Prevence kouření cigaret u žáků prvního stupně základních škol

Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií

Prevence kouření cigaret u žáků prvního stupně základních škol Mgr. Hana Dospivová

Vedoucí práce: PhDr. Pavel Horák Ph.D.

Brno 2009

1

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury. V Brně …………………….

…………………….. Podpis

2

Na tomto místě bych ráda poděkovala PhDr. Pavlu Horákovi Ph.D. za vedení práce a Mgr. Janu Veselému ze Sdružení Podané ruce za ochotu a čas, který mi věnoval.

3

Obsah Úvod........................................................................................................................... 6 1 Teoretická východiska práce ................................................................................ 8 1.1 Vymezení základních pojmů ............................................................................. 8 1.1.1 Drogy a jejich klasifikace ............................................................................ 8 1.1.2 Drogová závislost ..................................................................................... 11 1.1.3 Prevence uţívání návykových látek.......................................................... 13 1.2 Děti, mládeţ a drogy ....................................................................................... 14 1.2.1 Tabák a tabákové výrobky – historie a současnost .................................. 16 1.2.2 Kouření cigaret a děti ............................................................................... 18 1.3 Primární prevence uţívání návykových látek a její zásady ............................. 20 1.4 Primární prevence uţívání návykových látek u dětí v ČR ............................... 22 2 Praktická část ...................................................................................................... 25 2.1 Proces vzniku nového preventivního programu .............................................. 25 2.2 Metodika primárně preventivního programu .................................................... 26 2.2.1 Podané ruce – program primární prevence kouření pro 4. a 5. třídu ........ 26 2.2.2 Reakce ţáků při besedě a podněty z praxe .............................................. 29 2.2.3 Evaluace programu .................................................................................. 31 2.3 Cíle a metody výzkumu ................................................................................... 32 2.4 Průzkum nabídky primární prevence uţívání návykových látek v České republice z pohledu cílové skupiny programů ....................................................... 32 2.5 Porovnání preventivního programu Sdruţení Podané ruce a jiných existujících preventivních programů o kouření pro ţáky prvního stupně základních škol ........ 35 3 Diskuze ................................................................................................................. 40 3.1 Podněty pro další výzkum ............................................................................... 40 3.2 Implikace výsledků výzkumu pro praxi ............................................................ 41 Závěr ........................................................................................................................ 43 Použitá literatura .................................................................................................... 45 Anotace ................................................................................................................... 48 Annotation............................................................................................................... 49 Seznam příloh ......................................................................................................... 50 Příloha č. 1 Sdruţení Podané ruce jako představitel organizace poskytující primární prevenci uţívání návykových látek ...................................................... 51 Příloha č. 2 ............................................................................................................ 53 4

Obr. 3 – Obrázek, který dětem navodí téma programu Primární prevence kouření pro 4. a 5. třídu ..................................................................................... 53 Příloha č. 3 ............................................................................................................ 54 Obr. 4 – Rámeček, do kterého děti vepisují varování, které by mohlo být na krabičkách cigaret.............................................................................................. 54 Příloha č. 4 ........................................................................................................ 55 Obr. 5 – Náhled obálky Normální je nekouřit 1. díl ............................................ 55 Příloha č. 5 ............................................................................................................ 55 Obr. 6 – Náhled obálky Normální je nekouřit 2. díl ............................................ 55 Příloha č. 6 ............................................................................................................ 56 Obr. 7 – Náhled obálky Normální je nekouřit 3. díl ............................................ 56 Příloha č. 7 ............................................................................................................ 56 Obr. 8 – Náhled obálky Normální je nekouřit 4. díl ............................................ 56 Příloha č. 8 ............................................................................................................ 57 Obr. 9 – Náhled stránky www.nekuratka.cz ....................................................... 57 Rejstřík věcný ......................................................................................................... 58 Rejstřík jmenný ....................................................................................................... 59

5

Úvod Tématem naší práce je prevence kouření u dětí mladšího školního věku. Je to moţná malinko nezvyklá cílová skupiny, alespoň co do četnosti programů pro ţáky tohoto věku oproti dětem starším, kteří jiţ navštěvují druhý stupeň základní školy. Ale to je právě to, na co chceme v práci poukázat. Tedy ţe je potřeba s prevencí začínat, co nejdříve a to zejména s prevencí kouření cigaret, které jsou jako legální droga poměrně lehko dostupné, ale přitom je můţeme označit za drogu průchozí (např. dle Pešek, Vondrášková, Veselý, 2008; Nešpor, 2003) I přes varovné nápisy na trafikách a v obchodech „Alkoholové a tabákové výrobky neprodáváme osobám mladším 18-ti let“ je zřejmé, ţe ne všichni se tímto ze zákona daným pravidlem řídí. Netroufám si tvrdit, kolik je zde těch poctivých a kolik obchodníků dává přednost výdělku a ani to nebude obsahem této práce, jen je to jeden z dílčích problémů, na který chceme upozornit. Kolikrát si moţná obchodníci a potaţmo sami rodičové neuvědomují nebezpečí, které hrozí, kdyţ děti uţívají tyto legální látky. Součástí práce bude i průzkum reálné situace nabídky primárně preventivních programů pro ţáky prvního stupně v České republice. Popíšeme vznik jednoho takového programu, který počátkem roku 2008 vytvořilo Centrum prevence při Sdruţení Podané ruce. Na základě průzkumu nabídky na trhu porovnáme programy se stejnou cílovou skupinou. Z toho by také měly vzejít připomínky a návrhy pro zlepšení zmiňovaného programu, který vznikl ve Sdruţení Podané ruce. Výsledky jim budou k dispozici při inovaci a dalším rozvoji jejich programu. Samotný význam primární prevence uţívání návykových látek je v tom, ţe ţákům dává přesné a pravdivé informace o drogách, snaţí se je odradit od jejich uţívání případně alespoň oddálit první zkušenost s drogou. (dle Kalina, 2003, str. 17) Pro ţáky jsou v určitých situacích důleţitější hodnoty neţ je zdraví, případně vůbec nejsou schopni dohlédnout důsledků svého jednání. A proto je potřeba je o případných důsledcích informovat a připravit je na situace, do kterých se mohou dostat (např. trénink odmítání). Cílem celé práce je čtenáři představit proces vzniku nového programu, popsat metodiku i zkušenosti z aplikace tohoto programu včetně reakcí ţáků a následně prozkoumat nabídku podobných typů programů (programy primární prevence uţívání návykových látek). Na základě srovnání představeného programu s dalšími programy 6

určenými stejné cílové skupině, formulujeme podněty a nápady pro zvýšení kvality tohoto programu, coţ je hlavním cílem celé práce.

7

1 Teoretická východiska práce V této části naší práce vymezíme teoretická východiska, ze kterých budeme vycházet v druhé praktické části práce. V první řadě půjde o vymezení základních pojmů, se kterými v textu dále operujeme. Čerpáme z dostupné literatury převáţně psychologického, pedagogického a sociologického charakteru.

1.1 Vymezení základních pojmů V práci se budeme zabývat problematikou vzniku závislosti na drogách, konkrétně na cigaretách a hlavní část práce představí moţnosti prevence kouření cigaret u dětí školního věku. Je proto důleţité vymezit pojmy droga, drogová závislost i pojem prevence uţívání návykových látek.

1.1.1 Drogy a jejich klasifikace Slovo droga se poměrně běţně vyskytuje ve slovníku kaţdého z nás. Čokoláda je pro nás droga, někdo na nás působí jako droga a bez mobilního telefonu se cítíme jako bez naší drogy. V této souvislosti však samozřejmě nejde o drogy v pravém slova smyslu, ale určité vyjádření naléhavosti právě tímto pojmem. V odborné literatuře, autoři drogy definují takto: Droga je „(…) jakákoliv přírodní nebo syntetická látka, která po vpravení do ţivého organismu mění jednu nebo více psychických či tělesných funkcí. Drogou se však většinou myslí uţší skupina látek, které ovlivňují psychiku.“ (Nešpor 2001, str. 144.) „Drogy v uţším slova smyslu jsou látky, které se uţívají, lépe řečeno zneuţívají, ke změně duševního stavu, tzn. nálady, proţívání stavu bdělosti či útlumu, a chování. Tyto změny jsou způsobeny vlivem drog na centrální nervovou soustavu, jejíţ činnost a výkonnost se projevuje kvalitou duševní činnosti.“ (Riesel, 1999, str. 7)

8

Presl (1994, str. 9) uvádí, ţe abychom látku mohli označit za drogu, musí splňovat dvě základní podmínky – mít psychotropní účinek a vyvolávat závislost. „Návyková látka je kaţdá chemická látka, která mění psychický stav člověka a na kterou se můţe vytvořit návyk a závislost.“ (Fischer a Škoda, 2008, str. 143) „Termín „drogy“ uţíváme pro návykové látky, jejichţ účinné sloţky vyvolávají pocit opojení, otupení či povzbuzení a celou řadou různých pocitů a proţitků. Současně poskytují úlevu od somatických i psychických potíţí.“ (Heller, Pecinovská a kol., 1996, str. 36) „Droga poţírá lidi a ţiví se jimi. Přesto, ţe je rodu ţenského, je bezpohlavní a hraje dle potřeby roli holky nebo kluka. Feťák si o ní myslí, ţe je sexy. Aţ prohlédne, bývá většinou pozdě. Pozdě proto, ţe jej mezitím droga převálcuje jako parní válec.“ (Jeřábek In: Vondrka, Smrt jménem závislost, 2004, str. 7) Přesto, ţe se někteří autoři ve svých definicích drog můţou různit, všichni uvádějí to hlavní, ţe drogy jsou látky tzv. psychoaktivní, tedy působící na psychiku člověka a jeho vnímání, které pak mění a narušují. Drogy se obecně klasifikují na tzv. měkké a tvrdé a drogy legální a nelegální. Tyto dva druhy klasifikace spolu významově nesouvisí. Není tedy pravda, ţe drogy měkké jsou zároveň legální. Z běţně uznávaných drog jsou v ČR legální pouze alkohol a cigarety ( tabák  nikotin). Dlouhodobě se mluví o legalizaci marihuany1. Uţívání drog jako takové není v České republice trestné, trestně postiţitelné je ale drţení některých (nelegálních) drog (heroin, pervitin, kokain, extáze apod). Tuto problematiku řeší paragrafy trestního zákona §188 a §187, Jak uvádí Göhler a Kühn (2001, str. 19) „rozlišování na legální a nelegální substance je výlučně politické a nikoli lékařské. Nejčestnější tedy je, mluvit obecně o návykových látkách a postavit tak alkohol, hašiš a amfetaminy, nikotin a benzodiazepiny na stejnou úroveň.“

1

9. května 2009 se v Praze uţ po jedenácté konala demonstrace za legalizace marihuany, které se dle pořadatelů účastnili tisíce lidí. (dle www.idnes.cz)

9

Drogou se mohou stát samozřejmě i léky, u kterých je problematické mluvit o legálnosti či nelegálnosti. Proto se v souvislosti s uţíváním drog objevuje pojem zneuţívání návykových látek, který zahrnuje i problematiku závislosti na lécích. Zneuţívání je kaţdé uţívání návykové látky jinak, neţ k čemu byla původně určena. Není ţádným tajemstvím, ţe mnoho drog má svůj původ v medicíně a původně slouţily jako léky (heroin  morfin  velké rozšíření během 2. světové války). Skutečností v naší společnosti je, ţe za drogy jsou veřejností označovány zejména drogy nelegální, o alkoholu a cigaretách většina lidí jako o drogách nehovoří. Presl (1994, str. 9) uvádí, ţe „jako drogy jsou označovány téměř výlučně látky, které (…) jsou naší společností zákonem zapovězeny, resp. jejich výroba a distribuce.

Tato

skupina

je

také

příslušným

způsobem

démonizována

a označována jako průvodce drogových problémů.“ Zajímavé a zaráţející je, ţe podobně o drogách smýšlejí i některé odborné publikace

nebo

organizace.

Na

webových

stránkách

K-centra

Noe

(www.kcentrumnoe.cz), které zřizuje Charitu, a slouţí jako kontaktní nízkoprahové centrum v Třebíči a okolí má na své úvodní straně anketní otázku „Jaké drogy uţíváte“ s moţnostmi. Mezi nimi chybí alkohol a cigarety, tudíţ uţivatelé těchto drog, zaškrtnou moţnost „Neuţívám nic“, která je značně zavádějící (Obr. 1).

Obr. 1: Anketa Jaké drogy uţíváte na stránkách www.kcentrumnoe.cz Klasifikace drog na měkké a tvrdé není politická a nesouvisí se zákony. Důleţité jsou účinky jednotlivé drogy na tělo uţivatele. Mezi měkké drogy patří 10

tabákové výrobky a marihuana, mezi tvrdé pak drogy ostatní zde zmíněné včetně legálního alkoholu. Göhler a Kühn (2001, str. 19) stejně jako u předchozí klasifikace uvádějí její nedostatek. „Kaţdá droga můţe být tvrdá, jsme-li na ni závislí a další uţívání nás psychicky, tělesně, sociálně ničí a zkracuje délku našeho ţivota.“ S tím souhlasí i Jan Veselý ze Sdruţení Podané ruce, Centra prevence, který při lektorském kurzu učí, ţe nelze říct, která droga je nejtvrdší. Je to vţdycky ta, se kterou máme problém. Pokud jsou naším problémem cigarety, je to pro nás ta nejhorší a nejsilnější droga, se kterou se musíme nějak vypořádat2. Pešek, Vondrášková a Veselý uvádějí v publikaci Drogová závislost aneb rychlý běh po krátké trati (2008) moţné důvody, proč lidé začnou brát drogy: Fyzický důvod (zbavit se únavy, udrţet si výkon, uvolnit se). Smyslový (zesílit si vnímání barev, hudby, proţitku ze sexu). Pocitový (vyvolat si pocity štěstí, ulevit si od strachu, zlosti, smutku). Vztahový (prolomit komunikační bariéry, vyzvat děvče k tanci). Sociální (patřit do nebo nebýt vyloučen z nějaké skupiny, kde se cítím dobře, např. školní parta, skejťáci, máničky, hipíci, pankáči). Politický (protestovat proti protidrogovým zákonům, proti kapitalismu). Intelektuální (hledat nové pohledy na řešení různých problémů). Kreativně estetický (hledat inspirace pro namalování obrazu). Filozofický (hledat smysl ţivota, pochopit myšlenky některých filozofů). Spirituálně mystický (navázat kontakt s Bohem, s minulými inkarnacemi).

1.1.2 Drogová závislost Schmidbauer (1994) uvádí, ţe pojem drogová závislost navrhla v roce 1964 Světová zdravotnická organizace (WHO). Označuje se jím „(…) stav duševní a (nebo) tělesné závislosti na látkách působících na nervovou soustavu (psychofarmaka).“

2

Jan Veselý vychází ze svých zkušeností s prací lektora prevence. Informace byla sdělena ústně při absolvování lektorského kurzu autorkou. Byla doprovázena příkladem z praxe, kdy ţáci měli obrázky drog a měli ve skupině zkusit poskládat drogy od nejsilnější po nejslabší. Jeden chlapec dokázal přesvědčit celou skupinu o tom, ţe nejsilnější je káva (v nabídce byl alkohol, cigarety, marihuana, léky, injekční drogy, lysohlávky, …). Chlapec vycházel z toho, co znal z domova, kde jeho tatínek pil hodně kafe a doma na kávu neustále nadával.

11

Jednou z důleţitých vlastností drog je to, ţe vyvolávají závislost. Neexistuje ţádná tabulka, kde bychom si mohli přečíst po kolika uţití, která droga způsobuje závislost, neboť je to naprosto individuální a záleţí to na mnoha okolnostech. Okolnosti a podmínky, které mají vliv na vznik závislosti, mohou být na straně uţivatele, nebo na straně návykové látky. Ze strany uţivatele jde nepochybně o individualitu, psychologické vlivy, výchovu a vztahy v rodině, sociální působení znak dospělosti apod. Ze strany drogy pak jde zejména o kvalitu látky (např. obsah THC v jednotlivých rostlinách marihuany – a následně v jednotlivých jointech3, se můţe výrazně různit). (dle Schmidbauer, str. 36) Někdy se uvádí, ţe na drogách můţe vzniknout závislost uţ po jednom uţití. To je spíše informace ke strašení dětí, neboť drogová závislost vzniká postupně. Mezi drogy, na které vzniká závislost velmi rychle, patří crack, ale ani tady nelze mluvit o jednom jediném uţití. Závislost můţe být psychická, fyzická, sociální a někteří autoři mluví i o závislosti spirituální (např. Kudrle, 2003). Fyzická závislost se některých drog týká výrazněji neţ jiných (např. tlumivé léky vyvolávají silnou fyzickou závislost). Ve chvíli, kdy člověk závislý na droze nebude mít dostatečnou hladinu návykové látky v těle, začne se cítit fyzicky špatně. Můţe se objevit bolest hlavy, zimnice, zvracení, křeče, nespavost a další. Tělo se naučilo fungovat s drogou, a kdyţ ji nemá, tak se o ni hlásí. Narkoman tak jiţ nebere drogu proto, aby cítil úţasné pocity, ale aby se zbavil abstinenčních příznaků. (dle Pešek, Vondrášková, Veselý, 2008) Psychickou závislost vyvolávají všechny drogy (včetně nikotinu). Mozek si zvykl na fungování s drogou, které mu dělá nějakým způsobem dobře (zklidňuje, povzbuzuje apod.). Stejně jako u fyzické závislosti je problém, kdyţ mu najednou drogu upřeme. V té chvíli se o ni začne hlásit tím, ţe vyvolává velké chutě, tzv. baţení (anglicky craving), ty se mohou objevit i po dlouhé abstinenci. (dle Pešek, Vondrášková, Veselý, 2008) Sociální závislost je závislost na daném způsobu ţivota. Narkoman ţije v určitém prostředí, kde platí určitá pravidla, která však nejsou stejná jako pravidla ve většinové (nedrogové) společnosti. Vzhledem k tomu, ţe drogová závislost sebou přináší narušení a zpřetrhání sociálních vazeb, nemá se kolikrát bývalý uţivatel kam

3

Marihuanová cigareta

12

vrátit a zjistí, ţe má kamarády pouze mezi uţivateli drog, coţ mu abstinování výrazně znesnadňuje. (dle Pešek, Vondrášková, Veselý, 2008) Mezi typické sociální drogy patří cigarety a marihuana. S těmito drogami se nejčastěji začíná ve společnosti dalších lidí. Při některých programech v rámci Sdruţení podané ruce, lektor říká, ať zvedne ruku ten, kdo kouřil svou první cigaretu sám, zkušenost vypovídá o tom, ţe jde o naprosté minimum dětí.

1.1.3 Prevence užívání návykových látek Prevence uţívání návykových látek se dělí do tří následujících stupňů, z nichţ kaţdý stupeň má jiný cíl a cílovou skupinu. (např. Nešpor 2007; Radimecký 2006) Primární prevence, které se dále budeme věnovat v rámci této práce, se zaměřuje na ty, kteří ještě nemají s danou látkou zkušenost. Jejím cílem je předcházet vzniku závislosti4. Sekundární prevence se zaměřuje na skupinu, u které jiţ problém vznikl. Cílem tedy je, aby se problém dále nerozšiřoval a aby si uţivatel svou konzumací způsoboval co nejméně dalších problémů (např. otrava), snahy samozřejmě vedou i k tomu, aby problém přestal existovat (konec uţívání návykových látek). Poslední typ je prevence terciální. Ta se zaměřuje na minimalizaci rizik u problematických uţivatelů (dlouhodobí uţivatelé, injekční uţivatelé apod.) a vţil se pro ni anglický pojem „Harm reduction“. Cílem není (a reálně ani nemůţe být) sníţení počtu uţivatelů drog, ale spíše zabránění dalšího poškozování v důsledku uţívání návykových látek (např. výměna injekčních stříkaček – prevence rozšíření infekčních nemocí) (dle Nešpor 2007; Radimecký 2006). Primární

prevenci

uţívání

návykových

látek

lze

dále

ještě

rozdělit

na specifickou a nespecifickou prevenci. Specifická prevence je zaměřena na konkrétní problém, např. uţívání návykových látek, kouření tabákových výrobků u dětí.. Nespecifická prevence se snaţí rozvíjet v klientech (dětech) obecné pozitivní ţivotní hodnoty a zdraví ţivotní styl. Můţe jít o různé sportovní programy, které zároveň podporují vztahy a spolupráci v rámci třídního kolektivu (např. programy

4

V rámci primární prevence u dětí je cílem i posunutí první zkušenosti do pozdějšího věku. (dle Kalina, 2003, str. 17)

13

v lanových centrech) a ukazují jiné moţnosti trávení volného času atd. Měly by smysl i bez drogové problematiky. Presl (1994, str. 63) uvádí, ţe „neexistují ţádné zaručené metody prevence, stejně jako neexistují ţádné zaručené metody léčby. (…) Přesto lze říci, ţe existují některé mechanismy, kterými se dá riziko vzniku drogového problému zmenšit na minimum. (…) Základním motorem primární prevence byla, je a bude rodina.“

1.2 Děti, mládež a drogy Česká republika je 1. ve spotřebě piva (158,8 litrů 1 obyvatel/ 1 den), 20. ve spotřebě vína (16,9 l) a 6. na světě ve spotřebě destilátů (10 l). Ve spotřebě cigaret jsme také na 6. místě mezi všemi státy světa (6,1 cigaret na osobu a den) (dle Svět v číslech … 2000, str. 104). Toto ukazuje na vysokou společenskou toleranci k legálním drogám v České republice. Matoušek a Kroftová (1998) také upozorňují na tuto alarmující skutečnost. Povaţují nealkoholové drogy za démonizované cizí zlo, zatímco pivo má velkou tradici. Dále uvádějí, ţe počet lidí závislých na nealkoholových drogách je přibliţně 3000, počet závislých na alkoholu, zejména pak na pivu by mohl být aţ o dva řády větší. Pod vlivem alkoholu je také spácháno výrazně větší mnoţství trestných činů neţ pod vlivem drog nealkoholových. Právě zřejmá společenská tolerance k některým drogám je špatným signálem pro děti a mládeţ. Je zcela běţné, ţe rodiče sami nabídnou při příleţitosti nějaké oslavy svým dětem alkohol neboť k oslavám to „prostě patří“. Minimum mladých lidí (pokud vůbec někdo) má první zkušenost s alkoholem aţ v osmnácti letech tak jak to povoluje zákon. Dle (http://www.ct24.cz/domaci/39998-deti-nesmi-pit-alkohol-anivyjimecne-svatky-nesvatky-nabada-psychiatr/) před takovým chováním rodičů varuje i Karel Nešpor. „Podle výzkumů totiţ v dospělosti více pijí alkohol lidé, kterým rodiče v dětství ochutnávání nezakazovali - a nedávali jim tak dostatečný signál, jak je alkohol nebezpečný. (…) Výzkumy ukazují, ţe nejlépe jsou na tom s alkoholem děti, jejichţ rodiče byli laskaví, ale zároveň vyţadovali dodrţování pevných pravidel.“ Uţívání drog dětmi a dospívajícími má svá rizika, která vyplývají ze specifik těchto období ţivota – tělesný a psychosociální vývoj ještě není ukončen, tendence k riskování u mladistvých apod. To činí uţívání návykových látek ještě nebezpečnější 14

neţ u dospělých jedinců. Jak uvádí Nešpor (2007, str. 52) u dětí a dospívajících se závislost na droze vytváří podstatně rychleji,

existuje vyšší riziko otravy

a nebezpečného chování pod vlivem psychoaktivní látky, hrozí zaostávání v citovém a sociálním vývoji i ve vzdělávací oblasti, i pouhé experimentování můţe vést k problémům v sociálních vztazích a ve škole. Riesel (1999, str. 26) navíc uvádí, ţe „čím mladší je zneuţivatel drogy, tím rychleji vzniká závislost. (…) Čím dříve se začne kouřit, tím více cigaret se vykouří a tím větší je pravděpodobnost, ţe se objeví zdravotní následky.“ 5 Heller, Pecinovská a kol. (1996, str. 37) uvádějí, ţe od 60. let, kdy nastal určitý boom v uţívání návykových látek, se závislými stávali dospělí jedinci a bylo to výsadou určitých rizikových povolání (umělec, zdravotník). V současnosti „(…) však nastal přesun k adolescentním věkovým skupinám, popřípadě i níţe. Tato skupina

je

charakterizována

somatosexuální

vyspělostí,

avšak

nezralostí

emocionální a hlavně sociální. Stejný trend můţeme sledovat po celé Evropě, odlišné je jen časové zpoţdění jednotlivých zemí.“ Hajný (2001, str. 56) píše, ţe „vliv názorů stejně starých dětí nebo dospívajících, stejně jako snaha se jim vyrovnat, překonat je nebo upoutat jejich pozornost, jsou nepochybně jedním z mnoha faktorů, které se podílejí na tom, ţe dítě začne uţívat drogy. (…) Někdy se [děti] snaţí [kamarády] napodobovat, jindy se od nich lišit nebo je předstihnout, (…) Pokud kamarádi ţijí rizikovým ţivotním stylem, představují zvýšené riziko i pro dítě.“ K otázce vlivu kamarádů na dítě uvádí Heller, Pecinovská a kol. (1996, str. 43), ţe „vţité je přesvědčení u mnohých rodičů, vychovatelů, pedagogů i dalších odborníků a veřejnosti, ţe příčinou zneuţívání návykových látek u dětí a mládeţe je špatný kamarád [nebo] nedobrá parta (…). Naopak se často potvrzuje fakt, ţe jedinec, vyrůstající v dobrém, intaktním rodinném prostředí se také nutně setkává s narušenými jedinci, se špatnou partu s nepříznivě působícími vrstevníky. Nepodléhá jim však, jeho vývoj není závaţně narušen a dokáţe se vyhnout negativním návykům a zlozvykům.“ To opět odkazuje hlavní vliv rodině jako mnozí další autoři (viz výše, níţe)

5

Riesel uvádí také údaje na základě kterých je zřejmé, ţe s počtem vykouřených cigaret se zvyšuje pravděpodobnost onemocnění rakovinou průdušek. (dle Riesel, 1999, str. 26)

15

Marihuana je označována jako průchozí (případně startovací, vstupní, spouštěcí) droga. Poukazuje se tím na to, ţe naprostá většina uţivatelů tvrdých drog měla před jejich uţíváním zkušenosti s marihuanou. Nelze však v tom vidět přímou příčinnou souvislost. Je potřeba připomenout, ţe stejní uţivatelé marihuany mají ještě před ní zkušenosti s alkoholem (dle Pešek, Vondrášková, Veselý, 2008). Nešpor (2003, str. 47) také upozorňuje na skutečnost, ţe kromě nejčastěji zmiňované marihuany je potřeba v našich podmínkách za průchozí drogy označit také alkohol a tabák.

1.2.1 Tabák a tabákové výrobky – historie a současnost Jak uvádí Tyler (2000, str. 353 – 357) lze pravděpodobně najít počátek kouření tabáku jiţ v době 500 let před naším letopočtem a to u Mayské civilizace působící na území dnešního Mexika. Tabák je rostlina, která pochází z Ameriky. Zdejší původní obyvatelé tabák kouřili, ţvýkali, šňupali, pojídali jeho listy nebo si z něj vařili šťávu. Někde byl tabák balen do palmových listů – předobraz modernějšího doutníku. Mezinárodního rozšíření se tabák dočkal aţ po objevení tzv. Nového světa a k jeho kultivaci mimo Ameriku přispěli hlavně Portugalci jako první námořní velmoc té doby. V Evropě se tabák zpočátku vyuţíval pouze k lékařským účelům, ale postupně se kouření stalo určitým společenským rituálem. Největším světovým producentem tabáku v 16. století byla Virginie ve Spojených státech amerických. Kouření jako zábava, která se v Anglii rozšířila v 17. století, bylo díky nárokům na materiální vybavení určeno pouze bohatým. Kdyţ později došlo i k pouţívání levnějších materiálů na výrobu dýmek, rozšířilo se kouření do všech společenských vrstev. S touto situací nebylo spokojeno duchovenstvo, ale ani tehdejší anglický král Jakub, který napsal tirádu proti tabáku. V některých zemích mohli být kuřáci velmi přísně potrestáni, např. ve Švýcarsku hrozil kuřákovi pranýř, v Číně useknutí hlavy a v Rusku kastrace, zbičování, vyříznutí rtů nebo vyhnání na Sibiř. Na konci 17. století bylo kouření dýmky vytlačeno šňupáním tabáku. Správný gentleman se poznal podle svého šňupacího tabáku. Šňupání tabáku se rozšířilo opět i do niţších společenských vrstev. Tam však docházelo ke znehodnocování tabáku díky různým příměsím a to vedlo k tomu, ţe bohatší vrstvy tuto zábavu na počátku 19. století opustily a stala se naopak výsadou chudých. Svou popularitu získávaly doutníky a postupně také cigarety. 16

Cigarety si původně balil kaţdý kuřák sám a vyuţíval se jakýkoliv papír, později firmy prodávali cigarety ručně balené. Přelomem byla výroba stroje na balení cigaret6 koncem 19. století. (dle Tyler, 2000, str. 353 – 357) Tabák obsahuje psychoaktivní látku nikotin, ta dostala jméno podle Francouze Jeana Nicota, který zkoumal léčebné účinky tabáku a stal se jeho velkým propagátorem (viz např. Carrollová, S., Brealeyová, S., 2008). Nikotin je toxická bezbarvá látka, která je zároveň smrtelným jedem. „Smrtelná dávka se pohybuje kolem 80 mg7. (…) naštěstí se z 2 mg nikotinu, který je obsaţen v jedné cigaretě, většina spálí a do těla se dostane jen velmi malé mnoţství. V koncentracích, v nichţ se vyskytuje v cigaretách, působí jako mírné stimulans [stimulační látka] a zvyšuje krevní tlak a srdeční tep.“ (kolektiv autorů sdruţení SANANIM, 2007, str. 142-143.) Kromě nikotinu, obsahuje tabák i další nebezpečné látky např. dehet a oxid uhelnatý. „Z mnoţství chemikálií obsaţených v tabákovém kouři bylo doposud rozpoznáno asi 60 látek jako známé či předpokládané karcinogeny, tj. látky schopné vyvolat některý druh rakoviny.“ (kolektiv autorů sdruţení SANANIM, 2007, str. 143.) Právě jednou z rakovinotvorných látek je i dehet, který patří k nejdůleţitějším sloţkám. Dehet totiţ dává cigaretám chuť. Oxid uhelnatý vzniká při spalování. Kromě cigaret je také jedovatým sloţkou výfukových plynů u motorových vozidel. Tento plyn sniţuje schopnost krve přenášet kyslík (dle Tyler, 2000). U mnohých látek obsaţených v tabáku dosud nebylo plně prozkoumáno, jak účinkují na lidský organismus. „Pro kouření tabáku nastávají na trzích vyspělého průmyslového světa těţké časy. Zejména v USA zdravotnická lobby inspirovaná celou řadou skandálů zveřejňuje zprávy o

tom, ţe tabákový průmysl zamlţoval důleţité údaje

a manipuloval hladinami nikotinu, aby rozvíjel závislost svých zákazníků. Ale v Africe, na Dálném východě a ve východní a střední Evropě zbývá ještě spousta prostoru, který mohou největší světoví tabákoví dealeři ovládnout.“ (Tyler, 2000, str. 339) „Kouření narůstá v tzv. třetím světě. Moderní svět, kam si i my přejeme patřit, kouřit přestává. Moderní je nekouřit! (Riesel, 1999, str. 27)

6

„(…) vynález, který otevřel cestu velkým tabákovým mocnostem, které ovládají trh i v naší době – Bonascův automatický balící stroj. Byl patentován v roce 1881 a zastal práci 40 zaměstnanců.“ (Tyler, 2000, str. 356) 7 Údaje autorů se různí. Tyler (2000, str. 344) uvádí jako smrtelnou dávku jiţ 60mg čistého nikotinu.

17

V současnosti se v euroamerické společnosti postupně rozšiřují omezení pro kuřáky. V ČR je zakázáno kouřit v prostorách budov státních orgánů, školských a zdravotních zařízeních, v uzavřených zábavních prostorách (kina, divadla, sportovní haly), v zařízeních společného stravování a na veřejných místech, kterými jsou uzavřené prostory, přístupné veřejnosti (např. nástupiště a vozy MHD).8 (dle www.dokurte.cz) V poslední době je u nás také diskutována otázka zákazu či nějaké výraznější regulace kouření v restauracích. Mezi první země, které zavedly zákaz kouření v restauracích, patří Irsko. Po zkušenostech ho postupně následovaly všechny další Britské země. Z dalších zemí Evropy, které zavedly přísnější protikuřácké zákony, jmenujme např. Itálii, Belgii, Dánsko, Chorvatsko a další. (dle www.idnes.cz)

1.2.2 Kouření cigaret a děti Vliv na naše zdraví můţe mít kouření cigaret ještě před naším početím. Jak uvádí Tyler (2000, str. 351 - 352) existují výzkumy, které prokázaly, ţe u dětí muţů, kteří kouřili před početím dítěte, se častěji objevují vrozené vady (rozštěp patra, vady srdce) a dále pak leukémie, rakovina lymfatických uzlin nebo rakovina mozku. Ţeny, které kouří i během těhotenství, ohroţují i samotné narození dítěte, neboť u kuřaček je větší pravděpodobnost spontánního potratu nebo dalších komplikací (odtrţení placenty, krvácení), s počtem vykouřených cigaret se také zvyšuje riziko smrti novorozence při porodu nebo krátce po něm. V případě, ţe se dítě matce – kuřačce narodí, hrozí, ţe dítě bude menší, slabší a bude zaostávat ve vývoji. (dle www.dokurte.cz, Tyler, 2000) Další moţností jak se malé dítě setká s kouřením cigaret je to, ţe kouří někdo v jeho okolí a dítě je tak vystaveno pasivnímu kouření. Tyler (2000, str. 341) uvádí, ţe „ v roce 1993 vydal Americký vládní úřad na ochranu ţivotního prostředí zprávu, v níţ je poprvé definován pojem „pasivního kouře“, toho, co uniká z kuřákovy cigarety jako kancerogen třídy A, představující váţné riziko vzniku rakoviny.“ Děti vystavené vlivu pasivního kouření často trpí bronchitidou a dalšími respiračními nemocemi, zvyšuje se riziko, ţe budou v pozdějším věku trpět

8

Toto i další omezení upravuje Zákon č. 379/2005 Sb. - O opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami (dle www.dokurte.cz)

18

rakovinou. Pokud je dítě vystavenou vlivu kouření obou rodičů, účinky na zdraví jsou podobné, jakoby samo vykouřilo aţ 150 cigaret ročně (dle intenzity kouření rodičů). Pasivní kouření neovlivňuje jen děti, ale i dospělé (např. barmani a číšníci v restauracích a barech) a zvyšuje u nich riziko vzniku rakoviny plic aţ o 30% (dle www.dokurte.cz, Tyler, 2000) Kromě toho, ţe některé děti jsou vystaveny cigaretovému kouři jiţ od dětství díky svým blízkým, většina se během svého dospívání dostane do situace, kdy je nucena se rozhodnout, zda vyzkouší cigaretu, začne kouřit nebo se této zkušenosti vyhne. Jaap van der Stel (1998, str. 88) uvádí, ţe výzkumy ukázali, ţe první zkušeností mladých jsou s kouřením a alkoholem, „Na základě zjištění, ţe prevence kouření má význam pro prevenci dalších forem drogové závislosti, je u mladých lidí třeba oddálit začátek experimentování s kouřením cigaret na co nejpozději.“ Josef Vondrka je mladý muţ, který byl závislý na drogách a své zkušenosti popsal v publikaci Smrt jménem závislost (2004). Postupuje od dětství aţ po léčbu v komunitě. Ke svým začátkům mimo jiní píše: „Cítil jsem se sám a snaţil jsem se mezi nimi [spoluţáky z učiliště] najít kamarády. Jednou jsme seděli po škole v parku, oni kouřili, já tam seděl a popíjel z láhve rumu, kterou někdo donesl. Moc mi ten rum nechutnal, ale chtěl jsem aspoň pít, kdyţ uţ jsem nekouřil, jako ţe na to mám. (…) Začal jsem si kupovat cigarety, sice jsem nešlukoval a vlastně jsem z toho nic neměl. Ale měl jsem cigára u sebe, dával klukům a tvářil jsem se, ţe kouřím, ţe to umím – abych se pak mohl účastnit kolečka s jointem a mohl s nimi vychutnávat ten vysmátý pocit, i kdyţ to se mnou moc nedělalo. Ale patřil jsem mezi ně. Byli v pohodě, připadal jsem si s nimi jako drsňák a dávalo mi to pocit sebejistoty. To, ţe někam patřím, pro mě znamenalo hodně.“ (2004, str. 16-17) Vondrka tak popisuje jeden z motivačních momentů pro mladého člověka proč si zapálit. Potřeba uznání vrstevníky je v dospívání velmi silná. Reisel (1999, str. 23) uvádí, ţe „nebezpečí kouření je všeobecně podceňováno, a to pravděpodobně z toho důvodu, ţe nepůsobí okamţité poruchy chování a devastaci osobnosti, jak to vidíme u jiných drog. Zdravotní následky v pozdějším věku jsou však zdrcující.“

19

„V České republice umírá předčasně kaţdý den asi 63 lidí na následky kouření tabáku.“ (Nešpor, 2001 str. 151.) „V evropské školní studii ESPAD9 se v oblasti kuřáctví mezi šestnáctiletými studenty středních škol ukázalo, ţe Česká republika je ke kouření velmi tolerantní. Cigarety jsou široce dostupné i šestnáctiletým, ačkoliv pro ně jsou vzhledem k jejich věku tabákové výrobky „nelegální“ drogou.“ (My, drogy a Evropa, str. 12) Jak uvádí Monika Vaňková (2008), dle zkušeností a výzkumů Linky bezpečí, má do svých 13ti let zkušenost s cigaretou polovina všech dětí. Z hovorů na Linku bezpečí, se v tematické kategorii závislost nejčastěji objevovalo téma nealkoholových drog (např. heroin, pervitin, marihuana, toluen,…). Druhé místo se 42% hovorů z této oblasti zaujímá problematika kouření tabákových výrobků. Děti se na Linku bezpečí obracejí s dotazy na škodlivost kouření, chtějí vědět jak přestat kouřit a jak si poradit s chutí na cigaretu a abstinenčními příznaky. Nešpor (2001, str. 38) upozorňuje na to, ţe v naší republice není experimentování s drogami nebo uţívání legálních drog ničím výjimečným ani u dětí mladšího školního věku, coţ odpovídá přibliţně rozmezí 6 – 12 let. Dále Nešpor připomíná, ţe by v tomto věku měla probíhat nespecifická prevence a také by se jiţ měla objevit prevence specifická. (pojmům se podrobněji věnujeme v následující podkapitole)

1.3 Primární prevence užívání návykových látek a její zásady10 Jak jiţ bylo uvedeno výše, je cílem primární prevence zabránění případně oddálení uţívání návykové látky a cílovou skupinou tak bývají lidé – většinou děti, kteří ještě nemají zkušenosti s drogami. V e skutečnosti probíhají preventivní programy tak, ţe se jich účastní celá třída bez ohledu na to, zda jiţ někteří ţáci mají zkušenosti s drogou či nikoliv. To samozřejmě vychází z toho, ţe je poměrně problematické vybrat si ze třídy jen některé ţáky a těm udělat primárně preventivní program a jiným v tu samou chvíli

9

ESPAD = Evropský projekt školního průzkumu uţívání alkoholu a jiných drog. V roce 2003 proběhlo jiţ třetí kolo. Cílem je porovnání situace v jednotlivých evropských státech a analýza trendů (dle My, drogy a Evropa) 10 V této podkapitole budeme vycházet zejména z informací získaných při absolvování kurzu lektora prevence při Sdruţení Podané ruce a ze zkušeností získaných následnou praxí.

20

udělat sekundárně preventivní program. Hlavním problémem by pak samozřejmě byla selekce ţáků. Samotné školy si vytváří tzv. Minimální preventivní program, který vychází z pokynu Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy11, který do prevence sociálně patologických jevů zařazuje konzumaci drog včetně alkoholu, kouření, kriminalitu, virtuální drogy a gambling, záškoláctví, šikanování a jiná násilí, rasismus, intoleranci apod. (dle www.msmt.cz) „Primární prevence sociálně patologických jevů se překrývá, pokud se někdy zcela nekryje, s výchovou. Určitý tzv. neţádoucí jev (např. zneuţívání návykové látky) je výsledkem mnoha okolností, vyrůstá z mnoha zvláštností ve vývoji a je součástí celého komplexu chování a proţívání i faktorů situačních. Zdá se, ţe i ty nejmenší podněty mohou mít nedozírné důsledky, nadměrná úzkostlivost však ve výchově můţe škodit stejně jako nezodpovědnost.“ (Běťák, l., a kol., 1997, str. 15) Kromě působení samotných učitelů si často školy zvou i externí lektory. Lektor má oproti učiteli několik výhod. Zejména je zaštítěn nějakou organizací, přichází jako odborník. Děti ho neznají a s velkou pravděpodobností se s ním jiţ v budoucnu nesetkají, nemusí mít tedy strach, ţe to co řeknou, na ně pak někde „vytáhne“. Aby byl primárně preventivní program úspěšný nebo alespoň měl pro svoji úspěšnost předpoklady, je potřeba dodrţovat určité prověřené zásady. Mezi jednu z těch nejdůleţitějších patří nelhat. Lektor nemůţe jí na besedu s tím, ţe děti přesvědčí nepravdivými informacemi. Například u marihuany kuřáci často vědí, ţe existují i některá pozitiva – vyuţití v medicíně, v průmyslu apod. Ve chvíli, kdy lektor připustí i případná pozitiva, získá lépe důvěru. Je také potřeba uvést věci na pravou míru. Například to, ţe existuje několik typů marihuany, a ta která se uţívá v průmyslu, neobsahuje THC (tetrahydrocanabion – účinná látka v marihuaně). U mladších dětí, na které se v této práci zaměřujeme, je důleţité hlavně uvést na pravou míru některé informace, které dítě slyší od rodičů nebo starších kamarádů (např. kdyţ dítě řekne, ţe jeho mamka zkoušela nikotinové náplasti a řekla, ţe je to úplně k ničemu, nebo kdyţ mu starší kamarád řekne, ţe kouří uţ půl roku a je v pohodě, nic špatného mu to nedělá apod.)

11

č.j.: 1454/2000-51

21

I ve chvíli, kdy se jedná o zalhání, na které děti nemohou přijít a má vliv na zvýšení efektu je proti zásadám etiky něco takového pouţívat (např. kdyţ jeden z nyní zkušených a profesionálních lektorů, se kterými jsem spolupracovala, začínal, měl besedu o drogách, kde spolu s ním přišel i bývalý narkoman. Tento lektor bývalému uţivateli řekl, aby aţ si bude s dětmi povídat, řekl, ţe je HIV pozitivní. Motivem byla snaha o větší účinek celé besedy, ale není to nejvhodnější způsob). S tím souvisí i to, ţe by lektor neměl takzvaně kázat vodu a pít víno. Mohu dětem vykládat klidně 3 hodiny o tom, jak kouření škodí zdraví, podílí se na vzniku různých nemocí, stojí spoustu peněz, způsobuje rychlejší stárnutí apod., ale pokud mě po besedě děti oknem uvidí, jak si hned před školou zapaluji cigaretu, je to skoro, jako by ţádná beseda nebyla. V tomto směru si lektor, a zejména učitel, musí uvědomit, ţe jsou pro děti vzorem a je potřeba se podle toho chovat. Pokud uţ lektor nebo učitel má tento zlozvyk/tuto závislost, měl by si dát dobrý pozor, aby ho neventiloval před dětmi. Určitou zásadou lektora by mělo být, ţe má svůj postoj k veškerým drogám vyřešený. To neznamená, ţe nemůţe být kuřák (i kdyţ je určitě lepší, kdyţ není), ale musí mít jasno a s tím i přistupovat k dětem i besedě. Platí pravidlo nelhat, tudíţ pokud je kuřák, musí to při besedě nějak vyuţít a ne to zapírat. Stejně důleţitou zásadou by měla být důvěra a bezpečí, tak jak jiţ bylo naznačeno výše. Atmosféra besedy by měla být hlavně bezpečná, aby zde byl prostor pro osobní informace. Děti nesmí mít strach přiznat svoji zkušenost s drogou, musí vědět, ţe lektor po besedě nepůjde za učiteli a neřekne jim to. Je důleţité, aby lektor získal důvěru ţáků. Často tak o přestávce mezi besedami probíhá i krátké osobní poradenství, kdy se dítě přijde svěřit lektorovi osobně s nějakým závaţnějším problémem (vlastní zkušenost, kamarád, který uţívá drogy apod.) V případě menších dětí jsou to nejčastěji zkušenosti z jejich rodiny, kdy děti trápí to, ţe rodiče kouří (např. tatínek kouří a nechce přestat, i kdyţ ho o to prosím, apod.) nebo to, ţe někoho z jejich vrstevníků nebo sourozenců viděly s cigaretou.

1.4 Primární prevence užívání návykových látek u dětí v ČR Primární prevence má v České republice svoji tradici. Existuje mnoţství organizací, které se věnují preventivním protidrogovým programům. Mezi důleţité organizace patří Liga proti rakovině, kde prevence kouření patří k dílčím aktivitám v rámci

22

prevence onkologických onemocnění, v Ostravě působí Renarkon, který stejně jako brněnské Sdružení Podané ruce (vznik, historie a vývoj sdruţení v příloze 1), postihuje celou problematiku drog (prevence, kontaktní centra, léčebné komunity, doléčovací centra, terénní programy apod.), v Písku působí sociálně psychologické centrum Arkáda. V rámci prevence drogové závislosti působí také Diecézní charita (centrum Ponorka ve Ţďáře nad Sázavou) a další.

Také Policie ČR má své

preventivní programy a chodí do škol na besedy o drogách.

Obr. 2: Učíme se s policií, grafické logo primárně preventivních programů Policie ČR (Zdroj. www.vychovakezdravi.cz) Jak jiţ bylo v textu několikrát uvedeno, hlavní váha primární prevence drogové závislosti je v rodině, na druhém místě, co do moţnosti ovlivnit postoje a hodnoty dětí stojí bezpochyby škola. Školy si na kaţdý rok vytvářejí tzv. Minimální preventivní program12, který musí naplnit. Odborníkem v rámci kaţdé školy by měl být školní metodik prevence, který by měl mít určitou praxi a zkušenost s povoláním učitele a absolvovat akreditovaný kurz MŠMT pro školní metodiky prevence. Preventivně by samozřejmě měl působit i kaţdý učitel při běţném vyučování, tak to nejčastěji bývá na 1. stupni základních škol. Ve vyšších ročnících základních škol a na středních školách jsou drogy součástí výuky vzdělávacích předmětů Výchova k občanství a Výchova ke zdraví (dle Rámcového vzdělávacího programu) 12

Minimální preventivní program je plán preventivních akcí na daný školní rok, který si škola sama stanoví (za dodrţení zásad a povinností dle zákona) a pak musí dodrţet. Dohled nad ním má Školní metodik prevence a tento program je kontrolovatelný Českou školní inspekcí.

23

a na preventivní programy je pak často přizvaný lektor externista. Organizace věnující se prevenci se přizpůsobily poptávce a existující programy tak byly zaměřeny na ţáky od 6. třídy výše. Pešek, Vodráţková a Veselý (2008) tvrdí „Pokud nám je známo, současná podoba preventivních a poradenských činností v drogové oblasti je na mnoha našich základních a středních školách dosti neuspokojivá a to hlavně v oblasti kvality a systematičnosti. A to i přesto, ţe mladí Češi jsou podle některých nedávných výzkumů velmi náruţivými fanoušky tabáku, marihuany, alkoholu a extáze.“ Učitelé objednávající programy pro šesté ročníky základních škol, kterým jsem se věnovala jiţ při studiu vysoké školy, měli často poţadavek, aby to bylo něco obecně o závislosti a trochu něco o cigaretách, alkoholu a marihuaně. Dle mé zkušenosti ve třídě jiţ v tomto věku vţdy byl nějaký kuřák cigaret (většinou šlo o celou skupinku, partičku a ne jen o jediného ţáka), který se k tomu v rámci programu přiznal. Vzácněji se objevovala zkušenost s marihuanou. V té chvíli jiţ na tyto ţáky nejde působit v souladu s původním cílem besedy – oddálit jejich první zkušenost s drogou a původně primárně preventivní program tak dostává i prvky sekundární prevence. Čech (2005, str. 140-152) vidí nedostatky v primární prevenci na školách zejména v pozdním začátku preventivního působení (nejčastěji na druhém stupni základních škol), v preferenci nárazových či jednorázových preventivních aktivitách (přednáška, beseda), v nedostatečné odbornosti učitelů, v chápání preventivních aktivit jako nutného zla (práce navíc, ubírá hodiny výuky apod.), v zanedbávání emotivní a konativní sloţky v prevenci a v chybějící koncepci a nesoustavnosti preventivního působení.

24

2 Praktická část V této části své práce se budu věnovat vzniku nového preventivního programu zaměřeného proti kouření cigaret pro děti mladšího školního věku. Program vznikl v rámci Sdruţení Podané ruce, Centra prevence. Já jsem se osobně přímo účastnila a podílela na procesu utváření programu, stanovení jeho cílů a zavedení do praxe.

2.1 Proces vzniku nového preventivního programu Centrum prevence při Sdruţení Podané ruce si na základě svých zkušeností z preventivních programů provedlo průzkum v sedmých třídách základních škol. Z něj vyplynulo, ţe během 11 – 12 let věku dětí je největší nárůst nových zkušeností s cigaretou. A v době prvních primárních specifických programů aţ v šesté třídě, uţ má značná část dětí svoji první zkušenost s cigaretou za sebou. Z toho vzešla potřeba vytvořit specifický primárně preventivní program pro ţáky mladší, neţ jak tomu bylo dosud. Původní myšlenka byla vytvořit program o cigaretách a alkoholu pro ţáky čtvrtých a pátých tříd základních škol. Postupně jsme dospěli k názoru, ţe informací, které chceme v rámci programu dětem předat je tolik, ţe bude vhodnější vytvořit dva samostatné programy. Jeden program se tak věnuje čistě kouření cigaret a druhý pití alkoholu13. Programy na sebe měly částečně navazovat s tím, ţe program o kouření cigaret byl určen čtvrtým třídám a program o alkoholu třídám pátým. V prvním běhu byl program o kouření prováděn i ve třídách pátých. Pracovní skupina určená ke vzniku programu se skládala ze 4 lidí. Při sestavování programu jsme vycházeli ze zkušeností pedagogických a z bohatých zkušeností v oblasti prevence drogové závislosti. Stanovili jsme si cíle a metody intervence. K celému programu byly vytvořeny jednoduché pomůcky (viz Obr. 3 a 4 v příloze práce). Po

prvních

zkušenostech

z během

programu,

došlo

k vyhodnocení

a odstranění drobných nedostatků, které odhalí pouze praxe.

13

Program o alkoholu není součástí této práce, a proto ho zmiňujeme pouze okrajově, jako součást většího celku, jeho podrobnějšímu rozboru a metodice se v rámci této práce věnovat nebudeme

25

Program vznikl na začátku roku 2008 a byl během první poloviny tohoto roku jiţ realizován na brněnských školách. Program byl podpořen grantem Ministerstva školství mládeţe a tělovýchovy a od září 2008 se jeho působnost rozšířila i do okolí města Brna a také do města Blanska a jeho okolí. Program probíhá ve stejné podobě, pouze s dílčími úpravami provedenými novými lektory. Cílem programu je poskytnout ţákům pravdivé informace o kouření cigaret a jejich účinku na zdraví, krásu, vztahy apod. Dalším cílem je ovlivnění postojů ţáků směrem k protikuřáctví, podpora dětí, které kouřit nechtějí, v jejich rozhodnutí, oddálení první zkušenosti s cigaretou u těch, kteří jsou odhodláni s kouřením začít. Ţádoucím cílem je také celková změna chování ţáků, ta má však dlouhodobý charakter. Změna se projeví aţ po čase a je proto těţko měřitelná nebo vysledovat souvislost s konkrétním programem.

2.2 Metodika primárně preventivního programu V této podkapitole popíšu aktivity, které probíhají v rámci zmiňovaného programu. Budu vycházet z vlastních zkušeností jak se vznikem programu, tak zejména ze zkušeností s jeho realizací z pozice lektora a z reakcí dětí na různé části programu.

2.2.1 Podané ruce – program primární prevence kouření pro 4. a 5. třídu Programy jsou organizovány formou besedy přímo na základní škole. Pro besedu jsou vyhrazeny 2 vyučovací hodiny, tedy 90 minut. Do školy přijde lektor, který program provede přímo ve třídě. Před začátkem programu má lektor většinou jen málo informací – věk ţáků, přibliţný počet dětí ve třídě, zda se jedná o základní školu nebo a základní školu speciální. Pokud má třída, ve které probíhá beseda nějaké zajímavé uspořádání lavic (do kruhu, do pracovních skupin apod.) je to jen dobře, ale i v případě klasického uspořádání lavice necháváme na svých místech, neboť by to zabralo příliš mnoho času. Pouze, kdyţ jsou například vepředu volné lavice, poprosím děti, ať si přisednou blíţ. Besedy většinou nejsou domlouvány jednotlivými učiteli, ale metodikem prevence nebo někým z vedení školy pro všechny třídy z daného ročníku. Proto je potřeba přijít s předstihem a najít si kontaktní osobu, která lektora pošle do správné 26

třídy a ke správné paní učitelce či panu učiteli a tady se pak ještě dohodnout s konkrétním učitelem (jeho přítomnost nebo nepřítomnost ve třídě v průběhu programu, přestávka apod.) Jako první představím sebe a organizaci. Představuji se křestním jménem a nabízím dětem, aby mi tykaly, ale upozorňuji je, ţe slyším i na paní učitelku, ať si z toho vůbec nedělají hlavu (některým dětem by tykání mohlo být nepříjemné a z nejistoty, ţe neví, jak lektora oslovit by pak mohly raději nemluvit vůbec). Poté se zeptám, zda ţáci znají Sdruţení Podané ruce, jestli o něm někdy slyšely a tuší čím se můţe zabývat. Většinou moc nevědí, ale název Podané ruce je vede k tomu, ţe někomu pomáhají. Já jim to potom upřesním. Nepouţívám slovo prevence, které děti neznají, ale říkám jim, ţe Podané ruce pomáhají lidem, kteří mají nějaký problém s drogami a k tomu patří i to, ţe chodíme do škol a povídáme si s dětmi. Pak se představí ţáci, můţe se k tomu připojit i nějaká hra (říct nějakou vlastnost, která začíná na stejné písmeno jako jejich jméno, ukázat u toho jakou mají náladu apod.). Dále se jiţ věnuji tématu besedy, a zjistím, zda ho děti znají. Dost často jim učitelé nic neřeknou, anebo jen obecně, takţe děti zkusí tipovat. Neřeknu jim nic bliţšího, přijdou na to samy, kdyţ si poskládají rozstříhaný obrázek. Děti vytvoří skupinky (záleţí na počtu ţáků), nejlépe, kdyţ jich v jedné skupině je maximálně 4 nebo 5. Kaţdá skupina dostane jednu sloţku s rozstříhaným obrázkem, který si sloţí. Sloţky jsou barevné, a necháváme děti vybrat, kterou barvu chtějí. Upozorňuji vţdy děti ať ty, co budou mít poskládáno rychleji (některá verze můţe být jednoduší), nevykřikují a potichu si prohlédnou obrázek (všichni mají stejný obrázek). Kdyţ mají všichni poskládáno, prohlédnou si obrázek a co je na něm a já jim ukáţu jak má obrázek správně vypadat. Děti pak popisují, co všechno na obrázku vidí  téma dnešní besedy. Úvodem k tématu je to, co děti napadne, kdyţ se řekne kouření. Pak se pokračuje další aktivitou, která je také zaloţena na nápadech dětí. Na tabuli namaluji barevnou křídou dva panáčky, děti vyberou barvu těchto panáčku. Společně si je pojmenujeme (většinou hlasujeme), podmínkou je, ţe to nebude jméno nikoho ze třídy. Potom vybereme, který panáček bude kuřák a který nekuřák (nejčastěji opět hlasováním).

27

Ţáci mají za úkol vymyslet, proč jedna postavička kouří, a proč druhá ne. Proč se někdo rozhodne ke kouření a někdo, ţe nebude kouřit. Kdo něco vymyslí, přihlásí se, řekne to nahlas a pokud to není „úplná blbost14“ nebo něco co uţ tam je, tak ho pošlu napsat to kolem té které postavičky na tabuli, můţe si vybrat barvu křídy. K nápadům se příliš nevyjadřuji, jen kdyţ se narazí na nějaké zajímavé a důleţité téma, které je potřeba dětem vysvětlit a nebude uţ pravděpodobně náplní dalšího programu (např. nikotinové náplasti – mamka říkala, ţe stejně měla na cigaretu chuť, pasivní kouření apod.) Na konci této aktivity (kdyţ uţ není ţádný nápad nebo je někdy potřeba děti jemně utnout), shrnu některé nejzákladnější věci, co se objevily na tabuli. Zejména některé důvody proč člověk začne kouřit – kamarádi ho nutí, chce zapadnout do party, chce být dospělejší, chce se líbit holkám. Zjišťujeme, jestli se holkám váţně víc líbí kuřáci (hlasování přítomných holek a poté i obráceně kluků) apod. Jde o oslabení těchto důvodů a ukázání, ţe některé představy jsou mylné. Pokud se v nápadech dětí neobjeví některá důleţitá myšlenka (pasivní kouření, kouření těhotných, vznik nemocí, peníze, krása – kuřáci stárnou rychleji atd.), je důleţité zmínit ji při shrnutí, např. na ni děti přivést otázkami. Nezbytné je vyvracet nepravdivé či nepřesné informace, se kterými občas děti přijdou, ţe je někde slyšely (např. já kouřím uţ půl roku a jsem úplně v pohodě, dědeček říká, ţe kdyţ uţ kouří tak dlouho, tak stejně nemá smysl přestávat apod.) Následuje hraní scének, formu vybírám podle zbývajícího času (kaţdá třída reaguje jinak a čas nejde vţdy odhadnout úplně správně, někdy se rozvine zajímavá diskuze ze strany dětí, kterou není ţádoucí přerušovat). Je moţné vybrat jen jednu skupinku, ať před ostatními zahraje, jak odmítne cigaretu, nebo všechny skupiny, kaţdá s trochu jiným úkolem. Případně si to kaţdá skupinka vyzkouší sama a já je jen obcházím. Hraní scének děti často poměrně rozdivočí a je potřeba je před závěrem zklidnit.

Všechny děti za scénky pochválím a vytáhnu nějaké zajímavé motivy,

a okomentuji je nebo se na ně dětí ještě zeptám, ostatní mají také moţnost se vyjádřit ke scénkám ostatních. Při závěrečné aktivitě děti zase pracují ve skupinkách, tak jak byly na začátku. Zeptám se ţáků, jestli vědí, jak vypadá krabička cigaret. Co na ní bývá napsané? 14

Nejde většinou o to, ţe by děti měly natolik špatné a nepouţitelné informace, spíše se občas vyskytnou ţáci, kteří mají potřebu se předvádět, a proto vymýšlí (nelze to nazvat jinak) blbosti.

28

Směřuji to k varování Ministerstva zdravotnictví, které na krabičce bývá. Ţáci řeknou, která varování například znají. Do skupinky pak dostanou bílý papír s černým rámečkem. Ten má znázorňovat okýnko, ve kterém bývá varování na krabičkách cigaret. Úkolem ţáků je ve skupině vymyslet další věci, které by se na krabičku mohly napsat. Mohou čerpat z věcí, které jsme si na besedě řekli (slouţí částečně jako závěrečná reflexe). Po nějakém časovém úseku, který ţáci dostanou na vymýšlení (minimálně je potřeba 8 minut), skupinky přečtou, co vymyslely. Některé nápady jsou skutečně pěkně, někdy v podstatě řeknou to, co uţ na krabičkách je (i kdyţ je upozorním, ţe to, co uţ je, psát nemají a mají vymýšlet další). Tato aktivita je v besedě poslední a je potřeba ji uzavřít např. vlastním návrhem na krabičku cigaret apod. Poděkovat ţákům za pozornost, pochválit (je-li za co), rozloučit se.

2.2.2 Reakce žáků při besedě a podněty z praxe Beseda probíhá přímo ve třídě, ve které v té chvíli má být nějaký vyučující. Ti často chtějí při besedě zůstat. Dle mé zkušenosti bývají motivy různé, buď je samotné zajímá program, anebo mají strach, ţe lektor nezvládne kázeňsky jejich třídu. Ve většině případů, ale pro besedu není ţádoucí, aby učitel zůstával, neboť ţáci nejsou tak otevření. Rušivé je, i kdyţ paní učitelka v dobré víře okřikuje při besedě děti, ať jsou potichu. Besedu zpravidla přeruší v půlce přestávka. Děti na prvním stupni jsou ještě příliš malé na to, aby s pozorností vydrţely celých 90 minut. Navíc jde do třídy hluk z chodby, kde si přestávku uţívají ostatní děti. O přestávce dávám dětem moţnost, aby panáčky na tabuli (viz předchozí pododdíl) vymalovaly. Přitom nesmí přepsat napsané myšlenky spoluţáků. Je potřeba myslet na interní předpisy školy či pravidlo třídního učitele – někde děti mají zakázáno malovat o přestávce na tabuli, nepouţívají se barevné křídy apod. Je důleţité dopředu počítat se zmíněnou přestávkou, aby nepřerušila právě rozběhlou aktivitu. Pozor na všech školách nezvoní stejně (např. proto, ţe je ve stejné budově gymnázium a to má jiný reţim a základní škola se přizpůsobila). Na některých školách nezvoní a je potřeba si to hlídat, děti si to samy hlídají, a kdyţ se přetahuje, jsou nervózní a nepozorní.

29

O přestávce bývám většinou ve třídě nebo na chodbě před třídou a dávám dětem moţnost, aby se mě mohly přijít zeptat, pokud mají nějakou otázku. Několikrát se mi stalo, ţe paní učitelka si špatně přečetla plán a nevěděla, ţe beseda bude na dvě hodiny a pak byla dost nepříjemná a vymínila si na začátku besedy ještě nějaký čas na posbírání domácích úkolů atd., coţ zkrátilo čas určený na besedu a narušilo začátek besedy (případně navázání po přestávce). Pokud je člověk schopný zapamatovat si jména dětí, je to vţdy velká výhoda. Děti to potěší, lépe se s nimi komunikuje. Kdyţ je některé dítě divočejší a zlobí, můţe ho člověk okřiknout jménem, coţ má mnohem větší účinek apod. Aktivita hraní scének děti většinou velmi baví a taky je dost rozdivočí. I kdyţ dám skupinkám různé zadání, většinou dramatizace vypadá dost podobně. Velmi oblíbené u ţáků je skončit scénku tím, ţe snaha o odmítnutí skončí rvačkou. Kuřáci zmlátí toho, co si nechce dát cigaret. Často se stává, ţe při hraní podlehne a cigaretu si vezme. Při aktivitě, kdy děti vymýšlí další moţná varování Ministerstva zdravotnictví na krabičky cigaret, je potřeba zdůraznit, ţe to má kuřáky odradit a ne nalákat, protoţe některé skupinky (většinou chlapců) se při besedě předvádějí a snaţí se být vtipní tím, ţe jsou prokuřáčtí. Na konci besedy, ale i v jejím průběhu se snaţím děti hlavně chválit a vţdy vyzdvihovat to pozitivní. Pokud to není nutné, nepřerušuju děti a nechávám je mluvit a dám slovo kaţdému, kdo se hlásí. Zejména některým dětem trvá, neţ se odváţí říci něco nahlas a nechci je pro příště odradit tím, ţe jim utnu slovo. Z toho vyplývá, ţe kaţdá beseda je unikátní a probíhá jinak. Některá třída má spoustu nápadů jiná je spíše pasivní a je nutné je navést otázkami. Na konci dětem znovu nabídnu, jestli se chce někdo ještě na něco zeptat, jsem mu teď k dispozici. Ale většinou děti přijdou uţ o přestávce. Sbalím si pomůcky, a kdyţ nikdo nepřijde, ještě jednou se rozloučím a odcházím. V případě nějaké další komunikace s učitelem, je otázkou etiky to, ţe neprozrazuji, jestli někdo uţ zkoušel cigarety apod. Informace, které padnou během besedy, jsou důvěrné.

30

2.2.3 Evaluace programu Pracovníci Sdruţení Podané ruce si jsou vědomi toho, ţe součástí dobrého preventivního programu je i evaluace a snaţí se všechny své programy hodnotit. V rámci zmíněného programu představuje vhodnou evaluaci dotazníkové šetření ve třídě ještě před proběhnutím programu a poté se stejným dotazníkem ve stejné třídě ještě jednou, po programu (pre-test, post-test). Součástí výzkumu by měla být kontrolní skupina. Dosud však evaluace tohoto programu v takovémto rozsahu neproběhla. Školy nejsou příliš ochotné uvolnit prostor z vyučování obzvláště, kdyţ by to pro jednu třídu znamenalo v podstatě 4 vyučovací hodiny (dotazník – program – dotazník). Nepříjemností z pohledu etiky sociální práce je i to, ţe v případě, kdy školy umoţní, aby u nich proběhl případný výzkum, ţádají později výsledky výzkumu. Škola však není zadavatelem výzkumu a případné sdělení výsledků by mohlo být porušením důvěry k ţákům. V rámci evaluace programu je moţné hodnotit změnu znalostí, postojů a chování. Chování je záleţitost dlouhodobá a muselo by dojít ke zhodnocení po letech, proto se Centrum prevence většinou zaměřuje na hodnocení změny znalostí a postojů v souvislosti se znalostmi a postoji ţáků před provedením programu. Otázka znalostí je poměrně jednoznačná, zkoumá se to, jaké informace byly v programu dětem poskytnuty a zejména to, jestli si je ţáci zapamatovali. Vzhledem ke křivce zapomínání by šlo dále zkoumat, kolik informací děti uchovaly v hlavě bezprostředně po programu a kolik v určitých časových odstupech. Jedním z cílů preventivních programů je právě i předání podstatných informací o kouření cigaret a tato forma evaluace můţe přinést informace o tom, nakolik se to daří, které informace si děti nejčastěji pamatují a jestli nezměnit strukturu programu ve prospěch jiných, zásadnějších informací. Další

zmíněnou

moţností

je

zkoumání

změny

postojů

ţáků

před

a po programu. To je to, co dává celému programu smysl a význam. Zde se například zkoumá, zda ţáci chtějí kouřit, aţ budou dospělí, jestli se jim líbí, kdyţ kouří ţeny nebo muţi apod. Změna postojů ke kouření je základem pro to, aby se změnilo i chování. To, jak jsem jiţ uvedla, je problematičtěji zkoumatelné a projeví se aţ v dlouhodobém horizontu. Vzhledem k tomu, ţe programy jsou vázané 31

na jednotlivé třídní kolektivy, je téměř nemoţné dostat k výzkumu stejný kolektiv po delším časovém období.

2.3 Cíle a metody výzkumu V práci se věnujeme tématice primární prevence uţívání návykových látek, konkrétně pak kouření cigaret. Cílovou skupinou této prevence by měly být jiţ děti na prvním stupni ZŠ. Cílem naší práce je představit program, který se věnuje právě prevenci kouření u ţáků 4. a 5. tříd základních škol. V první fázi jsme prozkoumali nabídku primární prevence kouření různých organizací věnujících se drogové oblasti. Šlo o analýzu údajů a kritériem se stávala zejména cílová skupina nabídky besed, seminářů či komplexních projektů primární prevence uţívání návykových látek. Druhým kritériem pak bylo samotné téma a zaměření programu. Konkrétně nás zajímaly programy, jejichţ cílovou skupinou jsou ţáci prvního stupně ZŠ, minimálně od 4. třídy, tématem programu pro tuto cílovou skupinu pak muselo být téma drog, zejména kouření. Primárně preventivní programy, které splnily výše uvedená kritéria, byly porovnány s programem Sdruţení Podané ruce, který jsme podrobně popsali výše. Hlediska, ze kterých budeme oba programy porovnávat, jsou stanoveny tak, aby vedly ke zkvalitnění programu Sdruţení Podané ruce, v případě zájmu pak budou samozřejmě nabídnuty dalším organizacím, jejichţ program byl srovnáván. Konkrétně šlo o hledisko cílů programu, o formu a design. Program porovnáme i z hlediska jeho výstavby a plnění zásad kritického myšlení jako efektivního pedagogického způsobu, případně obecně z hlediska pedagogického a dále se zaměříme na přidané aktivity. Cílem je pak ono zkvalitnění programů.

2.4 Průzkum nabídky primární prevence užívání návykových látek v České republice z pohledu cílové skupiny programů V předchozích podkapitolách jsme podrobně popsali vznik nového primárně preventivního drogového programu, nabídli jsme jeho metodiku i zkušenosti z praxe a reakce ţáků na tento program. V této části práce představíme výsledky našeho průzkumu nabídky organizací zabývající se prevencí návykových látek zejména pak to, zda existují programy pro děti mladšího školního věku. 32

Ostravský Renarkon má program s názvem „Buď OK“, jehoţ cílovou skupinou jsou děti od 1. třídy základní školy (dále jen ZŠ) aţ po středoškoláky. Součástí programu je drogová problematika, ale i otázka vztahů ve třídě, šikany, sebevědomí, trávení volného času apod. Při bliţších informacích o programu však zjistíme, ţe témata pro jednotlivé cílové skupiny (třídy) nejsou stejná. Na prvním stupni se program věnuje zejména vztahovým záleţitostem. Aţ na druhém stupni přichází nařadu specifičtější témata. Téma drogy je zařazeno v programovém bloku pro 6. a 7. třídu základní školy. (dle www.renarkon.cz) Praţské Prev-centrum je komunitním centrem, které se věnuje mimo jiné i primární prevenci a to specifické i nespecifické. Jeho všeobecné primárně preventivní programy drogové závislosti jsou určeny dětem od 11ti let, tedy od 6. třídy ZŠ, případně primy víceletých gymnázií. (dle www.prevcentrum.cz) Brněnské Centrum pro drogové a jiné závislosti spadající po Pedagogickopsychologickou poradnu, má jako cílovou skupiny svých preventivních drogových programů uvedeny ţáky druhého stupně ZŠ. (dle www.poradenskecentrum.cz) Citadela působící v Bruntálském regionu na svých stránkách udává, ţe by rádi do budoucny připravili program i pro ţáky prvního stupně ZŠ, ale v aktuální nabídce je pouze program pro stupeň druhý. (dle www.hasik.cz/citadela/index.cz) Sociálně preventivní centrum působící na Karlovarsku a Plzeňsku Prevcentrum Kotec, jako svou cílovou skupinu dlouhodobého primárně preventivního programu uvádí jako cílovou skupinu ţáky od 5. do 9. třídy ZŠ. (dle www.kotec.cz) Nízkoprahové kontaktní centrum ve Ţďáře nad Sázavou má programy pro 1.a 3. třídu ZŠ. Tyto programy se netýkají drog, ale vztahů ve třídě a osobního bezpečí ve smyslu šikany, práv a apod. Témata týkající se drog a závislosti jsou dle nabídky

určena

ţákům

na

druhém

stupni

základních

škol.

(dle

www.spektrum.kolping.cz) Praţské Prospe se věnuje specifické primární prevenci pro ţáky od 5. třídy ZŠ. (dle www.prospe.cz) P-centrum věnující se prevenci a péči o drogově závislé v Olomouci a okolí, uvádějí, ţe cílovou skupinu prevence jsou ţáci od 6. do 9. třídy ZŠ. (dle www.pcentrum.cz Jihlavský klub Vrakbar pojímá primární prevenci v širším pojetí jako snahu o komplexní postiţení rizikových faktorů v chování. Programy primární prevence koncipují pro dvě cílové skupiny. Kromě tradičních ţáků druhého stupně ZŠ, jsou 33

druhu cílovou skupinou i děti v mateřských školkách a na prvním stupni ZŠ. Prevenci pro mladší děti tvoří 4 interaktivní představení s tématy alkohol, kamarádství, zdravá, výţiva, jejichţ cílem je přiblíţit ţákům zásady zdravého ţivotního stylu. (dle www.jihlava.cz/charita/PZ_J_vrakbar.htm) Na nejzajímavější program nejlépe naplňující myšlenky primární prevence kouření pro děti mladšího školního věku jsem narazila u skupiny, která se nezabývá obsáhleji drogami a drogově závislými tak jako ostatní organizace zde uvedené.15 Jedná se o působení České koalice proti tabáku a jejich poměrně nového webu www.bezCigaret.cz, který vznikl na podzim roku 2008. Součástí je i nabídka preventivních programů, se kterými má Česká koalice proti tabáku několikaleté zkušenosti (od roku 2005). Jedním z nabízených programů jsou i „Nekuřátka“ určená dětem od 3. do 5. třídy ZŠ. V rámci průzkumu jsme pročetli nabídku 30 organizací, z nichţ výše byly uvedeny jen některé (významnější – působící ve větších městech, nebo ta, která nabízejí nějaký program i pro ţáky mladšího školní ho věku) neuvedené nabízeli pouze program od 6. nebo dokonce aţ 8. třídy základní školy. Ze 30 organizací jen 2 (bez Sdruţení Podané ruce) nabízely program o drogách i pro cílovou skupinu děti na prvním stupni, minimálně od 4. třídy ZŠ. Další 3 organizace nabízely program pro děti na prvním stupni ZŠ, ale tématem nebyly drogy, ale zejména otázka sociálních vztahů ve třídě. 2 organizace svoji běţnou besedu o drogách nabízí dětem jiţ od 5. třídy ZŠ. Plných 23 organizací ve své nabídce besed nemá nic pro děti mladší 11ti let. Uvedená zjištění opět potvrzují to, ţe u nás je nejobvyklejší doba pro program primární prevence uţívání návykových látek aţ po vstupu na druhý stupeň základní školy. Kromě sdruţení a organizací, které nabízejí primárně preventivní programy pro děti mladšího školního věku, existují i metodiky, které se zabývají prevencí přímo ze strany učitelů. Poměrně nově je k dispozici primárně preventivní program, který vytvořily Pedagogická a Lékařská fakulta Masarykovy univerzity ve spolupráci

Většinou jde o organizace, jejichţ působení zahrnuje celou nebo alespoň značnou část oblasti drogové problematiky – kontaktní centra, terénní programy, nízkoprahové kluby apod. a jednou z oblastí jejich působení je i prevence 15

34

s Ligou proti rakovině a jeho název je Normální je nekouřit16. Jedná se o celou soustavu aktivit, která je koncipována jako podpora a pomoc učitelům při jejich hodinách. Přesto, ţe program je zaměřen na kouření, jedná se hlavně o podporu celkového zdravého ţivotního stylu (výţiva, sport, hygiena). Objevují se zde prvky specifické (příběh o zlé cigaretě Retce) i nespecifické primární prevence (podpora zdravého ţivotního stylu obecně, aktivního trávení volného času dětí). Náhledy obálek této metodiky jsou umístěny v příloze práce, viz Obr. 5, Obr. 6, Obr. 7, Obr. 8. Podobně je koncipovaná i kniha Filipova dobrodruţství17. Filip je chlapeček, který je pořád nemocný a jednou k němu přijde zvláštní pán a vezme ho za dobrodruţstvím. Filip se tak setkává s různými zdravotními riziky v dětsky přijatelné formě. Jednou z oblastí, která se v knize objevuje je také kouření cigaret, alkohol a nealkoholové drogy. Kniha můţe slouţit při práci učitele, ale na rozdíl od předešlé uvedené publikace neobsahuje přímo pracovní listy a úkoly pro děti.

2.5 Porovnání preventivního programu Sdružení Podané ruce a jiných existujících preventivních programů o kouření pro žáky prvního stupně základních škol V této části práce naváţeme na předchozí podkapitolu a srovnáme program Primární prevence kouření (a alkoholu) pro ţáky 4. a 5. tříd, který nabízí Sdruţení Podané ruce a další program, který se také věnuje prevenci závislosti u dětí mladšího školního věku. Očekáváme, ţe to povede ke zkvalitnění programů. Z výše uvedeného textu je patrné, ţe pro srovnání s programem Primární prevence kouření pro ţáky 4. a 5. tříd je moţné vybrat pouze program České koalice proti tabáku „Nekuřátka“ a program Normální je nekouřit jako zástupce jinak koncipovaného programu, který však vzešel ze stejného regionu jako program Sdruţení Podané ruce. Oba programy splňuje stanovená kritéria cílové skupiny a tématu programu.

16

ŢALOUDÍKOVÁ, I., a kol.: Normální je nekouřit 1. díl; ŢALOUDÍKOVÁ, I. a kol.: Normální je nekouřit 2. díl; ŢALOUDÍKOVÁ, I., a kol.: Normální je nekouřit 3. Díl, ŢALOUDÍKOVÁ, I., a kol.: Normální je nekouřit 4. díl 17 BREUIL, J., BREUIL, J.: Filipova dobrodruţství

35

Program Nekuřátka má velmi podobnou strukturu jako program Primární prevence kouření pro ţáky 4. tříd. Ten byl podrobně popsán výše v podkapitole 2.2.1 Podané ruce – program primární prevence kouření pro 4. a 5. třídu. Krátkou osnovu programu Nekuřátka nabízíme pro srovnání nyní: Osnova programu Nekuřátka (dle www.bezCigaret.cz) : Kvíz – první kontakt se základními pojmy Pravda nebo pověra – Vyjasňování fakt a mýtů ohledně kouření Mozková bouře – cvičení, kdy děti vymýšlí, proč lidé kouří a následně s pomocí lektora tyto důvody analyzují s cílem dojít k závěru, ţe není důvod proč začít kouřit Kuřácká matematika – děti samy počítají, kolik peněz kuřáka cigarety stojí a vymýšlí, co jiného by si mohly za tyto peníze koupit Kouření a zdraví – děti nakreslí na velký papír postavu, která představuje kuřáka, a samy zakreslují postavičce, kterou si pojmenují zdravotní poškození – zčernalé plíce, ţluté zuby… Závěrečné shrnutí – děti mají moţnost vyjádřit svůj postoj ke kouření, který získaly, klást další dotazy a ještě jednou si zopakovat základní poznatky Oba programy mají stejnou časovou dotaci a formou programu je v obou případech beseda. Oba programy jsou také vystaveny na principech metody kritického myšlení a naplňuje tak model EUR (evokace18 – uvědomění si významu19 – reflexe20). Tento model je postaven tak, ţe respektuje přirozené pochody, které nastávají v mozku učícího se člověka (stavíme na tom, co dítě samo ví, vzbudíme u něj

zájem

dozvědět

www.kritickemysleni.cz)

se

víc

Navíc

se

apod.) v rámci

a

učení takto

je

tak

vystavených

efektivní. lekcí

(dle

rozvíjejí

kompetence důleţité pro ţivot, v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání označované jako klíčové kompetence (dle Rámcového vzdělávacího programu) a tím doplňují běţnou výuku a snahu učitelů. Z pedagogického hlediska vystavění lekcí, jsou oba programy srovnatelné, včetně uţitých metod (brainstorming,

18

Evokace – vzbuzení zájmu dětí o problematiku, navození tématu. V našem případě např. Kvíz (Nekuřátka), Skládání obrázku a říkání dětí, co je k němu napadá (Podané ruce). 19 Nové informace v lekci – např. Mozková bouře a analýza nápadů (Nekuřátka), Kuřácká matematika (Nekuřátka), Psaní důvodů proč je někdo nekuřák a jejich vysvětlování a doplňování (Podané ruce). 20 Uzavření programu, kontrola toho, co jsme se naučili, dozvěděli – např. Kouření a zdraví – kreslení nemocí postavičkám (Nekuřátka), Vymýšlení varování na krabičky cigaret (Podané ruce), Hraní scének (Podané ruce).

36

uvádění informací na pravou míru, malování a pojmenovávání postaviček, vymýšlení důvodů proč lidé kouří a jejich analýza). Program Normální je nekouřit je koncipován jako metodika pro učitele, kteří s ní pracují sami. Existují 4 sešity - díly kaţdý určený pro jeden ročník prvního stupeň ZŠ (zatím publikováno pro 1. - 4. třídu). Program je zaměřen na formování postojů k vlastnímu zdraví a ke zdravému ţivotnímu stylu. Kaţdý díl obsahuje 5 lekcí, jedna lekce počítá s klasickou vyučovací hodinou, tedy 45 minut. V rámci lekce je pro děti připraven motivační příběh. Pro 1. – 3. třídu je průvodcem lekcemi a hlavním hrdinou příběhu veverka Věrka, negativní roli pak hraje cigareta Retka. Ve čtvrtém díle je motivačním textem pohádka – variace na Fausta. Aktivity v jednotlivých lekcích zahrnují kreslení, cvičení, ve vyšších ročnících samozřejmě i psaní, učitel tak můţe část aktivit vyuţít například ve výtvarné výchově, tělocviku, čtení nebo i v pracovních činnostech. Velký důraz je kladen na okolí ţáků – učitel, který chce program pouţívat, by měl být nekuřák, aby nedocházelo k disharmonii v působení na ţáky (říkám něco jiného, neţ si myslím nebo dělám), součástí jsou také dopisy pro rodiče a domácí úkoly, u kterých se předpokládá nebo je přímo nutná spolupráce rodičů. Součástí metodiky jsou i připravené pracovní listy a dítě na konci roku dostane diplom. (dle Ţaloudíková, 2005) Z pohledu cílů jsou nejobecněji formulovány cíle programu Normální je nekouřit. I přes pouţití jiných slov není příliš velký rozdíl mezi cíly Nekuřátek a programu Sdruţení Podané ruce. Při zkoumání dalších aktivit spojených s projektem a vztahujících se k němu, je nejzávaţnějším nedostatkem absence názvu u programu Podaných rukou, coţ je velký nedostatek zejména z pohledu zapamatovatelnosti dětmi, ale i učiteli. Názvy dvou dalších programů umoţňují lepší identifikaci s tématem hned v úvodu lekce. Program Nekuřátka má své vlastní webové stránky (dle www.nekuratka.cz – náhled stránky v příloze Obr. 9). Tyto stránky jsou barevné a průvodci jsou kuřátkanekuřátka, tedy jsou tvořeny pro děti mladšího školního věku. Přijatelnou formu zde jsou dětem předkládány informace, které se objevují i v samotné besedě – kalkulačka kuřákových výdajů, pověry o kouření, kvízy, zdravotní důsledky, ale i další témata jako volný čas, hry a zejména poradna. Tam mohou děti napsat, kdyţ budou mít problém a bude jim odpovězeno. Nic podobného oba další programy nemají, jejich stránky, na kterých se dají najít informace o programu či dalších aktivitách, jsou určeny dospělým a ne dětem. 37

V dnešní technické době, kdy děti s počítačem umí a mají k němu běţně přístup minimálně ve škole, by to mohlo být dobrou cestou jak v dětech některé informace upevnit a dát jim moţnost poradit se, kdyţ se dostanou do problému. Přehledné porovnání třech uváděných programů poskytuje Tab. 1.

38

Název programu

Primární prevence kouření a alkoholu pro 4. a 5. třídu

Nekuřátka

Normální je nekouřit

Organizace, která program nabízí

Sdružení Podané ruce Centrum prevence

Česká koalice proti tabáku

Pedagogická a Lékařská fakulta MU v Brně, Liga proti rakovině

Jihomoravský kraj

Praha, Příbramsko, Ústecko, Jablonecko

Celá ČR

3. - 5. třída ZŠ

1. - 4. třída ZŠ

Studenti VŠ proškolení v problematice

Samotný učitel – ideálně nekuřák

Region, ve kterém je program realizován Cílová skupiny Provádí

Cíle

Forma Délka Forma prevence Navazuje na …

Další vývoj

4. - 5. třída ZŠ Lektor centra prevence, externí lektor centra student VŠ humanitního směru Snižovaní rizika, že děti a mládež začnou zneužívat drogy. Zvyšování „drogového vědomí“, morálky, sebevědomí a zodpovědnosti jedinců cílové skupiny – tedy obranných prvků. Oddálit experimentování s návykovými látkami u dětí a mládeže do pozdějšího věku, popřípadě ztratit o experimentování zájem vůbec. Beseda 2 vyučovací hodiny (90 minut)/školní rok specifická Primárně preventivní působení, které by mělo být samozřejmou součástí práce učitele Vytvořit specifické primárně preventivní programy již od 1. třídy a doplnit tím nabídku pro všechny ročníky ZŠ organizace nabízí několik programů pro žáky staršího školního věku

Poskytnout základní Formování pozitivního informace o kouření a postoje k zdravému především o následcích způsobu života. kouření. Podpořit Formování odpovědného vnímání zodpovědnosti přístupu ke svému za své zdraví a zdravého zdraví. Snížení počtu dětí životního stylu vůbec. vystavených pasivnímu Vytvořit kolektiv s kouření. Získání odmítavým postojem ke poznatků a dovedností kouření. jak si chránit své zdraví.

Beseda 2 vyučovací hodiny (90 minut)/školní rok specifická Primárně preventivní působení, které by mělo být samozřejmou součástí práce učitele

???

Součást školní výuky 5 lekcí (5 x 45 minut) /školní rok spíše nespecifická Program pro MŠ „Já kouřit nebudu a vím proč“

Doplnit program pro 5. třídu ZŠ a tím pokrýt všechny ročníky ZŠ - na 2. stupni navazuje program „Kouření a já“

Tab. 1: Srovnání primárně preventivních programů uţívání návykových látek určených pro děti prvního stupně ZŠ

39

3 Diskuze V této části práce se zaměříme na otázky a odpovědi, které výzkum a celá práce přinesly. Zhodnotíme, kterých cílů se tak úplně nepodařilo dosáhnout, v čem by bylo moţné dále pokračovat a co by si z naší práce měli vzít odborníci a učitelé.

3.1 Podněty pro další výzkum V rámci práce jsme zjistili, ţe program Sdruţení Podané ruce Primární prevence kouření pro 4. a 5. třídu není vysloveně jediný svého druhu, ale řadí se k několika málo podobným programům, které mají za cílovou skupinu děti mladšího školního věku. V rámci regionu, ve kterém je program nabízen, se však bezpochyby jedná o novinku. Ze srovnání jsme však nezískali informace o účinnosti jednotlivých programů a jejich efektivitě. Právě evaluace by mohla dát konkrétní odpověď o jedinečnosti programu v této oblasti. Díky podobnosti programu Nekuřátka s programem Sdruţení Podané ruce (časová dotace, externí lektor, podobná stavba programu a pouţité metody) lze předpokládat, ţe výsledky evaluace by se příliš nelišily. O to zajímavější by bylo tyto údaje získat a porovnat s jinak koncipovaným programem Normální je nekouřit. V rámci tohoto programu existuje pilotní výzkum k jednotlivým dílům programu a jeho výsledky jsou publikovány vţdy v díle následujícím. Z výsledků vyplývá, ţe dochází jednoznačně ke zvýšení informovanosti ţáků, kteří se účastní programu oproti ţákům z kontrolní skupiny, v otázce postojů nejsou výsledky zdaleka tak jednoznačné, spíše se v nich potvrdil vliv rodiny – rodičů kuřáků. (dle Ţaloudíková, 2006, 2007a, 2007b, 2008) Podobně podrobná evaluace programu Sdruţení podané ruce včetně porovnání s kontrolní skupinou by bylo do budoucna jistě ţádoucí a je to tudíţ případný námět pro výzkum v této oblasti. Výzkumy ohledně změn chování ţáků by byly do budoucna jistě velkým přínosem, ale jejich zkoumání má význam v dlouhodobějším charakteru – minimálně rok po absolvování programu. V současnosti jiţ existují děti, kterým je primární prevence kouření nabízena jiţ na prvním stupni základních škol nebo jiţ ve škole mateřské, jistě by bylo zajímavé zjištění počtu kuřáků v populaci těchto dětí oproti dětem, které se s primární prevencí uţívání návykových látek setkaly v pozdějších letech nebo u těch, které se 40

s ní nesetkaly vůbec. Ale opět se jedná o podnět, který bude aktuální aţ za několik let, aţ se současní čtvrťáci – páťáci dostanou do vyššího věku. Kromě

evaluace

stávajících

programů,

jejich

porovnání

a

získání

dlouhodobějších výsledků, by byla zajímavá i podrobnější analýza situace na základních školách, obsahy Minimálních preventivních plánů, odbornost metodiků prevence sociálně patologických jevů i to, proč je o externí programy zájem zejména na druhém stupni. Téma primární prevence není sice úplně nové, ale organizace věnující se problematice drog a drogové závislosti se objevily aţ po revoluci v roce 1989 a existuje stále mnoho otázek, na které dosud nebylo odpovězeno, tudíţ moţná témata rozsáhlejších výzkumů jsou bohatá a mohli bychom v podobném duchu pokračovat. To však není námětem práce.

3.2 Implikace výsledků výzkumu pro praxi Výzkum sám o sobě nemá valný smysl, pokud se jeho výsledky nedostanou na patřičná místa a nepřinesou potřebné změny. Z našeho pohledu jsou hlavními příjemci školy, respektive učitelé a školní metodici prevence. Celá práce směřovala k důleţitosti včasné primární prevence uţívání návykových látek, tedy jiţ do věku, kdy je dítě ţákem prvního stupně ZŠ. Druhou cílovou skupinou, která by měla výsledky reflektovat, jsou odborné organizace zabývající se prevencí. Přesto, ţe odborníci uvádějí, ţe efektivní primární prevence by měla začít přibliţně 2 - 3 roky před tím, neţ je u dětí očekávána první zkušenost s drogou v našem případě s cigaretou, v našich podmínkách to znamená začínat s prevencí jiţ přibliţně v 8 letech věku dítěte (dle Ţaloudíková, 2008), můţeme říci, ţe neexistuje širší nabídka programů pro děti tohoto věku. A nabídka chybí zejména ze strany organizací věnující se problematice drog ve všech oblastech včetně prevence. Určitou mezeru tak vyplňují organizace jako Česká koalice proti tabáku a Liga proti rakovině. Jiţ existující programy jsou také otázkou posledních let. První díl metodiky Normální je nekouřit byl publikován v roce 2006, Česká koalice proti tabáku se přednáškové činnosti věnuje od roku 2005 , Sdruţení Podané ruce svůj preventivní program pro 4. a 5. třídu ZŠ vytvořilo počátkem roku 2008. Jedná se tedy o programy 41

nové, které doufejme, předznamenávají trend vývoje. Například Sdruţení Podané ruce má v plánu tento rok vytvořit obdobné programy i pro 1., 2. a 3. ročník základních škol. Čímţ jejich nabídka pokryje celé základní i střední vzdělávání, s tím, ţe lektoři působí i jako přednášející na vysoké škole21 (např. spolupráce s Pedagogickou fakultou, katedrou Výchovy ke zdraví). Při srovnání programů jsme zjistili téměř totoţnou skladbu programu Nekuřátka s programem Prevence kouření pro 4. a 5. třídu ZŠ. Máme-li zhodnotit výhody jednoho nebo druhého programu bude to na straně Nekuřátek samotný název programu, který se jistě bude líbit učitelům i samotným dětem, a také existence webové stránky pro děti s informacemi a poradnou, kterou děti provádějí právě kuřátka. (dle www.nekuratka.cz). Podobné aktivity by jistě napomohly ke zkvalitnění programu Primární prevence kouření pro 4. a 5. třídy, zejména v oblasti prezentace, public relation a dopomohlo by to i lepšímu přijetí programu dětmi. Na straně Podaných rukou pak jako výhodu vidím nejednostranné zaměření – na program o kouření navazuje v dalším ročníku preventivní program o alkoholu a dle zájmu školy je moţné setkávat se s dětmi s novým tématem z oblasti drogové problematiky (závislost, nelegální drogy, příběhy z diáků, apod.).

21

Zde se nejedná o preventivní působení na v podstatě dospělé lidi, ale spíše o předání informací o drogách i zásadách prevence budoucím učitelům

42

Závěr Naše práce se věnuje otázce primární prevence uţívání návykových látek a zejména pak nutnosti začít s takovou prevencí včas, jiţ na prvním stupni základní školy. V teoretické části jsme se věnovali jak bliţšímu vysvětlení základních pojmů pouţívaných v celé práci (drogy, drogové závislosti, primární prevence), tak dále bliţším informacím ke kouření cigaret. Nastínili jsme nebezpečí, která kouření přináší zejména dětem a to jak ve formě pasivního kuřáctví tak pak riziky spojenými s uţíváním. Stěţejní částí práce pak byla komparace programu Primární prevence kouření pro 4. a 5. třídu základních škol s dalšími programy věnujícími se prevenci kouření u dětí na prvním stupni ZŠ. Práce se věnovala vzniku programu ve Sdruţeníi samotným důvodům a potřebě vytvářet nový program pro děti mladšího školního věku. Uvedli jsme zde metodiku programu i praktické zkušenosti z aplikace programu na základních školách i reakce samotných ţáků – účastníku programu. V rámci ověřování naší hypotézy, ţe popsaný program je v České republice unikátní svým zaměřením na cílovou skupinu dětí mladšího školního věku jsme prozkoumali nabídku besed u 30 různých organizací věnujících se primární prevenci uţívání návykových látek. Náš výzkum zjistil, ţe jen málo organizací má program i pro děti prvního stupně ZŠ, a pokud ano, jedná se často o nespecifické působení a podpora dobrých vztahů ve třídě a ke specifické drogové prevenci se přistupuje aţ ve vyšších ročnících ZŠ. Zároveň jsme, ale objevili program Nekuřátka velmi podobného raţení jako ten, který jsme v práci podrobně představili, určený pro ţáky 3. – 5. třídy ZŠ. Následným srovnáním těchto dvou programů ještě spolu s cyklem lekcí Normální je nekouřit, jsme dospěli k tomu, ţe program Prevence kouření pro 4. a 5. třídu nabízený Centrem prevence při Sdruţení Podané ruce, není zcela unikátním programem, vzhledem k regionální působnosti obou zmiňovaných však jde o novinku v Jihomoravském kraji. Porovnáním a analýzou obou programů a programu Normální je nekouřit jsme formulovali výhody a nevýhody jednotlivých programů a reálné podněty pro praxi při inovaci těchto programů. Celá naše práce vedla k upozornění na nutnost primární prevence jiţ na prvním stupni a k poukázání na to, ţe tu ani neexistuje jasná nabídka takovéto prevence, neboť cílovou skupinou většiny zkoumaných nabízených programů byli 43

ţáci druhého stupně ZŠ. Přesto je nabídka organizací, věnujících se drogové problematice široká, a svůj preventivní program nabízí školám i Policie ČR. V souvislosti snahy všech těchto organizací omezit počty uţivatelů legálních i nelegálních drog, i v souvislosti naší snahy v rámci této práce, působí informace, která proběhla začátkem května českými médii jako aprílová. V Čínské provincii Hubei dostali úředníci nakázáno vykouřit ročně 230 tisíc krabiček cigaret vyráběných v tomto regionu, coţ představuje povinnost vykouřit ročně 4,5 milionu cigaret. Ti, kteří by kvótu nesplnili, by platili pokutu. Motivací měla být podpora místní ekonomiky. Přesto, ţe hned druhý den média přinesla informaci, ţe tato kontroverzní vyhláška byla zrušena poté, co se na vládu snesla vlna kritiky zejména ze strany novinářů (dle www.idnes.cz), stále doufám, ţe šlo o ţert, o čínskou variantu jiţ zmíněného aprílu, či jen šum v důsledku nepřesného překladu. V případě, ţe lze českým mediím ohledně této zprávy důvěřovat, povaţuji to za alarmující i přesto, ţe došlo k rychlému zrušení. Jedná se o návrat o několik století zpět. Tyler (2000, str. 355) píše o nadšeném uţívání tabáku v 17. století a o připisování mu léčivých účinků. „Mezi těmi, kdo se obrátili na víru, byli profesoři starobylé chlapecké internátní školy v Etonu22, kteří nutili své studenty, aby v zájmu zachování zdraví kaţdé ráno vykouřili dýmku. Trestem za neposlušnost byl výprask.“

22

Prestiţní internátní škola ve Velké Británii, kterou navštěvoval například britský princ William.

44

Použitá literatura Bibliografie: 1. BĚŤÁK, L. a kol.: Prevence sociálně patologických jevů ve škole. Brno: Masarykova Univerzita v Brně, 1997. 2. BREUIL, J., BREUIL, J.: Filipova dobrodružství. Advent-Orion, 1996 3. CAROLLOVÁ, S., BREALEYOVÁ, S.: Radosti kouření. Brno: Jota, 2008. 217 s. ISBN 978-80-7217-614-4 4. ČECH, T. Primární drogová prevence a protidrogová výchova ve školách. In: Střelec, S. (ed.) Studie z teorie a metodiky výchovy II. Brno: MU, 2005, 5. FISCHER, S., ŠKODA, J.:Speciální pedagogika: Edukace a rozvoj osob se somatickým, psychickým a sociálním znevýhodněním. Praha: Triton, 2008. 205 s. ISBN 978-80-7387-014-0 6. HAJNÝ, M.: O rodičích a dětech. Havlíčkův Brod: Grada Publishing, 2001 ISBN 80-247-0135-9 7. HELLE, J., PECINOVSKÁ, O, a kol.: Závislost známá i neznámá. Havlíčkův Brod: Grada Publishing, 1996. ISBN 80-7169-277-8 8. KALINA, K. a kol.: Drogy a drogové závislosti 1: Mezioborový přístup. Úřad vlády České republiky. 2003. ISBN 80-86734-05-6 9. Kolektiv autorů sdružení SANANIM: Drogy: Otázky a odpovědi. Praha: Portál, 2008. 198 s. ISBN 978-80-7367-223-2 10. KUDRLE, S.: Psychopatologie závislosti a kodependence. In: KALINA, K. a kol.: Drogy a drogové závislosti 1: Mezioborový přístup. Úřad vlády České republiky. 2003. ISBN 80-86734-05-6 11. My, drogy a Evropa. vydalo VZP v nakladatelství Medea kultur v rámci projektu "Řekni drogám ne!", 2005 12. NEŠPOR, K.: Návykové chování a závislost: Současné poznatky z léčby. Praha: Portál, 2007.170 s. ISBN 978-80-7367-267-6 13. NEŠPOR, K.: Vaše děti a návykové látky. Praha: Portál, 2001. 157 s. ISBN 80-7178-515-6 14. PRESL, J.: Drogová závislost: Může být ohroženo i Vaše dítě?. Praha: Maxdorf, 1994 ISBN 80-85800-18-7 15. RIESEL, P.: Lesk a bída drog. Olomouc: Votobia, 1999. ISBN 80-7198-348-9

45

16. SCHMIDBAUER, W.: Psychologie: Lexikon základních pojmů. Naše vojsko, Praha 1994, ISBN 80-206-0459-6, 17. STEL VAN DER,J.: Příručka prevence: Alkoholu, drog a tabáku. Skupina Pompidou – Rada Evropy, 1998. ISBN 90-74037-08-9 18. TYLER, A.: Drogy v ulicích: Mýty a fakta. Praha: IŢ s.r.o., 2000. ISBN 80-2373606-X 19. ŢALOUDÍKOVÁ, I., a kol.: Normální je nekouřit 1. díl. Brno: Paido, 2006. ISBN 80-7315-135-9 20. ŢALOUDÍKOVÁ, I., a kol.: Normální je nekouřit 2. díl. Brno: Paido, 2007a. ISBN 978-80-7315-152-2 21. ŢALOUDÍKOVÁ, I., a kol.: Normální je nekouřit 3. díl. Brno: MSD s.r.o., 2007b. ISBN 978-80-86633-77-0 22. ŢALOUDÍKOVÁ, I., a kol.: Normální je nekouřit 4. díl. Brno: MSD s.r.o., 2008 ISBN 978-80-7392-048-7 Internetové zdroje: 1. PEŠEK, R., VODRÁŢKOVÁ, A., VESELÝ, O.: Drogová závislost aneb rychlý běh po krátké trati: Poradenská příručka pro děti, dospívající a jejich rodiče. Písek:

Arkáda,

2008

ISBN

978-80-239-9405-6,

dostupné

online

na

www.kcentrumnoe.cz 2. RADIMECKÝ, J.: Drogová problematika: Teoretický úvod. Dostupné online ke dni 14. 4. 2009 http://www.adiktologie.cz/articles.php?l=cz&cid=90&iid=200&acc=enb poslední úpravy 2006 3. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, dostupný z www.vuppraha.cz 4. http://zivot-bez-zavislosti.cz/?s=program_prevence 5. www.bezCigaret.cz 6. www.dokurte.cz 7. www.hasik.cz/citadela/index.cz 8. www.idnes.cz 9. www.jihlava.cz/charita/PZ_J_vrakbar.htm 10. www.kcentrumnoe.cz 11. www.kotec.cz 46

12. www.kritickemysleni.cz 13. www.nekuratka.cz 14. www.podaneruce.cz 15. www.poradenskecentrum.cz 16. www.prevcentrum.cz 17. www.prospe.cz 18. www.renarkon.cz 19. www.spektrum.kolping.cz 20. www.vychovakezdravi.cz Další zdroje: 1. VAŇKOVÁ, M.: Zkušenost s drogou začíná ve 13 letech. In: Linka bezpečí, 06/2008, odborná příloha.

47

Anotace Tato bakalářská práce s názvem Prevence kouření cigaret u žáků prvního stupně základních škol se věnuje primární prevence uţívání návykových látek a důleţitosti jejího včasného zahájení. Zároveň v práci popisujeme vznik nového programu zaměřeného na cílovou skupinu 4. a 5. třída základních škol, jehoţ autory jsou pracovníci Centra prevence při Sdruţení Podané ruce. Jak jsme zjistili v rámci průzkumu nabídky programů primární prevence pro školy, není zaměření na děti mladšího školního věku běţné. Z průzkumu nabídek nám však vzešly programy, které byly porovnatelné s programem Primární prevence kouření pro 4. a 5. třídy základních škol nabízeného Sdruţením Podané ruce. Na základě porovnání programů jsme formulovali některé podněty, které by mohly pomoci ke zkvalitnění zmíněného programu a budou předány jeho autorům. Tím jsme naplnili cíl práce, tak jak jsme si ho stanovili v úvodu práce. Klíčová slova: prevence, primární prevence, drogy, kouření cigaret, nikotin, děti, zdraví Počet slov: 11917

48

Annotation This bachelor thesis Smoking prevention for first stage primary school pupils deals with the primary prevention of taking addictive substances and on importance of its early deployment. The definition of novel program focused on the target group containing pupils of the 4th and 5th grade of primary school is also included. This program was prepared by employers of the Prevention centre of Sdruţení Podané ruce. As we find out when surveying currently offered primary-prevention programs for schools, the focus on children of first stage is not very common. Few programs that are comparable with program Primary prevention of smoking for 4th and 5th grade of primary schools provided by Sdruţení Podané ruce arose from the survey of recently offered programs. Based on comparison of these programs, we proposed some suggestions that could help to improve mentioned program. These recommendations will be relayed to authors of the program. This is the achievement of the main goal of the thesis as it was defined in the introductory part of this text.

Keywords: prevention, primary prevention, drugs, smoking of cigarettes, nicotine, children, health

Number of words: 11917

49

Seznam příloh Příloha č. 1: Sdruţení podané ruce jako představitel organizace poskytující primární prevence uţívání návykových látek Příloha č. 2: Obr. 3 – Obrázek, který dětem navodí téma programu Primární prevence kouření pro 4. a 5. třídu Příloha č. 3: Obr. 4 – Rámeček, do kterého děti vepisují varování, které by mohlo být na krabičkách cigaret Příloha č. 4: Obr. 5 – Náhled obálky Normální je nekouřit 1. díl Příloha č. 5: Obr. 6 – Náhled obálky Normální je nekouřit 2. díl Příloha č. 6: Obr. 7 – Náhled obálky Normální je nekouřit 3. díl Příloha č. 7: Obr. 8 – Náhled obálky Normální je nekouřit 4. díl Příloha č. 8: Obr. 9 – Náhled stránky Nekuřátka

50

Příloha č. 1 Sdružení Podané ruce jako představitel organizace poskytující primární prevenci užívání návykových látek V této části práce představím blíţe Sdruţení Podané ruce jako brněnského zástupce organizací, které se zabývají komplexně problematikou drog a drogových závislostí. Dalším důvodem, proč se zde podrobněji věnuji právě tomuto sdruţení je to, ţe právě v jeho Centru prevence vznikl nový primárně preventivní program kouření cigaret pro děti mladšího školního věku, jehoţ vznikem a metodikou se budeme podrobněji zabývat v praktické části této práce. Dnešní Sdruţení Podané ruce pokrývá svými aktivitami v podstatě veškerou práci s klienty ohledně drog, ale úplné počátky Podaných rukou byla neformální skupina lidí, kteří si sami prošli drogovou závislostí a vzájemně si pomáhali. Protoţe to bylo v polovině 80. let 20. století, musela se tato svépomocná skupina vypořádat i se sledováním tajnou policií. Podporu skupině naopak poskytovala katolická církev. V roce 1991 byla zaloţena Nadace Podané ruce a byla navázána spolupráce s holandským katolickým sdruţením o podpoře vzájemných aktivit. O tři roky později bylo zaloţeno Sdruţení Podané ruce, které převzalo všechny aktivity nadace. Bylo také zaloţeno Centrum prevence. Během následujících let došlo k rozšiřování sluţeb sdruţení. Pod jeho aktivity spadá kontaktní centrum, drogové sluţby ve vězení, denní psychoterapeutické sanatorium, metadonová ambulance, terapeutické komunita, doléčovací centra, vzdělávací centrum, terénní programy, spravování webové poradny a další. Nabídka Sdruţení Podané ruce se rozšířila i geograficky. Sdruţení nepůsobí jen v Brně a okolí, ale sluţby poskytuje i v Olomouci, Blansku, Znojmě, Jihlavě, Zlíně, Ţďáru nad Sázavou atd. Svoji pobočku mají Podané ruce i ve Velké Británii. Ta má za úkol zejména rozšiřovaní mezinárodní spolupráce, vyměňování know-how apod. Jiţ od svého zaloţení se sdruţení snaţí spolupracovat s dalšími organizacemi a institucemi, např. Diecezní charita Brno, Psychiatrická léčebna Brno-Černovice, další charitativní organizace, školský úřad, města, neziskové organizace a další instituce. Sdruţení se účastní i mezinárodních projektů, v roce 2005 vyjeli pracovníci Sdruţení Podané ruce v rámci projektu „Breaking The Circle“ do Afghánistánu. Zde školili lékaře a sociální pracovníky a zaloţili v Kábulu chráněnou dílnu. 51

Sdruţení podané ruce je občanským sdruţením a je členem Asociace neziskových organizací, předsedou je zakládající člen Mgr. Jindřich Vobořil. (informace o sdruţení dle www.podaneruce.cz) Centrum prevence při Sdruţení podané ruce nabízí programy určené ţákům, studentům a učňům od 10ti let, ale také jejich rodičům a pedagogům. Součástí aktivit, které pracovníci centra dělají, jsou besedy s mládeţí o jejích problémech, proţitkové sebepoznávací lekce, divadlo a tvořivá dílna, dramaterapie, pobytové akce v terénu, pedagogické poradenství, výcvik dobrovolníků a další. Snahou je, aby programy nebyly jednorázové, ale šlo o dlouhodobé provázané aktivity. Lektoři centra docházejí do škol a školských zařízení, ale programy je moţné provádět i přímo v centru nebo dle individuální domluvy. Nejniţší věkovou skupinou, na kterou má centrum přímo speciální program je v současnosti 4. třída základních škol (o programu viz níţe), realita je takové, ţe dle potřeb klienta se uzpůsobují programy i pro niţší věk, jde ale spíše o výjimečné situace neţ o pravidlo. To by se mělo změnit v následujícím roce, neboť centrum plánuje vytvořit preventivní program jiţ pro děti od 1. tříd základních škol. Sdruţení Podané ruce také patří k 33 zařízením z celé České republiky, které obdrţeli certifikát odborné způsobilosti poskytovatelů programů primární prevence uţivatelů návykových látek23 a to konkrétně v oblasti specifické primární prevence poskytovaný v rámci povinné školní docházky (dle www.ac.ippp.cz).

23

Jde o „posouzení a formální uznání, ţe program odpovídá stanoveným normám kvality a komplexnosti. Tyto normy jsou rozpracovány a schváleny Ministerstvem školství, mládeţe a tělovýchovy, Radou vlády pro koordinaci protidrogové politiky a Výborem pro udělování certifikací primární prevence uţivatelů návykových látek při MŠMT. Cílem je zajistit kvalitu programů a efektivní vynakládání finančních prostředků, které jsou na činnost těchto programů poskytovány z veřejných zdrojů.“ www.ac.ippp.cz

52

Příloha č. 2

Obr. 3 – Obrázek, který dětem navodí téma programu Primární prevence kouření pro 4. a 5. třídu

53

Příloha č. 3

Obr. 4 – Rámeček, do kterého děti vepisují varování, které by mohlo být na krabičkách cigaret

54

Příloha č. 4

Obr. 5 – Náhled obálky Normální je nekouřit 1. díl

Příloha č. 5

Obr. 6 – Náhled obálky Normální je nekouřit 2. díl

55

Příloha č. 6

Obr. 7 – Náhled obálky Normální je nekouřit 3. díl

Příloha č. 7

Obr. 8 – Náhled obálky Normální je nekouřit 4. díl

56

Příloha č. 8

Obr. 9 – Náhled stránky www.nekuratka.cz

57

Rejstřík věcný Alkohol, 8, 9, 10, 14, 16, 35, 36 Cigarety, 8, 9, 10, 12, 16, 17, 18, 19, 32, 37 Droga, 5, 7, 8, 10, 11, 15 Klasifikace drog, 10 Marihuana, 15 Návyková látka, 8 Nespecifická prevence, 20 Nikotin, 8, 9, 17 Pasivní kouření, 19 Prevence, 1, 4, 12, 43, 44, 46 Prevence terciální, 13 Primární prevence, 4, 12, 21, 23, 36, 37, 39, 41, 44, 49, 50 Sekundární prevence, 13 Specifická prevence, 13 Tabák, 8, 16, 17 Závislost, 4, 7, 8, 10, 11, 12, 14, 17, 19, 20, 22, 43, 46, 47

58

Rejstřík jmenný Běťák, 21

Nešpor, 5, 7, 12, 13, 14, 16, 20

Brealeyová, 17

Pecinovská, 8, 15

Breuill, 36, 47

Pešek, 5, 10, 12, 16, 24

Carrollová, 17

Presl, 8, 9, 13

Čech, 24

Radimecký, 12, 13

Fischer, 8

Riesel, 7, 15, 18

Göhler, 9, 10

Schmidbauer, 11

Hajný, 15

Škoda, 8

Heller, 8, 15

Tyler, 16, 17, 18, 19, 46

Jaap van der Stel, 19

Vaňková, 20

Jeřábek, 8

Veselý, 5, 10, 12, 16, 24

Kalina, 5, 13

Vodráţková, 24

Kroftová, 14

Vondrášková, 5, 10, 12, 16

Kudrle, 12

Vondrka, 8, 19

Kühn, 9, 10

Ţaloudíková, 36, 48

Matoušek, 14

59