Stati
a zprávy
z
výzkumu
PRIMÁRNI PREVENCE RIZIKOVÉHO CHOVÁNÍ U ŽÁKŮ SE SLUCHOVÝM POSTIŽENÍM Tereza Skákalová, Martin Kaliba, Martin Slovák, Markéta Novotná Anotace: Příspěvek prezentuje výsledky výzkumného šetření, které bylo provedeno v roce 2011 s cílem přispět ke zvýšení efektivity procesu primární prevence vybraných sociálně patologických jevů u žáků se sluchovým postižením na školách pro sluchově postižené. Klíčová slova: sluchová vada, žák se sluchovým postižením, primární prevence, kyberšikana, pohlavně přenosné choroby, drogy, trestní odpovědnost.
Uvedení do problematiky S nárůstem výskytu prakticky všech forem sociálně patologického chování v současné době nachází primární prevence takového chování stále větší důležitost. Realizace primární prevence rizikových projevů chování je důležitou součástí edukace prakticky všech věkových skupin, větší důraz je však tradičné kladen na děti a mládež. Zcela specifickou skupinou jsou pak jedinci se specifickými vzdělávacími potřebami. Rizikovou skupinou jsou zvláště osoby se sluchovým postižením, protože u nich sluchová vada primárně způsobuje značný komunikační a informační deficit a dále je omezuje v náhodném učení přirozeným sociálním situacím. Protože tyto faktory jsou velmi významné pro
pochopení dané problematiky, budou níže podrobněji vysvětleny. Sluch umožňuje příjem zvukových informací z okolního prostředí, které jsou důležité nejen pro rozvoj sociálních kontaktů, ale usnadňují i prostorovou orientaci, vnímání polohy a pohybů vlastního těla a v neposlední řadě vnímání zvuků varovných. Sluchové vnímání tak představuje jeden z nejdůležitějších informačních kanálů člověka. Sluch má velký význam pro náhodné, nezáměrné učení. Díky náhodnému „odposlouchání" určitých situací získává člověk důležité aktuální informace, vysvětlení některých prvků okolního dění a také životní zkušenosti, které může dále využít a být díky nim připraven na obdobnou situaci. Toto náhodné učení je také přirozeným způsobem učení mluveného jazyka. 175
Redakce časopisu Speciální pedagogika informuje autory O FORMÁTOVÁNÍ DODANÝCH PODKLADŮ Časopis Speciální pedagogika přijímá k publikování stati, výzkumná sdělení, přehledové studie, diskusní příspěvky, informace z praxe, zprávy a recenze. Základním požadavkem na tyto texty je původnost. Text je potřeba opatřit anotací, klíčovými slovy, souhrnem v češtině v rozsahu 1 normostrany, který dává redakce sama přeložit do angličtiny, přehledem literatury citované podle normy ISO 690, případně poznámkovým aparátem (netýká se diskuse, zpráv a recenzí). Texty posuzují vždy dva recenzenti, recenzní řízení je anonymní. Bližší pokyny k citacím uvádějí Pravidla pro bibliografické citace - aktualizace říjen 2008, která najdete na www.pedf.cuni.cz v rubrice Rychlé odkazy, Knihovna a podrubrice Informační vzdělávání. Rozsah příspěvků je limitován následovně (včetně bibliografie): • stati a výzkumná sdělení 15 normostran (tj. 27 000 B), • přehledové studie do 40 normostran (tj. 72 000 B), tyto studie jsou vyžádány redakcí, • diskusní příspěvky 12 normostran (tj. 21 600 B), • zprávy a recenze 5 normostran (tj. 9000 B). Strana (normostrana) má 30 řádků o 60 úhozech (tj. 1800 B). Při překročení délky příspěvků redakce zpravidla vrací práce autorům ke zkrácení. K textu je vhodné připojit na zvláštním listě údaje o autorovi (jméno se všemi tituly, adresa bydliště, pracoviště, telefon, e-mail). Texty přijímá redakce v tištěné podobě a na disketě nebo CD s vyznačením odstavců, tučného písma, kurzívy atd. Mohou být zaslány též jako příloha elektronickou poštou na adresu:
[email protected]. Můžete použít textové editory pracující pod WINDOWS, pro naši počítačovou techniku je nejvhodnější textový editor MICROSOFT WORD, verze nerozhoduje. Text je třeba psát průběžně, řádky nezarovnávat. Klávesu ENTER používejte pouze na konci odstavce. Obrázky a tabulky by měly být vloženy do textu na místo, kde je chcete mít. Obrázky je ale nutné zároveň zaslat jako samostatné dokumenty (vložením do textu je obrázek nevratně kvalitativně znehodnocen). Vhodné formáty (koncovky) obrazového dokumentu jsou jpg, tiff nebo psd v rozlišení nejlépe 300 dpi. Při tvorbě grafu mějte prosím na paměti, že tisk není barevný, a volte takové odstíny, které po převodu do šedé škály nesplynou v jeden. Nejlepší je grafy ukládat v černobílé verzi. Nevyžádané rukopisy redakce nevrací a nehonoruje. Děkujeme za respektování pokynů, kterým přispějete ke zpružnění recenzního řízení a vzájemného kontaktu mezi autorem a redakcí. Informace najdete též na: http://www.pedf.cuni.cz/specialnipedagogika.
174
Dále má sluch velký význam pro mimoslovní dorozumívání, které tvoří podstatnou část jakéhokoli sdělení. Může se jednat o vokální projevy, které vyjadřují či provázejí emoce (smích, pláč, bolest, údiv aj.), ale také o jiné zvukové projevy, které význam sdělení podstatně doplňují či jsou samy nositeli významu (významné pokašlání, demonstrativní bouchnutí dveřmi, klakson atd.). Sluch má tedy i bezpečnostní funkci, je to jeden ze smyslů (stejně jako např. čich či hmat), který zůstává stále aktivní. Osoba se sluchovým postižením se tedy v tomto smyslu stává zranitelnější. Z výše uvedených argumentů jasné vyplývá, že sluchová vada ve většině případů způsobuje závažnou informační a komunikační bariéru. Kromě těchto bariér lze shrnout další důsledky sluchové vady: • deficit v orientačních schopnostech - orientace v prostoru se omezuje jen na rámec zorného pole; psychická zátěž; • omezení sítě sociálních vztahů - především kvůli komunikační bariéře; • vliv sluchové vady na celkový vývoj jedince (poznávací a kognitivní procesy, motorika, socializace). Co se týče vlivu sluchové vady na vývoj dítěte, je nutné si v první řadě uvědomit, že tato vada neznamená zásadní a nezvratné omezení schopností člověka. Dítě se rodí se stejným potenciálem a předpokladem intelektového i sociálního vývoje, jako mají děti slyšící (v případě izolované vady sluchu), rozvoj dítěte ale pak závisí více na působení 3
okolí. Pokud dítě sesluchovou vadou není včas dostatečné a adekvátně stimulováno, může u něho dojít k patologickým odlišnostem ve vývoji. „Těžké sluchové postižení v raném věku vede k podnětové deprivaci, konkrétně k omezení či úplnému chybění zvukových podnětů," (Vágnerová, 1999, s. 125). Nedostatek vnímání a pochopení zvuků z okolí vede k výraznému opoždění v oblasti vývoje řeči. V návaznosti na rozvoj řeči se rozvíjí i myšlení, pokud tedy dítěti chybí plnohodnotná komunikace s jeho okolím, dochází k omezení rozvoje pojmového myšlení (verbální inteligence). Tyto děti pak mnohdy nedosahují stadia symbolických operací, tzn. že pochopí správně základní vlastnosti a vztahy, ale toto poznání je jen částečné a nepřesné. Může být zpomalen i vývoj abstrakce, v důsledku čehož dochází k ulpívání na konkrétních situacích. Podobně i usuzování a tvorba obecných pojmů jsou pro děti s těžkou sluchovou vadou obtížné, mj. vlivem chudší zásoby představ a jejich časté nepřesnosti. Pro předcházení výše uvedeným vývojovým obtížím je v raném období pro dítě podstatné, aby se rozvíjela funkční komunikace s jeho okolím, méně už potom záleží na tom, jakou formou je komunikace realizována. Při předpokladu těžké sluchové vady, která zabraňuje plnohodnotnému sluchovému vnímání mluvy, je pro úspěšný rozvoj komunikace (a dále také pro zdravý kognitivní, citový a sociální vývoj) zásadní použití takového způsobu dorozumívání, který je přístupný smyslové výbavě dítěte. V tomto
Stati případě je možné využít vizuálně motorický jazykový systém, kterým je znakový jazyk - jazyk přirozený, s vlastním slovníkem i gramatikou, a tím pádem i srovnatelný s jazyky mluvenými. Uherík upozorňuje na to, že „mluvená řeč je sice důležitý komunikační prostředek, který ovlivňuje rozumovou úroveň, ale nelze jej pokládat za hlavní ukazatel intelektové úrovně dítěte a jediný cíl výchovy dítěte" (Uherík, 1990, s. 49). Klade důraz na budování vnitřní, neexpresivní řeči, která je přirozeným významným stupněm ve vývoji mluvené řeči a má zásadní význam pro vývoj intelektu. Umělé vyvozování mluvené řeči vyžaduje velké úsilí jak ze strany dítěte s těžkou sluchovou vadou, tak i ze strany rodičů a logopedů. To, že se takové dítě naučí vyslovovat, ještě neznamená, že je kompetentní v komunikaci mluveným jazykem. Navíc vlivem absence sluchové zpětné vazby jeho mluva nezní nikdy přirozeně a zpravidla ustrne na určitém bodu vývoje. To pak může být někdy nesprávně chápáno jako ustrnutí celkového kognitivního vývoje. Nejpodstatnéjším úkolem pro dítě v procesu socializace je postupné začleňování se do společnosti a vytváření kvalitních sociálních vztahů. Tento vývoj začíná bezprostředně po narození a navázání plnohodnotného primárního vztahu k matce je základem pro pozdější sociální a emoční zralost dítěte. Již zde však může dojít u dětí s těžkou sluchovou vadou k problémům, protože takové dítě nemusí reagovat na matku tak, jak ona předpokládá.
a zprávy
z
výzkumu
S postupujícím vývojem může v některých případech dojít k tomu, že je dítě se sluchovou vadou méně vystavováno interakčním situacím, a má tedy méně sociálních zkušeností než dítě slyšící, obtížně navazuje vztahy a udržuje je. Je to dáno tím, že dítě je zvýšené závislé na matce, protože jeho komunikační schopnosti jsou na nižší úrovni, chápání sociálních vztahů může být zkreslené a spektrum informací o světě je ochuzeno o mimovolné (náhodné) sluchové vnímání. Sociální chování takového dítěte pak může být na nižší vývojové úrovni a může vykazovat charakteristické rysy - nepřiměřené reakce, afekty, zjednodušené (až černobílé) chápání povahových vlastností, nedostatky ve vývoji empatie, nedostatek sebeúcty, úzkost (Potměšil, 1999). Uvedené charakteristické rysy mohou přetrvávat až do dospělosti a projevují se obdobně: člověk reaguje nezvykle až nevhodně, nezná nebo neumí přijmout tzv. nepsaná společenská pravidla. Může se objevit tzv. dětský egoismus, tzn. že člověk má potíže s agresí, nemá schopnost empatie a reaguje pak zásadně podle svých aktuálních pocitů. U některých osob se sluchovou vadou lze také spatřovat obtížné rozhodování, což je dáno zpravidla dlouhodobou závislostí např. na rodičích. Výše popsané následky sluchové vady a neadekvátního přístupu k dítěti s touto vadou se postupem času mohou rozvinout do tzv. postižení, které je chápáno jako sociální důsledek vady. Následky sluchové vady se mj. projevují 4
i v množství znalostí a informací, které dítě má a dovede získávat. Samotná sluchová vada jedince značné omezuje v přístupu k informacím, které jsou tak pro něho mnohdy nedostupné (u osob s těžkou sluchovou vadou jsou to veškeré informace v akustické podobě!). Nabízí se tedy např. příjem informací v písemné podobě, což však opět nemusí vést ke stoprocentní úspěšnosti. Na vztah k mluvenému jazyku, čtenářské dovednosti a dovednosti srozumitelné psát obecně působí kognitivní procesy jedince a vliv rodinného prostředí a školy. V případě sluchové vady se k tomuto přidává zejména doba vzniku sluchové ztráty, její typ a stupeň, ale zvláště včasné navázání plnohodnotné komunikace, což dále může blokovat správné a komplexní osvojení jazyka. „Hluchota primárně způsobuje neschopnost slyšet mluvenou řeč a poznat tak přirozenou cestou strukturu mluveného jazyka ještě předtím, než dítě začne chodit do školy. Neznalost jazyka pak sekundárně blokuje možnost porozumět smyslu psaného fexfu,"(Strnadová, 1998, s. 238). Pouhá znalost písmen1 (neslyšící slovo vidí jen jako shluk písmen, nezná jeho zvukovou podobu, maximálně si pod ním může představit odpovídající znak) ještě nezaručuje funkční gramotnost, tj. efektivní využívání psaných a tištěných informací. 2 Mnozí neslyšící si tedy
pouze mechanicky osvojí čtení, ale bez porozumění. „Snaha naučit neslyšící číst s porozuměním prolíná celým výchovně vzdělávacím procesem, protože čtení je považováno za jednu ze základních složek lidské gramotnosti," (Souralová, 2002, s. 15). Jak ale bylo již výše uvedeno, toto úsilí má své limity a ovlivňuje je mnoho faktorů.
Riziko sociálně patologických jevů u osob se sluchovým postižením Populace osob se sluchovým postižením (zvláště mládež) je ve srovnání se slyšící populací zvýšeně ohrožena výskytem sociálně patologických jevů. „Toto vyšší riziko souvisí se zvláštnostmi jejich psychiky, výchovy a sociálních vztahů" (Vymětal, 2000, s. 22), což bylo v základním rámci popsáno v předcházejícím textu. Dále budou uvedeny konkrétní možné příčiny zvýšeného výskytu sociálně patologických jevů u osob se sluchovým postižením. Obecně však lze shrnout, že riziko sociálně patologických jevů souvisí s jejich nezralou či nestabilní identitou. Tato nedotvorená vlastní identita se nejčastěji projevuje tak, že člověk nevnímá ^sám sebe jako plnohodnotnou osobnost, neumí vnímat své potřeby a pocity, často zažívá pocit méněcennosti. Člověk pak
1 „Neslyšící ditéje vystaveno jazyku v jeho písemné podobé mnohem dříve, často již kolem třetího roku véku... Jako první si osvojuje formu optickou, ledy dříve čte, než mluví" (Souralová, 2002, s. 11). 1 „Funkční čtení je schopnost přijímat textové informace a účelné je využívat (analýza a hodnocení získaných informací, vztahování a integrace nových poznatků ke komplexu již nabytých zkušeností a znalostí, \ywzovat logické vztahy a souvislosti atd.); funkční psaní je schopnost využívat znalosti, zkušenosti a informace z vtiéjších zdrojů a schopnost vyjádřit a obhájit myšlenky a názory prostřednictvím psané formy jazyka srozumitelné, výstižné a adekvátné" (Komorná, 2007, s. 15).
5
Stati prožívá prehnané důvěřivý vztah ke slyšícím či neslyšícím (snadno se ztotožňuje s jakýmkoli vzorem) a chybí mu realistický a kritický pohled na véc. Zneužívání návykových látek je jednou z oblastí, která má vzrůstající tendenci také u osob se sluchovým postižením. Dle Vymětala (2000, s. 22) toto riziko ovlivňuje zvláště zvýšená důvěřivost, snadná ovlivnitelnost, narušené rodinné vztahy, snížené nároky na samostatnost a rozhodování, někdy pocit „životní prázdnoty", pocit smyslového ochuzení a zkreslené chápání informací o drogové problematice. K experimentům s návykovými látkami jsou náchylné obecné osobnosti s rysy nezdrženlivosti, nevyváženosti, nezralosti, sociální nepřizpůsobivosti a osoby citlivé, uzavřené, těžko snášející zátěž běžného života atd. Svůj vliv na vzniku závislosti nese i působení sociálního prostředí a výchova. Spouštěcím podnětem, který uvede do chodu celý mechanismus užívání návykových látek a vzniku závislosti, může být zvědavost, nuda, neschopnost se přizpůsobit sociálním poměrům či kladeným nárokům, snaha „vypadat dospěle" a také dlouhodobé stavy duševního napětí (kvůli nepochopení ze strany slyšícího okolí, pocitům nedostatečnosti, obavám ze selhání atd.). Obdobně jako se zneužíváním návykových látek se lze setkat i se šikanou v prostředí sluchově postižených a nevyhýbá se ani školám pro žáky se sluchovým postižením. Výhodou těchto škol je, že ve třídách bývá výrazně nižší počet žáků a projevy násilí by se tak měly snáze
a zprávy
z
výzkumu
rozpoznat. V těchto školách se také žáci lépe prosadí, protože nemusejí překonávat komunikační bariéru a neodlišují se od svých spolužáků. Naopak ale většina škol pro sluchové postižené je internátního typu a právě na internátech může častěji k šikaně docházet. U integrovaných dětí je rizikem jejich odlišnost od spolužáků zejména v komunikaci. Velmi často dochází k verbální formě šikany (posměšky, nadávky, provokace, urážky aj.) a také k izolaci dítěte. Je však nutné odlišit, co je dáno obavou a nechutí se s někým bavit kvůli komunikačním obtížím a co je úmyslné přehlížení. Jak vyplývá z výše uvedených specifik, osoba se sluchovým postižením se často může stát obětí trestné činnosti (např. rodinné a domácí násilí, sexuální zneužití). Typickými znaky oběti jsou zvláště slabost jedince, osamělost, izolovanost od ostatních, fyzická odlišnost (handicap), plachost, úzkostnost, nízké sebevědomí aj. Vymětal (2002) dále uvádí zvláště následující faktory, které se vyskytují u osob se sluchovým postižením: vysoká důvěřivost až nekritičnost ke slyšícím osobám, menší právní povědomí, pocit nižší kompetence případný skutek hlásit na policii. Naopak pachatelem trestné činnosti se osoba se sluchovým postižením může stát zvláště z nedbalosti (dopravní nehoda, požár atd.), vlivem závislosti a vysoké důvěřivosti vůči slyšícímu okolí (např. obchodování s drogami - vidina snadného zisku, absence právního povědomí), dále pro komunikační bariéru, 6
z neznalosti a pro nedostatek informací. U osob s těžkou sluchovou vadou dochází zejména ke spáchání posledního uvedeného typu trestných činů, ale „neznalost zákona neomlouvá". Důvodem spáchání takového činu bývá často nepochopení situace, její rozporuplné vysvětlení s realitou, zkreslený pohled na normy a postoje okolí (zpravidla krádeže a mravnostní delikty - znásilnění, sexuální zneužívání, kuplířství). Uvedené stěžejní faktory, které přispívají k tomu, že se osoba se sluchovým postižením snadno stane obětí či pachatelem nejen trestných činů, jsou však zároveň ovlivnitelné vhodnou výchovou a vzděláváním, především tedy předáním zásadních informací o těchto jevech adekvátní formou.
Prezentace výsledků výzkumu Na základě uvědomění si výše uvedených východisek byl na Katedře speciální pedagogiky PdF UHK realizován projekt specifického výzkumu, který byl zaměřen na primární prevenci rizikového chování u žáků a studentů se sluchovým postižením. Cílem projektu je přispět ke zvýšení efektivity procesu primární prevence sociálně patologických jevů (rizikového chování) zejména prostřednictvím průzkumu úrovně znalosti a porozumění vybraným pojmům z oblasti rizikového chování u žáků pomocí kvantitativního dotazníkového šetření. Současně byl rozdán dotazník pro pedagogy - realizátory primární prevence, 7
jehož cílem bylo zjistit, jakým způsobem je primární prevence rizikového chování na jejich škole zajištěna a jaké odhadují, že mají jejich žáci a studenti znalosti ve vybraných oblastech. Výzkum se zaměřoval na zmapování znalostí žáků 7., 8. a 9. tříd a studentů středních škol a učilišť. Dotazník sestával z 19 položek zjišťujících porozumění vybraným pojmům a orientaci v problematice - nejčastěji se jednalo o otevřené otázky typu: „Co je...?" (kyberšikana, AIDS atp.). Posledních pět položek zjišťovalo, odkud a v jakém množství získávají žáci informace o sociálně patologických jevech. Žáci zde měli pouze odhadnout, odkud a kolik informací získávají. Dotazník byl tvořen ve spolupráci se dvěma pedagogy působícími ve školách pro sluchově postižené a dále s tlumočnicí znakového jazyka. Specifičnost tvorby dotazníku byla způsobena tím, že jsme předpokládali problematické čtenářské kompetence dětí se sluchovým postižením, ale pro realizaci výzkumu a naplnění jeho cíle se jevila jako nejvhodnější forma dotazníkového šetření, tzn. prostřednictvím psané podoby majoritního jazyka. Po vytvoření určité struktury otázek byl dotazník orientačně rozeslán klientům SNN v ČR - Hradeckého spolku neslyšících. Do tohoto předvýzkumu se dobrovolně zapojilo pět neslyšících osob (komunikujících primárně ve znakovém jazyce) ve věku 22-65 let. Mezi těmito respondenty byly osoby, které pracují či pracovaly na škole pro sluchové postižené, a dále také dvě matky neslyšících dětí.
Stati Jsme si vědomi toho, že se jedná o jinou věkovou skupinu, ale přesto nám jejich odpovědi a komentáře pomohly k představě, zda je dotazník uzpůsoben potřebám cílové skupiny a zda je využitelný. Výsledky a průběh předvýzkumu potvrdily, že znění otázek je jasné a srozumitelné. K úpravám došlo zvláště u otázek, kde měli respondenti odhadnout, do jaké míry získávají informace z jednotlivých zdrojů. Zde bylo nakonec zvoleno zakreslování na číselné ose od 0 do 100 %, které se dále osvědčilo. V rámci následného ověřování použitelnosti dotazníku byl dotazník rozdán studentům jedné školy pro sluchově postižené (věkové rozmezí 15-23 let). Na základě předběžného vyhodnocení jejich odpovědí se potvrdilo, že dotazník lze v této podobě distribuovat na další školy. Dotazník byl tedy zadáván v textové podobě, s ohledem na specifické potřeby žáků a studentů se sluchovým postižením bylo při zadávání povoleno převést znění otázky do komunikačních systémů, které tito studenti preferují. Celkem bylo osloveno 14 základních a středních škol pro žáky s vadami sluchu po celé ČR s nabídkou participace na projektu. Do projektu se nakonec zapojilo šest škol: MŠ, ZŠ a SŠ pro sluchově postižené České Budějovice, MŠ a ZŠ pro sluchové postižené Brno, SŠ, ZŠ a MŠ Praha - Holečkova, SŠ, ZŠ a MŠ pro sluchové postižené Praha - Výmolová, SŠ pro sluchově postižené a OU Brno, MŠ, ZŠ a SŠ pro sluchově postižené Valašské Meziříčí. Výzkumné šetření probíhalo v průběhu měsíců září a října 2011.
a zprávy
z
výzkumu
Vyhodnoceno bylo celkem 118 dotazníků, na které odpovídali žáci a studenti se sluchovým postižením ve věku od 13 do 24 let (dva dotazníky byly vyřazeny pro nerelevantnost údajů), a osm dotazníků, které vyplnili pedagogové (ze čtyř různých škol pro sluchově postižené). Při vyhodnocování dotazníků, které vyplňovali žáci a studenti, bylo přihlédnuto ke specifikům v písemném vyjadřování osob s těžkým sluchovým postižením. Níže jsou při prezentaci výsledků vybraných oblastí uvedeny opisy odpovědí respondentů pro představu, jak konkrétně žáci a studenti se sluchovým postižením jednotlivé pojmy chápou. Je nutné ale mít na paměti, že psaná forma mluveného jazyka není pro většinu respondentů (67%) primárním komunikačním systémem. Tito respondenti preferují komunikaci ve znakovém jazyce, mluvený jazyk je pro ně tedy jazykem cizím/druhým. Na hodnocení odpovědí respondentů se proto podílela osoba, která sama ovládá znakový jazyk, a tudíž vnímá jeho odraz v písemném projevu osob s těžkým sluchovým postižením. Z výsledků výzkumu vyplývá, že žáci a studenti vykazují relativně nízkou úroveň znalosti a porozumění vybraným pojmům z oblasti rizikového chování. Jejich orientace v pojmech je často velmi povrchní, schematická a založená na stereotypních asociacích, které jsou mnohdy v protikladu k realitě. Níže je prezentováno vyhodnocení klíčových oblastí, na které bylo šetření zaměřeno. 8
Přestože kyberšikana patří mezi nejaktuálnější fenomény v oblasti rizikového chování, není znalost tohoto pojmu mezi žáky nijak velká (graf 1). Více než polovina oslovených tento termín buď nezná, nedokáže ho vysvětlit, nebo ho interpretuje chybné (např. odpovédi typu: „Je to velká šikana, např. skupina lidí šikanuje jednoho člověka. Asi nějaká droga. Ubližují či donutí lidi, aby něco dělali... např. peníze, sluha,... pořád šikanuje a nechtěl říct matce" atp.). Relativně přesně rozumí danému pojmu přibližně třetina žáků („Psychické týrání přes počítač. Šikana přes internet. Jsou šikana asi třeba počítače, mobilní telefony, emaily, internet.").
Porozumění obsahu pojmu kyberšikana si (43 % y
(1 v
^ 4 3 (36%) ífl
/^ ^ ^ B
13(11
%)
12(10%)
Q Správné • Částečně /zkreslené •
Chybně
DNevl
Graf 1. Porozumění obsahu pojmu kyberšikana
Vyšší (i když často opět velmi zkreslenou) míru porozumění prokázali respondenti v oblasti rizikového chování spojeného se sexualitou (graf 2). Celkem 4 5 % studentů dokáže poměrně přesné vystihnout podstatu pojmu AIDS („Pohlavní nemoc smrtelná. Syndrom získaného selhání imunity."), i když v mnoha případech ne tak „čistě" (např. „Kazípřes 9
sexem, krev dostá k cizímu krvi je nemoc. AIDS je onemocnění, že nějak nemocný krvi a může být umřít, nedá léčit."). Více než třetina žáků má o onemocnění AIDS jen velmi povrchní informace („Smrtelná nemoc."), pětina všech oslovených pojem nezná nebo ho chápe chybné („vir, vyrážka, hlavně umyj se své čistit! Nemoc, rakovinu, bezpečné tělo" atd.). Co je to AIDS?
8(7%) 15(13
• Správné 5 4 <4S
• Částečné /zkreslené • Chybné
42 (35
• Neví
Graf 2. Porozumění obsahu pojmu AIDS
Pozitivní je, že naproti tomu většina (65 %) žáků zná správné způsoby ochrany proti přenosu pohlavních chorob (graf 3). V odpovědích se objevoval odkaz jak na používání bariérové antikoncepce, tak na zodpovědné sexuální chování a partnerskou věrnost („Nemít sex a když už tak s kondomem. Kondom. Prezervativ DUREX! nebo mít 1 a stálého partnera. Kondom nebo být panicem a pannou."). Bohužel 13% oslovených má představy 'o správném způsobu prevence pohlavně přenosných chorob značně zkreslené (většinou zařazením hormonální antikoncepce). Dalších 8 % studentů a žáků má potom zcela nepřesné, mnohdy opravdu nedostatečné znalosti („Použít léky proti nebezpečné infekci. Očkování.").
Stati
a zprávy
9(8%)
/ C
16 (13%)
j j g k
V
•
Správně
•
Částečné /zkreslené
•
Chybné
•
Nevi
I Správné I Částečné /zkreslené
(65 %)
Graf 3. Znalost způsobu ochrany proti pohlavně přenosným nemocem
Podobná je také situace v orientaci v legislativě (graf 4). Celkem 53 % dotázaných dokázalo správně uvést věkovou hranici, od které naše trestní právo umožňuje legální pohlavní styk, 8 % pak neví přesné, kdy tato hranice nastane (15-18), i když implicitně je správná odpověď přítomna, 36 % udává jako správný naprosto chybný údaj („To je jedno. Od 16. 18."), 3 % pak o existenci takové věkové hranice neví vůbec. Od kolika let spolu m o h o u v ČR dva lidé mít sex? 4(3 %)
\
4
J 1
•
Chybně
•
Neví
111 (93%)
Graf 5. Znalost legální věkové hranice umožňující nákup alkoholických nápojů v ČR
Cílem šetření bylo mj. zjistit také míru informovanosti o hranici trestní odpovědnosti. V této problematice mají respondenti se sluchovým postižením očividně větší problémy (graf 6), neboť správně odpovědělo jen 3 3 % studentů. Naopak 5 2 % respondentů odpovědělo chybně {„Usoudu nikdy.") a 10% na otázku neodpovědělo. O d k o l i k a let jsi t r e s t n ě o d p o v ě d n ý ? 12(10%)
k 43(36%)/
výzkumu
O d k o l i k a let si v Č R m ů ž e š koupit alkohol?
J a k á je nejlepšf o c h r a n a proti p o h l a v n í m n e m o c e m ? 17(14%)
z
\ H m '
63 (53 %)
8
Plne
•
Částečné
•
Chybné
•
Nevi
9(8%)
f \| A
^ ^ 39(33%)
I
\
l
>
62 (52
^
(5 %)
Q
Plné
•
Částečné
•
Chybné
•
Neví
Graf 4. Znalost legální věkové hranice způsobilosti k pohlavnímu styku
Graf 6. Znalost hranice trestní odpovědnosti
Přesně jsou pak studenti informováni o legální věkové hranici, která jim umožňuje nákup alkoholických nápojů. Celých 9 3 % žáků odpovědělo správně (graf 5).
Závislostní chování patří v oblasti sociálně patologických jevů mezi nejvýznamnéjší fenomény. Z našeho šetření ovšem jednoznačné vychází, že žáci se sluchovým postižením mají velký pro10
blém s identifikací toho, co přesně patří pod nadřazený pojem „drogy" (graf 7). 16 % žáků to neví vůbec, z toho 9 % uvedlo naprosto irelevantní odpovědi (např. „Bezdomovec, punk. HASIČ."). 14% oslovených pak mezi drogy dokáže zařadit konkrétní podoby, byť někdy poněkud vágně („prášky do nosu" 3krát, „kokon") nebo asociačně nepřesně („stříkačky" 6krát). Nejčastěji zmíněnou konkrétní substancí ze 7 0 % správných odpovědí byla marihuana (i v různých variantách slangových názvů) v 78 případech. Co patři mezi d r o g y ?
8(7%) 11 (9%)
•
Správné
•
Částečně /zkreslené
•
Chybné
17(14%)
(70%)
D Neví
Graf 7. Porozumění obsahu pojmu drogy
Poněkud paradoxně má pak většina oslovených žáků pocit, že jim škola dává o sociálně patologických jevech dostatek informací. Z grafu 8 je patrné, že na otázku „Myslíš, že ti škola dává dost informací o závislosti, drogách, sexu, násilí atd.?" odpověděla více než poloviční většina respondentů „ano". Z předběžného vyhodnocení výzkumného šetření mezi pedagogy, kteří na zmíněných školách pro sluchově postižené (zapojilo se osm pedagogů ze čtyř škol) realizují primární prevenci, vyplývá, že prevence není optimální a neodpovídá současným požadavkům 11
na realizaci efektivních programů primární prevence. Nejčastěji zmiňovanou formou prevence jsou občasné jednorázové besedy a přednášky s různou tématikou (např. šikana, drogová závislost, návykové látky, sexuální výchova, sekty a náboženství, právní vědomí). Na těchto aktivitách školy většinou spolupracují s dalšími subjekty, v našem průzkumu se jednalo nejčastěji 0 Policii ČR. Tyto aktivity však nelze v žádném případě považovat za efektivní nástroj primární prevence odpovídající soudobým trendům v této oblasti. Respondenti-pedagogové ze dvou škol doplňují k uvedeným besedám a přednáškám i probírání určitých témat v rámci běžné výuky (přírodopis, občanská výchova a ICT) či v rámci třídnických hodin. Pouze jedna z dotázaných škol realizuje v rámci prevence 1 další aktivity - kromě přednášek pořádá sportovní kroužky, soutěže a lyžařský kurz a účastní se celostátních sportovních her. Na preventivním programu tato škola spolupracuje s Poradenským centrem pro drogové a jiné závislosti. Myslíš, že tl škola dává dost Informaci o závislosti, drogách, sexu, násilí atd ? 90 80 70 50 40 30 20 10 ANO
NE
Jiné
Neodpovédôlo
Graf 8 Názor žáků na množství informací získaných ve škole
Stati Z odpovědí pedagogů dále vyplývá, že se v praxi potýkají s mnohými překážkami při zařazování problematiky rizika sociálně patologických jevů do výuky. Jedná se např. o nízkou časovou dotaci pro tato témata či o spolupráci s dětmi (berou to jako legraci nebo se stydí a nechtějí spolupracovat). Jak na straně žáků, tak na straně učitelů je ale největší překážkou omezená slovní, resp. znaková zásoba, která na sebe váže problém s porozuměním jednotlivým pojmům a s celkovým pochopením problematiky (pedagogové hodnotili znalost znakové zásoby související se sociálně patologickými jevy mezi učiteli průměrnou známkou 2,8). Z výzkumu logicky vychází, že podle hodnocení pedagogů budou mít žáci dobré znalosti v oblasti šikany a závislostí, kterým je na školách věnováno nejvíce prostoru. Náš průzkum ukazuje, že např. v těchto oblastech nedosahují žáci ani 50% úspěšnosti. V ostatních hodnocených oblastech jsou výsledky sice lepší, ale přesto je nelze pokládat za uspokojivé.
Shrnutí výsledků Jak ukazují výsledky realizovaného výzkumného šetření, žáci a studenti se sluchovým postižením na vybraných školách pro sluchově postižené vykazují relativně nízkou úroveň znalostí a porozumění vybraným klíčovým pojmům z oblasti rizikového chování. Akceptovatelné znalosti v celém spektru klíčových oblastí neprojevil žádný respondent. Jsme si vědomi toho, že pro komplex-
a zprávy
z
výzkumu
ní posouzení hodnocených jevů nestačí pouze provedené výzkumné šetření. Pro vyslovení adekvátních závěrů je zásadní také komparace našich výsledků s výsledky získanými od cílové skupiny slyšících žáků a studentů na běžných školách. Na této druhé části výzkumného šetření se v současné době pracuje. Nejen našimi výsledky se pak potvrzuje, že školy patří mezi hlavní zprostředkovatele informací pro žáky se sluchovým postižením. Žáci jsou subjektivně přesvědčeni, že jim škola dává dostatek informací o sociálně patologických jevech (viz graf 8). Obdobné výsledky potvrzuje i vyhodnocení otázek, odkud a v jakém množství získávají žáci informace o sociálně patologických jevech. Nejvíce informací získávají žáci a studenti se sluchovým postižením z internetu a právě ze školy. Průměrná hodnota zisku informací o sociálně patologických jevech (podle odhadu samotných respondentů) je v obou případech shodné cca 57%, což ve slovním vyjádření odpovídá kategorii středně. Na druhém místě jsou v jejich hodnocení kamarádi (48 %), dále pak televize (téměř 4 6 % ) a bohužel až na pomyslném posledním místě rodina (41 %). Z faktu, že v případě žáků se sluchovým postižením právě škola subjektivné poskytuje většinu informací z dané oblasti, je nutné vycházet při plánování a realizaci primární prevence sociálně patologických jevů. Langer (2002) uvádí, že při prevenci je možné využít „ovlivnitelnost" sluchově postižených, kteří se snadněji ztotožní s jakýmkoli 12
vzorem. Ve školním prostředí se tímto pozitivním vzorem stává jednoznačné pedagog. Specifikem realizace primární prevence v oblasti sociálně patologických jevů u žáků a studentů se sluchovým postižením je potřeba sdělené informace stále opakovat a upevňovat žákům dané znalosti. Lze předpokládat, že posílením zvláště komunikačních kompetencí u pedagogů na školách pro sluchové postižené se může výrazně podpořit efektivita a funkčnost celého procesu primární prevence.
Je nutné si uvědomit, že trendem ve vzdělávání žáků a studentů se sluchovým postižením je důraz na podporu jejich samostatnosti a rovnoprávného uplatnění ve většinové společnosti. Pokud se však mají žáci uplatnit v naší společnosti, je potřeba seznámit je s reálným nebezpečím zde a připravit je i na odvrácenou tvář lidské společnosti, kterou představují sociálně patologické jevy. Výsledky výzkumu dokazují, že žáci se sluchovým postižením jsou prozatím připraveni nedostatečně. Je nutné se této oblasti systematicky věnovat.
LITERATURA FREEMAN, R.D., CLIFTON, F.C., BOESE, R.J. Tvé dítě neslyší? Praha : FRPSP., 1992. 346 s. GREGORY, S., KNIGHT, P. Sociální rozvoj a život v rodině. In GREGORY, S. et al. Problémy vzdělávání sluchově postižených. Praha : FF UK, 2001. 232 s. ISBN 80-7308003-6. HRUBÝ, J. Velký ilustrovaný průvodce neslyšících a nedoslýchavých po jejich vlastním osudu. 1. díl. 2. vyd. Praha : FRPSP, 1999. 395 s. ISBN 80-7216-096-6. KOMORNÁ, M. Psaná čeština a čeští neslyšící. Info-Zpravodaj - magazín informačního centra o hluchotě. 2007, roč. 15, č. 3, s. 15-17. LANGER, J. Význam znaků z oblasti protidrogové prevence pro sluchové postižené. In III. Mezinárodní konference k problematice osob se specifickými potřebami. Olomouc : Univerzita Palackého,. 2002, s. 165-168. ISBN 80-244-0547-4.
MATĚJČEK, Z. Psychologie nemocných a zdravotně postižených dětí. 3. vyd. Jinočany : H&H, 2001. 144 s. ISBN 80-86022-92-7. POTMĚŠIL, M. Úvodní stati k výchově a vzdělávání sluchové postižených. Praha : Fortuna, 1999. 68 s. ISBN 80-7168-744-8. SKÁKALOVÁ, T. Uvedení do problematiky sluchového postižení. Hradec Králové : Gaudeamus, 2011. 97 s. ISBN 978-7435098-6. SOURALOVÁ, E. Čtení neslyšících. Olomouc : Univerzita Palackého., 2002. 74 s. ISBN 80244-0433-8. STRNADOVA, V. Hluchota a jazyková komunikace: Současné problémy české komunity neslyšících. Praha : FF UK, 1998. 279 s. ISBN 80-85899-45-0. UHERÍK, A. Hluchota, reč, poznanie. Martin : Osveta, 1990. 192 s. ISBN 80-217-0153-6. VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese: Variabilita a patologie lidské psychiky. Praha : Portál, 1999. 444 s. ISBN 80-7178-214-9.
13
Stati VYMĚTAL, S. Drogová problematika u sluchové postižených. Info-Zpravodaj - magazín informačního centra o hluchotě. 2000, roč. 8, č. 2, s. 22. VYMĚTAL, Š. K problematice šikany. InfoZpravodaj - magazín informačního centra o hluchotě. 2001, roč. 9, č. 2, s. 26.
a zprávy
z
výzkumu
VYMÉTAL, Š. Ohrožení sluchové postižených lidí kriminalitou. Info-Zpravodaj - magazín informačního centra o hluchotě. 2002, roč. 10, č. 3, s. 23-24.
14
