Právo ve financích a FS 6
JUDr. Ing. Otakar Schlossberger, Ph.D., vedoucí katedry financí VŠFS a externí odborný asistent katedry bankovnictví a pojišťovnictví VŠE Praha
Právo ve financích a FS 6 Obsah: 1) Právní úprava investiční činnosti a investičních nástrojů 2) Cenné papíry, jejich pojem, druhy, forma a povahy – I. část 3) Centrální depozitář
Právní úprava investiční činnosti a investičních nástrojů Základní prameny práva: Zákon č. 191/1950 Sb., směnečný a šekový, Zákon č. 190/2004 Sb., o dluhopisech Zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích
Právní úprava investiční činnosti a investičních nástrojů Proč tu jsou finanční trhy? Je to otázka toho, že některý subjekt má dočasně volné peněžní prostředky a touží je zhodnotit co nejvíce s co nejmenším rizikem. Jenže toto zhodnocení peněžních prostředků na finančním trhu není vždy a jednoznačně zaručeno. Za předpoklad úspěchu lze považovat zejména schopnost znalosti daného finančního trhu, jeho produktů a nástrojů, které používá.
Právní úprava investiční činnosti a investičních nástrojů Finanční trh je místo, kde se střetává nabídka dočasně volných peněžních prostředků s jejich poptávkou, je to místo, kam směřují peněžní prostředky z dalších trhů od různých subjektů, je to místo rozdělování a přerozdělování peněžní masy na další trhy k různým subjektům.
Právní úprava investiční činnosti a investičních nástrojů V rámci ekonomických teorií (viz např. Doc. Veselá v knize: Investování na kapitálových trzích) se uvádí, že v rámci ekonomiky lze vidět trhů několik: trh práce, trh výrobků, trh kapitálový – tedy trh finanční.
Právní úprava investiční činnosti a investičních nástrojů Trh výrobků a služeb
Firmy, vlády
Trh finanční
Trh práce (půdy)
Domácnosti
Právní úprava investiční činnosti a investičních nástrojů Na finančním trhu vystupují různé subjekty v různém postavení. Jedni mají dostatek peněžních prostředků, ty lze označit jako přebytkové subjekty. Ty jsou zdrojem úspor: domácnosti, banky, penzijní fondy, OCP, firmy, stát…..Jedná se v podstatě o možné investory
Právní úprava investiční činnosti a investičních nástrojů Druhou skupinou subjektů jsou deficitní jednotky. Tyto subjekty pociťuji subjektivní pocit nedostatku peněžních prostředků, a proto se snaží tito získat na finančním trhu dostupné peněžní prostředky. Deficitní jednotky lze nazývat také jako dlužníky nebo v případě emise cenných papírů je nazýváme emitentem.
Právní úprava investiční činnosti a investičních nástrojů Třetí skupinou operující na finančním trhu jsou bankovní a nebankovní zprostředkovatelé nebo poskytovatelé finančních služeb. Jejich hlavní úkol: přesun dočasně volných peněžních prostředků od přebytkových subjektů k subjektům deficitním. V důsledku zapojení zprostředkovatelů nebo poskytovatelů by mělo dojít ke zmírnění různých hrozících rizik zejména pro přebytkové subjekty.
Právní úprava investiční činnosti a investičních nástrojů Hlavní úkolem finančních trhů je zabezpečovat přesun volných peněžních prostředků od přebytkových jednotek k jednotkám deficitním, a tím napomáhat efektivnímu využití všech volných peněžních prostředků v ekonomice. Jde v podstatě o rozdělování a znovurozdělování peněžní masy na principu návratnosti nebo principu pojišťovacím.
Právní úprava investiční činnosti a investičních nástrojů Hlediska efektivnosti jsou na finančním trhu hlavními kritérii: a) alokační efektivnost – přesun peněžních prostředků tam, kde je nejnižší míra rizika s maximálním výnosem, b) operativní efektivnost – minimalizace transakčních nákladů, c) informační efektivnost – schopnost finančního trhu se operativně přizpůsobit co se cen produktů týká při zjištění neočekávané informace (např. kursy – politické události, katastrofy….).
Právní úprava investiční činnosti a investičních nástrojů Finanční trh lze tedy charakterizovat jako souhrn investičních nástrojů, institucí, postupů a vztahů, při kterých dochází k přesunu volných peněžních zdrojů mezi přebytkovými a deficitními subjekty na dobrovolném smluvním základě.
Právní úprava investiční činnosti a investičních nástrojů Finanční trh je chápán také jako trh krátkodobých a dlouhodobých cenných papírů, trh finančních derivátů a dalších tržních segmentů v podobě devizového trhu a trhu reálních aktiv. Z širšího pohledu lze do finančních trhů také zahrnout trh krátkodobých a dlouhodobých úvěrů a trh pojistný.
Právní úprava investiční činnosti a investičních nástrojů Investiční nástroj – lze ho charakterizovat jako aktivum, které danému investorovi přináší nějaký nárok na budoucí příjem (např. dividendy, kurzovní zisk nebo úrok. Investiční nástroje lze rozdělit na • finanční instrumenty, • reálné instrumenty (aktiva).
Právní úprava investiční činnosti a investičních nástrojů Finanční instrumenty nemají materializovanou povahu (cenné papíry, finanční deriváty, termínované nebo spořící účty….). Nejčastější finanční instrument je cenný papír. Představuje v podstatě právní nárok jeho majitele (držitele) na plnění vůči tomu, kdo jej vydal (kdo je z něj zavázán).
Právní úprava investiční činnosti a investičních nástrojů Právní úprava definuje cenný papír jako „listinu, se kterou je právo spojeno takovým způsobem, že je po vydání CP nelze bez toto listiny uplatnit ani převést“ (OZ, § 514). Za CP lze považovat: akcie, zatímní listy, podílové listy, dluhopisy, investiční kupóny, směnky, šeky, opční listy, náložní listy, skladištní listy a další.
Právní úprava investiční činnosti a investičních nástrojů Reální instrumenty mají hmotnou povahu a lze za ně považovat např. investice do drahých kovů, drahokamů, uměleckých děl nebo nemovitostí.
Právní úprava investiční činnosti a investičních nástrojů Finanční trh zajišťuje v tržní ekonomice několik významných funkcí: • shromažďovací, • alokační, • likvidity (obchodní funkce), • cenotvorná, • diverzifikace rizik, • realizační (realizace vlastnických práv), • uchování hodnoty a • depozitní funkce.
Právní úprava investiční činnosti a investičních nástrojů Hlavní význam fungujícího finančního trhu lze vidět v efektivní alokaci volných peněžních prostředků od subjektů, které pro ně nemají v daném okamžiku dostatečně efektivní využití k těm, které nabídnou jejich maximálně rizikově přizpůsobené zhodnocení s minimálními transakčními náklady a se zajištěním likvidity.
Právní úprava investiční činnosti a investičních nástrojů Podle způsobu a postupu, jakým jsou alokovány volné peněžní prostředky mezi přebytkovými a deficitními jednotkami: 1) Přímá alokace peněžních prostředků, 2) Polopřímá alokace peněžních prostředků, 3) Nepřímá alokace peněžních prostředků.
Právní úprava investiční činnosti a investičních nástrojů Přímá alokace peněžních prostředků: - přímý kontakt mezi deficitním subjektem a subjektem přebytkovým. Např. přebytkový subjekt poskytne přímou půjčku druhému subjektu nebo deficitní subjekt emituje cenný papír, který koupí přímo přebytkový subjekt. Jsou zde rizika spojená s vyhledáváním a kontaktováním subjektů navzájem. Hovoříme také o tzv. privátních finančních trzích a primárních investičních instrumentech.
Právní úprava investiční činnosti a investičních nástrojů Polopřímá alokace peněžních prostředků: - přebytkový i deficitní subjekt využívá pro své potřeby prostředníka. Jedná se zejména o OCP nebo investiční banky. Jde o levnější a méně rizikovou alokaci peněžních prostředků pro oba subjekty. Na finančním trhu však obíhají stále jen primární finanční instrumenty.
Právní úprava investiční činnosti a investičních nástrojů Nepřímá alokace peněžních prostředků: - hlavní roli zde sehrávají zprostředkovatelé jako jsou banky, spořitelny, fondy, pojišťovny apod. Od deficitních subjektů nakupují tito zprostředkovatelé primární investiční instrumenty a sami pak emitují sekundární, které nabízejí přebytkovým jednotkám k odkoupení (investování).
Právní úprava investiční činnosti a investičních nástrojů Tím získají další peněžní zdroje, za které opět nakupují investiční nástroje od deficitních jednotek (zejména různé druhy cenných papírů). Zde hovoříme o zprostředkovatelském finančním trhu a o sekundárních investičních instrumentech (např. podílové listy, hypotéční zástavní listy apod.). Nalezneme zde však také primární instrumenty (např. akcie).
Právní úprava investiční činnosti a investičních nástrojů Jedná-li se o prvotní prodej cenného papíru nebo prodej následný, lze hovořit o: a) primárním trhu (zejména prodej cenných papírů – a to buď přímou nebo i polopřímou alokací), -
-
primární veřejný trh – volný prodej nebo tendr, přičemž je emise registrována a schválena regulatorním orgánem – tzv. veřejná emise, primární neveřejný trh – je vyhrazen jen pro předem určené investory, není vyžadován prospekt cenného papíru – tzv. soukromá emise.
Právní úprava investiční činnosti a investičních nástrojů b) sekundárním trhu Již vydaný cenný papír je dále obchodován. Jde tedy o obchodování se starými cennými papíry. Typickým příkladem sekundárního trhu je burza. Původní emitent (deficitní jednotka) na tomto trhu již žádné další peněžní prostředky nezískává. - veřejný sekundární trh – může mít podobu organizovaného trhu (např. na burze) nebo neorganizovaného (přes OCP), - neveřejný sekundární trh – forma individuální dohody.
Právní úprava investiční činnosti a investičních nástrojů Když se podíváme na sekundární trh: • organizovaný trh – burzovní – zvláštním způsobem organizované shromáždění subjektů, které osobně nebo elektronicky obchodují s přesně vymezenými instrumenty vymezeným způsobem podle předem a přesně stanovených pravidel (bonitní akcie, dluhopisy, podílové listy, finanční deriváty), např. Burza CP, Česká burza CP (RM-systém).
Právní úprava investiční činnosti a investičních nástrojů Když se podíváme na sekundární trh: • organizovaný trh – mimoburzovní – zde neplatí přísná pravidla burzovní, ale platí pravidla dohodnutá mezi účastníky navzájem. Subjekt však musí mít licenci.
•
neorganizovaný trh - jde o volně přístupný trh, kde poptávka a nabídka instrumentů není organizována žádným subjektem.
Právní úprava investiční činnosti a investičních nástrojů Podle toho, jaký druh investičních instrumentů je obchodován, je možno na finančním trhu hovořit o několika tržních segmentech: • peněžní trh, • kapitálový trh, • devizový trh a • trh s reálnými aktivy.
Právní úprava investiční činnosti a investičních nástrojů Peněžní trh – je to trh s výlučně krátkodobými finančními instrumenty. Mají dobu splatnosti maximálně 1 rok a nižší. Peněžní prostředky jsou nabízeny a poptávány na bázi hodin, dnů, týdnů a max. měsíců. Typický je jejich nižší výnos, které je však vyváženo nižším rizikem a vysokou likviditou (např. krátkodobé cenné papíry – pokladniční poukázky, depozitní certifikáty, směnky)
Právní úprava investiční činnosti a investičních nástrojů Cena těchto krátkodobých peněz je odvozena od referenčních úrokových sazeb – IBID (Intermank Bid Rate, např. PRIBID – sazba, za kterou je banka ochotna si vypůjčit – tedy nákupní sazba), nebo IBOR (Interbank Offered Rate, např. PRIBOR – sazba, za kterou je banka ochotna půjčit někomu – tedy prodejní).
Právní úprava investiční činnosti a investičních nástrojů Nejširší pojetí peněžního trhu zahrnuje také mezi nástroje peněžního trhu bankovní úvěry do jedno roku. Kapitálový trh – jde o trh dlouhodobých finančních nástrojů. Jejich splatnost je vždy delší než 1 rok. Obchoduje se zde např. s akciemi, podílovými listy, dlouhodobými dluhopisy, hypotéčními zástavními listy, finančními deriváty a pod.
Právní úprava investiční činnosti a investičních nástrojů S kapitálovým trhem je spojen povětšinou vyšší výnos, ale s vyšším rizikem, než je tomu na peněžním trhu. Likviditu je nutno posuzovat případ od případu. V pozici přebytkových subjektů stojí často banky, pojišťovny, obchodníci s cennými papíry a některé další subjekty.
Právní úprava investiční činnosti a investičních nástrojů Devizový trh – je to trh, kde se obchoduje s devizami, tzn. s nástroji představujícími nároky na plnění v cizí měně s různou dobou splatnosti. Jedná se povětšinou o mimoburzovní obchody s vysokou likviditou, efektivností a konkurencí. Trh reálných aktiv – jde o obchodování s předmětnými komoditami (zlatými nebo stříbrnými slitky, akciemi zlatých dolů, uměleckými díly nebo nemovitostmi).
Právní úprava investiční činnosti a investičních nástrojů Výnos je často odrazem vztahu nabídky a poptávky se silným vlivem různých jevů jako je např. inflace nebo politická situace. Používá se občas jako doplněk k operacím na kapitálovém nebo devizovém trhu z důvodu diverzifikace rizik.
Cenné papíry, jejich pojem, druhy, forma a povaha Tradiční charakteristika cenného papíru (dále jen „CP“): Jedná se o takovou listinu, se kterou je právo tak spjato, že nemůže být bez listiny ani uplatněno ani převedeno na jiného. Z toho vyplývají dva základní znaky: • hmotný substrát – listina, na niž je zachycen projev, • cennost listiny ve smyslu právním. Listinu činní cennou právní následky, které s ní spojuje právo. V českém právním řádu není přímá definice CP.
Cenné papíry, jejich pojem, druhy, forma a povaha Podstata širšího pojetí CP je skutečnost, že právo může být uplatněno, převedeno a trvá jen společně s listinou. Užší pojetí pak vyplývá ze skutečnosti, že se jedná o takový projev vůle, že právo z něj vyplývající je převoditelné pouze s listinou – prosté předání, příp. spojené s indosací (nikoliv děděním nebo cesí). Z toho vyplývá, že z pojmu „cenný papír“ vyhovují pouze ty, které jsou na doručitele nebo papíry znějící na řad – lze je převést indosamentem.
Cenné papíry, jejich pojem, druhy, forma a povaha Od CP je nutné odlišovat ostatní papíry, které mají jistý právní význam. Je nutné mít stále na zřeteli hmotně-právní význam tohoto papíru. CP tedy nejsou: a) průvodní listiny nebo papíry s deklaratorními účinky. Jsou pouze důkazem o právu, pouze právo osvědčují, nikoliv zakládají, b) legitimační či kontrolní listiny. I zde leží právo mimo tuto listinu, listina jej pouze dokládá (snadnější dokazování např.). c) dispozitivní či konstitutivní listiny (např. zakladatelské smlouvy…..)
Cenné papíry, jejich pojem, druhy, forma a povaha Stále více však sílí odklon od tradičních pojetí CP, a to v souvislosti s tzv. dematerializací CP zejména v souvislosti s masovými emisemi CP, jež jsou stále více namísto listinných CP nahrazovány pouze evidencí a které tedy fyzicky de facto neexistují. Jiný názor – listina je nahrazena „záznamem“ – tzn. jiným nosičem, který jasně a srozumitelně odráží projev vůle.
Cenné papíry, jejich pojem, druhy, forma a povaha Základní znaky cenných papírů: a) listina, a to listina o právu, b) právo z listiny musí patřit do oboru soukromého práva hmotného – majetkového, c) právo musí být s listinou těsně spjato. CP je majetkovým právem jiné hodnoty (podle OZ.). Za věc v právním slova smyslu by bylo možno považovat pouze listinné CP.
Cenné papíry, jejich pojem, druhy, forma a povaha Toto majetkové právo je postaveno zcela na roveň právu vlastnickému. Právo k CP je tedy právem věcným a právem absolutním, které se řídí právní úpravou podle OZ. CP lze tedy např. vydržet, právo z CP se nepromlčuje a právo k k CP spadá pod ochranu vlastnictví tak, jak je upraveno v ústavním pořádku ČR.
Cenné papíry, jejich pojem, druhy, forma a povaha Od práva k CP je nutno odlišit právo z CP. Jde totiž, jak jsem uvedl, o právo spojené s CP, které je v něm inkorporováno a sdílí jeho osud. Jde o subjektivní právo způsobující cennost CP, přičemž nejčastěji se jedná o závazek na peněžní plnění. CP mají určité funkce, které vycházejí z jejich právní povahy. Obecné funkce: • ekonomická, • právní.
Cenné papíry, jejich pojem, druhy, forma a povaha Ekonomická funkce způsobuje přesun prostředků tam, kde je jich potřeba – distribuce peněz a mobilizace. Dále s ekonomickou funkcí CP souvisí jejich funkce úvěrová (masová emise CP). S ní souvisí funkce platební. S ekonomickou funkcí souvisí dále funkce pomoci přesunu hmotných předmětů (např. konosament). S právní funkcí souvisejí další funkce: průkazní, legitimační, mobilnostní a liberační.
Cenné papíry, jejich pojem, druhy, forma a povaha Podoba a náležitosti cenného papíru: • listinný cenný papír - je to hmotný nosič písemného projevu vůle (obsahu CP), jež určoval soubor práv, která byla spojena s CP. • zaknihovaný cenný papír. Předchůdcem zaknihovaného cenného papíru bylo potvrzení o převzetí do úschovy. § 91 ZPKT hovoří, že listina, která je zastupitelným CP, může být nahrazena zápisem do zákonem stanovené evidence (tzv. dematerializované CP).
Cenné papíry, jejich pojem, druhy, forma a povaha České právo umožňuje přeměnu těchto dvou základních forem mezi sebou. O tom však rozhoduje emitent CP (tj. osoba, která CP vydala). OZ (§§ 529 an.) – přeměna z listinné podoby do zaknihované: Dvě fáze: stahování a zaevidování Emitent zveřejní skutečnost (např. v Ob. Věstníku) a vyzve držitele, aby je odevzdali. Stanoví také lhůtu (např. v rozmezí 2 až 6 měsíců) ode dne zveřejnění. Vlastník CP sdělí emitentovi při odevzdání číslo tzv. majetkového účtu. Pak požádá emitent centrální depozitář o evidenci do centrální evidence CP. Do provedení evidence nelze s CP nakládat.
Cenné papíry, jejich pojem, druhy, forma a povaha Přeměna zaknihovaných CP na listinný CP: Emitent tuto skutečnost jednak oznámí v Obchodním věstníku a požádá centrálního depozitáře CD do 30-ti dnů předá emitentovi výpis s údaji: • o emisi CP • o vlastnictví CP s uvedením údajů o pozastavení nakládání s CP a údaji o zástavním věřiteli. Opět při této lhůtě a činnosti nesmí býti s CP nakládáno. Pak dojede ke zrušení evidence CP, která se oznamuje organizátoru regulovaného trhu a účastníkům centrálního depozitáře, kteří toto oznámí vlastníkům CP.
Cenné papíry, jejich pojem, druhy, forma a povaha Dnem zrušení evidence u CD vzniká vlastníkovi CP právo na vydání listinné podoby CP. S CP takto vzniklým nelze obchodovat na regulovaném trhu, pokud ČNB neschválí vzorový výtisk listinného CP. Emitent pak zveřejní (opět např. v Obchodním věstníku) výzvu pro vlastníky, aby si vyzvedli listinnou podobu CP.
Cenné papíry, jejich pojem, druhy, forma a povaha Náležitosti cenného papíru: Náležitosti formální - forma písemného projevu vůle. Může být psán rukou, mechanickými prostředky, jen podpis emitenta musí být ruční Náležitosti obsahové - obecná právní úprava neexistuje, náležitosti jsou řešeny vždy pro jednotlivé druhy cenných papírů. ZoCP uvádí v § 4 odst. 2 uvádí, že CP musí obsahovat číselné označení, podpisy nebo jejich otisky a údaje o povolení příslušným orgánem. To neplatí u zaknihovaných CP. Přímá vs. nepřímá držba cenných papírů.
Centrální depozitář Pramen práva - zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, §§ 100 až 111 Centrální depozitář (dále jen „CD“) je právnická osoba: • vede centrální evidenci cenných papírů v ČR, • přiděluje investičním nástrojům identifikační označení – ISIN • provozuje vypořádací systém. CD může kromě těchto činností vykovávat i další, ale jen po registraci u ČNB.
Centrální depozitář Centrální depozitář cenných papírů, a.s. (CDCP), je dceřinou společností Burzy cenných papírů Praha, a.s., a jako instituce kapitálového trhu funguje již od roku 1993. V roce 1993 byl založen jako Burzovní registr cenných papírů, s.r.o., a v roce 1996 se transformoval na akciovou společnost s názvem UNIVYC, a.s. V roce 2009 získal UNIVYC, a.s., povolení k činnosti Centrálního depozitáře na základě kterého se změnil ve společnost Centrální depozitář cenných papírů, a.s.
V červenci 2010 CDCP převzal evidenci cenných papírů do té doby vedenou Střediskem cenných papírů. Investiční nástroje jsou v CD vedeny na účtech vlastníků nebo účtech zákazníků, kteří dále sami ve své evidenci vedou majetkové účty svých klientů. Činnost CD je regulována ČNB (vydává povolení na žádost, obsah žádosti viz § 103 ZPKT).
Centrální depozitář K základním činnostem společnosti patří provozování vypořádacího systému pro vypořádání burzovních i mimoburzovních obchodů s investičními nástroji, půjčování cenných papírů, administrace a správa garančních prostředků, úschova a správa investičních nástrojů, od roku 2007 též vypořádání obchodů s elektrickou energií uzavřených na Power Exchange Central Europe, a.s. Centrální depozitář rovněž vede centrální evidenci zaknihovaných cenných papírů vydaných v České republice a přidělování identifikačního označení (ISIN) investičním nástrojům. V činnosti vypořádání obchodů s cennými papíry zaujímá naše společnost dominantní postavení na kapitálovém trhu.
Centrální depozitář Své služby CDCP poskytuje na základě účastnického principu účastníkům, kterými jsou kromě Ministerstva financí ČR a České národní banky zejména banky, obchodníci s cennými papíry a obchodníci s elektrickou energií.
Centrální depozitář CD musí mít základní kapitál ve výši alespoň 100 mil. Kč. Forma a. s., jejichž akci mohou být převoditelné pouze se souhlasem představenstva CD. CD má informační povinnosti vůči ČNB. Účastníkem CD je osoba, která podává CD příkaz: • k založení nebo zrušení majetkového účtu, • k provedení změny na tomto účtu, • k provedení služby.
Centrální depozitář Bez příkazu účastníka provede CD zápis do evidence CP pouze a) na příkaz emitenta CP, který uzavřel smlouvu s CD b) na příkaz osoby (např. soudu, správce daně a jinými orgány, které mohou prolomit bankovní tajemství), pokud je k tomu jiným právním předpisem oprávněna.
Centrální depozitář Účastníkem CD mohou být: • banky, • OCP, • IS • organizátor regulovaného trhu, • zahraniční osoba s obdobným předmětem činosti jako výše, • zahraniční CD • ČNB, • ČR jednající prostřednictvím ministerstva, • ECB a centrální banky jiných států.
