Právo na život v komunitě je jednou z klíčových podmínek občanství. Chceme upozornit na důležitost občanství. Mnoho lidí toto právo nemá možnost naplnit. Politici, úředníci a často ani poskytovatelé sociálních služeb to nevidí. Lidé nechápou pravé důvody pro změnu v systému pomoci lidem s postižením.
1
Výchozí myšlenkou konference je právo člověka na život v běžné komunitě. V ČR se hodně mluví o sociálním začlenění. Mnoho lidí neví, co to je. Mnoho lidí si myslí, že sociální začlenění znamená jen to, že lidé s postižením žijí mezi námi. Bydlet ve městě, v běžném bytě nestačí. Důležitá jsou občanská práva. Na problém s občanstvím upozorňoval náš kolega a kamarád Milan Cháb. Už před téměř před 20 lety!
2
Líbí se nám model občanství od Simona Duffyho. Naše kolegyně Jana Štěpánová podle něj udělala obrázek. Důležitou podmínkou občanství je dostupnost pomoci a podpory, kterou potřebuji pro svůj život. Díky pomoci a podpoře můžu bydlet ve vlastním domově. Lidé v pobytové sociální službě bydlí v práci. Platí tam cizí předpisy - třeba hygienické. Není to můj domov, když nemůžu rozhodovat o pravidlech. K tomu, abych měl, co potřebuji, musím mít dost peněz na živobytí. Pokud sem člověk s postižením, můžu potřebovat zvláštní služby, zejména sociální služby. Potřebuji mít možnost rozhodovat o svém životě. Peníze nejsou k ničemu, když je nemůžu využít, jak chci. Uslyšíme příběh pana Antonína. Antonín přišel o možnost rozhodovat o sobě a
3
svých penězích. Potřebuji mít v životě směr – co chci dokázat, udělat. Mé rozhodnutí berte vždy vážně. Abych poznal, kam směřuje můj život, potřebuji jiné lidi. Potřebuji se zapojit a přispívat společnosti. Nestačí mi, že bydlím mezi ostatními lidmi.
3
Svá práva nemohou naplňovat hlavně lidé v ústavech. V ústavu lidé bydlí, protože mají postižení a potřebují pomoc. V České republice se před několika lety začalo s transformačními projekty. Transformační projekty mají řešit pošlapávání lidských práv. Podívali jsme se na osudy 95 lidí, kteří chtěli odejít z ústavu.
4
Jen jedné třetině lidí (31 lidí) se podařilo odejít z ústavu. Modré sloupce jsou místa, kam lidé chtěli odejít. Zjistilo se to při plánování zaměřeném na člověka. Červené sloupce jsou místa, kam lidé nakonec odešli. Jen 4 lidé odešli do vlastního bydlení. Dva lidé odešli do své původní rodiny. Dospělí lidé se vrátili k rodičům. Ale dospělí lidé obvykle žijí s partnerem anebo dětmi. S rodiči jen výjimečně. Většina lidí odešla do jiné pobytové služby. Hodně lidí odešlo do jiné obce, než původně chtěli.
Lidé si místo pro život vybrali podle toho, že tam byla sociální služba. Takhle se lidé bez postižení nemusí rozhodovat. To není fér.
5
Ostatní lidé stále zůstávají v ústavu. Modré sloupce jsou místa, kam lidé chtěli odejít původně. Zjistilo se to při plánování zaměřeném na člověka. Červené sloupce jsou místa, kam lidé chtějí odejít nově. Mají to ve svém plánu. Lidé plánují odcházet tam, kde je pobytová sociální služba. Změnili podle toho své plány. To lidé bez postižení nemusí dělat. Není to fér. Transformace je odchod lidí z velkých ústavů do malých pobytových sociálních služeb. Hlavně do chráněného bydlení. Taková transformace nenaplňuje článek 19 Úmluvy o právech osob s postižením.
6
Ministerstvo práce a sociálních věcí sleduje počty lůžek v sociálních službách. Udělali jsme podle ministerských čísel graf. Graf ukazuje, jak to vypadá od roku 2007. Předtím to bylo podobné. Zelený sloupec = týdenní stacionáře Oranžový sloupec = domovy pro osoby se zdravotním postižením = klasické ústavy Červený sloupec = ústavy pro lidi s duševním onemocněním, problémovým chováním, pro lidi s demencemi Černý sloupec = chráněné bydlení, malé pobytové služby, často vypadají jako ústavy Počet lůžek v pobytových sociálních službách pro lidi s postižením stále narůstá. Ratifikace Úmluvy vývoj počtu lůžek neovlivnila. Chráněné bydlení počítáme do ústavní péče. Máme k tomu důvody: -ústav není definován počtem postelí (ECCL) a
-lidé jsou okolnostmi nuceni odcházet do chráněného bydlení. To není v souladu s Úmluvou.
7
Pobytové sociální služby se neumí dost přizpůsobit rozmanitým představám lidí. Lidé chtějí žít i v malých vesničkách. V malých vesničkách obvykle není chráněné bydlení. Transformační projekty jsou postaveny na možnostech služeb a ne lidí. Abychom zajistili dostatek pomoci a podpory, musíme využívat nejen placené sociální služby, ale i jiné zdroje: zdroje lidí s postižením a zdroje lidí, mezi kterými žijí. Např. rodiny, sousedé a podobně.
8
Konfekce je stejné oblečení v několika velikostech. Lidé mají různé míry. Některým lidem konfekční modely nesedí. Lépe jim padne originál ušitý na míru. Konfekční modely jsou jako druhy služeb – chráněné bydlení, domov se zvláštním režimem a podobně. Lidé s postižením ale často potřebují nekonfekční modely. Svoje vlastní, osobní řešení pomoci a podpory. Nestačí vytvořit konfekční modely služeb. Chtěli bychom konferencí přispět k objevení možností lidí s postižením, jejich rodin, přátel i širší komunity. Aby vznikalo víc originálů – na míru šité pomoci a podpory. Aby lidé nebyli závislí jen na sociálních službách. Aby lidé nebyli závislí jen na předpřipravené nabídce profesionálních programů.
9
Toto je zápatí
10
