PRIVATIZACE BEZPEČNOSTI

Grada Publishing, a. s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401 fax: +420 234 264 400 e-mail: [email protected] www.grada.cz

Oldřich Bureš a kolektiv


PRIVATIZACE BEZPEČNOSTI

Ačkoliv je fenomén privatizace bezpečnosti v zahraniční odborné literatuře i ve veřejném politickém diskurzu západních zemí předmětem vášnivých debat již minimálně dvě desetiletí, v České republice se dostal do centra pozornosti až díky kontroverzním kauzám největší české soukromé bezpečnostní společnosti ABL (dnes M2.C). Nebyla zde proto doposud otevřena debata nad fundamentálními otázkami o samotném smyslu a možných dopadech privatizace bezpečnosti. Podcenění možných dopadů masivní privatizace bezpečnosti je přitom patrné i v rovině politické, v jeho důsledku zůstává Česká republika posledním členským státem Evropské unie bez zvláštního zákona o soukromých bezpečnostních službách. Autoři této kolektivní monografie proto v jednotlivých kapitolách analyzují a vzájemně konfrontují klíčové zahraniční i české zkušenosti s privatizací bezpečnosti. Po nezbytném vymezení základní terminologie první část této knihy shrnuje klíčové poznatky dosavadního výzkumu příčin privatizace bezpečnosti. Druhá část knihy představuje v zahraničním i českém prostředí doposud opomíjené aspekty privatizace bezpečnosti, včetně problematiky dobrovolnictví jednotlivých občanů a jejich spolků při zajišťování bezpečnosti či využívání služeb soukromých vojenských a bezpečnostních společností ze strany nevládních organizací v (post)konfliktních oblastech. Třetí část knihy je pak celá výhradně věnována doposud pouze minimálně prozkoumané problematice působení soukromých bezpečnostních služeb v České republice, kde jsou dnes na komerčním základě poskytovány služby zákazníkům v soukromém i veřejném sektoru v rozsahu srovnatelném s většinou členských států Evropské unie. Popsány jsou zde i konkrétní příklady privatizace bezpečnosti v rámci České republiky, kdy pracovníci soukromých bezpečnostních služeb již začali doplňovat, či dokonce nahrazovat činnost policie a armády.

PRIVATIZACE BEZPEČNOSTI ČESKÉ A ZAHRANIČNÍ ZKUŠENOSTI

Poděkování Tato kolektivní monografie je výstupem z výzkumného grantu Grantové agentuře České republiky číslo P408-11-0395 Privatizace bezpečnosti: Role aktérů privátního sektoru v reakcích na současné bezpečnostní hrozby. Autorský kolektiv tímto děkuje Grantové agentuře České republiky za finanční podporu výzkumu problematiky privatizace bezpečnosti.


PRIVATIZACE BEZPEČNOSTI ČESKÉ A ZAHRANIČNÍ ZKUŠENOSTI

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno. Tato publikace vychází ve spolupráci s Metropolitní univerzitou Praha, o.p.s. doc. Mgr. Oldřich Bureš, Ph.D., M.A. a kolektiv PRIVATIZACE BEZPEČNOSTI České a zahraniční zkušenosti TIRÁŽ TIŠTĚNÉ PUBLIKACE: Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 www.grada.cz jako svou 5280. publikaci Autorský kolektiv: PhDr. Mgr. Petr Juříček Mgr. Jiří Král Mgr. Oldřich Krulík, Ph.D. Mgr. Zdeněk Ludvík PhDr. Radana Makariusová, Ph.D. PhDr. Vendula Nedvědická Ing. Bohuslav Pernica, Ph.D. Mgr. Vladimír Šnídl Recenzovali: doc. PhDr. Jan Eichler, CSc. doc. JUDr. PhDr. Miroslav Mareš, Ph.D. Odpovědný redaktor Zdeněk Kubín Sazba a zlom Jan Šístek Návrh a zpracování obálky Vojtěch Kočí Počet stran 320 Vydání 1., 2013 Vytiskla Tiskárna PROTISK, s.r.o., České Budějovice © Grada Publishing, a.s., 2013 ISBN 978-80-247-4601-2 ELEKTRONICKÉ PUBLIKACE: ISBN 978-80-247-8704-6 (ve formátu PDF) ISBN 978-80-247-8705-3 (ve formátu EPUB)

Obsah

O autorech

9

Úvodem

11

Část první Definice a příčiny privatizace bezpečnosti

17

1.

Vymezení základních pojmů Soukromá vojenská společnost Soukromá bezpečnostní společnost Právní definice a typologie činnosti soukromých bezpečnostních služeb v ČR Privatizace bezpečnosti

19 20 25 33 37

2. Příčiny privatizace bezpečnosti a rostoucí role nestátních aktérů 41

Část druhá Zahraniční zkušenosti s privatizací bezpečnosti

53

3. Soukromé bezpečnostní agentury a dobrovolnictví v bezpečnostní oblasti: Partneři, nebo konkurenti? 55 Policejní činnosti v užším smyslu slova 56 Podpůrné policejní činnosti 58 Výkon činnosti obecních policejních sborů 70 Zhodnocení zahraničních zkušeností a jejich implikace pro Českou republiku75

5

Privatizace bezpečnosti: České a zahraniční zkušenosti

4. Působení soukromých aktérů: Případová studie libyjského povstání 2011 Prekonfliktní fáze Konfliktní fáze Postkonfliktní fáze Závěr

77 82 85 93 99

5. Využívání služeb soukromých vojenských a bezpečnostních společností nevládními organizacemi 103 Vymezení terminologie 105 Stručná historie vývoje NGOs a SVBS 108 Změny v zajišťování bezpečnosti pro působení NGOs: Prostor pro SVBS?110 Alternativní způsoby zajištění bezpečnosti NGOs 124 Spolupráce NGOs a SVBS v praxi 128 Zajištění kontroly řádné realizace služeb SVBS 132 Závěr 136

6. Privatizace vojenských schopností: Aspekty zpravidla akademiky přehlížené Dilema privatizace obrany a růstu stupně závislosti ozbrojených sil Operační, organizační, procesní a prostorové souvislosti fungování vojska Požadavek privatizace v odvětví obrany v České republice Překážky privatizace v bezpečnostním sektoru Alternativní strategie k privatizaci Závěr

Část třetí České zkušenosti s privatizací bezpečnosti 7. Působení soukromých bezpečnostních služeb v České republice Současný stav působení soukromých bezpečnostních služeb v České republice (Absence) regulace poskytování služeb komerční bezpečnosti v ČR Závěr

6

139 141 147 150 153 156 158

159 161 162 180 191

Obsah

8. Soukromé firmy versus ozbrojené složky státu: Příklady privatizace bezpečnosti v ČR Soukromé bezpečnostní služby v ulicích českých měst a obcí Soukromé bezpečnostní služby v železniční přepravě Soukromé bezpečnostní společnosti a armádní zakázky Závěr

9. Bariéry privátního financování vězeňského systému aneb Proč se české firmy do vězení nehrnou Charakteristika privátního vězeňství Finanční výhodnost privátního zajištění Kritický stav českého vězeňství – nutnost neodkladného řešení Vliv zaměstnanosti na prohlubování deficitního hospodaření Efektivita vymáhání pohledávek „Cost-benefit“ analýza Závěr

195 196 203 205 210 213 215 217 221 224 227 230 232

10. Oblasti příležitostí pro privatizaci vězeňství v České republice 235 Základní východiska 236 Možné výhody privatizace vězeňství 238 Možné nevýhody privatizace vězeňství 240 Dosavadní pokusy o privatizaci vězeňství v České republice 242 Jak přemýšlet o privatizaci vězeňství v České republice 242 Fáze privatizace vězeňství 247 Závěr 251 Závěrem: Vliv soukromých bezpečnostních společností na vnímání bezpečnosti Jaká míra bezpečnosti? Bezpečnost za jakou cenu? Bezpečnost pro koho? Bezpečnost jakých hodnot? Bezpečnost jakými prostředky, před jakými hrozbami a v jakém čase? Závěr

253 254 258 262 274 287 293

English Resume

297

Seznam boxů, grafů, obrázků a tabulek Seznam boxů Seznam grafů

299 299 300

7


Seznam obrázků Seznam tabulek

300 301

Seznam zkratek

303

Seznam literatury

305

Rejstřík

317

8

O autorech

Oldřich Bureš je vedoucím Katedry mezinárodních vztahů a evropských studií a vedoucím Centra pro bezpečnostní studia na Metropolitní univerzitě Praha. Přednáší rovněž na Katedře mezinárodních vztahů, Institut politologických studií, Univerzita Karlova v Praze. Ve svém výzkumu se primárně zaměřuje na problematiku privatizace bezpečnosti a protiteroristickou politiku EU. Petr Juříček disponuje osmnáctiletou praxí v podmínkách českého vězeňského systému na úrovni středního managementu daného resortu. V rámci akademické činnosti na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity se zabývá problematikou privatizace českého vězeňského systému. Jiří Král vystudoval magisterský obor Bezpečnostní a strategická studia na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Dlouhodobě se zabývá problematikou vězeňství, přičemž se specializuje na nové přístupy zahrnující privatizaci vězeňství. Oldřich Krulík byl v letech 2001–2009 pracovníkem odboru bezpečnostní politiky Ministerstva vnitra, kde se věnoval zejména problematice boje proti terorismu. Od roku 2010 působí jako akademický pracovník na Policejní akademii České republiky v Praze. Zdeněk Ludvík vystudoval magisterský obor Mezinárodní vztahy a evropská studia na Metropolitní univerzitě Praha. Studuje doktorský 9


program na Ústavu mezinárodních vztahů a Metropolitní univerzitě Praha. Dlouhodobě se věnuje problematice nestátních aktérů. Radana Makariusová působí jako odborná asistentka na Katedře mezinárodních vztahů a evropských studií a v rámci Centra pro bezpečnostní studia na Metropolitní univerzitě Praha. Přednáší rovněž na Katedře mezinárodních vztahů Institutu politologických studií, Univerzity Karlovy v Praze. Dlouhodobě se věnuje problematice globálního terorismu, globálního vládnutí a nestátních aktérů. Vendula Nedvědická vystudovala magisterský obor International Relations and European Studies a absolvovala rigorózní řízení na Metropolitní univerzitě Praha. Studuje doktorský program na Ústavu mezinárodních vztahů a Metropolitní univerzitě Praha. Působí v soukromém sektoru a dlouhodobě se věnuje problematice soukromých vojenských společností. Bohuslav Pernica absolvoval Vojenskou vysokou školu pozemního vojska ve Vyškově a Univerzitu obrany. Zaměřuje se na rozbor reforem v bezpečnostním sektoru České republiky a problémy výstavby vojenských a bezpečnostních schopností. Od roku 2007 pracoval na Generálním štábu Armády ČR, později jako analytik sekce obranné politiky a strategie Ministerstva obrany a poradce prvního náměstka ministra obrany. Vladimír Šnídl vystudoval magisterský obor Politologie na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze a v současné době pracuje jako redaktor Hospodářských novin. Dlouhodobě se zabývá bezpečnostní problematikou.

10

Úvodem Oldřich Bureš

Ačkoliv je fenomén privatizace bezpečnosti v zahraniční odborné literatuře i ve veřejném politickém diskurzu západních zemí předmětem vášnivých debat již minimálně dvě desetiletí, v České republice (ČR) se dostal do centra pozornosti až díky výsledkům parlamentních voleb v roce 2010 a kontroverzním kauzám největší české soukromé bezpečnostní společnosti (SBS) ABL (dnes M2.C). V českých médiích se v té době poprvé začaly objevovat úvahy o samotném fenoménu privatizace bezpečnosti, nicméně jejich autoři obecně nedisponovali dostatečně hlubokými znalostmi všech aspektů této komplexní problematiky, zejména pak možných politických, ekonomických, právních i bezpečnostních dopadů na fungování českého státu a životy (nejen) jeho občanů. V české odborné literatuře sice již v základních obrysech byla problematika privatizace bezpečnosti nastíněna v dílčích studiích v odborných časopisech,1 nicméně většina této literatury 1

Oldřich Bureš, „Privatizace operací pro udržení míru,“ Mezinárodní vztahy 41, no. 2 (2006), 143–157; Oldřich Bureš, „Jak regulovat soukromé vojenské společnosti?,“ Mezinárodní vztahy 44, no. 4 (2009), 85–107; Oldřich Bureš – Vendula Nedědická, „Historie soukromých vojenských společností,“ Vojenské rozhledy 20, no. 3 (2011), 76–93; Oldřich Bureš, “Private Security Companies in the Czech Republic: An Exploratory Analysis,” Central European Journal of International and Security Studies 6, no. 2 (2012), 49–68; Jaroslav Kulíšek, „Soukromé vojenské společnosti: Nový faktor společného operačního prostředí,“ Vojenské rozhledy 20, no. 3 (2011), 71–96; Jindřich Nový – Pavlína Zapletalová, „Nové jevy v činnosti ozbrojených sil – nárůst zapojení PMC a PSC do ozbrojených misí,“ Vojenské rozhledy 16, zvláštní ekonomické číslo (2007), 139–144; Bohuslav Pernica, „Zapojování civilního sektoru do činnosti ozbrojených sil: Vojensko-správní a vojensko-

11


se zabývá pouze problematikou soukromých vojenských společností a jejich působením mimo území České republiky. To platí i o doposud jediné monografii na téma soukromých vojenských společností vydané v českém jazyce.2 Nebyla zde proto doposud otevřena debata nad fundamentálními otázkami o samotném smyslu, rozsahu a možných dopadech privatizace bezpečnosti v ČR. Podcenění a/nebo nepochopení možných dopadů masivní privatizace bezpečnosti je na domácí scéně patrné i v rovině politické, v jehož důsledku zůstává Česká republika posledním členským státem Evropské unie (EU) bez zvláštního zákona o soukromých bezpečnostních službách. I na mezinárodní úrovni je pak fenomén privatizace bezpečnosti velkou výzvou v rovině teoretické, neboť převážná většina teorií mezinárodní bezpečnosti a mezinárodních vztahů tradičně považuje státy za klíčové aktéry mezinárodního politického systému s odůvodněním, že mají monopol na legitimní použití síly. V současné době přitom kromě SBS typu ABL na mezinárodním poli operují i soukromé vojenské společnosti (SVS), z nichž některé disponují několikanásobně efektivnější vojenskou silou než mnohé soudobé státy. Mnozí experti se proto domnívají, že fenomén privatizace bezpečnosti již pravděpodobně dosáhl bodu, kdy není možný návrat: ani americká armáda by dnes totiž zřejmě nebyla schopna provádět své operace bez využití služeb soukromých vojenských a bezpečnostních společností. Vzhledem k výše popsanému stavu výzkumu problematiky privatizace bezpečnosti v ČR má tato kolektivní monografie tři základní

2

12

-průmyslový komplex,“ Vojenské rozhledy 20, no. 2 (2011), 101–113; Jan Závěšický, „Soukromé vojenské a bezpečnostní společnosti,“ Vojenské rozhledy 14, no. 4 (2005), 77–85; Tomáš Šmíd, „Hrot kopí a české soukromé vojenské a bezpečnostní společnosti.“ Středoevropské politické studie 14, no. 4 (2012), 554–572; Veronika Bílková, „Právní úprava postavení soukromých vojenských a bezpečnostních služeb společností,“ Právní rozhledy, č. 13–14 (2012), 483–489; Oldřich Krulík, „Soukromé bezpečnostní služby v Pobaltí: Modely fungování ve třech malých státech Evropy (část I),“ Bezpečnostní teorie a praxe, č. 3 (2012), 125–136; Oldřich Krulík, „Soukromé bezpečnostní služby v Pobaltí: Modely fungování ve třech malých státech Evropy (část II),“ Bezpečnostní teorie a praxe, č. 4 (2012), 69–82. Oldřich Bureš – Vendula Nedvědická, Soukromé vojenské společnosti: Staronoví aktéři mezinárodní bezpečnosti. (Plzeň: Aleš Čeněk, 2011).

Úvodem

cíle, kterým odpovídá i dělení publikace do tří částí. Cílem první kapitoly v úvodní části knihy je vymezení základních pojmů (zejména soukromá bezpečnostní společnost, soukromá vojenská společnost, privatizace bezpečnosti) a shrnutí domácí i zahraniční terminologické debaty, neboť samotné definice základních pojmů mnohdy již samy o sobě indikují postoj státu a jeho občanů k privatizaci bezpečnosti. Druhá kapitola první části knihy představuje shrnutí dosavadního výzkumu příčin privatizace bezpečnosti, a to zejména s akcentem na nejnovější studie, které poukazují na fakt, že proces privatizace bezpečnosti se neodehrává kdesi mimo struktury národních státu, neboť samotná (ne-)činnost národních bezpečnostních složek (zejména policie a armády) v oblasti zajišťování bezpečnosti je spolu s pochopitelnou snahou SBS o maximalizaci svého zisku skrze nabídku nových či rozšíření nabídky stávajících služeb jedním z jeho klíčových determinantů. To plně platí i o privatizaci bezpečnosti v České republice po roce 1989. Stěžejním cílem druhé části této publikace je představit doposud opomíjené aspekty privatizace bezpečnosti v zahraničním i českém prostředí. Z hlediska zahraničních zkušeností jsou proto v této části knihy postupně představeni další soukromí aktéři, kterým se doposud nedostalo velké pozornosti ani v dnes již bohaté zahraniční literatuře. Ve třetí kapitole je tudíž analyzována problematika dobrovolnictví jednotlivých občanů a jejich spolků při zajišťování bezpečnosti ve vybraných zemích Evropy. Kapitola čtvrtá nastiňuje problematiku nestátních aktérů nad rámec dnes často zkoumaných soukromých vojenských a bezpečnostních společností, s akcentem zejména na soukromé milice a klasické žoldnéře, kteří stále hrají významnou roli v mnoha soudobých vnitrostátních konfliktech. Z hlediska výzkumu samotných soukromých vojenských a/nebo bezpečnostních společností pak pátá kapitola nabízí jednu z prvních analýz využívání jejich služeb ze strany nevládních organizací v (post)konfliktních oblastech. Kapitola šestá následně otevírá i doposud neprozkoumané aspekty ve výzkumu limitů privatizace bezpečnosti v ekonomicky rozvinutých zemích, mezi něž patří zejména existence nepřímých daní. Třetí část knihy je celá výhradně věnována dosud pouze minimálně prozkoumané problematice privatizace bezpečnosti v České republice. Nejprve je v sedmé kapitole detailně analyzováno samotné působení 13


soukromých bezpečnostních služeb v České republice, kde jsou dnes již na komerčním základě poskytovány služby zákazníkům v soukromém i veřejném sektoru, které jsou svojí škálou srovnatelné s většinou dalších členských států Evropské unie. Konkrétní příklady privatizace bezpečnosti v rámci České republiky, kdy pracovníci soukromých bezpečnostních služeb již začali doplňovat, či dokonce nahrazovat činnost policie a/nebo armády, jsou představeny v kapitole osmé. Kapitoly devátá a desátá pak nabízejí dvě odlišně koncipované analýzy jedné z možných budoucích oblastí privatizace bezpečnosti, kterou představuje vězeňský systém. Částečná neshoda mezi autory těchto dvou kapitol, ale obecněji i odlišný pohled všech autorů jednotlivých kapitol v této publikaci na různé aspekty privatizace bezpečnosti dobře ilustrují komplexnost i určitou normativnost výzkumu této problematiky. Odlišnost pohledů jednotlivých autorů je také plně v souladu s nejnovějšími zahraničními výzkumy, které poukazují na fakt, že poskytování bezpečnosti je součástí boje o politickou i ekonomickou moc. Poslední jedenáctá kapitola proto nabízí i konkrétní příklady způsobů, jimiž působení SBS v České republice ovlivňuje samotné vnímání bezpečnosti coby veřejného statku poskytovaného státem všem občanům. Širokou škálu možných pohledů na problematiku privatizace bezpečnosti dobře ilustrují i doslovné přepisy strukturovaných rozhovorů, které hlavní autor této kolektivní monografie vedl s majiteli a/nebo manažery v ČR působících soukromých bezpečnostních služeb v rozmezí května až srpna 2012. Pouze minimálně jazykově korigované přepisy odpovědí z těchto rozhovorů tvoří klíčovou část hned několika kapitol v této knize, a to nejen z hlediska poskytnutí jinak nedostupných informací, nýbrž i z hlediska způsobu jejich formulace a prezentace. S žádostí o rozhovor bylo osloveno celkem devatenáct majitelů a/nebo manažerů SBS, jedenáct z nich na žádost bohužel nereagovalo. Vzorek získaných odpovědí je nicméně reprezentativní z hlediska struktury trhu komerční bezpečnosti v ČR, neboť jsou v něm zahrnuti reprezentanti malých i velkých společností, českých i zahraničních SBS, menších i větších asociací SBS a různých typů bezpečnostních služeb. Všichni dotazovaní souhlasili s uvedením svého jména a jména společnosti u všech svých výroků citovaných v této knize. Všichni také souhlasili s pořízením zvukového zázna14

Úvodem

mu celého rozhovoru za účelem jeho transkripce, takže všechny citované odpovědi jsou doslovným přepisem původních odpovědí dotazovaných, který prošel pouze minimální jazykovou korekturou. Odpovědi Iana Birda, spoluzakladatele ABL (dnes M2.C), jsou proto také ponechány v originálním jazyce, tj. v angličtině. Zbývajících sedm dotazovaných odpovídalo v češtině: Jan Beroun, ředitel Pinkerton ČR; František Brabec, čestný prezident České komory detektivních služeb (ČKDS); Michal Fábera, generální ředitel M2.C, majitel Orange Group a čestný prezident Security Club; Jiří Kameník, majitel společnosti Cenzus a prezident Asociace soukromých bezpečnostních služeb České republiky (ASBS); Michal Kuník, jednatel a prezident skupiny Securitas Česká republika a Slovensko; Václav Růžička, generální ředitel a předseda představenstva společnosti Alkom; a Radek Zapletal, tajemník Unie soukromých bezpečnostních služeb České republiky (USBS). Všem výše uvedeným patří dík za jejich čas a ochotu odpovídat na zvídavé otázky z akademického výzkumu problematiky privatizace bezpečnosti.

15

Část první Definice a příčiny privatizace bezpečnosti

*

1. Vymezení základních pojmů Oldřich Bureš

Terminologie je v oblasti soukromé bezpečnosti klíčovým faktorem, neboť samotné definice základních pojmů mnohdy již samy o sobě indikují postoj státu a jeho občanů k zapojení soukromých aktérů do řešení bezpečnostních incidentů všeho druhu. Ačkoliv totiž první moderní policejní sbor zřízený a placený vládou vznikl v Londýně až v roce 18293 a v odborné literatuře je dobře zdokumentován rozsah a četnost využití soukromých vojenských sil v různých historických epochách,4 zhruba od konce 19. století převládla vize státem zajišťované vnitřní i vnější bezpečnosti skrze policii a armádu. Až donedávna také nebylo třeba u těchto dvou bezpečnostních složek přidávat adjektivum státní, národní či veřejná, protože naprostá většina obyvatel moderních států západního typu přijala za samozřejmou definici švýcarského sociologa Maxe Webera, dle které je stát lidskou komunitou, která si (úspěšně) nárokuje monopol na legitimní použití fyzické síly na svém území. I pro většinu občanů České republiky proto představují příslušníci Policie České republiky (PČR) a Armády České republiky (AČR) ztělesnění této monopolizace násilí za účelem zajištění bezpečnosti, která je navíc také obecně vnímána jako tzv. veřejný statek:

3 4

John S. Dempsey, Introduction to Private Security (Belmont, CA: Wadsworth, 2011), 2. Bureš – Nedvědická, „Historie využívání soukromých vojenských sil.“

19


„I když není pochyb o tom, že v historii byl státní monopol násilí vždy […] spíše výjimkou než normou, i nadále platí, že veřejná povaha bezpečnosti – rovnost před zákonem a stejná ochrana ze strany policie – patří (teoreticky) mezi nejvýznamnější konstitutivní principy moderního státu a vnímání jeho suverenity a je jedním z hlavních indikátorů a testů legitimity v moderní politice.“5 Jak je detailně analyzováno v dalších kapitolách této knihy, myšlenky státního monopolu násilí a bezpečnosti coby veřejného statku dodnes představují důležitou část „struktury pocitů“ občanů moderních západních států,6 a významně proto ovlivňují nejen definiční debaty v oblasti soukromé bezpečnosti.

Soukromá vojenská společnost Přestože, anebo právě proto, že jsou soukromí aktéři spojení s vedením válek po staletí,7 neexistuje doposud žádná všeobecně přijímaná definice soukromé vojenské společnosti. Z dostupné literatury lze nicméně identifikovat tři široce uznávaná kritéria, která jsou tradičně užívána pro potřeby definice privátních osob účastnících se cizích konfliktů, tzv. žoldnéřů: 1. jsou cizí danému konfliktu (tj. nejsou občany bojujícího státu či států); 2. jsou primárně motivovaní touhou po soukromém zisku; 3. účastní se přímo boje.8

5

6

7 8

20

Rita Abrahamsen – Michael C. Williams, Security Beyond the State: Private Security in International Politics (Cambridge: Cambridge University Press, 2011), 8. Ian Loader – Neil Walker, Civilizing Security: Policing and Political Community in a Global Era (Cambridge: Cambridge University Press, 2007). Bureš – Nedvědická, „Historie využívání soukromých vojenských sil.“ Konkrétně například Oxfordský slovník amerického vojenství definuje žoldnéře jako „profesionálního vojáka najatého k službám v cizí armádě“. The Oxford Essential Dictionary of the U.S. Military (New York: Oxford University Press, Berkley Book, 2001), 266.

Vymezení základních pojmů

Žoldnéřem je tedy osoba, která bojuje v zájmu strany, která ho/ji najala. Je to člověk, jenž nebojuje kvůli vlasteneckým hodnotám a/nebo zákonné povinnosti (jako běžný příslušník národních armád), ale za účelem finančního zisku. I tato kritéria jsou však již na první pohled značně nejasná. Gerry Cleaver například uvádí, že zatímco „žoldnéř je jistě někdo, kdo bojuje ve válce pro peníze,“ stejné kritérium by mohlo „také být aplikováno na všechny profesionální vojáky a kdejaký mravokárce by tak mohl argumentovat, že všechny profesionální vojáky můžeme považovat za žoldnéře svého druhu“.9 Zkrátka, jak trefně poznamenala Ingrid Detter, největší potíž s těmito tradičními kritérii spočívá v tom, „kdo rozhodne, co motivuje člověka“.10 I přes tyto zřejmé definiční nedostatky jsou SVS a jejich zaměstnanci zejména v populárnější literatuře a denním tisku velmi často přirovnáváni právě k žoldnéřům, a to především z důvodu historické návaznosti využití služeb soukromých vojenských sil (viz třetí kapitolu) a zastaralosti mezinárodního práva. Na první pohled také mnohé SVS, které se objevily v devadesátých letech minulého století, splňují většinu, nebo dokonce všechna tradiční definiční kritéria (viz tabulku 1). Definice SVS založené na definici žoldnéřství však nejsou zcela aplikovatelné na SVS, protože nereflektují všechny soudobé aspekty fungování těchto společností a postavení jejich zaměstnanců. Steven Brayton například uvádí, že většina současných SVS vykazuje několik dalších „moderních“ charakteristických rysů, které je odlišují od jejich starších předchůdců: zřetelná prezentace podnikatelského image; otevřená obhajoba a propagace užitečnosti a profesionality; využívání mezinárodně uznávaných právních a finančních nástrojů pro realizaci svých transakcí. podpora pouze mezinárodně uznaným vládám a vyhýbání se mezinárodním společenstvím neuznaným režimům.11

9

10 11

Gerry Cleaver, “Subcontracting Military Power: The Privatisation of Security in Contemporary Sub-Saharan Africa,” Crime, Law and Social Change 33, no. 1–2 (2000), 132. Ingrid Detter, The Law of War (Cambridge: Cambridge University Press, 2000), 147. Steven Brayton, “Outsourcing War: Mercenaries and the Privatisation of Peacekeeping,” Journal of International Studies 55, no. 2 (Spring 2002), 305.

21


Další experti poukazují na fakt, že i v době nejnovějšího boomu SVS na konci 20. a počátku 21. století zůstali aktivní po celém světě žoldnéři tradičního typu.12 Podobně jako v minulosti (viz třetí kapitolu) se jedná o jednotlivce či poměrně malé ad hoc skupiny jednotlivců, kteří jsou obvykle najímáni potají, aby se vyhnuli možným právním postihům. Dle Tima Spicera, bývalého šéfa Sandline International (dnes již zaniklá britská SVS), je proto nutné zdůraznit rozdíly mezi „legitimními SVS a moderními žoldnéři“: „Žoldnéř je fyzická osoba, rekrutovaná pro určitý úkol. Není součástí trvalé struktury… SVS naproti tomu nabízí balíček služeb zahrnující širokou škálu vojenských a polovojenských dovedností… SVS jsou stálé struktury, právnické subjekty, které jsou provozované jako podnikatelská činnost. Mají jasnou hierarchii, vojenské velení a operují pod přísnými disciplinárními standardy a v rámci práva ozbrojených konfliktů s ohledem na lidská práva.“13 Dle některých expertů je nicméně také třeba reflektovat poměrně značné rozdíly mezi jednotlivými SVS: „Zatímco nejsilnější společnosti fungují na základě zavedených korporačních struktur (např. EO, Sandline, DSL a MPRI), mnohé další fungují mezinárodně, nicméně ačkoliv se nazývají ‚společnostmi‘, představují jen o málo více než glorifikované žoldnéřské operace fungující pouze ve velmi omezeném časovém období (např. jihoafrická Stabilco, francouzská Secrets a britská Security Advisory Services Ltd.).“14 Obecně však platí, že jednotliví žoldnéři obvykle skutečně nejsou schopni nabízet stejné komplexní služby jako soudobé SVS – většina z nich totiž poskytuje pouze služby zaměřené výhradně na přímý boj nebo velmi specifické

12

13

14

22

Kevin A. O’Brien, “What should and what should not be regulated?,” in From Mercenaries to Market: The Rise and Regulation of Private Military Companies, ed. Simon Chesterman and Chia Lehnardt (Oxford: Oxford University Press, 2007), 35–36. Schweitzer P. Beuns, “Warriors for the Working Day: Private Military Firms in Conflict,” Conflict, Journal of Global Change and Governance Division of Global Affairs 1, no. 1 (2007), 4, jako poznámka: Jim Krane, “US Warms to the Mercenary Principles,” The Mercury (November 6, 2003). O’Brien, “What should and what should not be regulated?“ 39.


výcvikové služby. SVS jsou také schopné poskytovat své služby několika klientům najednou, zatímco skupiny žoldnéřů ve většině případů nedisponují takovými možnostmi. Navíc často pracují i pro klienty, kteří nejsou uznáváni mezinárodním společenstvím či porušují mezinárodní úmluvy.15 V moderní historii se proto termín „žoldnéř“ stal pejorativním, „evokujícím obraz bitvami zoceleného bílého vojáka brutálně intervenujícího v malé, dosud neznámé africké zemi za účelem finančního zisku anebo obraz ‚mezinárodního brigadýra‘ bojujícího na ulicích Srebrenici“.16 I přes výše uvedené terminologické debaty není v akademické literatuře o definice SVS nouze. Většinou jsou pasáže věnované definičnímu vymezení spojené s problematikou klasifikace SVS, tj. rozlišením různých typů SVS a jejich vzájemnému odlišení.17 Pro ilustraci škály existujících definic lze uvést následující příklady: Legálně založené mezinárodní společnosti nabízející klientům služby, které zahrnují potenciál k systematickému použití síly vojenskými či paravojenskými prostředky, stejně jako posílení, transfer, zprostředkování, zastrašení či omezení tohoto potenciálu či znalosti nutné k jeho implementaci.18 Společnosti nabízející služby mimo jejich domácí stát s potenciálem použití smrtící síly, včetně výcviku a poradenství armádám, které významně ovlivňují jejich bojové schopnosti.19 Obchodní organizace, které prodávají profesionální služby spojené s oblastí válčení.20

15

16 17

18

19

20

Fred Schreier – Marina Caparini, „Privatising Security: Law, Practice and Governance of Private Military and Security Companies,“ Geneva Centre for the Democratic Control of Armed Forces, Occasional Paper no. 6 (March 2005). O’Brien, „What should and what should not be regulated?“ 35–36. Pro přehled nejčastěji citovaných klasifikací služeb SVS viz Bureš – Nedvědická, Soukromé vojenské společnosti. Carlos Ortiz, Private Armed Forces and Global Security: A Guide to the Issues (Santa Barbara, Denver, Oxford: Praeger, 2010), 48. Simon Chesterman and Chia Lehnardt eds., From Mercenaries to Market: The Rise and Regulation of Private Military Companies (Oxford: Oxford University Press, 2007), 3. Peter W. Singer, Corporate Warriors: The Rise of the Privatised Military Industry (Ithaca and London: Cornell University Press, 2007), 8.

23


Soukromé společnosti poskytující služby ofenzivního charakteru, které mají válečný charakter.21 Pokud není explicitně uvedeno jinak, termín soukromá vojenská společnost (a korespondující zkratka SVS) je v této knize používán v jeho širší definici od Simona Chestermana a Chia Lehnardtové, která zní následovně: „[O]značuje společnosti nabízející služby mimo jejich domácí stát s potenciálem použití smrtící síly, včetně výcviku a poradenství armádám, které významně ovlivňují jejich bojové schopnosti. … [Tato definice] bere v potaz problémovost jasného odlišení ofenzivních a defenzivních operací v oblastech konfliktů s nízkou intenzitou boje, kde není žádná jasná frontová linie. Sémantický termín „vojenské“ lépe zachycuje charakter těchto služeb, neboť poukazuje na kvalitativní rozdíl mezi společnostmi operujícími v konfliktních oblastech ve vojenském prostředí a „bezpečnostními společnostmi“, které primárně hlídají prostory ve stabilním prostředí.“22 V zahraniční literatuře lze také nalézt alternativní terminologii, jako například soukromé vojenské firmy (private military firms, PMFs), soukromé vojenské korporace (private military corporations, PMCs), dodavatelé vojenských služeb (military service providers, MSPs), soukromí vojenští dodavatelé (private military contractors),23 poradenské firmy zabývající se analýzou rizik (risk consultancy firms, RCFs), soukromé bezpečnostní a vojenské společnosti (private security

21

22 23

24

Caroline Holmqvist, „Private Security Companies, The Case for Regulation.“ SIPRI, Policy Paper, no. 9 (January 2005): 13, http://books.sipri.org/files/PP/SIPRIPP09.pdf (citováno 22. 2. 2011). Chesterman – Lehnardt eds., From Mercenaries to Market, 3. Termín často užívaný úřady USA, v americké literatuře a médiích. Toto označení však může v širším pojetí zahrnovat kterékoliv vojenské dodavatele, nejen přímé dodavatele vojenských služeb.


and military contractors, PSMCs) a vojenské podpůrné společnosti (military support firms, MSFs).24 Tab. 1 Soukromí aktéři nabízející vojenské a bezpečnostní služby SVS úzce spjaté s domácím Bojové státem SVS

Žoldnéři

Účast v boji

Ne

Ano

Ano

Prodej vojenských či bezpečnostních služeb za peníze

Ano

Ano

Ano

Souhlas domácího státu s činností

Někdy

Ne

Ne

Oficiální selektivita klientů

Ano

Ano

Ne

Firemní struktura

Ano

Ano

Ne

Zdroj: Sarah Percy, „Morality and Regulation,“ in From Mercenaries to Market: The Rise and Regulation of Private Military Companies, ed. Simon Chesterman and Chia Lehnard (Oxford: Oxford University Press, 2007).

Soukromá bezpečnostní společnost Podobně jako v případě soukromých vojenských služeb neexistuje (nejen) v odborné literatuře doposud jednoznačná shoda na definici soukromé bezpečnostní společnosti. Existující definice se proto liší stát od státu v závislosti na lokální historii, právním řádu a dalších národních specifikách. Navíc jsou definice v této oblasti nejen otázkou politickou, nýbrž i předmětem sporů mezi samotnými soukromými poskytovateli bezpečnosti, kteří mají jasný, nicméně často odlišný zájem na tom, jak jsou jejich aktivity a oni samotní označováni. Obecně lze nicméně konstatovat, že naprostá většina ne-státních aktérů na poli vnitřní i vnější bezpečnosti se chce co nejvíce distancovat od označení „žoldnéř“25 a v mnoha případech i od názvu „soukromá vojenská společnost“, které již byly diskutovány výše. Na rozdíl od SVS jsou proto soukromé bezpečnostní společnosti

24 25

PrivateMilitary.org, http://www.privatemilitary.org/home.html (citováno 11. 1. 2009). Bureš – Nedvědická, Soukromé vojenské společnosti.

25


charakterizovány jako entity, které poskytují pouze hlídače budov a/nebo zajišťují bezpečnostní systémy proti tzv. obyčejným zločinům typu vloupání, odcizení automobilu atd.26 Přestože je nutno zmínit, že zejména v konfliktních a postkonfliktních oblastech se rozdíl mezi SVS a SBS často stává velmi nejasným,27 alespoň v rámci členských států Evropské unie většinou platí, že místní SBS se na rozdíl od SVS vesměs „zdržují nabízet služby na bojové linii v konfliktních zónách“.28 V rámci České republiky pak zatím můžeme hovořit takřka výhradně o existenci SBS v oblasti vnitřní bezpečnosti, které lze stručně definovat následovně: „Osoby samostatně výdělečné a soukromě financované podnikatelské subjekty a organizace, které poskytují s bezpečností související služby za úplatek pro jednotlivce či subjekty, jež je zaměstnávají, nebo pro sebe, v zájmu ochrany osob, soukromého vlastnictví či zájmů před různým nebezpečím.“29 Pod tuto definici spadá celá škála typů SBS a jejich činností, které lze rozdělit do několika oblastí. První důležitou kategorizací SBS naznačenou i ve výše uvedené definici je dělení na tzv. smluvní (contract) a vlastní (proprietary) soukromé bezpečnostní služby. Konkrétní definice těchto pojmů nabízí jedna z předních amerických asociací SBS – ASIS International: „Vlastní bezpečnostní pracovníci jsou zaměstnáni přímo subjektem, jehož aktiva jsou chráněna. Jako obecné pravidlo lze říci, že 26

27 28

29

26

Srovnej Emmanuel Kwesi Aning, “Whither Africa‘s Security in the New Millennium: State- or Mercenary-Induced Stability?“ Global Society 15, no. 2 (2001), 149–171; Gerry Cleaver, “Subcontracting Military Power: The Privatisation of Security in Contemporary Sub-Saharan Africa,“ Crime, Law and Social Change 33, no. 1–2 (2000), 131–149; Abdel-Fatau Musah, “Privatization of Security, Arms Proliferation and the Process of State Collapse in Africa,“ Development and Change 33, no. 5 (2002), 911–933. Bureš – Nedvědická, Soukromé vojenské společnosti. Andrew Bearpark – Sabrina Schulz, “The Future of the Market,” in From Mercenaries to Market: The Rise and Regulation of Private Military Companies, ed. Simon Chesterman – Chia Lehnard (Oxford: Oxford University Press, 2007), 240. Dempsey, Introduction to Private Security, 32.


vlastní bezpečnostní služby se vyskytují v podnicích, institucích a úřadech dostatečně velkých k ospravedlnění plné míry pozornosti k problematice ochrany majetku. Nájemní bezpečnostní služby poskytují bezpečnostní produkty a služby na základě smlouvy s organizací. Zahrnují širokou řadu firem, které prodávají, instalují a udržují zařízení, jako jsou kontrola přístupu, detekce narušení bezpečnosti, ochranné osvětlení a okruhy uzavřených televizních systémů. Existují i další smluvní firmy, jež poskytují uniformované bezpečnostní pracovníky, vedení vyšetřování, hodnocení rizik, navrhují bezpečnostní systémy, přepravují zásilky vysoké hodnoty, chrání vysoce rizikový personál a nabízejí další bezpečnostní služby.“30 Asociace ASIS dále identifikovala čtyři specifické oblasti bezpečnosti a šestnáct specializovaných podoblastí, ve kterých jsou SBS nejaktivnější v rámci USA (viz tabulku 2). Cunningham a Taylor naopak označili za hlavní oblasti aktivit SBS pouze následující tři: 1. Fyzická bezpečnost: ochrana osob a majetku; mezi typické aktivity fyzické bezpečnosti patří hlídání vstupů do objektu, zabránění krádežím, patrolovaní objektů a jiných prostor a udržování pořádku. 2. Informační bezpečnost: mezi typické aktivity patří ochrana proti neoprávněnému užívání počítačových programů a zabránění krádežím firemního výzkumu a plánů rozvoje. 3. Bezpečnost personálu: mezi typické činnosti personální bezpečnosti patří ochrana klíčových manažerů či celebrit a prověřování historie potenciálních zaměstnanců.31 S podobnou terminologií se lze setkat i v českém prostředí, ve kterém však doposud neexistují ryze akademické studie problematiky SBS.

30

31

ASIS International, Career Opportunities in Security. 2005, (citováno 28. 6. 2012). Citováni v Dempsey, Introduction to Private Security, 33.

27


Tab. 2 Oblasti působení SBS Hlavní oblasti působení SBS

Specializované podoblasti působení SBS

Fyzická bezpečnost Informační bezpečnost Bezpečnost personálu Bezpečnost informačních systému Bezpečnost vlasti (homeland security) Ochrana kritické infrastruktury

Bankovní a finanční služby Komerční nemovitosti Kulturní vlastnictví Vzdělávací instituce Hry a sázky Vládní zařízení Zdravotnictví Vyšetřování Ubytování a služby Výroba Prevence ztrát z prodeje Bezpečnostní inženýrství a design Prodej bezpečnostních systémů a služeb Doprava Utility a nukleární zařízení Další specializované oblasti

Zdroj: ASIS International, Career Opportunites in Security. 2005, (citováno 28. 6. 2012).

Stávající odborná literatura v oblasti soukromé bezpečnosti v ČR totiž doposud pochází výhradně od autorů, kteří jsou sami v tomto oboru aktivními podnikateli a/nebo reprezentanty českých firemních asociací SBS. Definice SBS v jedné z nejstarších z těchto publikací od Františka Brabce a kolektivu zahrnuje vlastní i nájemní bezpečnostní služby: „Výkon soukromé bezpečnostní činnosti realizovaný v souladu s koncesní listinou (licencí) k zajištění ochrany osob a majetku a dalších bezpečnostních zájmů, a to jak na základě smluvním, tak pro potřeby vlastní.“32 Naopak novější publikace téhož autora a Jiřího Kameníka již preferuje užší pojetí SBS, které nezahrnuje bezpečnostní činnost pro vlastní potřebu, a nabízí proto následující definici: „Jde o výkon soukromé bezpečnostní činnosti realizovaný v souladu s koncesní listinou k zajištění ochrany osob a majetku a dalších bezpečnostních zájmů, a to na obchodním, smluvním základě.“33 Tato 32

33

28

Brabec a kol. 1995, citováno v Jiří Kameník, František Brabec a kolektiv, Komerční bezpečnost: Soukromá bezpečnostní činnost detektivních kanceláří a bezpečnostních agentur (Praha: ASPI, 2007), 20. Kameník, Brabec a kolektiv, Komerční bezpečnost, 20.


publikace také nabízí typologii bezpečnostních činností realizovaných v ČR dle prováděného výkonu a podpory tohoto výkonu: 1. subjekty zabývající se převážně ochranou osob a majetku (hlídací služby); 2. subjekty zabývající se převážně detektivní činností; 3. subjekty zabývající se výrobou, montáží a servisem soukromé bezpečnostní techniky a bezpečnostních technologií; 4. subjekty přímo podporující komerční výkon soukromé bezpečnosti organizováním vzdělávání v oboru ochrany osob a majetku, bezpečnostních technologií, výrobou a distribucí bezpečnostních pomůcek a výstroje pro výkon bezpečnostních služeb.34 Z rozhovorů s dalšími majiteli a/nebo vedoucími manažery v ČR působících SBS je patrné, že ačkoliv většina z nich by SBS a jejich činnosti definovala podobným způsobem (viz box 1), zdaleka ne všichni jsou s převládající terminologií a/nebo definicemi spokojeni.

\\

Box 1 Definice SBS dle majitelů a/nebo vedoucích manažerů v ČR působících SBS Any company that performs any kind of a protection service (property or personal protection) on the free market, including to state tenders. (Ian Bird, M2.C) Určitě je to komerční společnost. Je to nestátní společnost. Působnost má v komerční bezpečnosti, ale čím dál tím více i ve veřejném pořádku nebo vnitřní bezpečnosti. Definice jsou zde problematické. (Beroun, Pinkerton ČR) Nemám rád slovíčko „soukromá bezpečnost“, protože bezpečnost je obecně záležitost státu, jedna z jeho hlavních funkcí. Je to slovíčkaření, ale podle mě je správně termín „komerční“, protože firmy vykonávají své činnosti na základě smlouvy. Jsou to firmy, které na komerční bázi ochraňují majetek a zdraví zaměstnanců, zákazníka, případně dalších lidí, kteří se vyskytují v prostoru, který patří zákazníkovi. (Fábera, M2.C a Orange Group) Já se domnívám, že komerční služby jsou všechny služby, které vedou k bezpečnosti občana, k jeho právu být informován, nemuset nikam utíkat,

34

Kameník, Brabec a kolektiv, Komerční bezpečnost, 23.

29

Privatizace bezpečnosti: České a zahraniční zkušenosti moci bránit svůj majetek, svá práva. Vyjma práva trestněprávního a správního to vše v podstatě náleží do odvětví komerční bezpečnosti. (Kameník, ASBS ČR) Soukromá bezpečnostní služba je komerční subjekt, součást obecné bezpečnosti, kterou si občan státu nebo jakýkoli subjekt působící v daném státě je ochoten nebo schopen koupit nad rámec bezpečnosti poskytnuté státem a dané jeho bezpečnostní politikou. Soukromé bezpečnostní služby jsou poskytovány na základě smluv (obchodních vztahů), a tedy na základě poptávky a ochoty trhu za tyto služby platit. Slouží k minimalizaci/eliminaci škod. (Kuník, Securitas ČR) My jsme se snažili zavést termín, který se bohužel neuchytil – soukromý bezpečnostní průmysl. Proč? Protože lépe vystihuje současné spojování fyzické a technické ostrahy. Termín SBS lidi trochu mate, vidí pod tím jen guardové firmy. (Růžička, Alkom) Já bych spíše řekl soukromá bezpečnostní služba, protože společnost je právnický subjekt, kdežto my máme spoustu fyzických osob. Takže termín společnost je zavádějící, ale chápu to u velkých firem. Podle mě je v ČR soukromá bezpečnostní služba již zažitý termín. Co se týče té náplně, přesně to vystihuje živnostenský zákon – ostraha majetku a osob v celé šíři pojmu, tedy i ostraha nehmotných majetkových zájmů. A úplně obecně je to defenzivní ochrana, protože aktivní opatření mohou dělat jen vojenské společnosti. (Zapletal, USBS ČR) Zdroj: Rozhovory s uvedenými majiteli a/nebo vedoucími manažery v ČR působících SBS. Vybrané odpovědi na otázku: „Jak byste definoval soukromou bezpečnostní společnost?“

Celkově lze nicméně konstatovat, že v ČR je nejvíce používaným termínem soukromá bezpečnostní služba (a zkratka SBS), čímž se lišíme od zahraniční terminologie, kde je naopak již poměrně ustálený anglický termín private security company (a zkratka PSC). Tato odlišnost je zejména důsledkem skutečnosti, že v českém právním prostředí je termín společnost poněkud zavádějící, protože značná část v ČR působících SBS jsou fyzické osoby vykonávající bezpečnostní činnost jako osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ, více viz níže). V České republice také doposud působily v mezinárodním srovnání pouze méně kontroverzní soukromé bezpečnostní služby a naopak zde doposud nebyla realizována mnohdy velmi problematická činnost soukromých vojenských společností (SVS), i když první pokusy o jejich založení se již začínají objevovat (více viz kapitolu 7). Tento fakt vyplývá i z rozhovorů s českými majiteli a/nebo vedoucími manažery v ČR působících SBS, z nichž všichni vnímali rozdíl mezi SBS a SVS jako zásadní (viz box 2), 30


a několik z nich dokonce deklarovalo, že termín SVS poprvé slyšeli až od autora tohoto textu. To potvrzuje z mezinárodního hlediska jistou specifičnost českého trhu s komerční bezpečností – jediným dotazovaným, který mezi SVS a SBS neviděl podstatný rozdíl, byl britský spoluzakladatel a bývalý spolumajitel společnosti ABL (nyní M2.C) Ian Bird. Zajímavé je i zjištění, že někteří z majitelů ryze českých SBS vnímají jako minimálně potenciálně (polo)vojenské společnosti i v ČR působící velké zahraniční SBS jako G4S a Securitas s odůvodněním, že mají vlastní výcviková střediska, uniformy a výzbroj, kterou používají po celém světě, včetně (post)konfliktních oblastí. Naopak bývalý generální ředitel G4S v ČR Fábera kritizoval česká média za to, že v minulosti tuto společnost obviňovaly z toho, že zde „staví soukromou armádu“. Oba tyto pohledy pouze potvrzují kontroverznost a důležitost definiční debaty, neboť již samotné použití neadekvátní terminologie může mít až fatální následky, a to nejen z hlediska jednotlivých SBS.

\\

Box 2 Rozdíly mezi SBS a SVS dle majitelů a/nebo vedoucích manažerů v ČR působících SBS There is no major difference between PSCs and PMCs. Tenders are by army or foreign governments, but it is still a tender to the private sector. But PMCs tend to operate outside the Czech Republic. There is perhaps a difference in Western countries where PSCs mostly attract both ex-police and ex-militaries, while in Czech Republic it is mostly only ex-police people who have the expertise and know the people. But their expertise is often not as good as the ex-militaries. Ex-military staff also occasionally work for Czech PSCs, but it is hard to keep them for the money, which is much less than what foreign PMCs can pay them. This is similar to the situation in Slovakia, Hungary and Poland. (Ian Bird, M2.C) Mezi SVS a SBS je určitě velký rozdíl, jenže na českém trhu SVS nejsou a velmi často se bezpečnostní činnosti zaměňují za vojenské činnosti. Já si pořád pod SVS představuji klasické žoldnéře, kteří někde bojují. Samozřejmě je asi zavádějící, když vidíme člena ochranky v Iráku, který má samopal, ale pořád nejde přímo do boje jako ten žoldák. On má spíše chránit konvoj, což vyžaduje fyzické prostředky, ale pořád to není vojenské nasazení k vyhledání a zničení nepřítele. Tady jde opravdu o ochranu majetku nebo nějakého prostoru. (Beroun, Pinkerton ČR) Rozdíl samozřejmě je a velký. Vojenské kluby se věnují vojenským otázkám, kdežto soukromé bezpečnostní služby ochraně majetku a osob, detektivním

31

Privatizace bezpečnosti: České a zahraniční zkušenosti službám a komerčnímu zpravodajství, technickým službám k ochraně majetku a osob. (Brabec, ČKDS) SVS je zkratka, kterou jsem upřímně řečeno poprvé slyšel od vás. Od té doby jsem se nad tím několikrát zamyslel a dospěl jsem k tomu, že to je protimluv, který vyjadřuje současný stav v USA, kde především CIA, ale i FBI outsourcují některé typy svých činností. Ale tohle není evropská kultura. Možné je to pouze naopak, že místo G4S v Londýně nastoupili vojáci a střežili olympiádu. Tady kdyby vzniklo něco, co je ozbrojené, a navíc mělo státem dané nějaké pravomoci, které má armáda, tak by velmi spravedlivě vznikla revoluce a já bych ji plně podpořil. Ale je pravda, že některé z malých SBS k tomuto tíhnou. SVS by v evropské kultuře neměly mít své místo. Přičemž ale vím, že existovaly v Kosovu a v Srbsku – na Balkáně v devadesátých letech vznikaly tyhle armády velmi rychle. (Fábera, M2.C a Orange Group) Rozdíl mezi SVS a SBS určitě vnímám, ale tou vojenskou složkou jsem se nikdy příliš nezabýval. Soukromé „military“ mi nikam nezapadá, protože ať chci, nebo nechci, tak policie se umí bránit, ale jen v ojedinělých případech státní moc používá k „útoku“, k ofenzivnímu jednání. Nedokážu si ale představit, že by armáda byla cvičená jenom na to, že se bude bránit. To mi připadá ťuklý. Z toho důvodu si nedokážu představit občana, který nemá právo útoku v roli ofenzivního vojáka, jenž má prostě použít všechny možné metody, agresivní prostředky, aby něčeho dosáhl. U armády s tím dokážu žít, ale nedokážu si představit tu soukromou armádu. Může to být i ze zkušenosti, neboť jsem k tomu nikdy nepřišel – protože jsem byl vždy zaměřený na vnitrostátní dění, tak armáda pro mě vždy reprezentovala dění směrem ven. (Kameník, ASBS ČR) Podle mého názoru firma G4S, která u nás působí, je v rámci světa určitě vojenskou společností, protože mají 1 500 lidí v uniformě, výzbroj, vlastní školicí centra a lektory. Takže to je prostě vojenská organizace, ať se sami nazývají jakkoliv. Když někdo nabídne střežení muničního skladu v Afghánistánu, jako to dělají všechny tyhle velké guardové firmy, tak u nich rozlišení SBS a SVS splývá. (Růžička, Alkom) Zdroj: Rozhovory s uvedenými majiteli a/nebo vedoucími manažery v ČR působících SBS. Vybrané odpovědi na otázku: „Vnímáte nějaký rozdíl mezi soukromou bezpečnostní společností a soukromou vojenskou společností?“

32


Právní definice a typologie činnosti soukromých bezpečnostních služeb v ČR Vzhledem k přetrvávající absenci samostatné legislativní úpravy podnikání v oblasti soukromé bezpečnosti (více viz níže) jsou soukromé bezpečnostní služby v ČR již více než dvě desítky let provozovány jako běžná podnikatelská činnost na základě živnostenského zákona (č. 455/1991 Sb.), který obsahoval tři koncesované živnosti v oblasti vnitřní bezpečnosti: 1. služby soukromých detektivů; 2. ostrahu majetku a osob; 3. poskytování technických služeb k ochraně majetku a osob. Obsahové náplně těchto koncesovaných živností však byly upřesněny až nařízením vlády č. 469/2000 Sb., které v příloze č. 3 ve skupině 314 „Ostatní“ stanovilo následující: 1. Podniky zajišťující ostrahu majetku a osob: poskytování služeb spojených s ostrahou nemovitého a movitého majetku, ostrahou při přepravě peněz, cenností či jiného majetku, ostrahou osob a vymezených zájmů, zajišťováním pořádku v místech konání veřejných shromáždění, slavností, sportovních podniků nebo lidových zábav podle pokynů objednavatele, vyhodnocování bezpečnostních rizik a zpracování plánů ochrany, provozováním centrálních pultů ochrany. 2. Služby soukromých detektivů: služby spojené s hledáním majetku a osob, zjišťováním skutečností, které mohou sloužit jako důkazní prostředky pro řízení před soudem nebo správním orgánem, se získáváním informací týkajících se osobního stavu občanů, fyzických nebo právnických osob či jejich majetkových poměrů, se získáváním informací v souvislosti s vymáháním pohledávek, vyhledáváním protiprávních jednání ohrožujících obchodní tajemství. 3. Poskytování technických služeb k ochraně majetku a osob: projektování, montáž, údržba, revize a opravy elektrotechnických zabezpečovacích systémů k ochraně majetku a osob před neoprávněnými zásahy včetně zabezpečovacích systémů a zařízení 33


umožňujících sledování pohybu osob v objektech a jejich okolí. Montáž, údržba, revize a správa mechanických zabezpečovacích systémů, dodatečně zvyšující účinnost běžných standardů zabezpečení majetku a osob. V roce 2007 došlo z iniciativy Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) k novele živnostenského zákona, která spojila živnosti podniků zajišťující ostrahu majetku a osob a soukromých detektivů v jednu s odůvodněním, že obě mají společná kritéria pro jejich provozování. Nejnovější návrh zákona o soukromé bezpečnostní činnosti a soukromé bezpečnostní službě připravený Ministerstvem vnitra v roce 201235 jde naopak opačným směrem a nabízí následující definici a typologizaci: „Poskytováním soukromé bezpečnostní služby se pro účely tohoto zákona rozumí podnikatelská činnost provozovatele soukromé bezpečnostní služby spočívající ve výkonu bezpečnostní činnosti pro jinou osobu prováděním a) ostrahy majetku a osob, b) činnosti soukromých detektivů, c) převozu hotovosti a cenin, d) technické služby k ochraně osob a majetku (dále jen „technická služba“), nebo e) bezpečnostního poradenství.“ (§ 2) Konkrétní vymezení těchto oblastí bezpečnostní činnosti je dále specifikováno v § 3 s výjimkou technických služeb, u nichž byly kvůli neshodám s MPO předloženy dvě varianty popisu činnosti, a bude na vládě, případně Parlamentu ČR, kterou variantu bude preferovat: 1. Ostrahou majetku a osob se pro účely tohoto zákona rozumí výkon bezpečnostní činnosti spojené a) s ostrahou a ochranou nemovitého a movitého majetku, ochranou osob a právních zájmů;

35

34

Paragrafové znění návrhu zákona o soukromé bezpečnostní činnosti je k dispozici na webu Ministerstva vnitra: (citováno 14. 3. 2012).


b) se zajišťováním pořádku v místě konání veřejného shromáždění, slavnosti, sportovního nebo kulturního podniku či lidové zábavy podle pokynů objednatele; c) s provozem a obsluhou zabezpečovacího systému, dohledového, poplachového a přijímacího centra nebo jeho části a vyhodnocováním narušení střeženého objektu nebo místa a bezpečnostních rizik, nebo d) s převozem hotovosti, cenin a jiného majetku vyžadujícího ostrahu, nepřesahujících hodnotu 5 000 000 Kč, vlastními prostředky nebo doprovodem takového převozu. 2. Činností soukromých detektivů se pro účely tohoto zákona rozumí výkon bezpečnostní činnosti spojené a) s hledáním majetku nebo osob; b) se zjišťováním skutečnosti, která může sloužit jako důkazní prostředek v řízení před soudem nebo správním orgánem; c) se získáváním informací týkajících se fyzické a právnické osoby nebo jejich majetkových poměrů; d) se získáváním informací v souvislosti s vymáháním pohledávky; e) s vyhledáváním protiprávního jednání ohrožujícího obchodní tajemství, nebo f) se sběrem dat a jejich vyhodnocováním pro objednatele, prokáže-li právní zájem. 3. Převozem hotovosti a cenin se pro účely tohoto zákona rozumí výkon bezpečnostní činnosti spojené s přepravou hotovosti, cenin a jiného majetku vyžadujícího ostrahu, přesahující hodnotu 5 000 000 Kč, s využitím vozidla s povolenou hmotností i nad 3,5 tuny, kde je zahrnuta i ostraha a ochrana během převozu, ukládání, počítání, ověřování a zpracování, výměna a směna nominálu, správa depozita a služby s tím související včetně ostrahy při doprovodu takového převozu. Varianta I 4. Technickou službou se pro účely tohoto zákona rozumí výkon bezpečnostní činnosti spojené s projektováním, montáží, kontrolou, údržbou, revizí a opravou 35


a) otvorových výplní, zejména dveří, rolet, žaluzií a mříží, bezpečnostní třídy 2 a vyšší, nebo komorového trezoru; b) poplachového, zabezpečovacího a tísňového systému stupně zabezpečení 2 a vyššího; c) kamerového sledovacího systému stupně zabezpečení 2 a vyššího nebo obsahujícího záznamové zařízení; d) zabezpečovacího systému sloužícího ke kontrole vstupu třídy přístupu B a třídy identifikace 2 a vyššího, nebo e) dohledového a poplachového přijímacího centra zajišťujícího dálkový přenos informace o podezření ze spáchání protiprávního jednání, který může vyvolat zásah osoby vykonávající bezpečnostní činnost nebo orgánu veřejné moci. Varianta II 4. Technickou službou se pro účely tohoto zákona rozumí projektování, montáž, kontrola, údržba, revize a oprava a) komorového trezoru; b) poplachového, zabezpečovacího a tísňového systému nebo kamerového sledovacího systému s dálkovým přenosem informace na dohledové, poplachové a přijímací centrum, nebo c) dohledového a poplachového přijímacího centra zajišťujícího dálkový přenos informace o podezření ze spáchání protiprávního jednání. 5. Bezpečnostním poradenstvím se pro účely tohoto zákona rozumí výkon bezpečnostní činnosti spojené a) se vzdělávací činností v oboru bezpečnostních činností; b) poradenskou, zpracovatelskou, auditorskou a projekční činností v oblasti ochrany informací, krizového řízení a havarijního plánování včetně zpracování příslušných plánů a dokumentace, nebo c) s poradenskou, analytickou, auditorskou a projekční činností mající přímou souvislost s výkonem bezpečnostní činnosti podle tohoto zákona, pokud není poskytována provozovatelem soukromé bezpečnostní služby vykonávajícím bezpečnostní činnost podle odstavce 1 až 4 při výkonu jeho bezpečnostní činnosti. 36


Návrh zákona také dále v § 5 specifikuje, že „provozovatelem soukromé bezpečnostní služby je fyzická nebo právnická osoba, které byla vydána licence nebo která sama nebo prostřednictvím zaměstnanců provozovatele soukromé bezpečnostní služby poskytuje soukromou bezpečnostní službu výkonem bezpečnostní činnosti“. Je tedy patrné, že návrh zákona počítá s vlastními i smluvními SBS.

Privatizace bezpečnosti Termín privatizace je v tomto textu používán v souladu s definicí od amerického experta na SBS Dempseyho: „Privatizace znamená převedení vládou zajišťované funkce zcela nebo částečně do soukromého sektoru.“36 Konkrétně pak lze nejen v oblasti bezpečnosti využít samostatně nebo v kombinaci řadu alternativních metod poskytování původně státních služeb, včetně následujících: smluvní outsourcing – nasmlouvání služby nebo její části od soukromé společnosti; smlouvy o managementu – smluvní provoz zařízení soukromou firmou; franchising – udělení práva poskytovat službu soukromé společnosti; vnitřní trhy – umožňuje vládním agenturám nákup podpůrných funkcí od vnějšího dodavatele; poukazy – poskytování vládních plateb za službu, avšak zákazníci dostávají poukazy, za které kupují tuto službu od externí společnosti; komercializace – zastavení vládního poskytování služby a umožnění otevřenému trhu soutěžit o právo tuto službu poskytnout; svépomoc – umožňuje společenským spolkům a sousedským komunitám, aby se staly neziskovými společnostmi a poskytovaly služby;

36

Dempsey, Introduction to Private Security, 357.

37


dobrovolníci – poskytování všech nebo části z vládních služeb za pomoci dobrovolníků; korporatizace – převod vládní organizace na soukromý podnik, jenž již nemá vládní krytí.37 Z tohoto výčtu je patrné, že SBS nejsou zdaleka jedinými aktéry, kteří se podílejí na privatizaci bezpečnosti ve smyslu převodu dříve státních funkcí na nestátní aktéry. Například dle britského týdeníku The Economist38 jsou nejlepším příkladem bezpečnostní role soukromých občanů tzv. Guardian Angels, což původně byla skupinka mladých dobrovolníků, kteří patrolovali kriminalitou těžce zkoušené metro v New Yorku v sedmdesátých letech minulého století. V současné době jsou však již přítomni ve více než čtyřiceti městech v sedmi státech. O působení dalších dobrovolnických skupin v různých evropských státech detailně pojednává čtvrtá kapitola této publikace. Dobrovolnické skupiny pak The Economist zařadil doprostřed celé škály soukromých aktérů v oblasti vnitřní bezpečnosti, která na jedné straně zahrnuje například členy Ku Klux Klanu či paramilitaristických organizací v Severním Irsku a na straně druhé dobrovolnické občanské patroly, které v některých státech fungují pod kontrolou policie (např. britský systém Neighborhoud Watch založený v roce 1982 či koncept tzv. community policing).39 Klíčovou odlišností mezi těmito soukromými aktéry je fakt, že extremistická uskupení berou zákon do vlastních rukou a vnímají samy sebe jako alternativu k veřejné policii, zatímco druzí jmenovaní s policií spolupracují a respektují existující právní řád daného státu. SBS by na této škále měly samozřejmě patřit do této druhé kategorie, ovšem od všech ostatních výše uvedených nestátních aktérů se výrazně odlišují tím, že primárním motivem jejich činnosti je dosahování finančního zisku,

37 38

39

38

Dempsey, Introduction to Private Security, 358. The Economist, “The Growth of Private Police Forces Has Started a Revolution Whose Implications Are Only Just Sinking in,” The Economist (London), 17. 4. 1997, 21–22. Al Youngs, “The Future of Public/Private Partnerships,” FBI Law Enforcement Bulletin 73, no. 1 January 2004, (citováno 28. 7. 2012); David Alan Sklansky, “Private Police and Democracy,” American Criminal Law Review 43, no. 89 (2006), 100.


a poskytování bezpečnostních služeb je tedy pouze prostředkem, jak tohoto cíle dosáhnout. Tento fakt je mnohými bezpečnostními experty vnímán jako klíčové dilema využití služeb SBS v oblasti tzv. veřejné bezpečnosti, tj. mimo soukromé objekty a pozemky.

39

2. Příčiny privatizace

bezpečnosti a rostoucí role nestátních aktérů Oldřich Bureš

Důvody vedoucí k privatizaci vnitřní i vnější bezpečnosti jsou dnes již poměrně detailně prozkoumány v odborné literatuře, nicméně stále neexistuje shoda na míře významu jednotlivých faktorů. Fenomén privatizace bezpečnosti je totiž vždy nutno vnímat v místním kontextu a příčiny i implikace využití soukromých aktérů v bezpečnostní oblasti se mnohdy i velmi výrazně liší stát od státu. Pouze detailní případové studie na národní úrovni proto mohou identifikovat skutečně relevantní faktory pro konkrétní stát, což je i cílem třetí části této knihy v případě České republiky. Pokud bychom se přesto pokusili o obecnější výčet příčin privatizace bezpečnosti ve smyslu definice tohoto pojmu uvedené v první kapitole, tj. částečný nebo úplný převod vládou zajišťované funkce soukromého sektoru, pak literatura nejen z oboru bezpečnostních studií40 poukazuje zejména na důležité změny ve vnímání bezpečnosti od skončení studené války. Za prvé, fenomén tzv. nových bezpečnostních hrozeb vedl k hledání nových způsobů zajištění bezpečnosti, které zahrnují hybridní kombinace veřejných

40

Peter Gill, “Not Just Joining the Dots But Crossing the Borders and Bridging the Voids: Constructing Security Networks After 11 September 2001,” Policing & Society 16, no. 1 (March 2006), 27–49; Beate Kohler-Koch and Berthold Rittberger, “Review Article. The ‘Governance Turn’ in EU Studies,” Journal of Common Market Studies 44. Annual Review (2006), 27–49; Elke Krahmann, “Security Governance and Networks: New Theoretical Perspectives in Transatlantic Security,” Cambridge Review of International Affairs 18, no. 1 (April 2005), 15–29; Mark Webber et al., “The Governance of European Security,” Review of International Studies 30, no. 1 (2004), 3–26.

41


a soukromých subjektů, fungují na nehierarchických sítích a využívají měkké vynucovací nástroje, jako jsou vzájemná hodnocení nebo osvědčené postupy. Za druhé, komplexnost a rostoucí transnacionálnost těchto nových hrozeb, jejichž původci jsou často různí nestátní aktéři (např. kriminální a teroristické skupiny), oslabuje schopnost národních států plnit svoji základní funkci zajištění bezpečnosti všem svým občanům. Relevanci těchto tvrzení pro situaci v České republice lze dokladovat i jen letmým prolistováním aktuální Bezpečnostní strategie České republiky z roku 2011, která specifikuje následující výčet bezpečnostních hrozeb: terorismus, šíření zbraní hromadného ničení a jejich nosičů, kybernetické útoky, nestabilita a regionální konflikty v euroatlantickém prostoru a jeho okolí, negativní aspekty mezinárodní migrace, organizovaný zločin a korupce, ohrožení funkčnosti kritické infrastruktury, přerušení dodávek strategických surovin nebo energie, pohromy přírodního a antropogenního původu a jiné mimořádné události. Za třetí, některé novější přístupy k výzkumu bezpečnosti, zejména pak tzv. lidská bezpečnost (human security), naopak poukazují na fakt, že stát je mnohdy a mnohde bohužel pro své občany spíše bezpečnostní hrozbou než garantem bezpečnosti.41 Místo státu proto za referenční objekt, jehož bezpečnost má být primárně zajišťována, staví samotného člověka.42 Celkově lze tedy konstatovat, že v soudobé literatuře v oblasti bezpečnostních studií existuje konsenzus, že dochází k erozi role státu coby výhradního poskytovatele národní (vnitřní) a mezinárodní (vnější) bezpečnosti a norma státního monopolu na legitimní použití síly je stále častěji nahrazována úvahami o účinnosti a hospodárnosti státních bezpečnostních služeb. Například dle Krahmannové proto „již dnes mnohé Západní demokracie nemají monopol na použití násilí k ochraně svých občanů. Místo toho stále více ziskem motivovaných firem […] přebírá roli alternativních dodavatelů bezpečnosti 41

42

42

To sice v současné době platí spíše o některých rozvojových státech tzv. globálního Jihu, ale i v rámci socialistického Československa lze argumentovat, že primárním cílem státního bezpečnostního aparátu nebylo zajistit bezpečnost občanů, nýbrž bezpečnost vládnoucího komunistického režimu. Pro přehled základních argumentů, ale i sporů uvnitř a kritiku lidské bezpečnosti, viz speciální číslo Security Dialogue, ročník 35, číslo 3.

Příčiny privatizace bezpečnosti a rostoucí role nestátních aktérů

pro občany a i státy.“43 Národní bezpečnostní orgány „sice nadále řeší nedostatky na trhu s bezpečností na úrovni jednotlivce, státu i mezinárodního systému, ale poměr mezi veřejnými a soukromými poskytovateli bezpečnosti se mění.“44 Tento poznatek je relevantní i pro situaci v ČR, neboť jak je diskutováno v sedmé kapitole, počet zaměstnanců SBS již několik let v řádech tisíců převyšuje počet příslušníků Policie ČR. Druhou důležitou akademickou disciplínou, která se na rozdíl od primárně mezinárodně orientovaných bezpečnostních studií zabývá téměř výhradně problematikou vnitřní bezpečnosti, je kriminologie. Soudobé kriminologické analýzy rovněž ukazují, že bezpečnostní sektor je stále více fragmentovaný a nejasný v důsledku neustálé interakce veřejných a soukromých aktérů. Pro pochopení těchto interakcí vzniklo několik analytických modelů známých jako uzlové vládnutí (nodal governance) a/nebo síťové vládnutí (network governance), jejichž cílem je vysvětlení rostoucího zapojení soukromých aktérů do zajišťování bezpečnosti. Jejich hlavní výhodou je zejména fakt, že jsou schopny zachytit právě onen neustále se měnící vztah mezi soukromými a veřejnými aktéry, čímž nabízejí mnohem komplexnější pohled na privatizaci bezpečnosti než ve starší literatuře často prezentovaný model úpadku státu a posilování soukromých aktérů: „Ačkoli tyto nové sítě představují strukturované oblasti, uzlové uspořádání nevyjadřuje jedinou logiku. Místo předpokladu přítomnosti dominantního státu schopného usměrnění a regulace dalších bezpečnostních aktérů podle vlastní vládní agendy nodální vládnutí připouští možnost, že ostatní aktéři či bezpečnostní uzly mohou mít větší vliv po určitou dobu nebo ve specifickém prostředí. … Zkrátka, decentralizace pozice státu v oblasti bezpečnostního vládnutí nemá za následek jeho přímé nahrazení jinými suverény – například logikou kapitálu. Produkce bezpečnosti v uzlových sítích je totiž relační a podmíněný proces.“45 43

44 45

Elke Krahmann, “Security: Collective Good or Commodity?” European Journal of International Relations 14, no. 3 (2008), 380. Krahmann, “Security: Collective Good or Commodity?” 396. Abrahamsen and Williams, Security Beyond the State, 84–85.

43


Pro pochopení procesu privatizace bezpečnosti je proto nutno zkoumat vždy konkrétní vztahy mezi jednotlivými soukromými i veřejnými aktéry (které tvoří ony uzly/nodes) ve specifickém časovém období. Na rozdíl od literatury z oboru mezinárodní bezpečnosti a mezinárodních vztahů, která se rovněž zabývá problematikou posunu od hierarchického modelu vlády k fragmentovanému modelu vládnutí, se však kriminologové primárně nepokoušejí najít optimální uspořádání vztahů mezi jednotlivými uzly a aktéry, nýbrž se snaží najít odpověď na otázky, proč určité uspořádání vztahů mezi aktéry vůbec vzniklo a jak ovlivňuje praxi vládnutí, jeho prostředí a samotné vztahy mezi jeho jednotlivými aktéry.46 Jedním z nejobsáhlejších a nejnovějších příkladů takto pojatého výzkumu soukromých bezpečnostních společností je kniha Security beyond the State: Global Security Assemblages in International Politics od Abrahamsenové a Williamse (2011), která se navíc snaží doplnit a skloubit výhradně lokálně orientované poznatky z oblasti kriminologie s poznatky výzkumu globalizace z mezinárodních vztahů a sociologie. Nabízí proto také určitý teoretický rámec, na základě kterého je možno komplexně analyzovat roli SBS v jakémkoliv státě, včetně České republiky. Klíčový argument této studie zní následovně: „Privatizace bezpečnosti je součástí širšího procesu částečného ,rozebírání‘ státu a současně vznikajících ,globálních montáží‘, které spojují národní a globální struktury. V oblasti bezpečnosti je výsledkem těchto posunů vznik toho, čemu říkáme globální bezpečnostní montáže – nadnárodní struktury a sítě, v níž se řada různých subjektů a norem střetává, komunikuje, spolupracuje a soutěží a vznikají tak nové instituce, postupy a formy deteritorializovaného bezpečnostního uspořádání.“47 Je nutno zdůraznit slovo „částečné“ v případě „rozebírání“ státu, neboť Abrahamsenová a Williams netvrdí, že stát mizí, nýbrž že jeho konkrétní složky procházejí procesem změny, která sice některé

46 47

44

Abrahamsen and Williams, Security Beyond the State, 83. Abrahamsen and Williams, Security Beyond the State, 91.


z nich oslabuje, ale jiné jsou naopak posilovány, a to jak absolutně, tak relativně ve vztahu k dalším bezpečnostním aktérům, včetně soukromých. Privatizace bezpečnosti se proto neodehrává mimo struktury státu, naopak „je zakotvena v sociálním a právním prostředí a může také zahrnovat účast prvků veřejných bezpečnostních sil“.48 Stát či některé jeho složky se tak svou činností nebo naopak nečinností mohou paradoxně podílet na své vlastní demontáži. To nutně automaticky nemusí vést k posílení pozice soukromých aktérů, nicméně se vždy neustále posouvá jejich relativní pozice vůči veřejným subjektům v rámci vnitřní bezpečnosti. S tím se zároveň mění i kontext politického rozhodování o zajištění bezpečnosti ve všech klíčových otázkách – jaká míra bezpečnosti; bezpečnost pro koho; bezpečnost jakých hodnot; bezpečnost před jakými hrozbami; bezpečnost jakými prostředky; za jakou cenu; a v jakém čase?49 Tyto otázky jsou klíčové i pro Českou republiku, a proto jsou v poslední kapitole detailněji zodpovězeny v jejím specifickém kontextu. Podle Abrahamsenové a Williamse je nicméně obecně možné konstatovat, že klíčovým faktorem ovlivňujícím odpovědi na všechny výše uvedené otázky ohledně zajišťování bezpečnosti je lokální politická ekonomie, která reflektuje distribuci a často navzájem soupeřící formy moci v daném historickém okamžiku: „Privatizace […] není jen otázka převodu dříve veřejných funkcí na soukromé aktéry, nýbrž i indikátorem fundamentální re-artikulace vztahů veřejného a soukromého sektoru. […] Moc proto musí být umístěna v centru analýzy.“50 S odkazem na francouzského sociologa Bourdieuho a jeho teorii jednání51 Abrahamsenová a Williams nemají na mysli pouze fyzickou a materiální formu moci, nýbrž i symbolickou a kulturní moc jednotlivých aktérů v rámci bezpečnostního „pole“ – „strukturovaného prostoru pozic, jejichž vztahy jsou determinovány

48 49

50 51

Abrahamsen and Williams, Security Beyond the State, 93. David Baldwin, “The Concept of Security,” Review of International Studies 23, no. 1–2 (January 1997), 13–17. Abrahamsen and Williams, Security Beyond the State, 218–219. Pierre Bourdieu, Outline of a Theory of Practice (Cambridge: Cambridge University Press, 1977).

45


distribucí různých typů zdrojů“.52 V případě SBS materiální moc vzniká akumulací ekonomického kapitálu a fyzických zdrojů, které jsou často výsledkem demontáže některých bezpečnostních funkcí státu. Kulturní moc může mít více forem,53 nicméně obecně ji lze chápat jako uznání autority či pravomoci. V oblasti privatizace bezpečnosti je nejdůležitějším kulturním kapitálem ochrana soukromých vlastnických práv vyplývající ze vztahu „principál–agent“ mezi SBS a soukromým majetkem jejich klientů: „Na rozdíl od veřejné policie, jejíž moc je zpravidla vymezena v různých zákonech, moc soukromých bezpečnostních pracovníků pochází hlavně z jejich funkce legálních ‚agentů‘ těch, kteří kontrolují nebo vlastní soukromý majetek.“54 Na tuto kulturní moc se hojně odkazují i majitelé a manažeři českých SBS (viz box 3).

\\

Box 3 Kulturní moc SBS působících v ČR pohledem jejich manažerů a majitelů SBS prohlubují právní jistoty občanů a organizací a jsou naplňováním důležitého principu demokracie, občanské společnosti a tržní ekonomiky. (Brabec, ČKDS) To hlavní, co by u SBS mělo platit, je, vždy dělat to, co na ně přenese jejich zákazník. Což musí učinit smluvně a písemně, jasně a nezpochybnitelně. Jestliže si chci najmout SBS k provádění osobních prohlídek zaměstnanců, tak nejdřív já musím mít právo tyto prohlídky dělat. Takže to buď musím mít v kolektivní smlouvě, nebo musím vydat nějaké vnitřní nařízení. Pak teprve můžu přenést tuto svoji povinnost na někoho jiného. A musím mu vymezit, kde to bude dělat, jak to bude dělat a jaká pravidla bude dodržovat. (Fábera, M2.C a Orange Group) Existence SBS je jenom převedení soukromého práva na majetek, zdraví a informace, které občan pouze delegujete na profesionály. Jedná se i o prvotní a defenzivní ochranu, kdy já chráním své zájmy, protože stát mi nikdy nemůže garantovat, že mě nikdo nepřepadne, nevykrade atd. To není ani jeho úloha. V ČR se neustále také vytváří fobie, že soukromé bezpečnostní a detektivní

52 53

54

46

Abrahamsen and Williams, Security Beyond the State, 103. Pierre Bourdieu, “The Forms of Capital,” in Handbook of Theory and Research for the Sociology of Education, ed. Richardson (New York: Greenwood, 1986), 241–258. Abrahamsen and Williams, Security Beyond the State, 109.

Příčiny privatizace bezpečnosti a rostoucí role nestátních aktérů služby jsou někdo, kdo to tu chce podvrátit. Nebo že překračují zákon na rozdíl od novinářů, kteří údajně dělají věci ve veřejném zájmu. Detektiv přitom pracuje jen pro klienta, který prokáže oprávněný zájem určitou informaci znát. Takže jaký je rozdíl mezi tím, když já budu hájit vás, protože vy mi řeknete: „Já mám manželku, ale vypadá to, že je v nějaké divné komunitě, bere na to peníze, nestará se o děti.“ A já se na to podívám. A když se novinář do téže komunity infiltruje a napíše o tom článek? I ten novinář to dělá v zájmu akcionářů, neboť čím skandálnější článek, tím lépe se to prodá a bude více inzerce. Kdežto ten detektiv to dělá proto, že se jedná o vaši rodinu a o váš majetek. Totéž platí i u ABL a sledování politiků – měli k tomu nějaký důvod, zakázku, právní zájem? Na to se jich nikdo neptal. A o tom to je. Hypoteticky to mohlo být: „Ano, máme zakázku, že tam berou úplatky – tento pán tam měl dvakrát žádost a vždy to všichni zařízli, takže se cítí poškozen rozhodováním městské části, kde proti němu intrikovali. Tady na to mám písemnou smlouvu.“ A už by to bylo v jiné rovině. Detektiv nashromáždí důkazy a pak nastoupí policie nebo občansko-právní spor. (Zapletal, USBS ČR) Zdroj: Vybrané odpovědi z rozhovorů s uvedenými majiteli a/nebo vedoucími manažery v ČR působících SBS.

Symbolická moc závisí na mnoha faktorech (např. jazykové a vědomostní) a/nebo na abstraktních symbolech. V případě státu je například ohromným zdrojem symbolické moci již citovaná abstraktní definice státu coby jediné instituce s monopolem na legitimní použití násilí za účelem zajištění veřejné bezpečnosti. Tímto kapitálem naopak momentálně nedisponují žádní soukromí aktéři, a privatizace bezpečnosti je tudíž mnohými vnímána negativně právě proto, že ji lze vnímat jako proces, který „nelegitimně eroduje veřejný statek bezpečnosti a kapacitu a symbolickou moc státu“.55 Nicméně pokud stát v oblasti bezpečnosti nekoná, koná nedostatečně, neefektivně či špatně nebo je jeho (ne)činnost alespoň takto subjektivně vnímána občany, pak se tato jeho symbolická moc paradoxně může stát prostředkem ke zpochybnění státního monopolu a k legitimizaci zajištění bezpečnosti nestátními aktéry. To je dobře patrné i z rozhovorů s majiteli a manažery českých SBS, kteří právě nečinnost či

55

Abrahamsen and Williams, Security Beyond the State, 119.

47


nedostatečně kvalitní činnost státu uvádějí nejen jako jeden z hlavních důvodů růstu počtu SBS, ale i jako jeden z hlavních problémů privatizace bezpečnosti v ČR, kde doposud stát nebyl schopen ani nastavit jasná pravidla pro poskytování bezpečnostních služeb soukromými aktéry (viz box 4 a níže). Je nicméně třeba podotknout, že ačkoliv naprostá většina zahraničních expertů sice rovněž varuje před privatizací bezpečnosti bez vymezení jasného právního rámce pro činnost SBS, dle Abrahamsenové a Williamse „nelze přistupovat k sektoru soukromé bezpečnosti pouze z pohledu regulace, kontrol kvality a mzdy. Poskytování bezpečnosti je totiž součástí boje o moc, který se týká základních politických a ekonomických otázek.“56 Z tohoto pohledu je také zajímavé zjištění, že až na jednu výjimku žádný z dotazovaných majitelů/manažerů v ČR působících SBS nesouhlasí s výrokem, že působení SBS podkopává monopol státu na použití násilí (viz graf 1 a box 12).

7 6 5 4 3 2 1 0

Souhlasím

Spíše souhlasím

Spíše nesouhlasím

Nesouhlasím

Graf 1 Souhlas či nesouhlas majitelů a/nebo manažerů SBS s výrokem „Působení SBS podkopává monopol státu na použití násilí.“ Zdroj: Odpovědi z rozhovorů s majiteli a/nebo vedoucími manažery v ČR působících SBS.

56

48

Abrahamsen and Williams, Security Beyond the State, 116.


\\

Box 4 Úpadek symbolické moci českého státu pohledem manažerů a majitelů v ČR působících SBS SBS vyplňují díru na trhu v okamžiku, kdy se posunujeme od stoprocentního monopolu státu na řešení bezpečnostních incidentů. Hlavní rámec vytváří trh, poptávka. A nejenom tržní, ale i ta společenská, kdy stát vyklízí některé pozice a vytváří prostor pro působení SBS. (Beroun, Pinkerton ČR) Kolik je úplatných orgánů v trestním řízení, kolik je úplatných orgánů ve správním řízení? Anebo dokonce jsou tyto orgány hloupé? Proč by si občan nemohl pořídit vlastní databázi důkazů, o kterou opírá svá práva a soutěžit s úplatným trestněprávním státním zástupcem, kterých také není málo? Občan nebo i právnická osoba má právo říci moment, já si to také dokáži zařídit, když ty, státe, nekonáš. Přínos SBS tedy spočívá v konkurenci vůči státním orgánům, nebo lépe řečeno k zjišťování objektivních informací k zatlačení správních orgánů do kolejí – to znamená informace skutečně objektivní, a ne jak si to tam paní úřednice prostě vymyslí. O tom ale svědčí i spousta pořadů, neboť nenamlouvejme si, že o tom je jenom činnost detektivních kanceláří. Třeba investigativní zpravodajství postupuje úplně stejnou metodou. A tento mód dělá starosti našim neschopným orgánům, což si myslím, že je dobře, protože jim tvoří strach z toho, že řeknou: pane úředníku, ty jsi špatný, ty jsi to ani neviděl, ani neslyšel, ty jsi tam ani nebyl. Anebo: ty jsi to odbyl proto, že ti za to dali 5, 10, 300 tisíc nebo sedm milionů. (Kameník, ASBS ČR) Politika státu, každé politické strany při volbách, nastavuje určitou bezpečnost občanů. Pokud to neodpovídá potřebám většiny obyvatelstva, vzniká prostor pro služby SBS. Čím lépe a efektivněji bude stát plnit svoji bezpečnostní roli, tím menší pole působnosti bude pro soukromý sektor. Pokud by stát uměl efektivně použít prostředky, které mu občan v rámci plnění své daňové povinnosti svěří, a říkám efektivně využít, pak by určitě bezpečnost občanů stoupla natolik, že by se poptávka po službách SBS zásadním způsobem snížila. (Kuník, Securitas ČR) Státní monopol stagnuje a nestačí také čelit novým rizikům, která se v ČR objevují. Proto je tu poptávka po soukromém bezpečnostním sektoru. SBS proto dnes musí nabízet a nabízejí i služby, které mohou přímo ohrozit život, svobodu a majetek občanů, jinak to prostě nejde. Kdyby to stát dělal a fungovalo to, nikdo by to nepoptával. Kdo by pak za to chtěl platit SBS? Stát to ale stále nedělá, a tak vzniká poptávka. Je to krizí státu

49

Privatizace bezpečnosti: České a zahraniční zkušenosti a nedůvěrou občanů v jeho ozbrojené složky. Stát umožňuje činnost SBS tím, že nedělá něco dobře, že jeho složky jsou nefunkční. Z našich klientů například měla původně jedna banka dispečink od státu. Když byla nějaká tíseň, tak z deseti případů dvakrát policie nepřijela vůbec a jinak vždy pozdě, protože měla vládní delegaci, vraždu na Proseku atd. Takže nám vznikla zakázka, protože banka to chtěla mít vždy stoprocentní. (Růžička, Alkom) Zdroj: Vybrané odpovědi z rozhovorů s uvedenými majiteli a/nebo vedoucími manažery v ČR působících SBS.

Vzhledem k akcentaci významu soupeření různých forem moci a vzhledem ke zjevné inspiraci výše citovanými pracemi Bourdieuho lze model globálních bezpečnostních montáží zařadit do takzvané Pařížské školy bezpečnosti. Tento poměrně nový směr v bezpečnostních studiích, který na rozdíl od starší Kodaňské školy velkou pozornost věnuje i vlastnímu jednání a vzájemných vztahům různých typů bezpečnostních aktérů právě v rámci Buordieuovsky chápaného bezpečnostního pole, se vymezil zejména díky výzkumu Didiera Biga v první dekádě tohoto století. Bigo je rovněž hlavním editorem časopisu International Political Sociology, kde byl model globálních bezpečnostních montáží poprvé prezentován ve formě odborné studie.57 V této studii je také mnohem více než v později publikované knize vyzdvihován fakt, že privatizace bezpečnosti skrze změnu relativních pozic soukromých vůči veřejným subjektům v konečném důsledku vede k reartikulaci v bezpečnostních studiích (ale i mezinárodních vztazích) dříve pevně ukotvených dichotomií soukromý versus veřejný a globální versus lokální: „To, o co skutečně jde při ,privatizaci bezpečnosti‘, je více než jen jednoduchý přesun dříve veřejných funkcí k privátním aktérům. Tento vývoj totiž poukazuje na důležité změny ve vztahu mezi bezpečností a suverénním státem, strukturami politické moci a autority, a působením globálního kapitálu. V tomto smyslu se jedná o bezpečnostní vládnutí, které se stále více odehrává 57

50

Rita Abrahamsen and Michael C. Williams, “Security Beyond the State: Global Security Assemblages in International Politics,” International Political Sociology 3, no. 1 (March 2009): 1–17.


mimo stát a které je propojeno se širší reartikulací vztahů mezi veřejným-soukromým a globálním-lokálním.“58 Tato reartikulace základních postulátů bezpečnosti navíc dle Abrahamsenenové a Williamse přispívá k její komodifikaci (kdy se namísto veřejné služby poskytované státem všem občanům z bezpečnosti stává služba dostupná pouze těm, kdo si za ni mohou dovolit zaplatit) a depolitizaci (tím, že se stává službou nakupovanou a prodávanou na trhu, je bezpečnost více vnímána jako technický problém, který má být řešen dle bezpečnostní logiky, a méně jako politický problém, jenž má být řešen na úrovni sociálních intervencí státu). Tyto argumenty jsou ve druhé části této knihy konfrontovány s dostupnými daty a informacemi o působení soukromých bezpečnostních služeb v ČR v posledních dvou dekádách. Nejprve je však v první části této knihy věnována pozornost doposud spíše opomíjeným zahraničním aktérům a zkušenostem s privatizací bezpečnosti.

58

Abrahamsen and Williams, “Security Beyond the State: Global Security Assemblages in International Politics,” 5.

51

Část druhá Zahraniční zkušenosti s privatizací bezpečnosti

3. Soukromé

bezpečnostní agentury a dobrovolnictví v bezpečnostní oblasti: Partneři, nebo konkurenti? Oldřich Krulík

Problematika vyklizení určitých bezpečnostních (policejních, ale i dalších) pozic veřejným sektorem patří mezi výrazná témata současnosti a nevyhýbá se ani České republice. Jedním z možných dopadů tohoto trendu, jenž probíhá v různých zemích často podstatně odlišně, může být i snaha o privatizaci bezpečnosti, kterou v souladu s definicí vedenou v první kapitole lze chápat jako „obsazení“ veřejným sektorem vyklizených nebo nedostatečně vykonávaných aktivit soukromým sektorem za úplatu. Nejedná se přitom o jediný možný model dalšího vývoje, což ukazují i příklady ze zahraničí. V řadě zemí jsme totiž nejenom svědky „privatizace“ bezpečnosti, ale existují i příklady „deprivatizace“ tedy znovuzavedení státního monopolu na určité aktivity (obvykle po určitém incidentu, který prokázal selhání soukromých firem). Navíc existují i příklady toho, že pokud se výše uvedený trend vyklízení pozic státního sektoru řešil a podchytil včas, je možné existující mezeru (alespoň částečně) zaplnit postupně budovanými dobrovolnickými strukturami. Naopak nezvládnutí situace a živelný rozpad bezpečnostního standardu vede v určitých lokalitách k etablování soukromých bezpečnostních společností za nevyjasněných podmínek, či dokonce ke vzniku ad hoc domobran. České republice by proto při jejím dalším možném směřování mohly alespoň částečně napomoci zahraniční zkušenosti, označitelné jako 55


mantinely možných řešení, včetně „nejlepší“ i „nejhorší praxe“.59 Právě tyto zkušenosti představují následující části této kapitoly.

Policejní činnosti v užším smyslu slova Zřejmě prvním případem privatizace „jádra“ policejních činností v rámci Evropské unie představuje aktuální vývoj v rámci Spojeného království. Politické a bezpečnostní diskuse o sledovaném tématu na počátku roku 2012 akcelerovala policejní ředitelství West Midlands a Surrey, která vypsala tendr na poskytování bezpečnostních služeb za 1,5 miliardy liber (44,5 miliardy korun) v sedmiletém období (počínaje lednem 2013). Soukromé bezpečnostní společnosti by měly pomoci policistům dohlížet na veřejný pořádek.60 Škála poptávaných služeb je široká: vyšetřování zločinů a vyšetřování přestupků; poskytování pomoci obětem a svědkům; nakládání se zpravodajskými informacemi; forenzní činnosti; zadržování podezřelých (včetně nebezpečných pachatelů); zasahování u incidentů a jejich vyšetřování; široké spektrum právního poradenství; údržba vozového parku; 59

60

56

CoESS, Private Security in Europe: Facts & Figures 2008. (citováno 18. 11. 2012); CoESS, Private Security in Europe: CoESS Statistics. (citováno 18. 11. 2012). Pokud není uvedeno jinak, pocházejí uvedené informace z těchto zdrojů. Lukáš Harazin a Oldřich Krulík, „Privatizace bezpečnosti v Evropě – nejen optikou soukromých bezpečnostních služeb.“ In Sborník 17. medzinárodná vedecká konferencia: Riešenie krízových situácií v špecifickom prostředí, editor Ladislav Šimák (Žilina: Fakulta špeciálneho inžinierstva Žilinskej univerzity, Žilina, 2012), s. 179–185; „Poprask v Británii. Hrabství chtějí privatizovat policii.“ Týden, 4. 3. 2012; „Britská opozice odmítá snahy o privatizaci policejních služeb.“ Novinky.cz, 5. 3. 2012, (citováno 18. 11. 2012); „V Británii vyvolává spory snaha o privatizaci policejních služeb.“ ČTK, 4. 3. 2012.

Soukromé bezpečnostní agentury a dobrovolnictví v b ezpečnostní oblasti: Partneři, nebo konkurenti?

personální politika (lidské zdroje); komunikace s veřejností; provoz linky pro příjem tísňových oznámení (999). „Skuteční policisté“ se pak budou moci soustředit na blíže nespecifikované „základní policejní činnosti“. Od tohoto kroku si policejní ředitelství slibují zejména úspory. Není divu, protože se musí vyrovnat s dvacetiprocentními škrty a rušením více než 3 000 „tabulek“ a některé policejní síly mají zredukovat své lidské síly o více než „národní“ průměr 13,3 %.61 Úřady ve městě Lincoln (cca 80 000 obyvatel) se proto dokonce již dohodly se společností G4S na desetiletém kontraktu pro zřízení nové policejní stanice.62 Dalších deset policejních sil G4S najímá pro správu cel předběžného zadržení: Cambridgeshire, Bedfordshire, Hertfordshire, Thames Valley, West Mercia, Warwickshire, Staffordshire, Gloucestershire, Wiltshire, Hampshire. Představitelé této největší soukromé bezpečnostní společnosti na světě tvrdí, že první dvě ředitelství, ve kterých se uchází o současnou zakázku, „jsou jen začátek“ a že se prostor pro soukromý sektor bude rozšiřovat, jak co se týče nových území (obdobný krok údajně v horizontu dalších pěti let zvažuje deset dalších policejních sil na ostrovech – přinejmenším ty síly, které již najímají G4S pro provozování cel předběžného zadržení), tak i nových činností (včetně plného spektra toho, co dnes dělají výhradně policisté).63

61

62

63

Elisabeth Fish, “Budget Cuts Leave Lincolnshire Police at Risk.” The Lincolnlite, 2. 7. 2012, (citováno 18. 11. 2012). V souladu s kontraktem se 575 policistů a dalšího personálu stane/stalo zaměstnanci G4S. „Policie sloužila a chránila, aneb do akce vyrážejí soukromí strážníci.“ Ekonom, 15. 3. 2012; „Britové zprivatizovali policejní stanici.“ Hospodářské noviny, 23. 3. 2012; Jack Sommers, “Outsourcing: Forces Consider G4S Alternative.” Police Oracle, 27. 7. 2012, (citováno 19. 11. 2012). Matthew Taylor a Alan Travis, “G4S Chief Predicts Mass Police Privatisation.” The Guardian, 20. 6. 2012, (citováno 18. 11. 2012).

57


Odpůrci angažmá soukromého sektoru ve Spojeném království nicméně mimo jiné argumentují „blamáží“ okolo olympijských her v Londýně, kde právě firma G4S nedokázala získat dostatek původně slibovaného personálu a záležitost se musela řešit nasazením armády. Proti plánu na přesun tolika činností do soukromých rukou se rovněž ostře postavily policejní odbory a politická opozice. Mimo jiné není údajně zřejmé, jak by se kontrolovala kvalita poskytovaných služeb. Regionální management policejních sil k tomu však dodává, že jim zůstaly prakticky jenom dvě možnosti: prostě seškrtat své služby, nebo se pokusit najmout subjekt, který dokáže stejné služby poskytnout za menší peníze.

Podpůrné policejní činnosti V oblasti privatizace „dílčích“ policejních činností je možné nalézt řadu příkladů ze zemí Evropské unie i mimo ni. Nejprve bude opět řeč o Spojeném království. Přinejmenším již od roku 2003 jsou zde viditelné posuny směrem k „zesoukromění“ bezpečnosti, což navrhovala i Asociace vysokých policejních důstojníků: „Posledních padesát let bylo svědkem, jak policie neustále ztrácí svůj ,podíl na trhu‘, ať už jde o doprovody převozu hotových peněz, udržování pořádku při zápasech kopané nebo eskortování vězňů. Ostatně bobík patrolující každou ulicí celý den a každý den je mýtus, jak to vypadalo ve starých zlatých časech. Teď přišel čas … aby se policie vzdala svého sto let starého monopolu hlídkování v ulicích a uznala skutečnost, že na tento pro kvalifikované síly v podstatě neproduktivní úkol má stále méně lidí.“64 Policisté by se místo toho mohli angažovat ve výcviku a ve schvalování bezpečnostních agentur a dobrovolných hlídek. Zatímco čtyři největší agentury – Securicor (roku 2004 zanikla, vstřebala ji firma

64

58

„Británie: Všechno bude jinak?“ Policista, 9 (1998).


G4S), Chubb, Rentokil65 a G4S – neprojevily zájem o hlídkování malých sídlišť, o velké komunity se přímo „praly“. Schválení příslušníci hlídek by nosili odznaky „ve shodě s policií“ (police compliant) jako záruku své profesionality, přičemž nováčci by mohli být rekrutováni na základě programů na pomoc rekvalifikaci nezaměstnaných (welfare to work).66 Nejednalo by se o „veřejné činitele“, pouze by byli oprávněni přivolat vysílačkou policisty, pokud by byli svědky protiprávního jednání. V řadě britských měst tento model (wardens) ostatně v určité míře již existuje. Ještě před několika lety nechtěli vysocí policejní funkcionáři o tomto modelu vůbec slyšet. Změna názoru je odůvodňována prudkým růstem kvality sektoru soukromé bezpečnosti (alespoň některých firem, které se zapojily do dobrovolných samoregulačních projektů). Policejní systém Spojeného království je přitom specifický tím, že rozeznává několik kategorií „policistů“, kdy vedle „klasického“ či „přísežného“ policisty (sworn police officer, regular police officer) existuje několik modelů dobrovolnických či polo-dobrovolnických aktivit. V první řadě je to Special Police Constable (SPC), respektive v případě Londýna Metropolitan Special Constables (MSC). Jedná se o dobrovolného policistu na částečný úvazek (alespoň šestnáct hodin měsíčně), který disponuje stejným penzem oprávnění, jako „klasický“ policista. Mezi nejčastější činnosti zvláštních konstáblů patří: pomoc občanům při nehodách, požárech a narušování veřejného pořádku a bezpečnosti; činnost v rámci zajišťování bezpečnosti silničního provozu; pěší hlídkování; preventivní činnost ve školách a podobných institucích; předvádění důkazů u soudu atd. Zvláštním konstáblem se může stát občan jakéhokoli státu Evropského hospodářského prostoru, který dovršil věk alespoň 18 let. Třetina těchto zvláštních konstáblů jsou ženy. Do roku 2007 mohli tito konstáblové operovat pouze na území konkrétní „policejní síly,“ nyní však mohou zasahovat i „celostátně“. Za svou činnost (v rámci Anglie a Walesu) 65 66

Firma je aktivní i v oblasti deratizace. Would You Pay A Monthly Fee for a Private Security Service to Patrol Your Neighborhood? (citováno 18. 11. 2012).

59


nedostávají mzdu67 (v rámci Severního Irska ale ano), mohou však obdržet náhradu dopravních nákladů nebo jiných výdajů. Určitou „inovací“ v rámci konceptu SPC představuje tzv. výkon policejní činnosti podporovaný zaměstnavateli (Employer Supported Policing, ESP). Konkrétní instituce (obchodní domy, nemocnice, nádraží atd.) určitým způsobem „sponzorují“ konkrétní dobrovolníky, kteří pak tráví část své pochůzkové činnosti v jejich prostorách.68 Dále je třeba zmínit model, zvaný Police Community Support Officer (PCSO, někdy je používán pojem support staff). Jedná se o „strážce místního pořádku“ zaměřující se na „viditelné hlídkování“ v terénu, efektivní potírání protisociálního chování a interaktivní (oboustranně informativní) komunikace s občany. Tento relativně nový institut – zavedený od roku 2002 pouze v rámci Anglie a Walesu – je třeba chápat jako opatření podporující komunitní charakter bezpečnostní práce. Ačkoli strážci nedisponují stejným rozsahem oprávnění jako výše uvedené kategorie, mohou zadržet osobu do příjezdu „plnohodnotných“ policistů, řídit dopravu, nechat odstranit vozidlo, které je překážkou silničního provozu, ukládat pokuty, legitimovat občany, zabavit veřejně konzumovaný alkohol apod. Počet PCSO‘s setrvale roste (v roce 2004 činil jen asi 3 500 osob). Pravomoci PCSO‘s by se daly v podmínkách České republiky vzdáleně přirovnat k pracovníkům obecních policií.69 Od roku 2007 se PCSO’s začali využívat i při přijímání oznámení veřejnosti na služebnách (u „okýnka“). Ačkoli předvolební prohlášení některých politických představitelů z roku 2009 a 2010 avizovala úplné zrušení PCSO’s v případě vyhraných

67

68

69

60

V rámci Skotska mohou dobrovolníci (vedle náhrady nákladů, spojených s výkonem činnosti) víceméně automaticky očekávat „prémii“ ve výši 500 liber (pokud odslouží alespoň 90 hodin ročně) nebo 1 500 liber (pokud odslouží alespoň 180 hodin za rok). Metropolitan Police, Employer Supported Policing, (citováno 19. 11. 2012). PCSO’s nezřídka slouží v týmech s klasickými policisty v rámci tzv. týmů pro policejní činnosti v sousedství (Neighbourhood Policing Teas, NPT). Policistou se může stát osoba starší 18 let a 6 měsíců, PCSO nabízí prostor i pro osoby ve věku 16 let. West Midlands Police, (citováno 18. 11. 2012).


voleb,70 pod tlakem ekonomické situace jsme svědky boomu rekrutování nových zájemců pro tuto činnost. Další model představují neighbourhood wardens (tedy „strážci sousedství“), případně street wardens („pouliční strážci“). Jedná se o obecní zaměstnance, kteří vykonávají preventivní činnost v lokalitách jako určitý mezičlánek mezi občany a veřejnými orgány. Ještě roku 2002 byla pozice wardens zpravidla bezplatná. Nyní se jedná převážně o aktivitu „na plný úvazek“.71 Na konkrétní obci závisí i ustrojení jejich wardens. Dalším konceptem v této košaté oblasti jsou tzv. dobrovolní policejní kadeti (Volunteer Police Cadets, VPC), tedy de facto programy pro mládež (čtrnáct až devatenáct let) pořádané Metropolitní policií, ale v určité formě i jinými policejními silami. Účastníci se dočkají uniformy, výcviku a dalších volnočasových aktivit, které je nenásilnou formou směřují do zapojení se do širokého spektra bezpečnostních aktivit uvnitř lokalit, kde se pohybují (včetně odrazování svých vrstevníků od protispolečenského chování).72 Zcela odlišný model je možné vysledovat v Německu. „Policejní dobrovolníci“ se etablovali v celé řadě spolkových zemí. Vedle celé řady jiných důvodů je motivem jejich nasazování i snaha ušetřit nemalé finanční prostředky a zároveň velmi těsně propojit policejní práci s komunitou.73 Konkrétně v Bavorsku proto byla občanům zemskou vládou aktivnější role v boji proti drobné kriminalitě nabídnuta v devadesátých letech 20. století – a to prostřednictvím zapojení

70

71

72

73

Andrew Porter Robert Winnett, “PCSOs Could Be Removed from the Beat under the Conservatives.” The Telegraph, 26. 12. 2009, (citováno 18. 11. 2012). Roční mzda může u wardens (na vedoucích pozicích) dosáhnout až 30 000 liber, a je tak srovnatelná se mzdou policejního konstábla. Nástupní mzda policisty (ve zkušební době) ve Spojeném království je odbory stanovena na 21 534 liber ročně. Police Information: Police Pay Review, (citováno 19. 11. 2012). Cadets: Metropolitan Police, (citováno 18. 11. 2012); There is Something in It for You, (citováno 18. 11. 2012). Radka, Klápová a Oldřich Krulík, „Policejní dobrovolníci v Německu.“ Ochrana & Bezpečnost. 2012, 2, (citováno 22. 11. 2012).

61


se do činnosti tzv. Bezpečnostní stráže (Sicherheitswache).74 Stráž byla pilotně zřízena v roce 1994 v rámci obcí Nürnberg, Ingolstadt a Deggendorf a od roku 1996 je zaváděna i v jiných obcích. Základním úkolem členů Bezpečnostní stráže je boj s pouliční kriminalitou a vandalismem a ochrana více ohrožených částí populace (ženy, děti, senioři). Členství v Bezpečnostní stráži je žadatelům umožněno za splnění následujících podmínek:75 občanství Spolkové republiky; dosažení věku alespoň 18 let (respektive nepřekročení věku 60 či 65 let); dokončené základní vzdělání; ochota být k dispozici v průměru 15 hodin měsíčně; bezúhonnost, blíže neupřesněná „dobrá pověst“ v místě bydliště, respektive předpokládaného působiště, a prokázání spolehlivosti a určitých dovedností (právní minimum, základy psychologie apod.); absolvování školení v délce trvání 40 hodin. Služba je vykonávána v civilním oděvu formou pěší hlídkové činnosti (zejména to platí pro ulice či oblasti, kde existuje zvýšená pravděpodobnost, že zde dojde k trestné činnosti, ale nejedná se o prostory, kde by hlídkování dobrovolníka přímo ohrožovalo – tedy převážně velká sídliště, veřejné parky, zastávky hromadné dopravy atd. –, obvykle v místě blízko jeho, či jejího bydliště). Hlavním úkolem člena Stráže je pomocí vysílačky informovat nejbližší policejní oddělení o podezřelých aktivitách. Vlastní zákrok provádí policisté, ale v určitých případech je k němu oprávněn i sám strážce. Kromě obecného občanského práva zadržet pachatele na místě činu (nutná obrana, krajní nouze), mohou strážci navíc zastavovat osoby a zjišťovat jejich totožnost, je-li to nutné k odvrácení nebezpečí či 74

75

62

Stejný pojem je ale používán pro mnohem širší okruh osob, například pro profesionální stavební, respektive protipožární dozor. Polizei Bayern, Wer kann in der Sicherheitswacht mitwirken? (citováno 19. 11. 2012), Freiwilliger Polizeidienst in Bayern, Die Sicherheitswacht (citováno 18. 11. 2012).


pro zajištění důkazů. V případě hrozícího nebezpečí mohou strážci též vykázat osoby z určitého místa, respektive je k jeho opuštění vyzvat. Příslušnost k Bezpečnostní stráži se prokazuje páskou na rukávu (zelená se zemským znakem) a identifikačním průkazem s fotografií. Někteří členové nosí tmavomodrou bundu se zemským znakem a reflexními prvky. Strážci nejsou ozbrojeni, disponují však přidělenými slzotvornými prostředky. Za výkon služby dostávají paušální hodinovou odměnu (7,16 euro). V současnosti působí v rámci Bavorska okolo 1 000 těchto pomocníků. Svobodný stát Sasko začal dobrovolnické struktury, nazvané Saská bezpečnostní stráž (Sächsische Sicherheitswacht) budovat od roku 1998.76 Pomocníkem se může stát osoba ve věku 18 až 68 let, s dokončeným základním vzděláním, těšící se dobré zdravotní kondici a „dobré pověsti“. Taková osoba pak absolvuje policejní školení v délce trvání nejméně 60 hodin. Za dobu, kterou na něm stráví, obdrží jednorázovou náhradu ve výši 153 eur. Dobrovolníci jsou označeni zeleným nebo modrým sakem s nápisem Sächsische Sicherheitswacht. V případě potřeby se prokazují služebním průkazem. Celkem asi 800 dobrovolníků působí zejména v oblasti veřejné dopravy a ochrany veřejných budov (nákupní centra a sídliště). Jejich pravomoci pokrývají zjišťování totožnosti osob a zadržení pachatele nebo podezřelé osoby až do příjezdu policie. Jako jakýkoli jiný člověk disponují právem na sebeobranu nebo pomoci dalším osobám. Měsíčně může dobrovolník odpracovat nejvýše 40 hodin. Za hodinu činnosti obdrží „mzdu“ 5,11 euro. V některých případech je možné navíc požádat o náhradu za ušlý výdělek, příspěvek nebo plnou úhradu úrazového pojištění nebo částečné osvobození od daní z příjmů. Za déletrvající službu mohou dobrovolníci očekávat další spíše symbolická ocenění (diplomy, kupony na státem poskytované služby atd.). Pokud se přesuneme do Maďarska, pak specifickou součástí tamějšího bezpečnostního systému je tzv. pomocná policie (policejní pomocníci, Polgárőrség, „Celonárodní sebeobranná organizace“

76

Sächsische Sicherheitswacht (citováno 18. 11. 2012).

63


nebo „Civilní stráž“, OPSZ). Kořeny této složky spadají do roku 1989, přičemž současný rámec jejího fungování pokrývají zákony č. 52/2006 a 84/2009 (který příslušným dobrovolníkům povoluje v ohrožení použít pepřový sprej a řídit dopravu v okolí základních škol a školek).77 Tato, zcela na dobrovolnické bázi budovaná platforma zahrnuje údajně až okolo 80 0000 uniformovaných (ale neozbrojených) osob, nedisponujících žádnými zvláštními pravomocemi, odlišujícími je od zbytku populace, vykonávajících mnohé policejně-bezpečnostní činnosti, jako: sousedské hlídkování (včetně využívání vlastních služebních vozů) zaměřené na omezování vandalismu a dalších forem nežádoucí/trestné činnosti na místní úrovni; zadržení osob na místě činu do příchodu či příjezdu policejní hlídky (pokud je zcela zřejmé, že došlo k trestnému činu a že se jedná o jeho pachatele); aktivity v oblasti prevence kriminality; další pomocné činnosti podle pokynů policistů. V rámci Budapešti a předměstí je „pomocná policie“ strukturována do 62 spádových oblastí, souhrnně označovaných jako Občanská sebeobranná organizace Budapešť (Budapesti és Agglomerációs Polgárőr Szervezetek Szövetsége, BPSZ).78 Tento sbor tvoří „elitu mezi dobrovolníky“ a výjimkou nejsou ani nákladné sponzorské dary, kterých se mu dostává (např. vozidla Hummer).79 V souvislosti s „polo-policejními“ platformami v Maďarsku nelze nezmínit uskupení, nazývané hnutí Maďarská garda (Magyar Gárda Mozgalom), které je nástupnickou organizací (koncipovanou jako nadace) někdejší platformy asociace Maďarská garda pro ochranu tradice a kultury (Magyar Gárda Hagyományőrző és Kulturális Egyesület) a jež existovalo od přísahy svých členů na hradě Buda v srpnu 2007 až 77

78

79

64

Új törvény szabályozza a polgárőrséget januártól. Biztonságpiac.hu (citováno 1. 6. 2012). Budapesti és Agglomerációs Polgárőr Szervezetek Szövetsége (citováno 1. 11. 2012). Zuglói Polgárőr és Önkéntes Tűzoltó (citováno 1. 11. 2012).

Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.

PRIVATIZACE BEZPEČNOSTI

Recommend Documents