Presík září 2015 MĚSÍČNÍK SMÍCHOVSKÉ STŘEDNÍ PRŮMYSLOVÉ ŠKOLY

Presík září 2015

ps

MĚSÍČNÍK SMÍCHOVSKÉ STŘEDNÍ PRŮMYSLOVÉ ŠKOLY

Obsah Dobrý den v říjnu! Vybráno z výroční zprávy školy 2014/2015 Vyhodnocení ředitelských anket Nový mezinárodní projekt Kritické myšlení - Bayes, zlatá klec a mystifikace Výuka angličtiny PRES-LI.TIM Pražský dračí podzim 2015 Volejbalový hec Problematika Wi-Fi na SSPŠ Důležité informace k připojení Zásadní problém školství Konference CISCO Předání certifikátů CISCO Akademie Předání certifikátů CISCO Akademie Mezinárodní šampionát MOS 2015 v USA MOS World Championship 2015 – Dallas 9. srpna – 12. srpna 2015 Česko se chystá na invazi robotů PROJEKT OSVĚTIM – úvodní slovo ředitele školy Project IoT – Internet of Things Svět ovlivněný náboženstvím Smysl života Afričtí imigranti v Evropě Příchod imigrantů do EU Problém s přistěhovalci Úvaha – imigrace a světová chudoba Desátý nejlepší na světě Student SSPŠ za školní rok 2014/2015 Úspěšný absolvent naší školy na studiích v Anglii Prezentace absolventa p. Jančárka Citáty Nabídka pro studenty SSPŠ ! Chlapecký sbor Smíchovské střední průmyslové školy

1 2 4 7 8 10 12 13 14 16 16 18 19 20 21 22 25 26 28 29 30 32 33 34 34 35 37 41 48 49 50 50

Mgr. Nechanický Zbyšek zástupce ředitele

Dobrý den v říjnu! Léto skončilo, 23. září byl první podzimní den. Školní rok jsme zahájili tradičně v hale Na Folimance. Proběhly besedy studentů s ředitelem školy, rozvrh je v platnosti. Smíchovskou průmyslovku v tomto školním roce navštěvují 623 studenti. Ve škole máme 23 dívek. Proběhl podzimní termín maturitních zkoušek. Někdo šel k maturitě poprvé, někdo ji opakoval. Studenti prvního ročníku realizovali testy v rámci sebeevaluace školy. Stejné testy z ČJL, MAT a ANG je čekají zase za dva roky. Věřím, že dopadnou výrazně lépe. 2. října si naše škola připomenula 114. výročí od zahájení činnosti v roce 1901. 38 studentů ze třetího a ze čtvrtého ročníku se zúčastnilo pracovní cesty do Osvětimi. Šlo o akci v rámci studentských a maturitních projektů. Jistě to byl pro všechny zúčastněné mimořádný zážitek. V říjnu na studenty čekají podzimní prázdniny (29. a 30. 10.). To bude vhodný čas na první vyhodnocení školní úspěšnosti a na doplnění toho, co studenti nestihli. Využijte tento čas efektivně, neboť konec prvního čtvrtletí se blíží (5. listopad)! Přeji hodně sil a úspěchů ve studiu.

Program na listopad a prosinec 2015:

LISTOPAD 2015 5. 11. (čtvrtek) 11. 11. (středa) 11. 11. (středa) 17. 11. (úterý) 26. 11. (čtvrtek) 27. 11. (pátek) 28. 11. (sobota)

zápis průběžné klasifikace za 1. čtvrtletí pedagogická porada – hodnocení 1. čtvrtletí schůzky rodičů státní svátek Schola Pragensis Schola Pragensis Schola Pragensis

PROSINEC 2015 2. 12. (středa) 14. 12. (pondělí) 22. 12. (úterý)

1. den otevřených dveří 2. den otevřených dveří SSPŠ ukončení výuky v roce 2015

23. 12. – 3. 1. 2016

vánoční prázdniny

1

Ing. Radko Sáblík ředitel školy

Vybráno z výroční zprávy školy 2014/2015 1). Soutěže – největší úspěchy -

-

MOS WORLD CHAMPIONSHIP v Dallasu, nominovali se dva studenti, Martin Strouhal ze třídy 2.D a Jakub Janouš ze třídy 3.A, student Janouš obsadil ve světové konkurenci skvělé 10. místo v Power-Pointu Elektrotechnická olympiáda pořádaná FEL ČVUT, náš student Martin Strouhal ze třídy 2.D se stal vítězem v soutěži CISCO Network Academy Games se v kategorii H3S umístili naši studenti v národním kole na výborném 2. místě

2). Mezinárodní spolupráce a programy -

-

-

-

-

-

-

byla připravena a podána žádost o mezinárodní projekt v Erasmus+ K1 se školami v Německu, Polsku, Francii a Španělsku, žádost bohužel nezískala podporu kvůli nedostatku prostředků v dané výzvě byl připraven, podán a následně i schválen projekt v Erasmus + K2, v němž spolupracujeme s partnery z Turecka, Rumunska a Polska, realizace začne v listopadu 2015 byl realizován výměnný pobyt s italskou střední školou z Říma byli jsme partnery v projektu tureckých škol v rámci projektu EU, na jaře 2015 jsme zajistili pro čtyři skupiny tureckých studentů dvoutýdenní pobyt v naší škole s výukou v rámci mezinárodního projektu EDISON strávilo jeden týden na naší škole 7 zahraničních vysokoškolských studentů, kteří pořádali besedy se studenty a docházeli do výuky Certiport Reseller, stali jsme se zástupci firmy Certiport pro Českou republiku, což umožňuje poskytovat zkoušky MOS, MTA a další právnickým subjektům a pořádat nominační kolo pro MOS World Championship ve spolupráci s firmou Maxon, která produkuje program Cinema4D, pořádáme každoročně mezinárodní soutěž a máme právo certifikovat studenty ze zmíněného programu ve spolupráci s kanadskou firmou LPI jsme se stali pilotní školou v České republice pro testování a poskytování certifikace v oblasti OS LINUX paní profesorka Krajčová byla a je koordinátorkou pro ČR v rámci dvou evropských projektů NANOPION a SCIENTIX, v rámci kterých školila a školí pedagogy v ČR a své poznatky získané při svých účastech na mezinárodních konferencích předává i svým studentům účast čtyř našich studentů na konferenci Scientix v Sofii v Bulharsku pořádanou EU, studenti zde vedli workshopy v angličtině

2

3). Spolupráce s partnery -

-

-

-

-

jsme partneři v sektorové dohodě v rámci ČR pro oblast kybernetické bezpečnosti, naším úkolem je ve spolupráci se SŠ Informatiky a poštovnictví Brno a NÚV vytvořit Rámcový vzdělávací program pro nový učební obor vzdělání kybernetická bezpečnost a aplikaci kybernetické bezpečnosti do všech vzdělávacích programů středních a základních škol součástí sektorové dohody v rámci ČR pro oblast kybernetické bezpečnosti je i vytvoření pilotního školícího centra pro pracovníky školství připravovala se a rozbíhá se spolupráce s firmou IBM Czech na projektu Internet of Things, naše škola byla do projektu vybrána jako pilotní, studenti budou do práce na projektu zapojeni během školního roku 2015/2016 připravovala se a rozbíhá se spolupráce s firmou Microrisc, jsme pilotní školou v akademickém programu IQRF Smart School, což zahrnuje spolupráci s klastrem IQRF Alliance, což je sdružení komerčních subjektů z oblasti elektrotechniky, zařízení pro Internet of Thing a podobně na naší škole byly a jsou odborné akademie ve spolupráci s partnery, jedná se o akademie Microsoft, Autodesk, Cisco, Oracle v rámci ECDL poskytujeme testování a certifikáty našim studentům byla vytvořena nabídka sady rekvalifikačních kursů pro úřad práce HMP jsme krajským školícím centrem firmy Microsoft jsme fakultní školou FEL ČVUT, spolupracujeme i na společných projektech, které studenti řešili v rámci svých maturitních projektů, celkem 27 studentů se zúčastnilo dvou týdenních kempů FEL v oblasti matematiky a fyziky byla zahájena spolupráce s Technickou fakultou ČZU v oblasti elektronického zabezpečení domů v rámci spolupráce s Akademií věd ČR se uskutečnil pro naše studenty výjezd do střediska CERN ve Švýcarsku spolupracovali jsme se ZŠ Kamenice, kdy jsme jako partneři v projektu EU pro ně vytvořili a zavedli do praxe vnitřní informační systém byla zahájena spolupráce se základními školami Hluboš, Milovice, Vrbová Lhota a Zadní Třebáň, kde jsme se stali manažery jejich projektů z EU spolupracovali jsme a spolupracujeme s dalšími základními školami, provádíme školení na téma kybernetické bezpečnosti, naši studenti pro různé základní školy konali a dále konají služby v oblasti IT, často i v rámci svých maturitních projektů

3

Vyhodnocení ředitelských anket Na konci mých tradičních hodinových besed na začátku školního roku se všemi 20 třídami vyplnili studenti anonymní ankety. V prvním ročníku ohledně přijímacího řízení, ve vyšších ročnících jsem se ptal na věci kolem školy. Díky již tradičním otázkám v anketách mohu srovnávat, jak se situace mění oproti rokům minulým. Po pravdě, nijak zásadně. Což někde potěší, jinde už méně. Ale jak často říkám, člověk by neměl být s dosaženým stavem nikdy zcela spokojený, vždy je co zlepšovat, vždy jsou skryté rezervy. Celkem bylo vyplněno 420 anket, 135 ve čtvrtém, 132 ve třetím a 153 ve druhém ročníku. Potěšitelné je, že jen jedna jediná anketa ve třídě 4. L byla částečně znehodnocena a v žádné z anket se nevyskytl vulgární výraz. Což dost vypovídá o úrovni studentů. Za tuto serióznost studentům děkuji. Níže je statistika i s mým krátkým komentářem.

SILNÉ STRÁNKY ŠKOLY ODPOVĚDI

2.R

3.R

4.R

SUMA

Bufet Vybavení školy Studentský klub Certifikáty Wi-Fi Ředitel, vedení školy Studijní stáže, zájezdy do zahraničí Poloha školy, dostupnost Prestiž, pověst Pedagogický sbor Někteří učitelé Používání notebooků

91 63 79 74 49 43 19 19 27 15 15 25

92 73 57 31 63 24 21 13 21 15 15 5

85 54 39 39 25 18 24 25 4 21 15 3

268 190 175 144 137 85 64 57 52 51 45 33

Uváděné odpovědi v silných stránkách školy se mnoho oproti minulým rokům neliší, maximálně si některá z odpovědí prohodila místo. Jako vždy studentům chutná v bufetu, však také vypadají dobře, již od pohledu podvýživa nikomu rozhodně nehrozí.

4

SLABÉ STRÁNKY ŠKOLY ODPOVĚDI

2.R

3.R

4.R

SUMA

Plus 4U Wi-Fi, nestabilní, pomalá, připojení Někteří učitelé Málo dívek Hodně schodů Rozvrh Malé tělocvičny Malé šatny (prostor botníky) Studentský projekt Jídelna mimo školu Chybí výtah

42 26 41 35 28 16 29 26 1 16 11

45 41 28 23 28 25 8 5 28 10 13

26 28 18 23 22 6 9 9 10 12 6

113 95 87 81 78 47 46 40 39 38 30

Jako obvykle jsou studenti nespokojeni se zvoleným systémem Virtuální školy, respektive jeho způsobem ovládání. Určitě není tak přívětivé jako u sociálních sítí. Co se týká Wi-fi, tak ta boduje v silných i slabých stránkách školy. Problém dle IT oddělení školy je jednak ve výkonu Wi-fi a také ve stáří a kvalitě připojovaných zařízení. Bližší informace jsou uvedeny na jiném místě tohoto čísla Presíku u zprávy IT oddělení školy k této problematice. Souhlasím s tím, že je na škole málo dívek, naopak hodně schodů, chybí výtah, tělocvičny jsou malé, stejně jako prostor okolo botníků. Zvláště když se tam nahrnou v určitý čas stovky studentů, kteří s hlaholením spěchají na výuku. Nebo že bych se spletl a oni s radostným halasem prchali ze školy na konci vyučování? Jídelna v budově školy není, to je pravda, ale proč si stýskat, když přeci nejsilnější stránkou školy je bufet. Což chápu, jídlo a pití patří mezi základní lidské potřeby a jsem rád, že většina studentů díky bufetu netrpí hlady. Pravda, jídelna pro více smíchovských škol je hodně daleko, bratru tak tři sta metrů. To pak při takové štrece vyhládne … Ale teď vážně. Umístění „některých učitelů“ mě určitě netěší. Studenti ve třetí otázce měli možnost se vyjádřit k jednotlivým předmětům a vedení školy i vedoucí předmětových komisí se jejich poznámkami zabývají. Stejně jako každý dobrý pedagog, pro kterého je zpětná vazba důležitá. S některými pedagogy jsem se sešel osobně, přitom jsme společně hledali cesty, jak identifikovat případný problém a jak ho vhodně řešit. Co je však z mého pohledu pozitivní, téměř nikdo si nestěžoval na náročnost výuky, většina připomínek naopak směřovala k tomu, že někteří pedagogové by mohli mít vyšší autoritu, vyšší kázeň ve třídě a tím i lepší výuku. Další oblast připomínek se týkala srozumitelnějšího vykladu, případně, že se studentovi zdá výklad příliš rychlý či málo názorný. S obsahem učiva se toho moc udělat nedá, s názorností určitě ano, a pevně věřím, že se o to většina pedagogů stále snaží. I třeba za pomoci využití prostředků informačních technologií ve výuce. Zajímavou informací je uvádění studentského projektu do slabých stránek školy. Ještě zajímavější je, že toto uvedlo 28 studentů třetího ročníku, kteří tento předmět ještě neměli. Nejspíš 5

se obávají práce s tím spojené. Naopak ho zmínilo pouze 10 studentů čtvrtého ročníku, kteří ho absolvovali v předchozím školním roce. Což je potěšitelné. Ano, studentský projekt přináší další práci, ale také zlepšování komunikace, prezentace, tvorbu v týmu, řešení konkrétního problému ve skupinách po dobu celého školního roku. Jsem si jistý, že získané zkušenosti nakonec ocení i těch 28 studentů třetího ročníku, kteří mají obavy z očekávaných povinností s tím spojených.

JSTE SCHOPNI NOSIT DO ŠKOLY NOTEBOOK NEBO PODOBNÉ ZAŘÍZENÍ? ODPOVĚDI

2.R

3.R

4.R

ANO NE

132 116 127 19 14 8

SUMA 375 41

Před rokem bylo odpovědí „ne“ celkem 52, tedy jistý posun nastal, přesně o dvě procenta. Ale i tak mě zaráží, že notebook či jiné podobné zařízení (tablet, chytrý telefon) nemůže ve škole využít téměř 10% studentů. Anebo bych měl napsat pouze 10%? Teď nevím …

JAK HODNOTÍTE SYSTÉM VIRTUÁLNÍ ŠKOLY ODPOVĚDI

2.R

3.R

4.R

SUMA

vyhovuje obsah i způsob ovládání

15

3

4

22

systém a informace OK,ovládání minus nevyhovuje obsahem, málo informací myšlenka VŠ správná, vadí ovládání myšlenka VŠ správná, málo pedagogové myšlenku nepodporuji, na SŠ zbytečný

49 17 94 41 7

23 30 9 5 109 109 43 23 4 4

102 31 312 107 15

Potěšitelné je, že pouhých 3,57% studentů nepodporuje myšlenku Virtuální školy, tedy vnitřního informačního systému školy. Potěšitelné je, že 29,52% studentů je spokojeno s vybraným systémem i obsahem informací, což je o 8,5% procent posun k lepšímu oproti situaci před rokem. Méně potěšitelné je, že 25,48% studentů si myslí, že by Virtuální školu měli více používat pedagogové. I zde je sice posun o 4,5% k lepšímu, ale já jako ředitel bych si dokázal představit i posun vyšší. Již jsem vydal pokyn, aby se na tuto oblast zaměřili vedoucí jednotlivých předmětových komisí.

6

Bc. Hejhal Petr asistent ředitele, manažer projektu Nový mezinárodní projekt Naše škole se během posledních let zúčastnila bezpočtu mezinárodních aktivit. Studenti měli možnost zúčastnit se několika poznávacích zájezdů, vyzkoušet si, jaké to je starat se o zahraničního studenta, nebo jen komunikovat a spolupracovat se zahraničními studenty na různých projektech. V našem úsilí vytvářet nové mezinárodní projekty jsme nepolevili a tak máme nyní možnost, představit vám nový Erasmus+ projekt.

Na úvod je dobré říci, že se jedná o projekt hlavního vzdělávacího programu Evropské Unie - Erasmus+, konkrétně jde o klíčovou aktivitu č. 2 - strategická partnerství. To pro nezasvěcené znamená, že je tento projekt financován z grantu Evropské unie, a proto studenti, kteří se rozhodnou projektu zúčastnit, nezaplatí ani korunu ze své kapsy. Tento projekt, který nese oficiální název "JUST CALM DOWN and ENJOY LIFE!", je výsledkem dlouhého plánování se školami z Polska, Rumunska a Turecka. Projekt má za cíl vymanit studenty za pomoci různých oddechových aktivit z dnešního rušného stylu života. Každá z partnerských škol bude organizovat běh v jejich městě. Na programu budou zajisté prohlídky měst, sportovní soutěže, umělecké činnosti apod. Program bude dále přizpůsoben dle zaměření školy, kde bude běh zrovna probíhat. Předpokládané běhy:  Leden 2016 - Turecko  Květen 2016 - Rumunsko  Leden 2017 - Česká Republika  Duben 2017 - Polsko Účast v některé z mezinárodních aktivit je zajisté velkým přínosem do budoucna. Procvičíte si zde nejen angličtinu, ale i vystupování na veřejnosti. Poznáte nové přátele z různých zemí i kultur. Proto neváhejte a zapojte se do těchto aktivit i vy, stačí jen sledovat sdělení v aktualitách na webových stránkách školy.

7

Bc. Martin Beránek vyučující Cisco

Kritické myšlení - Bayes, zlatá klec a mystifikace Dne 30. Července 2015 se konala konference kritického myšlení, na kterou vyrazil lektor CISCO akademie, Jiří Hubáček. Z akce jsou samozřejmě dostupné online záznamy. Proto jsem si celou konferenci mohl také prohlédnout a najít si témata, která stojí za malý příspěvek do školního časopisu. Zmíním několik myšlenek, které byly na konferenci zmíněny, jsou snadno pochopitelné a mají široký dopad na naše myšlení.

Bayes Thomas Bayes byl známý statistik, který vytvořil jedinečnou větu spojující statistiku s pravděpodobností. Dnes často slyšíme, že se nějaké jevy stávají s nějakou pravděpodobností. Způsob stanovení pravděpodobnosti jevu je velice důsledná práce a analytici, kteří s těmito jevy pracují, jsou vysoce cenění. Vzorec pro výpočet je následující: P(A|B) = P(B|A)*P(A)/P(B) kde P(A) je pravděpodobnost, že jev A nastal; P(B) je pravděpodobnost, že jev B nastal; P(B|A) znamená, jaká je pravděpodobnost, že nastal jev B v tom případě, že nastal i jev A; opačně tedy P(A|B) říká jaká je pravděpodobnost jevu A, pokud nastal jev B. Minulá věta zní poměrně děsivě a je trochu těžké si jí zapamatovat a o to horší ji aplikovat denně. Je to tak složité, že to spíše nejde. Navíc Bayesova věta netvrdí nic s určitostí. To totiž platí o celé pravděpodobnosti. Pokud slyšíte někde větu "je statisticky dokázáno", pak jí nemohl vyřknout žádný statistik, protože statistika nic nedokazuje. Spíše se tím míní, že něco s velkou pravděpodobností platí. Zkusme si teď cvičně udělat příklad, který je na stránce http://www.eistat.cz/teorie/pst/slozene/bayes.htm. Tento příklad je velice známý a dobře vysvětlený. Důvodem, proč jej uvádím, je, že ukazuje, jak jsou pravděpodobností procesy složité a proč je důležité Bayesovu větu počítat vždy, když jde vlastně o život. Občanů HIV pozitivní je v ČR 10000 (slovo pozitivní je velice důležité, protože jde o pozitivní výsledek testu). Pravděpodobnost, že člověk, kterého vyberete z davu, je HIV pozitivní, je počet všech lidí v ČR HIV pozitivní lomeno počet všech lidí v ČR, tedy pravděpodobnost jevu HIV pozitivní P(HIV)=10000/10000000=0,0001. Pravděpodobnost, že test odhalí člověka s HIV virem, je P(Test|HIV) = 0,999. Na druhou stranu, pravděpodobnost, že test bude negativní, pokud je zkoumaný člověk s HIV virem, je P(!Test|HIV) = 0,001. Někdy se ale i test splete, tedy test byl pozitivní v případě, kdy člověk byl bez HIV: P(Test|!HIV)=0,002. Sestavme si teď Bayesův vzorec: P(HIV|Test)=P(Test|HIV)*P(HIV)/P(Test) Všimněme si, že se teď ptáme zcela opačně. P(HIV|Test) je pravděpodobnost, že zkoumaný člověk má HIV za předpokladu, že test vyšel pozitivně.

8

Teď už nám zbývá zjisti pouze, kolik je pravděpodobnost P(Test), tedy že test vyjde pozitivně. V tomto případě přichází na řadu věta o úplné pravděpodobnosti. Ta nám jednoduše říká, že jev je pravděpodobný stejně jako součet pravděpodobností všech jevů, ze kterých se skládá (to není úplně přesné, ale pro tento výpočet to stačí). Proto můžeme sestavit následující výpočet: P(Test)=P(Test|HIV)P(HIV)+P(Test|!HIV)P(!HIV)=0,999*0,0001+0,002*0,9999=0,0019 Teď už vše můžeme dosadit do minulého vzorečku, tedy do Bayesovi věty: P(HIV|Test)=0,999*0,0001/0,0019=0.0525789473 Pravděpodobnost, že máte HIV pokud vám test vyjde pozitivně, je pouhých 5 %. Pokud se vám zdá, že jsme si to vše mohli ušetřit a jednoduše dopočítat minulé jevy do 100 %, věřte, že takovou chybu neuděláte sami. Je totiž velký rozdíl mezi tím, pokud uvažujete jeden jev, který má pravděpodobnost mezi 0 až 1 (normální lidi říkají 0 % do 100 %) a tím, pokud jsou jevy dva. Navíc pokud jsou jevy závislé. Bayesovi procesy jsou všude kolem nás: počítají se u voleb, zásahu dronů na teroristy, rakovinových, ... Bayesovu větu používá váš spam filtr, váš prodejce elektrotechniky, ... Aplikací je jednoduše tolik, že je dost snadné se v tom všem ztratit. Vždy je nutné správně pochopit jednotlivé jevy. Pokud základní pravděpodobnosti stanovíte špatně, i výpočet bude špatně. Takových chyb se dopouští v zásadě všichni. Navíc je důležité umět správně vyhodnotit výsledky. Jak jsme si už řekli, pravděpodobnost není skoro nikdy na 100 %.

Zlatá klec V této části bych rád nastínil spíše myšlenku, než výpočet. Představme si, že v rámci třídy vedete vleklou hádku na téma, kdo dostal za 5 z matiky oprávněně a kdo by si spíše zasloužil za 4. Z železnou jistotou mohu říct, že v případě takového sporu se všichni rozdělí na dvě skupiny. Je jedno, zdali jde o známky, či jiný, světový problém. Je to lidská vlastnost přidat se do skupiny lidí, kteří s námi prostě souhlasí. Dokonce je to tak silné, že i kdyby druhá skupina předvedla sebepravdivější argument, první skupina jej ze zásady nepřijme. Tomu se říká zlatá klec. Je to důsledek toho, že se obklopujeme lidmi, co s námi většinou souhlasí. Kritika je pro nás prostě nepříjemná a, co si budeme nalhávat, ne každý ji vydrží poslouchat dlouho. Najednou nám ale chybí druhý názor. Přestáváme být nestranní a ochotní přijmout něco jiného. Navíc víme, že máme pravdu, protože to tak říkají i naši kamarádi. V rámci kritického myšlení bychom si tedy měli tu a tam připustit, že nemáme pravdu a začít zkoumat i ostatní názory ačkoliv se nám třeba nelíbí.

Mystifikace Už jsme si řekli něco o Bayesově větě a zlaté kleci. Teď zkusme s těmito znalostmi pochopit něco, co nemusí být zcela pochopitelné na první pohled. Svět kolem nás je plný mystifikace, tedy záměrného přidávání lživých faktů. Pokud se někomu třeba vybaví fiktivní dokument Ropák, či videa Hitlerovské propagandy v případě koncentračních táborů, chápe termín dost dobře. Někdy se ale stane, že se taková mystifikace dostane do podvědomí lidí 9

bez toho, aby byla prozkoumána jednotlivá fakta. Na konferenci bylo zmíněno hned několik případů. Já bych zde naznačil aspoň pár. Hned první z nich jsem předložil ve výuce a ozval se 1 student z 18 (tedy z jednoho pozorování má jev pravděpodobnost 1/18, což je 5%), že to tak je. 1) Očkování způsobuje autismus -- nezpůsobuje. Výzkum lékaře, který přednesl tento závěr byl chybný. Chyběla mu statistická data a výzkum zfalšoval. Pravda je dokonce taková, že se lékař pokoušel zdiskreditovat jinou farmaceutickou firmu. V závěru jeho práce bylo, že očkování od té dané firmy způsobuje autismus. Problém je, že ačkoliv proběhly mnohé další studie, který závěr vyvrací, dodnes existují lidi, kteří jej berou za svůj. 2) Země je stará 4000 let, přesně tak, jak říká starý zákon -- ačkoliv to asi přímo nezapadá do dnešní doby, věřte, že v USA věří 47 % populace v kreacionismus. Zajímavé, že? 3) Signál z mobilních zařízení způsobuje rakovinu -- naštěstí to není pravda. Neexistují žádné vědecky kvalitní studie, které by tento závěr potvrdili. Jak jsme již říkali, nikdy si nemůžeme být na 100 % jisti. Vzhledem k tomu, že rakovina je poměrně vzácná nemoc, je ale velice složité jev signálu mobilního telefonu spojit s jevem výskytu rakoviny. 4) Voda má paměť -- tento mýtus je můj nejoblíbenější. Výmysl předvedl "vědec" Masaru Emoto. Ačkoliv se zdá být jev snadno prokazatelný, nikdy se to nikomu průkazně nepovedlo. Navíc, nebylo by to až kouzelné, mít třeba pevný disk na vodu? A tak dále a dále a dále. Pro ty, kteří mají chuť zabývat se podivnými myšlenkami tohoto světa, doporučuji přednášky klubu Sisyfos. Kritické myšlení je prostě nedílnou součástí našeho uvažování. Čím více přemýšlíme nad tím, co se kolem nás děje, tím více je nám jasné, že nemůžeme rozumět všemu. Rozdíl mezi lidmi je v tom, pokud se snažíte zjistit co nejpravděpodobnější pravdu s pomocí zjištění co nejvíce informací anebo prostě přijme to, co říká nadpis článku. Pokud máte pochybnosti o obsahu tohoto článku, schválně jsem neuvedl žádné zdroje. Zkuste si teď vyzkoušet roli člověka, který chce zpochybnit to, co přečetl v novinách. Otevřete Google a pusťte se do toho :-)

Mgr. Zuzana Stuchlíková vyučující cizích jazyků

Výuka angličtiny – postřehy a zamyšlení inspirované Konferencí angličtinářů 2015 Každý rok se těšíme na konferenci angličtinářů před zahájením nového školního roku. Čekají nás vždy zajímavá setkání s rodilými mluvčími, lektory angličtiny či autory učebnic. Protože stále sledujeme nové trendy ve výuce, málokdy se dozvíme zásadně nové věci, ale vždy je osvěžující se podívat na svou práci s odstupem či z jiného úhlu. 10

Letos mě zaujal příspěvek Simona Gilla, kterého velmi dobře známe, učí v ČR mnoho let, předtím učil v různých zemích světa. Přispívá často do časopisu Bridge, který v hodinách rádi používáme. Připomenul některé aspekty výuky, např, „flipped teaching“. Co to znamená? Obvyklá praxe je, že učitel vysvětlí nový jev, následně procvičí se studenty a zadá domácí úkol. Metoda flipped teaching postupuje obráceně. Studenti doma samostatně nastudují nový jev, v hodině prodiskutují a zdokonalují komunikaci s použitím daného jevu. Zdůrazňoval také, že slovní zásobu a gramatiku by měli studenti procvičovat především samostatně doma. K tomu slouží pracovní sešit (Workbook) s klíčem. Práce s WB je podle Simona „budování jazykových svalů“ více než používání jazyka pro komunikaci. Gramatice a slovní zásobě se studenti mají věnovat doma, ve škole pak je mnohem více času procvičování komunikačních dovedností . Oba zmíněné prvky vyžadují studentovu zodpovědnost, vnitřní motivaci a autonomii, jeho schopnost věnovat pravidelně čas domácí přípravě. Takových studentů není na naší škole mnoho, jsou to spíše výjimky. Ti pokročilí jsou zpravidla spokojeni s úrovní, kterou dosáhli, vůli na další rozvoj už nemají, slabší studenti mnohdy čekají, že jejich problémy vyřeší učitel za ně. Tady, myslím, velice škodí často opakovaná klišé, např.: Učitel musí umět přesvědčit studenty, aby se jeho předmět učili. Ale učitel přeci není bankovní makléř či agent cestovní kanceláře, aby přesvědčoval o výhodách „nabízeného produktu“. Pedagogický proces nemá tak jednoduchý vzorec jako vztah klienta a zaměstnance banky či cestovní kanceláře. Vstupuje do něho spousta faktorů a prvků plánovaných i neplánovaných. Ze zkušenosti víme, že velký vliv na rozhodování studentů má např. atmosféra ve třídě, to znamená, kdo je dominantní osobnost ve třídě, jaké jsou jeho (její) názory a jaká skupina a s jakými postoji se kolem něho (ní) utvoří. Přesvědčování rozhodně nepatří k učitelově práci, student nemůže být pasivním objektem učitelova působení. Student musí být aktivním subjektem ve vyučovacím procesu, on sám je zodpovědný za výsledky své práce, on sám musí najít vnitřní motivaci se učit. Výuka je komplexní proces, učitel má umět nastavit vhodné prostředí, zvolit příslušné metody, reagovat na situace ve třídě, má i pobavit, ale na druhé straně musí vést studenty i k systematické práci. Se slovem motivace je také třeba zacházet opatrně. Často bývá vnitřní motivace zaměňována za motivaci vnější, což opět vede studenty k pasivitě a k pocitu, že jejich výsledky závisí na pouze na výkonu učitele. Motivace bývá také často ztotožňována s pouhou zábavou či dokonce s podbízením se studentům. Obojí výsledkům práce ve škole velmi škodí. Studenti musí vědět, že učení není zdaleka jen zábava, je to také trpělivá práce, je potřeba na sobě cílevědomě pracovat. Vnitřní nikoliv vnější motivace je rozhodující, pokud se má student stále jazykově rozvíjet. V případě angličtiny (zdaleka už ne v případě němčiny a mnohých dalších předmětů) není problém v tom, že by si studenti nebyli vědomi nutnosti ovládat tento jazyk na slušné úrovni. Avšak velkým problémem bývá najít vůli a čas se dále rozvíjet. Naši studenti se velmi často spokojí s komunikací na úrovni turisty či běžných každodenních situací. Mluví celkem plynule, přesnost a úroveň vyjadřování je už ale tolik nezajímají, mají pocit, že škola jim nemůže víc dát. Jsou přesvědčeni, že se vždy domluví a při 11

komunikaci si nějak poradí. To je většinou pravda, ale student na střední škole by měl dokázat komunikovat v cizím jazyce na vysoké úrovni, zvládat složitější témata, umět prezentovat a obhajovat své názory, měl by být schopen bez problémů složit zkoušku potřebnou pro studium v zahraničí. A takové úrovně znalostí už bez poctivé systematické práce nedosáhne. Simon Gill také připomněl, že občas je potřeba „být odpojen“: „teaching unplugged“ – tj. nepřeceňovat roli informačních technologií. Jsou skvělá podpora, rozšiřují naše možnosti, ale nejsou samospasitelné. V hodinách musí být pestrost a i zdánlivě jednoduché prvky – prostá komunikace, jednoduchá komunikační cvičení, která nevyžadují žádnou specifickou podporu, výuku zpestří a obohatí. S tím také nelze než souhlasit.

Mgr. Blanka Čechová Učitel na SSPŠ

PRES-LI.TIM Pražský dračí podzim 2015

Podeváté v řadě vyplula na Pražský dračí podzim koedukovaná posádka složená z kantorů, bývalých studentů a příznivců dračího sportu, pod vlajkou PRES-LI-TIMU. Naše složení se neustále mění. Co však na lodi zůstává, je bojový duch, dračí srdce a úsměv na rtu. Jízda na dračích lodích nás baví, závodíme pro radost a pro zážitky. Proto jsme u veslařské věže na Císařské louce nemohli chybět ani letos. Bojový duch našeho týmu bedlivě střežila Dračice Preslice, která nám zajistila první místo v soutěži o Nejzapálenější tým. Chtěla bych tímto poděkovat všem, kteří se sportovně kulturní akce zúčastnili, za čas, bojovnost, nadšení a elán. Divákům a našim fanouškům za podporu a povzbuzování a v ne 12

poslední řadě vedení školy za sponzoring startovného. Věřím, že se na Císařské louce sejdeme i příští rok.

VÝSLEDKY    

Podzimní pohár (čínské lodě) – 1000 m - 4. místo Pohár Tanjung-Pinangu (indonéské lodě) - 600 metrů - 3.místo Císařský pohár (čínské lodě)- 250 m - 2. místo Soutěž o nejzapálenější tým - 1. místo

Bc. Miroslav Palek Třídní 2.D

Volejbalový hec Někdy stačí málo, třeba utrousit poznámku „na 3.L nemáte“ před sportovci 2.D. Ti nastartovali okamžitě a výzvu přijali. Den „D“ byl stanoven na 26. 6. 2015, místo hřiště na smíchovské Ladronce. . Fotbal a volejbal na pláži, nádhera! Slunce si takovou podívanou také nechtělo nechat ujít a tak se na nás krásně smálo. Písek je báječný povrch, nefunguje na něm nic co na palubovce, jen pády méně bolí.

13

Na povrchu teplý, spodní vrstva příjemně studená, už během tréninku se promíchá a spíše chladí. Každá třída určila dvě družstva, fotbalové a volejbalové, střídání bylo možné tak, aby si kdo bude chtít zahrál oboje a mnozí toho využili. Zapálení do hry bylo na obou stranách vysoké, svědčí o tom výsledky:

Volejbal - pětisetová bitva 3:2 ve prospěch 3. L (21:17,21:17,16:21,20:22,15:11) Fotbal - plný gólů 7:4 ve prospěch 2.D

Celková plichta byla oboustranně přijata a dorty jako ceny byly pro vítěze spravedlivě rozděleny. Zda chutnaly? Ještě teď si kluci olizují prsty. O úspěšnost celé akce se zasloužila hlavně Mgr. Čechová, za což jí patří veliký dík a poděkovat musíme též RR za příspěvek na pronájem hřiště.

IT oddělení SSPŠ

Problematika Wi-Fi na SSPŠ Jako reakce na výsledek studentských anket, se IT oddělení rozhodlo vysvětlit něco málo o naší školní Wi-Fi síti. Dlouhodobě se bohužel o problému s Wi-Fi ví a snažíme se ho řešit, ale máme vcelku svázané ruce, neboť síť se nedá jednoduše předělat. Je řada faktorů, která ovlivňuje stabilitu, možnost připojení a rychlost přenosu samotného. Zde je pár bodů, co byste měli o školní Wi-Fi vědět a co si ohlídat. 1) Kvalita Wi-Fi čipů v mobilních zařízeních je kolikrát problém. Školní Wi-Fi síť používá složitý způsob dvoufázového ověřování, které některá zařízení mají špatně implementované. Dalším problém je, že pásmo 2,4 GHz je hodně zarušené, ale minimum uživatelů má zařízení podporující 5 GHz pásmo, kde je stabilita, rychlost mnohem větší, ale charakteristika šíření 5 GHz signálu je horší než u 2,4 GHz. Je bohužel nutné říci, že některé zařízení se nepřipojí. 2) Obrovské rušení okolních Wi-Fi sítí. Některé AP po celé školy jsou až z 90% zarušené. Je jasné, že poté klient nemá šanci s AP rozumně komunikovat. Proto apelujeme na studenty, ať nezvyšují zarušení vlastními Hotspoty, PANy nebo jiným vysíláním především v pásmu 2,4 GHz. 3) Vypršení platnosti hesla. Vzhledem k tomu, že se do Wi-Fi školní sítě přihlašujete přes doménový účet, dochází k ověření přes AD (Active Directory). Bezpečností politiky však vyžadují změnu hesla každý rok. Nebudete mít problém se přihlásit na školním PC, ale pro Wi- Fi připojení to je značný problém, proto doporučujeme těm, co tak 14

ještě neučinili, ať si heslo co nejdříve na jakémkoliv počítači v učebně po přihlášení změní. 4) Wi-Fi síť byla navržena na menší provoz, než je nyní. V dnešní době má většina studentů chytrý telefon, tablet a notebook, což vytváří větší požadavky na robustnost sítě jako takové a s tím se dá vymyslet jen jedno – přestavení celé Wi-Fi sítě. 5) Zastaralý Firmware na centrálních prvcích Wi-Fi infrastruktury. Po dlouhém nátlaku na poskytovatele se nám podařilo získat v týdnu od 7. 9. do 11. 9. upgrade Firmwaru centrálních prvků, který by měl řešit problém se zpracováním většího množství požadavků na autorizaci. Naměřili jsme poté neuvěřitelné hodnoty přenosu viz. obrázek:

6) Z výpisu problémů s připojením z ověřovacího serveru je vidět, že problém je u řady studentů, díky zadávání špatného hesla nebo přihlašovacího jména a s tím bohužel nic neuděláme. Doporučujeme si to hlídat a být si jistí v přihlašování k Wi-Fi. 7) Psaní problémů o Wi-Fi typu: „Wi-Fi zase nefunguje“ a mnohé další nám nepomáhají. Je důležité uvádět podrobnější popis závady, ideálně kdy, kde, kdo, na čem. Jsme na IT škole a každý by si měl uvědomit, že tyto výkřiky do tmy moc nepomáhají ani jedné straně. 8) Máte-li jakýkoliv problém s Wi-Fi, který přetrvává, zkuste se zastavit v IT oddělení a pokusíme se problém vyřešit. Případně pište na [email protected]. 9) Občas není vidět SSPS_student nebo SSPS_ucitel. Je to z důvodu, že dochází k přepínání každých 5 vteřin jedné nebo druhé Wi-Fi až do navázání spojení. 10) Paradox je, že všem členům IT oddělení funguje Wi-Fi dobře, i když jdeme do hodin s notebooky a měříme rychlost a kontrolujeme stabilitu připojení

15

Na závěr bych chtěl říci, že o problému víme a snažíme se ho řešit. Bohužel přechod na lepší technologii je finančně náročný a chceme se vyvarovat volbě, které náš problém nevyřeší. Chtěl bych apelovat na spolupráci studentů s IT oddělením.

Důležité informace k připojení Název sítě: První fáze ověření: Druhá fáze ověření: Jméno: Heslo:

SSPS_Student PEAP MSCHAPv2 uživatelské jméno do školní domény (malými písmeny, bez diakritiky) platné heslo do školní domény

Ing. Radko Sáblík ředitel školy

Zásadní problém školství Problém, jak správně vzdělávat nastupující generaci, se řeší permanentně po celém světě. Střetávají se zde značně konzervativní postoje s velmi razantními novátorskými metodami. V mnoha případech dochází k ostrým střetům představitelů obou táborů. Mnozí odborníci správně poukazují na fakt, že zatímco se vývoj lidské společnosti a jejího poznání za posledních sto let neskutečně změnil, způsob výuky na školách po celém světě vlastně zůstává stejný. Sice se využívají moderní technologie pro větší názornost výkladu, ovšem stejný zůstává princip předávání informací a jejich následného zkoušení. Pochopitelně vznikají různé výzkumy, jejich výsledky však nejsou nijak zvláště brány v potaz. Níže uvádím pár výzkumů, které mě zaujaly. 16

Vědci se pokoušeli zjistit, kolik nabytých znalostí studenti využijí ve svém profesním životě, poté, kdy ukončí své vzdělávání, základní, sekundární i terciární. Tedy projdou základní, střední a vysokou školou. Optimistické studie uvádějí až 15%, pesimistické pouhých 5%. Navíc je nesporně pravdou, že mnohé věci se během dlouhé doby vzdělávání člověka výrazně změní, někdy i převratně. Další studie se zabývala kreativitou. Zatímco děti před vstupem do školského systému jí oplývají, doslova z nich tryská, během vzdělávání jí ubývá. Po průchodu systémem vzdělávání je jí již jen mizivé procento ve srovnání se vstupním stavem. Lidé řeší problémy dle šablon, které do nich nahustil vzdělávací systém a nehledají nová a neortodoxní řešení. Když se pak objeví doposud nepopsaný problém, nevědí, jak ho řešit. Jiná studie mluví o tom, kolik času stráví studenti rozvíjením svého talentu. Tedy oblasti, v níž vynikají. Jde o alarmující čísla. Zatímco tomu, co jim jde, v čem jsou dobří a čím by se měli v budoucnu živit, věnují pouhých 8% svých vzdělávacích aktivit, plných 92% času věnují oblastem, v nichž nijak nevynikají. Ty ale musí zvládnout, aby prošli základním, sekundárním i terciárním vzdělávacím systémem, jinými slovy, aby nebyli ze vzdělávacího systému vyhozeni. Podívejme se ještě na jeden problém, kterým je ověřování znalostí a schopností studentů ve všech stupních vzdělávacího systému. Ty mohu zkoušet dvojím způsobem. Buď chci po studentech, aby z hlavy odpověděli na dotaz či navrhli vyřešení zadaného úkolu. Tedy nemají k dispozici nic jiného, než svůj mozek a svou paměť, maximálně pomocné zařízení jako je kalkulačka. Nebo mohu studentovi zadat úkol, umožnit mu, aby využil všech dostupných prostředků (internet, osobní počítač, odbornou literaturu) a problém vyřešil. Když se zamyslíme, který způsob ověřování znalostí ve vzdělávacím systému převažuje, asi snadno nalezneme odpověď. Teď si ale představme reálnou situaci z praxe. Jako vedoucí zaměstnanec zadám svému podřízenému úkol. Zůstanu pak nad ním stát a hlídat ho, aby neopisoval, s nikým se neporadil, nevyužil nic z vymožeností moderního světa? Nebo naopak po něm budu chtít, aby provedl analýzu problému, zjistil o něm co nejvíce dostupných informací, poradil se s kolegy a na základě toho všeho navrhl varianty řešení? Myslím si, že i zde je odpověď nasnadě. Je pochopitelně jasné, že je nutné určité penzum tak zvaných tvrdých kompetencí, tedy znalostí. Bez toho se nikdo nedokáže v dané oblasti orientovat. Ale ruku na srdce, neposkytujeme studentům mnoho zbytečných informací, které je nutíme se naučit, aby na ně za krátký čas zapomněli, protože je mozek sám vyhodnotí jako nedůležité a uloží někam hluboko do svého podvědomí? Nezabere jim jejich biflování mnoho času, který by mohli věnovat jak rozvíjení svého talentu, tak nácviku tak zvaných měkkých kompetencí? Kdy by se naučili s informacemi pracovat, třídit je, analyzovat a následně navrhovat řešení? Mnozí láteří nad úrovní studentů v některých jejich kompetencích, oblastech vzdělávání, přitom si neuvědomují, že oni sami a další odborníci jsou příčinou tohoto špatného stavu. Proč se v matematice nerozvíjí v daleko větší šíři logické myšlení, proč v ní v daleko větší míře nejsou studenti vedeni k analyzování problému, hledání řešení, místo tupého dosazování do vzorečků, využívání jedné jediné dopředu sdělené cesty? 17

Proč se v českém jazyce neučí v daleko větší míře ústnímu i písemnému projevu, sebe prezentaci, komunikaci, a místo toho jsou studenti zkoušeni z věcí, které v budoucnu jen obtížně využijí, nebo které v případě pochyb naleznou na internetu několika kliknutími? Proč se povrchně zabývají ohromným množstvím knih, učí se encyklopedistické přehledy, místo aby rozebírali podrobně jedno dílo, byli nuceni si na ně vytvořit vlastní názor a ten veřejně prezentovat a také vhodnými argumenty obhajovat? Reagovat na rozdílné názory svých spolužáků? Což by jim přineslo nácvik schopností, tolik potřebných v jejich dalším životě? Takto by se dalo pokračovat i v jiných předmětech či oblastech vzdělávání. To se však nezmění, dokud se nezmění pohled na něj, a také pohled učitelů. Ovšem učitelů, kteří budou sami vzděláni tak, aby dokázali na problematiku moderního světa reagovat jinak, než za dob slovutného císaře Františka Josefa. Myslím si, že je na čase, aby se něco změnilo. Nikoli revolucí, kdy zničím vše dobré ze starého systému a začnu zavádět modernu, ale vytvořením opravdu precizní analýzy, ze které vyplyne, jak co nejlépe studenty vzdělávat. Tím se ale nikdo seriózně nezabývá, místo toho přicházejí překotné změny, výkřiky do tmy, doslova veletoče. Pravdou je, že toto není jen specifika českého školství, ale na to bych se nevymlouval, abych nepůsobil jako student, který obhajuje nedostatečnou argumentem, že jí dostala skoro celá třída. V tomto případě vzdělávací systémy po celém světě.

Bc. Martin Beránek vyučující Cisco

Konference CISCO Dne 22. září 2015 proběhla konference CISCO akademií. Jako lektor jsem měl možnost poznat nového generálního ředitele CISCO pro Českou Republiku. Ten zmínil, jak moc je důležité projít aspoň nějakým kurzem CISCO, protože ty jsou stále jedinečné. Žádná jiná firma nemá tak dobře vymyšlený systém profesních kurzů, jako CISCO. Následně vystoupil Karol Kniewald, který je zodpovědný za akademie ve střední Evropě. Všechny nás podpořil ve vzdělávání dalších studentů. Představil nám studenta Marka Suchánka, bývalého absolventa SSPŠ a současného studenta FIT ČVUT. Ten vybojoval vítězství v mezinárodním kole Netriders. Pro mě osobně to bylo velice milé překvapení. Znamená to, že od nás odcházejí studenti, kteří mohou nějakým způsobem patřit mezi ty nejlepší na světě. I vy můžete vyhrát Netriders, každý rok jsme do soutěže přizváni. Často se umísťujeme na prvních třech pozicích v kategorii HS3. Potom přišly přednášky našeho support centra. Byly představeny nové kurzy, které můžete projít. O většině z nich jsem informoval už před prázdninami z konference v Plzni. Takže jsem se v zásadě nedozvěděl nic nového. Nová je ale kategorie NAG IoE. V té budete

18

moc soutěžit s nástroji, jako je Raspberry Pi. Soutěž bude mít několik kol a je nutné najít kvalitního lektora, který studenty soutěží provede. Snad se nám povede do soutěže zapojit. Ještě bych rád dodal, že tento rok máme rekordní počet nových studentů. Všichni jste dostali příležitost, abyste jednou byli profesionálové ve svém oboru. Prosím, nepromrhejte jí. Co jsem si z konference určitě odnesl, bylo, že CISCO má smysl a bude ho mít na spoustu let dopředu.

Bc. Martin Beránek vyučující Cisco

Předání certifikátů CISCO Akademie Dne 10. září 2015 obdrželi studenti František Fladung a Ota Kvaček certifikáty z kurzu CCNA Routing and Switching. Mají za sebou první semestr programu CCNA, kterým je provedl lektor Jiří Hubáček. V současné době už pracují na druhém semestru a snad o nich v brzké době v Presíku opět napíšeme. Přejeme oběma studentům zdařilé pokračování v programu CCNA a přikládáme fotku z předávání.

19

Bc. Martin Beránek vyučující Cisco

Předání certifikátů CISCO Akademie Dne 25. září 2015 obdrželi studenti Jakub Hovorka, Jakub Prchal, Jakub Pečenka a Filip Nezbeda certifikáty CISCO CCNA R&S: Scaling Networks. To je předposlední semestr z kurzů CCNA, které Vám na Smíchovské střední průmyslové škole můžeme nabídnout. Studenti už také pracují na posledním semestru CCNA a snad je budeme moci certifikovat koncem pololetí. Přejeme jim mnoho dalších úspěšně ukončených certifikací.

20

Martin Strouhal, 3. D

Mezinárodní šampionát MOS 2015 v USA Během letních prázdnin se v americkém Texasu konal mezinárodní šampionát Microsoft Office Specialist, kde se utkávají studenti z více než 50 zemí ve svých znalostech a schopnostech používat kancelářské produkty Microsoft Office. V letošním roce na tomto šampionátu reprezentovali nejen naši školu, ale i Českou republiku studenti Jakub Janouš (PowerPoint 2013) a Martin Strouhal (PowerPoint 2010) pod doprovodem Filipa Řežábka. Mé celkové pocity ze soutěže, navzdory tomu, že se nepodařilo obsadit TOP3, jsou velmi dobré. Účast na takové soutěži je velký úspěch a především cenná zkušenost, která člověka posouvá někam dál ve svém životě. Velice cennou stránkou soutěže je také poznání nových lidí a výměna kontaktů (pouze se pak člověk nesmí zhrozit, když jeho Facebook vypadá jako rozsypaný čaj a většina příspěvků je psána v čínských (či podobných) znacích ). Zajímavé zkušenosti člověk může zažít i během cestování, kde člověk pozná Ameriku samotnou. Lidé v Americe jsou často velice vstřícní, milí a neváhají pomoct, což je možná také díky tomu, že v Texasu je velké množství kostelů a většina lidí je věřící. Další rozdíl, kterého si ve Spojených státech rychle všimnete je zvláštní uvádění cen v obchodech – někdy platí člověk to, co vidí u zboží a občas maličko jinak, což je způsobeno daní, která se v USA nevztahuje na potraviny. Také bych se rád zmínil o ceně benzínu, než se k ní však dostanu, je nutno dodat, že Američani na všechno používají své vlastní jednotky, to znamená jiné než my. Na silnicích tedy vzdálenost v mílích, teplota vzduchu ve stupních F, váha v librách a objem v galonech. Ve chvíli kdy tedy jdete okolo čerpací stanice, je nutno se nad cenou benzinu zamyslet, neboť cena okolo $2.5 není za litr a dražší než u nás, ale je za galon a tedy výrazně levnější než u nás. Pro představu, cena po převodu je okolo 16Kč/l. Nemůžeme se tedy pak Američanům divit, že ve většině případů využívají auta místo MHD, když jeden lístek je vyjde 21

na cca. 60Kč na jednu jízdu? Amerika je tedy bezpochyby velice zajímavý kout Země a každý kdo ho navštíví, si určitě odnese i krásné vzpomínky a pokud by se někdo někdy vydal do Texasu, doporučuji určitě navštívit hlavní město Austin, které je podobné Praze a v něm Texaský Kapitol. Kapitol je jedno ze sídel texaské vlády. Díky jeho výšce 94 metrů (což je o 6 metrů více než Kapitol ve Washington) ho můžete vidět ze spousty míst a lze ho tak brát i jako orientační bod.

Jakub Janouš, 4. A

MOS World Championship 2015 – Dallas 9. srpna – 12. srpna 2015 8. srpna - cesta V brzkých ranních hodinách jsme se sešli na ruzyňském letišti. Bylo před námi 17 hodin cesty se dvěma přestupy – Heathrow a Raleigh Durham. První let do Londýna byl vcelku krátký a doletěli jsme dle plánu. Mnohem horší situace však panovala na samotném letišti, kde byla fronta cestujících v několika řadách čekajících na letenky a panoval zde zmatek. Po nějaké době se dostalo i na nás a mohli jsme se dostavit k dalšímu spoji. Velkokapacitní Boeing 777-200 nás dopravil přes Atlantický oceán do Railegh. Díky rychlejší chůzi jsme na pasovou kontrolu dorazili mezi prvními, což umožnilo pohodovější cestu k poslednímu letu. Let proběhl v pořádku a do Dallasu jsme v pořádku dorazili i s našimi zavazadly. Měli jsme zde domluveno setkání s polskými soutěžícími – byli jsme ubytování společně. Ti se dlouho nehlásili a až později nás informovali o ztracených zavazadlech. Po asi čtyřech hodinách čekání se konečně objevili, zavazadla měl jen jeden. Samotné ubytování naštěstí proběhlo bez problému a mohli jsme jít spát.

9. srpna - registrace Následujícího dne jsme Gaylord prošli za denního světla. Je to obrovský komplex s téměř 1500 pokoji, jsou zde obchody, restaurace, bazény, prezentační místnosti. To celé je zastřešeno skleněnou střechou a kompletně klimatizováno. Odpoledne proběhla registrace soutěžících a „výběr klávesnic“ spočívající ve výběru oblíbeného layoutu klávesnice – tzn. tvar enteru, velikost shiftu, QWERTY/AZERTY atp. Následovala večeře ve formě švédského stolu, kde se mohli soutěžící poznat a třeba popřát hodně štěstí k zítřku.

22

10. srpna - testování Hned ráno proběhla prezentace Certiportu o firmě samotné, o Texasu a o soutěži. Následně bylo zveřejněno rozřazení soutěžících do skupin dle času. Naneštěstí jsme byli oba v poslední skupině. Tento čas jsme využili k zopakování prostředí PP a k odpočinku – časový posun byl přeci jenom znát. Pár minut před 17:30 místního času jsme se dostavili k testovací místnosti. V místnosti měl každý přidělen 14.1“ notebook Dell s klávesnicí dle svého výběru. Rovněž zde byly umístěny desky se samotným úkolem. V deskách byly papíry s pokyny a s požadovaným vzhledem slidů. Myslím si, že zadání nebylo příliš obtížné, ve srovnání s MOS testy PP2013 tam nic překvapivého nebylo, to spíš čas rychle utekl. Po soutěži se konala debata s tvůrci MS Office ohledně funkcí a jejich vylepšení. Mimo jiné například to, zda povolit, anebo zakázat použití funkce „Tell me“ při MOS certifikaci ve verzi 2016.

11. srpna - výlety I pro tento rok byl připraven oddechový den. Ráno jsme nasedli do přistavených autobusů, které nás dovezly do akvaparku „Six Flags Hurricane Harbor“. Certiport zajistil občerstvení i nápoje, vstup byl na všechny atrakce. Vzhledem k horku nám to přišlo vhod. Večer jsme navštívili ranč „Circle R Ranch“. Byla zde živá hudba, mohli jsme si vyzkoušet házení lasem, sednout si na býka, „závodili“ zde pásovci a mnoho dalšího. Návštěva byla zakončena rodeem místních kovbojů.

23

12. srpna - vyhlášení Dopoledne proběhlo slavnostní vyhlášení výsledků. První na řadě byli soutěžící z Adobe, poté z MOS. Každý soutěžící na podiu představil sebe a zemi, za kterou soutěžil. Vyhlašování bylo postupně pro jednotlivé produkty, v tomto případě Word, Excel a PowerPoint ve verzi 2010 a 2013. První 3 pozice se mě a Martinovi bohužel obhájit nepodařilo. Po obědě jsme vyrazili na cestu autobusem do Austinu. Ta proběhla bez komplikací. Horší bylo rozhodnutí nejet do místa ubytování Uberem, ale jít pěšky. Cesta to byla asi 7km a zavazadlo nedopadlo úplně nejlépe.

13. – 15. srpna – Austin Ráno jsme se ubytovali v bytě s lepší dostupností do centra a vydali se do kampusu univerzity UT Texas. Zde zaujme místní stadion, jež má kapacitu přes 100 000 osob a dle místních je každý týden téměř vyprodán. Následovala návštěva místního kapitolu. Ve večerních hodinách jsme se vrátili zpět navštívit UT Tower, kde je zpřístupněna vyhlídková terasa s výhledem na město.

V pátek ráno jsme navštívili Franklin BBQ, zde se ve frontě čekalo přes 4 hodiny, avšak nakonec to za to stálo – maso mělo skvělou chuť. Odpoledne jsme vyrazili do centra, na něm je vidět, že původní vyhláška o zákazu staveb vyšších než Kapitol již dávno neplatí. Po prohlídce centra následovalo osvěžení v podobě „Barton springs“, což jsou přírodní studené prameny.Poslední den v Austinu zbyl ještě čas pro návštěvu „Grafitti Park“. Následovala cesta do Dallasu.

24

15. – 16. srpna – Dallas V Dallasu jsme se pěšky prošli po městě, navštívili 171m vysokou Reunion Tower s výhledem na město a ulici, kde v roce 1963 proběhl atentát na Kennedyho.

17. – 18. srpna – návrat Dopoledne jsme se vydali pro nějaké suvenýry a cestou narazili na zastávku okružní tramvaje. Linka vede přes centrum a je obsluhována historickými soupravami tramvají původně sloužících v australských městech. Jakub Janouš, 4.A Kolem oběda proběhlo zabalení kufrů a jeli jsme na letiště. Lety proběhly klidně až na čekání na pasažéry v Charlotte, což způsobilo hodinové zpoždění, které nám téměř znemožnilo přestup v Londýně. Možná právě proto nám do Prahy zavazadla již nedorazila, naštěstí nám byla večer dovezena.

Česko se chystá na invazi robotů (výtah ze článku v MF Dnes 21. září 2015) Někteří varují před čtvrtou průmyslovou revolucí. Ta podle odhadů ohrozí více než polovinu pracovních míst. Čtvrtou průmyslovou revolucí charakterizují možnosti, které poskytuje takzvaný internet věcí, zapojení strojů do sítě, díky němuž si samy vyměňují informace. Souvisí s tím technologie, jako jsou roboti, analýza velkých dat, počítačová simulace a virtualizace, cloud, trojrozměrný tisk nebo rozšířená realita (například chytré brýle). Poznávacím znamením dokonalého průmyslového závodu 4.0 je vzájemná propojenost všech výrobních prvků. V první fázi jde o fyzické objekty, které spolu inteligentně komunikují prostřednictvím sítě. Druhou úrovní je datová paměť. Tu tvoří tak zvaný cloud a ukládají se do něj data o fyzických objektech. Třetí úroveň spočívá ve službách, aplikacích a algoritmech, které jsou dynamicky integrované, i tady probíhá výměna dat. Propojením všech tří stupňů řetězce, v němž se vytváří přidaná hodnota, jsou veškeré potřebné informace k dispozici v reálném čase. S touto čtvrtou průmyslovou revolucí souvisí ubývání mnohých pracovních míst. Automatizace nejvíce ohrožuje ty profese, jejichž náplň práce se zakládá na opakování a rutině. Podle výzkumů je nejvíce pracovních míst ohroženo v Rumunsku (62%), nejméně v USA a Velké Británii (47%), Česká republika (54%) je někde uprostřed, spolu s Rakouskem, kousek pod Německem (51%). Postupně se bude muset řešit, co se zaměstnanci. Mnozí z nich se budou rekvalifikovat na to, aby mohli tyto stroje ovládat. Každý dělník bude muset mít určité technologické dovednosti. Odboráři i zástupci průmyslníků volají po tom, aby se změnily vzdělávací i rekvalifikační systémy, ze kterých by vycházely nové typy zaměstnanců. Na ČVUT se má od roku 2016 začít vyučovat nový dvouletý magisterský studijní obor, navazující na technické bakalářské studium, který nese pracovní název „průmysl 4.0“. 25

Ing. Radko Sáblík ředitel školy

PROJEKT OSVĚTIM – úvodní slovo ředitele školy Proč projekt Osvětim Slovo Osvětim je synonymem pro jednu z nejtemnějších kapitol dějin lidstva. Během pouhých několika let na velmi malém prostoru zmizelo, co do počtu obětí, vlastně celé město Praha. Ne, slovo zmizelo není správně zvolené, v Osvětimi bylo zavražděno 1,1 až 1,3 milionu lidských bytostí, mužů, žen i dětí, a mnohé z nich velmi trýznivým a surovým způsobem. Pokud nechceme, aby se temné kapitoly dějin opakovaly, je nutné si je neustále připomínat, aby nové generace zabránily podobným tragédiím v budoucnosti. Proto jsem navrhl tento projekt pro studenty naší školy, neboť právě mladá a nastupující generace by měla zajistit, že podobné hrůzy již lidé nikdy nepřipustí, minimálně na evropském kontinentu.

Může se někdy taková hrozná tragédie opakovat? Jsem bohužel nucen konstatovat, že se podobná tragédie nejen opakovat může, ale vlastně se i v různých obměnách opakuje. Genocida obyvatel na základě jejich rasové, třídní či náboženské příslušnosti pokračovala na různých místech světa i po skončení druhé světové války. Mnohá zvěrstva, přitom páchaná, si nic nezadala s vyvražďováním židovské populace. Připomeňme jen řádění Rudých Kmérů v Kambodži, zavraždění tři čtvrtě milionů Tutsiů příslušníky kmenu Hutů v Africe či barbarské počínání příslušníků tak zvaného Islámského státu. Ale zabíjelo se a zabíjí se i v mnoha jiných zemích, kde se vyskytly či vyskytují různé totalitní režimy, jedno na jaké ideologii postavené. Je přímo strašné slyšet říkat či číst na internetu hrozné nenávistné výlevy, v nichž je navrhováno například obnovení plynových komor k řešení problémů s invazí migrantů do Evropy, která zaskočila státy Evropské unie v průběhu roku 2015. Možná, kdyby si dotyční autoři takových hrůzných výroků dostatečně uvědomili hloubku tragédie, která se odehrála v Osvětimi, nikdy by taková strašná slova z úst nevypustili či je nenapsali.

Komu jsou výstupy projektu určené Jako ředitel Smíchovské střední průmyslové školy a hlavní garant projektu mohu prohlásit, že veškeré výstupy budou dány k dispozici veřejnosti, která o ně projeví zájem. Pochopitelně Muzeu v Osvětimi, s nímž na projektu spolupracujeme, ale i pro případné využití vzdělávacím institucím či institucím zabývajícími se historií. Veškeré výstupy budou k dispozici pochopitelně bez jakýchkoli finančních nároků z naší strany.

26

Projekt Osvětim a studenti Jsem si plně vědom, že téma Osvětim pro maturitní a studentské projekty je velmi těžké. Pokud se někdo ponoří hlouběji do této historie, zjeví se před ním řetězec hrůz, událostí, které se zdají až neuvěřitelné. Otřesné zrůdnosti, kterých byl a bohužel stále je schopen spáchat člověk na člověku. Velice si vážím toho, kolik studentů naší školy se k tomuto projektu dobrovolně přihlásilo. Myslím si, že co do rozsahu a obtížnosti, jde o největší projekt, který byl kdy na české střední škole tvořen. Nejen tíží zvoleného tématu, ale i po odborné stránce. Jsem hluboce přesvědčen, že pro ty studenty, kteří si toto téma ročníkové práce zvolili, bude mít projekt i další přínos, neboť změní jejich pohled na některé události. O tom mě ujišťuje i jejich chování při mé úvodní historické přednášce o holocaustu a o Osvětimi. Velmi drsně, tvrdě a bez příkras podané. Trvala přesně šedesát minut, a během celé této doby nikdo ze studentů nepromluvil. Jen jejich výrazy dávaly tušit, jak na ně uváděná fakta a doprovodné dobové obrázky působí. Součástí projektu je i návštěva Osvětimi ve dnech 30. září a 1. října 2015. Zde se na vlastní oči studenti a konzultanti nejen seznámí s prostředím koncentračních táborů, ale také získají další podklady pro svou práci, i v součinnosti s pracovníky Muzea Osvětim.

Vývoj projektu, historie, současnost a budoucnost Ve školním roce 2014/2015 řešilo projekt Osvětim devět studentů ze třetích a čtvrtých ročníků v rámci svého studentského či maturitního projektu, což je celoroční práce studentů. Cílem bylo vytvoření základní technické dokumentace a vymodelování základních obrysů koncentračních táborů Auschwitz I. a Auschwitz II. – Birkenau. Ve školním roce 2015/2016 řeší tento projekt 19 studentů třetích ročníků jako svůj studentský projekt a 19 studentů čtvrtého ročníku jako svůj maturitní projekt. Já jako ředitel školy a autor tématu jsem vedoucím projektu, hlavním konzultantem je pan inženýr Jaroslav Zápotocký, konzultanty jsou tři spolupracující absolventi naší školy, pan Jakub Karafiát, pan Jan Panský a pan Petr Mošna. Celkem tedy bude na projektu pracovat 38 řešitelů z řad studentů a 5 pracovníků školy. Cílem pro školní rok 2015/2016 je vytvoření tří výstupů z pohledu zdokumentování historie. Za prvé zhotovení co nejkompletnější výkresové dokumentace převedené do elektronické podoby. Za druhé virtuální modely táborů a jejich blízkého okolí, jak se tato místa měnila v čase od roku 1940 do roku 1944. Za třetí u modelů z roku 1944 dotvoření prostředí, doplněním tábora o techniku a statické postavy. Součástí projektu je i vytvoření historického dokumentu o Osvětimi, video dokumentu o projektu a také vytvoření a naplňování portálu na Virtuální škole a webových stránkách školy, kam budou umisťovány informace k tématu, postupy práce a již zhotovené výstupy. Předpokládám, že projekt bude pokračovat i ve školním roce 2016/2017. Jistě bude možné dotvářet další detaily, rozšířit okolí táborů, vytvořit modely dalších přidružených táborů a možná také některé statické scény rozpohybovat. Ale o tom se teprve bude jednat i 27

na základě toho, jak v tomto školním roce zvládneme tento obrovský projekt po stránce obsahové i organizační. V Praze dne 21. září 2015

Jakub Moravec absolvent skoly, asistent reditele

Project IoT – Internet of Things „Internet of Things“ neboli „internet věcí“ je jeden z termínů, které se v poslední době jaksi vyskytly a málokdo ví přesně, co tento termín zahrnuje. Navzdory tomu se jedná o velice zajímavou oblast IT a tak padlo rozhodnutí, že se škola vydá vstříc tomuto relativně novému odvětví a ve spolupráci s IBM Czech Republic jej přiblíží studentům, kteří o něj projeví zájem. Pro ty, kteří netuší co si pod IoT představit... v poslední době se setkáváme se stále větším množstvím inteligentních zařízení. Máme inteligentní telefony, televize, pračky, lednice a tak dále. A třeba zmíněné inteligentní lednice jsou skvělým příkladem, lednice si za pomoci různých senzorů, čidel a uživatelského vstupu uchovává a kontroluje stav jednotlivých surovin a v případě, že některá z nich dochází, lednice je schopná si ji sama doobjednat v potřebném množství. Zjednodušeně řečeno. Jak si zboží objedná? Má vlastní síťovou kartu a zbytek už je asi každému jasný... Dalším příkladem jsou systémy založené na iBeacon lokalizátorech. Jedná se v podstatě o náhradu GPS technologie v prostorách, kde tato technologie není účinná – budovy, podzemí atd. Senzory s dosahem nastaveným na cca 3 metry rozpoznají, kdo se kolem nich pohybuje díky mobilní aplikaci, kterou má uživatel nainstalovanou na smartphonu a která je s iBeacons spárována. Takto lze například sledovat pohyb zákazníků (a tedy poptávku po konkrétním zboží) v obchodech a nabízet jim v reálném čase konkrétní a na ně osobně cílené nabídky; provést optimalizační studie únikových východů z budovy – dle frekventovanosti jednotlivých místností a chodeb a podobně. A to je iBeacon velice jednoduché zařízení, které pouze vysílá tři různé ID klíče. Posledním příkladem, který pro představu uvedu, je „vytuněný“ stolní fotbal – práce studentů, kteří již na tomto projektu s IBM spolupracují. Fotbálek má vlastní dotykový LCD panel + výpočetní jednotku + čidla na vstřelené góly. Uživatelé nadefinují různé týmy a poté už vždy jen určí kdo hraje s kým a výsledkem jsou potom ligové statistiky podobné těm z Premiere Ligue. Dost bylo příkladů. Zkrátka vymyslet se toho dá mnoho. IoT produkt má zpravidla nějaké datové vstupy – čidla, uživatelský vstup; výpočetní jednotku a výkonnou (potažmo zobrazovací) jednotku, tyto komponenty spolu komunikují přes síť (odtud tedy název 28

„Internet of Things“) a vzájemně na sebe reagují. Díky započaté spolupráci na novém projektu budou mít naši studenti skvělou možnost se do podobných výtvorů pustit. Bude jim k dispozici nějaký zajímavý hardware – ten zatím není vybrán, ale horkými kandidáty jsou Lego Mindstorms + Arduino; výborný kus softwaru zvaný IBM BlueMix – cloudová platforma nejen pro projekty z oblasti IoT, která nabízí mnoho nástrojů usnadňující vývoj cloudových aplikací a možnost využívání velice zajímavých softwarů třetích stran a kvalitní výukové materiály, na jejichž vývoji v současné době spolupracují SSPŠ, IBM a Fakulta elektrotechnická ČVUT. A jak to celé bude probíhat? Od začátku příštího pololetí (únor 2016) bude spuštěn pilotní projekt, do nějž by mělo být začleněno cca 6 až 10 studentů SSPŠ (ideálně třetího ročníku). U těchto studentů je silný předpoklad, že by si nějaký IoT projekt rádi zvolili i jako svůj maturitní v následujícím školním roce, ve kterém bude zároveň vypsán nový VOP Internet of Things. Čeká nás ještě mnoho práce, aby projekt běžel dle očekávání, ale pevně věřím, že jeho výstupy budou rozhodně stát za to! Pokud se chcete zapojit nebo máte dotazy či připomínky, obraťte se na mojí emailovou adresu [email protected].

Daniel Franče, 3. L

Svět ovlivněný náboženstvím Náboženství ovlivňovalo dějiny světa již od prvních počátků lidské civilizace, a vyvíjelo se podobně jako organismy samotné. Lidé, kteří byli oddání určitém kultu či náboženství, měli často větší šanci na přežití v tísňových situacích, a tak probíhal podobný princip jako v základním Darwinově díle "Natural Selection", kdy pravděpodobně přežívající lidé šířili určitou myšlenku, či ideu. A ta se dále vývíjela a "rozmnožovala". Mohli bychom tak říci, že náboženství a ideály obecně jsou jakýmisi "viry". Je tedy možné takovíto "vir" uměle vytvořit za účelem přeprogramovat určitou část mozku jedinců tak, aby plnili jakési příkazy či obecně přemýšleli jiným způsobem? Již od dávných věků první uvažující lidé přemýšleli s jistou pravděpodobnosí o smrti. Co je po životě? Neschopnost odpovědět je nutila domýšlet si realitu podle svých představ. A mnozí z ních měli určitě neuvěřitelně přesné úvahy o světě a vesmíru vůbec. Ale člověk je tvor sociální, a proto raději začne vyznávat či věřit v určitou věc, pokud tak již dělá co nejvíce lidí okolo něj (další z lidských vlastností, kterých "viry" využívají a dale se propagují společností). Pokud osoba onemocněla, obvykle nemohla skutečně dělat nic jiného, než se modlit. A pokud v okolí existoval nějaký lékař, byl většinou také velmi spirituální, často náboženská postava. A kdo může zachráněné obviňovat, když začnou vyznávat víru jejich "spasitele"? V průběhu lidské civilizace existovaly tisíce a tisíce ruzných naboženství, a nespočet ideálu. Některé šířily mírumilovnost a pokoru všemu žívému, jiné vším živým pohrdaly a našly si zálibu v nenávisti. Nutně tak docházelo ke střetu zajmů, podobně jako v konverzaci 29

dvou osob. V těchto chvílích se do mozku vypouštějí chemikálie totožné těm, které se vypouštějí v situacích, kdy člověk bojuje o život. Přirozeně se tedy snaží obhajovat či jaksi bránit svou myšlenku, a budeme-li brát v potaz teorii "virů", není težké si představit například zvýšení agrese a nenávisti vůči ostatním formám naboženství, vyúsťující klidně i ve vraždu osoby opačného vyznání. Krvavé masové konflikty napříč světem jsou pak nedílnou součastí "evoluce". Lidé se vždy obávali neznámého, jedním z projevů je i náklonnost myšlenkám vysvětlujcím například otázku posmrtného života. Zarovéň tak se i obávali neznámých idejí. Pokud je osoba po celý život vystavena jednomu proudu myšlenek, musí se jí jevit jiný směr jako něco nepřirozeného, nevysvětlitelného a hrozivého. Nutně tak docházelo ke krvavým konfliktům napříč městy, státy a kontinenty mezi sebou nenáviděnými kulty. Stále probíhá jakási "evoluce viru", tedy pokud je jím ovlivněna technologicky vyspělejší civilzace, má vir (a důsledkem záhadné symbiózy občas i civilizace samotná) větší šanci na "přežití". Z jakého jiného důvodu byly největší technologické vynálezy objeveny v zemích s hluboko zakořeněnou náboženskou kulturou (Egypt, Čína, Říše Římská, později Británie atd.). Také většina lidských výdobytků byla vždy založena na válce (lze pozorovat nejlépe ve 20. století), a válka stejně jako technologie závisí na penězích (či jiné formě "bohatství"). Není se tedy čemu divit, když se pomalu začala ztenčovat hranice mezi Bohatým, Mocným a Věřícím. Šíření "viru" tak vynášelo peníze z válek a kořistí, včetně obsazování oblastí a populace s ní, což ústilo v další peníze, moc a technologický pokrok umožňující další propagaci "virů". Téměř dokonalý cyklus. Náboženství je nejsilnější zbraň hromadného ničení, která byla kdy lidstvem vynalezena. V jeho prospěch vymíraly generace a generace lidí po celém světě, zatímco jiní díky němů žili v blahobytu. Dvousečná zbraň v pravém slova smyslu. Za ideálních podmínek může fungovat oběma směry. Momentální situace na středním východě je takto lehce vysvětlitelná a předvidatelná. (i když je v ní zahrnuto bezpočet faktů, pro které zde není prostor). Je diskutabilní, zda je v dnešní civilizaci naboženství opravdu potřeba. Možná, že jsme již všichni pod vlivem nějakého "viru", jehož důsledky nám příjdou natolik normální, že nad nimi ani neuvažujeme. Možná, že se projeví až v určitou chvíli (pokud je „virová“ teorie pravdivá, není težké si představit mechanizmus pro spuštění po dosáhnutí např. určité genové kombinace). A možná, že má celou dobu pravdu někdo jiný.

Ales Repas 4. C

Smysl života Otázka, která trápí lidstvo téměř celou věčnost. Mnoho filozofů se na tu otázku snažilo najít odpověď. Co inspirovalo mě, k tomu, abych si Tu otázku kladl taky? Nevím, ale uvažovat o smyslu života minimálně jednou bude jednou za život asi každý. Co je smyslem života? Je smyslem života číst tuto úvahu? To nejspíše ne, samozřejmě, podle různých rčení a citátu je nám nejspíše neustále opakováno, že smyslem života je být šťastný. Ale je to opravdu smysl života? Opravdu všichni, včetně živočichů, žijeme, abychom

30

byli šťastní? A víme vůbec, že zvířata pociťují pocit radosti? To nám všem je dána šance žít jenom z toho důvodu, abychom se pokusili být šťastní? To nejspíše ne. Život sám je velice rozsáhlý a neomezený a možná jednoho dne bude nekonečný. Mezitím se však budeme trápit našimi vlastními problémy. Třeba je možné, že smyslem života je mít své vlastní potomky. To by mohlo platit i pro přírodu, i pro zvířata, rostliny, vesmír. Bohužel na tuto otázku asi nikdy nebudeme mít odpověď. Nevím ani, jestli odpověď na tuto otázku někdy v budoucnu najdeme. Určitě to bude téma pro mnoho budoucích talentovaných filozofů se pokoušet na to přijít, jako kdysi například Sokrates nebo Platon. Pokusím se rozluštit průměrný život: Takže tedy, my se narodíme, jsme vychovávání ve vzorech svých vlastních rodičů, kteří se do nás snaží vložit všechno možné úsilí, které je závislé na okolí, ve kterém žijeme. Následně se dostavíme do školky, kde se nás snaží nutit si hrát a seznamovat se s „lidmi“, kteří jsou ve stejném věku jako my. Potom nastupuje škola, která nás naučí základy našeho státního sdružení, snaží se nás donutit, abychom uměli určitou slušnou výchovu, a postupně se ukazují naše možné talenty. Pak se konečně nabízí naše první rozhodnutí a to je volba střední školy. Pak už je cesta života závislá jenom na nás. Takže i kdybychom se snažili, tak z ranního věku žádný smysl života nikdy nenajdeme. Jsme nuceni se vychovat do obrazu našeho nadřízeného státního sdružení. Možná, že bychom na smysl života přišli, kdybychom se ho od malička pokoušeli najít. Třeba bychom zjistili, že smysl života mají všichni stejný, nebo naopak všichni rozdílný. Taky se naskytuje možnost, že každý z nás má určitý smysl života, který si vybere. Jestli to bude kopaná, malířství, starání se o rodinu, vydělávání peněz, cesta za úspěchem, vedení střední školy nebo cokoliv jiného, může to být to, co nás právě naplňuje. Bohužel i z tohoto důvodu mě napadá, zda je to vůbec možné. Co když někoho naplňuje ubližovat ostatním? Co když někoho naplňuje krást, podvádět nebo dokonce i zabíjet? Je to stále smysl života, působit ostatním nějaké zlo? Právě z tohoto důvodu mě napadá, že smysl života může mít nějaké určité pravidla, bohužel nemám ponětí jaké, a to nemá ponětí ani nikdo přede mnou, a dost možná ani nikdo za mnou. Možná je smyslem života jít si za našimi myšlenkami nebo našimi sny. Taky je tu další teorie, že smysl života se odvíjí od štěstí, které v životě máme. Dobře, někdo z nás má takové štěstí, že když si koupí náhodný los kdekoliv a kdykoliv, tak vyhraje. Někdo z nás má pak takovou smůlu, že i když mu na jeho výherním losu je vypsána obrovská odměna, tak přijde pozdě si jí vyzvednout, a třeba mu jí ani nevydají. V tomto případě je smysl života taky dost omezen. Další možností je, že smyslem života je láska. Rozdávat a dávat lásku. Dobře, tak řekněme, že já miluju totálně každého, koho vidím. Mám ho rád, bavím se s ním, investuju do něj čas, poznávám ho. Dobře, a co z toho? Myslím si, že neexistuje žádný vesmírný zákon, který nějak vyrovnává všechny nevyrovnané věci. Kdyby tomu tak bylo, tak půlka světa žije v depresi a ta druhá v nepřetržité radosti. Je tomu tak? Není. Co z toho všeho plyne? Že smysl života se pokoušeli najít mnozí prapředci, kteří neuspěli, neboť na takovou otázku nejspíše neexistuje odpověď. Zároveň se pokoušeli 31

někteří zjistit, jaký možný smysl života je. Je to dost možná praktická věc, která nás všechny obklopuje. Ale taky je dost možné, že smysl života má nějaké pravidla. Není přece možné ubližovat ostatním. Takže i když se nad tím zamýšlím, jak chci, tak nevím, co je smysl života. Já se budu vždy snažit být sám sebou a vždycky tomu tak bude. To je můj vlastní smysl života.

Matěj Čermák 4.C

Afričtí imigranti v Evropě Určitě jste o tom v poslední době slyšeli, imigrantů z Afrického kontinentů stále přibývá. Důvod, proč imigranti opouští své domovy a míří na pouť Evropy je jasný - špatné podmínky pro žití v jejich zemi. Imigranti ale často mívají dost mylnou představu o životě v Evropě. Dle mého názoru si imigranti představují skvělý svět, kde všude roste zeleň a kde se o vás postarají za každou cenu. Ale není tomu úplně tak. Rozhodně si troufám říct, že zde žijeme v lepších podmínkách, než lidé v Africe. Každopádně ale Afričané nemůžou očekávat, že v Evropě máme místo pro tolik lidí navíc. A místem jsou myšleny domovy, práce, instituce atd. Musíme brát v potaz, že zde platí úplně jiné zákony, jiné pravidla chování atd. Dále také to, že Evropa je celkově mnohem vyspělejší kontinent než Afrika a od toho se odvíjí vzdělanost těchto imigrantů. Pokud vše půjde tak, jak se poslední dobou vyvíjí, populace Evropy se bude zvyšovat na základě toho, že budeme přijímat imigranty, kteří našemu kontinentu nebudou přínosní. Poté si ale nechci domýšlet, jak to bude dál. Dalším faktorem může být to, že většina z těchto imigrantů jsou muslimové. Což dělá nás - lidi z rodin s křesťanskými, nebo židovskými kořeny, hlavními nepřáteli. Proč by tedy měli respektovat naše zákony a nařízení. Jedním z argumentů z procenta lidí, kteří souhlasí s přijímáním imigrantů do Evropy, je, že se postupně vyřeší pokles porodnosti v některých zemích našeho kontinentu. Tento argument mi přijde naprosto nesmyslný. Druhá strana lidí mluví naopak o tom, že by zakázala vstup imigrantům do Evropy ať už přísnějším kontrolám a opatřením. Nebo přistoupením na až drastické potápění lodí, které slouží imigrantům, aby se dopravili do Evropy. Otázka imigrantů je závažné a ožehavé téma. Já patřím k té straně lidí, kteří by imigrantům zakázali vstup do Evropy. Každopádně to se velmi těžko zařizuje a já držím palce lidem, kteří mají kompetenci na to, aby mohli tuto situaci ovlivňovat.

32

Josef Romančík 4. C

Příchod imigrantů do EU Problém s imigranty už Evropu postihuje velmi dlouho, ale nyní se počet imigrantů pokoušejících se dostat do Evropy a získat azyl enormně zvětšil. Některé důvody, proč se snaží dostat do Evropy, zůstávají stejné. At už se pokoušejí o nový začátek, práci nebo lepší ekonomické postavení. Dnes se k těmto důvodům už přidává i bezpečnost, kdy lidé utíkají ze svých rodných států ničených stále rozšiřující se teroristickou organizací jako je Islámský stát či Boko Haram. Tito lidé, kteří se pokouší utéct, jsou ochotní dát vše, co mají za to, že budou moct nastoupit na jakýsi člun, který je přecpaný tolika lidmi, že stačí jedna větší vlna a všichni mohou utonout. V současnosti se nejvíce imigrantů nachází v Tureckých uprchlických táborech, z evropských zemí jižní státy EU – Řecko, Itálie. Z těchto zemí se snaží dostat dále do Evropy. Zatím se sice do našeho Česka nehrnou (pravděpodobně ani nevědí, že něco tak malého kdesi v Evropě existuje), ale mi už se dopředu bojíme, že naší krásnou kotlinu zaplaví imigranti a budou pošlapávat naší kulturu. A poměrně dost médií, včetně populárních deníků Dnes, Blesk či Lidových novin a České televize, neváhá rozdmýchávat rasovou nenávist, k níž přihodí i trochu náboženské nevraživosti. V posledních dnech se to jen hemží lidskými příběhy o problémech lidí ze smíšených manželství (samozřejmě o problémech té bílé půlky smíšeného manželství), nebo slýcháme zkazky z přímořských letovisek, kde imigranti kazí dovolenou britským turistům. Média by měla s těmito převládajícími tendencemi bojovat. Další otázkou je jak se zachovají evropské státy s návrhem jednotlivých kvót o přerozdělení počtu imigrantů. Spousta lidí se zrovna příliš nepřiklání kladně k otázce přerozdělování imigrantů do zemí Evropské unie. Jejich názor se často odvozuje od medií, jak už jsem uváděl o něco výše. Většina zemí napadá tyto kvóty názorem, že by každá země měla mít možnost sama si určit, zda přijme imigranty. Na náš stát by mělo připadat 1200 běženců podle kvót. Co mě přeci jen potěšilo je to, že náš stát přeci jenom připustil, že by přijmul 60 rodin uprchlíků, které by si sám prověřil a posléze vybral. A nestaví se mezi ostatní státy, které pouze napadají návrhy EU, aby byly dobrovolné, a nejsou ani ochotny si připustit vstup imigrantů na svou půdu. Jako třeba Maďarsko, které vybudovalo plot na hranici se Srbskem, aby zamezilo pohybu imigrantů přes jejich stát. Podle mého názoru Evropa není připravená pojmout takové množství běženců. Jde především o strach ze šíření terorismu a z rozvrácení sociálních systémů jednotlivých států. Proto se jeví jako rozumná idea nasměrovat svojí pomoc přímo do válkou zasažených zemí, včetně Libye.

33

David Cirkovský, 2.C

Problém s přistěhovalci Poslední dobou se do Evropy valí stále více přistěhovalců ze zemí severní Afriky a středního východu. Tito lidé se vydávají na tuto dlouhou a nebezpečnou cestou (nedávno při nehodě zemřelo 700 migrantů) z ekonomických důvodů, nebo (v případě zemí středního východu) z důvodu nepokojů a ozbrojených konfliktu. Podle údajů Italského ministerstva se k 14. srpnu do Itálie letos přicestovalo 100 688 uprchlíků a stále jich přibývá. Velké množství uprchlíků pochází ze severní Afriky a Sýrie, kde zuří občanská válka mezi třemi stranami: Syrskou vládou, Syrskou opoziční koalicí a Stranou demokratického svazu. Evropská unie chce řešit tento problém tím, že každé zemi přidělí několik tisíc uprchlíků. Neuvědomují si však, že tím, že nám dají tyto uprchlíky, neudělají žádnou změnu v zemích, odkud tito lidé utíkají, jen je motivují, aby se na cestu odvážili. Většina těchto přistěhovalců nemá ani základní vzdělání a navíc neumí náš jazyk, což znamená že kdybychom přijali tyto přistěhovalce, museli bychom investovat do jejich vzdělání. Navíc v naší zemi už takhle máme vysokou nezaměstnanost a přistěhovalci by u nás nejspíš žádnou práci nenašli. Ti, co dostali vzdělání již ve svých zemích, by byli více potřeba spíše tam, aby zlepšili úroveň ve svých zemích. Jestliže z těchto zemí odejdou vzdělaní lidé, tak nikdy nemůže dojít k žádnému zlepšení. Jestli chtějí něco změnit, měli by začít u zdroje tohoto problému a pomoci zlepšit životní úroveň v zemích, kde je to potřeba. Na možná řešení tohoto problému jsem se ptal mnoha lidí, převážně spolužáků. Názorů bylo mnoho, ale nejvíce bylo proto, je jednoduše poslat zpět, odkud přišli.

Mencl Jan, 3. D

Úvaha – imigrace a světová chudoba Na světě žije přibližně 7 miliard lidí a z toho 5,6 miliard lidí žije v chudobě. Vyvstává otázka, jak můžeme těmto lidem pomoci? Za rok přijmeme zhruba milion imigrantů a elita tvrdí, že nějakým způsobem přispíváme ke snížení chudoby ve světě. Mezitím se však v chudých zemích narodí dalších 80 milionů lidí a naše snaha, zachránit alespoň milion imigrantů od hladovění, je v porovnání s vysokou porodností téměř nulová. Pan Roy Beck, bývalý novinář a analytik veřejné politiky, zastává názor, že onen milion imigrantů, který přijmeme, dokonce přispívá ke zvýšení chudoby. Své tvrzení podkládá tím, že se jedná o milion vzdělanějších a aktivnějších lidí, kteří by mohli zlepšit své okolí a pomoci 34

ostatním lidem. My však chudé národy o tyto lidi připravujeme a tak zde není nikdo, kdo by mohl cokoliv změnit. Opravdoví hrdinové jsou pak ti, kteří by z těchto chudých zemí mohli emigrovat, ale neudělají to a raději pomohou svým spoluobčanům. Kromě pana Becka jsou mezi námi i lidé, kterým je jedno, kolik dětí v Africe umře hladem nebo na dlouhodobě neléčenou nemoc. Však lidí je na světě dost. Avšak když se rozhlédnete u nás v České republice, najdete i zde lidi (ať už cizí nebo známé), kteří na tom nejsou o moc lépe. A že jich není málo! Už jen, když se procházíte po Praze, se u vašich nohou krčí nespočet žebrajících lidí, u kterých nikdy nevíme, jaký byl jejich osud. Jestli se nechali stáhnout alkoholem, drogami, nebo je zruinovalo manželství či ztráta práce. Kromě toho nám stačí jen zapnout televizi, abychom měli přehled o tom, kolik bezdomovců v zimě mrzne na ulici mezitím, co si my hovíme doma v teple na gauči. I u nás plno lidí umírá – ať už z důvodu nedostatečné lékařské péče nebo špatné finanční situace a jejích následků a to je ČR země, kde se máme jako „prasata v žitě“. Ve státě typu Afrika, Indie bychom neměli šanci přežít. Dle mého názoru emigrace nikdy nebude efektivním řešením pro snížení chudoby ve světě. Nejen že nic neřeší, ba dokonce škodí. Lidem z chudších zemí by se mělo pomoci tam, kde se narodili a kde žijí. Nemůžeme přeci jen tak přemístit 5,6 miliard lidí do bohatších zemí světa – už takhle jsou některé země přelidněné a o vzrůstající kriminalitě s příchodem imigrantů ani nemluvím. Je třeba, jako země s určitými možnostmi, se spojit a přestat mezi sebou soupeřit. Společně bychom mohli dokázat nepředstavitelné věci – vymyslet nové technologie a léky, zvýšit životní úroveň ve státech, kde lidé umírají žízní a nedostatkem jídla, odcestovat do cizích zemí a nebát se, že tam vypukne revoluce a někdo nás tam zastřelí. Vždyť lidský život má větší cenu než moc a peníze. Nemyslíte?

Desátý nejlepší na světě ROZHOVOR S JANOUŠ Jakub, student třídy 4. A, obor Informační technologie Jakub se v srpnu zúčastnil v Dallasu v USA významné soutěže, MOS Championship World. Do soutěže bylo po celém světě nominováno 600. 000 studentů, do místa soutěže jich dorazilo 150, vybraných na základě testů. Jakub mezi nimi v kategorii Power-Point obsadil skvělé desáté místo. Poté, co jiný náš student Jiří Houžvička ve stejné kategorii před dvěma roky vyhrál, jde o další významný úspěch našeho studenta. Proto je jasné, proč jsme Jakuba požádali o rozhovor. Nejprve přijmi naši gratulaci. A pak hned první dotaz. Jaké to je být v něčem v Top Ten na světě? 35

„Jsem za to rád a vidím to jako motivaci pro příště.“ Jak těžká byla podle tebe vlastní soutěž? „Na soutěž jsem se připravoval, takže v testu samotném mě nic nepřekvapilo. Jistým problémem byl rychle ubíhající čas.“ Máš nějaký nezapomenutelný zážitek ze soutěže? Třeba i ze zákulisí? „Největším zážitkem pro mne bylo samotné vyhlašování, panovala zde velmi dobrá atmosféra.“ Využili jste příležitost a seznámili jste se s jinými soutěžícími? Z USA, Asie? Jak na tebe zapůsobili? „Ano využili, většina soutěžících byla komunikativní, takže jsme s nimi probrali nejen téma soutěže, ale i něco o nich samotných. Zapůsobili na mne velmi pozitivně.“ Co Dallas? Můžeš ho porovnat třeba s Prahou? „Dallas se od Prahy v mnohém liší, především skladbou budov v centru, na rozdíl od historického centra v Praze se zde nachází množství výškových budov.“ Víme, že po skončení soutěže jste ještě zůstali týden v USA, s kolegou Martinem Strouhalem a vaším doprovodem Filipem Řežábkem, absolventem naší školy a studentem FEL ČVUT. Co pan Řežábek? Bavili jste se například o jeho ročním studiu na universitě v Soulu v Koreji? „Pan Řežábek nám cestu perfektně zorganizoval. O stáži v korejské SKKU nám vyprávěl, rovněž jsme se bavili o studiu na FEL ČVUT.“ Jak jste využili týdenní pobyt, pochopitelně už za vlastní peníze? Co tě nejvíc zaujalo? A co jste vlastně vůbec viděli? „Navštívili jsme dvě města – Dallas a Austin. V obou jsme prošli centrum a jeho okolí. Zajímavý byl kampus UT Texas v Austinu, kde studuje 50 tisíc studentů.“ Byli jste tam sice krátce, ale dal by se porovnat život u nás a v USA? Jak na tebe zapůsobili místní? „Na první pohled je viditelný rozdíl v dopravě, z důvodu větších vzdáleností používá většina obyvatel auto. Vzhledem k tomu, že jsme všude chodili pěšky, vypadali jsme jako podivíni. Místní, se kterými jsme mluvili, byli milí a dovedli poradit.“ Teď trochu k tobě. Studium ti jde, máš na vysvědčení vyznamenání. Jsi už nějak profilován? Tedy v oblasti IT? Prozradíš nám svůj nejoblíbenější předmět? „Mám rád konfiguraci a návrh počítačových sítí a s tím spojenou práci se servery. Rovněž se rád zabývám hardwarem na „nižší úrovni“.“

36

Můžeš nám říci něco víc o svém maturitním projektu? „V rámci maturitního projektu budu se dvěma spolužáky stavět kokpit propojený se simulátorem DCS.“ Jaké jsou tedy tvoje plány po skončení studia? „Po skončení studia bych se rád uplatnil na pozici v rámci oboru.“ Napadá tě na závěr rozhovoru ještě nějaký zážitek z cesty do USA, se kterým by ses s námi mohl podělit a uzavřít tento rozhovor? Nebo bys chtěl radši něco vzkázat svým spolužákům? „Pokud si myslíte, že práci s Office produkty dobře zvládáte, tak doporučuji zakoupení MOS testů, kde si znalost prověříte a dostanete potvrzení v podobě certifikátu. Touto formou se také můžete nominovat na MOS WC, jež proběhne příští rok v Orlandu, Florida.“ Děkujeme za rozhovor.

Student SSPŠ za školní rok 2014/2015 ROZHOVOR S RATAJ Blahoslav, student třídy 4. C, obor Informační technologie Blahoslav byl určen svými pedagogy za studenta školního roku 2015/2016 na naší škole. Nominován byl na základě vyznamenání v pololetí, spolu s dalšími svými 29 kolegy. On však je podle svých učitelů nejlepší, v komunikaci, logickém uvažování, tvůrčích dovednostech, znalostech, vystupování. Jasný důvod, proč Blahoslava požádat o rozhovor. Nejprve přijmi naši gratulaci. Čekal jsi, že bys mohl vyhrát v této internetové anketě, kdy vás nominované hodnotí vaši pedagogové v pěti rozdílných kategoriích? „Děkuji, vážím si toho, že mohu studovat na naší škole. Celé tři roky jsem se setkával s pedagogy, kteří jsou osobnostmi a všem svým způsobem předávají svojí životní zkušenost. Pochopil jsem, jak je vzdělání důležitá věc. Musím přiznat, že jsem byl překvapen, uvědomuji si totiž, kolik naše škola nadaných studentů má.“ Studium ti nepochybně jde, máš na vysvědčení vyznamenání, jinak bys nebyl nominován. Která oblast z IT tě zajímá nejvíc?

37

„Ještě jednou děkuji, ale myslím, že každý student, i bez vyznamenání, má předpoklady pro úspěšné studium. Asi nejspíše programování. Nejvíce mě totiž dokáže pohltit vymýšlení algoritmů při vývoji programů či her.“

Pozn.: Školení v sídle Microrisc, Jičín

Prozradíš nám svůj nejoblíbenější předmět? Případně, proč právě ten? „Na tuto otázku se mi nehledá snadno odpověď, protože nechci snížit význam ostatních předmětů. Mohu jen říct, že mám krásné vzpomínky na hodiny dějepisu, občanské nauky, matiky, ale i na další předměty, které se na naší škole vyučují. Baví mě předměty, v kterých se diskutuje, názory studentů se berou vážně a je určitá volnost ve vedení hodin.“ Pozn.: Návštěva firmy RedHad v rámci hodin operačních systému. Víme o tobě, že se zaujímáš o technologie IQRF od firmy Microrisc. Můžeš nám k tomu říci něco víc? V čem spočívá tvůj zájem či případná spolupráce s touto firmou? „S technologií IQRF mě seznámil student Martin Strouhal z 3. ročníku, který mi také zprostředkoval školení přímo v sídle firmy Microrisc. Jedná se o technologii, která umožňuje vytvořit bezdrátovou Mesh síť z různorodých modulů s nezávislou funkcionalitou. Následně mi bylo zapůjčeno několik takových modulů a IQRF jednotek, na kterých jsem si vyzkoušel implementaci v praxi. Další spolupráce bude zatím spočívat v pomoci nalézt využití této „šikovné hračky“ v hodinách digitální techniky.“ 38

Kromě toho se také zabýváš zaváděním tabletů do výuky. S tím souvisí i tvůj maturitní projekt. Proč si myslíš, že by tablety mohly napomoct k lepší výuce? A co je vlastně náplní tvého maturitního projektu? „Tablety jsou jen další skvělou pomůckou, jak hodinu vést mnohem aktivněji a pomoci studentům dojít k poznání i u poměrně složité a nezáživné látky. Jako podstatný se mi také jeví fakt, že se tablety stávají důležitou součástí výuky už i na prvním stupni. Můj projekt by právě měl dát vzniku materiálu, obsahujícího různé kreativní možnosti, jak tablety používat.“ Jaká je tvá představa ideálního vyučování? Za pomoci informačních technologií? „Především by měla panovat taková atmosféra, kdy pedagoga vyučování baví a zároveň je nahlíženo na individuální potřeby každého studenta. Myslím, že by se pozitivně projevila významná redukce počtu žáků přítomných v hodině a změna rozestavění lavic tak, aby žádný student nebyl „schovaný vzadu“. Důležité také podle mě je, aby byli studenti více vystavování různým problémům a zapojili tak „část sebe“, tedy hlavně přemýšleli a rozvíjeli různé úvahy. To ovšem nejde, pokud celých čtyřicet pět minut sedí v lavici a dívají se například na nějakou prezentaci. Technika je v tomto případě do výuky zapojena, ale zapojení studentů může být pasivní. Informační technologie právě mohou většímu zapojení studentů napomoci, obzvláště po stránce kreativity. Pro pedagoga je tento přístup z mého pohledu ale daleko obtížnější, protože také ze sebe musí vydat maximum.“ Dá se podpora informačních technologií využít ve všech předmětech? Rozdíly asi budou, ne? „Já si právě myslím, že je to naopak prakticky ve všech předmětech možné. Pokud tedy nepočítám tělesnou výchovu, kde si často rád od informačních technologií naopak odpočinu. Nejvíce mě v tomto ohledu trápí matematika a konkrétně některé, z mého pohledu přežité, představy o využívání tabletů v tomto předmětu. Mark Zuckerberg například v USA podporuje školy, na kterých každý den studenti na tabletech řeší úlohy z Khanovy akademie. Pozn.: Summit Public Schools.“ Na mnoha školách naráží využívání IT technologií na odpor vyučujících, otázkou je, nakolik jde o konzervativní postoj, nakolik strach z moderních technologií a nakolik neochota se učit novým věcem. Jak bys obecně motivoval pedagogy, jak bys je přesvědčil, aby se například používání tabletů ve výuce nebáli? „To je těžká otázka, neboť prakticky nemám v pedagogice žádnou praxi, natož vzdělání. Domnívám se, že existuje množství zdrojů, ze kterých by se dalo čerpat. Mně 39

například zaujala European Schoolnet Academy, konkrétně výstupy z kurzu Creative use of Tablets in Schools. Na jednu stranu to může být pro pedagogy náročné z hlediska přípravy i hledání nových koncepcí, na druhou stranu je to velká výzva a možnost tvůrčího vyžití, to záleží pak také na fantazii a představivosti. Začít využívat tablety také dosti často může znamenat se studentům více otevřít.“ Jaké jsou tvoje plány po skončení studia? „Pokud úspěšně složím maturitní zkouškou, rozhodně mé další kroky nebudou směřovat pouze do České Republiky, neboť v kontextu dnešního světa vidím potenciál pro svůj rozvoj i v dalších zemích.“ Ještě dotaz k tvé zálibě. Víme, že rád cestuješ. Sám a jen s mapou. Nebo je to jinak? A co tě na takovém cestování láká? „To jste mě přesně prokoukli. Touha po dobrodružství ve mě vždycky hrála důležitou roli. Já jsem navíc člověk, který nedokáže žít bez spojení s přírodou. Často vyhledávám klid, ten totiž posiluje mého ducha. Především při svých výpravách poznávám, že svět není tak černobílý, jak ho někteří vidí.“ Kam si už takhle sám vyrazil? A můžeš nám říct nějaké zajímavé zážitky? Snad nebyly hororové … „Rád bych zmínil mojí poslední výpravu na sever do Norska. Tam jsem se mimo civilizaci cítil opravdu jako v přírodě, o to více mi to přišlo náročné, například jsem nikdy Pozn.: Stanování u Dørålseter. předtím nebrodil ledovou řeku. Navíc mi hned po první noci navlhly zápalky. Naštěstí se našli hodní a vstřícní Norové, kteří mi na cestě pomáhali. Velice dobře poznali, i z mé výbavy, že nejsem místní. Nejintenzivnější vzpomínku mám na nekonečné zdolávání vrcholu Høgronden, které hodně prověřilo mojí mentální odolnost. Ale to hezké v mé mysli převažuje, pocit svobody a volnosti jsem nikdy v životě tolik necítil. Rozsah přírody v Norsku se mi jeví jako nepopsatelný.“ Napadá tě na závěr rozhovoru ještě něco, o co by ses mohl se čtenáři Presíku podělit? Nebo bys chtěl radši něco vzkázat svým spolužákům? „Rád bych všem o příštích prázdninách doporučil uskutečnit nějakou dobrodružnou výpravu, například právě do Norska nebo tam, kam je to táhne. Ale především přeji 40

úspěšný začátek prvákům a samozřejmě dobré studijní výsledky a pokroky ve všech oblastech našeho života také všem ostatním. A jak my studenti, tak pedagogové bychom třeba mohli více táhnout za jeden provaz.“ Děkujeme za rozhovor.

Úspěšný absolvent naší školy na studiích v Anglii ROZHOVOR S JANČÁREK Tomáš, absolvent školy, student university v Anglii Pan Tomáš Jančárek je absolventem naší školy, oboru vzdělání technické lyceum. Již během svého středoškolského studia strávil jeden školní rok na stáži na střední škole v USA v Texasu. Nyní studuje stavební fakultu na universitě v Anglii. V úterý 22. září 2015 uspořádal pan Jančárek na naší škole dvě besedy pro studenty, kde se podělil o svoje životní zkušenosti. Při té příležitosti jsme ho požádali o rozhovor do Presíku, ve kterém již v minulosti několikrát publikoval. Jsme velmi rádi, že naší žádost velmi ochotně vyhověl. Vy jste absolvoval obor Technické lyceum na naší škole. Můžete nám říct, proč jste si vybral právě tento obor a proč naši školu? Jak se na svou volbu díváte nyní? Na základní škole mě bavila matematika a také jsem se dost zajímal o počítače. Naopak jsem neměl moc v lásce předměty jako je dějepis nebo čeština. Já si upřímně myslím, že je velmi těžké se v 15ti letech rozhodnout, kam chcete svůj život směřovat. Není téměř možné udělat v tomto věku adekvátní rozhodnutí, bez toho, aniž bychom byli ovlivněni rodiči nebo společností, ve které se pohybujeme. Hodně často jsem tedy slýchal, že v technice je budoucnost, hodně peněz a že dobrých techniků ubývá. Takže se technické lyceum jevila jako ideální volba. V osnovách byla velká škála technických předmětů, které mě zajímaly. Jelikož je lyceum obecnější než odborná střední škola, dávala mi možnost studovat širší spektrum oborů na VŠ. Dnes vím, že tento obor pro mě ideální volba byla a jsem moc rád, že jsem tuto školu absolvoval. Dala mi kvalitní základ pro to, co se věnuji nyní. Po ukončení druhého ročníku jste se vydal na rok na zkušenou do USA. Co s odstupem času považujete pro sebe za největší přínos této roční studijní stáže? V USA jsem bydlel u farmářské rodiny z Texasu. Vesnice měla zhruba 900 obyvatel a ležela uprostřed ničeho. Tamější kultura byla velmi konzervativní a silně ovlivněná náboženstvím. Já věřím, že se nejvíce rozvíjíme a zlepšujeme mimo zónu našeho komfortu. To znamená, že ne zrovna ideální podmínky, úplně odlišné zvyky a přemýšlení lidí bylo právě 41

to, co mě nejvíce posunulo. Rozšířilo mi to pohled na svět a dodalo sebevědomí. Pobyt tam mi ukázal Ameriku z jiné stany a dal mi šanci poznat hodnotu vlastní rodiny. Proč jste se rozhodl pro studium vysoké školy v zahraničí a proč právě v Anglii? Studium v zahraničí jsem viděl jako příležitost a výzvu. Poznáte spoustu zajímavých lidí s odlišnou mentalitou, což vás nesmírně obohatí. Velkou Británii jsem zvolil jelikož má skvělou ekonomiku, je multikulturní a její vysokoškolský systém je velmi podobný tomu americkému (který já osobně upřednostňuji). Kvalitní britské univerzity mají dobrou pověst a věděl jsem, že titul z jedné z nich by mi otevřel dveře do světa. To je přesně to, co jsem chtěl. Vím, že britské školy jsou drahé, ale já to koukám jako na investici, která se mi určitě několikanásobně v budoucnu vrátí. Můžete nám něco bližšího říci o škole, kterou nyní studujete? Odpověď na tuto otázku je velmi obsáhlá a již jsem o škole psal do únorového Presíku 2015 – doporučuji se podívat na internetu na toto číslo. Kolik stojí školné a jak ho hradíte? Školné na jeden akademický rok stojí 9000 liber. Moje rodina mě, co se školného týče, první dva roky podpoří. Moc si toho vážím a nikdy jim to nezapomenu. Dává mi to ale ještě větší motivaci dosahovat co možná nejlepších výsledků. Chci je ujistit, že jejich investice nebyla zbytečná. Na další dva roky studia si z velké části vydělám sám, jelikož mám pracovní kontrakt s projekční firmou Atkins. Na zbytek si vezmu půjčku, kterou splatím až vystuduji. Kolik stojí další náklady na pobyt v Anglii a na studium a jak na ně získáváte peníze? Náklady na život v Anglii jsou relativně velké. Nejdražší je bydlení, které měsíčně průměrně stojí 400 liber, avšak dá sehnat i levnější (cca 300 liber, hodně záleží na lokalitě). Jídlo a další výdaje jsou dost individuální, ale mě osobně stojí zhruba 250 liber měsíčně. Na druhou stranu jsou v Británii daleko větší platy. Při škole pracuji 2-3 krát týdně v místním baru/klubu, dostávám kapesné od rodičů a dále jsem získal od mé firmy stipendium, které mi po finanční stránce také pomůže. Jak složité bylo naplnit podmínky pro zvládnutí požadované úrovně anglického jazyka? Mezinárodní zkouška z anglického jazyka IELTS nebyla tak snadná, jak jsem si z počátku myslel. Školy požadovaly minimální skóre 6.5, což je hranice mezi úrovní B2 a C1. Problém mi dělala gramatika a čtení, tam jsem musel dost zapracovat. Velkou roli také hrál časový limit, což bylo spíš o efektivní strategii řešení úloh, než o jazyku. Naopak mi šel poslech a konverzace, jelikož tyto dvě disciplíny jsem v Americe trénoval téměř nonstop. Na zkoušku jsem se denně intenzivně připravoval ve volném čase zhruba 2 měsíce a nakonec jsem obstál. Určitě to není nic, co by se nedalo zvládnout. Aby vás přijali na vámi vybranou školu, musel jste zvládnou maturitu s vyznamenáním. To byla podle vašich slov podmínka. Jak jste se moc bál, že se vám to nepodaří? Co doporučujete maturantům, aby i oni svou zkoušku z dospělosti zvládli co nejlépe?

42

Ano, vyznamenání u maturity bylo podmínkou pro přijetí na University of Surrey, kterou nyní studuji. Ještě jsem měl University of Nottingham jako záruku, kde by mi stačil průměr do 2.0. Jelikož jsem si nepodal přihlášku ani na jednu českou VŠ, byl pro mě den maturitní zkoušky kritický. Byl jsem ale přesvědčen, že když se na zkoušku důkladně připravím, zvládnu to. Maturita je jednoznačně z velké části o přípravě. Začněte brzo. Příprava s dostatečnou časovou rezervou je stoprocentně méně stresující, než si rvát vše do hlavy na poslední chvíli. Čím dříve se začnete připravovat, tím lépe se vše naučíte. Získáte tím sebevědomí a jistotu, což zlepší váš ústní projev a psychiku v den maturitní zkoušky. Říkal jste, že vám pomohlo, co jste se naučil z matematiky a grafických systémů na naší škole. Jaký vztah máte k matematice a opravdu jste již chápal její význam jako středoškolský student. Na matematiku nahlížím jako na jazyk technických oborů. Je to základ, který je nutné mít, když se chcete technice věnovat. Matematiku jsem měl rád již od základní školy, to ale neznamená, že mi vždy šla. Člověk se tím musí jednoduše propočítat. Není to něco, co se naučíte za jeden večer, jako jednu kapitolu učebnice literatury. To je, asi, proč jsem jí měl vždy rád, jelikož nevyžaduje (tolik) učení nazpaměť, ale je spíš o tréninku. Na střední škole jsme se tolik nezaobírali praktickým využitím matematiky, což je škoda. V té době jsem si byl vědom, že matematika je důležitá pro můj budoucí obor. Moc jsem ale nevěděl, jaké má konkrétní využití. Jakmile jsem na VŠ začal matematiku používat k určení tlaku vody na protipovodňové bariéry, k vybrání vhodného typu oceli pro nosníky budov atd., začala dávat konečně plnohodnotný smysl. Za svůj nejoblíbenější předmět na vysoké škole jste označil statiku. Proč právě ji? Statika je velmi praktická a systematická disciplína. Ve stavebnictví má široké využití a její znalost je v mém oboru nutná. V prvním semestru jsme získali základy, které nás s předmětem seznámily. Byli jsme tak schopni řešit vcelku primitivní úlohy. Dále jsme se v prvním semestru učili o stavebních materiálech. Statika a materiály se ve druhém semestru propojily do jediného předmětu Structural Design. Zde jsme například navrhovali vhodný typ oceli a příslušný průřez nosníků tak, aby ustály nápor větru, sněhu, vlastní váhy, atd. Řešení těchto úloh z praxe je pro mě nesmírně zajímavé, proto je statika můj favorit. Na besedě jste mluvil o tom, že jste v tomto létě konal praxi v jedné významné firmě. Můžete nám popsat, jak jste se k té práci dostal a o jakou jde firmu? Na začátku prvního semestru jsme dostali možnost podat přihlášku do stipendijního programu naší university. Program spočívá v tom, že úspěšní uchazeči získají sponzorství a pracovní kontrakt od jedné ze stavebních nebo projekčních firem, které s universitou spolupracují. Koukal jsem na to dost skepticky. Myslel jsem si, že bych se měl hlavně soustředit na studium, a navíc jsem byl přesvědčen, že na škole jsou daleko talentovanější studenti, než jsem já. Přesto jsem přihlášku podal. Říkal jsem si, že při nejhorším to nevyjde. 43

Překvapivě to nakonec vyšlo. Moje přihláška byla přijata a úspěšně jsem prošel několika pohovory. Ve výběrovém procesu bylo 24 studentů prvního a druhého ročníku, kteří se ucházeli o místa v 18ti firmách. Zástupci společností přijeli na naši univerzitu, kde jsem během jednoho odpoledne udělal 8 různých pohovorů. Nakonec to dopadlo mnohem lépe, než bych si kdy pomyslel. Ředitel programu mi po skončení výběrového procesu řekl, že jsem byl mezi top studenty a byl o mě velký zájem. Byl jsem vybrán projekční a architektonickou společností Atkins. Firma, která je v jejich oboru řazena na prvním místě ve Velké Británii a 15. na světě. To, že jsem se dostal právě tam, nebylo tím, že bych byl génius nebo nadprůměrně inteligentní jedinec. Firmám nešlo o to, kolik toho o stavebnictví víme, jelikož jsme za sebou neměli ani první semestr našeho studia. Firmy spíš hledaly studenty, ve kterých bylo vidět, že je jejich obor zajímá a baví. Chtěly vidět nadšení. A že jsem vnikl mezi ostatními bylo pouze a jenom přípravou. Na přihlášce jsem pracoval dlouhou dobu, aby byla co možná nejlepší. Prozkoumával jsem trh, četl magazíny a zprávy, abych věděl, co se v průmyslu děje. Firmy jsem měl dobře zmapované, aby mě zástupci firem při pohovorech nemohli na ničem nachytat. Také jsem se učil, čeho se vyvarovat při pohovoru. Trávil jsem čas před zrcadlem a trénoval řeč těla, která je nesmírně důležitá. A to je právě to, co ostatní možná opomenuli. Můj cíl byl vymakat každý detail, protože jsem si byl vědom, že je to jedinečná příležitost. Neříkám to pro obdiv. Chci, abyste pochopili, že úspěch je hlavně o tvrdé práci, ne jen o talentu či štěstí. Když na čemkoliv budete tvrdě pracovat, určitě to nakonec dotáhnete tam, kam budete chtít. S firmou mám kontrakt na dobu celého studia. To znamená, že každý rok dostanu stipendium, které mi pomůže po finanční stránce. Daleko hodnotnější je pro mě, že od firmy dostanu po dobu studia práci. Tím pádem mám šanci použít to, co se naučím během školního roku v praxi a vydělám si na velkou část mého studia. Navíc Atkins očekává, že u nich nastoupím poté, co vystuduji, což mi dává pocit jistoty. Co jste během praxe konal za práci a jak vás tato praxe obohatila? Mile mě překvapilo, že ačkoli můj obor studuji pouze prvním rokem, v kanceláři mě nechali pracovat na důležitých projektech a dali mi velkou zodpovědnost. Většinou jsem dělal na technických výkresech, které jsem buď kreslil sám, nebo editoval již hotové výkresy z předešlých projektů. Také jsem kontroloval a opravoval chyby ve výkresech než jsme je poslali klientovi. Celkem jsem se podílel zhruba na 7 projektech. Například jsem kreslil výkresy plovoucích plošin, mostků a vodních bariér pro projekt v Omanu, kde Atkins zpracovává plán rozvoje místního přístavu Khasab. Také jsem opravoval a kontroloval výkresy čerpadla odpadních vod v Peters Village, v Anglii. Nebo pracoval na výkresech 44

elektrických a vodních rozvodů nového hotelu, který se bude stavět na britském letišti Heathrow. Na Heathrow jsem se také podílel na technické zprávě o opravě silnic vedle letištního terminálu. Celkově mi 11 týdnů, které jsem ve společnosti strávil, dalo neuvěřitelnou zkušenost a náhled na to, jak to v průmyslu chodí. Příští léto do firmy nastoupím na celý rok, na což se již těším. Na závěr své besedy jste mluvil o tom, že by si lidé měli klást vysoké cíle. Můžete nám popsat svoji životní filosofii? Svůj přístup k životu, ke stanovování vámi zmiňovaných vysokých cílů? Žiji filozofií, že člověk může dosáhnout, čeho bude chtít, když do své vize dá maximum úsilí. Nevěřím tomu, protože jsem si to někde přečetl nebo protože je to „cool“ pořekadlo. V tuto filozofii věřím, jelikož se mi již mnohokrát potvrdilo, že opravdu funguje. Začalo to sportem, který by měl dle mého názoru dělat (ať už v jakékoliv formě) každý. Nejenže budete fit, ale také je to skvělý nástroj, jak si vybudovat persistenci, cílevědomost a sílu vůle. V mém případě to bylo fitness a dodržovaní zdravého jídelníčku, které mi pomohlo nenásilnou cestou si tyto kvality vybudovat. Naučil jsem se vstávat brzo ráno do posilovny, přestože se mi ne vždy chtělo nebo jíst zdravá jídla, přestože to hodně lidem připadalo zvláštní. Avšak stanovil jsem si cíl přetransformovat svoje tělo a zdraví a díky silné vůli a úsilí, se mi to nakonec povedlo. A to jen proto, že jsem na tom pracoval, nevynechal jeden trénink a plnil svůj plán. Stejnou mentalitu jsem následně uplatnil ve škole. Z trojek a čtyřek jsem udělal jedničky a dvojky, jen proto, že jsem se začal učit s persistencí. Učil jsem se, i když se mi kolikrát nechtělo, a učil jsem se věci, které mě ne vždy bavily nebo zajímaly. Avšak dal jsem si za cíl dostat moje první vysvědčení s vyznamenaným na střední škole, a tak jsem dělal, co jsem mohl, abych tohoto cíle dosáhl. Se stejným přístupem a cílevědomostí jsem šel k maturitě, k mé první zkoušce na univerzitě, k pohovoru, který mi zajistil stipendium anebo k přednášce na SSPŠ, kterou jsem nedávno udělal. Když mám silnou vizi, nápad, cíl, tak nad ním neustále přemýšlím. Představuji si sebe v cíli a jaké benefity mi to přinese. Konstantní vizualizace mého cíle mi nedá šanci se ho vzdát. Nikdy nejsem plně spokojený s tím, kde jako člověk jsem. Pořád je co zlepšovat. Tím pádem, když nějakého cíle dosáhnu, zhodnotím situaci a najdu něco dalšího, co chci zlepšit nebo čeho chci dosáhnout. Můžou to být malichernosti, jako například „každý den si ustel postel“, nebo to můžou být cíle vyšších řádů, jako „udrž průměr u zkoušek nad 80%“. Všechny moje cíle a honba za nimi mě nejen neustále posouvají dál a dál, ale hlavně mi dávají smysl do života. Dávají mi důvod vstávat ráno s chutí z postele. Během přednášky na naší škole z vás vyzařovala pozitivní energie. Jak si udržujete tento pozitivní pohled na svět? Není přece všechno jen dobré, někdy přicházejí nezdary. Jak se s tím vyrovnáváte? Dělá mi neskutečnou radost probouzet úsměv na tváři druhých a positivně je ovlivňovat. Zároveň mi pozitivní myšlení pomáhá k plnění mých cílů. Když chci něčeho 45

velkého dosáhnout a již od první chvíle budu hledat důvody, proč to nejde, a budu přesvědčen, že na to nemám, cíle nikdy nedosáhnu. Naopak, když budu neustále věřit, že je cíl nadosah, cesta za ním bude mnohonásobně snazší. Ano, svět je dnes naplněn negativitou a nedivím se, že to hodně lidí pohltí. Stačí se kouknout na zprávy, ty přímo negativitou přetékají. Proto se snažím negativitu eliminovat. Zprávy čtu okrajově jen proto, abych věděl, co se zhruba děje. Obklopuji se lidmi s pozitivní náladou, kteří mě rozesmějí. Koukám na YouTube kanály s inspirativní a zábavnou tématikou. Nebo čtu knihy, které mě pozitivně naladí. Meditace je taky skvělý způsob, jak si vyčistit hlavu. Positivní myšlení a šíření pozitivní energie mezi ostatní je pro mě klíčové. Není snadné si ho zachovat úplně pořád, je důležité se o to pokoušet. Říká a píše se, že negativní nálady, nadávání na kde co, neschopnost být pozitivní je typické pro české občany. Jste stejného názoru? A jak vnímáte pohled lidí na svět třeba v USA nebo v Anglii? Jak tam jsou lidé negativní či pozitivní? Jaké tam mají sebevědomí, důvěru v sebe sama? Musím uznat, že jsem v Americe poznal mnoho pozitivních lidí. Měli neustále nasazený „American smile“ a navzájem se podporovali. Řekl bych, že velkou roli v tomto případě hraje víra a náboženství. Bible je od malička vede k slušnému chování k ostatním a víra je drží nad vodou v těžkých životních situacích. Avšak jsem si jistý, že to tak není všude. Přeci jenom vesnice v Texasu a například velkoměsto na západním pobřeží, se budou výrazně lišit. Moje univerzita v Anglii je velmi kosmopolitní. Potkávám tam lidi z celého světa a je neuvěřitelně zajímavé pozorovat rozdíly jejich kultur, zvyklostí nebo náhledů na svět. Narazíte tam na lidi všech možných povah... je těžké to zobecňovat. Lidé jsou tam ale vesměs velmi sebevědomí s určitým životním cílem. Co se Čech týče, myslím, že je to dost relativní. Mám několik českých kamarádů, kteří jsou cílevědomí, šíří pozitivní energii a jsou spokojeni s tím, kde jsou. Také ale znám lidi, kteří jsou dost negativní, stěžují si na svou životní situaci, ale moc pro její zlepšení nedělají. Již jsem měl šanci poznat mnoho lidí odlišných kultur, vyznání a mentalit. Podle statistik je Česká republika jedna z nejvíce ateistických zemí světa. Dospěl jsem k názoru, že tento fakt může mít na povahu českých občanů určitý vliv. Není to o víře v boha nebo o návštěvách kostela. Já osobně žádné náboženství nevyznávám, ale mám pocit, že mnoha místním lidem chybí určitá dávka spirituality. Chybí víra v něco víc, než jen v přítomnost. Chybí víra v optimistickou budoucnost a víra v ambiciózní sny. Jednoznačně zde hraje roli spoustu dalších vlivů, jako je rodina, společnost nebo sociální situace jedince. Samozřejmě, že se nedá házet celý národ do jednoho pytle. Mám pocit, že se negativní náhled na svět některých místních občanů postupem času mění a zlepšuje. Teda alespoň v to doufám... Co byste vzkázal lidem, kteří jsou pesimističtí, stále na všem hledají mouchy, šíří kolem sebe negativní nálady? Máte pro ně nějakou dobrou radu? 46

Cestujte, otevře vám to oči. Uvidíte věci z jiné perspektivy, což obohatí vaši osobnost a dá vám objektivnější náhled na svět nebo na zdejší situaci. Život v České republice má své mouchy, ale rozhodně není špatný (proto se sem jednoho dne určitě vrátím). Lidé by si toho měli více vážit. Usmívejte se více. Úsměv vyplavuje endorfiny do vašeho těla a tím redukuje stres, pozvedne vaši náladu a pozitivně vás naladí. S úsměvem na rtech budete šířit pozitivní energii kolem sebe, což vás mimo jiné dělá sympatičtějšími vašemu okolí. Obklopujte se pozitivními lidmi. Lidé ve vašem okolí na vás mají neuvěřitelný vliv. Ovlivní vaši náladu i vaše chování. Tak jako můžete úsměvem přenášet pozitivní energii na ostatní, můžete stejně snadno přenášet nálady negativní. Eliminujte negativní lidi z vašeho života nebo se je snažte přetáhnout na vaši pozitivní stranu. Sněte. Kladení cílů a jejich plnění vám dá „drive“ do života. Když máte v hlavě vizi a tvrdou prací se vám ji podaří zrealizovat, je to doslova endorfinová bomba pro vaše tělo. Cítit se úspěšný, je úžasný pocit. Dodá vám sebevědomí a budete šťastnějšími sami se sebou. Na úplný závěr své besedy jste se snažil motivovat studenty k tomu, aby se nebáli dávat si vysoké cíle, aby se nebáli obtíží a věnovali se intenzivně tomu, co je baví, v čem jsou dobří. Aby vystoupili z pohodlí svého života. Můžete i na závěr tohoto rozhovoru tyto své motivační myšlenky zopakovat? Mrzí mě jedna věc. Mrzí mě, že hodně lidí po střední dělají věci, které je nebaví. Že jdou na vysokou, jen proto, aby měli status studenta a přitom je jejich obor vůbec nezajímá. Po roce, po dvou, se školou stejně seknout nebo je vyhodí a následně skončí v práci, protože jim nic jiného nezbývá. V lepším případě školu dodělají, ale stejně ve finále dělají úplně něco jiného. Myslím, že je jedno, jestli se rozhodneme jít studovat dál na vysokou školu, či nikoliv. Úspěšní můžeme být kteroukoliv cestou. Důležité je neuvíznout v naší zóně komfortu. Není to mnohdy příjemné, ale mimo tuto zónu se vyvíjíme nejvíce. Škola nás nutí z této zóny vystupovat zkouškami a zápočty a tím zajistí náš postupný rozvoj. Když ale půjdeme pracovat, je to na nás. Je jednoduché dělat pořád dokola jednu práci a spadnout do rutiny. Tímto se však náš rozvoj zastaví. Nikdy se nesmíme přestat učit novým věcem a posunovat se výš a výš. Nesmíme se stát pohodlnými. Hodně lidí argumentuje tím, že ještě neví, co je baví a nejsou rozhodnuti, co dělat dál. Můj názor je ten, že tyto lidé málo přemýšlí o své budoucnosti. Jestli je tohle váš problém, tak se jednoduše někam na chvíli zavřete, zavřete i svoje oči a představujte si, kde chcete být za rok, za 5, za 10 let. A když to nevykoumáte napoprvé, tak to zkuste další den a další, dokud to nezjistíte. Musíte najit, co vás baví, v čem vynikáte a co vám dává smysl do života. Já věřím, že každý člověk je jedinečný, v něčem vyniká a má potenciál dokázat úžasné věci. Každý může dělat v živote to, co ho nebo ji baví. Když to budeme dělat pořádně a budeme ambiciózní, tak peníze přijdou. Důležité je do našich cílů dát maximum.

47

V budoucnu prací průměrně strávíme 8 hodin denně. Má cenu trávit téměř třetinu našeho života něčím, co si neužíváme? Odpovězte si sami. Pokud máte jakékoliv dotazy, můžete mě kontaktovat na [email protected]. Na závěr bych zmínil, že s mým dobrým kamarádem začínáme YouTube kanál s motivační tématikou FitKontrast. Kanál se bude týkat zdraví, cvičení a osobnímu rozvoji. Také budu rozebírat více do hloubky moje studium ve Velké Británii. Takže se určitě podívejte, pokud vás tato tématika zajímá. Děkujeme za rozhovor.

Prezentace absolventa p. Jančárka Zúčastnil jsem se prezentace absolventa naší školy, pana Jančárka. Jednoho krásného dne ke mě přišel pan ředitel s nabídkou účasti na této audienci. Nemohl jsem říct ne, znělo to lákavě. Navíc bych se takzvaně ulil z hodin matematiky a češtiny, maturitních předmětů. Ve školní posluchárně jsem se posadil vprostřed k oknu do volné řady a koukal, co bude. Sympatický mladík hovořil s vyučujícími a z dáli to vypadalo, jako kdyby s každým ty dvě minuty vzpomínal na staré časy, kdy sedíval za škamnou a hleděl na nečitelné písmo na tabuli. Jakmile začal povídat, teprve začaly komplikace a to právě s pozdními příchody, kdy neustále byl vyrušován a celých prvních deset minut nebyl sto dokončit větu bez vyrušení. Ovšem obdivuji jak trpělivost, tak schopnost vzít opakovaně situaci s humorem. Velice poutavě a empaticky vyprávěl pro nás, studenty, kteří právě hledají, kam by se upíchli ke studiu na vejšku. Začal svým pobytem v USA, čímž dal najevo hned dva důležité poznatky - když se chce, všechno jde a že by se měla každá maličká příležitost chytit za pačesy, ač se nezdá být dle představ. Pokračoval vyprávěním o svém nástupu na vysokou školu. Dalším ponaučením, které výslovně zdůraznil, bylo, že by si člověk neměl dělat plán B. Udělat vše na maximum by mělo bohatě stačit k naplnění plánu A (ovšem při rozhodování svého budoucího počínání bych si to dvakrát rozmyslel). Dále popisoval svou novou vysokou školu, jež sídlí kus od Londýna a je pro něj útočištěm na další 4 roky. Motivace k vyznamenání u maturitní zkoušky obrovská. A to věřím, že dle jeho slov jen zdůraznil hlavní pilíře tohoto výukového ústavu. 48

Ke konci zhodnotil svou vlastní situaci a musím říct, že fenomenálně, vlastně se zdá, že má k růžové budoucnosti dost slušně našlápnuto. A to má již obrovský kus cesty za sebou. Měl bych-li zhodnotit celou prezentaci, jedním slovem - špičková. Každou chvíli humorně obohatil svůj již tak poutavý výklad a dosti namotivoval (a myslím, že nejen mě) k ne pouhému projití studiem. Velice mě zaujala jeho sebejistota, tréma bez patrnosti a hlasová schopnost mluvit v tak obrovském prostoru mezi tolika lidmi. Ten, kdo nebyl na této přednášce o dost přišel. Vojtěch Pavlů 4.L

Citáty Karel Steigerwald, novinář Reflex, vybráno z vydání Reflex 36/2015: „V naší provincii se nepřeje kvalitě, originalitě, posunu dopředu, hloubce myšlení, síle talentu. To vše přináší jen obtíže a komplikace. V naší provincii se přeje průměru, banalitě, nevýraznosti a slabosti talentu.“ Milan Zelený, ekonom, profesor na newyorské Fordham University, vybráno z rozhovoru MF Dnes, 2. 9. 2015: „Dnes už nelze vzdělávat jako před sto lety, že budeme do lidí biflovat informace. Dostihla nás dimenze rychlosti, kterou nikdo ve vyspělých zemích dosud nepovažoval za důležitou. Informace dnes mají životnost měsíc. Je třeba vytvořit vzdělávací systém, který bude závratnou rychlost absorbovat. Český vzdělávací systém je stejný, jako byl za Rakouska-Uherska. Peníze sami o sobě nezmění systém k něčemu lepšímu. Pokud máte na špatný systém hodně peněz, máte špatný systém, který hodně stojí. Nejdůležitější je dnes učit, jak informace filtrovat, jak rozpoznat nesmysly, jak rozpoznat originál od plagiátu. Ale jinak nechat děti, ať si na internetu najdou, co potřebují. Když je budu biflovat, co je na internetu, tak je zničím. Je to stejné, jako s kuchařkami. Když přečtete tisíc kuchařek, nestanete se dobrým kuchařem. Musíte se učit tím, že kuchtíte. Znalost je umění vařit. Máme školy, které lidi učí číst o tom, jak by se vařit mělo. Chabě. Také učitel je minulost, a to říkám jako profesor z amerických universit. Jediné, co může učitel pro děti udělat, je to, že jim dá zadání a řekne, tady je neřešený problém. Zdůrazňuji, neřešený, protože případová studie – učit se na problémech, které jsou vyřešené – je nesmysl. To nikdo nepotřebuje. Takže říct: Udělejte si tým a vyřešte to. Použijte veškeré dostupné informace a předložte mi řešení. Vedené sebevzdělávání. To, co popisuji, není jen český problém. Týká se to vzdělávání na celém světě. Nikdo nezachytil význam dimenze rychlosti. U nás se učí přesně to, co v USA, Japonsku, Číně. Všichni se učí totéž. A když někde na světě vyvstane nějaký problém, nikdo neví, co s tím, protože se všichni naučili jed jeden dva recepty.“

49

Nabídka pro studenty SSPŠ ! Máš talent na jazyky? Chceš studovat v zahraničí? Láká Tě práce v zahraniční firmě? To je o důvod navíc, proč se přihlásit do semináře Příprava na mezinárodní zkoušky z anglického jazyka. Náplň semináře bude následující: 1. Rozřazovací testy pro zjištění znalostí anglického jazyka studentů a doporučení pro nejvhodnější typ mezinárodní zkoušky 2. Placement test, který umožní studenty zařadit do stávající jazykové úrovně dle stupnice CEFR (A1 – C2) 3. Přípravný kurz k mezinárodní jazykové zkoušce z anglického jazyka (KET, PET, FCE) 4. Rozvoj všech jazykových dovedností: Speaking, Writing (+ Use of English), Reading, Listening 5. Zkouška nanečisto (tzv. mock test), kde si studenti ověří své jazykové znalosti a dovednosti a vyzkouší si způsob testování Pokud máš zájem o přípravu na jednu z výše uvedených mezinárodních zkoušek, pošli email na adresu [email protected] nejpozději do 23. 10. 2015. Těším se na spolupráci.

Chlapecký sbor Smíchovské střední průmyslové školy KDY? Již brzy KDE? V hudebně SSPŠ CO? Písně různých hudebních žánrů JAK? Společnými silami PRVNÍ VYSTOUPENÍ? Prosinec 2015 Máš rád hudbu a skrýváš v sobě talent? Máš zkušenosti se sborovým zpěvem? Máš chuť se dovědět o technice zpěvu a hudebních žánrech v praxi? Máš rád týmového ducha a společnou práci na výsledném produktu? Pokud jsi alespoň jednou odpověděl ANO, ráda bych Tě pozvala do školního sboru, který začne zkoušet od října 2015. Máš-li o účast ve sboru zájem, stačí zaslat e-mail na adresu [email protected] s předmětem zprávy Chlapecký sbor SSPŠ nejpozději do 23. 10. 2015. Mgr. Jaroslava Lojdová 50