102.
Jus regále montanorum. (Constitutiones juris raotallici.)
1300.
codex
Wenceslaus II. Boemiae rex praeclarua, cum non posset pervincere, ut legum civilium quibus omneš reg-ni incolae tenerentur, jussu ejus
conscriptus coraitiis probaretur, leges saltem quibus metallici uterentur, conscribendas curavit. Inde ortm est „Jus regále montanorum" seu „Constitutiones juris metallici," argentifodinarum Chutnensium cultoribus praeprimis institutae atque editae. Quod quidem juris corpus exemplo a Institutionibus Justiniani petito in quatuor libros distributum est, singulis libris in capitula vel titulos digestis. Qui codicem hune Juris metallici conscripsit, absque dubio nullus alius est, quam ille „vir sapiens et providus, magister Gozzius de Urbe Vetere, utriusque juris tam canonici quam civilis professor idoneus," quem Wenceslaus rex ad conficiendas et conscribendas leges civiles cardinali Matheo Rubeo mediante in Boemiam vocaverat. Codex manuscriptus antiquissimus saec. XIV., membranaceus promiscue et chartaceus, in archivo celeberrimae regiae montanae civitatis Montis Kutnae asservatur, cujus contextum diligenter exscriptum hic exhibemus. In eodem codice manuscripto reperitur versio germanica, a magistro Johanne de Gelhawsen temporibus Caroli IV. confecta.
Právo královské horniie. (Knihy práv hornikóm vydaných.) Jus regále montanorum vergente saeculo XV. in sermonem boemicum accuratissim ** esttranslatum. Exemplum quod exstat antiquissimum, reperitur in bibliotheca Musei regni Boemiae datum autem est anno 1478 alterum ab anno 1490, servabatur apud Josephum Jungmannium tertium ab anno 1528, reconditum est in bibliotheca c. r. universitatis Pragensis. In exscribenda interpretatione secuti sumus exemplár bibliothecae universitatis Pragensis, paucis novationibus exceptis cum exempláre Museali ;
;
;
congruum.
Jireek:
Codex.
I.
18
Jus Eegale Montanorum inpit.
Wenceslaus Dei gratia secundus, rex Bohemiae, qui primo regnum Poloniae Deo auxilium parante ipsi regno Bohemiae coadjunxit, montanis suis per regnum Bohemiae universis, gratiam suam, et hune librum, et in eo veram juris monta-
norum cognoscere
veritatem.
Sequitur prooemium lihri fons
Pater ingenite,
totius
Jiujus,
bonitatis,
qui
ut
humanum
genus perfecte uniretur, leges sacratissimas per ora princidivinitus protulisti, auge in nobis supplicibus Tuis ejusdem gratiae virtutera, ut sic íidelibus montanis nostris (quorum non solum regnum nostrum, immo universus orbis terrarum jam laboribus consolatur) leges edere valeamus, quod nobis ad salutem ipsisque proficiat ad quietem et ineíFabili nomini Tuo ad gloriam et honorem sic enim oportet prius animaS; deinde linguas fieri eruditas. Ergo more solito ejus auxilio invocato, qui Pater est luminum et omnium luminationum principium et a quo omnia data optima fluunt, donaque perfecta descendunt statuimus, cunctos montanos, quos Magnificenciae Nostrae regit judicium, sub Liis juris praeceptis, scilicet honeste vivere, alterum non laedere, jus suum unicuique
pm
;
:
Sed tamen cum cottidie contra tribuere, honeste conversari. leges agitur et mali male facere non verentur, ideo ne maleficia maneant impunita neque facti perversitas praesumtoribus transeat in exemplum, necessitate constringimur, noxios appetitus sub juris regulis limitare, ut mali metu poenae boni effinihil enim obedientia ciantur, ac boni juris praemio meliores prodessct humilibus, si contemptus contumacibus non obes;
set; sic ergo
nOstrum propositum inchocmus.
Quam iutentionem
(Poínají
se
pamti Vácslava
knihy práv horníkm vydaných od slavné druhého, mezi králi eskými v potu šestého,
krále eského.)
Královské pozdraveiiie.
Vácslav druhý, Boží milostí šestý král eský, kterýž najprvé královstvie polské mocí Bohem puojen témuž královstvie eskému pivinul neb pispojil jest, horníkem svým všechnm po královstvie eském milost sv, a tyto knihy, a v nich prav práva horniieho poznati pravdu.
Pedmluva
knih jprdva horniieho.
Ote
nerozený, studnice vŠie dobroty, kterýžto aby lidský národ dokonale živ byl, práva peposvátná skrze ústa knížat božsky vydal jsi, pispoiž v nás poddaných Tvých též Tvé milostivé moci, abychom tak vrným našim horníkem (jichžto pracemi neb dielem netoliko královstvie naše, ale i vešken okršlek zem tší se) spravedliv práva mohli vydati, aby nám naped k spasenie a jim ku pokoji prospievalo a nevýmluvnému jménu Tvému ke cti a sláv; neb tak mají dieve duŠe a potom jazykové býti naueni. Protož obyej nú vášní jeho požádajícc pomoci, jenž jest Otec svtel a osvcenie všech poátek a od nhožto všecka dánie najlepšie plovú a darové dokonalí sstupují: ustanovujem, aby všichni horníci, kteréžto Velebnosti Našie moc zpravuje, tato práva podnikli: najprvé aby poestn živi byli, druh druhu neškocož komu slušie, každému dávali, pízniv dili, právo jeho s sebii obcovali, jeden druhého neurážeje. Avšak že ústavn proti právóm dje se a zlí zle initi nestydí se, protož aby zlá dnie neostala bez pomsty, ani skutku pevrácenost drzým neb smlým šla ku píkladu, potebu býváme snuzeni, škodlivé žádosti pod pravidlem práva sevieti, aby zlí strachem pomsty dobí byli uinni, a dobí odplatu práva polepšeni neb by nic poslušenstvie pokorným plátno nebylo byf po18* ;
,
—
—
268
hanc semper ponimus Omne quidquid prius imperfectum aut confusum videbatur, hoc expurgare et perfectum ex inperfecto lucidius declarare. Cumque ex pluribus nobis quaestionibus per nostros montanos conquerendo propositis, instanter justitiam postulantes, multa collegerimus, tam propter juris ignorantiam quam propter defectum jurisque confu ionem correctione digna, sed legislatione clariore utique non indigna. Volentes ergo in hoc libro, cui nomen speciále adscribimus :
„Jus Regále Montanorum," omnem juris supplere defectum, et quidquid in jure veteri dubietatis fuerit, apertius enodare ac illuminatam omnibus desiderantibus doctrinam juris tradere montanorum subtiliter intuendo, quod omnis res per divisionem melius aperitur, eo quod divisio cujuscunque ;
operis
animum
legentis incitat,
memoriamque
mentemque
intelligentis prae-
idcirco hoc opus nostrum ad intelligentiam ampliorem in hos quatuor libros duximus distingendum, ut omneš, quorum interest scire haec jura, veteribus obmissis ambagibus, veram in eis juris prudentiam montanorum speculentur, et quod deinceps nostri juris illuminati beneficio per legitimos ipsius juris tramites ad justitiam faciendam sine devio salubriter gradientur. Omne autem jus montanum, quo utimur, aut pertinet ad personas, aut ad argentifodinas, vel ad concessiones, petitiones
parat
et
,
artificiose
reformát
:
eorum coherentias.
Liber primus. Cap.
I.
Sed primo de personis videamus; parum est enim jus si personae, quorum statutm est intuitu, ignorentur.
nosse,
Cap.
De
II.
personis in argentifodinis opportunis.
Superest primo videre propter notitiam juris montanorum de singulis personis in argentifodio opportunis. §. 1. Et šunt principales personae urburarii, jurati, judices et magisti montium, habentes a Nostra Regia Majestáte potestatem reos judicandi; demum šunt scriptoresurburae. §. 2. Šunt et aliae personae mediocres, ut scansores, mensores, carpentarii et custodes, qui etiam ab hoc jurati dicuntur, ut utilia faciant et inutilia praetermittant, et quidquid infra terrainos ipsis commÍ88os sinistri viderint vel audierint, magistris montium et
—
—
269
tupá neposlušným neškodila; pnitož lakío nás úmysl poneme. Jedno umnio toto vždy pokládáme: všecko, cožkoli dieve nedokonale neb smioseníí a zmatené zdálo se, to vyíiistiti neb zpraviti a dokonalo z nedokonalého jasnji vylíiti. A když ze mnohých žalob, skrze naše horníky žalobn nám vypravených, snažn žádajících spravedlnosti, mnohá jsme byli práva sebrali tak pro umnie práva, jakožto pro nedostatek a práva smiešenie hodná opravovánie a práva jasnjšího dánie ovšem nenehodná: protož chtjíce v tchto knihách, jimžto jméno zvláštnie pipisujeme Právo královské horniie,^^ každého práva doplniti nedostatek, a cožkoli v starém práv bylo pochybenie, otvoitjie vypraviti a osviecené neb jasné všem žádajícím nauenie práva horniieho vydati; vtipn vzevevše, že každá vc skrze rozdélenie lépe bývá oznámena, ^nf^r^ a že rozdlenie každého diela úmysl ctúcího zbuzuje, mysl ^'Yov^'^{ rozumného pipravuje a pamt umlého napravuje: protož toto dielo naše k rozumnosti širší na tyto ctvery knihy umienili jsme rozdliti, aby všichni, jimž pislušie tato práva umti, staré opustíce omyly, pravú opatrnost práva horního v nich spatovali, a aby potom osvieceni jsúce dobrodiním práva našeho, po upímých tohoto práva stezkách k cinnie spravedlnosti bez pochybenie chodili. A ponvadž všeliké právo horniie, jehož požíváme, nebf pislušie k osobám, neb k dolóra a propojickám neb podánie, a ku požádánie neb žalobám a jich píslušnostem j^
:
Prvnie knihy. Kap.
I.
Protož najprvé o osobách vizme; neb maláf by vc byla právo, kdyžby osoby, jichžto se právo dotyce, nebyly poznány. poznati
Kap.
O
osobách
t.
II.
úeánících potebných
pi
horním
diehc.
Protož najprvé potebie jes vdti pro poznánie práva horního o všech i o každých osobách pi dielu stiebra dobyvánie potebných. pední osoby t. urburéiy nmecsky jenž §. 1, A jsúf obecn slovu mincmajstrovéy úedníci diela královského, písežní t konšelé^ sudce neb rychtái a 'pergmisfi^ majíce moc od Naší Královské Velebnosti, jiné súditi potomf jsú písaové urburní. jiné osoby pednie, jakožto lezci, jenžobytejn §. 2. Jsúf pak slovu stajfjei nebo pihledai^ méiH^ tesai^ jenž obecn slovu ;
i
^^ío^^^fo^j
ua hon
—
270
quorum testimonum
colonis denuncient et accusent, ficiens atqiie
—
validum approbatur.
§. 3.
in hiis suf-
Šunt postea coloni prin-
vulgariter gewerken dicuntur, et secundarii, et tertii, et deinceps, qui vulgariter lehenhewer dicuntur, ad quos lucrum et dampnum illarum argentifodinarum, quas excolunt, principaliter dinoscitur pertinere. §. 4. Praeterea šunt et aliae multae personae, quorum coloni utuntur opera supradicti, de quibus infra suis locis plenius edicetur. cipales,
qui
Cap.
De
urhiirarus
et
III.
regimine vpsorum.
Tractaturi divina favente gratia de urburariisj de quibus vel nihil usque ad haec tempora scriptum est, cum tamen nihil sit de contingentibus obmittendum, luculentam trademus doctrinam. ab urbura, quam ipsis §. 1. Urburarii autem dicuntur tota fide committimus gubernandam, ut universum populum montanum nobis acceptabilem reddant atque gratum (cujus defensorem nos constituit Oriens ex alto), ab omni injuria conservent, a quibuslibet noxis defendendo, discordiasque sedent inter suos subditos, ubique concordiam reforraando; cur enim ad arma et ad rixas procedere patiantur, quos possunt sua jurisdictione corapescere in quiete, ut dictus populus suis laboribus et nostrae rei publicae utiliter valeat insudare, argentifodium nostrum in omni parte liberaliter excolendo, et unusquisque pacifice possideat et quiete, quod sibi sors dederit divina de suis itaque possint laboribus sub regali protectione merito jocundari, non, ut quod quisque vigilans laboransque lucri invenerint, alterque dormiens negligensque sine ratione occupet violenter, quia laborantibus, et non negligentibus nostris intendimus legibus subvcnire, nec quemquam alterius locuplotari jactura juxta legitimas sanctiones jus patitur naturale. Sed cum homo dignissima sit creaturarura, eo quod sibi compctit uti ratione, optám us omnia haec íiori praevia ratione, quae virtutum omnium dicitur esse mater, prout auctoritato eminentissimi moralis philosophi Senecae recep-
parum
;
tm
cst dicontis: quodvirtus est (ilia rationis, itcrumque scribentis impcratori Neroni, a rationis regimine exorbitanti si multos enim revis omnia tibi subjicere, te subjice rationi :
;
—
—
271
hutmanovéj kteížto proto alovú písežní, aby iižite(^n(^. v^ci inili «i neužitené opntli, a cožkoli mezi mezemi jim poruenými 8cestn(^ho vidli-by neb slyšeli, to aby hormistróm a gverkóm zvstovali a obžalovali, jichžto svdecstvie v tch vcech dostatené a hodné tvrdí se. §. 3. Jsúf potom t(ížai horní prvotní, jenž obecn kverkové slovu, tetie a dále, jenž obecn slovu lénhavéi a esky a druzí podaní, k nimžto zisk a ztráta tch doluov stiebra, kteréž dlají, prvotn slušie a pedn. §. 4. Potomjsii jiné osoby mnohé, jichžto horní tžai pedpovdní požívají, o nichž doleji na svých miestech plnji vypovíme.
Cimrmane^ a strázni
t.
^^^. iriHc ^ji'jj
i
i
Kap.
O
urhnréíchy
starostdch diela
t.
právu a
III.
královského a o jich súdném iiiradu.
Chtjíce popieniem Božské milosti o urburéích, totjižto diela královského starostácb, praviti, o nichžto málo a nic až do tchto asuov psáno jest, ponvadž z píhod nic nemá býti opuštno^ svtlé vydati nauenie. Slovúf zajisté urburéi od urbury, to jest dielu, §. 1.
tém
dielu královského, kterúžto celu
vier poruíme
(jim)
k
úíín
spra-
vovánie, aby veškeren lid horniie, nám libý a vzáctný, (jehožto obránci nás z výsosti Vyšlý ustanovil jest), ode vŠeho bezpravie bez úrazu zachovali, ode všech škodlivých vci je obraujíce a sváry mezi poddanými ukrocovali, všudy svornost napravujíce nebo proby se jim dopštli utiekati k bráni a k súdóm, kteréž mohu moci úklidu práva (svého) ukrocovati, aby lid díla svého a našeho obecného dobrého užiten mohl pilen býti, doly stiebrné naŠe se všech stran svobodn dlaje, a aby jeden každý pokojn vládl tiem a 8 odpoinutiem, což by jemu dalo Božské štstie, a z prací robot svých mohl by se pod královsk obranu hodn tšiti; ale ne tak, když kdokoli a pracuje co ziŠtného nalezl by, jiný zmeškaly sp bez rozumu aby sob to osobil násiliem; nebo tm, jenž pracují, ale ne zahálem míníme právy našimi pomáhati; aniž komu, aby zbohacen byl cizí škodu, vedle ádných ustanovenie právo pirozené strpí. Ale pon- býuíí! vadž lovk najduostojnjší jest stvoenie, protože jemu pi;
eený
bd
rozumu požívati, žádáme, aby ty všecky vci byly jednány pedcházející rozumností, kterážto slov mát vŠech ctností, jakožto z zvelieného mravného mudrce Seneky vzato jest, kúcího, že ctnost jest dcera rozumnosti a opt kdežf píše k Nerovi ciesai ímskému, vystupujícímu od správy rozumnosti álušie s
ei
;
—
272
—
Videí ergo, quod cum ratione regentes veri regiminis tramite nequeunt deviare. Expedit itaque bonis rectoribus diligenter in omni regimine custodire, ne nimium
ges,
si
ratio te reget.
cum
conversaudo, ipsorum vilescat auctoritas, eo quod ex aequali conversatione contemtus nascitur dignitatis neque ex nimia autoritate sibi reddant populum onerosum, cum ímportuna asperitas ab obedientia populum exorbitare compellat sic omnia, quae cum ratione praevidentur, feliciori exitu terminentur. Postremo autem praecipimus omnibus nostris oflicialibus hanc curam esse praecipuam, ut libertatem, quam sibi a suis superioribus conservare desiderant, etiam suis inferioribus bona custodiant voluntate. Ne autem inferiores ex eo contra superiores in aliquo se extollant, regalis gratiae praecipimus sub obtentu, quatenus ipsi honorando ac obediendo superiores omni reverentia revereantur, ita ut inferior gradus agnoscat meritum potioris, quia ordo rationis confunditur, si unicuique honor debitus non servatur. Hoc enim edictum summam continet aequitatem et sine cujuscumque indignatione justum quis enim sperhumiliter
suis
subditis
;
;
;
nabitur idem jus sibi
fieri,
quod
alteri facturus est?
Cap. IV.
De §. 1.
Ad
officio
urhurarioriim.
officium urburariorum principaliter dinoscitur perti-
nere, de omnibus utilitatibus et circumstantiis montium prospicere vigilanter, utilitatemque regiam praecipue tamquam pupillam oculi summa providentia custodire, ne per desidiam, dolm vel versutiam cujusquam in praejudicium publicae utilitatis aliquid machinetur. §. 2. Pertinetetiam ad oficium eorum, fere omnia jura montium conferre, cum distinctione tamen, quam infra de magistris montium plene dicemus. §. 3. Habent etiam ex 8U0 offício potestatera, omnibus magistris montium more Bolito statuere juramenta^ et ipsos si in suo officio negligentes fuerint, removere, si coloni in ea parte inventi fuerint desides et remissi. §. 4. Est etiam eorum oficii cum juratis montium de victualibus, aliisque rébus in montibus necessariis provide ordinare, prout communi utilitati raelius noverint expedire, corrigendo diligenter omnia, ex quibus culturae mon-
tium posset impedimenti aliquid exoriri, ita (ut Hdelitatis ipsorum confltantia possit in Nostrae Serenitatis praeaentia dignis favoribus mcrito commendari.
— ka:
—
273
vSccky vííci sobe |)()íIro})iti, podrob se Bamc^ho mnoho budeš spravovati, bue-li té rozumnost neb rozumnosti spravovati. Proto/ v(^dom(^f jest, že ti, ktož se rozumností spravuji, od stezky pravó správy nemohu poblúditi. A tak užitecnof jest dobrým správciem pilné mieru v každé správ zachovati, aby píliš pokorn s poddanými svými obcujíce své moci nezlehili; neb z elednieho a rovnóho obcovanie poaniž také pílišným ukrutupa se zarozuje duostojenstvie obtiežený; neb nehodná ukrutnost pitcnstviem ite sob lid puzuje lid z poslušenstvie vystpati; a tak všechny vci, kteréž jsii 8 rozumností pezvdny, s šastnjším pechodem konají se. A posléze pikazujem všem našim úedníkem o to zvlášt peovati, aby svobodu, kterž sob od svých vyšších žádají zachovati, taktéž svým nižším a poddaným dobru vuoli zachovávali. Ale aby nižší z toho proli svým vyšším v niemž se nepozdvíhali, pod zachováním královské milosti pikazujeme, aby oni své vyšŠí etice a jich poslchajíce vši poctivostí ve poznal zaslúženie a hodnost cti mli, tak aby nižší stupe bývá pohann, když neb ád rozumnosti poádku vyššího; jednomu každému dlužná poctivost nebývá zachována. To zajisté ustavenie svrchované drží v sob rovenstvie a spravedlnost bez každé nelibosti, kto zajisté vzhledá, aby se jemu též právo dalo, kteréž on má initi jinému ? Chccali ;
;
j„^,'[,|,'I
niieti
k
Kap. IV.
O
úad
mmcmajstruov neb urhuréuov a hoffmistruov^ jich líad 'písluší.
K úadu
pak urburéuov
pedn
a
co
na
prvotn
písluší, aby o všech užitcích a píslušnostech horniech bedliv opatrovali a zvlášt užitku královského, jakožto zietedlnice oka, svrchovánu opatrností ostiehali, aby skrze jich'obmeŠkánie nižá§.
1.
neb chytrostí k Škod obecnému užitku nco nepóSluší také na jich úad, aby bez mál všecka práva hornie rozdávali, avšak s rozdielem, jakožto potom o pergmistích a propuojikách plnji povíme. §. 3. Majíf také z svého úadu všem pergmistróm obyejem zvyklým vydávati písahy, a je, budu v svém úadu zmeškanliví, ssazovati aby kverkové s té strany, tofjtižto skrze jich netbánie nalezeni léni a netbanliví byli. §. 4. Jestif také úad jich, aby 8 písežnými horními o ztravách a o jiných vcech na horách potebných opatrn zjednávali, jakož poznají, žehy se lépe obecnému užitku hodilo, opravujíce s pilností všecky vci, jimžby dielo hornie mohlo kudykoli míti pekážku; tak aby ustavinost jich vrnosti NaŠi Jasnosti mohla hodnými píznivostmi pochválena býti.
dný
lstí
sobil. §. 2.
a
;
^.^^
pergmi ^vos"^'
^^\
eJj/H y^^J^^i nic
—
274
—
Cap. V.
De
jurisdidione urhurariorum,
Nara juxta sanctíones Romanonim
principm receptm
jus dicentis esse officium latissiraura, quod quandoque exercetur extra judicium, quoniam judex debet resistere vio-
est,
lentiis
hominum
stitutus,
ideoque vigor judiciarius est in medio conne quis auctoritate propria sumere valeat ultionem, ;
sed apud judices
suam injuriam
juris rationibus
prosequatur.
De
hoc autem officio quod exercetur extra judicium, satis dictum est supra „de regimine et officio urburariorum." Quandoque etiam judicis officium exercetur in judicio^ et tunc urburariorum jurisdictionem respicit contentiosam, quod judicium redditur invitum in vitium de qua jurisdictione in praesenti titulo est dicendum. §. 1. Est autem haec jurisdictio potestas judicandi a Nestra Regia Serenitate concessa. Sed erte ubi majus imminet perinlum, ibi cautius est agendum. Unde volumus firmiter statuendo, ut urburarii quicunque pro tempore fuerint, nulla excusatione aliquali suffragante, coram viro clarissimo camerario nostro et juratis montium praestent publice juramentum, quod nostras leges, statuta et constitutiones pro omnibus suis viribus manuteneant et defendant nihil enim válet jus, in aliquo esse loco, nisi šunt personae, quae jura tueantur; et quod non aliter quam secundum ea in omnibus causarum processibus judicent et procedant. San urburariorum jurisdictio §. 2. est judicare solura ea, quae ad montanum dinoscuntur judicium pertinere; de forensi autem judicis jurisdictione in hoc libro nihil dicemus, sed tantum ea, quae montani šunt judicii, prosequemur. §. 3. Sancimus etiam deinceps firmiter observari, ne urburarii vel judex quem sibi substituerint, judicio praesideant montano, nisi ad minus praesto fuerint duo jurati. Tutius tamen erit, ut quando plures habere poterint, advocare, nam firmum et integrnm est judicium, quod plurimorum sententiis confirmatur. Et secundum sententias juratorum tenentur urburarii judicare, a quibus legitime non fuerit provocatum. §. 4. Item debent esse a violentia et a cupiditate remoti, eo quod violentia est legibus inimica, et acceptio munerum ;
;
Merito etiam commendantur urburarii, ouibus noc furor, nec ira, sod ratio dominatur; non enim ira viri Dei justitiam oporatur. Nec enim judex debet judicare furoris tempore, sed cum est in mentis tran((uillitate. Laudabilis est ergo in judicantibus illa cautela, in qua totum ratio agit, et ira et furor nihil sibi vendicat nara reest praevaricatio veritatis.
§. 5.
;
—
275
--
Kap. V.
O
súdném právu nrhuréuov a
hojfmístruov.
ponvadž
podle ustavcnie líínnských kniežat pijato jest, že úad toho, ktož právo vyíká. jest najsirši, co se druhdy d^je krom saudu, neb dlužen jest saudce opíti se násilie lidskému; a protož moc súdcova jest v prostedce ustanovena, aby žádný svú mocí sebe nemstil, ale aby ped súdcemi svého bezpravie duovodem práva dovedl. Ale o tom úadu, kteréhož požívají krom saudu, dosti povdieno jest svrchu: „O úadu a správ, urhuréuov.^ Druhdy také úad sudce dje se v saudu, a tak moc súdná urburéuov znamená rozsúzenie o saudu všelijaké pe na né slušné; neb saud neslušný obrací se v hiech. A o té moci saudné tuto má býti praveno. §. 1. Jestif pak ta súdná moc súzenie od Naší Královské Jasnosti puojená. Ale zajisté ktež viece nastává nebezpeenstvie, tuf sluší opatrnji initi. Protož chceme pevn ústanovujíce, aby urburéi, kteížto za asu budu, bez pomoci
Ale
^^^'^'^'^
^'"^
^Jí
^^^J"' "V"*^'
všelijaké výmluvy ped mužem pevzáctným komorníkem na- " ším a písežnými horskými nebo konšely inili písahu zjevn, aby naše práva a ustanovenie všemi mocmi svými ruku drželi, totjižto zpravovali a jich bránili; nic zajisté plátno není, žeby právo bylo na nkterém miest, léby osoby byly, kteréž by ma tch práv hájily; a aby nejinak než podle nich ve všech oiirb póvodiech pi súdily a vedly. §. 2. Moc zajisté súdná urburéuov jest súditi toliko ty vci, kteréž slušejí k horniemu saudu, nebo o súdné moci trhové, totjitož mstské, niehož nic v tchto knihách nepovíme, než jediné o tch vcech, kteréž k sudu horniemu píslušejí vypravieme. §. 3. Ústa- ^J^/™ novujem také, aby potom zachováno bylo pevn, aby ani ur- ^^e^buréi, ani sudce, kteréhož by oni miesto sebe ustanovili, nesedali na sud súdit horniech prie, léby pi najmenším pi tom dvá písežná byla. Jistejif však bude, by jich viece J^'^!^J jmieti mohli, aby jich pivolali; nebo pevný a celý jest saud, sežný kterýž smysly mnohých jest potvrzen. A vedle smysluov neb nálezuov písežných dlužni jsú urburéi súditi, od nichž se nestane žádné odvolánie. §. 4. Takéf mají od násile a lakom- ^'ÍJ^.'^®^ stvie býti zdáleni, protože násile jest nepietelkyn právóm, nasun; a pijímánie daruov jestif pestúpenie pravdy. §. 5. VJ/ce ''*'' také chváleni bývají urburéi, jimžto ani hnv ani náhlost, ale rozumnost panuje; nebo hnv muže Božic spravedlnosti neiní. Aniž také sudce súditi má v své náhlosti, ale když má mysl uklizenu. Protož chvalitebnáf jest opatrnost v tch, '
'^^^
*
ím
Hodn
—
276
—
stringenda est sub ratione potestas, nec quidquara agendura, priusquam concitata ad tranquillitatem mens redeat, eo quod commotionis tempore jiistum putat esse omne id quod íecerit. Ideoque deliberatio omnibus est necessaria, quae indiscussos hominum calores poterit refrenare. Et sic boni urburarii commendationem Dei ac hominum promerendo ab omnibus illicitis se teinperent, solumque aequitati et justitiae studeant inhaerere, litigantibus aequitatem in omnibus suis processibus observando. §. 6. Illud etiam pluries recepimus nostrorum voce lacrimabili montanorum, quod urburarii, quibus nostram urburam et pro erta locavimus pensione, ipsos certis conditionibus pro suo metallo et laboribus sudore pleníš angariarunt precibus inportunis, quibus propter ipsorum potentiam resistere non audebant cum iidem urburarii affirmarent, se hoc velle in subsidium obtinere magnae perditionis, quam illo anno in urbura paterentur ac pro magnis servitiis, quae Nostrae compellerentur impendere Majestati. Unde cum inportunae preces potentum pro manifesta violentia judicentur, tales urburarii in ipsorum dampnis lucra sectantes quaerunt praedam potius quam subsidium in subjectis. Ne illud de cetero fiat, penitus prohibemus, volentes, ut quicunque urburariorum deinceps alium quiquam commisisse fuerint manifeste convicti, integraliter laesis ablata restituant, et tantundem nomine poenae per nostrum camerarium virm clarissimum dare ad nostram cameram compellantur, ut quos prov^isus modus aequitatis non arcet, severitatis rigor compescat regiae ultionis. §. 7. Bonae discretioni convenit urburariorum, in suo officio tales judices et officiales habere, quorum sibi fidem et industriam aestiment approbatam et qui non sint hominibus onerosi; alioquin ipsis inproperabitur verecunde, quod malorum hominum usi šunt opera, et praecipue, quod non carent scrupulo societatis occultae, sed cum possint, manifeste facinori desinunt obviare; unde caute sibi consulant in hac parte, quia semper dominus bonus vel malus secundum suam familiam judicatur. ;
,
Cap. VI.
De
officio
juratorum.
Nostrae benignitatis sollicitudo remediis invigilat subjectorum, nec cessamus inquirere, si quid sit in nostro argentifodio corrigendum ideoque labores voluntarios appetimus, ut íjuietem aliis praeparemus. Considorationo exactissima perlastrantcB, omnem ordinationem pacis et tranquilli status in montibus maxim juratorum cx officio dependere, et ideo quid;
—
277
— hnv
jeSto sdie, v nichžto VKCcky vci jedná rozumnost; a ani nálilost nic sob nepi vlastriuje; noboí sluáie snuziti moc pod rozumnost íi v lincv nic nejednati, le prve mysl popu-
zená k svómu úklidu bude navrácena; neb v as rozhnvánie mnie lovk, což koli iní, by spravedlivé bylo. A protož rozmyslcnie každému jest potíebno, kteréžto nerozsúzené lidské horlivosti muožc ukrotiti. A tak dobí urburéi Božieho ,^r7tfhzprál"ci i lidského pochválenie zaslúžíce, ode všech neslušných vci i.orských. mají se zdržeti a toliko rovenstvie a spravedlnosti piln se pidržeti mezi stranami, kteréž se súdie, rovenstvie ve všech jich póvodech neb súdiech zachovajíce. §. 6. Toto jsme také „Jif^urbuSj slýchali mnohokrát našich horníkuov hlasem plativým, že ^yii pájemui urburéi, jimžto urburu naai pronajímali jsme pod ureným nájmem, snuzovali js je pro jich stiebro a roboty potuplné prosbami násilnými, jimžto pro jich moc nesmli jsú seopieti; nebo ti urburéi jistili jsú, že by to chtli jmieti na pomoc veliké ztráty, kterúž js toho léta na urbue trpli, a za veliké služby, kteréžto pipuzeni jsú naložiti Naší Velebnosti. A po- i^^kutanásiinvadž násilné prosby mohutných za ziemé násile bývají súzeny, "^^u"ov."'^'' takoví uiburéi o svých škodách zisky postíhajíce hledají viece lpeže nežli pomoci poddaných. To aby se potom nedalo, ovšem písn zapoviedáme, chtjíce, aby, kteíž by koli z urburéuov potom eho takového se dopustili a zejm byli usvdeni, úpln tm, kteréž jsú utiskli, pobrané vci navrátili, a tolikéž jménem pokuty skrze našeho komorníka, muže peslavného, dáti do našie komory budte pipuzeni, aby tch, jichž poznalého rovenstvie obytej nekrotí, krutost královské písnosti pomstu skrotila. §. 7. Dobef rozšafnosti urburéské píleží JeTuTe^^^aíy v svém úadu takové úedníky imieti, jichžto viera a opatr- mu dobré iiorách. nost ped nimi byla dokázána, a kteíž by nebyli našim lidem tžcí; jinak budef jim porokováno hanebn, že zlých lidí posluhovánie požívali jsú, a zvlášt žef nejsú bez domnnie tovaistvie tajného, protože mohúce se zjevnému hiechu opieti, i neopr se protož pitom sob opatrn radte; nebo vždycky pán dobrý nebo zlý po své eledi súzen bývá. ;
Kap. VI.
O
úadit; a súdném právu 'písežných a konŠeluov
horských.
Našie dobrotivosti pelivost bedlivá jest vždycky k opatrovánie poddaných, aniž pestáváme uptávati se, bylo-liby co na našich horách opraviti hodné a protož prací dobrovolných žádáme, abychom odpoinutie jiným pipravili. Spatovániem pepilným obcházevse poznali jsme, že každé ziezenie pokoje a klidného stavu na horách najvieco z písežných po;
úad
—
278
—
in hac parte Nostrae secure referant relationes juratorum nostrorum libenter audi; mus, ne ex eo eorundem decrescere videatur auctoritas, si preces eorum a Nostris aditibus repellamus. Sed illud aegre non recipiant, quod eos quandoque pro sua voluntate arduis ac diversis praepediti negociis in continenti expedire nou valemus, sed prudenter advertant, quod etiam juxta legitimas sanctiones convenit, unumquemque secundum sua tempora expectare, ut possit pro suis negociis responsum congruum re-
quid
eis contrarii fuerit
Majestati
nam
portare. .§. 1. Qualiter autem jurati in suo ordine se habere debeant, cordi nobis est, propter statum montium, plene in subsequentibus declarare. Dicuntur autem jurati a juramento, quod nobis praestant pro omni fídelitate et justitia acienda.
bonm
fallere, unde ad hoc oficium meex omni populo haberi poterint, volumus ordinari solummodo per nostram vel viri clarissimi camerarii nostri providentiam speciálem, nec etiara per aliquos alios deponantur, neque in suis processibus aut defectibus ad alios recursum habeant vel respectum, et tot eligantur,
Sed quia grave
est
lidem
liores et justiores, qui
quot populum sibisubditum possint regere eleganter. §. 2. Non enim pater cum filio, vel frater cum fratre, aut socer cum nihil enim contrarii genero simul sint in ordine juratorum infert diversitas personarum, ubi est fidei unitas. Sed enumeratae saepius personae diversitatem faciunt inter juratos propter sui cohaerentiam pullulare, et ideo praecavendum est futuris periculis, ne unitas dictarum personarum diversitatem generet inter juratos. Eya qiara pretiosa res est, uniuscujusque universitatis juratos unanimes et unius esse voluntatis ad omnem justitiam exequendam, quia unita virtus quam plurimum potest, et erte ad pugnam unanimiter aggredi, victo;
riam parit; plus enim quandoque in
unum, quam
singularis divisio
proíicit
collectio
plurimorum.
§.
3.
paucorum Item nec
nefantes, qui ab omnibus legitimis actibus excluduntur, volumus aliqualiter ordinari, quia loco ignominiae est apud indignum dignitas cum utiquc unum qucmque criminosum non dignitas, sed poena non debcat concomitari. Et si ignoranter ordinati fuerint, aut infamiam jam contraxerint ordinati, eos ;
hoc asu praecipimus per suos conjuratos vel caraerarium nostrum, virm clarissimum, ratione cognita, subito removeri, ne una morbida ovis totum gregem iníiciat; et vere turpis est pars, quac suo non congruit universo. Unde universi diligenter attondant, quia dicit lex humana: infamiam quae tibi abominanda sit, ut casuni oculorum vitare debes, quia non potest justitia cum scelerato homine habero coinmercium. in
—
279
—
a protož což by jim koli odporného pi tom bylo, to '"^["^íf aby bezpené vznesli na NaSi Velebnost; nebo vznásenic pí- i-nui a žasežných našich rádi slyšíme, aby z toho jich moc nezdála a k komu se býti umenšena, kdyžbychom prosby jich od našich pistú- ™''^'kau"^**'" penie otehnali. Než toho aC neberu neduživé, že jich druhdv k jich viioli, pilnými a rozlinými zamstnáni jsúce neprázdnostmi, naspch nemuožemc odbyti; ale opatrn af pozorují, že také podlé pravých ustanovenie slušíc jednomu každému podle jeho asuov sekati, aby mohl o svých potebách hodn odpovd zase pinésti. §. 1. Ale kterak písežní v svém úadu mají s^ j^^i^^i» ,,I^n-^^^n^*„^j v srdci nám jest, pro dobrý stav hor úpln v podepsaných jmieti v «vína eech vylíiti. I slovúf písežní od písahy, kterúž nám iní, Prorilínáeió aby všicku vieru celu zachovali a spravedlnost dokonalú i- «'^^^^í i-nsežnili. Ale že tžké jest vieru zklamati, protož k tomu úadu lepší a spravedlivjší, kteíž mohu býti ze všeho lidu, chceme aby byli usazeni toliko skrze naši aneb peslovútného muže, ^c/y^^hoské" komorníka našeho, zvláštní obmyslnost; ani také skrze koho j^^^^^^',V-^ ^ ssaditi. jiného mají býti ssazováni aniž v svých bzích a nedostatcích k jiným mají se utiekati neb zenie jmieti; a aby jich ^se^^Tekar^' tolik bylo vyvoleno, kolikož by jich lid sob poddaný mohli zpravovati výborn. §.2. A v tom volení otec s synem, ani Koiikojich "^'^ bratr s bratrem, ani synovec s strýcem, ani sestenec s ujcem, ^íeh*^^" ani test s zetm, ani šíe s svakem mají spolu býti v úadu písežných neb žádného protivenstvie odporného nepináší rozlinost osob, kdežf jest viery jednota; ale již jmenované osoby asto rozlinost inie mezi písežnými pro svú píbuznost zruosti. A protož slušief se vystiehati budúcích zlých ^ svomosii konšelské píhod, aby jednota osob eených rozlinosti neinila mezi písežnými. O kterak pedrahá vc jest jedné každé obci, když má písežné jednomyslné a jedné vuole k vyvedenie všelijaké spravedlnosti; neb jednostajná moc mnoho muože; k boji zajisté jednomysln jíti plodie vítzstvie, neb viece druhdy prospievá malá jednota nežli zvláŠtnie rozdlenie pemnohých. §. 3. Také lidé zlé povsti, kteížto ode všech pra- o ziopovísfvých skutkuov jsú odlúeni, nechcem, aby kterakkoli na ten "^"^'ijcí"**" úad byli usazeni neb miesto ohavnosti jesti duostojenstvie u nehodného; ponvadž jednoho každého prohešilého ne duostojnost, ale radše pomsta má následovati. A pakli nevdom o ssazenie usazeni budu aneb zlé povsti dopustí se, již jsúce usazeni; "'^oppisS.^'' tehda pikazujem v té píhod je skrze své spolupísežné nebo komorníka našeho, muže peslovútného, píinu poznajíce, ihned ssaditi, aby jedna neduživá ovce všeho stáda nenakazila; a zajisté hanebnýf jest diel, kterýžf se nesjednává s svú celostí. Protož všickni pozorujte piln, žef die právo lidské: Zlé po-
'
chází;
•^„'J^^j^
;
;
•
;
•
—
280
—
§. 4. Ad officium autem juratoriim inter cetera dinoscitur pertinere, omneš dictare sententias et proferre ac prolatas, nisi legitime appellatum fuerit, per judicem executioni mandare, qui in hac parte per juratos regitur, sicut cardine ostium guUnde in dictandis sententiis solum Deum habeant bernatur. prae oculis, nulli contra justitiam parcendo, sed sine exceptione personarum unicuique tribuant, quod suum est, §.5. Non sint in malis casibus vel causis pauperibus misericordes, quibus parcunt, tanto ipsos nequiores reddunt, quanto justiores si Si autem simus pauperibus in sibi in málo favere sentiunt. debitores, aliis ne injustitiam faciamus, nam aequalitas justitia est in judicio litigantibus observanda, et sic non debemus in
malis §.
6.
pauperibus
causis
Cavent
sibi jurati
in
aliorum
praejudicium misereri. levitate, amore, odio, aliquo asu ducti justam
summopere, ne
favore, praemio, metu, furore, aut alio sententiam pervertant, et fructum illius
commutent
in
damp-
nationis amaritudinem. §. 7. Nec in dicendis sententiis debent esse praecipites, eo quod grave nimis est in re dubia certam ferre sententiam, sed semper inquirant cum instantia veritaNam veritas saepius exagitata magis splendescit in lutem. cem; fructus enim divinus est justitiam saepius recenseri. ad ampliorem veritatis illuminationem in arduis et §. 8. magnis negotiis cum imminet necessitas, debent jurati montis juratos civitatum et seniores de populo advocare, nam quod a pluribus inquiritur, facilius invenitur, nec hoc pro injuria sibi adscribant, quod quandoque unius deterioris consilium excessit consilium multorum meliorum non enim omneš in omnibus, sed erti pro erta meliores et deteriores inveniuntur; et sic debent inquirere veritatem cum instantia studiosa,
San
;
quae semper
perficit,
quod
optat. §. 9.
Sed tamen ex
certis di-
dicimus argumentis, totum jus montanum esse per contrarias interpretationum sententias conturbatum, eo quod frágilis est memoria hominum, nec adeo valitura, ut possit juris sapientiam tenaciter sine scriptis memoriae commendare. Et ideo frequentius accidit in judicio, ut illud, quod hodie judici et juratis placet, cras in similibus casibus statim
incipit
displi-
magis de voluntate hominum, quam de juris praeceptis dependent judicia, in magnum ipsorum salutis periculum et aniniae dctriracntum. Nam qui rectc judicat, non cere.
Et
ita
suae voluntati obtcmpcrct. Secundum vero jus scriptum boet jurati nihil ex proprio faciunt arbiti o, sed secundum leges et jura pronunciant, nam in judicando cordi magis debet esse custodia veritatis, quara voluntatis obedientia. §. 10. Unde desiderantes huic in morbo salubre remedium adhibero, statuiraus hoc edicto in perpctuum valituro, urbu-
nus judex
— vsti,
—
tob v ohavnosti bude, varovati se máš jakožto oí; neb nerauož spravedlnost s lovkem proheši-
kteráž
zbavenie
lým initi spolenosti. jinými
281
vcmi
toto
§.
má
4.
K úadu
píslušeti
:
pak písežných mezi Všecky nálezy tvoiti a vy-
naseti, a vynesené skrze rychtáe skuten dovésti, léby skrze kterýžto rychtá v té vci odvolánie hodné byli zastaveni skrze písežné spravuje se, jakož dvée stžejí zpravují se; protož v tvoenie nálezuov samého Boha mjte ped oima, žádnému proti spravedlnosti neodpúštejíce, ale beze všeho vynímánie osob jednomu každému dajte, což jest jeho. §.5. Ne-
3,^- ^^ (^.^ konšely jeuzóm'.
;
bývajte také ve zlých pech chudým milosrdní, jimžto jestliže odpúštjí, tiera je nešlechetnjší iní, ímž spravedlivjších píze sob ve zlém ijí. Ale my jsme chudým povinni spravedlností, tak však, abychom jiným nespravedlnosti neinili; nebo tm, jenž se súdie, rovenstvie zachováno býti; a tak nemáme ve zlých pech nad chudými k Škod jiných se slitovati. §. 6. Nade všecko písežní vystíhajte se, aby leh-
,
leiietepi.
má
milováním,
Konšeiésute
pízní, odplatu, bázní, milostí pro báze a aneb která jinú píhodu vedeni jsce, spravedlivého nálezu "^^^ p^izen. nepevracovali a užitku jeho nezmovali v hokost zatracenie svého. §. 7. Aniž u vypoviedánie nálezuov mají býti kvapní, Konieié neprotože píliš tžké jest, v nejisté pi jistý vynésti nález. Ale kvipliToíte^"^^* vždycky s pilností ptajte se na pravdu; nebo pravda astji pemietaná viece se blstí v svtlo; užitek zajisté Božský jest spravedlnost astjie peítati. §. 8. A zajisté k širšímu Konšel v pravdy uptánie a pesvdenie u velikých a vysokých pech, piec^ií^pvokdyžby nastala poteba, mají písežní hory písežné z mst Jf^J^^^ i^mstá a starší z lidu pivolati neb což se od mnohých hledá, snáze a starších z lidu. se nalézá. Aniž sob toho za bezpravie pipisujte, že druhdy jednoho nižšího rada pesáhne radu mnohých vyšších; neb zajisté ne všichni ve všech vcech, ale ureni v urených vcech lepší a horší bývají nalezeni. A tak mají se uptávati pravdy s snažn pilností, kterážto vždycky dokonává, ehož žádá. §. 9. Ale vŠak z jistých duovoduov jsme naueni, konšelé suže všecko právo horniie skrze odporné smysly výkladuov ptanýífh^a'^^^ ne své zarmúceno jest, protože kehká jest pamt lidská, aniž tak ^^vuoie.' jest statená, aby mohla pravá mdrost pevn bez písem v pamti se zachovati, a protož asto se pihází v saudu, že to, což se dnes súdci a písežným líbí, zítra v týchž píhodách poíná se nelíbiti, a tak viece od vuole lidské nežli od pikázanie práva pocházejí saudové na veliké nebezpeenstvie jich spasenie i škodu nenabytu jich duší. Nebo ktož saudí, nema své vuole požívati aneb následovati; ale podle práva psaného súditi. A tak dobrý sudce a písežný nic z vlastního úmyslu neiní, ale podle práv nálezy vynášejí; nebo kostí,
nenávistí,
;
má
Jireek
:
Codex
I.
]^9
;
—
282
—
rarios^ juratos, judices et magistros
montium non
aliter judi-
care, quam nostris legibus est expressm et bonis moribus, qui nostris non contrariantur legibua, hactenus est servatum nam diuturni mores consensu utentium approbati legem merito imitantur. §. 10. Querelis enim frequentius subditorum nostrorum et querulosis clamoribus excitati compellimur, in hac parte praeterita emendare, et in quantum possumus, adversus futura cavere, ne nostrae fiant leges ludibrio, debitoque fru-
strentur effectu, si nostri subditi ob defectum justitiae priscis gravarentur angariis, cum in ipsorum perturbemur incommoAdjicientes cum dis et prospsritatibus utique prosperemur. deliberatione matura, ab omnibus inviolabiliter observari, ut quotiescunque a sententia urburariorum, juratorum vel judicum, executione aut a quocunque gravamine fuerit appella-
tum provocatumve, quod ad nuUum alium
aliosve, quam ad camerarii regni nostri clarissimi vel viri
Nostrae Serenitatis eo, quod de audientiam de cetero appelletur provoceturve cetero jura montanorum decrevimus decentius, quam alicubi, in nostra camera remanere, et aidnostram regálem providentiam omnem juris editionem, interpretationem et declarationem ammodopertinere, nulli personae in hac parte vel civitati praejudicium et injuriam irrogantes, eoquod nulli facit injuriam, qui Sicut enim in subjectorum nostrorum comutitur jure suo. modis nos decet esse sollicitos, ita etiam nostris juribus invigilare nos convenit, ne dum ipsorum dispendiis providemus, ;
regni videamur juribus negligentes. Ex qua re judicum ambiguitates, quas ex causarum quaestionibus evenit exoriri, aures recipiunt nostrae, si non a nobis juris interpretatio mera procedit? Vel quis legum aenigmata solvere et omnibus aperire videtur idoneus, nisi is, cui soli post Imperatoriam Majestátem per regnum nostrum legis esse latorem concessura est? §. 11. Eradicatis igitur hujusmodi ridiculosis ambiguitatibus, nobis solis corapetit, cuna,^rau8 lex animata, in regno nostro leges condere ac conditas declarare. J^uis enim tantae superbiae fastidio tumidus est, ut regálem in hac parte sensura conterapnat, nobis invitis sibi tantam regiae dignitatis gloriam usurpando? Sed nos, qui sumus aequitatis et justitiae amatores, ut unusquisque suis terminis sit contentu8, nolumus esse in hac parte in nostri regni honoribus negligentes, generalitcr omnibus nobis in eo contradicentibus hoc edicto perpetuum silentium imponendo. §. 12. Item jurati sententias ad ipsorum maniloquium suspensas, debent celeritate, qua poterunt, expedire, nec simulent sub virtute praeaut raetum se dustiti juramenti propter odium vel favorera bitarC; ubi non dubitant ac dubitandum non est, imo tenentur in
nostri
—
283
—
v szenie viece raá býti k mysli ostihánie a zachovánie pravProtož žádajíce tomu neduhu nežli poslusenstvie vuole. zdravé lékastvie piložiti, ustanovili jsme tuto výpovdí na vky sstálú a statená, aby urburéi, písežní, sudce, hormisti neb pergmisti jinak nesdili, než jakž jest našimi právy vypraveno, a dobrými obyeji, kteížto naŠim právuom se neprotivie, až dosavad jest zachováno; nebo dávní obytejové pivolením tch, ježto jich požívají, potvrzení, s právem hodn se sjednávají. §. 10. Žalobami také poddaných našich a žalobnvmi pokiky isúce zbuzeni, pipuzeni isme v té stran ^ II \r lJ A.^minulé vci opraviti a jakž muozeme, proti buducím se ostrieci, aby naše práva v posmch nebyla a hodného nebyla zbavena inka, jestližeby naši poddaní pro nedostatek spravedlnosti
dy
'
'i.-
'
\
2£
i.-
'
'
'
devními byli obtžováni útisky; ponvadž v jich nehodách býváme zamúceni a v štstie ovšem Šastni býváme. Pidávajíce s dosplým rozmyslem, aby ode všech bylo zachováváno
:
od nálezu urburéuov, písežných, sdcí, ac v zvodu neb od kteréhož koli obtieženie stalo by se odolánie, aby k nižádnémn jinému aneb k jiným než k Našie Jasnosti nebo muže peslovútného, komorníka královstvie našeho, peslyšenie potom dalo se odolánie; neb jsme usdili, aby již potom práva horníkem slušnji nežli kde jinde v našie komoe zuostala, a aby k Našie královské obmyslnosti všeho práva vydánie, vykládáme a vylienie od nynjšího asu potom vždy píslušelo, nižádné osob v té miee neb mstu škody neb bezpravie neiniece nebo ižádnému bezpravie neiní, ktož požívá práva svého. Neb jakož zajisté o pohodlnostech našich poddaných sluŠie nám pelivým býti, též také právóm našim pobdieti nám píslušie, abychom, když jich Škody opatrujem, v našeho královstvie práviech nebyli bychom vidieni obmeškalí. I proby sdcí omylnosti, kteréž z pohádek pí piházejí se vycházeti, uši naše pijiemale, jestližeby od nás pravý výklad práva nepocházel? Aneb kto by nesnázky práv rozplésti mohl a všem vidien byl oznámiti hodnjší, než jedno ten, jemuž po ciesaské velebnosti po královstvie našem puojeno jest býti zákonitelem, totjižto zákonuov neb práv ustanovitelem ? §. 11. Protož rozpletúce takové posmšné omylnosti, na nás samé slušie, ponvadž jsme právo živé, v královstvie našem práva tvokolikrát
koli
;
iti a tvoená vyliovati. Neb kto zajisté jest tak veliké pýchy stydkostí nadutý, aby v té miee královský úmysl potupil, bez našie dieky sob tak veliké duostojnosti slávu osobuje? Ale my, jenž jsme rovenstvie a spravedlnosti milovníci, aby jeden každý na svých mezech dosti ml, nechcem býti v tom v našeho královstvie poctivostech zmeškali, obecn všem, kteíž nám v tom odmlúvají, tiemto ustanoveniem mlenie usta-
vné
19*
urburéi
sute
podia "^**
^"^
„a^^koho^^se homíci mají odvolávali 8 ortelem a vykiádžín^eprá-
—
—
284
dare operám efficacem, ut lites finem debitura sortientur, parcendo in hac parte litigatorum laboribus et expensis. §. 13. Si autem ipsos ex necessitate et causa ratiouabili non immerito dubitaro contigerit, ex tunc sententia suspensa ad raaniloquium statim in figura ejusdem judicii iu praesentia ibidem omnium juratorum, antequam motm suum ad alios actus divertant, districte de verbo ad verbum per notariura judicis conscribantur, ne obscurare possit oblivio veritatem, et sic eadem legatur sententia juratis a maniloquio universis. Et sententia sic scripta diligenter in tabula dicti notarii reservetur, ne aliqua dubitatio, sicut pluries accidit, ex eo in posterm oriatur. Si vero sententiam sic suspensam jurati necessario deficiunt deelarare, tunc sicut jam dictum est, ad no-
stram aut camerarii nostri praesentiam prorogetur. §.14. Specinsuper ad officium juratorum, urburariorum et judicum, cum omni pietate, quae mater est boni operis, pauperes defensare ab insultibus superborum alioquin in obprobrium justitiae ac ipsorum sine misericordia frequentius opprimerentur, et nos ex eo regimen eorum correctione condigna arguere compelleremur. §. 15. Item curare debent praedicti, ut de victualibus et aliis rébus omnibus ad montem necessariis justura sit pretium et mensura, ita ut propter debitam ordinationem sub regimiue ipsorum manere populus merito delectetur. §. 16. Debent etiam curare de aedificiis, ne quid fiat in viis publicis, praeterquam ad utilitatem montium, quo homines cum curribus, eques vel pedes pejus valeant pertransire, et quod decenter aedificia ordinentur. §. 17. Nec iliud pertranseat otiosum, quatenus exacta diligentia propter montium statum perfectum et sui famam laudabiliorem statuant rigide et procurent, prohibita et illicita sine exceptione qualibet personarum (ubi nulla subest necessitas) uniformiter ab omiybus hominibus evitari, referendo se ad bonarum consuetudinem civitatum. Nam omnis decor cujusque civitatis praecipue in his tribus consistit, ut sit populosa, aedificiis decorata, foederumque tenacissima. Sed cum mons in Chutná prae ceteris raontibus argentifodii propter sui excellentiam in multis praerogativa gaudeat civitatum, voluraus juratos ibidem esse plurimum soilicitos et intentos ad augmentm populi et ad aedificiorura decorem, sed ad hoc potissime, ut statuta ipsorum sine spe alicujus veniae tenacissime observentur. Latum enim pandet delinquentibus sinm, qui errata non corrigit, ut juxta canonicas sanctiones quaedam šunt culpae, in quibus culpa est, relaxarc vindictam. §. 18. Speramus, quod deinccps ad ea juratorum nostrorum discretionis procedat examen, quae utilitatem justitia fecundent(etjustitiam utilitate decorent), ut utilitas tat
;
—
—
285
novujíce anebo ukládajíce. §. 12. Také písežní nálezy do jich raného mluvenie odložené mají rychlostí, kterúž mohu, vypósobiti, aniž zamýšlejte pod mocí uinné písahy pro nenávist, nebo pro pieze, nebo pro strach by v tom mli pochybenie,
^^^^^^j^'=J^^^^^^^
Hšnéhoodta-
v emž nepochybují aneb kdež nemá býti pochybováno nébrž dlužní jsú statenost piiniti skutenu, aby pe k slušnému konci byly pivedeny, hovjíce v tom speuov súdících se pracem a nákladóm. §. 13. Pakliby se jim z núze a z pí- ^^^^^fíí'^ iny rozumné v nejisté vci pochybovati pihodilo, tehdy Jezu, odložte nález odložíce do raného rozmluvenie, ihned v spuosobu téhož saudu v pítomnosti tudiež všech písežných dieve než hnutie svá k jiným inóm obrátie, piln slovo od slova skrze písae súdcova bud popsán, aby zapomenutie nezatmlo pravdy, a tak piln písežným vŠem v rané rad, týž list neb nález ten a nález tak napsaný piln ve dskách eeného písae zachován bud, aby ižádné pochybenie, jakož se asto pihází, z toho j^gj„^j,^j.ji potom nevzniklo. Pakliby nálezu tak odloženého písežní konšelé ortei nemohli nikoli vylíiti, tehda, jakož již jest povdieno, do Jt^Va^Se! našie neb komorníka našeho pítomnosti bud prodleno. §. 14. J^°°chudých Slušíf nad to k úadu písežných, urburéuov a súdcí se vŠí soude ses' "^''^"y™milostivostí, kterážto jest mát dobrého skutku, chudých brániti od nátiskuov mocných lidí, jinak na pohannie spravedlnosti i jich, bez milosrdenstvie astji by byli utiskováni, a my proto jich správu nehodn opravováním hodným musili bychom tresktati. §. 15. Takéf mají peovati dieve eení ^^^j^f ^^by" o ztravách i o linvch vŠech vcech k hoe potebných, aby ztrava neby'1 j X 1 u ^U la draho cecena spravedlivá byla, i vana, i miera; tak aby pro jicn néná. hodné iezenie pod jich zprav lid bydlel v utšenie hodn. §. 16. Majíf také peovati o stavenie, aby ntco nebylo sta- Y?^ía^ce" stách. veno na cestách obecních, na silnicích, jimiž by vozové, jiezdní i pší, mli pekážku (leby to stavenie bylo k užitku hor) a to stavenie aby slušn ziezeno bylo. §. 17. Aniž tuto bud ^^^f/^^J^o^^^' prázdn pominuto, aby snažn pilnosti pro dokonalý stav hory a pro své jméno a povst chvalitebnjší ustanovili krut a zpuosobili, aby od zapovdných a neslušných vcí bez všelijakého osob pijiemánie, kdež není žádná potebnost aneb núze, všichni jednostajn a piln se vystíhali, tahnce se k obyejem dobrých mst; nebo všecka okrasa každého msta pedn na tchto tech vcech záleží, aby bylo lidné, staAle ponvadž hora vyvýšení a veniera ozdobné a smluv pedrželivé. doluov pro velebnost ®^Ja°hor°^^ v Kutn nad jiné hory stiebrných (hor) svého povýšenie ve mnohých vcech pedávnými nad jiná Kutny. msta raduje se: protož chceme, aby písežní tudiež byli velmi pilni a snažní ku pispoenie lidu a k okrase stavenie, a k tomu najstatenjie, aby ustapovenie jich bez nadje vše,
;
bu
1 •
/
1
1
•
•
•
• •
;
—
286
—
fecimda et justitia sit decora, et universus populus montanus felici ipsorum ductus regimine preservetur a noxiis et optatis semper profíciat incrementis.
Cap. VII.
De Nunc de
ofjício
officio
et
jurisdictione judicis montani, et
potestate judicis
montani videamus.
Judex dicitur, ut ait Isidorus, quasi jus dicens populo, sivé quod jure disceptat. Jure autem disceptare est juste judicare. Non est judex, si non est in eo justitia. Unde qui recte judicat, stateram in manibus gestat, lances aequo libramine appendendo, ne quidquam judicium verum subvertat, sed tantum secundum jura pronuntiet; magis enim legibus, quam suae voluntati judex obtemperare debet, quoniam non est solidm aedificium, ubi voluntas posuit fundamentm. §.1. Sedoportetjudicem cuncta rimari, et ordinem rerum plena inquisitione discutere, quousque sibi rei veritas appertius declaretur. Et ideo cautus sit judex, ne absolvendum
condempnet, aut condempnandum dimittat, nam utrumque malura est sed tamen magis est insontem perimere, quam nocentem dimittere. §. 2. Sed quia veritas rerum gestarum erroribus non viciatur, et ideo judex id sequitur, quod plene apparet ex fide eorum, quae coram eo probantur, et sic judex secundum allegata secure pronunciet et probata. §. 3. lUud etiam observandum est judici, ut in eundo facile se praebeat, divitibus et pauperibus in suis necessitatibus aequaliter auscultando. Ita placatur Deus, et ipsius judicantisfidelitasin conspectum principis et omnis populi virtutum radiis elucescet, nam summatim jus reddere debet, ut suo ingenio auctoritatem augeat dignitatis. §. 4. Requiritur etiam in judice moralis maturitas et constantia perectorum, quia quanto quis majoribus praeest, tanto honestior esse debet. §. 5. Nunquam etiam debet judex vultu sui animi motm litigantibus revelare; non est constans judex et perfectus, cujus animi notura vuitus detegit. §.6. Insuper debet esse judex pacificus, et tantam in se ordinationem habere, quod omneš motus ipsius obediant rationi, quae universa recte disponit et nihil inordinatum relinquit. ;
—
287
—
pepevn
Široké zajisté byla zachovávána. kdožf poblúzených inuov neootvierá pestupitelóm lóno pravuje, a podle duchovních ustanovenie nkteré js viny, v nichžto vina jest oslabiti pomstu. §. 18. Nadjera se, že vcem písežných našich opatrností procházeti potom k bude zkuŠenie, kteréž by užitek spravedlnosti plodný inily a spravedlnost užitkem ozdobovaly, aby užitek byl plodný a spravedlnost okrášlená, a veŠkeren lid horský šastným jich veden jsa zpravovániem zachován byl od škodlivých vcí a milosti
lijaké
^^Q^^!^!'^f^
,
tm
žádanými vždy prospieval písporky.
Kap. VII.
O
ztadic a
poprav
sudce nebo rychtáe horského.
úadu a moci horského sudce neb rych- co jest sudsaudce, jakož die Isiodorus, slovef jakožto saud p^^^^ g[?j:® aneb právo prav lidu, anebo že právem saudie. Právem pak tj- súd sprasditi, jestif spravedliv sditi; protož nenie sudce, v jako váha. nenie spravedlnosti. A protož ktož práv súdie, nosí váhu v ruku, misky vážné rovným vážením pivŠuje neb pevažuje, ponvadž má aby ižádná saudu pravého nepodvrátila toliko vedle práva nálezy vynášeti neb sudce má viece práv nežli své vuole následovati, neb to není celistvé stavenie, kdež sama vuole základ pokládá. sudce všecky vci zvdti a ád vci nebo ^^f^Z^sel^ §. 1. Ale pí pilným rozeznati uptáním^ dokudž jemu té pe pravda ne- p" ped výbylaby otevenjie vylíena. protož opaten bud sudce, aby toho, ktož má býti zproštn, nepotupoval, potupeného neb odJiž
nynie o
táe vizme.
A
nmž
vc
;
;
má
A
szeného nepropštl aneb nezprošoval
neb jest obé zlé, avšak vtší zlé jest, nevinného odsditi nežli vinného propustiti. §.2. Ale že pravda dálých vcí bludy cizími se neposkvruje, siídce su a protož sudce toho následuj, což úpln dokáže se z viery ^^^^^te^^^' tch vci, kteréž jsú ped ním dovedeny, a tak sudce podle duovoduov a líenie bezpen nález vynášej. §. 3. Toto také siídce bu slušie súdci zachovávati, aby v jitie snaden se vydal bohatým S^^chudémul i chudým, v jich potebách zárove je vyslýchaje; neb tak bude bohatému. hnv Božie ukrocen a vrnost sudce ped obliejem kniežete i všeho lidu ctnostnými papršlky se prosvietí, neb jednostajné chudým i bohatým práva dopomáhánie a nedlenie hodným duomyslem pispouje súdci moci duostojenstvie. §. 4. sudce bu Také na súdci pislušie mravná dosplost a stálost dokoná- """gt^^J. * lých vcí; nebo ímž kto nad vtšími vcmi usazen jest, tiem poctivjší býti dlužen jest. §. 5. Nikdy sudce tváí úmysla Nebýyejhné;
svého hnutie nemá súpeóm, totjiž súdícím-se zjeviti, neb nenie stálý a dokonalý sudce, jehož úmyslu hnutie tvá odkrývá.
^^''^'
—
288
—
Item debet esse cautus judfx, iit omnia, quae coram eo in actis de verbo ad verbum sub bono testimonio júratorum praesentium per notarium redigantur, et praecipue sententias, quae ad júratorum maniloquium prorogantur, con§.
7.
aguntiir,
scribi faciant diligenter. Sit etiam cautus, ut
remaneant apud ipsum. §. ut in omni causa, priusquam
lia
omnia acta
origina-
In eo etiam sit cautus judex, in ea procedat, de facto plenius
8.
instruatur, quia ignorantia fa cti quandoque in judicio facit peritissimos deviare. §.9. Volumus, ut omnia, quae supra dieta šunt de urburariis quoad processum judiciorum, judex etiam
persona studeat adimplere; et si quidibi minus dictum de jurisdictione urburariorum, per hune titulm suppleatur, ut utrobique tractatus eo completior habeatur. §. 10. Nec
in sua sit
illud
possumus
pertransire,
quando judicem
in principio in-
ad judicium coram juratis montium jurare oporteat, sicut dictum est supra de urburariis, et omneš illos articulos in juramento urburariorum expressos manutenere et inviolabiliter observare. §.11. Statuimus etiam, ut si judex cum aliquo aliquibusve causám habeat, vel pater judicis materve ejus, aut írater, sororve ejus, non ipse judex tunc judicio praesideat, quia perieulosum est sub suspecto litigare; sed debet sibi substituere aliquem ex juratis, qui nullatenus parti alteri sit suspectus, per quem aequa lace inter eos litigium terminetur. troitus
sui
Cap. Vlil.
De §.1. Magisti
magistris montium»
montium dicuntur
eo,
quod super omneš officommissis curam gerunt
montibus sibi magisterium principále. §.2. Unde prospicimus firmiterstatuendo, ut nullus deinceps magister montium nisi ex colonis ejusdem montis et per ipsos colonos fidelis, expertus et idoneus eligatur, qui ad minus XXXII. partem monte habeat in eodem. §. 3. Cui urburarii ad omnem utilitatem nobis colonisque fideliter faciendara debent statuere juramentum, et si non íVequenter, quod saltem semel qualibet septimana personaliter íntret foveas, argentifodinas sibi commissas, nisi legitirae tunc fuerit pracpoditus quidque ibidem fuerit, defectas vel errores utiliter corrigendo. §. 4. Ltdefuturae septimanae laboribus cum ciales et laboratores in et
;
.
-
289
—
má
býti pokojný a tak velik na sob 6. Nad to sudce ziezenost jmieti, aby všecka jeho hnutie poslchala rozumnosti, kteráž všecky vci práv pósobie, aniž eho nezízeného pozuostavuje a neádného. §. 7. Také sudce bud opaten, aby všecky pe, kteréž se ped niem djí, od slova do slova pod §.
'
^
fjIJf*^*;!^"®^^]
pokojný.
súdcemásepSAtí pi Drod výnosem a so^bTnechati.
dobrým svdectviem písežných pítomných skrze písae ká-
vrn v knihy popsati, a zvlášt nálezy, kteréž do rané rady od písežných bývají odkládány. Bud také opaten, aby všecka acta, totjižto popsané prvotn, u nho byla zuostavena '^"^^f "p**J * 86prCuVY~ i obranu. jeho pro zprávu §. 8. V tom také bucf sudce opaten, nosem piiné. aby v každé pi dieve, nežli ji bude sditi, kterak se jest dala, úpln byl nauen; nebo nepoznánie skutku druhdy v O"^^"''^"*^^. sudu uinie, že najdosplejsí pobldie. §. 9. A chceme, aby ty všecky vci svrchupovdné o urburéích, jelikožto k póvodóm súduov, sudce také o své osob pilen byl naplniti; a aby to tam mén povedieno bylo o súdném právu urburéuov, tiemto praveniera bud doplnno, aby v obojiem jeden nauenie požíval vedle ádu svého, aby oboií ^yp^^^^^o":úad druhého -i, sky ucín pii'vrf»-i--vA.v i. saim. mli zprávu dokonalejší. muozeme pomi§. 10. Aniz toho núti, že sudce neb rychtá na poátku pijetie toho úadu ped písežnými hor pisahati musí, tak jakož povedieno jest svrchu o urburéích, a všecky ty kusy v písaze urburéuov kdyf vypovdné, ruku držeti a zachovávati neporuŠitedln. §. H- ^e^^ed^^nTm Ustanovujem také, jestližeby sudce nebo rychtá s kým nebo o súditi. s kterými pi ml, neb otec, mát, sestra, strýc nebo ujec jeho, ten sudce aby vtom sud nesedl; neb nebezpenéf jest zal
'
,
,
**
-^
1
''
•
pS
ped
zle
ustanoviti
domnlým súdcí súditi se; ale miesto sebe má nkoho z písežných, kterýž by nebyl zle domnlý
nkteré stran, skrze nhožto rozsúzeniem rovným mezi nimi saud dokonán byl by. Kap. Vlil.
O
hormistHech,
to jest
o pergmisttech.
§. 1. Hormisti nebo pergmisti slovú od toho, že nade všemi úedníky a dlníky na horách jim poruenými péi nésti
mají a mistrovstvie " v.
pikazuiem ifi^ nebýval pergmistrem,
prvotné. 8. 2. Protož •-'jV'
z
'
j^-*
pevn
ivi lecby
Kt» mápergmistrem bytí
aby potom izadný a kto jej má z kverkuov neb z tžauov té hory byl, a skrze kverky vrný, zkušený a hodný byl vyvolen, kterýž by najmén druhý a ticátý diel ml v té hoe neb v tom dolu. §. 3. Je- Pergmistr umužto urburéi naŠi ke všemu jednánie užitkuov našich i jeho fé" do'^*dokia spolukverkuov mají vydati písahu o vrné innie, a aby, ne asto, ale aspo jednu na každý týden vcházel do o déWky, doluov stiebrných sob poruených osobn, léby tehda hodnú píinu byl zaneprázdnn a tu což by koli vidl nedostatku i.
ustanovujíce,
^*^^'^''
^Jl^^v,
a
5
.^
290
—
officialibus debet provide ordinare, et in omnibus suum officium ad utilitatem colonorum legaliter exercere, ita quod in argentifodio sibi commisso nihil inordinatum penitus relinquatur. §. 5. Ceterum si in his deses inventus fuerit et remissus, volumus; ut statim eo ammoto coloni alium ex eis idoneum eligant et legalem. Porro si coloni circa haec inveniantur voluntarie negligentes, errorem magisti montium sua negligentia approbando, quia error, cui non resistitur, approbari videtur: tunc urburarii per se ibidem magistrm montis statim instituant, quem melius nostris et colonorum utilitatibus noverint expedire, dantes eidem juramentum ad omnia, quae supra dieta šunt, fideliter peragenda. §. 6. Prohibemus etiam, ne ipsi magisti montium in argentifodinis sibi commissis deinceps alicubi concedant aliquas concessiones vel fines, qui vulgariter dicuntur orter, sine colonorum licentia speciali, nec ultra per eosdem sibi terminm deputatum excedant aliquo módo. Quidquid autem contra dietám formám concesserint, ipso jure nullius penitus firmitatis existat, quia fines mandati diligenter šunt servandi. §. 7. Nostri autem argentifodii ammonitio nos ammonet, unam odibilem consuetudinem, imo potius corruptelam circa magistros montium salubriter emendare, qui in magnum praejudicium totius argentifodii et non inmodicam nostrae reipublicae laesionem, in omni concessione aliquam partem seu frequentius octavam sibi retinent, illorum de eadem concessione colonorum sumptibus et laboribus excolendam, dicentes coram hominibus in publico, se velle dictas partes excolere suis sumptibus et expensis, ut eo melius possint in hac parte suam versutiam palliare. Sed astuta vulpes non fallit in hoc ingenium venatoris; unde cupientes talem vulpinam astutiam penitus submovere, statuimus, ut nuUus magistrorum montium de cetero ullam partem in omnibus concessionibus, ubi concedunt, etiam suis expensis aut alienis, aut alio quocunque módo ipsis alios in eadem parte substituendo sibi recipiant excolendam, ne sub praetextu líciti aliquid illiciti committatur, et ne propter tales novas adinventiones nostrum argentifodium desoletur. Si quid
suis
contra hanc sanctionem nostram attemptatum fuerit, omni jure careat et eíFectu, Magister autem montis incidens
vero
hoc edictum,
magistrátm
cum
infamia
cetero habiturus;
nam
módo
in
nunquam ad aliquem spem de
hominum occurrendum est, ne iniquitatibus gloriari. §. 8. Porro cum unum maliciis
videantur de suis sit necessarium, ut agentes stringantur,
deponatur,
vel aliquod aliud officium in montibus
mandamus
consentientes pari poena conqui concessiones receperint eo
et
eos,
praejudicium libertatis
omnium montanorum, per hanc
—
291
~
neb pobliizenie, aby užiten opatil. §. 4. On také má o dláních budcího téhodne s svými úedníky opatrn zjednávati a ve všech vcech svuoj úad k užitku kverkuov spravedliv pósobiti; tak aby v dole jemu porueném niehož neziezeného á moc ovsem nebylo pozuostaveno. §. 5. Pakliby v tch vcech lény ^l^^^! pergmistía. nalezen byl a netbanlivý, chceme, aby ihned jej ssadiece kverkové jiného z nich hodného k tomu vyvolili a spravedli- ^ j^^^^j^^j. vého. Byli-li by pak kverkové pi tom nalezeni dobrovoln zmeš- vostikver^"°^kanliví, poblúzení aneb nestatenosti pergmistra svého svou netbanlivostí posilujíce neodpírá, potvrzuje se:
,
ponvadž
netbanlivost
,
kteréž
se ^
sami tudiež ihned tehdy pergmistra mají ustanoviti, kteréhož lépe našim a kverkovskýra užitkóm poznali by býti hodnjšího, dadúce jemu pícisahu ke všem vcem, kteréž jsú svrchu povdieny, jim dolech v nnie. §. 6. Také zapoviedáme, aby pergmisti poruených potom nikdy žádných propojiek nepropojieli neb mezí, kteréž nmecsky ort slovu, sami bez zvláštnieho vdomie kverkuov, aniž dále mimo cíl od nich jemu ukázaný vystup žádným obyejem. A oby pak koli proti eené spuosob propuojil, tiem právem žádné ovšem pevnosti nemá býti neb pikázanie mezí mají piln býti zachovávána, §. 7. Našich také hor napomenutie nás napomiená ustavin, jeden nelibý a ohyzdný obyej, nébrž viece poruŠenie pi perffmistiech napraviti, kteíž k velikému bezprávie vše'V '1 1^ ^1 1 JT-^iho dolu a k nemalé našeho obecnno aobrého urazce, v každé propojice, kdežto propojiejí nkterý diel, ale astji diel osmý sob zachovávají, tak však, aby v též propojice náklady tch kverkuov a pracemi vydlán byl, praviece ped lidmi zjevn, že sami chtie eené diely dlati náklady svými a ztravami, aby tiem lépe s té strany sv chytrost pikryti mohl. Ale chytrá liŠka nezklamat v tom lovce svého. Protož žádajíce takovú liší chytrost ovšem odlúiti, ustanovujem, aby ižádný pergmistr potom ižádného dielu ve všech propojikách, kdež propojií, také svými náklady neb cizími, aneb jiným kterýmkoli obyejem sebe miesto jiným s té strany porúeje, sob nepijímal k vydlánie, aby pod omluvu a pikrytiem slušného ntco neslušného nebylo uinno, a aby pro takové nové nálezy naše hory nebyly opuštny. Pakliby co proti tomuto našemu ustanovenie bylo uinno aneb se pokušeno, práva ovšem prázdno bud i skutku. A pergmistr pestupe to ustanovenie a upadaje v ten nález, s pohanniem úadu svého bud zbaven, nikdy k žádnému pergmistrstvie ani k kterému jinému úadu na horách mj nadje budúcn nebo zlostem lidským sluŠie se opieti, aby nebyly vidieny chlubiti se z svých nepravostí. §. 8. Dále
urburéi
^^^^^^
pergmistra.
vrn
;
111
I
;
pergmisti
^rSov védomie i^ez
poi^uta.
Chytrost pergmistra
pi
propojia-
^^^^
Pokuta.
Kráiovavina napergmi-
—
—
292
nostram saluberrimam constitutionem eisdem concessionibus, sivé bonae sivé viles fuerint, ipso jure esse privatos, omneque lucrum quod exinde habuerit idem magister montium, tam ab ipsis colonis, quam magistro montium per virm clarissimum, camerarium nostrum, cum duplo extorquendum et nostrae camerae irrogandum, ut poena docente discant, quam grave sit, regálem offendere majestátem. §. 9. Sed ubicunque fuerit coDcedendum, colonis multitudine expensarum se nolenonerare, quia tutius est paucis idonee interesse, quam multis se ingerere periculose: tunc magister montis in unum omneš suos convocet colonos, die et loco eis assignatis, in quibus commode valeant interesse et si omneš tunc venerint vel ad minus de duabus schichtis, et una XXXII. parte excipientes in monte vel laneo illo vel etiam concessione, si adeo magna fuerit, quantum pro sua voluerint retinere cultura quidquid tunc superfuerit ibidem sine colonorura detrimento aut periculo excolendum, illud magister montis secure concedat, proprietate sibi a colonis statuta, et ad termideputatum. §. 10. Si autem nollent vel neglexerint convenire, vel si convenientes in concedendo, aut de proprietate eis danda, aut ad quem terminm, concedatur, noluerint vel nequiverint concordare, eo quod naturaliter negligitur, quod communiter possidetur: ex tunc urburarii nostri vel magister montis ibidem illa concedenda pro majoi proprietate et ad breviorem quem potuerint terminm audacter concedant; interest enimnostra, ne quis nostro argentifodio abutatur. §.11. San si aliquis, vel aliqui colonorura in eodem loco praesentes non fuerint, quod ad dictum tractatum merito fuerint evocandi, necvocentur: quidquid tunc vocati illis absentibus statuerint, absentibus non vocatis, in suis partibus nullum praejudicium generabit, si ordinationi ipsorum noluerint consentire, tibus
;
:
nm
quia,
quod omneš
tangit,
ab
omnibus approbandum
est,
et
ideo plus obstát contemptus unius absentis in hac parte, quam multorum contradictio in praesenti. §. 12. Si autem uuus vel plures ex colonis quibuscunque modis fuerint absentes, ita quod commode vocari non possint, vel difficilis sit eorum vocatio: volumus taliter se absentantibus legitimos statuere procuratores, qui in omnibus tractatibus argentifodinarum ubicumque coloni fuerint, suppleant vices eorum, ut si universitas suorum colonorum agat, vel ab aliquo conventa se de» fendat, quod cum eisdem intersint, ne argentifodium nostrum ob alicujus absentiam retardetur; unde talium deinceps abeentia non obstante, judices et mngistri montium in omni tractatu ot judicio procedant, in quantum de jure fuerit procedendum. §. 13. Porro si legitimo quis dctentus fuerit impedi-
—
—
293
ponvadž jednoho jest
potebie, aby inície i povolujície rovná pomsta skrotila, pikazujeme, aby ti, kteížto js ty propojidky pijali tiera obyejem na bezpravie svobody všech horníkuov, skrze toto naae pespasitedlné ustanovenie tch propojiek, bute drahé neb laciné, týmž právem aby byli zba- p^j^^^^ ten pergmistr veni a veškeren zisk, kterýž by odtad od tch kverkuov, jakožto i od pergmistrstvie, skrze muže peslovtného komorníka našeho dvénásobn má býti pobrán a do našie komory obrácen, afby pomstu byli naueni, jak tžké jest, rozhnvati královská velebnost. §. 9. Ale kdežby L" peTmlVr
ml
;
se
koli
mlo
dieti
propuojenie sebe nechtli
kdež by
,
kverkové množ-
nákladuov obtiežiti, ponvadž bezpenji jest v malé a nemnohé vci se uvázati: tehda pergmistr v jednotu všecky své kverky svolaj, den a miesto jim ulože, v nmžto podobn mohli by se sjíti a jestližeby tehdy všichni pišli, aneb najmén jich ze dvú šichtu, a tak vynmce druhý a ticátý diel v hoe neb v tom lénu, nebo také v propoj ice, aby tak veliká byla, což by k svému chtli ostadlánie a zachovati což koli v ta doba ostane tudiež viti bez tch kverkuov škody nebo ujmy k dlánie, to pergmistr bezpen propuoji podle vlastnosti jemu od kverkuov ustavené k cíli urenému. §. 10. Pakliby nechtli aneb zmeškali by se sejdúce v propojice nebo o zvláštnosti, se sjíti, aneb kteráž by jim mla dána býti, nebo k kterému cíli propuojena, nechtliby nebo nemohliby se srovnati, protože od pirozenie bývá obmeŠkáno, což se od mnohých vuobec vládne: tehda urburéi naši nebo pergmistr tudiež ty propojiitedlnosti k vtší vlastnosti jakž mohu a k kratšímu cíli propjte; sluší zajisté na nás, aby hor našich ižádný zle nepožíval. §. 11. Pakliby kteí z kverkuov na tom miest pítomn nebyli, ktestvím
s^oia^
kver-
;
:
a
ienému
jednánie hodn mli povoláni býti a nebyliby povoláni: tehda cožkoli povolaní bez nich by ustanovili, nepítomných nepovolajíce, v jich dielech ižadné bezpravie neb akoda se nestane, nebudú-li chtieti pivoliti k jich zjednánie; nebo cožf se všech týe, ode všechf má býti pochváleno neb pojištno; a protož viece pekážie potupa jednoho nepítomného s té strany nežli odpor mnohých v pítomnosti. §. 12. Pakliby jeden z kverkuov neb jich více kterýmiž koli obyeji nebyli pítomní, tak žeby podobn nemohli pivoláni býti aneb nesnadné bylo-by jich povolánie: chceme, aby tak se pokrývajícím zvláštn ustanovili poruníky, kteíž by ve všech jednániech stiebrných doluov, kdež koli kverkové byli by, naplnili jich miesto, aby, kdyžby obec jich spolukverkuov co vedla aneb od nho jsúc naena bránila se, aby s nimi pitom byli, aby hora naše pro nepítomnost nebyla zmeškána protož
ižby k
,
ní
;
,^^e?k"ové^ k
obesiáme.
kverkovéuéihých^^nen^íef st^ié.
nos^^^^kvS^uov.
—
294
—
nuntinm idoneum, apud judicem vel magiabsentiam expurgando, illi solum suffrasuam strm montis
mento,
et
mittat
excusaadi. Non enim negligentibus subvererum necessitatibus praepeditis, cum ab omni lege urgens necessitas sit excepta. Quoad judicia hoc quod dicitur, hic locum habere sanccimus, sed quoad tractatus, qui habentur pro utilitate montium promovenda, in quibus mora consuevit
getur
necessitas
nitur, sed
nullius absentia, dummodo vocatus aut vonon enim debet in his absentia pauexcusetur corum redundare in dispendia plurimorum. §. 14. Ad aeternam etiam statuimus memoriam, ad multasque discordias evitandas, ut omneš deinceps concessiones cum proprietate et termino sub bono testimonio conscribantur nam magisti montium sine scriptura non possunt quandoque omnium quae faciunt recordari omnium enim habere memoriam, et in nullo penitus peccare, magis divinitatis est, quam humanitatis. Itaque magistrorura montium fides salvatur, litigantium jure in hac parte integro permanente. Quorum omnium clarior intellectus infra libro tertio de concessionibus Deo propitio nobis adventurus est. §. 15. Debent insuper magisti montium prospicere diligenter, ut sub ipsis laborantibus pretium debitum et debito tempore persolvatur; alioquin ipsis laborantibus in ipsorum praesentia pretio requisito, aut coram ipsorum nuntio et uno colono, ad hoc per ipsos magistros montium legitime destinatis, solutionem celeri instantia studeant ordinare vel partes, pro quibus laboraverint, more solito appropriare; summa diligentia praecavendo, ne alicui pro aliquibus debitis suum metallum occupent, quam pro communi expensa montana. §. 16. Item sciant universi urburarii, magisti montium et coloni, nullos de cetero cum metallo penitus remunerandos, exceptis refectoribus bulgarura, divisoribus et separatoribus metalli hos solos remunerari volumus et horarum pronuntiatoribus esse
periculosa,
cati fuerint,
;
;
;
;
cum
Verumtamen a raagistris montium omnibusque metallo. aliis donatoribus, in his et aliis omnibus donationibus haec temperamenti aequitas observetur, ut quibus tribuunt, competens subsidiura conferant, et quibus tollunt, graviadampna non inferant. §. 17. Irao etiam esse debet consideratio pietatis, ut pauperibufilaboratoribus taleprotium computetur, dequovaleant sustentari, ne propter deectum alimentorum necesse cogantur, rapere aliena; et utique alimentorum administratio detlectiva familiares fures efficit et latrones, a quibus magisti montium sibi custodiant studiose. Non obmittentes de omnibus circurastantiis montium septimanis singulis a custodibus, carpentariis et a quibuscunquc poterint, inquirere veritatcm, et errores corrigant ot manuteneant utiliter ordinata, expedite providendo
—
295
—
takových potom nepítomnosti bez pekážky sudce a pergmisti ve všem jednánie a sudu jednajte, jakož z práva má jednáno býti. §. 13. Pakliby hodnú kto zadržán jsa pekážkú posla poslal hodného, ped súdcí nebo pergmistrem svú nepítomnost vymlúvaje, tomuf samému zpomoci má potebnost výmluvy; neb zmeškalýra nebývá spomoženo, ale
potebami hodnými zaneprázdnným, ponvadž
pilná
j.o^nl^^rííiny.
poteba
od každého práva jest vyata. Jelikožto k súdóm tomu, což se tuto praví, miesto ustanovujem, ale ve všech svolániech, kteréž mievají pro vypósobenie užitka horského, v nichžto dlenie zvyklo jest býti škodlivé, aby žádného nepítomnost, když jedno povolán neb povoláni byli by, nebyla vymlúvána; nema zajisté v tch vcech nepítomnost mála obrátiti se na škodu mnohých. 14. K vcné také ustanovu§. jem pamti a k uvarovánie mnohých sváruov a sduov, aby všecky potom propojikys zvláštností i cílem pod dobrým svnebo pergmisti bez písma nemohu dectviem popsány byly druhdy všech vcí, kteréž cinie, pamatovati. Všech zajisté vcí jmieti a v niemž ovŠem nepohešiti neb nepochybit!, viece sluŠie na Boha nežli na lovka. A tak viera pergmistruov zachována bývá tiem popsániem a právo spe-
mSt^/^táie' j^o^^g^g^védk^ zapsati.
;
pam
totjižto sdících-se, v té miee vele zuostává. Jichžto všech jasnjší rozum dole v tetiech knihách o propojikách Božským smilovániem nám má pijíti. §. 15. Mají nadto ^ pergmisti opatrovati piln, aby tm, ktož pod jich zprav a mocí dlají, mzda dlužná a v as uložený byla placena jinak kdyžby dlníci ped nimi požádali své mzdy aneb ped jich poslem a jedniem kverkem, kteréhož k nim pošlí pergmistrové,
uov,
^fkuov^^"
;
mají piln
rychlostí
tm
dlníkem mzdu
jich zaplatiti,
aneb
v nichžto dlají, jim vzdáti zvyklým obyejem; avšak mají se vystiehati svrchu psan pilností, aby ižádnému pro jeho dluh jeho rudy nestavili, krom pro obecní náklad horský. §. 16. Také vzte všichni urburéi, pergmisti a kverkové, aby žádnému rudu neplatili, krom opravitelóm hutí vodných mchuov, rozdlitelóm a rudy pebraóra a hodin ohlasitelóm chceme, aby ti sami darováni byli rudu. Avšak od pergmistruov a všech jiných daiteluov v tch i v jiných ve všech darovániech tato rovnost skrovnosti bud zachována, aby, komuž dávají, slušn pomoc dávali, a jimžto beru, aby tžkých škod neinili. §. 17. Nébrž býti milostiv opa- Dinikdm trováno, aby chudým dlníkem taková mzda byla uložena, penzilSrne rudu. jížto mohli by se vydržeti a živiti, aCby pro nedostatek potále,
;
má
krmuov pipuzeni nebyli nuzn chvátati cizích vcí; a zajisté nedostatecne pidáváme pokrmuov cmí eledíny zlodje a lotry,
od
nichžto
pergmisti
vystíhajte
se
snažn,
^g.
ceuo siušné, aby nekradu.
—
296
—
de lignis, ferraraentis, funibus et omnibus aliis rébus in argentifodio opportunis, et ubicunque rotae fuerint, omnem providentiam adhibeant, ut nuUa negligentia necessarios labores retardet. §. 18. Est etiam corara eis omnium expensarum compufacienda, ne inutilis fiat expensa, vel utilis aut necessaria obmittatur. §. 19. Ad ipsorum autem spectat judicium, leves injurias circa eíFusionem sanguinis in locis sibi com-
tatio
Et de conmissis irrogatas inter suos subditos judicare. nisi tunc cessionibus potestas ad ipsos pertinet judicandi propter difficultatem causarum et personarum eminentiam 20. Item quicunque aliquas majus requirant tribunál. §. partes quocunque módo alienaverit, ipsis magistris montium eas resignet, ut accipientem de eisdem partibus investiant, prout ordo juris expostulat et requirit; alioquin investiendus illarum partium possessione carebit, ne aliquid juris sibi esse acquisitum sine resignatione et investitura pomagistros mon terit ailcgare. §. 21. Bene ergo convenit tium, tot ac diversis laboribus oneratos, dignis praemiis consolari, nam omne opus levius fieri solet, dum ejus praemium Vocogitatur, cum vere spes praemii solatium sit laboris. singulis magistris montium qualibet lumus septimana septem denarios grossos, prout veteribus dudum jam placuit, compu,
insuper in solemnibus festivitatibus more consueto juxta lucrum argentifodinarum, quibus praesunt, contenti, ut praedictum est, subsidio, non in metallo, sed in denariis consolentur. Hoc ideo, quia magisti montium cum ceteris offici-
tari
;
festivitatibus consueverunt cum magna avaritia enucleare metallum, veris colonis tantum furfura relintotum quendo. Itaque gaudium istorum in moerorem convertebatur colonorum, quod de jure staré non debuit. Sed Nostrae Serenitatis provisio aemper invigilans commodis subjectorum, decrevit urburioros una cum scriptoribus urburae has donationes aequali aequitatis temperamento utrobique ordinare, ut nulla de hiis quaestio vel disceptatio amplius hebeatur. §. 22. Pluries etiam auribus nostris innotuit, per lapides manuales dictarum festivitatum urburae nostrae non modicura decrevisse, quibus urburarii una cum scriptoribus urburae contra fidem nobis debitam dicebantur (quamvis forte sic non esset in nostrum dispendium) amisisse. Sed cum nobis innata pietas in odore bonae faraac magis, quam infamia delectetur, suos subditos quaerens praesenti constitutione in hac parte imraaculatos a táli falsae suggestionis infamia conaervare: hoc edicto etiam staluit inviolabiliter observandura, quod nullus magistrorura montium plura oFicia vel plures quam unum habcant magistrátm, ne dum ad utrumque festinet, neutrum bene peragat;
alibus in his
—
297
—
opstSjíce niehož ze všech okolkuov a píslušností horských, na každý týden od strážných neb hutmanuov, od tesauov neb cirarmanuov a od kterýchž koli mohli by se pravdy uptati, aby bludy a nedostatky napravovali a užiten zjednané ruku drželi, t. zpravovali, snažn obmýšlejíce a dobývajíce lesu, želez, provazuov i všech jiných vcí k dolom potebných, a kdeže koli kola budu, všicku opatrnost piite, aby žádná zmeškalost potebného diela nezmeškala. §. 18. A mát ped nimi vešken poet nákladuov býti vydáván, aby daremní nákladové nebyli inni a potební opuštni. §. 19. Píslušief také Pokud máji k jich soudu viny, kdyžto druhému z jich poddaných lehké ÍvE"^ bezpravie uiní aneb bez krve prolitie urazí. Sem také píslušie moc o propojikách sditi, léby pro nesnáz pe a osob povyšenie vyšší stolice mla hledána býti. §. 20. Také ^ táiuov. ktož koli z kverkuov táluov svých kterýmkoli obytejem chce odbyti, tehdy ty tále má vzdáti pergmistróm, aby toho, ktož chce pijieti, uvedli, jakož toho poádek práva žádá. Jinak uvedený ten, ktož je má pijieti, tch táluov byl by zbaven, aniž co práva sob dobytého bez odevzdáme a uvedenie sob moci bude dovésti. §. 21. Protož dobe píslušie pergmistróm, o zápiat za jenž js tak mnohými a rozlinými pracemi obtieženi ^skTpráci!" by hodnými odplatami byli utšeni; neb všeliká práce leheji nésti se obvyká, když se na její odplatu myslí. A ponvadž nadje odplaty utšenie jest práce, protož chceme, aby každému pergmistru týden každý sedmdesátných grošuov, jakož se starým dávno líbilo, bylo uctno a dáváno, a nadto na slavné svátenic hody obyejem zvyklým vedle užitkuov neb ziskuov doluov stiebrných, kterýmiž pergmisti vládnu, slušnú, jakož pedpovdieno jest, pomocí mají býti utšeni, ne na rud, ale na penzích. A to proto pravíme, nebo pergmisti s jinými úedníky horními na ty hody zvykli js s velikým lakomstvím naj lepší vylupovati neb vybierati rudu, pravým kverkóm toliko etrusky ostavujíce, a tak radost tchto v žalost obracovala se kverkóm, a to z práva státi nemohlo jest. Ale Našie Jasnosti obmyslnost, vždy jsc bedlivá po- Kto a pokmi hodlnostem poddaných, ustanovila jest, aby urburéi spolu peTgmSóm. s písai urbury ta dávánie stídmosti rovné rovnosti s stranu sjednávali, aby ižádná ^sváda neb hádánie o tch vcech potom nebývalo. §. 22. asto také ušima našima ozná- ^amštan^^uoí mno jest, že na ty hody skrze rozdáváme hantŠtanuov našie pergmistróm. urbue nemálo scházelo, jimžto urburéi i s piesai urbury toho snad proti viee nám dlužné praveny js povolovati, nebylo s našie škodu. Ale ponvadž nám pirozená milostivost radji u vuoni dobré povsti a jména dobrého svých
SS
,
a
ob
a
redníkuov kochá Jireek:
Codex.
I.
se,
nežli
v jich pohannie, své poddané 20
—
—
298
namque juxta legitimas sanctiones, si promiscuis turbentur officia. Et quoad hune articulum, praeactibus rerum Béntem constitutionem ad omneš montium oflficiales volumus cum omnibus suis conditionibus prorogari. absurdum
est
€ap. IX.
De
scriptorihus urhurae,
Juxta ordinem jam praemissum de scriptorum officio šumme necessario nostram urburam scribentium videamus, quorum assertioni propter juramentum per ipsos nobis praestitum fides exactissima adhibetur. §. 1. Unde bene congruit rationi, ut non solum boni, sed meliores nobis ad hoc officium ordinentur, et ipsis juramentum in praesentia camerarii nostri, viri clarissimi, nostro nomine
quod quod tam
Btatuatur, rent,
suum exerceant officium, et procuqiiam nostri montani in omnibus sibi
legaliter
nos,
sommissis conserventur indempnes
;
nec cuiquam ex eorum
of-
praejudicii aliquid generetur, sed justorum roborati constantia, nulliusque errore concussi, aut favore, aut blandimento seducti a veritatis devient ratione, salubriter animadvertendo, melius esse pro veritate pati supplicium, quam capere pro
ficio
adulatione praemium, sed solum ad Nostram respectum habeant Majestátem. §. 2. Ideoque summis vigiliis studeant insudare memoriae praeteritorum, scientiae praesentium et providentiae futurorum, ut in hiis omnibus circumspecti, quotienscunque ad ipsos tamquam ad regále registrum quaestio deferatur, de omni metallo suis temporibus sublato in montibus et expensis sciant nos, et alios, quorum interest, indubitabiliter expedire, ut et ipsi, quorum assiduis laboribus tam utiliter, quam decenter nostra respublica procuratur, per nostram munificentiam tamquam virtutum praemia merentes, dignis beneticiis consolentur, ita quod de regia provisione merito glorienquotiensVolumus insuper , firmiter statuendo tur. §. 3. cunque in montibus specialis vel nobis in subsidium indicitur contributio generalis, juratos nostros scriptores habentes experientiam plenám omnium montium et lucrorum per argontifodium universum, cum juratis montium ipsis contributionibus interesse, fideliter praecavendo, non ut secundum odium vel favorem, sed ut unusquisque juxta suam contribuat faculta-
montium
,
—
299
—
hledajíce tiemto ustanoveniem v té miee neposkvrnné od takového falešného ponuknutie a zlé povsti zachovati: tuto výpovdí ustanovila jest, aby bylo bez porušenie zachováno, aby ižádný z pergraistruov viece úaduov neb pergmistrstvie než jednoho nemieval; aby, kdyžby k obma kvapil, ižádného dobe nezpuosobil. Ohavné zajisté jest podle pravých ustanovenie, kdyžby smieŠenými iny zamceni byli úadové. A jelikožto k tomuto ustanovenie chceme, aby všickni horští úedníci se všemi jeho povahami zavázáni byli píslušeti.
Kap. IX.
O úadu písae
urhiiry^ to jest dielu královského.
Podle ádu již povdného o úadu písauov velmi potebném, kteíž naši urburu popisují, vizme, jichžto svdectvie pro písahu od nich nám uinnu viera peplná pidána bývá. píslušie rozumnosti, aby netoliko §. 1. Protož dobef dobí, ale i lepší nám k tomu úadu byli zjednáni, a jim písaha v pítomnosti komorníka našeho, muže peslovútného, naším jménem bud ustavena, tak aby ádn svuoj úad vedli a zpuosobovali, aby tak nás, jakožto i naše horníky ve všech vcech jim poruených bez škody zachovávali a aby ižádnému z jich úadu ižádné bezprávie se nedalo, než aby spravedlivých jsúce posilnni stálostí, ižádným bludem nebyli utiskováni, aneb piezní aneb pochlebenstviem svedeni od rozumnosti pravdy nepochybovali, spasitedln anebo zdrav snabdjíce, že lépe jest pro pravdu trpti muka, nežli pijiemati za pochlebenství odplatu a tolikof k Našie Velebnosti mají zenie jmieti. §. 2. A protož svrchovanými bedlivostmi pilni pracovati budte o minulých vcí, vidomie pítomných a obmyslnost budúcích, aby v tch ve všech vcech jsúce opatrní, kolikrátby koli k nim, jakožto k královskému pravidlu otázka byla pinesena, o všeliké rud za jich asu zdvižené na horách a o nákladiech hor umli by nás i jiné, na nžto slušie, bez pochyby zpraviti, afby oni i ti, jichžto ustavinými pracemi tak užiten, jakožto slušie, naŠe obecné dobré jedná se, skrze naše obdarovánie, jakožto svých ctností mzdy zasluhujíce, hodnými dobrodinstvími byli utšeni, tak aby z královské obmyslnosti hodn se chlubili. §. 3. Chceme nadto. pevn ustanovujíce, aby kolikrát koli na horách zvláštn nebo nám na pomoc vzpovdiena byla bern obecn, písežní naši písaové, kteíž mají plnu známost všech hor i užitkuov po všech dolech, s písežnými horskými pi tch berniech bývali, se vystiehajíce, aby ne podle nenávisti aneb piezni, ale aby jeden každý vedle svého statku berní dal, nebo
^saJe
SÍ
«»^0.
písaem
uí
•'ic^^^fíga^e!
^^ vati^^*''
;
;
^^^
.^.
^^
vopravovati.
pam
vrn
20*
Písa urbomí berS^ia^ho'^^*'^-
—
300
—
nam ab universis aequale pondus facilius toleratur. Unde cauti sint in hac parte scriptores, quatenus unus ex ipsis a principio istis intersit contributiouibus usque in finem per ipsos enim de omnibus hiis, ut aequaliter ordinentur, perfecte Ideoque hoc statuitur, quia erte scire volumus veritatcm. caret suspicione negotium plurimorum consiliis confirmatum. §. 4, Verum quia omnibus placere non possunt, cum ex ofíicio tem;
;
suo teneantur, multos non solum arguere, sed etiara increpare quare ipsos in nostram protectionem digne recipimus speciálem, firmiter praecipientes regiae gratiae sub obtentu, ne aliquis ipsos, cujuscunque praeeminentiae fuerit aut dignitatis, in rébus vel personis praesumat aliqualiter perturbare. §. 5. Šunt et alii simplices scriptores, solum montium scribentes expensas in diversia locis hinc Inde sibi commissis, quorum institutionem, praeter in hereditariis montanis, ad nostros volumus urburarios pertinere, praedictorum tamen juratorum scriptorum consilio requisito, quibus illi tenentur subesse propter rationem expensarum montium septimanis singulis faciendam. :
Cap. X.
De Cordi nobis neficio refrenare,
est,
officio
scansorum.
omnem onerosam
quae
multitudinem juris bevel honoris, sed proferentibus fructum suis
nihil confert
commodi
solum rébus necessariis insudare, temporibus honorosum. §. 1. Unde deerevimus, nuUos de cetero nisi nostros generales in montibus esse scansores illos quorum abusus ante constitutionem hanc in diversis pauperum oppressionibus frequentabatur, penitus abolentes. Generales vero volumus esse scansores, quos urburarii pro coramuni utilitate nomine nostro statuent, ad magis duos, nisi tunc assiduitas laborum et dilatatio argentifodinarum, de necessitate unum, vel duos ipsis adjungi requirant super quo urburariorum conscientiam oneramus, quatenus hic et aiibi inutili multitudine resecata, nostrorum montium cultores relevent in sumptibus expensarum; peccatum est, íieri per plura, quod expediri poterit per pauciora. §. 2. Dicuntur autem scansores, propter scandendi frequentiam, quia officium eorum est, diu noctuque perscandere montana universa, sub virtute praestiti juramenti in argentifodinis corrigere ad communem utilitatera omnia corrigenda. Et ubique concessiones aut fines invenerint concedendos, magistrm montis ibidem vel custodes loco ipsius (si copiam ejus habere non poterint) admoncant manifeste; quatenus illa concedenda infra quartam horám diei noctisque proximc ve;
;
—
—
301
ode vsccb rovné bern snáze se snášejí. Protož opatrní v tom bute písaovo, aby jeden z nich pi té berní býval od poátku až do skonánie neb skrze o všech tch vcech aby rovn iezeny byly, chceme dokonalú zvdti pravdu. A protož toto jest ustanoveno, nebo nemá zlého domnnie, což úinku mnohých svolením potvrzuje. §.4. Aležese všem líbiti nemohu, ponvadž z úadu svého mnohé dlužní jsú netoliko tresktati, ale i iim zláti: protož le v naši obranu zvláštní pijimame, pikazujíce pod zachováním královské milosti, aby ižádný, kteréhož by koli byl povýšenie nebo duostojenstvie, jich na statcích nebo na osobách nesml kterak koli zamú-
n
;
covati.
jíce
§.
5.
Jsúf
jiní
i
sprostní písai,
náklady na rozliných
ných, jichžto usazovánie
toliko horní
krom
ního nastat'^"^°*<'s^^®-
popisu- o
onde jim poruena ddiných horách chceme rad vsak pedeených pí-
místech onde
s^^^oda pie-
doiniech
p*®^*'""'^-
i
aby na urburée naše slušalo, s sežných písauov, pod nžto oni mají slušeti a jich dlužni jsú poslúchati pro poet nákladuov horních, kterýž mají na každý týden initi.
Kap. X.
O úadu
V práva
neb
lezcuov
srdci
nám
skrotiti
doiniech
jest,
nebo
pihledauov, jež slovu Štajgei,
všecko
staviti,
tžké množstvie dobrodiním
kteréžto
nic
nepinášie pohodlé
ani poestnosti, ale toliko o vcech potebných pilnost jmieti, kteréž plný užitek asy svými pinášejí poctivosti. §. 1. Protož ustanovili jsme, aby ižádných potom krom ^*^^^®J4J.^^> našich obecních na horách nebývalo Štajgeuov; ty, jichžto bute a ne zlý užitek ped tiemto ustanovením v rozliných utiskovániech chudých obecen byl jest, ovšem zahlazujíce; než chceme aby obecní byli Štajgei, kteréžto urburéi pro obecní užitek j^^^ -^ ^^^. ^ jménem naším ustanovie, a najviece dva, léby tehdy ustavinost ssadí, nékdy prací a rozšíenie doluov z potebnosti jednoho neb dva jim viece býti. pidati požádaly a v tom urburéuov našich obtžujeme svdomie, aby zde i jinde neužitené množstvie ujmúce neb odetnúce, našich hor kverky oblehili na nákladiech ztrav; neb hiech jest zajisté, aby se dalo skrze mnohé, což muož spósobeno býti nemnohými. §. 2. A slovúf štajgei nebo lezci ^J «eho ^sbpro asté lezenie, neb na jich úad sluŠie, dnem i nocí všecky hory prolézti, pod mocí uinné písahy v dolech opravovati k obecnému dobrému všecky vci, kteréž mají opra;
A
meze neb propojiky propuojitedlné nalezli by, tehda pergmistra tudiež aneb strážné miesto nho (když pítomnosti jeho jmieti nemohu) napomete zejm, aby ty vci, kteréž mají propuojeny býti, ve tvrti dne a veny
býti.
kdež
koli
^^^^^^^^p®-
—
302
—
nientem concedant. Alioquin ipsi scansores de licentia urburariorum dictos fines concessionesque laboratoribiis conferant expeditius pro majoi proprietate, qua poterint, ac terraino breviore, ne nostrum argentifodium uUa parte vacuiiui remanullas partes sibi, ubicunque concesserint, neat et incultum aliquatenus reservando, ut sic ab ipsis omnis malá suspicio sublevetur. §. 3. Est etiam eorum officii, ad mandátm urburariorum de confiniis quaestiones inter conterminarios exortas, tribuendo unicuique, quod suum est, mensura debita definere, veritatem sine opinione summa prudentia ponderando, ne de falsa mensura, sicut visum est alias, inposterum arguantur, sibi et aliis quorum interest, dampnum cum infamia contrahentes nunquam vero confinia vel aquam per lapidem divinando aestiment judicare. §. 4. Item ut audacia in hac parte auctoritate temere litigantium compescatur, volumus urburarios ex utraque parte compellere litigantes, de sua pecunia, non cum metallo, scansorum laboribus aequaliter respondere. §. 5. In uno autem asu, quem infra de mensoribus ponemus, nullascansoribus potestas competit cognoscendi, prout ibi plenius edicemus. §. 6. Sed cum officium scansorum graves et assiduos requirat labores, ad hoc eligantur personae habiles expertae, quae possint per se ipsas et sciant ipsum officium, prout status montium requirit, utiliter exercere, quibus urburarii ad omnem íidelitatem, utilitatemque sicut ceteris ;
;
officialibus stataent
juramentum.
Cap. XI.
De
officio
mensorum.
'Officium mensorum a sapientibus introductum est, de confiniis quaestiones inter conterminarios mitigandas, quae nisi per mensores poterant mensura debita diffiniri. §. 2. Sed omneš de terminis vel confiniis diítínire ad officium scansorum pertinent^ ut jam dictum est, quaestiones; praeterquam in hoc asu, si quis in pendenti vel jacenti alicujus montis raensurati meatum invenerit alienum, et dubitetur, an idem meatus 8Ít extra mensuram in campo libero, an infra mensuram montis ejusdem in (quo) asu litigantes ad invicem unanimiter tes eligant viros communes idoneos et discretos, et quartum urburarii superaddant eisdera qui neutrobi ullas partes habeant, ad istam discordiam íiniendam. §. 3. Si vero isti quatuor 8Íc electi praestito juramento quid faciant, hinc inde nde§.
1.
;
,
—
303
—
(t. v šesti hodinách najprv pHstiech) propuojili. Jinak sami stajgei s dopustniem urburéuov eené meze a propojiky dlníkóm slušným budu moci podati aneb propuojiti, vypósobíce k vtsí zvláštnosti a k cíli kratšímu, jakž budu moci, aby naše hory na ižádné stran prázdné aneb pusté nezuostaly bez tženie, t. bez pavovánie; a v tch podániech neb propojikách aby nikoli sob dielu t. táluov nezachovávali, aby tudy a tak od nich všecko zlé domnie bylo odlúeno. §. 3. Slušief také na jich úad, aby k pikázanie urburéuov o steku mezí neb o koninách pe mezi spolu-
noci
ti
mezníky vzniklé dávajíce,
hodn
rozeznajíc skonali,
což jeho jest,
mají
** ^o°ati.
Co mají moc
jednomu každému
svrchovánu opatrností bez kivé neb falešné miery, jakož i
jiným, jichž
dobudce
;
ni-
kdy také konci mezí nebo vody skrze kámen celý domnivajte se práv sditi. §. 4. Také aby smlost s té strany všeten se sváících t. súdících byla ukrocena, chceme, aby
ob
urburéi
kterak
pravdu
vážíce, aby z jinde jest vidieno, potom nebyli tresktáni, sob se dotýe. Škody se zlú povstí neb pohannie
domnívánie
^ách^^T^^fá
pe
<5eho se mají
^"°^*
o
•
zápiaté
stajgemov.
s stranu pipudili sváície, to jest ktož se o své pomezie, tak aby lezcuov neb štajgeuov penzi, ale ne rudu za jich práci odbývali. §. 5. Ale v jedné píhod, ^ge^ moci""' mají. kterž dole o povieme, ižádné moci stajgei nemají mají býti Kto rozsuzovati, jakož tam plnji vypovieme. ponvadž 6. §. ***J^"*úad štajgeuov tžkých a ustaviných potebuje prací, protož k tomu vyvoleny bute osoby hodné a zkušené, kteréž by mohly a umly samy od sebe ten úad, jakž žádá stav ^^gg^uJ**^" horský, užiten vésti jimžto urburéi ke vŠí viee a užitku,
miiech
A
;
jakožto
i
jiným úedníkem, ustanovie písahu.
Kap. XI.
O úadu
dolových
mnuov.
Úad miuov
od múdrých uveden jest, jimižtope spolumezníciech mezi pomezníky bývají ukrocovány, hodn pe nic jinak než skrze mierú mohu konány býti. §. 2. A tak všecky pe o mezech neb koninách a pomezích konati na úad štajgeuov, jakož již jest povdieno, píslušie; krom v této píhod, aby kto §. 1.
o
koninách neb
o kteréž
mie
nebo ležaté strany pi hoe mené, kterž dlají, lintu neb hantu slov, jiný gank t. pramen nalezl, a bylo by pochybenie, jestli ten gank neb pramen krom miery v poli svobodném ili v miee té hory v též píhod speové, t. sváící-se, jednomysln mají sob tí muže voliti, obecné hodné a mdré, a tvrtého urburéi mají k nim pidati, kteížto s žádné strany žádných táluov nez visuté
jenž
obecn v
;
—
304
—
mensurando, unicuique litigantium
liter
justitiae
complemen-
tum, trahentes zonam ipsius superius in cespite ab altiori parte meatum et si sic per talem mensuram non possint elicere veritatem tunc in profunditate argentifodinarum illarum facto transitu de meatu ad meatum, quidquid tunc dicti quatuor mensores per mensuram directam vel angularem elicita veritate inter litigantes sententiando, aut ipsos amicabiliter concordando duxerint statuendum, ab ipsis partibus sine qualibet contradictione inviolabiliter observetur. §. 4. Metallum ;
:
autem,
si
quod medio tempore
fuerit
sublatum apud commu-
nem hominem,
sequestretur, ut lite finita victrici parti detur, prout juris ratio exigit et requirit.
Cap. XII.
De
carpentarus.
usm
approbamus in montibus esse quorum officium est, de periquam plurimum opportunum culo, quod ex asu lapidum, cistarum, aut compressione montium vel módo posset alio quolibet imminere, cum omni in§.
1,
Carpentariorum
;
genio sagaciter, providere robustis firmando sustentaculis, quidquid in argentifodinis ruinosum appareat et caducum, ita ut quam montibus ipsorum periculum imminens tam personis diligentia evitetur, et omnia pro utilitate colonorum, quorum Sed §. 2. in hac parte sint oculus, ordinent et disponent. inter cetera tamquam indagatores seduli praecaventes, ne meatus jam inventi vel metallum, ut mali homines facere consueverunt, cujusquam dolo vel astutia occultetur. §. 3. Debent etiam carpentarii per urburarios ad hoc vocati interesse cum scansoribus ad quaestiones confiniorum aequo judicio decidendas; nam ipsorum experientia plurimum in hiis quae,
stionibus operatur. §. 4. Juraraentum autem ipsis carpentariis ab urburariis statuetur, quia nolumus alicujus jurati officialis autenticum essetestimonium, nisi ab urburariis receperit juramentum. §. 5. Omniaque displicentia debent magistris montium
accusare, sicut
alii
quotienscunque per urburarios requisiti fuerint, officiales, de omnibus montium displicentiis meram
et
debent dicere veritatem.
— mli
305
—
pi konali. §. 3. Pakliby ti (^tyi tak volení uimíce jednomu aby uinili s ob stranu písahu, niece každému z sváících a dopomohli plnosti spravedlnosti, a když by svrchu po drnu táhnúce provázek neb snuoru od vyššie strany pramene nebo ganku, tak skrze to nemohli zvdti pravdy tehdy v hlubin tch doluov uciníce pruochod od pramene do pramene, neb od ganku do ganku, což koli pak skrze mieru upiemú neb heln zvdce ti tyie mezi tmi spei pravým nálezem neb pátelsk pravdu, smluv uložie, tof má od jich stran bez všelijaké odpory bez o rudé BeporuŠenie býti zachováno. §. 4. Bude-li pak která ruda v tom kané v as ase zdvižena u obecného lovka, máf býti k vrné ruce menie. složena, aby po skonánie pe svítzilé stran byla dána, jakož rozum práva toho žádá a chce. by, aby tu
vrn
:
mii
Kap. XII.
O úadu §. 1.
tesauov,
totjiž
cimrmanuov,
Tesaský úad že jest velmi pohodlný na
horách, chvánejistot, kteráž
jichžto úad jest, o líme neb dokazujem z padánie kamení, kasten neb tarasuov neb opažovánie neb stištnie hor aneb obytejem jiným kterým koli mohla by ;
nebezpenost, se vším vtipem múde opatiti, pevnými utvrzujíce podporami, cožkoli v dolech boitedlného zdálo by se a padlého, tak aby nebezpenost nastávající též osobám aneb dlníkem, jako i horám, jich bedliv opatrností ped pádem a škodu byla se vyvarována, aby všecky vci k užitku kverkuov, jichžto v té miee js oko, iedili a pósobili. §. 2. nastati
tuto mají jako vrní opatozvláštní jmieti opatrnost, aby pramen neb
Než mezi jinými opatrnostmi vatelé a pehledaci
ruda nalezená nižádnú skryta, jakožto zlí lidé
lstí,
úkladem
rudylílh^Lfarovánie.
neb chytrostí nebyla
zvykli jsú initi. §. 3. Mají také povSísecimrmané skrze urburée k tomu jsúce povoláni, spolu s štajgei ^® °* ^°"^"" (pítomni býti), když pe o pomezie mají sudem jednány a konány býti neb jich svdomost v pravém rozeznánie tch pí velmi spomáhá a mnoho jedná. §. 4. Písaha pak tesaóm Písahadmr"^^^^^* od urburéuov bud vydána, neb sic nechceme, by kterého úednika píjemné bylo svdecstvie, jedné leby od urburéuov pijali písahu. §. 5. Ti také tesai mají všecky vci nehodné o em máji na pergmistry vznášeti, a kolikrát koli od urburéuov byli p®''^^*"by otázáni, jakožto i jiní úedníci, o všech nehodách horních plnu a jistu mají povdti pravdu. ;
tm
—
306
—
Cap. XIII.
De
custodihus,
§. 1. Custodes dicuntur a custodia, quam jurant urburariis primo ipsorum introitu, omnia utiliter exercere. §. 2. Eligantur autem per colonos habiles ad hoc officium fideque digni; et quicunque colonorum aliquem custodem urburariis ad juramentum praesentaverit faciendum, unam tricesimam secundam partem pro ipso in eodem argentifodio, in quo custodiet, obligabit; eo quod longe tutius est pingnori incumbere, quam
in
in
personam agere; ut
ille custos in aliquo deliquerit vel officium suum exercuerit negligenter, et ipsum pro noxia non praesentaverit, ex tunc perdita sit pars taliter obligata ipsum si
;
autem custodem praesentando, partem suam sine diminutione
Volumus etiam, ne aliquis recipiatur §. 3. ad aliquam cuatodiam, nisi cum idonea cautione. §. 4. Šunt custodes argentifodinarum superius et inferius; šunt custodes etiam fabricarum, de quibus per ordinem dicamus vel videamus. §. 5. Primo ad curam custodum super argentifodinas )ertinet, custodire omnia, que in caverna šunt, et ut omneš abores ibidem decenter fiant, adhibere operám diligentem, in introituque sectorum omneš operarios numerare, si eorum numerus habeatur completus, et in exitu eorum apud quemlibet quaerere cum effectu, ne metalli aliquid educatur; statim quidquid negligentiae viderit, aut dampni, vel erroris, magistris montium accusando, ut provideant, ne amplius talia committantur. argentifodinas circa eis com§. 6. Custodes intra missa, sicut jam dictum est de custodibus superioribus, diligentem custodiam adhibeant et cautelam maxim, ut completus numerus laborantium habeatur, ut negligentibus tantum defalaliqua liberabit.
cetur in pretio, quantum temporis neglexerint in labore'; quia secundum leges humanas tam pretium, quam tempua recipit divisionem. §. 7. Videant etiam, ut laboratores ad deputata opera mittantur habiles, satisque fortes, ne coloni in hac parte per aliquid defraudentur. §.8. Neque duabus schichtis continuo permittant aliquem laborare, ne continuatione temporis
cogatur deficere iu labore.
módo
§.
9.
Tenenturque
omnem laborem
debito ordinare, universos operarios ad continuum laborem incitando. §. 10. Volumus fabricarum custodes sicut superiores, de quibus jam dictum est, cum omni fidelitate suum officium exercere, et ut caveant, ne acuatoribus, qui vulgariter scherp dicuntur, ferra montana ad fabricas deferentibus, a fabris, sicut consueverunt, aliqua penitus violentia inferatur, sed pauperibus ut divitibus pro utilitate montium aequaliter fabricentur. §. 11. Provideant etiam, ne in argentifodinis
-
—
307
Kap. XIII.
O
ttadu stranných neb hutmanuov a
o jich urukovánie.
slovu od ostiehánie, kteréžto v prvním svém pístupu písahají urburéóm, tu ostrahu užiten vésti vrn, práv a piln. §. 2. Majíf k tomu úadu voleni býti f^^^J;,^^''^ mi. od kverkuov slušní a viery hodní; a kterýžkoli z kverkuov kterého hutmana podal by neb pivedl urburéóm k uinnie písahy, tehdy ten kverk má diel druhý a ticátý, t. jednu tidcát za toho hutmana neb strážného zastaviti v tom dolu, kdež strážným bude; protože mnohem bezpenji jest, na základu spolehnuti nežli na osob postihati, aby, jestližeby ten zhešil nebo úad svuoj puosobil netbanliv, strážný v a ten kverk nepostavil jeho ku právu pro zavinnie aby proto ihned ztracen byl diel zastavený; pakli jeho postaví, tehdy ten svuoj diel bez meškánie vysvobodí. §. 3. Protož chceme, aby ižádný nebyl pijat k ižádné stráži le s hodným ovoji jsú zaruením. §. 4. Jsf pak rozliní strážní doluov, t. svrchní i '„^TreSo^'^ váti. dolní ; jsf také strážní kováren, o nichž poád povieme. §. 5. Najprvé ku péi strážných u dol neb nad doly píslusie, ostiehati všech vcí, kteréžto v kavnách js, a aby vseckna a když diela tudiež sluŠne dala se, pihledati s snažností §.
1.
Strážnif
'
nem
;
havéi lez do dolu, všecky dlníky zisti, jestli jich poet plný; a když tíž dlníci z dolu lez, každého piln pehledati, aby niehuož rudy nebylo odneseno; a což koli zmeškalosti uzel by a Škodného neb poblzenie, to ihned má vznésti na pergmistry, aby opatili tak, aby se tch vcí viece «^^^«^le^^^^^^ nedalo. §. 6. Strážní pak dolejší, kteížto v dolech js, mají vrn a piln opatrovati, což jim jest porueno, jakož již povdieno jest o strážných vyšších zvlášt pak a nade všecko piln stráž piite a péi, aby plný poet dlníkuov jmien byl, aby zmeŠkalým toliko sražováno bylo na mzd, kterak mnoho asu zmeškali by na práci nebo podle práv lidských tak mzda jakožto as pijímá rozmenie. §. 7. Vizte také, ^^j^f hm-'" aby najímáni byli dlníci rozumní, silní a pilní k ureným mane mají dielóm, aby kverkové s té strany ižádným bhem nebyli zklamáni. §. 8. Aniž po dv šicht ustavin dopštjte ižád- lílZ^^^^ nému dlati, aby ustavinosti asu dielem se nepemohl dieve dvtí šachet. asu. §. 9. Dlužní js také všecko dielo v dolech obytejem slušným editi a všech dlníkuov k ustavnému dielu ustavin ponkati. §. 10. Chceme pak, aby strážní kováren o ^''°anovnr' ;
;
nádobách horních jakožto hoejší, o nichž již jest povdieno, se vší pilností svuoj úad vedli a aby se varovali, aby ostiem, kteíž nmecky serfer slovu, železa hornie do kováren nosícím od kováuov, jakožto obvykli jsú, ižádné ovsem ná-
—
308
—
carbones inutiliter consumantur, considerando diligenter, quot currus carbonum septimanis singulis in fabricadeponantur; et quod fabri, qui ad fabricandum mittuntur, ad hoc sint habiles et experti, nullusque fabrorum per duas schichtas laborare coDtinue permittatur. §. 12. Tenentur insuper custodes, omneš negligentias fabrorum suis superioribus accusare, ut tantum eis pretii defalcetur, quantum debiti temporis neglexerunt.
Cap. XIV.
De §.
1.
deinceps.
colonis,
Šunt coloni principáles, secundarii
et
tertii
et sic
Principáles vero colentes šunt montes, laneos et stollones, quos ab urburariis susceperunt. §. 3. Qui autem ab istis aliquem laneum vel concessionem suscipiunt, secundarii coloni vocantur. §. 4. Tertii autem coloni šunt, qui a secundariis colonis laneos vel concessiones suscipiunt, et sic deinceps. Coloni autem a colendo dicuntur, eo quod §. 5. montes colunt, de quorum jure infra de concessionibus tractatus clarior apparebit. §.
2.
Cap. XV.
De
prociiratortbus.
Procuratores šunt, qui negotia aliena mandato doadministrant. §. 2. Et šunt procuratores partium, et procuratores solummodo expensarum. Procuratores §. 3. partium šunt, habentes plenm mandátm omnia faciendi de partibus, quae veri domini facere possint, si in personis propriis essent praesentes et tales procuratores ordinari debent in praesentia magisti montis et ad minus duorum concolonorum. §. 4. Sed šunt procuratores tanturamodo expensarum, 3ui vulgariter Her dicuntur; isti vero procuratores pro ominis suis non solvendo expensarum, non possunt eis perdere suas partes, nisi bii, quibus debetur expensa, ipsam requirant in praesentia magisti montis vel per nuntium ejus, et unum concolonum, ad hoc per ipsum magistrm montis specialiter deputatos. §.
1.
minorum
;
bste
—
309
—
aby tak chudým jako i bohatým jednobyla kována. §. 11. Opatujte také, užitek stajn pro obecní afby uhle neužiten nebylo páleno, snabdjíce neb znamenajíce piln, koliko vozuov uhle na vsaky týden u kovárny složilo by se a aby kovái, kteíž na kovánie bývají poa ižádnému z kováuov sláni, byli umlí, hodní a zkušení; nebu dopuštno, by ke dvma šichtoma ustavin dlal. §. 12. Pilnost nadto mjte strážní, všecky zmeškalosti i jiné nehody kosráské svým vyšším zvstovati, aby toliko jich
sile se
nedalo,
ale
p^íí o
uhié.
;
mzdy na penziech asu zmeškali.
bylo sráženo, kterak
js mnoho
dlužného
Kap. XIV.
O tžaích
slovu kverkové^ jichžto náklady hory se dlají neb zpravují.
horních^ jenž
obecn
1. Jst kverkové, to jest tžai prvotní, druzí i tetie. Prvotní zajisté js, jichžto náklady dlají se hory, lenové neb štoly, kteréžto od urburéuov pijali js. §. 3. Kteíž pak od tch nkterý lán neb lén neb propojiku pijmu, druzí
§.
§.
2.
kverkové slovu. §. 4. Tetie pak kverkové slovu, kteíž od druhých kverkuov lány neb propojiky pijímají, a tak dále. od tženie, jako sedláci §. 5. A slov kverkové neb tžai potom jasnji tžie ddiny, též tito hory, o jichžto práv se dole okáže, když o propojikách bude praveno.
e
^^J^J ^'^"J^^ kove.
Kap. XV.
O
poruníciech dieluov nebo tdluov a o jich nákladech.
Porucníci js, kteížto cizie vci pikázáním pánuov jednají, a js dvojí. §. 2. Jedni js porucníci dieluov aneb táluov, druzí js porucníci toliko nákladuov. §.3. Porucníci dieluov js, kteíž mají plné pikázánie, aby uinili o tálech všecko též, což by mohli vlastní páni tch táluov uiniti, kdyžby tu svými osobami byli pítomni; a ti porucníci mají býti ustavováni ped pergmistry a pi najmenšiem v píspolukverk té hory. §. 4. Porucníci pak nátomnosti kladuov, kteréž nmecky slovu besteller, ti toliko mají miesto pánuov vydávati náklady na dielo táluov svých pánuov; a ti porucníci, jestližeby za své pány nákladuov nezaplatili, protof pánóm svým táluov nemohu ztratiti, léby ten, jemuž dlužen jest ten náklad, toho nákladu dobýval ped pergmistrem neb skrz posla jeho a jednoho spolukverka, k tomu od téhož pergmistra zvlášt vydaných. §.
1.
dv
dvojíjsií po-
^ech^Tákíll duov.
—
310
—
Cap. XVI.
De
fábris,
principales, quondam totius nostri argenti1. Fabros constitutione compescere cupientes, praesenti turbatores, fodii de inutilibus turbatoribus per nos efficere argentifodii promotores, firmiter statuendo, ut ipsis fabris omne pretium deser§.
vitum singulis septimanis semper feria tertia subsequentisseptimanae ante meridiem persolvatur. §. 2. Alioquin inpignorare poterunt tantum pro illius septimanae et adhuc unius proxime praecedentis pretio deservito, si ipsorum magisti, quorum interest, haec intercipere noluerint et sedare. §. 3. Et hune articulum ad omneš operarios montium esse volumus generálem, ut tantum pro pretio deservito duarum septimanarum continue praecedentium valeant inpignorare, non alias, quam in septimana proxime subsequenti. §. 4. Illud autem de cetero nullatenus admittentes, ut fabri vel alii montium operarii alicui potenti, vel qui solvendo non est aptus, vel etiam suo amico, per quartam partem unius anni, et quandoque magis aut minus exspectent de pretio deservito, credentes tunc ipsum pretium eis in certum inpignoratione nostrorum montium obtinere quod fieri non patimur, quia negligentia unius in dampnum alterius redundare non debet. §. 5. Cujuscumque autem negligentia fit justa impignoratio, ille suis concolonis tenebitur omne dampnum, quod inde sustinuerint, restaurare, et magister montis ibidem auctoritate praesentis constitutionis se de omnibus partibus suis, ubicunque eas habuerit, intromittat, de ipsis tam fabris, quam colonis satisfaciendo, ut poena docente discant universi, quam grave sit regiam offendere sanctionem, §. 6. Idem fiat de nona parta fabrili (scilicet, quae cedebat ipsis loco totius pretii, sed jam est immutatum), si cujus negligentia facta fuerit impignoratio supra ;
§. 7. Volumua etiam, in festivitatibus consuetis fabris, ut eo sint in laboribus proniorcii, non in metallo, sed in denariis, laute dari lapides manuales. §. 8. Quidquid insuper eis contrarietatis emerserit aut defectus, urburarios aut juratos vel simul utrosque pro eo accedant, rationabiliter exhor-
dieta.
tando, quatenus infra quatuordecim dies ipsis omneš defectus sin autem, quod sibi in aliis fabris 8U0S studeant emendare provideant, cum ipsi sub talibus deectibus non possint amMagisti autem fabrorum plius nec valeant laborare. §. 9. caute sibi provideant in hac parte, tales fabros assumendo, per quos nec conventiculae, neque conspirationes contra nostram rempublicam aliquibus machinationibus celebrentur; in bis sic de cetero se habentes, ne oífensam paucorum ;
—
311
—
Kap. XVI.
O
kovdiriech,
jenž obecné slovu pergsmidové,
nkdy
všech našich hor buie, pítomným ustanovením skrotiti žádajíce a z neužitených buiuov skrze nás hor našich spomocníky uiniti, pevn ustakováóm všecka mzda zaslúžená na každý novujeme, aby týden vždycky v úterý najprv píštího druhého téhodne ped polednem byla zaplacena. §. 2. Jinak základy bráti moci budii i-antova^nie pro toho téhodne mzdu zaslžen i jednoho pednieho téhodne, jestližeby jich misti, na nž píslušie, toho sstaviti nechtli a krotiti. §. 3. A tohoto ustanovenie tento artikul chceme, ^^jy^?^y"y° aby ke všem dlníkóm horským byl obecen, aby toliko za pro mzdu zamzdu zaslžen týdn poád minulých mohli bráti zá- '^'"^®""klady a jinak nic^ nežli v témdni najprv následujíciem. §. 4. Toho však chceme, aby potom nikoli nebylo dopuštno, aby kovái neb jiní horní dlníci kterému mocnému neb komu, jestot nemuož platiti, nebo také svému píteli za tvrt léta a druhdy déle a druhdy mén ekali mzdy zaslúžené, více, žeby tehdy tu mzdu sob na jisto základuov braním našich hor mohli obdržeti. Tohof my nechcem strpti, nebo zmeškánie iednoho na škodu druhého nemá býti obraceno. §. 5. A kohož „^^^"i* »111 11 Mi>« nepláemeP^^, koli pak zmeškáním spravedlivé se stane základuov branie, § § kodami. ten svým spolukverkóm dlužen bude všecku Škodu, kterúž by pro to trpli, nahraditi, a pergmistr tudiež mocí tohoto pítomného ustavenie ve všecky jeho tále, kdež by je koli ml, bude se moci uvázati, a z tch taktéž kováóm, jakožto pokuty uinním nauí se všii spolukverkóm dosti uiní ckni, kterak tžké jest královské pestpiti pikázánie. §. 6. též bud a dj se z devátého dílu kováského, stane-li se jeho zmeškáním základu bránie svrchu dotené. §. 7. Chceme o obiepsovátaké, aby na hody svátenic obyejné kováóm^ aby tiem pe?gšm"d(5m. hotovjší byli k dielu, ne na rud, ale na penziech štde dáni jim byli hantštanové. §. 8. A nad to což by se jim pro- ^*J"atiz"^^tivného pihodilo aneb který nedostatek, tehda k urburéóm dostatkuov. nebo k písežným aneb k obojím pistupte spolu, o to roznapomance, aby ve trnácti dnech jim všecky jich nedostatky byli piln opraveni; pakliby toho neuinili, ale sob jiných kováuov dobudu, ponvadž by oni pod takovými nedostatky nemohli viece aniž chtli dlati. §. 9. Misti ^^^^ .ÍJ*^j®^^^® pak kováští opatrn mají iediti s té strany, aby takové kováe pijímali, skrze nžto by ani zrocenie ani která šibalstva nebyla jednána proti našemu obecnému dobrému kterými koli úklady; v tch vcech tak se majíce, afby pestpenie nemnohých nemusilo býti rozšíeno na pomstu mnohých ; §.
1.
Kováe
prvotní,
tm
dv
i
1
r
;
A
umn
a
a
—
--
312
nam manifestm
extendi oporteat in plurium ultionem;
quantum dampni jam obtulerit et
est,
ex talibus orta conspirationibus in posterm, si duraverit in futurum,
negligentia oíFert
tracta de praeterita conjectura. culas et conspirationes illicitas inter quaslibet societates regiae strae mansuetudinis lege penitus gratiae sub obtentu urburariis,
§.
10.
Unde omneš
non solum
conventi-
inter fabros, sed
gratiae sub obtentu ac noprohiberaus. §. 11. Ejusdem judicibus et juratis montium
firmiter injungentes, ut omneš fabrorum magistros ipsosque fabros et quoslibet alios, istius aequissimae constitutionis temerarios transgressores, quas invenire poterunt, nostro camerario viro clarissimo, sine diiatione qualibet studeant praesentare. §. 12. Quodsi ipsius copiam habere non poterint, tunc in proximiore munitione nostris montibus ipsi malefactores sub íi la custodia, donec ad praesentiam camerarii observentur incongruum est enim Nostrae Magnificentiae a talibus talia sustinere. §. 13. Si quis vero fabrorum sine aliqua conventione fabricaverit camporum cultoribus XIV diebus, adhuc, si ipsis visum fuerit expedire, possunt sibi de alia fabrica providere, persoet quod haec faciant luto prius primis fabris pretio deser^ito sine omni dolo et animo defraudandi. §. 14. Si autem ultra XIV dies apud primos fabros sibi permiserint fabricari, postmodum ab eis non possunt cedere legitima sine causa, nonam partem fabrilem, si ad lucrum pervenerint, de jure ubicunque poatmodum fabricaverint, persolvendo. §. 15. Sed si cultores hoc inito pacto, ut cul inter diversos camporum ceteri pro erta proprietate primo mons fuerit mensuratus apud suos laneos remaneant, fabri etiam nonam partem fabrilem per montem universum sic mensuratum jure obtinebunt, fabricantes ad laneum principálem; semper enim fabricae remanet nona pars fabrilis fabricanti laneo, de quo mons fuerit mensuratus. Nam res inter alios acta aliis non praejudicat, sicque juri fabrorum pactum non praejudicat colonorum. §. 16. Fabris autem hereditariis, qui quandoque lucrum habuerunt, nunc autem lucro cessante pro sua voluntate jus fabricandi non perrnittimus resignare merito ubi quandoque emolumen;
;
,
;
tum
fuit,
et
nunc oneris sarcina
residebit.
Cap. XVII.
De metalu
divisor ibtis.
1. Est autem officium divisorm, sublevationis tempore metalluin in unum vel plures cumulos comportatum, in debitas partes dividere. §. 2. Primo autem ponendo ante omnia urburae partem octavam, secundo nonam partem fabrilem
§.
totum
—
313
—
nebo
zjevné jest, kterak mnoho škody zmeakalost z takových vzniklá sibalstvie již pinesla jest a pinésti by potom mohla, aby trvala budcn, jakož se domnievárae z asuov minulých. §. 10. Protož všecka rotná scházenie a Šibalstva neslušná ne- ^om^t&^^Jetoliko mezi kovái, ale mezi jinými všelijakými tovaiši pod «ie a šibaizachováním našie královské milosti tiemto naším krotkosti právem ovšem zapoviedáme. §. 11. Též milosti pod zachováním urburóóm a sdciem a písežným horským písn pikazujíce, aby všecky mistry kováské i ty kováe i všecky jiné, kteíž by toto pespravedlivé naše ustanovenie všetené perušili, kteréž mohli by nalézti, aby našemu komorníku muži peslovtnému pilni byli vydati bez prodleme všelijakého. §. 12. Pakliby jeho pítomnosti jmieti nemohli, tehdy na nejbližší tvrzi od hor našich ti zloince pod vrnu stráží až do pítomnosti komorníka budte zachováni neb není zajisté slušné Našie Velebnosti od takových takové vci trpti. §, Í3. Pakliby ^J^^ŽTil^ který ková bez všelijakého nájmu neb úkolu koval tžaróm j^^^^ per^polí neb kverkóm za trnácte dní, ješt, bude-li se jim zdáti u ani užitené, mohf sob i jin kovárnu zjednati, prvé zaplatíce prvním kováóm mzdu zaslžen; a to aby inili beze všie lsti a bez mysla zklamánie. §. 14. Pakliby pes trnácte dní J^g^jf^"^^*^*® u prvních kováuov dopustili sob kovati, potom od nich nebudu hií jiného moci odstpiti bez píiny hodné; devátý diel kováský, aby kzi- '^^^mny,^'' ;
kdež by koli potom kovali, zaplatíce. §. 15. Pakli mezi rozlinými polí tžai tato vešla by smlva, ko- D^iá-H ková muž by najprvé hora byla mena, jiní za jistu zvláštnost pi lánuabude-u svých lániech aby zuostali kovái také kováský devátý diel po ^°m?enír* všie hoe tak mené obdržie, kteíf kují k lánu prvotnímu ^"^«^j» ^' t^ nebo vždy kovárni zuostane devátý diel kováský, ktož kuje lánu, od nhožto hora byla by mena; nebo vc mezi jinými jednaná jiným neškodí, a tak právu kováskému nepekážie smlva kverkuov, t. horních tžauov. §. 16. Kováóm pak Nechce-ii ddiným, kteíž druhdy zisk mli js, ale nynie již že zisk P^*"^šmi
z
práva,
;
;
Kap. XVII.
O §.
1.
rozdelitelech
Jesti pak
rudy a
úad rozdliteluov
úadu
jich,
zdvihánie, aby oni všecku rudu na jednu neb na diely rozdlovali. §.
mady snesenu na hodné pede vŠím odložíce osmý jí
reáek: Codex
'
I.
diel
as
rudy
mnohé
hro-
rudy, když jest 2.
urbue, druhé devátý 21
Najprvé diel ko-
—
314
—
quae ex concessionibus nobis debetur, quarto proprietas si quae sit, residuumque metallum in quatuor schichtas colonis aequaliter dividatur. §. 3. Si autem defuerit sedecima pars proprietates, statim post nonam fabrilem residuum metalet lum in quatuor schichtas, ut dictum est, dividatur sub virtute praestiti juramenti nihil magis aut minus in multitudine vel in bonitate metalli propter odium vel favorem alteri par;
tium, quam debitum, tribuendo. §. 4. Si quis vero divisorm transgressor hujus constitutionis inventus fuerit, ab officio suo cum infamia perpetua deponatur. §. 5. Volumus etiam divisores sportas divisionis habere per totum argentifodium aequales et ab antiqua consuetudine approbatas. Ac tempus §. 6. et
horám
divisionis, prout requirit
ipsorum officium, cum omni
observare, ita ut nihil possit ipsorum negligentiae imputari. §. 7. Qualiter autem divisores cum metallo remunerandi sint, supra de officio magistrorum raontium satis dictum est. diligentia
Cap. XVIII.
De hulgarum
refectoribus.
Nullum argentifodium, etiamsi existat hereditarium, bulgarum refectorem habeat speciálem, sed solum illum, quem urburarii toti argentifodio praefecerint generálem, ne propter diversa officia confusio oriatur; qui praestito juramento fideliter suum adimpleat officium et perfecte; istum etiam remunerari volumus cum metallo.
Cap. XIX.
De horarum §.
1.
Ad
evidentiam
pronunttatoribus,
istius
tituli
pleniorem
sciendum,
omneš horas diei noctisque apud montanos in quatuor horas tantummodo distinguendas. §. 2. Item prima hora (ernj-tagschicht ; lesern-tagschicht tertia vero (ernj-nach vero lesern-nachtschicht etiam vulgariter appellatur. §. 3. Et initium istarum cujusque quatuor horarum per universum montem pronuntiator proclamat ipsas omnibus publicando, ut tam diurni, quam nocturni actus apud laboratores universos in omnibus aequaliter observentur. §. 4. Et prohibemus, ne quis laborantium continue per duas schichtas laboret, ne deficiat in labore, et haec tenentur custodes argentifodinarum cum omni diligentia praecavere; et similiter ipse appretiandus est cum metallo.
secunda vero hora
schichtj
quarto
,
-
i5
-
váský, tetie Šestnáctý
diel, kterýž z propuojek na nás tvrté, jsú-li které zvláBtnosti, a ostatek rudy na tyi šichty kverkóm rovn bud rozdleno. §. 3. Pakliby se nedostalo šestnáctého dielu a zvláštnosti, ihned po devátém dielu kováském ostatek rudy na tyi šichty, jakož eeno jest, bud rozdleno pod mocí pijaté písahy; nic viece ani na dobrot neb na množstvie rudy pro nenávist neb pro pieze druhé stran, než co má býti, dávajte. §. 4. Pakli který rozdlitel bude shledán pestupitelem toho ustavenie, s úadu
slušie;
p^gaiia
icii
mén
svého
s
Chceme
vn
pohanním také,
a se zlú povstí bud ssazen. §. 5. aby rozdlitelé koše rozdlovánie mli rovné^po
Korby bute ^^^cT^ostajné!"
as
všech dolech a starodávním obytejem potvrzené. §. 6. také i hodinu rozdlovánie, jakožto žádá jich úad, se vší pilností aby zachovávali, tak aby nic jich zmeškánie nemohlo býti pipsáno. §. 7. Kterak pak rozdlitelé rudu mli by obdarováni býti, povdieno jest již o úadu pergmistruov.
as
rudy
'^^'^"'^.
o
jich záp^***'
Kap. XVIII.
O
opravitelech vodných mchuov. Nižádný také duol, by byl pak ddiný, mchuov opravitele nemj zvláštnieho, ale toho toliko, kteréhož by urburéi jich pívšem dolom ustanovili obecnieho, aby pro rozliné úady smie- osaze a záplaté. šenina nevznikla. Kteížto písahu uiníce mají svuoj úad plniti vrn a právo. A chceme, aby také ten obdarován byl rudu.
Kap. XIX.
O
zvstovaiech hodin horských. §. 1. K pilnjšímu oznámenie tohoto nápisu má býti vdieno, že všecky hodiny dne a noci u horníkuov na tyi hodiny dlníkem toliko mají dleny býti; tak že, jakož pes den a noc jest tyrmezcietma hodin, a v tch jest tyikrát šest hodin, taktéž dlníci v tch tyrmezcietma hodinách tyikrát se mnie, neb se dostane každým dlníkem jedno za šest hodin dlati. §. 2. A tak první hodinu Nmci jmenují erntageschichty t. ctitele dennieho dielu druh pak hodinu jmenují leserntageschicht, t. vyplatitele dennieho dielu; tetie hodinu ernnachtschichty t. ctitele nonieho dielu; tvrtú jmenují ^'voí hodina. ;
li
lesernnachtschichtj
ty
t.
vyplatitele
nonieho
dielu. §. 3.
A
poátek
hodin po všie hoe zvstova provolá, všem Dmhá. každé tch je oznamuje, aby tak denní, jakožto noní diela pi všech Tetie. dlníciech ve všech vcech rovn v asech byla zachovávána. ^^^^^* §. 4. A zapoviedáme, aby žádný z dlníkuov ustavin dvú žádný nedp^^^'^'^^'^ Šichtú, t. dvú tvrtí dne a noci nedlal, aby brzo nesŠel na ^''"^^*" diele a tohof se strážní mají vší pilností vystiehati a tomuf také mzda má býti rudu placena. 21* ^'^J
;
;
—
316
—
Cap. XX.
De
metalli separatoribus.
separatores dicuntur, qui raetallura concuminutas separant sivé enucleant a málo; quos magisti montium et coloni eligant; quos sibi noverint meliores, satisfaciendo ipsorum laboribus cum metallo. Metalli vero tiendo in partes
bonm
Cap. XXI.
De
juvenibus.
Statuimus, ut juvenibus in cornu vertibuli laborantibus certum pretium in denariis sicut ceteris laborantibus statuatur, non quantum ipsi rapere seu subtrahere poterunt, permittantur; omnibus magistris montium et colonis suarum partium sub obtentu firmiter injungentes, quatenus hanc nostram constitutionem de cetero inviolabiliter manuteneant et observent.
Cap. XXII.
§.
1.
De metalli emptorihus. Reprobamus unam detestabilem conspirationem, quam
quidam ex metalli emptoribus contra nostram rempublicam temporibus sic frequentius injecerunt, ut quidquid primus ipsorum in emptione metalli a debito longe distans pretio exhibeat, tunc secundus superveniens tamquam exhibiretroactis
tionis illius ignarus exhibuit statim minus, et sic de aliis. Ita-
que veri emptores istorum versutia dubii effecti recesserunt emendo. Ipsi autem venditores aífecti tedio compellebantur ipsum venale metallum pro multo minori, quam valebat, pretio venundari, in non modicum nostrae urburae ac totius Ne hoc de ceargentifodii praejudicium et gravamen. §. 2. mansuetudinis fiat, hac nostrae lege sub obtentu nostrae tero gratiae prohibemus, et transgressores omnium bonorum suonihil
rum publicationem cum infamia
patiantur, irrevocabiliter
ipsa
bona nostrae camerae irroganda, quatenus poena ipsorum alii terreantur similia perpetrare. Gaudeant boni et electi, ab ipsorum consortio reprobos sic evelli, ne talium ignorainia macu-
omne jus et judicium confirmamuB, quod in gazis seu conlatoriis suis ex antiqua et approbata consuetudine usque ad haec tempora habuerunt, dummodo argentum, si quod conflaverint, ad cambiendum deferant ad monetám.
lentur. §. 3. Insuper metalli emptoribus
—
317
—
Kap. XX.
O
pehéra^iech rudy.
Rudy pak pebrai neb
slovf, kteíž rudu voíui!" ztlukce na drobné kusy rozdlují dobru od zlé; kteréžto o jich zápebrae pergmisti a kverkové mají moc voliti, kteížby se ^*^' jim zdáli býti lepší, a majíf jim rudu platiti. oclmí^šitclé
Kap. XXI.
O
pacholciech
t.
haŠpleiech na toidle
t.
j.
rumpále dlajíciech.
Ustanovuj em také, aby pacholkem na rohu rumpálu durená t. jistá mzda na penziech jakožto jiným dlníkem byla uložena, ne tak, aby sob co kto z nich mohl vrženo bylo; neb uchvatnúti neb ukrásti, když by mezi toho nechceme dopustiti, všem pergmistróm i kverkóm pod zachovániem jich taluov pevn pikazujíce, aby toto naše ustanovenie potom Yzáy neporušitedln drželi a zachovávali. lajícím
n
^ jich
^^ ^^^^ siušné,
*^^ nekradh.
Kap. XXII.
O
rudokupciech
t.
o erckaffeích.
§. 1. Zamietáme jedno ohyzdné šibalstvo, kteréžto proti našemu obecnému dobrému nkteí z erckaíFeaov v asech minulých takto astji is vedli, aby, cožkoli první z nich v kupovánie rudy daleko od hodné ceny podal by, tehdy
druhý pistúp jako podánie toho nevda podal ihned mén, a tak i o jiných. Pro nžto praví erckaífei, chytrostí onch mylní, to jest pochybující jsce uinni, astokrát js odchá-
chyh-ost
kn
kupo-
^*^"^®*
A
tak ti prodavai tak velikú trázeli nic nekupujíce. peni jsce teskností bývali js pipuzeni tu prodajn rudu za mnoho menší cenu, nežli jest stála, prodati, na veliké našie urbury a všeho dolnieho diela bezpravie a obtieženie. §. 2. I aby se toho potom nedalo, tiemto našie krotkosti právem pod zachováním naŠie milosti zapoviedáme, a ti, ktož to pestaupie, aby svých všech statkuov byli zbaveni s pohanním, a ti statkové bez nadje navrácenie do našie komory obráceni budte, aby jich pokutu jiní zdšeni byli a takových zlostí nesmli páchati. Protož radujte se z toho dobí a vyvolení, že od jich tovaišstva nešlechetní budu odleni, aby jich pohanním nebyli poskvrnni. §. 3. Nadto erckaffeóm všeho práva a sudu potvrzuj em, kterážto v hutech neb v zdymadlech svých z dávného pochváleného obyteje až do tchto asuov mli js, když toliko stiebro, kteréž by sdýmali, totjiž spustili neb sehnali, do vechsle pinesu do mince. (Konec prvních knh práva královského horniieho.)
pokutaná ^thySl
vným
j^h"íáv!
—
LIB. n.
—
318 Incipit
Liber secundus Domini Regis Wenceslai
gloriosissimi Principis et
muniíici Regis Bohemiae. Cap.
De Hic nos vocat
I.
jure argentifodinarum. ut post
alio ratio,
primm
librum,
quem
Deo propitio de jure edidimus personarum, librum secundum juxta formám promissi de jure argentifodinarum similiterprosequamur. Unde rem in praesenti non minimam aggredimur, imo in omni pene Corpore juris montanorum eífusam, et tam montium, quam stollonum plene materiam explicantem. Ideoque primo nosci oportet; quod jus montanum aut consistit in acquirando, vel in retinendo, aut in recuperando, vel in minuendo, de quibus singulis per ordinem videamus. Sed primo de módo acquirendi, scilicet quomodo §. 1. quis quid acquirat. Et erte jus acquiritur per occupationem, concessionem , emptionem, locationem, donationem, cessionem, et per omnem actum, per quem in personam transprout manifestius in sequentibus fertur dominium alienum hoc módo jus acquirioccupationem Per 2. apparebit. §. montanorum, quae solum montes ductus Cum quis spe tur. excolit et montanos ad laborem incitat, in campo libero, in quo ubilibet et cuilibet est licitum laborare et metallum quaerere, spatium ad argentifodinam occupat faciendam, statim hoc jure montanorum suum facit et adeo forte in eo jus acquirit, quod ab eo non poterit, dummodo ibidem continue la,
§. 3. Idemque jus omnibus boret, sine juris ordine amoveri. libero laborantibus concampo quocunque alio ibidem vel in
cessum est, ita tamen, quod argentifodinae ad minus per unam mensuram, quae vulgari montanorum lachter dicitur, distent ab invicem, sic ut utrobique vertibulum, quod vulgaCon§. 4. riter rumbawm dicitur, commode verti possit. cessione vero sic jus acquiritur, ut quicunque laborantium primo fortuna sibi favente meatum invenit, ipsum ab urbua meatuum concessore suscipiat, dando eisdem rariis vel tantum unam XXXII. partem more consueto, nec ultra ad partes aliquas coarctetur; statimque scribi se cum die et hora diei procuret, dando scriptori unum grossum denariorum, nec sub obtentu nostrae gratiae ad aliquod aliud donarium compellatur. §. 5. Quod si quaerens meatum suspicere, non postunc ab uxore sua, aut filiis, sit habere copiara concessoris :
—
--
319
KN. u.
Poínají se
druhé knihy práva královského hornikóm daného. Kap.
O právu
I.
horských doluov.
Již nás nynie volá jiný rozum, abychom po prvniech knihách, kteréž milostí Boží složili jsme o právu horských osob, již knihy druhé vedle zpuosobu zaslíbenie o právu horských
doluov taktéž vypósobili.
Protož nynie
takm
k nemalé vci pistu-
tle práva horského roztrpujeme, nébrž ve všem seué, a takéž hor jakožto i štol úpln zpuosob vypravujíce. A protož slušief najprvé vdti piln, že právo horské nebo záleží na dobýváme^ anebo na zachováme, nebo na nabývámey neb na umenšeme^ o nichž každém poád vizme. §. 1. A najprvé ale o obytceji dobýváme t. kterak kto eho dobývá. A dobývat se zajisté právo skrze osobenie, osazenie, skrze propójcenie, skrze kúpenie, skrze najetie, t. skrze dánie, postpenie, smnnie, a obecn skrze všeliký úinek, skrze kterýžto na osobu cizí, totjiž jinú, pevedeno bývá panstvie, jakožto dole zjevnji se okáže. §. 2. Skrze o p"*^^" ^oosobenie pak neb osazenie tiemto obyejem právo se dobývá: osazenie. Když nkto z horníkuov nadjí veden jsa, kterážto sama hora tží a horníky k dielu zbuzuje, na poli svobodném, kdežto každému i všady dopuštno jest dlati a rudy hledati, miesto k uinnie dolu sob osobie, a ihned to právem hornicím své iní a tak silného práva na tom sob dobude, že od nho nebude moci, když jedno ustavin dlal by, bez práva ádu odlúeno býti. §. 3. A též právo všem právo královské. tudiež neb na jiném kterémkoli poli svobodném dlajícím jest puojeno, tak však, aby dolové pinajmenším na jednu mieru, ješto nmecsky slov lachir^ to jest látr^ vzdáleni byli od sebe, tak aby s obú stranu rumpál slušn mohl se toiti. §. 4. Pro- q ^^^^ ^^_ pojikú pak takto se právo dobývá: Když ktož koli z dlní- bytie skrze '^"• kuov najprvé štstím jemu pejícím ^a^zA:, t. pramen nalezl by, p^°p°J^ ten od urburéuov, totjižto od propoj itele pramenuov pijieti má, dada jim toliko druhý a ticátý diel obytejem zvyklým, aniž viece má k dielom kterým nucen býti. A tenf má hned zpósobiti, aby napsán byl se dnem a hodinu dne, dada piesai toliko jeden groš desátný; aniž ten k jinému dánie má od koho má puzen býti pod zachovániem našie milosti. §. 5. Pakliby hle- ^^roptjžty* táiuoT. dající ten pramen pijieti nemohlby jmieti pítomnosti pro-
—
LIB. n.
vel
quem
a quocunque,
820
loco
—
sui
domi
concessor
relínquet,
suum
integre confirmando. §. 6. Sed meatum tunc de jure suo coram aliquibus si nullus dictorum appareat, juratis aut etiam aliis fide dignis publice protestetur; et nulium periculum sibi tunc generabitur, cum non sit in mora, suscipiat, sic jus
juxta iliam regulam juris: Quod per me non stát, mihi imsed tamen meatum suspicere tenetur, putari non debet; quando citiua habere poterit copiam concessoris. §. 7. Sint tamen in hoc cauti urburarii vel quicunque loco ipsorum fuerint in hac parte, ad dimittendum cum inventore illius meatus nuntium expertm, qui fide videat oculata, an eundem in sua argentifodina meatum habeat, quem suscepit. §. 8. Qui autem argentum primo redactum ex metallo suscepti meatus obtuleinventor fuerit in illo campo, ex si primus rit concessori utraque parte argentifodinae suae integer laneus emensuretur, ut haec praerogativa alios incitet ad laborem et in illis duobus laneis nullus alius sine permissu ejus laborare praesumat, nisi tunc spes sit de meatibus alienis, et velit quis praestito juramento sine omni dolo ac fraude, et praecipue sine primi inventoris praejudicio pro alienis meatibus laborare'; et si invenerit eundem meatum jam susceptum, quod ibidem labo:
;
rare sine
omni contradictione
cesset,
aramodo
et recedat. §. 9.
deinceps meatum susceptoparte argentifodinae medius tantum laneus mensuretur, cum conditionibus jam praemissis. §. 10. Consuetum est etiam inter istos meatuum inventores conterminarios ut si cui primo mons fuerit mensuratus, inseri tale pactura quod alii apud suos laneos pro erta, sicut inter ipsos convenit, remaneant proprietate, quia pacta ex conventione legem accipiunt. Vel sic quandoque conveniunt: quod plures vicinae argentifodinae uni inter eas, de qua major spes montem mensurandi habeatur, subjiciantur hoc módo, ut remaneant apud Buos laneos pro erta proprietate, ut dictum est, ubicunque, sivé in principali sivé in subjectis ei argentifodinis, primo mons fuerit mensuratus; nam difficile est, gravibus acquisita laboribus sine spe aliqua meliorationis relinquere. Has autem conventiones sic approbamus, ne per ipsas urburae nostrae praejudicium aliquod generetur, neque ullus aliquam proprie-
Sed secundo,
ribus in
tertio et quarto, vel
qualibet
:
tatem ratione dictarum conventionum, antequam ibidem mons mensuretur, audeat extorquere. §. 11. Et caveant universi sub amissione omnium suarum partium diligenter, ne aliquod metallum sublevent vel educant, antequam mons eis mensuretur, sine urburariorura licentia speciali. §. 12. Sed et hoc sciendum est, quod per illum, qui meatum primo suscepit, aliis 8uis concolonis acquiri jus adeo firmura, ac si meatum
—
321
—
KN.
II.
tehda od ženy jeho nebo synuov neb od kteréhož kolivk, kohož by propójitel miesto sebe doma pozuostavil, pramen t. gank pijmi, tak právo své cele zachovaje. §.^ 6. Pakliby žádný z tch se neukázal, tehda o svém právu ped nkterými písežnými aneb také ped jinými viery hodnými zjevn má se osvditi a tak ižádná nebezpenost nevznikne, ponvadž nebyl by v zmeŠkánie, podle oné eholy práva Což puojitele:
Nepítomnost propuojiteic.
;
:
mnú nestojí neb nescházie, mnt nemuož býti pipsáno; ale však gank nebo pramen dlužen jest pijieti, jakž najspis bude moci jmieti pítomnost propojcitele. §. 7. Než urburéi bute v tom výstraha opatrní, aneb ktož koli byl by miesto nich v té miee, aby propojiky poslali s nalezatelem pramene toho posla zkušeného, jenžby du jiných. vru oit opatil, má-li ten pramen v svém dole, kterýž iest pijal. 8. 8. Pakliby kto stiebranaiprvé udlaného zrdy ''-•• I^ propojice -• ..v., |. j l j i- o pinesl propojciteli: bude-li pijatého pramene podal neb prvním kver^*^™první naleza v tom poli, s ob stranu dolu jeho celý lén neb lán jemu pimen bu, afby to pedánie zbudilo jiné k dlánie a v tch dv len neb lán ižádný jiný bez do- požádánie puštnie jeho dlati nesml, lecby tehdy nadje byla o jiných p^opojiky prameniech, a chtl by nkto, ucine písahu, beze vsie lsti du jiných. prvnieho nalezace bezpravie t. a úkladu a zvlášt bez Škody, na jiné prameny dlati; a najde-li týž pramen již pi- Déiánio na jatý, tehdy aby beze vŠie odpornosti dlati pestal a odešel, krykorth. Ale druhému, tetiemu, tvrtému neb dále, kteíž pra9. §. nalézají meny a pijímají, na každé stran dolu puol toliko lánu pimeno, s výmluvami. §. 10. Obytcejno jest také gyoienie mezi tmito pramenuov nalézací spolumezními, že cinie tako- právo lomí. vto smlouvu Jestližeby komu hora byla najprvé mena, aby jiní u svých lánuov za urcen zvláštnost zuostali, jakož by mezi seb smluvili, nebo smlvy z sjednánie právo pijímají. Druhdy pak takto se smlvají, že mnozí bližší dolové jednomu z nich, o nmž vtší nadje má se hory meuie, poddadie neb podvolé se tiemto obytejem, aby zuostali pi svých lániech v urené vlastnosti, jakož již jest povdieno, i kdež kolivk, buto v prvotním dolu neb v poddaných jemu dolech, najprv hora byla by mena; nebo nesnadné jest, tžkými pracemi dobyté vci opustiti bez nkteraké nadje polepšenie. Takovéf pak smlvy tak tvrdíme t. chválíme, aby našie urbue 1
1
1
;
bu
:
nižádné bezpravie nevzniklo,
aniž kto které zvláštnosti pro ty smlvy prvé, nežliby tudiež hora byla mena, smj dobývati. §. 11. A varujte se všichni s pilností pod ztracením všech svých táluov, aby ižádné rudy nezdvihali ani vynášeli dieve, nežby jim hora byla mena, bez zvláŠtnieho odpuštnie urburéuov. §. 12. Ale i to vdieno bu; že skrze moc toho,
kterýž pramen najprvé
pijímá, jiným spolukverkóm
prmie
propojiky.
—
LIB. n.
—
322
etiam singuli suscepissent, nisi quod ille principalis susceptor ex colonis debet cum suis partibus nominare; nec quemquam partes ibidem habere, quam qui per ipsum fuerit nominatus. §. 13. Si autem aliquem vel aliquos cum
virm quemque
suis partibus nominandum nominandosve ob dolm aut oblivionem non nominaverit: ex tunc illi injuriam suam contra nominantem coram urburariis prosequantur; quia multoties
novi inventores plures partes donant et vendunt, quam habeant, ideoque conantur alios in suis partibus defraudare et hoc omni icgenio debent urburarii praecavere, dando operám, ne deinceps talis malitia pertranseat impunita. isti
;
Cap.
De montium
II.
mensuratione.
Ad
istius tractatus evidentiam pleniorem primo sciendum quod omnis mons mensuratus septem contineat laneos in directum, in parte vero pendenti, quod in vulgari montanorum dicitur hangendez, quartum dimidium habet laneum, et in parte jacenti, quod ligendez vocatur, habet laneum tantum unum quivis autem laneus septem mensuras, qui vulgariter dicuntur lachter, in se continet. Si ali§. 1. Sic autem ad mensuram montium pervenitur quis praemissorum inventorum ad meatum a concessore susceptum antedicto susceptionis ordine in omnibus observando, juratos meatuum sectores petierit secandum examinandumque et ad montéra, si dignus fuerit, mensurandum, quod sibi ad minus duos sine intervallo dari mandamus qui intrent argentifodinam meatum secando eundem, diligenterque omneš ibidem circumstantias intuendo, quod meatum sic cum metallo inveniant et relinquant, quod sit dignus mensura, quodque meest,
;
:
;
tallum ibidem per eos sectum, et in gáza, id est
in conflatodet ad minus ultra expensam gazae unum fertonem fulminati argenti. §. 2. Si his omnibus sic concurrentibus ad requisitionem urburariorum saepe dicti jurati, sub virtute praestiti juramenti ibidem montem merito pronuntiaverint mensurandum statim mons aliquibus juratis civitatum rio
examinatum
:
montis praesentibus mensuretur per urburarios hac protestatione praemissa, ut quocunque zóna tracta fuerit, et si meatus postea alias se extendat, quod nobis jus nostrum ibidem in laneis nostris salvum permaneat et illaesum ac unicuique montium incipiendo in medio vertibuli, qualibet parte quartus dimidius laneus mensuretur, deinde unus laneus nobis, unus civilis et unus dominorum similiter mensuretur. §. 3. Si tamen haec mensura propter vicinitatem alteriusmonet
;
;
—
323
—
KN.
II.
jeho dobývá se právo tak pevné, jakoby pramen také všichni pijímali, jediné že ten prvotní pijíma jednoho každého má s jeho diely t. tály jmenovati aniž kto z kverkuov dieluov jmieti bude tudiež, než ktož skrze nho jmenován bude. §. 13. Pakliby kterého neb nkterých s jich diely maje jmenovati, pro lest nebo pro zapomenutie nejmenoval: z toho oni bezprávie svého proti jmenujíciemu ped urburéi žalujte; neb mnohokrát tito noví nalézai viece dieluov dávají prodávají, nežli jich mají; protož usilují, aby jiné jich diei luov zbavili; a toho vší pilností mají se urburéi uvarovati, snažnost piíníce, aby potom taková zlost nepominula bez pomsty. ;
Kap.
O
meme
Ktož žádá propojiky, jmenuj kveiky.
Výstraha
nrbnréóm pi propojice.
II.
hor a lániech jich.
K
plnjšímu oznámenie tohoto pravíme Najprv má vkaždá hora na piemo mená drží dieno sedm lánuov na stran pak visuté^ jenž nmecsky slov hangendiezy puol ctvrta má lánu, a na stran ležaté, kteráž Ugendez slova, má toliko jeden lán každý pak lán sedm mr, jenž slovu nmecsky lachteo^ t. Idtr, v sob drží. Jestližeby se §. 1. Takto pak k menie hor pihodí který z dieve eených nalezauov k pramenu od propójitele pijatému, dieve eený ád pijímánie ve vŠech vcech zachovaje, písežných sekáuov pramenuov k zkušenie a k sekáme a k menie hory, aby hodná byla, prosil, kteréžto jemu najmén dva bez všeho prodlenie dáti pikazujem ti vejdce do dolu, a ten pramen sekají a tu piln všecky okolky spatie, aby pramen tak byl s rudu nalezen a ostaven, žeby duoí byl hoden býti, a což tu rudy od nich bude vysekáno, to má býti v huti v zdymadle nebo v peci :
býti, že
;
;
:
m-
Zpuosob enie hor.
:
men
Zkušenie rudy dolu méfeného.
spáleno a zkušeno, dáli mimo náklad huti najmén jeden vrdunk dobrého stiebra ist pepáleného. §. 2. A když ty Svédecvic všecky vci budu shledány a zjednány, tehda ti písežní se- prisežnýcli pi menie kái, otázáni jsce od urburéuov našich pod mocí vydané hor. písahy, vyznají-li, že hodno jest, aby ta hora byla mena: tehda hned pivolajíce písežné z msta i hory, bud! skrze urburée; toto napoád osvdíce, aby kamžkoli šnuora Právo krápi ztžena byla by, jestližeby potom pramen jinam se táhl, aby lovské mienie. nám právo naše tudiež na lániech našich celo zuostalo a zdravé bez úrazu. A jedné každé hoe, ponce od prosted rum- Kterak a odmá mpálu, na každ stranu puol tvrtá lánu bud potom kud eno býti. jeden lán nám, jeden mstský a jeden panský taktéž bud. §. 3. Pakliby ta miera pro blízkost jiné hory Ne dostatek miery. s stranu, jakož již jest povdieno, nemohla naplnna býti:
mena
meno
ob
;
men
mené
LIB. tis
—
n.
—
324
mensurati ab utraque parte, ut jam dictum est, adimpleri poterit: tunc ex una parte omneš septem lanei cum re-
non
galibus; civilibus et laneis dominorum cum omnibus tam in pendenti, quam in jacenti, suis juribus mensurentur illa autem superfluitas in medio illorum duorum montium ex consuetudine jam dudum more utentium approbata, non obstante Iglaviensi constitutione in hac parte, ad nostram urburam dinoscitur pertinere inventoribus vero juxta suam argentifodinam mensura media relinquatur, in qua staré possint duo homines ordinatim in cornu vertibuli laborantes. §. 4. Quodsi quaestio sit, cum primus inventor plures habeat argentifodinas, an ex illa argentifodina, quam jurati intrabant, meatus susceptus sit compelletur ipse primus inventor jurare in medio vertibuli ejusdem argentifodinae, quod ex eadera rite ac rationabiliter susceperit meatum eundem. §. 5. Haec regula vera est, si argentifodinae sint juris diversi, scilicet in duobus laneis, aut in uno eodem laneo sint meatus diversi alias jurare minime compellatur. §. 6. Item tracta zóna quidquid infra mensuram relictum fuerit in instrumentis montanis sivé ferreis vel ligneis, totum novis inventoribus remanebit. §. 7. Sed quodsi in laneo uno in pluribus argentiíodinis rite susceptum meatum inventor habeat cum metallo tunc debent jurati, si in prima argentifodina sufficiens non fuerit metallum ad mensurandum, intrare secundam aut tertiam vel quotquot in illo laneo argentifodinae fuerint et in quacunque illarum metallum sufficiens ad mensurandum invenerint, de illa erit merito mensurandum, eo quod inventor per totum illum laneum jus habet plenm in meatu suscepto. §. 8. Potest etiam inventor per totum illum laneum suam profunditatem, quae vulgariter dicitur zol, ampliare et prolongare, suumque meatum purgare. §. 9. Et in quacunque argentifodina secare poterunt jurati, prout utilius fuerit visum expedire; nam favores ampliare et odia restringere nostrae convenit aequitati. §. 10. Verum tamen si jurati eundem meatum sic examinatum nulla mensura dignum invenerint tunc proximo cum justitia petenti jurati meatuum sectores módo simili sicut superius concedantur, ;
5
:
;
:
;
:
omne
omnemque
persona istius, sicut in primo petitore providentiam observando; et hoc deinceps in omnibus juratos jus,
in
meatuum petentibus regulariter observetur. §. 11. Sed detestanda quorundam perversitas abstinere nesciens a vetitis nec debito módo gaudere permissis, praemature, cum necessarios adhuc non habeant, petunt juratos, ut per bos primos se dicant et necessario juratos petentibus praeferantur quorum hoc módo malitiis obviamus, firmiter statuendo, ut nulla ad futurum tempus, sed tantum ad praesens referatur concessio sectores
;
^
— tehdá
325
—
KN.
II.
••ti
mezi královskými, mst- pytek norami mése všemi, tak na visuté jako na ležaté enými ur-
s iedné strany všech ." panskými lány ,*'
sedm lánuov .
s
«.iv»
skými a stranS, svými právy méeny bute; a ten ivrsar i. zbytek prostíed tSch dvú hor z obyteje již dávno zvyklostí požívajících potvrzeného, bez pekážky ustanovenie Jihlavského •» viviviv L^ '^i kv' nasi urbure mat píslušeti; nez tem, jsu
s té
jtx
nalezli,
11V11T
podle
iich
dolu
puol
na niež by dva clovky poad
strany, Bude-n
pramen bud ostaveno,
jesto
miery
látru
-li mohla, t.
státi
1
1
""^p"^^""
na rohu rumpálu
na-
leza viecc doiuv jmieti, ,?,'?'^"'\.'"^
méreno.
^y^'
Pakliby otázka byla, kdyžby první naleza doluov, z toho-li dolu, do kteréhož béchu písežní vešli, pramen byl by pijat: pipuzen má býti ten první naleza pisieci na prostedku rumpálu téhož dolu, že z téhož práv a rozumn pijal jest ten pramen. §. 5. A tato ehola t. zpráva jesti pravá, aby dolové byli práva rozliného t na dvú lán, anebo byli-li by rozliní pramenové v témž lánu; o nádobách jinak nebu puzen písahati. §. 6 Také když tažena bude '^orniech. suora, cožkoli pod ostaveno bude na horniech nádlajíce. viece
§. 4.
ml
mrú
tm
dobách, budto železných nebo devných, vsecko novým pjnje.n nalezaóm zuostane. §. 7. Pakliby v jednom lánu v mnohých kto v jednom (dolech)práv pijatý pramen s rudu: tehda písežní, nebude-li kkteíéStó dosti rudy v prvniem dole, mají k miee jíti do druhého neb ^ávo'°ma'í do tetieho aneb kolikž koli bude doluov v jednom lánu, a v kterémž koli z nich rudy dosti k menie nalezli by, z toho bude hodn meno, protože naleza po vŠem tom lánu má o žuoie. plné právo v pramenu pijatém. §. 8. Muož také naleza po všem lánu svú hlubinu, kteráž nmecsky zuol slov, šíiti i dlíti, a svuoj pramen istiti. §. 9. A v kterémž koli dolu budu chtieti, mohf sekati písežní, kdež se jim bude zdáti najužitenjie; neb píznivosti šíiti a nenávisti úžiti naŠie píslušie spravedlnosti. §. 10. AvŠak jestliže písežní týž pramen sežných pi tak zkušený shledají, žeby nebyl miery hoden: tehda naj- ™^'^^°'®« bližšímu s spravedlností prosícímu, jenž bude žádati písežných sekáuov pramenuov obytejem nápodobným, jakožto svrchu, pójeni budte, všecko právo a jiné všecky vci na tohoto osob, jakožto na toho prvnieho prosícieho, opatrnost zachovávajíce a to potomf všecko býti zachováno ^
ml
.,
.
;
má
ádn
.
na všech, kteíž koli budu žádati písežných sekáuov pramenuov. §. 11. Ale hanebná nkterých pevrácenost neumjíc se zdržeti od zapovdných vcí, ani hodným obytejem radovati se pójeným, díve asu, když ješt nenie jim teba, žádají, aby jim písežní vydáni byli sekái, chtjíce, aby tiem prošením první byl a nad jiné, jenž by potebn tch písežných prosili, byli pedneseni, to jest pedloženi jichžto zlostem tiemto obytejem odpieráme, pevn ustanovujíce, aby ižadné to puojenie písežných nebylo meno k budúcímu ;
.
.
méenié anemajke^
—
LIB. n.
326
—
quia fraus et dolus alicui patrocinari non debet. vero ei, qui vi aut clam aliquam particulam §. 12. alicujus meatus subreptam veris colonis a concessore suscipiat, insciis et invitis aliquid juris acquiritur, et jus ei ex hoc quorum errorem corrigiacquiri multi veteres concesserunt nosmet ipsos erroris laqueo innodemus, ne parte, in hac mus juxta illud: Qui alium cuin potest ab errore non revocat, Dicentes^ sic meatum istum se ipsum errare demonstrat. suspicientem contrectando fraudulenter rem alienam, furtum sine contradictione qualibet perpetrare, secundum legitimas sanctiones, sic furtum legaliter diffinientes: Furtum est contractio fraudulenta rei alienae, quae invito domino fit. Ergo ex eo nullum jus consequitur, imopoenam; nec consuetudo ipsum salvare poterit in hoc asu; quia licet consuetudinis ususque longaevi non sit vilis auctoritas, non est tamen adeo valitura, ut legi divinae furtum prohibenti possit praejudicium generare. §. 13. Omnibus autem rite peractis, ut praedictum est, dentur mensuratoribus duodecim denarii grossorum, qui valent unum fertonem usualis argenti, qui ante hanc nostram monetám eisdem dabatur, prout veteri jure montanorum fuerat institutm. §. 14. Haec vero partes šunt nostrae urburae attinentes in Primo una octava sine omni exmonte quolibet mensurato pensa, quae urbura appellatur, ante ac postquam fuerit mensuratum cujus pars tertia post mensurationcm cedit dominis, Postmoin quorum hereditate mons ille fuerit mensuratus. dum vero similiter post mensurationcm cedit nobis una schichta in nona parte fabrili, in qua nos cum ceteris colonis aut fabris tenemur omneš sumptus facere et expensas, exceptis coUectis, quibus nestraš partes urburam sesed post mensuram cedunt quentes non volumus onerari nobis quinque tricesimae duae partes, computata in illis quinque XXXIl partibus tricesima secunda parte, quae datur pro meatuum susceptione. Insuper cedit nobis una sedecima pars sine omni expensa in omnibus concessionibus, quae fiunt in montibus mensuratis, et in laneis regalibus, in laneis dominorum, et in superHuitatibus, exceptis laneis tantum civilibus ac montanis hereditariis, in quibus dieta sedecima pars locum sicut enim veteres partem dietám sedecimam innon habet ipsam nunc ex vera scientia confirmaraus, et hic stituerunt, non injusta deinceps, sed justa nobisque debita appelletur; nulli ex eo injuriam aliquam irrogantes. Nonne licet nobis de possessionibus nostrae camerae, prout voluerimus, ordinare? Sed hoc de novo non instituimus, imo inventiones a montanis veteribus approbamus, ac unicuique bene expedit, apud semetipsum pensare, si nostra voluerit colerc sic montana; nam vo-
juratorum
;
Numquam
;
:
;
;
;
—
327
ku pítomnému
KN.
II.
neb úklad a lest nemá ižámocí neb tajn nkterý dielec pramene pravým kverkóm ukradený od propójitele pijal by bez jich vdomie a bez vuole, mohl sob tiem co práva dobyti? jakož js mnozí staí pravili, že tudiež muož dobyti, a mnohým jsú práva popáli; jichžto blud treskcíce opravujeme s té strany, abychom sebe sami osidlem bludu nezapletli, podlé eholy onoho práva duchovnieho: Ktož jiného, když muož, od bludu nedovede, sám se blúditi okazuje. Pra-
asu,
ale toliko
dnému spomáhati.
§.
12.
I
;
zdali tomu, ktož
pramen tak pijímající osobuje sobe vc cizí a tak krádež zjevn in, by ml právo obdržeti, nenief podobné, podlé spravedlivých ustanovenie, takto krádež správn vypisujících Krádež jest osobenie cizí vci lstivé, kteréžto bez vuole pána té vci bývá. Protož z toho žádného práva nedosáhá, alebrž pokuty aniž bude moci jeho zachovati obytvíce,
že ten
;
:
Co slov krádež.
;
píhod
nebo kakžkoli obytceje a vášn dávné nenie malá moc, avšak nenie tak dostatená, aby právu Božiemu krádež zapoviedajícímu mohla bezpravie uiniti. §. 13. A když dokonány budu, iakož iest o záplat všecky vci tak práv a pedpovdieno: tehdy má dáno býti dvanácte desátných grosuov, ješto stojí za jeden vrdunk obecného stiebra, kterýžto ped tuto naší mincí jim dáván byl, jakož bylo starým právem hornicím ustaveno. §. 14. Titof jsú pak dielové k našie urbue píslušející v každé hoe mené: Najprvé ^^uSr^'^ jeden osmý diel beze všeho nákladu, kterýžto urbura slov, ^ prvé i potom, když bude mena; jehožto tetie diel po zmenie dostane se pánóm, na jichžto ddicstvie ta hora bude mena. Potom pak po menie dostane se nám jedna Šichta v devátém dielu kováském, na kterýžto my s jinými kverky neb kovái dlužni jsme všecky náklady initi a potravy, krom berní, jimižto našich dieluov, kteíž urbury naŠie následují, nikterakž nechceme obtiežiti ale po miee mají se nám dostávati pt ze dv a ticati dielech, (vtc v to) druhý a ticátý diel, ten, kterýž dáván bývá za pijimániepramenuov. Nad to dostává se nám jeden šestnáctý diel beze všeho nákladu ve všech propojikách, kteréžto bývají na horách mených a na lániech královských a na lániech panských i na zbytených, krom lánuov toliko mstských a hor ddiných, v nichžto eený šestnáctý diel miesta nemá; neb jakož js staí eený šestnáctý diel ustanovili, též jeho nynie z pravého vdomie potvrzujeme, a ne nespravedlivý, ale spravedlivý a nám dlužný aby potom nazván byl, žádnému v tom bezpravie neiníce ižá-
ej v
té
;
ádn
mióm
'^^*'^-
;
dného.
I
zdali
nám
neslušie
z vládastvie,
t.
z sbožie našie
komory, jakž bychom chtli, editi a jednati; ale tohof znova neustavujem, alebrž dávnie nálezy od starých borníkuov tvr-
—
LIB. n.
328
—
lentibus et consentientibus non infertur injuria. Insuper omnž lanei regales, dominorum lanei et snperfluitates nostrae šunt, solumque haec partes nostram sequuntur urburam quando ipsam pro erta pensione vendimus vel locam-us. ,
Cap.
De
III.
jure montanorum competenti in hei^editatihus dominorum, quihus montes fuerint mensurati,
in
est vero, quemlibet montem in hereditate, sine cujuslibet contradictione sedemensuratus, in qua fuerit cim areas jure raontium obtinere, et tantum spatii pro pecoribus ipsorum pascendis, quantum unus homo cum areu semel poterit sagittare. §. 2. Insuper de nemoribus ac silvis ejusdem hereditatis, in qua mons mensuratur, omnia illa ligna gratis montani recipiant, quae quantum in argentifodinis fuerint opportuna. §. 3. Item nec de conflatoriis sivé gazis in eadem hereditate fundatis ad ullum censm ab aliquo comnam haec praerogativa dicitur montanorum. §. 4. pellantur Sed e converso dominorum jus est recipere tertiam partem quae urbura nominatur, et in monte illius octavae partis, mensurato unam tricesimam secundam partem, quae dicitur pars agrorum ut sic qui in uno gravatur, in alio relevetur. §.
Sciendum
1.
;
;
§. 5.
Sicque omnibus ad utilitatem recte dispositis secundum
verum montanorum ordinem
et
discretis,
jam
incipientibus
montanis de suo labore fructum colligere peroptatum, frequentius tamen hune fructum consuevit aqua prosiliens de montibus impedire; ideoque multae subtilitates ad hanc coercendam aquam a veteribus inventae šunt, quae quotidie per modernos subtilius emendantur, unde laudabiliores in eo veteribus inveniuntur moderni, quia factum subtiliter emendans primo est laudabilior inventore. Fiunt enim in profunditate argentifodinarum fossae, quae vulgariter sump vocantur, vel congeries cum cespitibus tamquam parietes, quae vulgariter tham dicitur, ut ibidem aqua in unum locum profluens congregetur, ex
eodem loco cum rotis aliisque studiosis instrumentis assidue extrahenda, ne suo defluxu vicina demergat raontana, quodque ibi laborantes aqua sic retenta sine impedimento in sicco valeant laborare. Consueverunt etiam contra impetum aquae im argentifodinis relinqui interstitia, tamquam fortes pariete, quae vulgariter striff vocantur, quae praecipimus sub obtentu
—
329
—
KN.
IT.
a užitenéf jest jednomu každému u sebe samého povážiti, cbtl-li-by naše hory tak tžiti; nebo chtjícím a povolujícím nedjef se bezprávie. Nadto všichni lánové královští, panští lánové a zbytkové našif js; a toliko ti dielové našic následují urbury, když ji za urený nájem prodáme neb prodíine,
,
.
dieíeclr^e-' «rbura.
najímáme.
Kap.
O
III.
mají na panských dédtcstvích^ na nichž hory bývají meny.
prdvii, kteréž horníci
Slušiet také vdti, že každá hora na ddicstvie §. 1. neb na ddin, na níž byla by mena, bez odpornosti iež kolivk šestnácte mstišt horským právem drží, a tolikéž prostranstvie ku pastv jich dobytka, jako by mohl jeden lovk luištm jednu dosteliti. §. 2. A nadto z hájuov a lesuov se, ta všecka deva darmo téhož ddicstvie, v nmž hora horníci berte, kterýchž toliko v dole bylo by potebí. §. 3. Také ani z dýmadel, totjižto z hutí, v témž ddicstvie založených ižádného roka platiti od žádného nuceni nebute neb 8. 4. Ale zase pantoto pedánie slovef svoboda horníkuov. i-i TI /1 jestif tretie toho osmého brati diel dielu, kterýž ske právo urbura jmenuje se, a v hoe mené jeden druhý a ticátý diel, kterýžto slov diel polí. A tak ktož na jednom obtiežen bývá, na jiném bývá pozdvižen.
mí
;
\
p
r
§. 5.
•
'if-v-
ifv
A tak když všecky vci k užitku práv pivedu a zpuoso-
beny budu podle pravého
ádu
horského, a opatrní horníci když
„faí^úrolu na panskýci ^ l'^'?'^?^'' Svoboda hor
nikuov.
^o
sio^e ur
o zdláme ^"™'^"°^"
ponu z své práce užitek sbierati pežádúcí, i že astokrát tomu užitku zvykla jest voda, z hor se vyinúc, pekážeti a protož
již
;
k té vody vyvažovánie staí js vymyslili, kteréžto na každý den skrze nováky vtipnjie bývají polepšovány; protož chvalnjší v tom nalézáni bývají novaci nežli staí nebo ktož vtipn polepší uinné vci, chvalitebnjší jest nalezae prvnieho. Neb zajisté dlají v hlubin doluov jámy, jenž žump slovu, to jest skladenie na hromadu drnové jakožto stny, a tof nmecsky slov žump a esky tuonS neb topidlo, aby na tom miest voda v jedno miesto tekúcí shromáždila se a z téhož miesta rumpály neb haŠplemi a koly i jinými vtipnými nádobami ustavin aby byla tžena, aby svým tokem blízkých hor nevytopila, a aby tudiež dlající, když voda tak zadržána bude, bez pekážky na suše dlati mohli. Navykli js také proti násilnému prúdu vody v dolech osta- o sraženie ^^^^y^^^"'* vovati pí hrady z prken jako silné stny, kteréžto nmecsky Jireek: Codex. 22
mnohé
vtipnosti
;
1.
—
LIB. n.
—
omnium bonorum, ac sub poena jam dudum statuta, íirmiter custodiri.
nostrae gratiae et violatores
330
in
ipsorum
§.
6.
Si
autem aqua alicujus lanei concessionumve profluendo extra suum locum vicina inebriet montana aut submergat: tunc cohoc urburariis denuntient sine mora, ad praevidendum sic argentifodium submergentem aquam mitti juratos, ut videant cum omnibus circumstantiis veritatem. §. 7. Et si aquam invenerint sic submergere conloni de parte subraersura
petentes
tunc statim urburarii colonis, de quorum argentifodio profluit aqua submergens, denuntient continue proximis tribus diebus, ut dietám aquam infra eosdem tes dies exhaurire incipiant cum effectu; alioquin argentifodium cum aqua querentes,
submergente colonis approprient subraersuris, aut sub dampno et periculo ipsorum aqua submergens extrahatur. §. 8. Si autem aqua coramunis sit ita, quod non possit discerni, quae alios inebrit aut submergat: tunc utraque pars cogatur suam aquam extrahere, ne deíluat, et in suo receptaculo retinere, ut sic noxa aquis discretis ab innoxia dinoscatur, fiatque judicium de aqua nocente, ut proxime jam dictum est. §. 9. ííec tamen haec interdum omnia suffragantur, ut lucrum possit colentium et laboribus respondere, quod propter prosilientem argentifodium desoletur; sed ne res ex toto pereat, melius est, ut argentifodium desolatum pro jure nostro, id est pro sóla octava parte urburae, jure hereditario concedatur, de maturo tamen civitatum et montis consilio juratorum et sic jure hereditario potest concedi unus solus laneus, vel plures, aut unus mons totus cum omnibus laneis suis, etiam cum laneis et superfluitatibus nostris, cumque laneis civiura ac dominorura. Interdum etiam plures montes simul et semel, quandoque etiam successive jure hereditario pro sóla urbura conceduntur. §. 10. His autem hereditariis concessionibus tam montium quam stollonum, jurati civitatum aliquando irrationabiliter contradicere non verentur, volentes gaudere quadam praerogativa in suis laneis speciali, cum tamen jure ita cautum sit, ut quod quisque juris in alterum statuerit, ipse uti debet eo; unde laneos civiles in hac parte praerogativa gaudere non patimur ampliori, quam nostris laneis indixerunt et septem laneis ad montem quemlibet mensuratis, juxta illud: Pateré legem, quam ipse tuleris. Nuraquid si jurati suos laneos nunquam vellent excolere, nos carere nostra urbura deberemus? cum utilitati privatae sit publica utilitas utique praeferenda; maxim cum nulla necessitas aut causa legitima, quare suos laneos non excolant, ipsos sufíiciat excusare, sed aequitate suadente ipsorum negligentia in hac parte nostrae urburae nullum poterit praejudicium generare. expensis
aquam
sic
;
—
831
—
KN.
Štryf jmenují, totjižto sraženie vody, kteréžto zachováním nasie milosti i všech statkuov a
TI.
pikazujem pod pod pokutu, na
boitele již dávno ustanovenu, pevn ostiehati. §. 6. zi^h^dol Pakliby voda nkterého lánu nebo propojiek, vyplývajíc z svého miesta, blízké hory zatopovala: tehdy kverkové z strany zatopené to urburéóm zvstujte bez prodlenie, prosíce, aby k opatrenie dolu tak topící vodu posláni byli písežní, aby opatili se všemi okolky pravdu. §. 7. A jestliže by nalezli tu vodu, žalující tak potopujíc, tehdy hned urburéi kverkóm, z jichžto dolu tee voda potopující, zvstujte ustavn po najvodu v tch dnech tech táhnuti bližšie ti dni, aby poeli skuten; jinak duol s vodu potopující kverkóm pivlastnte potopeným anebo na škodu a nebezpenost jich voda potopujície bud vytažena. §. 8. Pakliby voda obecnic byla, Eude-n tak žeby nemohlo rozeznáno býti, která by druhé potopila která vi tehda kverkové dol pinuceni budte sv vodu vytáhnuti, '^''"^'pigf aby netekla, ale v svém žumpu aby držána byla, aby tak mohlo býti rozeznáno, z kterého dolu voda tekcí druhý duol szeno býti o vod škodlivé, jakož svrchu jest topí, a povédieno. §. 9. A druhdy pak i ty všecky vci nespomá- ^.fV^ spadaj hájí, aby zisk kverkuov mohl se pirovnati nákladem, a tak bývá duol opuštn; i aby pro vodu tak tekcí duol nebyl zpuštn, a aby to ovsem nezhynulo, lépe jest, aby ten duol zapuštný za právo naše, totjiž za osmý diel urbury naŠie,
jich
een
:
ob
má
'
ddiným byl propoj cen, avšak s dospl rad písežných msta a horních a tak právem ddiným muož býti propoj cen jeden sám lán nebo jich viece aneb jedna celá hora se všemi lány svými, taktéž i s lány i s zbytky našimi a s lány mstskými a panskými. Druhdy také mnohé hory o zpnšt spolkem i pojedn, a druhdy pak jedna po druhé bývají pro- pSvenf*^ puojcovány za samu urburu t. za diel královský právem d> '^í^ský*? dicským. §. 10. pak ddiným propojikám takéž hor samu urb jako štol písežní msta druhdy nerozumn odpierati nestydie se, chtj íce se radovati nkterakým pedáním zvláštním na svých lániech, ano však právem ubezpeeno jest tak Cožkoli kdo ustanoví práva na jiného, aby dlužen byl sám téhož požívati; protož v též miee nechceme trpti, by mstští lánové širší svobodu mli, nežli js oni našim lanóm uložili a sedmi lánóm k hoe každé meným, vedle slova onoho mudrce Kímského: „Trp zákon, kterýž ty sám vydáš. Zdali aby písežní svých lánuov nikdy tžiti nechtli, my naŠie urbury mli bychom nemieti? ponvadž užitku zvláštniemu užitek obecní má pedložen býti; a najviece proto, ponvadž ižádná nze, ani která hodná píina, proby svých lánuov netželi, nemuož jich dostaten vymluviti, než podlé rady spravedlivé 22* právem
i
;
Tm
:
^'
—
LIB. n.
332
—
Unde
quotiens deinceps lanei civiles tanto tempore inculti remanserint, quod debite nobis adjudicentur de ipsis sicut de laneis aliis praecipimus judicium exerceri nam ubi eadem est ratio, et idem jus statuendum est. 11. Sed si laneos §. Buos excolere jurati voluerint, statim cum vicinis suis conterminariis, qui jure praemisso suas susceperint concessiones, aquam incipiant exhaurire alioquin de ipsis conquerentibus, :
;
;
de aliis, fiat justitiae complementum. §. 12. Vere nec juratorum congruit aequitati, homines, qui bona fide sine cujusdam contradictione jam per tes annos aut plures vel pauciores in suo argentifodio laboraveruut, et tunc primo cum metallum invenerunt, impetere aut a suis juribus submovere cum taraen jure raontanorum sit cautum, ut si aliquis dicat jus sibi competere etiam iu quocunque argentifodio, et alter illud argentifodium legitime a vero concessore suscipiat, statimque continue illud excolendo sine contradictione sex possicut
;
sideat
septimanis
:
tantura jus
in
extinguitur
prioris
,
quod
secundo susceptori de eo jure deinceps nullam movere poterit quaestionem, nisi tunc legitimo detentus irapedimento jus suum prosequi non valeret; quia vigilantibus, et non dorraientibus jus proficit montanorum, eo quod in cultura raontium mora quam plurimum sit danipnosa. §. 13. Statuimus etiam,
omne hereditarium argentifodium vera mensura
vel limitibus
ac rationabiliter limitari, et nihil extra illam mensuram vel limites jure sibi in rupturis aut quibuscunque rébus aliis vendicare, nisi proprietatem de submerdis montanis,
distincte
quae suam extrahendo educendove aquam poterint exsiccare. Digni enim praemio šunt, qui submersa vel desolata montana suis expensis et laboribus reddunt fructuosa. §. 14. Sed
tamen
propter irrefrenabilem aquam interunde statuimus resignari hoc módo quod denuntientur urburariis feria quarta ante meridiem, quatenus sabbato proximo subsequenti ante meridiem suscipiant illud argentifodium cum aqua, ut juris est, exhausta; et sic omnia fieri debet resignatio. §. 15. Et taliter argentifodium suum resignantes equos, funes et omnia alia ad extrahendam aquam necessaria retinebunt, sed solam votam cum omnibus sibi conclavatis ac aediiciis pro necessitate argentifodinarum constructis ibidem relinquant. §. 16. Qui autem aquam in suo loco non rcsignaverint, ut dictum est, equos cum funibus ac omnibus aliis attinentiis jure perdunt, et adhuc si eorum aqua aliis montanis submersionem minatur, extrahenda est eorum sub periculo et expcnsa.
dum
ista
montana
contigit resignari
;
:
í
—
333
—
KN. n.
miee
naSie urbue ižádného bezprávie nebude moci zploditi a pinésti. Protož kolikrát potom lánové
jich zmeŠkánie
v
hodn nám
as
zuostali by netženi, aby byli, a o nich, jakožto o lániech jiných, byl; nebo, kdež týž jest rozum,
mstští tak dlúhý
piszeni
té
poiové ^*
spa^a
pikazujem,
inn
právo býti ustaveno, ponvadž v podobných pech týž saud má 10. Pakliby písežní býti zachován vedle práv ádných. §. ^^^ své lány tžiti chtli, ihned s súsedy svými spolumezními, jímá, w kteížto právem pedepsaným své pijali bchu propoj icky, ^^gjgei žalujícím, vodu ponte vyvažovati skuten; jinak na jakožto o jiných, sta se plnost spravedlnosti. §. 12. Aniž zajisté sluŠie na spravedlnost písežných lidí, kteížto dobru Jg/^ „a' vru beze vší odpornosti již po tí léta, neb viece neb mén, ^\^^l^' v svém dolu dlali jsú, i tehdy, když najprvé rudu nalezli jsú, sahati a od jich práv je odluovati ponvadž právem na horniiem jest zapovdieno, aby, kdyžby kto ekl, že má právo pf^nf také v kterém koli dolu, a jiný ten duol správn od pravého » p^J^^ (pijalby) propojitele, a ihned ústavn jej dlaje beze všie první p ^*^^*" odpornosti držel jej Šest nedl: tak velice uhašeno a umrtveno bývá právo onoho prvnjšieho pijímae, že druhému pijímai o témž právu potom žádné nebude moci initi otázky, totjižto žaloby, léby tehdy, správnú zadržán jsa pekážku, práva svého provésti nemohl nebo bdícím a nespanlivým právo prospievá horníkuov, protože v tženie hor dlenie, totjiž meškánie, píliš bývá škodlivé vŠie obci. §. 13. Ustanovujem p^^^^^^j. neb mezemi roz- komu také, aby každý ddiný duol prav dlen a rozumn vymen byl, a aby pes tu mieru neb meze I^uTjehí niehuož sob práva v lomiech t. v boeninách neb na kte- ^'^^J; rýchkoli jiných vcech neosobovali, krom zvláštnosti z hor zatopených, z nichžto vytahnúce neb vyvedce vodu, budu moci osušiti; neb ti zajisté hodni js odplaty, kteížto zatopené, totjižto zpuštné doly, svými náklady a pracemi inie užitené. §. 14. Ale tyto hory pro nepemoženie vody druhdy se piházie, že bývají vzdávány tiemto obytejem aby vzneseno ^^1^*^° bylo a zvstováno urburéóra v stedu ped polednem, aby v so- vzdáme; ^"^^' botu najprvé píští ped polednem pijali ten duol s vytženu vodú, jakož jest právo; a tak každédieti se máotevzdáuie. §. 15. A Kterých kteíž tak otevzdávají svuoj duol, ti mají kon, provazy i všecky ^Jjjjgj^^ stiípu jiné vci k vytahování vody potebné sob zachovati, ale samo kolo se všemi vcmi jemu pibytými i s staveními pro potebu dolu postavenými, tudiež ostavie bez pohnutie. §. 16. Pokuta Kteíž by pak vody na svém miest neotevzdali, jakož eeno spSe s jest, kon i provazy i se všemi jinými píslušnostmi právem Jj^^"®^^ stie. tratie; a jeŠt, jestliže ta jich voda jiným horám zatopením hrozí, býti vytžena jich škod a nákladem.
aby saud
i
též
má
,
n
^
n
;
;
mr
*
:
t
má
—
LIB. n.
334
—
Cap. IV.
De §.
stollonihus,
Quandoque tamen omneš hominum
1.
subtilitates
non
proficiunt ad aquam superius extrahendam, quando ipsa praetunc primo solent valet vicina montana omnia submergendo montis stollones in montanis fieri montuosis ad subin pede mergentem aquam inferius educendam. §. 2. Et šunt tantum ;
duo genera stoUonum, quibus universi utuntur montani enim stollo hereditarius, et stollo quaerens, et est proprie proprium istorum duorum stollonum, aquam educere et ventum inferre; alioquin noinen stollonis nuUatenus habere merentur. §. 3. Dicitur stollo linea illa sivé acies, de qua sectores in argentifodinis secant metallum, secundum quod se extendit meatus linealiter procedendo, de quo ad praesens ;
est
de ipso in tertio libro de
nihil, sed
concessionibus edicemus.
autem hereditarius est aquaeductus subterraneus montana vetera exsiccandum propter metallum ibidem subad mersum; dicitur autem hereditarius, quasi perpetuus, propter diuturnitatem, ad diversitatem aliorum simplicium montanorum, quae šunt quasi momentanea illius respectu; sed quoad hereditariam successionem omnia montana šunt hereditaria, quia transeunt ad heredes. §. 5. Sed quia magna utilitas ex stollonibus frequentius procuratur, difficilibus tamen expensis et laboribus excoluntur: unde consuetum est eos privilegiare tantis proprietatibus tam in montibus mensuratis, quam in campo libero, quando montes non sufficiunt mensurati, quod fructus possint laboribus merito respondere, colentesque ad tanti laboris molem dignis consolationibus invitare. Sed sicut omnia jura sua sibi manuteneri integra desiderant et illaesa, sic etiam abuti non debent in praejudicium nostrum, taliter §. 4.
Stollo
concessis assiduis laboribus insudando, ne regia utilitas in aliquo plus dcbito retardetur, alioquin privilegium merentur amittere; nam de jure merito privilegium et maxim his tollitur, qui abutuntur in praejudicium rei publicae sibi tradita sibi
Unde omneš
potestate.
stollonarii diligenter considerent
modm
proxime infra scriptum, secundum ipsura procedentes in stollonihus excolendis, nobis ac ipsis omnia jura competentia cum conditionibus adjectis iuviolabiliter observando nara bonae fidei congruit humanae, adimplere ea, quae inter se homines statuerunt. §. 6. Hoc autem módo šunt stollones hereditarii excolendi ut primo et principaliter stollonarii decenter elevent aquaeductum, purgando ejus canalia diligenter, ne aliquo aqua prolucns obstaculo retardetiir, ad omnem etiam utilitatem ;
:
—
335
—
KN. u.
Kap. IV.
O
prdvu dvojích
stolj
to jest
splavidL
A
druhdy však všecky lidské vtipnosti neprospievají k vytahovánie vody zhuoru, že ona pemáhá vždy a topí hory blízko tehda teprv obvykují na noze hoe t. na podhoí hor štoly pi horách initi vysokých k vyvedení vody §.
1.
;
dv
A
pokolení štol, jichžto j^y^^j c s jsú toliko §. 2. a štola všickni požívají horníci; jesti zajisté štola štol jesti vlastn vlastnost, vodu hledající e-, a tch (.^ ^i^^, štoia. vyvoditi a vietr uvoditi; jinak jména štol nikoli nejs hodný jmieti. §. 3. Slovef také štola ta dlhost neb špic t. pramen, z nhož havéi rudu vysekují v dolech, tak jakž se co siov štola dí v "V ,1. 11, ztahuje pramen dluže nebo prim jda; o mez nynie nic,^nez diná. v tetiech knihách o propójikách vypovieme. §. 4. Štola ^^ ^^^^^ pak jestiC svedenie vody pod zemí pro vysušenie ve dódu starých hor a pro dobývánie rudy zatopené; a slove ddiná jakožto pro dlúhovnost, pro rozdiel jiných prostých štol, kteréžto jsú jako okamženie proti nie; ale k ddinému o nápadu zatopujície.
ddiná
dv
1
vv'i
•
•
ddiná vná
nápadu všecky hory jsú ddiné, neb pipadají na ddice. astokrát bývá pi§, 5. Ale že veliký užitek z tch štol vezen, nesnadnými však náklady a pracemi tžkými bývají dlány: protož obytejno jest je obdarovati takovými zvláštnostmi, tak na horách mených, jakožto na poli svobodném, kdyžto skrze se hory nestatují mené, aby užitkové mohli se hodn srovnati pracem t. nákladem, a dlníky k tak veliké práci a tesknosti hodnými utšováními a obdarováními zbuzovati. Ale jakožto žádají, aby všecka jich práva celá byla zachována a bez úrazu též také nemajie jich zle požívati na škodu a bezprávie naŠe, takové jim puojených ustavinými viece než pracemi se potiece, aby královský užitek v slušie, zmeškán nebyl, jinak zvláštnost práva hodni jsú ztratiti; nebo z práva hodn zvláŠtnie právo najviece tm odjímá se, kteížto zle užívají moci sob dané na bezprávie neb škodu obecnieho dobrého. Protož vŠickni stolovníci piln znamenajte obytej najblíže dole psaný, podle nho jdúce v dlání štol, nám i sob všecka práva píslušná s výmieukami pidanými neporuŠitedln zachovávajíce; neb dobe viee lidské píslušie naplniti ty vci, kteréž jsú lidé mezi sebú ustanovili. §. 6. Tiemto pak obytejem štoly ddiné tženy neb dlány mají býti: aby najprv a prvotn štolníci slušn zdvihli vody-vedenie, istíce jeho žlaby piln, aby voda tekúci ižádnú zástav nebyla zadržána; a také aby ke všemu užitku hodnému okna k svtlu byla vypravena; nadto pí-
'"^^'
štoiníc
\^li po ^^^^^^\
:
em
Kterakj
ttoiy^S
^^^^/^^J
—
LIB. n.
336
—
debitam fenestris luminaribus expeditis; insuper requiritur, ut quolibet anno ad minu3, si plus non poterint, compleant unam mensuram cum stollonis capite procedendo, et hoc manifeste his itaque adimpletis debet per rei evidentiam apparere; suum stollonem sine cujusquam infestatione cum justitia posSi
vero
omni
jure,
defecerint in praedictis vel aliquo in ipso stollone habebant, praesentis constitutionis oraculo sint privati. §. 8. Nec tamen erimus contenti, cum multae proprietates stollonibus tribuantur
sidebunt.
7.
§.
praedictorum
:
quod
de processu unius solius mensurae per totum integrum annum, si
alii
tempus potuissent ultecongruit nostris urburariis vigiadhibere, ne in hac parte viden-
diligentiores cultores infra illud
rius processise.
Unde bene
lanti studio his diligentiam tibus oculis defraudenter et ad majorem cautelam faciant singulis annis stollone?, de quibus suspicio habetur, per scansores vel carpentarios generales sub bono testimonio consignari. §. 9. Quod si stoUonarii per annum integrum vel plus in suo stollone cessaverint laborare, ac post illud tempus resumptis laboribus jus pristinum in eodem stollone per hune sibi vellent restaurare ad quod dicimus, quod jus aerael extinctum hoc módo non poterit reintegrari, nisi denuo eisdem ab urburariis suo ordine concedatur; nec eis proderit, quod illa proclamatio non est facta in ecclesia de argentifodio desolato iterum excolendo; nam infra eundem annum haec est ;
modm
:
denuntiatio facienda. §. 10. Unde non reprobando jura vesed interpretando statuimus in hac parte, ut omne argentifodium per unum annum continuum incultum cum omni jure ad nostrara urburam revertatur, nec ullus autoritate propria in eo aliquod jus sibi deinceps audeat vendicare et etiam iste est juris veteris intellectus, alioquin esset contrarium sibi ipsi, cum dicat, quod quicunque per continuum annum mensuram ante caput sui stollonis expleverit laborando, canalia mundaverit, aquaeductus fenestrasque bene expediverit luminares, omni jure suum stollonem possideat, ipso alias sine denuntiatione aliqua est privatus; quia nec stollonarii, nec etiam aliqui montani illud jus per denuntiationem possunt recuperare, quod jara per negligentiam perdiderunt, quia non negligentibus, sed laborantibus jus subvenit montanorum. §.11. Sufficit autem illam denuntiationem tantum semel proíicere pro omni argentifodio desolato. §. 12. Quocunque vero tempore postea inventura fuerit desolatura, ab urburariis nostris, sine aliqua alia denuntiatione, aliis cultoribus conferatur, prout nostrae melius reipublicae viderint expedire. Alias sequeretur, ut si post denuntiationem illud argentifodium per septem vel octo dies tanturamodo coleretur, eo iterum postea desolato tera,
;
—
337
—
KN.
II.
aby každý rok najméng, acíby viece nemohli, naplniti jednu raieru s stolov hlavu ped se jdúce, a tof se zjevn má dlati a zejm okázáno býti; a tyto vcí když se tak naplnie, sv stol bez pekážky všelijaké spravedliv vlasti budil. §. 7. Pakliby scházeli na dieve' eených vcech aneb na které z nich tehda všeho práva, kteréžto v té Štole mslusie,
:
jiechu, §.
8.
rením pítomného
Aniž však na tom
ustavenie
dosti
budem
jsc
^J^acenjc^^ dédiíné.
a mají býti zbaveni.
jmieti,
ponvadž mnohé
vlastnosti jsú štolám pidány o vydálenie jedné sancié miery pes veškeren celý rok, jestližeby jím pilnjší dlníci v témž asu mohli dále projíti, t. viece udlati. JProež dobet píslušie našim urburéom bedliv snažností tm vcem pilnost pidati, aby s té strany vidce oima nebyli zklamáni; a k vtšímu vyvarovánie kažte po všechna léta Štoly, o nichž jest zlé domnnie, skrze Štajgee neb tesae obecnic, totjiž Cimrmany, s dobrým svdecstvím ohledati a znamenati. §. 9. Pakliby štolníci pes celý rok neb viece v své štole pestali dlati a po tom asu ponce dlali zase, i chtli ty devnie k tomu dieme, právo v té štole jmieti skrze tento obytej že právo jednu uhašené tiemto obytejem nebude moci vele navráceno býti, léby jim znova od urburéuov svým ádem bylo propuojeno; aniž jim prospje, že to provolánie nestalo se jest v kostelech o dolu zpuštném, jenžby ml opt dlán býti, nebo v tom roce má býti uinno to provolánie. §. 10. Protož netupice práv starých, ale vykládajíce s té strany, ustanovujeme, aby každý duol v celém roce nedlány, ustavin se vším právem k našie urbue se navrátil, aniž kto vlastní mocí v tom dolu kterého práva smj sob potom osobovati a tenf jest také starého práva rozum jinak bylo by odporno samo sob, ponvadž praví, že ktož kolivk pes celý rok mieru ped hlavu své štoly vyplnil by dlaje, žlaby istil, vody-vedenie a okna svietedlná dobe vypravoval by, vším právem sv stol vládni jinak ji bez provolánie všelijakého zbaven jest; nebo ani stolovníci, ani také kteí horníci toho práva nabyti nemohu skrze provolánie, kteréž js již ztratili skrze zmeškánie, neb ne zmeškanlivým, ale pracujícím právo horniie spomáhá. §. 11. Než dosti bud na tom opovdnie, aby jednu toliko provolánie prosplo každému dolu spustnému. §. 12. Kterýž pak koli as potom bylby nalezen zpuštný, od urburéuov našich beze všeho jiného opovdnie neb provolánie jiným kverkóm bud podán t. propoj en, jakož lépe našemu obecnému dobrému vidti budu prospti užiten. Jinak pošlo by z toho, že, kdyžby po provolánie ten duol za sedm dní neb za osm dní toliko dlán byl, a potom opuštn, aby opt nové bylo provolánie, a tak až bezísln šla by ta
kiož
práva
^«'^
j^^*^»t^';_
vu dobývati.
:
;
;
;
doiu.
—
LIB. n.
nova
338
—
denuntiatio, et sic usque in infinitum denuntiationes procederent, quod esse non debet. §. 13. Sed has duas regulas deinceps generaliter volumus observari: prima est, ut denuntiatio aliquibus argentifodii cultoribus semel facta, nunquam plus eisdern cultoribus innovetur. Secunda est, ut fieret
quodcunque argentifodium per unura annum integrum desolatum fuerit, sine omni denuntiatione et contradictione aliis laboratoribus conferatur, quos lentescere propter spem lucri laborandi assiduitas non permittit. §. 14. Si quis autem in cultura stollonum suam fortunám voluerit experiri, primo cum urburariis nostris, assumptis aliquibus civitatum et montium juratis, de proprietate in libero campo, in montibus jam menexpresse conveniat assignanda dandis cum omnibus suis conditionibus distincte statuimus declarari, et magnis lapidibus ipsius metas sub bono juratorum ac aliorum virorum idoneorum testimonio ad perpetuam rei memoriam limitari; amputantes hoc raodo multas quaestiones, quae cottidie de stollonum suratis
quam
et
in
rupturis
sibi
;
in privilegiis super his
Sed postquam stoUonarii suum stoUonem elevando decenter circa aquaeductum incoeperint limitibus
laborare
ventilantur.
:
statim eis
§.
tale
15.
jus
acquiritur, ut nullus eis invitis
aušus est integro cespite laborare. §. 16. Si autem stoUo in tantum profecerit, quod sua virtute profunditatem unius lanei et medii vel ad minus decem mensurarum valeat exsiccare ac ventum inferre tunc primo nomen veri stollonis meretur habere, nullusque deinceps audeat in laneis vel rupturis ad eundem stollonem pertinentibus laborare ultra aquam, sine stollonariorum licentia speciaii. §. 17. Quamdiu autem sic defecerit desiccare, poterit unusquisque in laneis et rupturis de mandato tamen urburariorum ubilibet laborare, dummodo lanei et rupturae stolloni conscripti nullatenus lanientur. Nam stollones non ad hoc conceduntur, ut abile ad colendum argentifodium desoletur, sed ad culturam inutile reformetur. Unde cautos volumus esse nostros urburarios in hac parte, ne quid talium in praejudicium nostrae urburae attemptetur. §. 18. San si stollonarii novum metallam invenerint infra suam mensuram, tamen extra montes et laneos sibi appropriatos et dudum jam mensuratos ibidera ipsis mons raensuretur ad inveniendum nostros laneos et civiles; nullo enim módo aliquem stollonem nostrae benignitatis privilegiis coníirmamus, nisi salvo jure nostro ci^^iumque nostrorum. §. 19. In septem autem laneis ipsis aut ad montem principálem mensuratis omne jus stolloni concessum, tam in
infra
limites
sui
stollonis
:
:
pondenti, statuimus,
quam in si mons
jacenti libere retinebunt. taliter
mensurandus
§.
20.
Hoc
itaque
infra limites stollonis
—
339
—
KN.
II.
dv
ehole, Provoiánie Prvnie býti"opt!)t. zpráv, potom chceme obecn aby byle zachovan: ''""^• jest, aby provolánie nkterým kverkóm dolu jednu uinné nikdy viece týmž kverkóm nebylo obnovováno. Druhá ehola Který duoi jest, aby kterýžkoli duol pes jeden celý rok byl by opuštn, muož jiným beze všeho provolánie t. opovdi a odpornosti, jiným dlníkóm ^'^^'íf^" aby dán byl, jimžto oslabnti pro nadji zisku práce a dlánie ustavinost nedopustí. S. 14. Pakliby kto chtl v dlánie štol Ktož chce sveho ststie pokusiti, najprv s urbureri nasimi, prijmuce ne- vánie pijíti které mstské a hornicie písežné, o vlastnost na svobodném "^tom^býti poli, na horách již mených, i na lámánie neb zboenie, sob rrávo dobyto. zjevn zjednaj, která by se jemu mla dostati kterážto v zvláštních zápisiech na ty vci daných se všemi výmienkami rozdieln, ustanovujem aby vylena byla, a velikými kameny jejie meze, pod dobrým svdomím písežných a jiných hodných mužuov, k vcné pamti mají býti znamenány; neb tiem mnohé pe o meze Štolnie budu uaty, kteréžto na každý den vtrn bžie. §. 15. Ale když již štolníci sv štolu zdvihnúce o právu slušn pi vyvedenie vody poali by dlati ihned jim takové «toinikuov. právo dobývá se, že ižádný bez jich vuole v mezech jich ^^ g,^^.g štoly nebude smieti na celém drnu dlati. §. 16. Pakliby štola štoia pravé tak hluboce byla udlána, že sv mocí prospla by k hlu- * "bodé.*"^" mohla bokosti jednoho lánu a puol anebo najmén deset by osušiti a vietr vnášeti: tehda tepruv jméno pravé Štoly hodná jest jmieti, a ižádný potom nesmj po lániech neb na zboeninách k té štole píslušejících dlati nad vodu, bez Štolnikuov odpuštnie zvláštnieho. §. 17. A dokudž koli nedostane se jie tak osušiti, moci bude jeden každý v lániech i v zboeninách, z pikázanie však všech urburéuov, kdež kolivk dlati, když jedno lanové a zboeniny Štole pipsanie nikoli viece nebyli by boeni. Neb štoly nebývají k tomu propójeny, aby duol hodný k dlánie zpuštn byl, ale aby neužitený jsa k dielu a k tženie byl napraven; protož chceme, aby urbureri naši s té strany byli opatrní, afby takové vci na škodu našie urbury se nedaly. §. 18. Pakliby štolníci nov rudu nalezli v své miee a mezech, avšak krom hor a Najdtí-iištoilánuov jim pójených a pivlastnných a již dávno mených. virVr"om Eoí tudiež jim hora budmena k nalezeme našich lánuov i ™^st- J^j^ p^^J^^; ských nižádným zajisté obytejem které štoly našie dobroti- mezech. vosti zápisy nepotvrzujeme, le s zachováním práva našeho a mšan našich. §. 19. V sedmi pak lániech jim khoe prvotn práva^^^Smených všecko právo štole puojené, tak na visuté jakož "j^^a^an^"' na ležaté stran, svobodn obdrží. §. 20. A toto také ústa- Krái má též býti, v me- Srštoínfch novujerae, jestliže hora, kteráž tak má zech štoly mohla by slušn mieru doplniti: cožkolivk nám ^^^^^ýc' provolánie, jeŠtof to býti
nemá.
§.
13.
Ale teto
,
;
:
mr
:
;
mena
—
LIB. n.
340
—
mensuram debitam adimplere quidquid nobis juris in superfluitatibus competit, etiam infra stollonis limites reser21. Statuimus etiam, ne urburarii nec quisquara vantes. §. alius ipsis stollonariis ponat scriptores et scansores aut aliquos alios officiales, sed generales nostri scansores in omni argentifodio jus habeant scandendi, qui nostro nomine, ut omne argentifodium debite excolatur, respiciant diligenter; interest enim reipublicae, ne quis etiam rébus propriis abutatur. Cuicunque stollo confirmatus íuerit, idera jus §. 22. in eo habeat magistratus nisi tunc sua negligentia exigente alius, tantum ex ipsis stollonariis, ordinetur. Neque alios divisores metalli et refectores bulgarum, quam generales juratosque delectentur habere. §. 23. Cum vero stollonarii cum suo stollone pervenerint ad civilem laneum, qui colitur, nec ipsis appropriatus est: civibus etiam invitis transire ipsum possunt de jure, et quidquid transeundo cum una mediocri zappa ultra se zappare poterunt, ipsorum est ; ac ex profunditate possit
•
;
módo acquisitum etiam ipsorum
est; nec lucrum ex eo tunc cives ipsum stollonem propter aquam educendam, venturaque inferendum habuerint necessarium, quamdiu tunc cum stollone in ipsorum laneo morabuntur, quartam partem solvunt stollonariis expensarum. §. 24. Quid si plures hereditarii stollones ad unum argentifodium protahantur, erte profundior et profundius exsiccans, suum jus suamque proprietatem prae ceteris stollonibus obtinebit, et toties areas sedecim, quot montes ipsi stolloni fuerint deputati.
simili
aliud consequuntur,
nisi
Cap. V.
De §.
stollonibus quaerentibus.
Circa stollones autem quaerentes,
1.
sic
se
urburarii
debent babere: ut cum juratis de civitate ad minus duobus et totidem de montibuseundem campm, ubi stollo fuerit inchoandus, videant studiose, si conveniat nostrae reipublicae propter campm aquosum aut alia qualibet de causa ibidem stollonem instaurari ex tunc ipsum volentibus inchoare urburarii secure conferant cum nostro et nostrorum civium jure salvo, ac collatio cum omnibus suis conditionibus super eo expressis pri;
vero šunt jura stollonem colentium supradictum, ut postquam elevatus fuerit, in anteriori parte quartum dimidium laneum habeant ante caput ipsius^ et post eum tantundem, in quibus ab aliquo impediri non poterint, nec alicui in eisdem jus competit laborandi. §. 3. San si stollonem eundem in tantum produxerint, quod ad profunditatem unius lanei evidenter valeat desiccare, ex vilegiis
conscribatur.
§. 2.
Ilaec
—
341
—
KN. n.
práva v zbytcích píslušie, takéž v stolních mezech zachovávajíce. §. 21. Ustanovujeme také, aby urburéi ani ktokoli n^jtTzviáitjiný tm stolníkóm usazoval písae a štajgee zvláštnie aneb ^if átajge^í které jiné úedníky, ale obecní naši stajgei v každém dolu mjte právo lézti, kteížto naším jménem, aby každý duol slušn byl dlán, s pilností opatte; slušie zajisté obecnému dobrému, afby žádný svých také vlastních vcí zle nepožíval. ^^^ ^^,^^ 22. Komuž pak koli štola byla by potvrzena, tenf má právo, afby v ní byl pergmistrem ; léby tehdy provinním svého Aniž zmeškánie jiný, však z tch štolníkuov, byl usazen §.
dliteluov a opraviteluov vodných mchuov, A když nežli obecních a písežných, mají jmieti. §. 23. lánu k mstskému kterýž štolníci s sv stol piberu se tží se neb dlá, a nenie jim pivlastnn: tehdy také bez mšan dieky a vuole mohu jej z práva projíti, a cožkoli procházejíce jednu stedmú krátcí nad se moci budu dobyti, jichf jest; a z hlubokosti také týmž obytejem dobyté také jich jest; aniž zisku jiného dosáhnu kterého, léby mšané té štoly pro vody vyvedeme a vtru vnášenie mli potebnost; a tehdy, dokudž štolu v jich lánu budu obývati, tvrtý diel platiti budu stolníkóm nákladuov. §. 29. Pakliby jist hlubšie a viece štol ddiných k jednom dolu pitáhlo hlúbe osušujíc své právo a svú vlastnost ped jinými štolami obdrží, a tolik šestnácti mstišf, kolik hor k té štole bylo by
jiných
býti
ídy^^^íozdécíuov"'op^aI
rudy
,
štoinim
vueiem. '^
^""gt^iníd
f
™J'^*?'^^'".^
jimnoniepivlastnn.
,
prihodno.
Kap. V.
§.
O
Štole hledajície,
1.
Pi
štolách
kterak se urburéi mají jmieti.
pak hledajících takto
se
urburéi
mají jmieti: aby s písežnými msta pinajmenŠiem se dvma a tolikéž z hor, to pole kdežby štola mla poata býti, ohledali piln, byloliby hodné našemu obecnému dobrému pro pole vodné neb pro jinú kterú koli píinu, tudiež štolu vypraviti; a pak ji tm, kteíž budu chtti zaraziti, urburéi bezpen podajte t. propuojte, tak našeho jako i mšan našich j'* pravá s zachováním a podáme se vsemi jeho povanami na to vypovdnými, zápisy bud! zapsáno. §. 2. Tato jsú pak práva svrchu eenú stolu dlajících aby, kdyžby zdvižena byla, puol tvrtá lánu mla ped hlavu svú a po nie tolikéž, v nichžto od ižádného nemá jim pekážieno býti, aniž komu právo v týchž píslušie dlati. §. 3. A jestližeby tu Štolu na to provedli, aby k hlubokosti jednoho lánu zejm mohla osušiti: tehdy potom ižádný v žádném miest, kteréž projdu ,
i>
^-«i
;
:
!•
,
Pravá stoly hiedajicíe a ^^"^"J'^'^-
LIB
—
II.
342
—
tunc nullus in omni loco, quem suo pertransierunt aquaeductii, nunc de novo colere debet, ipsis invitis. Quamdiu vero taliter desierit exsiccare, liberum sit unicuique, post eos tamen, extra quartum medium laneum, ubi maluerit laborare. §. 4. Sed si fortuna favente in stolione meatum invenerint mensura dignum, impletis omnibus his, quae circa inventores novorum montium scilicet ut meatum rite susceperint, dando unam tricesimam secundam partem, argentumque
requiruntur, cessori
concon-
praesentando, quodque jurati ad petitiode mandato urburariorum meatum secuerint, et metallum in gáza ad minus unum fertonem boni argenti detunc jure communi mons eis cum omnibus derit fulminati conditionibus mensuretur et si qua ibidem fuerit superfluitas, nostra erit; omneque jus in eo monte nobis competit in partibus nobis debitis, cum una s chichtá nonae partis fabrilis, sicut in aliis novis montibus, sine stolione simpliciter mensuratis. §. 5. Item si ex transverso meatum cum stolione invenerint, possunt sibi monte mensurato procedere ulterius ex transverso, iterumque novos meatus quaerere, totiesque eis mons de novo mensurabitur, quotiens novum meatum invenerint mensura dignum. §. 6. Ad quemcunque autem laneum pervenerint cum suo stolione, eundem poterint pertransire cum omnibus conditionibus, quae in hac parte stolloni hereditario šunt concessae. §, 7. Possunt etiam stollonarii infra metas sui stoUonis alium stollonem concedere pro quarte parte Et lucri de sua proprietate ei, prout voluerint, assignando. hoc quidam dicunt tertium genus stollonum esse. §. 8. Statuimus etiam, ut si stollonarii hereditarii invento metallo per unam mensuram cum stolione processerint, concedant, quidquid post illam mensuram invenerint concedendum, vel ipsi suas acies ibidem informent. §. 9. Alioquin nostri generales concessores concedant omnia, quae post illam mensuram invenerint concedenda; non obstante antiquo sermone montanorum, dicentium, „se tantum diligere habere pocuniam in terra absconditam, ac si ipsam in cista reconditam jam haberent", non attendentes in his utilitatem publicam privatae regulanam omneš homines ad augmentm praeferendam riter Ipsa enim proíiciente ejus subditi reipublicae šunt asstricti. profic.iunt universi, et e converso ipsa deficiente desinunt proíicere subjecti, quia destructo principali accessoria destruuntur prout evidentissimum apparuit argumentm in divinae recordationis magniíico regc, domino Ottocaro glorioso principe, flaverint,
urburariis
nem ipsorum
:
;
;
;
pate nostro, cujus vita cunctis actibus claruit virtuosis, in tantum, quod etiam suis temporibus sibi in virtutum operationam sicut in nibus nullu3 mundi principm poterit coaeqnari ;
—
343
—
KN.
II.
neb minii svým vody-vedením, nynie i znova tžeti nemohu bez jich vuole. Dokudž pak koli osusovati nebude, svobodno bud jednomu každému po nich však za puol tvrtá lánu dlati. §. 4. Pakliby popi enim ststie v stole pramen nalezli hodný nS pramen miery, naplníce všecky ty vci, kteréž pi nalezatelích nových JJjf^^^^^JloJa' hor píslusejí, t. aby pramen práv pijali, dadce propoj- býti míena iteli jeden druhý a ticátý diel a stiebro, aby které sdý- ^^ kamí?'" mali, t. sehnali dadce urburéóm, a aby písežní k jich prosb, z pikázanie urbureuov, pramen sekali, a ruda v huti pinajmenšiem jeden vrdunk dobrého stiebra dala by páleného: tehdy právem obecním hora se všemi povahami svými bud jim mena, a byl-liby který zbytek, nášbude, a všecko právo nám v té hoe píslušie v dielech nám dlužných, s jednu šichtu devátého dielu kováského, jakožto na jiných nových horách bez štol prost mených. §. 5. Pakliby na pie pramen s stol nalezli mohu horu sob vy míce ^n\"p?e*'^'^ bráti se dále na pie, a opt nových pramenuov hledati; a tolikrát jim hora znovu mena bude, kolikrát pramen pijdií-ii nový nalezli by miery hodný. §. 6. K kterémuž pak koli 'rému\í^Í*'' lánu s sv stol pišli by, ten budu moci projíti se všemi mohu jej ^'"''^""^ '** povahami, kteréžto v té miee aneb s té strany štole dtaké stolní ci v mezech ^p^otSIi"^ diné js puojeny. §. 7. své štoly jin štolu propuojciti, za tvrtý diel zisku z své jinému štoiu ™^" vlastnosti jemu, jakžby chtli, pidati a tof nkteí pravie ^ 'Yecíi býti tetie plém štol. 8. Ustanovujem také, aby, když §. stolní ci ddiní naleznc rudu pes jednu mieru s stol rudy pešli by: propojete, což koli po té miee melo by propójeno býti, nebo sami své orty osadte. Jinak naši obecní propojiteíé propojte všecky vci, kteréž po té miee nalezli by propoj itedlné, bez pekážky davn eí horníkuov pravících, že „tak velmi milujeme jmieti penieze v zemi skryté, jakožto ty, ješto mají v truhle skryté," nepozorujíce v tom, že obecní puožitek zvláštní vci správn má pedložen býti nebo všickni lidé k pispoování obecnieho dobrého js zavázáni. Když zajisté obecnie dobré prospievá, jeho poddaní všickni prospievají; a zase, když ono scházie, pestávají! pespievati i poddaní; nebo když se zkazí pedek, i pístupkové se zkazie, totjiž píslušnosti; jakož najziemjší ukázal se jest duovod na zbožné pamti velebném králi a pánu, panu Otagarovi, slavném kniežeti, otci na- vychvaioaem, jehožto život stkvl se jest všemi skutky ctnostnými ^^^J^ kráie Otagara a ^ .' tak velmi, ze také za jeho casuov jemu v cínech ctnosti echuov. ižádný z kniežat svta nemohl se jest vrovnati; nebo jakož v jeho šastném zpravování a prospchu všecko královstvie jeho i bydlitelé královstvie ve všech sbožích prospievachu ,
,
'
Moh
;
;
i
.
^
\
'
2.
^
'
'U^
•
v-'
1
A
—
LIB. n.
344
—
ejus felici regimine ac profectu totum suum regimen et incolae regni in omnibus divitiis profecerant et honoribus abundanter, omnis gloria regni Bohemiae et sic e converso proh dolor !
a raaximo usque ad minimum, donec ad tempora nostri regiminis, corruerat et defecerat in defectu, quia nullus erat, qui tunc rerapublicam gubernaret; et nisi rumores „ecce mucro furit, ignis vorat, lsti de Bohemia dicebantur: raanus rapit, pupillo non parcitur, nec excipitur vidua, sacris tunc primo doluerunt incolae regni reverentia non exhibetur/ rempublicam corruisse, quia non sentitur profectus hominis, nisi cum prodesse desinit. Nos autem temporibus nostris cum summis vigiliis et surama providentia, annuente Deo, cujus gratia nunquam nos deserit, íirmiter ut speramus, in lantum profecimus, rempublicam nostram feliciter gubernando, ad totum regnum nostrum, tam in spiritualibus, quam in temporalibus reíbrmantes, ita ut jam veteris expers gravaminis Unde nullus sanae mentis ignorat, rempuin páce quiescat. blicam privatorum commodis praeferendam, in qua salus tot hominum et tranquillitas procuratur, et ideo nuUi mirentur, si nostra utilitas in raontibus sicut alibi privatorum commodis praeferatur. §. 9. Hoc autem dubiura declarareintendimus in hac parte, scilicet, si meatus cum metallo infra montem mensuratum et stollonem hereditariura inventus fuerit mensura dignus et monti principali septem, nobisque nostris regalibus laneis extra metas stoUonis tantummodo mensurans civium ac dominorum lanei infra metas stollonis, dummodo alius mensuratus non impediat, mensurentur; alioquin in vanum mensuras haec clausula praeoccuparet, nostro ac nostrorum civium jure salvo; nam verba cum effectu šunt intelligenda. §. 10. Quidquid autem de septem principalibus laneis infra metas stollonis fuerit mensuratum, cedet stolloni nam haec
cjm hominibus
;
;
;
mensura non íit aliunde, nisi ut lanei civium et nostram sequentes urburam cognoscantur. §. 11. Noluraus etiam per aliquem stollonem in superíluitatibus nostris, quae nobis de novo cederent, si stollo non csset, aliquid praejudicium generari, sicut de laneis nostris et civium nostrorum inquidcbet studio diligenti. §. 12. Item si stollonarii cum stollone quaercnte non ex transvcrso, sed directa meatus linea procedendo metallum invenerint; ab illo loco in quo mctallum inventum fuerit, inantea mons ipsc raensuretur cum omnibus laneis, ut supra dictum est. §. 13. 8i idem stollo jus suum obtinuit exsiccando ad minus per unam raensuram, et quod canalia, aquaeductus et fcnestrae luminales ad oraném utilitatem uerint expeditae: tunc residuum, quod infra elevationem priinam stollonis ct montem fuerit mensuratum, totum stollonariis rema-
sed de sitio
his,
fieri
— hojn "
—
345
KN. n.
též zase *pohiechu všecka sláva krá- ^°*"Pf * fj* povést S6álA lidmi od iiajvetšieho až do najmenšieho, o cechách až do asu zpravovánie jeho naaeho, klesla bieše a v sjití "'^'''^'^J^**^^sešla, neb ižádný nebieše tehdy, Jito by obecné dobré zpravoval, a jedné tyto povsti o Cechách se praviechu: „Aj prchá, ohe pálí, ruka lpi, sirotku se neodpŠtie, vdov se neshovievá, k svatým a posvátným vcem poctivost se nezachovává!"; tehdy tepruv obyvatelé královstvie želeli klesla; neb neijeme prospchu lidského js, že obecnic než tepruv, když prospievati pestává. My pak za asuov našich svrchovanými bedlivostmi a obmyslnú opatrností, s pomocí Boží, jehožto milost nikdy nás neopúštla aniž opustí, jakož se pevn nadjeme, tak velmi prospli jsme, naši obecní šastn zpravujíce a všecko královstvie naše tak v duchovních jakožto v asných vcech napravujíce, tak že obec z starého oddlena jsc obtieženie v pokoji odpoívá; protož ižádný zdravé mysli nepochybuje, že obecnic zvláštním i
lovstvie
"^
ve
cti
a
; '
eského
.
s
me
vc
vc
—
má pedložena býti. míníme s této strany,
vc
Toto pak pochybovánie kdyžby pramen s rudu a štole ddiné nalezen byl miery hodný V hoe tehda té hoe sedm lánuov pedních, totjižto prvotních, a nám naše královské lány ven z mezí štoly toliko vymiece, mšan a pánuov lánové v mezech štoly, kdyžby jediné jiná hora nepekážela, meni budte; jinak nadarmo tato listy zamstknala by, totjiž: Našeho a našich mšan práva nebo slova s skutkem mají rozumína býti. s zachováním §. 10. Cožkolivk pak z sedmi prvotních lánuov v prameních a v mezech štoly bylo by meno, dostane se štole; neb y. 1 % >^v T 1, tato miera nebývá odjinud, je dme aby lánové mesan a kte-
užitkóm vylíiti
§. 9.
totjižto
mené
:
výkiad
oné
Našehol^nasich méštan ^'cho^áním!'
mená
e
;
,
•
.
,
»
1
1
>
co
písiuiie
"""^íí^V,™®' ^ech stoly a co mšfa-
urbue píslušejí, byli poznáni. §. 11. Nechceme skr^e^^zb by skrze kter Štolu v zbytciech našich, kteížto nám tenu štoiu znova dostali by se, kdyžby štoly nebylo, stalo se které bez- nSsehynprávie, ale o tch, jakožto i o laních našich a mstských, ^^^^^ ^*^*^ Najdií-u uptánie má se státi piln snažností, §. 12. Také kdyžby
íž
našie
také,
mr
stol hledající ne napie, ale piem se beruce rudu nalezli od toho miesta, v nmž by ruda byla nalezena, naped hora jim bud mena se vsemi lany, jakož iest svrchu povdieno. 13. Pakli lest ta štola své právo ^^ '. ^ ^ v §. v. UJ ^ j j u obdržela, osusujic pri najmensiem pres jednu mieru, a kdyby žlabové, vody-vedenie a okna svtedlná ke všemu užitku byla vypravena: tehda ostatek, což níže prvnieho vyzdviženie stolového a hory bude meno, všecko štolníkóm ostane, našeho a našich mšan práva s zachováním. §. 14. Pakliby štola osušujíc a jinými vcmi, jakož jest pedpovdieno, práva Štoly nemohla obdržeti tehda prost s ob stranu miesta toho, Jireek: Codex 23
štolníci s
:
*^
1
:
I.
•
•
1
^^ÍSo^^^e" J'®^^^?'
^^\
horabytimé-
Jy^L ,„ ^ Pakji ta štola osusuje,
po-
p^ávo^majl štoiníci.
gt^^a^^^^ráv^a
neméia,
pro
^^vlnie."
MB.
in.
—
346
—
nebit, nostro in eo et nostroriim civium jure salvo. §. 14. Si autem stollo exsiccando, et aliis, sicut prius dictum est, jus
extunc simpliciter ex utraque parte inventura fuerit, sicut aliis nobis inloci illius, ubi metallum Demum lanei ventoribus, quartus medius laneus mensuretur. nostri, civium et dominorum, eodem ordine mensurentur. Ex utraque vero parte dictae mensurae deinceps sit liberum omnibus ibidem volentibus laberare quia non parat impedimentum, quod de jure nullum sortitur effectum. stollonis deficeret obtinere,
;
Incipit
Libertertius Gloriosissimi Principis Domini Wenceslai regis Bohemiae. Cap.
De
I.
concessionihus.
Nunc ad concessionum materiam transeamus, quarum cura inter ceteras regni nostri sollicitudines pluribus noctibus DOS reddit insompnes, diurnos etiam actus diversis cogitationibus occupando, eo quod ad litigantes civiliter quaestiones mundi fere majores ex ipsarum controversiis frequentius oriuntur. Nec fas est hoc probare, quod tara juris canonici, quam civilis ratio manifestat, dicens quoad litigantes, majorem esse quaestionem inter duos pauperes de modico cespite terrae, quam inter duos reges de uno integro regno. Nam contingit saepius, quod inter pauperrimos montanos nihil erti habentes, ubi nocte prima caput Buum reclinent, aut unde die adveniente victui suo tribuant alimentm, arduae quaestiones de concessionibus oriuntur, ad multarum marcarum millia se extendentes. Ideoque pluries nobis contingit, dies ac noctes cum omni lucubratione degere, quatenus tam divitibus quam pauperibus nostris montanis in tot causis arduis laborantibus aequa lace justitia Nam secundo libro satis dictum est de stolloobservetur. num concessionibus, aliorumque hereditariorum argentifodiorum, quae solum per urburarios conceduntur. §. 1. Sed nunc desimplicibus videamus concessionibus, quae fiunt in laneis nostris, in laneis
dominorum
et in superfluitatibus
per urburarios supradietos. Fiunt etiam haec concessiones per magistros montium et colonos principales in septem laneis ad montem quemlibet mensuratis, et in omni argentifodio, cum adeo suum argentifodium ampliaverint, quod difficile sit eis
—
347
—
KN. in.
kdežto ruda jest nalezena, jakožto jiným novým nalezaóm, bu. Potom lánové naši, máan i pápuol tvrtá lánu pak stranu eené nuov, týmž ádem meni bute. S dlati, neb chtjicím tudiež všem svobodno potom miery úinku. nemá ižádného pekážky neini, cožf z práva
meno
ob
bu
Poínají se
tetie knihy práva královského od štdrého krále Vácslava slavné pamti hornikóm daného. Kap.
O
1.
propojtkdch^ jenž slovu lénŠafty.
podávánie, pojme, jichžto pée mezi jinými královstvie našeho pelivostmi mnohé noci uinily js nás nespíce, denní také iny rozlinými myšleními zamstnávajíce, protože jelikožto k tm, ješto se z svta najvtŠie mstsky sdie neb svtsky, otázky z jichž odporností astokrát vychodie. Aniž jest slušné toho dovoditi, což tak práva duchovnieho jako svtského rozum
Nynie k zpuosobu propojiek,
totiž
takm
ka
sdie, že vtší pe bývá mezi dvma chudýma o malý drn zem, nežli mezi dvma králoma o jednom celém královstvie. Nebo piházief se, že mezi peoznamuje,
tm,
ježto
se
chudými horníky, ješt nic
jistého
nemajícími,
kdeby noci
sv
hlavu sklonili aneb odkudby v den picházející živnosti své dali pokrm, tak mnohé pe o propojikách vzni-
píštie kují,
k mnoha
nám
se
tisíce
k hivnám
se ztahujíce; a protož
mnoho
piházie dní i nocí s tesklivostí vésti, aby tak bohatým jakožto chudým našim hornikóm v tak vysokých pech pracujícím rovnu váhu spravedlnost byla zachována. Nebo v druhých knihách dosti praveno jest o stolních propojikách jiných ddiných dieluov, kteréžto toliko skrze urburée podávají se. §. 1. Ale nynie o prostých vizme propojikách, kteréžto bývají na lániech našich, na lániech panských a na zbytciech skrze urburée svrchu pravené. A bývají ty propojiky neb podávánie skrze pergmistry a kverky prvotnie na sedmi lániech k hoe každé pimených a v každém dolu, když tak daleko svuoj duol rozšíili by, žeby tžko bylo jim veškeren duol tžeti svými náklady a ztravami, vyberce sob z nho lepšie,
i
23*
Kto ^"^^^
má
mi ^^^^*
LIB.
—
m.
—
348
totum excolere suis sumptibus
et
expensis,
eligentes
ex eo
ad colendum, residuura melius ac quantum vero pro quota parte lucri, prout inter eos convenerit, concedatur. §. 2. Jure autem montanoriim concessio est de persona pro quota parte lucri concessae rei translatio aliam in personam. Istae vero concessiones raodis variis conceduntur, quaudoque pro media parte lucri, quandoque pro tertia, aut quarta, et sic ultra et infra, prout argentifodium fuerit fructuosum et inter se conveniunt contrahentes aliae vero multae concessiones his conditionibus inseruntur, sicut plenius infra dicemus. §. 3. Sed cum a capite edenda sit ratio de concessionibus, primo quae fiunt per urburarios in laneis nostris et superfluitatibus videamus, in quibus principaliter est regia utilitas attendenda, ne causa alicujus lucri privati, neque effectu consanguinitatis aut favoris, aut dilectionis, aut etiam timoris alicujus personae pro minori proprietate quam liceat, conferantur; nam ut eo major proprietas nobis de nostris laneis et superfluitatibus derivetur, volumus eos easve concedi perpetuo, vel quamdiu temporis utifrui poterint, recepturi, dummodo eis minime abutantur; quia privilegium meretur aramittere, qui abutitur sibi tradita potestate. §. 4. Volumus etiam ex innata nobis pietate sibi ipsis voluerint
;
nostris
subditis
in
quibuscunque valeamus
illicitis
gravami-
nibus providere, statuendo, ut quidquid urburarii nostri rite ac rationabiliter tempore suo concesserunt sine dolo, in nullumque nostrum praejudicium aut gravamen alii urburarii eisdem aliisve in urbura succedentes, nullatenus hoc valeant revocare nam bene convenit humanae rationi, ut socius laboris cum indignum sit, ut eo ammoto, sit et consors consolationis qui rem inutilem suis laboribus reddidit fructuosam, sine ratione condigna sibi alium subrogare, cum tamen rem culpa carentem in dampnum non conveniat evocari. §. 5. Si autem aliqui montani suo argentifodio abusi fuerint, sivé sit hereditarium sivé non, vel quocunque nomine censeatur: urburarii statim de eo mediantibus juris rationibus se intromittant. §. 6. Interest enim nostra ne quis suo argentifodio abutatur; abutuntur autem sic cultores argentifodio suo si ipsum eo módo non excolunt, ut deberent, aut metallum clam subtraxerint, aut plus debito tempore meatum inventum fraudulenter occultaverint cum metallo; item si justam urburam non dederint, cum partibus ipsam sequentibus, aut aliquas partes nobis debitas occultarent, et specialiter proprietatem nobis debitam non solvendo. §. 7. Omnia tamenhaec corrigi volumus juris ordine observato, nec quicquara patimur sine juris ordine condempnari. §. 8. Si vero aliquis vel aliqui colonorum aiiis inaciis et ignaris delinquerint in pracmissis vel aliquo ,
;
;
,
:
_-
349
—
KN.
m.
sami k tSženie, ostatek pak za jistý diel zisku, jakož mezi seb smluvili by, propójujíce. '§. 2. Právem pak hornicím propojika jest penesenie pro- p^^y],?;^«^ pójené vci na jin osobu za urený diel zisku. A ty propojiky rozlinými obyteji propjují se; nkdy z polovice zisku, druhdy z tetiny neb z tvrtého neb z pátého dielu, a tak výše nebo níže, jakož duol byl by užitený, a mezi seb projednávajíce smluvili by a mnohá jiná podánie s tse, jakož plnjie dole povieme. §.3. Ale „^/bSuív mito výmienkami hlavy má se póieti rozum, najprvéopropojikách, ^naj^»íDiech^ ponvadž od kteréž bývají skrze urburéíe na lániech našich a na zbytciech, královských. vizme, v nichžto prvotn královský užitek má šeten býti, aby ani píinu kterého zisku zvláštnieho, ani píchylností, píbuzenství neb piezni, neb milováním, neb také bázní nkteré osoby za menší vlastnost, nežliby slušelo, podáváni nebyli; nebo aby tiem vtšie vlastnost nám z našich lánuov a zbytkuov picházela, chceme, aby je propójovali k nebo kterak dlúho pijímai mohli by jich požívati, nosti kdyžby jich jedn zle nepožívali; nebo zvláštní e právo hoden §. 4. Chtjí ce ^^rbuSVojest ztratiti, ktož moci sob dané zle požívá. v kterýchž v^^l^^^^^poddané, také z pirozené nám milostivosti naše
kterak mnoho
budu
dj
chtieti
;
v-
,
vcech muožeme, ped nehodnými obtžováními opatiti, jich toho ustanovujeme, aby, což koli urburéi naši práv a rozumné asu svého beze lsti propuojili by, ne k našie k škod neb obtieženie jiní urburéi, tch nebo jiných na urbue potom následujíce, nikoli aby toho nemohli odolati; nebo dobe
koli
pisluŠie lidské rozumnosti, aby tovaiš práce byl také úastník utšenie; ponvadž nehodné bylo by, aby toho odvrhce, kterýž vc neužiten uinil užiten robotami svým^, bez rozumu hodného na jeho miesto jiného vsadili, ponvadž však vci, kteráž viny nemá, v škodu neslusie obraceti. §. 5. Pakliby kteí horníci svého dolu zle požívali, by pak byl ddiný nebo nic, nebo kterým koli jménem jmenován byl
ne-
hoíilcfVie JoJ.^«^^?;°^
urburéi naši ihned podle rozumu práva ven se uviežte. §. 6. Slušie zajisté na nás opatiti, aby žádný svého dolu xiemto obytzle nepožíval. Zlef pak požívají kverkové dolu svého takto ^fZ^^llT n^a hojestliže jeho tiem obytejem netžie, totižto nepavují, jakož právo dlužni jsú, nebo rudu tajn kradli by, nebo aby déle nežli slušné jest, pramene nalezeného s rudu lstiv tajili; také tratie, aby spravedlivé urbury nedávali s diely ji pi- Kverkové tratie táie. slušejícími, nebo aby nkterých dieluov nám dlužných zatajováli a zvlášt zvláštnosti nám dlužné neplatiece. §. 7. Aysak chceme, aby tyto všecky vci opraveny byly s zachováním ádu práva, aniž chceme pezieti t. strpti, by kto bez ádu práva byl odsuzován, totiž potupen. §. 8. Pakliby kto neb kteí
by
:
:
a
—
LIB. in.
350
—
ex eo nolumus universitatem condempnari praemissorum colonorum, dummodo ipsi non consentiant, ne illud delictum ratum habeant; quia posse resistere adversis, et non facere, est ipsis consentire, et in bac parte ratibabitio retro trabitur §. 9. Placuit etiam veteribus, quaet mandato comparatur. tenus unusquisque montanus boc módo jus suum salvum in montibus mensuratis, laneis et concessionibus conservaret Si coloni montis mensurati omneš septem laneos excolerent cum tribus argentifodinis, laneos autem pro erta proprietate concessos, cujusque nominis censeantur, cum una argentifodina et tribus aciebus, et concessionem cum una sóla acie solummodo colerent. Sed moderni multo perspiciores veteribus, modm alium complectentes videntur annuere in praesenti, unumquemque laneum argentifodina propria excolendum et cum tot aciebus, quot in eo sine colonorura impedimentis poterint informari. §. 10. Idemque de aciebus in concessionibus observetur; nam quod a pluribus quaeritur, facilius invenitur; nam multa millia hoc ipsumque rei experientia manifestat marcarum in terra usque in diem novissimum inutiliter quievissent et adbuc quiescerent, si in omni argentifodio non con,
:
;
cederentur concessiones, lanei et acies indistincte, tracta de conjectura. Unde opinionem modernorum in his magis rationabilem approbantes statuimus laneos et concessiones concedere et acies, non obstante colonorum contralaneonarii enim sectores multa dictione qualibet, informari praeterito
;
montana assiduo suo labore ac modicis expensis faciunt fructuosa. §. 11. Istae vero concessiones quandoque íiunt pure, quandoque conditionaliter, quandoque etiam ad certum diem fiunt etiam quandoque particulariter. §. 12. Pure autem hoc módo fiunt concessiones cum perpetuo conferuntur, vel quamdiu inutilia
;
:
coloni ipsis utifrui poterint, et si venerint cum sua concessione vel acie ad meatum ordinarium, quidquid ibi exsecuerint de metallo, id ipsorum est. §. 13. Quam ito autem coloni principales transeundo ad ipsos pervenerint, tunc statim eos recedere oportebit, quia regulariter concessores in hac parte šunt laneonariis potiores. §. 14. Nisi tunc quidquid cum sua acie lucrari possent, in concessione sibi facta specialiter sit expressm hoc módo esset eis jus adeo forte acquisitum*, quod nulli de suis aciebus cedere cogerentur. §. 15. Sed hanc clausulam, scilicet „quidquid cum sua acie lucrari poterint," ;
in praejudicium principalium colonorum concessionibus inferri deinceps penitus prohibemus, etsi ipsi coloni magistro montis concedendo potestatem dederint generálem; nisi tunc inseratur „de colonorum licentia speciali" nam plus válet, quod specialiter injungitur, quam quod generaliter imperatur, ipsis;
—
351
—
Kif.
m.
kverkuov bez vdomi jiných sheSili v pedepsaných v- ''g^JuJníJÍ** cech neb v které z nich, nechceme, by pro to všickni byli svoiujídch. odsúzeni a potupeni, když jedno k tomu js nesvolili aniž svolují; neb ktož muož opieti se a zhrániti zlým vcem a neope se, tenf jim povoluje a vinným se iní; neb nenie bez vady tajného tovaišstvie, ktož hiechu se nechce opieti a v té miee pezenie táhne za se a pikázaní rovná se. Líbilo se jest také starým, aby jeden každý horník Kterak hor§. 9. tiemto obytejem právo své zdravé zachoval na všech lániech gvépráv? m mených i propojikách Kdyžby kverkové hory mené ^^^llfj'^' všech sedm lánuov se tmi doly dlali, lány pak za uren vlastnost propuojené, kterýmžkoli jménem jmenovaly by se, aby jedniem dolem a trojími orty, totižto úhly, a propojenie, totiž podánie, jedniem toliko ortem samým dlali by. Ale nynjší, mnohem vtipnjší starých, jiného obyteje se chytivše, vidlo se jest jim svoliti nynie, aby jeden každý lán dolem vlastním tžen a dlán byl a s tolika orty, kobez pekážky kverkuov mohlo napraveno likož by v býti. §. 10. A též o ortiech na propojikách bud zachová- ^^^p'''Jp;'J*^; tiech. váno; neb ruda, kteráž se od mnohých hledá, snáze se nalézá; a to samo zkušenie též vci oznamuje; neb mnoho tisícuov hiven odpoívalo by v zemi až do dne saudného neužiten, a ješt by odpoinuly, kdyžby v každém dole z
;
:
nm
lánové, propoj iky a ortové nerozdíln, dovtip. Protož z toho duomysl nynjších v tch vcech rozumnjší tvrdíce ustanovujeme, aby v lániech a propojikách zpósobeni byli orti, totižto úhlové, což jich hodn muož býti, bez pekážky kverkuov a všelijaké
nebyli
propoj ováni
berce
z
minulého
asu
sekái, to jest lénhavéi, mnohé neužitené hory ustavin svú prací a malými náklady inie užitené. §. 11. Tyto pak propojiky nkdy bývají prost, orozUcnoiti druhdy s povahami, totižto s výmienkami, a druhdy také k propojiky. urenému dni neb asu, a druhdy strann anebo dieln. §. 12. o propojicí "^p^^o^^^Prost pak tiemto obytejem djí se propojiky: Když bývají podány, anebo jakž dlho jich kverkové mohli by požívati, a kdyžby pišli s svú propojik nebo ortem k prameni poádnému, cožkoli tu rudy vysekali by, to jich jest. dursiaku §. 13. Kterak brzo pak kverkové prvotní berúce se pišli-by o k nim a dodlali-by se jich tehda oni hned zase budu musiti postúpiti; nebo s té strany propójitelé správn js mocnjší, nežli lénšaftníci. §.14. Leby v podání bylo vymienno, „což by v ta doby svým ortem mohli dobyti, to aby jich bylo; tiem obytejem bylo by jim právo tak silné dobyto, že ižádnému z svého ortu postúpiti by nuceni nebyli. §. 15. Avšak tu vymienku; totiž „co by svým ortem mohli dobyti," na škodu odpornosti;
lanoví
zajisté
vn
:
.
,
LIB.
—
m.
352
—
volentibus non infertur injuria, nam unusquisque renunciare poterit juri suo; sed inter laneonarios haec clausula maxim locum habet, ut eo proniores in laboribus perseverent. §. 16. Item concessores consueverunt laneonariis dare funes et coreum ad extrahendum suam aquam et derivandum ad generálem aquae haustum principalium colonorum sed in his optima est cautela: Primo declarare contrahentium voluntatem, quia pacta ex conventione legem suscipiunt; si vero nihil inter contrahentes de his dictum est, tunc generalius est, concessores laneonariis módo praedicto in funibus et quia ubi est emolumentum , et onus esse coreo providere debet. §. 17. Tenentur insuper aquam principálem, ne ipsos in laboribus suis impediat, retinere; unde valde cautum erit, haec omnia sub bono testimonio declarare, ut unaquaeque alioquin super quaestionibus pars suis terminis sit contenta inde exortis stabitur solius testimonio concessoris. §. 18. Sed tamen visum est concessores solos in hujusmodi testimonio saepius vacillare, juxtaillud: Vae soli, cum ceciderit; non habet sublevantem! ideo ad majorem veritatis doctrinam statuimus hoc edicto, magistros montium de cetero concessiones nullas concedere, nisi ad minus uno praesente suo colono vel uno jurato, scilicet scansore, carpentario vel custode, qui cum ipso concessore simul perhibeant testimonium veritati quia quae infirmari possunt, praecavere debent nam istae quaestiones plures ad magnam summam pecuniae se extendunt. Quare circa eas semper cautius est agendum, ut omni parte fraudibus hominum occurratur, indempnitati litigantium consulendo, ne suppressa veritate innocentia feriatur.
que
sic
;
,
;
;
;
Cap.
De
II.
conditionalihus concessionibus.
Conditionales vero concessiones šunt, quae cum hac clausula conceduntur: Ut quam ito laneonarii ad ordinarium meatum pervenerint, ab ipso recedant, nullo ad eos transitu expectato; quod in puris concessionibus locum non habet, quia in illis laneonarii, antequam ad eos fiat transitus, suum faciunt, quan-
—
353
—
KN.
III.
prvotním kvcrkóm v propojikách vmšovati, také ovšem zapovídáme, by pak také sami kverkové dali moc obecní perkmistrovi propójovati leby tehdy to bylo vymluveno „z zvlástnieho dopuštenie kverkuov;" nebí více muož, což se zvlášt porie, nežli což se obecn pikazuje, a jim tak chtjícím nedje se bezprávie nebo jeden každý právo své muože otevzdati; ale mezi lénhavéi tato výmienka najvtsí miesto má, aby tiem hotovjší v pracech setrvali. §. 16. Také pro- j^^^ ^^^ ^^ pójitelé obvyklí isú lénhavéom dávati provazy a kuože k vau potel vytahováni jich vody a pevedeme do obecnieho vody-zumpu prvotních kverkuov; ale v tch vcech najlepší jest ubezpeeneb smlvy nie aneb opatrnost: najprvé vylíiti stran vuoli z sjednávánie právo bér; pakli mezi stranami smlvajícími se o tch vcech reno nenie, tehda obecnjie jest, aby propójcitelé lénhavéom nebo pijímaóra i provazy i kóže vydávali; nebo kdež jest puožitek, tu má býti i biem, t. náklad. §. 17. Dlužni js nad to vodu prvotní držeti, ahy jim protož velrai bude i bezpeno ^^ové y jich prácech nepekážela svdomím vylíiti, aby vodu lénh i opatrno, ty všecky vci pod dobrým jedna každá strana dosti na svých mezech mla; jinak o pech z tohoto vzniklých veno má býti svdecstvie samého propójitele. §. 17. Ale ponvadž vídáno jest propójitele samy y ta- pergmísti kových svdecstvich astjie pochybovati, podle oné Šalo- "„ojovS mnovy Bda samému lovku (sic) kterýžto když padne, nemá, bezkverku^ ^^^^ ktoby ho pozdvihl! protož k vtšiemu nauení pravdy ustano- ^" vujeme tuto výpovdí, aby pergmisti potom žádných propojiek nepropojovali, le najmén v pítomnosti jednoho svého spolukverka neb jednoho písežného, neb štajgee neb cimrmana neb hutmana, kteížto s tiem propuojitelem spolu by mohli svdecstvie vydati pravd; nebo kteréž vci zemdleny mohu býti, se jich vyvarováno býti nebo tyto pe mnohokrát k veliké summ penz ztahují se. Protož pi nich vždyckny má opatrnji inno býti, aby z každé strany lstivostem lidským odpora byla uložena a razeno bylo k neškodnosti sváicich-se, aby pod utlaením pravdy nevinnost nebyla uražena. ;
;
;
S
;
ei
:
má
;
Kap.
O
^' II.
propojikdch lénhavéuom pod výmienkami neb 'povahami.
Propojiky pak pod výmienkami neb pod povahami jsf, kteréž
s
výmienk
tuto
véi neb
ti
nho
neekajíce
;
a
:
Aby jakž
brzy lénha-
pišli by ku pramenu poádnému, aby a odstpili, žádného k nim pruochodu ta výmienka v prostých propoj Íkách miesta
pijímai
ihned od
propójují se
odešli
LIB.
—
in.
tumcunque
354
—
de metallo
medio tempore exsecare, ut ut tardi montium cultores provocentur vigilantiua ad laborem alias male ageretur de nostra republica, si unusquisque pro sua nostrum argentifodium poterint
jam praedictum
et ideo
est;
fit,
;
coleret voluntate.
Cap.
De
concessiontbus
III.
ad certum
tempus.
Sed ad certum diem fiunt concessiones, cum conceduntur ad festm Nativitatis Domini aut Pascae aut Carnisprivii, et de
statimque die adveniente concessiones exspirant. diem laneonarii aliquod impedimentum sustinuerint per negligentiam principalium colonorum, quia non tenuerunt aquam laneonarios submergentera aut fecerint aliquod opus in argentifodio, quare ipsos a suis laboribus cessare oportuit usque ad ejusdem consummationem id ipsum vero tempus sic neglectum post diem trausactum eis integraliter est supplendum, ita ut utrobique plena justitia tribuatur. Alioquin in potestate esset principalium colonorum, laneonarios sectores faciendo aliquod maliciose opus inutile, a suis concessionibus usque ad statutm terminm submovere. Quod praecipimus ipsis nullatenus non nocere, sed totum tempus neglectum sic volumus ipsis integraliter adimpleri; eo quod melius est, jura ipsorum inviolata custodire, quam post causám vulneratam sic
Si
aliis;
autem
infra
:
remedium
invenire.
Cap. IV.
De
concessionibus particularihus.
Šunt insuper quaedam concessiones particulares, ut si unus solus, aut etiam duo tantum ex colonis suas partes pro quota parte lucri concesserint excolendas; et si illis cultoribus postea displicuerit laborare in eisdem concessionibus, illud denunciare tenentur suis concessoribus, quatenus se suis partibus intromittant alioquin perditis partibus quocunque módo ex ipsorum negligentia, ad omne interesse concessoribus constrigentur. Quam regulam in omnibus similibus casibus praecipimus observari adjuvari enim nos beneficio convenit, non decipi; alias posset unusquisque laneonarius aliusve auicunque hoc módo suum concessorem suis partibus defraudare; unde maliciis hominum occurendum est, ne videantur de suis iniquitatibus gloriari. ;
;
—
—
355
KN.
III.
nemá; nebo v tch lénhavéi prvé nežliby k nim byl pruoto své chod cožkoli mohli by toho asu rudy vysekati inie, jakož již dieve jest praveno; a tof se proto dje, aby léni kverkové zbuzeni a ponuknuti byli k bedlivjšímu hor dlání; jinak zlef by se dalo o naší obci a obecném dobrém, kdyžby jedenkaždý duol svuoj k své vuoli dlal. ,
,
Kap.
O
III.
propojikdch do ureného
asu
fropuojených.
Ale k urenému dni neb asu bývají propojiky, když propuojují se do hodu Narozenie Pána našeho, neb do Velké Noci neb do Masopusta, a tak o jiných; a ihned den píští propojiky vyjdu. Pakliby pede dnem lénhavéi anebo pijímai nkterak pekážku trpli skrze zmeškánie prvotních kverkuov, že js vody nedrželi lénhavée vytopujície, anebo dlali by nkteraké dielo v dolu, pro nž oni od svých prací tehdy ten musili by pestati až do téhož diela dokonánie as tak zmeškaly také po dni minulém jim úpln má nahrazen býti, tak aby obojím plná spravedlnost byla dána. Jinak v moci bylo by prvotních kverkuov, lánovnie sekáe neb lénhavée, dlajície zlobiv nkteraké dielo neužitené, od jich propojiek odstriti až do dne uloženého. To pikazujem, :
aby pijímaem dielo a pekážka onch nikoli neškodila, ale neb aby veškeren as tak zmeškaly byl jim vele naplnn ;
lépe jest,
ranní
aby
pe
práva bez porušenie byla zachována, nežli po lékastvie nalézati.
Kap. IV.
O
propojikdch stranních nebo
Jsf nadto nkteré propojiky
zvláštních,
strannie,
kdyžto jeden
toliko z kverkuov své diely za nkterý kverkóm zisku propoj ili by k vytžení; a kdyžby potom nelíbilo se dlati v týchž propojikách, tot js zvstovati dlužní svým propójiteluom, aby se v své diely uvázali; jinak ztratili-liby se dielové kterýmkoli obytejem z jich zmeškánie, tehdy dlužní budu svým propuojitelóm všecko Kteržto eholu t. pravidlo pi všech podobných zaplatiti. píhodách pikazujem zachovati hodné zajisté jest a pi-
sám nebo také dva
tm
diel
;
nám spomocnu
býti, ale ne zklamánu býti jinak mohl by každý lénšaftník neb lénhavé, neb jiný který koli pijíma tiem obytejem svého podacieho a propójitele jeho doluov zbaviti lstiv protož zlostem lidským slušief se opíti, aby nebyli vidieni chlubiti se z svých nepravostí.
sluŠie
dobrodiním
;
;
^^ll^^^^ skodi kve
lénhavSdT
—
LIB. in.
356
—
Cap. V.
De
concessionihiis
per magistrm montis factis sine
scitu
colonorum. §. 1. San si magister montis concesserit aliquam concessionem colonis insciis et sine ipsorum licentia speciali: statimque postquam hoc statuerint, infra unum diem tenentur hanc concessionem, si voluerint, reclamare, laneonariis denunciando sectoribus, ut in illa concessione ulterius non laborarent; alias sciant se expensas, quas ibidem fecerint, una cum laboribus perdituros. §. 2. Si autem ab illis laneonariis scienter proprietatem a magistro montis statutám receperint, tunc ulterius concessionem per magistrm montis sic factam propter ratihabitionem non poterunt reclamare; quia quod semel placuit, amplius displicere non potuit. In his vero concessionibus ratihabitio retrahitur et mandato comparatur, §. 3. Sed si cum hac protestatione praedicto módo proprietatem receperint, sic dicentes: Hanc proprietatem recipimus salvo jure nostro, si quod nobis contra laneonarios videtur competere: tunc nullum ipsis ex receptione dictae proprietatis praejudicium imminebit, vel possunt totum metallum impetere, vel laneonarii si non šunt solvendo, caveant bonis fidejussoribus, totum metallum, si in causa ceciderint, reddituros. Tamen circa praedictas fidejussorias cautionea est cautela maxima adhibenda, quando unum metallum super aliud cumulatur, ac minus ascendit. §. 4. Et si tunc laneonarii aliquo módo subterfugere quaerunt judicium, et statim ex eo suspecti habentur: tunc metallum erit apud communem hominem sequestrandum, qui ipsum conservet parti, quae in causa obtinuit victoriam principali. §. 5. Idem dicendum erit, si laneonarii suspecti non fuerint, sed tamen fidejussores idoneos habere non possunt, ut metallum apud securum et idoneum hominem sequestretur, ut victrici
Providendum etiam est consuetum est quandometalli ab aliquibus suis calum-
parti terapore victoriae tribuatur. §. 6. studiose, ne innocentes homines, sicut
que
íieri,
in interdictione sui
indebite molestentur. Unde statuimus, ut^ quicunque alteri suura metallum interdicendo, antequam coram judice aut magistro montis principálem moverit quaestionem, voluerit impedire: jurare teneatur ibidem ad sanctam crucem, quod illud metalhim non interdicat malitiose aut animo calunjpniandi. Nullatenus, qui hoc juramentum recusaverit, audiatur; pium est enim in hac parte, pauperibus honiinibus providere, qui quandoque carent tidejussoribus, et aliunde non habent nisi de eodem metallo circa partes suas suniptus niatoribua
—
357
KN.
iii.
Kap. V.
O
projjoj íkách
skrze yergmútra kovského.
vdomie kverkuov
bez
bez
vdomie
kver-
propjil komu kter propo-
pergmistr
Jestližeby
1.
§.
jiku
uínéiii/ch
a bez jich
odpuštnie
zvlášt-
nieho: ihned jakžby to zvdli, v jednom dni dlužni js a mají tu propojiku, aby chtli, odolati, lénšaftním zvstujíce havéóm, aby v té propojice viece nedlali, jinak aby vdli, že každý náklad, kterýž by tudiež uinili, spolu s pracemi ztratie. §. 2. Pakliby od tch lénšaftníkuov vlastnost od pergmistra ustavenu kverkové vzali, tehdy potom propojiéky skrze pergmistra tak uinné pro pezenie nebudu moci odolati; nebo což se jest jednu líbilo, potom se jest nemohlo nelíbiti; v tch zajisté propojikách pezenie za se tíhne se a pikázání se pirovnává. §. 3. Pakliby s obytejem vlastnost pijali tiemto osvdením dieve takto kúce: Tuto vlastnost pijímáme s zachováním práva našeho, které nám proti lénšaftníkuom vidlo by se píslušeti: tehdy nižádné jim z pijetie eené vlastnosti bezpravie
vdom
eeným
^^^apel-g mistra
stá '
""^^
p^jf^aóuo
a
neb se mohu vŠie rudy chytiti, neb lénšaftníci, nejurute dobrými rukojmmi, všicku rudu, aby pi ztratili, navrátiti. Avšak pi ujišování dieve eených rukojemství má opatrnost peveliká jmiena býti, když jedna rudana druh hromaždí se a píliš vstupuje. §. 4. A jestliže v ta ^ch^Tiíc doby lénšaftníci nkterým obytejem saudu ujíti hledají, ihned mnéiých. z toho zle domnlí jmieni js; a tehda ruda má býti u obecního lovka položena, a ten ji zachová stran, kteráž pi nenastane
;
sú-li bohatí,
obdrží prvotnie.
§.
5.
domnní
Též má
eeno
býti,
kdyžby
lénšaft-
rukojmí hodných jmieti by nemohli, aby ruda u jistého a hodného lovka byla oddlena, aby v as vítzstvie stran zvítzilé byla dána. §. 6. Opateno také má býti snažn, aby nevinní lidé, jakož obytejno jest druhdy bývati, stavováním své rudy od druníci
ve
zlém
nebyli,
ale
však
hých falešných žalobci neslušn nebyli trápeni. Protož ústanovujeme, aby, ktožkoli druhému jeho rudu zapoviedaje neb stavuje, chtlby pekážeti, dieve nežli ped sudcí neb pergmistrem hnul by pí dlužen bud tudiež na svatém kíži pisieci, že té rudy nezapoviedá zlostn a úmyslem bezpráví a útisku. A ktož by této písahy odepel, nižádným obytejem nemá slyŠán býti; milostivé zajisté s té strany jest, chudé lidi opatiti, kteížto druhdy nemají rukojmí a odjinud nemají, jediné z té rudy, na své diely nákladuov initi, afby nadarmo nebyli trápeni. Má také písaha tato výmienku držeti, aby :
Nemají-n i,ieSi?^™ud " ciovéka.
mdy."^
suvíjV"mí pnsieci, že
slavije!
LIB.
—
III.
358
—
inaniter non vexentur. Debet etiam juramentura hanc clausulam continere, ut interdicens metallum causám suam coram magistro montia aut judice proximo adveniente judicio prosequatur; alioquin sic metallum interdictum libere absolvatur. Nam super omnia cordi nobis est, pauperes eripere ab iniquis insultibus superborum ; hoc idem sub obtentu gratiae nostrae, omnibus officialibus nostris ac
facere et expensas,
ut
communi tamen expensa judicibus imperantes. §. 7. Pro metallum licitum occupare sine quounicuique laboratoi est libet juramento, prout supra de officio magistrorum montium satis est dictura. §. 8. Noverint insuper universi montani, quod non patimur ab aliquo interdici sectionem montium et laborem, nisi tunc ob rem publicam fiant interdicta jam praedicta sed unusquisque ob spem juris sui labore nullatenus prohiSan betur, quin jus quod habeat judicio declaretur. §. 9. si a concessoribus argentifodium, in quo concessiones fuerint, amittatur aut alio módo quolibet inalium transferatur nihilominus laneonarii sectores pro eadem proprietate omnique jure sicut prius in suis concessionibus remanebunt; quia res inter alios acta aliis non praejudicat, et etiam res transit cum suo onere et honoe. §. 10. Si vero istae concessiones šunt concessae, postqam lis cum suis concessoribus fuerit inchoata, non unde in valent, quia lite pedente nihil innovandum est hoc asu concessiones ad victorem cum laneo retranseunt principali. §. 11. In omni autem concessionum causa, in qua magister montis testis principalis requiritur, nolumus ipsum judicio praesidere, quia nullus in eadem causa judex et testis esse potest. §. 12. Innata nobis pietas semper commodis invigilians subjectorum, non patitur nos conniventibus oculis pertransire cujusdam dubii errorem, imo urburariorum et concessorum injuriam et violentiam roanifestam, quam multis Cum quidam laboribus aliorum irrationabiliter intulerunt invidentes peterent sibi conferre talem laneum, quem desolatum dicebant, statimque exeuntes illum laneum, cum primo veri cultores vix exivissent et quandoque aliqui ex ipsis sub terra adhuc in eodem laneo laborarent, volentes sine aliquo juris ordine occupare. §. 13. Cum tamen jure cautum fuerit, ne tales lanei concederentur, nisi primo mitteretur unus ex juratis, qui videret, si tanto tempore jacuerit incultus, quod tunc primo secundum illius jurati aliis merito conferetur protestationem erat talis laneus conferendus. Unde Iglavienses a nobis in hac parte argui merito meruissent, quod propter defectum juris tot errores usque ad haec tempora viguerunt, quia jura montium in his scriptis publice judici et juratis in Chutná debnerant tradidisse, ut unusquisque jus suum osten;
:
;
:
;
—
—
KN. in.
ped pergmistrera sv pi provodil jinak
ten,
ktož zapoviedá rudu,
blíž
pístiem saudu
bu
359
;
neb sudcí v najruda, jesto zapo-
propuštna. Nebo nade všecko jestif nám v srdci, abychom chudé vyprostili od nepravých utiskání pyšných lidí totéž pod zachováním naší milosti všem úedníkóm a súdciem našim pikazujíce. §. 7. Pro obecní však náklad horní jednomu každému dlníku rudu slušné jest staviti beze vší písahy, jakož svrchu o úadu pergmistruov o tom dosti Vzte pes to všickni horníci, že nejest povdieno. §. 8. chceme, aby kto zapoviedal sekánie hor a diela, leby ta
védna
jest,
tak
;
staveni
nú
^ag^a^^^^ dieia hoi
doby pro obecní vc byla zápovd již eená ale jednomu každému pro nadji práva svého dlati nikoli bránno nebud, dokavadž, kto by právo ml, saudem nebylo by vylíeno. §. 9. Pakliby od propójiteluov duol, v nmž by propojicky ztratí byly, ztracen byl nebo jiným obytejem kterýmž koli na ji- ^'Juof^^én ného penesen byl nicmén lénšaftní havéi za tž vlastnost šaftníci prvé, v svých propojikách ostanu; "^^IsuS i za všecko právo, jakož nebo vc mezi jiným inná nepekážie jiným a také vc "^®*'^'
;
-i
:
;
svým bemenem i se ctí. §. 10. Pakli ty propojicky js propuojeny po poetí pe s propójiteli, tehdáf v saudu neostoji; nebo pe, dokudž v duovodiech jest, nic nemá býti
jde
s
obnovováno; protož v té píhod propojicky k vítziteli i s lánem navracujít se prvotním. §.11. V každé pak pi pro- n^^^f^dí pojiek, v nížto pergmistr má býti svdek prvotní, nechceme, když svéc aby on na saud sedl nebo ižádný v též pi nemuož sdcí ^H^aúáie] i svdkem býti. §. 12. Pirozená nám milostivost vždycky o bezprá\ k užitkóm bdieti poddaných netrpí nás, bychom my mhra- ^f^^cován výma t. ponukajícíma oima pominuli bludu jednoho pochybenie, nébrž urburéuov a propójiteluov bezprávie a násile zejmého, kteréžto mnohým nerozumn inili js Kdyžto nkteí, jiných pracem závidiece, prospchu sob podati takového lánu, kterýžto zpuštný praviechu, a ihned vejdce do téhož lánu, když jediné práv spolukverkové sotn byli vy Šli a druhdy nkteí z nich pod zemi ješt v témž lánu dlali js, chtíce jej beze všeho ádu práva osaditi. §. 13. Pon- Nepravé zt vadž však právem bylo by ubezpeeno, aby takoví lánové ^^"* °^"^ nebyli propuojováni, léby prvé jeden z písežných tam po;
:
slán byl a ohledal by, takliby veliký as ten lán ležel nedlány, aby jiným hodn byl propójen: tehda tepruv vedle toho písežného vysvdeme má býti takový lán podán. Protož Jihlavští v té miee od nás tresktáni hodn zaslúžili js býti, že pro nedostatek práva tak mnozí bludové až do tchto
asuov
js, protože práva hornieho napsaného zievn sdcí a písežným na Hory Kutny nevydali js, aby každý bez strachu právo své mohl ukázati. Anižf práva skrytá býti trvali
Práva maj ^líesíktáS Jií'iavskýci
ženie.
LIB, in.
—
360
-
disse intrepide potuisset; nec jura abscondita esse debent, sed in publico, quia omneš homines jura scire debent, ut universa prohibita declinent, et permissa sectentur. Quid enim illis de Chutná jura Iglaviensium abscondita profuerint, ex quo ipsis plenám copiam facere recusarunt, nisi quod pauperes afílicti laboribus et expensis quandoque quasdam sententias retulerunt, nec ipsi Iglavienses debito módo jura poterant defensare! Quia parum prodest, in aliquo loco jura esse, nisi sint peraonae, qui jura manuteneant et defendant; nam leges et plebiscita per vim šunt coactae. Sed nos cupientes omnia in statum debitura revocare, hoc consultissimo prohibemus edicto, ne urburarii aut concessores deinceps laneos aliquos praedicto módo conferant aut concedant, sed hune moconcedendi in illis concessionibus de cetero voluimus observari. §. 14. San tamen, quia secundum illas quatuor horas sivé schichtas diei et noctis, sicut primo libro de horarum pronuntiatione dictum est, quae cum augmento et defectu diei et noctis instabiliter varientur, non possumus ad videndum de laneis concedendis horám diei stabilem et immutabilem assignare : unde si petat aliquis conferre sibi aliquem laneum desolatum, mittant primo urburarii aut concessor unum ex juraqui videat prima hora diei, id est infra missam pritis, mam et missam summam et in hora vesperarum, dummodo non sit vigilia et dies celebris, et si his duabus horis eundem laneum jam petitm invenerit desolatum, et si hoc coram urburariis aut concessore per suum juramentum fuerit protetunc primo ille laneus ipsis petentibus, si digni fuestatus int, concedatur, et si hoc non fecerint in fraudem suorum concolonorum. Nam multi, cum ipsos ordo tangit laborandi, insciis suis concolonis dimittunt argentifodium suum incultum, et denuo ipsum ab urburariis aut concessore suscipiunt, ut per hanc astutiam suos possint excludere concolonos quam astutiam penitus reprobramus, quia fraus et dolus nulli patrocinari debent. Quidquid autem contra dictum laneos concedendi fuerit attemptatum, ipso jure sit irritum non enim jure nostro laborcs justorum impii ocet inane; cupabunt. 15. Proxime autem jus dictum de laneis §. conferendis etiam in camporum culturis, si coloni ex eis meatum suum rito et rationabiliter a concessore susceperint et ipsis sit laneus mensuratus, praecipimus observari, qui statim ipsis laneo mensurato jus lanei consequuntur sed aliae culturae camporum, quam ito vacaverint, occupantibus conceduntur, dummodo non in vigiliis et diebus celebribus occupentur. §. 16. Si cui autem concessio aliqua concedatur, gaudeat eo jure, quod sibi concessor dixerit
dm
:
;
modm
;
—
361
—
KN.
III.
mají, alebrž zjevná; neb vsickni lidé dlužni js práva vdéti, aby jedenkaždý zapovídaných vcí se varoval a dopuštných následoval; nebo co js horníkuom z Kutny práva Jihlavská skrytá prospievala, ponvadž js jim plného pípisu vydati
jedno že chudí, trápeni jsúce pracemi a náklady, druhdy nkteré jich nálezy pinesli js, aniž oni Jihlavští sami mohli js slušným obytejem práv svých hájiti; nebo tof jest málo, že v nkterém miest js práva, léby osoby byly, kteréž by ta práva zachovávaly a jich bránily, totiž jimi se zpravovaly; nebo práva a obecní nálezové mocí mají pinucena a hájena býti. Ale my, žádajíce všecky vci v slušný stav navrátiti, tuto najurazenjší zapoviedáme výpovdí, aby ani urburéi totiž propuojitelé, potom viec lánuov neb lénšaftuov ižádných dieve eeným obytejem nepodávali, ani propójovali ale tento obytej propuojovánie v tch propojikách potom chceme, aby zachován byl. §. 14. Ale vŠak že Kterým obytpodle tch hodin, totižto šichet dne a noci, jakož v prvních gg^^dieti^lJoknihách o zvstovaiech hodin horských jest povdíno, kte- pojiky. réžto s pibýváním a ubýváním dne a noci mnie se neustále, nemuožeme k o^atovánie o lániech a podávánie hodiny stálé ve dne a nepromnné uložiti: protož bude-li kto prositi, aby jemu podán byl nkterý lán zpuštný, tehdy najprvé urburéi aneb ten propuojitel posl jednoho z písežných do toho dolu, aby opatil v hodinu první, totiž mezi rán mší a velik mší, a druhé v hodinu nešporní, kdyžby jediné nebyla vigiljí a den sváteni; a jestliže po t dv hodin ten lán již prošený nalezl by zpuštný, a jestliže to ped urburéi aneb ped propójitelem pod sv písahu vysvdil byl, tehda tepruv ten lán jeho prosícím, aby hodni byli, bud propojien a aby toho neuinili na lest svých spolukverkuov. ch tr h Nebo mnozí, když se jich ád dojde k dlánie, tehdy bez véská pi vdomie svých spolukverkuov nechají dolu tak netženého, /teenTor^uov. a potom prosie za urburéuov, totižto propuojitele, a tak jej pijímají, aby skrze tu chytrost své mohli vysaditi spolukverky kteržto chytrost ovšem zamietáme nebo lest a úklad ižádnému nemají spomáhati. A cožkoli proti eenému obyteji propójovánie lánuov byloby se pokšieno, samým právem nestalé bud a marné; nikolif zajisté právem našim práci spravedlivých nešlechetní osazovati nebudu. §. 15. Naj- „ blíže pak právo povdné o podávánie lánuov také v polí poii mají též tženích, kdyžby kverkové z nich pramen svuoj ádn a rozuniech. umn od propójitele pijali, a jim byl by lán odmen, pikazujem, aby bylo zachováno nebo ihned, když jim lán bude odmen, práva lánu dosáhnu; ale jiná tženie polí, jakž brzy prázdna budu, osazujícím propójena budte, když jedno ne Jireiek: Codex. I. 24 odpierali,
,
;
ty
;
t
,
;
'
^'^y
;
—
LIB. ni.
—
362
deputandum. §. 17. Sed si concessor nihil dixerit coneedendum, sed simpliciter unam concessionem concesserit tunc apud illam concessionem infra tria quartalia unius mensurae nulla quod jus etiam in aciebus concesalia concessio concedatur volumus obtinere; nam ubi eadem est deinceps locum sis Verum si aliquod ratio, idem jus statuendum est. §. 18. vertilabrum alicui concedatur, quod in vulgari montanorum :
;
Haspel
prout inter se contrahentes convenerint, exeos nihil sit dictum, ex tunc tenentur in coreo et funibus subvenire, et aquam, ne ipsos in labore impediat, exhaurire; sed isti de vertibulo debent aquam suam ad aquae haustum colonorum principalium derivare digaura est enim, ut qui lucrum sentit, debeat etiam gravamini subjacere. dicitur,
coletur. §. 20. Sed si inter principales coloni secundariis
;
Cap. VI.
De
Cum
emptione
et
venditione.
ignorandum sit ac nosci conveniat originem et náturám, ut ejus intelrei, de qua acturi sumus, Quam ob rem veraciter sciendum lectus facilius habeatur. est, emendi vendendique originem a psrmutationibus coepisse. Olim non erat nummus, sed unusquisque secundura necessitatem rerum utilibus inutilia permutabat; quoniam plerumque Sed quia non evenit, ut quod alteri superest, alteri dsit. nihil antiquitatis
:
cum
tu haberes, quod alter desideraret, quod tu accipere velles: placuit veteinvicem ribus huic difficultati remedium adhibere, statuendo, ut ex aere forma publica sub erta quantitate et qualitate percussa emendi et vendendi de cetero usus esset, nec ultra utrumque facile concurrebat, ut illi
merces,
sed
haberent,
alterura
pretium
vocaretur.
Verumtamen cum
et venditio correlativa sint, nec unum sine reliquo esse possit: de ipsis pariter videamus, quaravis ad hune tracactatum diversimode se habeant, cum emptio per habere, se sed venditio per quirendi consueverit regulariter
emptio
modm
modm
minuendi. Contrahitur autem emptio et venditio, hentes in unum convenerint certo pretio constituto; §.
1.
pretio nulla procedit venditio. §. 2. Non ratio, sed conventio profuit emptioni, quamvis
si
contra-
nam
taraen pretii
sine
nume-
nondum sit nam quod
pretium numeratum, nec arrha quidem data íuerit;
—
—
363
KN. ni.
neb na den sváteni jich neosed. §. 16. Pakli ^^^^^'^^^ komu propojika která bude podána, raduj se tiem právem, so propji, za uložené vypovdl. §. 18. Pakliby í!'^'^"'^*^• kteréžby jemu propójitel Oprávupro^ vS -y ,.v, "^1 v^ y X pójcenie propojcitel nic nerekl propuojcuje, nez sprostné ty propojicky propjil by: tehdy pi té propojice ve tech tvrtech jedné ?ýmienkj\ miery t. latra nižádná jiná propojika nemá býti propójena; kteréžto právo také na ortiech propuojených chceme aby nebo kdež týž jest rozum, též také potom miesto obdržalo právo bud ustaveno. §. 19. Pakliby komu které vrtidlo, totiž o propojic© ^ašpie. rumpál, propuojeno bylo, jemuž obecn- h a š p 1 iekají, t. jedno všecko miesto aneb hlubokost, kudyž celý provaz jde: tehdy jakž mezi sebú strany smlúvajície sjednají a umluvie, tak bud tženo. §. 20. Pakliby mezi nimi nic nebylo eeno, tehda prvni kverprvotní kverkové dlužní jsú druhým kožemi a provazy po- ^^"^^ ^^^^ máhati, a vodu, kterážby jim pekážela, vytahovati ale tito kuože druz hašple dlužní jsú svú vodu do vody-požeradla t. prvotních ^^yymienle.^^ kverkuov žumpu pevoditi; hodnéf zajisté jest, aby, ktož
v
vigiliich
j
•
•
1
i.
;
;
zisk ije,
ml
také obtieženie podniknuti.
Kap.
O
VK
^prodávání a kupování.
Ponvadž nic dávnieho nemá nevdieno býti poznati pislušie ty vcí, o nichž praviti máme poátek i pirozenie, aby jich rozum tiem snáze jmien byl. Pro nžto v pravd slušief vdti, že kupovánie a prodávánie vzalo jest poátek od smovánie. Nkdy zajisté ne tak penz bieŠe, ale jeden každý podle potebnosti vci sob neužitené za užitené vci smováše; nebo astokrát se piházie, že ehož jednomu zbývá, toho se druhému nedostává. Ale že ne vždycky snadn se jest scházelo, aby, kdyžby ty ml, ehožby jiný žádal v odplatu, aby onen mel, což by ty vzietí chtl: protož líbilo se jest starým této nesnází lék hodný pidati. I ustanovili jsú, aby z kovu ráz obecni pod jistu jakostí a velikostí byl, a aby potom kupovánie a prodávánie ne s stranu, ale s jedné strany kup a s druhé strany cena té kup hodná byla na penzích ádnú moci uložena. Ale ponvadž kupovánie a prodávánie js vci spoluchodné, aniž jedno bez druhého muož býti protož o nich spolkem vizme, jakžkoli v tomto pravení rozdieln se mají; neb kupovánie obytejem dobývánie zvyklo se jest správn jmieti, ale prodávánie se má :
ob
:
obytejem umenŠovánie. S. 1. Djef se pak kupovánie a prodávánie, kdyžto trho* '• ít ^ jv« 1^ djce svolé se v urenu cenu, neb záplatu jistu ustanovice neb bez ceny a záplaty nejde ižádné prodávánie. §. 2. Avšak *^
t
y.
'
1
A
j.
,
;
24*
Roz^iei mezi
kupováním a prodáváním.
-
LIB.
—
m.
364
—
arrhae nomine per emptorem datur, non eo pertinet, quod sine arrha conventio nihil proficiat, sed ut evidentius probari Quia quod arrhae possit contrahentes de pretio convenisse. nomine datur, est solummodo argumentm emptionis et venditionis contractae, et quod venditur, non aliter accipiendum sit, quam si aut pretium solutum sit, aut eo nomine satisfactum aut etiam fidem habuerimus emptori sine ulla satisfactione, et tunc etiam perfecta est emptio per omnia Et ex tunc omne incrementum aut detrimentum et completa. rei emptae cum sua cJ^usa in emptorem transfertur, quae esset futura, si apud venditorem ea res permansisset, idque toto nostro jure ita se habet, nam quia res transit cum suo onere et honoe. §. 3. In venditionibus et emptionibus consensum praebere et intercedere palam est sivé contrahentes in ipsa emptione dissentiunt, sivé in pretio, sivé in aliquo alio, emptio imperfecta est; si enim emptor credit se emere partes aliquas in laneo civili et venditor vendat in laneo abbatis hic in corpore dissentitur, ergo emptio nulla est. ,
;
:
si in nomine erratum sit, de corpore autem dubitatio est, quin emptio valeat et venditio, nihil non obstante enim impedit error nomitáli dubio nis contractum, si de corpore tantum constet, quia in corpus consensum est. Illud autem imperfectum esse constat negotium, cum emere volenti sic venditor dicit Quanti velis, quem equum putaveris, aut quanti aestimaveris, habebis emptum. Sciendum est enim, obscuritatem pacti nocere potius §. 5. debere venditori, qui id dixit, quam emptori, quia potuit re integra negotium aptius declarare; nam sermo dubius praejudicium proferentis. regulariter interpretandus est in Semper enim ad communem intellectura verborum recurrendum est, et verba in eo sensu tenere debere, quem solent recte intelligentibus generare; jam non debemus verbum ex verbo, sed sensum ex sensu transferre quia plerumque dum proprietas verborum attenditur, sensus veritatis amittitur; nam in omni contractu verba deserviunt intentioni, et in jure nimia aubtilitas reprobatur. §. 6. Item antequam fit perfecta emptio et venditio, cum adhuc locus sit poenitentiae, potest emptor vel venditor sine poena recedere ab emptione vel venditione; ita tamen impune recedere eis permittimus, nisi jam arrharum nomine aliquid datum uerit; hoc enim
§. 4.
constat,
Plane
nulla
;
:
;
,
—
365
—
KN.
m.
ne vytení té záplaty anebo ceny, ale sjednáni a strženi dokonává kupovánie, akoli záplata nebyla by natena ješt, ani závdavek dán byl by nebo což jménem závdavku skrze kupce dává se, to neinie strženie, ale samo scennie než proto závdavek dáván bývá, aby snáze bylo dovedeno, že trhodjce sjednali jsú se o cenu prodané vci. A tak závdavek jest toliko duovod kpenie a prodánie skonalého a
co
siove
ku
^®5e\*„^''^^
;
;
^^
^^^^^ ^^
vdavek.
což jest prodáno, nenie jinak toho, ktožjest kupil, než to již zaplatil aneb jinae zadosti uinil. Nebo když ^,^, ^^^ ^ tomu, ktož ji kupil, beze všeho zaru- jeho siove, kto své vci sví ^^ enie a dostiuinenie, jižf jest všie vci dokonalé kpenie ''^^"p^iRtn. od toho asu všecko pibytie i ubytie a dostiuinenie. vci kupené k témuž kupci má pislušeti a panství kupené vci s její pí na kupce bývá pevedeno, kterážto byla by budcie, kdyžby u prodavae ta vc zuostala; a to vším naším právem tak se má, nebo vc jde s svým bemenem i se ctí. §. 3. V prodánie a v kupovánie svolenie trhodjce ^u gnie ne že
to,
jakoby
,
A
má
zjevno jest; nebo jestliže trhodjce dlili by se budto v kpenie nebo v záplat aneb v jiném, kpenie nedokonalé jest. Protož jestližeby kupec mnl, by kpil nkteré diely v lánu mstském a prodava prodal by v lánu opatov tu nenie svoleno o tlo té vci, protož kže
býti,
nem
:
nie stáié, le
^srovíávaj?
^v^SIafé." ^"penie.
penie ižádné nenie.
Pakliby
zejm
na jménu
poblzeno
bylo, ale o Pobiuzenie tlu siednáno, ižádné pochybenie nenie než že kpenie J™^°* Mplatné a dokonalé jest i prodánie, bez pekážky onoho pobiuzenie; nicf zajisté poblzení jména nepekážie strženie, co siove ne jestliže o tle té vci známo jest, neb k tlu jest svoleno, ^^^ženie.^*"^ Ale to jest nedokonalé strženie, když kupujícímu prodava chceš, a kterak die: šacoval by, aneb by shozajisté, smiouva ne dil, budeš jmieti kupeno. §. 5. má býti však že zatemnná neb nerozumná smlva viece má škoditi pro- ^ig°e"f^°^ dávai, kterýžto tak ekl jest, nežli kupci; neb jest mohl prodavai jasnjie tu i cenu povdieti ; nebo mylná správn má ""cimíf"""* býti vykládána na škodu vynášejícieho neb toho, ktož ji povdl. Vždycky zajisté k obecnému rozumu slov sluŠie se Kterak má utiekati a slova v tom rozumu držiena maií býti, kterýžto ^®^ ^ý.^ ^^^ §. 4.
,
Za
kon
za
Vdomo
e
vc
zvykla
js práv rozumjícím obytejn
roditi
;
a
nemáme
slovo z slova, ale smysl z smysla vykládati nebo astokrát, když vlastnost slov bývá pozorována, smysl pravdy bývá potracen; v každé zajisté slova pisluhují úmyslu, a pílišná vtipnost práviech zamietá se. §. 6. Také prvé, nežli ^ v jjyržení dokoná se kpenie a prodánie, když ješt miesto jest líto- trhu mezi vánie, muož kupující i prodava bez pokuty od trhu odst- ^'^^^''^^J*^^ piti; tak však dopustíme jim bez pokuty odstpiti, aby již ;
smlv
LIB.
—
m.
366
—
siquidem subsecuto, is qui recusat adimplere contractum duplum venditor, resi vero ddit quod emptor, id perdat, arrhis sit. expressm stituere compellitur, licet nihil super §. 7. Sed iste reodus emendi ac vendendi praecipue in novis inventionibus frequentius locum habet; quia postquam contrahentes emerunt, simul et de pretio convenerunt, soluta jam aliqua parte pretii principalis aut nomine arrharum data tunc emptor argentifodium illud intret aut alium mittat suo nomine ad videndum, an sibi rem sic emptam expediat retinere, an recedere a contractu et perdere, quod jamsolvit; nisi tunc ,
;
:
inter se statuerint
aliud
nolit recedere
contrahentes.
ab emptione
et
eodem
§.
die
8.
San
si
emptor
pretium complecte
solverit: perdet partes emptas cum parte pretii jam soluti; §. 9. nisi contrahentes tunc inter se aliud fuerint protestati.
non
In hoc vero asu qui dam versuti per totam illam diem consueverunt fraudulenter sui copiam denegare, quatenus die sic elapso partes emptae ipsis cum persoluta jam pecunia remaUnde si emptor copiam venditoris aut sui procuranerent. toris habere non poterit, eo die hoc publice protestando pecuniam solvendam eidem sub bono testimonio apud aliquem juratum aut alium idoneum virm deponat, venditori, quando voluerit, praesentandum; hoc enim módo jus suum salvum sibi et omnibus remanebit; sed in his vero emptionibus et venditionibus pacta legem ex conventione partium sortiuntur.
Cauti tamen sint in hac parte emptores, quatenus partes emptas, praecipue in novis inventionibus, ubi non est magister montis, statim coram colonis faciant sibi a venditoribus resignari; nara quidam male consueverunt, in novis inventionibus plures partes vendere, quam ipsos ibidem constet habere. §. 11. Ex tunc licet ultimus emptor sit, cui partes emptae resignatae fuerint, praefertur tamen omnibus prioribus emptoribus, quibus partes emptae non fuerunt resignatae. §. 11. Ethaec cautela est in omnibus emptionibus partium adhibenda, quia nec emptor nec donatarius in partibus emptis aut donatis illud jus consequuntur, nisi ipsis coram magistro montis avenditoribus aut donatoribus resignentur; quamvis ipsos ad omne interesse, quod eis partes non fuerint resignatae, coram judice poterunt convenire. §. 13. Si quis vero donationis causa pro minore vendat partes, quaravaleant: venditio bene válet. §.14. Quotiens enim universa venditio donationis causa facta est in totura: dicimus non valere; totiens quotiens autem viliori §.
10.
— jménem závdavku
dáno
ritco
—
367
KN. ni.
nebylo;
neb ktož zavdává
pustí strženie, kupující ztra to, což jest zavdal; pakli prodava zvrže, pipuzen bud dvénásobní závdavek ztratiti, akoli nebylo by nic o závdavciech vymluveno. §. 7. Ale tento i
obytej kupovánie a prodávánie zvlášt na nových nalézáních astji má miesto; nebo když již trhodjce stržili jsú a spolu o záplatu se sjednali, a již diel ceny hlavnie jest zaplacen i aneb zádavek dán tehdy kupující má do toho dolu vjíti nebo jiného svým jménem poslati k opatení, aby ohledal, hodí-li mu se ve tak kúpenau držeti, ili odstpiti od strženie a ztratiti, což jest již zaplatil leby tehdy ntco jiného trhodjce mezi sebii ustanovili. §. 8. Pakliby kpitel nechtl od kpenie odstpiti a týž den záplaty úpln nezaplatil by: ztratí
Ktož
táie ki
^^^'^'íeb'^*;
šukohiedái
:
;
diely
t.
kupené,
tále
nebo zavdal
;
leby
tím dielem ceny, kterýž jest zaplatil tehdy trhodjce nco jiného mezi seb i
s
Nczapiatí-
den *u?6en ^^kUpené!
V
umluvili a spolu osvdili. §. 9. té pak píhod nkteí o lstivém ^*' zchytralí pes celý ten den zvykli jsú se lstiv pokrývati a zapen/, své pítomnosti zapieti, aby, kdyžby den tak pominul, dielové, totiž tálové, tak kupeni jim s zaplacenými již penzi zuostali. Ale že úklad a lest nemá ižádnému spomáhati, protož ustanovujeme, jestližeby kupec pítomnosti prodavae nebo jeho poruníka jmieti nemohl, ten den to zjevn osvde, peníze, kteréž platiti má, jemu pod dobrým svdomím u nkterého písežného nebo jiného muže hodného polož prodávající, aby mu dáni byli, když by chtl. Tímto zajisté obytejem právo jeho zdravé jemu ve vŠech vcech ostane. Ale v takových kúpiech a prodajiech smlvy právo z sjednánie stran beru. v prodaji
však v tom bute kupující, aby diely ^""^^^^^f^ §. 10. Opatrní kupené, zvlášt na nových nalézáních, kdež nenie pergmi- právo lomi stra, ihned ped k verky kázali sob prodavauom otevzdati Ktožtáieki puje, Kaz !• 11«. viiv/i» fi neb nekteri zli zvykli jsu v nových nalézáních viece die- sob je pf ;
1
1
>
r
^
•
prodávati, nežli jich tu mají. §. 11. Protož, by pak kupec poslední byl, jemuž dielové kupení byli by otevzdáni, pednášie se však a pedstavuje všem kupcuom prvnjším, jimžto dielové kupení nebyli otevzdáni. §.12. A tato opatrnost má v každém kupovánie dieluov býti zachována; nebo ani kupec ani darovaný v dielech, totižto tálech kupených nebo daných, ižádného práva nedosahují, le jim tch dieluov kupených nebo daných ped pergmistrem bude postpeno od prodávauov nebo davateluov a otevzdáno. A protož, kdyžby jim nechtli vzdáti, tehda ze vŠech Škod, kteréž by vzali pro ne-
luov
vzdánie, mohú ped súdcí pro píinu darovánie za stály, mocný jest prodaj.
pohonni
býti.
mén a lacinjie
#
§.
14.
A
§.
13. Pakliby kto
''''vzdati?*
Takové
ot
^^^^^' ^?; neotevzda °^^^'
Pohnáni neotevzda "'®'
^^q^^.^
^^
prodal tále, nežliby táieiacmo pakli všecko prodánie "^píS*
—
LIB. in.
368
—
partes donationis causa venduntur, dubium non est, venditionem valere. §. 15. Quicunque autem in fraudem reipublicae vel creditorum fingit se suas partes aut alias res obligare vel vendere, nibil agit; nuda enim et imaginaria venditio pro non facta est, et ideo nec alienatio ejus rei ad-
pretio
mittitur; quia plus mulate concipitur. §.
16.
Et
est
válet,
quod
aliud
genus acquisitionis
in veritate
quam
si-
Conductio
et
agitur,
:
nam ad
similitudinem emptionis et venditionis contrahitur, si contrahentes in conductione et locatione convenerunt erta mercede statuta, quia sine mercede nulla procedit conductio. Si itaque inter contrahentes convenerint, ut quanta mercede Petrus rem locandam aestimaverit, pro tanta sit locata, et siquidem ipse qui nominatus est, mercedem definierit: omnimode secundum ejus aestimtionem merces persolvatur et res tradatur, ut ad effectum conductio perducatur. §. 17. Sin autem ille, qui nominatus est, sivé noluerit mercedem sivé non potuerit definire, tunc pro nihilo quasi nulla mercede constituta. est conductio, Quod jus cum locationibus et conductionibus nobis placuerit, non est absurdum, et in emptionibus et venditionibus locum habere. §. 18. Item quemadmodum in eraendo ac vendendo regulariter concessum est, quod pluris sit, minoris emere, et quod minoris sit, pluris emere, et ita invicem se circumscribere: magnum hic in locationibus et conductionibus locum habet; et hoc maxim nos et nostros tangit montanos, eo quod a saeculo non est auditm, tot magnas et pretiosissimas locationes et conductiones contrahi in tam modico terrae spatio, sicut in argentifodio nostro Chutnae, nobis ab origine mundi coelesti providentia reservato. Sed quod creatura non habeat, ut pro meritis respondeat creatori, saltem manibus erectis in coelum gratias agimus pro universis beneficiis; quia sua gratia nos creando in hoc inter cetera beneíicia nos beavit, ut quasi omnia regna mundi jam auri argentique fodio exsiccata, sóla fertilis Bohemia nostris temporibus suo auro et argento fertiliter irrigaret. Quam ob rem nostris montanis sincere intendimus providere, ut unusquisque sine alterius praejudicio suis terminis stet contentus. §. 19. San si contrahentium placuerit voluntati, tales partes expressa mercede locatio;
ad certura terminm
sint
locatae;
quamcunque enim legem
tunc ipsi contractu de communi consensu indixerint, ab utroque contrahentium inviolabiliter observetur. §. 20. In hujusmodi autem obligationibus idem maxim spectare debemus, quod per utramque partem convenerint, ut si quis tunc ipsorum
— stane
se
pod
píinu
dánie,
369
—
KN. in.
prodánie moci
nemá
;
kolikrát
pak hubenjší záplatu dielové prodávají se píinu darovánie, nenie pochybno, žef prodaj má moc. §. 15. Pakli kto na peIstnie obecného dobrého nebo svých viteluov zámysle své tof nenie diely aneb jiné vci zastavil by anebo prodal mocno nahé zajisté a zamýšlené prodánie za neužitené se pokládá, a protož ani utracení té vci dopstie se neb viece ,
o
istiv^i.
^j,Svó" luov.
;
;
muož, což v pravd dje
což se pokryt vymýslé. o dobyti §. 16. Jesti i jiné plém dobývánie: Pronajetie anajetie; ku podobenstvie dje kupovánie a prodávánie, kdyžto se neb '^Jíonajimá °^*stranu sjednají se na ureném nájmu spoludjce s platu, jistu mzdu ustanovíce; nebo bez jisté ceny neb mzdy Protož jestliže spoludjce mezi nejdet ižádné pronajetie. sjednali by takov, se aby za kterak velikú mzdu Petr seb vc nájemnii šacoval by, za tak velikú aby byla najata, a jestliže ten, kterýž jmenován jest, mzdu uložil by: vedle jeho uloženie mzda ovšem bud placena, a ta vc vydána bud, aby k skutku pronajetie pivedeno bylo. §. 17. Pakliby ten, kterýž o nemožní se,
nežli
ob
jest, nebo nechtl mzdy neb nemohl uložiti: tehdy kií^oTáiTí za nic nestuoj pronajetie neb plat ižádnú mzdu nenie ustaven, pronajíniái A to právo ponvadž v najímání a v pronajímání nám líbilo se, neniet neslušné, aby v prodáváních a kupovánie miesto mlo. jest jr^jjjfydra §. 18. Také jakož v kupovánie a prodávánie dopuštno, aby, což dražšie jest a vtšie, lacinji a za bývákUpei bylo kupeno, a což lacinjšieho a nižsieho, aby dráze a za více bylo kupováno, a tak vespolek sob ujímati velikéf to v najímání a pronajímání miesto a opisovati má; a tof najviece nás a našich horníkuov se dotýe, protože od vkuov nenie slýcháno, by toliko velikých a pedrahých najímání dalo se na tak malém zem prostranství, jakož na dolech našich stiebrných v Kutn, nám od poátku svta nebeskú obmyslností zjeveném. Ale ponvadž v2íií?7é*ch stvoenie nemá, co by za dobrodinství oddalo stvoiteli svému, hor a du aspo zdvihnúce ruce svoji k nebi, dieky vzdáváme jemu za Tinénie. všeliká dobrodinie; nebo jeho milost nás tvoéc mezi jinými dobrodiními v tom nás ozbožnil, kdyžto všecka královstvie svta již zlatá a stiebrná kopánie vyschla, sama plodná zem eská našich asuov svým zlatem a stiebrem plodistv obvlažila jest. Pro kteržto vc naŠe horníky piln Každý m^ míníme opatiti; aby jeden každý bez jiného bezpravie na^°^^^°*^^^ svých mezech ml dosti. §. 19. Zajisté, bude-li se trhodjcí o najímá *'^^"°^" líbiti voli, takoví dielové za urenu mzdu a k urenému asu budte najati. Kteréžkoli zajisté právo tehdy té z obecnieho svolenie uložili by, od obojích trhdjcí neporušiteln bud zachováno. §. 20. V takových pak závazcích toho naj-
jmenován
;
ádn
mén
:
tém
smlv
LEB.
—
m.
370
—
transgressor fiierit, per judicem ad omnem Si vero locaparti alteri faciendam justitiam compellatur. curam habebit, ut conductori manuteneat et tor fuerit, conservet omnia, quae proraisit; sed si conductor fuerit, ab omni siio jure, qiiod ex conductione consecutus est, casurus. 21. Item perspicere debet conductor, ut in nuUo legem §. conductionis offendat, vel aliquod jus rei conductae deterius faciat aut lieri patiatur. §. 22. Termino vero locationis completo omne jus exstinguitur conductoris hoc módo: Si terminus in diem venerit laboribus deputatum, statim proxima proclamatione primae schichtae noctis conductor nihil juris de cetero obtinebit. Si vero dies celebris diem non celebrem locationi pro cetero termino deputato immediate praecesserit, tunc jus conductoris propter vigiliam proxima proclaraatione, ultimae Quandocunque locationis schicbtae diei scilicet, extinguetur. terminus in diem celebrem fuerit deputatus, quod frequentius evenit, sicut etiam consuetum est urburam nostram locari usque in diem beatorum Peti et Pauli Apostolorum: tunc in vigilia cum proclamatur ultima schichta diei, omne jus loQuod jus etiam nos cum cationis exstinguitur conductorum. nostrae urburae conductoribus tirmiter volumus observari et licet in hac parte legibus absoluti sumus, tamen secundum legem vivere volumus. Quamvis tamen hoc solum de urbura dixerimus observandum, tamen etiam de moneta intelligi debet, et de omni censu urburae nostrae attinenti, ut uno et eodem termino simul ad conductorem transeant, ac simul revertantur. §. 23. Extinctoitaque jure locationis termino, adhuc multae iiebant quaestiones de metallo nondum educto, cum conductorum exsecato laboribus et expensis, cujus esse deberet? ad quod diversi diversimode responderunt. Quidam enim dicebant, et bene, quod omne metallum sumptibus conductorum exsectum, licet nondum emissum ipsis conductoribus remaneret. Quorum opinio tamen non multum attendebatur aliis autem contrarium dicentibus, quod nihil juris in eo, nisi Sed tertii dixerunt, quod de dieto meemitteretur, haberet. tallo nihil cederet conductoribus, nisi cum ad divisionem publicam perveniret. Ad quod naturalem aequitatem solummodo imitantes respondemus breviter Ut si generaliter admitteretur, quod conductores sub terra in argentifodio metallum exsectum, nisi tunc impedimento legitimo praepediti, pro sua reconderent voluntate: tum absurditas sequeretur, ut Hnito termino locationis metallum sic relictum in suis laboribus locationes impediret, extrahendum cum expensis ultimo locatorum. Nec etiam esset consonum aequitati, ut loeatores fiplaciti
conventi
;
,
;
:
nita
locatione
gratis
tollerent
metallum exsectum sumptibus
— viece
—
371
m.
KN.
ob
strany bylo smluve- Ktož_ smi. dobe líbezného sjednánie byl Tlomu pr k uinnie vsie spravedlnosti "'^^^J^]'
máme, což by skrze
Šetiti
a jestližeby kto z nich pestúpitel, aby skrze sudce stran druhé byl pipuzen. Pakliby pronajíma byl, péi jmieti bude, aby nájemníku svému držal i "zachoval všecky vci, kteréž jest slíbil; pakliby byl nájemníkem, ode všeho práva svého, kteréž jest z nájmu dosáhl, máf odpadnuti. Také prohlednuti má nájemník, aby v niemž práva §. 21. ani kterým obytejem vci najaté ponepestupoval, nájmu
no;
horšoval, ani pohoršiti dopauštl. §. 22. Cas pak nájmu když by vyšel, všecko právo uhašuje nájemníkovo a umrtvuje tiemto obytejem: Jestližeby pišel rok na den dielný, tehdy hned, když najprvé provolánie prvnie šichty noní se nájemník nic práva potom neobdržie. Pakliby den svátení bezstedm pedšel den nesvátení, pronajetie za urený rok uložený, tehdy právo nájemníkovo pro vigiljí prvním provo-
^í^,^"^j^™;
Nájem
nci
''"''býtr
^^^^^^^.^ koná.
láním šichty dnové též bude umrtveno. A když koli pronajetie rok na den svátení byl by odložen, jakož se to asto stává, jakož také obytejno jest, že urburu naši pronajímáme až do dne blahoslavených apoštoluov Petra a Pavla: tehdy u vigiljí když provolává se poslednie šichta dennie, všecko právo pronajímánie najemníkuov uhašuje se. Kteréžto právo také my chceme aby zachováno bylo našie urbury s nájemníkem a akoli s té strany od práv jsme zproštni, avšak A jakžkoli tuto ekli jsme o rázu min podlé práv chceme živi býti. o urbue aby bylo zachováno, avŠak také o rázu mince ^^^^^"^.^,2 rozumieno i o všelikém platu našie urbue pítéž býti slušném, aby jedniem a týmž cílem neb rokem spolu šly k nájemníku, a též se navrátili. §. 23. A kdyžby uhašeno j^, bylo právo pronajetie rokem, jeŠt mnohé bývachu pe o rud nájmu nevy tažené, najemníkuov pracemi a náklady vysekané, í by nevjnéžeí mla býti? K tomu rozliné odpoviedanie bylo jest. Nkteí zajisté praviechu, a dobe, že každá ruda náklady najemníkuov vysekaná, akoli ješt nenie vytažena, avšak má ostati nájemníkuom. Jichžto však dovtip nemnoho šeten byl pro jiné odporn jim pravície, žeby k té rud nájemnici žádného práva nemli, léby byla vytažena. A tetie pak ekli jsú, žeby z té rudy nemlo se nic dostati nájemníkuom, než aby k rozdlení zjevnému pišla. A k tomu pirozeného rovenstvie ^ ,,, " ténu ;
má
,
m
.
,.,
t
1
^
',
1
,^
1
t
-r
^^^
,
^
v
i
i
odpovídáme: Jestliže obecn bylo by dopuštno, aby nájemníci pod zemí v dole rudu vysekánu k své pekrývali vuoli, leby tehdy pekážku hodnú zane-
toliko
následujíce krátce
t
r
prázdnni byli: tehdy tato neslušnost následovala by, že kdyžby se rok najetie dokonal, ruda tak ostavená nájemníkem v jich pracech pekážela by dalšiemu pronajímání'; vytažena však
býti
má
naposledy
na
náklady najemníkuov.
Ortel
LIB.
—
III.
372
—
nemo enim alterius locupletari debet jactura. Sed si metallum ejusdem septimanae, in qua íinitur locatio, emissum non fuerit, hic solum sibi locatione valeant vendiQuidquid autem metalli de praecedentibus septimanis care.
condiictorum
;
aute
terminm
runt.
Et
argentifodio remanserit, perdidequaestionibus secundum naturalem rationem est breviter conclusum quara conclusionem deinceps in omnibus locationibus (tiam urburae nostrae praecipimus sic
linitum
omnibus
in
aliis
;
inviolabiliter observari.
Cap. VII.
De
donationihus.
Moribus apud nos antiquitus receptm
nem
est,
per donatio-
personam enim tam con^eniens est naturali aequitati, quam voluntatem domini volentis rem suam transferre in alium, ratam haberi. §. 1. Est autem donatio rei licitae nullo jure cogente mera et liberalis in alterum facta translatio et perficitur, cum donátor suam voluntatem coram probis viris manifestaverit nobis
possessionem
acquiri
dominium alienam
;
et
transferri
in
nihil
;
Ex tunc donatori jure cogente incumbit necespossessionem in personam donatarii transíerendi sed si hoc donátor recusaverit, nihilominus donatio plenissimum robur habeat et perfectum, eo quod hanc sibi quodammodo nobilitas legem ponit, debere se, quod sponte tribuit, aestimet, voluntarie. sitas,
;
se praestitisse putet; liberalitas in donatarium pie perfusa debet ipsum do-
et nisi in beneficiis
suis
creverit,
nihil
haecque natori ad grata obsequia provocare, ac beneficiorum nunquam esse immemorem perceptorum. Et hic est modus donandi, qui vocatur juris interpretatione donatio inter vivos. §. 2. Est et alius modus donationis, qui propter mortis suspicionem fit, cum quis ita donaverit, si aliquid ei humanitus contigisset, haberet is, qui accepisset. Sed in summa mortis causa donatio est, cum quis magis se velit habere, quam eum, cui donatur, magisque illum, cui donat, quam heredem. §. 3. Sed et majores nostri, divi imperatores, prohibuerunt donationes inter virm et mulierem, ne mutuo amore se invicem spoliarent, famae conjugatorum decentissime consulentes, ne concordia inter eos conciliari pretio videatur, neve in paupertatem medeteriorque ditior fierit. Unde et nos donationem inter conjuges penitus reprobamus, nisi tunc mote donatoria donatio confirraetur.
lior deciderit,
—
373
—
KN.
m.
Anižby také podobné bylo spravedlnosti, aby pronajímali po dokonání najmu darmo rudu zdvihli, vysekánu na náklad nájemníkuov; žádný zajisté nemá bohatéti cizí škodu. by ruda toho tchodne, v nmž se skonává navytažena nebyla, tu toliko budu moci sob osobití pronajímaci a což by pak koli rudy z pedešlých týdnuov ped Ale
jestliže
jetie,
;
rokem skonaným v dole zuostalo, tu js ztratili. A tak všem jiným pem podle pirozeného rozumu krátce jest zavieno kteréžto zavenie potom ve všech pronajímáních, také i urbury ;
nasie,
pikazujeme, aby neporusitedln bylo zachováno.
Kap. Vil.
O Obyteji
již
právu
u nás
cldnie neb darovdnie,
zdávna pijato
jest,
že skrze dánie
nám dobývá se drženie a že panstvie penášie se od jedné osoby na druh; neb nic nenie tak píslušného pirozené rovnosti,
ného,
nežli vuoli jmieti.
pána chtj ícieho
vc
svú penésti na
ji-
pevn
A
tak dánie jestif vci slušné bez pinucenie práva isté a svobodné na jiného uinné pevei moci phé neb denie; a dokonávat se tehdy, když dávatel sv vuoli zjeví ped šlechetnými muži dobrovoln. A z toho slušie dárci pipuzením práva, aby vládnutie na obdaeného pevedl. Pakliby toho dárce odpieral, nicmén pes to dánie plnu moc má a dokonal, protože ušlechtilost to právo jakýms obytejem jest uložila, že mní, což dobrovoln dává, by dlužná byla dáti; a léby v dobrovolenstviech svých ustavn rostla, mní, §.
1.
A
co
siove ^^^^^^
svobodná Štdrota na obdarovaného jeho obdarovaného k službám zbuzovati dávateli, aby dobrodinie pijatých nikdy nezapomínal. A tof jest obytej dávní, kterýžto slov práva vykládáním dání mezi živými. §. 2. Jestif také i jiný obytej dá- o dáme j ^^^^^' vánie, kterýž se dje pro domnnie smrti, když kto takto dává: jestližeby se jemu udalo umieti, aby tento toto ml. Ale svrchovan dánie pro píinu smrti jest, kdyžby kto radji sob ml, nežli tomu, komuž odkazuje, ostavil, ale však radji tomu peje nežli ddici. §. 3. Ale i vtší naši, zbožní ženanemuo ciesaové, zapovdli jsú dávánie mezi mužem a ženu aby statku le n nebývalo, aby z spoleného milovánie vespolek se nelúpili, ^"SscVž? povsti dobré manželuov pevelmi slušn radiece, aby svornost mezi nimi nezdála se býti zjednána cenu aneb mzdu, a aby lepši v chudobu neupadl a horší bohatji nebyl protož i my dánie mezi manžely, z nhož jeden bohatji a druhý chudší bylby uinn, mezi manžely ovsem zamietáme, léby tehdy smrtí dávatele dáuie bylo potvrzeno.
by nic nedala.
milostiv vylitá
tato
vdným
má
;
—
LIB. in.
374
—
Cap. VIII.
De
De
jure
cesso
tam
jure cesso,
licito,
quam
illicito,
intendimus
hic
declarare. §.
1.
Hoc autem módo
licite
cedantur jura
et actiones
:
procurator vel tuus aut alius mandato tuo tibi aliquas paremerit et perfecta emptione venditor illas partes corara magistro montis recuset more solito resignare, et procurator tuus aut mandatarius contra venditorem eundem tibi jura cedat et actiones; statim acquiritur plenm jus agendi; quod licitum in his et in aliis bonae fidei concessionibus approbaSed cum emptiones et cessiones litium legitimae tur. §. 2. prohibeant sanctiones et nos ligitantibus justitia exigente compeilimur providere, ne cum altera pars sibi consentiret contrarium judiciorum exitm, alium potentiorem aut alias inhaquam ob bilem parti alteri adversarium institueret duriorem immutandi causa factas, tam rem omneš alienationes judicii contra bonos mores, quam contra utilitatem totius reipublicae et honorem, hoc edicto penitus revocamus, ne de cetero per aliquem talium aliquid attemptetur. si
tes
:
;
Cap. IX.
De
jure retinendij recuperandi
et
minuendi.
Quia jus acquirendi sine jure retinendi, recuperandi, aut rainuendi perfecte non poterit pertractari unde jura praedicta plene ac plane inveniuntur in praecedentibus tractatibus ex:
pedita.
Jus enim retinendi in eo consistit, ut quis utatur suo in omnibus, ut dictum est. §. 2. Sed jus in eo consistit, ut quis violenter de sua posrecuperandi sessione sit ejectus, aut ipsi absenti legitima causa aliqua possessio aut res per judicium fuerit abdicata, vel aliquid aliud in ejus praejudicium attemptatum et qualiter haec sint recuperanda, diligens indagator in praecedentibus tractatibus omnia inveniet pertractata. §. 3. Sed jus minuendi plene (dictum est) supra (de) his, qui non utifruendo suo argentifodio abutuntur; et etiam quando in judiciis condempnantur, plene etiam hoc de emptionibus et venditionibus pertractatur. §.
1.
argentifodio
;
—
—
375
KN. in.
Kap. VIII.
O
"právu 'postúijenie slušném
i
neslmném.
O právu postúpenie tak slušném jako neslušném umiejsme tuto vypraviti. Tiemto pak obytejem slušn postupuji se práva zpuosob §. 1. i skutkové, kdyžto poruník tvuoj nebo jiný pikázáním tvým ^stuToíá^nie tob nkteré diely kupil by, a dokonaje kpenie, kdyžby JjJJ^^" "^^^^'^^ prodava tch dieluov ped pergmistrem odpieral obytejem níkem. zvyklým otevzdati, a poruník tvuoj, nebo pikázanie tvé maje, proti témuž prodavai tob práv postúpil by i pí neb žalob tehdy ihned tob plné právo se dobývá, aby se o to mohl sditi. A to jest slušné v tch vcech i v jiných dobré viery postupováními tvrditi se. §. 2. Ale ponvadž kupovánie a po- ^prSváSi stupovánie sváruov t. sauduov spravedlivá zapoviedají ústa- sauduor. venie: i my speóm, totiž sdícím-se, k zadání spravedlnosti pipuzeni jsme raditi, aby, kdyby jedna strana poítala sob odporné súduov vyjitie, jiného mocnjšího aneb jinak druhé stran nehodného protivníka neustanovovala tvrdšieho pro kterážto píinu všecka postupování, saudu zmnnie píinu uinná, tak proti dobrým obytejóm, jako proti užitku obecnie vci i cti, tiemto zapovdniem ovšem hyzdíme a odvoláváme, aby potom skrze kteréhož kolivk o nic takového nebylo se pokšieno. nili
;
;
Kap. IX.
O
jprávu obdržeme, nabývdnie
t,
nabytie
a umenšovdnie,
Jakžkoli o právu dobývánie, obdrženie, nabytie i umenšovánie nebude moci býti praveno, protože ta práva pln a zejm v pedešlých knihách nalézají se býti vypravena. §. 1. Neb právo zajisté obdrženie v tom záleží, kdyžby kto požíval dolu svého ve všech vcech, jakož jest praveno. nkto ná§. 2. Ale právo nabytie v tom záleží, kdyžby silím z svého vládnutie neb drženie byl vyvržen a vytištn, aneb v jeho nepítomnosti píinu hodnú nkteré vládastvie neb vc jeho skrze saud byla by odszena, anebo ntco jiného na jeho bezpravie neb Škodu uinno; a kterak by toho
íe^žie^íJávo" dobytie.
ml
nabyti,
pilný zpytatel v pedešlých rozprávkách všecky
vci
Ale právo umenŠovánie pln svrchu jest praveno o tch, kteížto nedlajíce, jakož hodné jest, svého dolu zle užívají; a také, kterak v saudiech bývají odsuzováni, o tom úpln jest povdieno tu, kdežto o kupovánie a prodávánie jest praveno. nalezne vypravené.
§.
3.
menšovánS»
—
LIB. IV.
—
376
Incipit
Liber quartus Domini Regis Wenceslai muniíici Regis Bohemiae.
gloriosissimi Principis et
Cap.
De
I.
ordine judiciario,
Sollicitantibus nobis quam plurimum circa totius regni et inter cetera parum nihil eligentibus meditari, qualiter et quomodo raontanis nostris fixm immutabilemque ordinem judiciarium confirmemus, ut non per ambages, sicut
curas,
a retroactis temporibus consuetum erat, sed gradatim per legitimos juris tramites deinceps judicia ordinentur, nam circa ea, quae inordinate fiunt, non potest rationabiliter aliquid agi §. 1. Unde quidquid contra ordinem judiciarium a nobis editum in hac parte judicatum fuerit aut prolatum, nullius penitus firmitatis existat, juxta legitimas sanctiones legaliter protestanteS; sententias contra solitum juris ordinem prolatas nullius esse momenti. §. 2. Imo judices et jurati nostri transgressores edicti cum omnibus possessionibus suis et personis Dignum est enim, ut quos ad noregiae subjaceant ultioni. stri juris observantiam regalis formido non provocat, saltem medicína correptionis compellat, ut universi poena docente discant, quam sit vitandum, quamque nefandum, statuta regalia profanari. :
Cap.
De Sed cum
II.
citationihus.
citatio sit principiura
et totius ordinis judiciarii
ipsa tamquam de parte potiori principaliter 7Ídeamu8, quia principium cujuslibet rei potissima pars est, teste domino Justiniano imperatore, sanctissimo legislatore, eo quod bene et competenter universa geruntur, si principium decens íuerit et amabile Deo. §. 1. Est autem citatio legitima in jus evocatio, et quando fit per judicem principaliter praecipientem, alterutri partium aut utrisque, quod certo termino compareant coram ipso hinc inde secundum justitiam responsuri. §. 2. Est etiam citatio per judicis nuntium ad hoc juratum, ut, si citatus, sicut pluries evenit, citationem ad ipsum pervenisse negaret,
fundamentm, de
—
—
377
KN. IV.
Poínají se
tvrté knihy práva královského horníkóm daného. Kap.
Pelivost
I.
O ádu saudném hornikuov. majíce my pevelik pi všech péech
králov-
stvie našeho, a mezi jinými nicmén když chceme pomysliti, utíká nás pée pilná, kterak a kterým obytejem horníkóm našim stálý a neproranitedlný ád saudný stvrdili bychom a vydali, aby ne po okolcích, totiž zmatciech, jakož od dávných asuov obytejno biese, ale ádn po správných práva stezkách potom saudové se iedili; nebo pi tch vcech, kteréž
djí, nerauož rozumn nic inno býti. §. 1. Protož cožkoli proti ádu sdnému od nás vydanému s té strany bylo by súzeno anebo vynášeno, nižádné ovšem pevnosti nebud, podle pravých ustanovení, správn osvdujících, že nálezové proti zvyklému práva vypovdni žádné nejs chvilky t. ku pijetí, aneb ižádné moci nemají. Nébrž sudce a písežní naši, pestupitelé ustanovenie ^po«práv** §. 2. tohoto, se všemi statky svými i osobami královské podleh- «'^^^*'*''^' nte pomst; neb hodné zajisté jest, aby, jichžto k našeho práva zachovánie královský strach nevzbuzuje, aspo lékastvie tresktánie aby pipudilo, aby všickni pokutu uíce nauili se, kterak se slušie vystiehati, a kterak nehodné jest, ustanovenie královská hanti neb tupiti.
se
neádn
Kap.
O
II.
póhonich.
Ale ponvadž pohon jest poátek a základ všeho ádu sdného, protož o jakožto o ástce prvnjší, prvotn vizme neb poátek všelijaké vci najmocnjšie ástka jest, jakož toho pisvduje pan Justinian ciesa, pesvátný práv ustanovitel, ka, že dobe a píhodn všecky vci djí se, když poátek slušný bylby a Bohu milý. Jestif pak pohon správné ku právu 1. povolánie §. a býváf druhdy skrze sdcí pítomn pikazujícieho jedné stran nebo obma, aby v urený rok ped ním se okázali v sud spolu, jedna druhé podle spravedlnosti odpoviedajiec. §. 2. Druhdy pak bývá a dje se pohon skrze posla sdcova
nm
;
;
Jir
e6 e
k
:
Codex
T.
25
^*'
J®"*
p«0"
—
LIB. IV.
378
—
tunc citantis indubitanter stabitur juramento. §. 3. Hoc autem módo šunt citationes per juratum nuntium faciendae Ut de judicis citet mandato, nec aliquis nisi legitima ex causa ad judicium citetur ordinariura eo die, quo ipsum judicium esse debet quia tempus et hora non patiuutur tunc plenius dliberandi consilium, nec inermes nostris debemus resistere inimicis, sed egemus tempore, cum actor, in cujus est velle agere, jam dudum se suis munierit munimentis, ut et nos noUnde unusquisque stras defensiones providentius ordinemus. citandus est ad judicium ordinarium ad minus proxima die praecedente. Et si copia ejus haberi poterit, citetur propria in fuerit, aut latitet subterfugiendo persona si. autem absens judicium, per eundem nuntium ad ejus tunc publice citetur. Tutius est tamen in omnibus arduis causis ad Nuntius juratus stabit ante fieri citationes hoc módo citandi, ipsum ad mandátm judicis aperta voce citando, audientibus transeuntibus et vicinis; nam circa majora cautius est agendum. Statimque nuntius citans executionem citationis notario dicat judicis, ut ipsam sic ponat in tabulis vel in actis, scilicet quod (talis) ad mandátm judicis per (talem) juratum nuntium (ponendodiem et horám), ut judicio compareret (táli) die, ad suam fuerit publice citatus, audientibus transeuntibus et vicinis. §. 4. Nullus autem est ita citandus, ut in judicio compareat die feriato. §. 5. Omneš autem citationes, quae ad judicium ordinarium fiunt, licet non exprimatur, tamen peremptorie šunt citandae. :
;
;
domm
domm domm
:
domm
Cap. IH.
Quomodo
actor
et
reiLS
in judicio comparare deheant
et se habei^e,
Quomodo actor et reus in judicio comparendo debeant se habere, visa citationum forma, videre nunc restat §. 1. Et erte actor praesens rei absentis apud judicem pro tribunali sedentem contumacia accusabit, cum omni instantia justitiam postulando. Reo autem praesente actor instabit, ut suae respondeat actioni. E converso reus actore non comparente, propter ejus contumaciam ab instantia judicii pelet sententialiter se absolvi. §. 2. Si autem actor praesens de reo conqueratur, instanter justitiam exigendo, tunc reus exceptiones, si quas habet, opponat, secundum ordinem infra scriptura. §. 3. Possunt etiam partes coraparere in judicio per procura-
P'C
—
379
KN. IV.
aby, jestližeby pohnaný, jakož se ast j ie f.^^/ý^^jjy^; pišel, tehdy pohonného má pohoniti. piházie, zapicral, by pohon k písaze bezpochyby má veno býti. §. 3. Tiemto pak obyt- ^^^^^^^ posier slem. ejem mají dieti se póhonové skrze posla písežného Aby po-
k tomu písežného,
nmu
:
má pohnán
k saudu honil z saudcova pikázanie, aniž kto má saud zahájenému le z hodné píiny ten den, kterýž býti; nebo as a hodina nestrpí v ta doba plného rozmýslenie rady, aniž neodni jsce odpierati se máme našim nepátelóm, ale potebujeme k tomu asu, ponvadž žaluobce, v jehož chtní jest pi vésti, již dávno svými ohradil se jest ohradami, abychom i my naše obrany opatrnjie zédili. Protož jeden býti
k saudu zahájenému pi najmenšiem a muožli býti osobn nanajbližší den pedešlý ped sudem lezen, má pohnán býti u vlastní osob; pakliby jeho nebylo
má pohnán
každý
^
poíonéí^bez ijí^^^^j
býti
;
^
^^^^^^^
pokrýval saudu utiekaje, tehdy skrze téhož posla ioyica po^^^^^J^^'®''* rna zjevn ped domem bydla jeho pohnán býti. Ale bezpenjie zajisté jest ve všech pilných pech, aby se pohon dál ped domem neb v domu tiemto obytejem: Posel písežný ^p^og^^ p^. honu. stanef ped domem toho, ktož má pohnán býti, pohone jeho ku pikázaní sudce zjevným hlasem, aby i ssedé i jdcí mimo duom slyšeli; neb pi vtších vcech vždy slušie opatrnji initi. A ihned ten posel pohonný uinnie pohonu má povdieti písai sdcovu, aby jej tak ve dsky neb v knihy vložil, nebo v aktách, totiž že ku pikázaní sudce (ten) skrze (takového) posla písežného (tento) den a (tuto) hodinu pohnán jest, aby stál k saudu, a (tento) den a (tuto) hodinu ped domem jeho jest zjevn pohnán, a to js slyšeli pomíjející i ssedé. §. 4. Nižádný pak nemá pohnán býti, aby stál na Slíd den svátení. §. 5. A všichni póhonové, kteíž se djí poiinaný neto nenie vymluveno, zavitíf js pó- ^^"''ieV^vák saudu zahájenému,
nebo
se
a
honové jmieni.
*^^°'-
Kap.
III.
Kterak zaluohce a obžalovaný mají v saudu
státi.
Kterým obytejem žaluobce a obvinný na saud se staviece mli-by se jmieti, vidvše zpuosob puohonu, již nastává se vidti. §.
1.
A
zajisté
žaluobce
pítomný obžalovaného nepí-
ped sdcí, na stolici sdné sedícím, potupu neb nestáním má obžalovati, se vší snažností žádaje spravedlnosti. Pakli obžalovaný jest pítomen, má o to státi žalobník, aby jeho žalob odpoviedal. A zase nestane-li žalobník, tehda obžalovaný pro jeho nestánie žádati bude od snažnosti saudu, aby nálezem jeho byl zproštn saudu. §. 2. Pakli žaluobce pítomný žaluje na pohnaného, spravedlnosti snažn žádaje, 25* tomného
Nestane-u
pSvu^švému
—
LEB. IV.
380
—
tores sufíicienter instructos et coram actis aut urburariis vel magistris montium legitime constitutis, ita tamen, ut procurator, qui nomine absentis agit aut defendit, satisdet, dominm rem ratam habiturum; aut judicatum solvi; quia nemo procurator in re aliena sine satisdatione idoneus esse creditur, si principales personae rem ratam habituram vel judicatum solvi pro suis procuratoribuS; ipsos ab omni satisdatione relevantes, se nullo módo obligarunt. §. 4. Etiam consortes ejusdem litis sine mandato agere possunt, dummodo consortem consortesve suos rem ratam caveant habituros.
5. Et sic jura adaptanturad ea, quae frequentius in judiciis ventilantur; sed ad ea, quae raro accidunt, ante ipsorum eventum jura adaptari non possunt, sed erit de similibus ad
similia
procedendum.
Cap. IV.
De
judiciis,
Tractatum est supra in praecedentibus de quibusdam praeambulis ad judiciorum exercitium opportunis sed nunc de ipsis judiciis per ordinem videamus. §. 1. Et est judicium actus trim personarum legitimus, Actor autem dicitur ab scilicet judicis, actoris, et rei. §. 2. agendo, reus autem non ab reatu, sed a re, quae petitur. §. 3. Omne autem judicium montanura aut est ordinarium aut extraordinarium. §. 4. Judicium ordinarium est, cum judex sedens pro tribunali, infra quatuor sedilia congregatis ibidem aliquibus juratis ac aliis quorum interest, ipsum judicium processurus in causis more consueto corroborat et confirmat: Hoc enim quaeritur sollempniter a juratis, an eo die et illa hora licite possit judicio praesidere, et jurati sententiant diera una cum hora esse habiles judicio praesidendi, eo quod nec dies est feriatus, nec etiam hora tarda; nam judices tenentur ob reverentiam Dei differe tempore feriato et etiam ante noctis tenebras pericere, quod incumbit eo, quod opportunitas tenebrarum malos homines ad delinquendum eííicit proniores. §. 5. Judicio autem hoc ordine sollerapnizato judex ;
solito pacem judicialem omnibus auctorizet, quodque servetur honestas et reverentia judicialis castis moribus persQveret. per advocatum proponat §. 6. Et tunc unusquisque
more
—
381
—
a
KN. rv.
nmu
polož podlé které má, proti tehda obvinný odpory, na sud Komuž jest státi ádu dole psaného. §. 3. Mohf také strany skrze poruníky dostaten nauené, a ped knihami neb Srurna lárped akty neb ped urburéi nebo pergmistry správn posta- ^®°^® °^^^^vené, tak však, aby poruník, kterýž jménem nepítomného vede pi neb jie bránie, uruil, že pán jeho t. žaluobce neb obžalovaný to, což on vede, pijme, a bude-li odszen, že odszený zaplatí; nebo ižádný poruník v cizí pi bez uru- poruník enie nezdá se hodný býti, kdyžto prvotnie osoby nezavázaly „ru^^en^^býií js se, že, což poruníci jich provedu, to sdržie, a což bude uszeno, že to zaplatie za své porucníky, tiem je ode všeho urukovánie zprošfujíce. §. 4. Také spoleníci neb tovaiŠi té ® cícll!^"' pe mohu pi vésti bez pikázanie, kdyžto jediné spoleník neb spoleníci uruie, že to chtie zdržeti, což on vyvede. §. 5. A tak práva pihotována bývají k tm vcem, kteréžto vcem, kteastjie v saudiech bžie a opolají se; ale k réž velmi iedko piházejí se, ped jich píchodem práva pihotována nemohu býti, než z podobných ku podobným má bráno se býti, totiž má saud veden býti.
tm
Kap. IV.
O Vypraveno
jest
saudiech a eniciech.
eech
v pedešlých
o
nkterých ped-
choziech potebných k zvyklosti eauduov; ale již nynie o samých saudiech naped vizme. 1. jesti saud skutek tí osob správný, totižto §. sudce, žalobníka, a obžalovaného. §. 2. Žalobník pak nebo póvod slove od žaloby a od vedenie, neb vede pi; ale. od óeho obžalovaný, totižto obvinný, slove od vinnie, neb jej ža- ve*'pdvod° luobce vinívá. §. 3. Každý pak horský saud nebo jest po- ^^^^^ ^o^^viádný t. zahájený, aneb jest krom ádu t. nezahájený. «ný. §. 4. Saud zahájený neb poádný jest, kdyžto sudce sed na ^^iuJ!^^ saudné stolici ve tyech laviciech sbera písežné nkteré i jiné, na nžto pislušie, týž saud sditi cht, obytejem zvyklým zahájiti káže, tiemto obytejem Tieže slavn od písežných, muož-li ten den a tu hodinu slušn na saud sedti; a písežní usdie s potazem, že den i hodina js hodné k sednie na saud, protože ani den svátení, ani hodina pozdnie; nebo sudce pro poctivost Boží mají as svátení ctíti, a také ped noními tmami saud dokonati, protože hodnost temnosti zlé lidi k pestpenie iní hotovjšie. §. 5. A když pak saud tiem ádem zahájen bude, sudce obytejem zvyklým pokoj saudný i káze všem jmieti má pikázati, a aby zachována byla poestnost i stydlivost saudná s setrváním ctných mravuov.
A
"^
:
—
LIB. IV.
382
--
vel respondeat, quidquid habiierit querulare, quem iinicuique integro homini juste petenti dari praecipimus hoc edicto. §. 7. Sed si duo simul unum petierint advocatum, primus obtineat, juxta illam regulam jnris: Qui prior est tempore, potior cst jure. §. 8. Est autem officium pietatis, judices summa diligentia providere, ne per potentes copia advocatorum pauperibus subtrahatur. Ipsi vero judices ex suo officio dent non habentibus advocatos. §. 9. Quicunque vero semel advocaverit pro tribunali, postmodum petitus in judicio aut datus per judicem, advocationis officium deinceps non audeat recusare; nam quod semel placuit, non potest amplius displicere. §. 10. Tamen advocati compellendi non šunt inviti, contra suos sanguineos et affines usque ad quintam consanguinitatis lineám advocare, neque compatres patrinasque, sed nec contra illos, quibus ratione vendendi aut emendi homagium fecerunt; quod naturali displicet rationi, bas personas se ad invicem aliquibus displicentiis provocare. Kec putent aliqui ratione carentes hoc officium respuendum, cum etiam imperiales constitutiones per ora principm divinitus prolatae, huic officio laudem tribuant et honorem, dicentes Militant namque patroni causarum, qui gloriosis vocibus confiai laborantium spem Nec minus dicuntur reipublicae et sinet vitam defendunt. gulari utilitati singulariter providere, quam si pro utilitatibus singulorum clypeis, tboracibus et gladiis uterentur, parentes ac patriam conservando. Verum experientia rei doet, ipsum advocationis officium esse in omnibus judiciis opportunum. :
§.11. Permittimus etiam, ut se muniantquibuscunquecauet protestationibus, sicut hucusque poterunt praemunire, damnum aliquod incurrant pro suis clientibus in judicio ne non enim inde debent dispendium sentire, unde advocando eos decet merito praemium expectare. Insuper judices non sinant advocatos ratione patrocinii ab aliquo disturbare. §. 12. Haec de bonis et legalibus statuimus advocatis, sed reprobos praevaricatoresque ab omni advocationis officio excludendos, ne boni malorura consortio inquinentur. §. 13. Si autem partes
telis
;
tantae fuerint discretionis et eloquentiae, poterunt pro se personaliter advocare, venia tamen prius a judice impetrata. lis itaque peractis advocatus actoris aut §. 14. actor, si reus non comparuerit termino assignato nec i pse idonee per aliquera excusetur, petat ipsum ad omnem causám, pro qua citatus fucrat, justicia exigente sententialiter condempnari. Roo tamen legitimis defensionibus reservatis, quae vulgariter helfredo dicuntur, ut si vocatus fuerit ad majus principales
>%
— A
383
—
KN. IV.
každý skrze eSnika propovz i odpo- q pohádáni by žalovati, a ten aby jednomu každému eníka. lovku celému spravedliv prosicímu dán byl, tiemto ustanovením pikazujeme. §. 7. Pakliby dva za jednoho eníka progua-iidv prosila, tehdy jej první obdrží, podle oné eholy práva: Ktož za, kterénn prvnjsí jest asem, mocnjšíf jes v práv. §. 8. Jesti pak j^ejj^jj^ ^.^ úad milostivosti, aby saudce svrchovánu pilností opatili, aby chudému ^ skrze mocné pítomnost eníkuov chudým nebyla odjímána. Oni také sudce z svého úadu dávajte eníky nemajícím. §. 9. A ktož koli jednu efíovati bude ped saudem, potom prošen jsa od strany neb od sudce vydán jsa, potom úadu eovánie nesmj odpierati; nebo což se jest jednu líbilo, nemuožf se potom nelíbiti. §. 10. Avšak eníci nemají puzeni býti bezdky k eování proti svým píbuzným a páteluom, §.
6.
véz,
tehdy jeden
cožkoli
ml
díí
^'
až do toho pátého kolena píbuzenstvie, ani proti kmotruom ani kmotrám, ani proti tm, jimžto pro píinu obrany neb opravy manstvie jsú uinili; neb se nelíbí pirozené rozumnosti, aby se ty osoby vespolek kterými nelibostmi dráždily. Aniž se domnívajte nkteí, rozumu nemajíce, by ten úad ^ vychvá za zavržený býti, ponvadž také ustanovenie ciesaská lenie emi skrze ústa kniežat božsky vydaná tomu úadu poestnost Rytují zajisté eníci a obránce vzdávají i chválu, kúce pí, kteížto, v slavné hlasy doufajíce, pracovitých nadje i praví se obecní vci i zvláštnieho života bránie. Aniž užitku pohodlí zvlášt opatrovati, než jakoby pro užitky kaž-
ml
:
mén
dých štietuov neb teri a plátuov a
meuov
užívali,
rodie
e-
Protož zkušenie vci uí ten úad ovánie býti potebný ve všech saudiech. ohrazován §. 11. Dopauštíme také, aby se mohli ohrazovati kterýmiž enikuov koli opatrnostmi a osvdováními, jakož až dosavad mohli jsú se ohrazovati, aby v škodu nkterakú nevešli za své strany v saud eujíce; nemají zajisté škody z toho iti, odkudž jim slušie hodn odplaty ekati. Nad to sudce nedopúštjte, by kto svoboda d niky zarmucoval pro jich eovánie. §. 12. A tof o dobrých ^'ýfj^^"' a ádných ustanovujeme eníciech, ale nešlechetné a nehodné o nešiech pestupce velíme ode všeho úadu eovánie odlúiti, aby "^'^'^j^J®^" dobí tovaištvem zlých nebyli zprznni. §. 13. Pakliby strany strany san prvotnie takové rozumnosti byly a výmluvy, tehda moci budu í^^5;fi^^^o^ sami za se osobn eovati, odpuštnie vŠak prvé od sudce mluviti. i
vlast zachovávajíce.
e-
uprosiece.
§.
14.
A
tyto
vci
a
tak
dokonajíce,
eník
žalob-
obvinný nestál by v as ulonika anebo sám žalobník, prositi zený, aniž by hodn vymluven byl skrze nkoho, sudce, aby jej podle spravedlnosti odsaudil pravým nálezem však obžalovanému ve vší pi, pro kterúž pohnán bieše. jenž nmecobranám pravým ku zachováno právo býti ,
má
Má
Nestoji-ii ""^^^^p^.^;;";
—
LIB. IV.
384
—
tribunál, aut infirmus, aut captuB, aliisve causis legitimis deEt sententiam latám contra tentus comparare non potuit. absentem ex causa necessaria nocere juris ratio non permittit, sed ostensa legitima absentiae causa, sine aliqua diminutione
ad totam causám
integraliter
reformetur;
quia
ab omni lege
urgens necessitas excusat.
Item e converso reus, si actor contumax fuerit, §. 15. ab instantia judicii absolvatur, actore sibi in expensis legietiam timis ob illam litem factis sententialiter condempnato postea ad judicium veniens suis defensionibus uti poterit sicut reus; nam uni licere non debet, quod licebit alteri 16. litigatorum, et cum judicia non debent claudicare. §. Quatuor autem modis jure montanorum quis contumax judicatur: Primus est, si actor aut reus non compareat; secundus vero est, si compareat, et judici non obedit; tertius est, si com;
sed a judicio illicentiatus recedit; quartus et ultimus, cum uterque comparet, sed actor durante judicio nullam reo objicit quaestionem, et hoc reus protestatus fuerit, judice jam a judicio recendente. Actor ex eo contumax judicatur, reusque ab instantia judicii absolvatur, actore sibi in expensis legitimis condempnato. In omnibus his casibus pro convicto contumax judicatur, si nulla defensione legitima se poterit excusare. §. 17. Tenetur autem actor sequi regulariter forum rei, quia sententia a non judice lata non tenet. §. 18. Et coram quocunque judice competenti judicium fuerit inchoatum, ibidem etiam terminetur; nam juris ordo confunditur, si unicuique sua jurisdictio non servatur, nisi tunc ipsum judicium per appellationem legitimam ad superiorem judicem prorogetur. paret,
Cap. V.
De
judicio extraordinario*
Judicium autem extraordinarium est sine solempnitate causis vel casibus cognoscere, quae cottidie ocvilibuB de sectorum et aliorum laboratorum, currunt, sicut fabrorum conquerentium de pretio deservito, ac de aliis quam plurimis ,
quae propter periculum montium nullam dilationem recipiunt, veluti de aqua extrahenda et de metis assidue diBtinguendis, ne pro dilatione judicii montibus aliquid impedicausis,
—
—
385
KN.
IV.
sky slovil helfrede a esky pomocné ei, jakožto, byl-liby ^ Hodné pícivv v. v T j U povolán k vetsie stolici, to jest k vyssiemu soudu, nebo ne- ny nestanu mocen, nebo jat, nebo jinými správnými píinami zadržán ^" i"^^^"jsa nemohl by státi. A zajisté ortel neb nález vynesený proti nepítomnému z píiny potebné rozumnost práva nedopstie, aby uškodil; ale když ukázána bude správná nepítomnosti píina, bez všelijakého umenŠenie ke vší pi v cele napraven bud nebo nuzná a náhlá poteba ode vŠeho práva vymlúvá. §. 15. Taktéž zase obvinný nebo pohnaný, nestane-li ža^ má od saudu zproštn býti liiobce, a on také pijda žalobník ki k saudu potom, svých obran moci bude užívati, jakožto i p'""^"neb nemá jednomu slušeti z speuov, cožby siipe jeho druhému neslušelo, ponvadž saudové kulhati nemají. §. 16. tymi pak obyteji právem horníkuov súzen bývá, ktož ne- hodných pí stojí ku právu: Najprvé, když žalobník neb obžalovaný ne- ^'"Sij;®" stane k saudu; druhé, když postav se neposlucha sudce; postaví se, ale otejde od saudu bez odpuštnie sudce tetie, tvrté a poslednie, když se oba postavíta, ale žalobník ani kto od nho nežaluje, dokudž saud trvá, na obvinného, a to pohnaný neb obvinný osvdí súdci, když jde od saudu. Skrze to žalobník szen má býti za nestalého k sudu a obžalovaný neb vinný od stánie na saud zproštn bud, a žalobník jemu v správných nákladiech v té pi inných bud odszen. A v tch ve všech píhodách za pemoženého práižádnú vem aneb za pesvdeného žaluobce má súzen býti, výmluvu hodn neb obranu nebude se moci vymluviti. §. 17. ^tož chce na A dlužen zajisté jest žalobník neb póvod následovati správn f^^f^^^^^^i saudu spee svého, totižto má jeho v tom práv hledati, pod na V tom kterýmž sedie nález zajisté t. odsudek od nesvého sudce vy- ^''^ob/váf"'' nesený nedrží, to jest, moci nemá. §. 18. A ped kterým koli nebo ád fj^d ^Šne súdci saud bude zaat, ped týmž má konán býti práva bývá pohanien, jestliže jednomu každému súdci jeho ^ubukonán poprava t, saudné právo nezachovává se, leby tehdy ten saud skrze správné odvolánie podán byl k vyššiemu právu. •^
,
,
,
i
•
,
•
.
A
;
—
^^
;
;
a
;
a
;
;
Kap. V.
O
saudu nezahájeném anebo nepoádném,
Saud pak nezahájený bývá bez slavnosti o malých pech, totižto píhodách, kteréž se na všaký den piházejí, jakožto o zadržení mzdy kováuom neb havéuom neb jiným dlníkuom, anebo o jiných rozliných pech, kteréž pro škodu horskú ižádného prodlenie nepijímají, jakožto o vytahování vody a mezí ustavn rozdlovánie, aby pro prodlévánie saudu horám pekážky ntco nevzniklo, a aby krátká hodina ne-
—
LIB. IV.
menti
oriatur,
brevis.
386
—
neque laborem longi
temporis
destruat
hora
Haec tamen summarie cognoscendo cum
discreta proIn hisque judiciis extraordinariis judices videntia judicentur. plenám habeant potestatem juramentum de veritate dicenda a partibus exigendi, cum ipsis visum fuerit expedire, consideratis conditionibus personarum, ut inter partes quaestiones
omneš eo
facilius terminentur.
Cap. VI.
De
petitiomhus actoimm.
Petitio autem, prout hic accipitur, nihil aliud est, quara exhortatio ad judicem facta ratione juris, quod sibi debetur, aut speratur deberi in judicio obtinendi. primo debet actor aut ejus advocatus judici §. 1. Sed factum vel rem gestam exponere, et ex eo sapienter elicere id^ quod petat, specificando dilucide rem quam petit; causamque, quare ipsam petat, tenetur actor similiter as-
in omnibus formám petitionum debitam observando, ne propter ineptam petitionem ab instantia judicii repellatur. §. 2. Debet etiam in hoc asu cautus esse actor, ut rem petat cum omni suo interesse, quod est lucrum cessans ac dampnum emergens, aut petat rem simpliciter cum omni sua utilitate et fructibus inde perceptis. §. 3. Circa haec et alia in judiciis occurrentia patroni causarum multas protestationes ac intricationes facere consueverunt, quibus brevitatis causa obmissis, tantum ea quae šunt de necessitatibus montani judicii, diííinimus, ne sub longo sermone arguamur pauca dixisse eo quod utilius est pauca idonee eífundere, quam multis inutilibus mentes hominum aggravare. §. 4. Omnium autem petitionum, de quibus inter aliquos agitur de quacunque re, summa divisio haec est aut quod personales šunt, aut reales. Petit enim unusquisque aut ab eo, qui sibi in aliquo debitus est, ex promisso aut ex pacto; quo asu proditae šunt petitiones in personam, per quas intendit actor adversariura sibi dare aut facere oportere eam rem, de qua inter eas legitime conventum est; aut ab eo quod petit, qui sibi nullo jure personali remanet obligatus, movet tamen alicui de re aliqua controversiam, quo asu competunt in rem petitiones; veluti si rem corporalem (|uis possideat, quam Petrus suani esse aíFirmet, et possessor ejusdem rei se dominm esse dicat; si tunc Petrus ipsam rem sicut suam in judicio petat, erit realis petitio. Simili módo si petat quis, jus sibi esse per foveam aut argentifodium tuum aquam derivandi, aut metallum, aut quid aliud educendi, vontumve per tuum ad suum argentifodium infe-
signare,
;
:
—
387
—
KN. rv.
kazila práce dliihcho (5asu. Tyto vsak píe, svrchn poznáv tch sauvadlné, s rozumnú opatrností súzeny budte. pístranám kázati diech nezahájených sudce plnu moc podobné, sahati k pravení pravdy, když se jemu zdáti bude znamenaje povahy osob, aby mezi pohádkami pí tiem snáze bylo v spravedlnost uhozeno.
A
mj
Kap. VI.
O pozdddme
puovoduov
nho
žaluohcL
Požádánie pak, jakož tuto bereme, nic jiného nenie, než napomínánie k súdci uinné k obdrženie právána saud, kteréž jemu pislušie neb nadjno jest píslušeti. nebo póvod nebo eník §. 1. Ale najprvéf má žalobník
ádn
^^^^..^^^
vypraviti žainobce jeho ped sdcí úinek nebo vc, kteráž se dala, kteréž ®^^ "pS! vc, a z toho opatrn vybrati to. ehož žádá, oznám svtle žádá, a píiny, projížádá, ve všech vcech zpuosob požádánie slušný zachovávaje, aby pro nehodné požádánie od stániek sauzajisté žaluobce v té píhod opaten du nebyl otehnán. §. 2. býti, aby vci požádal se všie jejie píslušností, a to jest zisk pestálý a škoda vzniklá; aneb aby žádal vci sprostn se vším jejím užitkem i s puožitky odtud pijatými. §.3. Pi tch i jiných pech neb vcech, kteréž se v saud piházejí, eníci mnohá osvdování a zmatky obvykli js initi, kteréžto pro píinu krátkosti opustíce, toliko ty, kteréž js o potebnostech horneského saudu, chceme vypraviti, abychom pod dluh byli tresktáni, jako bychom málo vypravili; protože užitenjie jest hodn málo vypraviti, nežli mnohými neužitenými mysli lidské obtiežiti. §. 4. Všech pak požádánie, o nichž mezi stranami v saud dje se o kterúž koli vc, svrchovaný rozdiel ZádáC Dvoje je tento jest: že požádánie neb js osobnie,'aneb vcné. dlužen Suf° zajisté jeden každý nebo od toho, ktož jemu v vécné. jest, z slibu nebo z úmluvy a v té píhod vycházejí ta požádánie na osobu, jimižto žalobník miení pipraviti spee
Má
eí
nem
;
svéhO; aby
jemu
dal tu
vc, kteržjemu
slíbil
dáti,
aneb aby
jemu uiniti musil tu vc, o kterž mezi nimi správn jest smluveno anebf požádá žaluobce na spei neho, kterýžto žádným právem osobným nenie jemu dlužen, než proto se s ním saudí a iní jemu nesnázku o nkteré sbožie neb statek, jakoby pislušalo na vc požádánie; jakožto kdyžby ;
Vácslav držal ddinu neb jin vcí Jan pravil že by byla jeho, a ten vlastní pán té vci; když pak Jan aby mu byla od Vácslava vrácena,
vcná.
A
tlesnu vládl, kteržby vlada ekl by, že jest požádá té vci v saud, již jest pe vci neb
týmž obytejem požádá-li kto, aby
ml
právo
—
LIB. IV.
388
—
rendi, similiter petitio erit realis. §. 5. Praedictas autem servisi ordinari poterunt sice impedimento partis alterius manifesto, ipsas deinceps propter publicr.m utilitatem privatae tutes
regulariter praeferendam, praesenti constitutione a nullo sibi sub
obtentu ibidem das,
omnium partium suarum statuimus prohiben-
nec quisquam
in sua pertinacia ferendus, qui nihil aliud,
nisi ut noceat, laturus est.
Frustra enim actoris petitio attemptetur, si reus non possidet rem petitam, nec dolo desiit possidere. Unde ante litis contestationem interrogetur reus, an rem possideat jam petitam si affirmet, se rem, quam non possidet, poslitem sidere super eo sustinens secm contestari: con6.
§.
;
,
actori ad omne interesse, vel quantum juraverit actor in litem. Sed si reus cum rem petitam possideret, se negaverit possidere ulterius petitioni actoris non
dempnabitur
:
compellitur respondere, sed in eo punitur, quod in actorem, probantem possidere reum rem petitam, possessio ejusdem rei auctoritate judicis transferatur,
probet
;
quamvis ipsam suam esse non
quia judicia delusoria esse non debent.
Cap. VII.
De reorum
defensionihiis.
Sicut enim agentibus contra reos petitiones šunt proditae, simili módo exceptiones reis in defensionis subsidium conceduntur, interdum ad judicium declinandum et interdum ad petitionem actoris elidendam.
Et
dicitur exceptio petitionis elisio. Et sicut petiper exceptionem, sic exceptio per replicationem eliditur, ac replicatio per duplicationem ita etiam duplicatio triplicationem, per et sic deinceps. Nomina defensionum diversi^ mode nuncupantur sed tamen largo módo exceptionis sumpto vocabulo quaevis istarum defensionum exceptio nominatur, quia defendendo intentum partis adversae nititur enervare. Sed omnia haec sciri oportet, ut hujus juris plena experientia habeatur, turpe enim est unicuique ignorare jus, in quo versatur. His vero cognitis reus, si quas habet defensiones contra judicera aut actorem, proponat, ex quibiscunque causis sibi competere videantur, jus suum viriliter defendendo, quia nulli est juris beneplacitum denegandum, nec cuiquam lacit injuriam, jus §.
1.
tio eliditur
;
;
—
389
—
KN. IV.
skrze tvuoj duol vodu z svého dolu provésti aneb rudu aneb ^^^^^/^*^^'^ ntco jiného vytahovati, aneb vtru skrze tvuoj duol do svého právo skrz^ vedenie, takéž bude požádánie vcné. §. 5. A ty dieve eené ^^X^ds služby, mohli- li zjednány býti bez zjevné pekážky strany druhé, tehdy je potom tiemto ustanovením ustanovujem, pod zachováním tudiež všech dieluov svých, aby jich nebránili initi pro obecní užitek, jenž má zvláštniemu užitku rádn pedložen býti; aniž kto koli v své neústupnosti má trpien býti, kterýžto nic jiného, než aby uškodil, má pinésti. §. 6. Nadarmof zajisté žalobníka požádánie pokšie se, jestliže obvinný vcí požádánu nevládne a nedrží, aniž jest lsti pestal držeti. Protož dieve, nežli k žalob bude odpovdieno, máf býti otázán obžalovaný, drží-li tu vc požádánu; a jestliže on die, že by držel tu vc, kteréž nedrží, uiní-íi odpovd k žalob: tehdy má odsúzen býti, aby žaluobci i užitky i požitky navrátil, a což piseže žaluobce, že jest na saud naložil. A pakli obžalovaný vcí požádánu vládna zapi ped saudcí, by jí vládl, tehdy ten obžalovaný nenie dlužen žaluobci viece k té žalob odpoviedati, než na tom má pestati jeho Když žaluobce dovede hodným svdomím, že súpesudce bude moci tu vc drží, kteréž jest požádal, tehda ovi pikázati, aby žaluobci bylo navráceno té vci drženie, jakžkoli jest nedovedl, by ta vc jeho byla; nebf saudové :
spe
klamaví nemají
býti.
Kap. Vil.
O
obranách neb odporcích
lidi
pohnaných
nebo
obžalovaných.
žalobníkem proti obžalovaným požádánie js týmž obytejem odpory obžalovaným jsú puojeny na pomoc obrany, druhdy aby mohl sudu ustúpiti a druhdy aby požádánie žalobníka mohl odvrátiti. Jakožto
prošla,
A
slovef odpora požádánie odvrácenie. A jakož po§. 1. žádánie skrze odporu bývá odepeno neb odraženo, též odpora skrze druhé odvrácenie bývá poražena, a odepenie skrze odvojenie tak také odvojenie skrze otrojenie, totiž druhá odpora poráží tetie, a tetie tvrt a tak dále až do pestánie a pe zavenie, když již strany proti sob odpor klásti peA tyf odpory mají jména rozliná podle latiny; ale stanu. ;
však štdrým obytejem odpory vezmce jména, každá z tchto obran slovef odpora; neb jedna strana brancí se úmysl strany odporné raiení zrušiti. Ale všecky tyto vci musejí vdieny býti, aby toho práva plné zkušenie neb poznánie jmieno bylo; neb hanebné jest zajisté jednomu každému neumti a neznáti práva, v nmž pebývá. Tyto pak vci po-
co
siove odpora.
—
LIB. IV.
390
—
debitum prosequendo. §. 2. Sed sciendum est, quod omneš exceptiones competentes contra judicem vel ad ejus judicium omne3 declinandum, šunt primo et principaliter opponendae dilatoriae ante litis contestationem sirailiter opponantur; postea objiciens non auditur, nisi de novo, quae tunc objicit, se didicisse aíFirmaverit juramento; quia novo morbo convenit nova
sibi
;
antidota praeparari. §. 3. Excommunicatio vero contra judiobjici potest et probare in qualibet parte actorem vel cem excommunicatus respondere compellitur, ne reus autem litis de sua malicia videatur comraodum reportare, omnibus sibi defensionibuslegitimisreservatis. §.4. Etiam exceptio falši procuratoris non solum ante sententiam, verum etiam post sententiam potest opponi, qua probata judicium nullum, nullius momenti controversiae reputantur. §. 5. Si autem reo nulla exceptio competat defensionis, tunc auctoritate hujus constitutionis, calumpnias multorum temere litigantium compescentis, ad reconventionis recurrat beneficium, si aliquid quaestionis habuerit contra actorem non obstante veteri consuetudine, imo potius iniquissima corruptela, ut nuUus alium reconvenire possit, nisi prius ab eo per judicium jam inceptum fuerit absolutna. Volentes ergo errorem, multorum calumpnias detegentem, nostrae salubriter emendare, unde statuimus hoc pietatis beneficio ;
;
deinceps inviolabiliter observando hune ordinem in Ut statim actoris petitione reconventionibus amplectendum proposita, reus actorem reconveniat, quia regulariter ante litis postea vero nunquam contestationem debet fieri reconventio petitio antea j udici sit porrecta, auditur, nisi reconventionis vel protestatus sit reus de reconventione in eodem judicio edicto
:
;
facienda.
Unde hoc
praecipue considerari debet in actore qui in hoc asu forum sortitur alienum, aut sibi alterius denegabitur petitio, si reo non respondeat reconventus. Taraen verius est, quod leo volenti praecise conipellitur respondere, juxta illud Non dedignetur (piis eum judicem contra se habero in reconveniendo, quem pro se liabuit in agendo. §. 7. In his vero casibus nullum reconventionis volumus esse lo§.
6.
fori,
:
—
—
391
KN. IV.
a
kteró raá obrany, proti saudci nebo žalobníku propovz, z kterých koli píin vidloby se jemu píslušeti, práva svého mužsky brán; nebo dobrodiní práva ižádnému nemá zapieno býti, aniž komu iní bezprávie, právo sob slušné veda a provod. §. 2. Ale vdieno má býti, že odpory na všecky odpory, pislušejície proti siidci nebo k jeho saudu ^''''^'^^^y'^' ustúpení, maií ped odpovdí k žalob najpruv a prvotn bute, lebj potom znovi JI II fi' A^t j a všecky odpory prodle- zvédnybyiy pedloženy býti na prvním stáni vadlné ped odpovdí k žalob takéž položeny budte neb y^o múzení potom odpieraje nema slyšán býti, léby jistil pod písahu, potom jedm pesgována že jest tepruv znova zvdl ty odporné vci, kteréž tehdy iní; nebo novému neduhu slušie nový lék pipraviti. §. 3. jaká kiatbi ^®^*Klatba pak proti súdci neb žalobníku muož býti v odpore pokládána v každé stránce saudu; ale pohnaný neb vinný, znajíce obžalovaný,
v-
<^
1
»
V-
'
I
;
;
a
pak jest kletý, má býti pipuzen k žalob odpoviedati, aby z své zlosti nebyl vidien pohodlé pinášeje, a ke všem obranám spravedlivým má dopuštn býti. §. 4. Také odpora proti falešnému neb nepravému poruníku netoliko ped saudným nálezem, totižto ortelem neb uszením, ale i po orteli muož býti položena, kterážto když dovedena bude, saud nižádný, nižádné chvilky zmatkové nebudte domnní. §. 5. Pakli pohnaný neb vinný nemá ižádných odpor, tehda mocí tohoto ustanovenie, bezprávie mnohých všeten se sudících skrocujícieho, ten pohnaný má se utéci, aby žaluobcí také pohnal, by proti žalobníku bez pekážky ntco starého obyteje, nébrž radše penepravého porušenie, aby žádný žaluobce svého pohnati nemohl, le by skrze saud již poatý od nho zproštn byl. Protož chtjíce ten blud, mnohých bezprávie zakrývajície, dobrodiním našie milostivosti spasitedln opraviti, z toho ustanovujeme tuto výpovdí, kteráž má potom neporušitedln zachována býti, aby tento v zase-pohonní byl zachováván a oblibován Aby ihned, kdyžby
a
ml
odpor muo;
p"éo°teSŽ proti
^
nepra
Tík^ Pohnaný žalobníka ^^^'^*^*
;
ád
:
žalobník požádánie položil neb propovdl, aby pohnaný neb obvinný svého žaluobcí zase pohnal, nebo správn ten po-
má
se zase státi ped odpovdí k žalob; potom nikdy slyšán býti, léby požádánie toho zase-pohnánie dieve bylo súdci oznámeno, aneb žeby osvdil vinný, že chce svého žaluobcí k témuž saudu zase pohnati. ^ ^ j^terém 8. 6. Protož to naiviece má býti znamenáno na žalobníka ^^^^^ .sta^^ z jiného práva, kterýž v té píhod práva požievá cizieho; nebo veduvé, v jemu bylo by odepieno požádánie, a, sám jsa pohnán, ne- dtTtl uSni
hon
nemá
odpovdl by pohnanému. AvŠak
spravedlivé jest, aby pipuzen byl skrze saudci, aby vinnému chtjícímu odpoviedal podle onoho eenie: Nepohrdej ižádný, aby toho ml súdci proti Bob, kteréhož jest mel proti súpei svému, když jest žaloval.
^^^e
žaiuj
—
LIB. IV.
392
—
cum:
Si reconventionis petitio praejudicialis fuerit petitioni principali, vel si actor agat civiliter, et reus ipsum in reconventione nitatur criminaliter impulsare, aut e converso si cri-
merito minaliter actor egerit, reo ipsum civiliter impetente reconventionis beneficium his casibus extinguetur, quia aequalitas est in judiciis partibus observanda, ne reconventio iniquitatis sit vinculum, sed justae petitionis subsidium. §. 8. et conactoris, Unde primo fit litis contestatio super petitione sequenter super petitione rei; demum vicissim interrogationes, probationes et allegationes ambarum partium audiantur, et primo pro actore, deinde pro reo sententia proferatur. §. 9. Nec grave cuiquam existat, juris ordinem sic in causarum processibus feliciter observari, quam per reprobos juris ministros eo obmisso veram innocentiam frequentius condampnari judiciarius enim ordo cum sibi concomitantibus non sinit a justitia exorbitare juratos judices et actores illicitos, ipsorum conatus freno justitiae refrenando, nec temere litigantibus laxat habenas. §. 10. Et cum juxta canonicas sanctiones malos comprimere et bonos sublevare officium sit regále, quod sine justitia, quae est constans et perpetua voluntas jus suum unicuique tribuens, nequimus effectu mancipare, nam in sua executione ipsa mandát juris ordinem íirmiter observari, cumque jus justitiae sit executivum, juris autem prudentia doceat, qualiter sortiri debeat hoc eíFectum, ut unusquisque sibi debitum medián te justitia consequatur: unde his tribus virtutibus, scilicet justitiae, juri ac deinde jurisprudentiae immobiliter adhaerentes, ex quarum fonte noster ordo justiciarius derivatur, quem statuimus sub poena omnium bonorum ac personarum ab urburariis, judicibus, juratis ac omnibus aliis in judicio litigantibus ut pupillam oculi inviolabiliter custodiri. Quidquid vero contra jam statutm ordinem nostrum judiciarum sententiatum aut prolatum fuerit, ipso jure sit irritum et inane, nihilominus tamen poenae jam statutae nostri juris transgressoribus imminebunt. ;
;
Cap. Vlil.
De
litis
contestatione.
Cognitis his sub brevitate debita, quae ante causae principalis ingressura saepe in judiciis ventilantur, quae praeparatoria šunt ad judicium, quod per litis contestationera sumit
—
—
893
KN.
IV.
Ale v jiných píhodách ižádného nechceme miesta jmioti k zasc-pohnánie Jestližeby zase-póhonné požádánie na bezpravie ke škod(5 bylo prvotnímu požádánie, nebo jestližeby žat. luobce žaloval o zbožie neb o peníze, a obžalovaný jeho v zase-pohnánie mienil o prohešenie trápiti aneb zase kdyžby žalobce kladl sd o prohešenie, a obžalovaný vedl saud proti tuf zase-pohonnie právo v žaluobci o peníze neb o zbožie tch píhodách umrtveno bude neb uhašeno; nebo rovnost v stranám zachována býti, aby zase-pohnánie v saudiech nebylo svazek nepravosti, ale pomoc spravedlivého požádánie. §. 8. Protož najprvé bud k žalob odpovdnie na požádánie žalobníka, a potom na požádánie vinného; potom tied otázstrnn slyŠáni budte, a najprvé ky, duovodové a líenie žalobníku, potom vinnému ortel bud vynesen. §. 9. Aniž tžko komu, ád práva tak v pi vedení šastn zachovávati, nežliby skrze nešlechetné práva služebníky, ten ád opustiece, prav nevinu astjie odsuzovali neb saudný zajisté ád s svými píslušnostmi nedopustit písežným sdciem od spravedlnosti vystupovati, i žalobníkuom neslušná jich §.
7.
:
^^YSfe toí.
;
;
má
ob
bu
žaiujeta-i
ktomádrui
^^iŽdalr
Každý ve ^''^le^^Jrlv^!
;
miennie uzdu spravedlnosti zuzduje, aniž všeten sváícím
A
ponvadž podle duchovních ústa- súdce su se oslabuje otží. §. 10. králov- né/sprav^e pozdvihovati jest zlé dobrých novení utiskati a "^®ský, kteréhožto bez spravedlnosti, kteráž jest stálá a vcná
úad
vuole právo jeho každému dávajíc, nemuožeme k skutku pivésti, neb ona v svém vypósobení pikazuje ád práva pevn zachovávati a ponvadž právo jest vypósobilost spravedlnosti a práva opatrnost uila by, kterak dojíti mlo by to k skutku, aby jeden každý sob dlužné vci skrze spravedlnost dosáhl: protož tch tí ctností, totiž spravedlnosti, práva a právní opatrnosti nepohnuté pidržíce se, z jichžto studnice náš ád saudný pocházie, kterýž ustanovujeme pod pokutu všech stát- o pokutá prav kuov i osob, od urburéuov, sdcí, písežných i ode všech ^Sdicíc cích jiných v saud se sváících, jakožto zítedlnice oka neperušitedln ostiehati. A což kolivk již proti ustanovenému ádu sdnému našemu ortelováno neb vyneseno bylo by, tiem právem bud zrušené a marné; nicmén však pokuty již ustanovené našeho práva pestupníkem nastanu. ;
Kap. Vlil.
O pi
svdenití neb o sepenie
pe
v saud.
Poznavše ty vci pod slušn krátkostí, kteréžto ped poetím pravého saudu asto v saudiech bývají pemietány, a jsf nikteraké pípravy k saudu, a to poátek bére, když Jireaeic Codex I. 26
—
LIB. IV.
—
394
exordium ideo de ipsa, et de aliis sequentibus eandem usque ad definitivám sententiam, in hac ultima particula pertractemus. Est autem litis contestatio principalis negotii 1. §. apud suum judicem pro tribunali sedentem actoris et rei hinc inde facta narratio, ob causám in judicio procedendi. §. 2. Fit autem litis contestatio per narrationem actoris in judicio propositam, et responsionem rei litem contestandi animo subsecutam itaque lite contestata statim erit praestandum calumpniae iuramentum. ;
;
Cap. IX.
De
juramentis calumpniae.
Cogitandum nobis, sublatis consuetudinibus male adinvenvirtuosas juris regulas nostros subjectos in omni quiete sine aliqua calumpnia conservantes in spe fertili subrogare
tis,
;
ideoque juramentum calumpniae in magnum remedium litiura dirimendarum, statuimus hoc edicto, deinceps statim lite contestata a partibus litigantibus sine contradictione qualibet esse praestandum. quis jurat §. 1. Est autem calumpniae juramentum, cum sub bona fine, non calumpniandi animo agere vel respondere. Sed calumpnia est falsa petitio vel injusta repulsio scienter intenta. Ob hoc vero Nostrae Magnetudinis celsitudo calump§. 2. niae instituit juramentum, quod specialiter nostri regalis interest officii, temere litigantibus omnem viam praecludere malignandi, conservando in quantumcunque possimus, illaesos ab omni calumpnia innocentes. Ad cujus effectum mediante justitia eíFectualiter exequendum omnium fidelium nostrorum
studiosam operám digne duximus
invitandam, vera justaque
judicia iramobiliter stabilire, ex quo clarior aliquo sidere praefulgobit salus et honor totius regni nostri ac omnium fidelium
nostrorum habitantium in eodem quia nihil est, quod^clarius lumine fulgeat, quam cum justitia recta fides in principe; et nonne íulgor principis omneš sibi fideles irradiat, et electos? inferiores enim suorura corruscant radiis dominorum. Ob quam ;
rem merito tenentur ad
omnem
justitiam
subjecti
operám dare suo
exequendara, ne
principi fidelem suspecti videantur do-
mino cum suo dissentire contra rempublicam obtrectantes sed tamen quod principi placuit, legis vigorem habet; labiis enim regit rex, et cor regis in manu Dei est, et ubi voluerit, inclinabit illud, n cujus nomine omnia facta nostra, omneš;
i
—
895
—
KN. IV.
žaloba projde a odpov na ni dána bude, a tof slov pe sepenie neb pre svMeníe protož o tom, a což po ní následovati má v saud až do úsudku koneného, v této poslední stránce vypravíme. Jesti pak pe pisvdenie prvotního úinku ped ph-svédTcnie §. 1. svým súdcí na stolici súdné sedícím žalobníka a vinného s obú stranu uinné rozpravenie, pro pe na saud provedenie. §. 2. A býváf pe pisvdenie skrze rozprávku žalobníka Kterak se v saud vyloženu, a odpovd vinného, pe pisvdenie úmy- o phíáze J^J'^šlem následující; tak že, když pe pisvdena bude, ihned má dána býti kivé žaloby písaha. ;
Kap. IX.
O
písaze kivé žaloby aneb bezpravie.
nám
otejmúce zlé obyteje, nalezené ctnostné práva eholy, naše poddané ve všem pokoji bez všelijakého p,o jest na' rísabezpravie zachovávajíce, v nadji užitené vykázati a proto kl-ívd"! za loby písahu kivé žaloby, na veliké lékastvie sváruov rozvedenie, SluŠief
mysliti,
;
!|;['
jsme tauto výpovdí, aby potom ihned, když pe bude pisvdena, od stran sváících bez odpory všelijaké ustanovili
byla
uinna.
Jesti pak písaha kivé žaloby, že dobru vru, ne kivého žalovánie nebo narenie úmyslem žaluje neb odpoviedá. Ale kivé obžalovánie neb narenie jesti kivé požádávymyšlené, §. 2. nie nebo nespravedlivé otehnánie, proto Našie Výsosti velikost kivého narenie ustanovila jest písahu, nebo zvlášt na nás pislušie úad královský, všeten svárícím-se všecku cestu zavieti zlobenie, zachová vajíce, jakž najviece muožeme, bez úrazu od každého bezpravie lidi nevinné. Kteréžto vci skutku skrze spravedlnost skutené dovedenie, všech vrných našich pilné snažnosti hodn umienili jsme pozývati, práv a spravedliv saudy ustanovovati, z nhožto svtlej šie každé hvzdy stkvieti se bude zachovánie a est všeho našeho královstvie a vŠech vrných našich bydlejících v nm; neb nic nenie, co by se svtlem svtlejším stkvlo, nežli spravedlnost a pravá viera na kniežeti a zdali svtlost kniežete všech sob vrných neosvcuje a vyvolených? nižší zajisté stkvjí se svých pánuov paprsky. Pro kterúžto vc hodn dlužní isú poddaní snažnost pidati svému kniezeti k vyvedeme vsie spravedlnosti aby zle domnlí nebyli vidieni, s svým pánem se nesjednávajíce, proti obecní vci pobluzujíce ale ponvadž, což se jest knierty žeti líbilo, práva moc má; zajisté svými zpravuje král 26* §.
1.
vdom
A
^g^^i.^a^t^^é
žaioby.
ob^ŠovŽÍ-r
Seze-
^aií
"^*
;
,
;
^"^*^f ^ p.^^'
spravedlivé ^^"^^^
^^*^^"
nie prav kn>ežet^e své-
LIB. rv.
—
396
—
que actus aggrediuntur, bella feliciter peragendo, regnum nostrum páce commendabili decorantes, et statum nostrae reipublicae sustentaraus bene ad ipsius gloriam atque laudem, nihil de nostro ingenio praesumeutes, sed omnem nostram spem ad soiam providentiam referimus Trinitatis, uade totius mundi elementa processeruut, omnesque leges et constitutiones per ora principm divinitus proferuntur. Unde his salutaribus admoniti praeceptis, videlicet, „juste judicate filii hominum", et „nunc reges intelligite, erudimini, qui judicatis terram," et tam divinis, quam huraanis constitutionibus informati, secure statuimus, omneš principales personas in primo litis
modm
Ut exordio subire calumpniae juramentum in hune primo juret actor, quod non calurupniandi animo litem movet, sed quia credit, bonám causám habere. Deinde jurabit reus, quod credit se bona justitia uti, nulla se causa calumpniae defensurum. Item jurabit uterque, quotiens per judicem fuerit requisitus, respondere, quod verum esse credit, nec scienter falsa probatione utetiir, nec petet dilationem causa subterfugiendi judicium, ne lis retardetur nec ddit, nec promisit, nec dabit, nec promittit aliquid pro hac causa per se vel aliam quamcunque personam interpositam, ut pro eo feratur sententia, nisi his, scilicet advocatis, aliisque personis, quibus Et hoc juramentum ca§. 3. licite jura dare permittunt. lumpniae non potest remitti a partibus, cum pro communi utilitate principaliter sit inventum, non tantum pro commodo privatorum. §. 4. Poena vero actoris est nolentis hoc parare juramentum, ut ab instituta cadat actione, reus autem pro conVolumus etiam, ut revefesso módo siraili habeatur. §. 5. rendm nostrae redemptionis, scilicet vivificae crucis signum, super quo erit jurandum, praesens omni hora reverenter in judicio collocetur, quatenus universi non immemores salutis cogitautes, ejus tam propriae verum subvertere judicium san animadvertendo, quam praesentia terreantur terribili grave sit corpori et animae, aeternam offendere Majestátem. Nec hoc praestantibus juramentum ratione ejus poena §. 6. aliqua ímminebit, neque ab eis ratione hujus juramenti pecunia aliqua exigatur; nam libere sine aliqua arrha hoc exigi volumus juramentum, ut eo facilius veritas in judiciis elucescat. §. 7 Et licitum sit parari hoc juramentum omni tempore, quo judici licet judicio praesidere, quia non est iniquitatis praesidium, sed scrutinium veritatis. ;
,
:
—
—
897
^-
!•
a srdce královo v ruce J)0/:í jest, a kdeže bude elitieti, naklonit je, v jehožto jménu ke všem inuom našim i všem skutkuom pistúpáme,' boje šastn vedce, královstvie naše pokojem chvalným ozdol)iijíce a stav našie vci obecni zdržujeme' dobe k jeho sláv i chvále, nic do našeho vtipu nedoufVijícc, ale
nosti
Trojice
nadji vznášieme k samé obmyslodkudž všeho svta živlové pošli js a
všecku naši svaté,
všecka práva a ustanoveni 3 skrze ústa kniežat Božsky, totiž od Boha bývají vynášena. Protož tmito spasitedlnými na-
,
..
,..__
j^^^. ^ ^^^^^
uoy.^°;;M;rv
_.iskými jakožto lidskými
naueni jsce, bezpen ustanovujeme, aby všecky prvotní osoby, t. súpeové, na poátku sauu, když se již stane prvnie pe pocetie neb sepenie, aby kivé žaloby uinili písahu tiemto obytejem Aby najprvé písahl žalobník, že ne úmyslem bezpravie anebo kivého obžalovánie súdie se, ale že ví, by ml pi spravedlivú. Potom píseže obvinný, že ví, :
spravedlnosti požíval, nižádnú se píinu bezpravie nebrán. Potom písežeta oba, kolikrát od sudce budeta otákivého zána, že chtie praviti pravdu a že nechtie svdecstvie požívati, ani žádati prodlenie, aby meškán byl saud, aby tudy mohl zniknúti; a že nedal jest, ani slíbil, aniž dá, ani slíbí co za tu pi skrze sám se anebo skrze jinú kterú
by dobe
^^.,^^^^^.^
vinného; ^^.,^^^^^.^ stípeuov.
vdom^
aby k jeho stran vynesen byl ortel, krom tmto, t. eníkem, pfsaóm a jiným osobám, jimžto slušn práva dáti dopúštji. §. 3. A tato písaha kivého narenie nemóž býti odpuštna od stran, ponvadž pro obecní užitek prvotn byla by nalezena, a netoliko pro pohodlé zvláštnie. j^^^j^^g.^ .^ písahy ui- u.obce pnsa §. 4. Pokuta pak žalobníka jest nechtjícího té pakliby obžalovaný nechtl ^..^^^^^^^-^^ niti, aby od zaaté odpadl žaloby tak pisieci, aby jmien byl za pesvdeného. §. 5. Chceme na kiži. také, aby poctivé našeho vykúpenie, totiž obživitedlného kíže znamenie, na nmž má býti pisaháno, pítomn v tu hodinu poctiv v saudu bylo položeno, aby všickni nepamtliví spasenie svého pravý saud mysléce podvrátiti, jeho tak hroznu pítomností byli pestrašeni, zdrav úmyslem šetíce a perozhnvati Ve- ^^^^^^^ p.. mietajíce, kterak tžké jest tlu i duši ^ pokutu sáhajících. lebnost. §. 6. Aniž pro tu písahu súpei mají kterú trpti, aniž od nich jelikožto pro tu písahu peniezi kteí mají žádáni býti; neb chceme, aby svobodn ta písaha byla inna bez všelijakého úplatku, aby tiem snáze pravda v sau- ^^^ ^^ ^,, diech se prosvietila. §. 7. A slušie tu písahu stranám každý sahá býti"''•do as initi, když koli slušie súdci na saud sedti, neb nenie p"'' útoišt nepravosti, ale uptánie pravdy. koli osobu píležící,
;
vnu
-—
LIB. IV.
—
398
Cap. X.
De Quoniam reus
confešsis.
in judicio requisitus actoris petitiones quan-
doque negat esse veras, quandoque etiam confitetur, consequenter ergo de confešsis in judicio videamus. §. 1. Et manifestm est, confessum in jure pro convicto haberi, juxta regulam evangelicam: „Ex ore tuo te judico, serve nequam"; unde sine alia qualibet cognitione sententialiter condempnetur. Multa taraen requiruntur ad haec, §. 2. ut confessio propria cuiquam in tantum praejudicet, ut pro convicto finaliter habeatur, quod deinceps in cognoscendo nuUae partes judicis sint in eum, nisi ut sententialiter condempnetur. Primo requiritur, quod confessus in jure legitimae sit
nam in his confessionibus constitutis infra aetatem legitimam subvenitur^ nam ipsorum aetas ignorat, quid videat in bac parte. Secundo, quod confi-
aetatis; ita ut in judicio staré possit;
teatur voluntate spontanea, non coactus, quia quae vi metuve causa fiunt, rata utique non habemus. Tertio, quod sciens, non per errorera facti confiteatur illa confessio sibi non praejudicat, dummodo ante sententiam probaverit se errasse ; quia ;
nihil
tam contrarium
est veritati,
quam
error, qui
imperitiam
minime confitetur. Quarto, quod confiteatur contra se, quoniam contra se bene creditur confitenti sed pro se confessio nulla válet, eo quod nullus in propria detegerit, et qui errat,
;
causa
poterit
esse
testis.
Quinto,
ut
quoniam confessio extra judicium non
confiteatur
in
judicio,
est tantae virtutis,
quod
confessus sine juris cognitione aliqua condempnetur. Sexto, coram suo judice confiteatur, nam sicut sententia a non suo judice lata non tenet, ita nec confessio praejudicabit. Septimo, quod confiteatur adversario suo praesente vel ejus procuratore, alioquin confessus non habetur pro convicto. Octavo, nisi confiteatur de re erta vel quantitate erta, non valebit confessio, nam de ordine regulari super re vel quantitate incerta non est ferenda sententia. Nono, ut confiteatur de ea re, de qua quaestio vertitur inter partes, alioquin inutilis erit confessio, nam de ea re, de quajudex cognovit, pronuntiare tenetur. §. 3. Multos autem alios casus obniittimus, quia nullum locum sibi jure vendicant montanorum, eo í(uod advocati montium bona simplicitate quandam cautelam evidenter apponunt, tam casus jam positos, quam multos alios tractantes de hac materia enodare, quam advocati juris canonici et civilis conteraput
_
399
—
KN. IV.
Kap. X.
O
\
vyzndnie v sauduj které vie^e a které
Že vinný, v saudu tázán jsa, žalobníkovu
nic.
otázání druhdy
na
žaluobce líil, a druhdy se vyznává protož tuto již potomn o vyznánie v saudu vizme. §. 1. A známo jest, že ktož se vyznává v saud, že to má sudce za dovedené jmieti, podle eholy tenie svatého, jenž die „Z úst tvých saudím t, sluho nerovný"; protož beze býti odsúzen. všeho jiného poznánie §. 2. Mnohé pak vci k tomu pislušejí, aby vlastnic vyznánie komukoli tak škodilo, aby za pemoženého konen jraien byl a za pesvdeného, tak aby potom v rozeznávánie stran súdcí nebylo Najprvé pislušie, jiného, než aby orteln byl odsúzen. dosplého byl vku^ aby ten, ktož se v saudu seznává aby na saud mohl státi-, nebo v takových seznáváních tm, nektož nemají došlých let, bývá spomáháno, nebo jich Druhé, aby se vyznával dobrovie, co by vidl s té strany. voln, bez pinucenie, nebo kteréž vci násilím neb s strachem Tetie, aby to se djí, za duovodné a pevné jich nemáme. uinil vda a nejsa zklamán bludem té vci; neb jestližeby bludem jsa zklamán, k emu se piznal, to piznánie neškodilo by jemu, když by jediné ped odsudkem neb ortelem dovedl, žeby bldil nebo nic tak protivného nenie pravd, jakožto blud, kterýžto nedosplost odkrývá; a ktožf blúdí, nicC nevyznává t. ten se nepiznává. tvrté, aby vyznával svému poh ale ^^^Xíse se proti sob neb proti sob vyznávajícímu dobe zase vyznánie k svému pohodlí nema viery; neb ižádný v své vlastní pi nemuož býti svdkem. Páté, aby se piznal v saud; trom^sauí nebo vyznánie krom saudu nenie takové moci, aby ten, ktož Šesté, se pizná, bez dalšieho poznánie práva byl odsúzen. aby se ped svým saudcí vyznal, neb jakožto úsudek, od cizieho sudce jsa vynesen, nestojí a nedrží, též i vyznánie ped ním neškodí. Sedmé, aby se piznal v saud v pítomnosti súpee svého neb poruníka jeho, jinak ten, ktož se vyzná, nemá jmien býti za pesvdeného a za pemoženého. Osmé, odpierá toho, což by
:
:
má
na
,
vk
;
ví
;
aby
;
piznal o vci
jisté nebo urené, a o jisté velikosti nebude platné vyznánie; neb podle ádu súdného o vci nejisté aneb neurené velikosti nemá býti vynesen ortel. Deváté, aby vyznal o té vci, o níž jest pe mezi ním a mezi súpeem jeho, jinak bylo by neužitené seznánie; nebo o té vci toliko sudce má úsudek vydati, o kteréž saudí. §. 3. Mnohé pak jiné píiny tuto jsú opuštny, neb v práv
i
se
ureném
ísle, jinak
Rozliné pi "By^opuši
—
LEB. IV.
tamquam
nunt
400
—
propter verecundiam attestari. Et In prima enim litis coDgressione prote-
excellentes
est protestatio talis:
statur advocatus jus sui clientuli salvum íbre habendo justam rationem juris sui, quod vulgariter holung dicitur, quoties-/ cunque sibi fuerit opportunum et qiiotienscumque in instauratione juris sui, vel in revocatione erroris deviaverit in una dictione, adit a jure suo solummodo in hac parte; unde duabus vicibus ;
post
primam
in quolibet articulo
casus, ubi admittitur juris restauratio.
erroris vel alterius similis hoc beneficiura juris, locum habet dieta
Protestatur etiam advocatus, si in causa fiat per ipsum negligentia, vel error, quod principalis persona possit suam causám restaurare per alium advocatum, vel per ipsum, prout principali personae melius visum fuerit expedire. §. 5. Et hune articulum protestationis advocati similiter interserere consueverunt, ut ipsos incidentes in aliquas poenas principales personae indempnes conservent; \et has legales ac rationabiles §.
4.
consuetudines firmiter approbamusj praemissa vero omnia approbantur sententiis juratorum. Et raultae aliae possunt fieri obprotestationes, quas ad praesens causa brevitatis mittimus, ne audientibus ex eo taedium aliquod generetur. 6. Sed sciendum est, quod istis confessionibus in jure §. factis stabitur, nisi principalis persona probaverit se errasse; tunc enim confessionem revocare potest, probato errore usque ad diffinitivam sententiam sed nullo módo postea revocatur, quia error facti nondum finito negotio nemini nocet; causa vero decisa velamento táli ullatenus restauretur. §. 7. Debet etiam principalis persona errorem sui advocati revocare in ^ continenti, ne ipsi appareat consentire. ;
Cap. XI.
De
prohationihtis.
Quia saepe contingit, quod ea, quae in judicio proponunprobanda šunt, utputa adversnrio negante, nam ex afirmatione et negatione res efficitur dubia unde in hac parte
tur,
:
necessariura de probationibua est videre.
—
401
—
KN. rv.
horniiem miesta nemají, proto že eníci hornicí dobni sprostností pe vedu a nkterakú ohradu, zejm se ukazuje, tak píhody již položené, jakožto mnohé jiné, rozprávjíce o té vci vyh'iti, kterúžto eníci nebo poruníci práva duchociesaského neb mstskélio potupují, jakožto povývnieho pro hanbu osvdovati šenjší, než tito práva svých stran i
;
opatrností ohrazují.
A
to
osvdenie neb ta ohrada jesti tapoátku neb sjití pe osvduje e-
ková: V prvniem zajisté ník právo své strany, že celé jest, maje spravedlivý duovod práva svého, jenž nmecsky holung slov, kolikrátkoli bylo hy jemu potebie^ a kolikrátkoli kto v napravování práva svého neb v odvolání poblzenie pochybil by v jednom slovu, aby odpadl od svého práva v té miee; protož po dvakrát po prvniem v každém artikuli poblzenie neb jiného podobného klesenie, kdežto bývá dopuštno to dobrodiní práva, miesto má eené práva napravenie. §. 4. Osvduj e také eník, aby v pi stalo se skrze nho které obmeškánie neb poblzenie, aby prvotnie osoba mohla sv pi napraviti skrze jiného eníka, nebo skrze nho samého, jakož prvotnie osob vidlo by se lépe píslušeti. §. 5. A tento artikul eníci svému
nic ícuí-' '^""^•
osvdovánie obvykli js pimšovati, že kdyžby oni propadli které pokuty v saud, aby osoby prvotnie bez škody je zachovali; a ty správné a rozumné obyteje pevn tvrdíme a jich pochvalujeme svrchnie pak všecka osvdovánie a ohrazovánie tvrdie se nálezy písežných. také býti mnohá jiná osvdovánie, ježto nynie opustíme pro ukrácenie ei, ;
Moh
abychom posluchauom tesknosti neinili. §. 6. Ale tuto slušie vdti, že dieve praveným vyznáním, v saudu uinným, veno má býti, le prvotnie osoba, t. ten piznava, dovede, že jest v tom poblaudil; a když toho dovede, tehda bude moci své piznánie odolati a to má uiniti dieve ortele neb nálezu koneného, neb potom nikoli k odvolání nebude dopuštn neb poblzenie úinku ižádnému neškodí, dokudž pe nebude skonána; ale když se pe úsudkem skoná, pikrytím takovým nemuož býti opravena. §. 7. Má také prvotnie osoba poblzenie svého eníka odvolati v náhle, aby nezdála se jemu ;
;
pivolovati.
Kap. XI.
O
duovodiech a o
Že asto piházie
kivém svdku.
že ty vci.
saudu pipoviedají, že mají býti dovedeny, jakožto když spe neb protivník jeho odpierá neb zapierá, neb z jištnie a zapieráse,
kteréž
se v
^1"«"».
poJlízS fenikn.
^
LEB. nr.
§.
ratio
;
1.
res
402
Est autem probatio
rei
enim judici probanda
— dubiae legitime facta declaest, licet ad hoc adversarii
praesentia exigatur.
Fit enim probatio multis modis, scilicet testibus, §. 2. instrumentis, jurejurando, privilegiis^ et praesumptione violenta actor enim quod asseruerat, probare tenetur ordine regulari, eo quod negantis factum per rerum náturám nulla est probatio. Unde negativa directe nunquam potest probari, sed cum habet in se affirmativam inclusam ut si petat Martinus a Petro decem libras grossorum, quas sibi Pragae in festo Beati Wenceslai mutuavit, Petrus vero negando illud debitum, probet se per totura illud festm Brunna stetisse; vel si Petrus negando illud debitum, quod petit Martinus, probat se legitime persolvisse hoc módo indirecte probatur irregulariter negativa, cujus secundum náturám nulla est probatio, sed ei incumbit probatio, qui dicit, non ei, qui negat. §. 3. Sed cum magis veritas oculata fide, quam per aures animis hominum infigatur, ideo necessarium duximus post ;
;
;
tractatura hujus materiae exemplis etiam demonstrare, quatenus possint non solum auribus, sed etiam inspectione oculorum igno-
modm
probationum sic verissimum retinere. ad probandum admittatur, qui probato nullum oíFerret adminiculum suae causae nihil enim válet expectare, ubi non proicit expectatum, et peccatum est rantes
§.
4.
Nec
istarum
aliquis
;
per plura, quod fieri poterit per pauciora. 5. Debent insuper probationes juxta descriptionem divorum Imperatorum esse ab omni dubio expiatae, fulgentique lumine similes elucere. Quis enim hoc approbat sanae mentis, ut unus testis appretiatus pretio aut victus precibus alterum vincat? nam nihil carius emitur, quam quod precibus impetratur. Undecunque taraen ille testis veniat, aut etiam quantumcunque notus et idoneus: in contractibus, quibus non aíFuit, nec viderit, nec audierit contrahere litigantes, nec etiam reddita ratione aliqua sui dicti debeat perhibere testimonium veritati, quae in hac parte ipsi Nam testes penitus est aliena. interrogandi šunt inter cetera, an viderint, an audiverint, per qnae verba contraxerint litigantes, prout Sancti Evangelistae suum testimonium affirmando dixerunt: „Quod vidimus, scimus, et íjuod scimus, testamur, et testimonium nostrum verum est." Ergo a contrario sensu, quod est in jure validissimum argumentm causám ignorantis alsum est testimonium et lege divina prohibitum, per manum infallibilis vivorum et fieri
§.
,
— nie
vc uinna
vdti
bývá mylná
403 :
—
KN. IV.
protož v této stran slušie
nám
o duovodiech.
§.1. A jeati duovod mylné a pochybné vci práv uibýt dovedeno nné dolíenie t. zpravenie; neb lienie sdci, jakžkoli pi duovodech má býti pítomnost súpee, to jest protivníka. §. 2. Djef se pak duovod mnohými obyteji, t. svdky, zápisy, písahu a domnním nadcitým t. smlostí násiln; žalobník zajisté, což jistí, dlužen jest dovoditi na spee svého ádem pravým, protože penie úinku skrze vcí pirozenie neiní ižádného duovodu, ale lienie. Protož pená nemuož nikdy upím dovedena býti, le má v sob jistnie zavené, jako kdyby Martin žádal od Petra deset liber grošuov, kterýchž jemu den s. Vácslava v Praze puojil, a Petr zapieraje toho dluhu i dovedl by, že ten celý den byl jest v Brn; anebo aby Petr zapieraje toho dluhu dovedl,
má
^jJ^^^^tV"'; duovodiccii
^^^^J,^^^^'
e
jemu prvé zaplatil; tehda tiem obytejem neupím dovodí se právem pená, jejížto podle pirozenie , ižádný není duovod. A tak jest právy uloženo, že ten, pe ^ovodl ktož praví neb pi líí, má dovoditi, ale ne ten, ktož zapierá. ^'^lovaný.^' viece oit vru nežli skrze uši stáiejšijes §. 3. Ale ponvadž pravda úmysluom lidským bývá vtlena, jakož die Seneka, že lidé ^W/svói viece oima nežli ušima vie: protož za potebné jsme ulo- ^g^° Jjyl^^^ žili, po vypravení tchto vcí píklady také okázati, aby mohli netoliko ušima, ale také patením oí ti, kteíž by nevidli, obyteje tchto duovoduov tak najpravjie pamatovati. §. 4. Duovod pi Aniž kto bud dopuštn k dovezení toho, z nhožto doveda, °pTodi/vdn '^ý^' ižádné pomoci nepinesl by své pi nic zajisté nehodí se ekati, kdežto neprospievá ekaná vc; a hiech jest býti skrze mnohé vci, což býti muož skrze menšie. §. 5. Mají nad Duovod n< to duovodové podle vypsánie zbožných ciesauov býti od všeho " Yicu' pochybovánie oištni a stkvcím svtlem stkvíti se ku podobenstvie. Ktož by zajisté zdravé mysli to chválil a tvrdil, o svédkum "* aby jeden svdek, mzdu najatý aneb prosbami pemožený jsa, "'*'""' druha pesvditi? neb nic dráže nebývá kupeno, nežli což se prosbami obdržuje. A pak odkudžkoli ten svdek pišel by, aneb také jakžkoli známý byl by a hodný v smlvách, pi kterýchž by nebyl, ani vidl, ani by slyšel smlvati sváící, ani také vydada které píiny renie svého, aby ml vydati svdecstvie pravd, kteráž jemu v té stran ovšem jest neznámá. Nebo svdkové mají býti tázáni mezi jinými vytuzováni vcmi, vidli-li js nebo slyšeli, kterými slovy smlvali js IJif^^vS* «lyšoii. se sváící, jakožto svatí evangelistové Jan a Matúš své svdecstvie jistiece ekli js: „Což jsme vidli, to vieme, a což vieme, svdíme, a svdectvie naše pravé jest." Protož zase, podle smysla odporného, jenž v práv jest duovod najstateže jest
e
upím
;
ml
:
—
LIB. IV.
404
—
mortaorum judicis, inter celera sic conscripta: „Ne falsum contra proximiim tuum dices testimonium." Falsidicus enim testis tribus personis est obnoxius* Primo Deo, cujus praesentiam contempnit, qui in omnium praesens est judicio; deinde judici, quem mentiendo fallit; postremo innocenti, quem also laedit testimonio cum uterque reus est, et qui veritatem occultat, et qui mendatium dicit, quia ille prodesse non vult, et iste nocere desiderat. ;
§.
6.
Unde dignum
est,
ut qui
in
tot
manifeste
victus
quod saltem timore ejus tergravamen alterius proferat falsum
fuerit deliquisse, taliter puniatur, ritus
non
facile
quis
in
testimonium.
Et haec poena similiter immineat testem scienter §. 7. falsidicum producenti, ut quos par facinus coinquinat, et aequa eosdem poena similisque comitetur. 8. Jure vero montanorum confessio facta corara sólo §. jurato in quacunque ardua causa, suíFicientis testimonii plenissimum habet robur; quara potestatem taliter moderando statuimus, ut jurati quoad publicum officiura suum, ad quod šunt instituti, tam in maniloquio, quam in judicio accusandi plenám habeant potestatem. Sed quando sicut privatae personae ad dicendum §. 9. testimonium producentur, aut literis teatimonialibus inscribuntur, unus solus juratus plenám non facit probationem, juxta regulam evangelicam organo Dominicae vocis emissam „ut in ore duorum vel trim stet omne verbumj" et secundum legitimas sanctiones unius testis testimonium non est suíFiciens, etiamsi praesidiali praefulgeat dignitate. Item nec testimonium válet, si testes singuli šunt §. 10. in suis testimoniis singulares, aut si deposuerint non jurati, cujuscunque status vel dignitatis existant; quia jurare debent testes pro utraque parte, quam sciunt veritatem, prout melius > poterunt recordari. Nolumus etiam de cetero, per partes principales §. 11. vel per advoatos eorum aut per aliam quamcunque personam testes aliqualiter subordinari, reprobantes illam detestabilem videlicet quando consuetudinem imo potius corruptelam testes producebantur in judicio, statim petebant sibi a judice colloquium indulgeri, ad quod juratos et alios homines, prout ipsis placuit, invitarunt, ipsos per advoatos partis producentos, qiio molius pro ipsa parte doponerent consulentes, qui proferendi tunc cum ipso advocato testes subordinando testimonium in non modicum gravitatis pracjudicium invenerunt; et cum testes venissent coram judice jam testimonium :
,
:
modm
—
405
—
KN. IV.
njší a naj mocnjší, pe iievdúcieho falešné jest svdectvie a zákonem Božím zapovédnc, skrze ruku neoklamaného živých i mrtvých sudce, mezi jinými vcmi takto sepsaným: „Nepovieš proti bližniemu tvému falešného svcdecstvie." Falesný zajisté svédek tem osobám jest povinen t. škodlivý, najprvé Bohu, jehožto pítomnosti potupuje, kterýž v každém pítomen jest saudu; druhé saudci, jehožto sv lstí zklamává neb lží; tetie a poslednie nevinnému, jemužto škodí kivým svédecstvím avšak oba jsta vinna, i ten, ktož pravdy tají, i ten, ktož lež praví nebo onen nechce prospti, a tento žádá uškoditi. §. 6. Protož hodnéf jest, aby ktož tak v mnohu bude pesvden hešiti, aby tak tresktán byl, aby aspo té kázni bázní ustrašen jsa, nesnadn kto na obtieženie jiného falešné vydal svdecstvie. §. 7. A táž pokuta má býti tomu, ktož kivého svdka provede, aby, kteréžto rovný hiech srovnává a skvrní, aby týchž rovná pokuta trápenie následovala. §. 8. Než podle práva hornieho neb horninieho vyznánie uinné ped jedniem písežným v kteréžkoli vysoké pi a kterakkoli veliké, má plnu moc dostateného svdecstvie; kteržto moc takto uskrovujíce ustanovujeme, aby písežní jelikožto k obecnému úadu svému, k nmužto js ustanoveni, tak v ranném potazu^ jakožto v saud, žalovánie i svdenie plnu moc jmli. §. 9. Ale když jakožto zvláštnie osoby ku pravenie svdecstvie provozeni budu nebo listem s^deným vepsáni budu, jeden sám písežný neiní plného duovodu, podle eholy svatého tenie, ústy pána našeho Ježíše Krista slavn vypovdné, „aby v ústech dvú neb tí stálo každé slovo" a podle spravedlných ustanovenie svdectvie stkvl jednoho svdka není dostatené, také by ^pak súdcovým ^ se duostojenstviem. §. 10. Aniž také dostatené jest svdectvie a hodné, jestliže každý -.lovk jest zvláštní v svém svdecstvie, aneb svdih-li jsú nepisáhavše, kteréhož koli byli by stavu nebo duostojenstvie neb jsú dlužní svdkové pisahati, aby obú stranu pravdu povdli, jakož najlépe budu moci pamatovati. §. 11. Nechceme také potom, by skrze strany prvotnie nebo skrze eníky jich, nebo skrze jinú kterúkoli osobu, svdkové kterakkoli aby byli ozdobováni, totižto nauením svdecstvie srovnáni, hyzdíce i zamietajíce ten nehodný obytej, nébrž viece porušení, t. když svdkové provozováni biechu v saud, ihned prosili sob od sudce potazu popieti, a k tomu písežných i jiných lidí, jakž se jim líbilo, pozvali jsú, jim skrze eníka té strany žalobn radíce, kterakby lépe té stran svdili, a ti s tiem eníkem svdky ozdobíce neb srovnajíce, nalezli jsú obytej vydánie svdecstvie na nemalé bezpravie a škodu strany obžalované; a když jsú se vrátili ;
dek''^"ško7E J^»*-
Vinafalelm ho 3vé(lka ti iio,
;
vdom
;
*'
iTiTi
.
;
ktož ^*
^^^^ ^
néíosvédki vuodce.
^fer^S ným
jest st
^^^^^fj^^lJ^'
vlastni píi
^Se^^do^t
tený k
du(
vodu, by pí byiT byl i kínlí konšt J^^^dieiné Rozdielné svédecstvií
nenie
dosti
pnsahrsvéí ^"°''^^^^^^^^^^'^^
býti.kteraki ''"^'^"^'•
LIB. IV.
—
406
—
professuri, eis non licuit saltem pedem de loco movere, alioquin repellebantur a testimonio tamquam indigni. Insuper in dicendo testimonio ac juramentum parando testibus etiam poena pecuniaria imminebat, ita quod propter poenas sic
diversiraode imminentes multi veri testes se ad ferendum veritatis testimonium subtraxerunt. Quibus omnibus tamquam abusivis radicitus ex§. 12. stirpatis hanc circa testes deinceps regulam praecipimus observari, ut subordinatio nulla fiat et si pars producens testes, vel ejus advocatus secrete cum ipsis, postquam ad judicium venerunt; fabuletur, statim ut suspecti erunt a testimonio re;
movendi. §. 13. Omneš testes antequam dicant testimonium, jurare debent sine omni poena vel vara, et rem gestam sine praemeditato sermone judici simpliciter enarrare, eo quod veritas est amica simplicitatis, nec veritas etiam adminicula verbo-
rum
desiderat.
Sed quando testes praemeditate eundera dicunt §. 14. sermonem subordinati ad invicem, falsum praesumunt testi-
monium
perhibere, et ideo merito šunt removendi. In omnibus vero praedictis judices et jurati sicut §. 15. suarum salutem diligunt animarum et favorem nostrae gratiae observare, ea testimonia, quae veritati invenerint aptiora, cum omni diligentia exequantur. §. 16. Sed taraen cum circa majora cautius sit agendum, nobis visum est, ut in causis majoribus testes secrete deponant coram judice, notario judicii et uno jurato per partes communiter ad haec electo sed si in unum concordare nequiverint, tunc quaevis pars unum eligat, qui una cum judice testes exarainent in secreto, ita quod nihil obmittant de contingentibus, quae ad veritatem pertinent declarandam. Nec dieta testium publicentur, nisi partes primo §. 17. ulteriori renuntiaverint productioni si autem renuntiare noluerint in instanti, ex tunc infra quatuordecim dies proxirae ;
;
subaequentes omnia munimenta pertinentia exhibeant
et
documenta ad suam causám
alioquin ipso transacto tempee omnibus productionibus regulariter sit conclusum, et dieta testimonia aliis probationibus coram judice ac juratis in praesentia partium publicentur. Et quaeratur a partibus, si velit aliqua objicere §. 18. contra dieta testium et personas tunc advocati partium coram judice et juratis doceant de jiire auo animo vigilanti, prout desiderant in causa pro suis clientulis triuraphare, et quarum allegationibus et dictis testium aliisque argumentis, quibus veritas evidentius declaratur, judices et jurati raotura sui animi in judicio;
;
—
407
—
KS.
TY.
svdkové ped sdci, již svdecstvie
vyznati majíce, nesluŠalo jim bývali od svdecstvie jaodhánieni jinak i nohu 8 miesta pohnuti, kožto nehodní. Také když js svdectvie vydávali neb pi- j.^gXy^^lvSi<nov sáhali; tehdy urené pokuty penéžité byly js jim uloženy, tak že k svdkové vypraví mnozí nastávajície pokuty tak rozliné pro ty dánie svdecstvie pravd odtrhovali se, a k vydánie svdecstvie státi nechtli. §. 12. Kteréžto všecky vci jakožto ohyzdné a nehodné koenn vyplevše, tuto eholu neb zprávu pi svdciech pikazujeme zachovávati, aby mezi svdky srovnánie žádné sen- strana nešedalo a jestiižeby strana, kterážf provodí svdky, neb její eník ^pi^autu* tajn s nimi, když již k soudu pijdu, Šeptal by, ihned jakožto zlé domnní mají od svdecstvie otehnáni býti. §. 13. Všickni (jjfJtt^^s^iy^šám také svdkové prvé než pravili by svdecstvie, dlužní js tajné a po pisahati beze všie pokuty nebo úplatku, a vc stal bez potLTa bez sdci sprostn vypraviti, protože pravda rozmysiuov. pemýšlovánie jest pítelkyn sprostnosti, aniž pravda pomoci slov žádá. §. 14. pravie, tehdaf domnní Ale když svdkové pemýšlenu tž js falešné svdecstvie vydávati, vespolek jsce ozdobn srovVe všech J^'^f^l llf_ 15. náni, a protož mají býti hodn zahnáni. §. ciomie. pak dieve eených vcech sudce a písežní, jakož svých duší milují spasenie a pieze našie milosti zachovávati žádají, ta svdecstvie, kteráž by pravd nalezli píhodnjšie, se vší pilností k konci pivote. §. 16. Ale však, ponvadž pi vt- Pea kým ších vcech opatrnji má inno býti, vidlo se jest nám, aby "v^i^svMím. ;
ei
e
v vtších vcech neb pech svdkové tajn svdili ped sdci a písaem saudným a jedniem písežným, skrze strany ze pakliby se strany o jednoho píspolka k tomu zvoleným sežného svoliti nemohli, tehda každá strana jednoho vyvol, kteížto spolu s sdci mají tajn svdky peslyšeti tak piln, aby niehuož neopustili z píhod, což k vylíení pravdy pislušie. §. 17. Aniž pravenie svdkuov stranám mají býti zje- svédkuovnevena, léby strany dieve odekli se, že v té pi nechtie viece ^^ ^ý*i ^jesvdkuov vésti; pakliby se odeknti nechtli v ta doby, tehda nám, dokud ve trnácti dnech najprvé následujících všecky ohrady a na- ^^^*s^/y^e!*^" uenie k jich pi píslušné, listy a zápisy okažte v saudu; jinak, kdyžby ten as pominul, všichni duovodové zaveni budte svdecstvie a staveni a tu svdecstvie svdkuov s jinými duovody ped zjeven^pe™ sdci a písežnými v pítomnosti ob stran budtež zjeveny, «rteiem. §.l8. A tázáno má býti od stran, chce-li který odpor vésti která o odporu, strana proti osobám tch svdkuov i svdecstvie a v ta doby kto^uinm eníci stran ob, ped sdci a písežnými, mají dáti nauce- ^'^"^y^^^''' nie bedlivým rozumem o právu svém, jakož žádají svým stranám vítzstvie obdržeti; a kteréž strany svdecstvím i jinými duovody pravda svtlejie bude dolíena zetedlnjie, sudce a písežní hnutie svého mysla nauie, k té stran ortelujíce, ;
;
;
—
LIB. rv.
informabunt, pro ea fungitur ampliori. §.
19.
respuerit,
408
—
parte sententiando,
quae juris beneficio
Quicunque autem ex litigantibus hune processum secundum veterem processurus, et si m dictis testium
vel interrogationibus, aut in examinationibus fuerit circumventus, sibi imputet, eo quod pro novo beneficio vetus elegit
gravamen. §. 20. Et sic petiturus aliquam rem debet secm afferre probationes et juxta regulam evangelicam convincere debitorem.
Cap. XII.
De
testihus.
Magaae utilitatis nunc ratio nos invitat, ea, testes fuerint opportuna, vigilanti studio declarare,
quae circa ne deinceps
falsorum
testium ratione vel etiam legitimorum subtractione sicut retroactis temporibus, possit veritas obumbrari; unde ad plenám tractatus istius cogoitionem primo ac principaliter
sciendum
est,
quod omneš homines ad dicendum testimonium
admittuntur, nisi qui jure et legibus prohibantur. Et erte prohibentur: servus, mulier, impubereS; furiosus, infamis, pauper, suspectus et infidelis. Servus ideo prohibetur, quia servilis -íonditio est §. 1. eo, ut proprius (sic) et hic servus dicitur a servando, nam olim Imperatores magna pietate moti captos in bello, qui tunc generaliter occidebantur, venumdari praeceperunt, et sic vivi servabantur redacti in perpetuam servitutem, quia ab initio jure naturali omneš homines iiberi nascebantur; sed melius erat eos vivere in servitute, quam moi in libertate. ;
Et
quod unicuique jure prohibetur, quia omnia šunt licita, nisi quae jure inveniuntur prohibita. §. 3. Sed servitus est constitutio juris gentium, qua quis contra náturám domino alieno subjicitur, et haec vera origo servitutis. §. 4. Et sub eo, quando dicit, quod Imperatores captivos venumdari praeceperunt, uterque sexus comprehenditur, et omneš pueri ab illis feminis procreati servi et servae, nisi tunc manumittantur, perpetuo remanebunt. Et sciendum est, quod in istis servitutibus semper partus sequitur ventrem. -Est in super alia species servitutis, scilicet, cum homo minor {sic) viginti annis ad pretium participandum se venumdari passas est. §.
2.
est libertas naturalis facultas ejus,
facere libet, nisi
quod
vi aut
—
409
—
KN.
IV.
kterážto práva dobrodiní požívá širšieho. §. 19. Ktož koli pak z súpev tiemto zjednáním a ádem saudným pohrzel by, zachovati, bude-li v svdení svdkuov neb cht dávní v zkušovánie jich zklamán, sám sob poroku], protože za nové dobrodinie zvolil sob vetché obtieženie. §.20. Atak, ktož má žalovati z nkteré vci, s sebau pivésti duovody a podle pravidla ctenie svatého pemoci dlužníka neb spee svého.
Pokuta.
ád
má
Kap. XII.
O
svdciech a povahách jich
a pipuzenie
jich
k svdecstvie.
Velikého užitku rozum nynie nás zuove, abychom ty vci, pi svdciech jsú potebné, bedlivú pilností vypravili, aby potom pro svdenie kivých svdkuov neb také správných svdkuov odjetie, jakož se za dávných casuov dalo, aby nemohla pravda býti zastienna; protož k plnému poznánie tohoto rozprávenie najprvé a prvotn vdieno má býti, že vsickni lidé dopštjí se, aby pravili svdecstvie, krom tch, jimžto práva bránie. A jsf tito: sluha, žena, lovk nedosplého vku, blázen, zlopovstný, chudý, zle domnlý a nevící. Sluze zajisté proto zapovdieno jest svditi, neb pro^ si„žet §. 1. jest povahy bídné, služebné a zakpené, a nenie svuoj lovk, ^^^ ^J^}^'^ ale jest vlastní toho, ktož jej kupil; a ten služebník slov podle latiny zachovanec od zachovánie nebo nkdy ciesaové velik milostivostí hnuti jsce, zjímané v boji, kteížto tehdy obytejn zabíjeni bývali, pikazovali js prodávati, a tak živí zachováváni bývali k služb a podrobeni; nebo od poátku právem pirozeným vsickni lidé svobodní se rodili ale lépe bylo zjímaným živu ostati v služb, nežli umieti v svobod. §. 2. A jesti svoboda pirozená moc toho, což ^^J]^^^ se jednomu každému slušn initi líbí, le což se mocí neb právem zapoviedá initi; nebo všecky vci slušné jsú initi, krom tch, kteréž js právem zapovdné. §, 3. Ale slu- ^^J^nosf" žebnost jest ustanovenie práva pohanského, jížto nkto, proti právu pirozenému, pánu poddán bývá ciziemu; a to jest pravý poátek služebnosti a kmen. §. 4. Protož v tom, kdež die, prodávati v boji zjímané, že ciesaové pikazovali js zavierá se, že netoliko tiem mají rozumieni býti mužie, ale i jich ženy a dti obého pohlavie od tch žen urození, aby sluhy byli, léby rukou z služby byli propuštni od svého pána. A sluŠie vdti, že v tchto službách vždycky Jlre5ek: Codex 27 kteréž
;
vné
;
tm
vzn
vn
I.
—
LIB. IV.
§.
Šunt
5.
non šunt
—
410
servi, qui nobis serviunt
et alii
proprii, sed
dicuntur
a
bona
fide,
qui
serviendo.
Mulier autem ideo removetur, quia levis est animi sed in testibus magna desideratur constantia, nec debet se virorum testibus immiscere. Impuberes autem ideo removentur, quia nuUum est §. 7. eorum animi judicium. Et dicuntur impuberes, qui šunt infra quatuordecim annos, juxta regulam juris sicdicentis: Puberes šunt masculi quatuordecim annorum; feminae vero viro poEt dicuntur puberes tentes, id est majores duodecim annis. a pube, id est, a pudicitia corporis, quae incipit primo in eis florere; puerperae autem šunt, quae in annis puerilibus pariunt. Furiosus vero ideo removetur, quod sensu caret, §. 8. nec potest discernere veritatem, nec aliqnod negotium ratio§.
6.
et inconstanS;
nabiliter ordinare. -
v
§.
9.
infamia, runtur.
Sed infamis ideo removetur, quod testes absque ulla suspicione et macula in ferendo testimonio requiEt
est
fáma
iliaesae
moribus
dignitatis status vita et
approbatus, et qui negligit talem formám, crudelis est, et non solum a dicendo testimonio, sed ab omnibus aliis actibus legitimis amovetur.
Itera pauper suspectus removetur, nam facile cor§. 10. rumpitur ad falsum testimonium sed pauper fidelis jus suum salvum et integrum in omni loco et tempore retinebit. ;
reprobatur; namdubiusin fide infidelis est, nec aliquo módo ei credendum est, qui viam veritatis ignorat, sicut Judaei, Saraceni et haeretici et omneš alii fidera cathoJicara abnegantes. §. 12. Sed adhuc in testibus, qui admittuntur, haec attendenda šunt, scilicet dignitas, veritas, mores, gravitas, eo quod ex personis hominura dieta pensamus. Idcirco non semper ad multitudinem respici oportet, sed ad sinceram testium fidem et testimonia, quibus lux veritatis existit major. Unde manifestm est, judicem et juratos, qui testes examinant, maqui et gis posse scire, quanta fides adhibenda sit testibus CUJU8 dignitatis et cujus aestimationis sint et qui simpliciter sint dicere, utrum unum eundem raeditaturaque sermonem §. 11. Etinfidelis
,
—
411
porod bicha následuje, tak
li'
že,
—
KN.
kdyžby
mát
rv.
z té služebnosti
byla propuštna a muž její v ní ostal, tehda ona, což po propuštní porodí, svobodné! jest. JestiC nad to jiná tvánost cicch ^ slu26i služby, t. když lovék mladší dvdcati let strpl se jest proných. dáti k úastnosti mzdy. §. 5. Jsúf jiní služebníci, kteížto nám ^^^^\^^"fl slžie dobrovoln a s dobru vru, a kteížto nejs vlastní, svéditi. ale sluhy slovu od slúženie, a tif mohu svdecstvie vydávati. Žena pak proto odehnána bývá od svdecstvie, ^ylf^^^^^^y^^ §. 6. neb lehkého jest mysla a neustaviná, a v svdciech potebná jest veliká ustavinost, protožf nemá býti mezi svdky muže vmiešena. §. 7. Nedošlého pak vku nebo let nemajície proto ^^,^?n^u^' bývají odleni od svdectvie, nebo jich rozumu ižádný saud let nemají. nenie. A slov nedošlého vku ti, kteíž ješt trnácti let nemají, podle eholy práva tak kcieho: Dosplých let js ti samcové, kteíž mají trnácte let; ale samice mužóm hodný bývají ve dvanácti letech, a slovf latin puberes, t. hrmovatí neb rnovatí, od hrmy neb runa, totiž od stydlivosti tla, kterážto tehdy najprvé v nich kvísti poíná; neb ta miesta pi údech plodných poínají chlupatti; ale editelky, totižto rodiky, slovúf ženy, ješto v letech dtinných rodie. §. 8. Blá- ^'^^^ '^^^?^ zen pak proto se odhánie od svdecstvie, že smysla nemá, svédm. aniž muož rozeznati pravdy, ani které vci rozumn editi. Zlopovstný pak neb pohanný proto zavržen bývá ^ ziopovés» §. 9. od svdenie, neb svdci mají býti beze všeho narenie a bez všeliké zlé povsti, domnnie a poskvrny. A jestif povst ^^ ^'<í^'® p« stav neuražené duostojnosti, životem a mravy dovedený; a ktož zmeškává takovú povst, ukrutnýf jest, a netoliko od pravenie svdecstvie, ale i ode všech jiných skutkuov správných odhánie se. §. 10. Také chudý zle domnný odlúen ^tv^^^lf*'' má býti od svdecstvie, neb snadn porušen bývá k vyznánie dych. falešného svdecstvie skrze dary; chudý však vrný právo své celé a zdravé na každém mieste v každý as obdrží a zachová. §. 11. Nevící má také zavržen býti v svdec- svdecstv stvie; neb pochybující u viee nevrný jest, aniž kterým obyt- ^^^"anuov'!'^ ejem má jemu veno býti, nebo cesty pravdy neumie, jakož jsú Židé, Saracenové a kaciei, i všickni jiní viery kesanské zapierající. Ale ješt na svdciech, kteížto dopuštni í'f^^^^|'^.^®°' §. 12. bývají k svdecstvie, tyto vci mají býti znamenány, t. duo- jí seteny ^^*'' stojenstvie, pravda, mravové, vážnost, neb z osob lidských vážíme. Protož nevždyf má pateno býti k množstvie, ^"ie^jfoS" ale k isté svdkuov viee a k svdecstvím, jimižto svtlost ^^^^Sj^e''^ vtší pravdy jest. A protož zjevnéjest, že saudce a písežní, kteíž svdkuov zkušují, lépe a viece raohú vdti, kterak veliká viera mla by pidána býti svdkóm, kteí a kterakého duostojenstvie a které povahy nebo domnnie byli by, aktéi *f
•/
}'*<^,''«i*;
i
^''^^''
i
ei
27^
—
LIB. rv.
412
—
attulerunt, an ad interrogata ex tempore verisimiliora responderunt. Insiiper šunt omneš circumstantiae testium cum summa diligentia inquirendae, an honestae et inculpatae vitae, an vero vocatus quis et reprehensibilis, an locuples vel egenus sit,
ut lucri causa facile quid admittat, an inimicus sit ejus, adversus quem testimonium fert, vel an amicus ejus sit, pro quo testimonium dat; nam si caret suspicione testimonium vel propter personam, a qua fertur, eo quod honesta sit, vel propter causám, eo quod neque lucri neque inimicitiae causa sit,
admittendus
est.
Sed
qui adversus
fidem suae testilicationis nec quisquam hoc melius, quam judex et jurati possunt explorare, quos oportet circa testes, et alia, quibus animi sui motm informent, cuncta rimari. Item nuUus testis in causa propria esse potest §. 14. et palam est illam causám esse propriam, cujus emolumentum et onus ad illum pertiiiet suo nomine. Etiam testes idonei non videntur, quibus potest §. 15. imperari, ut testes fiant, eo quod velle ipsorum ac nolle in alieno dependet arbitrio. Item consanguinei et affines usque ad quintum §. 16. gradm in testimonio removentur. Domesticorum etiam testimonium suspectum est, §. 17. sicut servorum nobis bona fide servientium, et inquilinorum, ac aliorum nobis farailiaritate similiter conjunctorum. §.
13.
testis,
vacilíat, suspectus est
;
;
§.
Nolumus
18.
etiam, ut valetudinarii, senes, et
debiles,
paupertate depressi ad judiciura causa dicendi testimonium evocentur, sed pro hac causa ad ipsos mittantur personae idoneae et discretae. in dicendo testimonium penitus Sed illum §. 19. et
modm
reprobamus,
nium
aliis
scilicet
testibus
cum primus praesentibus
dixerat suum testimointelligentibus universis,
testis
ac
qui tunc dixerunt, dictum prirai testis ipsorum etiam verbum esse, nuliura aliud testimonium proferentes, in non modicum praejudicium veritati; nam unusquisque testis per se ipsum juratus debet dicere de illa causa, in qua testis producitur, pro utraque parte plenám et expressam, quam noverit, veritatem, reddendo perfccte rationem sui dicti. Pars autem contra quam producuntur testes, si §. 20. voluerit, poterit ipsis remittere juramentum. In quacunque causa numerus testium non addi§. 21. citur,
duo
mero
est contenta.
testes sufficiunt,
nam
pluralis
locutio
duorum nu-
—
413
—
KN.
IV.
sprostn k otázkám odpovicdají, jo(trio«tajnii-li a tauž íec pemyšlenu pinesli jsú, ili k otázkám z asu pravd podobnjší vei odpovidali js. Nad to všecky okolky pi syédcich s svrchovánu pilností mají zvdti a vyhledati, poestného-li a nenareného života js, ili by pohanný a zhyzdný aneb caychovaný a tresktaný byl, bohatý-li ili strastný byl by, ješto by pro zisk snadno se eho dopustil; byl-liby^ nepietel toho, proti komuž svdí, ili pietel, komuž svdí svdecstrie neb neraá-li domnnie zlého svedecstvie aneb pro osobu, i'n«tcieaue kteráž je vyvedla, protože jest poestná osoba, nebo pro píinu, protože ani pro zisk, ani pro nepieze dje se, dopuštno má býti. §. 13. Ale lovk svdek, kterýžto proti ^^^f^^^^j! viee svého svedecstvie (svdení) vrtla neb pochybuje, zléhof mnnie své '^^"'"'• domnnie jest a hoden zavrženie; anižf koho kto muože lépe zpytati, nežli sudce a písežní, kteížto mají všecky vci zvdti pi svdciech i pi jich svdenie potebné, jimižto hnutie úmysla svého a rozum mají nauiti k rozeznánie kivdy a^ pravdy. §. 14. Takéf ižádný nemuož býti svdkem v své t^^akemhý 8vé^?:iasti vlastní pi; a zjevno jest, že toho jest vlastnic pe ta, jejížto ^ pislušie jeho jméužitek i biem, totiž zisk i ztráta, k hodní býti, jimžto sSi/^dlm se nezdadie 15. svdkové nem. §. Také ti cím. muož býti pikazováno od toho, kdož je vyvodí, aby byli svdkové, protože chtnie jich a nechtnie v ciziem záleží dobrovolenstvie. §. 16. Také píbuzní a pietelé až do pátého ^jy"|*®práv kolena aneb stupn odlúeni mají býti od svedecstvie. §. 17. svéditi. Domácích také našich svedecstvie zle domnlé jest, jakožto domáSho'.^ služebníkuov nám vru dobru slúžících, i podruhuov, i jiných, Ne- ^^g^^J^^fj,"!" ješto js s námi takov eledností stovaišeni. §. 18. ;
nmu
také, by staí, neduživí, nemocní a mdlí neb chudobu mdiých,chu obtiežení k saudu byli voláni k vydáni svedecstvie, ale pro tu píinu k nim vyslány bývajte osoby hodné a rozšafné.
chcem
obytej v svdenie ovšem hyzdíme, totižto, Jq 'lilvei když prvnie svdek povdl by své svedecstvie v pítomnosti ^"^'e^^íáié jiných svdkuov a rozumjících všemu, kdyžby tehda jiní svedecstvie §.
19.
Než
tentof
ižádného jiného svedecstvie nevydávajíce, na veliké bezpravie pravd; nebo jeden každý svdek skrze se samého má pisáhna povdti o té pi, v niež svdkem provodí se, za ob stran plnu a zejmú pravdu, kterž znal by, vydada dokonalý roz»1 oi, n c\r\ X ^J um pravenie svého. §. 20. btrana pak, proti kterez se svedkove pivodie (provodie), chtla libý, bude moci jim odpustiti písahu. 8. 21. V kteréžkoli pí poet svdkuov nepiiní ,,.^,. ^^ ,»i,'^ j u se, totizto nejmenuje se, v te jest na dvu svdku dosti; nebo množné mluvenie potem dvého dostatené jest. slyšíce ekli, že jeho svedecstvie jest jich
•
i.-
1
.
slovo,
t
'
-^
'
1
'
-^
j.-
Kto má mo
pnsahusvd ^'^'"gtiti.'^^"
Kdež
se po
et svdkuo nejmenuje, ° '^''^VS!*
—
LIB. lY.
414
—
Cap. Xlll.
De §. 1. Si
testibus cogendis.
autem
testes odio, gratia vel timore se subtraxerint, compellat veritati testimonium perhibere, ne ob
judex ipsos defectum testium veritas occultetur
et judex poterit poenam secundum statum et facultatem testium nolentium comparere, semper ad majorem poenam processurus, si hoc ;
indicere
temeritas promeruerit contumacis, ut poena unius metus sit multorum. §. 2. Si autem testes sic ad testimonium compellendi de aliena fuerint jurisdictione, tunc ipsos eodem mode compelli per virm clarissimum camerarium nostrum ad dicendum testimonium volumus sine mora.
Cap. XIV.
De
Jide instrumentorum.
Sub instrumentorum nomine omneš literae testimoniales, quae veritatem instruunt, continentur. §.1. Et est instrumentum scriptura facta ad probationem alicujus rei, estque roboranda subscriptione ad minus et
duorum testium, et sigillo authentico, ut ei plena fides adhibeatur. §. 2. Sigilla autem jure montanorum authentica šunt: sigillum camerarii nostri, urburariorum, civitatum, juratorum montiura, et judicum ac magistrorum montium unde instru;
menta
his
munita
cum
subscriptionibus testium faciunt in judiciis et extra judicia plenám fidem, dummodo non siut rasa, maxim in suspecto loco, scilicet circa datam vel circa propria nomina, nam in illis locis facilius consideratur falsitas instrumenti; nec etiam sint cancellata, neque in aliqua parte sui vitiosa, et quod in sigillis vera appareat sculptura, et quod orbita sit completa. §. 3. Sed testes in instrumentis inscriptos omneš praecipimus esse rogatos. §.4. Etsciendum est, ideo fieri instrumenta, ut ea, quae inter homines aguntur, facilius comprobentur. §. 5. Si autem res gesta sine literarum consignatione veritate factum suum praebeat, non ideo minus valebit, quod instrumentum nullum de eo intercessit, quia plus válet veritas, quam scriptura. Si quis autem incautus diversa §. 6. instrumenta sibi invicem coutradicentia judicio protulerit, uihil probat, nam allegans contraria, non est audiendus. sigillis
—
—
415
KS. IV.
Ka|i. XIII
O pip uzení
suédhiov.
Jcst-li pak, zoby svdkové nenávistí, milostí neb 1. §. lásku aneb pro báze odtrhli se, nechtíce svditi, sudce je pipud, aby svedecstvie vydali pravd, aby pro nedostatek svdkuov pravda nebyla utajena; a sudce rauož pokutu uložiti podlé stavu a statku svdkuov nechtjících státi; a vždy vtší pokutu pidávati, jestliže toho zaslúží zpurnost neposlušného, aby pokuta jednoho báze byla mnohých. §. 2. Pakliby ti svdkové, kteíž by mli pi puzeni býti k svedecstvie, byli v jiném práv, tehda mají býti k tomu pipuzeni skrze muže peslovútného, komorníka našeho, aby svedecstvie bez meškánie vydali pravd.
avódkuov^'
svédenie
má
Budú-ii ^^jn^^íí^nrav
kto je
mápi ^
^^stvíe.
Kap. XIV.
O
viee zdpisuov
nho
Ustuov zapeetných.
Pod jménem zdpisuov všickni pravdu napravují, mienie vci,
A
a
se.
zápis písmo uinné k duovodu nkteré býti potvrzen zápis podepsáním najmén a peetí vzactn, aby jemu byla plná viera pidána.
1.
§.
svdecní a kteíž
listové
jestit
dv
má
svdkuov
j^^^^yzISu
§. 2. Peeti pak právem hornicím vzáctné js: pee komorníka našeho, urburéuov, mst, písežných hor a súdcí i pergmistruov protož zápisové tmi ohrazení peetmi s podpisy svdkuov uinie v sdiech i krom sauduov plnu vieru, když ;
nebyli by shlazováni a najviece na miest zle domnpi asu dánie neb na miest vlastních jmen, nebo na potu penz nebo na tch miestech snáze znamená se faleš ^gjové^ zápisu; a jestliže list nenie petrhován, ani které kazy škodné má v které své stran, a aby na peetech pravé okázalo se rytie, a aby okršlek byl doplnný a celý v svém zpuosobu. §. 3. A pikazujeme, aby všichni svdkové v zápisy vepsaní byli prošeni. Slušie také vdti, že proto bývají zápi- Pro jstí zí §. 4. sov a listové cineni, aby ty veci, kterez se mezi lidmi deji, stové n al( zeni. snáze byly dovedeny. §. 5. Pakliby která vc uinná bez listuov mocná zapsánie pravdu úinek svuoj okázala, ne proto neb viece muože bude, že zápis žádný o ní neprosel jest pravda nežli písmo. §. 6. Pakli kto neopatrný rozliné zá- n^b^^ápií pisy sob odporné vydal by, nic nedovodí; neb ten, ktož sob odpoi dovodí odporných vcí, nemá slyšáu býti.
jedn lém
t.
;
mén
;
—
LIB. TV.
—
416
Cap. XV.
De
pnvilegiis,
Ut nibil de contingentibus obmittatur, sciendum est, privilegium in eo differre ab instrumento, quod privilegium tantum continet jus privatum, sed instrumentum continet jus commune. §.
vel ob
1.
Jus autem privatum conceditur ad magnas preces, subditorura unde si privilegium con-
íidelia servitia
;
tantum jus commune, non est privilegium^ nam superfluum est hoc precibus impetrare, quod jam communi lege permissum est. §. 2. Et ideo privilegium dicitur lex privata, quia jus tribuit speciále. §. 3. Item privilegiorum aíiud est dativm, aliud confirmativum potest etiam utrumque, tam dativm, quam confirmativum simul in uno privilegio contineri, cum haec clausula privilegiis inseritur hoc módo: „(Táli) fideli psm facta fideliter et nostro ob grata servitia nobis per impensa, (talem) rem donamus, aut (talem) praerogativam concedimus literám per praesentera; et ne possit inposterum nostra donatio vel concessio ab aliquo violari, ipsam sibi eadem litera nostrorum sigillorum munimine roborata cum omni jure firmiter coufirmamus.^* §. 4. Etiam est diíFerentia inter privilegium personae datum, vel loco si personae, non transcendit personam, et si loco, perpetuum est. §. 5. Item multa consideranda šunt illi, contra quem privilegia inducuntur, an perpetua sint, an temporalia? Si temporalia, et jam tempus privilegia illa amplius non valebunt. effluxerit institutm §. 6. Considerandum etiam erit, si aliqua conditio privilegiis inserta non fuerit adirapleta, iterum nihil probant. §. 7. Et haec considerari oportet, an per delictum vel abusm privilegia sint exstincta. §. 8. Est et illud considerandum, si posterius privilegium mentionem faciat de priore; nec primm appareat, posterius non valebit. fert
;
i
;
,
Cap. XVI.
De
praesumptiombus.
Praesumptioenim secundura jus montanorumraro per se acit plenám probationem, sed semiplenis probationibus praestat adminiculum. Si vero aliquis laborato alicui in suo argentiodio per aliquod tempus laboraverit, et dominus ope§. 1.
—
t
417
—
KN.
IV.
Kap. XV.
O
listech
práv zvláštních a
o zdpisiech.
nic z píhod nebylo opuštno, slušief vdti, že list v tom dlí se od zápisu neb ten list drží zvláštnieho práva v sob toliko právo zvldštnie^ ale zápis držie právo obecnic. §. 1. Právo pak zvlástnie puojcuje se k velikým prosbám, neb pro vrné a statené zaslúženie protož, jestliže list práva zvláštnieho, jenž obecn slov hantfeŠt, pinášie toliko právo obecnie, nenie list práva zvláštnieho, neb zbytené jest to prosbami uprošovati, což již obecním právem jest dopuštno. protož ten list práva zvláštnieho slove právo zvlástnie: um §. 2.
Aby
:
;
A
i„.ívíi
neb dává právo zvlástnie. §. 3. A tch listuov práv zvláŠt- KoJaJci'" j'£, nstuov. nich jeden jest dávavý, jiný potvrdivý ; rauožf také obuoj tak dávavý, jako potvrdivý na jednom listu jmien býti a držien, když tato pímnka listóm vpisuje se tímto obytcejem „(Takovému) vrnému našemu za vdné služby, nám skrze nho uinné, vrné a naložené, (takovú) vc dáváme neb (takového) pidánie puojujeme tiemto listem a aby nemohlo napotom naše dánie neb puojenie od koho býti porušeno, ten jemu týž list našich peetí ohrazením utvrzený se vším právem pevn potvrzujeme. §. 4. Také jest rozdiel mezi listem práva zvláštnieho osob daným neb miestu nebo daný osob nepetrvá neb nepesahá osoby, pakli miestu, vnýf jest. o provodu §. 5. Také mnohé vci má znamenati ten, proti komuž listové zviStlIehíí, zvláštnieho práva provodie se, vní-li by byli i asní ? Js- ^^'"í;^^ J*^" lit asní a již as pominul by ustanovený, listové ti viece nehodíc se, neb již moci nemají. §. 6. Také má šeteno býti, jestli která povaha neb výmienka listuom vepsána aneb v nich položena, a nebyla by splnna, opt nic nedovdí. §. 7. :
;
'^
;
Má
také býti snabdieno, js-li ti listové pro zlé požívánie tch práv aneb skrze iiné proheŠenie umrtveni, é. 8. i to býti spatieno, jestliže poslednjší list inil by zmienku o prvniem, a jediné le první okáže se neb okázán bude, poslední pláten bude.
Má
^^
potvrzeni stuov.
Kap. XVI.
O
smlostech^ které mají
domnmy
hýti pravé.
Smlost zajisté neb domnnie podle práv horníkuov j iedko sama plný duovod iní, než odpolu plným duovodóm dává pomoc. Nebo jestliže který dlník nkomu v jeho dole pes nkterý as dlal by, a pán diela toho, jakžkoli vždy
% o
1.
i.
1
.^*^^*^-^* '^^^
KOinu
íi
nG-
jmenuje
*"'"So^**^
—
LIB. IV.
418
—
neget se eidem aliquod rÍ8, quamvis semper uerit praesens, pretium statui sse, nec aliae probationes existant, tamen ille laborans pro victu cottidiano, non gratis praesumitur laborasse; unde ex sóla praesumptione dominus operis eidem solvere pretium debitum compelletur. Unde praesumptio est alicujus facti dubii aliquotiens semiplena et aliquotiens plena investigatio. §. 2. Sed haec praesumptiones in extraordinariis judiciis šunt optimae viliura causarum dirimendarura, quia judex in his causis recepto a partibus juraraento de veritate dicenda, et ipsis examinatis, statim ex praesumptione eliciet veritatera ad linera negotio imponendum. §. 8 Item in omni causa, quae vertitur inter pauperes et potentes, regulariter est pro pauperibus, quod justam causám foveant, praesumendum, quia non est verisimile, pauperes litem contra suos instituere, nisi necessitate compulsi, vel etiam suscipere contra potiores, quibus pares esse non debent. §. 4. Unde judices et jurati non solum ad unam probationis speciem debent motm sui animi inclinare, sed debent diligenter cuncta rimari, ut veritas insinuatione litigantium ipsis dubia clarius elucescat quia vix est, ut volentes veritatem non inveniant judicantes. Nam teste Salomone optima eruditrix est praesumptio veritatis, prout multa ipsius judicia per praesumptionem elicita manifestant. ;
Cap. XVII.
De
jurejurando.
Nunc autem videamus de rum
jurejurando, cujus usus multa-
litium perimit quaestiones.
In omnibus enim contractibus propter probationum inopiam litigium deciditur juramento, et in locum probationis succedit, quando consideratis negotii et personarum circumstantiis diligenter in judicio ipsum alterutri partium judex dein locum fert, aut pars parti, judice approbante; tunc etiara plenae solutionis succedit, majoremque auctoritatem habet, quam res habeat judicata. Quia causa jurejurando decisa praetextu perjurii 2. §. minijne retractatur; sed jusjurandi religionis transgressio satis Deum habet ultorem nec est de delicto ejusdem hominis pluries inquirendum, eo quod Hnis unius causae alterius ex§.
1.
,
ordium esse non debet. §.
3.
Quacunque autem
§.
4.
quis
petitione
couveniatur,
si
jusjurandum. Sciendum est, eum, a quo jusjurandum petitur, per
juraverit, ei proficiet
—
419
—
KN.
IV.
pítomen neb pi tom, a pes to odpieral by se, témuž mzdu nkterá ustanoviti, by pak jiných duovoduov nebylo, avšak jisté jest domnnie, že ten dlník nádenní ne darmo dlal jest protož z samé smlosti, totiž z samého domnnie, pán diela témuž zaplatiti mzdu hodnú píipuzen bude. Protož smlost neb domnnie jestif nkterakého úinku pochybného byl
;
druhdy odpolu plné a druhdy plné uptánie. §. 2. Ale tyto smlosti najlepšie lékastvie neb domnnie v saudech zahájených k rozdlování lehkých pí; neb sudce v tch pech pijma od stran písahu o povdní pravdy a po zkušení jich, ihned z smlosti vybée pravdu k konci pe uloženie. §. 3. Také v každé pi, kteráž vrtí se mezi chudými a mocnými, slusief obecn jmieti domnnie, že chudý spravedlivú pi vede; neb nenie podobno, by chudí proti sob bohatjším pi vedli, le núzí pipuzeni jsce a bezprávím; nebo také pijímati mocnjší, jimžto vrovnati se nemají. §. 4. Protož sudce a písežní netoliko k jednomu obyteji duovodu mají hnutie svého mysla nachýliti, ale dlužni jsau piln všeho šetiti, aby pravda speuov líením mylná jim jasnjie byla osviecena;nebo sotvaf se to pihodí, by saudce pravdy nenalezli, když ji piln budu hledati. Neb jakož svdí Salomún: Najlepšie nauenie pravdy jesti domnnie neb smlost, jakož to mnozí jeho saudové, z domnnie t. z smlosti vydanie, oznamují.
js
^j«<;
^."l^^^^f
súzenie.
^hudý
s
bo-
hat>m. sudce bu^rnác'""!"*J^'
Kap. XVII.
O pisaháme
v zahájeném sauduy kterak
má
býti,
Nynie pak již vizme o právu pisáhánie, jehožto požívánie mnohých pí pohubuje pohádky. Ve všech zajisté smluvách pro nedostatek duovo§. 1. duov pe neb svár koná se samu písahu a vstupuje na mieduovoduov, kdyžto sudce znamenaje pe i osob okolky s pilnosti a povahy, v saud jednu stranu dopustí k písaze, aneb strana stranu, a toho sudce potvrdí a v ta doba písaha miesto zaplacenie drží, a vtší moc má nežli vc usúzená. Neb kteráž pe jest písahu dokonána, pro pí§. 2. inu kivé písahy neb zlé piseženie nikdy nebývá odvolána než písahy pestúpenie neb kivá písaha má velikého Boha
^lezena^!s^^^h»-
sto
;
;
mstitele,
aniž
má
viece
o
vin
lovka
toho
býti
neb
,
,
má
,
véc,
pnsá-
nemá
'^'^'í./j"""
ztazo-
skonánie jedné pe nema býti druhé poátek. §. 3. A o kterúž koli pi lovk pohnán bude, když nemuož písahu odbude. §. 4. Vdomo býti svdomím pemožen má býti zajisté že od kohož žaluobce práva pisáhánie žádá, býti skrze sdcí pipuzen aby nebo pisáhl
váno;
Ktož
Ktpžnemuo/. býti, phsahiít
Kto^dfuhu P^P^^fjV ^®" tonebzapiaf.
—
LEB. IV.
420
—
judicem esse cogendum, aut solvere, aut jurare, alteruinque ita eligat:
aut sol vat, aut jurct.
Datur vero et alia facultas eidem §. jusjurandum alioquin mauifestae turpitudinis 5.
:
si
malit, referát
et confessionis nolle solvere, aut jurare, vel referre, qui sibi detulit jus;
est,
jurandum. §.
6.
Et
si
is,
cui
refertur,
nolit
jurare, judex
ei
judi-
cium facere recusabit aequissime enim hoc facit, cum non deei, qui jusjurandum detulit, relatum displicere. ;
beat
§.
7.
Unde dum
res
in
jusjurandum dimissa
jurantem absolvet, referentem audiat, et deiupnet reum nolentem jurare reum, si solventem condempnet. ;
sit,
judex
actor juret, consolvit, absolvat, non
si
Sed cum jusjurandum litium dirimendarum sit re§. 8. medium, multis hominum malitiis obviando statuimui, ipsum exigendum omni tempore juridico et praestandum, nulla consuetudine servata retroactis temporibus aliquatenus renitente non erat enim usus rationabilis, sed abusio abhorrenda, illis sacris temporibus propter justitiam non recipere juramenta, quia raro nullus erat adeo justu?, idoneus et devotus, quamvis etiam juste conveniretur, sub praetextu taraen istius abusionis judicium subterfugiendo malitiose usque ad dies prophanos, quibus licitum erat jurare, dilationes, quamvis de facto suo non esset dubius, impetrare. Nec aliquis est san mentis, qui hoc praesumat vel audeat abnegare, quando generaliter fere omneš homines magis causa subterfugiendi judicium, quam causa reverentiae sacro tempori exhibendae dictas dilationes usque ad haec tempora inipetrasse. Nos itaque consideratis utrisque circumstantiis diiigenter, vere dicimus tempus acceptabile diesque salutis magis contaminari, quara per talem abusionem venerari; unde non probat hoc esse, quod per hoc contingit abesse; magis hoc tempore placatur Deus, ut lites íine debito decidantur, quam si sub praetextu dictae abusionia indebite prorogentur nam ubique malitiis hominum ;
,
occurrendum. Sed judicium ordinariurn, ad quod dictum perti§. 9. net jusjurandum, in temporibus infra scriptis volumus exerceri, scilicet: Octo diebus ante Nativitatem Domini nostri Jesu Christi, usque ad octavam Epiphaniae; item a Domioica Palmárm usque ad octavam Pasche, ac omnibus diebus est
—
421
*,..*' anebo
jedno
—
KN.
rv.
má, totižto nebo pisieci, nebo zaplatiti. 8. 5. Bývá také 'jemu na vuoli dáno, aby v té pi sám pisáhl neb od svého súpee písahu pijal jinak zjevného a hanebného piznánie jest znamenie, ktož ani chce zaplatiti, z ehož jej viní, ani chce pisieci, že dlužen nenie, ani chce od súpee písahy pijieti. §. 6. Pakliby obžalovaný chtl na písaze svého žalobníka neb žaluobce dosti jmieti, a žaluobce nebude chtieti pisieci, sudce raá jemu saudu odepíti; a najspravcdlivejie zajisté to iní, neb zajisté, ponvadž žaluobce jest od obžalovaného písahy žádal, hodnéf jest, aby zase k jeho žádosti sám za to, z ehož žaluje, pisáhl. §. 7. Protož, když pe bude pivedena na písáhu pro nedostatek svdkuov neb duovoduov, jestliže obžalovaný se odpieseže, sudce jeho té pe osvobodí; pakli obžalovaný písahy na žaluobce podá, sudce má dopustiti, a piseže-Ii žaluobce, tehdy sudce obžalovaného odsdí. Pakliby žaluobce nechtl pisieci, sudce má obžalovaného v té pi Pakliby obžalovaný nechtl pisieci a pravie, že osvoboditi. jest ten dluh zaplatil, dovede-li toho, sudce ho má vysvoboditi; pakli nedovede, máf jej odsditi. Ale ponvadž §. 8. písaha jest lékastvie k rozdlování pí mnohých lidí zlosti chtjíce staviti, ustanovujeme, aby mohla písaha požádána býti na každý as sdný a inna bez odpory všelijakého obyteje v minulých asiech zachovávaného neb nebyl obytej rozumný, ale hrozná neobytejnost, té písahy v svaté asy, totižto v post a v advent, pro spravedlnost nepijímati, protože iedko kto bieše z toho spravedlivý, hodný a nábožný, akoli také spravedliv byl jest pohnán, avšak pod omluvu a pod pikrytím té nehodnosti, cht saudu zlostn ujíti, až do dní proklatých, v nichžto slušné bylo pisahati, prodlenie uprošoval, nemaje o své pi pochybenie, ale jistotu. Aniž jest které lovk mysli zdravé, by sml toho pieti, že zaplatil;
protož
sobS
voliti
' ;
^?."^!'
"®<=K<=*
pi'
pribicci
imipnsaím **^p®'"*'-
'"'
spe
Nechcc-iižasieci.
^l^Sovan/' mají
i.is.ih-
(;
^pfij^'"ínit°'
:
;
obytejn
tém
všichni lidé
viece pro
ujití
est toho svatého asu, tch prodlévánie
saudu,
js
nežli pro
Protož spativše oboje okolky snažn v jistot pravíme, že as vzáctný a dnové spasitedlní bývají viece poskvrnni, nežli takovými nehodnostmi poctni; protož nedovodief, by to bylo, což od toho piházie se býti, a viece toho asu ukrocen bývá tiem, že pe k hodnému miestu bývají pivedeny, nežliby pro tu nehodnost nehodn byly prodlévány; neb ze všech stran zlosti lidské slušie stavovati a jim se opierati. 8.9. Než neslusie ^\^^t pnsíiiati. nechceme, aby saudové zahájeni, k nirazto ty písahy prislusejí, v asech dole psaných se daly, t. osmý den ped narozením pána našeho Ježíše Krista až do ochtábu ktnie Božieho; také od nedle kvtné až do ochtábu velikononieho; žádali.
my
Bh
1
1
i«fi«v
vivi
'^«•.
—
LIB. IV.
422
—
praecipiuntur per reverendm clerum solempniter celebrari; et haec tempora deinceps in omnibus montibus pro certis feriis habeantur. Omnibus autem aliis temporibus licitum sit, judicium ordinarium cum omnibus suis partibus exerceri. Et sic traditum est a sapientibus tam juris canooici quam civilis, ut exigi possit jusjurandum omni tempore juridico et praestari; non enim jurare est peccatum, sed pejurare omni tempore est interdictum. dominicis
et festivis, qui
in ecclesiis
Cap. XVlll.
De
Da
nobis,
sententns
re judicata.
et
Domine, judex justissime, sedium tuarum
assi-
stricem, sapientiam quatenus ejus illuminati virtute hune contra alias tractatum de sententiis totius juris quaestionibus concludentera, juxta illud praeceptum, scilicet: „Juste judicate, filii hominum," taliter exequamur, ut omneš, quos tua benegnitate nostro regimini commisisti, esurientes et sitientes ju,
stitiam per nostram
ordinationem coraplemento plenae justietiam in nostro nomine judicantes ab omni irreverenti et inpudenti animo conservemus, ut saluberriraum praeceptum tuum reverenter utrobique impleatur, ne isti etiam nostro regimini commendati cum illis judicialiter, quae hic sententia est, in qua laeserunt te, dampnatione perpetua judicentur. Unde volentes paterne utrisque raonitionibus providere, statuendo, ut judices et jurati solum te, Deum xSalvatorem nostrum, qui praesens es in omni judicio, prae oculis habeat praecipue in sententiis proferendis. §. 1. Primo debet judex de sententiis quaerere a juratis, nullo praepostero ordine servato sed nec favore, odio, timore, praemio, vel expectatione praemii unam partem alteri praeferat aut praeponat, aequa vero lace procedat, ut jam dictum est, omnem ordinem praeposterum excludendo. Nec etiam quaerat sententiam ab illo jurato, quem §. 2. noverit part! iili, pro qua quaeritur sententia, raagis favere; eo quod in judiciis est omnis suspicio submovenda. Jurati autem, a quibus omnis veritas sententiarum §. 3. dependet, justas proferendo sententias cum omni reverentia praeceptum dominicum exequantur, ne ut praedictum est, cum illis, quos hic sententia iniqua laeserunt, illic daranatione perpetua judicentur. §. 4. Jure autem montanorura sententia est responsio juratorum veridica, quaestioni finem imponens. Sed sententiarum duae šunt species, alia enim est interlocutoria, et alia deiinitiva. tiae satientur,
et
;
—
423
—
KN.
IV.
sváteních, kteížto pikazují a ve všech dnech nedlních slavn svtiti a ti akostelech v knžstva se od poctivého sové potom na všech horách zajisté svátky mají jmieni býti. jiných pak ve všech asech slušno má býti, aby saud zai
;
V
hájený se všemi svými píslušnostmi veden byl. A tak jest uloženo od mdrých tak práva duchovnieho jakožto mstského mohlo žádáno býti právo písahy každý t. ciesaského; aby
as sdný,
i
inno
;
hiech pisahati, zapovdieno.
nenief zajisté
pisahati jesti na každý
as
ale
kiv
J«fsiÍ,au"éni «ic.
Kap. XVIII.
O
úsudciech a o
vci
usúzené.
O
ortelech.
Daj nám, Pane Bože, najspravedlivjŠí saudce, pístojície, múdrost,
abychom
její osvieceni
jsce
stolic
tvých
ctností, toto
pravenie o úsudciech neb o ortelech, jenž všeho práva pe zavierají, podle onoho pikázanie tvého: „Spravedliv sute, synové lidští," tak pósobili a vynášeli, aby všichni lidé, kteréž jsi tvú dobrotivostí naší zpráv poruil, laní i žiezniví spravedlnosti, byli nasyceni, a také abychom jménem našim sdiece od každého nepoestného a nestydatého úmysla zachostranu vali, a aby pespasitedlné tvé pikázanie poctiv s naší zprávce také bylo zachováváno a naplnno, aby i tito zaporuení v obecném všeho svta saudu nebyli k Protož chtjíce z otcovské lásky oboje natracenie szeni. pomínánie opatiti, ustanovujeme, aby sudce a písežní saBoha a Spasitele našeho, kterýž pítomen jsi v kažmého dém saudu, ped oima mli a zvlášt v sudkuov vy-
ob
vnému
t
nášenie.
Najprvé zajisté dlužen jest saudce o úsudciech ale ani tázati od písežných napoád, ižádného nepomina nenávistí, bázní, ani piezní, odplatu nebo ekáním odplaty jedné stran nemá nakládati mimo druh, než rovnu váhu má jíti a spravedliv súditi, jakož již jest povdieno, veškeren ád pomíjevý od vrhá. §. 2. Aniž také má nálezu, totižto úsudku, ptáti od toho písežného, kteréhož by znal, že jest té stran nakladen, jížto ptá nálezu; neb v saudiech Písežní pak, na 8. 3. slušie každé zlé domnnie odlúiti. nichž má každý ortel ptán býti a od nichz všecka pravda orteluov závisí, mají se vší opatrností nálezy spravedliv vynaseti, se vší (poestností) poctivostí, aby ti, kteíž nynie kiv lidi saudie, nebyli potom spravedliv súzeni k vnému Právem pak horníkuov úsudek, totiž ortel, zatraceni. §. 4. písežných pi konec hledajících. spravedlivá jesti odpov §.
1.
;
»i'
i-i^vii
f^^^*^^^^^^^^;;^-
lezuovodpí^^^°>^'
^ift^J^^strím""
drHe.
Písežní mají spravedlivé náiezy vyná^®*'"
^o^jr^
—
LIB. rv.
§.
5.
Interlocutoria
est
424 illa
— sententia,
quae
profertur
finem causae, non super negotio principali, sed super eraergentibus et incidentibus sicut enim quaeritur, an tales testes recipiendi sint, an non, vel super jurejurando, vel super dilationibus et similibus; quae infra principium et finem incidunt.
inte principium
et
;
§. 6. Sed definitiva sententia est illa, quae condempnatione vel absolutione principálem determinat quaestionem. 7. Tenetur insuper judex secundum propositionem §. partium quaerere de sententiis a juratis, et semper quaerat inter duas sententias, quid juris sit, nisi tuno una pars nolit aut negligat aliquid pro se inquirere, ex tuno judex sententiam ad requisitionem unius partis inquirá*, quia vigilantibus, et non dorraientibus jura subveniunt, juxta illud Vigilavi, etenim conditionem meam reddidi meliorem. nihil imminu§. 8. Et sic judex inquirat de sententiis, endo penitus vel addendo, nam judex defectum supplere non debet, sed si quid partes vel advocati partium de jure ob:
miserint, illud supplere potest in his et omnibus praeceptis, ad justitiam litigantibus faciendam
aliis
juris
motm
sui
animi inclinando. Jurati sicut viri electi ad requisitionem judicis omni parte aequitate litigantibus observata sententias proferant, quas secundum leges nostras et statuta consuetudinemque laudabilibus rationibus approbatam noverint esse justaa. §. 10. Super his vero, in quibus non invenitur jus expressm, procedant aequitate servata, semper in humaniorem sententiam declarando. Si vero aliquod dubium ipsos emerserit de legibus nostris vel statutis per nos jam traditis, aut sententiis ad ipsorum maniloquium prorogatis, vel quaestionibus quibuscunque postea emersuris illud deferant nostrae declarationi, quia cordi nobis est, sic omnia dubia juria et aenigraata enodare, ne oporteat ipsos deinceps aliqua juris penuria laborare; tanturamodo instent, causas maturo celerique tractatu ac fine debito expedire, ut parcatur litigantium §. 9.
:
laboribus et expensis.
Judex autem tenetur
sententias a juratis prolatas exequi reverenter: ut si actori res imraobilis fuerit adjudicata, ipsum mittat in possessionem rei ejusdem, in ea ipsura viriliter manutenendo, quia non sufficit, quemque mittere in pos§.
12.
sessionem, nisi in ea raissus etiara tueatur. §. V). Si autem res sit mobilis, ipsam actori cum eíFectu praecipiat praesentari. 14. Sed si rcus a petitione actoris fuerit per senten§. tiam absolutus, ex tuno ipsum judex in jure suo similiter
— (pokládající), a jesti dvuoj
—
425 :
nený, druhý slov konený.
KN. IV.
jeden slov mezimluvný a neko§. 5.
Mezimluvný úsudek
slo-
pe
a skonáním vef ten, kterýž bývá vydán mezi poátkem prvnie dotýe; jakož když bývá o leckterýs kus, jesto se tázáno, slusie-li tyto svdky pijieti ili nic; aneb o písaze, má-li tento dopuštn býti k písaze ilinic; aneb má-li toto prodlenie dáno býti ili nic; a tak o jiných kusiech; a na to bude ná-
pe
lez,
ten slov nedokonalý neb nekonený
;
neb
pední pi
konce neiní. §. 6. Ale nález neb úsudek konený jesti ten, ješto koná pi, vedle spravedlnosti pisuzuje neb odsuzuje požádánie. §. 7. A dlužen jest sudce podle líenie stran tázati nálezu od písežných, co jest právo mezi dvma rozumoma, léby tehdy jedna strana nechtla aneb zmeškala ptáti se nálezu, tehda sudce ku požádánie jedné strany má tázati písežných, nebo bdjícím a nespanlivým práva pomáhají, podle onoho slova: Že jsem bdl, povahu mú uinil jsem lepší. §. 8. také saudce ptáti se na nálezy, niehuož nepiinje ani umensuje; neb sudce žaloby nebo požádánie v saud nemá napláceti, než když by strany neb jich eníci co z práva opustili, to muož naplniti v tch i ve všech jiných práva pikázáních, k uinní spravedlnosti stranám hnutie úniysla svého nachyluje. §. 9. Konšelé pak a písežní, jakož mužie výborní, ku požádání sudce se všech stran speóm rovenstvie zachovávajíce, úsudky, totiž nálezy vynášejte, kteréžto podle našich práv ustanovenie a obyteje chvalnými duovody dolíeného znají, že jsú spravedliví. §. 10. Na ty pak vci, na nž právo nenalézá se zejm, jdte rovenstvie zachová-
Má
vajíce,
vždycky na milostivjší úsudek
se uchylujíce.
§.
n.
„mtlíuj^ani pri<5'n6j
ná-
sežných
v^-
d'^"'^'^»-
Konšelé
pS
vý-
práva
Písežní
bu-
štl^miiosu, ^^^z ku právu.
Pakliby které pochybenie iim vzniklo o práviech našich t. ^'isežní, neustanoveních skrze nás již vydaných, nebo o úsudciech k jich právu, vzneranému potazu odložených, neboli otázkách kterých koli po- *^® "^* '"^'®' tom vzniklých: to mají k našemu vylíení vznésti; neb jesti nám k mysli, tak všecka pochybenie práva a pohádky vypraviti, aby nepotebovali oni potom kterým práva nedostatkem pracovati; toliko aby sudce a písežní pilni byli, pezralým a rychlým jednáním a koncem slušným vypósobovati, aby hovieno bylo súpeóm na nákladiech a pracech. §. 12. Sudce ^v^y^iM.'"* úsudky od písežných vynesené vynášeti poctiv tak P,"^^^®"^ pak že bude-li žalobci neb póvodu vc nemohvitá pisúzena, aby ncmoiivuií ^^'^ jej uvedl v drženie té vci, v ní jeho mužsky ruku brán; neb nenie dosti uvésti nkoho na vládastvie, léby v uvedený také bránn byl. §. 13. Pakliby vc byla mohvitá, tu žalobníku, pikaž, skuten dá. Pakli vinný ^^aívanéhí" §. 14. od požádánie žalobníka skrze ortel byl by osvobozen, tehdy zproštén^ho sudce jeho v práv jeho též bra, žalobníku o tom
má
:
nm
a
vné
Jlreek:
Codex
I.
28
—
LIB. rv.
15.
^
eum perpetuum silentium imponendo.l Contra quemcunque autem absentem (causa reipublicae,
tueatur, 8.
426
actori
super
aut iníirmitatis, vel captivitatis, aut inundationis aquarum, ad maiusve tribunál fuerit evocatus) fuerit sententiatum, et hoc probaverit; ad totam causám restituatur. §. 16. Quidquid autem de sententiis ordinandis aut scribendis, vel etiam de ofíício judicis in hoc titulo defectus fuerit, per tractatus supra in primo libro' positos, scilicet de officio juratorum et de officio et potestate judicis montani, suppleri praecipimus, ita quod defectus unius tituli per pleniorem tractatum alterius suppleatur, ne legentes efficiat taediosos una eademque re-
gula juris plenius pluries repetita.
Cap. XIX.
De
fructihus
et litis
expensis.
Sed antequam ad utilitatem aut fructuum rei litigiosae necessariam materiam veniamus, aliquid praelibandum est, quo ipsorum planior et perfectior notitia habeatur. Fructus vero šunt et dicuntur, qui supersunt deductis expensis, quae fiunt ratione fructuum percipiendorum. Item expensarum aliae šunt necessariae, aliae utiles, §. 2. aliae voluutariae; necessariae autem expensae šunt, quibus non factis res erat penitus peritura; utiles autem expensae §.
1.
tamen non erat peritura; sed voluntariae expensae dicuntur, quae fiunt propter nullam rei ne-
šunt, quibus
non
factis res
hominum voluptatem. §. 3. Nunc reus deducere debeat, rem reexpensas quas videndum est, stituere cum fructibus judicatus; si vero reus erat bonae fidei
cessitatem, sed ad solam
possessor, tenetur restituere rem cum fructibus tantummodo perceptis, necessariis et utilibus deductis expensis; sed post litem contestatam tenetur ad omneš fructus perceptos, et qui percipi potuissent, si alius cultor diligentior ipsam rem coluissel, ad exemplum malae fidei possessoris, qui ad fructus perceptos et qui percipi potuissent, semper tenetur, necessariis tamen et utilibus deductis expensis, eatenus, quatenus res per ipsas fuerit
emendata; non enim debet petitor vel actor ex alia jactura lucrum facere. Voluntariae expensae a nullo deducuntur poasessore, sed res cum illia expensis actas tollere potest, dum-
modo
illud sine laesione rei faciat principalis.
§.
4.
De
litis
autem expensis hune modm statuimus observari, ut in quacunque lite praestitum fuerit juramentum calumpniae, quod in illa expensarum nulla ratio adhibeatur; sed tamen, qui dolo et fraude adversarium suum in lite compulit laborare, et hoc
—
427
—
KN. rr
mlenie ulože. 8. 15. Proti komužkoli pak nepítomnému, (píinu vci obecnic, nebo nemoci, nebo vzenie, nebo povodn vod, neb k vtší stolici že by povolán byl) bylo by ortelováno, a toho dovedl by: ke vsí pi bud navrácen. §. 16. Cožkoli pak o zízenie nálezuov nebo popisováních, neb také o úadu sudce v tomto pravení bylo by nedostatku, tehdy skrze rozprávky svrchu prvních knh (v prvních knihách) položené, t. o úadu písežných a o úadu a o moci sudce horského, doplniti pikazujeme, tak aby nedostatek jednoho pravenie neb kapitoly skrze lehejsie rozpravenie jiného doplnn byl, aby túcie neuinila tesklivé jednostajná a táž neb práva ehola
^**^^
hodné
^^^' i>ru
Sd9iízen"bý
e
mnohokrát optovaná.
Kap. XIX.
O
puožitciech
vci súzené a
o ndkladiech v
saudé uinných.
Ale dieve nežli k užitkuov nebo puožitkuov té vci byla pe, potebné pijdeme, slušief nco naped povdieti, jímžto tch vci zjevnjšie poznánie mohlo by jmieno býti. Požitci pak slovu, kteížto zbývají po odvodu §. 1. nákladuov, totižto krom nákladuov, náklady sectúce, kteíž se djí pro puožitky, jeŠto mají pijati býti. §. 2. Nákladovéf jsú pak trojí: jedni nuzní anebo potební, druzí užitení, tetie dobrovolní; nuzní nákladové jsú, jichžto kdyby nebylo, ta vc mla by zahynuti; ale nákladové užitení jsú, kteížo kdyžby nebyli naloženi, proto by ta vc nezahynula, ale jich uinním vc jest lepŠie ku prospchu; dobrovolní pak nákladové jsúf, kteréž inie ne pro potebu té vci, než toliko
ei
o niž
Nynie pak slušie vdti, které ná§. 3. obžalovaný sísti, jsa odsúzen, aby vc navrátil s puožitky; protož, byl-li jest obžalovaný dobré viery vlada, dlužen jest navrátiti vc s puožitky toliko pijatými, seta užitené a nuzné náklady neb potebné, vrátí-li je dieve sepenie (t. pisvdenie) ale po sepenie, totižto pisvdení všecky puožitky vzaté, i kteíž jsú mohli odtud pe, k
libosti
klady
lidské.
má
co
«iotií ?(
^'^Šajóy^"^
fy^oh-^J^^l ný^^^piaíit
;
má
vzati býti,
kdyžby
lepšie
tža
tu
vc
držal,
úpln
navrátiti,
otejma potebné a užitené náklady, protože zatmi náklady ta vc jest zachována aneb polepšena; neiniti. žadatel z cizie Škody zisku sob t. Než jisté žalobník dobrovolní nákladové nemají býti seteni od vladae ižádného,
seta však,
totižto
má
vci s tmi náklady uinnými vzíti rauože, když jedno bude moci to uiniti bez úrazu vci prvnjšie. §. 4. O nákladiech pak saudu tento obytej jsme ustanovili zachovávati, ale ty
28*
^'^íaidíí"'
—
LIB. rv.
428
—
appareat manifeste, condempnabitur sibi merito in expensis, eo quod fraus et dolus alicui patrocinari non debent. §. 5. Nec haec expensae dabuntur, nisi in principali petitione fuerint comprehensae, vel pars ipsas petens in principio litis de ipsis petendis sint protestata, ut etiam in sententia definitiva ipsarum haberetur. §. 6. Sed in causa appellationis sine aliqua protestatione victus victori
condempnabitur in expensis.
Cap. XX.
De
appellatiombus.
Appellandi sivé provocandi causarum
usus, profunde la-
teque diffusus, ultimo nos allicit in hac parte de ipso certam formám tradere et doctrinara, ut litigantibus in expensis et laboribus consulatur, judicibusque etiam et juratis reverentia debita deferatur. Jure autem montanorum appellatio est (oratio), §. 1. iniquae sententiae sivé iniqui gravaminis querelam continens. Appellatur etiam ab iniquis sententiis et gravami§. 2. nibus juratorum, ut si contra jus litigatorum sententiam tulerint iniquam, vel si per interlocutoriam aut alias indebite alterutri partium vias aliquod gravamen intulerint, quod si foret probatum, ad appellandum debeat sufficiens reputari. Judex vero montanorum nullas profert sententias, §. 3. sed tantum exequitur sententias juratorum, a cujus executione si excedat, vel alias alterum partium gravet, legitime
modm
poterit appellari.
sciendum, quod modus ita bene exceditur minus, sicut in eo exceditur, quod est majus. Unde praecipiraus in hac parte firmiter injungendo, ut tam judices, quam jurati omni diligentia se praecaveant studiose, ne aliquibus coram eis litigantibus materiam tribuant
Et quod
§. 4.
in
eo,
est
est
appellandi. §.5. San judices non injuriose litigantes, sed benigno animo alloquantur, nec exequendo sententias excedant, neque aliquid in praejudicium alterius partis attemptare praesuraant. Et jurati omneš sententias, prout pluries praedic§. 6. tum est, matura deliberatione bene proferant, pouderantes aequa lace jus suura unicuique trbuendo. Si qui autem ex ipsis suae famae prodigi ac ho§. 7. nori proprio invidentes, aliquid in gravamen partis alterius per
modm
—
429
—
KN.
IV.
aby, v kteréž koli pi byla by uinna kivé žaloby písaha, aby v té ižádné poítánie nákladuov jmieno nebylo; ale však ktož by úkladem a lstí spee svého k práci pipravil a k nákladuom, a to by se zjevn okázalo, budef jemu hodn odszen v nákladiech, protože lest a úklad ižádnému spomáhati nemají. §. 5. Aniž ti nákladové mají býti piszeni, jediné le na prvním požádání, totiž v žalob budu zavieny, anebo žeby strana na poátku pe osvdila, žeby jich žádati chtla, aby také v koneném úsudku, totižto nálezu, jich odsúzenie jmieno bylo. §. 6. Ale v pi odvolánie beze všeho osvdcovánie pemožený pemáhateli bude v nákladiech odsúzen.
Kap. XX.
O
odvoláni k vyssiemu právu kdy a kterak se
má
dieti,
Odvolánie pí obytej, hluboce a Široce rozlitý a roztžený, naposledy nás pivabuje, abychom v této miee o jistý spuosob vydali a naucenie, aby súpeóm, totiž saudícímse, ke ztravám a nákladuom bylo razeno, a saudciem a písežným poestnost dlužná byla uinna. Právem pak horníkuov odvolánie jesti ec, držecí §. 1. žalobu nepravého nálezu a úsudku aneb nepravého obtieženie. Odvolávat se zajisté od nepravých úsudkuov a obtie§. 2, žovánie písežných, jakožto, jestliže proti právu siipeuov vynesu odsudek nepravý, aneb jestliže skrze úsudek nekonený anebo jinak nehodn které stran uinie obtieženie, kteréžto ac bylo by dovedeno, k odvolánie dostatené mlo by domnieno býti. §. 3. Sudce pak neb rychtá hornicí podle jich práva nevynášie úsudkuov, ale toliko k skutku pivodí úsudky písežných, od jehožto k skutku pivedenie, jestliže mieru pesáhne aneb kterak jinak stranu druh obtieží, muož
nm
A
spravedlivé býti odvolánie (odvoláno). §. 4. sluŠief vdti, že miera pesáháme bývá pestúpena tak dobe na tom, když uiní, než uiniti má, jako i na tom, když viece uiní, nežli má uiniti. Protož pikazujeme v té miee pevn porúejíce, aby též saudce jakožto písežní vši snažností se vystiehali, aby kterým, jeŠto se ped nimi saudie, nedávali píiny odvolánie. §. 5. Majíf také sudce s súpei ne bezprávn, ale dobrotivým úmyslem mluviti, a vyvodiece nálezy miery aby nepesáhali, aniž to mají initi na škodu které strany. písežní mají vynášeti všecky své nálezy, jakož asto §. 6.
mén
A
uzrálým t. dosplým rozmyšlením, aby dobe vynášeli, vážiece rovnu váhu a dávajiece právo j«ho každému. §. 7. Pakli by kteí z nich, své slovútnosti ruko-
dieve praveno
jest, s
voláme.
^^^^^^
sudce
™^
nemá
n^|^°JiJ^Ó pnsežní.
ra^ *tídce
^^^
fj^^l.
sudce vyná^®Jo1)rotSé!^
Konšelé vy-
srolmysiem, *'® "„é!^^*^
o
pokuto
^saudce.
—
LIB. IV.
sordes
vel
aliquo
fuerit machinatus,
430
—
aliorum raodorum prohibitorum perperam quod tamen appareat manifeste tamquam :
infamis a suo officio deponatur, in nostris raontanis universis nunquam deinceps aliquod officium habiturus, quia tam vilem hominem reatus proprius ab omni dignitate excludet, imminentibus nihilominus poenis contra transgressores nostrarum legum et constitutionum statutis. Sed erte litigantes tenentur, provida deliberatione §. 8. pensare, ne ipsos contingat frustratorie appellare, gravando se ipsos inanibus laboribus et expensis. Unde si aliquem a judice ob gravamen appellare §. 9. contingeret, ante gravamen non appelietur. Nam regulariter appellatio interposita ante gra§. 10. vamen nulla est, quia appellatio semper debet talem causám appellationi assignare, quod si forte probata deberet legitima reputari nequaquam erit a quibuslibet judicantium verbis comquid enim oberit conatus judicis, minatoriis appellandum si injuria nullum sequetur eíFectum? Et ideo ab omni gravamine appellari non licet, §. 11. nisi ab eo tantum, quod fit in praejudicium juria illius, qui appellat; nec ad appellandum quemquam trahere debet propria voluntas, sed necessitas litigantium importuna, cum appellationibus non sit remedium ad defensionem iniquitatis, sed ad praesidium innocentiae institutm, et bene puniendi šunt inique et frustratorie appellantes. ;
;
§.
lari
:
si
modm
Ab his autem gravaminibus legitime poterit appeljudex aliquem in jus vocaverit tempore feriato, aut exequendo excedat, vel justitiam facere recuset, ac
12.
multis
casibus his similibus, prout necessitas litigantium edocebit. Eodem módo erit gravamen juratorum, si quem indebite gravaverint, appellandum ; sed alio módo a sententiis juratorum appellabitur, ut statim inferius apparebit. Nec debent sibi judex et jurati pro injuria reputare, quod victus in defensionem juris sui ad appellationis beneficium convolavit. in
Jura autem montanorum hoc módo a sententiis juratoLata sententia statim ille, contra quem lata est, antequam ad alios actusjdivertat, vel ab illo loco recedat, (appellet). Amovemus illam consuetudinem, ut stet fixus, nec pedem au§. 13.
rum
appellatur
:
deat amovere; ganeraliter autem reprobamus omnem veteris consuetudinis subtilitatem, tantummodo fortunae hominum invidentem nec aliquid aliud adminiculum veritati vel justitiae aíFerentem, sicut hic: in appellando non movere pedem, et idem in testimonio proferendo; nonne suíFicit hic, ne de loco recedat, antequam senteutiam arguat vel ipsi consentiat manifeste ?
_
431
—
KN
IV.
na obticženie které strany seradstvím nebo zlostí neb jiným obytCejcm zapovdným kiv zjevn: tehda ten jakožto postrojil, a to bylo by okázáno hanný neb bezectný, má s svého úadu ssazen býti, na našich všech horách aby nikdy potom žádného úadu neml, neb takého hubeného lovka prohešenie vlastnic ode všeho duostojenstvie odlúcí, a pes to jemu nastanu pokuty, kteréžto proti pestupníkuov práv našich a ustanovení jsau ustaveny. Než súpeové raajíf opatrným rozmyslem vážiti, afby výstrah». §. 8. se jim neudalo nadarmo se odvolávati, sami se obtžujiece pracemi a náklady. §. 9. Protož, chceli kdo pro obtieženie ^.^f «S» od saudce se odvolati, ten dieve obtieženie se neodvolává], vyneaenie ktož °'*^ "«°**§.10. Neb z práva odvoláme ped obtieženiem nic nenie; nebo se odvolává, má píinu svého odvoláme povdti, kterážto když by byla dovedena, mla by za Bpravedlnú býti pijata; protož nikoli se nemá dieti odvolánie pro kteréž koli vci hrozivé toho, od kohož chtl by se odvolati; nebo neb což tob uškodí chystánie sudce, jestliže bezprávie P^^^^J ^® ^^^ ^ ^^^^^„^ k skutku? §. 11. A protož se od každého obtieženie neslu- ^^f^je^entema škodu se^í^io;^^^^^šie odvolávati, než toliko od toho, kteréž se dje na práva toho, ktož se odvolává; aniž má koho pitáhnuti k odvolánie vlastní vuole, ale nuzná poteba, ponvadž odvolánie nebylo by lékastvie k obran nepravosti nalezené, ale na pomoc neviny; protož hodné jest, aby dobe tresktáni
tržní a své cti závidiece, to
ei
nehodn odvolávají. §. 12. Od tchto pak obtžovánie muože se správn dieti odvolánie jestliže sudce
byli,
kteíž
se
:
povolá koho k saudu den sváteni, aneb pestpi-li mieru vyvod nález, aneb odpovie-li uiniti spravedlnosti, a v jiných mnohých píhodách, jakož tomu poteba tch, ješto se sdie, káže a nauí. A též muož uinno býti odvolánie od obtieženie bezprávného, uiní-li písežní které stran; než jmým
obytejem od úsudkuov písežných také má
se
dieti
vjteré^véci 'dvoiati které
a v
mc
odvolá-
Anižf mají sudce nie, jakož hned dolejie bude okázáno. a písežní za bezprávie poítati, že odsúzený jimi pro obranu práva svého utee se k odvolánie. §. 14. A podle práva hornicieho tiemto obytejem od úsudku, totižto od nálezu písežných má Když bude vydán úsudek, ihned ten, proti iimuž se dieti vydán jest, dieve nežli se k jiným inuom obrátí aneb od toho miesta otejde, odvolaj se. Zamietámef zajisté o^©»
sudce nemá
ll^f^j^]^^ mu-se.
:
na tom miest ustrna, aby ani nohy kam sml pohnuti; neb obecn zamietáme každú vtipnost obyteje starého, kterážto toliko na štstie lidském spoléhá a neiní ižádné pomoci pravd neb spravedlnosti nepinášie, jakož tuto, když se kto odvolal, aby nepohnul noh, a též když jest svdecstvie vydával; neb dosti jest tuto, aby z toho miesta obytej, aby
stál
Kterž^sa» voiánie.
m«
—
LIB. IT.
432
—
'
§. 14. Appellans vero sententiam arguendo sic dicat: „Domine judex, sententiam a juratis contra me latám arguo, offerens me meliorem ab eo loco, a quo de jure teneor, allaturum."
Vel poterit nunc dicere, si lata est contra jus §. 15. Bcriptum, aut solitum ordinem judiciorum, ergo nulla, quod me offero legitime ostensiirum quia non prodest appellanti legitimam causám suae appellationis assignare, nisi probet ipse ;
esse veram.
Sed
sententia sic arguta contra jus scriptum si sed quaestio sit, an aequitatem vel iniquitatem contineat tunc solum ad nostram providentiam deferatur ad interpretandum per nos, an bene, vel male fuerit judicatum nam regulariter ejus est interpretari, cujus est concedere. §. 17. San si inveniatur sententia bene lata, tunc remittatur appellans ad prius examen, appellato per judicem taxatione praemissa in expensis legitimis condempnandus. Si autem inveniatur sententia male lata, et quod §. 18. legitime fuerit appellatum tunc praedicto módo per eum, qui de appellatione cognoscit, appellatus appellanti in expensis legitimis condempnetur; revocatisque in irritum omnibus, quae post appellationem legitime interpositam in praejudicium partis appellantis fuerint attemptata, quia appellatione praecedente nihil innovandum est et sententia cum omnibus, quae post appellationem legitime interpositam in praejudicium partis appellantis fuerint attemptata, et principalis causa fine debito terminetur. Si autem arguitur, contra jus scriptum sententia §. 19. esse lata, tunc recurrendum erit ad hune librum et si in eo apparuerit, bene sententiam esse latám et frivole appellatum: iterum appellans cum omnibus conditionibus, ut proxime dictum est, ad priorem judicem remittatur. §. 20. San si sententia inveniatur lata contra jus scriptum, vel solitum ordinem judiciorum: ipso jure nulla est, cum o nnibus ipsamque sequentibus pronuncianda est penitus nulla esse et in hoc appellatus per eum, qui de appelvel latione cognoscit, in expensis legitimis condempnetur; appellans poterit pro expensis ac pro omni suo interesse contra juratos agere, qui ipsum iniqua sententia aut contra jus scriptum prolata vel solitum ordinem judiciorum indebite aggravarunt. §. 21. Et nos in hoc asu poenas contra juris transgressores jam dudum statutas contra eosdem juratos indurato animo firmiter prosequemur; nam seniores jurati, in quibus moralis viget maturitas, debent corrigere juniores, ne fines mandati excedant, nostri juris tramites violando alioquin eis consen§.
lata
16.
non
sit,
:
;
:
;
;
;
;
—
—
433
KN. IV.
neodcházel, dokudž by nálesu riestrafoval nebo jemu pivolil Ten pak, jesto se odvolává, když Btrauje ;^;Šcdtti §. 14. nález, takto ieci: „Pane sudce, úsudek ouvoiání. totižto úsudek,
zjevn.
má
mn
od písežných vydaný treskci neb strafuji, podávaje nhožto z práva mám pinésti, pinesu lopsie." §. 15. Nebo bude moci tehda ieci: „Jest ten ^,\^^\r^f^l sánému. úsudek vydán proti právu psanému, neb proti obyteji zvyklemu sauduov, protož' nenie ižádný, a to chci práv okázati;" neb nenie dosti tomu, ktožf se odvolává, že hodn píinu svého odvolánie vydá, le okáže, že jest pravá. §. 16. Pakliby ^^'1!^^^ nález strafovaný nebyl proti právu psanému vydaný, než nalezenému. bylo by hádánie, totiž tázánie, drží li rovenstvie ili nepravost: tehdy jediné k naší obrny slnosti má se státi odeslánie, aby ^^^^"'jf?/f námi bylo rozhodeno, jest-li dobe ili zle sauzeno; neb obecn vzneseno na ^^'^^^' ten má právo vykládati, ktož je má z práva vydávati. §. 17. A bude-li shledáno, že úsudek, totiž nález, jest dobe vydaný, ^^^«^^^^«^^^^1tedy ten, ktož se jest odvolal, má odeslán býti k saudu devnímu, aby ho odsaudil k placenie nákladuov pravých súpei Pakli bude shledáno, že úsudek jest zle vydán klS^žie jeho. §. 18. proti se,
že od toho miesta, od
a že
práv ^
stalo se "jest odvolánie: tehda
má
díve
,
eeným 1
obyt-
ortei i)ioti
právu psa-
nmu. rozeznati o tom odvolání, má ten, proti komuž jest odvolánie, tomu, ktož se jest odvolal, býti odsúzen v pravých nákladiech; a ty všecky vci, kteréž jsú se daly pro odvolánie na pohoršenie toho, ktož se jest odvolal, mají býti zkaženy a odvolány; nebo dokudž odvolánie pe neskoná se, nemáf nic býti obnovováno; a tak ten úsudek i se všemi jinými bhy, kteíž jsú se po odvolání dáli na pohoršenie tomu, ktož se jest odvolal, mají býti staveni, dokudž toho odvolánie pe nebude rozsúzena. §. 19. Pakli by 'ortei vyúsudek, totiž nález jest tresktán, že jest proti právu psanému ^^^?^"^.'^/^ vydán, tehdyf má útoišt býti k tmto knihám; a bude -lif tu uteeno °*' v nich shledáno, že jest úsudek práv vydán a že se jest ílám. neprav stalo odvolánie: tehdy ten, ktož se jest odvolal, se všemi povahami, jakož jest dieve povdieno, má býti k devniemu súdci odeslán. §. 20. Pakli úsudek bude nalezen, že protrobyte/i jest proti právu psanému vydán anebo proti zvyklému obyt- zvyklému. eji sauduov: tehdy z práva nic nenie, a se vším, což se jest po dalo, býti usúzen, že moci nemá a ten, proti komuž se jest stalo odvolánie, skrze toho, ktož o tom odvolánie uinil jest rozeznánie, má býti odsúzen ku placení ztravy a Q^jvoiava nákladuov tomu, ktož se jest odvolal; neb budef moci muož druhdy ten, ktož se jest práv odvolal, vésti pi proti písežným, protf ko^nšekteížto nepravý nález jsú vydali a úsudek proti právu psa- poiu^ína konšelé krinému aneb proti zvyklému obyteji neslušn Vjsú obtiežili. vv ortel vymy v té píhod na pestupitele našeho práva po- násejicie. §. 21.
ejem
od toho, ktož
nm
m^
A
;
1
*
LIB. IV.
—
434
—
viderentur, quia error, cui non resistitur, approbari vinec debet inde procedere injuriarum occasio, unde jura nascuntur. Debent insuper jurati appellantes cum suis literis §. 22. causám appellationis continentem ad nostram praesentiam, aut camerarii nostri, ad quemcunque tunc fuerit appellaturo, expedite ac breviter expedire, omnis dilationis materiam amtire
detur,
putando.
Utique cordi nobis
est, lites fine debito litimari, appellans, nisi tunc legitime praepeditus, suam appellationem infra quatuor septimanas non fuerit prosecutus: ex tunc pro non appellante habeatur, ac appellato condempnetur legitimis in expensis. Judex quoque appellatione táli non obstante in asu principali procedat, quantum de jure fuerit procedendum, ut hoc saltem timore territus in gravamen alterius non facile quis praesumat quomodolibet appellare. §.
23.
firmiter statuendo,
si
—
435
—
KN.
IV.
tém písežným utvrzeným úmyslem pevn budem vésti neb starší písežní, v nichžto mravná trvá zralost, mají tresktati mlazsie, aCby mezí pikázánie nepestupovali, našeho práva cesty porušujiece; jinak byliby domnní jako jim v tom svolujiece; neb blud, jemuž nebývá odepieno, zdá se, by byl pochválen, anižf má odtud vyMají nad f{^°^f^ cházeti bezpravie, odkudž práva se rodie. §. 22. sty psaný to všichni písežní ty, kteíž se od nich odvolávaji, s ""^^'^ ' ped nás neb svými, v nichžto pe odvolánie jest popsána, ped komorníka našeho, aneb k komuž se jest stalo odvolánie, výpravn, brzo a snadn a krátce vypraviti, beze všeho prodlévánie. §. 23. V srdci nám jest zajisté, vždy sauduov slušným kon- voíá, ^l cem uskrovniti, pevn ustanovujíce, jestli žehy ten, ktož se t jest odvolal, le by hodn píinu byl zamstknán, ve cty- ve ech nedlech o tédne odvolánie svého nedovedlby tehdy ícmnéit má jmien býti za neodvolance a má odszen býti ku placenie ^** "^^^ nákladuov spei svému. A sudce netbaje odvolánie takového jdi v prvnie pi a ved ji, jakož by z práva mla vedena býti, aby tauto bázní jsa aspo ustrašen, na obtieženie jiného nekuty dávno ustavené
proti
;
i
"j^^^J;^^'
:
snadn
se kto odvolával.
,
