Prevence a řešení pohledávek po splatnosti

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy

Prevence a řešení pohledávek po splatnosti

Bakalářská práce

Autor:

Jana Richtárová Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

Mgr. Bc. Adam Ptašnik Ph.D.

Duben, 2011

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. ……………………………… podpis autora V Hlučíně, dne 8.4.2011

Jana Richtárová

1

Poděkování Děkuji panu Mgr. Bc. Adamu Ptašnikovi, Ph.D. za odborné vedení, podněty a připomínky při zpracování mé bakalářské práce. Rovněţ děkuji panu Ing. Ivanu Kološovi, Ph.D. za poskytnutí cenných rad.

2

Anotace: Bakalářská práce se zabývá prevencí a řešením pohledávek po splatnosti v podnikatelském prostředí. S problematikou nesplacených pohledávek se potýká celá řada podnikatelských subjektů při své podnikatelské činnosti. Tato práce systematicky shrnuje aktuální poznatky v oblasti prevence, zajištění, správy a vymáhání pohledávek. Vysvětluje základní pojmy: pohledávka, dluţník, věřitel, a popisuje vznik a zánik pohledávky. Bakalářská práce se zabývá významem zajišťovacích prostředků jak z hlediska prevence, kdy můţe věřitel předejít riziku nesplacení pohledávky, tak také jejich funkcí po splatnosti pohledávky. Aby podnikatelský subjekt zamezil nárůstu nesplacených pohledávek, musí se pohledávkami aktivně zabývat, tzn. musí pohledávky spravovat a následně vymáhat. Práce se zabývá způsoby vymáhání pohledávek – mimosoudním a soudním vymáháním. Dále porovnává řešení pohledávek přímo firmou – věřitelem (jeho oddělením pohledávek) nebo prostřednictví inkasní kanceláře. Je zde kladen důraz na efektivnost procesu správy a vymáhání. Prakticky orientovaný výstup bakalářské práce je zaměřen na prevenci a řešení pohledávek při exportu formou pojištění pohledávek, kdy pojištění je zároveň zajišťovacím a preventivním prostředkem. Klíčová slova: pohledávka, prevence, dluţník, věřitel, závazkové vztahy, zajišťovací instrumenty, exekuce, pojištění pohledávek, Annotation: This bachelor thesis deals with prevention and solution of overdue claims in entrepreneurial environment. There are a lot of enterprises facing the problem of outstanding debts. The aim of the thesis is to systematically sum up current knowledge in preventing, reinsurance, management, and collection of debts. It explains basic terms such as claim, debtor, creditor, and describes incurrence and extinction of claims. The bachelor thesis deals with the role of means of reinsurance from the point of view of prevention that can help creditor prevent the risk of their claims not being met, as well as from the point of view of their function after claim being due. In order to restrict the growth of outstanding debts, companies must deal with claims actively, i.e. they must manage and then recover claims, which will help to reduce the number 3

of irrecoverable claims. The thesis also focuses on claims recovery – by the means of out-ofcourt and court settlement. It compares recovering of claims directly by creditor (by the company‘s claims department) or through a debt-collection agency. There is an emphasis on efficiency of management and debt collection. The practically oriented output of the bachelor thesis focuses on the prevention and solution of claims at export by insurance of claims, the insurance being both the means of claim reinsurance and prevention. Keywords: claim, prevention, debtor, creditor, obligations, instruments of reinsurance, execution, insurance of claims.

4

Obsah ÚVOD.................................................................................................................................... 7 1 POHLEDÁVKA A JEJÍ PŘÍSLUŠENSTVÍ ...................................................................... 9 1.1 Pohledávka – vznik, příčiny vzniku ................................................................................ 9 1.2 Zánik pohledávky .......................................................................................................... 10 1.2.1 Splnění dluhu a uloţení do úřední úschovy ............................................................ 11 1.2.2 Odstoupení od smlouvy .......................................................................................... 11 1.2.3 Výpověď ................................................................................................................. 12 1.2.4 Započtení pohledávky (kompenzace) ..................................................................... 12 1.2.5 Dohoda věřitele s dluţníkem .................................................................................. 12 1.2.6 Prominutí dluhů a vzdání se práva ......................................................................... 13 1.2.7 Dohoda o narovnání ............................................................................................... 13 1.2.8 Nemoţnost plnění ................................................................................................... 13 1.2.9 Splynutí................................................................................................................... 13 1.2.10 Uplynutí doby ....................................................................................................... 13 1.2.11 Smrt věřitele nebo dluţníka .................................................................................. 14 1.2.12 Prekluze a promlčení pohledávek ......................................................................... 14 1.2.13 Zánik závazku rozhodnutím státního orgánu........................................................ 15 1.3 Současná právní úprava pohledávek ............................................................................. 15 2 PREVENCE A SPRÁVA POHLEDÁVEK ..................................................................... 17 2.1 Prevence pohledávek ..................................................................................................... 17 2.2 Informace – hodnocení bonity klienta ........................................................................... 17 2.3 Smlouva a obchodní podmínky ..................................................................................... 21 2.4 Zajištění závazku ........................................................................................................... 25 2.4.1 Zástavní právo ........................................................................................................ 26 2.4.2 Ručení ..................................................................................................................... 27 2.4.3 Směnka ................................................................................................................... 28 2.4.4 Smluvní pokuta ....................................................................................................... 30 2.4.5 Bankovní záruka ..................................................................................................... 30 2.4.6 Faktoring................................................................................................................. 31 2.4.7 Pojištění pohledávek ............................................................................................... 32 2.4.8 Dokumentární akreditiv .......................................................................................... 33 2.4.9 Postoupení pohledávky (cese) ................................................................................ 34 2.4.10 Převzetí dluhu ....................................................................................................... 34 2.4.11 Přistoupení k závazku ........................................................................................... 35 2.4.12 Plnění poukázkou ................................................................................................. 35 2.5 Správa pohledávek......................................................................................................... 35 3 EFEKTIVNÍ ZPŮSOBY ŘEŠENÍ POHLEDÁVEK ....................................................... 38

5

3.1 Mimosoudní vymáhání pohledávek .............................................................................. 38 3.2 Soudní vymáhání pohledávky ....................................................................................... 42 3.3 Vymáhání pohledávek soudním výkonem rozhodnutí, exekucí.................................... 43 4 PREVENCE A ŘEŠENÍ POHLEDÁVEK PŘI VÝVOZU.............................................. 47 4.1 Subjekty působící na českém pojistném trhu úvěrového pojištění ................................ 48 4.1.1 Státní úvěrová pojišťovna – Exportní garanční a pojišťovací společnost, a.s. ....... 48 4.1.2 Komerční (soukromé) úvěrové pojišťovny ............................................................ 50 4.2 Komerční pojištění ........................................................................................................ 52 4.2.1 Princip pojištění platební nevůle ............................................................................ 54 4.2.2 Postup při uzavírání pojištění ................................................................................. 56 4.2.3 Způsob stanovení výše pojistného .......................................................................... 57 4.3 Funkce a význam pojištění pohledávek ......................................................................... 57 4.3.1 Pojištění pohledávek v období krize....................................................................... 58 ZÁVĚR ................................................................................................................................ 62 SEZNAM LITERATURY................................................................................................... 65 SEZNAM ZKRATEK ......................................................................................................... 66

6

Úvod Podnikatelé jsou při své podnikatelské činnosti vystaveni celé řadě rizik. Jedná se především o rizika ekonomická, investiční, informační a právní, neboť ta nejčastěji ohroţují subjekty práva. Jsou označována jako podnikatelská rizika. Je to však velmi obecné označení, neboť hrozí i nepodnikatelským subjektům, včetně orgánů veřejné správy všech úrovní. Pro současné období je charakteristický růst počtu rizikových faktorů, se kterými přicházejí podnikatelské subjekty do styku. Příčiny jsou různé a mezi nejčastější patří strukturální ekonomické změny, globalizace a v neposlední řadě neočekávaně rychlé projednávání a schvalování legislativních změn a zákonů, v některých případech i se zpětnou účinností. Je zřejmé, ţe zvyšování rizika můţe mít nepříznivý dopad na podnikatele, na jejich hospodářské výsledky, čímţ je ovlivněna nejen jejich současnost ale i budoucí prosperita. Jsme svědky a zároveň účastníky zásadních změn, které se týkají takřka všech zemí, jejich státních institucí, soukromých společností i občanů. Charakteristickým rysem těchto změn ve světové ekonomice je finanční krize a ve značné míře neochota bank poskytovat úvěry a z toho vyplývající platební neschopnost řady subjektů – velkých podniků, malých ţivnostníků, ale i bank a ostatních institucí finančního sektoru. V dnešním

trţním

prostředí

představuje

platební

neschopnost

jeden

z váţných

ekonomických problémů, který velmi ovlivňuje finanční zdraví podniku. Pohledávky mají nesporný vliv na cash–flow, majetkovou strukturu či likviditu podniku. Současná situace na finančním trhu byla důvodem, proč jsem se ve své bakalářské práci zaměřila na téma prevence a řešení pohledávek po splatnosti. Za cíl jsem si vytkla analýzu a vyhodnocení způsobů prevence a řešení pohledávek po splatnosti v podnikatelském prostředí, včetně rozboru příčin jejich vzniku a posouzení způsobů jejich řešení. V první kapitole jsem se zaměřila na teoretickou část problematiky pohledávek. Je zde popsán předmět, vznik a zánik pohledávky. Kapitola poskytuje přehled právní úpravy nezbytné pro vznik a zánik pohledávky. V práci se zabývám nejúčinnější ochranou před vznikem problémových pohledávek – prevencí pohledávek. Prevence zahrnuje dostatek kvalitních informací o potenciálním smluvním partnerovi a volbu vhodných platebních nástrojů a bezchybné uzavírání smluvních vztahů s pouţitím vhodně zvolených právních atributů. Dále je analyzován

7

význam jištění pohledávek pouţitím zajišťovacích a uhrazovacích prostředků z pohledu jejich efektivnosti při následném vymáhání pohledávky. Jelikoţ proces prevence pohledávky velice úzce souvisí se správou pohledávek, je druhá část kapitoly zaměřena na tuto problematiku. Téměř u kaţdého podniku vznikají pohledávky, proto je nezbytné, aby si vytvořily přehledný systém, jak s nimi nakládat. Systém správy pohledávek obsahuje moţné způsoby řešení, specifikuje předpisy a pravidla pro kontrolu platební morálky odběratele a zmiňuje i způsoby vymáhání pohledávek. Ve třetí kapitole jsou popsány a zhodnoceny efektivní způsoby řešení pohledávek. Podrobněji se zabývám výhodami způsobu vymáhání pohledávek mimosoudní cestou přímo věřitelem, ve srovnání s výhodami vymáhání pohledávek prostřednictvím inkasních kanceláří. Trend vymáhání pohledávek prostřednictvím inkasních kanceláří je poměrně novou záleţitostí. V nedávné minulosti se tyto problémy s neuhrazenými pohledávkami řešily jen mezi zúčastněnými stranami a v případě, ţe tzv. vymáhání bylo předáno třetí straně, jednalo se ve většině případů spíše o nezákonnou formu (tj. vydírání, fyzický atak apod.) Ve čtvrté, závěrečné, kapitole jsem uplatnila své praktické zkušenosti z pojišťovnictví a zaměřila jsem se na prevenci a řešení pohledávek při exportu formou pojištění pohledávek, kdy pojištění je zároveň zajišťovacím (ochranným) a preventivním prostředkem. Především jsem se zaměřila na současné období – období finanční krize, kdy pojišťovny zaznamenaly zvýšený zájem o pojištění pohledávek, ale především značný nárůst škodních událostí. V závěru práce uvádím některá doporučení, která mohou zefektivnit proces prevence a řešení pohledávek.

8

1 Pohledávka a její příslušenství V této kapitole se budu zabývat vznikem pohledávek a nejčastějšími příčinami jejich vzniku. Se stejnou důleţitosti se budu věnovat zániku pohledávky. Rozborem příčin a vzniku pohledávky chci postupně dojít k cíli mé práce.

1.1 Pohledávka – vznik, příčiny vzniku V úvodu této kapitoly bych chtěla specifikovat hlavní příčiny špatné platební morálky. V předchozím období ekonomického růstu se podniky soustředily na získávání zakázek, na stálé zvyšování svých výkonů, zisků, a nevěnovaly pozornost informacím o svých obchodních partnerech a zajištění závazku, coţ se jako jedna z hlavních příčin odráţí v současném období krize na velkém nárůstu neuhrazených pohledávek. V mnoha obchodních případech v minulosti chyběla, a chybí dokonce i dnes, jakákoli písemná dokumentace. Absence písemných smluv a dokladů s sebou přináší řadu problémů při snaze donutit nesolidního obchodního partnera k vyrovnání pohledávky a způsobuje praktickou nemoţnost takto vzniklou pohledávku vymáhat. Existuje samozřejmě řada dalších důvodů: nízká úroveň strategického řízení firem v souvislosti s nízkou ekonomickou kvalifikací vedoucích pracovníků, špatná obchodní politika podniku, naivní chování prodávajícího, nemoţnost získání bankovního úvěru, nejasné majetkové vztahy, podkapitalizace podniku apod. Je tedy zřejmé, ţe platební neschopnost podniku můţe mít mnoho příčin, které se vzájemně ovlivňují a nezřídka působí současně1. Jak je obecně známo, pohledávka představuje právo věřitele požadovat po dlužníkovi určité plnění vyplývající ze závazkového vztahu. Ve vztahu k dlužníkovi je tato povinnost plnění označována jako dluh (dle občanského zákoníku) nebo závazek (dle obchodního zákoníku)2. Plnění můţe být peněţité a nepeněţité. V praxi se nejčastěji setkáváme s plněním peněţitým. Ke vzniku problematických pohledávek dochází především v důsledku časového nesouladu v poskytnutí sluţby či dodání zboţí od jejich zaplacení. Dluţník tím, ţe splatnou pohledávku nezaplatí včas, získává od dodavatele bezplatný úvěr.

1

SMEJKAL, Vladimír; RAIS, Karel. Řízení rizik ve firmách a jiných organizacích. Praha : Grada Publishing, 2006. 296 s. ISBN 80-247-1667-4. 2 VONDRÁKOVÁ, Alena a kol. Vymáhání pohledávek, Praha : ASPI a.s., 2006, ISBN 978-80-7357-230-3, str. 3

9

Pohledávky vznikají nejčastěji ze závazkových smluvních vztahů, např. z kupní smlouvy, ze smlouvy o dílo, ze smlouvy o úvěru apod. Pohledávky mohou však také vzniknout z jiných právních skutečností (např. z odpovědnosti za škodu, z odpovědnosti za vady, z odpovědnosti za prodlení dluţníka nebo věřitele apod.), a na základě zákona či jiného obecně závazného právního předpisu (např. daňové pohledávky, pohledávky z titulu poplatků či obdobných finančních plnění). Základním druhem pohledávky jsou pohledávky z obchodního styku, vyplývající z předmětu činnosti podniku, tzn. z prodeje výrobků, zboţí nebo poskytnutých sluţeb na fakturu. Obchodní pohledávky jsou v podstatě nutnou sloţkou majetku podniku z ekonomického důvodů (např. odběratel nemůţe platit ihned za dodané zboţí, protoţe sám dosud nerealizoval své výrobky), bez tohoto úvěru by se zpomalil reprodukční proces. Pohledávky jsou velmi různorodé, proto je pro potřeby finančního řízení dělíme podle subjektů (platící a neplatící apod.), podle místa dlužníka (tuzemské a zahraniční), podle času (krátkodobé a dlouhodobé), podle míry jejich rizikovosti apod. Jedná se tedy o pohledávky žádoucí (jsou projevem normální úrovně hospodaření) či nežádoucí (nadměrné objemem či v nevhodné struktuře.)3 S pohledávkou jsou spojeny náklady na uplatnění pohledávky – příslušenství pohledávky, kterými jsou smluvené úroky, úroky z prodlení, poplatek z prodlení a náklady s uplatněním pohledávky včetně nákladů na právní zastoupení a nákladů soudního řízení v případě soudního sporu. S právem věřitele na zaplacení pohledávky je spojeno i právo na zaplacení příslušenství pohledávky4. Dle mého názoru, pohledávky pro podnik představují významnou část jeho majetku a svou existencí významně ovlivňují finanční zdraví podniku. Pohledávky mají vliv na cash-flow, majetkovou strukturu či likviditu podniku a váţí finanční zdroje – kapitál.

1.2 Zánik pohledávky V této kapitole se zaměřím na zánik závazkových vztahů na základě právních úkonů a na zánik závazkových vztahů na základě události. Pohledávka můţe zaniknout několika způsoby. Jedná se o ukončení závazkového právního vztahu mezi věřitelem a dluţníkem na základě právního úkonu, na základě 3 4

VALACH, Josef kol. Finanční řízení podniku, Praha Ekopress, 1997, ISBN 80-901991-6-X, s. 109 VONDRÁKOVÁ, Alena a kol. Vymáhání pohledávek, Praha : ASPI a.s., 2006, ISBN 978-80-7357-230-3, s. 3, 4

10

události, spojením úkonu a události a v poslední řadě zaniká rozhodnutím státního orgánu. Optimální způsob zániku závazku je jeho splacení. Je to nejjednodušší a nejčastější forma zániku pohledávky.

A. Zánik právních závazkových vztahů na základě právních úkonů 1.2.1 Splnění dluhu a uložení do úřední úschovy Závazek ve vztazích mezi podnikateli zanikne, je-li věřiteli splněn včas a řádně. Splnění závazku podle občanského zákoníku vychází ze smlouvy, případně z jiného dokumentu, např. rozsudku soudu. Věřitel je povinen přijmout i částečné plnění (např. úroky), neodporuje-li to povaze pohledávky. Na základě ţádosti dluţníka je věřitel povinen vydat dluţníkovi písemné potvrzení – důkazní listinu4, ţe dluh byl zcela nebo částečně splacen. V obchodních závazkových vztazích bývá peněţitý závazek plněn prostřednictvím třetí strany, (akreditivu, směnky nebo šeku). V tomto případě obchodní zákoník vychází ze zásady absolutní odpovědnosti dluţníka za splnění svého závazku5, tzn. ţe dluţník za závazek odpovídá stejně, jako by závazek plnil sám. Plnění prostřednictvím jiné osoby se však musí uskutečnit se souhlasem dluţníka § 332 ObchZ. Souhlas není nutný v případě, kdy dluţník porušil závazek, za který třetí osoba ručí (ručitel, banka – poskytuje bankovní záruky). ObchZ umoţňuje vyuţít třetí stranu jak k plnění závazku, tak k přijetí jeho plnění. Tyto případy nastávají, kdyţ dluţník nemůţe splnit svůj závazek věřiteli, protoţe je věřitel nepřítomen, nebo je věřitel v prodlení, nebo věřitele nezná. Svou právní povinnost splní uložením předmětu plnění do úřední úschovy. Náklady z úschovy nese věřitel.6

1.2.2 Odstoupení od smlouvy Odstoupení od smlouvy je projev vůle jedné smluvní strany adresovaný druhé straně, kdy následuje zrušení smlouvy. Vychází z principu smluvní volnosti, ţe smluvní strany se mohou kdykoliv dohodnout, ţe smlouvu ruší6.

5 6

NESNÍDAL, Jiří. Kladivo na dlužníky, 2 vydání, SAGIT 2002, ISBN 80-7208-312-0, s. 41, BAŘINOVÁ, Dagmar; VOZŇÁKOVÁ, Iveta. Pohledávky – právně-daňově-účetně, Grada Publishing, a.s., ISBN 978-80-247-1816-3

11

1.2.3 Výpověď Závazkový právní vztah, který je sjednán na dobu neurčitou, zaniká uplynutím výpovědní doby. Výpověď musí být doručena druhé straně a účinnou se stává uplynutím výpovědní doby.

1.2.4 Započtení pohledávky (kompenzace) Doposud jsem se zabývala jednostranným zánikem závazkových vztahů, nyní uvedu zánik závazku vyplývající z vůle dvou stran – dvoustranný zánik závazku. Započtení je jednoduchý způsob zajištění splatnosti pohledávky. Tento způsob zániku pohledávky je řešen základní úpravou § 580 ObčZ a pouze některými ustanoveními obchodního zákoníku. Jedná se o způsob zániku závazku v důsledku vzájemného krytí pohledávek věřitele a dluţníka, jejichţ plnění je stejného druhu (např. peněţité), pokud se vzájemně kryjí, jsou splatné a způsobilé k započtení6. Zpravidla se jedná o jednostranný právní úkon, kdy jeden ze zúčastněných subjektů učiní vůči druhému projev vůle směřující k započtení, můţe však být i dvoustranným úkonem – dohoda o započtení mezi věřitelem a dluţníkem. V praxi se setkáváme i s vícestrannými zápočty. Pohledávky, aby mohly být započteny, musí být způsobilé, tzn. jejich započtení není vyloučeno ani zákonem ani dohodou mezi věřitelem a dluţníkem. Jsou to pohledávky soukromoprávního charakteru (např. občanskoprávního a obchodně právního). K započtení nejsou způsobilé pohledávky veřejnoprávního charakteru a pohledávky, jejichţ započtení vylučuje zákon nebo dohoda účastníků7.

1.2.5 Dohoda věřitele s dlužníkem Na základě písemné dohody dochází k nahrazení dosavadního závazku závazkem novým a dluţník je povinen plnit závazek nový. Dohoda věřitele s dluţníkem se můţe vztahovat na celý závazek i jen na jeho část. Jednou dohodou můţe být nahrazeno i několik dosavadních závazků8. Dohodu označujeme jako privativní novaci. Jinou dohodou mezi věřitelem a dlužníkem je (dissoluce), kdy se dohodnou, ţe nesplněný závazek nebo jeho část zruší zcela, aniž by vnikl závazek nový. 7

VONDRÁKOVÁ, Alena a kol. Vymáhání pohledávek, Praha : ASPI a.s., 2006, ISBN 978-80-7357-230-3 VONDRÁKOVÁ, Alena a kol. Vymáhání pohledávek, Praha : ASPI a.s., 2006, ISBN 978-80-7357-230-3, s.96. 8

12

1.2.6 Prominutí dluhů a vzdání se práva Rovněţ se můţe věřitel s dluţníkem dohodnout, ţe věřitel promíjí dluţníkovi dluh (při peněţitém plnění) nebo se vzdává svého práva vůči dluţníkovi (v případě ostatních plnění). Dohoda o prominutí dluhu musí být vţdy písemnou formou, jinak je neplatná8. V praxi se však tento způsob příliš nevyuţívá.

1.2.7 Dohoda o narovnání Účastníci uzavřením dohody upravují svá práva, která jsou mezi nimi sporná nebo pochybná.

B. Zánik závazkových právních vztahů na základě události 1.2.8 Nemožnost plnění Stane-li se, ţe dluţník nemůţe plnit svůj závazek vůči věřiteli, povinnost dluţníka plnit zanikne. Nemoţnost plnit můţe být jednak ze subjektivních důvodů, ty mohou vyvolat zánik zcela výjimečně, např. má-li dluţník splnit pohledávku pouze osobně a pro onemocnění tak učinit nemůţe, (např. malíř namalovat obraz), tak také z objektivních důvodů, kdy věc je zničena (např. ţivelní události) a tím nemůţe být předána a není moţné plnit. Jedná se o stav, který nastal aţ po uzavření smlouvy. Dluţník je povinen neprodleně informovat věřitele o nemoţnosti plnění.

1.2.9 Splynutí Závazek zaniká, jestliţe věřitel a dluţník splynou v jednu osobu (v jeden subjekt). Ke splynutí dluţníka a věřitele můţe dojít právním nástupnictvím např. prodejem podniku, fúzi podniku a také děděním.

1.2.10 Uplynutí doby Uplynutím stanovené doby závazek zaniká, aniţ by bylo nutné učinit nějaký právní úkon. Časové omezení závazku můţe jednak vyplývat ze smlouvy (pokud byla sjednaná na dobu určitou), ale také ze soudního rozhodnutí, případně ze zákona (např. výţivné na nezletilé dítě zaniká jeho zletilostí).

13

1.2.11 Smrt věřitele nebo dlužníka Smrtí věřitele a dluţníka zaniká závazek v případě, váţe-li se právo nebo povinnost pouze na osobu konkrétního věřitele či dluţníka (např. malíř má namalovat obraz). Smrtí věřitele např. zaniká právo na bolestné a ztíţení společenského uplatnění. V ostatních případech práva a povinnosti ze závazkových vztahů nezanikají, ale přecházejí na právního nástupce, na dědice. Peněţité závazky smrtí dluţníka přechází na dědice do výše hodnoty nabytého dědictví.

1.2.12 Prekluze a promlčení pohledávek Závěrem této kapitoly bych se chtěla zmínit o další moţnosti zániku pohledávky z důvodu neuplatnění práva, o prekluzi. Prekluze znamená zánik práva a zánik moţnosti jeho vymáhání9. V případě, ţe došlo k dobrovolnému plnění na prekludovaný dluh ze strany dluţníka (dluh, který jiţ v době plnění neexistoval) a věřitel toto plnění přijal, byla by tato skutečnost posuzována jako bezdůvodné obohacení na straně věřitele. Dluţník by se mohl podáním ţaloby u soudu domáhat vrácení plnění9. Občanský zákoník ani obchodní zákoník neupravuje problematiku prekluze. Prekluzi upravují právní předpisy pouze v jednotlivých ustanoveních, v nichţ stanoví konkrétní délku prekluzivní lhůty pro daný subjekt. Prekluzivní lhůty jsou obvykle kratší neţ lhůty promlčecí, jsou spojeny zejména s uplatněním práv z odpovědnosti za vady. V praxi se často setkáváme s promlčením pohledávky. Prekluze a promlčení, mají určitou podobnost, která spočívá zejména v tom, ţe s promlčením i prekluzí jsou spojeny nepříznivé následky pro věřitele, který své právo neuplatnil v zákonem stanovené lhůtě. V obou případech se jedná o lhůty právní a práva s nimi spojená musí být uplatněna nejpozději poslední den této lhůty. Zcela zásadní rozdíl mezi promlčením a prekluzí je v jejich právních následcích. Promlčení znamená zánik nároku tj. zánik úspěšné vymahatelnosti práva u soudu v případě uplatnění námitky promlčení, přičemţ však nedochází k zániku práva samotného, ale dochází k jeho oslabení. Splní-li dluţník dobrovolně promlčený závazek, jeho přijetím nedojde na straně věřitele k bezdůvodnému obohacení, neboť závazek stále

9

VONDRÁKOVÁ, Alena a kol. Vymáhání pohledávek, Praha : ASPI a.s., 2006, ISBN 978-80-7357-230-3, s. 87

14

existuje a dluţník se tak nemůţe domáhat vrácení zaplacené částky10. Promlčení pohledávek je důleţitým momentem pohledávek, jelikoţ má své důsledky v účetnictví a v daňových souvislostech 10. Problematika promlčení pro oblast obchodně právních vztahů je komplexně upravena obchodním zákoníkem, má tedy přednost před obecnou úpravou občanského zákoníku § 387 aţ 408 ObchZ. Délka promlčecí doby je obecně čtyři roky. Obecnou podmínkou je nepřetrţitost běhu doby, coţ znamená, ţe po pravomocném rozhodnutí obchodní zákoník nezakládá nový běh lhůty. Obchodní zákoník stanovuje absolutní omezení promlčecí doby v délce deseti let od doby, kdy začala běţet poprvé. To je významný rozdíl oproti občanskému zákoníku, který po pravomocném rozhodnutí zakládá nový běh lhůty. Pro vztahy, které jsou upraveny dle občanského zákoníku je délka promlčecí doby tři roky a začíná běţet ode dne, kdy mohlo být právo vykonáno poprvé.

1.2.13 Zánik závazku rozhodnutím státního orgánu Nejčastěji dochází k zániku závazku rozsudkem – např. rozsudek o zrušení společného nájmů bytu.

1.3 Současná právní úprava pohledávek Pro podnikatelskou praxi jsou nezbytné dvě zákonné normy: - zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen občanský zákoník nebo ObčZ) a - zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obchodní zákoník nebo ObchZ). Občanský zákoník plní funkci základního právního předpisu, společného pro obě odvětví soukromého práva – občanského a obchodního. Obchodní zákoník, upravuje pouze dílčí zvláštnosti typické pro vztahy mezi podnikatelskými subjekty při jejich činnosti. Právní reţim pohledávky řídící se občanským zákoníkem a obchodním zákoníkem má svá specifika, např. odlišnou délku promlčecí doby11 apod.

10

VONDRÁKOVÁ, Alena a kol. Vymáhání pohledávek, Praha : ASPI a.s., 2006, ISBN 978-80-7357-230-3, s. 87 11 VONDRÁKOVÁ, Alena a kol. Vymáhání pohledávek, Praha : ASPI a.s., 2006, ISBN 978-80-7357-230-3, s. 87

15

Právní úprava vymáhání pohledávek je ošetřena především v zákoně č. 99/1963 Sb., občanském soudním řádu a v zákoně č. 120/2001 Sb., exekučním řádu. Dále je rozhodčí řízení upraveno zákonem č. 216/1994Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Na jiné zákony v souvislosti s pohledávkami odkazuje občanský zákoník, např. na zákon č. 94/1965 Sb., zákon o rodině v platném znění, zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce v platném znění apod. V případě obchodování se zahraničími subjekty je pro podnikatele vhodné seznámit se s mezinárodními úmluvami. (Vídeňské úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupí zboží ze dne 11.4.1980, uveřejněné ve sbírce zákonů č. 160/1991 Sb.11).

16

2 Prevence a správa pohledávek Většina podnikatelů se čas od času dostane do problému, ţe jejich odběratelé nesplácejí své závazky za odebrané zboţí či sluţby. Proti neplatícím odběratelům se mohou podnikatelé bránit vhodným systémem řízení rizik pohledávek. Smyslem řízení pohledávek není situace, kdy společnost nemá ţádné pohledávky. V tomto extrémním případě, kdy jsou nastavena příliš přísná pravidla pro dodávky na fakturu, se podnik připraví o řadu zajímavých zakázek. Řízení pohledávek je ucelený soubor činností – prevence – správa – vymáhání pohledávek, které spolu souvisejí a vzájemně se prolínají. V této kapitole se budu zabývat prevenci a správou pohledávek, jako nejlepší způsob řešení pohledávek po splatnosti.

2.1 Prevence pohledávek Prevenci můţeme definovat jako předcházení vzniku problematické pohledávky, tzn. řádné ošetření právního vztahu a přijetí takových opatření, která riziko vzniku pohledávky minimalizují, nebo alespoň v konečném důsledku zlepšují postavení věřitele při jejím vymáhání12. Nejúčinnější ochranou před vznikem pohledávek je jejich zabezpečení uţ před vznikem nebo v době, kdy vznikají. K tomu slouţí zejména právní ošetření, dostatek kvalitních informací o potenciálním smluvním partnerovi a volba vhodných platebních nástrojů a zabezpečovacích instrumentů. Prevence je nejlepší způsob řešení pohledávky po splatnosti. Je proto na pováţenou, ţe velké mnoţství větších a středních společností věnuje prevenci vzniku pohledávek tak malou pozornost.

2.2 Informace – hodnocení bonity klienta Prvním, základním krokem prevence, je dostatek informací o budoucím či současném obchodním partnerovi. Dále je nutné tyto informace monitorovat a ověřovat, neboť ekonomická situace se můţe změnit. Z platícího odběratele se stane neplatící odběratel.

12

BAŘINOVÁ, Dagmar; VOZŇÁKOVÁ, Iveta. Pohledávky – právně-daňově-účetně, Grada Publishing, a.s., ISBN 978-80-247-1816-3

17

Potřeba kvalitních informací o obchodním partnerovi je nutná v tuzemském podnikatelském prostředí a daleko více je nutná při zahraničním obchodním styku, kdy vedle obecných problémů spojených s vymáháním pohledávek se setkáváme s dalšími komplikacemi vyplývajícími z cizích prvků vyskytujících se ve vztahu se zahraničním obchodním partnerem (např. odlišná legislativa, jazyková bariera, geografická vzdálenost neznalost místních obchodních specifik). Při začátku obchodování s novým partnerem je nezbytné si před první dodávkou zboţí či sluţby svého odběratele ověřit v příslušných databázích, které jsou na internetu volně dostupné. Je nutné zjistit si následující informace13: 1. ekonomickou sílu obchodního partnera a jeho finanční situaci – solventnost. 2. bonitu firmy, postavení na trhu, spolehlivost při splácení úvěru a plnění ostatních smluvních závazků. 3. vlastnické pozadí firmy, zda je účastníkem nějakého podnikatelského seskupení koncern, holding, jestli je osobou ovládající či ovládanou. 4. postavení na trhu, obchodní spolupráce s jinými podnikatelskými subjekty, konkurence. 5. personální obsazení řídících funkcí, obchodní a vlastnické vazby s jinými podnikatelskými subjekty. Informace o smluvním partnerovi lze získat z těchto zdrojů: V některých případech stačí vyhledat informace o společnosti z Výpisu z obchodního rejstříku – úplného výpisu (viz www.justice.cz), kde jsou zachyceny veškeré změny od počátku existence společnosti aţ po současnost. Je nutné připustit, ţe můţe nastat nepříjemná skutečnost, ţe ve výpisu nebudou aktuální údaje o posledních změnách ve společnosti, které by tak mohly výrazně ovlivnit obchodní vztahy. Součástí příslušného rejstříkového soudu je sbírka listin, kam jsou podnikatelé povinni ukládat důleţité dokumenty o své společnosti, jako jsou například výroční zprávy, řádné a konsolidované účetní závěrky, zápisy z valné hromady, zprávy auditora atd. Informace lze získat buď nahlédnutím nebo opisem těchto listin získaných od příslušného obchodního rejstříku za poplatek. Sbírka listin se postupně digitalizuje a zpřístupňuje na internetu, takţe se některé dokumenty stávají veřejnými. Téměř totoţné informace jako 13

PILÁTOVÁ, Jana; RICHTER, Jaroslav. Pohledávky a jejich řešení v podnikové praxi, Olomouc : ANAG, 2009, ISBN 978-80-7263-534-4, str. 9

18

v obchodním rejstříku lze získat v Administrativním registru ekonomických subjektů (ARES) http://wwwinfo.mfcr.cz/ares/ares.html. Další moţností je prověřit si potenciálního obchodního partnera v Obchodním věstníku, který je publikován v listinné podobě a je dostupný téţ v on-line podobě nebo elektronické podobě na CD-ROM. Výhodou obchodního věstníku je poskytování informací o vstupu společnosti do konkurzního nebo likvidačního řízení. Informace o obchodních společnostech v konkurzním řízení lze rovněţ nalézt na internetové adrese www.justice.cz, kde je v informačních registrech evidence úpadců. Internetové burzy pohledávek (např. www.bpx.cz) mohou být také cenným zdrojem informací o případném obchodním partnerovi. Rovněţ spolehlivé, ale do značné míry omezené, jsou bankovní informace. Omezení vychází z postavení bank dle zákona č. 21/1992 Sb., o bankách v platném znění, z něhoţ vyplývá povinnost bank zachovávat bankovní tajemství. Banka poskytuje údaje o klientovi třetí osobě pouze s jeho souhlasem. Souhlas klienta si banka nevyţaduje pouze v případě občanskoprávního řízení nebo trestního stíhání. Dalším informačním zdrojem z bankovnictví a pojišťovnictví je zájmové sdruţení právnických osob SOLUS. O společnosti mnohé vypovídají také její webové stránky. Pokud jsou informačně bohaté a nechybí podstatné údaje, jako např. kontakty na společnost, struktura jejího vedení, informace o vlastnících apod., je to dobré znamení pro navázání obchodní spolupráce. Dalším jednoduchým krokem je vyzkoušet si kontakty, které na sebe společnost uvádí. Podezřelé je, kdyţ telefon neexistuje, na udávané adrese nikdo takový nesídlí a e-mail se odesílateli vrací. Zdrojem informací je také obchodní partner sám. Pokud se budoucí obchodní partner zdráhá odpovídat na naše dotazy, je dobré být ostraţitý při případném uzavírání obchodu. Pro obchodní vztah je důleţité, aby se obě strany chovaly transparentně. V mnohém mohou být vodítkem reference obchodního partnera. Pokud spolupracuje s renomovanými společnostmi, není se většinou čeho obávat. V České republice působí řada velkých, ale i menších specializovaných informačních kanceláří, které poskytují kreditní (obchodní) informace. Výhodou informačních kanceláří je jejich nestrannost, nezávislost, aktuálnost poskytovaných dat, neboť jsou zpracována k datu, které je na kreditní informaci uvedeno. V roce 1990 byl vydán Inform katalog, který je zpřístupněn na internetu pod adresou www.inform.cz.

19

Informace získané ratingovými agenturami a scoringovými agenturami jsou v našich podmínkách poměrně novými a nepříliš pouţívanými zdroji. Tyto sluţby jsou velmi nákladné a proto pro řadu středních a malých firem běţně nedostupné. Převáţně jsou vyuţívány ve finančním sektoru, např. bankami při posuzování úvěrové bonity klienta. Na základě získaných informací riziko analyzujeme, vyhodnotíme a rozhodneme se, zda obchodní vztah uzavřeme či nikoliv a pokud ano, jaký zvolíme vhodný zajišťovací prostředek a platební nástroj. Důvodem hodnocení bonity klienta je snaha se vyhnout nedobytným pohledávkám, které mohou přivodit krizové situace ve společnosti u dodavatele, v jeho hospodaření a předejít případně velkému počtu pozdě platících klientů. Ke zhodnocení důvěryhodnosti lze vyuţít informace z externích zdrojů, jak jiţ bylo popsáno, ale také vlastní, interní informace, které vycházejí ze zkušeností s daným obchodním partnerem v minulosti. Zdrojem interních informací jsou vlastní firemní informační systémy, pomocí kterých sledujeme mj. platební historii partnera (respektování smluvních ujednání), jeho bonitu (schopnost řádně a včas plnit závazky) a jeho současnou platební morálku. Pomocníkem při prevenci a řešení vzniku pohledávek mohou být i různé registry a databáze dluţníků a úpadců vedené různými subjekty na internetových stránkách. Jak jiţ bylo zmíněno v této kapitole, systém poskytuje především negativní informace o subjektech, které včas nebo vůbec neplní své závazky. Zároveň plní preventivní funkci, neboť motivuje dluţníka, aby své závazky plnil, pozorněji hlídal splatnost faktur a vyhnul se tak zapsání do registru dluţníků, neboť jiţ samotný výskyt v registru je pro většinu potenciálních partnerů negativním signálem. Databáze však musí splňovat podmínky zákona č. 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů. Podnikatelé by měli věnovat pozornost takovým informacím, které jej mohou nějakým způsobem ovlivnit, ale nelze si utvořit představu, ţe maximální moţná informovanost vyřeší veškeré problémy. Aby měla informace pro uţivatele očekávaný přínos, musí splňovat určitá kritéria jako jsou včasnost, dostupnost, spolehlivost, pravdivost, objektivnost, legálnost a v neposlední řadě cena za informaci a její užitná hodnota. Po zjištění maxima informací následuje další řešení pohledávky po splatnosti – správně si pohledávku ošetřit, aby byla průkazná. Nestačí mít jen nezaplacenou fakturu, jak se stále mnozí věřitelé domnívají. Pokud věřitel není schopen doloţit oprávněnost

20

pohledávky, můţe často spoléhat jen na štěstí a vůli obchodního partnera pohledávku zaplatit.

2.3 Smlouva a obchodní podmínky Rozhodujícím předpokladem pro vznik pohledávky je uzavření platné smlouvy. Dobře uzavřená smlouva, vhodně nastavené smluvní podmínky jsou pak jedním z důleţitých nástrojů prevence vzniku problematických pohledávek. Uţ od dob římského práva platí zásada clara pacta – boni amici aneb jasné smlouvy dělají dobré přátele14. Vrátíme-li se do současnosti, lze říci, ţe pro případné vymáhání pohledávky je důleţité, jaký je obsah smlouvy, jaké jsou dodací a platební podmínky. Základní pravidla pro uzavírání smluv stanoví § 43 aţ 51 a ObčZ. Obchodní smlouvy upravuje § 269-292, 409 aţ 728 ObchZ. „Smlouva je ujednání dvou nebo více stran o jejich vzájemných právech a povinnostech a vzniká na základě jejich obsahově shodných projevů vůle“15. V případě dvoustranné smlouvy vzniká smlouva na základě dvou jednostranných právních úkonů, a to návrhu na uzavření smlouvy (oferty) a včasného přijetí návrhu (akceptace). Z obsahu smlouvy musí být zřejmé, co je obsahem závazku, kdo a kdy je povinen závazek plnit a vůči komu a jaká je jeho výše. Jakékoliv změny a odchylky od smlouvy je vhodné řešit písemným dodatkem, který podepíší všechny zúčastněné strany. Pozornost, kterou věnujeme přípravě smlouvy se nám odrazí v záruce splnění závazků, které z ní vyplývají. Při sestavování a uzavírání smluv mezi podnikateli při podnikatelské činnosti se vedle ustanovení zákonů do smlouvy zapracovávají obchodní zvyklosti16, obchodní podmínky a vykládací pravidla. Při aplikaci práva se jedná o dispozitivní ustanovení, tzn. při sestavování smlouvy se uspořádání vztahů ponechává na vůli účastníků, důsledně se vychází ze zásady smluvní volnosti. V obchodním zákoníku § 263 je výčet ustanovení, která mají donucující (kogentní) povahu, od nichţ se strany nemohou odchýlit, případně je vyloučit.

14

PILÁTOVÁ, Jana; RICHTER, Jaroslav. Pohledávky a jejich řešení v podnikové praxi, Olomouc : ANAG, 2009, ISBN 978-80-7263-534-4, str. 8. 15 KALINOVÁ Miluše; KOTOUČOVÁ Jiřina; KŘÍŢ Radim; SPIRIT Michal; ŠVARC Zbyněk. Právní základy finančních služeb, Bankovní institut vysoká škola , a.s. 2007, ISBN: 978-80-7265-117-7 16 Podle § 264 odst. 2 ObchZ - obchodní zvyklosti, ke který se má přihlíţet podle smlouvy, se pouţijí před těmi ustanoveními tohoto zákona, jeţ nemají donucující povahu.

21

Z praxe víme, ţe je vhodné, aby si smluvní strany stanovily právní režim smlouvy, kterým se bude jejich smluvní vztah ve smlouvě řídit (např. ObchZ, ObčZ – vliv na promlčení). Jestliţe tuzemský podnikatel obchoduje se zahraničním subjektem, měla by pro případ sporu zařadit do smlouvy mimo jiné ustanovení o volbě práva (českého práva) a příslušnosti soudu pro soudní spor (soud na území ČR). V kupní smlouvě, obdobně jako v jiných smlouvách, musí být smluvní strany přesně označeny. Většinou se v praxi jedná o smlouvy mezi dvěma podnikateli (prodávající × kupující), ale můţe jít i o více účastníků. V případě vícestranné smlouvy musí být přijata všemi účastníky smlouvy. U fyzické osoby uvádíme jméno, příjmení, rodné číslo a bydliště. Právnické osoby musí být označeny svou obchodní firmou, pod kterou se zapisují do obchodního rejstříku, IČ a sídlem. Důleţitou úlohu u obchodní společnosti má právní forma (a.s., s.r.o., v.o.s., k.s.), jelikoţ vypovídá o ručení za závazky společnosti. Před podpisem smlouvy je nezbytné si ověřit, ţe jednáme s oprávněnou osobou. Za účelem ověření správnosti údajů ve smlouvě doporučuji nechat si předloţit výpis z obchodního rejstříku nebo ţivnostenský list, případně plnou moc zplnomocněného zástupce. Oprávněnými osobami dle ObchZ (§ 13 odst. 1) mohou být: podnikatel – fyzická osoba – jedná osobně nebo prostřednictvím zplnomocněného zástupce, právnické osoby – jedná statutární orgán, nebo zplnomocněný zástupce. U právnických osob, které mají více statutárních orgánů, je třeba zjistit, jak je ve výpise z obchodního rejstříku upraven jejich způsob jednání za společnost. V případě, ţe si opomeneme oprávněnou osobu ověřit, vystavujeme se nebezpečí, ţe smlouva je neplatná. Pro zachování platnosti smluvního vztahu po celou dobu jejího trvání je nutné ošetřit okamţitou informační povinnost druhé strany o změnách, které nastanou v době trvání smlouvy a to pod smluvní pokutou. Riziko nezaplacení pohledávky můţeme také minimalizovat tím, ţe do smlouvy doplníme doloţky. Jedná se o rozhodčí doložku, která stanovuje způsob řešení v případě vzniku sporu formou rozhodčího řízení, a dále o doložku o výhradě vlastnictví17. 17

Podle § 445 se smluvní strany mohou písemně smluvit, ţe kupující nabude vlastnického práva ke zboţí později neţ je stanoveno § 443. Nevyplývá –li z obsahu této výhrady vlastnického práva nic jiného, má se za to, ţe kupující má nabýt vlastnického práva teprve úplným zaplacením kupní ceny resp. poslední splátky.

22

Uzavřením rozhodčí doložky se strany dobrovolně zavazují, ţe všechny jejich spory, které by v budoucnu mohly vzniknout, budou rozhodovány v rozhodčím řízení. Dochází tedy k vyloučení pravomoci obecných soudů rozhodovat v konkrétním sporu a přenáší tuto pravomoc na soukromoprávní subjekt – rozhodčí soud18. Způsob placení – stanovení ceny, doby splatnosti a způsob úhrady jsou významným bodem jednání při uzavírání smlouvy. Podkladem pro úhradu dluţné částky je ve většině případů faktura, ale můţe to být také jiný doklad, objednávka, dodací list. Pro objednávku a dodací list platí stejná pravidla jako při uzavírání smlouvy, myslím tím přesnou specifikaci předmětu pohledávky a podpis oprávněnou osobou. Tímto zamezíme případným pochybnostem, kdo si zboţí či sluţbu objednal, předejdeme dohadování a zdrţování plateb. V případě, ţe dojde k dohadování u soudu a nebudou zmíněné atributy splněny, můţe věřitel dokonce na řádně nepodepsané objednávce nebo dodacím listu úplně ztroskotat. Obsahové náleţitosti faktury jsou upraveny zákonem. Před dispozitivními normami je v zájmu obou smluvních stran upravit postup fakturace ve smlouvě velmi pečlivě a jasně. Faktura se povaţuje za zaplacenou dnem připsání částky na účet dodavatele-věřitele. Způsob úhrady bývá pro menší částky sjednán jako hotovostní a pro vyšší úhrady jako bezhotovostní. Placení v hotovosti je upraveno zákonem č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti. Tato úprava se týká téhoţ příjemce platby během jednoho dne, která by převyšovala 15 000 EUR. Tato platba musí být provedena bezhotovostně. Porušení této povinnosti je sankcionováno pokutou od 10 000,- Kč aţ do výše 5 mil. Kč. Pokuta se vztahuje na obě strany – plátce platby v hotovosti a příjemce. Ve smlouvě lze dohodnout pouţívání zálohových plateb. Formou zálohy bývá uhrazena část dodávky nebo i celá hodnota smluvené ceny dodávky. Výše zálohy není stanovena ţádným právním předpisem a závisí na dohodě mezi odběratelem a dodavatelem. Riziko nezaplacení pohledávky lze sníţit vhodně zvoleným platebním nástrojem. Jako vhodný platební nástroj a současně téţ zajišťovací nástroj je např. dokumentární akreditiv, který je pouţíván zejména při obchodech se zahraničními obchodními partnery18. Dalším vhodným nástrojem inkasa pohledávek po splatnosti je pojištění pohledávek, profinancování pohledávek formou faktoringu.

18

VONDRÁKOVÁ, Alena a kol. Vymáhání pohledávek, Praha : ASPI a.s., 2006, ISBN 978-80-7357-230-3

23

Preventivním opatřením pro věřitele jsou úroky zákonné a úroky smluvní.19 Smluvní strany mají povinnost ze smluvního závazkového vztahu plnit svůj závazek řádně a včas. Strana, která tuto povinnost poruší, se dostává do prodlení. V obchodních závazkových vztazích se úroky z prodlení řídí právní úpravou ObchZ (§ 369). Úroky z prodlení jsou sankcí a věřitel má na ně zákonný nárok i v případě, kdy ujednání o úrocích z prodlení a jejich výši neujednal ve smlouvě. Ostatní občanskoprávní vztahy se řídí ObčZ20. Jsou-li úroky z prodlení smluvně ujednány, smluvená výše úroků, která můţe být ve smlouvě stanovena musí splňovat zákonem stanovenou horní hranici úroků a nelze překročit zásady poctivého obchodního styku a dobrých mravů ObchZ § 265 21. V případě, ţe výše úroků nebyla smluvena, řeší ji ustanovení ObchZ § 369 odst.(1) a nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Podle mého názoru by si měl věřitel úroky z prodlení sjednat vţdy, přičemţ je na věřiteli, zda svůj nárok na dluţníkovi uplatní, či nikoliv. Smluvní strany si mohou sjednat do smlouvy vedle úroků z prodlení také smluvené úroky, např. při peněţité půjčce. U smluvených úroků nejde o sankci, tudíţ je můţe věřitel poţadovat i v případě, kdy dluţník není v prodlení s plněním dluhu. V praxi se můţeme v kupní smlouvě setkat s ujednáním o smluvní pokutě. Je však k úvaze, zda pouţít tento smluvní atribut, kdyţ dluţník není schopen splnit ani závazek ze smlouvy. Smluvní pokutou lze zajistit jakékoliv porušení závazku (pozdní placení, pozdní dodávku zboţí, vady díla). V zákonem stanovených případech je dluţník povinen platit poplatek z prodlení, např. prodlení nájemce s placením nájemného. Všeobecné obchodní podmínky dle ustanovení § 273 ObchZ připouští, ţe některá ujednání nemusí být uvedena přímo ve smlouvě, ale účastníci smlouvy se na obchodní podmínky mohou odvolávat jako na nedílnou součást smlouvy. Smlouva je v tomto případě jednoduchá a je upravena na specifické skutečnosti platné výhradně pro daný obchod. Pokud společnost realizuje velké mnoţství podobných obchodů, vyplatí se jí investovat čas i peníze do vypracování dobrých obchodních (smluvních) podmínek, které upravují všeobecná pravidla obchodu, práva a povinnosti smluvních stran. Z vlastní zkušenosti doporučuji nechat si obchodní podmínky podepsat a tím potvrdit, ţe s nimi byl obchodní partner seznámen.

19

NESNÍDAL, J. Kladivo na dlužníky. Ostrava : Sagit, 2002. ISBN 80-7208-312-0 s. 51 VONDRÁKOVÁ, Alena a kol. Vymáhání pohledávek, Praha : ASPI a.s., 2006, ISBN 978-80-7357-230-3 21 NESNÍDAL, Jiří. Kladivo na dlužníky. Ostrava : Sagit, 2002. ISBN 80-7208-312-0 s. 51 20

24

K uzavření smlouvy je moţno vyuţít i smluvních formulářů uţívaných v obchodním styku. Je to předtištěný text smlouvy, v němţ se doplňují jen základní údaje (výše plnění, doba plnění, výše úroku apod.). Narozdíl od smluvních podmínek je formulář přímým smluvním ujednáním.

2.4 Zajištění závazku V předchozích kapitolách jsem se věnovala prevenci z pohledu získání co nejvíce informací o klientovi a správně uzavřené smlouvě. V této kapitole se chci zaměřit jednak na preventivní zajištění pohledávek před jejich vznikem a také na moţnost zajištění pohledávek po splatnosti s pouţitím vhodných zajišťovacích instrumentů. Existuje celá řada zajišťovacích prostředků, kterými věřitel můţe předejít riziku, ţe pohledávka nebude splněna, proto by měl věřitel při úpravě smluvního vztahu poţadovat vhodné formy zajištění, které by vedly k uspokojení pohledávky v případech, kdy dluţník svůj závazek nesplní včas. Zajištění závazků v obchodních vztazích přispívá ke zvýšení právní jistoty a stability mezi podnikateli. Zajišťovací právní vztahy vznikají na základě smlouvy nebo jednostranným právním úkonem, přímo ze zákona, rozhodnutím soudu nebo správního orgánu. Zajištění závazku je upraveno v několika právních předpisech, především však v obchodním a občanském zákoníku. Z praxe víme, ţe pokud pouţijeme ve smlouvě některý z právních prostředků, lze předpokládat, ţe byl přijat všemi stranami a ţe dojde k jeho splnění. Právní prostředky k zajištění pohledávek plní současně několik funkcí22: Funkce preventivní – působí na dluţníka preventivně – upozorňuje dluţníka na nepříjemné následky (hrozbu), čímţ jej můţe motivovat k zaplacení. Funkce zajišťovací – zvyšuje právní jistotu věřitele, ţe zajištěná pohledávka bude uspokojena. Funkce uhrazovací – v případě, ţe dluţník pohledávku neuhradí, zajišťovací prostředky umoţňují pouţít předmět zajištění jako náhradní způsob jejího uspokojení. Právními prostředky nelze zcela vyloučit riziko, ţe pohledávka nebude včas uspokojena. Jejich pouţitím však můţeme riziko minimalizovat.

22

NESNÍDAL, Jiří. Kladivo na dlužníky. Ostrava : Sagit, 2002. ISBN 80-7208-312-0 s. 59

25

Právní úpravu zajišťovacích prostředků ve vazbě na její pouţití při podnikání můţeme rozdělit do tří skupin. Základní zákonnou úpravu nalezneme v občanském zákoníku. Do první skupiny řadíme zajišťovací prostředky, které jsou upraveny pouze občanským zákoníkem (zástavní právo, zadrţovací právo, zajištění postoupení pohledávky atd.). Druhou skupinu tvoří zajišťovací prostředky pro vztahy mezi podnikateli při podnikatelské činnosti, které jsou komplexně upraveny obchodním zákoníkem, avšak některé z nich jsou také upraveny občanským zákoníkem a platí ve všech ostatních vztazích (například ručení, bankovní záruka, uznání závazku/dluhu). Jiné zajišťovací prostředky jsou obecně upraveny občanským zákoníkem a současně jsou specificky upraveny v obchodním zákoníku (např. institut smluvní pokuty)23. Ve své práci se budu zabývat také některými způsoby zajištění závazku, které nejsou řízeny/vnímány občanským ani obchodním zákoníkem či jinými právními předpisy, přičemţ dle mého názoru plní funkci zajištění nebo si jimi můţe věřitel zvýšit pravděpodobnost splnění dluţníkova závazku. Jedná se o institut převzetí dluhu, přistoupení k závazku, postoupení pohledávky, dokumentární akreditiv, pojištění pohledávek, faktoring apod. Problematika zajišťovacích prostředků je rozsáhlá a je důleţité, aby věřitel volbě mezi různými způsoby zajištění věnoval patřičnou pozornost. Nalezení nejvhodnější varianty zajištění závazku závisí na samotném věřiteli a jeho schopnosti posoudit v konkrétním obchodním případě výhody a nevýhody jejího pouţití. Nyní se níţe budu věnovat některým druhům zajištění.

A. Preventivní zajištění pohledávek (před jejich vznikem) 2.4.1 Zástavní právo Zástavní právo se řadí k všeobecně uznávaným, nejčastěji vyuţívaným, zajišťovacím instrumentům. Úprava zástavního práva je obsaţena komplexně v občanském zákoníku, vztahuje se i na obchodní závazkové vztahy. Obchodní zákoník upravuje pouze zástavní právo k obchodnímu podílu ve společnosti s ručením omezeným. Účastníky právního vztahu jsou zástavní věřitel a zástavní dluţník. Dalším účastníkem můţe být i

23

NESNÍDAL, Jiří. Kladivo na dlužníky. Ostrava : Sagit, 2002. ISBN 80-7208-312-0 s. 58

26

zástavce, tj. osoba, která zastavila věc k zajištění dluţníkova závazku. Zástavním právem se zajišťuje povinnost k plnění pohledávky a jejího příslušenství, tzn. pokud zajištěná pohledávka není splněna řádně a včas, je zástavní věřitel oprávněn domáhat se uspokojení z výtěţku zpeněţení zástavy. Zástavou můţe být věc movitá nebo nemovitá, cenný papír, pohledávka, ochranná známka či obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným apod. Zástavou můţe být i cizí věc se svolením vlastníka. Zástavní právo vzniká na základě písemné smlouvy, soudem schválené dohody o vypořádání dědictví, dále pak ze zákona, rozhodnutím soudu nebo správního úřadu. Ve smlouvě musí být určen předmět zástavního práva a zajišťovací pohledávka24. Ke vzniku zástavního práva na základě smlouvy je u movitých věcí třeba odevzdání věcí zástavnímu věřiteli, nebo vyznačení vzniku zástavního práva v listině, která osvědčuje vlastnictví zástavce k předmětu zástavy. Zastávce a věřitel se mohou dohodnout na odevzdání věcí třetí osobě. Zástavní právo k nemovitostem vzniká vkladem do katastru nemovitostí. Zástavní právo k obchodnímu podílu vzniká zápisem do obchodního rejstříku. Zástavní právo plní dvojí funkci: zajišťovací – předmět zástavy vede jednak dluţníka ke splnění povinnosti splatit dluh, nahrazovací – v případě, ţe dluţník závazek nesplní, dává věřiteli moţnost uspokojit svou pohledávku z výtěţku zpeněţení zástavy.24 Zástavní právo můţe být zřízeno k pohledávce peněţité i nepeněţité. Také se můţe vztahovat na pohledávku, která vznikne v budoucnu. K téţe věci můţe vzniknout více zástavních práv, pak se přednostně uspokojí nejstarší. K zajištění jedné pohledávky můţe být zastaveno i několik věcí. Zástavní právo lze zřídit na určitou dobu, do určité výše nebo pro určitý druh pohledávky. Dle mých vlastních zkušeností, je zástavní právo velmi uţívaným instrumentem pro oblast podnikatelských vztahů.

2.4.2 Ručení Ručení je zajišťovacím prostředkem, který je upraven zvlášť pro oblast občanskoprávní (§ 546 aţ 550 ObčZ) a zvlášť pro oblast obchodních vztahů (§ 303 aţ 312 ObchZ).

24

NESNÍDAL, Jiří. Kladivo na dlužníky. Ostrava : Sagit, 2002. ISBN 80-7208-312-0

27

Základním předpokladem ručení je existence pohledávky. Ručení nelze pouţít u pohledávky promlčené nebo z jiného důvodu nevymahatelné. Ručení je rovněţ jedním ze zajišťovacích instrumentů pro případ nesplnění povinnosti dluţníka. Na rozdíl od zástavního práva, ručením vzniká právní vztah mezi ručitelem a věřitelem. Význam ručení se zvyšuje tím, ţe dochází k rozšíření okruhu majetku, z kterého můţe věřitel uspokojit svoji nesplacenou pohledávku. Nejčastěji se pouţívá v případě, kdy majetek dluţníka není dostatečný k pokrytí nároku věřitele. Na rozdíl od zástavního práva můţe věřitel dosáhnout uspokojení svého nároku nejen ze zástavy, ale z celého ručitelova majetku. Ručení vzniká na základě písemného prohlášení ručitele, čímţ ručitel bere na sebe odpovědnost vůči věřiteli, ţe pohledávku uspokojí v případě, ţe ji neuspokojí dluţník25. Mezi podstatné náleţitosti tohoto prohlášení patří jasná identifikace dluţníka a jeho pohledávky, kterou je třeba definovat právním důvodem a její výší. Prohlášení ručitele musí být prokazatelně doručeno věřiteli. Ručení se můţe vztahovat na celou pohledávku nebo jen na část pohledávky. Ručení zaniká se zánikem pohledávky26.

2.4.3 Směnka Směnka je pro svou jednoduchost a zaručenou návratnost (zákon zabezpečuje soudní vymáhání ve zkráceném řízení) jedním z oblíbených zajišťovacích prostředků. Směnky lze vedle zajišťovacího prostředku dále pouţít jako cenné papíry a jako platební prostředky. Z hlediska právní teorie je směnka definována jako „obchodovatelný“ cenný papír obsahující zákonem přesně vymezené náleţitosti, zejména bezpodmínečný závazek nebo příkaz výstavce zaplatit stanovenou finanční částku, v určitou dobu, na určitém místě, a zabezpečuje jejímu majiteli právo vyţadovat toto plnění od toho, kdo se na směnce podepsal.

25

BAŘINOVÁ, Dagmar; VOZŇÁKOVÁ, Iveta. Pohledávky – právně-daňově-účetně, Grada Publishing, a.s., ISBN 978-80-247-1816-3 26 NESNÍDAL, Jiří. Kladivo na dlužníky. Ostrava : Sagit, 2002. ISBN 80-7208-312-0

28

V českém právním řádu je pouţití směnek upraveno zákonem směnečným a šekovým č.191/1950 Sb., ve znění pozdějších předpisů, občanským soudním řádem (zákon č.99/1963 Sb.) a zákonem o cenných papírech č.591/1992Sb25. Směnky dělíme podle toho, kdo směnku vystavuje, na: směnka vlastní – výstavce (dluţník) se zavazuje věřiteli, ţe zaplatí věřiteli nebo oprávněné osobě stanovenou sumu v určitý den na určitém místě, směnka cizí – výstavce (dluţník) přikazuje třetí osobě, aby v určitý den na určitém místě vyplatila oprávněné osobě (věřiteli) dohodnutou peněţní částku. Směnka cizí tedy musí obsahovat jména tří osob, narozdíl od směnky vlastní. Základní náležitosti směnky Směnka je platná za předpokladu splnění náleţitostí určených v § 1 a 2 zákona směnečného a šekového, které se vztahují k písemné formě a obsahu listiny. Obsahové náleţitosti směnky27: Označení listin jako „směnka“. Bezpodmínečný příkaz směnečnému dluţníkovi zaplatit určenou částku. Údaj o splatnosti směnky. Jméno osoby (remitenta), tedy toho, na jehoţ řád má být placeno. Označení místa, kde má dojít k placení. Datum a místo vystavení směnky. Vlastnoruční podpis výstavce. Směnku lze převádět na jiné osoby. Převádí se převáţně rubopisem, ve kterém je vyjádřena vůle majitele směnky, ţe směnku převádí dalšímu majiteli a ten můţe opět směnku dále převést na dalšího majitele. Převodem směnky na dalšího majitele se vytváří tzv. řád, coţ je řada majitelů následujících za remitentem. Závěrem lze říci, ţe stejně jako u smlouvy je nutné dodrţovat určité náleţitosti pro účely vymahatelnosti pohledávky, tak také u směnky je nutné dodrţovat všechny zákonem předepsané náleţitosti a to jak obsahové, tak i formální.

27

NESNÍDAL, Jiří. Kladivo na dlužníky. Ostrava : Sagit, 2002. ISBN 80-7208-312-0

29

2.4.4 Smluvní pokuta Zajištění závazku smluvní pokutou je upraveno ustanovením § 300 aţ 302 ObchZ a podpůrně § 544 a 545 ObčZ. Smluvní pokuta je svou podstatou náhrada škody při porušení povinnosti, kterou si strany ujednaly. V případě, ţe účastník smluvního vztahu poruší smluvní ujednání, na něţ je vázána povinnost zaplatit smluvní pokutu, je povinen smluvní pokutu zaplatit, a to i kdyţ porušením povinnosti nevznikne oprávněnému účastníkovi škoda. Smluvní pokutou bývá nejčastěji zajištěno nesplnění závazku v dohodnuté lhůtě, pozdní dodávka zboţí či případný výskyt vady díla. V praxi to bývá nejčastěji škoda, která můţe vzniknout z nedodrţení smluvních povinností, můţe to být ušlý zisk, penále vyúčtované subdodavatelem, vícenáklady na náhradní zajištění plnění. Jak se jiţ zmiňuji v předchozí kapitole 2.3, smluvní pokutu je třeba sjednat písemně, a to i v případě, kdy smlouva, k níţ se pokuta váţe, písemná není. Pokuta můţe být dohodnuta buď pevnou částkou nebo procentem z určité částky. Jsem toho názoru, ţe při této formě zajištění je věřitel ve výhodě, ţe nemusí prokazovat vznik škody ani její výši, neboť svůj nárok na náhradu škody pokrývá smluvní pokutou. Sjednáním smluvní pokuty tak lze předem vyloučit případné spory o náhradu škody.

2.4.5 Bankovní záruka Bankovní záruka je specifickým druhem ručení, kde v roli ručitele vystupuje banka. Je upravena kompletně a výlučně § 313 aţ 322 ObchZ. Vzniká písemným prohlášením banky v záruční listině, ţe uspokojí věřitele, jestliţe dluţník svůj závazek nesplní, nebo budou-li splněny jiné podmínky stanovené v záruční listině28. Záruční listina je přílohou kupní smlouvy a měla by rovněţ obsahovat údaj o částce, do jejíţ výše se banka zavazuje ručit, její charakteristiku a dobu platnosti záruky. Ta musí být delší neţ je splatnost závazku. Záruku je moţno postoupit spolu s pohledávkou. Ručící banka musí být o tomto postoupení informována. Rozdíl oproti institutu ručení spočívá v tom, ţe v případě bankovní záruky existuje vyšší právní jistota, ţe bude věřitel uspokojen. Dalším specifikem je, ţe věřitel nemusí nejprve vyzvat dluţníka ke splnění, aby aţ po té mohl uplatňovat své právo vůči věřiteli, pokud není tato povinnost specifikována v záruční listině. Za poskytnutí záruky banka 28

BAŘINOVÁ, Dagmar; VOZŇÁKOVÁ, Iveta. Pohledávky – právně-daňově-účetně, Grada Publishing, a.s., ISBN 978-80-247-1816-3, s. 22

30

účtuje závazkovou odměnu, která je diferencovaná podle délky platnosti záruky a míry rizika.

2.4.6 Faktoring Faktoring je sluţba, spočívající v odkupu krátkodobé pohledávky před její splatností. Dodavatel postupuje své pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávky za odběratelem na faktoringovou společnost. Faktoringové společnosti odkupují pohledávky, které nejsou většinou jištěny ţádným ze zajišťovacích instrumentů. Základem spolupráce mezi dodavatelem a faktorem je faktoringová smlouva, která zavazuje faktora, ţe bude určitou část pohledávek proplácet dodavateli bez ohledu na to, zda odběratel pohledávku skutečně zaplatí. Dodavatel odešle své zboţí odběrateli a vystaví mu fakturu s obvyklou lhůtou splatnosti. Zákazníkovi je rovněţ zasláno oznámení o postoupení pohledávky s údaji, ze kterých vyplývá povinnost hradit pohledávku faktoringové společnosti. Faktoringová společnost se stává novým věřitelem odběratele. Faktor poskytne dodavateli na postoupenou pohledávku zálohu ve výši 60 aţ 90 % hodnoty pohledávky. Po uplynutí doby splatnosti a uhrazení pohledávky odběratelem ve prospěch faktoringové společnosti, převede faktor na účet dodavatele doplatek do výše postoupené pohledávky, sníţený o úroky a poplatky, které jsou náklady společnosti. Výše úroku za konkrétní obchod se odvíjí od smluvní úrokové sazby a také od doby mezi poskytnutím zálohy a inkasem pohledávky od odběratele. Faktoringový poplatek v sobě zahrnuje náklady faktoringové společnosti na administrativu spojenou s evidencí pohledávek, zpracováním faktur atd. Výše poplatků se pohybuje v rozmezí od 1% do 3% z objemu faktoringu. Rozsah poskytovaných sluţeb faktoringovou společností je velmi různorodý. Faktor se můţe omezit na financování vybraných pohledávek, nemusí provádět správu pohledávek, nebo se můţe jednat o regresní faktoring, kdy se nedobytné pohledávky vrací dodavateli. V tomto případě nepomáhá řešit problémy s pohledávkami svým klientům, ale jen profinancuje provozní kapitál. V případě bezregresní formy faktoringu je případnou insolvencí odběratele postiţen faktor a ne dodavatel. V mé praxi jsem se setkala s velmi rozsáhlou nabídkou sluţeb faktoringových společností, od prověření bonity a platební morálky odběratelů aţ po financování pohledávek do 90% jejich nominální hodnoty vč. DPH se lhůtou splatnosti do 90 dnů, coţ bankovní financování neumoţňuje.

31

Dle mého názoru, výhodou faktoringu je, ţe dává obchodujícím společnostem k dispozici hotovost, kterou potřebují ke své další činnosti. Umoţňuje dodavateli překlenout dobu splatnosti faktur, coţ vede ke stabilizaci peněţních toků pro efektivnější finanční plánování. Tuto sluţbu doporučuji vyuţít při exportu, kdy dodavatel nemusí být podrobně obeznámen s podmínkami v zemi odběratele.

2.4.7 Pojištění pohledávek Hlavním důvodem pro sjednání pojištění je především schopnost eliminovat nebo alespoň sníţit riziko nezaplacení na únosnou míru. Riziko nezaplacení pohledávek je vyuţitím tohoto zajišťovacího instrumentu přeneseno na pojišťovnu. Pojistná ochrana se vztahuje na ztráty vzniklé nezaplacením z důvodu platební nevůle nebo platební neschopnosti odběratele. Výše pojistného je stanovena jako procento z obratu. Pojišťovna pro své klienty zajišťuje kromě pojistného plnění v případě pojistné události prověření a průběţný monitoring odběratelů v návaznosti na přidělené úvěrové limity a vymáhání dluţných pohledávek. Pojištění pohledávek se u nás vyuţívá zejména při obchodování se zahraničním, kde vedle rizika nezaplacení nabízí pojišťovny krytí teritoriálních rizik země zahraničního odběratele (potíţe vyvolané politickými událostmi, ekonomické potíţe státu apod.). Vyplacení pojistného plnění je sníţeno o sjednanou spoluúčast pojištěného. K neznámějším společnostem patří Exportní garanční a pojišťovací společnost, a.s. (EGAP), která je součástí systému státní podpory exportu a poskytuje pojišťovací sluţby všem vývozcům českého zboţí, bez rozdílů jejich velikosti, právní formy a objemu pojištěného vývozu. Na pojistném trhu působí soukromé (komerční) pojišťovny specializující se zejména na pojištění komerčních rizik – platební neschopnosti a platební nevůle. Největšími a nejvýznamnějšími komerčními úvěrovými pojistiteli jsou: KUPEG úvěrová pojišťovna, a.s., Atradius Credit Insurance N.V., organizační sloţka (Atradius), Euler Hermes Čescob, úvěrová pojišťovna, a.s. (EHČ), Coface Czech Management Services spol. s r.o. Pojištění pohledávek se budu více věnovat v samostatné čtvrté kapitole. V praxi jsem měla moţnost porovnat pojištění s faktoringem a zastávám názor, ţe pojištění je dostupnějším a cenově přijatelnějším finančním zajišťovacím prostředkem neţ faktoring.

32

2.4.8 Dokumentární akreditiv Dokumentární akreditiv patří mezi nejdůleţitější platební a zajišťovací nástroje v mezinárodním obchodě. Kupující, na základě ujednání v kupní smlouvě o tomto způsobu placení, uzavře smlouvu o otevření akreditivu se svou bankou. Jedná se o bankou vystavený písemný závazek, ţe na základě ţádosti kupujícího (příkazce) a na jeho účet zaplatí oprávněné osobě – prodávajícímu (beneficientovi) – za dodání zboţí nebo za jiné plnění, a to proti předloţení poţadovaných dokumentů, které musí splňovat podmínky akreditivu a musí být předány na určitém místě do určité doby. Těmito dokumenty můţe být například faktura, směnka, dokumenty o pojištění, nákladní a přepravní listiny či atesty o jakosti. V zájmu prodávajícího, který se v kupní smlouvě zajišťuje tímto způsobem je, aby šlo o akreditiv neodvolatelný, tzn. ţe podmínky uvedené v oznámení o otevření akreditivu se mohou změnit jen se souhlasem všech stran (beneficienta, banky a příkazce29). Při tomto způsobu řešení zajištění získává dodavatel větší jistotu zaplacení a také má moţnost akreditiv odprodat a tím získat okamţité peněţní prostředky. Dokumentární akreditiv vyuţívají především vývozci, jelikoţ banky jsou povaţovány za subjekty s dobrou pověstí a jejich závazky mají větší bonitu neţ závazky obchodní společnosti. Banky při poskytování akreditivu postupují velmi přísně a zkoumají, zda předloţené dokumenty jsou v souladu s podmínkami akreditivu. Dokumentární akreditiv pak přináší výhody jen spolehlivým dodavatelům. Dle mého názoru, nevýhodou akreditivu je především nejistota beneficienta, jak bude banka posuzovat předloţené dokumenty, dále pak poměrná pracnost tohoto instrumentu ze strany všech zúčastněných osoba v neposlední řadě náklady spojené s akreditivy. Tuto kapitolu bych mohla uzavřít názorem, ţe bezchybně sepsaná smlouva, která obsahuje především jasně a srozumitelně formulované obchodní podmínky a v neposlední řadě také vhodně zvolené zajišťovací instrumenty, je základem pro hladký průběh obchodního vztahu. Doposud jsem se věnovala preventivnímu zajištění pohledávek (před jejich

vznikem ) a nyní se budu zabývat zajištěním pohledávek po splatnosti. 29

BAŘINOVÁ, Dagmar; VOZŇÁKOVÁ, Iveta. Pohledávky – právně-daňově-účetně, Grada Publishing, a.s., ISBN 978-80-247-1816-3, s. 20

33

B. Zajištění pohledávek po splatnosti 2.4.9 Postoupení pohledávky (cese) Jedná se změnu v závazkových právních vztazích – změnu v subjektech. Pohledávku lze postoupit písemnou smlouvou o postoupení pohledávky. Musí se jednat o pohledávku existující. Postoupení pohledávek je upraveno § 524, aţ 530 ObčZ. Postoupením pohledávky dochází ke změně věřitele, právo na plnění se převede na jinou osobu, to znamená, ţe tato osoba se stává věřitelem vůči témuţ dluţníkovi. Původní věřitel se označuje jako postupitel, nový věřitel za postupníka. Věřitel můţe svou pohledávku postoupit i bez souhlasu dluţníka. Po postoupení pohledávky je však povinen tuto skutečnost neprodleně oznámit dluţníkovi. Oznámení dluţníkovi můţe provést i věřitel, kterému byla pohledávka postoupena. Další právní skutečností je cese zákonná, např. vstup ručitele do práv věřitele plněním za dluţníka, nebo rozhodnutím soudu, např. exekuce přikázáním pohledávky. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství (úroky z prodlení) a všechna práva s ní spojená30. Pro vztah mezi postupníkem a postupitelem je rozhodující, zda došlo k postoupení za úplatu nebo bez úplaty. Při bezplatném postoupení postupitel neodpovídá za existenci pohledávky. Úplatné postoupení pohledávek (prodej) se uskutečňuje za cenu v určité procentuální výši ze jmenovité hodnoty pohledávky. Původnímu věřiteli je tak hrazena částka za postoupenou pohledávku. Podle mého názoru, rychlé vyřešení pohledávky znamená pro postupitele úsporu nákladů na vymáhání pohledávky a úsporu finančních nákladů, které by mohly vzniknout v souvislosti s půjčením peněţních prostředků od jiného subjektu. Prodej pohledávek je tak nutným řešením pro společnost, která potřebuje okamţitě hotovost. Z těchto důvodů jsou postupovány i pohledávky před splatností.

2.4.10 Převzetí dluhu Převzetí dluhu není dle zákona specifickým zajišťovacím prostředkem, ale vzhledem k tomu, ţe věřitel můţe dosáhnout, i kdyţ dodatečně, uspokojení své pohledávky, bývá převzetí dluhu povaţováno za zajišťovací prostředek. Při převzetí dluhu dochází ke změně na straně dlužníka na základě písemné smlouvy mezi dosavadním 30

BAŘINOVÁ, Dagmar; VOZŇÁKOVÁ, Iveta. Pohledávky – právně-daňově-účetně, Grada Publishing, a.s., ISBN 978-80-247-1816-3, s. 49

34

dluţníkem a třetí osobou – novým dluţníkem – se souhlasem věřitele. Dnem podpisu této smlouvy vstupuje nový dluţník do všech práv a povinností dluţníka vyplývajících ze závazkového vztahu. Důvodem převzetí dluhu novým dluţníkem můţe být vypořádání vlastních pohledávek vůči věřiteli (uplatněním nebo kompenzací).

2.4.11 Přistoupení k závazku Přistoupení k závazku je na základě písemné smlouvy mezi věřitelem a novým dluţníkem. Osoba, která přistupuje k dluhu (nový dluţník) se stává dluţníkem vedle původního dluţníka. Závazek původního dluţníka nezaniká, ale trvá dál s tím, ţe vedle původního závazku existuje nový závazek třetí osoby, která závazek převzala. Na straně obou dluţníků vzniká solidární odpovědnost, tj. k plnění závazku jsou zavázáni společně a nerozdílně.

2.4.12 Plnění poukázkou Tento způsob plnění závazku je prostřednictvím třetí osoby. Účastníky právního vztahu jsou dluţník, věřitel a třetí osoba. Tato třetí osoba poskytne věřiteli plnění na účet dluţníka. Vystavení poukázky můţe být pouţito u úvěru nebo u inkasa, plní však i funkci zajišťovacích prostředků. Ke změně závazkového právního vztahu můţe dojít změnou v obsahu závazku. Obsah závazku je moţné změnit na základě písemné dohody mezi účastníky závazkového vztahu. Nejčastěji to bývá dodatkem, který mimo jiné řeší splatnost dluhu, úrok z prodlení v případě prodlení dluţníka a rovněţ prodlení věřitele (nepřijme-li včas plnění). Dále se obsah závazku mění z titulu odpovědnosti za vadu (zhotovitel má povinnost vrátit peníze nebo věc opravit). Kapitolu zajištění závazku mohu uzavřít s poznatkem, ţe vhodně zvolený zajišťovací prostředek má velký význam při řešení pohledávek po splatnosti.

2.5 Správa pohledávek K prevenci problematických pohledávek významně přispívá správa pohledávek. Kaţdý podnikatelský subjekt má zákonitě určité mnoţství pohledávek po splatnosti. V praxi se však setkáváme s tím, ţe málokterá společnost má své pohledávky komplexně ošetřeny. Pověření pracovníci se přirozeně zaměří na operativní řešení současného

35

problému (dostat co nejdříve zaplaceno) a systémovému opatření pro budoucí prevenci se leckdy nevěnuje patřičná pozornost. „Správu pohledávek lze charakterizovat jako soubor pravidel, postupů, metod a nástrojů řízení dané společnosti vedoucí k minimalizaci vzniku problematických pohledávek“31. Je zajišťována přímo věřitelem – podnikatelským subjektem. Hlavním úkolem správy pohledávek je získání úhrady ve výši odpovídající pohledávce a v čase splatnosti. Řada firem si vytváří svůj systém interních pravidel a předpisů, ale v podstatě jsou ta nejzákladnější pravidla u většiny z nich totoţná. Systém interních pravidel: Kontrola platební morálky odběratele (doba splatnosti, výše úvěrového limitu, způsoby zajištění pohledávek). Sledování pohledávek ve vztahu – výnosnost pohledávek k čistému zisku. Způsob vyhodnocení informací o platební morálce odběratele. Vyhodnocení získaných informací, termíny a způsob upomínání dluţníka. Termíny a způsoby mimosoudního vymáhání. Termíny předání pohledávek k soudnímu, případně k rozhodčímu řízení apod. Vedle systému interních pravidel je nedílnou součástí správy pohledávek kvalitní informační podpora pomocí vhodného softwaru. Součástí kvalitní informační podpory je zabezpečení dat jak proti technickým poruchám, tak proti jejich zneuţití nepovolanou osobou. Kaţdá společnost se k problematice pohledávek staví jiným způsobem, která je ovlivněn konkrétními podmínkami, konkrétními faktory. U menších a středních společností vychází sledování pohledávek z účetnictví. Pro plánování a řízení peněţního toku by mělo být podstatné sledovat doby splatnosti pohledávek, neboť prostředky z těchto úhrad potřebuje společnost v určitém časovém období k financování své činnosti, ke svému podnikání. Větší výkyvy mezi plánovaným a skutečným příjmem finančních prostředků je podnik nucen dorovnat čerpáním financí z jiných zdrojů, např. z úvěru. Takto

31

VONDRÁKOVÁ, Alena a kol. Vymáhání pohledávek, Praha : ASPI a.s., 2006, ISBN 978-80-7357-230-3, s. 130

36

zvýšené náklady nepříznivě ovlivňují hospodářský výsledek společnosti, proto je nevyhnutelné přistoupit k vymáhání pohledávek. Jedním ze způsobů prevence pohledávek je svěření správy pohledávek odborné agentuře – inkasní kanceláři. Široké spektrum činností, které inkasní kancelář vykonává jak při správě pohledávek, tak při jejich vymáhání, je podrobněji popsáno v kapitole 3.1.1 Mimosoudní vymáhání pohledávek. Z praxe víme, ţe řada firem chápe systém správy pohledávek jako nedílnou součást systému řízení jakosti, kdy jako jeden z hlavních ukazatelů sleduje objem pohledávek po lhůtě splatnosti. V této celé kapitole jsem se zabývala prevencí a správou pohledávek. V následující kapitole se zaměřím na efektivní způsoby řešení pohledávek.

37

3 Efektivní způsoby řešení pohledávek Se správou pohledávek přímo souvisí a vzájemně se prolíná vymáhání pohledávek. V této kapitole se budu zabývat jak mimosoudním vymáháním, tak také soudním vymáháním. Dále budu analyzovat výhody mimosoudního vymáhání pohledávek prostřednictvím inkasní kanceláře. Není-li

pohledávka

uhrazena

ve

lhůtě

splatnosti,

přistupuje

věřitel

k mimosoudnímu vymáhání pohledávek. V tomto případě je důleţité nastavit systém vymáhání pohledávek ve společnosti tak, ţe vymáhání začíná v nejranějším stadiu neuhrazené pohledávky a tím sniţuje náklady a zvyšuje šanci na úspěch. Podnikatel se musí rozhodnout, jestli bude pohledávky vymáhat pomocí specializovaných inkasních kanceláří nebo vlastními silami, případně oba modely kombinovat. Kaţdá zvolená cesta má své výhody a nevýhody, rozdílnou finanční náročnost a efektivnost. Účinným prostředkem mimosoudního narovnání obchodních a jiných majetkových vztahů je řízení před rozhodcem – rozhodčí řízení. Před tím, neţ se věřitel obrátí se svou pohledávkou na soud, má ještě jednu moţnost – navrhnout uzavření smíru mezi spornými stranami. Po neúspěšném mimosoudním vymáhání (upomínky, osobní jednání s klientem, úsilí o uzavření smíru) je věřitel nucen přistoupit k řešení problematické pohledávky soudně.

3.1 Mimosoudní vymáhání pohledávek Nejčastěji zvolený postup mimosoudního vymáhání pohledávky věřitelem: Osobní či telefonické jednání s dluţníkem – ověření si u dluţníka, zda fakturu obdrţel, případně opětovné zaslání kopie faktury. Telefonická upomínka, v níţ je domluvena lhůta, do které má dluţník uhradit doposud neuhrazenou fakturu. Velmi rozšířená je upomínka elektronickou poštou. Oficiální písemná upomínka (popř. ukončení smlouvy). Uzavírání dohod o splátkovém kalendáři, nebo návrh jednorázové úhrady. Uzavírání dohod o zajištění ohroţené pohledávky. Zajištění uznání dluhu dle ObčZ, uznání závazku dle ObchZ.

38

Postoupení/prodej pohledávky. Předání k soudnímu vymáhání (advokátní kanceláři). Jednání s dluţníkem je obrazem firemní kultury. V praxi se nejčastěji věřitel pokouší telefonicky kontaktovat dluţníka a zjišťuje důvody zpoţděné platby a následně vede upomínkové řízení. Pro písemný styk jsou obvykle předem připraveny texty, do kterých informační systém pouze automaticky dosazuje potřebné náleţitosti (adresu klienta-dluţníka a konkrétní údaje pro identifikaci pohledávky). Upomínky-výzvy k zaplacení jsou velmi důleţitým dokladem, neboť jsou součástí dokladů přiloţených k ţalobě. Jestliţe se věřiteli nepodaří vymoci na dluţníkovi nesplacené pohledávky, je vhodné vyuţít specializované inkasní kanceláře zabývající se inkasem pohledávek. Vymáhání pohledávek inkasní kanceláří by pro věřitele mělo být přínosem. Odborná správa pohledávek je vhodná zejména pro společnosti s větším počtem vystavených faktur. V případě přenesení správy na inkasní kancelář jí klient předá veškeré údaje, které se týkají vystavených faktur a došlých plateb a upomínek k platbě a agentura nadále sleduje platební morálku dluţníků klienta a předkládá klientovi seznamy problematických pohledávek. Předmětem sluţeb inkasní kanceláře bývá, kromě vlastního jednání s dluţníkem o úhradě pohledávky, sepisování uznání závazku, sjednávání splátkových kalendářů, nabízení pohledávky věřitele na svých webových stránkách a vyhledávání vhodné pohledávky k započtení, postoupení pohledávky věřitele třetí osobě. Inkasní kanceláře také sledují promlčecí lhůty pohledávek a v případě potřeby připravují ţaloby, návrhy na vydání platebního rozkazu, návrhy na vydání směnečného nebo šekového rozkazu apod. Rovněţ sledují, zda dluţník klienta nevstoupil do likvidace nebo zda ohledně jeho majetku neprobíhá konkursní řízení, klienta na tyto skutečnosti upozorňují a připravují mu podklady pro uplatnění pohledávky v těchto řízeních32. Na českém trhu se rozrůstá mnoţství společností, které se promyšleně a dlouhodobě věnují řízením rizik z obchodních vztahů. Mají vytvořena pravidla, která nevyţadují rozsáhlý kontrolní aparát a nepřiměřené náklady na řízení finančních rizik, a přesto velmi efektivně fungují. Při řízení rizik platí stejné pravidlo jako při podnikání – musí se 32

VONDRÁKOVÁ, Alena a kol. Vymáhání pohledávek, Praha : ASPI a.s., 2006, ISBN 978-80-7357-230-3, s. 143

39

vyplatit. Z těchto důvodů je vhodné stanovit si minimální hranici pohledávky, od které má smysl ji řešit, tj. najít optimum mezi pracností, náklady na vymáhání a hodnotou pohledávky. Přínosem vymáhání pohledávky inkasní kanceláří je skutečnost, ţe kancelář je na tuto činnost podstatně lépe technicky vybavena neţ věřitel. S celým procesem hromadného vymáhání pohledávek je spojeno mnoho opakujících se administrativních činností či organizačních úkonů, vedení velkého mnoţství záznamů zjišťování nejrůznějších informací pro sníţení rizika. Jedná se převáţně o úkony, které lze automatizovat pomocí vhodně zvoleného software. Ten umoţňuje sledovat řízení celého cyklu pohledávek, od vzniku pohledávky aţ do okamţiku uhrazení dluhu. V souvislosti s postupnou elektronizací justice a státní správy externí kanceláře dále vyuţívají všech výhod spojených s: elektronickou formou soudních podání, datovými schránkami, dálkovým přístupem do katastru a dalších registrů a rejstříků. Přenechání vymáhání pohledávek inkasní kanceláři přináší řadu dalších úspor. Z hlediska personálního tyto kanceláře vzhledem k širokému záběru své činnosti disponují řadou specialistů na jednotlivá právní odvětví. V tomto případě podnik jednak ušetří personální kapacity (zaměstnance) a také finanční prostředky, které by vynaloţila na odborné pravidelné školení svých zaměstnanců v oddělení pohledávek. Z pohledu ekonomiky – přidaná hodnota profesionální správy a vymáhání spočívá jednak v programovém systému, ale především také v podstatných úsporách nákladů na straně věřitele. Věřitel totiţ nemá nárok na náhradu nákladů na právní zastoupení, pokud pohledávku vymáhá pouze sám nebo pomocí svých interních právníků. Náklady na řízení a vymáhání pohledávek vlastními silami věřitele lze těţko odhadnout. Nejsou vidět v účetnictví, jsou zahrnuty např. v mzdových nákladech, poštovném, cestovném, v nákladech na právní sluţby apod. Oproti tomu náklady, které vzniknou při zapojení specializovaných inkasních kanceláří, jsou podloţeny daňovým dokladem a jsou tedy daňově uznatelným nákladem. Z výše specifikovaných výhod vyplývá, ţe vymáhání většího mnoţství pohledávek ve vlastní reţii věřitele je pro něj z pohledu ekonomiky zcela nerentabilní. Vymáhání pohledávek se převáţně realizuje na základě mandátní smlouvy a plné moci, která je součástí mandátní smlouvy, v níţ mandant zmocňuje mandatáře k vymáhání 40

pohledávky. Mandatáři vzniká nárok na odměnu (provizi) za vyřešené pohledávky a mandantovi vzniká povinnost zaplatit mandatáři odměnu. Při výběru inkasní kanceláře se řídíme referencemi některého z jejich klientů. V případě, ţe se podnik rozhodne vyuţít sluţby inkasní kanceláře, je dobré si ověřit její sluţby nejdříve na menší skupině pohledávek. Podle mého názoru je všeobecnou výhodou inkasních kanceláří jejich specializace na problematiku vymáhání pohledávek, jejich zkušenosti s touto činností a v neposlední řadě jejich serióznost, kdy téměř kaţdá inkasní kancelář je zastoupena advokátem, případně advokátní kanceláří, které jednají v souladu s platnými zákony. Neţ se věřitel obrátí na soud za účelem vymáhání pohledávky soudní cestou, měl by vyuţít moţnosti zákona č. 216/1964 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Rozhodčí řízení se aplikuje v případě rozhodování sporů vzniklých ze smluv v obchodních a majetkových vztazích, a to jak mezi právnickými osobami, tak i mezi fyzickými osobami. Jedná se o alternativní způsob řešení sporu, kde rychlost a transparentnost řešení problémů můţe rozhodovat o samotné existenci podnikatelských subjektů. Strany se v něm dohodnou na svěření práva rozhodovat o svých sporech neutrální třetí straně – rozhodci, která vydá závazné a vykonatelné rozhodnutí. Výsledkem tohoto řízení je rozhodčí nález, který má tytéţ účinky jako pravomocný soudní nález. Výhodou rozhodčího řízení je především okamţitá vykonavatelnost rozhodnutí, coţ zajišťuje jeho rychlost bez soudních průtahů, neboť s ţalobou se pracuje bezprostředně po zaplacení poplatku za rozhodčí řízení. Rozhodčí řízení je mnohem levnější způsob řešení neţ jednání u běţného soudu. Důleţité je, aby podnikatelé do svých smluv, případně dodacích listů, zakomponovali rozhodčí doloţku, jak se zmiňuji v první kapitole. Jedná-li se o spor ke kterému uţ skutečně došlo a smluvní strany mají zájem ho řešit mimosoudně, uzavírají smlouvu o rozhodci. Podnikatelé mohou vyuţít další procesní instituty k vymáhání pohledávek a to především uzavření smíru. Před tím, neţ přistoupí věřitel k přímému vymáhání pohledávky soudní cestou, má poslední moţnost navrhnout u příslušného soudu, aby se pokusil dosáhnout mezi oběma stranami uzavření smíru. Schválený smír má účinky pravomocného rozsudku. Uzavřením smíru můţeme snadno dosáhnout stejného výsledku, jako by bylo dosaţeno při běţném soudním řízení. Pro účastníky řízení je tento postup finančně výhodný, jelikoţ náklady na soudní poplatek za schválený smír jsou téměř poloviční neţ při podání ţaloby, a navíc návrh na smírčí řízení je bez poplatku. 41

Dle mého názoru, pokud skončí podnikatel spor smírem, vytváří si předpoklady pro dobré obchodní vztahy i v budoucnu. Proto bych tento způsob řešení upřednostnila před soudním vymáháním pohledávek.

3.2 Soudní vymáhání pohledávky Není-li dluţníkem dobrovolně splněna oprávněná pohledávka věřitele a předchozí postup mimosoudního vymáhání byl neúspěšný, obrací se věřitel přímo, nebo prostřednictvím zastupující inkasní kanceláře, se svými nároky na příslušný soud se žalobou na vydání platebního rozkazu. „Platební rozkaz je způsob vyřízení žaloby na zaplacení peněžité částky ve zkráceném řízení bez slyšení žalovaného, kdy soud ve vydaném platební rozkazu uloží žalovanému, aby do 15 dnů od doručení platebního rozkazu žalobci zaplatil uplatněnou pohledávku a náklady řízení, nebo aby v téže lhůtě podal odpor u soudu, který platební rozkaz vydal“.33 Platební rozkaz, proti kterému (ţalovaný) dluţník nepodal odpor, má účinky pravomocného rozsudku. Pokud není platební rozkaz splněn dobrovolně, můţe být na jeho základě nařízena exekuce. V případě, ţe je podán odpor, nebo se nepodařilo platební rozkaz doručit ţalovanému do vlastních rukou, je platební rozkaz zrušen a začíná obvyklé soudní řízení. Způsob vymáhání peněţitého dluhu platebním rozkazem bych věřiteli doporučila. Hlavním důvodem je úspora času, která je dána tím, ţe platební rozkaz je vydán ve zkráceném řízení, kdy soud rozhoduje bez nařízení ústního jednání a tedy i bez slyšení ţalovaného. Tento způsob dosahuje poměrně vysoký stupeň účinnosti. Jelikoţ zástupci společností – věřitelé – nemají potřebné zkušenosti k tomu, aby vymáhání pohledávek před soudem bylo úspěšné, je důleţité, aby se věřitel na základě uzavřené dohody nechal zastupovat právním zástupcem – advokátem, který je odborně způsobilý k tomu, aby správně formuloval ţalobu. Pokud chceme, aby vymáhání pohledávky před soudem bylo úspěšné, musí ţaloba splňovat všechny zákonné náležitosti. Základním předpisem upravujícím postup při vymáhání pohledávek prostřednictvím soudu je občanský soudní řád. Protoţe současně s podáním návrhu na soudní řízení platí navrhovatel 4 % ze ţalované pohledávky a vynakládá další výdaje na právní zastoupení bez záruky, ţe se mu 33

VONDRÁKOVÁ, Alena a kol. Vymáhání pohledávek, Praha : ASPI a.s., 2006, ISBN 978-80-7357-230-3, s. 211

42

tyto náklady s dluţnou částkou vrátí, je nutné opět posoudit pohledávku nejen z pohledu právního ale i ekonomického. Kladný výsledek věřitele v řízení o ţalobě na zaplacení pohledávky včetně příslušenství neznamená, že dluh bude skutečně uhrazen. V případě, ţe povinný (dluţník) nesplní dobrovolně soudem nařízený platební rozkaz nebo rozsudek, podává oprávněný (věřitel) návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci34.

3.3 Vymáhání pohledávek soudním výkonem rozhodnutí, exekucí Výkon rozhodnutí soudem je upraven § 251 občanského soudního řádu (zákonem č. 99/1963 Sb.), ve znění pozdějších předpisů. „Výkon rozhodnutí je stádium soudního řízení, ve kterém dochází k nucenému výkonu práva, které bylo přiznáno oprávněnému v nalézacím řízení k tomu příslušným orgánem“35. Jak jiţ bylo uvedeno výše, základním předpokladem výkonu rozhodnutí je, ţe ţalovaný nesplnil povinnost uloţenou pravomocným soudním rozhodnutím a ţe řízení bylo zahájeno na základě návrhu oprávněného. Způsoby výkonu rozhodnutí jsou taxativně vymezeny v občanském soudním řádu, který rozlišuje výkon rozhodnutí pro zaplacení peněžité částky (sráţkami ze mzdy, přikázáním pohledávky, prodejem movitých a nemovitých věcí, zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech apod.) a výkon rozhodnutí na nepeněžité plnění (vyklizení, odebrání věci, rozdělením společné věci, provedením prací a výkonu). K prosazení vůle soudu napomáhají exekuční úřady. Exekuční řízení upravuje zákon č. 120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů. V exekučním řízení je věřitel označen jako oprávněný a dluţník jako povinný. „Exekuce je nucený výkon práva, který má zajistit oprávněnému splnění jeho práva (uspokojení jeho pohledávky) proti povinnému, jenž nesplnil to, co mu ukládá pravomocné a vykonavatelné rozhodnutí“.36 34 35

NESNÍDAL, Jiří. Kladivo na dlužníky, Sagit 2002, s.160 BAŘINOVÁ, Dagmar; VOZŇÁKOVÁ, Iveta. Pohledávky – právně-daňově-účetně, Grada Publishing, a.s., ISBN 978-80-247-1816-3, s. 49

43

Obecné rozdíly mezi výkonem rozhodnutí prováděné soudem a exekucí prováděnou exekutorem jsou následující: Exekuce: oprávněný podává návrh příslušnému soudu nebo exekutorovi, návrh není zpoplatněn, exekutor provádí exekuci podle stanovených pravidel a postupů s přihlédnutím k výši pohledávky (přiměřenost exekuce), exekutor je hmotně zainteresovaný na výsledku exekuce. Výkon rozhodnutí: oprávněný podává návrh u věcně a místně příslušného soudu, návrh je zpoplatněn dle zákona o soudních poplatcích, oprávněný ve svém návrhu navrhne jeden ze způsobů provedení výkonu rozhodnutí, dle občansko soudního řádu, soud je tímto určením vázán. Exekuční řízení předpokládá existenci určitých procesních (formálních) podmínek, za kterých můţe být exekuce prováděna. Exekuční řízení se zahajuje vždy na návrh oprávněného nebo můţe oprávněný podat návrh na nařízení exekuce podle exekučního řádu v případě, ţe nesplní povinný to, co mu ukládá exekuční titul. K tomu, aby mohla být provedena exekuce, je zapotřebí, aby oprávněný disponoval exekučním titulem, byl vydán oprávněným orgánem a aby byl pravomocný a vykonavatelný. V ustanoveních exekučního řádu jsou taxativně uvedeny tituly, na základě kterých můţe být nařízena exekuce. Pro soudní exekuce jsou nejtypičtějšími exekučními tituly rozsudky, usnesení, soudem schválený smír, platební rozkazy, směnečné platební rozkazy, rozhodnutí orgánů státní správy, jimiţ byla povinnému ve prospěch oprávněného uloţena povinnost. Exekuci lze provést způsoby, které umoţňuje exekuční řád. Jedná se o exekuci na peněţité plnění a exekuci na nepeněţité plnění.

36

VONDRÁKOVÁ, Alena a kol. Vymáhání pohledávek, Praha : ASPI a.s., 2006, ISBN 978-80-7357-230-3, s. 419

44

Exekuce na peněžitá plnění lze provést: sráţkami ze mzdy a jiných příjmů, přikázáním pohledávky, prodejem movitého a nemovitého majetku, postiţením jiných majetkových práv (licencí, patentů, průmyslových vzorů), prodejem podniku. Exekuce na nepeněžitá plnění: vyklizením, odebráním věci, rozdělením společné věci, provedením prací a výkonu. V roce 2009 otázky samotného exekučního řízení upravila novela exekučního řádu vyhlášená ve Sbírce zákonů jako zákon č.286/2009 Sb.s účinností od 1. listopadu 2009 , která přinesla mnoho změn, jak pro povinného, tak i pro oprávněného. Hlavním důvodem novelizace zákona bylo odlehčení soudu a rozšíření pravomoci exekutora, který bude sám rozhodovat o nesporných věcech, o odkladu a zastavení exekuce a zřizovat exekutorské zástavní právo na nemovitostech, které mohl zřizovat doposud pouze soud. Dalším důvodem novely bylo, ţe změny povedou ke zkvalitnění a zrychlení exekučního řízení. Jednou z významných změn je, ţe dluţník po vydání exekučního příkazu můţe i nadále nakládat se svým majetkem a to na základě rozhodnutí exekutora, kdy povinný sloţí u exekutora částku odpovídající vymáhanému plnění, nákladům exekuce a nákladům oprávněného, coţ doposud exekuční řád neumoţňoval. Do doby novelizace zákon neurčoval, jakým postupem má exekutor dluh vymáhat. Aţ po novele exekutorského řádu byla stanovena pravidla a postup vymáhání pohledávek – institut přiměřenosti exekuce na finanční plnění, kdy prioritou bude způsob přikázání pohledávky sráţkami ze mzdy nebo zřízením exekutorského zástavního práva. Smyslem této změny je zabránit exekutorovi v zabavení dluţníkova majetku v mnohem větší hodnotě, neţ je dluţná částka. Další, podle mého názoru velmi důleţitou právní úpravou, je nový institut vyškrtnutí věci ze soupisu. Povaha tohoto institutu je v tom, ţe pokud sepsal exekutor věc nepatřící povinnému, můţe soudní exekutor na návrh třetí osoby, která věc vlastní, sám rozhodnout o vyškrtnutí ze soupisu.

45

K tomu, aby mohla exekuce proběhnout, jsou nejrůznější subjekty povinny exekutorovi, na základě jeho ţádosti, poskytnout součinnost. Tuto povinnost mají zejména všechny orgány státní správy a samosprávy, zdravotní pojišťovny, advokáti, notáři, banky, pošty atd. Policie České republiky je povinna exekutorovi na jeho ţádost poskytnout nejen součinnost, ale i ochranu při výkonu jeho exekuční činnosti. Exekutor je oprávněn soudu navrhnout, aby předvolal povinného a vyzval jej k prohlášení o svém majetku. V prohlášení je povinen uvést úplné a pravdivé údaje o svém majetku, plátce mzdy, bankovní účty, své dluţníky, vlastnictví k nemovitým a movitým věcem atd. V případě, ţe tak neučiní nebo uvede nepravdivé informace, dopouští se trestného činu poškozování věřitele podle trestního zákona. Soudní exekutor je fyzická osoba, splňující předpoklady podle zákona, kterou stát pověřil exekutorským úřadem. Musí mít způsobilost k právním úkonům, poţadované vysokoškolské vzdělání na právnické fakultě, být bezúhonný a mít tříletou praxi a sloţit exekutorské zkoušky. Jmenuje ho ministr spravedlnosti na návrh Exekutorské komory ČR37. Exekutor má nárok na odměnu za své sluţby, tuto odměnu je povinen platit povinný. Výše odměny a náhrady nákladů exekutora jsou vymezeny ve vyhlášce č. 368/2009 Sb. o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění pozdějších předpisů. Exekutor si můţe s oprávněným sjednat smluvní odměnu za provedení exekuce, tato odměna není nákladem exekuce. Dle mého názoru, vymáhání pohledávek soudním exekutorem je rychlejším způsobem, jak si můţe věřitel (oprávněný) zajistit svou pohledávku. S ohledem na přímou vykonavatelnost, ušetří exekuce věřiteli čas za zdlouhavé soudní spory, náklady na právní zastoupení a také soudní poplatky. S přihlédnutím ke všem výhodám vymáhání pohledávky exekucí, je nutné konstatovat, ţe si věřitel (oprávněný) rovněţ nemůţe být stoprocentně jist, ţe pohledávku získá. Z praxe známe podnikatelské subjekty, které účelově skutečně ţádným majetkem nedisponují. Doposud jsem se zabývala pohledávkami v obecné rovině. Nyní se chci v následující praktické části své práce zabývat specifickým řešením pohledávek při exportu/vývozu. 37

VONDRÁKOVÁ, Alena a kol. Vymáhání pohledávek, Praha : ASPI a.s., 2006, ISBN 978-80-7357-230-3

46

4 Prevence a řešení pohledávek při vývozu Pro praktickou část jsem si zvolila prevenci a řešení pohledávek při vývozu. V této kapitole chci uplatnit své praktické zkušenosti z pojišťovnictví a zaměřit se na cíl mé práce – prevenci a řešení pohledávek po splatnosti, konkrétně pojištění pohledávek z obchodního styku respektive pojištění vývozních úvěrů se zaměřením na současné období finanční krize. Dříve, neţ přistoupíme k prevenci a řešení pohledávek při vývozu, k výkladu o mechanismech podpory vývozního potenciálu ze strany státu, je nezbytné se alespoň několika větami vrátit do minulosti. Toto období bylo charakteristické centrálním plánovitým řízením všech ekonomických procesů odehrávajících se v bývalém Československu v jednotlivých výrobně hospodářských jednotkách a podnicích. To se výrazně týkalo zejména oblasti zahraničního obchodu, kde fungoval systém státního monopolu zahraničního obchodu38. V devadesátých letech, v souvislosti s transformací ekonomiky, došlo k zásadní změně, kdy byla zrušena většina řídících a regulačních mechanismů, a bylo nutné se ztotoţnit s novými nástroji odpovídajícími trţní ekonomice. Skončily „dotace“ ze strany státu a podniky byly nuceny zajistit si své výrobní a obchodní aktivity a náklady na provoz vlastními silami pomocí vlastního rozhodování o prioritách podniku39. Výsledkem liberalizace zahraničního obchodu a s ní spojeného zrušení státního monopolu zahraničního obchodu bylo, ţe každý výrobní a jiný podnik mohl provádět zahraničně obchodní činnost. Vývoz narůstal výrazným tempem jednak v počtu vývozních kontraktů a také objemem ve finančním vyjádření a v této souvislosti se také zvýšila míra rizika, kterou podniky podstupovaly. Předpokladem pro jejich rozvoj bylo získat a udrţet si odbytiště pro své výrobky ať jiţ v tuzemsku nebo v zahraničí. Vedle hledání nových odbytišť pro české zboţí bylo nutné vytvořit českým exportérům při jejich podnikání na zahraničních trzích relativní bezpečnost proti rizikům, na které nebyli zvyklí. Znamenalo to, ţe pokud mají být naši podnikatelé úspěšní při získávání exportních

38

BÖHM, Arnošt; J ANATKA, František. Pojištění úvěrových rizik v mezinárodním obchodě, Praha : Grada Publishing,a.s. 2004, 204 s. ISBN 80-247-0816-7. 39 BÖHM, Arnošt. Pojištění pohledávek v mezinárodním obchodě, Praha : Professional Publishing, 2009. 150 s. ISBN 978-80-7431-004-1.

47

zakázek a při jejich realizaci, musejí mít stejnou finanční podporu, jakou mají jejich konkurenti z ostatních zemí.40 Hlavním úkolem bylo vytvoření institucí na podporu exportu, s cílem poskytnout našim vývozcům podporu formou úvěrového pojištění, která je obvyklá ve vyspělých trţních ekonomikách, a to v takové podobě, jak je upravena ve Směrnici Evropské unie, ale také v dohodách OECD a WTO41. Jako první instituce tohoto druhu u nás byla zaloţena Exportní garanční a pojišťovací společnost, a.s. (EGAP) – pojišťovna se státní podporou.

4.1 Subjekty působící na českém pojistném trhu úvěrového pojištění V rámci zahraniční obchodní výměny mezi jednotlivými státy resp. oblastmi světa dochází k nárůstu teritoriálních a komerčních rizik. Za účelem ochrany vývozců před těmito riziky postupně vznikaly instituce – státní úvěrová pojišťovna a pojišťovny provozující svou činnost na komerční bází (dále jen komerční pojišťovny). V následujících kapitolách budu analyzovat rozdíly mezi těmito pojišťovnami.

4.1.1 Státní úvěrová pojišťovna – Exportní garanční a pojišťovací společnost, a.s. (EGAP) Exportní garanční a pojišťovací společnost vznikla v červnu 1992 jako státní úvěrová pojišťovna se zaměřením na pojišťování vývozních úvěrů proti teritoriálním (politickým) rizikům, krátkodobým a dlouhodobým komerčním rizikům – nezaplacení ze strany kupujícího. Jedná se o trţně nepojistitelná komerční rizika v souvislosti s vývozem zboţí a sluţeb z České republiky pro kontrakty trvající déle neţ dva roky. EGAP svým pojištěním vykrývá mezeru na trhu, na kterou nemají soukromé úvěrové pojišťovny dostatečnou kapacitu. Určení míry teritoriálního rizika je výsledkem práce expertní skupiny, která periodicky zpracovává aktuální údaje MMF a Světové banky o finanční a ekonomické situaci dané země. 40

BÖHM, Arnošt; J ANATKA, František. Pojištění úvěrových rizik v mezinárodním obchodě, Praha : Grada Publishing,a.s. 2004, 204 s. ISBN 80-247-0816-7.

41

BÖHM, Arnošt. Pojištění pohledávek v mezinárodním obchodě, Praha : Professional Publishing, 2009. 150 s. ISBN 978-80-7431-004-1.

48

Co znamená v praxi státní podpora? Státní podpora vývozu formou pojištění vývozních úvěrových rizik spočívá v záruce státu za závazky EGAP z pojištění, která je definována v zákoně č. 58/1995 Sb., o pojišťování a financování vývozu se státní podporou. Vedle záruky za závazky poskytuje stát v případě potřeby dodatečné vklady do pojistných fondů EGAP, které jsou zpravidla deklarovány zákonem. Zároveň je zákonem vymezena konkrétní úvěrová pojišťovna, která je označována jako státní a ze zákona je kontrolována Parlamentem ČR. Pro pojištění se státní podporou musí být splněny dvě podmínky: musí jít o vývoz, a český podíl na pojišťovaném kontraktu by měl být minimálně 50%. Pojištění se státní podporou můţe v kaţdé zemi nabízet jen jeden subjekt. V ČR je to právě zmíněný EGAP, který má v nabídce kromě pojištění všech typů vývozních úvěrů také pojištění úvěrů na předexportní financování, pojištění investic v zahraničí a úvěrů na jejich financování, pojištění bankovních záruk za závazky vystavované v souvislosti s exportními kontrakty, pojištění akreditivů a řadu dalších produktů, které jsou určeny všem typům podniků.42 EGAP je od svého vzniku akciovou společností plně vlastněnou státem, která vykonává svá akcionářská práva prostřednictvím Ministerstva financí, Ministerstva průmyslu a obchodu, Ministerstva zahraničních věcí a Ministerstva zemědělství. EGAP vykonává svou činnost podle zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví na základě povolení Ministerstva financí (ČNB). Pojišťovací činnost se státní podporou provádí EGAP na základě zákona č. 58/1995 Sb., o pojištění a financování vývozu se státní podporou a dále zákona č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů. Činnost EGAP upravuje prováděcí vyhláška Ministerstva financí č. 278/1998 Sb. ve znění pozdějších předpisů. V roce 1998 se EGAP stal řádným členem Bernské unie (Mezinárodní asociace úvěrových a investičních pojistitelů)43. Zásadními výhodami se kterými se uţivatelé těchto pojišťovacích sluţeb u EGAP setkávají jsou: pojistná ochrana, ulehčení přístupu k financování, přenesení úvěrové angaţovanosti banky z příjemce úvěru na EGAP.

42

BÖHM, Arnošt. Pojištění pohledávek v mezinárodním obchodě, Praha : Professional Publishing, 2009. 150 s. ISBN 978-80-7431-004-1.

43

BÖHM, Arnošt. Pojištění pohledávek v mezinárodním obchodě, Praha : Professional Publishing, 2009. 150 s. ISBN 978-80-7431-004-1.

49

Společnost EGAP se stala součástí systému státní podpory exportu a poskytuje pojišťovací sluţby všem vývozcům českého zboţí bez rozdílu jejich velikosti, právní formy a objemu pojištěného vývozu. Posláním společnosti je pomocí pojištění pohledávek poskytovat ochranu podnikatelům před riziky nezaplacení, aby se mohli v plné míře věnovat klíčovým činnostem jako je výroba nebo obchod. Podle mého názoru - státní podpora vývozu, realizovaná v ČR prostřednictvím pojištění a financování vývozu je na velmi vysoké úrovni a odpovídá mezinárodním poţadavkům.

4.1.2 Komerční (soukromé) úvěrové pojišťovny Největšími a nejvýznamnějšími soukromými úvěrovými pojistiteli působícími na našem pojistném trhu jsou: KUPEG úvěrová pojišťovna, a.s., Atradius Credit Insurance N.V., organizační sloţka (Atradius), Euler Hermes Čescob, úvěrová pojišťovna, a.s. (EHČ), Coface Czech Management Services spol. s r.o. KUPEG úvěrová pojišťovna, a.s., Komerční úvěrová pojišťovna KUPEG vznikla v roce 2005 jako dceřiná společnost pojišťovny EGAP, a.s. (dříve byla součástí státní pojišťovny EGAP). Důvodem tohoto zásadního kroku byla striktnější pravidla EU, poţadující transparentní oddělení pojištění se státní podporou od komerčních aktivit. Po zaloţení dceřiné společnosti bylo komerční pojištění převedeno do její působnosti. Po privatizaci v r. 2005 se KUPEG stala součástí nadnárodního uskupení společností, zabývajících se úvěrovým pojištěním, resp. pojištěním pohledávek proti nezaplacení ze strany kupujících (dluţníků). Dlouhodobá zkušenost a dominantní postavení KUPEG na trhu pojištění pohledávek v ČR jsou přetrvávající zárukou solidnosti a kvality. Atradius Credit Insurance N.V., organizační složka (Atradius) Atradius (dříve Gerling NCM) je světovou dvojkou na trhu úvěrového pojištění. Nabízí celou řadu řešení úvěrového managementu, který chrání firmy všech velikostí před obchodními a politickými riziky. Celkový obrat společnosti činí 1,8 mld. Euro, coţ představuje 31% podíl na světovém trhu. Společnost má sídlo v Kolíně nad Rýnem, má 160 poboček ve více jak 40 zemích světa a vlastní databáze informací o více neţ 52 50

milionech odběratelů po celém světě, objem pojištěných pohledávek 465 mld. EUR. Atradius má rating Moody´s. A3 (2010). Euler Hermes Čescob, úvěrová pojišťovna, a.s. (EHČ) Euler Hermes Čescob, úvěrová pojišťovna, a.s. je také součástí nadnárodního holdingu Euler Hermes S.A., který je největším světovým seskupením v oblasti úvěrového pojištění s ratingovým ohodnocením AA od společnosti Standard & Poor´s. Je zastoupen v 50 zemích světa. Celkový počet firem, které se nacházejí v databázi všech společností v rámci skupiny Euler Hermes přesahuje 40 milionů. Coface Czech Management Services spol. s r.o. Coface Czech Credit Management Services, spol. s r.o., je stoprocentní dceřiná společnost rakouského holdingu Coface Central Europe Holding AG se sídlem ve Vídni, jehoţ prostřednictvím je součástí francouzské skupiny Coface (Compagnie Francaise d´Assurance pour Commerce Extérieur). Propojením know-how těchto tří společností má Coface snadný přístup k podrobnému přehledu o platebním chování zákazníků a tak je schopen pro klienty připravit komplexní a hloubkovou analýzu potenciálních rizik. Společnost byla zaloţena v roce 1991 s cílem pomáhat firmám v optimálním rozhodování a přispívat tím k rozvoji a ochraně jejich obchodních vztahů. Z profilů pojišťoven, uvedených na jejich webových stránkách, je patrno, ţe soukromé specializované pojišťovny jsou kapitálově a organizačně propojeny se svými zahraničními mateřskými společnostmi, které jsou nejvýznamnějšími světovými poskytovateli úvěrového pojištění. Rostoucí konkurence v oblasti pojištění úvěrových rizik je v posledních letech podpořena zejména existencí jednotného evropského pojistného trhu, neboť díky němu mohou pojišťovny poskytovat pojistné produkty i za hranicí své domovské země. Významným segmentem úvěrového pojištění je tzv. komerční pojištění, kterého se netýká státní podpora a je realizováno na účet soukromé úvěrové pojišťovny. Krátkodobé

pohledávky

jsou

zajišťovány

zajistitelnou

smlouvou

uzavřenou

se

specializovanou zajišťovnou na trţní bázi. V souladu s předpisy EU, Bernské unie, i v souladu s Konsenzem OECD, nemůţe stát komerčním pojišťovnám poskytovat ţádnou podporu, ţádnou záruku, dotace ani jiná zvýhodnění.

51

4.2 Komerční pojištění Nabídka pojištění komerčních rizik se zaměřuje zejména na obchodní dodavatelské úvěry, tedy dodávky zboţí nebo sluţeb na bázi odloţené splatnosti. Tento dodavatelský úvěr je zejména na vyspělých trzích nezbytnou součástí nabídky. Dodavatel, který není schopen nést riziko poskytnutí úvěru není zpravidla konkurenceschopný. Komerční pojištění je regulováno pouze zákonem č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví na základě povolení ČNB a není předmětem zákona č. 58/1995 Sb., o pojišťování vývozních úvěrových rizik. Jak jiţ bylo výše zmíněno, komerční úvěrové pojišťovny se specializují zejména na pojištění komerčních rizik, některé však i v menší míře na pojištění teritoriálních (politických) rizik. Hlavním úkolem komerčního pojištění je pojištění krátkodobých vývozních pohledávek s odkladem platby maximálně do dvou let, v některých případech do tří let. Komerční riziko vyplývá z ekonomické a finanční situace samotného zahraničního dluţníka (odběratele). Riziko nezaplacení spočívá v tom, ţe dluţník není schopen nebo není ochoten splatit své závazky za odebrané zboţí či sluţby, jinými slovy, jedná se o platební neschopnost nebo platební nevůli. Platební nevůlí se rozumí nezaplacení pohledávky odběratelem ve sjednané době splatnosti. K platební neschopnosti dojde např. v případě prohlášení konkurzu na majetek odběratele. V takovém případě pojišťovna uhradí vzniklou škodu a následně situaci řeší dle smluvních podmínek konkrétního pojistitele na vlastní odpovědnost44. Teritoriální (politická) rizika – riziko nezaplacení zahraničních pohledávek můţe být spojeno s ekonomickým nebo politickým vývojem v cílové zemi vývozu. Z hlediska partnerů má povahu vyšší moci. Jedná se o rizika45: Platební potíţe vyvolané politickými událostmi v zemi dluţníka, jako je válka, občanské nepokoje revoluce, stávky atd. Generální moratorium vyhlášené vládou v zemi odběratele.

44

BÖHM, Arnošt. Pojištění pohledávek v mezinárodním obchodě, Praha : Professional Publishing, 2009. 150 s. ISBN 978-80-7431-004-1. s.22,

45

BÖHM, Arnošt. Pojištění pohledávek v mezinárodním obchodě, Praha : Professional Publishing, 2009. 150 s. ISBN 978-80-7431-004-1. s.23,

52

Pozdrţení transferu plateb (uvalení moratoria na převod deviz ze země odběratele, které je způsobeno politickými událostmi, ekonomickými problémy, legislativním nebo administrativním opatřením v zemi odběratele). Zrušení dovozní licence opatření ve třetích zemích, které znemoţňují transfer deviz. Nezaplacení veřejnoprávním odběratelem (neschopnost nebo odmítnutí ze strany veřejnoprávního odběratele splnit podmínky smlouvy). Přírodní katastrofa (cyklon, povodně zemětřesení, vulkanická činnost nebo přílivová vlna nebo jiná přírodní katastrofa v zemi odběratele).46 Míra rizika je v jednotlivých zemích různá, v některých je prakticky jisté, ţe nedojde k takovému politickému, finančnímu a makroekonomickému vývoji, který by ohrozil splatnost pohledávky. Ve světě však existuje mnoho zemí, které se potýkají s různými problémy, a u některých je téměř jisté, ţe dluţník z takové země pohledávku vývozci nezaplatí. Proto největší pozornost věnují pojišťovny komplexním rozborům politické, finanční a makroekonomické situace jednotlivých zemí a jejich následné kategorizaci, která je nejdůleţitější sloţkou (úlohou) při vydávání úvěrového rozhodnutí. V nabídce úvěrových pojišťoven je vedle prvotních informací o odběrateli, průběţného sledování rizika, výplaty odškodného a vyuţití pojištění při financování nabízeno vymáhání pohledávek jako samostatný produkt za úplatu. Přibývá firem, které tuto sluţbu vyuţívají, neboť ji mohou vyuţít jak pro pojištěné, tak i nepojištěné pohledávky. Vymáhání pohledávek prostřednictvím úvěrových pojišťoven však vyuţívají i ostatní firmy, které jinak o pojištění svých pohledávek nemají zájem. Pro některé pojišťovny je dokonce sluţba vymáhání pohledávek samozřejmou součástí pojistné smlouvy. Dle zkušeností z praxe vím, ţe výhodou pojištění není jenom rychlé získání finančních prostředků pro klienta, ale i úspora nákladů, neboť v některých teritoriích běţně stačí, ţe se v zastoupení klienta na dluţníka obrátí pojišťovna, oznámí mu, ţe se jedná o pohledávku krytou pojištěním a dluţník uhradí pohledávku bez dalšího prodlení. Pojišťovny jiţ řadu let budují a vyuţívají dokonalé jednotné databázové systémy on-line. Vyuţívá je zpravidla celá skupina příslušné pojišťovny po celém světě. Interaktivní systém je určen jednak pro správu pojistky a vymáhání, ale hlavně pro získání 46

BÖHM, Arnošt. Pojištění pohledávek v mezinárodním obchodě, Praha : Professional Publishing, 2009. 150 s. ISBN 978-80-7431-004-1.

53

uvěrového rozhodnutí, které můţe díky systému získat klient o svém odběrateli okamţitě on-line, coţ umoţní zrychlení uzavření obchodu. Systém informací je rovněţ nepostradatelný při správě a sledování pojistných událostí – nezaplacených pohledávek – aţ do okamţiku jejich vyřešení (zaplacení). Komerční pojištění nabízí všechny komerční pojišťovny a zpravidla se jedná o pojištění celého portfolia pohledávek klienta, coţ umoţňuje z hlediska pojišťovny optimalizovat rozloţení rizika a nabídnout pak klientům pojistné sazby v řádu desetin procenta z pojištěného objemu. Na základě mých zkušeností jsem toho názoru, ţe v porovnání se státním úvěrovým pojistitelem mají soukromí pojistitelé výhodu v podobě moţnosti koncipovat pojistnou smlouvu zcela na míru podle poţadavku pojištěného. Pojištěný si můţe do pojistné smlouvy zahrnout jen ty záruky, které opravdu potřebuje. Soukromé pojištění nepodléhá v takové míře nejrůznějším restrikcím jako pojištění poskytované státní pojišťovnou. Například vývozce pojištěný u soukromého pojistitele nemusí prokazovat podíl národních výrobců u vyváţeného zboţí a můţe rovněţ financovat své vývozní aktivity ze zdrojů pocházejících z nenárodních operací. Nevýhodou těchto pojistitelů ovšem je, ţe mají relativně slabou disponibilní kapacitu pojistných fondů. Také pojistná doba poskytnuté garance zpravidla nepřesahuje dva, a v některých případech tři roky, coţ se ukazuje jako nedostatečné zvláště u pojištění investic. Jak jiţ bylo zmíněno, činnost mnoha komerčních úvěrových pojistitelů je velmi podobná. Je to dáno mimo jiné tím, ţe mnoho z nich je členem různých organizací, kde velmi úzce spolupracují, navzájem si vyměňují informace a zkušenosti a analyzují rizika různých zemí. Doposud jsem se zabývala porovnáním a analýzou výhod a nevýhod pojišťovny se státní podporou a pojišťovnami na komerční bázi. Nyní přistoupím k principu pojištění.

4.2.1 Princip pojištění platební nevůle Na úvod této kapitoly bych chtěla objasnit základní pojmy z oblasti pojištění pohledávek. V právní terminologii je pojištění smlouva, ve které se jedna strana – pojišťovna – zavazuje poskytnout druhé straně – pojištěnému vývozci nebo jiné třetí osobě – finanční náhradu v případě, ţe nastane určitá hospodářská či finanční škodná událost. Charakteristické pro tento vztah je, ţe ani jedna ze stran nesmí předem vědět, zda k pojistné (škodní) události dojde nebo kdy k ní dojde. Pojištění znamená přesun riziko

54

negativního dopadu nahodilosti z ekonomického subjektu na speciální instituci, pojišťovnu. Pro názornost principu pojištění jsem si zvolila obrázek č. 1. Nyní v krátkosti popíši jeho schéma: Nejprve dojde ke sjednání obchodního kontraktu mezi vývozcem (českým prodejce), a dovozcem (zahraničním kupujícím). Aby bylo zajištěno riziko nezaplacení vývozní pohledávky, musí vývozce uzavřít pojistnou smlouvu s exportní pojišťovnou podle příslušných pojistných podmínek. Pojištěný, vývozce zaplatí pojistné a v případě pojistné události obdrţí pojistné plnění, eventuálně můţe být na jeho ţádost plnění poskytnuto třetí straně např. bance.

Princip pojištění pohledávek Dodavatel → Dodávka zboží a služeb →Pojištění

← Platby za dodávky zboží a služeb

← Pojistné

Pojišťovna pohledávek

← Ocenění rizika, monitoring odběratele → Inkaso faktur

Odběratel (dlužník)

Obrázek č. 1 Princip pojištění pohledávek Pramen: Atradius – prezentace na „10. odborné konferenci pojišťovacích makléřů“ dne 19.10.2010

Pro přiblíţení principu pojištění jsem zvolila nejvíce pouţívaný produkt – pojištění platební nevůle viz obrázek č. 2. Z časové osy je zřejmé, ţe důleţitým obdobím je 6 měsíční karenční lhůta, která začíná datem splatnosti faktury a končí po marném mimosoudním vymáhání – škodní události. Vývozce má moţnost nejdříve sám řešit neuhrazenou pohledávku z důvodů zachování dobrých obchodních vztahů v budoucnu. Zaplatí-li odběratel do 60 dnů po

55

3

splatnosti, pojistná ochrana zůstane zachována. Pokud odběratel nezaplatí, pojistná ochrana končí. Po uplynutí této doby má vývozce 30 dnů na nahlášení a předání nezaplacené pohledávky pojišťovně k mimosoudnímu vymáhání. Následuje 90 denní období vymáhání. Náklady mimosoudního vymáhání jsou hrazeny ze strany pojišťovny. Uplynutím této lhůty vymáhání, končí tzv. karenční lhůta a vzniká škodní událost. Po nahlášení vzniku škodní události zahajuje pojišťovna šetření. Pojišťovna pokračuje ve vymáhání pohledávky aţ do okamţiku, kdy odběratel zaplatí, nebo zjistí nevymoţitelnost pohledávky. V tomto případě dochází k uhrazení vzniklé ztráty (škodní události) ze strany pojišťovny.

Obrázek č. 2 Osa principu úvěrového pojištění (pojištění pohledávek) Pramen: Atradius – prezentace na „10. odborné konferenci pojišťovacích makléřů“ dne 19.10.2010

4.2.2 Postup při uzavírání pojištění V této kapitole bych chtěla nastínit, jak postupovat při uzavírání pojistné smlouvy. V případě zájmu o pojištění pohledávek vývozce kontaktuje pojišťovnu. Vyplní formulář (ţádost o úvěrový limit), ve kterém uvede identifikační údaje svých odběratelů, výši poţadovaného úvěrového limitu pro jednotlivé odběratele, popř. poţadované zvýšení jiţ přiznaného limitu, země vývozu, rozloţení pohledávek dle výše salda, platební podmínky doloţením finančních výkazů. Na základě těchto informací vypracuje pojišťovna návrh rámcové smlouvy, kde bude uvedena výše pojistného a související poplatky s prověřením odběratele, maximální výše pojistného plnění, stanovení spoluúčasti (pojistné kvóty), lhůty pro ohlášení nezaplacených pohledávek, karenční lhůty atd. Na

56

základě akceptace návrhu vývozcem vyhotoví pojišťovna pojistnou smlouvu a předloţí ji vývozci k podpisu. Pojistná smlouva se u většiny pojišťoven sjednává na jeden rok s automatickou obnovou smlouvy, pokud není vypovězena ve dvouměsíční výpovědní lhůtě před výročním dnem pojištění. Nedílnou součástí pojistné smlouvy jsou všeobecné pojistné podmínky a smluvní ujednání. Při vzniku pojistné události z titulu nezaplacení za dodané zboţí, proplatí pojišťovna pohledávku v souladu s podmínkami pojistné smlouvy.

4.2.3 Způsob stanovení výše pojistného V praxi jsem se setkala se dvěma způsoby výpočtu pojistného: 1. Pevně stanovený způsob výpočtu na bázi měsíčního obratu. Na odběratele, kteří mají být předmětem pojištění schvaluje pojistitel tzv. uvěrový limit, který představuje nejvyšší moţné saldo pohledávek u daného odběratele. Příslušná sazba se aplikuje na uskutečněný obrat s pojištěným odběratelem a následně je pojistitelem měsíčně fakturováno pojistné. 2. Pojišťovna na počátku pojištění stanoví do smlouvy závazné minimální pojistné, které je obvykle placeno ve čtvrtletních splátkách a po skončení pojistného období pojištěný vývozce vypracuje deklaraci o skutečném obratu za toto období. Na základě této deklarace pojišťovna vyúčtuje skutečné pojistné. Výše pojistného odráží míru rizika, která závisí na velikosti firmy, na objemu vývozu, na sjednaných platebních podmínkách, způsobu zajištění plateb, hodnocení charakteru a rizikovosti dovozce, hodnocení rizikovosti země nebo teritorií souvisejících s plněním smlouvy o vývozu a na výši spoluúčasti. Cena pojištění je sloţena z ročního pojistného a z významné sloţky poplatků za prověření úvěrového limitu na kaţdého pojištěného odběratele a pravidelného poplatku za průběţný monitoring jednotlivých limitů.

4.3 Funkce a význam pojištění pohledávek Pojištění pohledávek je finančním nástrojem pro efektivní řešení pohledávek. Z praxe víme, ţe pojištění pohledávek neřeší pouze ochranu pro případ neuhrazení plateb odběrateli, ale ţe jeho základním smyslem je především sledování vývoje ekonomické situace kupujících a včasná reakce na případný negativní vývoj.

57

Funkci a význam pojištění pohledávek po splatnosti můţeme shrnout do několika bodů. Prevence před vznikem platební neschopností nebo platební nevůle odběratele: předcházení dodávkám nesolidním odběratelům, prověření bonity odběratele na vstupu, trvalý a kvalifikovaný monitoring odběratele. Jak jiţ bylo zmíněno, soukromí pojistitelé ve vazbě na své zahraniční mateřské společnosti mají tímto přístup k rozsáhlým databázím a kvalitním kreditním informacím. Na základě dokonalé prevence jednak eliminují rizika při rozšiřování portfolia zákazníků a také optimalizují portfolio odběratelů. Pokud pojišťovna odběratele nepojistí, je i to pro dodavatele velmi cennou informací. Odběratel buď tento rizikový obchod vůbec neuzavře, nebo můţe dodávku omezit a rozdělit do několika částí, popřípadě poţadovat dodatečné záruky. Ochrana peněžních toků pojištěním zaručuje inkaso nesporných pohledávek a dodavatel (věřitel) můţe vţdy počítat s penězi, na které má z titulu své obchodní činnosti a dodávek svým odběratelům nárok. Přenesení rizika nezaplacení pohledávek na pojišťovnu umoţňuje vývozci soustředit se na rozvoj ostatních klíčových činnosti firmy. Zajištění financování – pojištění slouţí jako záruka za bonitu pohledávek zastavených bance. Banky, které pohledávky financují, akceptují vinkulace pojistného plnění od úvěrových pojišťoven v jejich prospěch. Zajištění, které je finančním institucím nabízeno ze strany úvěrových pojišťoven nahrazuje zajištění, které by jinak musel klient poskytnout zástavou svých aktivit47. Z výše uvedeného vyplývá, ţe úvěrové pojištění, kromě finančního zajištění vývozce a posílení jeho konkurenceschopnosti, plní funkci prevence, správy a vymáhání pohledávek.

4.3.1 Pojištění pohledávek v období krize V období finanční krize zaznamenaly pojišťovny zvýšený zájem o pojištění pohledávek, ale především značný nárůst nezaplacených pohledávek.

47

BÖHM, Arnošt. Pojištění pohledávek v mezinárodním obchodě, Praha : Professional Publishing, 2009. 150 s. ISBN 978-80-7431-004-1.

58

Komerční (soukromé) pojišťovny byly nuceny přistoupit k několika zásadním opatřením. Podle Strţínkové48 přistoupily k revizi stávajících pojistných smluv, výrazně navýšily pojistné sazby (cenu pojištění), zvýšily spoluúčasti, omezily pojistné krytí, změnily všeobecné pojistné podmínky, sestavily speciální tým odborníků pro šetření a odhalení pojistných podvodů, prodlouţily lhůty pro získání úvěrového rozhodnutí z původních dvou na čtrnáct i více dnů a některé pojišťovny zaloţily samostatný právní subjekt za účelem vymáhání pohledávek. Porovnala jsem si současné podmínky na pojistném trhu s obdobím před krizí a zjistila jsem, ţe ceny pojištění vzrostly o 40% ve vazbě na zvýšení cen zajištění, které je pro komerční pojišťovny nezbytné. Všechny pojišťovny nově aplikují do pojistných smluv minimální pojistné a přiráţku „malus“ ve výši 30-40%, tj. nárůst sazby při vyšším škodním průběhu. V praxi jsme byli postaveni před skutečnost, ţe pojišťovny zpřísnily prověřování odběratelů a nejrizikovější sektory, např. stavebnictví a výroba a prodej oceli, jsou téměř nepojistitelnými. Úlohu pojištění byl v těchto případech nucen převzít státní EGAP. V některých státech EU proběhly úvahy, zda stát nepřevezme pojištění pohledávek jako celek. Pro názornost situace připojuji obrázek č. 3, který znázorňuje nárůst nákladů na pojistné plnění, tedy nárůst nezaplacených pohledávek.

48

Přednáška Ing. Markéty Strţínkové (Atradius Credit Insurance N.V.) na „10. odborné konferenci

pojišťovacích makléřů“ dne 19.10.2010

59

Trh pojištění pohledávek v ČR 1 200

Atradius

1 000 Coface

800 600 400

130

219

244

208

151

Euler Hermes

205

242

274

249

KUPEG

292

255

222

257

Hrubá výše nákladů na pojistná plnění v mil. Kč

2006

2007

2008

2009

185 200 205 0 2005

Zdroj: výroční zprávy pojišťoven. Pozn: V roce 2005 je uveden u KUPEG i výsledek EGAP (komerční pojištění).

Obrázek č. 3 Trh pojištění pohledávek v ČR Pramen: Atradius – prezentace na „10. odborné konferenci pojišťovacích makléřů“ dne 19.10.2010

6

Finanční krize ovlivnila rovněţ činnost pojisťovny se státní podporou EGAP. Pojišťovna narozdíl od předchozích let zaznamenala v roce 2009 výrazný přesun činnosti do pojištění odběratelských vývozních úvěrů, kdy na tento typ pojištění připadá polovina celkového pojištěného objemu. Se započtením pojištění investic, pojištění úvěrů na zahraniční investice českých právnických osob a smluv na pojištění bankovních záruk EGAP podpořil český vývoz za více neţ 170 mld. Kč, jak uvádí ve svém informačním servise na úvodní stránce svých webových stránek. Na tomto výsledku se podepsal jednak zvýšený zájem o pojištění v souvislosti s finanční krizí, ale také výrazné sníţení spoluúčasti, coţ je jedno z protikrizových opatření státní pojišťovny. Na závěr této kapitoly chci shrnout, ţe narůstající export a probíhající finanční krize přináší nejen potíţe dříve stabilním společnostem, ale i vyšší rizikovost splatnosti pohledávek (faktur). Proto by se podnikatelé měli více chránit před rizikem, ţe jim odběratel nezaplatí za dodané zboţí či sluţby, úvěrovým pojištěním. V této kapitole jsem se opět zaměřila na cíl mé práce - prevence a řešení pohledávek po splatnosti, respektive na pojištění vývozních úvěrů. Uvádím moţnosti

60

řešení rizik ohroţující obchodní operace, které při vývozu a dovozu mohou nastat a to pojištěním se státní podporou a pojištěním na komerční bázi. Smyslem mé práce nebylo v této kapitole vyjmenovat celou řadu rizik, proto jsem se zaměřila na rizika, která přímo souvisí s pojištěním pohledávek při vývozu, a to na komerční riziko (platební nevůle a platební neschopnost) a teritoriální riziko. Dále blíţe specifikuji funkci a význam pojištění (prevence, ochrana peněţních toků a zajištění financování, apod.). Na závěr kapitoly jsem se zmínila o sloţité situaci v období finanční krize a dospěla jsem k názoru, ţe komerční pojišťovny byly nuceny přehodnotit a zpřísnit a svůj přístup k pojištění ve vazbě na zhoršené podmínky ze strany zajistitelů, bez kterých, nemohou svoji činnost provozovat. Finanční krize ovlivnila rovněţ přístup pojišťovny se státní podporou, která byla schopná převzít za komerční pojišťovny velké mnoţství odběratelských vývozních úvěrů. Jelikoţ se jedná o pojišťovnu finančně podporovanou státem, mohla tato pojišťovna zavést i protikrizová opatření (např. sníţení spoluúčasti). Vzhledem k výše uvedeným charakteristikám a v porovnání s ostatními druhy zabezpečení plateb je podle mého názoru pojištění vývozních úvěrů velmi efektivní nástroj zabezpečení plateb.

61

Závěr V závěru bakalářské práce bych chtěla shrnout poznatky, které jsem při psaní získala a které se k tématu práce bezprostředně váţí. V úvodní části jsem nejprve provedla výčet rizikových faktorů, které významnou měrou zapříčiňují vznik pohledávek. Za nejzávaţnější důvody jsem označila podnikatelská rizika a současně probíhající finanční krizi. Podle mého názoru to nejsou jen tato rizika, ale především se jedná o velmi rozšířenou morální krizi mezi podnikateli, firmami, státními institucemi a občany. V části postkomunistických zemí Evropy stále ještě neplatí dříve uznávané zásady poctivého obchodního styku, málo se ctí dobré mravy podnikání, které všude na západ od našich hranic platí více neţ psané právo. Z těchto důvodů jsou podnikatelé (věřitelé) nuceni obracet se stále častěji na právníky o radu, jak přimět podnikatele (dluţníky) k dobrovolnému plnění převzatých závazků, jak se mohou domoci svého práva. V práci se zaměřuji na nejúčinnější ochranu před vznikem problémových pohledávek – prevenci. Je nesporné, ţe předpoklady pro vzájemné dodrţení dohodnutých povinností je nutné vytvářet uţ v okamţiku navazování kontaktů, ověřování spolehlivosti potenciálního smluvního partnera, při správném formulování textu smlouvy a smluvních podmínek, jakoţ i při sjednávání vhodného zajištění závazku. Analyzovala jsem význam jak preventivního zajištění pohledávek před jejich vznikem, tak také moţnost zajištění pohledávek po splatnosti s pouţitím vhodně zvolených zajišťovacích a uhrazovacích prostředků z pohledu jejich efektivnosti při následném vymáhání pohledávky. Způsobů zajištění závazků je poměrně mnoho, proto jsem ve své práci rozebrala jen určitou, podle mého názoru nejdůleţitější, skupinu právních zajišťovacích a uhrazovacích prostředků (instrumentů), jimiţ si podnikatelé mohou zajistit uspokojení splatné pohledávky. Za nejefektivnější způsoby zajištění pohledávky povaţuji zástavní právo, ručení, směnku, bankovní záruku, pojištění, postoupení pohledávky. Je však zřejmé, ţe ani sebelépe právně ošetřený a zajištěný závazek nedává věřiteli stoprocentní jistotu, ţe jeho pohledávka bude v době splatnosti skutečně uspokojena. Do prevence vzniku problematických pohledávek, dle mého názoru, neodmyslitelně patří správa pohledávek. Firmy ke správě pohledávek volí rozdílné přístupy. V praxi se setkáváme s firmami, které chápou správu pohledávek jako nedílnou součást systému řízení jakosti, na druhé straně jsou firmy, které nemají vytvořený téměř ţádný systém, ţádné metodické postupy či jiná interní pravidla. Ve své práci blíţe specifikuji systém

62

interních pravidel správy pohledávek, který obsahuje moţný postup řešení pohledávek po splatnosti. Kladu rovněţ důraz na softwarovou podporu, kterou lze eliminovat jednu z hlavních příčin vzniku problematických pohledávek, jíţ je lidské selhání. Vyhodnocením informací z dostupných pramenů jsem dospěla k názoru, ţe správné nastavení interních pravidel pro práci s pohledávkami a kvalitní práce jednotlivých pracovníků, zabývajících se správou pohledávek, mohou do značné míry objem problematických pohledávek sníţit. V případě, ţe se firmy z různých důvodů nemohou pohledávkami zabývat, doporučuji jim svěřit je do odborné správy inkasní kanceláři. V práci jsem se podrobněji zaměřila na porovnání výhod vymáhání pohledávek mimosoudní cestou přímo věřitelem a vymáhání prostřednictvím inkasní kanceláře. Po provedené analýze obou moţností vymáhání pohledávek, jsem dospěla k názoru, ţe vymáhání pohledávek inkasní kanceláří je pro firmu přínosem, a to ze dvou hlavních důvodů. Prvním je perfektní softwarová vybavenost. Za druhý, mnohem významnější, však povaţuji personální obsazení, kdy vzhledem k širokému záběru své činnosti disponují kanceláře řadou specialistů a zkušenostmi v jednotlivých právních odvětvích. Neméně důleţité je ekonomické hledisko, kterým je, mimo jiné, přidaná hodnota profesionální správy pohledávek. Inkasní kanceláře převáţně volí jednotný postup vymáhání, tj. mimosoudní vymáhání, soudní vymáhání a exekuční řízení. Zaměřují se zejména na mimosoudní vymáhání, kdy se snaţí s dluţníkem dohodnout na splacení dluţné částky. Pokud dluţník nereaguje, přistupují inkasní kanceláře k podání ţaloby soudu. Po pravomocném platebním rozkazu nebo rozsudku, vybere inkasní kancelář exekutora a tím proces vymáhání jejím prostřednictvím končí. Důvodem vzniku inkasních kanceláří je, podle mého názoru, jejich vzrůstající potřebnost vzhledem k rostoucímu počtu dluţníků. V další části své práce jsem se zaměřila na soudní vymáhání pohledávek. Porovnala jsem způsob vymáhání pomocí soudního výkonu rozhodnutí a exekučního řízení a dospěla jsem k závěru, ţe vymáhání pohledávek pomocí exekutora je mnohem efektivnějším a rychlejším způsobem vymáhání, a to především z toho důvodu, ţe exekutoři jsou finančně motivováni k tomu, aby exekuce byla co nejvíce úspěšná. Pro praktickou demonstraci cíle mé práce jsem si zvolila pojištění vývozních úvěrů při exportu. Při uplatnění praktických zkušenosti z pojišťovnictví bylo mým záměrem prezentovat jeden ze snadno dostupných způsobů prevence a řešení pohledávek při exportu. Smyslem pojištění vývozních úvěrů je krýt rizika nezaplacení pohledávky vůči zahraničnímu kupujícímu, tj. v případě, ţe dovozce v postavení dluţníka nezaplatí za 63

dodávku ihned při převzetí zboţí, vzniká prodávajícímu zahraniční pohledávka. V současnosti je však pojištění pohledávek zároveň zajišťovacím prostředkem k zajištění potřebných jistot pro finanční instituce, ţe jim v případě nesplacení pohledávky bude poskytnuto pojistné plnění. Shrnutím těchto informací jsem došla k názoru, ţe pojištění nejen chrání exportéry před problémy s nedobytnými pohledávkami, ale zároveň jim zjednodušuje a usnadňuje přístup k úvěrům a dalším bankovním instrumentům. Ve své práci jsem porovnala moţnosti soukromých komerčních pojišťoven při pojištění vývozních úvěrů a popsala, jak důleţitou a nezastupitelnou úlohu při exportu má pojišťovna se státní podporou EGAP. Soukromé pojišťovny jsou daleko flexibilnější k potřebám zákazníka, ovšem jejich pojistná kapacita je omezenější, tzn. soukromí pojistitelé kryjí pouze trţně zajistitelná rizika. Naproti tomu pojišťovna se státní podporou je schopna pokrýt rizika trţně nezajistitelná resp. neobchodovatelná. Podívám-li se do minulosti, byla pojišťovna se státní podporou EGAP první institucí na podporu exportu formou úvěrového pojištění a následně se stala součástí systému státní podpory exportu. Domnívám se, ţe i v budoucnosti bude tato pojišťovna nepostradatelnou institucí, která bude vývozcům umoţňovat uplatnění jejich produkce a sluţeb v zemích s politicky, makroekonomicky a finančně menší stabilitou a nedostatečnou legislativou. Pojištění proti riziku nezaplacení ze strany dodavatele povaţuji za moderní a vysoce efektivní nástroj, jak se dodavatel můţe bránit nedobytným pohledávkám a všem navazujícím problémům. Podle mého názoru by o něm měl uvaţovat kaţdý vývozce, byť aţ doposud neměl ţádný problém s platební morálkou svých odběratelů. Zvláště teď, v období celosvětové finanční krize, můţe mít podcenění hrozícího rizika pro firmu aţ likvidační dopady. K pojištění pohledávek je potřeba přistupovat koncepčně a zahrnout jej do podnikových priorit jiţ z pohledu prevence vzniku nedobytných pohledávek. Pojištění nejen chrání před problémy s nedobytnými pohledávkami, ale umoţňuje firmám, aby se více soustředily na rozvoj svého podnikání. Tato práce má pomoci podnikatelským subjektům, které se dostatečně neorientují v oblasti prevence a řešení pohledávek po splatnosti. Měla by jim ulehčit jejich rozhodování, jak nejlépe naloţit s pohledávkami, které při jejich podnikatelské činnosti vzniknou nebo jiţ existují, aby došlo k jejich splacení.

64

Seznam literatury 1)

BAŘINOVÁ, Dagmar. Pohledávky: Právně, daňově, účetně. Praha : Grada, 2007. 135s. ISBN 978-80-247-1816-3.

2)

BĚHOUNEK, Pavel. Úvěry a půjčky. Ostrava : Sagit, 2000. 134 s. ISBN 80-7208-155-1.

3)

BÖHM, Arnošt; JANATKA, František. Pojištění úvěrových rizik v mezinárodním obchodě. Praha : Grada Publishing, a.s., 2004. 204 s. ISBN 80-247-0816-7.

4)

BÖHM, Arnošt. Pojištění pohledávek v mezinárodním obchodě. Praha : Professional Publishing, 2009. 150 s. ISBN 978-80-7431-004-1.

5)

DAŇHEL, Jaroslav. Kapitoly z pojistné teorie. Praha : Oeconomica, 2002. 139 s. ISBN 80-245-0306-9.

6)

NESNÍDAL, Jiří. Kladivo na dlužníky. Ostrava : Sagit, 2002. 170 s. ISBN 80-7208-312-0.

7)

PILÁTOVÁ, Jana; RICHTER, Jaroslav. Pohledávky a jejich řešení v podnikové praxi. Olomouc : ANAG, 2009. 111 s. ISBN 978-80-7263-534-4.

8)

SMEJKAL, Vladimír; RAIS, Karel. Řízení rizik ve firmách a jiných organizacích. Praha : Grada Publishing, 2006. 296 s. ISBN 80-247-1667-4.

9)

VALACH, Josef, et al. Finanční řízení podniku. Praha : Ekopress, 1997. 247 s. ISBN 80-901991-6-X.

10) VONDRÁKOVÁ, Alena, et al. Vymáhání pohledávek. Praha : ASPI, 2006. 723 s. ISBN 978-80-7357-230-3. 11) SOLUS, zájmové sdruţení právnických osob. SOLUS [online]. 2004, aktualizace: 2011-02-28 [cit. 2011-03-01]. Dostupné z WWW: . 12) Pojištění pohledávek [online]. 2011 [cit. 2011-03-11]. Dostupné z WWW: . 13) EGAP [online]. 2011 [cit. 2011-03-11]. Dostupné z WWW: . 14) STRŢÍNKOVÁ, Markéta . Atradius Credit Insurance N.V.. In 10. odborná konference pojišťovacích makléřů. Praha, 19.10.2010.

65

Seznam zkratek SOLUS, Sdruţení na ochranu leasingu a úvěrů spotřebitelů OECD – Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (Organisation for Economic cooperation and Development) WTO – Světová obchodní organizace (World Trade Organization) zakládá pravidla mezinárodního obchodu prostřednictvím konsenzu mezi jeho členskými státy a řeší mezinárodní obchodní spory mezi členskými státy. MIGA – Multilaterální agentura pro investiční záruky MMF – Mezinárodní měnový fond ČNB – Česká národní banka ObchZ – Zákon č. 513/ 1991 Sb., Obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů ObčZ – Zákon č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů

66