vysvětluje Vondrák. Peníze ze smluv-
ního výzkumu jsou podle rektora těžce vydřené. Firma zaplatí jen takový výzkum, který má reálný výsledek. „Je těžší získat milion od firmy než 10 milionů z grantové agentury,“ říká Vondrák. Firmy navíc mají problém s vykazováním nákladů na inovace, které jim mnohdy finanční úřady neuznávají. „Náš stát je příliš upjatý, a než by kontrolní mechanismy v lidech iniciativu podpořily, tak ji spíš ubíjejí,“ dodává rektor. Univerzity dnes mají reálnou možnost dosáhnout na evropské prostředky, ale nakládání s nimi je podle Vondráka drahé. Důvodem je právě rozsáhlá byrokracie a množství kontrol, které efektivitu využití prostředků snižují. „Jen na náš projekt superpočítače přišlo za posledních tři a půl roku 13 kontrol. Na celé univerzitě jsme měli za poslední dva roky 146 kontrol z finančního úřadu. To všechny samozřejmě znejišťuje. V projektu IT4Innovations jsme například dostali vysokou pokutu za to, že výpis z rejstříku trestů jednatele dodavatelské firmy byl ve francouzštině místo v češtině. Nakonec jsme s tím skončili až u Ústavního soudu, kde jsme vyhráli. Místo psaní žalob a chození k soudu jsme ale mohli vymyslet spoustu zajímavých a užitečných věcí,“ uzavírá Vondrák.
Inzerce
Současná tvář průmyslu je jiná než ji pamatujete… • je moderní a inovativní páteří české ekonomiky • nabízí atraktivní práci s dobrou životní perspektivou • zaměstnává a dobře ohodnocuje schopné talenty • pomáhá ve vzdělávání – přímou vazbou na praxi a současné trendy Další informace telefonicky na 225 279 504, emailem na
[email protected] či přímo přes webové stránky www.rokprumyslu.eu.
Vyhlašovatel:
Generální partner:
Partneři: HN047754
7
Jakub Unucka výkonný ředitel společnosti Gaben Jednoznačně 3D tiskárna pro tisk kovových dílů. Výrobci uvádějí téměř shodnou pevnost a odolnost vytištěných dílů s těmi, které byly vyrobeny tradičními postupy. To otvírá velmi široké možnosti a podle mého názoru dá vzniknout novému průmyslovému odvětví.
Zdeněk Solnický jednatel společnosti Projektově.CZ Líbí se mi elektromobily Tesla. Jsou ukázkou toho, že i auto na elektrický pohon může mít slušný dojezd i zrychlení. Výrobce navíc poskytuje zdarma automatickou aktualizaci softwaru vozidla. Při té poslední se majitelům Tesly mimo jiné zvedl výkon a zvýšil dojezd.
Jiří Kubica jednatel společnosti Railsformers Zajímají mě inovace, které nejdříve vypadají jako hračky pro počítačové nadšence, ale časem se přijde na jejich reálné využití. Konkrétně mě zaujala velká 3D tiskárna, která by měla zvládnout „tisk“ celých nízkonákladových domů z materiálů šetrných k životnímu prostředí.
Biotechnologie
Od hutí k biotechnologiím. Ostrava nabízí špičkové laboratoře pro vývoj léků Jana Niedermeierová
[email protected]
O
celové město, změť trubek a komínů, ze kterých se valí hustý dým. V představách o moravskoslezské metropoli stále ještě převládá mýtus černé hornické Ostravy. Ta však už dávno není jen synonymem těžkého průmyslu. Vzniká zde řada nových firem, které se prosazují v oblasti vyspělých technologií. „Mnoho z nich je navázáno na automobilový průmysl, ale k velkým změnám za posledních 10 let došlo především v oblasti IT. Tyto firmy patří k významným zaměstnavatelům a mění dosavadní vnímání našeho kraje,“ popisuje rektor Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava Ivo Vondrák. Objevuje se ale i řada společností z biotechnologického sektoru, který slibuje velkou budoucnost. Část firem z tohoto sektoru se dále rozvíjí v novém vědecko-technologickém parku 4MEDi, který před rokem otevřela společnost PrimeCell v areálu Fakultní nemocnice Ostrava. Supermoderní „továrna“ na výzkum a výrobu léčiv z kmenových buněk za 670 milionů korun se rozkládá na ploše 6500 metrů čtverečních. Za jejími zdmi se nacházejí jedny z nejmodernějších biotechnologických laboratoří pro klinická testování a experimentální vývoj. Zhruba dvě třetiny objektu chce využít společnost PrimeCell pro své aktivity a rozvojové projekty. Zbylé prostory si pronajímá dalších osm firem a institucí, které se zaměřují na oblasti buněčné terapie, genetiky, materiálového a tkáňového inženýrství, nanotechnologií či například farmakologie. K dispozici je celkově 3050 metrů čtverečních laboratorních i výrobních prostor, z toho 1400 metrů takzvaných superčistých prostor.
V současnosti v parku 4MEDi pracuje v řadách zaměstnanců zakládající společnosti PrimeCell i nájemců asi 70 lidí. Při plném dvousměnném provozu by zde práci mohlo získat až 200 osob. Kapacita prostor je v tuto chvíli využita na 70 procent. Původním záměrem přitom bylo obsadit pouze polovinu objektu a zbytek nechat volný pro rozvoj stávajících projektů. „Naší vizí je vytvořit transferové centrum znalostí a výsledků základního výzkumu v oblasti biotechnologií, buněčné terapie a tkáňového inženýrství nejen pro Česko, ale pro celý region střední a východní Evropy. Získané znalosti bychom rádi využili i jinde v zahraničí, především ve Spojených státech, Izraeli a Asii,“ uzavírá Binder. S vědecko-technologickým parkem úzce spolupracuje i Fakultní nemocnice Ostrava, v jejímž areálu 4MEDi sídlí. Nemocnice v regionu platí za lídra v oblasti biotechnologií a propagace nové léčby. „Od roku 2008 se zabýváme rozvojem regenerativní medicíny v oblasti moderní terapie. Věnujeme se především
výzkumu nových biotechnologických produktů, možnostem využití koncentrátu krevních destiček pro řešení ortopedických problémů, výrobě léčivého přípravku pro moderní terapie v oblasti chirurgie a aplikaci kostní dřeně pro léčbu kritické končetinové ischemie (léčbu při nedokrvování končetin, pozn. red.),“ vyjmenovává Tomáš Oborný, mluvčí nemocnice. Ta vybudovala také biobanku, která slouží k uskladnění biologických vzorků nemocných s krevními nádory. Archivovaný materiál jako buňky, tkáň, sérum, plazmu či DNA mohou lékaři a vědci využít ke zkoumání nových diagnostických metod a účinků léčby. Biobanka vznikla v roce 2013 ve spolupráci s Ostravskou univerzitou v Ostravě.
Nové možnosti pro léčbu i životní prostředí Poslední jmenovaná škola je další z institucí, které se problematice biotechnologií a biomedicíny věnují. Nastartovat výzkum v této oblasti mají univerzitě pomoct i specializované laboratoře v novém kam-
pusu lékařské fakulty, který se otevřel loni v areálu zrušené nemocnice v Zábřehu. V loňském roce škola také oznámila, že chystá ambiciózní projekt Biorett, který by měl prostřednictvím šesti programů z oblasti biotechnologií propojit výzkumná a komerční pracoviště po celém Česku i za jeho hranicemi. V současnosti projekt sice pokračuje, ale v průběhu realizace se roztříštil na dílčí programy. Univerzita se k tomu blíže vyjadřovat nechtěla. Na projektu by se měla podílet i Vysoká škola báňská a její Institut environmentálního inženýrství. „Šlo by například o využívání biotechnologických postupů pro snižování negativních dopadů na životní prostředí,“ popisuje za institut Hana Vojtková. Biotechnologie tak na Ostravsku mohou najít uplatnění nejen při léčbě nemocí srdce a cév, ale i při revitalizaci krajiny poškozené důlní a průmyslovou zátěží. Ve spojení se superpočítačem ostravské Technické univerzity a jejím centrem nanotechnologií se tak Ostrava může stát největším centrem technologií budoucnosti v zemi.
Továrna na léky z buněk Biotechnologické centrum 4MEDi otevřelo své brány v září 2014 v areálu Fakultní nemocnice Ostrava. Budova se supermoderními laboratořemi pro klinická testování a experimentální vývoj se rozkládá na ploše 6500 metrů čtverečních. Slouží k vývoji a výrobě léčiv nejen s využitím kmenových buněk. Prostory využívá zakladatelská společnost PrimeCell spolu s dalšími osmi nájemci.
Líheň pro inovativní firmy Technologický park slouží primárně pro přenos výsledků základního výzkumu do praxe. „V České republice vznikají v oblasti medicíny a biotechnologií významné výsledky na úrovni základního výzkumu, které ale zůstávají dále nevyužity ve prospěch pacientů. Tato problematika zůstává dlouhodobě nedostatečně řešena,“ líčí Jakub Binder ze společnosti PrimeCell. 4MEDi se proto snaží propojit akademické, klinické a privátní partnery v oblasti výzkumu a vývoje regenerativní medicíny. Kromě toho funguje také jako inkubátor pro začínající či menší firmy, které pro svůj další rozvoj potřebují čisté klinické laboratoře a nemohou si dovolit vybudovat vlastní. „Jedná se také o sofistikovanou investiční pobídku pro přilákání dalších firem a investorů v oblasti biotechnologií a farmacie,“ popisuje Binder. Do budoucna chce PrimeCell nabízet start-upům také financování jejich rozvoje.
FOTO: ARCHIV 4MEDI
Partnerem přílohy jsou
Příloha
BUDOUCNOSTÍ PRŮMYSLU JSOU INOVACE
Ředitel speciálních projektů: Petr Orálek Ve Vedoucí přílohy: Jan Záluský Editor: Ondřej Luštinec Grafika a zlom: Vizuální studio Economia Obchod a inzerce: Daniel Hort (
[email protected])
BUDOUCNOST JE PLNÁ VÝZEV A NADĚJÍ Náš výzkum nám pomáhá držet krok se světem. Klademe důraz na modernizaci a ekologizaci výroby a vývoj nových produktů. Naše ocel, která vás provází v každodenním životě, je proto vysoce kvalitní a ekologická. Investujeme do naší společné budoucnosti v regionu.
pro budoucnost regionu
HN048700
HN048687
http://ostrava.arcelormittal.com
HN048692
HN048699
