PREROMANTISMUS. Johann Wolfgang Goethe 16 Friedrich Schiller 23 Gottfried August Bürger 25. Sentimentalismus 28 Sturm und Drang 29

15

1 PREROMANTISMUS ÈESKÉ NÁRODNÍ OBROZENÍ

Nìmecko

Johann Wolfgang Goethe 16 Friedrich Schiller 23 Gottfried August Bürger 25

Obecné údaje

Sentimentalismus 28 Sturm und Drang 29 Èeské národní obrození 30

Úvahy a názory

O teoriích pøekladu 31

16

PREROMANTISMUS -

JOHANN WOLFGANG GOETHE (1749–1832)

G

ÈESKÉ NÁRODNÍ OBROZENÍ

oethovo rozsáhlé dílo – byl to básník, prozaik a dramatik, pøírodovìdec a státník – má v nìmecké literatuøe výjimeèné místo. V raném období své tvorby se stává nejvýznamnìjším pøedstavitelem literárního hnutí Sturm und Drang (nepøesnì: Bouøe a vzdor), které prosazovalo tvùrèí nespoutanost a originalitu, genialitì èasto dávalo pøednost pøed morálkou a ideál spatøovalo v èlovìku vnitønì svobodném, žijícím v souladu s pøírodou. Vrcholem jeho tvorby je tragédie Faust (1832), na níž pracoval celý život. Bohatý, dlouhý život Goethùv se stal symbolem celé epochy, procházel spolu s ní vývojem a zmìnami. (…) Postupnì od mládí prošel vztahy k rokoku, rousseauovskému návratu k pøírodì, k Herderovým ideám, k lidové písni a knížkám lidového ètení, k Shakespearovi, k hnutí Sturm und Drang, kdy zažil evropskou proslulost svého románu v dopisech o Wertherovi i úspìch dramatu o Götzovi, (…) od mladistvého → titánství dospìl k uklidnìní výmarskému, k zobecòování témat i v lyrice, k humanistickým ideálùm v dramatu (…) Na italské cestì se osvobodil od tíživého tlaku Výmaru (…) Následoval nový tvùrèí vzestup i univerzální èinnost odborná (…), v tìsném pøátelství (…) se Schillerem se doplòovali v desetiletém období vlastní klasiky, které skonèilo otøesem pøedèasné smrti Schillerovy; následovalo Goethovo krátké sblížení s romantiky, odpor k → nacionalismu osvobozeneckých válek, objev Orientu jako neznámé oblasti kulturní a vždy znovu obnova tvùrèích sil cestou milostných prožitkù, pøevážnì konèících odøíkáním, které se stalo tenorem jeho díla i života v období stáøí a zralé moudrosti. Obrazem všech jeho promìn v bìhu èasu, univerzality jeho života se stal výsledek jeho šedesátileté tvorby, vrchol svìtového dramatu Faust (…)

Johann Wolfgang Goethe v roce 1791

Slovník spisovatelù nìmeckého jazyka. Odeon, Praha 1987

EIN GLEICHES Ukázka z lyriky

Hudebnost této drobné básnì vedla k nìkolikerému zhudebnìní.

Über allen Gipfeln Ist Ruh, In allen Wipfeln Spürest du Kaum einen Hauch; Die Vögelein schweigen im Walde. Warte nur, balde Ruhest du auch. Problematiku pøekladu si ukážeme na rùzných pøístupech ètyø pøekladatelù k této kratièké básni.

STEJNÝ PODÍL V polích klidno; ve vrcholích ku poslechu ani dechu. Ptactvo mlèí v lese, nikde nepohne se ani chvojí. Poèkej, v krátké dobì také tobì duch se upokojí. Pøeložil Jan Evangelista Neèas, 1889

Goethovo „Über allen Gipfeln“ a „in allen Wipfeln“ opakovaným „l“ navozuje dojem pohledu na horské vrcholky a koruny stromù, které se jakoby ve vlnách tratí v dálce. Pohoda letního veèera uprostøed ztichlé pøírody je zvukovì vyjádøena substantivem „Ruh“, zaèínajícím rušným „r“ a doznívajícím dyšným „h“. Šepotavý zvuk mají hlásky „f“ a „š“ ve slovech „Vögelein schweigen“ v šestém verši, nápadné ztlumení vystihuje rovnìž na konci pátého verše užití hlásek „h“ a „ch“ ve slovì „Hauch“ a závìreèné „auch“, obsahující po samohláskovém rozloženém akordu „u–e–u“ (ruhest du) dvojhláskou „au“ sklouznutí do usínavého „ch“. NEÈASÙV PØEKLAD pouze vystihuje myšlenkový obsah originálu, nedodržuje však tvar ani rytmus. (Goethe napsal již tìsnì pøedtím jednu „Wanderers Nachtlied“, a protože nechtìl pro druhou báseò použít stejný nadpis, nadepsal ji „Ein Gleiches“, což – jak se zdá – pøekladateli trošku zamotalo hlavu.)

PREROMANTISMUS -

NOÈNÍ PÍSNÌ POUTNÍKOVY II Nade všemi chlumy ztich ruch; jen vrškù šumy sotva v sluch už zachytneš. Pták v lese sní už sen blahý. Poèkej jen, záhy usneš tu ty též! Pøeložil Jan Kamenáø, 1944

DRUHÁ Z POUTNÍKOVÝCH NOÈNÍCH PÍSNÍ Nad vrcholky strání a výš ticho je, ni vání necítíš v korunách vát; už ptáèkové došvitoøili. Poèkej, jen chvíli, též budeš spát. Pøeložil Otokar Fischer

FISCHERÙV PØEKLAD mírnì pozmìòuje rozmìr pøedlohy: ve tøetím verši pøidává slabiku, aby rytmicky odpovídal prvnímu verši, se kterým je spojen rýmem, v šestém verši namísto osmi slabik originálu užívá devíti.

VŠUDE NA PAHORCÍCH…

ÈESKÉ NÁRODNÍ OBROZENÍ

17

KAMENÁØ peèlivì dodržuje rozmìr pøedlohy, kombinuje vzestupný rytmus jambu s → anapestem; napø. ve ètvrtém verši, který se rýmuje s druhým, neète jamb „spürest du“ analogicky k „ist Ruh“, ale používá vzestupné trojslabièné stopy, anapestu, nebo na slovo „spürest“ není zapotøebí dávat zvláštní dùraz. V 7. a 8. verši jsou na zaèátku pauzy (o), èímž pøekladatel chtìl naznaèit pøechod k pozvolnému usínání pøírody a básníka v ní. Metrické schéma básnì:

∪∪−∪−∪ ∪− ∪−∪−∪ ∪∪− ∪−∪− ∪−∪−∪∪−∪ ο −∪∪−∪ ο −∪∪−

Dvìma ženským rýmùm („Gipfeln – Wipfeln“; „Walde – balde“) odpovídají v èeštinì „chlumy – šumy“, „blahý – záhy“, dvìma mužským („Ruh´ – du“; „Hauch – auch“) „ruch – v sluch“, „zachytneš – tu ty t鞓. Pøekladatel usiluje i o to, aby nalezl takový zvukový ekvivalent v èeském jazyce, který by odpovídal hudebnosti básnì v originálu.

Mariánské láznì (Goethova kresba)

Všude na pahorcích je klid – Tam na vrcholcích cítíš møít kraj, kterým jdeš. Les utichl i s ptáky, poèkej, ty taky tak utichneš – Pøeložil Vítìzslav Nezval: Pøeklady II. Èeskoslovenský spisovatel, Praha 1984

KRÁL DUCHÙ Kdo to tak pozdì ujíždí tmou? To otec s dítìtem pøed sebou, v náruèí synka zahøívá, tak jedou vichrem, jedou ti dva. „Co schovávᚠoèi, naè by ses bál?“ „Ty nevidíš, tatínku, že je tam král? Král duchù s korunou… vleèka až sem…“ „Jen mlha, dìcko, leží pod lesem.“ Pojï se mnou, chlapeèku, vezmu tì k nám, budem se dobøe mít, všecko ti dám, mám kvítí všech barev v svém království a pl᚝ mé matky se zlatem jen skví.

Ukázka z balad

18

PREROMANTISMUS -

ÈESKÉ NÁRODNÍ OBROZENÍ

„Tatínku, tatínku, neslyšíš nic? Král duchù mì volá èím dál tím víc!“ „Klid, dítì, seï klidnì a nemìj strach, to šustí jen listí v køoviskách.“ Pojï se mnou, hezký chlapeèku, chceš? Mé dcerky tì chtìjí za bratra též. Mé dcerky protanèí celièkou noc, uspí tì v písnièkách na dobrou noc. „Tam, táto, tam do tmy se podívej! Král duchù a princezny kolem nìj!“ „Už hledím, hledím, dìcko do mlhy: to jsou pøec vrby, ty šedé mátohy!“ Mùj mazlíèku, tvé krásné tílko mám rád – pojï po dobrém, sic budeš litovat! „Tatínku, táto, už na mì sáhl král! Co mi Král duchù, co mi udìlal!“ Tu zdìsí se otec, pustí se v cval, s chroptícím dìckem domù se hnal. Do dvorce dojel z posledních sil, dìcko však z mrtvých už nevzkøísil. Pøeložil Otokar Fischer

Ilustrace neznámého autora k nìmeckému vydání Goetha

Faust Na podkladì lidové povìsti o doktoru Faustovi, jenž upsal duši ïáblu, aby získal vìdìní èlovìku nepøístupné, Goethe vytvoøil tuto monumentální dramatickou báseò o mezích a smyslu lidského údìlu. Drama je rozèlenìno do dvou dílù, kterým pøedchází Vìnování, Pøedehra na divadle, Prolog na nebi. Pøedehra je vedena úvahou o dramatickém umìní jakožto podobenství svìta. V Prologu Mefistofeles – duch, který vše popírá – vytýká Bohu, že stvoøení èlovìka bylo nezdarem:

Faust (úryvky z Prologu)

Vsaïme se: když ho budu smìt vést tudy, kudy se èlovìku jde líp, že ztratíte ho se vším všudy! Hospodin sázku pøijímá:

Èehož si žádáš, pøáno jest ti! Uèiò, a duch ten zatratí svùj zrod, prostoupíš-li jím, sveï jej z cesty a lstivì jeho kroky voï, až ke své hanbì zvíš, co dáno jest: Jsou spravedliví, kteøíž v tmách smìr pravý vyvolí sobì ze všelikých cest. Pøeložila Olga Mašková

Hospodin dává ïáblu na pospas doktora Fausta, uèence, jemuž je vìdìní nade vše. Vždy

„èlovìk zpohodlní, je-li sám; a tak mu druha pøidávám, jenž, buïsi ïábel, dráždì k èinùm, tvoøí.“ Pøední obal pùvodního vydání Delacroixových litografií od A. Devériy

PREROMANTISMUS -

19

ÈESKÉ NÁRODNÍ OBROZENÍ

I. DÍL (V úzké gotické místnosti s vysokou klenbou)

FAUST

(nespokojenì na své židli u pultu)

Ilustrace k Faustovi (Eugène Delacroix)

Filozofii, právnictví, medicínu a bohužel – v domnìní, že víc ví – i teologii jsem do úpadu døel. Vyškolil jsem se na blázna, který to nic, co neznal, zná! Jsem docent, doktor tìch i onìch vìd a vodím své žáky už deset let køížem krážem, sem a tam, cik cak tak dlouho za nos, až vytøu jim zrak – sám vidím, že chtít nìco vìdìt je marné! Srdce mi z toho trpkne a stárne. Chytrostí pøedèím celou tu tlupu škrabáckých, doktorských, flanïáckých hòupù, hlavu mi nezmate uèený výklad, strach z èertù ïáblù mì nemùže zviklat, zato zas nic už mi útìchu nedá: nevìøím, že mì zachrání vìda, nevìøím, že snad svým ponauèením nìkoho napravím, nìkoho zmìním. Neumím si ani dopomoct ke trošce penìz nebo poct – kdejaký pes líp nežli já si žije!

Faust (úryvky z I. dílu)

Pøeložila Olga Mašková. Dilia, Praha 1985

Životem roztrpèený Faust pøijímá Mefistofelovy služby, ale klade si podmínku, že ïábel získá jeho duši teprve tehdy, dosáhne-li vìènì nespokojený Faust takového štìstí, že by si pøál zastavit bìh èasu a setrvat v dosaženém. Mefistofeles mu navrátí mládí, provází ho bujnými pitkami i èarodìjným rejem Valpuržiny noci, pomùže mu získat lásku krásné Markétky. Faust se do dívky zamiluje, ale ani její oddanost mu nepøináší plné uspokojení. Láska se postupnì promìòuje v dívèinu tragédii – vede k prokletí, k trojnásobné násilné smrti, k palèivým výèitkám svìdomí. Markétka zpùsobila smrt svého dítìte a èeká na popravu, Faust se jí v poslední chvíli pokouší zachránit život útìkem z vìzení.

FAUST Já to jsem! MARKÉTA Ty! Znova to opakuj! (Bere ho za ruku)

Je to on! Je to on! Kam zmizel smutek mùj? Kam tíha okovù, kam hrùza žaláøe? Tys to! Zachránit pøišels mne. Jsem zachránìna! – Ta ulice už je tu zas, jež prvnì seznámila nás; i veselá zahrádka malá, kde s Martou jsem na tebe èekávala. FAUST (chce ji odvést)

Pojï se mnou, pojï!

Faust pøemlouvá Markétku (Eugène Delacroix)

20

PREROMANTISMUS -

ÈESKÉ NÁRODNÍ OBROZENÍ

MARKÉTA Ó, zùstaò, milý! Tak ráda prodlévám, kde dlíš. (Celuje ho) FAUST

Pojï! V tu chvíli! Jestli teï otálíš, draze se nám to vyplatí. MARKÉTA Jak? neumíš už líbati? Tak krátce jsi, pøíteli, ode mne byl a líbat ses už oduèil? Proè teï v tvém náruèí tak teskno je mi? Døíve z tvých pohledù a slovy tvými všemi sesouvalo se na mne celé nebe, a jako bys mne chtìl zadusit, celovals mne. Líbej mne! Ne? Tedy zlíbám já tebe! (Obejme ho)

Bìda, tvá ústa zebou, tak nìma jsou. Co je to s tebou? Kým jsem byla pøipravena o lásku, o lásku tvou? (Odvrátí se od nìho) FAUST

Pojï! Za mnou! Miláèku! Vzmuž se jen! Sevru tì, stokrát víc roznícen, jen prosím, pojï, to jediné, co chci! MARKÉTA (obrácena k nìmu)

A jsi to? Opravdu, tos ty? FAUST Já to jsem! Pojï! MARKÉTA Ty zbavuješ mne pout, já smím zas na tvém klínì spoèinout, ale jak to, že se mne neštítíš? Koho chceš zachránit? Víš, koho? Víš? FAUST Pojï! Prchá chvilka noci hluboké. MARKÉTA Já jsem svou matku utratila, já jsem své dítì utopila. Nebylo naše – mé a tvé? Též tvé – Tos ty! Vìøím to stìží jen. Podej mi ruku! Ne, to není sen! Ta milovaná ruka tvá. Ale ach, je vlhká! utøi ji! Mnì se zdá, že krev na ní máš. Co jsi to spáchal? Spasiteli náš! Ten kord musíš do pochvy dát! Mnì k vùli to uèiníš. FAUST Co se stalo, nemùže se odestát.

Moderní ilustrace Fausta od Vladimíra Tesaøe

PREROMANTISMUS -

ÈESKÉ NÁRODNÍ OBROZENÍ

Ty mne zabíjíš. MARKÉTA Ne, ty musíš na živu zbýti! Popíšu ti hroby, tak slyš! V své péèi musíš je míti hned od zítøka již; matce nejlepší místo dáš, mého bratra hned vedle pochováš, mne trochu stranou uložíš, jenom ne pøíliš daleko, víš? A po pravém prsu mi bude ležet dìcko, jinak tam nikdo nebude smìt! – Ach, k tobì, k tobì se pøivíjet, to bývalo mé štìstí, mé všecko! A teï ne a ne se to daøit; jako bych chtìla, musím se tváøit, ale ty mne nechceš za živý svìt. A jsi to pøec ty a nìhu v oèích máš. FAUST Tak pojï jen, pojï, když mne poznáváš! MARKÉTA Tam ven? FAUST Ven, na svobodu. MARKÉTA Je-li venku hrob, èíhá-li tam smrt, tedy pojï. Odsud na lože vìèného míru a dál ani krok! Odcházíš? Jindro, kdybych jen smìla s tebou ven! FAUST Mùžeš! Jen chtít! Dveøe jsou otevøeny. MARKÉTA Já nesmím. Pro mne nic už nemá ceny. Naè utéci? Vždy na mne èíhají! Je dìsné chodit žebrotou dùm k domu; a se zlým svìdomím ještì k tomu! Je dìsné, cizinou se plahoèiti; a nakonec mne pøec jen chytí! FAUST Zùstanu u tebe. MARKÉTA Rychle jen, rychle jen, svého èervíèka spas! Pryè! Proti potoku, teï pøes lávku zas; do lesa teï a rovnou napoøád, pak nalevo k rybníku, kde vidíš tu fošnu stát. Jen ho do rukou vem, vidíš, jak nožkama tøepá, ještì sebou škube a zmítá, zachraò ho, zachraò!

21

22

PREROMANTISMUS -

ÈESKÉ NÁRODNÍ OBROZENÍ

Zoufalý Faust marnì pøemlouvá blouznící Markétku, aby s ním uprchla. FAUST

Kéž nebyl bych spatøil svìtlo svìta! MEFISTOFELES (Zjeví se venku)

Vzhùru! Sice je po vás veta! Ty øeèi, ty odklady pošetilé jsou! Mí oøi se tøesou, jitro se rozbøeskuje. MARKÉTA Co z pùdy tam vystupuje? Ten! ten! Pošli ho pryè! A už jde! Co ten tu na svatém místì chce? Pøišel si pro mne! FAUST Ty na živu budeš zachována!

MARKÉTA Boží soude! Tobì jsem odevzdána! MEFISTOFELES (Faustovi)

Pojï! pojï! Sice s ní tì nechám zde. MARKÉTA Tvá, otèe, tvá jsem! Zachraò mne! Andìlé! Vy zástupové posvìcení! Kol mne se klaïte k mému zachránìní! Jindro! Mám z tebe hrùzu! MEFISTOFELES Je odsouzena! HLAS (s hùry)

Je zachránìna! Pøeložil Otokar Fischer

II. DÍL Faust (úryvky z II. dílu)

lemur = v øímské mytologii duch zemøelého

Ilustrace k Faustovi (Eugène Delacroix)

Faust se pomalu vzpamatuje z otøesu, který mu zpùsobila tragédie Markétèina, stává se oblíbencem na císaøském dvoøe, dá se pøenést do antického Øecka, kde má syna s Helenou Trojskou, kterou si vyprosil z podsvìtí. Když jejich syn Euforion zemøe v bojích za svobodu Øecka, umírá i Helena a Faust se vrací k císaøskému dvoru. Za pøispìní neèistých sil pomùže císaøi zvítìzit ve válce a za odmìnu si vyžádá kus bažinatého moøského pobøeží. Láká ho zámìr podrobit pøírodu jako sílu, jež by byla èlovìku k užitku. V závìreèném pátém dìjství Goethe ukázal velikost Faustovy práce: moøe ustoupilo daleko od pevniny a pro blaho lidí vznikl nový úrodný kraj. Stoletý Faust, osleplý a vìdomý si zla, které bezdìky zpùsobil, nachází smysl bytí ve službì lidem. Ïábel zneužije jeho slepoty a nechává lemury kopat Faustovi hrob. Faust slyší øinèení motyk a domnívá se, že pokraèuje stavba hrází, které vyrvou moøi zemi, že se naplòuje jeho sen:

Moèál se táhne pod horstvem a zamoøuje, èeho dosaženo. Zlých výparù smìt zbavit zem, pak teprv je mé dílo dovršeno! Chci milionù mnoho usídliti, ne v bezpeèném, leè volném, èinném žití. (…) Zde uvnitø bude krajina jak ráj. Nech pøíboj burácí až na sám kraj: jak chtìl by, mlsný, násilnì se pøelít, sbratøené pøijdou obce otvor scelit. Ba, tímto smyslem proniknut chci býti, poslední závìr moudrosti je ten: jen pak jsi hoden svobody a žití, když rveš se o nì den co den.

PREROMANTISMUS -

23

ÈESKÉ NÁRODNÍ OBROZENÍ

Vize hrdého, svobodného lidu žijícího v práci „na volné hroudì“ a prodchnutého duchem solidarity pøivádí Fausta k osudnému vyznání:

A takto, nebezpeèím obepjat, hoch, muž a kmet zde bude bojovat. To hemžení bych zøít chtìl rád, na volné hroudì s volným lidem stát. Okamžik smìl bych osloviti: jsi tolik krásný, prodli jen! Nemùže ohlas mého živobytí být vìky vìkù pøehlušen. – Té strmé slasti pøedtuchu teï mám a nejvyšší svou chvíli prožívám. Pøeložil Otokar Fischer

Faust pronesl osudná slova: „Zum Augenblicke dürft ich sagen: / Verweile doch, du bist so schön!“ a klesl mrtev k zemi. Peklo se chystá pohltit jeho duši, ale vtom zasahují andìlé, vzývající princip lásky, a vzlétají vzhùru, unášejíce, co je na Faustovi nesmrtelného. „Kdo spìje dál, vždy dále je, / nám vykoupiti lze ho…“ V ráji – „milován kdysi, / teï s èistšími rysy“ – se Faust opìt shledává s Markétkou. Drama konèí díkùvzdáním Pannì Marii a apoteózou ženství:

Pøímìrem pouhým je pozemské dìní; co pomíjivé – z d e v skutek se mìní; co popsat není lze, jsoucnem tu již; za vìèným ženstvím jsme neseni výš.

Ilustrace k Faustovi (Karel Svolinský)

Pøeložil Otokar Fischer

Goethe ve Faustovi vyslovil svou životní i dìjinnou filozofii. Životopisec Eckermann zaznamenal: Že koneènì dosáhl tohoto cíle, o nìjž tak dlouho usiloval, naplnilo Goetha nesmírným štìstím. „Svùj další život,“ øekl, „mohu teï pokládat za uèinìný dar, a vlastnì je teï již docela jedno, zda snad a co ještì vykonám.“

M

ladší Goethùv pøítel Friedrich Schiller patøil k vùdèím tvùrcùm hnutí Sturm und Drang. Jako spisovatel, pøekladatel a vydavatel svou tvorbou usiloval pøedevším o mravní oèistu èlovìka. V dramatu Loupežníci (1781) vyjadøuje protest proti tyranii vlády a osobnímu bezpráví. Téma osobní svobody, ale i boje za svobodu národa se objevuje i v dalších dramatech. Schillerovu Ódu na radost, oslavující myšlenku sbratøení lidstva, uèinil Ludwig van Beethoven velkolepým vyvrcholením své IX. symfonie.

FRIEDRICH SCHILLER (1759–1805)

Loupežníci Hrabìcí syn Karel Moor byl intrikami svého bratra Františka pøipraven o dùvìru otce, o snoubenku i o dìdictví. Z touhy pomstít bezpráví se stává vùdcem loupežnické tlupy, avšak loupežníci nesdílejí jeho ušlechtilé pohnutky a bezohlednì jednají jen ve vlastní prospìch.

Friedrich Schiller

MOOR: Naplivat na to schlíplé století vykleštìncù, které umí jen pøežvykovat skutky pøedkù a hrdiny starovìku jen bifluje s komentáøi a hyzdí je truchlohrami. Vyprchala z nich všechna mužná síla, a aby nevyhynuli, pomáhají si pivním droždím. SPIEGELBERG: Èajem, bratøe, èajem!

Úryvky ze hry Loupežníci

24

PREROMANTISMUS -

ÈESKÉ NÁRODNÍ OBROZENÍ

MOOR: Zdravou pøirozenost zakrývají nechutnými konvencemi, nemají odvahu vypít sklenici, protože musí pøipíjet na zdraví – ruce líbají cidièi bot, aby místo nich ráèil jít k vrchnosti, a kopou do chuïasa, z kterého nemají strach. Za jediný obìd se zbožòují a otrávili by se pro peøinu, když si ji navzájem pøeplatí v dražbì (…) Vinou zákonù se plazí jako hlemýžï, co mohlo lítat s orlem. Zákon nevytvoøil ještì ani jednoho velikána, ale ze svobody se rodí obøi a všechny výjimeèné výtvory (…) Postav mì v èelo chlapù, jako jsem já, a z Nìmecka se stane taková republika, že Øím a Sparta budou proti ní kláštery jeptišek. *** RAZMANN: Nu ano, dlouhé prsty asi mají – ale povídám ti, povìst našeho hejtmana uvedla i poctivé chlapy do pokušení. SPIEGELBERG: Ale jdi. RAZMANN: Docela vážnì! A nestydí se pod ním sloužit. On nevraždí pro lup jako my – o peníze se nikdy valnì nestaral, ani když jich mohl mít na kopy, a i tøetinu koøisti, na kterou má právo, rozdává sirotkùm anebo umožòuje chudým nadaným hochùm, aby šli na studia. Ale mùže-li potýrat nìjakého zemánka, který své sedláky døe jako dobytek; mùže-li pøepadnout opremovaného padoucha, který pøekrucuje zákony a vykládá právo podle toho, co mu kdo dá, anebo mùže-li chytit jiného takového ptáèka – to ti je, chlape, ve svém živlu – øádí jako èert, jako by mìl v tìle samé furie. SPIEGELBERG: Hm! hm! (…) RAZMANN: Co je, co je? SCHWARZ: Roller visí, a ještì ètyøi s ním. RAZMANN: Roller? Ïasa! Odkdy? Odkud to máš? SCHWARZ: Pøes tøi nedìle už sedí a my o nièem nevíme, tøikrát ho soudili a my o nièem neslyšeli; na skøipec ho natáhli a ptali se, kde prý je hejtman? – Ale ten stateèný hoch nepovìdìl; vèera vynesli rozsudek, dnes ráno jel rychlou poštou rovnou do pekla. RAZMANN: Proklatì! Ví o tom hejtman? SCHWARZ: Teprve vèera se o tom dozvìdìl. Rozkatil se jako tur. Víš, že Rollera mìl vždycky ze všech nejradši – a teï to muèení –. Dal pod vìž dopravit motouz a žebøík a jinak nedal, sám se pøestrojil do mnišského hábitu, vplížil se k nìmu a chtìl se za nìj vydávat; Roller to však zarputile odmítal; tak se zapøisáhl pøísahou, až nám šel mráz po tìle, že mu zapálí pohøební pochodeò, jakou nemìl ještì žádný král (…) a to víš, když øekne Moor: Já to udìlám, je to, jako by to našinec už udìlal. O tom, že dramatik touto hrou al do živého, svìdèí i to, že byl za ni vìznìn a württemberský vévoda mu zakázal publikovat cokoli kromì odborných medicinských pojednání. Schiller se pozdìji usadil ve Výmaru a pùsobil také jako mimoøádný profesor dìjin na univerzitì v Jenì.

*** ROLLER: (…) Pøicházím rovnou se šibenice. Poèkej, jen co popadnu dech. Schweizer ti to poví. SCHWARZ: (…) tak povídej, tak spus! Jak jsi vyváz? Jak to, že tì zas máme? Hlava se mi toèí. Se šibenice, povídáš? ROLLER: (…) To koukáte jak vyjevení a nejde vám to na rozum – na tøi kroky jsem byl od toho zatraceného žebøíku, po kterém jsem mìl vystoupit do klína Abrahamova – tak blízko, blizouèko – už ti mì prodali i s chlupy do anatomie! Za šòupku tabáku mohls mì mít celého. Hejtmanovi dìkuji, že dýchám, že jsem volný, že žiju. Pøeložil Otokar Fischer

Karel Moor se dobrovolnì vydává do rukou postiženým chudým lidem, aby získali odmìnu, která je na jeho dopadení vypsána. Schiller pranýøuje bezpráví, které kryto zákonem se stalo souèástí spoleèenského systému, ale ani oslava boje za svobodu zde není pøedvádìna bezproblémovì. Karel Moor, který bere spravedlnost do svých rukou, se dostává do bezvýchodné situace, snaha napravovat bezpráví dalším bezprávím ústí v tragédii.

PREROMANTISMUS -

25

ÈESKÉ NÁRODNÍ OBROZENÍ

N

GOTTFRIED AUGUST BÜRGER (1747–1794)

ìmecký básník z okruhu Sturm und Drang Gottfried Bûrger se orientoval na lidovou poezii, v níž hledal cestu k modernímu básnictví. Je považován za tvùrce nìmecké → balady – proslulá je romantická balada Lenora (1747). Zejména jeho balady mìly velký vliv na formování novodobé èeské poezie. (Je též autorem knihy pøíbìhù o baronu Prášilovi.)

Ilustrace Alfreda Kubina k Dobrodružství Barona Prášila

Lenora Tìžký sen zjitøí jitøní klid Lenoøe znenadání: „Viléme, smrt èi nový cit tvé cestì domù brání?“ On s pluky pruských polních sil u Prahy v patálii byl. Teï nemá ani øádky, zda se jí vrací zpátky.

Matka k ní rychle pøispìchá: „Ach, co tì, dítì, muèí? Jen v Bohu buï tvá útìcha!“ bere ji do náruèí. „Matko, mé štìstí je to tam! Pryè, svìte, pryè, jsi samý klam! Smím v milost Pána Boha vìøit já, pøeubohá?“

Král s císaøovnou mìli dost hrùz váleèného víru, a pokrotivše svoji zlost, zas dali pøednost míru. Už duní kotle, zvuèí zpìv a vojsku v lesku trub i døev, s vìnci a haluzemi blíží se k rodné zemi.

„Smiluj se, Pane laskavý, kterýž jsi dobro naše! Dceruško, Bùh tì uzdraví! Pros øeèí Otèenáše!“ „Maminko, to je jenom blud! Pomoh mi Pán Bùh doposud? Plané jsou prosby k nìmu! Ach, už je konec všemu!“

A kdokoli je v okolí, pøi cestì, v mìstì, v kraji, staøí i mladí hlaholí a vstøíc jim pospíchají. Vítá cho chotì, otce syn, zas rozkvétá smích milenèin, jen Lenoøin smích vadne. Ach, uvítání žádné!

„Pomoz nám, Pane! Jen ty víš, èím léèit dceru svoji! Svátost a Kristùv svatý køíž tvé strasti, dítì, zhojí!“ „Maminko, nezahojí již mé strasti žádný svatý køíž! Ach, svátost ani svatí život mu nenavrátí!“

A marnì ptá se u všech èet po jménì, po pøíjmení, nic nemùže se dozvìdìt, nic o nìm známo není. Když se i jízda pøehnala, tu dívka, k smrti zoufalá, s rozpuštìnými copy vrhla se v jejich stopy.

„Což, dceruško, když necita našel si v Uhøích lásku, zdìdìnou víru odmítá a žije v høíšném svazku? Proè naøíkat, že je ten tam? Vždy klame jenom sebe sám! Blesk spálí srdce hadí, které svou duši zradí!“

26

PREROMANTISMUS -

ÈESKÉ NÁRODNÍ OBROZENÍ

„Matko, mùj milý je ten tam! Jistì je po nìm veta! Chci smrt, vše ostatní je klam! Naè je mi krása svìta? Ach, zhasni, svíce života, a pohltí mne temnota! Smím v milost Pána Boha vìøit já, pøeubohá?“

„Vždy v pùlnoci se hneme vpøed, táhnem až z èeské zemì. Dneska jsem o pár chvilek zpìt, pøisedni rychle ke mnì!“ „Viléme, vejdi do dveøí, vítr se honí po keøi, má náruè, znejmilejší, tì teplem ukonejší!“

„Pomoz nám, Pane, pøísný soud nechystej nebožátku! Odpus jí, odpus, je to bloud, uchraò ji høíšných zmatkù! Dcero, už marných slz je dost, mìj v mysli vìènou blaženost. Hleï, Hospodin ti chystá jiného chotì, Krista!“

„Nech keø i vítr, dítì, nech, nech, a si vítr hvízdá! Zvuk ostruh zní, kùò samý spìch, zde neskonèí má jízda! Shrò sukni, k cestì zchystej se, oba nás vraník odnese sto mil až do daleka. Svatební lùžko èeká!“

„Maminko, co je blaženost a co je zatracení? S Vilémem žít je blaženost, bez nìho zatracení! Ach, zhasni, svíce života, a pohltí mne temnota! Svìt i ráj bez Viléma už pro mne krásy nemá!“

„Na cestu dalekou sto mil teï v noci vydáme se? Už jedenáct zvon odzvonil, dosud se srdce tøese!“ „Nu, což, nám luna posvítí! Mrtví a my jsme støelhbití! Na lože manželovo dnes ulehneš! Mé slovo!“

A pokaždé když zasténá, krev zaplaví jí skránì; tak spílá, smyslù zbavena, prozøetelnosti Pánì, rukama lomí v bezmoci a hruï si rve až do noci, kdy hvìzdy v zlatém tøpytu zahoøí na blankytu.

„A povìz, máme-li kde spát? Kam bychom spolu jeli?“ „V dálce mám lože, klid a chlad, šest prken s dvìma èely!“ „Staèí nám?“ – „Oba unese! Jen za mne skoè a zchystej se! Již scházejí se hosti pøed naší domácností!“

Tu najednou, slyš! klap klap klap, klape tep kopyt konì. Pøeskoèí jezdec schod a žlab, a ostruhami zvonì, slyš! ke klepadlu pospíchá, tam ztenka uká do ticha a pevnou uzávìrou se jasná slova derou:

Tu milá sukni podkásne, na konì vyšplhá se, své bílé paže pøekrásné ovine jezdci v pase a vzhùru! vzhùru! hopsasa! už muž i oø se natøásá; kùò køeše supì tryskem kopyty jiskry s pískem.

„Hej hola! Zdvihni petlici! Spíš? Nespíš, moje milá? V líci mᚠsmích èi tesknici? Na mne jsi pomyslila?“ „Ty, Viléme! – Teï v noci jdeš? Ach, vzhùru jsem a pláèi též! Tìch slz! Kdo spoèítá je? Z kterého táhneš kraje?“

Jak míhá se v tom pøísvitu pøed zraky vpravo, vlevo pás polí, luk a pažitù! Jak duní mostní døevo! „Mᚠstrach? Nám luna posvítí! Hoj, mrtví, ti jsou støelhbití! Strach z mrtvých trápí pannu?“ „Ne, nech mrtvé v Pánu!“

PREROMANTISMUS -

ÈESKÉ NÁRODNÍ OBROZENÍ

Vtom slyš! Lká zpìv a zvuèí kov èi krkavèí roj vzlyká? To zpìv a zvon zní nad krchov: „Jdem pohøbít nebožtíka!“ Již blíž a blíž se zvedá prach; je vidìt rakev na marách. Zní písnì jako skøeky žab v tùních temné øeky.

Jak pod mìsíèní záplavou vše mizí v jednom letu! Jak míhají se nad hlavou svìtélka hvìzdných svìtù! „Mᚠstrach? – Nám luna posvítí! Hoj, mrtví, ti jsou støelhbití! Strach z mrtvých trápí pannu?“ „Ne! Nech však mrtvé v Pánu!“

„Do rána je èas na výkrop, rakev a chladnou hlínu! Žením se, bando, teï se vzchop a vzhùru na hostinu! Sem, kostelníèe, se sborem, pobav mou cho svým krákorem! Dej, knìže, svátost boží, než ulehneme v loži!“

„Vpøed, oøi! Kohout kokrhá! Vpøed, oøi! A jsme v cíli, než slunce mlhy roztrhá! Vpøed, oøi! Naber síly! Už konèí noèní hon a cval! Milé jsem lùžko uchystal! Mrtví jsou hbití páni! Je konec putování!“

Zvon a zpìv dozní v zástupu i máry zmizí mžikem. Prùvod se už už v kalupu nakupí za vraníkem a vzhùru! vzhùru! hopsasa! už muž i oø se natøásá, kùò køeše supì tryskem kopyty jiskry s pískem.

Kùò s volnou uzdou pøed vrata pøilétne jako štvaný, hned padne, bièem pøeata, závora hlavní brány, skøípne møíž a už letí dál od hrobu k hrobu, jeden cval; mìsíèní bledý plamen lemuje každý kámen.

Jak z obou stran se míhají houštiny, háje, hory a vpravo, vlevo po kraji dìdiny, domy, dvory! „Mᚠstrach? Nám luna posvítí! Hoj, mrtví, ti jsou støelhbití! Strach z mrtvých trápí pannu?“ „Ne, nech však mrtvé v Pánu!“

Tu hle, hle! Jaká strašná vìc! Hrùza! V tom okamžení, nit co nit, jezdcùv kabátec v práchnivinu se zmìní a z hlavy zmizí v jeden ráz vlas po vlasu i oblouk øas. Najednou pøed ní chøestí kostlivec s kosou v pìsti.

Tu pohleï! Luna zablyští a kolem kola v tanci kroutí se na popravišti slota a otrhanci. „Hejsahej, za mnou, trhani! Sem, sloto, mᚠmé pozvání! Zatancuj pro ženušku, než ulehneme v lùžku!“

Kùò divoce se vypíná, z nozder mu srší síra. Huí! tu náhle hlubina pod ním se otevírá. Hroby jsou plné jekotu, øev tøíští mraènou temnotu, Lenoøe srdce bije: už v boji se smrtí je.

A otrhanci, dup dup dup, dupou, až køoví chøestí, jak skáèou do spadaných kup lískových ratolestí. A vzhùru! vzhùru! hopsasa! už muž i oø se natøásá, kùò køeše supì tryskem kopyty jiskry s pískem.

V sinalém svìtle mìsíce tancuje divá kola skuèící strašná smìsice a takto kolem volá: „Svou strast nes, mysli ubohá, vždy bez reptání na Boha! Duši, jež z mrtvých vstane, raè pokoj pøát, ó Pane!“ Pøeložil Jindøich Pokorný

27

28

PREROMANTISMUS -

HUGO SIEBENSCHEIN o nìmecké baladì

(…) Umìleckého køtu se nìmecké baladì dostalo z Anglie, když staré anglické a skotské balady, vydané v 18. stol. Percym, nastoupily cestu svìtem a když zejména Lessing, Herder a Bürger v nich rozpoznali elementární sílu lidové umìlecké tvoøivosti. (…) Pro nìmeckou baladu se ustálila tato klasifikace. Romantickou bývá oznaèována balada, jejíž autor se podílí na dìji, a již dobrovolnì nebo nedobrovolnì. Pøíkladem tohoto typu je Büregrova Lenora. Je romantická dávno pøed romantikou. Klasickou bývá zvána balada, jejíž autor se na hrdinovì osudu emocionálnì nepodílí, nýbrž jej pouze pøednáší, dramatizuje a ponechává prožitku svého ètenáøe. Sem náleží vìtšina balad Goethových a Schillerových. Romantikové po nich psali balady klasické i romantické, z èehož je zase patrno, že klasiènost balady není dána autorstvím klasika ani není známkou jakosti, právì tak jako romantická balada nemusí mít nic spoleèného s romantickým vkusem. (…) V baladì se zhuštìnì nebo náznakovì støídá souvislé vypravování s dialogem nebo jeho zárodky, lyrické zamyšlení s dramatickým pohybem, dovednost strofické stavby s úsporností umìleckých prostøedkù, dynamická zhuštìnost s oproštìním vzatým z lidové písnì. (…) Balada se podle Goetha do nás zakusuje reálnými, nepohodlnými a leckdy otøesnými otázkami. Její epiènost se napájí ze zdrojù minulosti, tøeba i nedávné. Její dramatiènost je záležitost pøítomná i tam, kde ji autor kostýmuje historicky. Její lyriènost má, jako všechny komplexy pøání, touhy nebo nadìje, funkci futurální. Jinou formou lyrického sklonu k fantazii a iracionálnosti je hudebnost. (…)

ÈESKÉ NÁRODNÍ OBROZENÍ

Hugo Siebenschein: O nìmecké baladì. In: Svìtová literatura 1/1961. Str. 223

OBECNÉ ÚDAJE Preromantismus Èasové rozmezí

w

Druhá polovina 18. století, zaèátek 19. století.

Charakteristika

w

Preromantismus je souhrnné oznaèení filozofických a umìleckých proudù v pøechodném období mezi klasicismem a romantismem. (Termín zavedený v r. 1924 francouzským literárním vìdcem Paulem van Tieghemem v knize Preromantismus dodnes není literární vìdou bezvýhradnì pøijat.) Patøí sem zejména sentimentalismus a nìmecké hnutí Sturm und Drang (nepøesnì: bouøe a vzdor), projevuje se tu: – zvýšený zájem o pøírodu (Jean Jacques Rousseau), – o lidovou umìleckou tvorbu (Johann Gottfried Herder), – ale také zájem o støedovìkou tematiku tradovanou povìtšinou s dùrazem na prvky hororu (anglický gotický román, francouzský èerný román). V èeském prostøedí preromantismu odpovídá první fáze èeského národního obrození. To spoèívalo zejména v národním sebeuvìdomìní, ve snaze navázat na kulturní hodnoty, které tu již v minulosti byly vytvoøeny, v úsilí vymanit se z podøízeného politického postavení a dosáhnout všestranné spoleèenské emancipace. Pro politickou èinnost mìli Èeši zúžený prostor, a tak se toto emancipaèní úsilí projevovalo zejména v oblasti kulturní a hospodáøské. S první obranou èeské kultury vystoupil èlen jezuitského øádu historik Bohuslav Balbín. Pøedpoklady pro rozvoj novodobé èeštiny vytvoøil pøedstavitel èeské osvícenské vìdy Josef Dobrovský. Vùdèí osobností široce založeného hnutí buditelského se stal Josef Jungmann.

Sentimentalismus

w

Sentimentalismus (z angl. sentimental = citový, citlivý) oproti klasicistickému zdùrazòování rozumovosti klade do popøedí vypjaté city, zamìøuje se na spontánnì prožívané emoce, v nichž spatøuje podstatný rys lidství. Uvedeme si pøehled nejznámìjších sentimentálních dìl: SAMUEL RICHARDSON (1689–1761): Pamela aneb Odmìnìná ctnost (1742) – román v dopisech. Mladý zámecký pán by se chtìl nezávaznì pomilovat s pìknou služtièkou, ale Pamela tak vytrvale odolává jeho svodùm, až se jí koneènì dostává nabídky ke sòatku. Stane se vzornou manželkou a matkou, dùstojnì snáší manželovy zálety a nakonec i jej uvede na cestu ctnosti. Clarissa (1747–48) – román v dopisech. O ruku krásné Clarissy se uchází mravnì zpustlý aristokrat Lovelace, avšak rodièe dceru nutí, aby se provdala za

Anglie

PREROMANTISMUS -

ÈESKÉ NÁRODNÍ OBROZENÍ

nemilovaného boháèe Solmese. Clarissa vedena hlubokým citem dává pøednost Lovelaceovi a uprchne s ním, jenže ten se chce za urážku pomstít tím, že ji svede døíve, než si ji vezme za ženu. Teprve když ji omámil drogou, hrubým násilím dosáhne svého, ale poté hrdá Clarissa odmítá jeho pozdní pokání a odpouští mu až na smrtelném loži. Lovelace zahyne v souboji s jejím bratrancem, v agónii si uvìdomuje, že zpupnou ješitností znièil hluboký vzájemný vztah, a pozdì vzývá Clarissu jako „božskou bytost“ a „krásnou trpitelku blahoslaveného ducha“. ANTOINE–FRANÇOIS PRÉVOST (1697–1763): Manon Lescaut (1731) – pøíbìh vášnivé lásky mladièkého rytíøe k morálnì narušené dívce. Des Grieux je hotov obìtovat své lásce cokoli – rodinné vztahy, kariéru, ba i osobní èest – Manon však chce žít v pøepychu a nevidí v tom nic špatného, prodává-li se jiným mužùm. Vyprávìní obsahuje mnoho dìjových zvratù, od prožitku vrcholného štìstí až po neodvratnou tragédii, nakonec Manon umírá a rytíø Des Grieux se vrací k všednímu životu. (Román byl pro údajnou nemorálnost odsouzen ke spálení na hranici, nicménì dosáhl velké obliby a inspiroval èetné umìlce k dalším zpracováním: napø. opera J. Masseneta z roku 1884, opera G. Pucciniho z r. 1893, básnická dramatizace V. Nezvala z r. 1940, filmová adaptace H. G. Clouzota z r. 1948 aj.) JEAN JACQUES ROUSSEAU (1712–1778): Julie èili Nová Heloisa (1761) – román v dopisech. Je zde vylíèena láska urozené Julie a jejího uèitele Saint–Préuxe. Podle otcovy vùle se Julie provdá za jiného, stavem sobì rovného muže. Manžel jí dùvìøuje a pozve Saint–Préuxe, což je pro oba zamilované tìžkou mravní zkouškou, z které ale vyjdou vítìznì, nebo Julie najde útoèištì v náboženství a lásce k dìtem. Pøi zachraòování tonoucího syna se Julie nachladí a zemøe, ještì vèas, než dojde k nevìøe, k níž se navzdory všem dobrým pøedsevzetím pøece jen schylovalo. Román uchvacoval ètenáøe vášnivým patosem a jemnou analýzou citù, „realismem srdce“. JOHANN WOLFGANG GOETHE (1749–1832): Utrpení mladého Werthera (1787) – román v dopisech. Nadaný a vznìtlivý mladý muž ztroskotá jak ve vášnivém citu k Lottì, snoubence a pozdìji ženì jeho pøítele Alberta, tak i ve vztahu ke spoleènosti. Své zklamání øeší sebevraždou, nebo není schopen žít v bezcitném svìtì. Podrobnému vylíèení duševních stavù odpovídá i jazykové vyjadøování – hojnost citoslovcí, eliptická vyjádøení, pøerývané vìty, zvolání apod. Román prý vyvolal vlnu sebevražd po celé Evropì. J. Masseneta inspiroval k opeøe (1886). NIKOLAJ MICHAJLOVIÈ KARAMZIN (1766–1826): Ubohá Líza (1792) – dojemný pøíbìh dívky, která z nešastné lásky k lehkomyslnému a sobeckému šlechtickému synkovi Erastovi ukonèila svùj život v hlubinách øeky. Ideje Francouzské revoluce se rozletìly Evropou, ale zejména v zemích, kde revoluce neprobìhla, probouzely nejen sympatie, ale také obrannou reakci. Bylo tomu tak pøedevším v Nìmecku, válkou rozdrobeném na øadu malých státeèkù. Hoøkost porážky podnìcovala bujení nacionalistických nálad. Hnutí Sturm und Drang v opozici k rozumáøskému klasicismu a osvícenství zdùrazòuje cit, vášeò a vzpouru, oslavuje silného jedince v jeho boji za svobodu – do znaèné míry tak pøedjímá nastupující romantismus. Zakladatelskou roli mìl: JOHANN GOTTFRIED HERDER (1744–1803). V knize Také jedna filozofie dìjin (1774) proti internacionálnímu revoluènímu osvícenství postavil kontrarevoluèní nacionalismus. Popøel existenci univerzálních, nadèasových hodnot, jako je Dobro, Pravda, Krása, a dokazoval, že všechny hodnoty jsou omezeny místem a dobou vzniku. (Tak napø. Sókratés mu byl toliko Athéòanem z 5. stol. pø. Kr. a srovnávat ho tudíž lze jen s jeho spoluobèany, nikoli s Kantem; Bible je prý pouhým poetickým výrazem hebrejské duše; Voltairovo posuzování dìjin rozumem údajnì není nièím více než projevem høíšné pýchy nacionalistických a dobyvaèných Francouzù, kteøí chtìjí vnutit svìtu svùj zvláštní a doèasnì platný zpùsob myšlení.) Odmítneme-li tedy univerzální, nadèasové hodnoty, pak existují pouze hodnoty, které vznikly v urèitém úseku dìjin v konkrétním národním spoleèenství. Každý národ vytváøí vlastní kulturu, žádná národní kultura není nadøazena jiné, každý národ má právo na sebeurèení. Rámcem veškerých hodnot je „genius národa“, „duch lidu“ = Volksgeist. Tento názor mìl silný vliv nejen na podobu nìmeckého romantismu, ale i na èeské národní obrození.

29

Francie

Nìmecko

Rusko

v

Sturm und Drang

30

PREROMANTISMUS -

Herderovy ideje soustøedily pozornost k autentickým projevùm národní kultury – lidové slovesnosti. Vyhledávání toho, co vytváøí „duch lidu“, bylo impulsem ke sbírání starobylé lidové poezie; nejvýznamnìjším je výbor J. G. Herdera Hlasy národù v písních (1778–79).

(Podrobnì tuto tematiku rozebírá Alain Finkielkraut v eseji Destrukce myšlení. Atlantis, Brno 1993.)

Literární podvrhy

w

Pokud se v nìkterých národních literaturách nedostávalo starobylých rukopisù, vlastenecky smýšlející nadšenci èinili pokusy zacelit tyto mezery literárními podvrhy. V Anglii byly „nalezeny“ Básnì Ossianovy (The Poems of Ossian; 1765), které mladý skotský uèitel James Macpherson vydával za pøeklady básní skotského barda z 3. století, v Rusku bylo v okruhu knížete Musina-Puškina údajnì objeveno Slovo o pluku Igorovì (Ñëîâî î ï îëêó Èãî ð å âå ), jemuž bývá pøipisován vznik ve 12. století. V Èechách došlo k vytvoøení Rukopisu Královédvorského (údajnì z 13. století) a zelenohorského (údajnì z 9. století). Pravost RKZ obhajovali J. Jungmann, F. Palacký, J. Šafaøík a mnozí další pøedstavitelé èeského kulturního života, kteøí v této „památce“ spatøovali dùležitý doklad starobylosti èeské kultury a potøebný argument v zápase o svébytnost národa. Vlastenecké nadšení z nálezu také inspirovalo øadu umìlcù k vytvoøení dìl oslavujících národní historii (Zeyer, Mánes, Aleš, Myslbek, Smetana a další). Falzifikaci rozpoznal (u RZ) Josef Dobrovský a zahranièní vìdci, teprve koncem století pak i odborníci èeští, vedení sociologem T. G. Masarykem a filologem Jaroslavem Gebauerem, svedli dramatický boj o prokázání historické pravdy. Za falzifikátory byli oznaèeni Václav Hanka, Josef Linda a malíø František Horèièka.

w

BOHUSLAV BALBÍN (1621–1688). Obranný boj proti politickým a národnostním dùsledkùm bìlohorské porážky zahájil jezuitský knìz, historik Bohuslav Balbín latinsky psaným spisem Obrana jazyka slovanského, zvláštì èeského (dodateèný název; tiskem posmrtnì r. 1775). JOSEF DOBROVSKÝ (1753–1829). Pøedpoklady pro rozvoj novodobého èeského písemnictví vytvoøil katolický knìz, osvícenský uèenec a lingvista svìtového významu Josef Dobrovský. Základní díla: Dìjiny èeské øeèi a literatury (1792) – kritériem pro hodnocení literatury mu byl stav jazyka, jeho spoleèenské uplatnìní a schopnost plnit nejnároènìjší funkce. Za vrcholné období – „krásný neb zlatý vìk èeské øeèi“ – oznaèil humanistickou literaturu rudolfinské doby; následující období až do své souèasnosti pak charakterizoval jako „úpadek èeské øeèi“. Pøesvìdèení osvícence ho vedlo k negativnímu vztahu vùèi baroku. Nìmecko–èeský slovník (1802–1821) – shrnutí dosavadní slovní zásoby èeštiny. Podrobná mluvnice jazyka èeského (1809) – základy novoèeské gramatiky. Základy jazyka staroslovìnského (1822) – základní práce nového vìdního odvìtví slavistiky (= srovnávací jazykovìdy slovanských jazykù). JOSEF JUNGMANN (1773–1847). Vùdèí osobností národnì obrozeneckého hnutí, které položilo základy novodobé èeské kultury, byl jazykovìdec, literární vìdec, pøekladatel a básník Josef Jungmann. Základní díla: Slovesnost aneb Sbírka pøíkladù s krátkým pojednáním o slohu… (1820) – støedoškolská uèebnice podle vzoru nìmeckých pøíruèek; Jungmann sestavil antologii èeské literární produkce, zejména novìjší doby (nìkteré pøíspìvky byly sepsány pro tento úèel). Historie literatury èeské aneb Soustavný pøehled spisù èeských, s krátkou historií národu, osvícení a jazyka (1825) – soupis èeské literární produkce od nejstarších dob po souèasnost. Na rozdíl od Dobrovského (který si nejvíce cenil písemnictví „zlatého vìku“ humanismu) Jungmann za „nejpìknìjší periodu“ oznaèil dobu, do níž byly zaøazeny rukopisné podvrhy, tj. údobí poèátkù novodobého èeského básnictví. Slovník èesko–nìmecký (1834–1839) – nejvýznamnìjší Jungmannovo dílo. Obsahuje na 120 000 hesel, zachycuje a doplòuje slovní fond èeštiny v jejím historickém vývoji. Rozsáhlé dílo pøekladatelské si pøedevším kladlo za cíl dokázat, že vyjadøovací schopnosti èeštiny se vyrovnají možnostem jazykù národù s rozvinutou kulturou:

Ve Velké Británii došlo k odhalení podvrhu vzápìtí, u nás se svádìl boj o odhalení pravdy až do 70. let dvacátého století, v Rusku pøevládá pøesvìdèení o pravosti Slova o pluku Igorovì dodnes. Celou historii RKZ vylíèil Miroslav Ivanov v knize Utajené protokoly aneb Geniální podvod.

Èeské národní obrození

ÈESKÉ NÁRODNÍ OBROZENÍ

PREROMANTISMUS -

ÈESKÉ NÁRODNÍ OBROZENÍ

31

Z nìmèiny: Goethe (Heøman a Dorota), Bürger, Herder, Schiller aj. Z angliètiny: Milton (Ztracený ráj), Shakespeare aj. Z francouzštiny: Chateaubriand (Atala), Molière, Voltaire aj. Ze slovanských jazykù: Slovo o pluku Igorovì, Karamzin aj. Z øeètiny a z latiny: Aristofanes, Horatius aj. Jungmannovi se za jeho dílo dostalo øady poct a uznání (mj. vládní vyznamenání Leopoldùv øád), pro buditelskou èinnost získal mladou generaci. V nadšení pro „zájem národa“ však ustupoval od pravdy (napø. s velkou pravdìpodobností vìdìl, že RKZ jsou padìlky), což mu Dobrovský otevøenì vytýká. Dùsledkem toho bylo, že jungmannovská generace nenavazuje na dílo Dobrovského a jeho význam zámìrnì snižuje.

ÚVAHY A NÁZORY O teoriích pøekladu Již v 16. století ve Francii Etienne Dolet formuloval zásady pøekladatelství v pìti bodech:

Etienne Dolet

1. Pøekladatel musí dokonale rozumìt obsahu a zámìru autora, kterého pøekládá. 2. Pøekladatel by mìl dokonale znát jazyk, z nìhož pøekládá, a stejnì výbornì znát i jazyk, do nìhož pøekládá. 3. Pøekladatel by se mìl vyhýbat tendenci pøekládat slovo za slovem, ponìvadž takto nièí smysl originálu a kazí krásu jeho výrazu. 4. Pøekladatel by mìl používat tvarù obecnì bìžných v mluveném jazyce. 5. Výbìrem slov a slovosledem by mìl pøekladatel vytvoøit úplný celkový dojem s pøíslušným „tónem“. Eugen A. Nida: Pøekladatelská tradice v západním svìtì. In: Pøeklad literárního díla. Odeon, Praha 1970

Vývoj pøekladu charakterizuje Jiøí Levý:

Jiøí Levý

„Klasicistiètí pøekladatelé zbavovali dílo v pøekladu specificky národních znakù, aby je uèinili obecnì pøijatelným, aby mu dodali universální, mezinárodní platnosti. Když abbé Prévost pøi pøekládání Richardsonova románu pøepracoval poslední kapitolu, pochvaloval si, že mu tím dal všeevropský charakter (…) Francouzský pøekladatel Sterna prohlásil, že anglický humor originálu byl nevhodný, a že proto musel vtipy pøedlohy zamìnit svými. (…) Klasicisté chtìjí pùvodního autora nejen dohánìt, ale i PØEDHÁNÌT.“

Klasicistní pøekladatelství

Èeští pøekladatelé z konce 18. století si však kladli za cíl spíše popularizovat cizojazyèná díla v èeštinì a pøi vytváøení nových výrazových možností èeštiny na pøekladech skuteènì umìlecky nároèných dìl sehrál prùkopnickou roli až Josef Jungmann. „Je (…) pozoruhodné, jak Jungmann dovedl vystihnout nejpodstatnìjší rysy pøedlohy metho-dami, které svou dùmyslností a úèelností nemají mnoho obdob v dìjinách našeho pøekladu. (…) Vývojový význam Jungmannových pøekladù není v líbivosti a v pøístupnosti dnešnímu ètenáøi, ale v tom, jak takøka násilím vnucovaly èeštinì nové možnosti.“

Èeské pøekladatelství z konce 18. století

Znaèný vliv i na èeské pøekladatele mìl Herder, odmítající jakýkoli kompromis: „buï musí pøekladatel pøevádìt obsah, anebo musí zachovat do dùsledkù formu a melodii pøedlohy i za cenu ústupkù pøesnosti významové; u lidové písnì je rytmus a melodie výrazem ducha národa, a proto je tøeba jim dát pøednost.“ (…) „Romantická pøekladatelská theorie se programovì hlásí k methodì, která od poèátku novoèeského pøekladatelství byla pokládána za ménìcennou: k doslovnému pøekladu. (…) Romantikové nechtìli psát tak, jak by v dobì a jazyku pøekladatele psal autor pøedlohy.“

Romantické pøekladatelství

„ (…) požadavek zachovat historický kolorit (…) na èeské pùdì po prvé formuloval r. 1827 v Kroku Antonín Liška èlánkem Domnìnka o zèeštìní Homéra (…): »Mluva tedy v pøeložení tak starovìkého básníka budiž co možno staroèeskoslovanská (…) Jᝠmyslím, že by

„Zèeštìní Homéra“

32

PREROMANTISMUS -

ÈESKÉ NÁRODNÍ OBROZENÍ

Homéros zèeštìn v staroèeské mluvì, v jaké psán jest Jaroslav: Zwiestuiu wam etc., se velmi všem zalíbil. Homéros v našem pøedokonalém a pøebroušeném èeském náøeèí nìjak by novotou zapáchal a podobal se mnì starci s šedivými vlasy a s šedivou dlouhou velebnou bradou, pak v ouzkém kabátu neb fraku (…) já nic jiného od pøekladatele Homéra nežádám, než aby tak psal, jak naši Lumírové psali (…)«“ – „Takové jazykové podivínství vedlo k veršùm kuriosním a pro pozdìjšího ètenáøe až parodistickým: Prostoøeký jen Terzítes krokotal vždy co havran rozdrooký byl a koberavý a lopatky køivotné, k útrobì ztoèené zpøedu i zzadu hrb mu vytiskly. Vrch hlavy byl chocholat, øídký a prokvítaje pejøím. Privátní slovník a subjektivní, na etymologii založené výklady slov mìní nìkteré verše Homérovy pro èeského ètenáøe v poesii kryptickou: Chlostìna byvše tuhým posochem božiska lidobijce Lykurga, své trsy rozmetalo v horynách. (…) Výsledkem všech tìchto irreálních linguistických theorií a experimentování s jazykem byla pøekladatelská monstra, která dnes mají cenu již jen historickou.“ Realistické pøekladatelství

Postupnì jsou vyøešeny otázky jazykové a s generací májovcù se prosazuje pøeklad realistický (Havlíèek, Neruda, Nebeský ad.). Jedním z odpùrcù nové pøekladatelské generace byl Jakub Malý. „Pøed mravokárným zájmem posledního jungmannovce nebyl bezpeèen ani Shakespeare: »(…) co jsem vynechal, jest buï naprosto nepøeložitelné (…) aneb pro svou špinavost a necudnost jen surovým vkusem onoho vìku omluviti se dá. A co se toho týká, tuším, že žijeme v století pøíliš vzdìlaném, než abychom dopouštìti se mìli onoho snižujícího modláøství Tibeanù, kteøí lejno svého dalajlamy za drahý klenot a vzácný talisman považují.«“ Na otázku, èím se vyznaèuje realistický pøeklad, Jiøí Levý odpovídá: „ (…) ve vývoji pøekladatelských method je tøeba za realistické tendence pokládat vše, co pøispívá ke správnìjší a umìlecky hodnotnìjší interpretaci pøedlohy.“ Citace pocházejí z knihy Jiøího Levého Èeské theorie pøekladu. KLHU, Praha 1957

NÁMÌTY K ZAMYŠLENÍ

1. Napište komentáø k Nezvalovu pøekladu Goethovy básnì Všude na pahorcích. 2. Dokázali byste zobecnit charakteristické rysy balad, které jste pøeèetli? 3. Jakou povahu má milostný vztah Fausta a Markétky? Co soudíte o zakonèení Goethovy dramatické básnì? 4. Je tragické vyústìní Schillerových Loupežníkù nezbytné? Odpovídá logice duševního vývoje postav? 5. Porovnejte Bürgerovu Lenoru se Svatebními košilemi Karla Jaromíra Erbena. V èem jsou shody, v èem rozdíly? Které baladì dáte pøednost vy?

VÝBÌR Z LITERATURY

Bürger, Gottfried August: Balady. Pøeložil Jindøich Pokorný. SNKLU, Praha 1964 Goethe, Johann Wolfgang: Faust. Pøeložil Otokar Fischer. Fr. Borový, Praha 1928 Nezval, Vítìzslav: Pøeklady II. Èeskoslovenský spisovatel, Praha 1984 Schiller, Friedrich: Loupežníci; Fiesco; Úklady a láska; Don Carlos. Pøeložili Pavel a Dagmar Eisnerovi, Valter Feldstein, Otokar Fischer. SNKLHU, Praha 1959