KATEDRA EVANJELIKÁLNEJ TEOLÓGIE A MISIE• PF • UNIVERZITA MATEJA BELA • BANSKÁ BYSTRICA
PRIEBEŽNÁ ODBORNÁ
PRAX
PaedDr. Noema Brádňanská
Tadeáš Firla
EVANJELIKÁLNA TEOLÓGIA
AKAD. ROK - 2006/ 2007 ZS
3
PRIEBEŽNÁ ODBORNÁ PRAX evanjelikálna teológia – magisterské štúdium portfólio pre POP 1, 2, 3
Meno a priezvisko študenta/tky: Bc. Tadeáš Firla POP vykonaná od roku:2005 do roku: 2007
Prax študent vykonáva samostante (pod odborným dohľadom a s využitím konzultácií), zvyčajne vo vlastnom cirkevnom zbore (alebo v tzv. adoptívnom) alebo denomináci podľa obsahu uvedenom na tlačive pre prax.
Podmienky absolvovania POP: Prax vykonaná v požadovanom rozsahu (priebehu Mgr. štúdia treba absolvovať všetky uvedené aktivity za jeden semester minimálne 7, pričom bod č. 2 je potrebné absolvovať minimálne 1x za semester) a podľa odborného zamerania. Vyplnené portfólio o praxi – záznam o aktivitách, sebareflexia, hodnotenie kompetentnej osoby. Po absolvovaní POP 1-3 študent prezentuje svoju prax pred vyučujúcim a ostatnými študentmi v skupine. Hodnotenie praxe a udelenie kreditov je možné získať len s predložením vyplnených všetkých príslušných záznamov tohto portfólia.
ZÁZNAM O HODNOTENÍ* A UDELENÍ KREDITOV (3x 1K) VYUČUJÚCIM
POP 1
POP 2
POP 3
hodnotenie dátum podpis vyučujúceho
poznámky
* „A“ – výborne (vynikajúce výsledky s minimálnymi chybami); „B“ – veľmi dobre (nadpriemerný štandard s určitými chybami); „C“ – dobre (všeobecná práca s množstvom chýb); „D“ – uspokojivo (prijateľná úroveň, ale so značnými nedostatkami); „E“ – dostatočne (výsledky spĺňajú minimálne kritériá); „FX“ – nedostatočne (vyžaduje sa množstvo ďalšej práce)
ZÁZNAM O VYKONANÝCH AKTIVITÁCH 1. Účasť na bohoslužbách – (pravidelně každou neděli a co druhou středu na biblickém vyučování) 2. Zvesť Slova - (pravidelně, min. 3x za měsíc) Zvesť Slova - (pravidelně min. 2x za měsíc + kázání 1 neděli v Karviné na misijní stanici) (požehnání narozených dětí – 5 rodičovských párů v posledním pololetí 2006) 3. Spoluúčasť pri vysluhovaní sviatostí – (přímá účast při každé Večeři Páně) 4. Služba chválospevmi (1 služba ve skupině chval střední generace - jaro 2006 (dátum) 5. Čítanie Písma v zhromaždení - (pokaždé při zvěsti Božího Slova) 6. Iné služby v rámci hl. zhromaždenia – (přijimání nových členů sboru – dec. 2006) (rozhovory s lidmi po bohoslužbách každou neděli) 7. Poradenská práca pri evanjelizácii (vyučování a osobní rozhovory při programu ALFA – jaro 2006) 8. Vyučovanie detí (skupina dorostenců před křtem - október a november 2006)……………… (dátum) 9. Vedenie mládeže (vyučování mladých před přijetím za plnoprávné členy sboru- okt. a nov. 2006) 10. Práca v skupinke/krúžku sestier/inej skupinke – (min. 4 x za měsíc - skupinka základů, sester, střední generace) (každou 2. středu ve skupině v Třinci – od októbra 2006) 11. Vedenie modlitebných hodín - (služba ve Slezské diakonii – od sep. 2006, co 2 týdny) 12. Šírenie kresť.literatúry ………………………………………………………………………………………………(koľko kníh/časopisov) 13. Vykonané návštevy členov zboru (pravidelné návštěvy členů sboru – 1. pol. 2006) 14. Pastoračné listy (vyučující články do sborového časopisu NejenInformátor, 2x –nov. a dec. 2006) 15. Pomoc v administrat.práci zboru – (pravidelná kazatelská administrace) 16. Účasť na pohrebnom zhromaždení – (vedení + kázání na pohřbu nejstaršího člena sboru – zima 2006) 17. Kresť. aktivity (okrem zborových) - (prezentace projektu NCD v CB Levice – jaro 2006) (vedení pobožností v Domově důchodců a v místní nemocnici – 3x během LS) 18. Svadobné zhromaždenie - (okt. 2005 – kázání i oddání manželů) Svadobné zhromaždenie – (nov. 2006 – kázání i oddání manželů) 19. Krstné zhromaždenie – (nov. 2005) Krstné zhromaždenie (květen 2006 - vedení shromáždění + pokřtění) Krstné zhromažděnie (november 2006 – vedení křestního shromáždění + VP) 20. Účasť na bohoslužbách inej evanjelikálnej cirkvi (Kázání na ekum. shromáždění v ĆČE – 25.6.2006) 21. Účasť na bohoslužbách evanjelickej a.v.cirkvi ……………………………………………………………………………(dátum) 22. Účasť na rímsko-katolíckej omši ……………………………………………………………………………………………………… (dátum) 23. Iné – oficiální otevření nové misijní stanice sboru v Karviné (5. 2. 2006) Poznámka: Černé písmo – ZS 2005 Červené písmo – LS 2006 Modré písmo – ZS 2006 Čestne vyhlasujem, že údaje sú pravdivé. Tadeáš Firla.....................................)
Priebežná odborná prax 3 Vlastné zhodnotenie praxe (študentom/tkou) – sebareflexia (zhodnotenie získaných poznatkov, zručností a skúseností – na základe jednotlivých oblastí podľa hárku na prax - z hľadiska odborného rastu i vášho duchovného života, ako aj problémov a otázok k tejto praxi): ZS 2006 1. PŘIJETÍ NOVÝCH ČLENŮ Koncem tohoto roku jsme přijali do sboru 10 nových plnoprávných členů. Je to pro mně vždy velká radost, když si mohu uvědomit, že Pán Bůh žehná našemu sboru a přidává nové členy, kteří uvěřili v Krista a byli pokřtěni. Tomuto přijetí předchází vyučování z Písma a seznámení s Řádem CB. Toto vyučování je moji zodpovědností a činím to vždy velmi rád. 2. ROZHOVORY PO BOHOSLUŽBÁCH Jako velmi důležitou součást mé služby považuji kratičké rozhovory u vchodu s odcházejícími účastníky shromáždění. Je možné se zeptat na to, jak se daří, nebo postřehnout problém, který lidé řeší. Je možné pak reagovat podle situace a lze domluvit i návštěvu. Dobrým nástrojem pro to, aby lidé nespěchali domů je možnost společenství u kávy. 3. NOVÁ SKUPINKA V TŘINCI Nová služba, kterou jsme započali v tomto pololetí je skupinka, která se schází v prostorách bývalé mateřské školky, a slouží našim členům, kteří bydlí v Třinci a okolí a v neděli se zúčastňuji bohoslužeb v ČT. Vedení této skupiny asi 10 lidí, je moji zodpovědnosti. Volili jsme téma jednotlivých setkání – List ap. Pavla k Římanům. 4. SLEZSKÁ DIAKONIE Byl jsem požádán vedoucí jednoho z odborů SD o vedení biblického a modlitebního ztišení před zahájením práce 2 x za měsíc. Tato služba je pro mně povzbuzením a vnímám ji jako misijní, jelikož některé ženy, které se zúčastňují těchto setkání jsou nevěřící. 5. KŘEST I v tomto pololetí jsme mohli díky Boží milosti pokřtít několik osob, což vždy vnímáme jako oslavu Boží lásky. Součástí křestní pobožnosti je Večeře Páně, ke které poprvé jsou pozvání i nově pokřtěni. Mým úkolem bylo vedení celé pobožnosti a kázání, včetně úvodu k VP. 6. POŽEHNÁNÍ DĚTÍ V tomto období jsme se také modlili o požehnání pro nově narozené děti. Tato setkání jsou zaměřena na kázání o rodinném životě a výchově. Jsou směřována i k dalším rodičům a rodinám. Pak rodiče skládají slib a následují modlitby se vzkládáním rukou kazatele. Tato shromáždění jsou slavnostmi sboru, se službou dětí z nedělní školy. Kázání jsou pro mně dosti náročná na přípravu. Dětí se nám v tomto roce narodilo poměrně hodně. Díky Pánu za to. 7. PASTORAČNÍ ČLÁNKY Bývám osloven redaktory našeho sborového časopisu, abych občas napsal článek ke konkrétním otázkám, které řeší sbor. Mám – li inspiraci rád napíšu článek. Pokud nemám, používám upravené kázání, nebo úvahu. V tomto období jsem napsal 2články.
Dňa: 2.1.2007 (súčasťou môžu byť aj prílohy – príprava, program, fotky, podrobnejší popis akcií a pod.)
Podpis: Tadeáš Firla
KATEDRA EVANJELIKÁLNEJ TEOLÓGIE A MISIE• PF • UNIVERZITA MATEJA BELA • BANSKÁ BYSTRICA
Zhodnotenie kompetentnou osobou, doporučenie udeliť kredity a návrh na hodnotenie*:
Br. kazatel Tadeáš Firla je v našem sboru oblíben a přijímán. Na službu slovem ve shromáždění se připravuje velmi pečlivě, jeho kázání jsou vyučující, povzbuzující a motivující ke změně postojů v následování Pána. Při různých sborových příležitostech jakož jsou: požehnání dětí, svatební obřady, přijímání nových členů do sboru, pohřby aj. vybírá text i obsah svého kázání vhodný pro danou příležitost a jeho obsah má u posluchačů pozitivní odezvu. Velmi radostnou události v našem sboru je přijímání nových členů. Tuto událost předchází vyučování a seznámení s Řádem církve. Tato setkání kazatel vede přirozeným a motivujícím způsobem. Dar vyučování se projevuje u našeho kazatele také ve vedení skupinky v Třinci, kde s několika členy sboru má obecenství u Božího slova a sdílení se. Toto je velmi prospěšné a vděčně přijímané právě členy sboru, kteří do sboru dojíždí z Třince a jeho okolí. Taktéž vedení biblického a modlitebního ztišení před prací v jednom oddělení Slezské diakonie. Br. kazatel Firla se nezalekne ani výzvy pro netradiční svatební obřady. V tomto roce členové našeho sboru přijali požehnání v kostele, v zahradě, v parku i ve volné přírodě. Na těchto svatebních shromážděních, kde bylo vždy mnoho nevěřících rodinných příslušníků, dovede mluvit velmi otevřeně a upřímně, což navozuje přátelskou atmosféru k navazování nových vztahů. V našem sboru se díky Boží milostí rozrůstají nové služby, které kazatel vděčně přijímá a dovede delegovat zodpovědností na další bratry a sestry. Vedoucí jednotlivých služeb mají jeho důvěru, ale někdy postrádají jeho přímou podporu. Za sedmileté období působení kazatele v našem sboru jsme velmi vděční.
Navrhuji udělit kredity. Návrh známky je „A“ – výborně.
Hodnocení provedl člen staršovstva CB Český Těšín zodpovědný za misii a evangelizaci Czudek Stanislav
Dňa: 3.1.2007
Podpis: Czudek Stanislav
„A“ – výborne (vynikajúce výsledky s minimálnymi chybami); „B“ – veľmi dobre (nadpriemerný štandard s určitými chybami); „C“ – dobre (všeobecná práca s množstvom chýb); „D“ – uspokojivo (prijateľná úroveň, ale so značnými nedostatkami); „E“ – dostatočne (výsledky spĺňajú minimálne kritériá); „FX“ – nedostatočne (vyžaduje sa množstvo ďalšej práce)
PŘÍLOHY
KŘEST – LISTOPAD 2006
POŽEHNÁNÍ DĚTÍ 2006
ZAHÁJENÍ DĚTSKÉ SLAVNOSTI
PROGRAM KLUBU AWANA
PŘIJÍMÁNÍ NOVÝCH ČLENŮ SBORU 2006
SVATBY 2006
V PŘÍRODĚ
SVATEBNÍ KÁZÁNÍ – 11. 11. 2006 – IRENA + ROMAN
DRAZÍ SNOUBENCI Tak již uplynulo několik týdnů od toho svatebního maratónu, který jsme koncem léta ve sboru prožívali. Bylo to velmi pestré. Oddávali jsme v kostelíku, v parku, na horách na zahradě. Bylo to hezké, ale nejisté. Organizátoři svateb, těch venkovních, měli plné ruce práce, museli přemýšlet o náhradní variantě, v případě deště. Vy jste si zvolili vhodnou dobu. Svatební shon ve sboru se uklidnil, zima je za dveřmi, nemusíte volit, zda v parčíku, nebo v kostelíku, je to jasné. Jen Folwarczní se nestačili zastavit, odreagovat V průběhu několika měsíců propouštějí z rodinného hnízda další ptáče. A tak konečně si to všichni pořádně vychutnají. Rodiče si odpočinou a vy coby novomanželé si dlouhé večery můžete pěkně zpříjemnit. Jak se tomu říká? Líbánky. Bible to nazývá stávání se jedním tělem. Vzájemným poznáváním, objevováním tajemství. Učením se milovat a spolu žít. Rád bych se spolu s vámi vrátil do dějin, až na samotný začátek. K našim prarodičům.. Nevěřící lidé tím pohrdají a považuji za legendu. Pro nás je to pramen, který nikdy nevysychá. Neřešíme detaily, ale principy života, které nám příběh Adama a Evy přináší. Rozdíl mezi těmito lidmi a námi je ten, že oni se nikdy nenarodili. Byli stvořeni Bohem k jeho obrazu. Nemuseli řešit dědičné problémy, ani zvyklosti, které by si přinesli každý z vlastní rodiny, jako vy i každý z nás. Adam to měl docela snadné. Nemusel si hledat svoji Evičku mezi mnohými, ani se ptát, zda je to žena dle Boží vůle. Byla jednoznačně. Adam si zdřímnul, když se probudil, tak tam měl svoji milou. Je nádherná jeho reakce: „ Člověk zvolal: "Toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla! Ať muženou se nazývá, vždyť z muže vzata jest." 2,24 Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem. 2,25 Oba dva byli nazí, člověk i jeho žena, ale nestyděli se. Jsem si jistý, že Eva byla dokonalá. Svoji krásou, čistotou, láskou ke svému muži. Ani se nedivíme, že Adam byl v úžasu, byl paf. Vyjádřil to tím zvoláním: To je kost mých kostí. Víme co to znamená, když muž zavolá: To je kost. Vyjadřuje tím údiv nad ženskou krásou. Je to pěkné, když muž je nadšen svoji ženou. To jsou slova uznání
nejen manželky, ale sláva pro Stvořitele, který dokáže vytvořit něco tak nádherného, jako je žena. Jeden křesťanský autor napsal, že Bůh dokazuje svoji moc a velikost ve svém stvoření, kterou je příroda a ženská krása. Adam tedy přijal svoji ženu, oženil se. Měl to jednoduché. Bůh ho zaopatřil. Byl mu za svědka. Ani svatební oblečení nepotřebovali. Myslím, že celou tu scenérií tvořila samotná zahrada Eden a společenství Boha s jeho anděly, kteří žasli nad jeho mocí a moudrostí. To, co nás nejvíce udivuje, ale pro nás není neznámé, že po určité době lásky a harmonie, Bible nám popisuje ještě jedno zvolání Adamovo, vůči své Evě. 3,12 Člověk odpověděl: "Žena, kterou jsi mi dal aby při mně stála, ta mi dala z toho stromu a já jsem jedl " Jaký radikální kontrast. Něco se pokazilo. Adam již nevolá: Ta Eva to je ale kost, naopak žaluje na ní, stěžuje si Bohu, vyčítá mu, že On mu dal takovou manželku, která ho svedla na scestí. Myslím, že v té jediné větě je obsaženo vše, co se dotýká manželských i rodinných vztahů. Celá ta bída, rozbitých a nešťastných partnerů a jejich strádajících dětí. Je to výkřik pokořených manželek, neodpouštějících a pyšných mužů, kteří se nedokáží postavit čelem k problémům a místo toho svalují vinu na okolnosti, na Boha a na ty, které ještě nedávno tak milovali a zbožňovali. Určitě se zde hodí příklad té mlaďoučké dívenky, která u soudu jako neplnoletá plakala a chtěla si vzít svého milovaného, bez něj nemohla žít. U stejného soudu za půl roku křičela, že s ním nemůže žít, ať ji rychle rozvedou. Je na místě otázka, co se pokazilo? Mezi těmi nádhernými lidmi. Mezi Adamem a Evou. Co se kazí dokonce v některých křesťanských manželstvích. Již nemůžeme říci, ani jako věřící lidé: „Nám se to nemůže stát. Může se všechno stát. Zkušenosti několika posledních let nás nenechají na pochybách. Nemluvě o tomto světě, který úpí bolesti právě narušených a rozbitých vztahů, hlavně mezi manželi. Něco způsobuje, že i ty nejvzácnější vztahy lehnou v troskách. Ano to jediné, co způsobuje závažnou krizí ve vztazích je hřích. Je to slovo, které se nepoužívá v běžném jazyce, ale který nese neblahé ovoce. Je to ta jemně znějící otázka:“skutečně to tak Bůh pověděl? Je potřeba Boha vzít vážně? Přece máme svůj vlastní rozum a úsudek. K čemu ho potřebujeme? Je to pokus podvážit Boží autoritu, postavit na svém, nedůvěřovat, jít jen vlastní cestou. Výsledek se dříve, nebo později dostaví. Bude to jistě nedůvěra vůči partnerovi, pokoření partnera svalení viny, místo přiznání viny, sebe ospravedlňování na úkor přiznání své zodpovědnosti. Vždy tam, kde je narušen vztah s Bohem, je vždy narušen i vztah mezi manželi, mezi přáteli. Právě od té doby ty nejkrásnější hodnoty, ta stvořená krása a čistota, nevinnost pro lidské potěšení a požehnání se stává zdrojem prokletí, pokušení, viny. Hřích proti Bohu oslepuje. Dokonce zbožní lidé, kteří padli do hříchu se stali zaslepeni, necitliví, zlí. Zpřetrhali ty nejkrásnější vztahy s těmi, kteří je milují a jdou jako telátko na porážku. Milí snoubenci. Hovořit o těchto věcech na svatbě není pošetilé. Užijte si velmi toho krásného období, které je před vámi. Radujte se jeden z druhého. Oddávejte své tělo tomu druhému. Zdá se, že nic, co prožívají manželé vzájemně není hříšné, nebo nečisté. Objevujte ty nepoznané oblasti svého partnera. Tak jako ti dva na počátku. Byli spolu velmi šťastni. To bylo v tom čase, když žili s Bohem v jednotě a harmonii. Tehdy jim to velmi klapalo. Ani vy neujdete tomu, co čeká každé manželství. Je to velmi nepatrné, jemné. Začíná otázkou: Určitě tak Bůh řekl? Neberte to tak vážně. Postavte se na vlastní nohy. Někdy to může být vášnivý, žádostivý, opakovaný pohled na někoho jiného, jemná lež vůči partnerovi, podcenění maličkosti, křivé zraňující slovo a nic. Někdy si ženy dokáží pohrát na úkor svého muže. Víš: Ten můj starý, to bys nevěřila.
Samé drobné hříšky. Někdo moudrý řekl, že stokrát nic umořilo osla. Někdy to může být nechuť k Písmu, nebo k modlitbě. Pak to je najednou výkřik: „Bože ta, kterou jsi mi dal, ta je vinna, je nevěrná. Ta si zaslouží. Někdy to nezazní až tak drsně, ale přesto žena má pocit, že to mužovo popichování, kritika, nezájem znamená: ta jsi vinna, ty jsi zodpovědná, neděláš co máš. Pán Ježíš přišel na tuto zemi i pro vás, aby narušil moc hříchu a obnovil vztah. Mezi Bohem a námi, ale také mezi partnery, manžely. On nám přišel odpustit, ale zároveň ukázal, jak je dobré odpouštět. Adam obvinil svoji ženu a Boha. Kristus vzal vinu na sebe, postavil se čelem k problému a vyřešil jej. Jako pravdivý muž, ne jako bačkora, jako někdo, kdo chová hlavu do písku. Proto také apoštol Pavel, napsal: Ať muži tak milují své ženy, jako Kristus svoji církev. To znamená nás všechny. On obětoval svůj život, on pečuje, chrání, žehná. On způsobuje, že jeho nevěsta nemá vrásky, je skvělá, čistá, svatá. Ne, že nemá vrásky, ale on je spíše přehlédne, všimne si co je hezké, hodné uznání, ocenění, vděčnosti. Romane velmi ti přejeme, aby Pán Ježíš byl pro tebe idolem, superstarem. Ne Irka. Ježíš, bude – li Pánem tvého života ona bude velmi šťastná. On není jen příkladem pravého muže, ale dává moc k tomu, aby ses i ty stával pravým, božím mužem. Tím, který dokáže vzít vinu na sebe, odpustit, přehlédnout slabosti. Ale i pravá manželka, ta také miluje, je vděčná, dokáže potěšit, povzbudit, pohladit. Věz Irko, že Roman to taky bude potřebovat. Zdá se, že je kliďas, docela fajn kluk. Ale jistě to nemusí vždy zvládat. Tak nám to řekl jeden moudrý člověk, že my muži jsme jako malé děti, které potřebují ženu, aby jednou dokazovali jak jsou silní a stateční, ale pak potřebují ženu, aby měli u koho vyplakat svůj žal a zklamání. Muži jsou někdy jako malé děti. Ufňukání. A ženy to s nimi umí. Chytrá žena to zneužije, moudrá využije k prospěchu obou. Ať Vás Pán Bůh velmi požehná. Slib -
SVATEBNÍ KÁZÁNÍ - LUCKA ŠIMKOVÁ A JAKUB VRTAŇA 2. 9. 2006 Tento sňatek Lucky a Jakuba se konal v horách, ve volné přírodě. Nádhernou atmosféru dokreslovalo pěkné počasí a přírodní scenérie. Milí snoubenci Zaujaly mně 3 kratičké citáty o lásce a manželství: • • •
"Manželství je jako obležená pevnost: kdo je venku, chce dovnitř a kdo je uvnitř, chce ven." (Arabské přísloví) "Muž neví, co je to štěstí, dokud se neožení. A když to zjistí, už je pozdě." (Krejčí) "Láska začíná tím, že se člověk cítí osamělým, a končí tím, že touží být osamělý." (Alexej Tolstoj)
Pokud by tyto citáty byly pravdivé za všech okolnosti, mohli bychom dnes říci: „To jste si teda zavařili svůj život. Nebylo lepší zůstat svobodnými a nekomlikovat si život, nevstupovat do té pevnosti a pak toužit s ní vyjít ven? Končí láska tím, že se člověk ožení? Možná, že tyto citáty psali lidé, kteří se zklamali, učinili špatné rozhodnutí, jsou zatrpklí. Rád bych Vám dnes řekl, že vaše zkušenost může být naprosto jiná. Mám proto dva důvody. Sám jsem 26 let ženatý a nemám pocit, že jsem v pevnosti, ani nechci ven. 2. Věřím Písmu, Božímu slovu. A právě Bible cituje mnohé pěkné věci o lásce, o vztazích vůbec o životě s Bohem. Učinil jsem mnohé zkušenosti, že Bible je pravdivá, ale upřímná, nezamlžuje, dává však naději, smysl dokonce manželskému vztahu. I lásce dává smysl. Lásce dává šanci a naději. A tak ještě jeden biblický citát jsem volil pro vás. „Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.“ Lucko, ten tvůj život začíná velmi romanticky. Na louce, v přírodě. Zamilovala ses až po uši a on do tebe. A dnes ti nabízí svoji dlaň. Jsme přesvědčeni, že ji uchopíš velmi pevně. I když je mlaďoučký a nezkušený. Miluje tě. A to je dobré. A to je nadějné. Každá svatební pobožnost je příležitostí, abychom se byť jen na chvíli soustředili a naslouchali. Věřím, že je mezi námi živý Bůh, který k Vám milí snoubenci chce hovořit a naplnit Vaše srdce nadějí a prohloubit Vaši vzájemnou lásku. Věřte tomu, že život není peříčko. Je někdy nesnadný a složitý. Vy to poznáte velmi dobře. Nemáte trvalé bydlení, ani stálý příjem. Oba budete dále studovat. Ale společný život stojí za to žít. Má smysl. Jdeme – li ve dvou, tak naše starosti i radosti sdílíme. A v tom je úžasná síla. Můžeme si pomáhat a milovat. Láska skutečně něco vydrží, má naději. Být ve dvou navždy, je ale také úskalí. Je nebezpečí, že ten objekt své lásky, bez kterého jsem si nedovedl představit život se stane objektem nezájmu, až nenávisti. …….Ano sňatkem to nekončí. Právě dnes pro vás dva vše začíná. Všichni takto začínali, ale nepochopili o čem je život. Není jen o slasti, která zde patří, není o tom, že se o mně někdo postará. Že bude naplňovat mé potřeby. Je o oběti, o tom, že někdy, aniž bych musel vezmu na sebe vinu mého partnera. Odpustím, aniž je k tomu důvod, zapomenu i když můj rozum chce za každou cenu si to ponechat a připomínat. Rád bych něco řekl O citlivosti neobviňovat, nesoudit.
1. V jednom románu, který se jmenuje „Klubko zmijí“ je popsán příběh manželského páru. Před mnoha léty se pohádali o to, zda manžel projevil dostatek zájmu o jejich nemocnou pětiletou dcerku. Od té doby žili od sebe odděleně v jednom domě. Každý večer jeden i druhý čekal, že se ten druhý partner pokoří, a že tento spor ukončí. Nikdo z nich to však neudělal. Ani jeden nebyl ochoten rozlomit to prokletí obvinění, které zničilo jejich vztah. Jejich láska nevydržela. 2. Jsou známy příběhy manželských párů, kde jeden z partnerů se obrátil ke Kristu a nemohl unést svoji minulost. Způsob života, který vedl před svým setkáním s Bohem. Cítil se obviňován, a vyznal se před svým protějškem. To způsobilo zlom v jejich vztahu. Ten druhý neunesl toto vyznání. A po celý život tam někde pod pokličkou hnisalo to bolavé místo. Stačila maličkost a vždy znova a znova se vracela bolest těchto dvou zlomených srdcí. Nakonec se tito lidé rozcházejí. Kde byl problém? Ano cítili se obviňování a obviňovali. Stále do kola. Až to bylo k prasknutí. A prasklo. Jejich láska neměla naději a nevytrvala do konce. 3. Možná si to ani neuvědomujeme jak mnozí z nás, my muži jsme přecitlivělí, ješitní a ufňukáni jako malé děti. Čím jsem starší, sám se někdy přichytím, jak dokáží zahustit atmosféru rodiny. Když něco selže, nepodaří se, jak jsme schopni hledat viníka. Jak se to sveze ne ty nejbližší, paradoxně na ty, které nejvíc milujeme. Ti jsou po ruce a oni to jistě unesou. Stálo by za to, abychom se občas zeptali těch našich milovaných jak se cítí v naši přítomnosti, když v krizovkách života obhajujeme sebe, obviňujeme je, děláme kolem sebe dusno. Místo toho, abychom se postavili čelem a dokázali vzít zodpovědnost na sebe, unést i to, co normálně nemusíme, schováme hlavu do písku, anebo hledáme vinné. Ani my křesťané nejsme z toho nešvaru a hříchu venku. Taková láska nevěří, nemá moc naději. Kolik je v běžném životě zamotaných konfliktů a kauz. Když si milá tchyně řekne : „Jak to může fungovat u toho našeho synáčka. To je ale husička ta jeho manželka, to víš mladá. To já když…já bych to nikdy takto neřešila. Mnohokrát v životě máme tendenci vědomě, nebo podvědomě obviňovat a posuzovat, nebo dokonce manipulovat. Každému z nás to je blízké. 4. Dokonce Bible zná tyto příběhy mužů i žen, kteří v této oblasti prohrávali a byli schopni zlomit i ty nejkrásnější vztahy. Dvě postavy bych ještě rád zmínil. Obě z Bible. Ten jeden to je ten náš praotec Adam. On se taky schovával za svou ženu. Svaloval vinu na ní a pak obviňoval Boha, který mu dal tuto manželku. Kolikrát takto smýšlejí manžele. To naši rodiče. Tak mně vychovali, vedli. Oni jsou vinni, že se takto chovám. Měl by ses také tomu přizpůsobit. Měla by ses naučit to dělat jinak. A ona se snaží a cítí se obviňována, že to nedokáže. Kolik zla v životě lidstva způsobila ta jednoduchá poznámka: Co si pomyslí lidé. Co to děláš, jak se to chováš? Ty to nechápeš a on to fakt nechápe. A je mu z toho na nic. Je vinen, že to nechápe? Ta druhá postava, je Kristus. On vám oběma odpustil vaši skutečnou vinu i hřích. Když žil zde na zemi tak jednal jako pravý muž: • Za nikoho se neschovával. Dokázal říci pravdu v lásce, ale při tom nikoho neobviňoval, neodsuzoval. Když mu přivedli ženu pochybné pověsti a
• •
•
obvinili ji. Měli jistě pravdu. Ale neměli právo ji odsuzovat. Víte, co řekl? Kdo z vás je bez hříchu, hoď po ní první kamenem. Ani jeden tam nezůstal. Žena přijala od něho odpuštění. Nebyl to jen pravý muž,ale Boží Syn zároveň. On kde mohl, rozdával milost a lásku. Když ho pak nespravedlivě obvinili a přibili na kříž, tak se modlil: Otče odpusť jim. Tato láska vydržela, má naději, vytrvá, ať se děje cokoliv. Kristus nebyl žádná bačkora, jak se někdy říká mužům. Nebyl pod pantoflem nikoho. On nesl pro ty, které miloval oběť. Mohl se bránit, jiné osočit. Neudělal to. Zachoval se jak přísluší mužům. Postavil se čelem ke zlému. Později jeden z jeho učedníků napsal i pro nás: On vzal na sebe veškerou naši vinu a hřích. „Kdo vznese žalobu proti nám? Vždyť Bůh ospravedlňuje! Kdo nás odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel, a který byl vzkříšen, je na pravici Boží a přimlouvá se za nás!
Milí snoubenci. Vám dnes začaly pravé líbánky. Mnoho věci si budete navzájem tolerovat, dokonce odpouštět, bude se Vám zdát, že jste v ráji. Jen vy dva, volní jak dva ptáčci. Vše si můžete udělat po svém. Nikdo vás nebude napomínat, kritizovat, vinit. Vychutnejte si dokonale toto jedinečné období. Věřte tomu, že i tyto líbánky pominou. Ale vy nemusíte sklouznout do této šedi života. Až najednou zjistíš Lucko, že ten tvůj milovaný, už není takový jako býval. Občas ti něco připomene, co tě píchne u srdíčka. Možná ti to řekne důrazněji, než bývalo. A ty mu také už nebudeš tolerovat jeho slabůstky, mužské vrtochy. Občas zazní, kdybys ty jednal jinak…Kdyby ses tehdy jinak zachovala, vše by mohlo lépe dopadnout. Budeš mít hromadu prádla v koši, budeš mít před zkouškou ve škole, a budeš unavená. Neodpočineš si. Budeš mít pocit, že nestíháš, jsi neschopná, špatně si to organizuješ. Pocit obvinění, že věci nejsou v pořádku. A Kuba Ti to důrazně osolí, připomene, že nemá věci v pořádku, které momentálně potřebuje. “ Vzájemné osočování a obviňování. Myslím, že tam někde tkví tajemství úspěchu, nebo zlomu křesťanského i každého manželství. Zastavit se a častěji si vzpomenout na tu jedinečnou osobnost. Před chvíli jsme o ní četli. Jak on řešil podobné kauzy ve vztazích? Je na tobě Kubo, abys mu naslouchal. Jak by to vyřešil on? Tvůj Bůh. Nikoho nesoudil, vzal raději vinu slabších na sebe. S nikým se nehádal, nevyčítal, nespílal, neobhajoval sebe. Vyslechl slabé, dodal odvahy, potěšil, odpustil, pomohl, miloval. Proto si získal tolik následovníků. Získal si jejich srdce. A získává až do dnes. Máš v něm svůj příklad. Nejen příklad. On tě nikdy nenechá ve štychu. Budeš – li potřebovat sílu, abys takto dokázal milovat svoji ženu, nebo později i děti, máš ji mít. On vás dnes v tom jedinečném dni volá k následování a ke zdroji. Přál bych všem manželkám na této slavnosti, samozřejmě i mé vlastní ženě takové muže. Kteří doopravdy následují Krista. Kteří slouží tomuto smíření a odpuštění nejen ve vlastních rodinách, ale v zaměstnání, ve společnosti. Tento svět potřebuje takové muže. I ženy. Bude potřebovat i vás? Myslím, že rozhodnutí je ve velké míře na každém z nás. A proto jsme zde s vámi, abychom vyprošovali pro vás moc k životu a Boží požehnání. On vám rád požehná a ochrání. On je dobrý. Jemu na vás záleží. Ať se bude dít cokoliv, tato láska má naději, věří a jistě vytrvá. Píseň - Kuba Slib -
ČLÁNEK DO CÍRKEVNÍHO ČASOPISU Umění zastavit se Jer. 6, 16Patřím mezi ty , kteří letos cestovali na dovolenou. Jeli jsme s manželkou na několik dnů do jejího rodiště k moři, abychom společně u našich příbuzných prožili čas relaxace a prohloubení našich vzájemných vztahů ve velmi pěkné přírodě. Je zřejmé, že každý člověk, který je po celý rok zaneprázdněn potřebuje se zastavit, být několik dnů se svými nejbližšími, odpočinout si a nabrat novou sílu k další práci. Z psychického a také duchovního hlediska je nezbytné, aby se také křesťan i mimo dovolenou, čas od času zastavil, odpočinul si a byl také s Bohem a sám se sebou. Přijměte k tomu několik osobních postřehů. V době naši zmiňované dovolené jsem při jízdě po dálnici zastavil u benzínové pumpy. Zahleděl jsem se na projíždějící automobily, které se velikou rychlostí řítily kolem nás. Uvědomil jsem si, že před chvíli, jsem byl součástí tohoto dravého proudu automobilů a zase, budu – li pokračovat se musím s tímto hučícím a šíleným proudem spojit. Když jedeme v koloně po dálnici, tak si člověk neuvědomí rychlost, kterou se pohybuje, až tehdy, když sám zastaví. Nikdo není schopen zpomalit tento nepřetržitý tok vozidel v době prázdnin na dálnici. Jen jasné dopravní značky snížení rychlosti, policie, nebo dopravní nehoda, kterou někdo roztržitý, nebo unavený způsobí. Najednou na dálnici je klid, vše se zastaví, nebo pohybuje krokem. Všichni přestanou spěchat, musí přibrzdit. Ale toto je také špatná situace. Unavující. Přece dálnice jsou proto, aby se po nich jezdilo rychle. Řidiči jsou nervózní, auta mají přehřáté motory, lze cítit napětí... Prorok Jeremiáš přirovnává lidský život k cestě. A vybízí, aby se lidé zastavili a ptali se po správné cestě, aby nalezli klid. Špatný cíl, nebo cestování bez odpočinku zneklidňuje. a unavuje. Velmi často se moderní člověk ničí proto, že nemá volný čas, nebo si ho už neumí udělat a zastavit se, pohlédnout na sebe a uvědomit si sebe sama. Už si netroufá zamyslet se, protože by byl volán k zodpovědnosti, která ho leká. Spěch mu dává dojem života. Ve skutečnosti se jen ohlušuje, utíká před sebou samým a odsuzuje se k životu bez pokoje a naděje. Ochota zastavit se, je prvním krokem k pozdějšímu návratu. Naše společnost se řítí, někdy bezhlavě tímto životem k zahynutí. Kolikrát slyšíme pří různých rozhovorech: "Rád bych, víš, ale nemám čas. Rád bych se dal pozvat, ale nemám čas, možná příště." Bůh, jenž miluje tento svět někdy sám přibrzdí tento šílený běh k nicotě. Dopouští problémy, občas nějakou nemoc, povodeň a jiné zkoušky. Určitě se najdou lidé, kteří vzhlédnou k nebi a přibrzdí. Uznají, že Bůh je Pán. A pokoří se. Jiní již dnes předpovídají, že všechno bude jako předtím, ba ještě krásnější, že my se nedáme zlomit a zvládneme to. Určitě je i naši touhou a měli bychom možná více se snažit pomoci, kde můžeme. Ale zdá se, že ta šílená rychlost života opět převládne nad skutečnou reflexí a hledáním toho, co je věčné. Na Boží výzvu, skrze Jeremiáše tehdy lidé odpověděli: "Nepůjdeme touto cestou, nebudeme dávat pozor na tvoje varování". Bůh tehdy odpovídá:"Já uvedu na tento lid zlé věci, ovoce jejich úmyslů, neboť nevěnovali pozornost mým slovům a můj zákon si zprotivili." I když to může znít drsně, zdá se, že Písmo hovoří velice jasně, že
Bůh, který miluje tento svět, hovoří k lidem, aby se zastavili a vzývali Jeho jméno. Ale přichází doba, že bude přivádět i zlé věci. Doba, ve které žijeme ukazuje, jakoby se stále víc rozhojňovalo obojí. Jeho milosrdenství i soud, jeho láska i spravedlnost. Vše proto, aby se lidé zastavili a obrátili k němu, který je Pánem. On touží po společenství s námi. Tato úvaha má za cíl povzbudit každého z nás křesťanů, abychom se i my v tom shonu života občas zastavili a zapřemýšleli. Nehrozí i nám, že nás ten divoký proud života vtáhne a poplujeme s ním? Potřebujeme se občas zastavit a obnovit naše tělesné, psychické a duchovní síly. Potřebujeme "naostřít pilu". Možná, že těch několik rad moudrých lidí a také i mých osobních bude inspirací pro nás: "Žiješ – li stále pod tlakem tvé tělo a tvůj duch se příliš brzy opotřebují. Protože stále spěcháš, nesetkáš se s nikým, a co je horší nesetkáš se ani sám se sebou. Nečekej, až tě Bůh zastaví, aby sis mohl uvědomit, že žiješ. Že nemáš čas se zastavit? Buď upřímný, v tvé činností jsou také volné chvíle. Nechtěj je zaplnit hlukem, tlacháním, nebo tím, že chceš být při tom. Čekáš- li u lékaře, nevrhej se hned na nějaký časopis, poseď chvilku. Oběd není hotov, neodcházej již na minutku něco ještě udělat. Zůstaň, počkej. Máš možnost užít tento okamžik ticha. Zůstaň v klidu. V běhu svých dnů chop se všech příležitostí, které ti život nabízí, abys přišel k sobě a setkal se s Bohem. Čekáš na autobus, nebo, než se ochladí láhev s mlékem pro dítě, čekáš u telefonu, který je obsazen. Nezabíjej čas, jelikož je ho málo. Pán je v něm přítomen. Zve tě k přemýšlení a k rozhodnutí" Popřemýšlejme, kolik nádherných příležitostí nám dává Bůh, abychom duchovně prospívali. Přicházíš – li do sboru a máš pět minut čas, zastav se. Uklidni se. Využij je k Boží oslavě. Nemusíš nic říct. Dopřej jiným chvilku klidu. Nemusíš projednávat narychlo důležité věci. To uděláš potom. To je chvíle pro tebe a Pána. Připrav své srdce. Možná, že za chvíli budeš schopen lépe jemu naslouchat a poslechnout. Během týdne ti Pán dává několik vzácných možností, abys pobýval s Božími dětmi. Toto je čas vymezený pro tebe. Zastav se. Přicházej na skupinu, nebo biblickou hodinu. Možná, že to je "ostření tvé pily", abys mohl s novou sílou a Jeho požehnáním pak pokračovat ve své práci a službě. Toto není ztracený čas. Možná budeme překvapeni, až nám Bůh na věčnosti zjeví, kolik takto připraveného času jsme promrhali a nevyužili. Může se také stát, že nás on sám zastaví způsobem, který se nám nebude líbit. Využijme také momenty, kdy můžeme odpočinout a pobýt se svými nejbližšími, nebo přáteli. Rychlá, dlouhá jízda unavuje a musíme občas zastavit, nabrat benzín a odpočinout. Pomalá a loudavá jízda po dálnici také unavuje a znervózňuje. Umění života spočívá ve vyváženosti: smysluplně pracovat, sloužit jiným a také odpočinout, nabrat sílu, hledat Boží tvář, najít sebe i bližní a pokračovat stále dál. Učme se takto žít, je to Boží vůle pro nás a on nám dá sílu k smysluplnému a radostnému životu. Přeji všem dětem, studentům, pracujícím, v domácnostech a všem nám bratři a sestry, abychom takto žili jak to vyjádřil Pán skrze Jeremiáše.:"Zastavte se na cestách a vyhlížejte, ptejte se na stezky věčnosti. Kde je ta dobrá cesta. Vydejte se po ní a vaše duše naleznou klid." Tadeáš Firla.
