Právo aktuálně. Evropská novela obchodního zákoníku. Obsah: Vydání Bøezen 2008

Vydání Bøezen 2008 | www.roedl.cz

Obsah: Aktuality > Možnosti čerpání dotací z Fondu Vysočina Právo aktuálně > Evropská novela obchodního zákoníku Daně aktuálně > Daòová reforma u daně z pøíjmù právnických osob Ekonomika aktuálně > Novinka v Mezinárodních standardech Oceòování aktuálně > Jak chápat pojem hodnota podniku Rödl & Partner Intern > Lidé v Rödl & Partner

ních nákladù projektu. Podpora bude poskytnuta formou bezhotovostního pøevodu pøíspěvku na účet pøíjemce po ukončení realizace projektu. Žadatelé o podporu projektu musí pøedložit kompletně vyplněnou žádost o poskytnutí podpory na pøedepsaném formuláøi, a to ve dvou vyhotove-

> Aktuality > Aktuality > Aktuality >

ních (1 originál nebo ověøená kopie, 1 kopie). Žádost o dotaci je nutné podat nejpozději do 18. dubna 2008.

Vážení klienti, Kontakt pro další informace: chteli bychom Vás informovat o možnostech čerpání dotací

Mgr. Ing. Marek Švehlík

z aktuálního programu veøejné podpory – ROZVOJ MA-

Advokát/Associate Partner

LÝCH PODNIKATELÙ VE VYBRANÝCH REGIONECH 2008-I.

Tel.: +420 236 163 760

– FOND VYSOČINY.

E-mail: [email protected]

Tento program je určen pro podporu malých a støedních

> Aktuality > Aktuality > Aktuality >

podnikatelù ve vybraných regionech kraje Vysočina, jehož cílem je zvýšení konkurenceschopnosti těchto podnikatelù. Pøíjemcem podpory mohou být jak právnické, tak fyzické osoby na základě pøedem stanovených podmínek, jimiž jsou pøedevším: > sídlo na území ČR; > místo realizace projektu, na jehož realizaci požaduje finanční pøíspevěk, je ve vybraných oblastech kraje Vyso-

Právo aktuálně > Evropská novela obchodního zákoníku

čina; > počet zaměstnancù činí méně než 50, zároveò však podnikatel splòuje definici malého a støedního podniku; > uzavøení účetnictví minimálně za poslední 2 účetní roky. Maximální výše dotace je 150 000 Kč v jednotlivém pøípadě, což činí maximálně 40 % z celkových uznatelných investič-

NAPSAL PAVEL KOUKAL | Dnem 1. března 2008 nabyla účin-

nosti další z tzv. evropských novel obchodního zákoníku. Jde o jednu z novelizací obchodního práva, kterou jsou do právního řádu České republiky průběžně implementovány požadavky směrnic Evropského společenství. Poprvé je deklarováno, že obchodní zákoník zapracovává do českého práva příslušné předpisy Evropských společenství. Poznámka pod čarou uvádí

2 | 3 Mandantenbrief | Vydání Bøezen 2008

úplný výčet dotčených směrnic Evropského společenství, s nimiž je obchodní zákoník nyní plně harmonizován. Zákon č. 344/2007 Sb., kterým se vedle obchodního zákoníku zčásti mění i zákon č. 200/1990 Sb. o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, přináší určité změny zejména do tří oblastí zákonné úpravy českého obchodního práva. Je to jednak do úpravy obchodních listin obsažené v ustanovení § 13a obchodního zákoníku, dále pak do úpravy sbírky listin obchodního rejstříku v ustanoveních § 38i až 38k obchodního zákoníku a konečně i do úpravy tzv. finančního zajištění obsažené v ustanoveních § 323a a následující obchodního zákoníku.

Obchodní listiny V zákonné úpravě tzv. obchodních listin (§ 13a obchodního zákoníku) jde nově zejména o rozšíření okruhu obchodních listin. Vedle dosavadních objednávek, obchodních dopisů a faktur jsou za obchodní listiny v novelizovaném § 13a odst.1 výslovně prohlášeny i smlouvy a informace zpřístupňované veřejnosti prostřednictvím dálkového přístupu (dále jen internetové stránky). Z toho mj. vyplývá, že zákon nyní nově požaduje uvádění stanovených identifikačních údajů o podnikateli (tj. údajů o jeho firmě, jménu nebo názvu, sídlu nebo místu podnikání, identifikačním číslu, jakož i o zápisu do obchodního rejstříku nebo jiné evidence) i na všech jeho smlouvách a internetových stránkách. V této souvislosti je třeba pro úplnost zmínit i skutečnost (informace již v minulém vydání Mandantenbrief-u), že nesplnění povinnosti k uvádění identifikačních údajů na obchodních listinách je nyní nově i přestupkem na úseku podnikání podle § 24 odst. 1 písm. c) zákona č. 200/1990 Sb. o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Pokud jde o podniky zahraniční osoby nebo organizační složky podniku zahraniční osoby, nemusí být na jejich obchodních listinách údaj o zápisu mateřské zahraniční osoby do obchodního rejstříku, a to za předpokladu, že právo, jímž se tato osoba řídí, zápis do obchodního nebo obdobného rejstříku neukládá. To je stanoveno nyní nově bez ohledu na to, jestli sídlo nebo bydliště této zahraniční osoby je nebo není v členském státě EU.

> rozhodnutí o úpadku nebo jiné rozhodnutí o insolvenčním návrhu; > usnesení o prohlášení konkursu a schválení konečné zprávy; > usnesení o povolení reorganizace; > usnesení o schválení reorganizačního plánu a jeho změn; > usnesení, kterým se insolvenční řízení končí. Důležitou změnou je i nové ustanovení § 38i odst. 3 obchodního zákoníku. Podle něj se návrh na rozdělení zisku a jeho konečná podoba anebo návrh na vypořádání ztráty (není-li součástí účetní závěrky) a zpráva o vztazích mezi propojenými osobami, jestliže ovládaná osoba zpracovává výroční zprávu, ukládají do sbírky listin spolu s účetní závěrkou nebo výroční zprávou. Novelou dotčena je dále úprava listin ukládaných do sbírky listin, které se týkají zahraniční osoby, jejího podniku a jeho organizační složky, obsažená v ustanovení § 38j obchodního zákoníku.

Finanční zajištění Další změny právní úpravy se týkají tzv. finančního zajištění, jež je upraveno v ustanoveních § 323a až 323f obchodního zákoníku. Novela zejména v souladu se Směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/47/ES v § 323a odst.1 nově jednoznačně definuje institut finančního zajištění. Jednak jako zástavní právo k finančnímu kolaterálu sjednané kvalifikovanými stranami (vypočtenými v § 323a odst. 3) za účelem zajištění pohledávky finančního charakteru a dále pak převod finančního kolaterálu sjednaný těmito kvalifikovanými stranami za účelem zajištění nebo jiného krytí pohledávky finančního charakteru. V návaznosti na to novelizovaný obchodní zákoník dále precizuje kvalifikované subjekty z řad finančních institucí podléhajících státnímu dohledu, oprávněné sjednávat zástavní práva nebo převody finančních kolaterálů (§ 323a odst. 3 písm. c) a problematiku finančního zajištění zástavním právem k peněžním prostředkům (§ 323d). Významný je i zcela nově upravený převod finančního kolaterálu, obsažený v ustanovení § 323f obchodního zákoníku, které stanoví, že právní účinky finančního zajištění ve formě převodu finančního kolaterálu se řídí ujednáním stran bez ohledu na obecnou úpravu zajišťovacího převodu práva, zajišťovacího postoupení pohledávky a zástavního práva.

Sbírka listin Pokud jde o sbírku listin obchodního rejstříku, je ve výčtu povinně ukládaných listin nově zohledněna v § 38i odst. 1 písm. h) obchodního zákoníku zejména nová úprava insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb. Do sbírky listin je nyní zakládáno: > usnesení o zahájení insolvenčního řízení; > usnesení o předběžných opatřeních;

Kontakt pro další informace: JUDr. Pavel Koukal Advokát/ Associate Partner Tel.: +420 236 163 710 E-mail: [email protected]

Daně aktuálně > Daòová reforma u daně z pøíjmù právnických osob NAPSAL JAN BERR | Některé okruhy daňové reformy zapří-

činily nejasnosti v budoucí aplikaci nového znění zákona. K určitým upřesněním došlo koncem minulého roku ze strany Ministerstva financí. Vybraná témata v článku podrobněji.

Daòová neuznatelnost leasingových splátek Jedním z témat byla tzv. daňová neuznatelnost leasingových splátek u nájemců u finančního pronájmu. V mnohých interpretacích se po zveřejnění novely objevovalo, že v případě leasingových splátek u finančního pronájmu je 1 % ročních leasingových splátek (časově rozlišených nákladů z tohoto typu nájemného), pokud tyto náklady přesáhnou 1 milion korun, daňově neuznatelným. Jednalo se o chybu, která se zpočátku objevovala v různých interpretacích včetně školení. Ve skutečnosti se jedná o situace, kdy celkový náklad ročně u tohoto typu nájemného přesáhne 100 milionů korun. Praktický dopad toto ustanovení má pouze u velkých příjemců leasingu, nikoliv u středních či malých podniků.

Limitace úrokových a souvisejících nákladù Určité upřesnění u závažnějšího tématu pro podniky – v oblasti limitace úrokových a souvisejících nákladů v závěru roku 2007 přineslo sdělení Ministerstva financí ČR (čj. 15/103 445/2007– 151). Tímto sdělením dochází k upřesnění vybraných pojmů a zároveň byl zveřejněn i doporučený postup výpočtu daňové neuznatelnosti úroků.

Vybrané informace ze sdělení Ministerstva financí Jedním z pojmů, který byl upřesněn, je pojem finanční výdaje (náklady), kdy byly uvedeny demonstrativním výčtem náklady, které se do této kategorie zahrnují. Těmito náklady jsou např.: > náklady na zajištění úvěru (ve smyslu nákladů na obstarání úvěru – např. znalecké posudky vyžadované a vyhotovené bankou); > poplatky za zpracování úvěru (např. poplatky za posouzení žádosti a ohodnocení rizika, administrativní náklady); > poplatky za bankovní záruky; > poplatky za přechod k jiné bankovní instituci; > jiné poplatky přímo související s úvěrem či půjčkou, které by mohly „suplovat“ úrokový náklad; > provize zprostředkovateli půjčky; > poplatky za vedení úvěrového účtu a správu úvěru;

> > > >

poplatky za rezervaci prostředků k čerpání; poplatky za rezervované nečerpané prostředky; poplatky za předčasné splácení úvěru; poplatky za změnu typu úrokové sazby nebo typu úročení.

Zároveň však byly uveřejněny příklady nákladů, které se do kategorie finančních výdajů (nákladů) nezahrnují. Těmito jsou například: > odměna ručiteli (vyjma bankovní záruky a jiných obdobných poplatků bance); > penále či jiná sankce za nesplácení úvěru; > kurzové rozdíly; > náklady na zajištění úvěrového rizika věřitele (např. vyhotovení zástavní smlouvy); > náklady na zajištění úrokového, měnového aj. rizika dlužníka (např. zajišťovací deriváty); > náklady na poradenství (např. bankovní, strukturování financování). Dalším pojmem, který byl vyjasněn, je pojem výdaje (náklady) na zajištění, za které se považují náklady (výdaje) na obstarání úvěru či půjčky. Dále je v tomto sdělení objasněn obsah pojmu „osoba, která úvěr nebo půjčku zajišťuje“. Rozumí se jí osoba, která zajišťuje riziko věřitele např. formou poskytnutí bankovní záruky nebo jiného obdobného zajišťovacího nástroje bez ohledu na to, dle jakého práva je daný zajišťovací nástroj sjednán. Za poskytnutí zajištění v uvedeném smyslu se považuje pouze právní vztah, na jehož základě vzniká osobě, která úvěr nebo půjčku zajišťuje, povinnost uspokojit svůj nárok z majetku zajišťující osoby (ručitele) v případě, že dlužník hlavního právního vztahu neplní své povinnosti včas a řádně. O ručení, resp. zajištění spřízněným subjektem se nebude jednat v případech, kdy spřízněný subjekt riziko ručitele nenese, ale pouze zlepšuje vymahatelnost věřitelovy pohledávky nepřímo. Jako příklad jsou uváděny následující situace: > dobré jméno spřízněného subjektu; > dohoda s bankou, že v případě překročení rozpočtu dodá spřízněný subjekt dlužníkovi dostatečné peněžní prostředky na pokrytí takového překročení ve formě vlastního kapitálu nebo dluhu; > dohoda spřízněného subjektu s bankou, že jakékoliv pohledávky vůči dlužníkovi budou podřízené pohledávkám banky z titulu poskytnutého úvěru; > dohoda společníka s bankou, že do splacení úvěru nepřevede podíl v dlužníkovi třetí straně bez souhlasu banky; > závazek společníka převést za určitých podmínek podíl v dlužníkovi bance; > dohoda společníka či jiných spojených osob s bankou, že nebudou vstupovat do obchodních vztahů s dlužníkem bez souhlasu banky;

4 | 5 Mandantenbrief | Vydání Bøezen 2008

> závazek společníka vůči bance, že do splacení úvěru nebude požadovat výplatu dividend dlužníkem či jiných složek vlastního kapitálu bez souhlasu banky; > závazek spřízněných osob, že nebudou čerpat úvěr nebo půjčku od dlužníka. Avšak podle tohoto sdělení se o zajišťování úvěru či půjčky bude jednat vždy (a to i ve výše uvedených případech), pokud by akcionáři nebo jiné spojené osobě v důsledku porušení dohody s bankou nebo v případech stanovených ve smlouvě nebo předvídaných smlouvou vznikla právně vynutitelná povinnost vstoupit na pozici dlužníka do závazkového vztahu z titulu financování poskytnutého dlužníkovi (úvěrová smlouva). V tomto případě však není relevantní, zda-li nastupuje na místo původního dlužníka či jako solidární dlužník. Dalším z významných pojmů je situace určitých méně běžných smluv, kdy jsou finanční náklady odvozovány od výsledku hospodaření dlužníka. Mezi tyto smlouvy patří smlouvy, kdy poskytovatel prostředků nese riziko nikoliv věřitele, ale investora. Proto se mezi tyto smlouvy nezahrnují situace, kdy ve smlouvách o úvěrech či půjčkách je uvedeno, že např. úrokové či jiné finanční náklady se stanou splatnými po splnění některých finančních ukazatelů dlužníka (ale jiných než je zisk či výsledek hospodaření) či v situacích, kdy existuje nepřímá úměra mezi ziskem (výsledkem hospodaření) a výší hrazených finančních nákladů. Posledním pojmem, který je v praxi relativně významným a který byl upřesněn zmíněným sdělením ministerstva, je pojem „úvěry a půjčky, které jsou podřízeny ostatním závazkům dlužníka“. V této souvislosti sdělení odkazuje na zákon o dluhopisech, který definuje podřízené dluhopisy jako dluhopisy, kdy pohledávky z nich budou uspokojeny až po uspokojení ostatních pohledávek (s výjimkou jiných pohledávek se shodnou podmínkou podřízenosti) v případě vstupu emitenta do likvidace, vyhlášení konkurzu na emitenta či povolení vyrovnání a v případě zahraničních osob obdobnou situací emitenta. Dalším odkazem je odkaz na insolvenční zákon, podle kterého se za podřízenou pohledávku považuje pohledávka, která má být podle smlouvy uspokojena až po uspokojení jiné pohledávky či jiných pohledávek dlužníka. Na základě tohoto předpisu Ministerstvo financí ČR definuje, že „rozhodnou skutečností pro určení podřízenosti úvěrů a půjček ostatním závazkům poplatníka je vždy smluvní ujednání o omezení uspokojitelnosti pohledávky v případě úpadku“.

Závěrem Z výše uvedeného vyplývá, že Ministerstvo financí ČR objasnilo některé nejasnosti vyplývající z formulace zákona o daních z příjmů, avšak mnohé praktické situace zůstaly stále nevyřešeny. Lze však předpokládat, že budou řešeny průběžně. Významným posunem je právě objasnění pojmu podřízenosti dluhů, které

omezuje na situace podřízenosti závazků při úpadku. V případě dalších novinek v oblasti upřesňování situací vniklých daňovou reformou Vás budeme informovat v některém z následujících vydání našeho Mandantenbrief-u.

Kontakt pro další informace: Ing. Jan Berr Daòový poradce Auditor/Associate Partner Tel.: +420 236 163 750 E-mail: [email protected]

Ekonomika aktuálně > Novinka v Mezinárodních standardech NAPSALA RADKA HAŠPLOVÁ | Od 1. ledna 2009 vejde v plat-

nost nový standard Mezinárodních standardů finančního výkaznictví (IAS/IFRS) týkající se výpůjčních nákladů (IAS 23). Přiblížení standardu se věnuje následující text.

Aktivace investičních úrokù Většina jistě vzpomíná na doby, kdy podle českého zákona o účetnictví a souvisejících předpisů existovala v České republice povinnost aktivovat tzv. investiční úroky. V té době IAS 23 definovalo jako Základní variantu vykazování takovýchto úroků jako náklady aktuálního období a aktivace byla ve standardu definována pouze jako Povolená varianta. Pro většinu českých společností vykazujících své závěrky vedle národního práva i podle IAS/IFRS to znamenalo dlouhodobou úpravu pořizovacích cen a následně odpisů při převodu národní účetní závěrky na závěrku podle IAS/IFRS. Při novelizaci zákona o účetnictví a především Vyhlášky č. 500/2002 v roce 2002 došlo k souladu českých zákonů se standardy IAS/IFRS. Společnosti mají nyní podle našeho národního práva také volbu mezi aktivací investičních úroků či jejich vykázáním jako úrokových nákladů. Toto nové ustanovení bylo velmi vítáno především výše zmíněnými společnostmi. Rozdíl vznikající v pořizovací ceně bylo nutné zohledňovat pro potřeby IAS/IFRS účetních závěrek po dobu životnosti aktiva v odpisech, což například u budov představovalo minimálně 30 let.

V roce 2007 novelizoval IASB (International Accounting Standards Board) standard IAS 23. Hlavní změna spočívá v tom, že je povolen pouze jeden způsob vykazování výpůjčních nákladů – jejich aktivace – v předchozí verzi standardu nazývaný jako Povolená varianta. Původní Základní řešení, tedy vykazování všech výpůjčních nákladů jako nákladů aktuálního účetního období, bylo zrušeno. Toto novelizované znění standardu je povinné pro účetní období začínající po 1. lednu 2009 a jeho dřívější použití je vítáno, tak jak je při novelizacích standardů obvyklé. Tato novelizace pro podniky vykazující zároveň podle národních účetních předpisů a IAS/IFRS představuje dvě možnosti řešení. Jednodušší variantou je jistě využití možnosti aktivace podle národních účetních předpisů a tak se vyhnutí dlouhodobým rozdílům mezi těmito závěrkami, které by přineslo zvolení varianty vykazování výpůjčních nákladů podle národních účetních předpisů ve výsledovce daného roku. Rozhodování o vhodné variantě ovlivňuje několik faktorů, mezi něž patří významnost výpůjčních nákladů, jejich daňová uznatelnost aj.

Novelizovaný standard podrobněji Aktivace výpůjčních nákladů je zde velmi detailně definována a mírně se liší od bývalého pojetí národních účetních předpisů. Z tohoto důvodu se v následujících odstavcích budeme zabývat těmito definicemi a pokusíme se Vám danou problematiku přiblížit na názorném příkladu. Výpůjční náklady jsou úroky a jiné náklady, které podnik vynaložil v souvislosti s vypůjčením si finančních prostředků. Patří mezi ně především úroky z krátkodobých či dlouhodobých bankovních úvěrů a jiných půjček, odpisování diskontů nebo prémií souvisejících s půjčkami, odpisování vedlejších nákladů souvisejících s uzavřením půjček nebo v neposlední řadě finanční náklady z finančních leasingů uznaných v souladu se standardem IAS 17 – Leasing. Jako část pořizovacích nákladů se aktivují ty výpůjční náklady, které jsou v přímé souvislosti s pořízením, výstavbou nebo výrobou způsobilého aktiva. Způsobilé aktivum je takové aktivum, které nezbytně potřebuje delší časové období, aby se stalo způsobilým pro plánované použití či prodej. Jedná se například často o investice do nemovitostí či složitých strojních zařízení, ve speciálních případech také zásoby vyžadující značné časově období, než jsou schopny prodeje (např. dlouhá doba zrání u vína či whisky). Veškeré výpůjční náklady splňující tyto definice jsou povinně aktivovány k pořizovací ceně způsobilého aktiva. Ostatní výpůjční náklady nesplňující tyto požadavky jsou vykázány jako náklad daného období.

Aktivovatelné výpůjční náklady přímo účelově vztažené ke způsobilému aktivu (výstavba či výroba aj.) by nevznikly, kdyby výdaje na způsobilé aktivum nebyly vydány. Tyto výdaje mohou být financovány dvěma způsoby: > účelová půjčka sjednaná přímo na pořízení způsobilého aktiva. K pořizovací ceně způsobilého aktiva je aktivován skutečný výpůjční náklad této půjčky. Pokud jsou finanční prostředky z této půjčky vynakládány postupně a ze zbývající části společnost dosáhla výnosů z jejího dočasného investování, jsou tyto výnosy odečteny od výpůjčných nákladů určených k aktivaci; > portfolio půjček určených k financování více způsobilých aktiv. V tomto případě společnost vypočítá aktivovatelné výpůjční náklady s pomocí míry aktivace. Tato míra aktivace se stanoví jako vážený průměr výpůjčních nákladů podniku z těch nesplacených půjček podniku daného období, které nejsou účelově vázány na pořízení konkrétního způsobilého aktiva. Tato míra aktivace je poté použita na výdaje na pořízení způsobilého aktiva. Pro zjednodušení mohou být skutečné výdaje a jejich rozložení během daného období nahrazeny průměrnou hodnotou tohoto aktiva během daného období. Aktivace výpůjčních nákladů začíná zpravidla okamžikem vynaložení výpůjčních nákladů. Pokud dojde k neplánovanému přerušení aktivní výstavby či výroby způsobilého aktiva, je na toto období přerušena i aktivace výpůjčních nákladů. Pokud jde ovšem o plánované přerušení související s výrobou, aktivace se nepřerušuje. Aktivace je ukončena v okamžiku, kdy jsou skončeny veškeré podstatné činnosti nezbytné pro přípravu způsobilého aktiva pro jeho zamýšlené použití nebo prodej. Tak jako ostatní standardy, i IAS 23 definuje zveřejňovací povinnost. Je nutné uvést mj. přijatá pravidla pro účetní náklady, výši aktivovaných výpůjčních nákladů v daném období a použitou míru aktivace.

Pøíklad, který pøiblíží danou problematiku a pøedevším výpočet míry aktivace a následně výpùjčních nákladù Společnost v roce 2007 rozhodla o výstavbě nové výrobní budovy v celkové hodnotě 2 000 tis. Kč. Stavba začne 1. 1. 2008 a výdaje budou rozvrženy následujícím způsobem, budova bude zařazena k 31. 12. 2008:

Výrobní budova

1.1.2008

1.7.2008

1.11.2007

tis. Kč

tis. Kč

tis. Kč

1 000

1 500

2 000

6 | 7 Mandantenbrief | Vydání Bøezen 2008

Společnost má k dispozici následující úvěrové zdroje, žádný z těchto zdrojů není účelově vázán na způsobilé aktivum: Prùměrný nesplacený závazek

Úrokový náklad

tis. Kč

tis. Kč

Úvěr A

500

40

Úvěr B Úvěr C

1 200 1 800

120 162

Míra aktivace: 40 + 120 + 162 500 +1 200 + 1 800

×

100

=

9,20 %

Aktivace výpůjčních nákladů:  1 000 ×

12 12

× 500 ×

6 12

×

2 12

 × 9,2 % = 123

Aktivovaná část výpůjčních nákladů je nižší než celkové výpůjční náklady, tedy je možno je aktivovat.

Závěr Na závěr bychom ještě chtěli zdůraznit platnost standardu pro účetní období začínající od 1. ledna 2009. Společnosti vykazující podle IAS/IFRS mají tedy ještě čas na rozhodnutí o aktivaci těchto výpůjčních nákladů i v národní účetní závěrce či jejich vykazování jako nákladu aktuálního období a z toho vyplývající rozdíly mezi národní závěrkou a závěrkou podle IAS/IFRS (včetně odložené daně). Doufáme, že náš dnešní článek Vám v tomto rozhodování bude nápomocen.

Kontakt pro další informace: Ing. Radka Hašplová Asistentka auditora Tel.: +420 236 163 303 E-mail: [email protected]

Oceòování aktuálně > Jak chápat pojem hodnota podniku NAPSAL ZDENĚK BENDA | Oceňovatelská praxe a pojem hodnota

v ekonomickém slova smyslu. Jak tento pojem chápat? Nejen o tržní, subjektivizované a objektivní hodnotě se podrobně zmiňuje článek.

Úvod Při vlastním ocenění vycházíme z předpokladu, že hodnota podniku je dána očekávanými budoucími příjmy. A to buď na úrovni vlastníka nebo všech potencionálních investorů. Budoucí příjmy se očekávají ve většině případů po neomezenou dobu a ve výši stanovené na základě prognózy. Příjmy v budoucím období lze však pouze odhadovat, nikoliv objektivně určit v závislosti na úhlu pohledu (např. vlastníka, investora). Z toho lze dovodit, že hodnota podniku je vlastně určitá víra v budoucnost podniku vyjádřená v penězích. Platí, že: > hodnota podniku není objektivní vlastnost a nelze proto sestavit jednoznačný algoritmus, na jehož základě by ji bylo možné stanovit; > hodnota je závislá jak na účelu ocenění, tak i na konkrétním subjektu, z jehož hlediska je určována. Pokud vezmeme v úvahu tvrzení, že hodnota podniku je závislá na účelu ocenění, logicky vyplyne, že existuje několik úrovní – kategorií hodnoty. V tomto článku se zaměříme na tři základní kategorie hodnoty, které vyplývají z těchto otázek: > kolik je za konkrétní podnik ochoten zaplatit běžný (průměrný) zájemce na trhu – tržní hodnota; > jaká je nesporná hodnota konkrétního podniku – objektivizovaná hodnota; > kolik je za konkrétní podnik ochoten zaplatit konkrétní kupec – subjektivní (investiční) hodnota.

Tržní hodnota Tržní hodnota je založena na představě, že existuje trh s podniky, případně trh s podíly na vlastním kapitálu podniku. Na tomto trhu existuje více kupujících a více prodávajících a vytvářejí se tak podmínky pro vznik tržní ceny. Předmětem odhadu je pak potenciální tržní cena, kterou označujeme jako tržní hodnota. Tržní hodnota je podle Mezinárodních oceňovacích standardů 2005 (IVS) formulována takto: Tržní hodnota je odhadnutá částka, za kterou by měl být majetek směněn k datu ocenění mezi ochotným kupujícím a ochotným prodávajícím při transakci mezi samostatnými a nezávislými partnery po náležitém marketingu, ve které by obě strany jednaly informovaně, rozumně a bez nátlaku. Tržní hodnota je zde chápána jako hodnota aktiva bez ohledu na náklady prodeje nebo koupě a bez započítání souvisejících daní. Tržní hodnota však obsahuje ještě jeden předpoklad, a tím je nejlepší možné využití, které je v IVS definováno jako: „Nejpravděpodobnější použití majetku, které je fyzicky možné, odpovídajícím způsobem oprávněné, právně přípustné, finančně proveditelné a které má za následek nejvyšší hodnotu oceňovaného majetku.“

Oceňovatel musí získat všechna významná data a zohlednit všechna související fakta. Tam, kde jsou údaje o trhu omezené, či vůbec neexistují, musí oceňovatel náležitě objasnit situaci a musí uvést, zda a jakým způsobem byl omezen z důvodu neadekvátnosti údajů. Tržní hodnota nemusí být pouze hodnota odvozená přímo z cen daného aktiva na trhu. Může být zjištěna různými metodami, včetně v našich podmínkách nejpoužívanějších metod výnosových, ale finanční plán a projekce výnosu musí být alespoň částečně postaveny na názorech trhu (tedy obecných názorech). Podobně i diskontní míra musí alespoň částečně vycházet z tržních dat. K problému tržní hodnoty je třeba ještě poznamenat, že vždy není nutné, aby existoval fungující trh pouze jako místní trh. Současnou praxí při oceňování podniků v ČR je, že při ocenění se prosazuje využívání dat ze zahraničních trhů, což platí především pro běžné metody odhadu diskontní míry. Tržní hodnota by tedy měla být výsledkem ocenění zejména při: > uvádění podniku na burzu; > prodeji podniku, kdy zatím není znám konkrétní kupující a stávající vlastník chce odhadnout, za kolik by mohl podnik pravděpodobně prodat.

Objektivizovaná hodnota Jak již bylo uvedeno v úvodu, objektivní hodnota v podstatě neexistuje. Hodnota totiž není objektivní vlastností podniku. Odhadci (zejména v německy hovořících zemích) proto začali pracovat s pojmem objektivizovaná hodnota. Podle německých oceňovacích standardů je objektivizovaná hodnota definována takto: „Objektivizovaná hodnota představuje typizovanou a jinými subjekty přezkoumatelnou výnosovou hodnotu, která je stanovena z pohledu tuzemské osoby – vlastníka (nebo skupiny vlastníků), neomezeně podléhající daním, přičemž tato hodnota je stanovena za předpokladu, že podnik bude pokračovat v nezměněném konceptu, při využití realistických očekávání v rámci tržních možností, rizik a dalších vlivů, působících na hodnotu podniku.“ Podle běžně zastoupených názorů by tato hodnota měla být v co největší míře postavena na všeobecně uznávaných datech a při jejím výpočtu by měly být dodrženy určité zásady a požadavky. Cílem je dosáhnout co největší reprodukovatelnosti ocenění. Základem je použití dat z trhu, především z trhu kapitálového. Tyto předpoklady však nutně vyvolají otázku, jaký je tedy rozdíl mezi objektivizovanou hodnotou a tržní hodnotou. Při použití prakticky stejných vstupních dat

nám objektivizovaná a tržní hodnota do značné míry splývají. Zásadní rozdíl však spočívá v tom, že objektivizovaná hodnota je v zásadě postavena na setrvání v dosavadním konceptu podniku, kdežto tržní hodnota může vycházet i z předpokládané zásadní změny konceptu podniku. Objektivizované ocenění by se mělo používat zejména při: > poskytování úvěru; > zjišťování současné reálné bonity podniku.

Subjektivní hodnota Prioritou v případě subjektivní (investiční) hodnoty je individuální názor účastníků transakce, například kupujícího. Hodnota je pak dána očekávanými užitky z majetku pro konkrétního kupujícího, prodávajícího, současného vlastníka apod. Subjektivní (investiční) hodnota je dle IVS definována takto: „Investiční hodnota je hodnota majetku pro konkrétního investora, nebo třídu investorů pro stanovené investiční cíle. Tento subjektivní pojem spojuje specifický majetek se specifickým investorem, nebo skupinou investorů, kteří mají určité investiční cíle a/nebo kritéria. Investiční hodnota majetkového aktiva muže být vyšší, nebo nižší než tržní hodnota tohoto majetkového aktiva. Termín investiční hodnota by neměl být zaměňován s tržní hodnotou investičního majetku.“ Základní charakteristiky investiční hodnoty jsou tyto: > budoucí peněžní toky jsou odhadovány téměř výhradně na základě představ manažerů oceňovaného podniku, případně jsou mírně upraveny proti těmto představám, obvykle směrem dolů. Každopádně však reprezentují v rozhodující míře představu řídících pracovníků oceňovaného subjektu, případně investora; > diskontní míra je stanovena na základě alternativních možností investovat, které má subjekt, z jehož hlediska je ocenění prováděno. Investiční hodnota (subjektivního) ocenění je vhodná v těchto situacích: > koupě a prodej podniku, kdy daný subjekt potřebuje zjistit, zda je pro něj transakce výhodná; > rozhodování mezi sanací a likvidací podniku. V poslední době je stále častěji přijímán názor, že v případě podnikových transformací by se měla stanovit hodnota vlastního kapitálu v úrovni investiční hodnoty.

Závěr Závěrem lze konstatovat, že všechny zde uvedené kategorie hodnoty mají podle našeho názoru své opodstatnění a každá

8 Mandantenbrief | Vydání Bøezen 2008

z nich se hodí pro jinou situaci. V každém případě musí nejen oceňovatel, ale i zadavatel dobře zvážit, kterou z uvedených kategorií hodnoty chce z ocenění získat.

Kontakt pro další informace: Ing. Zdeněk Benda Znalec Tel.: +420 236 163 603 E-mail: [email protected]

Mandantenbrief Bøezen 2008, č. 3 Vydává Rödl & Partner Consulting, s.r.o., IČ: 25724231 110 00 Praha 1, Platnéøská 2 Telefon: +420 236 163 111, Fax: +420 236 163 799 Vychází měsíčně MK ČR E 16542 Koordinace: Jana Vodolánová Více informací naleznete na www.roedl.cz

Rödl & Partner Intern > Lidé v Rödl & Partner Auditorský tým posílen Kancelář Rödl & Partner má nového auditora. Úspěšným složením auditorské zkoušky se jím stal pan Radim Botek. U společnosti působí od roku 2001, kdy začínal na pozici asistenta auditora a poslední dva roky pokračoval jako asistent auditora - senior. Vystudoval ekonomickou fakultu Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, hovoří anglicky. Ve volných chvílích se věnuje rodině, k jeho zájmům patří sport, především pak volejbal, kolo či stolní tenis. Rovněž rád cestuje. -jv-