PRIORITA 2. POSÍLENÍ KONKURENCESCHOPNOSTI 2.0 Výchozí rámec Tato část materiálu shrnuje současné potřeby českého zemědělství a potravinářství z pohledu jeho národní, evropské a částečně také světové konkurenceschopnosti. Jakkoli je materiál komplexní a podrobný, není možné postřehnout všechny problémy a potřeby v celém svém rozsahu, což je ještě dále umocněno provázaností a podmíněností jednotlivých problémů, potřeb, příčin a následků. Z tohoto důvodu je materiál zpracován ve dvou krocích: v prvním jsou představeny obecné podmínky resp. problémy, které jsou společné celému sektoru a tudíž i příčiny těchto problémů je možné odstraňovat plošnými opatřeními. V druhém kroku jsou vymezeny konkrétní specifické problémy typické pouze pro některou entitu (odvětví). Během zpracování materiálu bylo nutné primárně hledat odpovědi na tyto otázky: ‐
‐
JAKÝ je rozsah a vývoj nízké/vysoké konkurenceschopnosti českých zemědělců a potravinářů a jak se mění v čase, tj. jaká je situace dosud (do 2011), jak se reálně změní podmínky a situace v konkurenceschopnosti do roku 2013 a jakou situaci lze předpokládat od roku 2014. KDE je skutečný problém konkurenceschopnosti: ‐ identifikovat problémy v maximální možné míře rozkladu a pokud možno se zřetelnou vazbou mezi příčinou a následkem. ‐ adekvátně zacílit na příčiny problémů a rozlišovat, kde je problém v ŘÍZENÍ, kde naopak v nedostatečné VYBAVENOSTI, a kde zase NEFUNKČNOST navazující vertikály.
V širším významu lze konkurenceschopnost ztotožnit se schopností zemědělských podniků generovat dostatečný příjem z tržních i netržních aktivit v kontextu jednotného trhu EU. V užším významu jde o úroveň produktivity výrobních zdrojů ve srovnání s konkurenty v jiných zemích. A zejména v konečném důsledku o úspěšnost jednotlivých komodit obstát a prosadit se na zahraničních trzích. Je třeba uznat, že (ne)konkurenceschopnost je výsledkem působení všech složek ekonomického fungování sektoru, vč. spotřebitelů, institucí, vlády. České zemědělství je ze strukturálního pohledu charakteristické těmito rysy: ‐ ‐ ‐ ‐
‐
duální struktura výroby – 87 % podniků (rodinného charakteru) obhospodařuje 29 % půdy, zbylých 13 % podniků s převážně nájemní pracovní silou hospodaří na 70 % půdy, vysoký podíl najímané půdy, který se stabilně snižuje, v průměru o 1,2 p. b. ročně, výrazný podíl nájemní pracovní síly, zemědělství vykazuje z evropského pohledu jednu z nejnižších hustot jednotlivých kategorií zvířat na obhospodařovanou plochu z. p. (viz tabulka v příloze ‐ Tabulka P 1), v porovnání s evropskými zemědělci nižší podíl strojového vybavení na jednotku půdy dané vyšší koncentrací půdy v jednom subjektu a celkově nižší kapitálová vybavenost (viz grafy v příloze ‐ Graf P 1 a Graf P 2), v zemědělství působí v evropském měřítku nadprůměrně vysoký počet odbytových skupin, přičemž množství takto obchodované produkce neodpovídá jejich rozsahu.
1
I přesto, že příčiny nízké konkurenceschopnosti většinou souvisí se strukturálním přizpůsobováním, nemohou být odtrženi od zbývajících faktorů, které buď zprostředkovaně, nebo s časovým odstupem také ovlivňují výkonnost a konkurenceschopnost podniků. Mezi tyto faktory patří následující podmínky: ‐
‐
‐
‐ ‐
‐
Stabilně sílící závislosti na veřejných transferech, kdy více než 2/3 přidané hodnoty pochází z podpor a stabilizuje zemědělské subjekty. Jejich schopnost trvale působit v sektoru (a částečně na trhu) je díky důchodovým podporám zajištěna. Bez důchodových podpor by však značná část podniků a komodit byla v užším významu nekonkurenceschopná a tudíž zvyšují jejich zranitelnost z pohledu změny podmínek politiky. Tyto příjmové platby významně přispívají k ziskovosti sektoru (vývoj čistého důchodu je znázorněn v přílohové tabulce ‐ Tabulka P 2) Nevyrovnané vyjednávací pozice v rámci vertikály dodavatel vstupů – zemědělec – obchodník – zpracovatel – maloobchod. Distribuce přidané hodnoty ve vertikálách je ovlivňována silnou ekonomickou pozicí obchodních řetězců, které „tlačí“ na cenovou úroveň dodavatelů – potravinářů/zpracovatelů. Trh se zemědělskými komoditami je – i přes postupnou vlastnickou koncentraci obchodníků v důsledku otevřeného evropského trhu poměrně konkurenční. Transformační proces způsobil odliv nevyužité, ale také kvalifikované pracovní síly a stávající kvalita lidského kapitálu ve smyslu znalostí, odpovědnosti, inovativnosti, tvůrčímu přístupu není odpovídající vyžadované současnými podmínkami. To je následně umocněno převládajícím „konzervativním“ chováním starší zemědělské generace. V kombinaci s nižší úrovní managementu zejména nadměrně velkých podniků jsou výsledkem vyšší nároky na její řízení a zprostředkovaně tak vyšší náklady práce. To v kombinaci s vysokým podílem námezdní síly přispívá ke konkurenční nevýhodě českých producentů. Nízká internalizace negativních efektů na půdě poté přispívá k problémům v kvalitě půdy a její úrodnosti. Funkčnost institucionálního prostředí ve smyslu aplikace právních norem včetně jejich vynutitelnosti často působí nekoordinovaně a zprostředkovaně dopadá do vyšších nákladů podnikatelů. Řada opatření v oblasti fytosanitárních a hygienických norem nebyla implementována v odůvodněném rozsahu. Uznání naléhavosti řešit takto způsobené vysoké transakční náklady vyplývající z nadbytečných administrativních zásahů vyústily ve vytvoření antibyrokratické komise na MZe v roce 2008. Kvalita fyzické infrastruktury (cestní síť a její stav, přístupnost na pozemky) na venkově není adekvátní s tím, že např. část nákladů na údržbu cestní sítě jsou hrazeny zemědělskými uživateli.
České zemědělství a potravinářství z hlediska jeho evropské konkurenceschopnosti – v širším i užším významu – se potýká s těmito výzvami a problémy: - Produktivita práce zemědělství se i při snižující produkci soukromého zboží mírně zvyšuje a to i v kontextu vývoje HDP (mírné zlepšení vztahu podílu zemědělství na HDP k jeho podílu na zaměstnanosti o půl procentního bodu za posledních 7 let). Produktivita využití zemědělské půdy se mírně zvyšuje (nominálně o 4 % v průměru let 2008 – 2010 proti průměru 2004 – 2005, měřeno celkovou zemědělskou produkcí na 1 ha z. p.) ‐ výnosy většiny komodit a užitkovosti jsou na stejné úrovni (případně někdy i vyšší) oproti ostatním zemím EU, avšak při nesrovnatelně vyšších vstupech. Dosahované výsledky (uvedené v přílohových tabulkách 2
‐ Tabulka P 3‐Tabulka P 9) jsou nicméně napříč různými skupinami (v některých případech extrémně) diferencované: -
-
-
-
-
FO dlouhodobě zaznamenávají vyšší produktivitu práce (aktuálně 2,7 AWU 1 /100 ha vs. 3,06), Čistá přidaná hodnota (ČPH) na pracovníka je ovšem vyrovnaná mezi těmito formami. Nejvyšší produktivitu dosahují podniky střední a velké (u skupiny velkých důchod z neplacené síly stabilně nejvyšší), „krajní“ skupiny – malé a největší ‐ vykazují nižší produktivitu. Velikostně malé podniky vykazují nejnižší hodnoty důchodu při relativně srovnatelné hodnotě hrubé přidané hodnotě (HPH) na hektar půdy. Podniky situované v horských přírodních podmínkách vytvářejí důchod i ČPH/AWU o 83 %, resp. 15 % nižší, analogicky také v přechodných podmínkách (ostatní LFA). Napříč výrobními oblastmi přetrvává inverzní vztah mezi přidanou hodnotou vyjádřenou na hektar a generovaným příjmem na pracovní sílu; nejvyšší důchod v bramborářsko‐ovesné a horské oblasti při zhruba 75% využití pracovní síly vůči kukuřičné. Důchod a ČPH/AWU v rámci specializací je v zásadě rovnoměrný (nejvyšší u chovu skotu), vyjma orientace na chov prasat a drůbeže (ČPH/AWU 61 % dosahované úrovně v chovu skotu). Výsledky podle těchto kategorií jsou uvedeny v přílohových tabulkách. Z případových studií vyplývá, že částečně je toto zaostávání způsobeno nedostatkem kvalifikované pracovní síly, která by zajistila efektivní využití moderních technologií. Podobně, od manažerské práce nedostatečné založené na dlouhodobé strategii rozvoje podniku a na spolupráci s odborným a komplexním poradenstvím se odvíjí mnoho problémů spojených s nevhodnou technologií a organizací práce (viz část k transferu poznatků a inovacím).
- V mezinárodní komparaci (ČR vs. EU26) účinnost využívání vstupů v českém zemědělství zaostává: produkce z hektaru půdy činí v průměru 70 % hodnoty EU, analogicky mezispotřeba dosahuje 88 %. Podobně produktivita práce měřená ČPH na pracovníka činí 88 % (vůči EU), důchod ze zemědělské činnosti na pracovníka (generovaný v podnicích s neplacenou silou) již přesahuje průměr EU (o 15 %), přičemž významnou část důchodu vytváří příjmové podpory. V porovnání s vyspělejšími zeměmi EU zemědělství zůstává nákladově náročné ‐mezispotřeba je relativně vysoká a činí 75 % vytvořené produkce v ČR. Tyto nepříznivé indikátory vyplývají jak z malé produktivity faktorů, tak z dosahování nízké ceny a malého přidávání hodnoty zemědělské produkci. A konečně, podniky mnohdy nevolí nejvhodnější marketingové strategie, propojování zemědělské prvovýroby se zpracováním je spíše výjimkou a sdružování producentů často končí jen u nátlaku na odběratele (viz část k sdružování producentů). - Zemědělské podniky reagují na vnější podmínky a náklady příležitosti (dané především mírou čisté či souhrnné rentability komodit 2 ) snižováním či zbavováním se produkce některých komodit. Dochází k větší specializaci podniků a dochází i k teritoriální specializaci: 1
AWU – Annual Working Unit – roční přepočtená pracovní jednotka představuje 2000 hodin za rok na pracovníka 2
Čistá či souhrnná rentabilita je vyjádřena jako podíl zisku včetně přímých a nepřímých dotací vázaných na danou komoditu vůči vynaloženým nákladům. Nepřímé dotace jsou vyjadřovány jen pro komodity živočišné výroby a představují tak dotace vázané na krmné plodiny.
3
specializace na rostlinnou výrobu se rozšiřuje v lepších přírodních podmínkách a specializace na živočišnou výrobu, zejména chov skotu v horších. To souvisí jak s možností nejefektivnějšího využití půdy, tak s podporami travních porostů. Významnou roli v této teritoriální specializaci hrají velmi dobré ceny obilovin a olejnin a platby LFA uplatňované pouze na travní porosty a podpory ošetřováni luk a pastvin s minimální koncentrací dobytka. - Důsledkem je do budoucna sílící tendence k „monokulturnímu“ užití orné půdy a k vytváření velkých podniků v marginálních oblastech hospodařících na TTP s minimální intenzitou výroby (chovu přežvýkavců). - Produktivita práce ve zpracovatelském průmyslu v ČR dosahuje poloviční úrovně EU‐27 a při velmi mírném absolutním růstu objemu produkce se zvyšovala průměrným ročním tempem 2,7 % mezi obdobími let 2004‐05 a 2008‐10. - Přežívání současné struktury a efektivity zpracovatelů je do značné míry podmíněno přeléváním části přidané hodnoty ze zemědělství. Tato přidaná hodnota se v některých komoditách zemědělcům lépe realizuje vývozem jejich suroviny do zahraničí. - Výslednou konkurenceschopnost jak zemědělců tak i zpracovatelů je možné hodnotit pomocí vývoje agrárního zahraničního obchodu (AZO), který je odrazem reálné (revealed) konkurenceschopnosti. Ve vývoji AZO dochází k následujícím tendencím, které jsou dokladovány grafy v příloze (Graf P 3 a Graf P 4): -
-
-
-
-
-
Od vstupu ČR do EU došlo ke zvýšení obratu AZO o více jak 130 %, přitom výše schodku bilance českého AZO značně kolísá, ale určitá tendence k jeho růstu je patrná. Hodnota dovozu se meziročně zvyšuje rovnoměrněji nežli hodnota vývozu. Záporné saldo AZO dosahovalo v roce 2011 rekordní výše ‐35 mld. Kč. V českém agrárním dovozu se pozvolna zvyšuje podíl vysoce zpracovaných výrobků, zatímco ve vývozu lze pozorovat rostoucí tendenci spíše u částečně zpracovaných výrobků. Zpracované výrobky vyvážejí a dovážejí z/do ČR v převážné míře velké nadnárodní firmy, které obchodují na základě svých vlastních obchodní strategií. V českém vývozu mají vysoký podíl velkoobjemové komodity, jako jsou obiloviny a olejniny. Vzhledem ke svému rostlinnému charakteru a výrazným meziročním výkyvům v jejich vývozu (i dovozu) ovlivňují výrazně aktuální bilanci AZO ČR. Velmi dynamický byl a je nárůst dovozu a netto‐dovozu „masa a drobů“, z toho nejvíce vepřového masa, které se stalo hlavní položkou českého agrárního dovozu (pochází především z Německa). Důležitou českou exportní komoditní se po vstupu ČR do EU stalo „nezahuštěné mléko a smetana“ reprezentované především surovým mlékem dodávaným do Německa. Mlékárenské výrobky si udržují (přes zřetelný ústup) významnou pozici v českém agrárním exportu, nicméně došlo ke změně zbožové skladby jejich vývozu (klesající vývoz „zahuštěného mléka a smetany“, rostoucí vývoz „kysaných mléčných výrobků“) Mlékárenské výrobky mají vysoký podíl i v českém agrárním dovozu, z toho největší pak „tvaroh a sýry“, přičemž hodnota jejich dovozu každoročně roste. V posledních letech se staly pro ČR netto‐dovozními i tradičně netto‐vývozní komodity jako např. máslo, živá prasata, margarín, „omáčky, ochucovadla a hořčice“. V posledních dvou letech se hůře vyvážely i tradiční české výrobky jako pivo, slad, chmel. U piva je patrný nepříznivý vývoj v AZO již delší dobu.
4
Z uvedeného souhrnného hodnocení, s přihlédnutím k předpokládanému vývoji v národní ekonomice jakož i vývoji agrárních trhů, je možné v oblasti konkurenceschopnosti odvodit následující potřeby a výzvy: 1. Potřeba urychlit generační obměnu a zlepšit kvalitu pracovní síly v souladu s rostoucími požadavky na kvalitu produkce. 2. Potřeba uchovat dostatečnou diversitu zemědělské produkce rovnoměrně na celém území ČR při zvyšování účinnosti využití práce a půdy a trvale udržitelném managementu přírodních zdrojů. 3. Potřeba zvyšovat efektivitu v chovech zvířat při kontinuálním zvyšování podmínek pohody zvířat, ochraně vod a ovzduší. 4. Potřeba zvyšovat podíl zpracovávaných surovin a přidávání další hodnoty jak na úrovni zemědělských podniků tak i zpracovatelského průmyslu při současném zvyšování efektivity agrárního zpracovatelského průmyslu a zavádění inovací včetně posílení orientace na menší segmenty trhů. Nedílnou součástí zvyšování konkurenceschopnosti je i diverzifikace činností, která snižuje existenční riziko vzniklé výpadkem jedné z činností podniku. Diverzifikace není přímo řešena tímto materiálem.
5
PŘÍLOHA Tabulka P 1. Hustota zatížení zvířaty, 2010 Ukazatel Dojnice Ostatní skot Ovce a kozy Prasata Drůbež
jednotka DJ/ha DJ/ha DJ/ha DJ/ha DJ/ha
EU‐26 Německo Rakousko Polsko 15,3 25,9 20,1 18 25,2 30,1 27,2 14,6 7,8 0,8 1,2 0,6 22,1 45,2 29,2 28,6 10,4 4 4,5 7,4
ČR 12 17 0,29 13 6,3
ČR/EU26 78% 67% 4% 59% 61%
Zdroj: DG AGRI – EU FADN
Graf P 1. Úroveň vybavenosti fixními aktivy (000 €/ha z.p.)
Celková fixní aktiva (000 €) / ha 50 2004
45
2005
40
2006
35
2007
30 25 20 15 10 5 0
Zdroj: DG AGRI – EU FADN
6
Graf P 2. Čisté investice do fixních aktiv (000 €/ha z.p.)
Zdroj: DG AGRI – EU FADN
Tabulka P 2. Vývoj zemědělského důchodu v letech 2006 ‐ 2011 Podnikatelský důchod ze zemědělské činnosti (tis. Kč) Důchod z faktorů na 1 pracovníka (tis. Kč)
2006 6 835
2007 10 009
2008 10 143
2009 2 585
2010 6 240
2011* 13 500‐ 15 000
234
280
300
243
262
‐
Zdroj: ČSÚ – Souhrnný zemědělský účet; *) předběžný odhad
7
Tabulka P 3. Ukazatele ekonomické situace zemědělství ČR v relativním srovnání se zeměmi EU (podle SZÚ) 2001-03
Ukazatel ČR Čistá přidaná hodnota / AWU1) (tis. Kč) Ostatní dotace na výrobu / ha obhospodařované z. p. (Kč) Důchod z faktorů / AWU (tis. Kč) Kumulovaný podnikatelský důchod (mil. Kč)
2004-06
% EU 15 % EU 27
ČR
2007-09 / 2001-03
2007-092)
% EU 15 % EU 27
ČR
% EU 15 % EU 27 index ČR
120,5
22,6
49,2
131,5
28,4
60,3
94,6
26,0
54,0
78,5
1 769,4
49,6
64,0
4 425,1
72,6
88,2
7 269,3
88,2
105,5
410,8
150,4
25,7
50,0
223,1
39,3
71,8
274,6
51,2
89,2
182,6
x 22 433,3
x
x 22 996,2
x
x
1 201,0
-2 088,6
x
Náhrady zaměstnancům / AWU placené (tis. Kč)
176,1
34,8
45,7
201,11
38,5
50,0
260,3
52,3
64,1
147,8
Podíl mezispotřeby na produkci odvětví (%)
70,2
139,0
136,1
69,07
129,7
128,1
75,8
129,8
128,4
108,1
Podíl čisté přidané hodnoty na produkci odvětví (%)
18,9
52,7
60,3
18,99
59,3
69,3
11,4
44,8
53,4
60,1
Podíl ostatních dotací na výrobu na důchodu z faktorů (%)
26,7
219,1
230,5
45,76
202,5
207,6
69,2
198,6
204,2
259,2
Zdroj: Eurostat – Souhrnný zemědělský účet
Tabulka P 4. Ukazatele úrovně produkce a produktivity využití výrobních faktorů v zemědělství (EU, ČR), 2008 Ukazatel Pracovní síla Celková produkce Mezispotřeba HPH ČPH Provozní podpory Důchod ze zemědělské činnosti ČPH na pracovníka Důchod na pracovníka Výnos (pšenice) Dojivost
jednotka AWU/100 ha Kč/ha Kč/ha tis. Kč/ha tis. Kč/ha tis. Kč/ha tis. Kč/ha
EU‐26 Německo Rakousko Polsko ČR 4,79 2,72 4,63 9,6 3,22 47 61 57 39 33 29,5 42,5 32 25,5 26 25 28,5 42 20 15 19 20,5 33,5 13,5 11,5 8,5 10 15 7 8,5
ČR/EU26 67% 70% 88% 60% 61% 99%
12
8,7
25
11
3
25%
tis. Kč/AWU tis. Kč/FWU
404
753
657
141
355
88%
304
521
580,5
129
349,5
115%
q/ha Kg/ks
6 6381
7,6 7274
5,6 6445
5,3 4738
5,7 6530
95% 102%
Zdroj: Zelená zpráva 2010, DG AGRI – FADN EU
Tabulka P 5. Ukazatele produktivity práce podle právních forem (ČR) v 2007 a 2010 Ukazatel Pracovní síla Hrubá přidaná hodnota Čistá přidaná hodnota Čistá přidaná hodnota Důchod ze zem. činnosti
jednotka AWU/100ha tis. Kč/ha tis. Kč/ha tis. Kč/AWU tis. Kč/FWU
FO 2010 2,70 14,4
2007 2,4 15,7 11,9
10
470,5
371,4
686,3
366,1 8
PO 2010 3,06 16,5 15,1 13,5 11,8 375 386,9
2007 3,6
‐
‐
Celkem 2007 2010 3,3 2,96 16,4 14,9 13,2 11,3 386,5 383 ‐
‐
Zdroj: FADN CZ - Zemědělská účetní datová síť ČR
Tabulka P 6. Ukazatele produktivity práce podle velikosti podniku (ČR), kategorizace dle FADN, 2010
Ukazatel
jednotka
Pracovní síla Hrubá přidaná hodnota Čistá přidaná hodnota Čistá přidaná hodnota Důchod ze zem. činnosti
Velikostní skupina* střední veliká 10‐48 48‐120 2,39 2,54 14,5 14 11 11 460,7 434,6
malá 0‐10 3,88 13,7 8,7 255
AWU/100ha tis. Kč/ha tis. Kč/ha tis. Kč/AWU tis. Kč/FWU
211,3
548,6
největší Nad 120 3,24 15,7 12, 2 375,2
2 094
‐
Zdroj: FADN CZ - Zemědělská účetní datová síť ČR; *) SGM – standartní příspěvek na úhradu (tis. €)
Tabulka P 7. Ukazatele produktivity práce podle zařazení do výrobní oblasti (ČR), 2010 Ukazatel Pracovní síla Hrubá přidaná hodnota Čistá přidaná hodnota Čistá přidaná hodnota Důchod ze zem. činnosti
jednotka AWU/100ha tis. Kč/ha tis. Kč/ha tis. Kč/AWU tis. Kč/FWU
Horská 2,61 14,5 11 427 517,5
Přiřazení k LFA Ostatní Mimo LFA 2,74 3,18 13,5 16 10,5 12 385,5 372 433
283
Zdroj: FADN CZ - Zemědělská účetní datová síť ČR
Tabulka P 8. Ukazatele produktivity práce podle zařazení do výrobní oblasti (ČR), 2010 Ukazatel
jednotka
Pracovní síla Hrubá přidaná hodnota Čistá přidaná hodnota Čistá přidaná hodnota Důchod ze zem. činnosti
AWU/100ha tis. Kč/ha tis. Kč/ha tis. Kč/AWU tis. Kč/FWU
kukuřičná
řepařská
3,48 16,4 12,2 351,1
3,14 16,4 12,2 388,5
192,4
311,5
Zdroj: FADN CZ - Zemědělská účetní datová síť ČR
9
Výrobní oblast bramborářská Bram‐ ovesná 2,87 2,77 13,6 14,3 10,3 11,5 359,7 405,3 352,9
523,4
horská 2,61 14,4 11,1 427 461,5
Tabulka P 9. Ukazatele produktivity práce podle přiřazení do specializace (ČR), 2010 Ukazatel
jednotka
Pracovní síla Hrubá přidaná hodnota Čistá přidaná hodnota Čistá přidaná hodnota Důchod ze zem. činnosti
AWU/100ha tis. Kč/ha tis. Kč/ha tis. Kč/AWU tis. Kč/FWU
Polní výroba 1,99 12,1 8,7 433,9
Produkce mléka 3,69 16,9 12,9 349,3
347,5
427,8
Specializace Chov skotu
Smíšená Chov prasat výroba a drůbeže*) 3,14 11,03 15 4 061 11,6 3 070,9 369,3 278,5
2,17 12,7 10 458,1 485
374,7
Pozn.: *) HPH a ČPH namísto Kč/ha je vyjádřeno v Kč/podnik. Zdroj: FADN CZ - Zemědělská účetní datová síť ČR
Graf P 3. Vývoj agrárního zahraničního obchodu ČR 200 000 dovoz
vývoz
bilance
150 000
100 000
50 000
0
‐50 000
Zdroj: ČSÚ
10
238,9
Graf P 4. Vývoj agrárního zahraničního obchodu ČR za vybrané kapitoly
Zdroj: ČSÚ, vlastní výpočty ÚZEI
11