Priorita č. 1: Sociální bydlení

Výstup pracovní skupiny č. 1 pro oblast bydlení v rámci Strategie boje proti sociálnímu vyloučení. Prosinec 2010

Priorita č. 1: Sociální bydlení Vytvářeli: M. Lux (AV ČR), J. Houdek (Centrom), A. Plachý (Armáda spásy), D. Pískovský (MPSV), J. Pácal (CEH), J. Kociánová (SON)

Kontext Existuje relativně velké množství přesvědčivých sociálních i ekonomických argumentů, které poukazují na specifika bydlení jako zbožového statku, implicitní neefektivitu bytového trhu, nízkou cenovou elasticitu nabídky bydlení i poptávky po bydlení, velkou roli externalit i na důležitost uspokojení životní potřeby bydlet a mít domov pro politickou stabilitu – to vše ospravedlňuje jistou míru státních intervencí v oblasti bydlení, zejména pak pro domácnosti, které by si z důvodu těchto specifik nebyly schopny zajistit bydlení za tržních podmínek. Přítomnost významných externalit na trhu bydlení si ve vyspělých zemích vyžádala potřebu územní a stavební regulace, která ovšem, na druhou stranu, pořízení bydlení významným způsobem prodražila. Vysoké náklady pořízení bydlení vedou logicky k tomu, že určitá část domácností vyspělých zemí si není schopna zajistit adekvátní bydlení za tržních podmínek. Nové formy podpory sociálního bydlení ve vyspělých zemích však již nespočívají ve státem řízené masové výstavbě uniformních sídlišť sociálního bydlení. Tento koncept byl opuštěn z mnoha různých důvodů (posun v chápání fungování sociální politiky a institucí státu blahobytu, byrokratická a neefektivní správa bytového fondu, předražená výstavba bytů financovaná z veřejných zdrojů, neefektivní využití bytů, bariéra pro snadnější migraci domácností využívajících sociální bydlení, zneužití při přidělování sociálních bytů, malá možnost výběru sociálního bydlení, dlouhé čekací listiny žadatelů a pasivní přístup domácností při řešení bydlení), z nichž ovšem nejzávažnější je vznik prostorového vyloučení sociálně slabých domácností na sídlištích sociálního bydlení - tedy problém, který je jen velmi obtížně řešitelný a který vytváří tlak na další značné výdaje veřejných rozpočtů. Mimo to, příspěvek na bydlení (tedy adresná sociální dávka přispívající na výdaje na bydlení) se postupně stal druhým pilířem bytových politik vyspělých zemí – nové formy sociálního bydlení tak reflektují i novou roli příspěvku na bydlení. Sociální bydlení tak v posledních dekádách prošlo a stále ještě prochází zásadní proměnou svého významu. Sociální bydlení získává stále více podobu, jež je jen těžko generalizovatelná do jednoho univerzálního přístupu. Zahrnuje celou řadu programů pro různé cílové skupiny, celou řadu aktérů provozujících takové bydlení (stále více i soukromých pronajímatelů), celou řadu typů bydlení (včetně bydlení polo-vlastnického či sdíleného vlastnictví) a celou řadu nástrojů (včetně těch, které motivují soukromé developery pro výstavbu určitého počtu sociálních bytů v rámci jejich projektů soukromé výstavby). Koncept sociálního bydlení je možné nyní nahlížet spíše jako koncept bez jasných rysů, plný variability, inovací, flexibility, dočasnosti, změny; koncept, jehož cílem je skutečné zacílení na potřebné, sociální inkluze (a nikoliv vyčleňování), šetrnost k veřejným prostředkům a s tím související trhu přátelská tvář (nikoliv konkurence soukromému sektoru, ale spíše spolupráce se soukromým sektorem). Posilují se aspekty dočasnosti, cílené sociální práce, flexibility, osobního přístupu, sociálního začleňování, zákonitostí trhu. Trendem mezi příklady dobré praxe ze zahraničí je větší flexibilita a škála nástrojů, větší zapojení soukromého kapitálu i soukromého nájemního bydlení (různými formami „prostřednictví“) a zejména pak větší role neziskových organizací v oblasti bytové správy, resp. užší spolupráce obcí s neziskovým sektorem. Tato nová podoba

1

Výstup pracovní skupiny č. 1 pro oblast bydlení v rámci Strategie boje proti sociálnímu vyloučení. Prosinec 2010 sociálního bydlení zvyšuje nejen motivaci domácností při hledání svého bydlení, ale také svobodu jejich volby. Sociální bydlení již není jeden rigidní model pro uspokojení bytové potřeby, ale spíše škála modelů umožňující cílové domácnosti výběr. Možnost volby se stává hlavním imperativem udržitelného modelu sociálního bydlení: domácnost nemá být nucena k jedné možnosti, ale má mít šanci si vybrat mezi různými alternativami – například, zda-li ji více vyhovuje žít v komunitních formách bydlení, v obecním bytě, v bytě neziskové organizace či v soukromém nájemním bydlení. Se zvyšující se odpovědností za zajištění vlastního bydlení získávají cílové domácnosti také větší svobodu hledat bydlení podle vlastních preferencí. Příspěvek na bydlení by měl zajistit, aby přiměřené (adekvátní) nájemní bydlení, a to i za tržních podmínek, bylo finančně dostupné pro všechny typy domácností. Na druhou stranu výhradní orientace bytové politiky na příspěvek na bydlení může vést k inflaci nájemného a tak i k neefektivním výdajům státu. Ještě důležitější je skutečnost, že existuje skupina domácností, které jsou na trhu bydlení prokazatelně diskriminovány, a to přes možnost čerpat příspěvek na bydlení. Příspěvek na bydlení sice řeší problém finanční dostupnosti bydlení, nikoliv však problém diskriminace – tj. situaci, kdy je možnost zažádat o příspěvek na bydlení prakticky vyloučena, protože domácnost nemůže vůbec získat dlouhodobé nájemní bydlení. Pokud jsou byty takové skupině domácností nabídnuty, pak často ve vyloučených lokalitách s nekvalitním bydlením, bez legální nájemní smlouvy nebo s legální smlouvou na příliš krátké období vytvářející velkou míru nejistoty ohledně trvání nájmu i výše nájemného v budoucnu. Tyto domácnosti pak tvoří hlavní cílovou skupinu sociálně inkluzivního systému sociálního bydlení. V České republice je veřejná podpora v oblasti bytové politiky dnes prokazatelně vychýlena ve prospěch vlastnického bydlení; podíl veřejných výdajů ve prospěch nájemního bydlení je několikanásobně nižší než podíl veřejných výdajů ve prospěch vlastnického bydlení. I z důvodu snížení celospolečenských ekonomických rizik vyplývajících z příliš velkého podílu vlastnického bydlení by opatření v oblasti sociálního bydlení měla být směřována spíše do segmentu nájemního bydlení. Obce zprivatizovaly, podle odhadů, více než 70 % bytového fondu, který na ně byl převeden na začátku ekonomické transformace; mnohé z nich v současnosti nedisponují žádným bytovým fondem pro účely sociálního bydlení. Regulace nájemného aplikovaná na neuvolněné nájemní byty postavené před rokem 1992 neměla charakter sociálního opatření a byla odůvodňována jako ochrana před možným zneužitím postavení na trhu ze strany pronajímatelů; velká část uživatelů regulovaného nájemního bydlení patřila k příjmově nejsilnějším českým domácnostem. Počet uvolněných obecních bytů je nízký a podstatná část uvolněných bytů je obcemi zpětně pronajata za tržních podmínek (tzv. obálkovou metodou). Mnohé obce definují sociální bydlení a uplatňují vlastní systém přidělování sociálních bytů – potřeba sociálního bydlení však zpravidla převyšuje nabídku. Nová výstavba podporovaných a sociálních bytů (na základě programů vyhlašovaných Ministerstvem pro místní rozvoj nebo Státním fondem rozvoje bydlení) je rozsahem marginální, zejména z důvodu nevhodného nastavení grantové podpory. Potřeba nových modelů (nástrojů) sociálního bydlení je vyvolána i dopady deregulace nájemného a rostoucího počtu domácností potenciálně ohrožených ztrátou bydlení. Na druhou stranu, díky deregulaci nájemného začal svou funkci plnit příspěvek na bydlení kombinovaný s individuálně posuzovaným doplatkem na bydlení. Díky zvýšení limitů uplatňovaných při výpočtu příspěvku na bydlení se stal příspěvek na bydlení nástrojem pomoci i pro mnohé domácnosti žijící v tržním nájemním bydlení. Samotný příspěvek na bydlení však nevede k odstranění diskriminace na trhu bydlení. Diskriminace „rizikových“

2

Výstup pracovní skupiny č. 1 pro oblast bydlení v rámci Strategie boje proti sociálnímu vyloučení. Prosinec 2010 skupin domácností v přístupu k nájemnímu bydlení má, minimálně ze strany soukromých pronajímatelů, ale i ze strany volené reprezentace malých územně správných celků, racionální základ v averzi před vysokým rizikem; proto je jen velmi obtížné očekávat automaticky, bez jakýchkoliv nástrojů, její změnu.

Cíl sociálního bydlení • • •

Cílem systému sociálního bydlení je zajištění krizového (přechodného) ubytování a dlouhodobého nájemního bydlení pro cílovou skupinu domácností. Cílem systému sociálního bydlení je snížení ekonomických rizik souvisejících s pronájmem bytu cílové skupině domácností. Cílem systému sociálního bydlení je efektivnější uspokojení specifických potřeb cílové domácnosti v oblasti bydlení: posílení individuálního přístupu, zvýšení odpovědnosti cílové domácnosti, ale také větší možnost výběru z alternativ bydlení pro cílovou domácnost.

Navrhované nástroje systému sociálního bydlení by měly vést: • • • • • • • • • • •

k sociálnímu a prostorovému začleňování; ke zvýšení prevence ztráty bydlení a vzniku prostorového vyloučení; ke snadnějšímu přístupu k sociálním službám, kde to bude zapotřebí; k výchově kompetencí k využívání trvalého nájemního bydlení (v kombinace s posilováním kompetencí v jiných oblastech), kde je bude zapotřebí; k odstraňování předsudků vedoucích k diskriminaci na trhu bydlení; k posílení individuálního posouzení specifických potřeb cílové domácností a zvýšení možnosti výběru z alternativ sociálního bydlení; k posílení vlastní odpovědnosti za zajištění vlastního bydlení; k minimálním tržním distorzím a minimálním umělým bariérám bránícím cílovým domácnostem ve změně jejich bydlení či bydliště; k efektivním výdajům státu v oblasti bydlení; k minimalizaci zneužití a minimalizaci vzniku závislosti na sociální pomoci; k posílení nájemní formy bydlení v českém bytovém systému.

Cílová domácnost sociálního bydlení Cílová skupina domácností pro systém sociálního bydlení je definována následovně: domácnosti, pro které je trhem nabízené bydlení bez veřejné pomoci finančně nedostupné a které jsou zároveň na trhu bydlení z důvodu své rodinné, sociální, zdravotní nebo finanční situace či z důvodu své národnosti, etnického původu, věku či náboženství znevýhodněny, a tím ohroženy sociálním vyloučením. Znevýhodnění souvisí, mimo jiné, s vysokým ekonomickými rizikem spojeným s nabídkou dlouhodobého nájemního bydlení cílové skupině domácností na tržních principech. Příklady cílových skupin domácností: A. B. C. D.

domácnosti národnostních menšin; domácnosti imigrantů, kteří mají na území ČR trvalé bydliště; bezdomovci (v širším vymezení klasifikace ETHOS); neúplné rodiny s dětmi bez jiné možnosti samostatného bydlení;

3

Výstup pracovní skupiny č. 1 pro oblast bydlení v rámci Strategie boje proti sociálnímu vyloučení. Prosinec 2010 E. F. G. H. I. J.

mladé rodiny (nesezdané páry) s dětmi s jedním členem na rodičovské či mateřské dovolené a bez jiné možnosti samostatného bydlení; domácnosti s nezaměstnanými členy a domácnosti závislé na dávkách SSP; domácnosti s handicapovanými členy; domácnosti penzistů ohrožené finanční nedostupností bydlení z důvodu bydlení v příliš velkém bytě či jiných důvodů; domácnosti žijící v bydlení nevyhovujícím hygienickým standardům; domácnosti žijící v prostorově vyloučených lokalitách.

Celkový čistý příjem cílové domácnosti nesmí převýšit limity platné pro program sociálního bydlení Ministerstva pro místní rozvoj. Cílové domácnosti budou zároveň kategorizovány do dvou základních kategorií: I.

II.

Domácnosti, pro něž je trhem nabízené bydlení bez veřejné pomoci finančně nedostupné a které jsou na trhu bydlení znevýhodněny, avšak mají dostatečnou kompetenci k udržení dlouhodobého nájemního bydlení; Domácnosti, pro něž je trhem nabízené bydlení bez veřejné pomoci finančně nedostupné, které jsou na trhu bydlení znevýhodněny a které nemají dostatečnou kompetencí pro udržení dlouhodobého nájemního bydlení.

Definice sociálního bydlení Definice sociálního bydlení by měla, i vzhledem ke změnám jeho významu ve vyspělých zemích, být v českém právním systému omezena na formy sociálního bydlení, technický standard a zacílení. Tato definice by měla mít legislativní podobu Zákona o sociálním bydlení a jeho příprava by měla spadat do kompetence Ministerstva pro místní rozvoj. Příprava zákona však předpokládá vzájemnou spolupráci dvou resortů: Ministerstva pro místní rozvoj a Ministerstva práce a sociálních věcí. Zákon by měl obsahovat povinnost obcí zajistit takový počet sociálních bytů, který odpovídá potřebě v dané obci. Další konkretizace povinnosti obcí by v zákoně být neměla a obce by pro aktivní politiku v oblasti sociálního bydlení měly být spíše motivovány programy státu v oblasti výstavby a rekonstrukce bytového fondu (programy Státního fondu rozvoje bydlení a programy Ministerstva pro místní rozvoj), daňovou politikou státu (Ministerstvo financí) a efektivnější výplatou příspěvku na bydlení (Ministerstvo práce a sociálních věcí). I když by zákon o sociálním bydlení ustanovení o odpovědnosti obcí nakonec neobsahoval, má zákon nadále svůj velký význam, zejména v jednodušším cílení současných i budoucích veřejných programů (či daňové politiky státu) určených na výstavbu, koupi a rekonstrukci sociálních bytů, v doplnění chybějící regulace u alternativních forem sociálního bydlení (tréninkové bydlení, neziskové sociální bydlení, garantované bydlení), v efektivnější výplatě příspěvku na bydlení (byt by musel splňovat technické standardy sociálního bytu, pokud by jeho uživatel měl mít nárok na příspěvek na bydlení) a ve zlepšení kvality bydlení v komerčních ubytovnách (pokud by jejich uživatelé měli mít nárok na příspěvek na bydlení, resp. doplatek na bydlení). 1. Formy sociálního bydlení: krizové (přechodné) ubytování, tréninkové bydlení a dlouhodobé sociální bydlení. Dlouhodobé sociální bydlení by se dále dělilo na: neziskové

4

Výstup pracovní skupiny č. 1 pro oblast bydlení v rámci Strategie boje proti sociálnímu vyloučení. Prosinec 2010 sociální bydlení, obecní sociální bydlení a garantované bydlení. Tyto formy by byly podrobněji definovány zákonem (viz dále úprava pro jednotlivé formy sociálního bydlení). 2. Technický standard sociálního bydlení: a) krizové (přechodné) formy ubytování: u azylového ubytování, případně u jakýchkoliv jiných forem přechodného ubytování, které by byly realizovány v rámci zákona 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, by zákon o sociálním bydlení pouze odkázal na podmínky dané zákonem 108/2006 Sb. U ostatních krizových (přechodných) forem ubytování – například privátních ubytoven – by zákon o sociálním bydlení stanovil minimální technické podmínky (v souladu se zákonem 108/2006 Sb.) a přikázal nutnost doprovodného sociálního programu (jako vhodná doprovodná sociální služba může být, například, § 69 Terénní programy, § 65 Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi, § 70 Sociální rehabilitace - terénní a ambulantní služba). Dodržení standardů zákona by mělo být podmínkou pro státní granty/garance/úvěry určené na rekonstrukce/výstavbu těchto forem ubytování a podmínkou výplaty příspěvku na bydlení a doplatku na bydlení. b) tréninkové a dlouhodobé nájemní bydlení: k definici minimálních technických podmínek tréninkových a dlouhodobých sociálních bytů by mohl, například, sloužit prováděcí předpis ke stavebnímu zákonu (zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů), a to vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, avšak pouze ve vybraných částech (nelze na sociální bydlení dávat tak vysoké požadavky, jako jsou uplatňované na nové stavby). Dodržení standardů zákona by mělo být podmínkou pro státní granty/garance/úvěry určené na rekonstrukce/výstavbu těchto forem bydlení a podmínkou výplaty příspěvku na bydlení a doplatku na bydlení. 3. Zacílení: Cílová domácnost splňuje definici cílové domácnosti uvedené výše. Tuto skutečnost potvrdí sociální odbor obce formou potvrzení, s omezenou lhůtou platnosti.

Konkrétní opatření 1. Prevence sociálního a prostorového vyloučení a) centra prevence bezdomovství a sociálního vyloučení b) institut zvláštního příjemce A) Centra prevence bezdomovství a sociálního vyloučení Anotace: Předpokladem efektivního fungování systému sociálního bydlení v ČR je založení poradenských center, kam by se mohli obracet jak lidé, kteří již ztratili bydlení, tak lidé, kterým ztráta bydlení teprve hrozí. Úkolem centra prevence bezdomovství a sociálního vyloučení by bylo zjistit důvody ohrožení ztráty bydlení, pomoci při jejich řešení (oddlužení, právní pomoc) a případně, pokud by ke ztrátě bydlení již došlo, zařadit domácnost do programu reintegrace. Hlavním úkolem centra by byla prevence - kontaktování osob, kterým hrozí ztráta bydlení (i na základě informací od soukromých pronajímatelů), a to ještě před samotnou výpovědí, a snaha výpovědi zabránit. Centra by tak měla nabízet pomoc jak nájemníkům, tak i pronajímatelům. Centrum by mělo být provozováno neziskovými organizacemi (či sociální pracovníky obce) v prostorách poskytnutých obcí a ve spolupráci s úřadem práce, sociálním a bytovým odborem obce. Centrum by mělo klientům poskytovat široké spektrum služeb, informovat o možnostech získání sociálních dávek, právní pomoc. 5

Výstup pracovní skupiny č. 1 pro oblast bydlení v rámci Strategie boje proti sociálnímu vyloučení. Prosinec 2010 Informace o existenci centra prevence bezdomovství a sociálního vyloučení by měly být běžně dostupné veřejnosti a zejména pak potencionálním klientům. V rámci zákona 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, existují některé formy sociálních služeb, které by se daly využít pro účel provozování centra. Jako vyhovující služba se jeví, například, §37 Odborné sociální poradenství. Jiným vhodným programem by mohl být § 69 Terénní programy. Odpovědnost: obce s rozšířenou působností a Ministerstvo práce a sociálních věcí Opatření: -

výběrové řízení na granty na zřízení center (obce s rozšířenou působností); granty na provoz center na základě zákona 108/2006 Sb. (MPSV); zohlednit lépe problematiku sociálního bydlení ve střednědobých plánech rozvoje sociálních služeb (MPSV).

B) Institut zvláštního příjemce Anotace: Situaci, kdy příjemce dávky nevyužívá příspěvek na bydlení nebo doplatek na bydlení k úhradě nákladů spojených s bydlením a kdy rodině vzniká dluh na nájemném a na službách spojených s užíváním bytu, je možné řešit pomocí institutu zvláštního příjemce. Vyhledávání osob, které nevyužívají sociální dávky poskytované v oblasti bydlení k účelu, k němuž byly poskytnuty, provádí sice ze zákona v rámci sociální práce orgány pomoci v hmotné nouzi, ale aby k využití tohoto institutu mohlo dojít včas nebo i preventivně, je potřeba spolupráce i dalších zúčastněných subjektů. Zejména majitelé nemovitostí, dodavatelé sociálních služeb atd., by měli bezprostředně po prvním zjištění informovat orgány státní sociální podpory a/nebo orgány pomoci v hmotné nouzi, že jim nájemník nehradí náklady spojené s bydlením. Pokud tyto nahlášené osoby jsou příjemci sociálních dávek, pracovníci příslušných správních orgánů mohou využít postupů sociální práce s touto osobou a její rodinou, a to jak v preventivní činnosti, tak i při řešení následků, což může znamenat i ustanovení zvláštního příjemce pro výplatu dávek, kterým může být přímo ta osoba či instituce, u které dluh spojený s bydlením vzniká. U příspěvku na bydlení (ze systému státní sociální podpory) je možné pronajímatele bytu nebo jinou fyzickou či právnickou osobu, která s tímto ustanovením souhlasí, určit zvláštním příjemcem části dávky odpovídající výši nájemného nebo celé dávky s tím, že pronajímatel bude za nájemce hradit i další služby spojené s bydlením. U doplatku na bydlení (ze systému dávek pomoci v hmotné nouzi) lze institut zvláštního příjemce využít a stanovit obdobně jako u příspěvku na bydlení. Navíc lze vedle tohoto institutu použít bez souhlasu příjemce tento doplatek na bydlení i k přímé úhradě nájemného nebo služeb spojených s bydlením a to tak, že plátce dávek jej poukazuje přímo na účet pronajímateli nebo poskytovateli služeb. Tímto lze zabránit tomu, aby osobám pobírajícím sociální dávky nevznikal nebo alespoň nenarůstal dluh v souvislosti s bydlením. Pokud je osobě v hmotné nouzi vyplácen příspěvek na živobytí nebo doplatek na bydlení prostřednictvím zvláštního příjemce nebo formou poukázek alespoň po dobu 6 kalendářních měsíců po sobě jdoucích, musí orgán pomoci v hmotné nouzi sdělit tuto skutečnost orgánu státní sociální podpory (úřadu práce). Ten je následně povinen rozhodnout, zda ustanoví zvláštního příjemce i pro přijímání dávek státní sociální podpory (příspěvku na bydlení). Všechny úřady práce i všechny obce jsou o institutu zvláštního příjemce obeznámeny, a to nejen platným zněním právních předpisů, ale i v metodických materiálech MPSV (naposledy v metodickém pokynu 7/2008). Dalším zdrojem je materiál Kanceláře veřejného ochránce

6

Výstup pracovní skupiny č. 1 pro oblast bydlení v rámci Strategie boje proti sociálnímu vyloučení. Prosinec 2010 práv „Doporučení pro obce a města pro předcházení tvorby a rozšiřování sociálně vyloučených lokalit se zdůrazněním zajištění potřeby bydlet“ (únor 2009). Odpovědnost: obce a Ministerstvo práce a sociálních věcí Opatření: -

větší informovanost obcí, soukromých pronajímatelů a poskytovatelů sociálních služeb o existenci institutu zvláštního příjemce a možnostech jeho využití (obce a MPSV).

2. Krizové (přechodné) formy ubytování a bydlení Pro druhou kategorii cílových domácností by prvním stupněm sociálního bydlení byl systém propustného bydlení zahrnující následující přechodné formy ubytování a tréninkového bydlení. Tyto formy bydlení by měly být upraveny v Zákoně o sociálním bydlení. a) krizové (přechodné) formy ubytování b) tréninkové bydlení A) krizové (přechodné) formy ubytování Anotace: Jako první, základní stupeň prostupného bydlení, budou sloužit krizové (přechodné) formy ubytování realizované jak v rámci zákona 108/2006 Sb, o sociálních službách, tak i na bázi privátních ubytoven splňujících standardy ubytování pro zařazení dle zákona o sociálním bydlení (viz výše). Odpovědnost: Ministerstvo práce a sociálních věcí a Ministerstvo pro místní rozvoj Opatření: -

přijetí zákona o sociálním bydlení (MMR); zohlednit lépe problematiku sociálního bydlení ve střednědobých plánech rozvoje sociálních služeb (MPSV).

B) tréninkové bydlení Anotace: Tréninkové bydlení by mělo být zaměřené na domácnosti v krizových (přechodných) formách ubytování po dosažení kompetencí k udržení nájemního bydlení. Tréninkové bydlení slouží k ověření kompetencí k udržení dlouhodobého nájemního bydlení jako druhý stupeň systému propustného bydlení. Podmínkou získání tréninkového bydlení je aktivní spolupráce s terénními pracovníky, aktivní hledání zaměstnání či absolvování rekvalifikačních kurzů, nulový dluh na nájemném (případně aktivní splácení vzniklého dluhu). Klienti by dále měli být schopni samostatně (s pomocí sociálních dávek) hradit nájemné a „vyjít“ s omezenými finančními prostředky; měli by mít vyřízené potřebné doklady a v případě dluhů dodržovat splátkový kalendář. Tréninkové bydlení by se z hlediska standardů poskytnutého bydlení nikterak nelišilo od bydlení ve standardním nájemním bytě; sociální pracovníci by vykonávali pouze dohled a intervenovali pouze v případě problémů. Vhodnými sociálními službami by mohly být (dle zákona 108/2006 Sb, o sociálních

7

Výstup pracovní skupiny č. 1 pro oblast bydlení v rámci Strategie boje proti sociálnímu vyloučení. Prosinec 2010 službách): § 69 Terénní programy, § 65 Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi, § 70 Sociální rehabilitace - terénní a ambulantní služba. Tréninkové bydlení je pouze krátkodobou formou bydlení - nájemní (podnájemní) smlouva by měla být půlroční s možností prodloužení na dobu maximálně dvou let. V zásadě existují tři základní typy tréninkového bydlení:

Tréninkové bydlení v bytech vlastněných neziskovou organizací. Klient je nájemníkem, pronajímatelem je nezisková organizace. Tréninkové bydlení v bytech vlastněných obcí. Klient je nájemníkem, pronajímatelem je obec. Tréninkové bydlení v bytech najímaných neziskovou organizací od jiných pronajímatelů. Klient je podnájemníkem, nájemníkem je nezisková organizace, pronajímatelem je obec nebo soukromý pronajímatel.

A. B. C.

Velkou nevýhodou třetího modelu je problém při získání nároku na příspěvek na bydlení (podnájemní vztah neopravňuje k příspěvku na bydlení); klienti mohou pouze v individuálních případech získat od sociálních odborů výjimku a obdržet doplatek na bydlení, pokud splňují podmínky hmotné nouze. Odpovědnost: Ministerstvo práce a sociálních věcí, Ministerstvo pro místní rozvoj, Úřad vlády Opatření: -

-

-

přijetí zákona o sociálním bydlení (MMR); zohlednit lépe problematiku sociálního bydlení ve střednědobých plánech rozvoje sociálních služeb (MPSV); novelizace Zákona 117/1995, o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, v části týkající se příspěvku na bydlení, která by umožnila využití příspěvku na bydlení v méně chráněných formách bydlení (podnájemní vztah), protože právě v těchto formách bydlení žijí často lidé v hmotné nouzi (MPSV); aplikovat nástroje umožňující snadný převod bytového fondu obcí do vlastnictví neziskových organizací či poskytování bytového fondu obcí neziskovým organizacím pro účely tréninkového bydlení – například využít prostředky v rámci podprogramu Podpory výstavby podporovaných bytů MMR či zdrojů evropských strukturálních fondů (EBRD) pro koupi a rekonstrukci sociálních bytů ze strany neziskových organizací (MMR); šíření příkladů dobré praxe mezi neziskovými organizacemi, popř. organizace seminářů o výhodách a rizicích spojených s vlastnictvím bytového fondu, o správě bytového fondu, právní hlediska, zkušenosti s provozováním tréninkového bydlení (Úřad vlády, Agentura pro sociální začleňování).

3. Dlouhodobé formy sociálního bydlení

8

Výstup pracovní skupiny č. 1 pro oblast bydlení v rámci Strategie boje proti sociálnímu vyloučení. Prosinec 2010 Pro první kategorii cílových domácností a pro druhou kategorii cílových domácností po zajištění kompetencí k udržení dlouhodobého nájemního bydlení (úspěšného absolvování tréninkového bydlení) by měly být určeny následující formy dlouhodobého sociálního nájemního bydlení. V souladu s hlavním cílem konceptu sociálního bydlení by měla nabídka obsahovat více alternativ, které umožňují větší svobodu volby cílové domácnosti a tak i vhodnější uspokojení specifických potřeb a preferencí v oblasti bydlení: a) Neziskové sociální bydlení b) Obecní sociální bydlení c) Garantované bydlení A) Neziskové sociální bydlení Anotace: Neziskové organizace by se, vedle obcí, mohly stát i v naší zemi významným vlastníkem sociálních bytů. Vedle tréninkových bytů by mohly vlastnit, spravovat a pronajímat standardní nájemní bytový fond; současná právní úprava tomuto modelu nebrání, ani jeho využití neusnadňuje. Modely neziskového nájemního bydlení jsou dobře známy ze zemí jako Rakousko, Nizozemí, Francie, Velká Británie, Irsko; neziskové organizace často efektivněji spravují bytový fond a vhodněji kombinují terénní sociální práci se zajištěním bydlení, je-li to potřebné. Neziskové organizace by měly získávat levně (nebo zdarma) existující byty od obcí, a to na základě smluvní povinnosti (ukotvené v převodních smlouvách) o využití převedených bytů v dohodnuté lhůtě výhradně pro účely sociálního nájemního bydlení (dle zákona o sociálním bydlení). Neziskové organizace by rovněž měly mít přístup ke všem grantům/kvalifikovaným úvěrům státu týkajících se rekonstrukce nebo nové výstavby sociálních a podporovaných bytů. Výše grantové podpory státu pro výstavbu podporovaného a sociálního bydlení je dnes relativně nízká a byty tak není možné postavit jen při kombinaci státní dotace a úvěru; program od investora předpokládá nejen vklad pozemku zdarma, ale také nemalou a nevratnou kapitálovou injekci – to je však možné pouze v případě větších obcí. Program by měl být nastaven tak, aby za předpokladu vkladu pozemku zdarma bylo možné zbylé náklady výstavby uhradit z kombinace státního grantu a úvěru běžného úročení s běžnou dobou splatnosti. Jelikož se tyto podmínky neustále mění (mění se náklady výstavby, úročení úvěrů, nabídka úvěrů), jeví se jako nejvhodnější model konkurenčních nabídek a veřejné soutěže: stát by na daný program v každém roce vyčlenil určitou část prostředků, ale nestanovil maximální výši grantu na jeden postavený byt, přičemž ponechal na soutěži mezi potenciálními investory, kdo nabídne nejnižší (a pro stát nejefektivnější) požadavek na státní příspěvek. Kritérium velikosti požadovaného státního příspěvku by přitom bylo hlavním kritériem při rozhodnutí o výběru konkrétních nabídek. Neziskové organizace, které by chtěly získat prostředky státu pro účely koupě, rekonstrukce či výstavby dlouhodobého sociálního bydlení, by měly podléhat státnímu dohledu a auditu. Tento dohled jednak umožňuje kontrolu efektivního čerpání a jednak posiluje postavení neziskových organizací vůči bankovnímu sektoru – poskytovateli komerčních půjček. Cílem je zajistit dlouhodobou udržitelnost této formy bydlení a zlepšit přístup ke komerčním úvěrům potřebným pro investice do koupě a rekonstrukce bytů. Odpovědnost: Ministerstvo pro místní rozvoj, Úřad vlády Opatření: -

přijetí zákona o sociálním bydlení (MMR);

9

Výstup pracovní skupiny č. 1 pro oblast bydlení v rámci Strategie boje proti sociálnímu vyloučení. Prosinec 2010 -

-

-

-

-

aplikovat nástroje umožňující snadný převod bytového fondu obcí do vlastnictví neziskových organizací pro účely dlouhodobého sociálního bydlení – například využít prostředky v rámci podprogramu Podpory výstavby podporovaných bytů MMR či zdrojů evropských strukturálních fondů (EBRD) pro koupi a rekonstrukci sociálních bytů ze strany neziskových organizací (MMR); otevření hlavního programu Podpory výstavby podporovaných bytů MMR neziskovým organizacím (MMR); předložit návrh na změnu pravidel na poskytování veřejné podpory týkající se programů podpory výstavby podporovaných a sociálních bytů MMR dle podmínek uvedených výše (MMR); předložit návrh na změnu pravidel na poskytování veřejné podpory týkající se rekonstrukce bytových domů ze zdrojů MMR i evropských strukturálních fondů – programy by měly na sebe konzistentně navazovat a měly by být více podmíněny zacílením na sociální bydlení (MMR); nutnost certifikace, dohledu a auditu neziskových organizací, které by se rozhodly mít vlastní bytový fond pro účely dlouhodobého sociálního bydlení, a pro tento účel chtěly využít veřejných prostředků. Podmínkou certifikace by měla být registrace k vybraným sociálním službám (Azylové domy, Chráněné bydlení, Domy na půl cesty, SAS pro rodiny s dětmi, Služby sociální rehabilitace, Sociální poradenství, Terénní programy) a prokázání o provozu vlastního bytového fondu v posledních třech letech, a to minimálně v rozsahu určitého počtu osob trvale hlášených v těchto bytech (MMR); šíření příkladů dobré praxe mezi neziskovými organizacemi, popř. organizace seminářů o výhodách a rizicích spojených s vlastnictvím bytového fondu, o správě bytového fondu, právní hlediska (Úřad vlády, Agentura pro sociální začleňování).

B) Obecní sociální bydlení Anotace: Obce by měly být povinny ze zákona o sociálním bydlení provozovat určitý počet dlouhodobých sociálních bytů, který odpovídá specifické potřebě v dané obci. Obce by však také měly mít možnost prostřednictvím převodu svého bytového fondu či jinou formou tuto povinnost delegovat na neziskové organizace. Vedle toho by měly být motivovány k aplikaci inkluzivních modelů obecního sociálního bydlení – například rozdělení stávajícího obecního bytového fondu již podle stávající situace nájemníka na byty sociální a ostatní obecní byty, a tímto způsobem diferencovat výši nájemného i uvnitř jednotlivých bytových domů. Takové rozdělení umožňuje mix sociálních bytů s ostatními obecními byty v jednom bytovém domě a vede k efektivnějšímu využívání příspěvku na bydlení. Odpovědnost: obce a Ministerstvo pro místní rozvoj Opatření: -

přijetí zákona o sociálním bydlení (MMR); aplikovat nástroje umožňující snadný převod bytového fondu obcí do vlastnictví neziskových organizací pro účely dlouhodobého sociálního bydlení – například využít prostředky v rámci podprogramu Podpory výstavby podporovaných bytů MMR či zdrojů evropských strukturálních fondů (EBRD) pro koupi a rekonstrukci sociálních bytů ze strany neziskových organizací (MMR);

10

Výstup pracovní skupiny č. 1 pro oblast bydlení v rámci Strategie boje proti sociálnímu vyloučení. Prosinec 2010 -

-

předložit návrh na změnu pravidel na poskytování veřejné podpory týkající se programů podpory výstavby podporovaných a sociálních bytů MMR dle podmínek uvedených v anotaci k neziskovému sociálnímu bydlení (MMR); předložit návrh na změnu pravidel na poskytování veřejné podpory týkající se rekonstrukce bytových domů ze zdrojů MMR i evropských strukturálních fondů – programy by měly na sebe konzistentně navazovat a měly by být více podmíněny zacílením na sociální bydlení; u obcí (protože vlastní bytový fond) pak s dodatečným důrazem na uplatnění inkluzivních modelů obecního sociálního bydlení (MMR).

C) Garantované bydlení Anotace: Vedle neziskového a obecního sociálního bydlení může pro účely sociálního bydlení sloužit též část soukromého nájemního bytového fondu. Efektivním nástrojem by tak mohlo být pojištění rizik soukromých pronajímatelů souvisejících s legální nabídkou standardní nájemní smlouvy cílové skupině domácností pro sociální bydlení, tzv. cílená garance. V rámci tohoto nástroje by obce a neziskové organizace vyhledávaly byty k pronájmu cílové skupině domácností, a to mezi soukromě pronajímanými byty, a následně by soukromí pronajímatelé získali garance kryjící hlavní rizika související s pronájmem - riziko nesplácení nájemného, riziko poškození majetku a riziko soudních výloh spojených s výpovědí. Na základě těchto garancí by pak pronajímatelé uzavřeli s cílovou domácností dlouhodobou nájemní smlouvu s nájemným nižším než tržním a umožnili bezproblémové přehlášení nájemníka k trvalému pobytu. Samotné poskytnutí garancí by bylo prováděno pomocí pojistného produktu nabízeného výhledově komerčním sektorem, tedy soukromými pojišťovnami. Garance by byla časově omezena; po jejím uplynutí by nájemní byt byl standardním nájemním bydlením. Soukromí pronajímatelé by mohli takto kombinovat nabídku bydlení s malým pracovním úvazkem týkajícím se práce domovníka. Podrobněji rozpracováno v prioritě č. 2 strategie a dalších koncepčních materiálech Agentury pro sociální začleňování. Odpovědnost: Agentura pro sociální začleňování, Ministerstvo pro místní rozvoj a Ministerstvo práce a sociálních věcí Opatření: -

pilotní odzkoušení systému garantovaného bydlení pod vedením Agentury pro sociální začleňování ve třech vybraných lokalitách a následná aplikace v širším měřítku (Agentura pro sociální začleňování, MMR, MPSV).

11


Priorita č. 3: Zajištění prostupu z dočasných a nejistých forem bydlení (azylových domů, ubytoven) do trvalého a bezpečného bydlení PROBLÉM: Poskytování bydlení není dle zák. č. 108/2006 Sb. základní činnosti žádné služby, z čehož vyplývá nemožnost financovat tuto službu dle kategorizace daného zákona. Poskytování bydlení tedy nelze financovat z účelových dotací na výkon služeb. Návrhy opatření: Novela zákona č.108/2006: I. §34, odst. 1. (výčet zařízení sociálních služeb) rozšířit o byty pro tréninkové bydlení (byty s doprovodnou sociální asistencí) II. § 43 Podpora samostatného bydlení §43 (1) Podpora samostatného bydlení je terénní služba poskytovaná osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu zdravotního postižení nebo chronického onemocnění, včetně duševního onemocnění, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. rozšířit takto: § 43 (1) Podpora samostatného bydlení je terénní služba poskytovaná osobám, které jsou ohroženy ztrátou bydlení nebo mají sníženou soběstačnost z důvodů zdravotního postižení nebo chronického onemocnění, včetně duševního onemocnění, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. III. Díl 4 zákona č.108/2006, Služby sociální prevence, rozšířit o zařízení Byty s doprovodnými sociálně aktivizačními službami.

PROBLÉM: V rámci státu, měst a obcí neexistuje bytová politika pro diskutovanou skupinu Návrhy opatření: Povinnost krajů a obcí zpracovat střednědobý plán rozvoje bydlení jako základní nástroj pro vytváření nabídky bydlení pro nízkopříjmové skupiny obyvatel. Nedílnou součástí těchto krajských a obecních koncepcí bude zavádění nabídky vícestupňového bydlení a zajištění sociálních služeb k nejnižším stupňům bydlení.

12

Výstup pracovní skupiny č. 1 pro oblast bydlení v rámci Strategie boje proti sociálnímu vyloučení. Prosinec 2010 Při vytváření těchto koncepcí se mohou obce sdružovat do svazů tak, aby byly schopny tyto služby zajistit. Bytové koncepce obcí zohledňují potřeby identifikované v rámci komunitního plánování. Na zpracování a realizaci těchto koncepcí přispívá vedle krajských samospráv i stát prostřednictvím dotačních titulů z MPSV a MMR (IPRM). K zajištění vícestupňového prostupného bydlení mohou obce a kraje vstupovat do smluvních vztahů i s majiteli soukromého bytového fondu. PROBLÉM: Bydlení s doprovodným sociálním programem s podnájemní smlouvou není v souladu se zákonem o pomoci v hmotné nouzi č. 111/2006 Sb. Návrhy opatření: Novela zákona č. 111/2006 Sb., §33 Podmínky nároku na doplatek na bydlení takovým způsobem, aby mezi oprávněnými žadateli byli i osoby bydlící v podnájemním vztahu. PROBLÉM: Existují jednotlivci i rodiny, které z ekonomických i sociálních důvodů nemohou bydlet v bytě s nájemní smlouvou. Bydlení těchto osob se neřeší. Součástí komplexního řešení bytových politik na lokální úrovni by mělo být řešení bydlení výše uvedené cílové skupiny. Návrh opatření: -

Změna dokumentace podprogramu 117 514 programu Podpora výstavby podporovaných bytů takovým způsobem, aby možnost nákupu podporovaného bytu měly i NNO.

13


Soupis navržených opatření Prevence sociálního a prostorového vyloučení Centra prevence bezdomovství a sociálního vyloučení -

výběrové řízení na granty na zřízení Center prevence bezdomovectví a sociálního vyloučení (obce s rozšířenou působností); granty na provoz Center prevence bezdomovectví a sociálního vyloučení na základě zákona 108/2006 Sb. (MPSV); zohlednit lépe problematiku sociálního bydlení ve střednědobých plánech rozvoje sociálních služeb (MPSV)

Institut zvláštního příjemce dávky -

větší informovanost obcí, soukromých pronajímatelů a poskytovatelů sociálních služeb o existenci institutu zvláštního příjemce a možnostech jeho využití (obce a MPSV).

Krizové (přechodné) formy ubytování a bydlení Krizové (přechodné) formy ubytování

14

Priorita č. 1: Sociální bydlení

Recommend Documents