PREVENCE NÁSILÍ VE VÝCHOVĚ DĚTÍ

PREVENCE NÁSILÍ VE VÝCHOVĚ DĚTÍ Příručka pro rodiče

Eva Vaníčková

Národní koordinační centrum prevence úrazů, násilí a podpory bezpečnosti pro děti FNM

ÚVODEM Každý rodič si přeje být dobrým, úspěšným rodičem a na svoji novou životní roli rodiče se nedočkavě těší. Rodičovská role mu přináší velké uspokojení, přestože jde o roli velmi náročnou. Podaří-li se rodičům vyladit vztah k dítěti založený na vzájemné úctě, respektu a lásce, podporovat rozvoj jeho osobnosti a naplňovat jeho potřeby, mohou zažívat neopakovatelné pocity osobní pohody a blaha. Obtížnost rodičovské role nutí rodiče neustále vyhledávat nové informace o výchově dítěte, a to jak v televizních programech, na internetu, v různých kurzech a také na nekončících regálech knih napsaných na téma výchovy dětí. To předpokládá schopnost orientovat se v terminologii, řadě teorií a to dokonce protichůdných. Rodiče si mohou vybírat mezi výchovou demokratickou, efektivní, pozitivní, kontaktní, aktivní, přirozenou, vědomou, angažovanou a dalšími. Pravda, je, že každý rodič podle svých hodnot, typu osobnosti a životního stylu se může přiklonit k jedné z teorií, nicméně platí, že pro výchovu dítěte jsou klíčové stejné principy. Žádný způsob výchovy dítěte nebude ale úspěšný, nebudou-li mu rodiče věnovat dostatek času a snahy k vytvoření vzájemného pozitivního, respektovaného vztahu. Odborníci se shodují, že klíčem výchovy je vzájemný respekt, společné trávení volného času hrou, sportem, zábavou, povzbuzováním dítěte a vytváření klidného citového zázemí včetně ochrany před násilím. Dítě se někdy může stát obětí násilí mimo svoji rodinu. Pro rodiče je důležité vědět, že stejně jako učí svého předškoláka plavat a přecházet přes silnici, musí ho učit jak od sebe odvrátit nebezpečí zneužití, týrání nebo šikany. Současně je třeba vést děti k tomu, aby své rodiče informovaly v případě, že se něco obdobného vskutku přihodí. Tabuizací tohoto tématu rodiče své děti neochrání, naopak je prokazatelně zjištěno, že neinformovanost dětí zvyšuje jejich zranitelnost. Dětem musí být jasné, jak lze přivolat pomoc, jak se mají chovat v nejasných situacích, že mají právo nenechat si líbit chování, které se jim nelíbí a na koho se mohou obrátit. Každý rodič je odpovědný za způsob a „návod“ pro chování v nebezpečných situacích, který pomůže svému dítě+ti osvojit. Je nutné si přiznat, že násilí nezná žádné hranice a dítě se s ním může setkat i ve své rodině, v každé společenské vrstvě, v každém prostředí a ve všech lidských rasách.

CO DÍTĚ NEJVÍCE POTŘEBUJE Ochranu, kterou představuje mateřská náruč jako pomyslný přístav bezpečí, ochrany před nejistotou a jistoty v úzkosti zaštítěná otcovskou autoritou a zájmem. S nadhledem můžeme říci, že potřebou dítěte je bezvýhradné přijetí svými rodiči. Důležitý vliv má klima v rodině, vztah mezi rodiči, komunikace mezi rodiči, mezi rodiči a prarodiči i širší rodinou, do kterého se často vkládají negativní pocity a hříchy rodičů, které spouští spirálu utrpení, které může zasáhnout také do života dětí a způsobit jim bolestné šrámy na duši. Dítě také potřebuje neustálý čas a zájem svých rodičů. To může ohrozit stres způsobený např. náročnou profesí, nezaměstnaností, tíživou sociální situací, přítomnosti člena rodiny s těžkou dlouhodobou nemocí či s určitým zdravotním handicapem, ale také přítomností rodiče, který nadužívá alkohol či nelegální drogu a v neposlední řadě také rodinná dysfunkce často končící rozvodovým konfliktem, který může přerůst v porozvodový spor. Přední světoví odborníci klasifikovali základní potřeby dětí tak, aby byly srozumitelné pro každého rodiče : Zde je jejich přehled : Biologické základní potřeby dítěte – odpovídající výživa dle věku, uspokojování hygienických požadavků, ochrana před nemocemi a úrazy, stimulace a respekt biologického kolísání funkcí Psychické základní potřeby dítěte – podnětné prostředí, smysluplnost světa, potřeba jistoty, potřeba vědomí vlastní identity a potřeba otevřené budoucnosti Emocionální základní potřeby dítěte – bezpodmínečná akceptace dítěte a pozitivní výchova, jeden emocionální průvodce dětstvím, schopnost empatie, ochrana před všemi formami násilí, potřeba zvládat stresové situace, pocit sounáležitosti a pocit jistoty v očekávání sociální podpory Sociální základní potřeby dítěte – zajištění „jeho osobního prostoru“ v rámci bydlení rodiny, rozvoj sociálních kompetencí, vzory chování v rodině, škole atd. a porozumění intrakulturním a interkulturním rozdílům. Duchovní základní potřeby dítěte – hierarchie životních hodnot, hledání smyslu života, víra v něco, co nás přesahuje a životní příběh.

INTERPERSONÁLNÍ NÁSILÍ Násilí na dětech je vždy neospraveditelné a neomluvitelné, protože dětem bere výsostné právo a potřebu šťastného a spokojeného dětství. Světová zdravotnická organizace rozlišuje tři typy násilí : interpersonální, např. mezi rodičem a dítětem, násilí namířené proti sobě samému (sebevražedné chování a záměrné sebepoškozování), které bývá někdy důsledkem vyvrcholení a nezvládnutí traumatu způsobeného interpersonálním násilím a do třetice je to násilí organizované, např. občanská válka, hladomor, obchod s lidmi. Násilí se v každém sociálním prostředí, tedy i rodině, kromě způsobené bolesti a traumatu také šíří. Transfer násilí se děje třemi cestami : 1. řetězcem rodinného násilí, 2. transgeneračním přenosem a 3. impresí vzorců sociálního chování. U dítěte, které bylo vystavené násilí můžeme rozpoznat v krátkodobém horizontu změny chování, např. dítě je smutné, pláče, trápí se, pociťuje lítost anebo v něm kontakt s násilím vyvolává naopak hněv, vztek a zlobu. V závislosti na tom, jaká byla intenzita zranění dítěte, zda šlo o jednorázovou nebo opakovanou událost, jaká osoba vůči dítěti násilí použila, zda se dítěti dostalo pozitivní podpory od své klíčové osoby nebo alespoň od jednoho rodiče se mohou po určité době objevit změny v rovině chování, o kterých hovoříme jako o dlouhodobých indikátorech násilí. Tyto indikátory jsou nespecifické a objevují se u dětí, které byly vystavené jakékoli formě interpersonálního násilí. Mezi nespecifické indikátory násilí patří : zvýšená úzkostnost a strach, obranné reakce, snížené sebehodnocení dítěte, neochota a rozladěnost před návratem domů, náhle zhoršený školní prospěch, záškoláctví, výbuchy hněvu, agresivní chování, obtíže v sociální komunikaci, vyhýbavé chování, depresivní symptomatologie, lhaní, zvýšená konzumace tabáku, alkoholu, nelegálních drog a rozmanité somatické stesky. Dobrý rodič by si měl změn včas povšimnout a odhalit jejich příčinu, ať je jakákoli. Dítě takovou situaci samo, bez pomoci dospělé osoby, nezvládne a nedokáže řešit. Osobní zkušenost s násilím v dětství znamená pro dítě celoživotní trauma a vysoce pravděpodobně snížený pocit osobní pohody a kvality života, tedy něco, co je v příkrém rozporu s prvotním přáním všech rodičů.

OCHRANA PŘED ZANEDBÁVÁNÍM Zcela jasná a jednoduchá rada : naplňovat základní potřeby dítěte s ohledem na jeho vývojová a osobnostní specifika, mít pro něho a věnovat mu vždy dostatek času a angažované pozornosti, budovat a rozvíjet rodičovský vztah, vytvořit příjemné bytové prostředí s vůní domova, přizpůsobovat životní styl rodiny věkovým zvláštnostem svých dětí s ohledem na sourozeneckou konstelaci, a také podporovat komunikaci a vztah k prarodičům. Zejména role babiček, ale i dědečků je ve výchově dítěte nezastupitelná. Patnáct obecných rad sloužících jako prevence zanedbávání dětí : 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15.

pravidelná návštěva preventivních lékařských prohlídek návštěva mateřské nebo základní školy v případě potřeby včasné vyhledání psychologické podpory a konzultace rodinné denní, týdenní a další rituály (např. společné stravování) rozdělení rolí a úkolů při zabezpečení rodinného života a provozu domácnosti participace dítěte na chodu rodiny a jasná pravidla spolupráce dítěte na péči o domácí zvířata 8. jasná informace a kontakt na osobu, na kterou se může dítě v nepřítomnosti rodičů obrátit o pomoc podpora budování přátelských a kamarádských vztahů s vrstevníky podpora zájmů a koníčků (např. sport, hra na hudební nástroj, kroužky atd.) návštěvy širší rodiny, přátel, kamarádů a společné oslavy (např. narozeniny) expozice různými sociálními prostředími a zkušenostmi (koncert, divadlo atd.) společně trávený čas rodiny – sport, hry, výlety, zábava, dovolená apod. čtení knížek, časopisů, práce s encyklopediemi apod. učení dítěte finanční odpovědnosti formou kapesného

Je jednoznačně prokázané, že naopak není vhodné nahrazovat rodičovskou pozornost a čas odkládáním dětí před televizní obrazovky a počítačový monitor. Na druhou stranu je vhodné, aby rodiče strávili společně s dítětem také určitý čas u vhodně zvoleného televizního programu tak, aby viděli jak dítě prožívá obsah, mohli mu ho vysvětlit a diskutovat o něm. Sledování TV a internetové zábavy by u dětí nikdy nemělo sklouznout na hranici prvoplánové zábavy s cílem zahnání nudy. A závěrem si přiznejme, že děti velmi ocení, když si rodiče umí najít čas a jen tak si s nimi povídají o svém dětství, práci, životě a světě.

OCHRANA PŘED TĚLESNÝM TÝRÁNÍM Tělesné týrání je podle expertů Světové zdravotnické organizace také každý tělesný trest, který se děje za použití předmětu, když rány míří na citlivou část těla (hlava, břicho, oblast genitálií, dlaně a plosky nohou) nebo když po úderu zůstane na těle stopa v podobě modřin, škrábanců apod. Podle výboru OSN pro práva dítěte, je každý tělesný trest násilím, protože působí bolest, porušuje tělesnou integritu, útočí na lidskou důstojnost, je nevýchovný a učí děti, že násilí je vhodná strategie k řešení konfliktů či donucení lidí k určitému způsobu chování. Prevence tělesného týrání má své kořeny v osobní historii rodičů dítěte, stejně jako i ostatní formy násilí v rodině. Je proto důležité, aby se nastávající rodiče domluvili předem na způsobu výchovy, formách odměn a trestů a vzájemně zcela jasně deklarovali odmítnutí tělesné agrese v rodině. Otázka tělesné agrese často souvisí s nedostatečným zvládáním stresu a proto je důležité, aby si rodiče tuto schopnost osvojili a pomohli i svému dítěti naučit se vyrovnávat se stresem v různých situacích. Je třeba mít na paměti, že pro dítě je chování rodičů vzorem a tedy i jejich zvládání stresu. Třetím prvkem prevence tělesného týrání je úcta a respekt vůči dítěti jako lidské bytosti, čtvrtým pak řešení partnerských neshod a konfliktů. Rodiče by měli vědět, zda se jejich partner setkal ve své primární rodině s domácím násilím tak, aby mohli buď včas vyhledat odbornou pomoc nebo se sami naučili rozpoznat rizikovou situaci, kterou ještě umí sami zastavit. Eliminace tělesných trestů ve výchově významně snižuje možnost týrání : Kojenec – ochrana, selžeme-li v ochraně, pak je třeba, abychom v nebezpečné situaci místo úderu, dítě pevně uchopili a důrazně řekli NE. Batole – usměrňování tím, že mu pomůžeme v tom, aby bylo hodné a mohlo plnit vaše příkazy. Vytrvalé dohadování je třeba rázně ukončit třeba silným tlesknutím. Jednou vyřčené NE musí platit. Předškolák – ukazování a vysvětlování, dítěti je třeba věnovat více pozornosti když je hodné a zavádět důležité hodnoty. Zlobení lze ukončit vtipem, ignorováním nebo slovním varováním. Školák – příklad, vzájemný respekt, vyžaduje upřímnost. Když dítě „zlobí“, vezměme ho za ruku, dívejme se mu do očí a komunikujme s ním. Má svoji chybu napravit.

OCHRANA PŘED SEXUÁLNÍM ZNEUŽÍVÁNÍM Sexuální zneužívání je kontaktní a nekontaktní (např. kontakt s exhibicionistou, vystavování dítěte sledování pornografie). Malé dítě si nedokáže představit, co je to sexuální zneužívání a není jednoduché s ním hovořit na toto téma. Pro dítě je to obtížné proto, že nemá dostatečnou slovní zásobu a nedokáže se samo dobře vyjadřovat. Přesto je nutné s ním včas mluvit, aby znalo nebezpečí zneužití stejně jako nebezpečí úrazů v dopravě. Sexuální výchova se v rodině vyvíjí přirozeně při příležitosti všedních událostí života, jako je dodržování osobní hygieny nebo ukládání k spánku, které umožní rodiči mluvit s dítětem o sexualitě. Není správné zbytečně dítě ochraňovat nebo ignorovat možná nebezpečí. Platí zlatá střední cesta, což znamená vést dítě k samostatnosti, ale bdít nad jeho bezpečím. Rodiče mají vědět, že lépe informované děti se s menší pravděpodobností stanou obětí a mají je naučit hledat řešení v komplikovaných situacích bez paniky. Tak jako malé dítě učí, aby nestrkalo prstíčky do elektrické zásuvky, tak se starším si mohou hrát různé hry zaměřené na řešení nenadálých situací, typu „Když ztratíš klíč, co uděláš ?“, „Když tě někdo pozve do auta, co uděláš ?“ atd. Tím rodiče zvýší sebevědomí dítěte, které si bude důvěřovat. Bude-li se méně bát dospělých, lépe se obhájí. Základ tvoří osobní bezpečnostní plán dítěte, který mu rodič pomáhá osvojit a je třeba férově dítěti přiznat, že ho může použít i vůči osobě známé, dokonce velmi blízké. Zde je : dítě má právo odmítnout jakýkoli návrh dospělé osoby a právo říci komukoli NE, není nezdvořilé, když si dál nebude takové osoby všímat a komunikovat s ní, vždy by si mělo potom pospíšit k nějaké skupině lidí nebo vejít do nejbližšího obchodu či se uzamknout ve svém pokoji, může si telefonicky zavolat pomoc, dítě má znát svoji adresu a telefon na rodiče či jinou dospělou osobu. Podle osobnosti svého dítěte mu rodiče doporučí některá jednoduchá pravidla chování v nebezpečné situaci. Součástí osobního bezpečnostního plánu je seznam míst, na která by samo dítě nemělo chodit a hrát si tam. Rodiče si nedovedou představit jak je pro děti obtížné svěřit se s tím, že je známá nebo blízká osoba sexuálně obtěžovala. Většina pachatelů sexuálního zneužití si je vědoma vysoké trestnosti svého činu a proto svým obětem vyhrožuje brutálními následky, když někomu cokoli řeknou. Z obavy z naplnění výhružek dětské oběti sexuálního zneužití blízkou známou osobou většinou mlčí.

OCHRANA PŘED PSYCHICKÝM NÁSILÍM Psychické násilí je velmi široká kategorie a zahrnuje takové chování dospělé osoby, které má negativní vliv na citový vývoj dítěte a jeho chování. Může mít podobu verbálních útoků na sebevědomí dítěte, opakovaného ponižování či jeho zavrhování. Dále jde o omezování dítěte, vyvolávání strachu a nejistoty, nepřiměřené ambice dospělých členů rodiny nebo udržování rodičovské rovnováhy na úkor dítěte. Odborníci člení psychické násilí do několika kategorií : 1. ústrky a odmítání 2. terorizování 3. využívání a korumpování 4. odmítání citové odezvy 5. izolace 6. nezájem o výchovu Mezi nejrizikovější situaci patří dysfunkce a rozpad rodiny, pro který je ve většině případů typický konglomerát psychického násilí, s jistou nadsázkou lze konstatovat, že všech uvedených kategorií psychického násilí lze během rozvodového konfliktu identifikovat. V takové situaci se dítě stává svědkem domácího násilí (většinou psychického, ale často i sociálního, ekonomického a tělesného) se všemi negativními dopady na jeho zdraví a chování. Zákeřnou formou psychického násilí je vztahový incest, kdy rodič opačného pohlaví povýší své dítě do role svého partnera či partnerky. Následky v emocionalitě těchto dětí jsou celoživotně destruktivní a významně ovlivňují kvalitu jejich života. Jako základ prevence psychického násilí je vzájemná úcta a respekt v rodině, zvládnutý způsob řešení konfliktů, zvládání stresu a osobnost rodičů. Proto investice obou rodičů do posilování a podpory rozvoje osobnosti partnera a stejně tak i do partnerského vztahu jsou samozřejmým příspěvkem k prevenci násilí a ochraně dětí. Je samozřejmé, že plně spokojený rodič nemá potřebu žádným způsobem kompenzovat svoji nespokojenost ani komplexy, nehýčká si žádné emocionální trauma jako žárlivost, závist, nenávist apod., které mohou postupně ovlivňovat jeho rodičovské kompetence i lidské vlastnosti.

OCHRANA PŘED ŠIKANOU Dítě se může stát předmětem šikany v jakémkoli prostředí, a to jak ve vertikální rovině, tak horizontální-vrstevnické. Šikana je obtížně prožívána, protože je vnímána jako nespravedlnost, křivda a jen málokdy se oběti dostává podpory okolí. Odborníci popisují, že se se šikanou setkává velká část dětí přímo ve škole. Výzkumy ukazují, že obětí se často stávají děti, které mají ze své vlastní rodiny osobní zkušenost s jinou formou násilí a zdá se, jakoby role oběti prostupovala sociálními prostředími. Prevence školní šikany patří jednomyslně do školy, do každé třídy, do rukou každého pedagoga. Přesto je důležitá i role rodičů. Rodiče by se měli na začátku školního roku zajímat o prevenci šikany na konkrétní škole a způsobech řešení tak, aby dítě vědělo, že panuje vzájemná shoda mezi školou a rodinou, na koho se může obrátit a jaký postup bude následovat. O šikaně a jejím řešení je třeba opakovaně a hlasitě hovořit, nejen ve škole, ale i doma, protože šikana, stejně jako i jiné formy násilí, nemá ráda jasné světlo a postupy. Rodiče by se měli o svého školáka zajímat, zajímat se o jeho spolužáky, ty nejbližší pozvat domů, aby je poznali. Rodiče by měli věnovat pozornost odchodu svého dítěte do školy, stejně tak i jeho návratu (dítě samo či jaký doprovod, změna, nálada), změně jeho chování, např. opakovaným ztrátám či poničení věcí, nebývalé útratě kapesného, hladu, ztrátě či změně kamarádů, úbytku telefonních kontaktů a návštěv, apod. jestliže rodiče u dítěte pozorují změnu nálady a chování ve smyslu minus, je vhodné najít způsob ke komunikaci s dítětem, dát mu jasnou podporu a informaci, že může samo za ním kdykoli přijít se svým problémem. Prevencí šikany je naplňování všech potřeb dítěte, protože silná pozitivní osobnost se sice může stát obětí šikany také, ale pravděpodobnost je výrazně nižší. Zejména mohou silné pozitivní osobnosti z řad dětí přispět k pozitivnímu klimatu ve třídě, které je nejlepší ochranou před šikanou. Šikanující děti bývají totiž často slaboši, kteří na ochranu své osobnosti, za kterou se stydí, používají nefér praktiku šikany. Pozitivní klima jim nepřeje, a proto se šikanou nezačínají. Je dobré vědět, že k šikaně nestačí jen oběť a pachatel, ale je třeba ještě třetí činitel, a tím je právě sociální klima. Sociální klima sice může učitel formou různých dramatických technik a jasných pravidel ovlivňovat, ale základní vklad si přináší každé dítě z domova.

OCHRANA PŘED RIZIKOVOU VIRTUÁLNÍ KOMUNIKACÍ Agresivní chování se přenáší z reálného života také do virtuální komunikace a ukazuje se, že riziková virtuální komunikace je velmi rozšířená a mají s ní zkušenost minimálně dvě třetiny dětí. Kyberšikana je šikana prostřednictvím mobilu a nových informačních technologií, agresorovi dává větší anonymitu bez zpětné vazby způsobené bolesti. Sexting je elektronické rozesílání rozmanitých zpráv, fotografií či videí se sexuálním obsahem. Kybergrooming je manipulativní chování s cílem donutit druhou osobu k osobní schůzce, na které bude vyvíjena snaha o sexuální aktivitu/zneužití. Kyberstalking je pronásledování druhé osoby prostřednictvím mobilu nebo nových informačních technologií. Prevence spočívá v mediální informační kampani, edukativních počítačových hrách, v nastavení jasných pravidel používání mobilu a nových technologií v rodině i ve škole a kontrola jejich dodržování. Rodičům se doporučují různé technologické blokační programy, seznámení se s chováním v nových informačních médiích a sepsání smlouvy s dítětem o bezpečném používání počítače, jejíž obsah by měl odpovídat věku dítěte a pravidlům bezpečné komunikace. Je vhodné ukázat dítěti na příkladu co se stalo a mohlo by se stát i jemu, kdyby nerespektovalo pravidla. Jak opakovaně ukazují výzkumné studie, české děti na Internetu více riskují než děti v ostatních evropských státech. Do jisté míry to lze přičíst na vrub právě nedostatečné prevenci, nízkému povědomí a nižší počítačové gramotnosti dospělé populace. Každého napadne, když už se nějaký donehestující či diskriminující obsah objeví, je potřeba tento obsah zablokovat. Blokace je tedy prevencí sekundární škody. Samozřejmě, že obdobně jako u šikany, platí i pro rizikovou virtuální komunikaci dětí prevence spočívající v naplňování jejich potřeb, zájmu ze strany rodičů a budování vzájemné důvěry.

DESATERO Děti se učí tím, jak žijí

Dítě, které : je nadměrně kritizované

se učí odsuzovat

vyrůstá v nedostatečně laskavém prostředí

se učí prát, zápasit a bojovat

bývá vystavované posměchu

se začíná stydět

je ponižované

ztrácí sebedůvěru

je obklopené tolerancí

se učí trpělivosti

je chválené

získává sebedůvěru

se kterým se jedná čestně

se učí spravedlnosti

vyrůstá v přátelské atmosféře

se naučí laskavosti

žije s pocitem bezpečí

se učí důvěře

je bezvýhradně akceptované a milované

prožívá láskyplné vztahy

OBSAH Úvodem ………………………………………………….………………. 1 Co dítě nejvíce potřebuje……………………………….……………. . 2 Interpersonální násilí………………………………………….………… 3 Ochrana před zanedbáváním ……………………………..………….. 4 Ochrana před tělesným týráním ……………………………..……….. 5 Ochrana před sexuálním zneužíváním ………………………………. 6 Ochrana před psychickým násilím ……………………………..……… 7 Ochrana před šikanou …………………………………………………... 8 Ochrana před rizikovou virtuální komunikací ……………………….… 9 Desatero …………………………………………………………………. 10