Martin Kubánek:
Čechům chybí kázeň Rozhovor s řídícím partnerem advokátní kanceláře Schönherr o českém švejkovství a promarněné šanci více se přiblížit západní Evropě
Partneři přílohy
KONECNA
ZACHA
www.konecna-zacha.com
právo s y n z y b &
právo & byznys
II/III
Ř
a takové skandály, jako jsou u nás, se tam vyskytují jednou za deset dvacet let, ne každý rok. A proč se nepoučíme a nemůžeme se inspirovat ve vedlejších zemích? Nejde ty zákony přesadit, protože k tomu chybí politická vůle. Pokud politická moc zasahuje do soudní moci, do kompetencí státních zástupců, stovky kauz, které nejsou dořešeny, amnestie posledních měsíců, prezident republiky, to relativizuje veškeré úsilí a snahu o právní řád. Po revoluci jsme měli mezinárodní kredit díky Václavu Havlovi, geografické poloze, pražskému jaru, měli jsme šanci být tygrem regionu a zcela jsme to prokaučovali, po pětadvaceti letech jsme v podstatě tam, kde jsme byli v roce 1989.
ídící partner advokátní kanceláře Schönherr mluvil s redakcí časopisu Právo & Byznys o divokých začátcích korporátního práva v devadesátých letech a o proměnlivém významu švejkovství pro tuto zemi.
Jak jste do toho babylonu vstoupil vy? Po studiích práv jsem pracoval jako koncipient v tehdejší předrevoluční advokátní poradně, což byla samozřejmě úplně jiná praxe, než je dnes; praxe generální, sahající od trestního práva přes rodinné právo až po náhrady škody a civilní spory. Tenkrát se advokáti nesoudili v kauzách hospodářských, to dělali podnikoví právníci. Poté přišla revoluce a já jsem nastoupil do tehdy úplně první zahraniční kanceláře, která v roce 1991 přišla do Československa. Doprovázela svého klienta, Volkswagen, při koupi Škodovky Mladá Boleslav. Tato transakce byla mezníkem pro další investory, aby se nebáli jít do Československa investovat. Jak to probíhalo, to se němečtí právníci učili české právo? Když už kancelář v Německu získala mandát, tak to byl pro ni signál určité jistoty. Poslali sem německé právníky, kteří během pár týdnů najali
Foto včetně titulní strany Tomáš Železný
Vaše kancelář funguje ve čtrnácti zemích kulturně, jazykově i politicky silně heterogenního regionu střední a východní Evropy. Nakolik je zvládnutí té mnohosti složité? Pobočky se budovaly postupně, nicméně je pravda, že v těch čtrnácti zemích pracují právníci, kteří hovoří třiceti různými jazyky – je to takový babylon různých kultur. Proto také firma Schönherr, přestože původně rakouská, má angličtinu jako korporátní řeč, a aby sladila tu multikulturnost, tak hodně pěstuje setkávání na osobní bázi, practice groups, přednášky, večírky a podobně.
lokální právníky a vznikly smíšené týmy, kde se čeští právníci na mezinárodních kauzách za pochodu učili od zahraničních kolegů. To musel být obrovský zmatek. Pro mě to byl šok. Když jsem nastoupil a řekli mi, že jedu dělat due diligence nějaké české fabriky. A já jsem se styděl se jich zeptat, co to je, ve slovníku jsem to nenašel, neměl jsem komu zavolat, pořád jsem trnul a potom jsem postupně od kolegů zjistil, že se jedná o právní prověrku, která potrvá třeba tři měsíce, revizi všech právních dokumentů, byla to práce na týdny, nebyly notebooky, všechno se nahrávalo na diktafon a pak se to přepisovalo v kanceláři. Co bylo v počátečním stadiu největším problémem?
Řekl bych, že v té době bylo hodně investorů a málo advokátních kanceláří. V těch málo kancelářích, kde byli advokáti z USA, Anglie, Německa, Rakouska, se doslova topili v nových mandátech. Byl obrovský příliv investorů, kteří hledali zahraniční kanceláře nejen kvůli právu, ale kvůli důvěře v tu kulturu. Jejich právníci pro ně byli takovými ostrůvky důvěry – vysvětlovali odlišnosti v mentalitě, právním prostředí, jednání s úřady. Co byste v českém právním prostředí změnil, kdybyste měl tu možnost? Zlepšil bych transparentnost trhu a veřejných zakázek. Divím se, proč se v tom inspirujeme v modelech z Itálie a Kanady, když jsme sousedi s Německem, kde to funguje už šedesát let, a naši kolegové se tam běžně ucházejí o veřejné zakázky
Takže jsme vlastně pořád na půl cesty mezi Německem a Ruskem? Myslel jsem po revoluci, že když dostaneme šanci, budeme se snažit co nejrychleji a co nejlépe se stát Západoevropany a Středoevropany, a ne že se to naše kutilství zase změní v korupci a v „pomoz si, jak můžeš“, takže jsme vlastně republiku za těch dvacet let nevybudovali. Ale možná to má hlubší kořen v tom švejkovství, každý režim dokážeme ohnout a překroutit k obrazu svému. Švejkovství dokázalo rozleptat rakousko-uherskou monarchii, ale nemůže nás posunout dál do západní Evropy, protože v nás je ta lenivost a pohodlnost a snaha ukrást, co můžeš. Třeba Němci mají v sobě vnitřní oheň a kázeň, které my nemáme. Dám příklad – německý advokát pracuje ve velké kanceláři. Když skončí v šest hodin s prací, tak nejde domů, ale pracuje na nějakém článku, má dvě hodiny volno a dělá osnovu článku, kterým zviditelní sebe a kancelář. Český právník se rozhlédne a nenápadně zmizí domů, nebo řekne, že jde na jednání, a udělá totéž. Daniel Deyl Celý rozhovor čtěte v březnovém vydání magazínu Právo & Byznys
V březnovém vydání magazínu Právo & Byznys se mimo jiné také dočtete... České s. r. o. za korunu. V Číně za korunu i akciovku
Pro společenský blahobyt je třeba maximum investic a v Číně pochopili, že ten nemůže být vybudován výlučně na investicích lokálních. Zatímco v Česku se autoři nových paragrafů chlubí tím, že rekodifikace by měla z našeho prostředí vytvořit investiční hub podnikání přinejmenším ve střední a východní Evropě, v Číně se nebojí riskovat daleko více a radikálně nastavit pravidla tak, aby jejich země byla pro zahraniční investory ve srovnání s konkurencí přitažlivější. Již od dubna 2014 půjde zakládat veškeré čínské společnosti prakticky bez nutnosti disponovat větším finančním kapitálem a formálně jej do společnosti vkládat. Platí to jak pro čínskou společnost s ručením
omezeným (dosavadní výše 30 tisíc jüanů, což je přibližně 105 tisíc korun), tak i pro společnosti akciové (dosavadní výše pět milionů jüanů, tedy přibližně 17,5 milionu korun). Komentář měsíce, který napsali Tomáš Hülle a Stanislav Servus, čtěte na str. 8–9 březnového vydání měsíčníku Právo & Byznys
Elektřina před soudem
Nejvyšší soud již předloni rozhodl, že tvrdý postup „komand ČEZ“ proti černým odběratelům proudu (ať už skutečným či domnělým) nebyl trestným činem. Nyní se soudy zabývají spoustou následných civilních sporů, ve kterých každý žaluje každého. Je to zmatek, ovšem v rozsudcích, které padly na začátku tohoto či na konci minulého roku, lze přece jen
jednu tendenci vysledovat – vypadá to, že ČEZ pomalu, ale jistě vítězí. Čtěte na str. 12–16 březnového vydání magazínu Právo & Byznys
O manželství (pentateuch pro právníky, díl XI.)
Se sexem jsme měli co do činění již u šestého přikázání, které zadaným zakazuje zahýbat. Deváté přikázání je konstruováno jinak a všem bez výjimky – zadaným i nezadaným – zapovídá svádět zadané k zahýbání. O devátém přikázání božím (aneb nepožádáš manželky bližního svého) píše ve svém pravidelném eseji bývalý ministr spravedlnosti a exprezident České advokátní komory Karel Čermák. Čtěte na str. 34–39 březnového
vydání magazínu Právo & Byznys
Nestarej se, dělej opatrně, dělej
Adolf Hitler se stal 30. ledna 1933 říšským kancléřem. Shodou okolností pouhých osm dní předtím proběhlo v Brně cosi jako pokus o převrat. Židenický puč byl trochu vážný a trochu směšný. Jeho strůjce – exaltovaný fanatik a fašista Ladislav Kobsinek – za něj dostal 12 let vězení. Krátkému pobytu za mřížemi se nakonec po dlouhém a lopotném souzení nevyhnul ani legionář a předseda Národní obce fašistické Radola Gajda. Historickou soudničku čtěte na str. 46–52 březnového vydání měsíčníku Právo & Byznys
Skrytá stránka církevních restitucí
P
o přijetí zákona o majetkovém vypořádání s církvemi, který je účinný od začátku roku 2013, téma církevních restitucí rozděluje společnost. Mohlo by se zdát, že po uplynutí roční lhůty, která byla stanovena k uplatnění nároku na vydání historického majetku církví, bude rozruch kolem církevních restitucí utichat, nicméně není tomu tak. Zákon totiž církvím umožňuje podávat žaloby na určení vlastnického práva k nemovitostem, které jsou ve vlastnictví jiných osob, než státu, přičemž zde již ovšem neplatí shora uvedené omezení časovým intervalem jednoho roku. Z právní praxe pak vyplývá, že církve se tuto alternativu také poměrně hojně pokoušejí využívat a prostřednictvím těchto žalob se pokoušejí dosáhnout jakéhosi zneplatnění stávajícího vlastnictví u řady nemovitostí, které byly historickým majetkem církví. Tento postup je v zásadě legitimní a v mezích zákona, problém ovšem nastává v situaci, kdy se církve
pokouší tímto způsobem dosáhnout na nemovitosti, které jsou, respektive byly ve vlastnictví obcí nebo v ještě nepříjemnější alternativě na nemovitosti, které byly z vlastnictví obcí převedeny na třetí subjekty (například stavební firmy či developery). Takovýto postoj a snaha církví jde totiž zcela proti smyslu a účelu zákona, neboť jeho koncepce je postavena mimo jiné právě na tom, že historický majetek církví, nabytý obcemi podle platné zákonné úpravy, by měl zůstat církevními restitucemi nezasažen a jako kompenzace za tento majetek je církvím poskytována finanční náhrada. Bez nadsázky lze tedy říct, že zákon o majetkovém vypořádání s církvemi může mít vyjma jeho zamýšlené dopady také dopady zcela nepředvídané, a to zejména pokud jde o zásah do vlastnictví obcí či jiných subjektů, zejména ze segmentu developmentu a stavebnictví. Takové dopady pak přirozeně mohou napáchat značné zákonodárcem nezamýšlené škody a teoreticky způsobit,
že církvím bude příslušná kompenzace poskytnuta fakticky duplicitně. Byť je tato problematika zatím tak říkajíc v plenkách, naše právní praxe ukazuje, že nároky církví, vznášené na nemovitosti ve vlastnictví obcí či na nemovitosti, které třetí osoby od obcí nabyly, by nemusely
Foto profimedia.cz
Martin Kubánek: Němečtí právníci v sobě mají oheň
být úspěšné. I přes shora uvedené si ovšem s ohledem na složitost problematiky zatím nedovolujeme další vývoj předjímat zcela s jistotou, a to alespoň do prvního rozhodnutí Nejvyššího soudu v obdobné věci. Ľuboš Fojtík, advokát, Konečná & Zacha
právo & byznys
IV/V
Jedná se o zcela běžný případ. Stavebník chce provést stavbu na jím vyhlédnutém pozemku, ale nemá k němu vlastnické právo nebo ho nemůže získat. Důvodů může být celá řada – ať už jde o snahu vyhnout se „utápění peněz v zemi“ nebo neochotu vlastníka prodat, ale důsledek je vždy podobný: na začátku jednoduchá situace, která se lehce může zvrtnout v noční můru.
A
ž do konce loňského roku jsme byli zvyklí tuto situaci řešit uzavřením jednodušší či složitější nájemní smlouvy anebo smlouvy o zřízení věcného břemene. Nová právní úprava, která jednoznačně (a naprosto v souladu s historickými tradicemi a principy zcela obvyklými nejen ve zbytku Evropy) preferuje vlastníka pozemku, jakožto nenahraditelného statku, však do těchto
movitou věcí a není součástí pozemku, na kterém stojí.
Dočasná stavba a věcné břemeno
Na tom, že nájem je pouhou obligací a nemá žádné věcněprávní účinky, ani je-li zapsán do katastru, což je nově možné, se nic nemění. Stále tedy platí, že prodá-li nájemce stavbu, kterou na pronajatém pozemku zřídil, třetí
nejde o dočasnost ve smyslu stavebních předpisů), kterou nelze zapsat do katastru dříve než po její kolaudaci a přidělení čísla popisného. To bude mít fatální důsledky na případnou možnost externího financování její výstavby – poskytnutí zajištění bude komplikovanější, když se v zásadě nabízí pouze zřízení zástavního práva k rozestavěné stavbě veřejnou listinou a jeho zapsáním do rejstříku zástav a následná přeregistrace do katastru. Rejstřík zástav však není veřejným rejstříkem, a tudíž pro něj neplatí principy jim vlastní. Obdobná situace panuje u řešení zřízením věcného břemene, ale je ještě o to horší, že vůbec není jasné, jaký převládne názor ohledně vlastnického práva k takové stavbě: u staveb trvalých, zřízených na základě časově
ke stavbě, kterou zřídí (nebo která právu stavby vyhovuje), ale též věcné právo používání k pozemku, na kterém je postavena a které působí vůči všem. Navíc právo stavby lze převádět a zatěžovat, čímž se otevírá cesta k relativně komfortní možnosti externího financování výstavby. Jedinou, ale ne nepodstatnou nevýhodou práva stavby tak je jeho daňový režim. Nejenže je jeho zřízení zatíženo daní z nabytí nemovitých věcí ve výši čtyř procent z ceny určené primárně znalcem, ale též bude podléhat dani z přidané hodnoty, což jej dále daňově znevýhodňuje. A to vše v situaci, kdy se vedou místy hodně vyhraněné diskuze o tom, jak se vlastně bude určovat jeho cena pro potřeby uvedeného zdanění – zda bude možné, aby pole s kapustou bylo oceněno hodnotou budoucího obchodního centra, které na něm stavebník zamýšlí zřídit, anebo naopak, zda bude oceněno pouze jako ono pole s kapustou – tedy ve stavu, ve kterém se nachází v okamžiku jeho vzniku.
Foto profimedia.cz
Vstřícný přístup
poměrů přináší četné změny, které nezůstanou bez odezvy. Předně je zde znovuobnovená zásada, že povrch ustupuje půdě, v jejímž důsledku se každá stavba a priori stává součástí pozemku, na kterém byla zřízena, a není tudíž samostatnou věcí. Výjimku z této zásady tvoří jednak právo stavby (taktéž znovuobnovené), které je samostatnou nemovitou věcí, a stavba, která mu vyhovuje, je jeho součástí, ale též takzvaná stavba dočasná – zde jde o výjimku z uvedené zásady, když dočasná stavba je samostatnou ne-
osobě, získá nabyvatel pouze stavbu a bez výslovné dohody s vlastníkem pozemku na něj nájemní právo nepřechází. Případná dohoda s vlastníkem pozemku je zpravidla ještě obtížněji dosažitelná, jedná-li se o vynucený prodej takové stavby, například v dražbě anebo zpeněžením zástavy. Nabyvatel stavby i vlastník pozemku se tak mohou lehce ocitnout v obtížně řešitelné situaci, co s takovou stavbou zřízenou na cizím pozemku, k němuž její vlastník již nemá žádné právo. Navíc takto zřízená stavba bude vždy stavbou dočasnou (pozor, zde
neomezeného věcného břemene lze očekávat, že se nebude moci uplatnit ustanovení o stavbě dočasné a taková stavba se tak nejspíš stane součástí pozemku i proti vůli stavebníka. Pouze u staveb zřízených na základě časově omezeného věcného břemene lze uvažovat o vzniku stavby dočasné a zachování vlastnického práva jejího zřizovatele.
Dobrá volba s nevýhodou Nejlépe se tak pro zkoumanou situaci hodí právo stavby. To nejenže poskytuje stavebníkovi plné vlastnické právo
Shrnu-li výše uvedené, pak platí, že stavět trvalou stavbu na cizím pozemku na základě nájemního práva je tou nejméně vhodnou a nejnebezpečnější variantou, navíc jednoznačně sráží hodnotu takto zřízené stavby výrazně pod její skutečnou cenu. Využití institutu věcného břemene je možné, ale skýtá v sobě riziko dosud uspokojivě nezodpovězených otázek a náročnosti po stránce procesní. Tudíž nejvhodnější, a pro ten účel vytvořenou, cestou je využití práva stavby, které všem zapojeným subjektům poskytuje přiměřenou míru ochrany při zachování atraktivity pro všechny zainteresované. Závěrem nezbývá než doufat, že Finanční správa zaujme společně se znalci k právu stavby vstřícný přístup při jeho oceňování a zdaňování, když necitlivé zdanění je způsobilé mu přihodit pod nohy několik velkých klacků na jeho cestě k úspěšnému využívání tam, kde má být ku prospěchu. Roman Pečenka, partner, PRK Partners
DBK Partners: SICAV fondy umožňují klientům širší zapojení do investic
P
DBK Partners
odstatu a přednosti kolektivního investování prostřednictvím fondů kvalifikovaných investorů včetně novinky v podobě takzvaného SICAV fondu představují partneři advokátní kanceláře DBK Partners Vladimíra Knoblochová a Ondřej David. E15: Vaše advokátní kancelář se v posledních letech věnuje právním aspektům kolektivního investování v rámci fondů kvalifikovaných investorů. V této souvislosti stála u zrodu několika takovýchto fondů. Můžete přiblížit podstatu fondu kvalifikovaných investorů? Ondřej David: Materii nejen fondů kvalifikovaných investorů upravuje nový zákon č. 240/2013 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech. Fondem kvalifikovaných investorů je obecně právnická osoba nebo podílový fond, jejichž účelem je shromažďování peněžních prostředků nebo penězi ocenitelných hodnot od více kvalifikovaných investorů, když tyto finanční prostředky jsou pak společně investovány dle určené investiční strategie, a to ve prospěch kvalifikovaných investorů. Fond kvalifikovaných investorů, stejně tak jako ostatní investiční fondy, podléhají poměrně přísné regulaci ze strany ČNB, která vytváří transparentní a důvěryhodné prostředí pro takovéto společné investování. K osobě kvalifikovaného investora by se dalo zjednodušeně uvést, že obecně jde o právnickou či fyzickou osobu, která má dostatečné zkušenosti s investováním a je si dobře vědoma rizik spojených s investováním právě ve fondech kvalifikovaných investorů. Nikoli nepodstatnou podmínkou je i minimální výše investice, která musí s výjimkou institucionálních investorů dosáhnout alespoň částky 125 tisíc eur. E15: Co obecně vaše klienty láká na využívání fondů kvalifikovaných investorů v rámci jejich investiční strategie? Ondřej David: Láká je možnost společně investovat a tím i diverzifikovat, tedy zmenšovat riziko investice
Česká advokátní kancelář poskytuje komplexní právní služby se zaměřením zejména na obchodní, korporátní právo včetně obchodního práva mezinárodního a také na právo kolektivního investování.
míře zapojit do investování nejen v rámci České republiky.
Foto E15 Michael Tomeš
Když se staví na cizích pozemcích
tím, že příslušný fond investuje v rámci své strategie do více oblastí, jako je například investování části investic do nemovitých věcí, části do pohledávek, do standardních finančních nástrojů a třeba i do venture kapitálových projektů. E15: Není dalším lákadlem například i otázka výhodnějšího zdanění? Ondřej David: Zdanění příjmu z investic je nepochybně další pohnutkou, proč se investor pro účast na fondu kvalifikovaných investorů rozhoduje, ale dle našich zkušeností z poslední doby nejde o pohnutku klíčovou. Výhodnější zdanění sazbou pět procent je sice na první pohled zajímavé, avšak náklady na obhospodařování a administraci takovéhoto fondu jsou ve srovnání s běžnou administrací klasické korporace nesrovnatelně náročnější a dražší. Nicméně hlavní výhodou pro investování v rámci těchto fondů je zejména výše uvedená diverzifikace rizik spojených s investováním a pro naše klienty bývá v této době na prvním místě zejména transparentnost takovéhoto podnikání, neboť otázka transparentnosti a serióznosti je pro drtivou většinu našich klientů jednou z hlavních priorit. E15: Vaše kancelář se podílela na přípravě prvního takzvaného
SICAV fondu v Česku. Můžete popsat, jaké nové prvky vnáší SICAV do kolektivního investování? Vladimíra Knoblochová: Jde o akciovou společnost s proměnným základním kapitálem, u které je možné vytvářet takzvané podfondy. Tyto podfondy si představme jako samostatné účetní jednotky, které vydávají každá vlastní investiční akcie a mohou mít každá samostatnou investiční strategii. Důležitou a klíčovou výhodou je, že případný podnikatelský neúspěch jednoho podfondu nemůže přímo ohrozit podfond jiný a majetek ve vlastnictví jednotlivých podfondů je tedy od sebe právně zcela oddělen. Výhodou tedy je, že se v rámci „jedné akciové společnosti“ mohou různí investoři podílet na různých investicích v jednotlivých podfondech, bez nutnosti se účastnit všech investičních záměrů korporace jako celku. Pokud tedy bude například jeden podfond určen pro venture kapitálové investice a druhý například pro investice do nemovitých věcí, je možné, aby si investor vybral jen jeden z těchto podfondů nebo případně oba, ale do každého investoval podle svého uvážení a ochoty nést riziko investice v jednotlivém segmentu. Dle našeho názoru a současně dle ohlasu klientů na tuto novou právní úpravu si troufám tvrdit, že tato investiční platforma umožní nejen našim klientům se v širší
E15: S jakými nejčastějšími dotazy vašich klientů se v dané oblasti setkáváte? Vladimíra Knoblochová: Mezi nejdůležitější otázky samozřejmě patří vždy definovat, jaké podmínky musí kvalifikovaný investor splňovat, aby se mohl jakožto investor do takovéhoto fondu investičně zapojit a dále se pak jedná zejména o otázky vnitřního fungování fondu kvalifikovaných investorů oproti „běžné“ korporaci. Vzhledem k tomu, že kvalifikovaný investor musí být osobou mající zkušenosti, a tedy osobou, jež si uvědomuje rizika spojená s investováním, jsou otázky zaměřeny na detailní rozdíly týkající se vnitřního chodu takovéto korporace, nákladů na jejich obhospodařování a prioritně i na způsob možné ochrany investic našich klientů. E15: Jsou tyto rozdíly zásadní? Vladimíra Knoblochová: Předně je nutno zdůraznit, že vnitřní fungování fondu kvalifikovaných investorů je přísně regulováno platnou právní úpravou, stanovami a statutem fondu. Fond sestavuje poměrně rigidní investiční strategii a stanoví procesy pro její naplňování. Proto by se dalo zjednodušeně říci, že vnitřní fungování fondu je klienty vnímáno jako formálně složitější, a to zejména při přijímání jednotlivých investičních rozhodnutí. Tyto naznačené zdánlivé nevýhody jsou však dle názoru většiny našich klientů kompenzovány možnostmi, které investování v těchto fondech nabízí, a proto ve svém součtu považují naši klienti investování v těchto fondech za celkově nejen ekonomicky, ale i společensky velmi výhodné. >zap
právo & byznys
VI/VII
s rekodifikací soukromého práva povinné úpravě zakladatelských dokumentů kapitálových společností a povinnostem statutárních orgánů, které z nové právní úpravy vyplývají.
P
rávní revoluce způsobená rekodifikací soukromého práva je v plném proudu, přesto se zdá, že velká část společností dosud stále nekoná, jak by měla. Určitě proto neuškodí opětovně upozornit na základní kroky, které společnosti musejí v této souvislosti provést. Společnost je předně povinna přizpůsobit svou společenskou smlouvu nebo stanovy nové právní úpravě. S tím souvisí i povinnost přizpůsobit zápis relevantních skutečností v obchodním rejstříku. Lhůta k provedení těchto úkonů končí již 30. června 2014, a to s možným následkem spočívajícím až ve zrušení společnosti a nařízení její likvidace, nedojde-li k nápravě ani na výzvu rejstříkového soudu. Z dalších podstatných kroků bychom měli zdůraznit povinnost společnosti vyměnit listinné akcie na majitele, v případě, že společnost nerozhodla o jejich imobilizaci. Akcie na majitele se totiž dle zákonné úpravy změnily k 1. lednu 2014 na akcie na jméno, a společnost je tak povinna zajistit jejich výměnu a zapsat tuto změnu do obchodního rejstříku. Koncernové podniky (řídící i řízené osoby) by dále měly bez zbytečného odkladu zveřejnit na svých internetových stránkách existenci koncernu, v opačném případě nedosáhnou na výhody přiznaného koncernu. Těmi jsou zejména: zaprvé možnost řídící osoby udělovat pokyny řízené osobě ohledně obchodního vedení, jsou-li v zájmu koncernu, zadruhé zbavení se odpovědnosti za újmu, která v důsledku ovlivnění vznikla řízené osobě a jejím společníkům, bude-li tato újma v přiměřené době vyrovnána. Vzhledem k tomu, že se blíží konec lhůty pro vypracování zprávy o vztazích mezi propojenými osobami, se velmi praktickou jeví také otázka použitelnosti „vzorů“ dřívějších zpráv o vztazích. Obecně řečeno platí, že pokud se zpráva o vztazích týká období před 1. lednem 2014, pak by zpráva o vztazích měla být vypracována dle právní
MSB Legal Advokátní kancelář poskytuje komplexní právní služby podnikatelským subjektům i nepodnikajícím fyzickým a právnickým osobám. Stěžejní oblastí činnosti advokátní kanceláře je obchodní a občanské právo, věnuje se však také právu pracovnímu, správnímu a trestnímu.
úpravy platné v době posuzované. To znamená, že by se měla vyhotovit podle právního předpisu platného do 31. prosince 2013. Zpráva o vztazích za rok 2014 nebo jeho část by se pak měla vyhotovovat již v souladu s novou právní úpravou. Tento názor nerozporuje ani Komora auditorů ČR, ta však požaduje, aby statutární orgány výslovně ve zprávě uvedly, dle jakého předpisu se vyhotovuje. Statutární orgány by měly začít realizovat výše zmíněné kroky co nejdříve, aby se vyhnuly případné odpovědnosti za následky způsobené porušením jejich povinnosti jednat jako pečlivý hospodář v zájmu korporace.
Monika Novotná
advokátka/partnerka, Rödl & Partner
N
advokátka, MSB Legal
tedy taková, od kterých se nelze odchýlit. Budou to zpravidla ta ustanovení zákona, u nichž není počítáno s tím, že by společenské smlouvy mohly stanovit něco jiného. Pokud společenská smlouva je v některém svém ustanovení v rozporu s kogentním zákonným ustanovením, přestalo dané ustanovení společenské smlouvy na Nový rok ex lege platit. Místo toho platí zákonná úprava. Společnostem je pak uloženo, aby do šesti měsíců od účinnosti nového zákona přizpůsobily znění svých společenských smluv uvedeným kogentním zákonným ustanovením. V teoretické literatuře převládl názor, že toto takzvané přizpůsobení, tedy příprava znění společenské smlouvy s vypuštěním ujednání odporujících nové právní úpravě a jejich nahrazení zákonným zněním, je věcí statutárního orgánu, tedy jednatelů nebo představenstva. V případě, že ve stanovené lhůtě společnost nedoručí nové znění společenské smlouvy
Rödl & Partner Mezinárodní poradenská kancelář poskytuje služby ve všech oblastech podnikání. Dovede propojit právní, daňové, auditorské a podnikové sféry poradenství, a to díky své síti více než dvou set poradců uvedených oborů. V ČR působí od roku 1991, má pobočky v Praze a Brně. Je držitelem ocenění Právnická firma roku z roku 2012 a 2013 v oboru daňového práva.
do sbírky listin obchodního rejstříku, vyzve ji k tomu rejstříkový soud, a pokud ani na základě této výzvy svou povinnost nesplní, soud může společnost zrušit a nařídit její likvidaci. Pokud by se společnosti chtěly přizpůsobit nové právní úpravě jako celku, šlo by o změnu společenské smlouvy, kterou by museli předepsaným způsobem schválit společníci (respektive valná hromada). Na takovou změnu mají společnosti čas dva roky od účinnosti nového zákona.
Odpovědnost statutárních orgánů a konflikt zájmů
R
Dagmara Nikolova
ový zákon o obchodních korporacích ukládá takzvaným „starým“ společnostem, tedy
těm, které vznikly do konce loňského roku, povinnosti související s novými předpisy. Tyto povinnosti jsou uložené přechodnými ustanoveními zákona o obchodních korporacích a týkají se jednak zakladatelských dokumentů obchodních korporací, jednak úpravy vztahů členů orgánů obchodních společností (a družstev) plynoucích z jejich funkce. Zákon o obchodních korporacích především stanoví, že dnem nabytí jeho účinnosti, tedy 1. lednem 2014, se zrušují všechna ustanovení společenských smluv, která jsou v rozporu s kogentními ustanoveními tohoto zákona. Co to znamená v praxi akciové společnosti nebo společnosti s ručením omezeným? Především je nutné určit, jaká ustanovení zákona o obchodních korporacích, upravující společenské smlouvy společností s ručením omezeným a stanovy akciových společností (dále jen „společenské smlouvy“) jsou kogentní, donucující,
ekodifikace soukromého práva přinesla v úpravě otázek konfliktu zájmů a jednání a odpovědnosti členů orgánů obchodních korporací významné změny. Věcná působnost úpravy regulující možný střet zájmů je výrazně širší, než tomu bylo doposud. Vztahuje se obecně na jakýkoli střet zájmu člena orgánu obchodní korporace se zájmem korporace samotné, speciálně pak na smlouvy uzavírané s korporací, na zajištění nebo utvrzení dluhů dotčených osob korporací. Výjimkou z této úpravy jsou smlouvy uzavírané v rámci běžného obchodního styku, na které se pravidla o střetu zájmů neuplatní. Důležitou změnou pak také je, že tato pravidla se nově uplatní rovněž ve vztahu k prokuristovi. Oproti dosavadní právní úpravě dochází ovšem také k určitému uvolnění stanovených pravidel, kdy osoby,
u nichž potenciální střet zájmů hrozí, mají sice informační povinnost vůči obchodní korporaci, kterou by měly splnit bez zbytečného odkladu poté, co se o možném střetu svého zájmu se zájmem korporace dozví, nicméně ono konkurenční jednání není bez dalšího zakázáno. Porušení zmiňované notifikační povinnosti pak ovšem bude považováno za jednání v rozporu s péčí řádného hospodáře.
Konečná & Zacha Renomovaná advokátní kancelář působí na území České republiky, Slovenska, Rumunska, Bulharska a Ruska. Od roku 2000 poskytuje svým klientům právní služby nejvyšší kvality se zaměřením na obchodní právo, zejména v oblasti práva nemovitostí, fúzí a akvizic, projektového financování a restrukturalizace, domácích i mezinárodních arbitráží a dalších.
Pokud jde o odpovědnost statutárních orgánů, je nově přijato pravidlo podnikatelského úsudku, takzvané business judgment rule, poskytující členům orgánů pomyslný štít pokrývající pravidelné podnikatelské riziko, které bylo dosud odvozováno určitým nejistým způsobem pouze z judikatury. Členové orgánů tak již neponesou odpovědnost za škody, jež vzniknou na základě jejich rozhodnutí přijatého loajálně a za předpokladu, že jednali informovaně a v obhajitelném zájmu společnosti. Velice významnou změnou směřující k ochraně věřitelů i korporace je zásadní zvýšení odpovědnosti statutárních orgánů v případě insolvence korporace. Závěrem je pak potřeba podotknout, že i přes poměrně velkou volnost, kterou nová právní úprava poskytuje, se nebude přihlížet k právním jednáním omezujícím odpovědnost statutárního orgánu či jeho člena.
Foto konečná & zacha
právních expertek věnuje v souvislosti
Povinná úprava zakladatelských dokumentů
Foto Jakub Ludvík
V dnešním Fóru E15 se trojice
Jednat jako pečlivý hospodář v zájmu korporace
Foto msb legal
Fórum E15
Radka Konečná partnerka, Konečná & Zacha
The only english language business weekly in The CzeCh RepubliC
