PRÁVO = Soubor pravidel a norem chování stanovených a vynutitelných státem. STÁT = Určitá forma organizace společnosti na určitém stupni jejího vývoje (předchůdcem státu je prvobytně pospolná společnost). Znaky státu: 1) existence státní moci 2) územní organizace obyvatelstva 3) suverenita a výlučnost 4) existence práva 5) existence daní a poplatků 1) -
Státní moc Už nevládne jedinec, ale skupina. Přelom 17. a 18. st. – teorie o dělbě moci a systému vzájemných brzd (Montesquie). Vzniká moc zákonodárná, výkonná a soudní. Skládá se ze státních orgánů, armády a úředních osob.
2) Územní organizace obyvatelstva - Státní moc působí pouze na určitém ohraničeném území, do středu zeměkoule a 10 km nad zemí + např. lovné území v moři. 3) Suverenita a výlučnost - Nezávislost státu na jakékoli jiné moci uvnitř nebo zvenčí státu. - Naše státní moc je jediná v našem státě. 4) Existence práva - Pravidla chování, měla by být optimální pro každého, ale bohužel nejsou. - Právo podléhá politice. 5) Existence daní a poplatků - Velká část SR - Výběrčími daní a poplatků jsou finanční úřady. Funkce státu - Celá společnost by měla směřovat k blahobytu. 1) Vnější – přesahuje hranice státu (obrana, zahraniční politika, mezinárodní obchod apod.). 2) Vnitřní: - ekonomická – blahobyt - sociální – nahrazuje problémy vzniklé ekonomickou funkcí. Stát musí každému poskytnout minimální životní úroveň. - donucovací – kdo poruší pravidla, bude potlačen
-1-
Formy státu: 1) Forma vlády 2) Učlenění státu 3) Státní režim 1) Forma vlády a) demokratická – předpokládá určitý vztah mezi občany a st. orgány - přímá – všichni se mohou účastnit na řízení státu – referendum (všelidové hlasování o důležitých st. otázkách, není v ČR, plebiscit (všelidové hlasování o územních nebo národnostních otázkách, je v ČR) - nepřímá = zastupitelská – volení zástupců, kteří řídí stát b) moc zákonodárná, výkonná, soudní: - hlava státu: - monarchistická – dědičná, doživotní, má omezené pravomoci, spíše ceremoniální funkce - republikánská – prezident – volený na dočasné období - individuální - kolektivní 2) a) b) -
Učlenění státu – vrstvy státní moci Unitární stát (ČR) Státy složené: federace – jeden stát uvnitř členěný na více států konfederace – více větších států, každý má svou soudní a výkonnou moc
3) Státní režim – způsoby a metody fungování státní moci a) Demokratický – jsou zachovávána lidská práva, zákonnost a je možná zájmová diferenciace b) Nedemokratický – dvojí zákonnost (pro hrad a pro podhradí), není zájmová diferenciace (jen do vzniklých organizací), lidská práva jsou, ale nedodržují se POJEM PRÁVA -
Právo v subjektivním smyslu se týká člověka. Jak subjektivní tak objektivní právo musí existovat vedle sebe, vzájemně spolupracují. Objektivní právo zprovozňuje právo subjektivní. Mezinárodní právo – tvořeno mezinárodními smlouvami – pakty Vnitrostátní právo – tvořeno parlamentem a vládou. Pokud stát přijme nějakou mezinárodní smlouvu, musí stát upravit – novelizovat právo tak, aby odpovídalo mezinárodnímu.
Soukromé právo - Takové právní normy, které se vztahují na právní vztahy, kde jsou předmětem jednání především občané, ale i občas s institucí.. - Všechny právní normy, které upravují hmotné a kolektivní zabezpečení občanů, rovné postavení. 1) Občanské právo – občanský zákoník 2) Obchodní právo – obchodní zákoník 3) Rodinné právo 4) Mezinárodní právo soukromé
-2-
Veřejné právo - Založeno na nerovných právních vztazích. - Subjektem je vždy stát a tem má vždy pravdu, na druhé straně je občan, kterému je něco přikazováno. 1) Ústavní právo 2) Správní právo = administrativní 3) Trestní právo 4) Finanční právo 5) Mezinárodní právo veřejné Smíšené právo - Pracovní právo – občan (instituce x státní nařizení) -
Pozemkové právo je nezařaditelné
Hmotné právo - Ty normy, které stanoví určitá práva a povinnosti – písemně. Procesní právo - Normy, které stanoví postup, který musí být dodržen při nedodržení hmotné normy. PRAMENY PRÁVA 1) 2) 3) 4)
Formy pravidel chování s právním charakterem. Právní obyčeje Precedenty Normativní smlouvy Normativní právní akty
1) Právní obyčeje - Určité společenské dlouhodobé chování téměř každého. Stát převezeme toto chování a vytvoří z něj právní normu, podle které se pak lid musí chovat. 2) Precedenty - Týká se práva procesního. - Je to postup soudu v řízení. Rozsudek soudu vydaný v určitém případu poprvé. Pokud soud nemá důkazní prostředky, může použít precedent. 3) Normativní smlouvy - Obecně závazná smlouva, mě by zavazovat všechny. - Všechny mezinárodní smlouvy, platí pro všechny občany ve státech. 4) Normativní právní akty - Obecná pravidla chování stanovená a vynutitelná státní mocí. a) Primární npa.: - ústavní zákony - zákony obyčejné - zákonná opatření senátu a parlamentu b) Sekundární npa: - vládní nařízení - vyhlášky ministrů a nižších státních orgánů (např. obcí)
-3-
-
Ústavní zákony jsou nejdůležitější právní normou, může být změněn nebo zrušen pouze zase ústavním zákonem. ČR má více ústavních zákonů.
2 druhy ústavních zákonů: a) rigidní – k jeho přijetí je nutné zpřísněné hlasování, zvláštní proces b) flexibilní – mají stejné hlasovací pravidla jako u obyčejného zákona. -
Zákonná opatření senátu nastávají pouze je-li rozpuštěna PS (je to dočasná norma) PRÁVNÍ NORMY
1) 2) 3) 4)
Je to konkrétní pravidlo chování Právní norma s klasickou strukturou Právní norma bez klasické struktury Právní normy kogentní Právní normy dispozitivní
1) a) b) c) d)
Právní norma s klasickou strukturou Hypotéza – staví kdy, jak, na koho, proč se pr. Normy vztahují. Dispozice – vlastní pravidlo chování Sankční hypotéza – předpoklad užití nebo neužití stanovené sankce Sankce
Sankční hypotéza pr. Normy: a) odkazující – odkazují na jinou normu b) blanketová – obecně odkazuje c) kolizní – je to jen hypotéza, používá se jen tehdy, když nastane její čas. 2) Právní normy bez klasické struktury 3) Právní normy kogentní - Stanoví přesné chování, pokud se poruší, nastává sankce (nařizující), - hl. ve veřejném právu. 4) právní normy dispozitivní - Nenařizuje přesně, jak se chovat, normy jsou upravené jinými normami. - Hl. soukromé právo. Platnost právní normy 1) Pr. Norma musí být vydána konkrétním úřadem (PS, vláda, senát) 2) Musí mít podobu některého z platných pramenů práva. 3) Musí být registrována ve Sbírce zákonů. Působnost právní normy 1) Časová 2) Osobní 3) Uzemní 4) Věcná
-4-
Účinnost právní normy (musíme se jí řídit) - Buď je na konci zákona napsaná, a když ne, tak je to po 15 dne po platnosti, udává např. i do kdy je právní norma platná. VÝKLAD PRÁVA = Činnost k tomu, aby se poznalo, zda konkrétní právní norma se dá užít na jistý případ. 1) a) b) c) d)
Výklad práva podle subjektu výkladu (kdo zákon vykládá) výklad legální výklad oficiální výklad orgánů aplikujících právo výklad doktrinální
2) a) b) c) d)
Výklad podle způsobů a metod výkladů výklad jazykový výklad logický výklad systematický výklad historický
3) a) b) c)
Výklad podle poměru smyslu a textu právní normy výklad identický výklad zúžený výklad rozšiřující
4) a) b) c) -
Výklad podle dosahu výkladu výklad obecný výklad kasuistický výklad individuální Užívají se ve spojitosti s jiným výkladem.
1) Výklad práva podle subjektu výkladu: a) Výklad legální - Je prováděn orgánem stanoveným v ústavě – ústavní soud provádí výklad pr. Norem, které nejsou v souladu s ústavou nebo lidskými právy – normu zruší nebo zruší její část nebo ji ponechá. - Rozsudek ústavního soudu je závazný pro každého. - Rozhodnutí nejvyššího soudu nejsou právně závazná. b) Výklad oficiální - Výklad nadřízeného orgánu, který je závazný pouze pro daný resort (např. ministerstvo školství) - + výklad autentický (podřízený oficiálnímu) = výklad autora daného zákona. c) Výklad orgánů aplikujících právo - všechny soudy - správní orgány s rozhodovací pravomocí (obce, stavební, pracovní úřad apod.) d) Výklad doktrinální - Není závazný. Přispívá pouze ke zvyšování právního vědomí národa.
-5-
-
Ve skriptech, článcích, učebnicích, apod. Je to subjektivní názor autora výkladu.
2) a) -
Výklad práva podle způsobu a metod výkladu Jazykový výklad Složitý jazyk. Vykládají ho speciální orgány (např. jazykové úřady)
b) Logický výklad - Používají se pravidla formální logiky. - Rozebírá důležité a méně důležité. c) Systematický výklad - Základní normy = lex generalis - Speciální normy = lex specialis d) Historický výklad - Dá-li se použít starší právní norma. - Musí se prozkoumat okolnosti. 3) a) -
Výklad podle poměru smyslu a textu výkladu Výklad identický Výklad kdy se zjistí, že text a smysl právní normy jsou stejné. Právní norma je srozumitelná, pochopitelná.
b) Výklad zúžený - Smysl právní normy je užší než její text. c) Výklad rozšiřující - Smysl právní normy je širší než její text. 4) Výklad podle dosahu výkladu a) Výklad obecný - Na koho přesně se zákon vztahuje (např. Zákon se vztahuje na zaměstnance – na jaké zaměstnance). APLIKACE PRÁVA STÁTNÍMI ORGÁNY -
Patří do kategorie uskutečňování a realizace práva. Právní norma ožívá, je-li použita v určitém právním vztahu. Zvláštní způsob realizace práva a bez něj se ničeho nedomůžeme.
3 fáze realizace práva: 1) Shromažďovací (shromažďování podkladů nutných pro rozhodnutí) 2) Hodnotící (na základě zmíněných podkladů státní orgán zhodnotí) 3) Rozhodovací (a nakonec rozhodne)
-6-
Státní orgány aplikace práva: 1) Soudy všech stupňů 2) Všechny orgány státní správy, které mají zákonem umožněnou rozhodovací pravomoc (ČSSZ, ÚP, Finanční úřad apod.) Rozhodnutí státního orgánu musí mít 2 náležitosti: 1) Formální – označení rozhodce, datum, číslo jednací, podpis a kulaté razítko jako symbol pečetí. 2) Meritorní, které obsahuje: a) výrok – jedna věta (přiděleno, nepřiděleno, vinen, nevinen, rozveden,...) b) odůvodnění výroku – proč st. orgán takto rozhodl, na základě čeho? c) poučení o opravných prostředcích Opravné prostředky 1) Řádné - Odvolání – Ve stanovené lhůtě, která je propadná. Lhůta běží ode dne doručení rozhodnutí do rukou účastníků. Po této době nabývá rozhodnutí následující den právní moci a je vykonatelné. - U správního a občansko-soudního řízení je lhůta 15 dnů. - U trestního řízení je lhůta pouze 8 dnů. - Po odvolání postoupen odvolacímu orgánu (o stupeň vyšší) – např. stavební úřad → krajský úřad apod. 2) Mimořádné - Obnova řízení - Jen, jsou-li nové důkazy, které nebyly v době rozhodnutí známy a kdyby byly změnily toto rozhodnutí v náš prospěch. - Návrh k soudu či úřadu, který ve věci jednal poprvé a proti rozhodnutí je možné se opět odvolat. -
Ve správním řízení je to žádost o přezkoumání správního rozhodnutí soudem. K nejvyššímu správnímu soudu v Brně, ten zjistí, zda orgán v 1. či 2. instanci jednal správně.
-
Dovolání u soudu Jen, pokud se domnívám, že soud pochybil, soudce byl podjatý apod. Podává se k instanci o 2 stupně vyšší, tedy vrchní soud, pokud bylo 1. řízení u obecního soudu a nejvyšší soud, pokud bylo 1. řízení u krajského soudu. Je to v podstatě odvolání proti odvolání.
-
-7-
PRÁVNÍ VZTAHY = Jsou to ty společenské vztahy, v nichž je chování upraveno právní normou: společenský vztah + právní norma = právní vztah. 1) Předpoklady právních vztahů 2) Prvky právních vztahů 1) předpoklady právních vztahů a) Existence právních norem – pasivní element, nevyvíjí žádnou činnost. b) Existence právních skutečností – aktivní element. Způsobují vznik, změnu nebo zánik právního vztahu. Projevy vůle člověka: → Právní jednání: individuální právní akty konstitutivní a právní úkony → Protiprávní jednání: přestupek, trestný čin, správní delikt Nejsou projevem vůle člověka: → Právní události → Protiprávní stavy Protiprávní stavy Skutečnosti, které nejsou projevem vůle člověka, jsou právem odmítané (=reprobované) - Skutečnost vznikla, ale není znám její autor. - Např. pracovní úraz – není známo, kdo ho zavinil. - Viník je určen zákonem = fiktivní viník např. zaměstnavatel, pokud neprokáže, že za to může někdo jiný. -
Právní událost - Nejsou projevem vůle člověka, ale jsou přijatelné (=aprobované). 3 skupiny: 1. hodnoty související s lidskou osobností (např. dovršení věku, narození, smrt apod.) 2. katastrofické jevy 3. lhůty: → prekluzivní – je dána pr. Předpisem, vyplývá ze zákona, pokud lhůta uplyne, už nemůžeme uplatnit nárok. → Promlčecí – vyplývá ze smluv, jestliže ve lhůtě nebylo nic učiněno, je možno učinit v doplňkové lhůtě nebo odstoupit od vztahu. → Subjektivní – běží ode dne, kdy jsem se o skutečnosti dozvěděl → Objektivní – platí ode dne, kdy skutečnost nastala (do 3 měsíců, nejpozději do 3 let) Právní jednání a) konstitutivní – zakládají, mění či ruší právní vztahy, nařizují určité jednání b) právní úkony – nic nenařizují (např. nabídka) Platný právní úkon: 1. musí být správný 2. vůle musí být vážná a svobodná, projev vůle nesmí být učiněn pod nátlakem 3. musí být určitý a srozumitelný, musím vůli vyslovit.
-8-
Druhy právních úkonů: a) Jednostranné právní úkony – stačí projev vůle jedné strany a projev druhé strany už se nepředpokládá (např. závěť, výpověď) b) Dvou nebo vícestranné právní úkony – vztahy smluvní, dohodové. Vzniká po dohodě obou stran (např. kupní smlouva). Vícestranné (např. 3 spolumajitelé prodávají dům, musí se dohodnout všichni). 2) Prvky právních vztahů a) Objekt b) Obsah c) Subjekt a) Objekt - To, kvůli čemu vstupuji do právního vztahu (koupě, rozvod) = předmět. - Objekt právního vztahu je materiální statek, kterého chci dosáhnout nebo se zbavit a to na základě právem stanoveného chování. → Objekt přímý = předepsané chování → Objekt nepřímý = materiální statek Objekt přímý = předepsané chování: dát – změna vlastnictví, spoluvlastnictví (darování, prodej, dědictví) konat – konat práce sjednané v pracovní smlouvě strpět – věcné břemeno („Koupím chalupu s dědou Komárkem, musím ho strpět.“) Zdržet se – zaměstnavatel je povinen zdržet se jakýchkoli projevů oznámí-li mu zaměstnankyně, že jde na mateřskou dovolenou. Objekt nepřímý = materiální statek Hmotné statky – viditelné, hmatatelné, někdy i čichatelné, movité, nemovité, dělitelné, nedělitelné, součást věci, příslušenství věci. Nehmotné statky – neviditelné, nehmatatelné, vynálezy, objevy, virtuální statky, licence. Mohou být předmětem obchodu – můžeme je prodat, koupit, pronajmout. Zvláštní právo – obchodovatelné právo, právo obchodovat se svými výtvory. Při opisování musíme citovat – autorská práva. Hodnoty lidské osobnosti – život člověka, jeho zdraví, čest,... b) Obsah - Soubor vzájemných oprávnění a povinností účastníků právního vztahu v jednom časovém úsek. - To, co musím udělat, abych získal objekt. c) 1. 2. 3. 4.
Subjekt Subjekty jsou účastníci právního vztahu: FO – lidé PO – instituce Stát Státní orgány
-9-
FO - -Je často subjektem právního vztahu, kromě mezinárodního práva veřejného, kdy může být subjektem jen stát. - Subjekt musí splňovat určité podmínky: Způsobilost k právům – schopnost nabývat práv, vzniká narozením a končí smrtí člověka. Nenarozené dítě má dědické právo pod podmínkou, že se narodí živé. Způsobilost k právním úkonům – dotyčný je schopen jednat za sebe v právních vztazích. Musí být svéprávný a plnoletý (pracovní smlouvu lze uzavřít už v 15 letech). Může mít soudem omezenou způsobilost k právním úkonům nebo může být uznán absolutně nezpůsobilým k právním úkonům. Způsobilost k protiprávním úkonům – dotyčný má rozlišovací schopnost. PO - Transformace PO do FO. - Občanský zákoník vyjmenovává tyto PO: Ziskové organizace – všechny obchodní společnosti, vznikají zapsáním do obchodního rejstříku na krajském soudu. Neziskové organizace – nadace fondy (vznikají registrací na krajských úřadech) a spolky a politické strany (vznikají registrací na ministerstvu vnitra). Obce – vznikají založením Ostatní: státní příspěvkové organizace (státní školy, divadla, ZOO, kulturní domy, nemocnice), církve – registrované, veřejnoprávní instituce (česká televize, rozhlas, české dráhy, státní vysoké školy) – vznikají zřizovací listinou. Stát - Vystupuje jako člen OSN, EU, NATO, UNESCO. Ve všech ostatních věcech zastupuje státní orgány. Státní orgány - Vznikají zřízením nebo zvolením - Mají úzkou subjektivitu - mohou činit jen to, co je jim právním předpisem předepsáno. ZASTOUPENÍ -
Můžeme se nechat zastoupit při jakémkoli jednání.
3 způsoby zastoupení: 1) Zákonné zastoupení 2) Zastoupení na základě rozhodnutí státního orgánu 3) Zastoupení na základě plné moci 1) -
Zákonné zastoupení Zákonnými zástupci jsou rodiče až do 18 let. Žádost o zplnoletnění musí podat rodiče. Mohou to být i osvojitelé.
2) Zastoupení na základě rozhodnutí státního orgánu - Hlavně soud, ale nejprve např. orgán péče o dítě (dočasně). - Dotyčný je zástupce na základě rozsudku soudů, smí jen to, co je předepsáno.
- 10 -
3) -
Zastoupení na základě plné moci Obě strany musí mít právní způsobilost. Plná moc: Musí být vždy písemná + podpisy obou stran Jméno, rodné číslo Předmět plné moci – rozsah činnosti Nesmíme porušit – překročit rámec plné moci, jinak je odpovědný za škodu zmocněnec - zastupující, zastoupený je zmocnitel. ZÁKONNOST A JEJÍ ZÁRUKY
Dvojí definice: 1) dodržování zákonů (i zákonných pravidel pro přijímání zákonů) 2) metoda vládnutí prostřednictvím práva (i vládce musí dodržovat určité právo) Záruky zákonnosti: (aby nebyly obcházeny, ale dodržovány) 1) politické – systém brzd a dělba moci 2) právní Náprava vadných právních aktů: 1) Normativních – právní normy 2) Individuálních – rozsudky soudů a správních orgánů - Normativní se napravují a) Žalobou k ústavnímu soudu (právní norma není v souladu s ústavou či lidskými právy, podá ji poslanec, senátor, prezident, obyčejný člověk nemůže). Ústavní soud zruší buď celou právní normu nebo jen část, nelze měnit (pokud by byla nutná změna – provede se novelizace). b) Novelizací – změna právní normy, připojí se jako dodatek dané právní normy. Časem se vydává jako tzv. úplné znění. -
Individuální právní akty – napravují se řádnými a mimořádnými opravnými prostředky. Každý, kdo se cítí být poškozen na svých právech, se může obrátit na soud. Všichni jsou si před soudem rovni (i pan prezident je jen pan Klaus).
Kontrola a dozor – Činnost, kterou se zjišťuje rozdíl mezi stavem , který má být a stavem, který je. a) kontrola se provádí v ekonomické sféře. b) Dozor se provádí v právní sféře. Kontrola: 1. Vnitřní – např. ředitel kontroluje, zda se chodí včas, co probíhá uvnitř subjektu. 2. Vnější – mimo hranice subjektu – jeden subjekt kontroluje druhý (MŠMT,ČR kontroluje osnovy škol). Dozor je bázi právní. Např. - Český úřad bezpečnosti práce - Nejvyšší soud dozoruje nad ostatní soudy - Státní zástupci dozorují u soudů, atd.
- 11 -
Donucení: - řeší se tím patová právní situace (např. půjčím někomu peníze, on nezaplatí, tak ho dám k soudu, on opět nezaplatí, tak se obrátím na soud 1. stupně s exekuční žalobou – žádám exekuci na penězích nebo na majetku. Exekuce na penězích - U těch, kteří vydělávají, jsou zaměstnaní, soud obstaví plat nebo určí částku, která se bude dotyčnému odečítat, až se částka načte do požadované hodnoty věřitele, tak se mu soud částku přesune. Exekuce na majetku - U těch, kteří nepracují, nepobírají žádné peníze, soud obstaví majetek. Finanční prokuratura (zaplatíte? – ne!, chcete splátkový kalendář? – ne!) → sepíší majetek, dají na něj nálepku, že se nesmí používat – lhůta, do kdy musí dlužník zaplatit, když tak neučiní, je mu majetek zabaven a prodán v aukci. Je-li prodán pod cenou, tak má věřitel smůlu, nic jiného už se nezabaví). Je-li prodán dráž, vrátí se přebytek dlužníkovi. - U soudu ještě zvláštní druh – Propadnutí věci u (trestných činů). 1) 2) 3)
Právní odpovědnost: Schopnost unést následky svého jednání, být za své jednání zodpovědný. Odstranění škod (viník má povinnosti, které musí splnit). 3 funkce: preventivní reparační – náhrada represivní – trest
1) -
Preventivní funkce Jako jediná má na viníka vliv do budoucna. Vyplývá z právní normy, jak je stanovena dispozice a dále vychází ze sankce. Např. Ve vesnici je rychlost 50 km/hod, pokud jedu rychleji, tak nastává sankce – pokuta. Kdyby byla pokuta malá, stálo by to za srandu X pokud by byla vysoká, tak by to bylo neúměrné – nikdo by nezaplatil. Musí se tedy stanovit taková sankce, která by měla zároveň odstrašující účinek, byla výchovná, účelná a do budoucna preventivní – tedy mezi 500 – 2000.
2) a) b) -
Reparační funkce – náhradová Pokud v právním jednání dojde k jakékoli újmě, musí být tato újma nahrazena. JAK? finanční restituce – škoda se zaplatí naturální restituce – viník uvede věc do původního stavu V občanském právu lze použít obojí, poškozený se sám rozhodne a poškoditel se musí přizpůsobit. Naturální restituce má větší preventivní výchovný charakter.
-
3) Represivní funkce – trestající - Ve stanovených případech může být pachatel potrestán, ale po trestu stejně nastává ještě reparační funkce. - Tato funkce se smí použít pouze v zákonem stanovených případech.
- 12 -
Předpoklady právní odpovědnosti 1) Objektivní 2) Subjektivní 1) a) b) c)
Objektivní musí být prokázáno protiprávní jednání musí být prokázána vina musí být prokázána souvislost mezi protiprávním jednáním a vinou = kauzální nexus
2) Subjektivní - Prokazuje se pouze konkrétnímu člověku + se mu musí prokázat všechny objektivní předpoklady + zavinění (zda takto jednal úmyslně nebo z nedbalosti), což má vliv na trest. TRESTNÍ ODPOVĚDNOST -
V kterýchkoli právních vztazích se upravují pouze sankce. Trestně právní odpovědnost je odpovědnost za spáchání trestného činu.
Trestný čin je jednání, které: - Je zvlášť nebezpečené pro společnost. - Jeho znaky jsou uvedeny v trestním zákoně. Znaky skutkové podstaty trestného činu: 1) Objekt trestného činu - Předmět útoku (člověk, život, majetek, to, co je napadeno) 2) objektivní stránka trestného činu - Protiprávní jednání + újma + kauzální nexus 3) a) b)
Subjekt trestného činu Pachatel: trestně odpovědný – příčetný a starší 15 let trestně neodpovědný
4) a) b)
Subjektivní stránka trestného činu Zavinění: úmyslné (trest je pak vyšší) z nedbalosti (trest je pak nižší)
fáze trestného činu: 1. Příprava k trestnému činu 2. Pokus o trestný čin 3. Dokonání trestného činu - Jednotlivé fáze spolu nemusí souviset a navazovat na sebe, trestné jsou i sami o sobě.
Okolnosti vylučující trestní odpovědnost:
- 13 -
1) a) b)
Nutná obrana Nejklasičtější. Jeto vztah mezi útočníkem a bránícím se. Obrana proti útoku dosud trvajícímu Prostředky k obraně musí být přiměřené
2) Krajní nouze - Vzniká z objektivních okolností (např. požár, povodeň) - Při jednání v krajní nouzi musíme způsobit menší škodu, než kdybychom vůbec nezasáhli. 3) Dovolené užití zbraně - Policisté, vojáci, strážní ve službě. - Nemusí ji použít jen v sebeobraně, ale můžou i zasahovat. Před tím musí provést určité kroky: 1. „Stůj, kdo tam?“ → 10 s počkat 2. „Stůj, nebo střelím!“ Můžeme při tom vystřelit do vzduchu. → 10 s počkat. 3. Pak teprve můžeme střílet. 4) Profesionální výkon povolání - např. lékaři.
- 14 -
SOUKROMÉ PRÁVO Literatura: Občanský zákoník, Zákon o rodině VĚCNÁ PRÁVA − − − 1) 2) 3) 4)
Věcné právo = právo k věcem (movitým, nemovité) Práva upravena v občanském zákoníku Je to moje právo proti komukoli (v závazkovém právu má dvě strany) Vlastnické právo Spoluvlastnické právo Práva k věcem cizím Držba 1) VLASTNICKÉ PRÁVO
a) právo věc držet – mohu ji půjčit, ale mám vlastnické právo b) právo věc užívat (používat) – pro účel, pro který byla věc zhotovena c) právo s věcí disponovat – prodat, darovat, zničit, pronajmout Vznik vlastnického práva: a) Originární způsob – věc byla zhotovena pro mě, jsem její první vlastník (nechám si ušít oblek) b) Derivátní způsob – jsem sekundární vlastník (koupím, zdědím, dostanu,…) Vlastnické právo může být ze společenských důvodů omezeno: a) Zákonem omezeno – nesmím něco dělat, omezení, domovní klid, respektovat vlastnické právo druhých. b) Soudem omezeno – vyvlastnění – může nastat jen na základě rozhodnutí státního orgánu. Vyvlastnit lze pouze: a) Ve veřejném zájmu (místo mé zahradu bude dálnice), b) Nesmí existovat jiné variantní řešení, c) Věc úplatná – musí být odškodnění. Ukončení vlastnického práva: a) Absolutní zánik věci – věc fyzikálně zanikne (snědl jsem ji, zničil, rozpadla se,…) b) Relativní zánik věci – prodej, dar, dědictví – věc nezanikla, ale pouze se změnil majitel. 2) SPOLUVLASTNICKÉ PRÁVO = Právo k jedné věci má více lidí. a) Podílové spoluvlastnictví – podíl je určen procentem nebo zlomkem. - Problémy při nakládání s věcí. - Rozhoduje nadpoloviční většina vlastníků, menšina má předkupní právo (nejprve se musí věc nabídnout menšině vlastníků – za odhadní cenu). b) Bezpodílové spoluvlastnictví mezi manželi – společné jmění manželů.
- 15 -
3) DRŽBA = Něco mezi vlastnictvím a nájmem. Pokud věc držím, můžu po 3 letech u movitých a po 10 letech u nemovitých věcí, požádat o převedení do mého vlastnictví. 4) PRÁVA K VĚCEM CIZÍM a) Zástavní právo – vzniká smlouvou (potřebuji peníze, tak něco zastavím movitost i nemovitost – u banky – hypotéka) Zásady: − Funkce upozorňující (vyplatím svou věc) − Funkce u prodávajících (pokud věc nevyplatím do určité lhůty, tak mi ji prodají) a) Zadržovací právo – není vázáno smlouvou, musí dojít k naplnění skutkové podstaty (pokud nezaplatím fakturu, má prodávající právo věc zadržet dokud nezaplatím). − Pouze funkce upozorňující. Zadržet lze pouze věc movitou. a) Věcná břemena – pouze nemovitosti. − Dochází k nim smluvně nebo dědictvím (koupě nemovitosti s původním majitelem, musím ho respektovat, nesmím ho vyhodit, musím zachovat cestu, která vede přes můj pozemek, nesmím ho oplotit). − Věcná břemena jsou zapsaná v Katastru nemovitostí. DĚDICKÉ PRÁVO = Právo na dědictví: hmotné (věc), nehmotné (akcie, dluhy), aktivní, pasivní. - Dědictví můžu odmítnout → propadá státu – odúmrť (musím odmítnout písemně) - Dědické vztahy jsou vztahy mezi zůstavitelem (mrtvým) a dědicem. - Podmínkou dědictví je smrt zůstavitele, dědic má právo dědit. 1) dědění ze zákona 2) dědění ze závěti 1) DĚDĚNÍ ZE ZÁKONA - Není-li závěť, dědicové se dělí do 4 skupin: 1. Manžel/ka + všechny děti i adoptované. Nejsou-li děti, dědí se ve 2. skupině. 2. Manžel/ka alespoň 50%, pokud nejsou děti (jiný dědic – rodič/e), dědí všechno manžel/ka. 3. Nejsou děti ani manžel/ka. Dědí sourozenci + osoby žijící se zůstavitelem ve společné domácnosti + osoby, které byly výživou odkázány na zůstavitele (babička). 4. Ostatní příbuzní 2) DĚDĚNÍ ZE ZÁVĚTI a) b) c)
Závěť má přednost před zákonem, pokud je platná. Je to písemný úřední dokument. Holografická závěť – vlastní rukou, datum (měsíc slovně), celé jméno, podpis Jakákoli forma + podpisy dvou svědků, datum, rodné číslo svědků Notářská závěť – razítko, číslo v registru – je nenapadnutelná
- 16 -
-
Můžu odkázat komukoli cokoli, ale nesmím opomenout neopomenutelné dědice – děti (nejsou-li plnoleté, dostanou to, co by dostaly ze zákona, pokud jsou plnoleté, dostanou jen ½ zákonného dílu). - Dědic může písemně odmítnout dědictví. - Vydědění – písemně, stejný charakter jako závěť. Můžu vydědit pouze z důvodů obsažených v zákonu o rodině: a) Dědic je pachatel trestného činu, recidivista. b) Dědic spáchal trestný čin proti zůstaviteli. c) Dědic se zachoval k zůstaviteli zavrženíhodným způsobem.
- 17 -
RODINNÉ PRÁVO VZNIK MANŽELSTVÍ 1) 2) 3)
Soubor právních norem upravujících tři vztahy: Vztahy mezi manželi Vztahy mezi rodiči a dětmi Vztahy náhradní rodinné výchovy (osvojení, pěstounská péče, ústavní výchova, svěření dítěte do péče jiné osoby) 1) Vztahy mezi manželi
-
-
Manželství je právní svazek mezi mužem a ženou, jejich cílem je vznik rodiny. Manželství vzniká, když si oba řeknou ANO, musí být písemně potvrzené. Musí se dostavit na matriku, kde ohlásí, že chtějí uzavřít sňatek, tam pak musí přinést určitý kolek, který se nalepí na žádost a na oddací list (pokud je svatba v bydlišti jednoho ze snoubenců, tak je to zadarmo, jinde mimo bydliště obou se platí). Svatba má proběhnout v důstojném prostředí a oblečení. Na svatbu je stanovený den. Zákoník práce dává na svatbu snoubencům 2 dni a rodičům 1 den placeného volna – den svatby a den po svatbě.
Neplatnost sňatku: relativní a absolutní - Absolutní – sňatek nikdy nevznikl, pokud je jednomu z manželů méně než 16 let. Nebo v případě bigamie. - Relativní – jeden je mladší 18 let, ale starší 16 let, musí mít povolení od soudu, pouze je-li nevěsta těhotná. Pokud nemá povolení, lze doplnit později. 2 druhy sňatků: církevní a civilní - Teď už jsou oba sňatky rovnocenné, farář je také ve spojení s matrikou. - Místopřísežná prohlášení – 3 otázky: 1) Jest Vám znám zdravotní stav snoubence? 2) Jest Vám známa příčina, proč by se sňatek neměl uskutečnit? 3) Jak se budete po svatbě jmenovat? Mohou si nechat každý svoje jméno. Musí prohlásit, jak se budou jmenovat děti. - Poté se předloží OP a rodný list nebo křestní list, v případě cizinců pas. - Poté je vpuštění do obřadní síně – pořadí v jakém vcházejí: ženich se svou matkou, pak jdou svědci (musí být plnoletí a slyšící), pak zbylí rodiče, pak ostatní a nakonec nevěsta s tatínkem. - Oddávající musí být pověřený – právoplatný. U církve je to jasné – presumpce pravděpodobnosti. - Při církevním sňatku se musíme podřídit rituálu dané církve. Svatba v zastoupení, svatba konzulátní: Svatba v zastoupení - Předpokladem musí být plná moc pro zástupce stvrzená notářem. Zástupce musí být způsobilý k právním úkonům, musí mít stejné pohlaví jako zastoupený. Zastoupený může být jen jeden. Svatba konzulátní - Mimo území republiky, prováděna na konzulátu té dané země.
- 18 -
Další sňatky: - Může oddat třeba velitel vojenské jednotky, kapitán v letadle, kapitán na lodi, apod. Práva a povinnosti manželů: - Základní právo je společně disponovat společným majetkem. → Trojí druh majetku: a) Můj – jenom můj b) Její/jeho majetek c) Společný majetek manželů – bezpodílové spoluvlastnictví – pouze mezi manželi a trvá pouze za trvání manželství, končí zánikem manželství - Každý z manželů disponuje celým společným majetkem. K větším nákladům je třeba souhlasu obou manželů. Říká se tomu „Společné jmění manželů“ – hmotné, nehmotné, dluhy, ... vše kromě dědictví, darů (pokud jsou darovány pouze jednomu z manželů), restituce, úhrada za pracovní úraz. - Po skončení manželství se vypořádává třemi způsoby: a) Po rozvodu dohodou b) Rozhodnutím soudu c) Dělba majetku zákonem (pokud se do 3 let od rozvodu nedohodnou, nebo nerozhodne soud, tak rozhoduje zákon – nemovitosti 50%, movitost zůstává tomu, u koho právě po těch 3 letech je. Zánik manželství: - smrtí alespoň jednoho z manželů – tělo je přímý důkaz nebo úmrtní list - prohlášením alespoň jednoho z manželů za mrtvého - rozvodem Smrtí alespoň jednoho z manželů: - Po smrti jednoho se ten druhý může vrátit ke svému jménu za svobodna, ale stále je to např. „vdova po někom“. Prohlášením alespoň jednoho z manželů za mrtvého: - Nejprve musejí být prohlášení za nezvěstné, poté za mrtvé, je zde nepřímý důkaz – není mrtvola (havárie letadla, lodi,...). - Musí se důkladně prošetřit všechny důkazy. - Na obci se podá žádost o prohlášení dotyčného za mrtvého, obec ho musí ještě hledat (s pomocí policie, apod.), pokud není dostatek důkazů, neprohlásí ho za mrtvého a manželství stále trvá. - Pokud je prohlášen za mrtvého a dotyčný se po čase objeví živý, má to tyto důsledky: → Pokud se prokáže, že to je ten pravý, musí mu být vrácen majetek, pokud už majetek neexistuje, musí dostat peníze. → Na manželství už se ale hledí jako na rozvedené. Rozvod: - Od roku 1998 se kromě rozvodu soudem, uplatňuje rozvod dohodou. Dohodu musí potvrdit okresní soud. - Dohoda musí mít náležitosti: → Manželé spolu nejméně půl roku nežijí (nemají intimní poměr), → Musí být vypočten veškerý majetek, který je můj, jeho a společný (všechno přesně vypsané),
- 19 -
→ Jak to bude s dětmi, pokud jsou a jsou nezletilé, → Soud musí dohodu potvrdit a může si ověřit její pravdivost. 2) Vztahy mezi rodiči a dětmi -
Rodiči jsou matka a otec a dětmi jsou dcera a syn obecně.
Určování otcovství a mateřství: Určování otcovství: - Stát si vždy přeje mít otce, aby někdo rodinu vyživoval a nemusel ji vyživovat stát. - Určit otcovství je velmi obtížné, provádí se na základě nepřímých důkazů – presumpce otcovství, to má 3 předpoklady: → Otcem je vždy manžel matky dítěte, pokud ale nebyl minimálně 1 rok přítomen v okolí matky, je neplodný, tak... → Dítě se narodilo svobodné ženě, tak je otcem ten, kdo se k dítěti přihlásí a uvede se na matrice (může být indifferentní – dobrovolník). Když to není ani ten, ... → Otec je určen rozhodnutím soudu. Jde o muže, který souložil s matkou mezi 180 – 300 dnem před narozením dítěte a matka ho za otce dítěte označila. Musí počkat do 1 roku dítěte a poté podat žalobu na reuznání otcovství. Pak ho soudce pošle na 6 vyšetření – přezkumů (krevní, sexuologické, DNA,...). Pokud se testy liší ve více jak polovině, tak není otcem. → Pak se hledá nový otec – náhradní (2. otec už se může odvolat hned). Pokud matka otce neoznačí, tak má nárok jen na ty nejnižší dávky. Určování mateřství: - Nikdy se nezjišťovalo, matka byla vždycky jistá. - Matkou dítěte je ta žena, která dítě porodila!!! Práva a povinnosti rodičů a dětí: 1) Práva a povinnosti rodičů vůči dětem 2) Ostatní práva a povinnosti rodičů Práva a povinnosti rodičů vůči dětem: - Rodiče mají právo i povinnost děti vychovávat a vyživovat. Vychovávat dítě mají oba rodiče, omezení nastává až po rozvodu. Nikdy soud nepřipustí žádný styk s otcem, pouze v případě, že otec spáchal trestný čin násilné povahy, ale stejně jen dočasně omezí styk (až je dítě větší, tak stejně styk s otcem povolí). - Rodiče mají právo i povinnost děti zastupovat. Rodiče jsou až do 18 let zákonnými zástupci svých dětí. Rodiče dítě zastupují, i když jsou rozvedení, je-li zástup potřebný. - Rodiče mají právo i povinnost pečovat o majetek dětí. Majetkem dítěte jsou jeho dary (např. dům od babičky) nebo dědictví, o které rodiče musí pečovat. Dítě má právo v dospělosti požádat o vypořádání svého majetku. Prodat věc mohou jen se svolením opatrovnického soudu (obecní soud), ale musí s ním naložit pouze v zájmu dítěte. Ostatní práva a povinnosti rodičů: - Právo a povinnost s dítětem bydlet, pokud je to možné. - Právo a povinnost dítěti určit jméno a příjmení.
- 20 -
Práva a povinnosti nezletilých dětí vůči rodičům: - Pomáhat s pracemi v rodině. - Dle svých možností jsou děti povinny přispívat finančně. 3) Vztahy náhradní rodinné výchovy Důvody: 1) Pokud se rodiče stali nesvéprávnými 2) Pokud jsou rodiče ve vazbě 3) Pokud rodiče o děti nepečují 4) Pokud rodiče o děti pečují, ale týrají je → Poté dochází k náhradní rodinné péči. 4 typy náhradní rodinné výchovy: 1) Ústavní výchova 2) Svěření dítěte do péče jiné osoby 3) Pěstounská péče 4) Osvojení – adopce 1) Ústavní výchova - Oddělení péče o dítě (OPD) podá návrh na vyjmutí dítěte z rodiny, dále rozhoduje soud. - Na začátku jde dítě vždy do ústavu, pak se rozhoduje o adopci, apod. při neúspěchu jde zpět do ústavu. - Problém je, když jsou rozvedení rodiče vzdálení – problém s kolektivní péčí. - Ústavní péče funguje po praktické stránce, ale duchovně je mimo. Mají pravidelný denní režim. - V ČR snad probíhá modernizace dětských domovů, jsou daná kritéria pro budovu (zahrada, sociální zařízení). - V roce 1963 přijat Zákon o rodině. - V 18 letech dítě z ústavu odchází, pak je problém s tím, že nemá domov, peníze. V dnešní době začínají „startovací byty“. + 2) Svěření dítěte do péče jiné osoby - Dočasné, přechodné. - Osoba, které bude dítě svěřeno, by se měla rozhodnout zda do adopce nebo jen pěstounské péče. - Každopádně je to lepší, než aby šlo dítě do ústavu. - Nejlepší je, když je osoba příbuzná nebo známá k dítěti. 3) Pěstounská péče - Mezi ústavem a osvojením. - Pěstoun má některá práva a povinnosti rodičů. - Je to úřední osoba, dostává pěstounský příspěvek (předkládá se, že má i jiné vlastní příjmy → aby se pěstounství nemohlo stát výdělečnou činností). - Dostávají příspěvek na výživu (část od státu + alimenty od biologických rodičů – pokud jsou a mohou platit). - Pěstounem může být kdokoli starší 18 let, svéprávný, musí s tím souhlasit, prokázat, že dítě uživí a má kde bydlet. - Rodinný stav pěstouna není rozhodující, ale musí být zdráv. - Může být i pěstounská rodina, ale pěstounem je jeden z partnerů.
- 21 -
- Zastupují dítě, ale když je to možné, tak ho zastupují rodiče. - Správu majetku dítěte má pěstoun. Pokud s tím rodiče nesouhlasí, může být stanoven ještě opatrovník. - Dítě nepřerušuje vztahy s rodiči. Dítě k pěstounství není právně volné – rodiče během 6 měsíců projevili o dítě zájem (stačí napsat pohled). - Tříměsíční zkušební doba v rodině. Kolektivní pěstounská péče - Mezistupeň mezi ústavem a pěstounstvím. - SOS vesničky – od 60. let, první byla v Karlových Varech. - Domky postaví stát (obec), v každém domku bydlí vychovatelka – žena – svobodná – minimálně 25 let stará – vhodná. Je jí přiřazeno 6 – 12 dětí, různého pohlaví, různý věk – důležité pro výchovnou samosprávu – starší vychovávají mladší, pomáhají v domácnosti. - Pro více domků je jedna správní budova. - Dětí docházejí do školy a kroužků v obci jako normální děti. Výhody: - Děti zapadnou do rodinného života, do veřejnosti. Nevýhody: - Co s odrostlými dětmi? Ztratí domov (často zůstávají v SOS vesničce i déle, ale pak se nemohou přijmout další mladší děti). - SOS vesnička je státem vytvořená neúplná rodina. Žena musí být svobodná. Málo mužských vzorů. - Možno, aby to vykonávali soukromníci, manželé si do svého domu naberou více dětí, ale dostávají pouze příspěvek jako pěstoun, ne plat jako teta v SOS vesničce. 4) Osvojení - Skutečná rodinná výchova, mění se rodný list – zruší se veškeré právní vztahy k původní rodině (stanou se pro dítě cizími osobami, nedědí, atp.) - Zrušitelné a nezrušitelné. - Dlouhé řízení ověření vhodnosti adopce. - Musí být zkušební doba, pak rozhodne soud. Podmínky na dítě: - Není rozhodující zdravotní stav. - Až po dovršení 1 roku, ale řízení už nastává dříve. - Žena nemůže hned po porodu dát souhlas k adopci – vzdát se dítěte, musí počkat 2 měsíce zda k dítěti nepřilne nebo ne. - 2 měsíce – 1 rok může probíhat řízení, ale rozsudek soudu nesmí být vydán dříve než do jednoho roku dítěte. - Do 1 roku může biologický otec požádat o určení otcovství a o dítě se může případně postarat. Podmínky pro osvojitele: - Musí být svéprávní a starší 18 let. - Musí být manželé a oba relativně zdraví. - Mezi rodiči a dítětem musí být přiměřený věkový rozdíl (20 – 30 let). - Převážně čeští občané, 1 může být cizinec, ale rodina musí žít v Čechách. - Zjišťuje se majetek, bydlení, zda jsou schopni dítě uživit. - Musí prokázat, že žijí spořádaným životem. - Dítě musí mít vlastní pokoj. - Mu se zjistit, zda nesplácí nějaké dluhy (po splátkách nemají dostatek financí).
- 22 -
- Sociální pracovníci se dotazují v okolí manželů. Základní zásady: - Blaho dítěte. - Osvojitel nesmí být v žádném příbuzenském vztahu s dítětem. - Dítě musí být právně volné (minimálně 6 měsíců – stačí, aby mu biologičtí rodič poslal pohled). - Preadopční péče – 3 měsíce na zkoušku, zvláště u starších dětí je problém – narušení jejich stereotypu. - Je hodně žadatelů, kteří nevyhovují, nebo sami nevydrželi starý rodný list uložený do trezoru, z kterého nesmí být vyndán, jen při svatbě, aby si náhodou adoptované děti nevzali příbuzné, tak ho otevře matrika (nesmí u toho být nejbližší příbuzní). VÝŽIVNÉ - Jsou to finanční částky, které je osoba povinna splácet oprávněné osobě ve stanovených intervalech. Je to vždy jen finanční částka. - Příspěvek na stravu, na ošacení, apod. Typy výživného: 1) Vyživovací povinnost rodičů vůči dětem 2) Vyživovací povinnost dětí vůči rodičům 3) Vyživovací povinnost vůči rozvedené manželce nebo manželovi 4) Vyživovací povinnost vůči příbuzné osobě žijící ve společné domácnosti 5) Vyživovací povinnost stanovená soudem na cizí osobu 6) Úhrada nákladů neprovdané matce 1) Vyživovací povinnost rodičů vůči dětem – alimentační povinnost - Povinnost do 18 let nebo až do 26 let dítěte, pokud se připravuje na budoucí povolání (pokud se ožení, tak stanoví výživné soud). - Hranice je dána minimálně stejnou životní úrovní, jako mají jejich rodiče. - Vychází se z daného stavu konkrétní rodiny. 2) Vyživovací povinnost dětí vůči rodičům - Pokud se rodiče dostali do tíživé sociální situace např. jsou v důchodu. - Rodiče by měli žít důstojným způsobem (lépe než životní minimum), ale nemusí mít stejnou životní úroveň jako jejich děti. 3) Vyživovací povinnost vůči rozvedené manželce nebo manželovi¨ - Ve světe mají mít oba manželé stejnou životní úroveň. I u nás, ale nedodržuje se to. Jen se případně zvýší alimentační povinnost na dítě ve prospěch matky, matka sama nic nedostává. - Rozvedenému manželovi nebo manželce přízná soud alimentační povinnost jen pokud je ten druhý zdravotně postižený (je to příspěvek). 4) Vyživovací povinnost vůči příbuzné osobě žijící ve společné domácnosti - Tetička, strýček, babička, dědeček, apod.
- 23 -
5) Vyživovací povinnost stanovená soudem na cizí osobu - U příbuzných je povinnost ze zákona, ale v tomto případě určí povinnost soud. - Např. když někomu ublížím a on z toho má následek, tak mu platím do konce života. 6) Náklady neprovdané těhotné ženě a matce - Povinnost výživy k matce a náklady související s těhotenstvím a mateřstvím (oblečení, boty, oblečky, kočárek, výbavička, apod.).
- 24 -
