Prevence drogových závislostí u dětí předškolního věku a její realizace v praxi

Jabok – Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická

Absolventská práce

Prevence drogových závislostí u dětí předškolního věku a její realizace v praxi Představení výuky drogové prevence v Mateřské škole „Sluníčko“ Nymburk

2011

Lenka Černá

Jabok – Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická

Absolventská práce

Lenka Černá

Prevence drogových závislostí u dětí předškolního věku a její realizace v praxi Představení výuky drogové prevence v Mateřské škole „Sluníčko“ Nymburk

Katedra sociální pedagogiky Vedoucí: Paed.Dr. Marie Vorlová Konzultant: Hana Vodičková Rok: 2011

2

Prohlášení 1. Prohlašuji, ţe jsem absolventskou práci „Prevence drogových závislostí u dětí předškolního věku a její realizace v praxi“ zpracovala samostatně a výhradně s pouţitím uvedených pramenů a literatury. 2. Tuto práci nepředkládám k obhajobě na jiné škole. 3. Souhlasím s tím, aby uvedená práce byla pro studijní účely zpřístupněna dalším osobám nebo institucím prostřednictvím Knihovny Jabok a v elektronické podobě prostřednictvím IS Jabok. Datum: 8.8.2011

Jméno: Lenka Černá

Toto dílo je licencováno pod licencí Creative Commons Uveďte autoraNeužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika licencí. Pro zobrazení kopie této licence, navštivte http://creativecommons.org/licenses/by-nc-nd/3.0/cz/ nebo pošlete dopis na adresu: Creative Commons, 171 Second Street, Suite 300, San Francisco, California, 94105, USA.

3

Anotace Absolventská práce se zabývá problematikou z oblasti drogové prevence u dětí v předškolním věku. Cílem práce je představit výuku drogové prevence v mateřské škole a zdůraznit její význam pro další utváření postojů dětí. Zjistit zkušenosti předškolních dětí s návykovými látkami. Práce obsahuje dvě části. Část teoretická se zabývá vymezením pojmu droga, závislost, návykové chování, primární prevence. Poukazuje na význam rodiny v prvních letech ţivota dítěte. Dále se zabývá i názory odborníků na zařazování výuky drogové prevence do výchovně vzdělávacího procesu u předškolních dětí. Praktická část se zabývá preventivně výchovnou činností v mateřské škole, je ukončena výzkumem a jeho vyhodnocením.

Annotation The graduate work is concerned with the issue of drug prevention by pre-school age children. The target of the work is to present the drug-prevention education in kindergartens and to emphasise its importance for further formulation of attitudes of

children. To reveal

the experience of pre-school age children with addictive drugs. The work has two parts. The theoretical part deals with definition of terms: drug, addiction, addictive behaviour, primary prevention. It points out the relevance of family in the early years of children. Futher it deals with expert-opinions on adding of the drug prevention education into educational program of pre-school age children. Practical part deals with preventive-educational training in kindergartens and it is finished by a research and its evaluation.

Klíčová slova droga, závislost, primární prevence, předškolní vzdělávání, rodina, výchova

Key words drug, addiction, primary prevention, preschool education, family, upbringing

4

Poděkování Na tomto místě bych chtěla poděkovat Paed.Dr. Marii Vorlové za odborné vedení, cenné připomínky a konzultace během období zpracování absolventské práce. Dále děkuji paní učitelce z Mateřské školy „Sluníčko“ v Nymburce Haně Vodičkové za náslechy, konzultace a sběr materiálů pro mou práci.

5

OBSAH Úvod…………………………………………………………………………………….. 8 TEORETICKÁ ČÁST…………………………………………………………………... 10 1. Co je to droga……………………………………………………………………….. 10 2. Proč lidé drogy uţívají………………………………………………………………..10 3. Důsledky uţívání drog pro společnost………………………………………………. 10 4. Závislost a návykové chování……………………………………………………….. 11 4.1 Závislost………………………………………………………………………… 12 4.2 Návykové chování………………………………………………………………. 13 5. Drogy, se kterými se předškolní děti mohou setkat………………………………… 14 5.1 Alkohol a kouření………………………………………………………………. 14 5.2 Virtuální drogy…………………………………………………………………. 15 5.2.1 Televize…………………………………………………………………. 16 5.2.2 Počítač………………………………………………………………….. 16 6. Význam rodiny pro utváření dětské osobnosti……………………………………… 18 6.1 První roky ţivota dítěte………………………………………………....……… 18 6.2 Jsou dnešní děti jiné? …………………………………………………….......... 19 6.3 Jak předcházet neţádoucím jevům……………………………………............... 21 7. Vztahy dětí s vrstevníky a dospělými………………………………………............. 22 7.1 Sociální dovednosti předškolního dítěte..……………….……...….......………. 23 8. Prevence……………………………………………………………….….…............ 24 8.1 Primární prevence...………………………………………………......…........... 25 8.2 Zásady efektivní primární prevence……………………………………............. 25 9. Jak s dětmi o drogách mluvit…………………………………………....................... 26 10. Význam čtené pohádky pro emocionální vývoj dětí…………………….…............. 27 11. Názory odborníků…………………………………………………………............... 27 12. Institut Filia………………………………………………………………...….......... 28 12.1 Základní filosofie………………………………………………....................... 29 12.2 Dagmar Nováková………………………………………………….…………. 29 PRAKTICKÁ ČÁST……………………………………………………………………. 30 13. Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání…………………………...30 6

14. Co je úkolem předškolního vzdělávání……………………………………………... 31 15. Charakteristika pracoviště……………………………….….……….………............ 31 15.1 Den v mateřské škole………………………………………….……….............32 16. Koncepce mateřské školy….………………………………………………………... 33 16.1 Výchovně vzdělávací cíle mateřské školy……………….…………………….. 33 16.2 Školní protidrogový program…….…………………………………................ 33 17. Plán drogové prevence – 3.třída…………………………………………………….. 34 17.1 Témata drogové prevence……………………………………………………...35 17.2 Cíle drogové prevence………………………………………………………… 35 18. Metody výchovné práce v mateřské škole……….…………………………..............37 19. Práce s dětmi…………………………………………….……………………...........38 19.1 Alkohol………….…………………………………………….………............. 39 19.2 Výţiva………………………………………………………….……............... 41 19.3 Kouření………………………………………………………..………............. 42 19.4 Léky…………………………………………………………….….….............. 44 19.5 Drogy……………………………………………………………….…............. 45 19.6 Nebezpečí odhozených stříkaček a jehel…….…………………….………….. 46 20. Vyhodnocení poznatků...….…………………………………….…………………... 47 21. Výzkumné šetření…………………………………………………………................ 49 21.1 Cíle výzkumu ……………………………………………………….………... 49 21.2 Hypotézy...……………………………………………………………............. 49 21.3 Cílová skupina………………………………………………..……….............. 49 21.4 Vzorek……………………………………………………………...…............. 49 21.5 Popis metody práce………………………………………………….…………49 21.6 Charakteristika postupu……………………………….…………..…………... 50 22. Vyhodnocení………………………………………………………….….................. 50 22.1 Naplnění hypotéz ……………………………………………….…...………... 52 23. Závěr………………………………………………………………….….….............. 53 24. Seznam pouţité literatury……………………………………………...….………… 55 25. Přílohy…………………………………………………………………..…............... 58

7

Úvod Děti v předškolním věku získávají první poznatky o světě, zdají se malé, nevinné, a tak moţná někoho překvapí, ţe se drogovou prevencí ve výchovně vzdělávacím procesu zabývají uţ i učitelky v mateřských školách. Lidská společnost se neustále vyvíjí, mění se ţivotní styl a objevují neţádoucí jevy. Často se setkáváme s alkoholismem, drogami, násilím, šikanou. Právě při běţné výchovné a vzdělávací práci v mateřské škole je mnoho příleţitostí, jak citlivě a nenásilně o nebezpečných a neţádoucích jevech hovořit, protoţe děti zde tráví s učitelkami většinu dne. A čím dříve se dozvědí o tom, co škodí jejich zdraví, nebo co jejich zdraví a ţivot ohroţuje, tím lépe. Absolventská práce se týká oblasti prevence drogových závislostí. Jejím cílem je vysvětlit opodstatněnost výuky drogové prevence u předškolních dětí, proč je uţ v tomto věku důleţitá a představit její realizaci v praxi. Ve svém výzkumu chci zjistit metody výchovné práce, které učitelky při své práci vyuţívají a jejich názory na provádění výuky drogové prevence jiţ u této věkové skupiny. Opírám se jednak o poznatky z odborné literatury, ale také o názory a zkušenosti učitelek z Mateřské školy „Sluníčko“ v Nymburce. Během sociálně pedagogické praxe jsem se zúčastnila několika vyučovacích hodin a byla svědkem prolínání probíraných témat do dalších činností během dne. Netušila jsem, jak umí být malé děti přemýšlivé a jak dokáţí hodnotit chování jiných lidí v dobrém i špatném smyslu slova. Přesvědčila jsem se, ţe mnohé z těchto dětí jiţ mají představu o tom, co je drogová závislost. Některé viděly účinky a působení návykových látek, jako je kouření a alkohol, také ve svých rodinách. Ale co mne nejvíc překvapilo - kolik dětí má v tomto věku osobní zkušenost s ochutnáním alkoholu, dokonce se u některých objevují i zkušenosti s cigaretou. Poměrně dost dětí tráví svůj volný čas u televize a počítače, které rovněţ mohou vyvolat závislost. Zde se potvrzuje to, o čem se v souvislosti s výchovou mladé generace často mluví. Dnešní rodina má na své děti málo času, rodiče jsou pracovně velmi vytíţeni a některé podstatné věci ve výchově jim pak snadno unikají. 8

Cituji slova Dagmar Novákové z Institutu Filia, která jako první po revoluci v roce 1989 u nás s výukou drogové prevence v předškolním věku začínala: „Nezapomínejte, ţe váš osobní příklad hraje velkou roli při formování postojů dítěte. Jsou to hlavně rodiče, kdo učí dítě řešit problémy a naplňovat potřeby. A právě selhání a nedostatečnost v těchto oblastech vede často k experimentu s drogou“ 1) U předškolních dětí se klade důraz především na zdravý ţivotní styl a na podporu ochrany zdraví. Je moţné je vychovávat“ v tomto směru pomocí pohádek, jak klasických tak i moderních, které byly vytvořeny právě jako pomocné texty pro pedagogy ke zvládnutí výuky drogové prevence. V budoucnosti by tato zkušenost z mateřské školy měla děti alespoň částečně ochránit před různými problémy, které ze závislostí vycházejí.

___________________________ 1) Nováková, Panenka Jablenka a kluk Viktor, str.4

9

TEORETICKÁ ČÁST 1. Co je to droga O problematice drog se běţně mluví ve sdělovacích prostředcích a je bohuţel v dnešní době častou realitou. Drogy jsou látky, které pocházejí v rostlinné podobě přímo z přírody, nebo jsou vyrobené v laboratořích. Uţívání drogy škodí jak samotnému uţivateli, tak celé společnosti. Pokud vznikne závislost na droze, uţivatel je nucen ji brát pravidelně, jinak mu hrozí abstinenční příznaky. Droga ničí člověka jak po stránce psychické, tak fyzické. Narušuje jeho sociální kontakty s okolím. „Droga je kaţdá chemická, nebo přírodní látka, která mění tělesný, nebo duševní stav člověka a vyvolává psychickou, nebo tělesnou závislost.“ 2) Uţ velmi malé děti se mohou setkat se situacemi, které mají s drogou něco společného. V parcích se povalují odhozené injekční stříkačky, ve městech mohou zahlédnout podivně vypadající osoby, s alkoholem a kouřením se setkávají ve svých rodinách a blízkém okolí.

2. Proč lidé drogy užívají „Kdyţ se zamýšlíme nad důvody, proč lidé začnou brát drogy, dostaneme zhruba následující seznam: zvědavost, tlak party, touha po odlišnosti, revolta proti světu dospělých, narušená schopnost navazovat sociální kontakty, snaha překonat pocity méněcennosti, partnerské problémy, problémy ve škole, v práci, touha zvýšit psychický, nebo tělesný výkon, bolest, nemoc, očekávání inspirace, silný záţitek, nedostatek lásky apod.“ 3) Lidé začnou uţívat drogy, protoţe chtějí na svém dosavadním ţivotě něco změnit. Jsou s ním z nějakého důvodu nespokojení a droga jim má pomoci vzbouřit se, zahnat nudu. Nebo to prostě jen tak chtějí zkusit, zlepšit si náladu, experimentovat. Neuvědomují si, ţe jednou můţe přijít problém v podobě závislosti.

3. Důsledky užívání drog pro společnost Proč se vlastně prevence v této oblasti provádí a proč je tak důleţitá?

______________________________ 2) Pothe, Dítě v ohrožení, str. 173 3) Nováková, Zdravý způsob života a prevence závislostí, str. 1

10

Uţívání drog je pro jedince i pro zdraví populace velmi rizikové. Pokud konzumace drogy přesáhne určitou mez, vzniká postupně závislost na ní. Konzumace legálních drog - alkoholu a tabáku - je v dnešní civilizaci společností tolerovaná, zákony ji nezakazují, je tedy běţnou záleţitostí. Zneuţívání drog, drogová závislost a její rozvoj, je ale velkým problémem ve většině zemí na světě. Přináší negativní dopady především na zdraví uţivatelů, na nejbliţší okolí lidí, kteří drogu začali uţívat, ohroţuje ale i zdraví společnosti. Hrozí riziko šíření nákaz mezi ostatní obyvatele, protoţe uţivatelé drog neţijí pouze v uzavřených komunitách. „Dopady nejsou jenom v ekonomické a sociální oblasti, ale problém začíná narůstat v oblasti zdravotní jako komplikace zdravotního stavu, které jsou často nevratné, jsou špatně nebo nejsou vůbec léčitelné, případně i takové, které vedou ke smrti. Jde o ţloutenky typu A, B, C a také o nemoc nejtěţší – HIV/AIDS.“ 4) Díky promyšlené prevenci se společnost snaţí předcházet problémům. Protoţe pokud se mezi lidmi i drogově závislými nebude provádět prevence, ekonomické následky ponese kaţdý obyvatel země. Zvýší se kriminalita a tím nastanou vyšší výdaje za uvězněné klienty, stoupnou výdaje za léčebné výlohy. „V Česku je 32 tisíc takzvaných problémových narkomanů, kteří si drogu píchají do ţíly. Dvě třetiny z nich jsou na pervitinu. Počet vyměněných stříkaček stále stoupá: V roce 1999 jich bylo 850 tisíc, v roce 2005 2,4 milionu a v roce 2008 uţ 4,6 milionu.“ 5) Pokud jiţ drogu uţívají, je důleţité tyto závislé lidi podchytit, pracovat s nimi, pomoci jim a tím předcházet dalším problémům.

4. Závislost a návykové chování Závislosti a návykové chování mají podobné rysy. Např. je to zhoršené sebeovládání, puzení, nebo silná touha, které lze těţko ovládnout.

______________________________________ 4) VZP ČR, Drogy-Poznej svého nepřítele, str.2 5) viz.Syslová-MF Dnes, drogy: Stát šetří, str.A5

11

„Rozdíl mezi návykem a závislostí je dán projevy chování. Zatímco návyk je opakováním získaný sklon - tzn. projev naši vůle, závislost projevem vůle není, přestoţe k jejímu zvládnutí je vůle nezbytností. Často se můţeme setkat s pojmem psychická a fyzická závislost. Zatímco psychická závislost je zaloţena jen na naší vůli, fyzická závislost je podmíněná řadou biochemických reakcí v organismu (hormonální změny). Fyzická závislost nemůţe existovat bez současné závislosti psychické, zatímco psychická bez fyzické ano.“ 6) Dostat se dnes k látkám, které vyvolají u člověka závislost, je poměrně snadné. Poţíváním drogy se většinou člověk zbavuje nepříjemných pocitů napětí, úzkosti, zapomíná na nepříjemné chvíle a starosti, zapomíná na problémy. Pro někoho se uţívání drogy v dnešní náročné době můţe stát jednoduchým východiskem ze stresových situací. U dětí, které v rizikovém věku začínají s drogou experimentovat, se objevují důvody jako je odpoutání od reality, od napjatého prostředí v rodině, nebo ve škole. Droga těmto dětem supluje pozitivní citové záţitky, které jim jejich rodina nenabízí. 7) Ke svým příjemným pocitům a dalšímu fungování potom drogu potřebují. Stejné účinky, jako je uvolnění a zapomínání na problémy, mají také tzv. virtuální drogy – televize a počítač. I na nich snadno vzniká návyk, jsou proto pro člověka stejně nebezpečné. 4.1. Závislost Znakem závislosti je silná touha, nebo pocit puzení uţívat látku. Takový člověk má potíţe se sebeovládáním, nedokáţe se uţívání této látky vzdát a k uţívání se opakovaně vrací. Po čase se objevují u těchto lidí zdravotní potíţe. Definice závislosti podle WHO: „Závislost je stav psychický nebo fyzický, vyplývající z působení léku nebo psychotropně účinné látky na organizmus, charakterizovaný změnami chování a dalšími reakcemi, mezi něţ patří zejména chorobné lpění na kontinuálním nebo opakovaném podávání psychotropně působící látky.“8) Nejčastějšími závislostmi je závislost na alkoholu, tabáku, sedativech, organických rozpouštědlech, opiátech a dalších, zdraví škodlivých látkách.

_______________________________________________ 6) http://www.vychovakezdravi.cz/clanky/zavislosti.html 7) viz.Pothe,Dítě v ohrožení, str.146,147 8) http://www.vychovakezdravi.cz/clanky/zavislosti.html

12

„Ani malé děti nejsou v bezpečí před hrůzami drogové závislosti. Jiţ mnoho dětí se přímo za vraty školy setkalo s dealery, kteří jim bez nejmenších výčitek svědomí nabízeli své zkázonosné zboţí třeba zdarma, jen aby je nalákali a připravili si své budoucí zákazníky.“ 9) Děti mají bohuţel moţnost uţ od ranného věku se s drogou setkávat. Později potom velice snadno do závislosti sklouznou. Věk závislých na nějakém druhu drogy stále klesá, není výjimkou, ţe s marihuanou v dnešní době začínají experimentovat uţ desetileté děti. 4.2 Návykové chování „Při troše fantazie a dobré vůle zde najdeme podobnosti se známkami závislosti, jakými jsou zvýšené mnoţství času, které návykový problém zabírá, zvyšování tolerance, zhoršené sebeovládání, odvykací stavy a pokračování vzdor škodlivým následkům. Lze tedy shrnout, ţe patologické hráčství, ačkoliv není závislostí v pravém slova smyslu, má se závislostmi mnoho společných rysů.“ 10) Návykové chování má se závislostí společné rysy, přestoţe se nejedná přímo o uţívání nějaké látky. Mezi nejzávaţnější patří patologické hráčství a závislost na hracích automatech.

Definice návyku: „Návyk je opakováním získaný sklon (schopnost) k vykonávání určité činnosti. Vybavuje se samočinně, automaticky, bez uvaţování a rozhodování. Vzniká buď bezděčně prostým opakováním (dynamický stereotyp), nebo se utváří záměrně cvikem.“ 11) Uţ v předškolním věku se setkáváme s dětmi, které nadměrně sledují televizi, vysedávají u počítače a svůj volný čas tráví hraním počítačových her. Přesvědčila jsem se o tom i při individuálních rozhovorech s dětmi v mateřské škole. Mnohé z nich jmenovaly sledování televize a trávení času u počítače za nejoblíbenější činnost, na kterou se těší, aţ přijdou domů ze školky. Od počítačových her je ale velmi blízko k závislosti na hracích automatech.

________________________________________________ 9) Elliotová, Jak ochránit své dítě, str.99 10) Nešpor, Návykové chování a závislost, str.32 11) http://www.vychovakezdravi.cz/clanky/zavislosti.html

13

5. Drogy, se kterými se předškolní děti mohou setkat V mateřské škole jsem si ověřila, ţe mnoho předškolních dětí má za sebou své první zkušenosti s alkoholem. Některé dokonce i s kouřením. Nadměrné sledování televize a trávení času u počítače však můţe také způsobovat závislost na nich. Jsou to tzv. virtuální drogy. Pokud čteme v tisku o sociálně patologických jevech, dozvídáme se především o závislosti na alkoholu, kouření, nelegálních drogách, o rasismu a xenofobii. Přesto sem patří i závislost na tzv. virtuálních drogách. 5.1. Alkohol a kouření Někteří rodiče jsou k alkoholu a cigaretám velmi tolerantní. I kdyţ poţívání tzv. legálních drog zákon nezakazuje, závislost na nich existuje. „K rizikům patří také alkoholické nápoje, nebo léky z domácí lékárničky. Otravy u malých dětí nastávají uţ po velmi malých dávkách, proto se vyplatí alkohol i léky dobře uschovat a ještě zamknout.“ 12) Karel Nešpor kromě alkoholu opodstatněně zmiňuje riziko špatně uloţených léků, které mohou dítě ohrozit na ţivotě. Někdy jsou děti svědky častého uţívání léků např. proti bolesti a nebezpečí jejich uţívání si neuvědomí. „Ti, kteří mohou účinek alkoholu a drog porovnat na základě vlastní zkušenosti, tvrdí společně s těmi, kteří zkoumají účinky obou látek na psychiku člověka, ţe mezi účinkem některých drog a alkoholu neexistuje kvalitativní rozdíl. Alkohol, podobně jako jakákoliv droga, ovlivňuje naše psychické proţívání a můţe vyvolat psychickou nebo tělesnou závislost.“ 13) Alkohol je bohuţel pro děti snadno dostupný. Často se setkáváme ve sdělovacích prostředcích s aktivním nabízením návykových látek formou reklamy. Experimentování s alkoholem a cigaretami je podceňováno. Závislost na tabáku je nejrozšířenější závislostí vůbec. Cílem prevence kouření tedy je, aby děti s kouřením vůbec nezačínaly, aby si uvědomily, ţe ohroţuje zdraví nejen tomu, kdo kouří, ale i nekuřákům, kteří jsou často nuceni kouř pasivně vdechovat.

_______________________________________________ 12) Nešpor, Vaše děti a návykové látky, str.3 13) Pothe, Dítě v ohrožení, str.145

14

„Kuřáctví je u nás v současné době velkým problémem. Zatímco mnohé země (např. USA, Velká Británie, Francie) nastoupily cílený protikuřácký program, jehoţ výsledkem je postupné sniţování počtu kuřáků, v České republice procento kuřáků stoupá, zejména pak u mladé generace.“ 14) Co se týče kouření, setkávají se s ním děti odmalička na kaţdém kroku. Pokud se vyskytují kuřáci v jejich okolí, berou to jako normální součást ţivota. Pravděpodobnost, ţe se toto dítě stane jednou kuřákem, je větší. Je proto třeba ho pravdivě informovat o kouření a o jeho vlivu na zdraví. 5.2. Virtuální drogy Karel Nešpor ve své knize „Návykové chování a závislosti“ v souvislosti s předškolními dětmi píše také o závislosti právě na virtuálních drogách, kterými jsou televize a počítač. Ty mohou v pozdějším věku zapříčinit např. vznik patologického hráčství. Patologické hráčství a hazardní hry jsou podle Nešpora později spojené s vysokým rizikem rozvoje závislostí právě na alkoholu a jiných drogách. Mnohokrát se ve sdělovacích prostředcích hovořilo o závislosti dětí na hazardních hrách a automatech, která vyvrcholila trestnou činností, poněvadţ jim scházely peníze. Hraní počítačových her často tomuto jevu předchází. Pokud se televize a počítač vyuţívá v přiměřené míře, závislost na nich nevzniká. Pokud ale začínají vyplňovat podstatnou část dne, jsou přednější neţ dřívější zájmy, můţeme jiţ hovořit o vzniku závislosti. Takové děti časem ztrácí zájem o jiné aktivity, nerady chodí ven, jejich přehnaný zájem o počítač a televizi se projeví např. úbytkem kamarádů, tloustnutím, nadměrnou únavou. Ve školce se nudí. A to uţ by mělo být varovným signálem pro rodiče. Bohuţel mnozí z nich v této činnosti své děti podporují, neboť nemají čas se jim osobně věnovat. Povaţují to za bezpečné, protoţe mají své děti na očích. Pro dětskou psychiku jsou ale virtuální drogy nebezpečné, protoţe narušují jejich reálné vnímání světa, prostřednictvím televize a počítače děti vnímají násilí jako něco, co do dnešní společnosti prostě patří.

_____________________________________________ 14) Smolíková, Palatinová, Normální je nekouřit, str.4

15

5.2.1 Televize Obrazovka je v dnešních domácnostech nedílnou součástí zařízení. Rodiny tak spolu doma mluví čím dál méně a to se dá povaţovat za negativní jev. Uţ z hlediska výchovy malých dětí. Pro ně je lepší, aby měly vlastní smyslové záţitky, třeba ze hry s kamarády, z vycházky do přírody. To jim dá rozhodně více. Pokud rodič raději zmáčkne knoflík televize, můţe se stát, ţe jeho potomkovi jednou bude stačit pouze ta televize a počítač, pozvání na procházku bude brát jako vyrušení. Komunikaci s okolím se děti díky televizi nenaučí. „Je zajímavé, ţe ačkoliv se televizní programy stávají pro většinu lidí jednou z hlavních náplní volného času, věnuje se vlivu sledování televize tak málo času. A přitom má tolik podob, tolik příčin a důsledků.“ 15) Média mají negativní vliv na narůstání sociálně patologických jevů u dětí a mládeţe, a to díky filmům a hrám s násilnou tematikou. Divíme se uţ dnes, kolik násilí je mezi dětmi, šikana na školách se objevuje stále v niţším věku. Sledování násilí v televizi pro malé děti není vhodné, protoţe ony tento jev neberou jako negativní, těţko rozliší fantazii od skutečnosti. Televize zbavuje děti jejich vlastní aktivity. Oslabuje jejich samostatné myšlení. Ale je pravda, ţe u televize dítě vydrţí a méně zlobí. „Opičáci mají práci, polévají opičku. Ta však není k probuzení, zaspala i rozcvičku. Nešla ani na snídani, nechce vidět živáčka, to má z toho, že je noční - televizní divačka.“ (z archivu MŠ „Sluníčko“)

5.2.2 Počítač Stejně jako trávení volného času u televize, vyvolává u dětí návyk i hraní počítačových her. Takové dítě, pokud jej chceme dostat od počítače např. ke společnému jídlu, nebo přípravě úkolů, bývá vzteklé, nervózní, podráţděné. „Počítačové hry, jejich rizikovost, zejména pro děti, je evidentní. Patří sem zanedbávání školy, zaostávání v sociálních dovednostech, rizika pro zdravý vývoj pohybového systému, prvek násilí a riskování v mnoha počítačových hrách“. 16)

___________________________________ 15) Hajný, O rodičích, dětech a drogách, str.98 16) Nešpor, Návykové chování a závislost,str.36

16

Karel Nešpor zmiňuje dopady na dětskou psychiku, ale i jejich fyzický vývoj a sociální dovednosti. Tyto děti se hůře vyjadřují a hůře se prosazují v kolektivu. V rozhovoru s Mgr. Martinou Radonskou v měsíčníku Informatorium (časopis pro výchovu a vzdělávání dětí od 3 do 8 let.) je uváděn příklad závislosti na počítači prokázaný u předškolního chlapce. Speciální pedagoţka v článku „Sociálně nevyzrálé dítě se může ocitnout na okraji“ popisuje problémy sociálně nevyspělých dětí, které nastupují do mateřských škol. Děti, které ţijí v rodinách s odlišnými vzorci chování, mají v mateřské škole problémy s navazováním komunikace a začleňováním do kolektivu vrstevníků. Uváděla zde příklad, se kterým se setkala v praxi: „Přišla za mnou maminka s chlapečkem, o kterém říkala, ţe je mimo. Mluvila o tom, ţe nevnímá lidi ze svého okolí.“ Dále se autorka rozepisuje o pozorování chlapce v kolektivu dětí v mateřské škole, o jeho zvláštních projevech, kdy například ubliţoval ostatním dětem a stále se při tom usmíval. Učitelky se mu snaţily vysvětlovat nebezpečnost jeho chování vůči ostatním dětem. Nakonec se při pohovorech s maminkou ukázalo, ţe chlapec se svým otcem tráví veškerý svůj volný čas při počítačových hrách. Jinak velmi inteligentní chlapec tak chápal agresi jako normální projevy v chování. „Proto jsme se s maminkou domluvily, ţe bude nezbytné odpoutávat Péťu od počítače. Ten se tomu ale velmi intenzivně bránil, byl uţ na počítači závislý. S maminkou jsme konzultovaly moţné náhradní činnosti, které by Péťu zaujaly. Potíţ byla v tom, ţe hraní na počítači bylo spojeno s tatínkem a ten sám nebyl příliš ochoten se hraní na počítači vzdát.“ 17) Na tomto příkladu vidíme, ţe závislosti mohou vznikat uţ u předškolních dětí a ty díky tomu mají problémy se začleňováním do kolektivu, ve výchovných zařízeních se mohou cítit nepochopené a zmatené. Náprava je velmi zdlouhavá, je nutná úzká spolupráce pedagogů i rodičů. Coţ se mnohdy míjí účinkem, jak je popisováno výše - tatínek malého Péti se sám těţko her na počítači vzdával. Pomoci také mohou ostatní děti v kolektivu, kterým je vysvětleno, ţe kaţdý z lidí má dobré a špatné vlastnosti, ţe by se navzájem měly tolerovat, ale v určitých mezích. Důleţité je vyzdvihovat je v tom, v čem vynikají a posilovat tak jejich sebevědomí. Pokud děti dlouhodobě sledují virtuální agresivní hry a programy, samy potom mohou mít blízko k agresivitě a šikaně ve svém pozdějším ţivotě. _____________________________________________ 17) viz. Radonská, Informatorium, str.3-8

17

6. Význam rodiny pro utváření dětské osobnosti Prevence drogových závislostí u předškolních dětí navazuje na prvotní výchovu v rodině. Rodina má zásadní význam pro zdravý psychický, tělesný a sociální vývoj dítěte. Dítě nejen vychovává a chrání je před vnějším nebezpečím, ale také rozvíjí jeho dovednosti a schopnosti. Učí je být odolným vůči stresu. Dítě pociťuje ţivotní jistotu, pokud má nablízku svou rodinu, která jej vychovává a které můţe důvěřovat. Děti, které nemají moţnost vyrůstat v harmonické rodině, jsou v budoucnu náchylnější k rizikovému chování. Uţivatelem drog se totiţ často stává člověk, jehoţ dětství a dospívání bylo poznamenáno nějakými problémy s nejbliţším okolím. Na své starosti a trápení takové děti nezřídka upozorňují poruchami chování. 18) Nepodnětné prostředí, pasivita a stereotyp dětské osobnosti nic nepřinášejí, naopak. Dříve nebo později si začne hledat své místo ve světě, kde bude sbírat zkušenosti a všechno si chtít vyzkoušet. Jak se mu podaří odolávat nástrahám záleţí na tom, co do něho odmalička rodina vloţila, jaký mu dala v oblasti postojů a vyznávání hodnot základ. Tento základ je důleţitý v rizikovém věku, aby v partě vrstevníků toto dítě umělo odmítat věci, které ho ohroţují na zdraví. 6.1 První roky života dítěte V batolecím období, tedy od 1 do 3 let věku dítěte, se nedá o prevenci ohledně návykových látek ještě hovořit. Děti se učí především základům komunikace a souţití s okolím, základním sociálním normám. Podle toho co jim dospělí zakazují, nebo dovolují, si osvojují co je špatné a dobré. Je ţádoucí dětem připravit bezpečné a láskyplné prostředí, být k nim laskaví, ale důslední, co se týče dodrţování pravidel. Aby snadno samy rozeznaly, co ještě smí a co uţ nesmí. Kdyţ dítě hodnotíme, učíme je rozeznávat, co udělalo dobře, nebo špatně. Důleţitá je komunikace, dát dítěti určitou volnost v jeho projevech, ale stanovit mu hranici. Uţ v tomto věku posilovat zdravé sebevědomí, nabízet podnětné prostředí, utvářet kladné vztahy ke členům rodiny.

_______________________________________________ 18) viz. Vodičková, MŠ Sluníčko Nymburk

18

„Dobře proţité první roky ţivota nejsou jistě všechno, ale dávají do ţivota dobrý start. Takové děti bývají optimističtější a dokáţou navazovat hlubší citové vztahy, a to i k rodičům. Bývají také méně často smutné, agresivní a je u nich menší riziko trestné činnosti a problémů s návykovými látkami v pozdějších letech. Lépe se také učí. Jsou i zdravější, protoţe jejich organismus nebyl v časném dětství vystavován chronickému stresu.“ 19) U předškolních dětí, tedy ve věku od 3 do 6 let, ke kterým se tato práce vztahuje především, uţ je potřeba o prevenci drogových závislostí uvaţovat, i kdyţ se to můţe zdát poněkud předčasné. Dítě předškolního věku se díky své zvídavosti uţ spíše setkává s různými rizikovými situacemi. „Předcházení uţívání návykových látek je prevencí primární. Primární protidrogová prevence je nejúčinnější tehdy, dochází-li k ní naprosto přirozeným způsobem výchovou dítěte v rodině, protoţe jaký postoj zaujímají příslušníci rodiny k alkoholu, kouření apod., takové názorové postoje si postupně formuje dítě jiţ v předškolním věku a tyto charakteristiky si nese i do budoucna, tedy do období, kdy je přímo či nepřímo s drogou konfrontováno.“ 20) Děti přijímají vzory chování svých nejbliţších a tyto vzory chování potom ve svém ţivotě napodobují. „Zákaz pití alkoholu i při mimořádných příleţitostech, jako je třeba Silvestr, dává dítěti najevo, ţe to s takovým zákazem rodiče myslí váţně, a ţe to tedy bude asi důleţité. Takové dítě je pak ve vztahu k alkoholu opatrnější, i kdyţ je mimo přímý dohled rodičů.“ 21) Chování, kterému se naučí v rodině, děti berou jako standardní, i kdyţ standardní není. Pokud jsou zvyklé, ţe rodiče tolerují jejich experimentování s látkami jako je tabák a alkohol, ponesou si tento poznatek dále do ţivota jako naprosto normální věc. 6.2 Jsou dnešní děti jiné? Přestoţe uţívání drog sahá daleko do minulosti, jejich neblahé účinky v dnešní společnosti jsou čím dál více patrné. Bohuţel i mezi dětmi. Proč tomu tak je?

____________________________________ 19) Nešpor, Vaše děti a návykové látky, str.33 20) http://www.vychovakezdravi.cz/clanky/zavislosti.html 21) Nešpor, Vaše děti a návykové látky, str.38

19

Při srovnávání toho, jak ţijí dnešní děti oproti minulým generacím, je nutné současně zmínit vlivy a podmínky, v nichţ dnešní dítě vyrůstá a které na něho působí. Po dlouhá léta se bral předškolní věk jako období nezralosti a nedokonalosti. Dnešní děti však vstupují dříve do sloţitějších sociálních vztahů, jsou více aktivní. Jsou obvykle lépe fyzicky vyvinuté neţ v minulých generacích, jsou mentálně vyspělejší. Jejich minulí vrstevníci nebyli zdaleka tak existenčně zabezpečení, rodina spolu ale trávila mnohem více času neţ dnes. Dospělí byli pro děti velkou autoritou. Dnes se dítě stává pro dospělé rovnoprávnějším partnerem, neţ tomu bylo v minulosti, vztah mezi rodiči a dětmi se demokratizuje. „V prevenci problémů s návykovými látkami se správně zdůrazňuje nebezpečí nudy. Svá rizika však s sebou nese také opačný extrém, totiţ kdyţ je dítě soustavně přetěţované a vyčerpané.“ 22) Dnes jsou děti cílevědomě svými rodiči stimulovány k nadměrným výkonům, protoţe ve společnosti se klade důraz na stoupající potřebu vzdělanosti a odbornosti. Tím se však zuţuje prostor pro jejich spontánní dětské hry a činnosti. Navštěvují mnoţství různých krouţků, ale co jim chybí především – je kontakt se svou vlastní rodinou, která na ně má často velmi málo času. Dnešní ţivot oproti minulým desetiletím je příliš dynamický. Můţe dojít i k pro rodiče nevysvětlitelnému chování takto vedených dětí. U dětí, které citově strádají, se můţe vyskytovat závislost na virtuálních drogách (počítač, televize), agresivita, necitlivost, lhostejnost. Nedostatek zájmu ze strany dospělých vede k tomu, ţe děti začínají např. ubliţovat druhým, aby na sebe upozornily. Není výjimkou, ţe dnes dítě dostane po příchodu z výchovných zařízení doma večeři a jde spát, usíná nikoli se čtenou pohádkou, ale společníkem se mu stává CD přehrávač. Individuální rozhovory, které jsem vedla s dětmi, měly mnohdy tento smutný podtext. Děti potřebují dostatek porozumění a zájmu. A protoţe se jim toho nedostává, narůstá počet dětí s problémy psychologického rázu, dětí s nerovnoměrným vývojem, poruchami učení a chování. Tyto skutečnosti jsem dozvěděla také od učitelek v mateřské škole „Sluníčko“. „Mládeţ a mladí dospělí mají zkreslený obraz o světě. Kdyţ jsou nuceni si začít namáhavou prací sami vydělávat peníze, protoţe rodiče uţ nejsou ochotní jim je dávat, jejich svět se hroutí. Někteří začínají krást, někteří se utíkají k drogám.“ 23) _______________________________________________ 22) Nešpor, Vaše děti a návykové látky, str.18 23) Prekopová, Děti jsou hosté, kteří hledají cestu, str.134

20

Děti dnes často mají jiný ţebříček hodnot, neţ měli jejich rodiče. Vyznávají většinou hodnoty materiální, zvykají si na konzumní způsob ţivota. Neváţí si základních hodnot, některé nemají ţádné ţivotní cíle a morální hodnoty. Je to tím, ţe místo v rodině si hledají vzory chování právě v partách, kde se sdruţují děti, které jsou na tom s rodinným zázemím stejně. Mohou mít potom blíţe k problémům s alkoholem, jinými návykovými látkami a hazardními hrami. 6.3 Jak předcházet nežádoucím jevům Zde shrneme, jak rodina můţe předcházet tomu, aby se dítě jednou nestalo uţivatelem drog. Prvotní výchova v rodině, rodinné prostředí, které v dětech rozvíjí dostatečně zdravé sebevědomí, pozitivně ovlivňuje psychosociální vývoj. „Důleţitým vlastnostem soběstačnosti a samostatnosti se dítě učí od dospělých. Dětské sebevědomí je třeba stále v dítěti posilovat, ale současně korigovat, aby nepřecenilo své síly. Rozvíjení samostatnosti a sebevědomí jiţ u malých dětí je velmi důleţité, stejně jako je důleţité, aby dítě cítilo pozornost a lásku od svých nejbliţších. Pokud dítě věří ve své vlastní schopnosti, bude v pozdějším věku lépe zvládat nepříjemné a stresové situace.“24) Odmalička je tedy dětem třeba dávat základy ve vytváření hodnotových vztahů, dostatečně je chválit, učit samostatnosti, ale učit je i odpovědnosti za své chování. Posilovat jejich dobré vlastnosti, ale učit je také, aby měly samy sebe rády - i se svými chybami a nedostatky. Pocity nedostatečnosti a komplexy mohou v budoucnu přiblíţit dítě k drogám. Pokud má k rodičům důvěru, není nic lepšího, neţ si v klidu vzájemně povídat, probrat záţitky i starosti. S mámou a s tátou se vţdycky najde nějaké správné řešení. „Ani sebelepší projekt nenahradí pozitivní působení na děti v rodině a jejich bezprostředním okolí. Pokud po našich dětech ţádáme věci, které sami nejsme schopni dodrţet, těţko budeme úspěšní. Myslím tady na tolerování nadměrného pití alkoholických nápojů, kouření cigaret, nebo třeba nadměrné uţívání léků na spaní a na uklidnění.“ 25) Děti přejímají vzory chování svých nejbliţších a tyto si potom berou do svého dalšího ţivota.

________________________________________________ 24) Adamovská, Dítě a zdraví, str.34 25) Pothe, Dítě v ohrožení, str.172

21

Je pro ně velmi přínosné, kdyţ se vzhledem ke svému věku mohou podílet na chodu domácnosti, mají své povinnosti a pomáhají při domácích pracích. Učí se tak dodrţovat stanovená pravidla a za jejich nedodrţení nést odpovědnost. Nestačí děti zabezpečit pouze finančně, je třeba jim dát najevo i svůj zájem a čas. „Jistě - nejsme schopni vytvořit zcela nekonfliktní rodinné zázemí, kde by byli všichni stále šťastni. Způsob, s jakým se s nespokojeností jako rodiče vyrovnáváme, je však pro vývoj dětí podstatný.“ 26) V kaţdé rodině děti poznávají i krizové situace a pozorují při jejich řešení své okolí. Poznatky si potom odnášejí do dalšího ţivota. I díky negativním zkušenostem se dětská osobnost rozvíjí a poučuje. Děti se díky jim učí zvládat neúspěch a nepříjemné situace. Škola můţe rodičům v jejich snaţení pomoci, ale nemůţe rodinnou péči a rodinné prostředí nahradit.

7. Vztahy dětí s vrstevníky a dospělými Úroveň sociální zralosti, tedy vztahy k lidem v okolí a vzory chování, jsou důleţitým faktorem k utváření postojů kaţdého jedince. Rodiče dětem předávají své ţivotní postoje, děti od nich přebírají ţivotní styl, učí se vyznávat určité hodnoty. Pokud však děti nemají moţnost proţít si určité situace, získat zkušenosti vztahující se ke zdravému ţivotnímu stylu a sociálním kontaktům, můţe se u nich později rozvinout neţádoucí chování. V budoucnu z toho plyne i náchylnost k rizikovému chování v oblasti alkoholu, kouření, drog. K vyzrávání osobnosti je proto třeba dětem nabízet i kolektiv vrstevníků. Pouze s dospělými se zkušenostem nenaučí. S dospělými můţe jen těţko soupeřit. V mateřské škole se děti ocitají bez své rodiny, setkávají se s různými typy chování vrstevníků, vytváří si sociální kontakty s kolektivem. Dítě si zde hraje, získává své sociální postavení ve skupině, sociálně vyzrává. S ostatními dětmi se učí spolupracovat, někdy i soupeřit, prosazovat se, ale také vzájemně si pomáhat. Učí se spolupracovat i s učitelkami, respektovat pravidla, která ve třídě platí, chápat hranice a omezení. Pro některé to nemusí být zrovna snadné, protoţe sem přicházejí z různých rodinných prostředí. 27)

_____________________________________________ 26) Hajný, O rodičích, dětech a drogách, str.74 27) viz.Vodičková, uč. MŠ Sluníčko, Nymburk

22

"Můţeme, a jsme-li schopni, dítě naučit opatrnosti v dopravě, můţeme je naučit i opatrnosti ve styku s návykovými látkami."28) Při práci s předškolními dětmi je ţádoucí určitá provázanost výchovného působení mezi školou a rodinou. Rodiče ve spolupráci s kvalifikovanými pedagogy v mateřské škole tak učí děti znát realitu a rizika všedního ţivota. Aby se v rizikových situacích, které ţivot přináší, zachovaly správným způsobem. 7.1 Sociální dovednosti předškolního dítěte Zdravím rozumíme naprostou pohodu duševní, tělesnou i sociální. Děti by v rámci výuky drogové prevence měly pochopit, co zdraví upevňuje a co ničí. 29) Sociální dovednosti ke zdravému ţivotnímu stylu bezpochyby patří. Uţ u předškolních dětí nastává určité osvojování si základních sociálních dovedností. I zde je však nutné brát v potaz individualitu dítěte, jeho vývojové tempo, jeho citové potřeby. Pokud se zaměříme na věkovou skupinu dětí 5-6 letých, měly by zvládat tyto sociální dovednosti: -

vědomě projevují zdvořilostní chování (pozdravit, přivítat se,…)

-

začíná se rozvíjet smysl pro morálku (dokáţí rozpoznat vhodné, či nevhodné chování)

-

dokáţí odmítnout neţádoucí chování (leţ, nespravedlnost, odmítají co je jim nepříjemné)

-

zapojují se mezi ostatní děti do her, při nichţ je třeba rozdělit role, dodrţovat pravidla

-

umí zhodnotit pod vedením dospělého následky vlastního chování

-

umí se vcítit do druhého, myslet na něj, podělit se

-

spolupracují, zapojují se do činností ve skupině a vzájemně pomáhají

-

dokáţí přijmout, ţe jiné dítě získá výhody, pozornost, kterou ony samy měly před chvílí 30)

________________________________________________________ 28) http://www.vychovakezdravi.cz/clanky/zavislosti.html 29) viz. Nováková, Zdravý způsob života a prevence závislostí, str.6 30) viz. Diagnostika dítěte předšk. věku, str.58

23

8. Prevence Úkolem drogové prevence je, aby co nejméně lidí uspokojovalo své potřeby, nebo řešilo problémy, pomocí drogy. Preventivní působení v této oblasti je dlouhodobým procesem. Začíná jiţ u malých dětí v rodině - hlavně vzájemnou důvěrou a otevřenou komunikací.

Škola na rodinu navazuje

promyšleným plánem drogové prevence. „Mnoho lidí se domnívá, ţe peníze na léčení, resocializaci a prevenci jsou zbytečně vyhozené, a ţe tyto prostředky by tedy měly být věnovány na důsledná represivní opatření. Ale i v drogové problematice platí to, co v jiných oblastech: prevence je nejdůleţitější, nejúčinnější a nejlevnější. Protoţe ať se zdá síla drogových mafií sebevětší, v momentě, kdy by nebyla poptávka po drogách, nekvetl by obchod s nimi.“ 31) Prevence můţe mnoho mladých lidí od uţívání drogy odradit. Objasňuje dětem i mládeţi realitu a odhaluje, jaké následky můţe mít uţívání drogy pro lidský organismus. Karel Nešpor ve své knize „Návykové chování a závislost“, dělí prevenci na primární, sekundární a terciální. Primární prevence je určena těm, kteří s drogou nemají ještě ţádnou zkušenost, především dětem a mládeţi. Zde hraje první a nezastupitelnou roli rodina. Aţ potom navazuje škola. Aby se člověk dokázal v konkrétních situacích správně zachovat, musí mít nějaké znalosti, musí si utvořit vlastní názory a postoje. Sekundární prevence se věnuje klientům, kteří jiţ za sebou nějakou zkušenost s drogou mají, ale závislost u nich zatím není prokázána. Terciální prevence je určena lidem jiţ závislým na droze, jejím úkolem je takového člověka vrátit zpět k ţivotu - bez závislosti na droze. Vzhledem k tomu, ţe se v této práci zabýváme prevencí drogových závislostí u předškolních dětí, zmíním podrobněji pouze primární prevenci.

____________________________________________________ 31) Nováková, Zdravý způsob života a prevence závislostí, str.3

24

8.1 Primární prevence V mateřských školách se uplatňuje prevence primární. „Cílem primární prevence je předejít uţívání návykových látek, včetně alkoholu a tabáku, nebo ho oddálit do pozdějšího věku, kdyţ uţ jsou dospívající relativně odolnější. Dalším cílem je omezit, nebo zastavit experimentování s návykovými látkami, aby se předešlo škodám na tělesném i duševním zdraví. Cílem prevence není tedy předávání informací nebo to, aby se informace líbila, ale to, aby se cílová populace chovala zdravěji.“ 32) V mateřské škole se tedy v rámci primární drogové prevence zabývají především výchovou ke zdraví a zdravému ţivotnímu stylu, která prolíná všemi výchovnými sloţkami. Děti se v rámci výuky zabývají tím, jaký význam má v ţivotě člověka např. hygiena, výţiva, pohyb a vztahy s ostatními lidmi. Seznamují se ale i s účinky drog - a jaké má uţívání drogy pro lidský organismus důsledky. Jde o to, aby děti zaujaly ke všemu, co zdraví škodí, negativní postoj a věděly, kdo jim v rizikových situacích pomůţe. 8.2 Zásady efektivní primární prevence Důleţité je při uplatňování primární prevence vyuţívat efektivní postupy, aby bylo dosaţeno maximální kvality a předcházelo se tak následkům, které s uţíváním drog souvisejí. Je třeba tedy začít co nejdříve, postupy si promyslet a správně rozvrhnout. „V odborných kruzích převládá názor, ţe efektivita prevence ve vztahu k legálním i ilegálním drogám vzrůstá, jestliţe preventivní program začíná ještě před setkáním dětí s legálními návykovými látkami (alkohol a tabák) a jestliţe se podaří toto setkání oddálit.“ 33) Vybrané zásady týkající se primární drogové prevence u předškolních dětí: program začíná pokud moţno brzy a odpovídá věku program zahrnuje podstatnou část ţáků program zahrnuje získávání relevantních sociálních dovedností a dovedností potřebných pro ţivot, včetně dovedností odmítání, zvládání stresu atd. program vyuţívá pozitivní vrstevnické modely ________________________________________________ 32) Nešpor, Návykové chování a závislost, str.133 33) Nešpor a kol., Zásady efektivní primární prevence, str.9

25

program zahrnuje legální i nelegální návykové látky program je soustavný a dlouhodobý 34)

Primární prevence má za úkol předcházet sociálně neţádoucím jevům. Uţ v ranném věku pomáhá formovat osobnost dětí tak, aby byly odolné vůči návykovým látkám a závislostem, zaujímaly k nim odmítavý postoj. „Prevence drogových závislostí v tomto poměrně útlém věku musí být zaloţena na širším kontextu podpory zdraví. Děti nejprve musí chápat základní pojem zdraví a od tohoto pojmu se pak odvozuje i chápání nemoci, úrazů, poškození zdraví a stejně tak i jeho podpora a rozvíjení.“ 35) V mateřské škole se primární prevence tedy především zaměřuje na rozvíjení osobnosti dítěte, na jeho harmonický a sociální rozvoj, komunikativní dovednosti, předcházení problémům. Učí ho vzájemně diskutovat, řešit problémy a konflikty. Váţit si svého zdraví i zdraví ostatních.

9. Jak s dětmi o drogách mluvit Abychom mohli u předškolních dětí drogovou prevenci provádět, musíme s nimi umět mluvit přiměřeně jejich věku, volit slova, která jsou jim blízká. Potom jsou schopné mnohé pochopit. Předškoláci musí vědět, jak si chránit zdraví, jak předcházet úrazům. Dozvědět se, jak je jednoduché najednou si zdraví poškodit. Dnes není nic zvláštního, kdyţ děti najdou na pískovišti pouţité injekční stříkačky. V takovém případě je důleţité, aby se zachovaly zodpovědně a oznámily to dospělým. „Vysvětlete dětem o co jde, drogy nejsou ţádné tajemství. Názorný příklad je vţdy alkohol a jeho účinky – ten je v mnoha případech nedaleko. Mluvte o drogách stejně jako o dalších nepříjemnostech v ţivotě, které tu jsou, a je moţno se jim vyhnout. Mluvte vţdy způsobem přiměřeným věku.“ 36) Pomocí rozhovorů a vhodně kladených otázek předškolní děti samy dokáţí dojít k názoru co je a není špatné, co zdraví prospívá, nebo mu naopak škodí. Při rozhovorech se ale nesoustředíme jen na zdraví fyzické. Stále máme na paměti i zdraví psychické a sociální. _____________________________________________________ 34) viz.Nešpor, Návykové chování a závislost, str.134 35) Nováková, Zdravý způsob života a prevence závislostí, str.2 36) VZP, Drogy-poznej svého nepřítele, str.3

26

Vysvětlujeme podstatný význam kamarádství v ţivotě člověka. Rozhovory vedeme citlivě, aby děti poznaly, ţe jim rozumíme, chápeme je, ţe vnímáme jejich trápení a ţe jim pomůţeme. Je potřeba je vyslechnout, sdílet s nimi radost, soucítit s nimi, pokud mají problémy. V komunikaci je nezastupitelná pochvala a ocenění, které upevňují správný model chování. Předchází se tak problémům, které by mohly nastat v pozdějším věku.

10. Význam čtené pohádky pro emocionální vývoj dětí Čtená pohádka a následná diskuse o jejím obsahu je klíčovou částí hodiny drogové prevence v mateřské škole. Metodika určená k výuce prevence drogových závislostí obsahuje řadu poučných pohádek, na základě kterých se děti učí osvojovat si správné vzorce chování. Ale i klasické pohádky obsahují prvky, které dítě rozvíjí po mravní a psychické stránce (např. „O poslušných kůzlátkách“, „O Smolíčkovi“, „O kohoutkovi a slepičce“,…). Společné čtení pohádek je vhodné i doma v rodině, děti se vţívají do hlavních postav, rozvíjí se jejich myšlení, vyjadřovací schopnosti a na cokoli, čemu nerozumí, se mohou hned zeptat „Dítě, kterému rodiče pravidelně čtou, je vyrovnanější. Přispívá to k jeho intelektu a citové rovnováze.“ 37)

11. Názory odborníků V literatuře, kterou jsem prostudovala, se odborníci shodují, ţe prevence patologických jevů a závislostí je velmi důleţitá uţ v mateřské škole. „Zdravě sebevědomé dítě si více váţí sebe a svého zdraví, dokáţe spíše odmítat a spíše dosahuje svých ţivotních cílů.“ 38) Psychologové vítají, ţe mateřské školy do svých programů zařazují osvětu v oblasti prevence patologických jevů, ţe se drogovými závislostmi u dětí a mládeţe stále více zabývá odborná i laická veřejnost. Protoţe v rámci prevence děti začínají vnímat důleţitost zdraví a poté probírají faktory, které lidské zdraví ničí.

______________________________________________ 37) Suchomel-MF Dnes, Čtěte dětem, 3.1.2009,str.A1 38) Nešpor,Vaše děti a návykové látky, str.26

27

„Ještě před deseti lety děti předškolního věku na dotaz - čím si dospělí kazí zdraví?

-

odpovídaly: kouří a pijí alkohol. Nyní děti automaticky zmiňují i drogy. V předškolním věku máme jedinečnou šanci podílet se na vytvoření základních postojů k omamným látkám. Nemusíme pak ve vyšším věku měnit často nesprávné představy ţáků.“ 39) Pokud je preventivní práce v předškolním věku s dětmi uskutečňována a ony se průběţně učí poznatkům o ochraně zdraví, působí to kladně v oblasti jejich budoucí odolnosti. Primární prevence má své místo i na základních a středních školách, které na práci učitelek mateřských škol navazují. „Opatrnosti není nikdy dost. Dětský svět je obklopen světem dospělých a ne vţdy tato vzájemná setkání končí pro dítě dobře. Chránit zdraví dětí a vyloučit moţná rizika a nebezpečí poškození jejich zdraví, je nikdy nekončící úkol dospělých. Zvědavé, ale o škodlivých látkách a předmětech poučené dítě se jich většinou vyvaruje.“ 40)

12. Institut Filia Institut Filia je organizací, která sdruţuje odborníky z oblasti drogové prevence a zabývá se proškolováním pedagogických pracovníků na všech stupních škol. Neţ se s drogovou prevencí v České republice začalo, bylo nutné získávat zkušenosti od zahraničních kolegů. Lidé, kteří poznatky o drogové prevenci v zahraničí získávali a následně zaváděli do praxe, zaloţili občanské sdruţení Filia. Toto občanské sdruţení se od počátku zabývá vzděláváním pedagogů v oblasti prevence drogových závislostí, jeho pracovníci ale také po domluvě s vedením institucí uplatňují výuku před dětmi a mládeţí přímo na školách. Tam, kde si je objednají, učí děti formou hry a prostřednictvím pohádkových příběhů odmítat povzbuzující látky a drogy. 41) Institut Filia je drţitelem osvědčení MŠMT o způsobilosti vzdělávacího zařízení v oblasti primární drogové prevence.

__________________________________ 39) Nováková, Drogová prevence, UN č.18/2005, str.5 40) Adamovská, Děti a zdraví, str.30 41) viz. Nováková, osobní rozhovor Institut Filia

28

12.1 Základní filozofie Institut Filia je zaměřen především na odbornou, metodickou a informační pomoc pracovníkům a institucím v oblasti drogové prevence a vzdělávání. Výraznou část činnosti tvoří přímá preventivní práce s dětmi a mládeţí. Institut Filia nepodporuje jednostranné extrémní postoje při řešení drogové problematiky, jeho snahou je umoţnit co největšímu okruhu zájemců přístup k širokému spektru informací, aby si kaţdý mohl zformovat svůj vlastní názor. Institut Filia spolupracuje se státní správou, samosprávou, nestátními a neziskovými organizacemi a se soukromým sektorem. 42) 12.2 Mgr. Dagmar Nováková Je významnou osobností, která se jako jedna z prvních u nás zaslouţila o zavádění primární protidrogové prevence do mateřských škol. Je autorkou metodiky „Zdravý způsob života a prevence závislostí“. Je předsedkyní o.s. Filia v Praze. Vytvořila preventivní program pro předškoláky, podle kterého se od poloviny devadesátých let drogová prevence u nás vyučuje. Podařilo se mi s ní zkontaktovat a poţádat o konzultaci. Metodika „Zdravý způsob života a prevence závislostí“ je určena učitelkám mateřských škol, které se zabývají drogovou prevencí. Obsahuje řadu pohádek vztahujících se k jednotlivým tématům drogové problematiky – zdraví, hygiena, výţiva, alkohol, kouření, léky, nebezpečí od cizích lidí, nebezpečí odhozených stříkaček a jehel, drogy. Jsou zde i jednoduché návody, jak pracovat s dětmi po přečtení pohádky, aby bylo dosaţeno cíle. Rady, jakým způsobem je moţné klást otázky, čeho se vyvarovat. V mateřské škole „Sluníčko“ v Nymburce podle této metodiky učitelky pracují. Dagmar Nováková je autorkou i další kníţky pohádek, která se vyuţívá k výuce drogové prevence: „Panenka Jablenka a kluk Viktor.“ Autorsky se podílela také na videokazetách vydaných na téma drogové prevence a určených jak pedagogům, tak i rodičům: „Děti a drogy“, „Školáci versus drogy“, „Rodiče a svět drog“43)

_______________________________________________________ 42) viz. http://web.telecom.cz/filia/filozofie.html, Základní filosofie 43) viz. Nováková, rozhovor, Institut Filia

29

PRAKTICKÁ ČÁST Ke svému pozorování a výzkumu jsem si vybrala Mateřskou školu „Sluníčko“ v Nymburce. Zjistila jsem, ţe v této škole se drogovou prevencí zabývají od roku 2002 a předpokládala jsem, ţe v této oblasti budou mít paní učitelky dlouholeté zkušenosti. Dalším důvodem byla i dobrá dostupnost a vztahy. V praktické části budu vycházet z dokumentů, které jsou důleţité ohledně výuky a které má škola rozpracovány ve svém programu. Dále popíši práci učitelky mateřské školy při řízených činnostech v oblasti drogové prevence. Zajímají mne názory ostatních učitelek v mateřské škole na uplatňování této výuky u předškolních dětí a na vyuţívání metod výchovné práce. Zjistím, které metody ve výchovně vzdělávacím procesu mateřské školy nejvíce uplatňují, jak je hodnotí, jak hodnotí samotný přínos výuky drogové prevence do budoucího ţivota dětí.

13. Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání Neţ se začneme zabývat tím, jak se drogová prevence do výchovně vzdělávací práce mateřské školy plánuje, je nutné se alespoň stručně seznámit s „Rámcovým vzdělávacím programem pro předškolní vzdělávání“. Mateřské školy dnes pracují podle „Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání“. Tento program pro předškolní vzdělávání je závazným dokumentem, má za úkol rozvíjet děti po stránce fyzické, psychické a sociální. V mateřských školách jej učitelky berou jako výchozí dokument při tvorbách vlastních „Školních vzdělávacích programů“. 44) „Školní vzdělávací program“ si dnes vytváří kaţdá mateřská škola sama, aby jej mohla přizpůsobit potřebám dětí, konkrétním podmínkám a moţnostem školy. Záleţí tedy na škole, zda zapracuje do svého programu i systematickou výuku drogové prevence tak, jako je prováděna v Mateřské škole „Sluníčko“ v Nymburce. Kaţdá mateřská škola má tedy vypracovaný svůj „Školní vzdělávací program“. Při jeho zpracování bylo nutné vycházet z „Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání“. ________________________________________________________ 44) viz.Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání, str.6

30

Učitelky na třídách si potom samy vypracovávají své „Třídní vzdělávací programy“. A to tak, aby vyhovovaly jim i skladbě dětí. Přizpůsobují ho podle toho, v jakém věkovém sloţení se jim sejdou děti ve třídě, zda mají ve třídě nějaké děti se speciálními potřebami a podobně.

14. Co je úkolem předškolního vzdělávání Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání stanovuje, co je úkolem výchovně vzdělávacího procesu u předškolních dětí. „Předškolní vzdělávání má usnadňovat dítěti jeho další ţivotní i vzdělávací cestu. Jeho úkolem je proto rozvíjet osobnost dítěte, podporovat jeho tělesný rozvoj a zdraví, jeho osobní spokojenost a pohodu, napomáhat mu v chápání okolního světa a motivovat je k dalšímu poznávání a učení, stejně tak i učit dítě ţít ve společnosti ostatních a přibliţovat mu normy a hodnoty touto společností uznávané.“ 45) V mateřské škole prolínají aktivity spontánní i řízené, dostatečně motivované vzhledem k věku dětí, aby pro ně učení bylo zajímavé, zábavné, aby podporovalo dětskou zvídavost a aktivitu. Děti při nástupu do Základních škol by měly být připravené jak na samotnou výuku, tak na řešení různých problémů, to znamená i dostatečně sociálně vyzrálé.

15. Charakteristika pracoviště Mateřská škola „Sluníčko“ je umístěna v centru města Nymburka, je trojtřídní, má kapacitu 75 míst. Děti jsou ve třídách rozděleny podle věku. Budova je patrová, v přízemí se kromě hospodářských místností nachází třída pro nejmenší 3 – 4 leté děti, v patře jsou dvě třídy pro starší děti. V letošním roce jsou obě tyto třídy předškolní, to znamená, ţe věkové sloţení dětí ve třídách je 5 – 6 let. Tyto děti by většinou měly nastoupit v září 2011 do první třídy Základní školy. V kaţdé třídě je zapsáno 25 dětí, se kterými pracují vţdy dvě učitelky. Třídy jsou postupně vybavovány novým nábytkem a učebními pomůckami. Tvořivost dětí je prezentována na vkusně vyzdobených společných prostorách školky, výzdoba je pravidelně obměňována. __________________________________________ 45) viz. Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání, str.7

31

U budovy se nacházejí dvě školní zahrady se standardním vybavením. Kaţdá ze tříd zde má své pískoviště a průlezky, v okolí školky se nacházejí dva městské parky, kam často také učitelky s dětmi chodí. Od roku 2002 spadá toto zařízení organizačně pod Základní školu, ale původně byla školka otevřena v roce 1965 jako samostatný subjekt. Zřizovatelem je Městský úřad Nymburk. 15.1 Den v mateřské škole Děti se přijímají od 7.15 hod. a rozcházejí se do 16.15 hod. Zhruba do 8.30 hod. si děti hrají a provozují činnosti s prvky hry a tvořivosti. Vystřihují, nalepují, kreslí, tvoří z konstruktivních stavebnic, hrají si s panenkami, kuchyňkou. Potom následuje povídání v komunikačním kruhu, kde si sdělují své proţitky, komentují víkendové záţitky, co všechno s rodiči zaţily, povídají si o počasí, jaký je den a podobně. Děti sedí v krouţku okolo paní učitelky, všichni jsou si blízko a učí se nenásilnou formou takovým dovednostem, jako je respektování ostatních (necháme druhého domluvit, neskáčeme mu do řeči, dodrţujeme předem stanovená pravidla). Učí se metody jako je monolog, dialog a diskuse. Rozvíjí se řečové dovednosti dětí, trénují rozumové sloţky, jako je například představivost, nebo paměť. V komunikačním kruhu děti mohou hovořit, ale nemusí. Po tomto povídání následuje chvilka ranního cvičení, dále svačina. Po svačině probíhá řízená činnost, kterou má učitelka dopředu naplánovanou. Řízená činnost u takto malých dětí trvá většinou kolem 30 minut, je proloţena pohybovou chvilkou, aby se děti protáhly a dokázaly se lépe soustředit. Po řízené činnosti následuje pobyt venku, který probíhá většinou na školní zahradě, nebo v okolí MŠ. Následuje oběd, po obědě hygiena a čištění zubů. Některé děti potom odcházejí domů, jiné zůstávají v mateřské škole. Po obědě odpočívají na lehátkách, pokud jsou tzv. nespavé a neusnou, nabídne jim učitelka klidné činnosti, aby nerušily spící kamarády. Po odpočinku se nasvačí a odcházejí na školní zahradu. V případě nepříznivého počasí si hrají ve třídě aţ do příchodu rodičů.

32

16. Koncepce mateřské školy Filozofií školy je rozvíjet samostatné a zdravě sebevědomé děti cestou přirozené výchovy (získávání základů sebevědomí, komunikace a hodnocení). Poloţit základy celoţivotního vzdělávání, všem dětem podle jejich moţností, zájmu a potřeb. Veškeré snaţení zaměstnanců školy směřuje k tomu, aby zde dítě bylo šťastné a spokojené. 16.1 Výchovně vzdělávací cíle mateřské školy: rozvíjení osobnosti dítěte, jeho učení a poznávání s ohledem na jeho individuální potřeby podporování tělesného rozvoje a zdraví podporování osobní spokojenosti dětí, napomáhání k chápání okolního světa proţívání atmosféry bezpečnosti a radosti rozvíjení vyjadřovacích schopností dětí rozvíjení základní hodnoty mravního cítění motivace k dalšímu poznávání a učení uvědomování si pocitu sounáleţitosti s přírodou a s lidmi 46) 16.2 Školní protidrogový program Oblast přírodovědná: - seznamování se s lidským tělem – jak pracuje naše tělo, vytváření kladných postojů k vlastnímu tělu, hodnota zdraví a nevýhody špatného zdravotního stavu - nemoc x léky – léky se musí uţívat podle předpisu, jinak mohou být nebezpečné - rostliny – jsou dobré k výţivě, léčení, ale jsou i takové, které mohou ublíţit, u dětí utvářet povědomí, ţe není vhodné ochutnávat vše, co roste v přírodě, nebo co jim někdo dá – tím předcházet problémům s drogami Oblast společenskovědní: - rozvíjení sebedůvěry, sebehodnocení, sebeocenění - rozvíjení kladných vzájemných vztahů mezi dětmi - předcházení šikaně a rasismu - rozvíjení emocionálních a citových vztahů – dítě chválit, vyzdvihovat jeho dovednosti, chyby spíše promíjet a hodnotit v dítěti to pozitivní (v průběhu všech činností) _____________________________________________ 46) viz. Školní vzděl. program MŠ Sluníčko, Nymburk

33

Oblast spolupráce mateřské školy a rodiny: - apelovat na rodiče, aby u dětí rozvíjeli sebevědomí – odměna a trest ve výchově - rozvíjení vzájemné důvěry mezi rodičem a učitelem, konzultace výchovných problémů, popřípadě spolupráce s psychologickou poradnou - předcházení násilí v rodině, učit děti, aby dokázaly přijmout dobře míněné rady - schůzky pro rodiče, besídky, závody rodičů a dětí u příleţitosti MDD, společná organizace trávení volného času Oblast literární a rozumová: - vyuţít práci s knihou „Panenka Jablenka a kluk Viktor“ - učit děti řešit problémy, vytváření vlastních postojů k drogové problematice Zdůrazňování zdravého ţivotního stylu: - děti učit chápat, ţe nevhodným chováním si mohou poškodit zdraví a naopak (prolínání ve všech činnostech v průběhu dne) 47)

17. Plán drogové prevence – 3. třída Ve třídě u nejstarších dětí mají v „Třídním vzdělávacím programu“ učitelky podrobně rozpracován i plán drogové prevence. Témata jsou rozpracována do jednotlivých měsíců, v kaţdém měsíci je vytyčený cíl vyučovací hodiny a konkrétní literární text, díky kterému by se tohoto cíle mělo dosáhnout. Naplňování cílů protidrogové prevence v rámci celého školního roku je promyšlené, pro děti poučné i zábavné. Učitelka, která plán vytvářela a která děti vede, absolvovala kurz drogové prevence pro pedagogy mateřských škol, jenţ pořádal v roce 2002 výše zmiňovaný „Institut Filia“, drţitel osvědčení MŠMT o způsobilosti vzdělávacího zařízení v oblasti primární drogové prevence. Děti se učí rozeznávat dobro a zlo, věci zdravé a nezdravé, chování bezpečné a nebezpečné. Pracuje se podle metodiky „Zdravý způsob ţivota a prevence závislostí.“ V této metodice od Dagmar Novákové najdeme pohádky k jednotlivým tématům a návody, jak se s nimi dá pracovat, k jakému poznatku by děti měly dospět. S tématy se děti seznamují při řízené činnosti, kterou si učitelka plánuje do svých příprav.

_____________________________________________ 47) viz. Školní vzděl. Program MŠ Sluníčko, Nymburk

34

Učení probíhá nenásilnou hravou formou a prolíná i jinými výchovnými sloţkami, v jiných částech dne, podle toho, jaké nastávají situace. Například pokud na vycházce dojde k objevení pouţité injekční stříkačky, nebo v šatně dojde ke konfliktu mezi dětmi a podobně. Záleţí potom na osobnosti učitelky, jak situaci vyhodnotí a jak se problém vyřeší. 17.1 Témata drogové prevence V průběhu školního roku jsou s dětmi probírána témata vztahující se ke zdravému ţivotnímu stylu, seznamují se s některými drogami, na nichţ vzniká závislost. Učí se, jak se správně zachovat v nebezpečných situacích. Témata: zdraví, hygiena, výţiva, pohyb, vztahy k ostatním, alkohol, kouření, léky, nebezpečí odhozených stříkaček a jehel, drogy, nebezpečí od cizích lidí 48) 17.2 Cíle drogové prevence Září Vztahy k ostatním – Cíl: Uvědomit si podstatu přátelství, kamarádství a jeho význam pro lidský ţivot Četba: Naše různé role Říjen Alkohol – Cíl: Zjistit základní znalosti dětí o alkoholu, resp. jaké mají zkušenosti s uţíváním alkoholických nápojů rodiči i dalšími dospělými ve svém okolí, prohloubit znalosti o působení alkoholu těsně po poţití a v následujících hodinách. Proč nesmí pít řidiči a děti. Četba: Opilá studánka Výţiva – Cíl: Seznámit se s typy potravin, které jsou zdravé, nebo nezdravé Četba: Nemocné království Listopad Nebezpečí od cizích lidí – Cíl: Nemluvit s cizími lidmi, nikam s nimi nechodit Četba: Neposlušná kůzlátka, O Smolíčkovi __________________________________ 48) viz. Třídní vzděl. program MŠ Sluníčko, Nymburk

35

Prosinec Hygiena – Cíl: Pochopit, ţe kvůli předcházení nákazám je důleţité dodrţovat základní osobní hygienu, hygienické návyky Četba: Jak se sluníčko nemylo Leden Zdraví – Cíl: Pochopit pojem zdraví jako naprostou pohodu duševní, tělesnou, sociální. Práce s otázkami str. 9 Únor Kouření – Cíl: Dozvědět se o škodlivých důsledcích kouření na lidský organismus Četba: O Sněhurce trochu jinak Březen Pohyb – Cíl: Pochopit tělesnou zdatnost jako faktor, který podporuje zdraví, uvědomit si, jak tělesnou zdatnost získáváme Četba: Dva koníčci Duben Léky – Cíl: Pochopit, ţe existují různé rostliny, ve kterých mohou být škodlivé látky. Uvědomit si, jak důleţité je brát většinu léků na doporučení lékaře Četba: Není lék jako lék Květen Drogy – Cíl: Seznámit se s účinky a následky po poţití neznámé drogy Četba: Jak Voříška neměl nikdo rád Červen Nebezpečí odhozených stříkaček a jehel – Cíl: Upozornit na nebezpečí plynoucí z manipulace s pouţitými jehlami a stříkačkami – moţnost nákazy váţnými chorobami. Cílem je získat jistotu, ţe se děti budou chovat při nálezu těchto předmětů bezpečně. Četba: Jak si děti hrály se stříkačkami 49)

_____________________________________________ 49) Třídní vzděl. program 3.tř.MŠ Sluníčko, Nymburk

36

18. Metody výchovné práce v mateřské škole Metody výchovné práce u předškolních dětí musejí být přizpůsobeny jejich věkovým zvláštnostem, aby výuka byla pro děti zajímavá, zábavná i poučná, aby se na daný problém dokázaly soustředit. Ty, které při své práci učitelka vyuţívala, vycházely z „Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání“. Bylo to převáţně předčítání příběhů, které se vztahovaly k jednotlivým tématům protidrogové prevence, dále navazoval vţdy rozhovor, nebo diskuse o probíraném problému. Při řízených činnostech se vyuţívaly názorné ukázky vhodného a nevhodného chování hrdinů pohádek, vztahující se k drogové problematice. Nemohu opomenout pozorování a dramatizaci, kdy učitelka dětem pomocí maňáska motivovala výuku. Při činnostech navazujících na výuku a které prolínaly i v dalším průběhu dne, jsem byla svědkem toho, jak se děti zapojují do různých situací a získávají tak praktické záţitky. Například si vzájemně pomáhají a dokáţí odsoudit nespravedlnost. „Musíme vytvořit prostředí, v němţ by děti mohly s pocitem bezpečí nerušeně zkoumat okolní svět, objevovat vnitřní taje svých emocí a bádat v oblasti mezilidských vztahů.“ 50) V mateřské škole se kromě výchovného působení často vyuţívá příleţitostí, které se během dne naskytnou a mohou být pro děti poučné. Záleţí potom na osobnosti učitelky, jak takových okamţiků dokáţe vyuţít. Tyto příleţitostné situace lze potom vyuţít např. pro rozvoj smyslu ke kamarádství, nebo soucítění s druhými. V takových okamţicích je učitelka rádcem, pomáhá řešit problémy a nedorozumění. V mateřské škole vyuţívají tyto metody: -

rozhovory

-

diskuse

-

hra (na něco, seznámení se s určitými pravidly)

-

předčítání

-

názorné ukázky

-

individuální přístup

-

pozorování

___________________________________ 50) Smith, Třída plná pohody, str.11

37

-

dramatizace

-

kresba na určité téma

-

metoda proţitku - pomocí činností do kterých se děti aktivně zapojují a získávají tak přímé záţitky

-

spontánní sociální učení, kdy jsou dětem poskytovány vzory chování a postoje

Do mateřské školy přicházejí děti z různých rodin. Někde jsou na ně kladeny přehnané nároky, nebo je provozovaná úzkostná výchova, nebo naopak jsou děti vychovávány v naprosté volnosti, jinde děti ţijí v nezájmu svých rodičů. Záleţí tedy na učitelce, jaké metody v průběhu dne zvolí, jak dětem vysvětlí vţitá pravidla a potom dohlíţí na jejich dodrţování. 51) Ke specifikům předškolního vzdělávání patří metody a formy práce, které se maximálně přizpůsobují fyziologickým, kognitivním, sociálním a emocionálním potřebám dětí. Nejvhodnějšími metodami pro práci s touto věkovou skupinou se ukazuje proţitkové a kooperativní učení hrou a vlastními činnostmi dětí. Dále spontánní sociální učení, zaloţené na přirozeném napodobování vrstevníků a dospělých. 52)

19. Práce s dětmi Zúčastnila jsem se několika hodin výuky drogové prevence a měla tak moţnost přímo sledovat práci učitelky. Chtěla jsem zjistit, jakým způsobem se drogová prevence provádí a seznámit se s reakcemi dětí. Během dne jsem navazovala kontakty se všemi dětmi, kromě řízené činnosti jsem s nimi sama pracovala, zapojovala se do her i pracovních činností. Byla jsem přítomna při organizačních činnostech v umývárně, šatně a při pobytu venku. Seznámila jsem se tak s průběhem celého dne v mateřské škole, včetně odpoledních zájmových činností. Děti jsou učitelkou neustále vedeny ke kolektivnímu cítění, k tomu, ţe jsou kamarádi, mají se rádi a pomáhají si. ______________________________________________________________ 51) viz. Vodičková, uč. MŠ Sluníčko, Nymburk 52) viz.Petrů-Kicková, MŠ-nejen vzdělávání pro děti,Informatorium č.6/2010

38

Dalším z pravidel třídy je, ţe děti i učitelka naslouchají jeden druhému, nechají kamaráda domluvit, pouţívají slovíčka prosím a děkuji a pokud někomu ublíţím, omluvím se. Pravidla třídy si děti na začátku školního roku zdůvodňují, jsou jim vysvětlena a společně dbají na jejich dodrţování. „Snáze a rychleji se lze skupinovým pravidlům naučit na příkladu oblíbené učitelky. Potom všechno co dělá a říká, jak to dělá a říká, se k dětem dostává na vlně sympatií. Praktickým ţivotním úkonům, ale i vnitřnímu přesvědčení se dítě naučí nejúčinněji od osoby, která je mu vzorem.“ 53)

19.1 1. téma: Alkohol (počet dětí 19) Cíl: Zjistit základní znalosti dětí o alkoholu, resp. jaké mají zkušenosti s poţíváním alkoholických nápojů rodiči a dalšími dospělými v jejich okolí. Prohloubit znalosti o působení alkoholu těsně po poţití a v následných hodinách. Proč nesmí pít řidiči a děti. Četba: „Opilá studánka“ Pomůcky: pohádka, obrázky lesních zvířat, obrázky znázorňující různé profese, dvě barevné obruče, „kouzelný sáček“, předměty a potraviny, které lidskému zdraví prospívají a ty, které mu škodí. Práce s dětmi: Děti sedí v půlkruhu u magnetické tabule společně s učitelkou, která motivovala řízenou činnost pomocí obrázků lesních zvířátek. Následuje čtená pohádka „Opilá studánka“: V lese byla studánka, ke které chodila pít všechna zvířata z okolí. O studánku se společně starala. Jednou sem přišly děti, které cestou otrhaly nezralé ovoce. Bylo kyselé, nechutnalo jim, a tak je naházely do studánky. Do studánky potom napadalo i listí a klacíky, které ji celou pokryly. A voda ve studánce s ovocem časem začala kvasit. Zvířátka měla za nějakou dobu ve studánce místo vody zvláštní nazlátlou tekutinu, která neobvykle voněla. ____________________________________ 53) H.H. Deissler, Každodenní problémy v MŠ, str.20

39

Moudrá sova jim řekla, ţe to je asi alkohol, který lidé z ovoce někdy vyrábějí, potom ho pijí, usmívají se a zpívají. Zvířátka si řekla, ţe to musí také ochutnat, kdyţ to lidem tolik chutná a jsou z toho veselí. Nejdříve také byla veselá, ale potom se jim udělalo špatně, některá zvířátka se dokonce začala hádat, prát a ničit okolí. V lese potom byl velký nepořádek, ráno bylo všem moc špatně, bolela je hlava. A tak si zvířátka slíbila, ţe uţ alkohol nikdy neochutnají, protoţe alkohol působí problémy a ničí zdraví. Poté učitelka vedla s dětmi rozhovor o postavách vystupujících v pohádce, co jim způsobil alkohol, jak se po něm zvířátka chovala. Děti samy vyprávěly vlastní zkušenosti s alkoholem, které zaţily ve svých rodinách. Více jak polovina dětí přiznala osobní zkušenost s ochutnáním piva, vína. Učitelka nechala chvíli diskusi volný průběh a potom se vrátila k tématu čtené pohádky. Snaţila se s dětmi najít odpověď na otázku „kdo za to nejvíc mohl“. Děti odpovídaly, ţe za to mohla moudrá sova, která zvířátkům špatně poradila. Další odpověď zněla, ţe za to mohly děti, které naházely do studánky nepořádek a neuklidily ho po sobě. Někdo z dětí řekl, ţe za to mohla sama zvířátka. To byla správná odpověď. I kdyţ to zvířátkům sova poradila, zvířátka si za vše mohou sama, protoţe ochutnala a pila tekutinu, o které nevěděla, co to je. Nikdy nepijeme to, co neznáme, i kdyţ nám to někdo poradí. Kaţdý si odpovídá za své zdraví sám. Po krátké pohybové chvilce a protaţení následovalo povídání nad obrázky profesí: „Co by se stalo kdyby…“ Obrázek řidiče, lékaře, zedníka,…Děti se aktivně podílely na vyjmenování následků, které by mohlo v jednotlivých profesích způsobit poţití alkoholu. Potom si opět sedly do krouţku, doprostřed učitelka umístila dvě barevné obruče. Přinesla „kouzelný sáček“ ve kterém byl pro kaţdého nějaký předmět, vztahující se ke zdravému ţivotnímu stylu. Byly v něm např. bonbóny, pečivo, vajíčko, mrkev, láhev alkoholu, krabička od cigaret, doutník, léky, citron, pomeranč. Kaţdý si jednu věc vytáhl a umístil do příslušné obruče, podle toho, jestli lidskému zdraví prospívá, nebo mu škodí. Vznikla i zajímavá diskuse nad krabičkou léků, které jedna z dívek umístila ke zdraví prospěšným potravinám. Učitelka dětem vysvětlila, kdy jsou léky zdraví prospěšné a kdy jsou naopak velmi nebezpečné. 40

Učitelka diskusi velmi citlivě vedla, do hovorů zasahovala pouze v okamţiku, kdy to bylo potřeba (děti se překřikovaly, nenechaly druhého domluvit). V závěru vyučovací hodiny došly k poznání, ţe alkohol je sice přístupný v regálech obchodů, dá se všude koupit, ale smí jej pít pouze lidé dospělí a zdraví, v přiměřené míře. Ţe existuje v naší zemi zákon, který zakazuje dětem nalévat alkoholické nápoje. Děti pít alkohol nesmějí. Jejich malý organismus se snadno můţe poškodit. Také zaznělo poznání, ţe alkoholismus je nemoc a musí se léčit. Lidé, kteří pijí alkohol často, si na něj snadno navyknou a nemohou potom s pitím přestat. Pokud pijí často, tak tělo alkohol vyţaduje. Stejně jako cigarety – alkohol je droga. K odvykání je potřeba zajít za odborníky, kteří člověku pomohou se vyléčit. Trvá to velmi dlouho. Z pohádky se děti také dozvěděly, jak alkohol vzniká – kvasí ovoce, co způsobilo pití alkoholu zvířátkům, jak jim bylo špatně a co vše vyváděla – od radosti, uvolnění aţ po ničení a agresi. Děti si srovnávaly své zkušenosti s lidmi, kteří alkohol poţili, jak se chovali. Po ukončení řízené činnosti si ten kdo chtěl, mohl jít nakreslit, jak to bylo v pohádce. 19.2 2. téma: Výživa (počet dětí 19) Cíl: Pochopit zdraví jako naprostou pohodu duševní, tělesnou a sociální Četba: „Jak království přišlo o zdraví“ Pomůcky: pohádka, panenka, obrázky zdravých, hrajících si dětí, obrázky dětí nemocných - ze souboru „Kdyţ Alenka stůně“. Práce s dětmi: Děti sedí na lavičce před učitelkou, která chová nemocnou plačící panenku se zavázaným krkem. Panenka je nemocná protoţe: děti samy vstupují do rozhovoru a uvádějí, jaké mohou být příčiny nemoci – si nemyla ruce před jídlem, někdo na ní kýchl a ona vdechla bacil, málo se otuţovala a sportovala, málo se oblékla. Následovalo čtení pohádky: „Jak království přišlo o zdraví“. Děti se dozvěděly o království, kde se lidé přestali starat o své zdraví, přejídali se, kouřili, pili alkohol, málo spali, málo sportovali, jedli nezdravá jídla, nepracovali, přestali se umývat a špinavýma rukama kolem sebe roznášeli nemoci. Nakonec bylo království zachráněno díky Julince a Robertovi, kteří přemohli draka „Nemoc“. Podařilo se jim to tak, ţe v jeskyni objevily dráčka „Zdraví“. 41

Naříkal tam, ţe se o něho lidé v království přestali starat a království proto ovládl drak „Nemoc“. Malý dráček „Zdraví“ jim dal radu, aby všem lidem v království vysvětlily, ţe pokud chtějí být zase zdraví, měli by dodrţovat čistotu, začít jíst a ţít zdravě, spát a odpočívat. Nebylo to lehké, ale nakonec se to podařilo a drak „Nemoc“ byl přemoţen. Po přečtení pohádky děti vyprávěly své vlastní záţitky s nemocemi, nenásilnou formou byly dovedeny k poznání, ţe nemocné děti mají kolem sebe rodiče a blízké, kteří se starají o to, aby měly vše co potřebují, ţe je potřeba mít kolem sebe lidi, kteří nás mají rádi. Protoţe zdraví je nejen to, co se týká našeho těla, ale také je důleţité, jakou máme náladu, jak se cítíme a v jakém ţijeme prostředí. Zdravý je ten, kdo má v pořádku všechno, co je v těle i na těle. Zdravý člověk je veselý, spokojený a nic ho netrápí ani na duši. V průběhu řízené činnosti byly vyuţity obrázky ze souboru „Kdyţ Alenka stůně“, nad kterými se děti aktivně zapojovaly do diskuse. Na otázku „Jak si udrţujeme zdraví?“ uţ na konci hodiny uměly odpovědět (jíme ovoce a zeleninu, cvičíme a sportujeme, …). Na závěr děti pracovaly u stolečku s metodickým listem, kde poznávaly obrázky nemocných a zdravých dětí. 19.3 3. téma: Kouření (počet dětí 21) Cíl: Seznámení se škodlivými důsledky kouření na lidský organismus Četba: „O Sněhurce trochu jinak“ Pomůcky: pohádka, obrázky k tématu, maňásek pejska, krabička cigaret omalovánka Sněhurky, pastelky. Práce s dětmi: Děti sedí okolo učitelky, jsou motivovány nevlídným počasím, ulicemi plnými smogu, který jsme někdy nuceni vdechovat. Otázkami učitelka dovedla děti k poukázání na kouření, kterým si lidé sami a dobrovolně ničí zdraví. Vyuţila připravené obrázky, na kterých byly vyobrazeny různé situace z našeho okolí. Kuřáci obtěţující hosty v restauracích, kouřící maminky na dětském hřišti, rodina v autě a kouřící řidič. Na dalších obrázcích byly vyobrazeny lidské plíce, jaký proces v těle probíhá, kdyţ se vdechuje kouř. Následovala četba pohádky „O Sněhurce trochu jinak“. Pohádka začíná jako klasická pohádka o Sněhurce. 42

Zlá macecha odvedla krásnou Sněhurku do lesa, aby jí roztrhala dravá zvěř. Sněhurka v lese potkala trpaslíky a od té doby ţila u nich. Kdyţ to zlá královna zjistila, vypravila se za ní převlečená za babku kořenářku. Místo otráveného jablka, jak to známe z klasické pohádky, jí ale nabízela cigarety, jako zvláštní druh koření, které se musí vdechovat - aby Sněhurku ochránilo před zlými kouzly. Postupně se na tomto „koření“ stala Sněhurka závislá. Nemohla bez něho být. Trpaslíky kouř obtěţoval, i oni ho nechtěně vdechovali. Sněhurka začala být pohublá, bledá, měla oteklý nos, červené oči, škrábalo jí v krku, kašlala. Nakonec byli všichni v chaloupce unavení, bolela je hlava. Pohádka končí tím, ţe do chaloupky přijel krásný princ a ten Sněhurce pomohl od závislosti na cigaretách. Trvalo to ale dlouho, protoţe její tělo nikotin, který cigarety obsahují, potřebovalo. Nakonec vše dobře dopadlo, zlá královna vzteky pukla a všichni potom šťastně ţili na zámku i s trpaslíky. Po přečtení pohádky následoval rozbor textu. Děti odpovídaly na to, čím se liší tato pohádka od té klasické, kterou všichni známe. Proč Sněhurka poslechla babku kořenářku, ţe měla být víc opatrná. Sněhurce koření nejdřív nechutnalo, kouř jí smrděl, škrábal v krku. Ale potom si na cigarety její tělo zvyklo a ona kouřit potřebovala. Cigarety jsou droga, kterou lidské tělo vyţaduje a je velmi těţké s kouřením přestat. Cigarety stojí hodně peněz. Čím platila Sněhurka babce kořenářce? Děti byly při odpovídání na otázky aktivní, kaţdé mělo co říci. Poměrně dost dětí má někoho v rodině, kdo kouří. Jedna z dívek se dokonce přihlásila, ţe ona sama uţ zkoušela kouřit, ţe jí to umoţnila její starší sestra a babička. Učitelka v návaznosti na přečtenou pohádku zdůraznila, ţe ten, kdo kouří, ohroţuje zdraví ostatních, kteří se vyskytují v jeho okolí. Jsou nuceni nedobrovolně vdechovat cigaretový kouř, i kdyţ sami jsou nekuřáci. Kdo kouří cigarety je často nemocný, hodně kašle, má rýmu a špatnou pleť. Bolí ho hlava a je unavený. Stejně tak dopadli všichni v chaloupce - Sněhurka i trpaslíci. Děti se postupně během diskuse dostávaly k faktu, ţe kouření je velmi návykové, je těţké s ním přestat, tělo nikotin vyţaduje, protoţe je na něj zvyklé, a proto si kuřák kupuje kaţdý den novou krabičku cigaret. Jedno z děvčat uvádí příklad svého tatínka, který se snaţí uţ dlouho přestat kouřit pomocí elektronické cigarety a stále se mu to nedaří. Učitelka také dětem poloţila otázku, proč lidé kdysi s kouřením začali, kdyţ je tak škodlivé. Vysvětlila jim to na příkladu indiánů, kteří v dávných dobách kouřili dýmku míru. 43

Tenkrát ještě nevěděli, jaké účinky kouř na lidský organismus má. Ale my uţ to dnes víme. Následovala pohybová hra „Na indiány“, aby se děti trochu protáhly a osvěţily se. Potom si sedly do krouţku a paní učitelka jim zahrála krátkou scénku s maňáskem – pejskem, který tady někde cítí něco, co mu nevoní a hledá, kde je to schované. Očichává děti, hračky, kočárky – aţ vyčmuchá na skříňce ukryté cigarety. Potom krabičku cigaret dětem rozbalila a poslala ji po krouţku. Reakce dětí byla taková, ţe jim tabák smrdí a ony samy nikdy kouřit nebudou. Kaţdé z nich potom dostalo obrázek Sněhurky, kdo chtěl, mohl si ho hned vymalovat. 19.4 4. téma: Léky (počet dětí 18) Cíl: Pochopit, ţe existují různé rostliny, ve kterých mohou být škodlivé látky. Uvědomit si, jak je důleţité brát většinu léků pouze na doporučení lékaře. Četba: „Není lék jako lék“ Pomůcky: pohádka, plyšová hračka pejska a dvou štěňátek, čtená pohádka, krabička s léky, teploměr Práce s dětmi: Děti sedí v půlkruhu na ţidličkách, učitelka jim ukazuje, co si přinesla: teploměr, léky. Ty nám pomáhají při nemocech. „Jak se lidé léčili v dávných dobách, kdy ještě neexistovaly léky, tabletky?“ Postupně se děti díky této otázce dostávají k léčivým rostlinám, k tomu, ţe ale existují i jedovaté rostliny a plody, které nesmějí samy ochutnávat, vţdy se musí zeptat dospělého. Léky se vydávají na předpis, který předepisuje nemocným lékař, na kaţdou nemoc je jiný lék. „Co by se stalo kdyby…“ - učitelka dává příklady nesprávného uţívání léků. Potom následuje četba pohádky „Není lék jako lék“. V jedné rodině si děti hrály a honily se s pejsky. Při hře ale nastydly a musel se na ně přijet podívat pan doktor. Na jejich nemoc jim předepsal léky, které musely uţívat podle předpisu. Po nějaké době se uzdravily. Jednou ale onemocněla i štěňata a jejich psí maminka Markýza se rozhodla, ţe jim pomůţe. Po dětech přece zbylo v lékárničce spoustu léků. Psí maminka Markýza nemocným štěňatům podávala léky, které tam našla. Dala jim najednou velké mnoţství, aby uzdravování netrvalo tak dlouho. Štěňatům se ale velmi přitíţilo a málem přišla o ţivot. Naštěstí je zachránil veterinář. 44

Učitelka dětem představila plyšáky - Markýzu a její jiţ uzdravená štěňata. Společně si povídali o tom, co Markýza udělala špatně, navazují na děj v pohádce. Postupně se dostávají k tomu, ţe není lék jako lék, na kaţdou nemoc je jiný lék, jiné mnoţství léku uţívají děti, jiné mnoţství dospělí, protoţe váţí více kil. Léky předepsané lékařem nám pomáhají, ale kdyţ se nevhodně uţívají, mohou člověku poškodit zdraví. Děti získaly i poznatek, ţe staré léky se mají odevzdat do lékárny, nemají se doma schovávat. 19.5 5. téma: Drogy (počet dětí 20) Cíl: Seznámit děti s účinky a následky poţití neznámé drogy, šikana a xenofobie, kamarádství. Důvody. Kdo za to nejvíc můţe. Četba: „Jak Voříška neměl nikdo rád“ Pomůcky: pohádka, maňásek - pejsek Voříšek, obrázky Práce s dětmi: Děti sedí na koberci okolo učitelky. Ta k nim promlouvá prostřednictvím maňáska. Voříšek je smutný, ostatní pejsci si s ním nechtějí hrát, protoţe není čistokrevný. Nenásilnou formou je dětem přibliţována otázka šikany a rasizmu, nastává diskuse na toto téma. Potom následuje četba pohádky. Voříšek díky tomu, ţe si s ním nikdo nechtěl hrát a všichni se mu posmívali, utekl, nikomu se se svým trápením nesvěřil. U pole se setkává s makovicí, která se tváří jako jeho kamarádka a nabídne mu zázračnou šťávu. Voříšek usíná a zdají se mu krásné sny o tom, jak má plno kamarádů, jak je šťastný. Ale po probuzení zjišťuje, ţe vše je pryč, ţe je opět sám, je smutný. Bere si proto další a další dávku šťávy od zelené makovice. Nakonec ho zachránil kluk, který šel okolo s ostatními dětmi a odnesl si Voříška domů. Došel s ním k veterináři a ten postupně Voříška vyléčil. Na tomto textu se děti také seznámily s významem kamarádství, jak je důleţité mít někoho, komu se můţeme svěřit, kdyţ je nám smutno. Většinou se svěřujeme rodičům, nebo kamarádům. Lidé někdy bývají nafoukaní, nechtějí mezi sebou někoho, kdo je jiný. A to je moc špatné. Voříšek nebyl čistokrevný, proto ho pejsci odháněli a nechtěli si s ním hrát. Dále si učitelka s dětmi povídala o tom, jaké účinky měla na Voříška šťáva z makovice.

45

Pavlík se přihlásil a věděl, ţe to byla droga. Děti odpovídaly, ţe Voříšek byl omámený, dokonce některé z nich znaly význam slova halucinace. Dostávaly se ke zjištění, ţe kdyţ droga přestane působit, člověk potřebuje další dávku, aby byl zase šťastný. Jeho tělo si na drogu zvyká, drogu potřebuje, jinak je mu špatně. Učitelka děti navede ke zjištění, ţe makovice vůbec nebyla dobrá kamarádka, ţe Voříškovi vlastně ublíţila, mohl by i umřít, kdyby ho včas nenašel kluk. „Kdo za to nejvíc mohl? Ostatní psi, kteří od sebe Voříška odháněli, nebo makovice, nebo Voříšek?“ Při této otázce jen pár dětí odpovědělo, ţe si to zavinil sám Voříšek, coţ byla správná odpověď. Učitelka chtěla dojít k poznatku, ţe kaţdý je zodpovědný za své zdraví, musí si dát pozor a naučit se, co je nebezpečné. Ţe si děti nemají brát nic od cizích lidí. Voříšek se nechal nalákat, a proto se nemůţe vymlouvat, ţe mu to poradila makovice. Po uţívání šťávy byl nemocný a dlouho se potom musel léčit, aby dokázal zase normálně ţít a radovat se i bez šťávy z makovice. Děti potom samy navázaly na dřívější poznatky z hodin drogové prevence a jmenovaly, ţe podobně závislí jsou lidé na alkoholu a kouření. Kdo si zvykne na drogu, uţ jí potom potřebuje pořád. Je nemocný a musí se ze závislosti dlouho léčit. 19.6 6. téma: Nebezpečí odhozených stříkaček a jehel (počet dětí 22) Cíl: Upozornit děti na nebezpečí plynoucí z manipulace s pouţitými jehlami a stříkačkami v kontextu s moţností nákazy závaţnými chorobami. Získat jistotu, ţe při nálezu těchto předmětů se děti budou chovat bezpečně. Četba: „Jak si děti hrály se stříkačkami“ Pomůcky: pohádka, injekční stříkačky, gumové rukavice, uzavíratelná nádoba Práce s dětmi: Děti sedí okolo učitelky, která z krabičky vyndala injekční stříkačku. Mohou si ji osahat. Potom si vyprávějí, k čemu injekce slouţí. Následuje četba pohádky o dětech, které při hře venku našly injekční stříkačku a rozhodly se, ţe si budou hrát na doktory. Jenomţe při neopatrné manipulaci se Lucka zranila o jehlu. Jenom malinko se píchla. Na bolest zapomněla, ale druhý den jí prst otekl, a tak se svěřila mamince, co se jí stalo. Ta ji okamţitě odvedla k lékaři, kde sloţitě museli zjišťovat, jestli se při hře Lucka nenakazila nějakou váţnou nemocí. 46

Prodělala mnoho bolestivých vyšetření. Naštěstí všechno dopadlo dobře. Následoval rozhovor s učitelkou o tom, ţe manipulace s nalezenými injekčními stříkačkami je velmi nebezpečná. Kdo ji odhodil? Jeden z chlapců dokonce věděl, ţe si někdy lidé píchají drogu injekcí, kterou potom zahodí, ţe u nich v parku na schodech se někdy injekční stříkačka povaluje. Ale nikdy na ni nesahal, poradila mu to maminka. Učitelka dětem vysvětlila, ţe při takovém nálezu děti musí upozornit dospělého, který zařídí vše potřebné. Měla by se zavolat Městská policie, která se sběrem těchto předmětů také zabývá. Po několika dnech při vycházce, učitelka v parku záměrně umístila injekční stříkačku do trávy a čekala, zda si jí někdo z dětí při hře všimne. Děti stavěly zahrádky z klacíků. Po chvíli si stříkačky všimla malá Helenka a hned upozornila děti i učitelku, co našla. Paní učitelka si vzala gumové rukavice, opatrně stříkačku vloţila do uzavíratelné nádoby i s rukavicemi a děti celou dobu její činnost pozorovaly. Vlastním proţitkem si tak připomněly, jak se mají v takových případech chovat. Helenka dostala velkou pochvalu. Potom učitelka dětem prozradila, ţe tuto situaci schválně „nastraţila“, aby se přesvědčila, jak budou reagovat. A připomněla, ţe sběrem pouţitých stříkaček a jehel se zabývají stráţníci Městské policie.

20. Vyhodnocení poznatků Z praktických ukázek při řízené činnosti a reakcí dětí se potvrdilo to, o čem jsem uţ dříve hovořila s paní učitelkou. Ţe v dnešní době není výjimkou, aby tak malé děti měly zkušenost s alkoholem, dokonce i s cigaretou. Učitelky se s tímto nešvarem setkávají kaţdý rok, vţdy se najde několik dětí, které uţ mají za sebou první zkušenosti s návykovými látkami. Ten, kdo nad touto problematikou nikdy hlouběji nepřemýšlel, by si mohl myslet, ţe provádění drogové prevence u dětí předškolního věku je nesmysl. Ale opak je pravdou. „Z tohoto pohledu se jeví preventivní působení na děti ve věku 5 aţ 7 let jako nanejvýš optimální a zároveň nanejvýš nutné. Musíme si uvědomit, ţe preventivní působení je proces skutečně dlouhodobý, a tudíţ poznatky, jeţ jsou základem formování postojů v daném věku, je nutné dále rozvíjet a prohlubovat.“ 54) _______________________________________________ 54) Filia, Metodický pokyn, str.1

47

Řízená činnost při hodinách drogové prevence je u dětí oblíbená, mají moţnost samostatně se vyjádřit, uvést svoje osobní záţitky, kriticky zhodnotit chování hrdinů pohádek i ostatních dospělých ze svého blízkého okolí. Je dobře, ţe děti jsou systematicky podle „Školního drogového programu“ vedeny k tomu, jak se mají v rizikových situacích chovat. Rozhovory, které jsem také během své praxe s dětmi vedla, byly zajímavé, některé mi odpovídaly bezprostředně, mnohdy překvapivě. Jiné byly méně výřečné, ale na mé otázky dokázaly odpovědět. Tušila jsem zkušenost dětí s alkoholickým nápojem, který jim dal ochutnat někdo z blízkých příbuzných. Předpokládala jsem důleţitou roli televize v mnohých rodinách – děti u ní i u počítače tráví poměrně dost času. Ale zkušenosti některých dětí s cigaretou byly překvapivé. Po konzultaci s učitelkou jsem se dozvěděla, ţe mezi dětmi se vţdy objeví některé, které zkusilo i kouření. Je smutné, ţe jim tuto zkušenost umoţnili jejich nebliţší. Snad z legrace, snad z nevědomosti. Dnešní 5-6 leté děti mají představu o zdravém ţivotním stylu, vědí co je dobře, co špatně. Dokáţí zaujmout k různým situacím vlastní postoje, vyjádřit své názory, diskutovat o problému, hledat řešení. Pojem alkohol a kouření si vysvětlují jako skutečnosti pro zdraví člověka škodlivé, berou je jako výsadu dospělých. Ale - co je zakázané, to většinou děti láká. Pokud tedy dokáţí rozlišit mezi dobrým a špatným, významně to v budoucnu ovlivní jejich rozhodování.

48

21. Výzkumné šetření 21.1 Cíle výzkumu: 1.

Zjistit metody výchovné práce, které učitelky pouţívají u předškolních dětí v oblasti výuky drogové prevence.

2.

Zjistit, které z těchto metod povaţují učitelky pro práci s dětmi za nejvíce efektivní a proč

3.

Zjistit názory učitelek na provádění výuky drogové prevence jiţ u předškolních dětí a její přínos pro utváření postojů těchto dětí k návykovým látkám a návykovému chování v budoucnosti.

21.2 Hypotézy: 1.

Domnívám se, ţe bude vyuţívána hlavně metoda hry, předčítání a rozhovoru

2.

Za nejvíce efektivní budou učitelky povaţovat zřejmě metodu rozhovoru

3.

Učitelky budou zastávat názor, ţe tato výuka je pro děti určitě do budoucna přínosná.

21.3 Cílová skupina: Cílovou skupinou byly učitelky mateřské školy „Sluníčko“ Nymburk. Některé z nich se drogovou prevencí aktivně zabývají, jiné ji do své výuky pravidelně nezařazují. Učitelky, které působí u nejmladších dětí (3-4letých) ale uplatňují ve výchovné práci zásady ochrany zdraví. Cílená práce s metodikou je uplatňována aţ u starších dětí. Osloveno bylo 6 učitelek působících v mateřské škole. Kaţdá z nich uvedla délku své praxe. Výzkum byl proveden v měsíci listopadu 2010. 21.4 Vzorek: 6 učitelek, všechny jsou pro svou práci kvalifikované, jedna z nich studuje vysokou školu 4 učitelky drogovou prevenci vyučují aktivně 2 učitelky drogovou prevenci nevyučují, ale uplatňují u nejmenších dětí zásady ochrany zdraví 21.5 Popis metody práce: Zvolila jsem metodu dotazníku. Výzkum byl zaloţen na jeho vyplnění a vyhodnocení. 49

Zjišťovala jsem v něm názory učitelek ohledně uţívání metod výchovné práce. Chtěla jsem zjistit, které z těchto metod při své práci vyuţívají více a které méně. Zajímaly mne také postoje učitelek k uplatňování výuky drogové prevence uţ u dětí v mateřské škole. Dotazník byl zaměřen na učitelky mateřské školy „Sluníčko“ v Nymburce, byl písemný, obsahoval 9 otázek, které byly sestaveny tak, aby se učitelky mohly k některým otázkám i blíţe vyjádřit. Dále jsem zvolila metodu doplňujícího individuálního rozhovoru. 21.6 Charakteristika postupu: Postupně jsem se seznámila se všemi učitelkami, které v mateřské škole působí. Poţádala jsem je se souhlasem vedení školy o anonymní vyplnění dotazníku. Kaţdá učitelka obdrţela dotazník a v průběhu jednoho týdne ho vyplnila. Na otevřené otázky měly učitelky moţnost obšírněji vyjádřit své názory k problematice. S některými jsem potom vedla individuelně rozhovory, abych se podrobněji seznámila s jejich názory a zkušenostmi při výuce, s čím jsou spokojeny a s čím spokojeny naopak nejsou.

22. Vyhodnocení Vyhodnocení zjištěných skutečností, které jsem získala pomocí vyplněných dotazníků a rozborem odpovědí: Průměrný věk učitelek v mateřské škole je 40,7 roku. Průměrná doba jejich pedagogické praxe je 20,3 roku. Dá se tedy předpokládat, ţe tyto pedagogické pracovnice jsou ve svém oboru dostatečně zkušené k objektivnímu zodpovězení otázek, které obsahuje dotazník. Čtyři z učitelek, které vyučují starší děti, se drogovou prevencí zabývají aktivně, řídí se při své práci metodikou. Další dvě učitelky, které vyučují u nejmenších dětí ve věku 3-4 let, podle metodiky ale systematicky nepracují. Přesto se zaměřují na rozvíjení kolektivních vztahů mezi dětmi, jejich socializaci, na uplatňování ochrany zdraví. Také v oblasti kontaktu s neznámými lidmi. I ony tedy zařazují prvky primární drogové prevence do výchovných činností, musí je však přizpůsobit těmto nejmenším dětem. 50

Z metod výchovné práce je nejvíce vyuţívána metoda rozhovoru, dále spontánní sociální a situační učení, kdy jsou dětem poskytovány vzory chování a postojů, vyuţívá se různých ţivotních situací v průběhu celého dne. Další často vyuţívanou metodou je předčítání. Dále je to hra (na něco, dodrţují se při ní určitá pravidla), dramatizace a individuální přístup. Za nejvíce efektivní povaţují učitelky metodu rozhovoru. Při uplatňování rozhovoru je moţné zjistit poznatky dětí v probírané oblasti, hledají se nejvhodnější řešení. Děti se zamýšlí, ptají se, říkají i příklady ze svého okolí. Je moţné ihned vysvětlovat to, čemu nerozumí. Co se týče obliby výuky drogové prevence u dětí, hodnotily ji učitelky převáţně známkou 2. Nejčastější kritéria, podle kterých učitelky hodnotily oblibu drogové prevence, byla tato: -

děti při výuce vyjadřují svůj názor, kritiku, hledají řešení

-

srovnávají své osobní zkušenosti a záţitky s vlastní rodiny

Na přínos výuky drogové prevence mají učitelky různé názory: Dvě ohodnotily výuku známkou 1. Podle nich, pokud budou mít děti v této oblasti dostatek informací a budou vědět o moţných rizicích, která s návykovými látkami souvisí, sníţí se tím pravděpodobnost pozdějších experimentů s těmito látkami. Při dobré informovanosti dokáţí potom v rizikovém věku drogu snáze odmítnout. Dvě z učitelek ohodnotily přínos výuky drogové prevence známkou 2. Tyto učitelky oceňují to, ţe se s dětmi o problémech hovoří, ţe se hledají příklady z jejich blízkého okolí, myslí si však, ţe dnes není moţné říci, ţe tyto děti se v pozdějším věku dokáţí kontaktu s návykovými látkami vyvarovat a zachovat se zodpovědně. Je to přisuzováno jejich individualitě, postojům a návykům z rodiny. Dvě z učitelek ohodnotily výuku známkou 3. Rovněţ se zmiňují o individualitě kaţdého jedince, bohuţel je v dnešní době velká dostupnost návykových látek, děti ve svém okolí mohou najít mnoho špatných příkladů. Jako důleţitý faktor vidí návaznost na výuku drogové prevence v Základních školách.

51

Poslední otázkou jsem chtěla zjistit, jestli mají učitelky ke své výuce zajištěno kvalitní zázemí, zda je něco, co při své práci postrádají. Učitelky se jednoznačně shodly v tom, ţe pociťují nedostatek financí v oblasti zajišťování školních pomůcek. Pomůcky si shánějí a vyrábějí samy. Jedna z učitelek zmiňuje, ţe by uvítala větší spolupráci a odpovědnost některých rodičů. Někteří kontakt s alkoholem a cigaretou u tak malých dětí zlehčují. 22.1 Naplnění hypotéz: 1. Předpokládala jsem, ţe učitelky budou vyuţívat hlavně metodu hry, předčítání a rozhovoru. Mezi pěti metodami, které uváděly nejčastěji, se vyskytují všechny tyto tři metody. 2. Efektivní se učitelkám jeví metoda rozhovoru a tato moje hypotéza byla správná. 3. Co se týče otázky přínosu drogové prevence do budoucího ţivota dětí, učitelky měly různé názory. Některé poukázaly na rizika, která v budoucnosti hrozí. Dnes není moţné s jistotou říci, jak se děti jednou zachovají. Přesto s výukou drogové prevence souhlasí a vidí ji jako přínosnou. Moje hypotéza byla naplněna jen částečně.

52

23. Závěr Uţ od pradávna lidstvo provází uţívání látek, které ovlivňují náladu, nebo vnímání reality. Jak je moţné, ţe problém s drogami nebyl před rokem 1989 tak markantní? Samozřejmě se vyskytovali drogově závislí, ale ne v takové míře jako dnes. Jedná se o závaţný celospolečenský problém. Hraje v tom roli i svoboda a uvolnění hranic po listopadu 1989. Závislost na drogách začala být najednou velkým problémem. Můţe za to jistě i sloţitost moderní společnosti a poměrně snadná dostupnost návykových látek. V této práci jsem prezentovala zařazování výuky drogové prevence do výchovně vzdělávacího procesu mateřské školy. Přiblíţila jsem samotnou výuku popisem praktických ukázek řízené činnosti, byly zjištěny nejvíce vyuţívané metody výchovné práce při výuce drogové prevence. Ukázalo se, ţe názory učitelek jsou téměř totoţné s názory odborníků, preventivní působení na děti od nejútlejšího věku se jim jeví jako velmi dobrá investice pro budoucí ţivot těchto dětí. Pro rozvoj socializace a zaujímání postojů k určitým situacím je předškolní věk rozhodujícím obdobím. Je ţádoucí do preventivních programů zapojovat i okolí. Rodinné prostředí, školní prostředí, je to i úkol pro společnost, která by měla dostatečně ochránit děti a dospívající mládeţ před širokou nabídkou alkoholu, tabáku, ale i nelegálních drog. Aby prevence plnila svůj účel, je důleţité, aby probíhala dlouhodobě a systematicky. Ţijeme v době, kdy se kaţdé malé dítě můţe s drogou dříve či později setkat. Měli bychom je co nejpravdivěji v této oblasti informovat a předcházet tak neţádoucímu chování. S autory knih, které jsem prostudovala, se díky pozorování a výzkumu shoduji v tom, ţe při experimentování s návykovými látkami zpočátku asistuje dětem jejich nejbliţší rodina. Bohuţel k nelegálním drogám děti přechází právě přes alkohol a tabák, které jim jsou nejdostupnější. V mateřské škole „Sluníčko“ i při návštěvě Institutu Filia jsem poznala, ţe kolem nás existují lidé, kteří berou výuku drogové prevence v předškolním věku váţně. Uvědomují si její význam, pokud bude splněna podmínka systematického a dlouhodobého působení. 53

Tímto postupem by se mělo docílit, aby děti byly zdravě sebevědomé, nečinilo jim potíţe rozhodování, aby byly připravené překonávat nástrahy, které je jednou čekají ve světě dospělých. Kaţdý lidský ţivot je jedinečný a je velmi smutné kdyţ předčasně kvůli drogám končí.

„Vaše děti nejsou vašimi dětmi. Jsou syny a dcerami Života, toužícího po sobě samém. Přicházejí skrze vás, ale ne od vás. A třebaže jsou s vámi, přece vám nepatří.“ Chalíl Dţibrán: Prorok

54

24. Seznam použité literatury 1. ADAMOVSKÁ, Marie. Děti a zdraví, 1.vyd. Praha: ROTAG, 2007. 52s. ISBN 80-903175-9-6 2. BEDNÁŘOVÁ, Jiřina a kol. Diagnostika dítěte předškolního věku, 1.vyd. Brno:Computer Press, 2007. 89s. ISBN 978-80-251-1829-0 3. BĚLINOVÁ, Ludmila a kol. Metodika výchovné práce v jeslích a mateřských školách. 1.vyd. Praha: SPN, 1986. 195s. ISBN 14-577-86 4. DEISSLER, Hans Herbert. Každodenní problémy v mateřské škole. 1.vyd. Praha: Portál, 1994. 108s. ISBN 80-7178-010-3 5. ELLIOTTOVÁ, Michelle. Jak ochránit své dítě. 3. vyd. Praha: Portál s.r.o., 1995. 174s. ISBN 80-7178-419-2 6. HAJNÝ, Martin. O rodičích, dětech a drogách, 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2001. 90s. ISBN 80-247-0135-9 7. HAVLÍNOVÁ, Miluše. Zdravá mateřská škola. 1. vyd. Praha: Portál s.r.o.1995. 141s. ISBN 80-7178-048-0 8. MATĚJČEK, Zdeněk. Co děti nejvíc potřebují. 2. vyd. Praha: Portál s.r.o., 1995. 108s. ISBN 80-7178-058-8 9. NEŠPOR, Karel. Návykové chování a závislost, 1.vyd. Praha: Portál, 2000. 152s. ISBN 80-7178-432-X 10. NEŠPOR, Karel. Vaše děti a návykové látky, 1. vyd. Praha: Portál, 2001. 160s. ISBN 80-7178-515-6 11. NOVÁKOVÁ, Dagmar. Panenka Jablenka a kluk Viktor. 1. vyd. Praha: institut Filia, s finační podporou Meziresortní protidrogové komise při úřadu vlády ČR, 1999. 16s. 12. NOVÁKOVÁ, Dagmar. Zdravý způsob života a prevence závislostí- metodika pro MŠ a 1. stupeň ZŠ, 1.vyd. Praha: Institut Filia, 2009. 48s. broţováno bez ISBN 13. POTHE, Peter. Dítě v ohrožení, 2.vyd. Praha: nakl. G plusG, 1999. 186s. ISBN 80-86103-21-8 14. PREKOPOVÁ, Jiřina. Děti jsou hosté, kteří hledají cestu. 1. vyd. Praha: Portál s.r.o., 1993. 151s. ISBN 80-85282-77-1 15. SMITH, Charles. Třída plná pohody, 1.vyd. Praha: Portál, 1994 226s. ISBN 80-85282-82-8 55

16. SMOLÍKOVÁ, Kateřina a kol. Rámcový program pro předškolní vzdělávání, Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2004. 46s. ISBN 80-87000-00-5 Sborníky a články z tisku 17. SMOLÍKOVÁ, Kateřina, PALATINOVÁ, Alena a kol. Normální je nekouřit. 1. vyd. Praha: Liga proti rakovině, 2003. 24 s. 18. STRNADOVÁ, Karla. Když Alenka stůně, vydal ČSČK, Praha: nakl. Svépomoc, 1983, Z- 575/85 19. VZP ČR, Drogy-poznej svého nepřítele, 1.vyd. Praha: Nakladatelství Medea Kultur, s.r.o. 2002. 27s. 20. Pavla Petrů-Kicková, MŠ-nejen vzdělávání pro děti od 2 do 6let; Informatorium č.6/ 2010, str.8, XVII ročník, vyd. Portál s.r.o. PRAHA, Klapkova2, 32s.ISSN 1210-7506 21. Dagmar Nováková, Drogová prevence, Učitelské noviny, č. 18/2005, str. 6, vyd. Gnosi spol. s.r.o.Praha10.30s.; Ročník108, ISSN 0139-5718 22. Jana Syslová, Drogy: Stát šetří, později však prodělá; MF DNES, 6. 8.2010, Str. A5, XXI. ročník, vyd.MAFRA, a.s., Praha 5 23. Petr Suchomel, Čtěte dětem - vyzývá rodiče televizní reklama; MF DNES, 3. 1.2009, Str. A1, XX. ročník, vyd.MAFRA, a.s. Praha 5 24. Lenka Nejezchlebová, Děti šišlají, můžou za to i počítače; MF DNES, 7. 4. 2008, Str. A4, IXX. ročník, vyd. MAFRA, a.s. Praha 5 25. Martina Radonská, Sociálně nevyzrálé dítě se může ocitnout na okraji; Informatorium č. 6/2010, XVII. ročník, vyd. Portál s.r.o. Praha, Klapkova 2, 32s. ISSN 1210-7506 Internetové zdroje 26. Institut Filia, Základní filosofie; Dostupný z www: http://web.telecom.cz/filia/filozofie.html 27. Celé Česko čte dětem, Proč číst dětem; Dostupný z www: http://www.celeceskoctedetem.cz

56

28. NEŠPOR, Karel a kol. Zásady efektivní primární prevence, 1.vyd. Praha: Sportpropag, 1999. 40s. Dostupný z www: http://www.ppuk.cz/soubory/kadan-zasady-efektivni-primarni-prevence- nespor.doc 29. Definice závislosti podle WHO, Dostupný z www: http://www.vychovakezdravi.cz/clanky/zavislosti.html

57

25. Přílohy: Příloha č. 1: Dotazník (viz. text str.49 ) Příloha č. 2: Pohádky k tématům (viz. text str.39-47 ) Příloha č. 3: Rodičovské desatero (viz. text str.18-21 )

58

Příloha č. 1: Dotazník 1. Věk: 2. Délka praxe: 3. Zabýváte se výukou drogové prevence u předškolních dětí? □ ano □ ne 4. Které z uvedených metod při výuce drogové prevence nejvíce vyuţíváte? (označte nejvýše tři): □ rozhovory □ diskuse □ hra (na něco, seznámení se s určitými pravidly) □ předčítání □ názorné ukázky □ individuální přístup □ pozorování □ dramatizace □ kresba na určité téma □ metoda proţitku - pomocí činností, do kterých se děti aktivně zapojují a získávají tak přímé zkušenosti (např. náhodný, emočně působivý proţitek, konkrétní zkušenost, řešení, čeho je třeba se v budoucnu vyvarovat,…) ……………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………

59

□ spontánní sociální a situační učení, kdy jsou dětem poskytovány vzory chování a postojů, vyuţívá se různých ţivotních situací v průběhu celého dne (např. tolerance, odpovědnost za své jednání, spolupráce) …………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………… 5. Jakou metodu při své práci povaţujete za efektivní a proč? …………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………… 6. Jak hodnotíte oblibu výuky drogové prevence u dětí? (pouţijte stupnici běţnou při školním hodnocení) 1

2

3

4

5

7. Podle jakých kritérií hodnotíte? □ výuka je pro děti zajímavá a poučná □ děti vyjadřují svůj názor, kritiku, hledají řešení □ srovnávají své osobní zkušenosti a záţitky z vlastní rodiny □ mluví se o zakázaných věcech, učí se o důsledcích nesprávného chování □ jiné (uveďte jaké) ……………………………………………………………………………... 8. Jaký předpokládáte přínos výuky drogové prevence u předškolních dětí pro utváření jejich postojů k návykovým látkám a rizikovému chování v budoucnosti? (pouţijte stupnici běţnou při školním hodnocení)

1

2

3

4

5 60

Na základě čeho tak usuzujete: ……………………………………………………………………………………. ……………………………………………………………………………………. ……………………………………………………………………………………. …………………………………………………………………………………….

9. Co vám chybí pro kvalitnější zajištění výuky? Je něco, co při své práci postrádáte? □

mám zajištěno vše, co ke své práci potřebuji

□

pociťuji niţší dotace na školní pomůcky

□

nedostatečná spolupráce s rodinou

□

nedostatečné ohodnocení mé pedagogické práce

□

další (uveďte konkrétně)

……………………………………………………………………………………. …………………………………………………………………………………….

61

Příloha č. 2 Pohádky k tématům:

Opilá studánka Byl jednou jeden les a v tom lese ţila zvířátka. No, on to byl spíš lesík a těch zvířátek bylo jen několik, ale dobře se znala, kamarádila spolu a pomáhala si. Bydlela tam veverka, srnka, jezevec, párek myší, sova a na kraji lesíka ţil baţant s baţanticí. V lesíku bylo také obrovské mraveniště, ve kterém ţilo moc a moc pilných mravenců. Uprostřed lesa byla studánka, ke které chodila všechna zvířátka pít. Ve studánce byla krásně čistá, průzračná voda. Zvířátka dobře věděla, ţe čistá, pramenitá voda je pro jejich ţivot velmi, velmi důleţitá, a tak si také studánky hleděla a udrţovala u ní pořádek. Jednou přišly ke studánce děti z nedaleké vesnice. Natrhaly předtím na zahrádkách nezralé ovoce. Bylo ještě kyselé, tak co s ním? Šup do studánky! Za chvíli byla studánka plná aţ po okraj. Děti si hrály na honěnou a na schovávanou a vůbec nedávaly pozor na to, co dělají. Do studánky napadalo plno listí, klacíků a udělalo to na hladině úplnou pokličku, jako kdyţ přikryjete na sporáku hrnec. Studánku nebylo vůbec vidět. Zvířátka chodila po lese celá smutná, ţe se jim studánka ztratila. Musela teď pít z takové blátivé struţky, co tam zbyla. Za nějaký čas se lesem začala nést zvláštní vůně. No, kdoví, jestli to byla vůbec vůně, ale něco takového zvířátka ještě nezaţila. Tam, kde dřív byla studánka, se občas ozývalo bublání a šplouchání a bylo jasné, ţe se divná vůně line právě z toho místa. Jezevec vzal silnou větev a rozhrnul hladinu. „Studánka se nám vrátila“, radovala se zvířátka. Ale co to? Ve studánce nebyla vůbec čistá voda, ale taková zvláštní nazlátlá tekutina, která tak neobvykle voněla. „Kde je voda?“ volala zvířátka. „A co je to za zvláštní tekutinu?“ „To asi bude limonáda, co pořád pijí děti,“ řekla veverka. Myška si lízla a trochu se ušklíbla. „To nebude limonáda, tu já uţ ochutnala, kdyţ jsem byla ve vesnici. Kdepak, limonáda je víc sladká.“ „Tak to je asi ten…čaj“ vyhrkl jezevec, „to lidé pijí. A také ho dělají z různých bylin, víte, ţe je v lese občas sbírají.“ „Čaj to není“, přidala se srnka „ten voní jinak a lidé ho vaří v konvici na kamnech. A tady nikdo nic nevařil.“ Mravenci toho moc nenamluvili a sova moudře koukala z větve do studánky. Pak řekla: „A já uţ vím co to je. To bude víno, nebo nějaký jiný alkohol. Ano alkohol.“ A mţourala na znamení toho, ţe to nemůţe být jinak. „Alkohol,“ vydechla zvířátka, „co to je?“ Moudrá sova si srovnala peříčka a začala poučovat: „Já to viděla v hájovně. Dělali tam víno z jeřabin. A zrovna tak to nejdřív bublalo a pak z toho byla takováhle zlatá tekutina. A tu pak pili. Musí to být něco náramně dobrého. Všichni se usmívali a také zpívali a bylo jim dobře.“ Zvířátka kroutila hlavami, ale pak si řekla, ţe to musí také zkusit. A pila a pila. Ani jim to moc nechutnalo, ale co naplat, kdyţ to lidem dělá tak dobře. Jenom mravenci se na to dívali nedůvěřivě, pro jistotu si ani nelízli a dál pilně pracovali na svém písečku. Pardon, mraveništi. Netrvalo to dlouho, a z veselých, příjemných zvířátek se stávala banda divokých zvířat. Začala se dokonce prát, hádala se a rozzuřený jezevec skoro rozbořil mraveniště. 62

Některým zvířátkům bylo také špatně, baţanti po rvačce ztráceli pera, veverka si úplně rozsypala oříšky nasbírané na zimu, srnka si rozbila krmelec na seno. Byla to náramná spoušť. Přes noc zvířátka jakţ takţ vystřízlivěla, ale bolela je hlava a vůbec jim nebylo dobře. Moudrá sova, teď uţ také střízlivá, se ozvala z větve: „Tedy pardon, to jsem popletla. V hájovně také druhý den ráno vypadali jako my teď. Ale to jsem nevěděla, ţe je to po tom pití. Oni vypadali tak spokojeně, kdyţ začali pít. Pravda je, ţe v knihách jsem četla, ţe alkohol působí problémy mezi lidmi a ničí zdraví. Ale kdo nevidí, neuvěří.“ Kdyţ se zvířátkům udělalo lépe, začala v lese dělat pořádek. Studánku vyčistila, aţ v ní byla voda zase krásně průzračná. Mravencům se omluvila za zničený kus mraveniště a podle svých sil se jim snaţila pomoci s opravou. Konečně bylo všechno tak, jak má být. Zvířátka si oddechla, ţe tu hrůzu mají za sebou. Hned si svatosvatě slíbila, ţe takového pití se uţ ani nedotknou. Naučit se pít alkohol s mírou je velký problém i pro lidi, natoţpak pro zvířátka. A tak je lepší nezkoušet to vůbec.

Jak království přišlo o zdraví V jednom království se ztratilo zdraví. Místo něj přiletěl zlý drak Nemoc a začal trápit lidi. Drak měl tři hlavy, a kdyţ létal nad královstvím, hlavy se rozhlíţely, komu by mohly ublíţit. Kdyţ se na někoho podívala první hlava, tak si hned zlomil nohu, nebo rozbil koleno, nebo mu něco v těle přestalo správně pracovat. Kdyţ se podívala druhá hlava, tak ten člověk byl strašně smutný, nic ho netěšilo a nic se mu nechtělo dělat. A kdyţ se podívala třetí hlava, tak ten člověk nenašel doktora ani léky, začal se hádat s ostatními lidmi, přišel o práci, jeho studna ztratila pramen a úroda uschla. Zkrátka a dobře, v království bylo zle, lidé byli nemocní a nikdo si nevěděl rady, jak se zlého draka Nemoci zbavit. Pan král a paní královna byli nešťastní a nešťastná byla také jejich princátka, dvojčata Robert a Julie. Byli to sice ještě děti, ale brzy je napadlo, ţe musí království zachránit. A tak Robert s Julií podnikali výpravy do všech koutů země a hledali odváţného hrdinu, který by pomohl zahnat draka Nemoc. Zkoušeli to u věhlasných lékařů, ale ti všichni kroutili hlavami: „Kdepak, na takové nemoci jsem krátký“. A jiný zase říkal: „Na draka Nemoc mé léky nestačí.“ Další se právě chystal odjet pryč: „Já odcházím, s drakem bojovat nemůţu. A ještě bych mohl onemocnět i já.“ Robert a Julie byli smutní. A kdyţ nepochodili ani u rádců, učenců a vyhlášených siláků, vraceli se domů a báli se, ţe budou také nemocní. Jak tak šli lesem, uslyšeli z nedaleké jeskyně nějaké naříkání a kňourání. A hned se tam šli podívat. „Kdo to tady pláče?“ ptal se Robert. V jeskyni se krčil malý dráček. A měl tři hlavičky! Julie se k němu naklonila: Kdopak jsi? Takhle malého dráčka jsme nikdy neviděli. Ţe ty jsi také nemocný kvůli tomu drakovi?“ „No právě“, kňoural dráček. „Vţdyť já jsem drak Zdraví a po celé roky hlídám ve vašem království, aby lidé moc nestonali. Já býval silák, ale drak Nemoc mě zahnal a takhle jsem dopadl. Jsem čím dál tím menší a slabší. A jestli umřu, tak uţ vás nikdo nezachrání.“ „Co budeme dělat?“ bědovala Julie. „Jak se to stalo, ţe jsi tak slabý? Co s tebou uděláme?“ byl zvědavý Robert. Dráček přestal fňukat a začal se zlobit: „Ale vţdyť za to můţete všichni v království. Přestali jste se o mě starat, a proto vás mohl drak přemoci.“ „Jak přestali starat? A proč máš tři hlavy jako drak Nemoc?“ divili se Robert s Julií. 63

„To já vám hned řeknu. A také vám povím, co můţete udělat, aby drak Nemoc zase odletěl.“ „Tak honem povídej, dokud je čas. V království uţ jsou skoro všichni nemocní“ skočil mu do řeči Robert. „Tak poslouchejte,“ řekl dráček. „Já začal slábnout, protoţe se lidé přestali starat o své zdraví. No, a protoţe já jsem drak Zdraví, tak jste se vlastně přestali starat o mě. Tak třeba – lidé v království se přejídají a navíc se vyhýbají jídlům, která jsou zdravá. A také nikdo necvičí a nesportuje a také se nikomu nechce pracovat.“ „No ale vţdyť jsou všichni nemocní, tak nemohou“ začala království omlouvat Julie. „Právě, kdyţ někdo neţije zdravě, chytne všechny moţné nemoci. A také jste se přestali mýt! Víte co nemocí se přenáší špinavýma rukama?“ pokračoval dráček. „A je toho ještě víc, co je důleţité: spánek, dobrá nálada a to, ţe se lidé mají rádi a pomáhají si. A protoţe ve vašem království je všechno špatně, tak já slábnu a lidé jsou nemocní. A ještě něco je špatně. Mnoho lidí kouří, pijí moc alkoholu nebo berou drogy! A to dělá zle všem mým hlavám,“ dokončil dráček řeč. „A co ty tři hlavy?“ pátrala se Julie. „Jedna má na starosti všechno, co se týká těla, druhá to, jak se cítíme - náladu, a třetí všechno ostatní, co potřebují lidé k ţivotu a také vztahy mezi lidmi. A jak to není třeba jen u jedné hlavy v pořádku, tak začnou slábnout i ty ostatní, protoţe to uţ není zdraví, jak má být.“ Vysvětlil dráček a pak zavzdychal, protoţe se zase zmenšil. To zase někdo v království dělal něco špatně. „Tak já uţ asi vím, co ti pomůţe a co pomůţe i našemu království!“ vykřikla Julie. „Roberte, honem poběţ, dokud je čas!“ Robert se sice trochu divil, ale pak mu to také došlo. Děti pospíchaly do království a všem lidem vyprávěly o dráčkovi Zdraví i o tom, proč je čím dál menší a slabší. Vysvětlovaly všem, ţe musí jíst zdravě, dodrţovat čistotu, spát a odpočívat, ale také cvičit a pracovat, a ţe nemají kouřit a pít moc alkoholu, ani brát jiné drogy. Protoţe lidé v království cítili, ţe je opravdu zle a také proto, ţe Robert a Julie byla princátka a jejich rodiče král a královna také lidem domlouvali, začali dělat všechno správně, aby dráčka Zdraví zachránili. A opravdu, dráček začal sílit a růst a byl čím dál zdravější. Tím víc slábnul drak Nemoc. A zanedlouho se z dráčka stal drak Zdraví a ten zesláblého draka Nemoc přemohl. Spolu s lidmi z království ho zavřeli do pevné klece, aby uţ nemohl lidem škodit. To víte, klec je sice pevná, ocelová, ale kdyby se lidé přestali o zdraví starat, tak by mohl drak Nemoc zesílit, klec rozbít a zase dělat neplechu. A proto drak Zdraví často létá nad královstvím, aby lidé nezapomněli, co mají pro něj i pro sebe dělat. Robert a Julie se také starají o zdraví. Ale napadlo je, ţe jsou i jiná království a jiné země, a ţe i tam se můţe lidem přihodit to, co u nich. A tak ten příběh napsali, proto jsme si ho mohli vyprávět i my.

O Sněhurce trochu jinak Byli-ţili jednou jeden král s královnou a měli krásnou dceru. Říkali jí Sněhurka. Všichni tři se měli rádi a ţili si, no jako v pohádce. Ale jen do té doby, neţ královna náhle zemřela. Sněhurka i král byli velmi, velmi smutní a s nimi i celé království. Pak se stala divná věc. Do království a na zámek přišla neznámá cizí královna. No – ona to moc královna nebyla – byla to totiţ čarodějnice, ale to zatím nikdo nevěděl. Krále její krása přímo očarovala, zamiloval se do ní a za krátký čas byla náramná svatba. Nová paní královna se po svatbě brzy vybarvila. Nejen ţe byla zlá a panovačná, ale byla i nesmírně ješitná na svou krásu. A tak nesnesla vedle sebe vůbec nikoho, kdo byl také krásný. 64

A jak uţ jsme řekli, Sněhurka byla krásná, aţ oči přecházely. Proto ji také královna zavedla do hlubokého lesa, aby jí dravá zvěř roztrhala. Naštěstí Sněhurka v lese nepotkala divokou zvěř, ale sedm malých trpaslíků, kteří jí vzali do své chaloupky. Moc si povaţovali, ţe taková krasavice bud jejich kamarádka. Zlá královna se na zámku radovala, ţe je teď nejhezčí, kdyţ se zbavila Sněhurky. A protoţe to byla čarodějnice, měla kouzelné zrcadlo, kterého se kaţdou chvíli ptala, kdo v království je nejkrásnější. Strašně se rozzlobila, protoţe zrcadlo jí odpovědělo, ţe nejkrásnější je Sněhurka. Královna se hned vydala do lesa a tam viděla, ţe Sněhurku divá zvěř neroztrhala, a ţe spokojeně ţije u trpaslíků. Přemýšlela, jak by Sněhurce ublíţila. A protoţe znala pohádku „O Sněhurce“, hned jí došlo, ţe nějaké otrávené jablko není řešení. Sněhurka by byla stále nejhezčí a navíc by jí osvobodil krásný princ. Přeměnila se proto v hodnou babku kořenářku, která Sněhurce nosila koření do jídel a léčivé bylinky pro trpaslíky. Namluvila Sněhurce, ţe jí přinesla zvláštní koření, které se musí zapálit v papírové trubičce a vdechovat. To koření mělo Sněhurku ochránit před lesním povětřím, na které nebyla ze zámku zvyklá, a ještě navíc před kouzly její macechy. Ta byla ale mazaná! Dala Sněhurce celou nůši cigaret a ještě jí nechala různé časopisy, kde byly reklamy na cigarety, aby uvěřila, ţe kouřením se chrání lidé všude na světě. Sněhurce cigarety zpočátku příliš nechutnaly. Kouř jí štípal do očí, kuckala, ale protoţe babce kořenářce věřila, snaţila se to překonat. Za nějakou dobu si na kouření zvykla a co víc, dokonce bez něj nemohla být. Ani jí nevadilo, ţe za další cigarety musela babce kořenářce platit svými krásnými drahocennými šperky. Trpaslíkům se to moc nelíbilo. Vůbec nebyli přesvědčeni o tom, ţe by kouření mohlo Sněhurce nějak prospívat. A navíc, Sněhurka kouřila téměř nepřetrţitě a trpaslíky ten kouř moc obtěţoval. Po nějaké době to všechno začalo být velmi, velmi divné. Sněhurka pohubla, zbledla, na jejím dříve krásném obličeji se objevily vrásky, oči měla červené, nos neustále oteklý, protoţe byla kaţdou chvíli nastydlá a stále kašlala. Trpaslíci na tom byli podobně, i kdyţ sami nekouřili, ale jen vdechovali kouř ze Sněhurčiných cigaret. Všichni byli stále unavení, bolela je hlava a vůbec nic je netěšilo. A zlá královna? Ta byla náramně spokojená. Kdyţ se zeptala svého kouzelného zrcadla kdo je nejkrásnější, vţdy slyšela tu samou odpověď, ţe je to právě ona sama. Jednou do lesa ke Sněhurce a trpaslíkům přišel krásný princ. Viděl totiţ na zámku Sněhurčin obrázek, který královna zapomněla zničit, a strašně se do Sněhurky zamiloval. A pak se mu nějak doneslo, kde Sněhurka ţije. Jenomţe místo krasavice našel nemocnou a ošklivou dívku, která v jednom kuse kouřila. Ale protoţe princ byl velmi moudrý a navíc představa krásné Sněhurky z obrázku mu dodávala sílu, neodešel znechuceně pryč, jak by to udělal kdokoli jiný, ale začal přemýšlet, jak Sněhurce pomoci. Zůstal u Sněhurky a sedmi trpaslíků v lese a začal ji pomalu odnaučovat kouřit. To víte, nějakou dobu to trvalo, ale nakonec se to podařilo. Trpaslíci i Sněhurka zase byli zdraví, Sněhurka měla opět krásný obličej. A pak přišlo i to, co známe z jiných pohádek. Princ Sněhurku políbil a byla z toho láska jako trám. Někdy v té době se zase zlá královna zeptala svého kouzelného zrcadla, kdo je na světě nejkrásnější. A kdyţ slyšela, ţe Sněhurka, tak zlostí pukla. Pan král prokoukl, co to měl za čarodějnici a Sněhurka i s princem se mohli přestěhovat na zámek. A trpaslíci? Ti jsou přece na zahradě před zámkem!

65

Není lék jako lék V jednom domku na kraji města bydleli táta s mámou a jejich děti Joţka, Jarda a Janička. Také tam s nimi ţila fenka Markýza a její štěňátka Kim, Ron a Dona. To si dovedete představit, co si tam všichni uţili legrace! Děti a štěňátka se neustále proháněli po louce, honili se, schovávali, pak se zase cákali v potůčku. Však je máma s tátou a Markýza museli hlídat, protoţe někdy ty jejich hry byly o zdraví, kdyţ ne zrovna o ţivot. Občas se přihodilo, ţe se děti nastydly, kašlaly, měly rýmu a také teplotu. Vţdycky přišel pan doktor, děti prohlédl a předepsal jim léky. Potom většinou maminka řekla: „Pojď, Markýzo, půjdeme dětem pro léky do lékárny.“ V lékárně měli plno šuplíčků a přihrádek a lahviček a krabiček a Markýze se tam moc líbilo. Maminka si při zpáteční cestě vţdycky povzdychla: „Ještě ţe máme ty léky. Jinak by se ty děti neuzdravily tak rychle a to by bylo trápení.“ A to víte, ţe se děti vţdycky brzo uzdravily. A zase běhaly po louce, schovávaly se a cákaly v potůčku. Ale co se nestalo! Jednoho dne onemocněla štěňátka. Markýza si nejdříve myslela, ţe štěňata jsou jenom smutná, protoţe maminka s tatínkem a s dětmi byli celý den na návštěvě u babičky. Ale kdepak, štěňátka nic nejedla, kňučela, ţe je bolí bříška, noţičky i tlapičky. Markýza se nejdříve polekala, ale pak si řekla: „Ještě ţe máme ty léky. Jinak by se snad štěňátka neuzdravila.“ A utíkala do skříňky, ve které byly zbylé léky od posledního stonání dětí. Přemýšlela kolik pilulek má štěňatům dát a počítala: „Děti brali jeden prášek třikrát denně. A za týden byly zdravé. Tak dám štěňatům tři prášky třikrát denně, aby byla zdravá dřív a mohla si zase hrát s dětmi.“ Jenomţe štěňátkům vůbec nebylo lépe a večer, kdyţ se maminka, tatínek a děti vrátili domů, hned viděli, ţe je zle. Maminka řekla: „To se nedá nic dělat, musíme zavolat doktora.“ A pak se hrozně vyděsila, kdyţ seč Markýza pochlubila, ţe doktora není zapotřebí, protoţe štěňata uţ své léky dostala. Markýza dost dobře nechápala, co je na tom tak strašného. Ale kdyţ přišel úplně jiný doktor, neţ chodí k dětem, a kdyţ pak šly s maminkou pro úplně jiné léky, začínala chápat. Asi opravdu není prášek jako prášek. Co uţ věděla úplně jasně bylo, ţe lidé a zvířata mají jiné doktory a jiné léky. Ale tušila, ţe to nebude takhle jednoduché, a proto se raději na všechno zeptala maminky. Vůbec nechtěla, aby štěňátkům znovu ublíţila, kdyby zase onemocněla. Maminka jí to všechno vysvětlila. Potvrdila, ţe lidé a zvířata mají jiné doktory. Ten pro lidi je lékař a pro zvířata….zvěrolékař. Pak Markýze vysvětlila, ţe na kaţdou nemoc je většinou jiný lék, však si pamatuje, co mají v lékárně šuplíčků a přihrádek. A i kdyţ se bude jednat o stejnou nemoc, lék můţe být jiný. I to, kolik léku se má uţívat a jak často. Záleţí na tom, kolik člověk váţí, jak je starý, jak dlouho uţ je nemocný a na spoustě dalších věcí. A to všechno můţe poznat, posoudit a rozhodnout jenom lékař. Je toho hodně co? A tak si Markýza zapamatovala tu hlavní, základní věc: Není lék jako lék a bez lékařského předpisu můţe být i jed.

Jak Voříška neměl nikdo rád Byl jednou jeden pejsek. Takový, jakých je na světě mnoho. Ale nebyl to nějaký pudl, nebo kokršpaněl, nebo jezevčík. Byl to prostě voříšek a také se Voříšek jmenoval. A tenhle Voříšek měl velké trápení. Toulal se městem a všude na ulicích potkával různé pejsky. Chodily na procházku se svými pány, nebo si spolu hrály na trávníku v parcích a byli veselí a šťastní. 66

Voříšek také touţil mít kamarády a dovádět s nimi. Ale vţdycky kdyţ zaštěkal na nějakého pejska, nebo se začal honit se smečkou psů za míčem, ostatní na něj zavrčeli a odehnali ho od sebe. A ţe prý s ním nebudou kamarádit, protoţe jsou čistokrevní a s rodokmenem a on je jen obyčejný, hloupý a ošklivý voříšek. Voříšek byl moc smutný a utekl z města ven aţ tam, kde nebyli ţádní pejsci, ani lidé. Doběhl aţ k velkému poli máků. Najednou viděl, ţe z pole na něj kývá zelená makovice. Říkala mu, ţe zná jeho trápení a ţe má lék na různá trápení…Jen ať si vezme její zelenou šťávu. Je prý jeho kamarádka a chce mu pomoci. To přece Voříšek chtěl, kamaráda co ho má rád. Šťávu si opravdu vzal a hned usnul takovým divným spánkem. Najednou bylo okolo něj plno pejsků a všichni si s ním chtěli hrát a kamarádit. Voříškovi se to moc líbilo a konečně byl šťastný. Ale najednou byli pejsci pryč. To se Voříšek probudil, protoţe šťáva z makovice přestala působit. Poznal, ţe to předtím nebyla pravda a zase mu bylo smutno. A makovice na něj hned kývala a lákala ho. Voříšek si její šťávu vzal znovu a tak se to celé opakovalo stále dokola. Zdálo se mu, ţe ho všichni mají rádi, pak se probudil, bylo mu líto, ţe to není pravda a znovu se nechal zlákat makovicí. Mezitím přišli na louku mezi lesem a polem holky a kluci se svými pejsky. Byl krásný den, sluníčko svítilo a všichni si hráli a moc si to uţívali. Děti a pejsci viděli Voříška, jak tam leţí u pole makovic a divili se, proč spí, vţdyť mu utíká tolik krásného. Volali na něj, ať si s nimi jde hrát, ale Voříšek je neslyšel a spal dál. My ale víme, ţe to nebyl jen tak obyčejný spánek, ale divné omámení od zlé zelené makovice. Jeden chlapeček, který si tam také s dětmi hrál, neměl ţádného pejska a moc po nějakém touţil. Ten u Voříška zůstal a chtěl zjistit, co mu je. Kdyţ viděl, ţe se Voříšek probouzí a hned se zase obrací k makovici, tak ho popadl a utíkal s ním honem pryč. Kdyţ Voříška přinesl domů zjistil, ţe mu je strašně zle a museli jít k panu doktorovi. Chlapeček mu vyprávěl všechno, co viděl na poli, a pan doktor hned věděl, jak Voříškovi pomoci. Kdyţ se Voříšek uzdravil, tak mu pan doktor vysvětlil, jak mu chtěla zelená makovice ublíţit a ţe to vlastně vůbec nebyla jeho kamarádka a ţe ho kluk zachránil. Kluk zase Voříškovi vyprávěl o tom, ţe všichni pejsci nejsou tak hloupí a nafoukaní, jak si Voříšek myslel, kdyţ jich pár takových potkal. A tak Voříšek poznal, ţe kamarádství je i pro něj. Kluk a Voříšek se mají moc rádi a chodí si často hrát s ostatními dětmi a pejsky na louku k lesu. Zlé zelené makovice si Voříšek uţ ani nevšimne. Uţ ví, ţe skutečné přátelství je stokrát lepší neţ to ze snu od makovice.

Jak si děti hrály se stříkačkami Markétina maminka je lékařka. Jak uţ to bývá, Markéta by také chtěla být, aţ vyroste, paní doktorka. Maminka jí ze své ordinace přinesla čistou injekční stříkačku. Samozřejmě bez jehly, aby se Markéta neporanila. Děti znají injekční stříkačky velmi dobře, protoţe kaţdé bylo někdy na očkování. Některé děti byly nemocné a dostávaly léky v injekcích. Kdyţ za Markétou přijdou kamarádi a kamarádky, hrají si na doktory a léčí své panenky a plyšová zvířata. Pravda je, ţe by si na doktora mohly hrát jenom s hračkou, protoţe v hračkářstvích i takové hračky prodávají. Ale hrát si s opravdovou injekční stříkačkou, to je něco docela jiného. Lucka i Viktor, kteří si chodí také hrát k Markétě, byli jednou na dětském hřišti. Houpali se na houpačkách, lezli prolézačkami, házeli si s míčem, a kdyţ uţ je to přestalo bavit, přemýšleli, co by ještě mohli dělat. 67

A jak tak chodili po hřišti, všimli si, ţe na kraji pískoviště leţí injekční stříkačka. „Podívej, někdo tu nechal hračku“ řekla Lucka. „Tak si budeme hrát na doktory?“ zaradoval se Viktor. „Ale koho budeme léčit? Nemáme tu panenky ani plyšáky,“ ptala se Lucka. „Budeme léčit sami sebe,“ rozhodl Viktor. A hned sebral stříkačku ze země. „A já budu doktor jako první.“ „Ne, já chci být první paní doktorka!“ naštvala se Lucka a snaţila se Viktorovi injekční stříkačku sebrat. A jak se tak o ní tahali, Lucka se najednou píchla. Trochu se píchla, ale nebylo to zase nic tak strašného. Přestali se hádat, chvíli si ještě hráli a pak se vrátili domů. Druhý den uţ Lucka ani nevěděla, ţe se píchla. Aţ kdyţ jí prst začal bolet a trochu otekl, napadlo jí, ţe je to asi od té stříkačky. Dostala strach a svěřila se mamince. Ta hned Lucku odvedla k paní doktorce. Maminka i paní doktorka se tvářily velmi ustaraně. Paní doktorka Lucce prst ošetřila, ale pak řekla, ţe jí musí nabrat krev a tu poslat na vyšetření do laboratoře. A také, ţe jí budou brát krev ještě alespoň jednou. To uţ se Lucce moc nelíbilo, protoţe se trochu bála, ţe to bude bolet. Také jí bylo divné, ţe kvůli píchnutí o jehlu je potřeba jinou jehlou píchat do ţíly. „Lucko, Lucko,“ řekla paní doktorka „to nevíš, ţe s tím, co najdeme někde venku, si nemáme hrát? A zvlášť se stříkačkou a jehlou?!“ „Ale proč?“ ptala se Lucka. „Vţdyť si doma také hrajeme s injekcí na doktora.“ „Ale to si hraješ s čistou stříkačkou a bez jehly“ odpověděla paní doktorka. „Ale na těch pouţitých a odhozených je plno špíny, bacilů a někdy i zaschlá krev toho, kdo ji pouţil. A to všechno je moc nebezpečné.“ „Proto se mi zanítil prst, ţe tam byly bacily?“ „Ano, ale ještě ses mohla nakazit třeba ţloutenkou, nebo jinou nebezpečnou nemocí. Proto jsem ti musela vzít krev a budeme muset počkat na vyšetření, jestli nejsi váţně nemocná,“ řekla paní doktorka. Ale to ještě nebylo všechno! Lucka teď skoro nic nesměla, jako kdyby byla nemocná. Ani si hrát venku s dětmi. Musela sedět doma, odpočívat a čekat, jak dopadne vyšetření. Naštěstí Lucka ţádnou nemoc nedostala, a tak uţ zase chodí mezi děti. Ale udělala všem kamarádkám a kamarádům veliké povídání o tom, jak si nesmí hrát s nalezenými stříkačkami. Pořádně jim vysvětlila proč, a od té doby si dávají pozor. Kdyţ jdou na hřiště, nebo do parku, hned se dívají, jestli tam není odhozená nebezpečná stříkačka, aby se menší děti náhodou neporanily. A také vědí, ţe kdyby tam nějakou injekční stříkačku našly, nesmějí se jí ani dotknout a samy ji třeba odklízet. Musí zavolat někoho dospělého a ten uţ zařídí, aby stříkačka byla bezpečně odstraněna.

Zdroj: Institut Filia, Dagmar Nováková: „Zdravý způsob života a prevence závislostí“

68

Příloha č. 3

Rodičovské desatero (převzato ze zpravodaje MŠ „Sluníčko“ na školní rok 2010/2011)

Psychika dítěte se formuje uţ v útlém věku a následně ovlivňuje i jeho jednání a počínání v dospělosti. Nezapomínejte proto dodrţovat důleţitá rodičovská pravidla:

1. Chvalte své dítě. 2. Neustále ho povzbuzujte. 3. Nezavrhujte jej kvůli chybám. 4. Dávejte najevo svou lásku. 5. Stanovte jasné hranice (dítě musí přesně vědět, cosi nemůže dovolit). 6. Neklaďte na něj nadměrné požadavky. 7. Chraňte ho před nadměrným sledováním televize. 8. Posilujte jeho paměť (básničky, hry). 9. Nerozptylujte ho od hry. 10. Nepřepínejte jej.

69