Právník roku 2010 prof. JUDr. Karel Malý, DrSc., dr. h. c. Novinky od protinožcu Street Law Život právníka ve 20. století
PARTNEŘI
Reklama
Již od 5 000,- CZK oslovíte reklamou v časopise právnických fakult PrímaLEX tisíce členů akademické právní obce, nebo-li: - téměř 300 členů ELSA - 20 knihoven a institucí - několik desítek advokátních kanceláří - 14 588 studentů práva všech čtyř právnických fakult ČR - stovky významných profesorů, pedagogů a právních kapacit pohybujících se v oboru i mimo něj. ,,Uvidět zde znamená být viděn."
GENERÁLNÍ PARTNER ELSA ČR
PARTNEŘI ELSA ČESKÁ REPUBLIKA A LOKÁLNÍCH SKUPIN
Partneři ELSA Brno
Partneři ELSA Olomouc
PARTNEŘI ELSA ČESKÁ REPUBLIKA
Partneři ELSA Plzeň
Partneři ELSA Praha
3 www.
.org
ÚVOD
Slovo šéfredaktora Vážení a milí,
foto: Jiří Herman foto: archiv Eriky Daňkové
kamarádky a zároveň absolventky PF UK Lucie Pálušové, který nám poodhalí vzdálenou právní problematiku australských dohodců.
ráda bych Vás přivítala v novém letním semestru, který se nese ve znamení Velikonoc. Mimo pravidelných rubrik, soutěže a dalších zajímavostí, přinášíme tentokrát, jako malé ohlédnutí, bonus v podobě statistik státnicových zkoušek. V jarních měsících sice obvykle nastává doba zkracování (v české kotlině spíše ekvivalent pro utahování opasků), zde však míněno ve smyslu ,,zkracování dívčích sukní“ zejména pro potěchu pánské časti populace. My však rozhodně zkracovat, krátit či „utahovat” nehodláme, ba naopak.
Závěrem opět děkuji za spolupráci nejen členům redakce, partnerům, ale zejména přispěvatelům, kteří nám ochotně poskytli materiál a přispěli tak svojí troškou do mlýna našeho studentského titulu. Těšíme se na další spolupráci! Příjemné počtení! Za celou redakci PrímaLEXu, Erika Daňková šéfredaktorka
PrimaLEX je studentský časopis, který nenabízí jen těžkopádnou teoretickou stránku studia, shrnutou do několika nesrozumitelných, odstavců a paragrafů. Cílem jeho tvůrců je naopak zpříjemnit, mnohdy velmi náročné, kvanty teorie nabité přednášky/semináře a nabídnout možnost jak alespoň na chvíli odhlédnout k tématům, která častokrát souvisejí s budoucí praxí absolventů, jinými slovy s tím, co nás všechny jednou čeká a nemine a to v podobě zajímavých článků, rozhovorů a reportáží. Za všechny mohu zmínit například interview s Právníkem roku 2010 a vynikajícím pedagogem prof. JUDr. Karlem Malým, náhled studentů na jednotlivé právnické profese v rubrice Kariéra a vynikající článek od mé
Redakce Šéfredaktor Erika Daňková Redaktoři Donika Zůbková Kateřina Šrytrová Zuzana Švihelová Veronika Šmausová Adam Jirát Štěpán Stehlíček Náklad 3 200ks Výtisk dvakrát ročně Následující výtisk 1. 10. 2011 Distribuce od března 1999
4
Jazykové korektury Blanka Pavelková Veronika Šmausová Drahomíra Fridrichová Inzerce a sazba Petr Dombek Vice-President Marketing e-mail:
[email protected] Grafická úprava titulky www.mik.cz
Grafický design MgA. Marek Slavík web: www.marek-slavik.cz Komiks Iva Ptáčková e-mail:
[email protected] Tisk a distribuce GRAFOTECHNA print spol s.r.o. Lískova 1594/33, 155 00 Praha 13 - Stodůlky tel.: 605 565 079 Vydává ELSA ČR Evropské sdružení studentů práva Nám. Curieových 7, 116 40 Praha 1 kancelář č. 32 IČ: 00553751, DIČ:CZ005537 tel.: 221 005 240 web: www.elsa.cz, www.primalex.org e-mail:
[email protected]
Časopis PrímaLEX vychází na akademické půdě Právnické fakulty UK v Praze, Právnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni, Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Registrováno MK ČR č. 8151 ISSN 1212-494X Tištěno na 100% recyklovaném papíře (vyjma obálky).
Napište nám Vaše názory a připomínky.
[email protected]
OBSAH
01 Osobnosti v právu
09 Studijní stáže a programy
Právník roku 2010 prof. JUDr. Karel Malý, Dr. Sc., dr. h. c.
... str. 6
LATAM aneb Studium na fakultách budoucnosti
... str. 20
10 Zahraniční zajímavosti
02 Očima studentů The Williem C. Vis International Commercial Arbitration
... str. 8
Moot
.
Novinky od protinožců
... str. 21
11 Okénko právních odvětví Street Law
03 Kariéra Povolání soudce
... str. 10
Jak vnímají studenti právnické profese
... str. 11
... str. 23
12 Recenze Život právníka ve 20. století
... str. 25
Tip redakce
04 Vizitka lektora Mgr. Tomáš Tintěra
... str. 13 13 Reakce na akce
05 Aktivity studentských spolků
Nové právní kliniky na PF UPOL
... str. 26
IFP konference
... str. 14
Obchodně-právní prostředí zemí SNS a ČR z pohledu
... str. 26
Ples právníků
... str. 14
českého podnikatele
.
Přehled akcí
... str. 15 14 Bonus
06 Právní případ Cyberlaw vs. Počítačová kriminalita
... str. 16
07 Perličky, polemiky a právní paradoxy Právo v proměnách filmového věku
Statistiky státnic
... str. 27
ALLEN& OVERY 11. rocník Essay Competition
... str. 29
15 Kalendář akcí
... str. 34
... str. 17
08 Novinky v legislativě Legislativní změny v pracovním právu
... str. 18
5 www.
.org
OSOBNOSTI V PRÁVU
Právník roku 2010 prof. JUDr. Karel Malý, Dr. Sc., dr. h. c. zásady a terminologii ze dvě stě let starého všeobecného zákoníku občanského? Letos budeme slavit, spolu s právníky ostatních středoevropských zemí, dvousté výročí ABGB. Je to nepochybně významné kulturní výročí a není jen právněhistorické, zejména s přihlédnutím k tomu, že tento zákoník stále platí v Rakouské republice. Je jistě dobře, že se autoři nového návrhu občanského zákoníku z něho poučili. Je to opětné přihlášení k tradici právní kultury, která u nás žila do padesátých let a byla přetržena komunistickou právnickou dvouletkou. Ale současně by si autoři měli přečíst, co o ABGB soudili současní civilisté, zejména profesor Antonín rytíř Randa, který jeho kvalitu viděl nejen v jeho obecnosti, ale i v jeho stručnosti a jak říkal v ,,lidovosti“, tj. v jeho srozumitelnosti, která ho odlišovala od „profesorského“ německého BGB. foto: www.google.com
„Na nudu nemá univerzitní učitel nárok“, říká profesor právních dějin bývalý rektor UK Karel Malý. Edice Koldínova zákoníku a mezinárodní konference k 200. výročí ABGB je pouze příkladný výčet událostí, které profesora v nejbližší době čekají. Dosavadní pedagogická a vědecká činnost katapultovala Karla Malého mezi Právníky roku 2010. Jaká je role dějin v justiční praxi a proč jsou pokusy o právní inženýrství nešťastné? Odpovědi nabízí tento rozhovor. V rámci soutěže Právník roku jste byl uveden do Právnické síně slávy a tím oceněn za celoživotní přínos právu. Dokázal byste naopak vzpomenout, co právo přineslo Vám? Studium práva mi přineslo řadu poznatků nejen o vývoji právní kultury, o její kontinuitě, ale i o lidské společnosti. Zejména to, že ani zdaleka nedovede čelit překotnému vývoji techniky a konzumnímu způsobu života. Jinými slovy – společnost ve svém základu zůstává stejná a je inertní ke všem pokusům o její regulaci právními normami. Právo či právní řád je sice vedle morálky jedním ze způsobů jak zajistit její existenci, ale chování lidí je v podstatě stále stejné jako před staletími a zákonodárcům se nedaří tuto skutečnost proměnit. Letos se ceny Právník roku udílely také v kategoriích Pro bono advokát či Právo informačních technologií. Napadá Vás nějaká dosud přehlížená oblast práva, kterou by pořadatelé v příštích ročnících mohli zohlednit? Snad by se mělo pamatovat i na oblast práva mezinárodního a podílu českých právníků na jeho rozvoji. Diskusním tématem č. 1 je aktuálně v právních kruzích kodifikace soukromého práva. Jak se jako právní historik díváte na skutečnost, že návrh nového občanského zákoníku čerpá
6
Je o Vás známo, že se ve své vědecké činnosti zaměřujete na dobu předbělohorskou. Čím si Vás tato etapa českých dějin získala? Doba stavovská je nepochybně jednou z podstatných oblastí mého zájmu, ale stejně tak je to i 19. století a zvláště jeho druhá polovina. Pokud jde o stavovství, upoutalo mne zejména tím, že v něm vrcholí a vlastně i končí vývoj samostatné české právní kultury, která tu podává svědectví o úrovni právního myšlení řadou vynikajících právních děl a to jak v Čechách, tak i na Moravě a Slezsku. Letos Vás čeká vydání komentovaného Koldínova zákoníku městských práv. Můžete prozradit, na jaké projekty se příznivci historickoprávní literatury mohou dále těšit? Kromě edice zákoníku Práv městských království českého připravujeme současně velkou mezinárodní konferenci věnovanou výročí ABGB a výstupem bude rozsáhlý sborník věnovaný jak historii, tak i současným problémům občanského práva. Vyjde asi v první polovině příštího roku. Mým dalším záměrem pak bude práce věnovaná dějinám trestního práva v 18. století. Jaké jsou trendy ve výuce československého práva po roce 1948? Je komunistické právo tabuizované téma nebo se tuto materii daří objektivně analyzovat? Vůbec nelze hovořit o nějaké tabuizaci období 1945 – 1989. Je podstatnou součástí výuky a studenti mají k disposici řadu učebních textů – naposled v Praze učebnici redigovanou prof. Kuklíkem. Ostatně naše pražské pracoviště se již řadu let programově tomuto tématu věnuje a vydalo řadu kolektivních monografií věnovaných analýze komunistického právního řádu. Jak například hodnotíte reformy na olomoucké fakultě, kde jsou od tohoto školního roku chápány právní dějiny jako volitelný předmět? Olomoucký příklad je dokladem
pozoruhodného nepochopení podstaty právní vědy a její úlohy při výuce právníků. Právní věda má nepochybně řadu odvětví, je složena z řady disciplín, které osvětlují podstatu práva a aplikace jejich poznatků přispívá k výchově právníků. Není pochyb o tom, že právní historie je jednou z podstatných disciplín právní vědy a její vyloučení z teoretické výbavy příštích právníků oslabuje jejich úroveň. A to nejen v teoretickém slova smyslu, tím že vylučuje z jejich výchovy poznatky o vývoji právní kultury, ale i při praktické aplikaci práva. Právní dějiny a vývoj práva totiž nelze ukončit podle přání, ale jsou imanentním pohybem, který zasahuje i do současnosti. Ostatně o tom svědčí i současné nálezy Ústavního soudu i rozsudky obecných soudů v řadě restitučních procesů. Svědectví o tom podává i praxe našeho Ústavu právních dějin, který předkládá soudům a státním orgánům řadu právně-historických expertíz. Pokusy učinit z právníků jakési „inženýry práva“ mohou vést neblahým výsledkům. Zanedbání teoretické, tedy i právně -historické výbavy právníků je vystavuje nebezpečí možného sklouznutí do mechanické aplikace právních norem, bez vědomí jejich širokých kulturních souvislostí, toho, že obsahem práva musí být i spravedlnost, tak jak to konečně již požadovali antičtí právníci. K čemu vede automatická aplikace práva, víra v positivní právní normu, nám ukazuje nejen příklad nacistického Německa a jeho soudnictví, ale i alibistické chování právníků v komunistickém režimu. V rozhovoru pro Lidové noviny zmiňujete, že Vás v mládí oslovila kniha Advokát Darrow obhajuje. Pomohl Vám příběh americké legendy C. S. Darrowa v utváření Vašeho osobního pojetí práva? Nepochybně, neboť aplikace práva v pojetí Darrowa měla především lidský rozměr, měla právě onen cíl – hledání spravedlnosti tam, kde chyběl podklad pro soudní rozhodnutí či kde uplatnění práva bylo v zásadním rozporu s principem spravedlnosti a lidskosti. Kdyby Vám na dveře zaklepal scénárista s otázkou, jaká historická událost by si z pohledu práva zasloužila zfilmování, jak by zněla Vaše odpověď? Historickými filmy nejsem nijak nadšen, zejména pro jejich tak časté úchylky od historické skutečnosti. Snad by však bylo zajímavé zpracovat pobělohorskou dobu, po porážce povstání, kdy nastoupila nejen perzekuce, konfiskace, ale začal se rodit nový model státu a právního řádu. Objektivní posouzení aktérů této doby, jejich osudů i činů by bylo jistě zajímavé a snad by nás to mohlo zbavit obecných klišé o „době temna“. Zůstaňme ještě chvíli u mystifikace. Jestliže by bylo možné procházet se volně staletími, kam byste jako nezúčastněný pozorovatel a právní historik zabrousil? Tak do doby pobělohorské jistě ne.
Asi bych si vybral druhou polovinu 19. století, dobu relativního klidného vývoje monarchie, kde se udál onen zázrak moderních dějin a v neuvěřitelně krátké době vyrostl moderní český národ, s moderním politickým programem. České země se staly průmyslovým jádrem monarchie, vyrostla moderní česká věda včetně té právní, srovnatelná s úrovní vědy evropské. Asi bych chtěl studovat na české univerzitě a její právnické fakultě a poslouchat přednášky profesora Jaromíra Čelakovského o českých právních dějinách a připravovat se na to, že, spolu se svými právnickými kolegy, budeme jednou zakládat samostatný československý stát a přispívat k jeho rozvoji. Člověk je prý jediný tvor schopný pociťovat nudu. Jakým způsobem naplňujete svůj volný čas, aby se Vám tato nemilá lidská specifikace vyhnula? Tak to jsem ještě nepoznal. Myslím, že nuda je jen povahový nedostatek, na který nemá univerzitní učitel nárok. Zejména proto, že jeho život je naplněn nejen prací pedagogickou, ale i vědeckou. Nastoupením dráhy vysokoškolského studenta začíná každému z
nás osudové prokletí nikdy nekončící práce, stálého vědomí nutnosti vzdělávání a studia, vědomí vlastní nedostatečnosti, vyžadující neustálou duševní aktivitu. Tak jakápak nuda. Život je příliš krátký na to, abychom ho mohli prožít v nečinnosti. Donika Zůbková, studentka PrF MU
foto: www.google.com
INZERCE
7 www.
.org
OČIMA STUDENTŮ
The Williem C. vis. International Commercial Arbitration Moot Willem C. Vis International Commercial Arbitration Moot (Vis Moot) je soutěž zaměřená na mezinárodní obchodní arbitráž, která se koná pravidelně od roku 1993 a jejíž cílem je rozvoj v oblasti mezinárodního obchodu a posílení míry řešení sporů za pomoci mezinárodní obchodní arbitráže. Studenti, kteří se soutěže zúčastní, dostanou nejen možnost si vyzkoušet rozhodčí řízení v praxi, ale také si zlepší znalost angličtiny, naučí se vyjadřovat své myšlenky a pohotově reagovat na (někdy i překvapivé) dotazy rozhodců. Jelikož celá soutěž trvá několik měsíců, vznikají mezi studenty i dlouhodobé přátelství a navazují se profesionální kontakty a vztahy s odborníky v této oblasti z celého světa. Právnická fakulta Masarykovy univerzity se zapojuje třetím rokem. Vis Moot je prestižní moot court, který staví na tradici a vysoké profesionalitě. Profesor Willem Cornelis Vis, po kterém je tato soutěž pojmenována, byl významným expertem na rozhodčí řízení a také tajemníkem Komise pro mezinárodní obchodní právo (UNCITRAL) . Vis moot court je veden Ericem E. Bergstenem, emeritním profesorem Pace University School of Law a dřívějším tajemníkem UNCITRAL. Každoročně se ho účastní více a více univerzit z celého světa (minulý rok jich bylo více než 250 z 62 států) a nechybějí mezi nimi například Harvard, Cambridge, Yale, New York University, Sorbonne, Berkeley. Soutěž je s p o n z o ro v á n a ř a d o u v ý z n a m n ý c h organizací jako např. Pace Law School, International, Centre for Dispute Resolution (ICDR) / American Arbitration Association (AAA), International Arbitral Centre of the Austrian Federal Economic Chamber, Australian Centre for Interna tional Commercial Arbitration (ACICA), United Nations Commission on International Trade Law (UNCITRAL), University of Vienna Faculty of Law a mnoho jiných. Celá soutěž se týká sporu, se kterým se můžete blíže obeznámit na: http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/moot/ Problem_with_clarifications.pdf Spor je vyhlášen počátkem října a je založen na mezinárodní kupní smlouvy, která je upravena Vídeňskou úmluvou o mezinárodní koupi zboží z roku 1980 (CISG). Procesně jde o mezinárodní arbitráž, kde se řeší zejména pravomoc rozhodčího soudu a otázky související. Soutěž se skládá z písemné a ústní části. Písemnou část tvoří Memorandum for Claimant (Podání za žalobce) a Memorandum for Respondent (Podání za žalovaného), které je třeba odevzdat v stanoveném termínu s podstatnými náležitosti a podloženou argumentací. V této části soutěže stráví členové týmu
8
většinu času v knihovně a na internetu vyhledáváním, porovnáváním zdrojů a přípravou písemné argumentace. Poslední dny před odevzdáním memoranda se dělá jazyková korektura a rozhoduje se, který argument není dostatečně silný, aby mohl zůstat v memorandě. Možná to zní paradoxně, ale jeden z každoročních problémů týmu bývá nepřekročit stanovený počet stran (max. 35 stran argumentace). A jelikož za každou větou je několik hodin práce, nikdo se nechce "svých" vět vzdát. Když je po několikadenním maratónu (kdy studenti spolu procházeli Memorandum, snídali, obědvali, večeřeli a několikrát ponocovali) odeslána mailem finální verze, má každý člen týmu pocit dobře vykonané práce a s napětím očekává výsledky. Začátkem února začíná , pro většinu studentů zajímavější, ústní část, vrcholící finálím ve Vídni týden před Velkou nocí. Tady už nestačí umět excelentně psát a argumentovat, ale je třeba dokázat své názory také „prodat“ ve správné formě a obhájit. Na finálním pleadingu (ústní řízení před rozhodci) ve Vídni jsou dva zástupci Claimanta, dva zástupci Respondenta a panel složený ze tři rozhodců. Tady ale všechny striktní pravidla končí. Z důvodů multikulturnosti rozhodci pocházející z různých právních kultur a rozdíly jsou skutečně markantní. Například pro země common law (zejména Spojené státy americké) je typický méně formální přístupvolnější projev, studenti z těchto zemí používají výraznější gestikulace a projevují osobní zaujetí. Opakem bývají němečtí
foto: Alica Obertová
rozhodci, kteří obecně upřednostňují přesné vyjadřování, chladný postoj, přímé otázky (na které rádi slyší přímou odpověď) a pečlivě sledují stopky položené na stole. Obecně by měl každý student „speaker“ či „counsel“ mluvit přibližně patnáct minut. Na pořadí jednotlivých studentů, v jakém budou prezentovat argumenty, se týmy většinou domluví před zahájením jednání, případně pořadí určí rozhodci – tak jako v běžném životě. Takhle se každý tým setká se čtyřmi náhodně vybranými soupeři a rozhodci bodují každého studenta jednotlivě. Body se sečtou pro jednotlivé týmy a na slavnostní vyhlášení se pak jmenuje 64 postupujících univerzit. Do tohoto užšího výběru se zatím žádný český tým v historii nedostal. O to větší je to výzva pro další ročníky. Soutěž ale není jen o psaní memorand a přípravě právní argumentace. Finále ve Vídni je i několikadenní skvělá akce plná prohlídek, obrovských párty, příjemných setkání, vyjížděk, recepcí, rautů… Tak jak se tam můžete setkat se skvělými studenty z celého světa (a třeba si s nějakým Australanem nebo Mexičankou zatančit nebo rozebrat argumentaci – co je komu libo), tak je to i skvělý prostor pro sbírání nových kontaktů. Kvůli této události se do Vídně sjedou odborníci v oblasti mezinárodního práva či rozhodčího řízení v podobě zástupců advokátních kanceláří, profesorů z univerzit z celého světa a další akademici i právní praktici. Finále soutěže je ideálním místem pro poznání lidí v oboru a rozšíření obzorů. Je úžasné být součástí takto zaměřené obrovské akce, která je celá vedena ve velice přátelském duchu. Těžce na cvičišti lehce na bojišti! Proto, aby jednotlivé týmy podali na finále ve Vídni vrcholní výkony, je optimální účastnit se několik pre-mootu (cvičných kol), které organizují velké univerzity nebo mezinárodní organizace. Konají se v období měsíc až dvou před finále a simulují jednání v takové podobě, jak bude probíhat ve Vídni. Rozdílem je jen to, že rozhodci bývají profesoři z fakulty, bývalý účastníci soutěže nebo zástupci advokátních kanceláři. S m y s l e m p re - m o o t u n e n í b o d o v é ohodnocení účastníků, ale zpětná vazba, která studentům má pomoci v dalším zdokonalovaní ústního projevu. Na závěr pleadingů si studenti vyslechnou konstruktivní kritiku, která se obyčejné týče jak obsahové stránky, tj. právního zdůvodnění, také vlastního projevu. To jim pak pomůže také v právní praxi, kupř. když se budou prezentovat na pohovoru či při jednání s klientem. Umění právní argumentace nespočívá jen v logičnosti úvah, ale jak bývalí účastníci zjistili, také v držení těla, gestikulaci, mimice a někdy i
hraní se s tužkou. To vše pohromadě vytváří osobnost a charakter přesvědčivého právníka. Účast brněnské fakulty Právnická fakulta Masarykovy univerzity se letos účastní soutěže Vis Moot již třetím rokem. V prvním ročníku šlo spíše o to zjistit, jak soutěž funguje a načerpat informace do budoucna. První tým měl osmnáct členů a i když spolupráce v tomhle počtu byla náročná, pro členy týmu měla úsilí na soutěži přesto mnoho přínosů. Minulý rok tým sestával z osmi členů, kteří byli vybráni na pohovorech. Úroveň jednotlivých podání i finálních pleadingů byla mnohem vyšší, což se odrazilo i na konečném výsledku. Student Právnické fakulty Masarykovy univerzity Tomáš Demo dokonce získal v minulém ročníku ocenění nejlepšího „speaker-a“ na pražském pre-mootu. Zároveň se vytvořila platforma účastníků a navázali se kontakty pro další ročníky. Tento rok tým sestává opět z osm vybraných studentů (Ondřej Bartoň, Lukáš Bögöš, Martin Fajt, Andrea Halfarová, Ladislav Henáč, Ondřej Šváb, Jarmila Tornová, Matúš Tutko). V rámci výběrových pohovorů museli prokázat základní znalosti z mezinárodního práva, úroveň anglického jazyka, ale zejména zájem, entuziazmus a vůli spolupracovat. Jelikož jde o práci v týmu, musí si každý člen být vědom, že kdykoli něco zanedbá, tak přijde práce celého zbytku týmu vniveč. O tým se starají čtyři koučové (Ivan Cisár, Slavomír Halla, Tomáš Hülle
a Alica Obertová). Všichni jsou mimo jiné účastníci bývalých ročníků. Jejich práce spočívá zejména v pomoci týmu při tvoření memorand a přípravě na ústní kola, ale také v zabezpečení pre-mootu včetně letenek, jízdenek a ubytování. Na škole má tým obecně velkou podporu včetně podpory paní děkanky prof. JUDr. Naděždy Rozehnalové, CSc., a z vyučujících pravidelně s týmem spolupracuje odborný garant JUDr. Klára Svobodová. Hlavními partnery týmu pro právě probíhající ročník jsou advokátní kanceláře Clifford Chance a Rowan Legal. Tyto kanceláře prostřednictvím zpětné vazby a reakce na jednotlivé plnění předávají členům své rozsáhlé vědomosti a praktické zkušenosti z oblasti mezinárodního rozhodčího řízení. Během setkání se podaří členům odstranit mnohé chyby už na počátku. S týmem aktivně spolupracuje také Prof. Dr. Alexander J. Bělohlávek (kromě jiného člen ICC International Court of Arbitration v Paříži). Už v září 2010 se tým v rámci přípravy zúčastnil Summer Academy on International Commercial Arbitration v Kolíně, kterou vedl Prof. Klaus Peter Berger. Studenti se obeznámili s teoretickými základy rozhodčího řízení, vyzkoušeli si své schopnosti v praktických cvičeních a nevynechali ani bohatý doprovodný program. V době psaní tohoto článku zaslal tým už obě memoranda a začíná se připravovat na ústní část. Letos se kromě cvičných pleadingů na půdě advokátních kanceláři hlavních sponzorů tým účastní také šesti pre-mootů. Dva české
jsou pořádány na právnických fakultách v Praze a Olomouci. Další se konají v Düsseldorfu, Budapešti, Berlíně a tento rok se tým dostal také do prestižního výběrového pre-mootu na ICC International Court of Arbitration v Paříži. Teď si každý člen s očekáváním připravuje své vystoupení a všichni se těší na odborné i mimopracovní aktivity, které jsou s přípravou na pre-mootech spojeny. Těžko se říká něco na závěr. Stejné tak, jak je složité napsat na pár stran o tak velké akci, která spojuje studenty práv s odborníky z celého světa, rozvíjí odborní i osobní dovednosti, rozšiřuje obzory a znamená neuvěřitelnou zkušenost a nádherné vzpomínky. Nejlepší je zkusit si to na vlastní kůži. Aktuální informace o soutěži můžete najít na http://competition.law.muni.cz, a také na plakátech na nástěnkách fakulty. Výběrové kolo pro další ročník se bude konat koncem dubna. Neočekáváme žádné zvláštní vědomosti, spíše skutečně aktivní přístup, schopnost týmové práce pro dosáhnutí co nejlepšího výsledku a ochotu tvrdě pracovat. Jediným formálním předpokladem, ze kterého nemůžeme slevit ani v případě fenomenálního projevu je, že musíte být student Právnické fakulty Masarykovy Univerzity a umět anglicky. Budeme se na Vás těšit.
Rozhovor se soutěžícím Ondřejem Švábem Proč jsi se přihlásil? O Vis Moot Arbitration jsem poprvé slyšel na konci šestého semestru, kdy jedna z účastnic přecházejícího ročníku soutěže připravila pro mladší studenty jakousi promo akci. Brzy mi došlo, že se jedná o něco výjimečného, něco, co se vymyká tradičnímu pojetí právní vědy na brněnské fakultě. Společně s dalšími zájemci jsme byli informováni o povaze a celkové náročnosti soutěže a přesně to mi vyhovovalo. Dlouhodobý projekt, kde se kombinuje vlastní výzkum, simulace jednání před rozhodčím senátem a intenzivní používání angličtiny, pro mě představoval nový obzor. Naplnila soutěž tvé očekávání? Zatím jsem v polovině a pokud mohu mluvit za sebe, musím říct, že se naplnila všechna pozitivní i negativní očekávání. Pozitivní ve smyslu množství nových zkušeností a vědomostí, negativní ve smyslu času investovaného ve prospěch soutěže. Čím víc se ale s týmem posouváme dopředu, tím víc si uvědomuji, že všechny ty dny strávené nad Vis Moot Arbitration stály za to. Co tě nejvíc překvapilo? Největším překvapením byla změna přístupu, kterou soutěž a přičinliví koučové dokázali v
členech týmu vybudit. Ačkoliv jsem měl ze začátku tendenci řešit věci „standardním“ způsobem a ve „školním“ tempu, postupem času jsem zjistil, že je potřeba zaujmout nový disciplinovanější přístup k jednotlivým plněním, které jsme v rámci Vis Moot Arbitration vypracovávali. Kolik času Vis Moot-u věnuješ? Odpověď na tuto otázku nelze shrnout do jedné věty, neexistuje nic jako průměrné množství času denně stráveného nad touto soutěží. S jistotou však mohu prohlásit, že jsem ji zatím věnoval více času než všem školním povinnostem dohromady. Člověk navíc brzy zjistí, že se vyplatí pracovat průběžně a nenechávat povinnosti na později. Jak se ti spolupracuje s týmem, kouči, fakultou a sponzory? Způsobu práce ve Vis Moot Arbitration odpovídá i způsob naší interakce s kouči. Probíhají intenzivní diskuze o každém detailu řešeného sporu a jen vzácně se stane, že lidé najdou na věc ihned shodný názor. Ovšem to je právě kouzlo soutěže. Musím také ocenit zkušenosti koučů z předchozích let, které dodávají naší práci potřebnou „šťávu“. V rámci fakulty máme zastání u děkanky i učitelského sboru, který
zabezpečuje garanci Vis Moot Arbitration jako volitelného předmětu. Co se týče sponzorů, určitě nás povzbuzuje jejich snaha pomoci nejen finančně, ale i potřebným znalostním a konzultačním zázemím. Co bys doporučil někomu, kdo váhá s přihlášením? Každému zájemci bych určitě dal na vědomí, že účast v soutěži obnáší víc odpovědnosti než plnění školních povinností. Na druhou stranu získá účastník odborné znalosti stran aplikace Vídeňské úmluvy a řešení sporů v mezinárodním obchodu, a to i po praktické stránce. Každý dílčí úspěch pak je ohromně motivující a já tuto skutečnost pokládám za nejlepší část svých studií na právnické fakultě. Alica Obertová, studentka PrF MU
9 www.
.org
KARIÉRA
Povolání soudce Mnoho studentů, kteří přicházejí na práva, má již jasnou představu o tom, co chce dělat. Někteří z nich se vidí v advokacii, v nadnárodních firmách a jiní např. jako soudci. Právě pro všechny ty, které zajímá, jak vypadá práce soudce, či jak se to má momentálně s českou justicí, jsou následující řádky. Na otázky odpovídal doc. JUDr. Vojtěch Šimíček, Ph. D, který působí na katedře Ústavního práva a politologie na právnické fakultě v Brně a je rovněž soudcem Nejvyššího správního soudu, kde např. předsedal senátu, jež rozpustil Dělnickou stranu. Jak si, podle Vašeho názoru, stojí české soudnictví v porovnání s okolními evropskými státy, zejména co se týče korupce v justici, odborné kvalifikovanosti soudců a oněch pověstných průtazích v řízeních? Nepřísluší mi hovořit za celou justici. Pokud se omezím pouze na správní soudnictví, myslím si, že co do délky řízení i kvality rozhodnutí, určitě za ostatními okolními evropskými státy nezaostáváme a nemáme se za co stydět. K tomuto názoru mne vede i dvoutýdenní stáž, kterou jsem absolvoval loni v září u rakouského správního soudního dvora. Pokud se bavíme o okolních státech, považuji náš model a faktickou situaci za efektivnější než v Rakousku, určitě jsme i před Slovenskem a mám za to, že se pohybujeme na srovnatelné úrovni jako Polsko. Nicméně Polsko má dvě komparativní výhody: daleko větší respekt ze strany ostatních státních orgánů a institucionální dořešení justice, zastřešené nejvyšší soudní radou. A ve vztahu k Německu se budeme ještě dlouho učit, nicméně to určitě není specifikum justice a koneckonců ani práva, případně právní vědy. Pokud se ptáte na korupci, v tomto směru nemohu sloužit. Ve správním soudnictví jsem se s korupcí nesetkal a to ani v náznacích a ohledně ostatních soudů je moje povědomost na úrovni mediálních informací. Konečně k průtahům v řízení: u Nejvyššího správního soudu se téměř nevyskytují, neboť tento soud rozhoduje průměrně v horizontu 3-6 měsíců (pokud samozřejmě není např. z nějakého důvodu přerušeno řízení). U krajských soudů se domnívám, že jediný soud mající tyto problémy, je Městský soud v Praze, a to proto, že je nejvíce zatížen správní agendou (v Praze mají sídla veškerá ministerstva). Řešením je proto rozptýlení této agendy i na ostatní krajské soudy. Průtahy v řízeních jsou takovým evergreenem české justice. V čem vy osobně spatřujete příčinu tohoto problému a jak vidíte vývoj této
10
situace do budoucna? Jak už jsem uvedl, průtahy nejsou problémem správního soudnictví, byť připouštím, že v konkrétním případě k průtahům docházet může. Nicméně nemyslím si, že to je obecný problém a je věcí především příslušného předsedy soudu, aby s dotyčným soudcem promluvil, případně zasáhl (organizační změnou, prostřednictvím rozvrhu práce a v nejhorším případě podáním kárné žaloby) . Určitě však není řešením zvyšování počtu soudců, kterých je dnes již dost a osobně jsem i proti „zalhůtovávání“ jednotlivých řízení. Nastává totiž paradoxní situace: stanovením přednostního režimu u stále většího počtu agend se tato opatření zcela míjí účinkem. Jinak řečeno, pokud mají soudy přednostně řešit skoro všechno, neřeší nakonec přednostně téměř nic. Já zastávám spíše individuální a citlivý přístup. Uvedu příklad z oblasti shromažďovacího práva: pokud vím, že se dané shromáždění má konat za dva týdny, musím tento případ rozhodnout okamžitě, protože jinak bude rozhodnutí v podstatě bezcenné. Naopak, dostanu-li na stůl kauzu shromáždění, které již proběhlo, nejedná se o věc urgentní, neboť zde má soudní výrok povahu spíše akademickou, byť třeba i precedenční. Namísto zákonných zdánlivě urychlovacích řešení bych proto daleko více sázel na individuální přístup jednotlivých soudců. Jen pro úplnost připomínám, že v současnosti je připravena novela soudního řádu správního, která předpokládá podání kasačních stížností přímo u Nejvyššího správního soudu (zatím se podávají prostřednictvím krajského soudu). Tím dojde ke zkrácení řízení jako celku o několik měsíců. Dnešní mechanismus přijímání soudců je takový, že se uchazeč musí stát nejprve justičním (či obdobným) čekatelem a po složení příslušné zkoušky, může být jmenován soudcem. Ministr spravedlnosti Pospíšil ale navrhuje jiný systém, kde se soudcem může stát osoba, která má za sebou pět let právní praxe, což by mělo zvýšit odbornost budoucích soudců a zároveň legislativně zajistí, že budoucí soudci budou mít zpravidla 30 let. Myslíte si, že tato změna by zajistila „kvalitnější soudce“? Dávno již není pravdou, že soudce musí být jmenován z řad justičních čekatelů. Řada soudců pracovala dříve jako advokáti, státní zástupci, asistenti soudců nejrůznějších stupňů a někteří bohužel i jako poslanci. Se současnou zákonnou spodní hranicí 30 let pro jmenování soudců nemám problém, naopak za velmi spornou považuji nižší horní
foto: Vojtěch Šimíček
hranici 65 let namísto současných 70, což ještě před několika týdny prosazovalo ministerstvo. Toto bych považoval za problém, kde je namístě pochybovat dokonce i o ústavnosti této změny. Co si myslíte, že motivuje dnešní absolventy k tomu, aby se stali soudci? Těch motivů může být celá řada. S oblibou cituji výrok jedné kolegyně, která po ukončení studia nejprve řadu let pracovala na finančním ředitelství, poté přešla do prestižní soukromé právnické firmy a do justice se vydala s odůvodněním: „Nejprve jsem pracovala pro státní zájmy, poté jsem zastupovala soukromníky a snažila se, aby na nich stát příliš nevydělával a nyní chci konečně dělat právo tak, jaké má být. Spravedlivě, objektivně, podle mého nejlepšího přesvědčení a svědomí.“ Jakkoliv nemám tuto osobní zkušenost z různých právních profesí, sdílím stejný názor. Jaká je podle Vás nejdůležitější vlastnost soudce a proč? Poctivost, smysl pro spravedlnost, tvůrčí myšlení a taky schopnost převzít odpovědnost. A troufám si doplnit i určitý stupeň idealismu a neustálá pokora – soudce nesmí být cynický pragmatik, nýbrž profesionál, sloužící veřejnosti. Jste soudcem na Nejvyšším správním soudě, což je jistě časově velmi náročné. Jak vypadá Váš běžný pracovní den? Máte při této práci čas i na své koníčky? Běžný pracovní den trávím studiem spisů, diskusemi s kolegy ze senátu (a to základního tříčlenného a dále volebního anebo kompetenčního, jejichž jsem také členem), konzultacemi s lidmi, jejichž názoru si vážím a především psaním konceptů rozhodnutí. Kromě této základní činnosti máme jednou měsíčně tzv. sbírková pléna, kde všichni soudci NSS diskutují a následně hlasují o publikaci rozhodnutí našeho soudu a krajských správních soudů. Rovněž jednou
měsíčně se schází redakční rada Sbírky rozhodnutí. A kromě toho se každý týden vyskytne alespoň jeden termín, který s prací soudce přímo souvisí: přijetí nějakých hostů či naopak návštěva jiné instituce, exkurse studentů či žáků, jednání organizačního pléna či nějaké ad hoc sestavené pracovní skupiny např. k tématu legislativního návrhu, který se dotýká naší činnosti. Díky působení na fakultě se samozřejmě věnuji též výuce a individuálním konzultacím se studenty, byť samozřejmě zejména formou mailů. Není nicméně výjimkou, že za mnou chodí studenti i na soud. Svoje soukromí si však důsledně hlídám, kromě příležitostného opravování diplomek či seminárních prací si práci zásadně nenosím domů. Což by vlastně ani moc nešlo, protože mám malé děti a ty by mohly spisy „vyřídit“ daleko rychleji než já. Z koníčků bych zmínil sport - snažím se jednou týdně hrát fotbal, příležitostně tenis, badminton, občas s rodinou bruslíme či lyžujeme. Samozřejmě rád čtu, a to nejen odborné věci. A hodně času trávím s kamarády, převážně neprávníky. Mimochodem, to je věc, kterou všem studentům vřele
doporučuji: stýkejte se co nejvíce s lidmi, kteří se živí v jiných oborech než právu. Omezíte tak riziko profesní deformace a hlavně budete mít neustále na zřeteli, že skutečný život se odehrává nejen v kancelářích a jednacích síních. Co je pro Vás na této práci nejzajímavější? Možnost hledat rozumná a spravedlivá řešení i v těch nejkomplikovanějších případech. Co naopak na této práci rád nemáte? Některé případy, které musíme řešit, nejsou ani tak o právu a právní argumentaci, nýbrž o velmi pracném skutkovém zjišťování, co se vlastně stalo. V těchto případech se proto jedná spíše o řemeslo než o tvůrčí činnost. Co byste poradil dnešním studentům, kteří mají zájem stát se soudci? Tato profese je krásná a hrozně ji přeji všem, kteří o ni poctivě usilují. Nicméně připravte se na to, že s sebou přináší řadu omezení. I když zrovna
nebudete mít oblečen talár, budou na vás kladeny daleko větší nároky a okolí vás bude hodnotit daleko kritičtěji, než když byste pracovali v jiné právnické profesi. Taky je třeba zvážit, o práci na jakém soudě byste měli zájem: pro prvostupňové soudy se nikoliv náhodou vžilo označení ,,nalézací“. Tito soudci jsou skoro pořád v jednačce, zjišťují skutkový stav případů, které rozhod ují , a musí umět náležitě komunikovat s účastníky. Tato práce je mimořádně náročná, nicméně velmi vyhovuje komunikativním typům osobnosti, které prostě rádi jednají s lidmi. Odvolací a nejvyšší soudy jsou koncipovány jinak. Zde jde o přezkumná řízení a namísto dokazování se spíše očekává sjednocování judikatury a vypouštění „právních mouder“. Se značnou nadsázkou by zde proto typově měli pracovat spíše právníci, kteří až tak silnou potřebu vídat účastníky nemají a nejspokojeněji se cítí při četbě spisů a chytrých knih. Tady se totiž práce soudce daleko více přibližuje práci „akademika v akci“. Adam Jirát, student PrF MU
Jak vnímají studenti právnické profese Víte, jaké možnosti v rámci uplatnění na Vás po promocích na právnické fakultě čekají? Nebo se zatím těmito otázkami vůbec nezabýváte a raději se plně soustředíte na studium (či na jiné mimoškolní aktivity)? Studenti na olomoucké právnické fakultě dostali, v rámci povinného předmětu Kurz právnických dovedností, za úkol se touto problematikou zaobírat a Vy nyní můžete porovnat jejich závěry se svými představami. Na úvod něco málo o Kurzu právnických dovedností… Kurz právnických dovedností je na PF UPOL vyučován od zimního semestru akademického roku 2007/2008. Jedná se o povinný dvousemestrální určený studentům 2. ročníku magisterského studijního programu Právo a právní věda. Předmět byl zahrnut do studijního plánu jako jedna z aktivit projektu s názvem „Rozvoj praktických forem výuky na PF UPOL“ (reg. č. CZ.04.1.03/3.2.15.2/0273), který byl na olomoucké právnické fakultě realizován v letech 2006-2008 a byl spolufinancován z prostředků Evropského sociálního fondu a ze státního rozpočtu ČR. V současné době probíhá na PF UPOL realizace navazujícího projektu „Právní vzdělání pro celý život“ (reg. č. CZ.1.07/2.2.00/15.0290), který je rovněž spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem ČR. V rámci „Law4Life“, jak je navazující projekt zkráceně nazýván, dojde mj. k inovaci prakticky zaměřených předmětů, včetně Kurzu právnických dovedností a k rozšíření nabídky předmětů právních klinik (odkaz na článek o nových právních klinikách na PF UPOL). Účelem Kurzu právnických dovedností je zejména prohloubení praktických dovedností studentů, dovednostmi komunikačními a
prezentačními počínaje a argumentačními či vyhledávacími konče. V souvislosti s trendem dnešní společnosti, která na podobné schopnosti klade velký důraz, je pro absolventy předmětu nesmírnou devizou jejich osvojení a následné uplatnění v různých oblastech života, a to nejen pracovního. Jedním z velmi přínosných seminárních úkolů, které jsou v rámci Kurzu právnických dovedností hned na začátku semestru zadávány, je rozhovor s představitelem vybrané právnické profese a následná úvaha nad získanými informacemi o dané profesi, předpokladech jejího výkonu a možnýc h výhodách a nevýhodách. Základním cílem tohoto seminárního úkolu je, aby si studenti udělali reálnou představu o výkonu právnického povolání, které by do budoucna rádi vykonávali. Rozhovor studenti vedli jak se soudci, advokáty, notáři, ale také s právníky působícími ve veřejné správě nebo v Kanceláři Veřejného ochránce práv. Většina studentů si vybrala pro rozhovor osobu ze stavu advokátského. Výsledné názory studentů na tuto profesi se pak z velké části podobaly, jak můžete sami posoudit: Profese advokáta je jistě velmi náročná. To by zřejmě potvrdil každý, kdo v tomto oboru pracuje. Jedná se o náročnost časovou i psychickou, advokát nese velkou míru odpovědnosti, musí si zachovávat profesionalitu. Dobrý advokát by měl mít navíc i všeobecný přehled (nejen znalosti zákonů a paragrafů), měl by se dokázat alespoň částečně orientovat v celé řadě jiných oblastí. Na profesi se mi líbí zejména velká různorodost a s tím související propojení s mnoha dalšími obory. Je jenom na vás, které z možných uplatnění si vyberete. Právě v těchto možnostech vidím největší pozitivum povolání advokáta (a právníka vůbec). Dále je to velká
flexibilita a svoboda. Advokát si práci řídí podle svého uvážení a svých možností. V rozhovoru jsem se dozvěděla, že není vůbec problém žít mimo město (i sto kilometrů vzdáleného), ve kterém máte vytvořenou hlavní klientelu. Profese advokáta nabízí spoustu možností. Záleží na každém, jak se bude umět prosadit. Monika Tlustá Advokát je bezesporu prestižní povolání. Očekává se od něj, že bude loajální, důstojný a snad i spravedlivý, ač je v této profesi význam slova spravedlivý trochu jiný. Za pravdivé se považuje zpravidla to, co je výhodné pro klienta. Co se týče pracovního vytížení, závisí na tom, kolik si chce advokát vydělat. Advokátka, se kterou jsem vedla rozhovor, je časově velmi vytížená, pracuje i přes víkendy, ale na druhou stranu má krásné BMW a jezdí na luxusní dovolené. Vždy máte na výběr, čemu dáte přednost. Na povolání advokáta se mi líbí, že se při své práci dozví spoustu nových informací, vlastně se stále vzdělává. Aby pomohl svému klientovi, musí často proniknout i do poznatků jiných odvětví. Například pokud má obhájit klienta, který při policejní kontrole nadýchal určité promile alkoholu, musí zjistit, jak rychle se odbourává alkohol v krvi, což se rozhodně na právech nevyučuje! Toto povolání je také mnohem „akčnější“ než jiné právnické profese. Simona Novotná Při rozhovoru s představitelem profese advokáta mě zaujal především pohled, s kterým pan advokát hodnotil postavení povolání ve společnosti. Podle něj existuje určitá rozpolcenost ve vnímání advokátů jako těch, kteří na jedné straně usilují o spravedlnost, na druhé prahnou jen po
11 www.
.org
penězích a majetku. Česká ústava říká, že každý občan má právo na odbornou právnickou pomoc a obhajobu před soudem. To je princip, se kterým většina lidí bezezbytku souhlasí a považuje jej za správný. Přesto se mnozí z nás pozastavují nad tím, že někdo může obhajovat vraha, násilníka či osobu, která přestoupila zákon. Pak se také domnívají, že to dotyčný dělá především pro peníze. Jsou však právě tito klienti pro advokáta zdrojem vysokých příjmů, nebo jde o práci, kterou advokát musí odvést (odpovědně a profesionálně), i když není zcela v souladu s jeho přesvědčením? Právě pro tento fakt bychom si měli právních zástupců vážit: podílejí se na zajištění existence právního státu u nás a slouží tak celé společnosti. Marek Polák
jsem si myslel, že mi nic nového říci nemůže, ale nakonec byl opak pravdou a sám jsem byl překvapen, kolik věcí jsem nevěděl nebo věděl jen z části. Uvědomil jsem si, že advokát na malém městě se musí pořádně ohánět, aby se slušně uživil. Klienti takového advokáta netvoří jen tzv. lidi z ulice, nýbrž advokát zastává často i pozici podnikového právníka. Firmě, které děláte výhradní právní zastoupení, musíte být k dispozici 24 hodin a oni toho také náležitě využívají. Telefonát v deset večer nebo v šest ráno je naprosto běžnou záležitostí. Dále jsem se dozvěděl mnoho zajímavého o práci insolvenčního správce ta je i velmi slušně placená, ale skrývá se v ní spousta povinností a těžkých rozhodnutí. Vojtěch Pavlík
Abych byla upřímná, má představa o profesi právníka byla trošku zkreslená. Ani ne tak co se výdělku týče, ale hlavně v tom, kolik času takový advokát tráví v zaměstnání. Nepočítala jsem s tím, že by pracovní doba byla pevná, daná a neměnná, ani s tím, že by práce nemohla přesáhnout osmihodinovou pracovní dobu, přesto mě získané informace do jisté míry zaskočily. Zjistila jsem, že právnická profese vyžaduje mnohem víc: práce doma po pracovní době je nutností a práce o víkendech je nevyhnutelná. Počítá se s neustálým vzděláváním a doplňováním vědomostí a absolutní orientací v oboru, kterým se chci zabývat. Tuto skutečnost jsem si uvědomila v průběhu samotného interview s paní doktorkou a při zpracovávání úkolu do KPD jsem se v ní ještě utvrdila. Na druhé straně zapálení dotazovaných představitelů advokátského stavu ukazuje, že s tím vším v budoucnu ve své profesi počítají, a že jsou pro svůj vysněný cíl ochotni podstoupit i toto riziko. Romana Dlabačová
Advokát přichází do styku s mnoha dalšími profesemi. V rámci trestního řízení se stává jeho „protistranou“ státní zástupce, v oblasti dědického práva zase vystupuje notář. Co o těchto povoláních zjistili v rámci seminárního úkolu studenti PF UP?
Po rozhovoru se zástupcem advokátské profese jsem si uvědomil několik věci: například to, jak moc usnadní postup fakt, když máte někoho blízkého, který pracuje v oboru. Nemusíte mít starost s tím, kde sehnat místo koncipienta, bez kterého to dál prostě nejde. Dalším bonusem, pokud pracujete společně s někým, koho znáte, je klientela. Když prokážete své schopnosti, klienti se na vás příště obrátí, až budou znovu potřebovat právní pomoc a i klienti mají také své známé, kteří mají další známé. Nutností je průběžné samostudium. Bez toho se žádný advokát neobejde s ohledem na frekvenci, s jakou jsou právní zásady novelizovány. Pokud by advokát nesledoval novinky v právních časopisech nebo nechodil na semináře, po pár letech by měl ve vzdělání díry jak po granátu. Co je naopak příjemné a mnohým se zamlouvá, je možnost vytvářet si program dne, jak se hodí vám. Jste tedy do jisté míry vlastním pánem a záleží jen na vás, jak budete úspěšní. Ondřej Matěcha Hned po zadání tohoto úkolu jsem si, jakožto syn právníka řekl, že nic jednoduššího mě nemohlo potkat. Zprvu
12
Jak je známo, hlavní činností státního zástupce je vystupování v postavení domina litis v trestním řízení. Velice důležitou vlastností pro státního zástupce je pohotový a správný úsudek, který je rozhodující ve chvíli, kdy je potenciální pachatel předběžně zadržený ve vazbě. V tuto chvíli by měl státní zástupce co nejrozvážněji a přitom nejpohotověji zvážit všechny okolnosti, ať ve prospěch nebo naopak neprospěch zadrženého. Mám za to, že je zde velice důležitá intuice a odhad na lidi, který by státní zástupce měl mít, i když si myslím, že se dá do značné míry vypěstovat samotnou praxí. Mám za to, že práce státního zástupce je velmi náročnou z psychického hlediska, jelikož do značné míry ovlivňuje osudy lidí, podobně jako soudce, a proto je důležité vypracovat si odstup od lidských osudů, kterých se přímo týká, což nemusí být pokaždé úplně snadné. Zároveň jsem se dozvěděl, že ať je státní zástupce na jakékoliv pozici v hierarchii státních zastupitelství, tak vykonává stále stejnou práci, pouze širšího rozsahu tzn., že spisy bývají ve vyšších instancích obsáhlejší, nicméně podstata práce je stále stejná. Michal Müller Dennodenním chlebem notáře je jednání s lidmi. Jeho schopnost vystupovat a argumentovat nemusí snést takové parametry jako například u výše zmíněného advokáta, i když i zde je nelze zanedbat. Mnohdy přichází lidé, kteří nemají s právem sebemenší zkušenosti, proto notář musí zvládnout dokonale vysvětlit fakta i rizika, které z daného úkonu plynou. Důležitým faktorem musí být podle mého mínění i schopnost vcítit se do pozice přicházejících klientů v dědickém řízení a jednat s dostatečným pochopením k situaci lidí. Advokáta si najde klient, kdežto notář si často najde klienta. Jiří Kunášek
Jiní zvolili pro interview méně známá právnická povolání, jako je například právník Kanceláře veřejného ochránce práv, či právník ve státní správě: Proč dát přednost práci právníka veřejného ochránce práv před ostatními právnickými profesemi? Při výběru práce dávám přednost zaměstnání, které mě bude bavit, bude mě naplňovat, před nudným stereotypním povoláním, byť by bylo dobře placené. Tato profese atraktivní určitě je. Nehrozí zde stereotyp, žádný pracovní den není stejný. Hlavní náplní práce je vyřizování podmětů směřujících k ombudsmanovi. Právník ombudsmana brání lidi před protiprávním jednáním úřadů a dalších institucí, dále je brání před nečinností úřadů, provádí prevenci v místech, kde by mohla být omezována svoboda lidí. Jako jistá nevýhoda může být bráno finanční ohodnocení, které je nižší než u některých dalších právnických povolání. Já osobně ale vnímám toto povolání především jako službu. Službu veřejnosti, o které většina lidí nemá ponětí. I přesto, že touto prací nezískám společenský kredit, i přesto, že ze mě nebude milionář, si myslím, že toto povolání je natolik zajímavé a důležité, že si nezaslouží, aby bylo mezi ostatními právnickými profesemi považováno za podřadné. Lukáš Zárybnický Pro rozhovor jsem si vybral profesi právníka státní správy. Na první pohled velmi nezajímavé a neperspektivní povolání se však při bližším zkoumání stává zaměstnáním, které v sobě zahrnuje spoustu příležitostí k získávání zkušeností a vědomostí, jak v oblasti pracovní, tak i osobní. Člověk neznalý této profese si neuvědomuje, jak je práce úředníka náročná a záslužná. Obecně totiž naše představy o „byrokratech“ dvakrát lichotivé nejsou. Při výkonu tohoto povolání se jedinec dostává do kontaktu s mnoha jinými profesemi, čímž se mu dostává se mu tak příležitostí rozšiřovat své obzory, nejen o poznatky z právního prostředí. Proto bych chtěl na závěr na všechny apelovat, aby neodsuzovali právníky působící ve státní správě, a naopak uznali jejich potřebnost a měli k nim respekt, jako k lidem, kteří odvádějí dobře svou (pro mnohé nevděčnou) a rozhodně hůře placenou práci. Petr Komzák A co říci závěrem? Za vše mluví myšlenka jednoho ze studentů: Možná to nejdůležitější, co jsem si z rozhovoru odnesl, je to, že ve srovnání s minulým režimem, můžeme studovat naprosto svobodně v zemi, ve které záleží jen na nás, jak budeme šikovní a pracovití. Máme tedy budoucnost jen a jen ve svých rukou. Vojtěch Pavlík Drahomíra Fridrichová, studentka PF UPOL
VIZITKA LEKTORA Rozhovor s Mgr. Tomášem Tintěrou Jako vždy i v tomto čísle přinášíme vizitku lektora jedné ze čtyř právnických fakult. Tentokrát se s námi o své zážitky nejen z pozice učitele, ale i z dob studia, podělil Mrg. Tomáš Tintěra, který vyučuje předmět Občanské právo na Univerzitě Palackého v Olomouci. Kdy jste absolvoval právnickou fakultu a kde? Právnickou fakultu jsem studoval v Olomouci a absolvoval v červnu 2008. Jak jste se dostal k práci na fakultě v Olomouci? Poprvé mě myšlenka zůstat i po ukončení studia na zdejší alma mater napadla asi ve druhém ročníku při cestě na vlak, ale postupně zase opustila. Když jsem dokončoval fakultu, ještě nebylo možné v Olomouci pokračovat ve studiu v doktorském studijním programu, ale byla možnost se přihlásit do výběrového řízení a na fakultě zůstat jako asistent. Když to zkrátím, nakonec jsem od září nastoupil na částečný úvazek jako asistent na katedru občanského a pracovního práva s určením pro nově akreditovaný a otevíraný obor justiční úředník v Kroměříži. Jak jste tu spokojen, chcete dál pokračovat jako vyučující, nebo je to jen mezistanice před vysněným povoláním? Po roce mohu říci, že zde spokojený jsem. Řada věcí mě příjemně překvapila,
samozřejmě, sem tam člověk přijde i o nějaké svoje iluze asi jako v každém povolání. Jinak k vysněnému povolání, působit na fakultě v Olomouci musí přece být snem každého právníka v ČR. Co Vás na učení nejvíc baví, co naopak nebaví? Na učení mě nejvíce baví, když vidím, že to má nějaký smysl a spolupráce se oboustranně daří. Nebaví mě třeba zapisování zápočtů do indexů. Máte trému, když stojíte před studenty, kteří nejsou zase o tolik mladší než vy, někteří dokonce starší? Myslím, že jsem si už trochu zvyknul, i na ty počáteční zoufalé pohledy v očích studentů „koho nám to sem zase poslali“. Jak vzpomínáte na svá studentská léta? Na roky dosud prožité v Olomouci vzpomínám rád. Ale ještě to není tak dávno a trochu doufám, že má studentská léta ještě tak úplně neskončila. Tak se mě zeptejte tak za deset let. Co Vás zaujalo právě na občanském právu? Kterou jeho část máte nejraději a proč? Na první pohled mě občanské právo sice moc nezaujalo, ale postupem času ano a čím více se mi daří do něj pronikat, tím je zajímavější. Občanské právo má svoje
kouzlo. Jinak mé oblíbené části platného a účinného občanského zákoníku jsou část třetí až pátá. Jak se díváte na nový občanský zákoník? Odpověď je těžké shrnout do několika vět, ale stručně řečeno, čím dříve, tím lépe. Myslím, že navrhovaná právní úprava je kvalitní, byť jistě ne zcela bezchybná, a může představovat impuls potřebný nejen pro českou civilistiku. Ať již není třeba dlouho na seminářích říkat: tak zrovna tento problém zákon vůbec neřeší, judikatura je nejednoznačná, ale podle nového občanského zákoníku by řešení vypadalo takto. Je těžké zařadit se mezi ostatní, starší a zkušenější, kolegy vyučující? Kolegyně a kolegové mi většinou ochotně pomohou či poradí. Postupem času se každý někam zařadí. Jaké jsou Vaše zájmy kromě občanského práva? Vzhledem k současnému pracovnímu vytížení mi mnoho času na zájmy a různé další aktivity, na rozdíl od studentských let, nezbývá, takže spánek, lyže, hory, divadlo... Štěpánka Rygálová, studentka PF UPOL
SOUTĚŽ Pro pozorného čtenáře... V jednom z článků časopisu se hovoří o nařízení vlády č. 564/2006 Sb.. Otázkou tedy je: ,,O který článek se jedná?” Dále prosíme o uvedení názvu rubriky a jména autora/autorky příspěvku. Své odpovědi, společně se jménem, příjmením, adresou a telefonickým kontaktem, zasílejte na e-mail:
[email protected]. O výherci rozhodne datum doručení e-mailu, nejpozději však do 15. května 2011. Jména výherců budou poté uveřejněna na webu www.primalex.elsa.cz A co je ve hře? Autoři prvních třech správných odpovědí se mohou těšit na: 1. místo - dvě volné zpáteční jízdenky kdekoli po Evropě od společnosti Eurolines 2. místo - zpáteční jízdenka kdekoli po Evropě od společnosti Eurolines 3. místo - dvě vstupenky do Městského divadla Brno (pro mimobrněnské také zpáteční jízdenka od Eurolines) Těšíme se na odpovědi! Redakce časopisu PrímaLEX
13 www.
.org
AKTIVITY STUDENTSKÝCH SPOLKŮ
IFP konference International F o c u s Programme (IFP) je jedním ze základních projektů ELSA, k t e r ý j e koordinován na mezinárodní úrovni a jeho účelem je poskytnout celé síti ELSA jednotící prvek a možnost společně rozvíjet jedno z aktuálních právních témat. IFP téma se promítá do lokálních, národních i mezinárodních projektů jako jsou semináře, konference, debaty, legal research groups, moot court competitions či odborné pracovní stáže v rámci Student Trainee Exchange Programme. Nejdůležitějšími akcemi, které IFP rozvíjejí a představují jeho důležité mezníky, jsou mezinárodní soutěž esejí a cyklus třech mezinárodních konferencí (úvodní, zhodnocovací a závěrečná). Letošní rok je prvním rokem nového IFP tématu, kterým bylo zvoleno „Zdravotnické právo“. ELSA Praha byla projevena důvěra a byla jí s v ě ř e n a organizace
úvodní konference, kterou se tříleté období tohoto tématu otevřelo. Konference se uskutečnila pod záštitou JUDr. Jiřího Pospíšila, ministra spravedlnosti ČR, a Magistrátu hlavního města Prahy. Hlavním partnerem konference byla advokátní kancelář Mališ Nevrkla Legal a mediálním partnerem společnost LifeWeb Group. Ve dnech 22. - 27. února 2011 se do Prahy sjelo na 80 studentů a odborníků doslova z celé Evropy – od Portugalska po Gruzii a od Švédska po Itálii. Všechny však spojuje společný zájem – zdravotnické právo. Akademický program konference probíhal v prostorách 3. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a byl rozdělen do tří dnů. Cílem konference bylo představit co nejširší možné spektrum oblastí, které do zdravotnického práva patří, a nastínit tak, co bude předmětem zájmu akademických akcí IFP v nejbližších třech letech. Jednotlivé přednáškové bloky byly zaměřené na farmaceutické právo, etiku, eutanazii, právní úpravu v rámci EU a mobilitu pacientů, zodpovědnost za zanedbání lékařské péče a řadu dalších. Vystoupilo zde 15 řečníků - Eglé Granziera (WHO), Iain Byrne (INTERIGHTS), André den Exter (Erasmus University Rotterdam), Natalia Lojko či Eduardo Dantas (World Association for Medical Law). Z českých odborníků to byli Mgr. Štěpán Holub (AK Holubová), JUDr. Olga Sovová, Ph.D., JUDr. Maxim Tomoszek, JUDr. Helena Peterková, JUDr. Martin Abrahám, Václav Mlynařík, Jitka a Anna Loskotovy. Konferenci zahájila prof. JUDr. Dagmar Císařová, Dr.Sc. Za akademickou podporu a neocenitelnou pomoc patří obrovské
foto: Martina Kalapáčová
poděkování JUDr. Ondřeji Dostálovi, Ph.D., LL.M. Konferenci ale netvořily pouze přednáškové bloky. Účastníci navíc absolvovali praktické semináře pod vedením jednotlivých odborníků, a taktéž v menších pracovních skupinách diskutovali nad jednotlivými body akademického programu a nad dalším směřováním IFP. Čtvrtý den konference byl vyhrazen společenskému programu a prohlídce Prahy. V jeho závěru proběhlo slavnostní zakončení celé konference a odevzdání účastnických certifikátů na gala večeři v hotelu Congress Hotel IRIS, kde byli účastníci ubytováni. Poselství úvodní konference v nejbližší době ponese několik mezinárodních konferencí a seminářů, např. v Sarajevu, Stockholmu či Kodani. Na jaře 2012 se pak uskuteční „Midevaluation conference“. Více informací o těchto akcích a o přihlašování na ně najdete na stránkách ELSA International www.elsa.org. Martina Kalapáčová, studentka PF UK
Ples právníků Dne 5. února se uskutečnil již 5. Ples právníků, který se, stejně jako čtyři předešlé roky, uskutečnil v krásných prostorách Měšťanské besedy v Plzni. Ples uspořádala Česká advokátní komora a Krajský soud v Plzni za podpory Notářské komory v Plzni, Krajského státního zastupitelství v Plzni, Exekutorské komory ČR a za pomoci ELSA Plzeň. Plesu se zúčastnilo mnoho studentů naší fakulty a zároveň i mnoho advokátů a soudců. Mezi nejznámější účastníky plesu patřil bývalý reformní děkan FPR ZČU a nyní ministr spravedlnosti JUDr. Jiří Pospíšil. Dále bývalá ministryně spravedlnosti JUDr. Daniela Kovářová. Také zde byli zástupci FPR ZČU, děkan prof. Květoslav Růžička, proděkanka pro studijní záležitosti JUDr. Petra Jánošíková a mnoho dalších. Večerem nás provázala kapela Okii Band, která hrála k tanci i poslechu. Uprostřed večera ji vystřídala zpěvačka Petra Janů, která zazpívala své nejznámější hity a připravila účastníky plesu na vrchol zábavy. Tím byl zpěvák a hudebník Michal David, který po půlnoci rozpálil svými nestárnoucími šlágry parket Měšťanské besedy. V průběhu plesu byly k zakoupení lístky do tomboly, kde se nacházely velmi hodnotné ceny, např. partner ELSA Plzeň, Eurolines, daroval
14
poukaz na cestu po Evropě dle výhercova výběru. Tento ročník byl velmi úspěšný, o čemž svědčí velký zájem o vstupenky, které byly vyprodány již 2 týdny před plesem. Nás může těšit, že rok od roku stoupá zájem mezi studenty naší fakulty o tento ples. Doufáme, že i příští, již 6. ročník bude velmi úspěšný a zábavný pro všechny účastníky. Adéla Baranová, ELSA Plzeň
foto: Adéla Baranová
Přehled akcí Jak mnozí studenti jistě zaznamenali, na právnických fakultách je činných několik studentských spolků, které nabízejí uplatnění nejen stávajícím studentům, ale i absolventům oboru. Za všechny jmenujme např. spolek Juristi, ELSA, Debatní klub UK nebo také Společnost pro církevní právo. Přehled aktivit několika z nich přinášíme níže.
Common Law Society Pod záštitou Common Law Society proběhlo v minulých měsících nespočet zajímavých akcí. Z těch akademických zmiňme alespoň listopadovou slavnostní přednášku Petra Pikharta k výročí Sametové revoluce přednášky k úvodu do Common Law Kevina Gibbone a Charlese Lamenta. I v rámci našich pravidelných kavárenských setkávání došlo na velice zajímavá a aktuální témata – Marek Antoš hovořil o hlasech na prodej v souvislosti s říjnovými volbami, Jan Kudrna o Listině základních práv EU, o parlamentní kultuře po květnových volbách debatoval Jan Wintr a o aktuálních otázkách práva duševního vlastnictví v USA Markéta Trimble. V průběhu zimního semestru proběhlo i několik společenských akcí PPPP aneb Prvních Padesát Piv Platíme koncem září v Klubu K4, rozlučka s létem a Halloweenská party na Hvězdě a tradiční pozkoušková Lámavice, na které se třeťáci přehoupli do druhé poloviny svého studia začátkem března. V letním semestru nás čeká skutečný návrat ke kořenům - spousta akademických akcí zaměřených na právo common law a evropské právo. Přijďte si vyposlechnout přednášky na zajímavá témata, nabídka přednášejících je letos skutečně výjimečná! Nadále samozřejmě chystáme tradiční posezení v Kavárně U Chlupatýho Ducha (Konviktská 6, Praha 1), kde u šálku kávy či sklenky vína diskutujeme o aktuálních právních tématech. Úterky patří zejména ústavnímu právu, čtvrtky právu evropskému, občas se však do programu zamísí i právo obchodní či trestní, důležité je sledovat aktuality na našich webových stránkách. I v letním semestru nabízíme všem členům jazykové kurzy angličtiny, němčiny, francouzštiny a španělštiny. V některých skupinách jsou ještě volná místa, více informací najdete na našem webu: www.society.cz. Pro opravdové nadšence probíhá výuka právnické angličtiny ve formě přípravy na zkoušku ILEC, v případě zájmu pište na
[email protected]. Zároveň i nadále probíhá náš výzkum možností studia v zahraničí a to jak v rámci
programu Erasmus, tak i v rámci jiných projektů. Jestli jste nestihli získat dostatek informací na prosincovém Veletrhu studia v zahraničí, ozvěte se nám na
[email protected] a rádi vám poradíme. Ze společenských akcí bychom foto: VŠEHRD vás rádi pozvali dne 3. května na Čarodějnickou party v kostýmech. Akce se odehraje na Hvězdě. Každou středu se navíc pravidelně potkáváme v La Casa Blů nebo v Čajovně Siva, kde se k nám můžete připojit. Kde se zrovna bavíme, se dozvíte na Facebooku. Pro ty, kteří dávají přednost zdravému pohybu, máme nabídku sportů každou středu je k dispozici tělocvična v centru, kde střídavě hrajeme volejbal a florbal, vždy je také možnost využít posilovnu. Každý den si též můžete zahrát squash za nepřekonatelných 130,- Kč/h v centru Haštal. Zuzana Vikárská
Všehrd V zimním semestru jsme uskutečnili seznamovací welcome party na Občanské plovárně, kurzy ASPI, kurzy rétoriky, tradiční mikulášský svařák s afterparty na Občanské plovárně a Sportovní den. Pořádali jsme přednášku premiéra Nečase, přednášku emeritního předsedy advokátní komory JUDr. Karla Čermáka, předávali jsme ceny Randovy nadace, kurzy společenské etikety s Ladislavem Špačkem. Obnovili jsme projekt časopisu Všehrd – www.casopis.vsehrd.cz. Za tento semestr jsme již uskutečnili konferenci o mediálním právu, udělili jsme čestná členství Prof. JUDr. Karlu Malému DrSc., dr. h. c a JUDr. Karlu Čermákovi. Mezi chystané akce patří již tradičně kurzy etikety s Ladislavem Špačkem a kurz ASPI. Čeká nás přednáška na téma Korupce a Lobbying v ČR s ředitelem Transparency International – Davidem Ondráčkou, 18. 3. se koná Ples právnické fakulty, dále připravujeme 23. 3. párty na Občanské plovárně – téma Pomáda, 2. a 3. bude probíhat Sportovní den, chystáme přednášku ombudsmana JUDr. Pavla Varvařovského, přednášku předsedkyně PČR Miroslavy Němcové, čeká nás fakultní turnaj v Lasertagu, simulované soudní jednání v římském právu a série mootcourtů. Část akcí a fotky z nich najdete na stránkách www.vsehrd.cz. Helena Bártová, pověřenec pro studentské aktivity
foto: Richard Boka, student UPOL Foto: Richard Boka, student PF UPOL
15
15 www.
.org
PERLIČKY, POLEMIKY A PRÁVNÍ PARADOXY
Právo v proměnách filmového věku Málokteré žánry zaznamenaly tak výrazný vývoj, jako je tomu u filmů s právní tématikou. Soudcovská kladívka a taláry sice stále poutají pozornost, leč filmový obraz právníka se markantně změnil. Zatímco dřívější hrdina právního dramatu byl čestný sluha spravedlnosti, jeho dnešní potomek je, až na výjimky, bezskrupulózní zloduch. Ryzí charakter už jakoby v dnešní právnické obci nebyl ,,trendy, juicy ani cool“. A tak se na obrazovkách a plátnech kin nakrucují úplatní soudci a intrikánští advokáti. A divák? Ten se jen dobře baví a potají doufá, že na podobné praktiky v reálu nenarazí. Josef Kilián alias Kypr Film: Advokát chudých (1941) Tajemství úspěchu: filantropie Máte-li v oblibě cimrmanovské zápletky a předválečnou kinematografii, neměl by vám právě tento film, podle námětu J. Arbese, uniknout. Hlavní hrdina zde napravuje pošramocenou pověst právníků myšlenkou, že právo je služba druhým. Kyprova nezisková právní poradna v hospodě umožňuje nemajetným, aby se také dovolali své spravedlnosti. Příběh váženého soudce, který se vzdá postavení a začne dobrovolně právničit v lokální nalévárně, patři do žánru sci-fi. Přesto je to milá podívaná pro všechny, kteří ještě věří v noblesu právního stavu. Atticus Finch Film: Jako zabít ptáčka (1962) Tajemství úspěchu: morální kredit „Žádnému člověku neporozumíš, dokud si neoblékneš jeho kůži a neprojdeš se v ní.“, nabádá Gregory P e c k v o s c a ro v é m d r a m a t u neposlušnou dcerku. Stejného imperativu se ovdovělý právník drží i v rámci své praxe. Jsou to právě ušlechtilé pohnutky, které Finche vedou k obhajobě čer nocha obviněného ze znásilnění bílé dívky. Případu se ujme navzdory výhružkám místních občanů, kteří nad nešťastníkem už dávno vynesli vlastní rozsudky. Přestože Finch poskytne pádné důkazy o klientově nevině, Alabama 30. let se spravedlnosti vyhne obloukem. Tom Hagen Film: Kmotr (1972) Tajemství úspěchu: loajalita Z rozvrácené rodiny do mafiánské rezidence – tak by se dala ve zkratce vyjádřit strmá životní cesta právníka rodiny Corleone. Motivován svým ochráncem Donem Vitem, vytváří Tom Hagen most mezi pravidly mafie a platným právem. Jádro skupiny si Toma náležitě cení, protože „právník dokáže ukrást víc než banda gangsterů.“ Hagen představuje racionální článek rodiny, tolik vzdálený od italského temperamentu svých bližních. Klidná
povaha Tomovi umožňuje hájit zájmy ilegálů s chladnou hlavou a bez emocí. Vybrané chování Toma doslova předurčuje k úloze reprezentanta Corleonů, který napravuje reputaci na veřejnosti. Oldřich Lukášek Film: Causa Králík (1979) Tajemství úspěchu: charisma Miloš Kopecký zanechal českému fondu právnické filmografie nezanedbatelný odkaz. Jako ctihodný advokát JUDr. Lukášek se na stará kolena stěhuje na maloměsto, aby ulevil nemocným plicím a řešil peripetie občanů. Vůči zhrzeným klientům uplatňuje natolik chápavý přístup, že jeho právní praxe občas připomíná psychologickou poradnu. „Specialista na prkotiny“, jak sám sebe rozšafně tituluje, si vyslouží ohromný obdiv svých oveček. Jedna citace za všechny: „I kdyby to nebylo nic platný, sepsal jste to moc hezky!“ Který dnešní právník se dočká stejně roztomilého ocenění? John Milton Film: Ďáblův advokát (1997) Tajemství úspěchu: sebedůvěra „Právo nám otevírá všechny brány, je to propustka do zákulisí.“, vysvětluje Al Pacino nebohému Keanu Reevesovi, proč na sebe vzal pekelník podobu právníka. Tento mysteriózní spletenec je vskutku pozoruhodný zdroj námětů k debatě o významu práva. John Milton vybudoval právní firmu s milionovým obratem, která se kromě hájení newyorské Upper East Side opírá o organizovaný zločin. S nadějným advokátem Kevinem Lomaxem pak Milton rozjíždí zvrácenou manipulační hru, která pozemské zákony znatelně míjí.
Elle Woodsová Film: Pravá blondýnka (2001) Tajemství úspěchu: neoblomnost Ať už máte na hollywoodský šlágr jakýkoliv názor, jedno dámě v růžovém upřít nelze: zastupuje na filmovém plátně ne příliš početnou skupinu žen advokátek. Elle má kuráž, chuť vytrvat a nezlomnou schopnost empatie. Tvůrcům se v její postavě podařilo ztělesnit americký sen o ambiciózním a talentovaném dítku, které se dočkalo obdivu davů. Nevyplatí se podcenit ani inspirativní složku na pohled nenáročné komedie. Autorce článku se z přátelských kruhů dostalo odzbrojující výpovědi, že právě Elle je často impulsem ke studiu práv. Donika Zůbková, studentka PrF MU
17 www.
.org
NOVINKY V LEGISLATIVĚ Legislativní změny v pracovním právu K 1. lednu 2 0 1 1 vstoupily v účinnost d ů l e ž i t é z m ě n y v pracovněprá vní a sociální oblasti a to v důsledku p ř i j e t í zákona č. 347/2010 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí. Základním motivem těchto změn byla především snaha realizovat úsporná opatření směřující k omezení výdajů státního rozpočtu. Bezprostřední souvislost s vládními úsporami vykázaly především novinky v oblasti odměňování u zaměstnavatelů tzv. rozpočtové sféry, kteří jsou uvedeni ve výčtu ustanovení § 109 odst. 3 zákoníku práce a odměňují své zaměstnance platem (ostatní zaměstnavatelé poskytují svým zaměstnancům peněžité plnění označované jako mzda). Novelou zákoníku práce a především souvisejícím přepracováním nařízení vlády č. 564/2006 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, došlo v prvé řadě k úpravě možnosti sjednání smluvního platu. Tento institut představuje v odměňování ve veřejných službách a správě dosud nevídanou a převratnou novinku, neboť umožňuje, aby zaměstnavatel při odměňování určitých zaměstnanců nepostupoval podle jinak závazných tabulek, ale bez ohledu na ně se s nimi dohodl na smluvním platu. Uvedená možnost se týká pouze odměňování těch zaměstnanců, kteří jsou zařazení do 13. až 16. platové třídy, kam jsou zařazováni jen zaměstnanci, kteří splňují předpoklad dosaženého vysokoškolského vzdělání v magisterském studijním programu a vykonávají náročné a vysoce kvalifikované činnosti.
Kromě smluvních platů pozměněná pravidla odměňování ve veřejných službách a správě významně rozšířila možnosti uplatnění tzv. pásmového odměňování. Při jeho uplatnění může zaměstnavatel svým zaměstnancům volně určovat plat v rámci rozpětí platových tarifů předepsaných pro nejnižší až nejvyšší platový stupeň platové třídy, do které je zaměstnanec zařazen. Platové stupně přitom v rámci jednotlivých platových tříd zohledňují dosažená léta tzv. započitatelné praxe zaměstnanců. Platí tedy, že čím více let započitatelné praxe, tím vyšší platový stupeň a tedy i vyšší plat. Uplatní-li ale zaměstnavatel pásmové odměňování, může od let započitatelné praxe odhlédnout a určit platový tarif i na základě jiných kritérií. S účinností od 1. ledna 2011 platí, že může být pásmové odměňování využito u všech zaměstnanců ve veřejných službách a správě s výjimkou pedagogických pracovníků. Další změna v zákoníku práce se dotkla pravidel hmotného zabezpečení zaměstnanců v době dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény. Již od 1. ledna 2009 platí, že nemocenské, které je dávkou poskytovanou ze systému nemocenského pojištění, nepřísluší pojištěncům, kteří jsou dočasně práce neschopní nebo jim byla nařízena karanténa, hned, ale až po uplynutí určité doby. V této době trvání dočasné pracovní neschopnosti jsou přitom zaměstnanci hmotně zabezpečeni prostřednictvím náhrady mzdy nebo platu, kterou jim je povinen na vrub svých náklad poskytovat jejich zaměstnavatel. V letech 2009 a 2010 trvala uvedená doba prvních 14 dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény. V důsledku novely zákoníku práce došlo k jejímu prodloužení na prvních 21 dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény. Nárok na nemocenské tedy v současné době vzniká až 22. dnem trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény. Po celou dobu prvních 21 dnů trvání některé z těchto překážek v práci vzniká zaměstnancům právo na náhradu mzdy nebo platu vyplácenou zaměstnavatelem. Úsporných opatření nezůstala ušetřena ani
oblast hmotného zabezpečení uchazečů o zaměstnání, tedy právní úprava poskytování podpory v nezaměstnanosti, obsažená v zákoně o zaměstnanosti. Podle jeho nového ustanovení § 44a platí, že nárok na podporu v nezaměstnanosti může uchazeči o zaměstnání, kterému v souvislosti se skončením posledního zaměstnání vzniklo právo na odstupné, odbytné nebo odchodné, vzniknout až po uplynutí doby, která se určí prostřednictvím násobku průměrného měsíčního výdělku, který odpovídá vzniklému právu na odstupné, odbytné nebo odchodné. Zákoník práce například přiznává zaměstnanci, jehož pracovní poměr skončil výpovědí či dohodou na základě některého z tzv. organizačních důvodů, právo na odstupné ve výši nejméně trojnásobku průměrného výdělku. Obdrží-li tedy zaměstnanec v souvislosti s výpovědí pro nadbytečnost odstupné ve výši trojnásobku svého průměrného výdělku a poté se zaregistruje na úřad práce jako uchazeč o zaměstnání, nárok na podporu mu při splnění dalších zákonem předepsaných podmínek vznikne až po uplynutí doby třech měsíců. Ve vztahu k výši podpory v nezaměstnanosti bylo nově zakotveno pravidlo, podle kterého se podpora (oproti předešlé standardní výměře, která činí 65 % předchozího čistého průměrného výdělku v prvních dvou měsících podpůrčí doby, 50 % v dalších dvou měsících a 45 % po zbytek doby poskytování podpory), již od počátku snižuje jen na 45 % předchozího výdělku v případě, kdy uchazeč bez vážného důvodu ukončil své poslední zaměstnání svým jednostranným právním úkonem nebo dohodou uzavřenou se zaměstnavatelem. Mezi vážné důvody, při jejichž naplnění uchazeče o zaměstnání, který rozvázal svůj předchozí pracovní poměr sám nebo dohodou, nyní zákon řadí například důvod spočívající v nezbytné osobní péči o dítě ve věku do let, v docházce dítěte do předškolního zařízení a povinné školní docházce, v místě výkonu nebo povaze zaměstnání manžela či registrovaného partnera, zdravotní důvody nebo jiné vážné osobní důvody hodné zvláštního zřetele. JUDr. Jaroslav Stránský, Katedra pracovního práva a sociálního zabezpečení PrF MU
Pozvánka na Pražský Majáles 2011 Srdečně zveme všechny studenty i nestudenty na Pražský Majáles 2011, který se bude konat 6. května od 13:00 na Stromovce. Bližší info naleznete na praha.majales.cz Letos se můžete těšit na opravdové libůstky české hudební scény. Své šlágry nám představí kapely jako Chinaski, Divokej Bill, Tata Bojs, Nightwork, Skyline, Mig 21, Vypsaná Fixa, Sto Zvířat, Tleskač, Wohnout, UDG, volba krále a další. Tedy, nevažte se, odvažte se, jaro je tu a s ním i ráj festivalů! Vaše redakce
18
foto: Jan Halámka, Director for marketing ELSA Plzeň
foto: Jan Halámka, Director for marketing ELSA Plzeň
STUDIJNÍ STÁŽE A PROGRAMY
LATAM aneb Studium na fakultách budoucnosti Uvažujete o zahraniční stáži? Chcete kromě rozšíření si znalostí a dovedností práva zažít dobrodružství, poznat daleké krajiny a odjet pokud možno co nejdále? Ačkoliv stáže a studijní pobyty v latinské Americe nejsou ve střední Evropě příliš běžné, měli byste o této části světa uvažovat. Snoubí se zde mnohé – výborné univerzity s dlouhou tradicí a vynikající pověstí, exotické země nabízející zážitky všeho druhu (od skvělých kuchyní, přes historické památky dávných civilizací, jedinečnou koloniální architekturu, krásnou a turisticky atraktivní přírodu po vřelé tamní obyvatele). Výlet do Jižní Ameriky má ovšem i své nevýhody. Především jsou tu administrativní omezení. Ke vstupu do většiny zemí potřebujete vízum, zkušenosti zahraničních oddělení škol jsou malé a při zařizování pobytu je třeba počítat s tím, že bude trvat déle, než je obvyklé. Navíc cesta tam je dlouhá a nákladná. I když profesoři a studenti univerzit budou hovořit anglicky jako kdekoliv jinde ve světě, bez znalosti španělštiny dlouho nepřežijete, nemluvě o tom, že se snadno může stát, že potkáte lidi mluvící pouze kečujsky, ajmarsky, nahuatl. Znalost jazyka je pro cestu do latinskoamerických zemí podmínkou, navíc množství kurzů vyučovaných v angličtině je nejistý. Největší problém při cestě do Jižní Ameriky je ovšem bezpečnost. Drogové kartely a levicová i pravicová hnutí mnohdy ovládají větší území jednotlivých států než jejich vlády, policie je v boji proti nim bezmocná, stejně tak jako je nemožné zajistit bezpečnost i v obrovských městech na jejichž okrajích jsou rozsáhlé slumy, kterým se španělsky říká favelas, barridas nebo pueblos jóvenes. Některé z mexických univerzit dokonce v poslední době omezily, právě kvůli vnitrostátní situaci, vypisování stipendií pro zahraniční studenty. Z těchto důvodů je důležité znát prostředí, do kterého se chystáte, nebo alespoň někoho, kdo má předchozí zkušenosti. Vycestovat ve více lidech je jistě také bezpečnější, než se vydat do Jižní Ameriky sám. Samozřejmostí je také vyhýbat se chudinským čtvrtím a vzdáleným a nebezpečným oblastem mimo města. Studium v latinské Americe ovšem neznamená jen nebezpečí. Právo má v zemích latinské Ameriky velikou tradici, i když ne vždy už jeho dodržování. Univerzity se vesměs snaží studentskou mobilitu podporovat, například Mexiko protežuje především studenty s ekonomickým zaměřením. Většina zemí v Jižní Americe má poloprezidentský systém, při studiu se tak můžete seznámit nejen s jiným pojetím studia práv, ale i s problematikou jiné státní formy. A zlepšení španělštiny je prakticky zaručeno. Vzhledem k demografickému, ekonomickému, ale i v mezinárodních sférách politickému rozmachu těchto zemí, bude jistě brzy poptávka po lidech se zkušenostmi, kteří by
20
mohli pracovat ve stále rostoucím obchodu mezi Evropou a latinskou Amerikou, takže studijní pobyt zde bude jednou vítanou položkou ve vašem životopise. Z pražské právnické fakulty byli v minulém roce vysláni dva studenti do Limy – kontakty na ně má, v případě zájmu, dotyčné zahraniční oddělení. Do Mexika zatím přes tyto dohody necestoval nikdo. Všechny informace potřebné k přihlášení se na konkurz o studijní pobyt najdete na stránkách zahraniční spolupráce UK. Výběrové řízení na uvolněná místa (každoročně univerzity uvolňují 1-2 místa, o ta se ale právnická fakulta dělí ještě s FF a FSV) provádí Univerzita Karlova. Termín přihlášení bývá v prosinci, přesné datum je třeba sledovat na stránkách rektorátu. Minulý rok Mexiko studenty právnické fakulty do řízení nezařadilo. Při výběrovém řízení na pobyt v Peru museli uchazeči předkládat motivační dopis, životopis, studijní plán na limské univerzitě, doporučení své fakulty, studijní výsledky od začátku studia, studijní průměr a doklad o úrovni španělštiny (minimálně undergraduate), který však potřebujete pro výběrového řízení – sama Universidad de Lima žádný doklad o jazykové úrovni nevyžaduje. Na základě dohod mezi UK a latinskoamerickými univerzitami si účastnící pobytu nehradí studijní poplatky, pouze cestovní a životní náklady. I ty jsou poměrně vysoké, lze se ovšem přihlásit o studijní granty, aby je alespoň částečně pokryl. V Limě počítejte s útratou kolem 750 dolarů měsíčně, v Mexiku pak za celý semestr přibližně se 6000 dolary. Pro případ, že byste o této možnosti opravdu začali uvažovat, přinášíme profily univerzit, se kterými má meziuniverzitní dohody Karlova Univerzita. Universidad de Lima
Univerzita hlavního města Peru byla založena v roce 1962 skupinou univerzitních profesorů a významných představitelů průmyslu a obchodu v rámci plánu Rozvoje skrz vyšší vzdělávání. Do dvou jejích fakult se první rok zapsalo sto dvacet studentů. Již za čtyři roky k prvnímu školnímu campusu Campo Marte přirostl další campus Surco. Škola je rozčleněna na tři celky – na tzv. škole obchodu se studují veřejná správa, ekonomie, finančnictví, mezinárodní obchod a marketing. Inženýrská škola nabízí studijní programy architektura, průmyslové inženýrství, systémové inženýrství a vedení projektů. Právo
se studuje společně s psychologií a komunikačními studii na humanitní škole. Zaměření této sekce má být na humanitní hodnoty v globalizovaném světě a heslem je „víš, přemýšlíš, jednáš“. Právnická fakulta se prezentuje jako institut, který se výchově studentů soustředí na jejich komunikační dovednosti, jež vedou k řešení konfliktů bez procesních důsledků.v souladu se současným akcentování rychlých řešení v moderním světě. Budoucí právníci mají být vedeni k hledání mnoha různých pohledů a řešení problémů s důrazem na humanistickou, technickou i etickou profesní stránku. Během studia se výuka zaměřuje především na osm sfér práva, a to civilní, ústavní, trestní, správní a mezinárodní právo, čtyři větve práva podnikového (obchodní, foto: Helena Morková, ELSA Plzeň pracovní a daňové právo a informatika) a komplexní utváření právního povědomí.
foto: Helena Morková, ELSA Plzeň
Universidad Nacionál Autónoma de México Mexická autonomní univerzita (UNAM) je
mexickou největší (studuje zde cca 350 tisíc studentů) a nejvýznamnější univerzitou. Založena byla v roce 1910, ale je v podstatě pokračovatelkou a dědičkou tradice Real y Pontifica Universidad de México, kterou založil Karel V. již v roce 1551. Spolu s univerzitou v São Paulo je neprestižn ější a v publikování nečinorodější univerzitou latinské Ameriky, mezi jejími profesory jsou i držitelé Nobelovy ceny. Chloubou univerzity je její campus Ciudad Universitaria, na kterém v polovině minulého století spolupracovali architekti a umělci světového významu – Enrique del Moral, Mario Pani Darqui, Domino García Ramos, Luis barragán, Carlos Lazo Barreiro, Juan O'Gorman, Diego Rivera nebo David Alfonso Siquieros. V roce 2007 byl campus zapsán na seznam světového dědictví UNESCO. Právnická fakulta je sama o sobě kolosem – studuje na ní přes deset tisíc studentů, vyučuje téměř tisíc profesorů. Vy výuce je akcentována nacionální složka a „solidarita v záležitostech spravedlnosti, rovnosti a solidarity mezi třídami a jednotlivci“. Fakulta se snaží o moderní vzhled má dokonce i své vlastní rádio Ius, pořádá ideokonference o aktuálních právních problémech, má vlastní právní zpravodajství. Studijní materiály se neomezují na judikáty a knihy – ve videoformě se odehrávají i některé semináře. Veronika Šmausová, studentka PF UK
ZAHRANIČNÍ ZAJÍMAVOSTI Novinky od protinožců Uznanie Aborigincov v ústave austrálskeho štátu New South Wales Počas môjho príchodu do Austrálie v decembri 2010 žil celý najľudnatejší štát Austrálie – Nový Južný Wales (ďalej len ako „Štát“ alebo „NSW“) a jeho hlavné mesto Sydney novou zmenou Ústavy Štátu, ktorá po prvý krát uznala Aborigincov ako prvé obyvateľstvo a národ Štátu. Prvé dni, keď som sa v Austrálii len orientovala, som pravdupovediac nevenovala tejto legislatívnej zmene takmer žiadnu pozornosť, ale postupom času a hlavne aj v rámci môjho štúdia v Sydney ma táto problematika zaujala až do takej miery, že som sa rozhodla Vám ju trošku priblížiť. Austrália, ako bývalá britská kolónia, a l e b o p re s n e j š i e A u s t r á l s k e spoločenstvo (ďalej len ako „Austrália“ alebo „Spoločenstvo“) je federálnou konštitučnou monarchiou s parlamentným systémom vlády. Skladá sa zo šiestich štátov a dvoch pevninských a niekoľko malých ostrovných foto: Lucia Pálušová teritórií. Štátmi sú: Nový Južný Wales, Queensland, Južná Austrália, Tasmánia , Viktória a Západná Austrália. Dvoma veľkými pevninskými teritóriami sú Severné teritórium a Teritórium hlavného mesta.(1) Hore uvedené štáty boli až do roku 1901, keď sa stali súčasťou Austrálskeho spoločenstva samostatné, s vlastnou ústavou a legislatívou založenou na common law systéme. Po začlenení sa síce „podriadili“ legislatíve Spoločenstva, ktorá je okrem niektorých oblastí vymenovaných v ústave nadradená (zdravotníctvo, vzdelanie, polícia, súdnictvo, doprava a miestna správa), ale zároveň v niektorých oblastiach stále operujú pod vlastnou ústavou a legislatívou. Dňa 25. októbra 2010 bol jednomyseľne schválený nový dodatok k ústavnému zákonu NSW pod názvom „Uznanie Aborigincov“ a to oboma komorami parlamentu NSW. Ústavný dodatok 2010 zakotvil, že občania Štátu, prostredníctvom ktorých jedná parlament, uznávajú Aborigincov ako prvý národ na území Štátu, a zároveň ako prvých držiteľov a správcov pôdy Štátu so všetkou duchovnou, kultúrnou, sociálnou identitou, ktorou prispievali k jedinečnej identite Štátu.(2) Pôvodných obyvateľov Austrálie nazýva Aborigincami celý svet, okrem samotných Austrálčanov. Tí pre nich používajú termín "Indigenous" alebo "Indigines" (natívni ľudia). Nami užívaný termín je v foto: Lucia Pálušová austrálskom prostredí neslušný a prakticky vymizol. Európania dnes vnímajú Aborigincov ako skutočných vynálezcov bumerangu, ktorí pred príchodom britských kolonizátorov žili veľmi bohatým, spirituálnym životom, spätým so zemou a prírodou, s ktorou boli v úplnom súlade. Avšak spôsob, akým Angličania kolonizovali Austráliu, nemal s povestným anglickým gentlemanstvom nič spoločné – väčšina kmeňov bola vyvraždených, obydlia zrovnané so zemou.(3) Neslávne slávna je samozrejme aj tzv. ukradnutá generácia, keď Aboriginské alebo miešanecké deti boli odobraté od svojich rodín a dané na prevýchovu do internátnych škôl, čím stratili kontaktom so svojimi príbuznými a mnohé z nich prešli doslova peklom. Tedajší austrálsky premiér Kevin Rudd sa za tento program, podporovaný vládou, trvajúci šesťdesiat rokov a pred svetom utajovaný až do sklonku minulého storočia, oficiálne ospravedlnil pred troma rokmi. Než prišli do Austrálie prví britskí kolonisti, žilo na tomto kontinente cez
tristo tisíc domorodcov v päťsto kmeňoch. Príliv civilizácie bol pre Aborigincov fatálny: skazil ich kultúru a priviedol ich do miest, kde sa nedokázali začleniť do bežného civilizovaného života a objavili tak alkohol, ktorému si ich organizmus (rovnako ako napríklad u Indiánov) nedokázal vďaka odlišným genetickým predpokladom ani po foto: Lucia Pálušová mnohých storočiach privyknúť. Ich súčasná situácia v mnohom pripomína p o s t a v e n i e e u ró p s k y c h R ó m o v . Aboriginci sa odmietajú prispôsobiť normálnemu životu, odmietajú pracovať a vzdelávať sa. Využívajú všetkými spôsobmi príliv peňazí zo sociálnych dávok a žijú de facto na okraji austrálskej spoločnosti.(4) Pravých a ako vravia Austrálčania – neskazených – Aborigincov mnoho nezostalo. Tí, čo áno, žijú v buši a púšťach a vyhýbajú sa civilným mravom. S väčšinou, žijúcou v civilizácii, si Austrálčania dodnes celkom "neporadili“. Na jednej strane je tu pocit dlhu, ktorý austrálska spoločnosť k Aborigincom má, na druhej strane stále silnejú hlasy, volajúce po zbytočne prehnanej pozitívnej diskriminácii. Aboriginci požívajú od štátu značné výhody, čo sa značnej časťi Austrálskej populácie nepáči. Na rozdiel od "nepôvodných" Austrálčanov majú Aboriginci právo na bezplatné získanie nehnuteľnosti od štátu, bezplatné školstvo a zdravotníctvo a bezúročné pôžičky. Tento stav ich vedie k záhaľčivému spôsobu života, ktorý je mnohým tŕňom v oku. Zaujímavá je tiež skutočnosť, prečo v súčasnosti už Aboriginci nemajú bezplatný nárok na pohonné hmoty, ako tomu bolo v minulosti. Benzín totiž nepoužívali na cestovanie, ale na čuchanie, čo niesla austrálska vláda (ktorú ročne stojí každý pôvodný obyvateľ v priemeru 23 000 austrálskych dolárov, čo takmer pol milióna českých korún) so značnou nevôľou. Pre vyššie uvedené dôvody zostáva situácia Aborigincov v Austrálii spoločenskou témou číslo jeden a preto je celkom pochopiteľné akú vlnu záujmu spôsobilo legálne uznanie a zakotvenie Aborigincov ako prvého národa v ústave NSW. Linda Burney, ministerka pre Štátne plánovanie, ako prvý Aboriginec zvolený do Parlamentu NSW, komentovala nový ústavný dodatok so slovami: „Toto formálne uznanie je veľmi dôležité pre celú komunitu Aborigincov. Je to znak rešpektu a prichádza práve v čase keď problém rasizmu zase naberá na sile. Toto ústavné uznanie je cesta hojenia rán.“ (5) Predseda Rady Aborigincov NSW, pán Bev Manton konštatoval: „Trvalo 108 rokov, kým boli Aboriginci uznaní ako národ v ústave NSW. Je to skutočne veľmi dlhý čas, ale je povzbudivé, že vláda rozpoznala dôležitosť tohto symbolického gesta.“ (6) NSW je po Viktórii a Queeslande tretí štát Austrálie, ktorý uznal a deklaroval postavenie Aborigincov vo svojej ústave. Avšak v tzv. „veľkej“ ústave Austrálskeho spoločenstva nie je o Aborigincoch ani zmienka. Pritom sa ale táto otázka pretriasa v politických aj nepolitických kruhoch už od roku 1992, keď Najvyšší súd v prípade Mabo v. Queensland (7) odmietol predstavu Austrálie ako „prázdnej krajiny“ (terra nulius) (8) v dobe jej osídľovania Európanmi. V Austrálii sú tieto spory známe ako „Vojny o históriu“ (History Wars). Až po referende v roku 1967 bolo pôvodným obyvateľom kontinentu priznané postavenie rovnoprávnych občanov. Posledným v rade pokusov o vylepšenie postavenia a štatútu Aborigincov sú čerstvo zverejnené plány na referendum o zmenách ústavy Austrálskeho spoločenstva. Referendum navrhla labouristická vláda premiérky Julie Gillardové. Cieľom je, aby Austrálčania schválili ústavnú zmenu, ktorá slávnostnou formou potvrdí, že Aboriginci a domorodci z ostrovov v Torresovej úžine sú súčasťou austrálskej populácie a zároveň prvým národom na území Austrálie. S referendom sa počíta v roku 2013, pričom ale podľa posledných prieskumov vypadá, že sa občania Austrálie k nemu postavia kladne. (9) Aborigincom nahráva do karát aj prípad, ktorý pred 3 rokmi otriasol austrálskou verejnosťou. Na športových hrách Aborigincov v Severnom teritóriu sa do seba zaľúbili 12-ročné dievča a 16-ročný chlapec aboriginského pôvodu. Ich rodiny tento vzťah schvaľovali a čoskoro po zoznámení sa tradičným aboriginským obradom zosobášili. Podľa zložitých domorodých pravidiel (zahŕňajúcich ich kmeňové mená,
21 www.
.org
Tetovania, postavenie mesiaca a miesto narodenia) mal tento z v ä z o k v š e t k y predpoklady na trvalé a harmonické spolužitie. Po dvoch rokoch spolužitia, keď dievča otehotnelo, bol chlapec obvinený z pedofilstva a odsúdený na 2-ročné väzenie podmienečne. Súd prižmúril oko pred väzením predovšetkým, preto, že „ foto: Lucia Pálušová páchateľ bol impozantní mladý muž s dobrými predchádzajúcimi záznamami“. Chlapcom však držanie vo väzbe otriaslo, pričom priznal, že „biele zákony“ nepoznal a nevedel, že robí niečo „zakázané“. (10) Dajme tomu, že nové referendum dopadne tak, jak sa očakáva, a že sa Aboriginci a pôvodní obyvatelia ostrovov v Torresovej úžine dostanú do Austrálskej ústavy. Čo sa tým ale zmení? Nie je to len prázdne gesto, ktoré je tak ľahké urobiť, pretože v podstate nič nestojí – teda okrem výdavkov na usporiadanie referenda? Austrálska vláda takéto výčitky predpokladá a preto uisťuje, že presadí ďalšie reformy a peniaze na zlepšení situácie Aborigincov. Prostriedky budú smerovať do oblasti vzdelávania, zdravotníctva, tvorby pracovných miest, do infraštruktúry a služieb. Cieľom je, ako vláda hovorí, odstrániť
znevýhodnenie austrálskych domorodcov oproti bielej populácii. Biela populácia sa naopak bráni, že zvýhodňovanie a pozitívna diskriminácia Aborigincov už prevyšuje rozumnú mieru. Bude nepochybne zaujímavé sledovať budúci legislatívny vývoj v tomto smere a snahu austrálskej vlády vyrovnať sa s zahanbujúcou históriou a nechceným dedičstvom predchádzajúcej politiky austrálskeho národa. Lucia Pálušová, absolventka PF UK ______________________________________________________________ (1) Clarke, Frank G.: The History of Australia, Greenwood Press, Westport, CT, 2002 (2) Griffith, G.: The Constitutional Recognition of Aboriginal People, Constitutional Law And Policy Review, December 2010 (3) Novotný, P.: Ako žijú Aboriginci, http://www.msilok.sk/svet%5CAborigeni.htm, 04.03.2011 (4) Cunneen, Ch.: Conflict, Politics and Crime: Aboriginal Communities and the Police. Allen & Unwin, NSW, 2001 (5) Keneally, K.: New Release, „Aboriginal People to be recognized in NSW Constitution“, 2010 (6) Strohfeldt, M.: NWS Aboriginal Land Council, Media Release, „First Australians finally recognised in NSW Constitution“, 2010 (7) Mabo v. Queensland, http://www.austlii.edu.au/cgibin/sinodisp/au/cases/cth/HCA/1992/23.html?stem=0& synonyms=0&query=title%28Mabo%20and%20.%20Queensland%20%29, 28.02.2011 (8) Eddie MABO and Ors v THE STATE OF QUEENSLAND, http://www.lexisnexis.com/au/legal/search/runRemote Link.do?langcountry=AU&linkInfo=F%23AU%23urj%23decisiondate%251992%25year%251992%25page%251% 25sel1%251992%25ref%25BC9202681%25&risb=21_T11385613419&bct=A&service=citation&A=0.0428268210 92568856, 01.03.2011 (9) Slezák, M.: Dostanou se Aboriginové do australské ústavy?, http://www.rozhlas.cz/cro6/komentare/_zprava/ milan-slezak-dostanou-se-aboriginove-do-australskeustavy—809477, 02.03.2011 (10) Black people, white law, http://www.lexisnexis.com/au/legal/search/homesubmitForm.do, 04.03.2011
INZERCE
OKÉNKO PRÁVNÍCH ODVĚTVÍ Street Law
Přesně to je Kresba: jedním hlavních cílů Ivana z Koutníková předmětu Právní praxe na středních školách, se kterým přišla pražská PF. Na podrobnosti jsme se zeptali vyučujícího předmětu, JUDr. Michala Urbana, který působí na katedře teorie práva jako interní doktorand. Je též vystudovaný pedagog. Minulý rok měli studenti PF UK poprvé možnost přihlásit se na předmět Právní praxe na středních školách. Jak hodnotíte jeho premiéru? Jako dobrý začátek. O předmět byl mezi studenty zájem, přihlásila se řada velmi zajímavých studentů a parta, která se vytvořila, byla hodně inspirativní. Inspirativní pro koho? No určitě pro mě, ale podle studentských ohlasů i pro studenty, kteří si předmět zapsali. Můžete nám přiblížit, jak předmět právní praxe na středních školách probíhá? Předmět je rozdělen do tří částí, z nichž každá trvá zhruba měsíc. První třetina probíhá na fakultě a jejím cílem je připravit studenty na to, co je ve školách čeká. Tedy pokusit se je takříkajíc uvést do základů učitelského řemesla a nechat je hledat řešení situací, do kterých se při učení jistojistě dostanou. Tedy učit je, jak si například nejlépe zjednat ve třídě pořádek, jak ověřit, že středoškoláci jejich výklad opravdu pochopili, nebo jak jedno konkrétní téma učit jinak než jen pomocí klasického výkladu učitele. Protože se jedná o seminář, o tématech hodně diskutujeme a studenti přicházejí s vlastními zkušenostmi. A další dvě části? Druhý měsíc probíhá praxe ve školách. Studenti se ve skupinách po třech vydají do přidělených tříd a během měsíce odučí cca. 8 hodin. Tato část je pochopitelně nejnáročnější, ale také nejzajímavější. Poslední část kurzu pak patří reflexi toho, co studenti během praxe zažili. Jednak o tom diskutujeme na semináři, jednak každý student vypracuje tzv. portfolio, tj. uspořádá si svoje přípravy na hodiny, poznamená si do nich, jak se osvědčily, a zaznamená svůj celkový dojem z praxí. Cílem je, aby měl každý, kdo tento předmět absolvuje, po ruce složku, podle které může v budoucnu téměř „z fleku“ jít opět vyučovat. Doufám, že to mnozí v budoucnosti ocení.
Na předmět se nedá přihlásit klasicky přes IS, jak se to tedy dělá? Kterým studentům je předmět určen? Nepřišlo mi spravedlivé, aby o účasti v předmětu rozhodovala pouze rychlost připojení k internetu a schopnost pohotově kliknout na ikonu „zapsat“. Proto po každém zájemci o zapsání do předmětu nejprve požaduji motivační dopis v rozsahu jedné normostrany, ve kterém vysvětlí, proč by předmět chtěl absolvovat a jaké zkušenosti má případně s učením. Na základě těchto kritérií vyberu studenty, kteří se na daný semestr mohou do předmětu zapsat, ostatní mají možnost se přihlásit příště. Předmět je určen pro studenty třetích a vyšších ročníků a každý semestr se do něho může zapsat 15 nových studentů. Na kterých středních školách výuka probíhá a jaké obory práva se vyučují? Praxe je předběžně domluvená se dvěma pražskými gymnázii – Gymnáziem Jana Keplera a Gymnáziem Jana Nerudy. Pokud by nicméně studenti chtěli učit například na svém domovském gymnáziu, i to je teoreticky možné, ale bude to mít vliv na počet hodin, na kterém budu já coby vyučující přítomen. Na zmíněných dvou gymnáziích se snažím být přítomen téměř na všech hodinách během praxe, protože jen tak můžeme se studenty hned po jejich výuce rozebrat, jak si v hodině vedli. Mile mě překvapilo, že tyto rozbory studenti sami vyžadovali, hodně je zajímalo, jak dobře učili a co by ještě do příště mohli vylepšit. Jinak co z práva studenti učí, se odvíjí od toho, co probírají dané gymnaziální třídy. Pro někoho to byly základy občanského, pracovního a trestního práva, pro jiného základní lidská práva, úvod do ústavy a základy soudního řízení. (Ústavy ČR) Není to na jeden měsíc až příliš mnoho? Dokázali studenti práv „ukočírovat“ své znalosti a neprobírat látku až příliš do detailů? Ne každý učil samozřejmě všechno! Jedna skupina například celý měsíc probírala jenom listinu základních práv a svobod, jiná měla vždy tři hodiny na to, aby udělala úvod do trestního a poté občanského práva. Není to samozřejmě moc času, ale to se mají studenti v kurzu také naučit: dokázat vybrat z daného tématu to podstatné, a přitom nepřednášet jenom suchou teorii, ale dostat se i k praktickým případům. Je ale pravda, že "ukočírovat své znalosti" a vůbec sám sebe bylo pro některé vůbec to nejtěžší, s čím se během praxe setkali. Jen těžko se bez zkušenosti s učením představuje, jak rychle čas při hodině utíká a jak málo ze své přípravy nakonec stihnete. Mnozí studenti si dost zřetelně uvědomili, že jedním z největších nepřátel všech učitelů je čas. Zpravidla se ho nedostává, a když si toho naopak připravíte málo, nebo na vás třída nereaguje, umí se zase neuvěřitelně vléct. Mohli si studenti vybrat, čemu se budou věnovat, nebo byli k vyučovaným
oblastem práva "přiděleni"? V zásadě si vybrat mohli, byť se samozřejmě museli řídit tím, co před jejich příchodem do škol stihl probrat daný učitel. Cílem nicméně je, aby už při rozdělování do skupin jasně věděli, co přesně bude jejich úkolem učit – tak tomu tentokrát nebylo, ale příště už doufám bude. Přece jenom je předmět na světě teprve krátce. S jakým ohlasem se setkali mladí studenti práv u studentů gymnázií? S velmi pozitivním. Některé třídy byly vyloženě nadšeny, jindy museli studenti o jejich pozornost ze začátku bojovat, ale ve všech případech se to nakonec podařilo. Myslím, že to byla dobrá zkušenost pro obě strany. Dobrým zjištěním také je, že většina právníků byla mile překvapena tím, jak ukázněné třídy na vybraných gymnáziích jsou a kolik středoškoláků se opravdově zajímalo o to, co jim studenti práv říkali. Celkem jasně to ukazuje, že studenti práv mají středoškolákům co nabídnout. Známkovali jste středoškolské studenty? Pokud ano, jaké známky dostávali? Známkovali, padaly jedničky i čtyřky, ale těch dobrých známek byla většina. Rozhodně neplatilo to, že „máme-li praktikanta, nemusíme dávat pozor“. Pozor dávat museli, a to i kvůli známkám. A co gymnaziální učitelé? Jaká byla jejich reakce na kantorské schopnosti budoucích právníků? A přiučili se oni sami něčemu novému? Ptám se mimo jiné i proto, že moje sestra se na jednom z pražských gymnázií učila, že právo dělíme na hmotné a nehmotné... Ve školách bychom jistě posbírali řadu hlášek, které právníky spolehlivě rozesmějí. Jako že třeba rovné volební právo znamená, že každého hlas má sice stejnou váhu, ale že každý může – jako když posílá SMSky do televize – hlasovat, kolikrát chce. Nebo že soudy by měly fungovat daleko pružněji, skoro jako podle sloganu České pošty „Dneska podáte, zítra dodáme“. Je dobré si ale uvědomit, že učitelé základů společenských věd, v rámci kterých se právo na středních školách vyučuje, to mají hodně těžké. Vedle práva a politologie musí ovládat ještě sociologii, filozofii, psychologii, ekonomii a někteří i religionistiku a antropologii. Zvládnout všechny tyto vědy na dobré úrovni v zásadě po učiteli vyžaduje, aby byl jakýmsi supermanem – nebo alespoň polo-supermanem. Kdo z čtenářů by si na to troufl? A pokud má někdo potenciál toto všechno zvládnout, zpravidla bohužel nezůstane ve školství – to je ale téma na jiný rozhovor. O to důležitější je, že odborníci, ať už jde o právníky, ekonomy nebo filozofy, přicházejí na gymnázia a učí středoškoláky základy svých oborů. Na obou výše zmíněných gymnáziích to je celkem běžné, ale není to tak zdaleka všude. Když říkám odborníci, myslím tím samozřejmě i studenty daných oborů. Ti mají dokonce jistou výhodu, protože znají
23 www.
.org
vyučovací proces ještě takříkajíc z druhé strany, ze strany studentů, takže se dobře dokážou vcítit do středoškoláků, pro které své hodiny chystají. Ale abych vám úplně neutekl z otázky – ptala jste se, jestli se snaží učitelé středních škol něco přiučit. Záleží samozřejmě na konkrétním učiteli, ale myslím, že ano. Vždyť je to pro ně unikátní příležitost – nemusí jít nikam na školení, školitelé jim přijdou přímo do třídy. A dřív nebo později budou muset stejná témata učit i oni. Když porovnávám výuku práva na gymnáziu, kterou jsem absolvovala v rámci ZSV, s výukou práva na fakultě, vidím zásadní rozdíl v tom, že na gymnáziu jsme se učili zákony, kdežto teď je to právo. Podařilo se vám přejít na vyšší úroveň a neučit pouze to, co je napsáno v zákonech, nýbrž učit i právo, ať už je to cokoli? Učit se nazpaměť zákony, nebo se učit porozumění základním principům, na kterých právo spočívá, to je samozřejmě zásadní rozdíl. Nemyslím si ale, že by to nutně musel být rozdíl mezi výukou práva na střední a vysoké škole. I na fakultě po vás může přeci učitel vyžadovat jen se biflovat předpisy, a naopak na gymnáziu se i v rámci několika hodin může učitel snažit vystihnout principy např. trestního práva. Smyslem praxí je pochopitelně právě to, aby se středoškolští studenti učili znát a chápat spíš principy práva, než aby znali konkrétní zákonná ustanovení – byť ani bez nich se výuka samozřejmě neobejde. A jestli se to dařilo? Přijde mi, že ano. Některým studentům na obou stranách samozřejmě lépe než jiným, ale dařilo. Nadchli naši posluchači některého ze svých studentů do takové míry, že se rozhodl pro právo? Setkání se studenty PF UK bylo pro fakultu rozhodně velmi dobrou reklamou, a to nejen v očích těch, kteří chtějí jít práva studovat. Mnozí středoškoláci se pro právnickou fakultu rozhodli už předtím, než v jejich třídách praxe proběhly, takže pokud by někdo například očekával, že se zavedení tohoto předmětu nějak dramaticky projeví na počtu podaných přihlášek ke studiu na PF UK, bude nejspíše zklamán. Ale i kdyby jich ubylo, ještě to přece nic neříká o tom, jak (ne)úspěšný tento předmět byl. Většina středoškoláků nicméně nadšených byla, nebo to pro ně minimálně bylo vítané zpestření výuky. A je známo, že čím více je výuka zaujme, tím víc si toho z ní odnesou. A nadchlo naopak některého z účastníků volitelného předmětu vyučování natolik, že se rozhodl pro učitelské povolání (třeba i u nás na fakultě)? Že by někdo učinil tak závažné rozhodnutí během těch tří měsíců, to jsem nezaznamenal. Současně nemůžu pochopitelně vyvrátit, že k němu někdo ve skrytu duše dospěl, ale přijde mi to spíš méně pravděpodobné. To byste po předmětu chtěla příliš, nebo byste naopak ze studentů dělala přílišné naivky. Pokud někoho ze studentů učitelství v minulosti lákalo, už si ho v nějaké podobě vyzkoušel a nečekal, až nějaký Urban s podporou profesora Gerlocha přijde s tímto předmětem. Mnoho studentů mělo
24
například zkušenosti s vedením táborů a volnočasových kurzů, s prací v jazykovkách nebo dokonce s výukou práva. Co ale považuji za naprosto zásadní je, že drtivá většina studentů, kteří se předmětu zúčastnili, by ráda v nějaké formě právo vyučovala i v budoucnosti a předmět pro ně v tomto ohledu byl buďto potvrzením toho, že tímto směrem mají uvažovat, nebo jim poskytl potřebnou metodickou průpravu. A to je nakonec smyslem tohoto předmětu: nikoli přesvědčovat ty, kteří k učení nemají žádný vztah, aby šli učit, ale pomoci získat učitelské schopnosti a zkušenosti těm, kteří s učením buďto koketují, nebo se už pro něj v nějaké podobě rozhodli. Jeden z účastníků v této souvislosti přišel se zajímavým nápadem, že by předmětem podobného charakteru měli projít všichni interní doktorandi, protože ti přeci všichni budou učit. Slyšela jsem, že od tohoto roku chystáte pokračování předmětu právní praxe na středních školách. Je to tak? Ano, je to tak. Někteří studenti práv byli v učení tak dobří a natolik je bavilo, že jsme se pro ně rozhodli otevřít nový předmět. Vedení fakulty nám vyšlo vstříc a od tohoto roku bude několik studentů učit základy práva v jedné středoškolské třídě nikoli pouze měsíc, ale celý rok. Zkusí si naplánovat celoroční kurz, budou muset své studenty po celou dobu dostatečně motivovat, sami rozhodnou, kterým oblastem práva se budou věnovat víc a kterým méně. Jednoduše řečeno: dostanou daleko víc svobody, ale připadne jim také nepoměrně víc odpovědnosti. Což ovšem neznamená, že by byli odkázáni jen sami na sebe. Budou pracovat ve dvojicích, mohou si kdykoli říct o radu či pomoc a pravidelně se budu na jejich hodiny chodit dívat. Doufám, že se tento model spolupráce se školami osvědčí a budou si ho v budoucnosti vyzkoušet i další studenti.
Proč by se měli studenti hlásit na tento předmět? Zažijí ve školách jistě spoustu legrace, ale přináší absolvování tohoto předmětu nějaký konkrétní užitek pro právnické řemeslo? To je otázka spíš pro ty, kteří kurz už absolvovali, a proto na otázku odpovím trochu nepřímo – a to tím, že shrnu, co mi napsali studenti práv do dotazníků, ve kterých hodnotili kurz a svoji účast v něm. Studenti oceňovali zejména praktičnost předmětu, možnost uplatnit teoreticky nabyté znalosti v praxi, možnost komunikovat s laiky a příležitost učit se spolupráci v tříčlenném týmu. Za podstatné považovali také možnost zlepšit své rétorické schopnosti a příležitost získat podrobnou zpětnou vazbu na své vystupování před třídním kolektivem. Jsou toto kvality, které by měl mít každý dobrý právník? Na závěr bych se ráda zeptala, jak vás tento předmět vlastně napadl. Zkušenosti ze zahraničí, či touha e x p e r i m e n t o v a t ? Obojí – a ještě něco navíc. Předměty tohoto druhu mají v zahraničí (zejména na západ od našich hranic) dlouhou tradici a není jistě náhoda, že je zavádí stále větší počet právnických fakult takřka po celém světě. Jsem proto rád, že profesor Gerloch přebral nad tímto předmětem garanci a mohla ho začít nabízet i PF UK. Navíc učit tento kurz je i pro vyučujícího velká výzva. Ne, že by jiné předměty náročné nebyly, to určitě říct nechci, ale v předmětech tohoto typu nějak méně pevně můžete třímat otěže jen ve svých rukách. Musíte být připraveni reagovat na to, co spolupráce středoškoláků se studenty práv přinese. Těžko si můžete dopředu naplánovat, jak přesně všechno poběží, je ve hře zkrátka příliš proměnných, které nemůžete dostatečně ovlivnit. O to větší je ovšem radost, když to celé dobře dopadne. Zuzana Švihelová, studentka PF UK
RECENZE Život právníka ve 20. století Kam jsi šel, Vojto?“ ,,Na práva.“ „To by se Tvůj táta v hrobě obrátil, vždyť žádné právo není.“ Příhodným dialogem studenta Vojtěcha Cepla se starým známým začíná kniha rozhovorů, vzpomínek a statí Život právníka ve 20. Století. Autorský počin redaktora Lidových novin Tomáše Němečka mapuje život a odkaz pedagoga, spolutvůrce ústavy a pozdějšího ústavního soudce. U příležitosti nedávného vydání knihy si připomeňme roli, jakou dnes v právu a společnosti hrají Ceplovy úvahy. Život právníka není monografií v obvyklém slova smyslu. Balancuje na pomezí osobní výpovědi, reportáže a eseje a na relativně malém prostoru rozehrává celou řadu komplikovaných témat. Ve čtenářích preferujících konzistentní text může vzbuzovat chaos, bylo by ale chybou knihu kvůli nezvyklé struktuře ihned zavrhnout. Stejně tak by si publikaci neměli nárokovat právní praktici jen pro sebe – poutavá je bez ohledu na věk, profesi a politickou orientaci čtenáře. Co je ale nejpozoruhodnější, výpovědní hodnota knihy se neomezuje na líčení osudu práva v uplynulém století. Život právníka má mnohem hlubší, politické i sociologické kořeny. Ačkoliv výběr oboru mohl působit prazvláštně, roku 1961 získává budoucí autorita na pražské právnické fakultě diplom. O pár let později nastupuje asistent Cepl na domovskou katedru teorie práva k Otu Weinbergerovi. V tomto prostředí vzniká silné přátelství s dalším tamním asistentem Petrem Pithartem. V příznivější atmosféře konce 60. let je Ceplovi umožněn studijní pobyt na Michiganské univerzitě. „Amerika ho změnila k lepšímu, oslovil ho její idealismus“, popisuje v knize Pithart. Hodnoty americké společnosti i práva Cepla velmi zaujaly a často je v médiích vzpomínal.
Pohled do zákulisí tvorby ústavy samostatné České republiky je jedním z lákadel publikace. Čtenář je svědkem polemik právních elit nad složkami státní moci i nad přirozenoprávními základy ústavy. Psaní ústředního právního dokumentu se neobešlo bez různých pikanterií, které jsou v knize díky kolegům Vojtěcha Cepla zachyceny. Přijde řeč na absurdní důvody vedoucí ke zřízení vrchních soudů nebo verbální potyčky s neústupnými činiteli vlády. Třešničkou na dortu je pak zjištění, že málem se do naší ústavy probojovala citace z divadelní hry Dlouhý, Široký a Krátkozraký. Další životní etapu profesora Cepla sledujeme v kapitole Ústavní soud a co bylo poté. Ústavním soudcem byl jmenován na návrh právnické fakulty hned v první „várce“ roku 1993. Jeho velkým právním tématem bylo nájemné, V disentu k jednomu z případů kritizuje institut osobního užívání a jeho nešťastné zaměňování s pojmem nájem. Soudě podle postřehů kolegů z ÚS se Vojtěch Cepl nikdy příliš nezaobíral detaily. „Musíte se na to dívat z vyššího patra,“ vysvětloval svéráznou techniku „létání přímo ke smyslu zákona.“ Černobílá představa suchara v taláru, který se křečovitě drží svých paragrafů ze strachu, že by musel promluvit sám za sebe? Ta je soudci Ceplovi na míle vzdálená. Po desetiletém působení v Brně (sám profesor dával přednost termínu „vyhnanství“) se Cepl stává ombudsmanem Komerční banky, vytváří vlastní rozhlasový pořad Člověk a demokracie. Odvažuje se kritizovat situaci na fakultě, bojuje za reformy, a jak se později svěří časopisu Týden, „zbytek života asi bude bludným profesorem.“ Nepromlouvá ale jen k právnické obci, v jeho hledáčku je celá společnost. Jako jeden z mála nebalí svá veřejná vystoupení do kabátku umělé korektnosti. Otevřeně mluví o „terminologickém marasmu a rozbředlosti“ či „falešném vlastenčení.“ Jako by byl povolán vykonat za nás práci, do které se dosud nikomu nechtělo. Rozkrývání podbízivých a populistických praktik se dnes nenosí, vůbec ne pak kázání o morálce. Tato služba veřejnosti je však stejně úctyhodná jako Ceplova pedagogická a soudcovská úloha. Donika Zůbková, studentka PrF MU
TIP REDAKCE Právníci ve vtipech, příslovích a pořekadlech
Knížka je souborem vtipů, pořekadel a přísloví, která autoři K. Adamová a A. Lojek čerpali zejména z dob minulých. Máme tak skvělou možnost nahlédnout do humoru našich předků a nechat se inspirovat tím, kolik slovních hříček o juristech uvádí například v 15. století Všehrd a v 16. století Mistři Brikcí a Koldín! Také právníci by se měli častěji ve své nelehké profesi bavit. Tato knížka ukazuje jednu z cest, jak na to. Čtěme a vyprávějme si juristické vtipy. Humoru je nám všem třeba, neboť v pravém slova smyslu je kořením života! Cena s DPH: 300,- CZK Zdroj: Nakladatelství C. H. Beck
foto: http://eshop.beck.cz/
25 www.
.org
REAKCE NA AKCE Nové právní kliniky na PF UPOL
Ve dnech 1. a 2. února proběhla v prostorách PF UPOL prezentace nově zpřístupněných právních klinik, které místní Centrum pro klinické právní vzdělávání nabízí olomouckým studentům práva od letního semestru, a to v rámci nového projektu zaregistrovaného u Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy pod oficiálním názvem Právní vzdělání pro celý život, známého také pod atraktivnějším označením Law4life. Projekt volně navazuje na svého předchůdce (Rozvoj praktických forem výuky na PF UP) a zároveň rozšiřuje jím založenou tradici klinického právního vzdělávání. Hlavním společným rysem obou projektů je financování Evropským sociálním fondem. Propagaci projektu Law4life vzali pod svá křídla členové ELSA Olomouc.
Jejich participace na projektu však nespočívá jen v samotné propagaci, ale rovněž ve spolupráci při realizaci a fungování jednotlivých klinik. Vybraní členové si podle svých osobních preferencí zvolili určitou právní kliniku, k jejímuž bezproblémovému chodu budou přispívat v souladu s pokyny garantů předmětů. Prezentace byla primárně založena na předávání základních informací ohledně povahy a účelu právních klinik. Případní zájemci měli navíc možnost dozvědět se i něco ze zákulisí fungování stávajících klinik přímo od jejich absolventů. Cenné poznatky a malou sladkost si nenechalo ujít množství budoucích právníků a již teď je jisté, že poptávka po některých klinikách bude enormní. Jedním z příkladů může být Právo pro každý den (tzv. Street Law). Ti, na které se v letním semestru nedostane z důvodů kapacity (průměrný počet studentů na jednu kliniku je 10 a většina klinik pořádá na místa do kliniky výběrové řízení), nemusí truchlit. Naopak, své štěstí mohou zkusit hned příští semestr, samozřejmě za předpokladu, že letos neplánují studium na právnické škole úspěšně dokončit. Konečný počet klinik, které jsou určeny především pro studenty 3. - 5. ročníků, se nyní ustálil na úctyhodném čísle 14 (Studentská právní poradna, Právní klinika malého podnikání a neziskového sektoru, PK Právo elektronických komunikací, Administrativně právní klinika, Lidskoprávní klinika, Klinika uprchlického a cizineckého práva, Právní klinika sociálního zabezpečení, Klinika práv pacientů, Environmentální právní klinika, Právo pro každý
den, Klinika stavebního p r á v a , Antidiskriminač ní právní klinika, Studentská lidskoprávní laboratoř a Spotřebitelská právní klinika ). Mimo toho všeho nově vstupuje na scénu předmět Profesní etika. Koncepce právních klinik se zrodila (jak jinak!) v USA na počátku 20. století. Studenti, kteří v nich působili, však pracovali zásadně dobrovolně, bez vidiny jakýchkoli kreditů za jejich absolvování. Jednalo se zejména o kliniky pro nemajetné klienty. Podstatně se klinické vzdělávání rozšířilo až v 60. letech. Co se týče Evropy, zde se osvědčený model právních klinik uplatnil nejdříve ve Velké Británii. Po pádu železné opony pak ve východní a střední Evropě. První středoevropská právní klinika začala fungovat v roce 1996 právě na PF v Olomouci. Drahomíra Fridrichová, studentka PF UPOL
Obchodně-právní prostředí zemí SNS a ČR z pohledu českého podnikatele V předvánočním shonu zkouškového období navštívil plzeňskou fakultu prezident ,,Klubu Rusko“, podnikatel Ing. Zdeněk Zbytek. Mé pozvání přijal s radostí a ochotou jemu vlastní. Tímto mu za návštěvu zpětně děkuji. Pro studenty plzeňských práv si připravil multimediální přednášku na téma ,,Komparace obchodního právního prostředí zemí SNS a ČR z pohledu českého podnikatele.“ Přítomné posluchače seznámil s podnikáním v Ruské federaci a v ostatních postsovětských zemích. Přednášející referoval, že trend každoročního růstu vzájemného obchodu, který dosáhl v roce 2008 historického maxima ve výši téměř 13 mld. eur, byl přerušen v důsledku globální ekonomické krize, což vedlo k významnému poklesu obchodní výměny téměř o 40 %. Česká republika v současnosti patří mezi ty členské státy EU, které uvnitř Unie propagují vetší důraz na orientaci směrem k jejím východním sousedům, tj. zemím tzv. východní dimenze EU (Arménie, Ázerbájdžán, Gruzie, Moldavsko, Ukrajina) a dalším zemím východní Evropy (Bělorusko a Ruská federace). Zahraniční obchod ČR se zaměřuje na vnitřní trh EU. Zároveň však roste obrat vzájemného obchodu
26
mezi ČR a jednotlivými zeměmi východní dimenze ENP. Neobvyklou kapitolou je obrat zahraničního obchodu s Ruskem, který je dán především dovozem ropy a zemního plynu, jenž způsobuje ČR významnou zápornou bilanci ve vzájemném obchodu. Naopak za velmi dynamicky pozitivní lze označit vývoj obchodu s Ukrajinou. Zatímco ještě v roce 2004 byla bilance pro ČR záporná (- 86,5 mil. USD), od roku 2007 zaznamenává ČR nárůst do plusových hodnot, což svědčí o úspěchu českých exportérů. Podobně pozitivní vývoj lze vysledovat i ve vztahu k zemím jižního Kavkazu Další blok přednášky představoval základní srovnání právního prostředí Ruské federace a České republiky. Pozornost byla věnována především ruskému občanskému zákoníku, který má v ruském prostředí pozici „superzákona“. Ing. Zbytek přítomné upozornil na skutečnost, která zahraničním investorům v Rusku komplikuje život a sice, že půda se neprodává, nýbrž pronajímá na dlouhé časové období, což , vzhledem k nestabilnímu politickému prostředí, vytváří komplikace pro podnikání. Součástí přednášky byla mj. ukázka smluv o dodávkách strojírenských výrobků (rovněž z Plzně) do zemí bývalého SSSR.
Prostor pro diskusi vyplnila především rozprava o specifikách bankovní záruky v zemi řízené z Kremlu či vývoj profesionality celních orgánů zemí na východ od našich hranic. Po oficiální části přednášky jsme se přesunuli do vinotéky na degustaci moldavských vín a sektů, které si jako překvapení pro posluchače přednášky připravil Ing. Zbytek. Na následné degustaci se rozproudila neformální konverzace především o zemi původu brilantního vína Moldávie, ke které má Ing. Zbytek, jakožto majitel společnosti Mold Vin CZ s. r. o., vřelý vztah. Miroslav Bína, FPR ZČU v Plzni
BONUS
Statistiky státnic Pokud jste se i vy letos v lednu či únoru účastnili státních zkoušek na Právnické fakultě UK, přinášíme vám několik grafů, na jejichž základě si můžete svůj výsledek porovnat s ostatními studenty. Pokud se na státní zkoušku teprve chystáte v některém dalším z termínů (kromě zimních jsou na výběr jarní termíny na přelomu května a června a podzimní v druhé polovině září), mohou být čísla poučná a motivační zároveň. Pouze každý desátý student, který se zkoušek účastnil, dostal výslednou známku výborně, naopak osm studentů ani při třetím pokusu státní zkoušku nesložilo. Platí i to, že nejvíce nejlepších i nejhorších známek se rozdá při prvních pokusech – s dalšími pokusy se podíl
studentů, kteří získají výbornou nebo nedostatečnou, snižuje. Při třetím pokusu například již výbornou nezískal žádný ze studentů a se známkou dobře ze třetího pokusu odchází téměř polovina budoucích právníků. V porovnání s předchozími státními zkouškami se výsledky příliš neliší. Největší rozdíl, oproti zimnímu termínu SZ v minulém roce, je počet přihlášených studentů. Celkově se letos SZ zúčastnilo o osm desítek studentů víc. Zásadní podíl na tom mají studenti, jenž se přihlásili k první ze státních zkoušek (tedy ze zkoušek z předmětů České a československé právní dějiny, Římské právo a základy novodobého práva soukromého, Teorie práva a Ústavní právo a státověda). Jejich počet se rozrostl o více než sto, za což pravděpodobně může stále se
zvyšující počet studentů přijímaných do prvních ročníků. Pro úplnost připomeňme, že první část státnic je sloučením dříve dvou samostatných častí zkoušky, naopak ty závěrečné byly rozděleny na tři samostatné oddíly – obhajobu diplomové práce, SZ – část A týkající se veřejného práva (Správní právo, Trestní právo) a soukromoprávní část B (Občanské právo hmotné a procesní a Obchodní právo). Cílem bylo dopřát studentům dostatek času na přípravu jednotlivých témat a o to hlouběji pak moci prověřovat jejich znalosti, aby tak byla zaručena kvalita absolventů. Veronika Šmausová, studentka PF UK
Celkový přehled - výsledky všech studentů Legenda: Celkový přehled - všechny výsledky všech studentů
Výborně
Výborně 87 studentů; 10%
Nedostateč ně 285 studentů; 32%
Chvalitebně
Chvalitebně 243 studentů; 28%
Dobře Dobře 260 studentů; 30%
Nedostatečně
Přehled c elk ov ých vý sle dk ů - 3 . pokus
Pře hled ce lkový ch výs ledků - 2. pokus Př ehled v ýsledk ů - 1. pokus
Nedos tatč ně 232 s tudent ů; 32%
V ýborně 82 s tudent ů; 12%
Chval itebně 203 s tudent ů; 29% Nedost at eč ně 45 st udentů; 33%
V ýborně 5 s tudent ů; 4%
Nedost at eč ně 8 st udentů; 26%
Chvalitebně 31 s tudent ů; 23%
Vý borně 0 s tudent ů
Chvalit ebně 9 s tudentů; 29%
1 2 3
Dobře 192 s tudent ů; 27%
Přehled výsledků - 1. pokus
4 Dobře 54 st udentů; 40%
Přehled výsledků - 2. pokus
Dobře 14 s tudent ů; 45%
Přehled výsledků - 3. pokus
27 www.
.org
Státní zkouška všeobecně 1. státní zkouška - 1. pokus
1. s tá tní zk ouška - 2. pok us
1. státní zkouš ka - 3. pok us
1. státní zkouška všeobecně
63
61
0
2
4
11
194
229
7
167
28
1
2
4
1
státní zkouška všeobecně
2 3 4
21
121
3
1
2 3 4
152
150
1
2
3
8
4
státní zkouška - 1. pokus
státní zkouška - 2. pokus
státní zkouška - 3. pokus
Státní zkouška část A 3. státní zkouška - část A všeobecně
3. s tá tní zk ouška - č ást A 2. pokus
3. s tá tní zk ouška - č ást A 1. pokus
7
9
2
20
34
13 35
1
0
1
10
24
52
17
31
státní zkouška - část A všeobecně
3. s tá tní zk ouška - č ást A 3. pokus
státní zkouška - část A 1. pokus
4
1. státní zkouška - část A 2. pokus
1. státní zkouška - část A 3. pokus
Státní zkouška část B 3. s tá tní zk ouška - č ást B 1. pokus
3. státní zkouška - část B všeobecně
3. s tá tní zk ouška - č ást B 2. pokus
3. s tá tní zk ouška - č ást B 3. pokus
0 15
22
18
4
14
1
0 2 10
40
26 4
58
16
40
státní zkouška - část B všeobecně
státní zkouška - část B 1. pokus
1. státní zkouška - část B 2. pokus
1. státní zkouška - část B 3. pokus
Legenda: Výborně
28
Chvalitebně
Dobře
Nedostatečně
ALLEN & OVERY 11. ročník Essay Competition
Něco málo k soutěži ,,Zatímco ve vývoji některých evropských právních systémů byl princip ochrany dobré víry klíčový, jiné evropské právní systémy tento princip marginalizovaly č i dokonce zcela odmítly.” Reinhard Zimmermann, Simon Whittaker: Good faith in European Contract Law. CUP 2000.
Tak by se také dalo charakterizovat téma letošního ročníku soutěže studentských prací, které se zabývaly principem ochrany dobré víry v českém soukromém právu ve vztahu k současné české právní úpravě. Na předních příčkách se nakonec se svými pracemi umístili: 1. místo - Jaromír Zajíc (UP Olomouc), 2. místo Jan Krömer (MU Brno), 3. místo - Aleš Strážnický (MU Brno).
Krom zajímavého finančního ocenění čeká vítěze soutěže pobyt v Londýně, spojený s návštěvou kanceláře Allen & Overy. Všem oceneným autorum gratulujeme a dále uvádíme víteznou práci souteže. Petr Dombek, student PF MU
Vítězná práce Jaromíra Zajíce Princip ochrany dobré víry v českém soukromém právu 1. Pár slov úvodem Zásady soukromého práva jsou významným aspektem, na kterém je jednak právní rád utvářen a rovněž provází realizaci práv. Zásada ochrany dobré víry se v českém právním rádu vyskytuje ve dvou rovinách. V mravním pojetí je označována jako objektivní dobrá víra. Dále se setkáváme s dobrou vírou v subjektivním smyslu jako psychický stav konkrétní osoby. Cílem tohoto článku je detailně rozebrat českou soukromoprávní úpravu v obou těchto směrech a učinit závěry o jejich vývoji, smyslu, aktuální síle a obsahu, taktéž i v souvislosti s novou soukromoprávní kodifikací. 2. Exkurz do vzniku dobré víry Dobrá víra nebo-li bona fides má od počátku v mravním i právním systému své místo. Její vznik je spjat zejména se závazkovými právními vztahy a s přibývajícím významem rozšiřována i na jiné právní instituty a oblasti. Její utváření se nebude datovat do doby, kde se člověk živil jako sběrač a žil v prvobytně pospolné společnosti, nýbrž bude úzce spjat s ekonomicko hospodářskou činností. Muže se tedy zdát, že výlučně zisk v obchodních vztazích hraje prim. Výtěžek z jednorázového obchodu muže být bezesporu příjemný. Takový stav není udržitelný v případě jeho dlouhodobější perspektivy a musí jej provázet důvěra a věrnost. Utváření a opakování dobrého byznysu musí provázet oprávněné očekávání, vzájemná důvěra, poctivost, čestnost, jistota ohledně nabývaného aj. a právě zde byl položen stavební kámen dobré víry. Ve smluvních vztazích není zájem zejména obdržet vadné plnění a ani plnit vadně. V případě druhém je možnost vyvolání potřeby vendety nebo rozšíření nepoctivosti o jednání druhého ve společnosti, hraničící tak s pomluvou. Bez systému by jsme se dostali do začarovaného kruhu bezpráví a konfliktní společnost. Prvním systémy byly tvořeny náboženskými pravidly, která morálně donucovala ke spravedlivému jednání. Avšak nelze se spoléhat na čistotu lidského svědomí a bylo nutné poskytnou ochranu spravedlnosti prostřednictvím vynutitelného systému. Z náboženského významu do právní roviny se přenášela fides(1) v právu římském. Z počátku však tento normativní systém trpěl přílišnou rigiditou ve formě strictum iuris, kde vysoká míra formálnosti zapříčinila vytlačování objektivní spravedlnosti. Kupř. obyčejný zemědělec jen stěží mohl znát veškerou právní úpravu a také nemusel mít dostatek prostředku
k její realizaci. Bylo-li zapotřebí tedy určité přísné formy jednání, pak ani poctivost či víra v jistotu dobrodiní nezhojila její nedodržení. Někdo muže krátkozrace argumentovat zásadou vigilantibus iura, ale ta má dle mého vetší opodstatnění v právu veřejném, jelikož právo soukromé má z přirozeného stavu vycházet a ne mu diktovat, jak má vypadat. V konečném důsledku výtečná znalost a užívání formálně nepřirozeného práva znamená jeho zneužití či určitou šikanu. Rozpor mezi striktním formálním právem a právem spravedlivým formuluje Cicero jako summum ius, summa iniuria(2). Bylo potřeba, a tak se i stalo, doplnit systém o aequitas, které hrálo významnou roli při zmírňování tvrdosti zákona. Ekvita právně pojímala a pracovala s mravními korektivy, kterakže i dobrou vírou. Na prvopočátku dobré víry se objevuje pojem fides chápána Bartoškou jako vlastní a důvěra v cizí poctivost jednání, věrnost slovu, ci mravní povinnost plnit závazek nezávisle na jeho formě(3). Tento spravedlivý, etický rozměr pak nejlépe vyjadřuje Cicero: ,,Je nutno potlačovat lstivost a zchytralost, která se chce zdát rozumnou prozíravostí, je však jejím pravým opakem. Rozumná prozíravost totiž spočívá ve volbě mezi dobrem a zlem, kdežto zchytralost, je-li každé nečestné jednání zlé, dává přednost zlu před dobrem“(4). Další historie vývoje dobré víry se pak upíná k jednotlivým právním řádům. Obecně lze spatřovat určitou kontinuitu dobré víry tam, kde melo vliv římské právo. Odlišné přikládání váhy je opodstatněné, poněvadž společnost se kulturně, jazykově i mravně různí. 3. Subjektivní dobrá víra 3.1 Pojem subjektivní dobré víry V právním prostředí je subjektivní dobrá víra označována jako psychická kategorie. Velice obšírně řečeno je jí duševní stav konkrétní osoby o správnosti svého jednání, které společnost a právo respektuje a přináší mu ochranu. Ve skutečnosti se jedná o omluvitelný omyl(5). Jejím účelem je zmírňovat nep ř íznivé následky nedodržení povinnosti bezvadného právního titulu k nabytí práva nebo jeho držení. Opakem, resp. tam, kde osoba není v dobré víre, je ve zlé víre, kterak si je vědoma vadnosti jednání. Německá terminologie ji označuje jako guter Glauben, tedy její doslovný překlad. Zákonnou definici subjektivní dobré víry nenajdeme, a tak je třeba se podívat do nauky. Většina autoru píšící na toto téma vytvořila vlastní(6). Nechci tudíž porušovat toto nepsané pravidlo, a také jednu přináším. Jedná se o vnitřní stav právně jednající osoby, jak právnické tak fyzické, která zpravidla nezaviněně nerozpozná vadnost právně relevantního
předmětu, postupu či jiné okolnosti důležité při nabývání ur č itého práva nebo jiného právn ě relevantního jednání. Judikatura pak definuje dobrou víru jako vnitřní přesvědčení nabyvatele o jeho bezvadném jednání, když si určité právo nebo věc přisvojuje(7). Taková definice je však velice úzká, jelikož nezakomponovává zavinění a spíše se soustřeďuje na sféru jednající osoby a nebere tak v potaz vnější znaky ovlivňující vědomí osoby. Souhrnně lze říci, že obsah pojmu záleží na konkrétní použité intenzitě ochrany subjektivní dobré víry. 3.2 Zakotvení subjektivní dobré víry v právním řádu V našem právním řádu je zpravidla součástí skutkové podstaty jednotlivých ustanovení, konkrétně je zakotvena v jejich hypotéze. V základních soukromoprávních předpisech jen nalezneme: - § 20 odst. 2, § 32 odst. 3, § 33b odst. 4, § 35 odst. 3, § 41a odst. 2, § 49a, § 130 odst. 1, § 135b, § 161 odst. 1, § 458 odst. 2, § 459, § 486, § 586 odst. 2 a neprímo v § 42a odst. 2, § 134 odst. 1, § 151o odst. 1 zákona c. 40/1964 Sb, občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“) -§ 15 odst. 2, § 29, § 131 odst. 3 písm. b), § 156 odst. 4, § 161c odst. 1, § 179 odst. 1, § 194 odst. 7, § 655 odst. 1, § 655a odst. 1 zákona c. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve zní pozdějších předpisů (dále jen ,,ObchZ“). Dále s tímto pojmem pracuje rodinné právo(8) a zákon o ochranných známkách(9). V návrhu nového občanského zákoníku (dále jen ,,NOZ“) má hojné zastoupení(10). Samo jazykové vyjádření v těchto ustanoveních je všelijaké. Hurdík je, co se týče různorodosti stanovení dobré víry, skeptický a nepřidává jí až takovou váhu(11). Dle mého však určité nuance mel zákonodárce na mysli. Opírám se přitom o teorii i n t e r p re t a č n í h o p ř e d p o k l a d u r a c i o n á l n í h o zákonodárce(12). Tato teorie vylu č uje možná pochybení zákonodárce. Normotvůrce směruje k racionální úpravě a nekonstruuje zákony svévolně, avšak v souladu s existujícími hodnotami společnosti a právními idejemi. Muže se zdát tato teorie utopistická či idealistická, avšak bylo by v rozporu s principem právní jistoty či možné naplnění zásady vigilantibus iura, kdyby tomu tak nebylo. Právo je určeno jeho adresátům a ti se na něj mohou spoléhat a musí být schopni z něj sami vyvozovat závěry. Tedy i při interpretaci zákona je nutno postupovat racionálně. Z pozice adresáta norem se zaměřím na rozbor variací zakotvení dobré víry. Nepočítaje teď právní vědomosti
29 www.
.org
nabyté, se jako průměrně znalá osoba můžu zeptat, proč by jinak zákonodárce používal její různá výrazové proměny, kdyby měl na mysli obsahově totéž? Ze zákonného vyjádření je možno vyvodit určité společné rysy, kdy chtěl zákonodárce v té a oné intenzitě používat dobrou víru: 1) Převaha subjektivní nevědomosti o právních nedostatcích V tomto případě bude přihlédnuto převážně k vnitřnímu přesvědčení. Nelze tedy brát v potaz okolnosti prozrazující vadnost, které mohly být v dispozici dobrověrné osoby, ale jen ty, které v ní skutečně byly nebo mohly být a (kumulativně) jí musely být spatřovány. Osoba v dobré víre je zde pokud ,,nevěděla nebo nemusela vědět“ o vadnosti jednání. Tato forma se vyskytuje v např. v §41a odst.2 OZ – neplatnosti takového právního úkonu se nelze dovolat vůči účastníku, který jej považoval za nezastřený jinými slovy nevěděl o jeho vadnosti (zastřenosti). Zde je převaha subjektivního hlediska nejvyšší a tento přístup je racionální. Projev vůle je vyjádřením konkrétní osoby a je nutno jej i s ohledem na ni vykládat. Dalším příkladem je i § 33b odst. 4 OZ. Převaha subjektivního prvku je však nižší (nevěděla a nemusela vědět). Tégl správně říká, že v tomto případě vylučuje dobrou víru hrubá nedbalost(13). Rovněž zde spatřuji racionální přístup. Pakliže se zmocněnec nedozvěděl o odvolání, tak je méně pravděpodobné, aby tato okolnost byla známa třetí osobě, ba dokonce byla povinna zjišťovat, zdali plná moc trvá. Z této skupiny lze dovodit určité relevantní závěry. Nevědomá nedbalost někdy nevylučuje dobrou víru (jen měl vědět, nikoli mohl ke všem okolnostem), z čehož plyne, že není absolutním pravidlem, že veškeré zavinění vylučuje dobrou víru. V návaznosti je pak možno mluvit o vyšší ochraně dobré víry, chráněné i tam, kde by osoba mohla být vědoma určitého nedostatku. Obstála by zde pak i judikatorní definice, což však není až tak podstatné. 2) Objektivní nevědomost o právních nedostatcích Vyjádřena je tato forma normativně jako ,,nevěděl a nemohl vědět“ např. v § 20 odst.2 OZ. Oproti předešlé skupině je nutno vycházet i z okolností o právních nedostatcích, které byť i jen mohly být vnímány jednajícím, kdyby nezanedbal míru péče a opatrnosti je odhalit. Tedy dobrou víru zde vylučuje veškeré zavinění, a to i nevědomá nedbalost. Rozsah okolností, ke kterým se dobrá víra vztahuje je zde i podstatně vyšší. Někdy se setkáme v zákonném vyjádření s doplněním o požadavek ,,zřetele ke všem okolnostem“, kupř. § 130 odst. 1 OZ. Přísnost dobré víry je na místě, jelikož se zasahuje do vlastnického práva, ať už jako předpoklad jeho vydržení nebo věcného břemene či stejné možnosti ochrany práv jako u vlastníka(14). Otázkou však zůstává, zda je zapotřebí tuto další podmínku speciálně stanovovat. Možnou odpověď nacházím v porovnání ustanovení § 20 odst. 2 OZ a § 15 odst. 2 ObchZ. Jedná se prakticky o totožné případy, avšak obchodní zákoník onen dodatek všech okolností zmiňuje. Bylo by však neracionální, kdyby jej nepožadovala i občanskoprávní úprava. Třetí osobou muže být v každém případe fyzická osoba nepodnikatel, a tedy polemiky o její profesionalitě nejsou na místě. Tam, kde zákon vysloveně se všemi okolnostmi pracuje, je nutno k nim přihlížet. V ostatních případech jejich rozsah bud odpovídat konkrétnímu případu. 3) Jednání v dobré víře Nemalým problémem pak je, pokud zákonodárce spojuje nabývání práva s požadavkem stavu osoby,, v dobré víre”. Tento typ bývá často užíván, ale neexistuje k němu žádná zákonná definice a ani obecný požadavek na zavinění. Pakliže bychom měli eminentní zájem na rozpoznání míry zavinění v tomto případě, pak existuje ustanovení, z něhož je možno dovodit jeho obsah. V právní úpravě je to případ ojedinělý a nutno polemizovat o jeho váze. § 32 odst.3 OZ používá terminologii ,,je-li zmocnitel v dobré víre a nebo věděl-li nebo musel vedet o určité okolnosti (...).
30
Za předpokladu, že zde zákonodárce zrcadlí subjektivní stránku, tedy užívá stejné intenzity míry nevědění (v dobré víre), tak míry vědění (věděl-li nebo musel vědět, tedy zlá víra) o určitých okolnostech, nám přihrává obsahově ke skupině převaha subjektivního nevědomosti o právních nedostatcích. Pak by ve většině případů zaviněná nevědomost nevylučovala dobrou víru. Jednalo by se o přílišnou ochranu dobré víry, který by a vice versa zapříčiňoval její možné zneužívání. Tento stav je tedy všeobecně neudržitelný. Dle mého názoru je otevřenost pojmu žádoucí, sic nenapomáhá právní jistotě adresátu, ale umožňuje jeho variabilní užívání v konkrétním případě soudní praxí. Tato obecnost pak i nahrává, aby subjektivní dobrá víra nabyla významu právního principu. 3.3 Konkrétní osoba a její význam při usuzování dobré víry V návaznosti na předešlou kapitolu zjišťuji, že je p o d s t a t n á k o n k ré t n í o s o b a p ř i u r č o v á n í dobrověrnosti. Zásadní roli bude hrát převážně tam, kde bylo nebo mohlo být objektivně v moci jednajícího zjistit právní nedostatky. Péče a ostražitost jednající osoby k odhalení vadnosti, kterou je nutno vynaložit, koresponduje s jejími vlastnostmi, schopnostmi a dovednostmi. Způsobilost k právním úkonům (svéprávnost), profesní zaměření i právní klasifikace jednajícího je třeba brát v uvážení při vynaložení určité míry péče a opatrnosti při vyhledávání, vnímání a zjišťování právních nedostatku z vnějších jevu a okolností. U osob, jejichž způsobilost k právním úkonům nebude bezvadná, není možno požadovat standard v obezřetnosti a péči, ale bude se odvíjet od konkrétního stavu nezpůsobilosti. Na subjektivní dobrou víru jako psychické kritérium bude mít nepochybně vliv duševní stav. V případě narušené psychiky, tedy ovlivn ě né duševními chorobami a mentální zaostalosti, je hranice povinné péče snížena o tento faktor. Osoby omezené ve způsobilosti či osoby nemající plnou způsobilost k právním úkonům jsou zpravidla důvěřivější a nebude tedy složité jejich nahlížení na věc klamavým jednáním determinovat. Kupř. k osobě ve věku 15 let je třeba přihlížet rozdílně než vůči 17-letému. Mladší osoba bude zpravidla (právně vždy - posuzováno objektivně) na nižší rozumové a volní vyspělosti. Z povahy věci je třeba k těmto subjektivním okolnostem přihlížet. Tyto skutečnosti je tedy možno dovozovat z ustanovení o způsobilosti k právním úkonům, i možno přímo nalézt v úpravě distančních smluv, kde je stanovena ochranu nezletilých(15). Osoby způsobilé k právním úkonům jsou nepochybně způsobilé i k odhalení jejich možné vadnosti (ad maiore ad minus), pakliže se projevuje v objektivně vnímatelné sféře. V současném právním pojetí tato kategorie nemá tak velký význam, resp. si ji ne vždy uvědomujeme. NOZ je bohatým a chvályhodným zdrojem o míře péče a odůvodnitelnosti jednání. Jednak stanovuje určitý standrat jednání osob, když presumuje průměrný rozum svéprávných osob a jejich adekvátní péci a opatrnost(16). Dále § 4 odst. 2 říká, že tam, kde právní řád spojuje následek s vědomím, je odůvodněný takový stav vědomí jednající osoby, které ji musel být z jejího postavení zřejmý. Pojem postavení osoby je dostatečně široký, abychom pod něj subsumovali ř adu vlastností jednající osoby. Důležitější roli bude zastávat u osob jejich nabyté vědomosti ze zastávané profese nebo stavu(17). Např. u právníka bude prosaditelnost právního omylu asi mizivá. Pakliže nebude právník při poskytování právních služeb jednat s péči, která by mu měla být vzhledem k profesi vlastní, pak to bude na jeho vrub(18). Zvolený přístup je pozitivní a nepřímo zavazuje osoby, aby s těmi vlastnostmi náležitě zacházely a užívali je. Právní klasifikací je jakýsi právní status jednotlivce radící se do určité skupiny. V dnešní době se bude jednat zejména o osobu spotřebitele a profesionála. U osoby spotřebitele je subjektivní dobrá víra mnohdy dotvá ř ena č i až nahrazována formalistickými
požadavky na jednání dodavatele. Příkladem můžou být distanční smlouvy, kdy v předsmluvním stádiu musí být spotřebiteli poskytnuty obšírné množství informací(19). Pokud budou poskytnuty tak, jak to zákon v § 53 odst. 3 OZ požaduje, tj. určitým a srozumitelným způsobem, bude zde omezený prostor pro vyvolání omylu v očích spotřebitele. Zde tedy okolnosti relevantní pro utváření psychiky budou zpravidla široce poskytnuty a jsou posuzovány z pohledu pr ů m ě rného spot ř ebitele(20), a tedy podobně jako u svéprávných osob de lege ferenda. Profesionálem je pak myšlen protipól spotřebitele (dodavatel). Jeho znalost práva bude o poznání vetší, a také jeho obezřetnost by měla být v každodennosti ekonomických vztahu vyšší. Co je pak u této skupiny důležitější, že krom fyzické osoby podnikatele půjde o právnické osoby, u nichž je jejich ,,psychické“ přesvědčení o dobrověrnosti zajímavým tématem. Nabízí se nám tedy problém, kdo bude nositelem onoho psychického stavu a povinným subjektem při vynakládání potřebné péče a opatrnosti. Přijali bychom teorii reality o povaze právnické osoby, vnímanou jakou živý subjekt, pak bychom těžce obstáli v nalézání jejího duševního stavu. O důvod navíc takovou teorii odmítnout. Pojetí smysluplnější, na němž je postaveno současné právo, je teorie fikce(21). Zde je vnímána právnická osoba jako právně vykonstruovaná, jež nemá mimoprávní přesah. Od umělého subjektu nebude možno rovněž odvozovat jeho psychické vnímání, lépe se nám ale bude chápat jeho nutné odvození od fyzických osob jí tvořící a vystupující jejím jménem či za ni. U řady právnický osob bude vystupovat její jménem kolegiální sbor jako statutární orgán. Zde se klade otázka, zda je při jeho rozhodování podstatná dobrá víra u všech jeho členů nebo bude postačovat většina(22)? Dle mého je nezbytná dobrá víra absolutně, tj. u každé osoby. Vycházím z faktu, že postačuje u psychologického kritéria dobré víry pouhá pochybnost o bezvadném postupu. Bude-li i jen jedna osoba znát okolnost zakládající bez dalšího zlou víru, tak nelze mluvit o dobrověrnosti vůči celému kolegiu, resp. právnické osobě. Vycházím přitom ze skutečnosti, že kolegiální orgán nejen rozhoduje, ale o tomto rozhodnutí i jedná. Zde pak presumuji, že ona osoba vědomá vadnosti postupu vysloví tento fakt. Zastává-li bychom opačný názor, pak by bylo výhodné u sebe tento fakt ,,ututlat“ a skrýt tak zlou víru. Není spravedlivé dotovat zlověrné chování a je přirozené nepřímo zavazovat ostatní k poctivému jednání. V NOZ se s podobným výslovným stanovením setkáme(23). 3.4 Dokazování subjektivní dobré víry Hmotněprávní stránka dobré víry není jediným úskalím, kde se setkáváme s nesnázemi. Své specifika nese i její procesního dokazování. Co bude předmětem dokazování a na kom bude spočívat důkazní břemeno jsou zde hlavním tématem. Subjektivní dobrá víra se váže, někdy výlučně, na psychickou sféru jednajícího, tato však důkazně bude těžce uchopitelná. Její prokázání by pouhou fixací na myšlenkové pochody a vnitřní stavy nabyvatele činilo důkazní břemeno neunesitelné či s markantními obtížemi. Nutno je tedy posuzovat nejen vnitřní stav tzv. subjektivní hledisko, ale zejména pak vnější okolnosti, z nichž lze usuzovat její dobrověrnost. Příkladně použiji oprávněné držby nemovitosti. „Dobrá víra držitele se musí vztahovat ke všem právním skutečnostem, které mají za následek nabytí věcí nebo práva, které je předmětem držby, tedy i k existenci písemné smlouvy o převodu nemovitosti(24). Zde tedy jsou vnější okolnosti podmínkou pro prokázání dobré víry. Nemalým problémem je presumpce dobré víry, která by ve svém důsledku přenášela důkazní břemeno ohledně její neexistence na osobu jí vyvracející. Jako obvykle se vyhneme interpretačním a aplikačním rozporům. Zákon ohledně této technice pohlížení na dobrou víru mlčí. Můžeme nalézt jen zvýhodnění při pochybnostech v případe oprávněného držitele. Co se aplikační praxe týče, tak Ústavní soud kráčí ve
šlépějích presumpce dobré víry (bona fides praesumitur). Nejvyšší soud ,,kupodivu” zastává, že dobrou víru má prokazovat ten, komu je dobrá víra ku prospěchu(26). Ku prospěchu bude zpravidla pak tomu, kdo se jí dovolává, tudíž se zde presumuje zlá víra, jestliže dotyčný neunese důkazní břemeno. Obě konstrukce jsou protichůdné a nelze z nich vyvodit důsledek. Mohli bychom však vycházet analogií z odpovědností za škodu, kde se zavinění v podobě nevědomé nedbalosti presumuje, kde bychom spíše potvrzovali druhou teorii. Avšak náhrada škody chrání pozbývání hodnot a dobré víra ochraňuje jejich nabývání. Tudíž zde nemáme jasné východisko, kterým směrem se upírat, ač některé zahraniční úpravy(27) i já upřednostňuji presumpci dobra. Opírám se přitom sice o trestně právní zásadu presumpce neviny vycházející z předpokladu řádného občana(28) . Vina je pak procesním vyjádřením zla, do něhož spadá i kategorie zlé víry. NOZ si tento nedostatek a řeší jej ve prospěch presumpce dobré víry(29). S ohledem na aplikační rozbroj, je to určitě přínosem, avšak dle jiných odborníku není zvolen nejšťastnější způsob. Kritizována je zde smíšenost s poctivostí(30) a dále umístění tohoto pravidla v části věnující se zásadám(31). Dle mého by bylo příhodnější zakomponovat zde zásadu subjektivní dobré víry, ne techniky její presumpce. 3.5 Subjektivní dobrá víra principem? Na konec oddílu subjektivní dobré víry jsem paradoxně, dle mého zařadil její nejdůležitější kapitolu. Z normativního zakotvení této roviny dobré víry může někomu plynout, že má formu právního pravidla a užívá se v taxativně daných případech. Jsem názoru, že se však jedná o princip práva. Zvláštní povahu ukázala ochrana dobré víry ve vztahu k vlastnickému právu. Dnes je tato otázka spojována s kauzou nabytí vlastnického práva od ,,nevlastníka“ a byť ve zkratce, je třeba se tím zabývat. Právní problém spočívá v účincích odstoupení od smlouvy po nabytí vlastnického práva k předmětu předešlé kupní smlouvy třetí osobou. § 48 OZ říká, že odstoupením od smlouvy se ex tunc ruší její účinky, přičemž nestanovuje žádné další podmínky pro možnou ochranu nabytých práv jinými osobami. Důslednou aplikací je převodce vlastnického práva od počátku nevlastníkem a komukoli věc dále převedl, učinil tak neoprávněně. Jsou však argumenty, proč tak nečinit. V době převodu práva byla osoba převodce vlastníkem. Pakliže nabyvatel nevěděl a nemohl vědět, že kupující chce obratem věc prodat, ač nezaplatil původnímu vlastníku kupní cenu, pak je spravedlivé tento psychický stav chránit. Dalším argumentem je působení závazkového právního vztahu inter partes. Závazek nemůže působit vůči třetím osobám. V neposlední řadě je nutno zmínit, že stav nezhojíme ani analogií jiných ustanovení(32). Tento případ byl řešen odlišně Nejvyšším a Ústavním soudem ČR, který se za nabyvatele práv postavil. Pakliže před odstoupením prodávajícího kupující (nabyvatel práva) dále převedl věc na další osobu a ta byla v dobré víře, tak se stává jejím vlastníkem. Dobrá víra byla použita v případě, kdy tak zákon výslovně nestanoví. Tento stav nahrává postavení subjektivní dobré víry jako principu, avšak je třeba zkoumat její povahu v širším hledisku. Ve prospěch vypovídá obecnost stanovení pojmu ,,dobré víry“ a jeho poměřování s jinými zásadami, jenž jsou znaky právního principu. Německý právní teoretik Robert Alexy říká: ,,právní principy dosud nejsou vztaženy na hranice skutečného ani normativního světa, což lze vyjádřit i tak, že principy zpravidla neobsahují konkrétní skutkovou podstatu, tj. vymezení předpokladů, kdy mají být aplikovány“(33). Nekonkrétnost dobré víry je zachována její různorodostí v zákoně (viz. kapitola 3.2) a rovněž i v uplatňování obecně tam, kde zmírňuje potřebnost bezvadného právního titulu, není dostatečně určité a jen vyvozením nauky. Ve prospěch principiálního pohledu mluví obdobně i teorie
Holländera, dle něhož právní principy jsou formulovány nejobecnějším způsobem a zpravidla neobsahují pro normu typické strukturální části(34). Občas se můžeme setkat v s dobrou vírou v její rozepsané podobě, tedy jaké si nevědění. Pravidelně však zákonodárce jen formuluje požadavek jednání v ,,dobré víře“. Lze z těchto případů jen dovodit, že se má dobrá víra chránit. Tato obecnost ponechává právě možnost jejího použití v konkrétním případě v té a oné intenzitě a dovoluje nám poměřování s jinými principy. Poměřování je dalším znakem právního principu. Striktní oddělující teze, jejíž zastáncem je Ronald Dworkin rozděluje právě principy a pravidla podle způsobu aplikace. Pakliže se jedná o střet dvou pravidel, tak tento rozpor se dá právně vyřešit, kupř. lex specialis derogat legi generali, lex posterior derogat legi priori. V tomto střetu vždy najdeme jednoznačného vítěze, avšak u principů je potřeba jejich delšího válčení v podobě poměřování(35). Test proporcionality mezi dobrou vírou a sílou vlastnictví je tomuto případu vlastní. Subjektivní dobrá víra se tedy může uplatnit i v jiných než zákonem stanovených případech. Dle mého je tak právě proto, že i její hodnota je nad pouhým normativním zakotvením a v některých případech jen prosakuje na povrh. Bývá subsumována pod právní jistotu. Ta je však jakýmsi obecným právním principem pro celé právo nikoli jen soukromé. Tento ,,ultraprincip“ zastřešuje i ochranu práv třetích osob, odmítnutí retroaktivyty, ochrana nabytých práv(36). I přes úvahy však existuje soudní rozkol a momentálně nevane všeobecně pozitivní vítr pro tuto zásadu. Taktéž na stav nabytí od nevlastníka již reaguje NOZ výslovně v § 1048 a normativně umožňuje tento institut. Cílem je však nejspíše ukončení aplikačních rozporů, ač mezi některými(37) čítaje mě, je jasno. Právo však čelí stále novým situacím a nelze odmítat možnost vyvstání dalšího případu aplikace dobré víry mimo zákonné stanovení. Nutno říci, že NOZ částečně proklamuje subjektivní dobrou víru jako zásadu. Činí tak začleněním presumpce dobré víry do úpravy základních zásad (§ 7 NOZ). Pokud tedy má mít pouhé právní pravidlo presumpce dobré víry zásadový charakter, ad minore ad maius ji musí mít i subjektivní dobrá víra. 4.Objektivní dobrá víra V objektivním smyslu chápeme dobrou víru jako mravní kategorii. Jedná se o etickou hodnotu, která provází společnost a právo. Jedná se obecný právní princip, ač některé(38) právní řády ji tuto váhu nepřidávají. V evropském kontextu o ní však víceméně panuje shoda, což dokazuje společný projekt evropského soukromého práva(39). Její obsahový význam není jednoduché rozklíčovat. Na kongresu věnovaném dobré víře na Lousisanských dnech byla přiléhavě přirovnávána k chameleonu(40). Národní označení zahrnuje dvě významové roviny, tudíž je potřeba hledat východisko v zahraniční úpravě. Německo švýcarská terminologie pracuje s pojmem Treu und Glauben(41) (důvěra a věrnost) , v anglicky mluvících zemích pak fair dealing (čestné jednání, poctivý obchod) nebo fair use (čestné užití, čestnost), francouzské užití bonne foi(42) (dobrá víra, poctivost). Souhrnně se pak ztotožňuji s Agarkovem, jež o objektivní dobré víře prohlašuje: ,,Princip dobré víry neznamená nic jiného, než čestnost ve vztazích mezi lidmi“(43). Jejím opakem je dle Hurdíka a dalších zásada autonomie vůle. Zamyslíme-li se, pak je tento protiklad namístě. Mají-li strany absolutní volnost, tak lze očekávat, že mnohdy budou uzavírané závazky za hranicí ekvity a tudíž i i objektivní dobré víry. V právní rovině můžeme objektivní dobrou víru charakterizovat demonstrativně následujícími postuláty(44): 1. Každý je povinen držet dané slovo. Bezesporu je zde implikována zásada pacta sund servanda, avšak jedná se o širší vymezení. Je však vyjádřením širším,
kde i jiné než smluvní závazky, je třeba plnit, např. culpa in contrahendo. Je-li dáno protistraně slovo, že s ní bude uzavřena smlouva a v důsledku přípravy kontraktu jí vzniknou náklady, je potřeba vzniklou škodu nahradit. Tento projev zásady objektivní dobré víry je v NOZ přímo zakotven(45). 2. Postavení jedné smluvní strany nesmí zhoršit v důsledku jednání strany druhé. Kupř. můžeme najít u převzetí dluhu (§531 OZ). Zde je chráněna situace, aby debitor svůj dluh nepřevedl na platebně neschopného a tím zhoršil postavení kreditora při uspokojení ze závazku. 3. Smluvní strany by měly být ušetřeny absurdních následků uzavření dohody. V tomto případě můžeme najít souvislost se zásadou dobrých mravů. Např. lichvářské úroky či přemrštěné smluvní pokuty budou neplatné pro rozpor s dobrými mravy. 4. Úmyslné porušení smlouvy je v rozporu se zásadou dobré víry. Promítá se nám tento postulát nepochybně v odpovědnosti za škodu. 5. Nepoctivost zakládá zlou víru. Ačkoliv může tento bod případ kontroverzní, mísící objektivní dobré víry a subjektivní dobrou víru, není tomu tak. Neříká se tímto, že poctivost zakládá dobrou víru. Pakliže osoba ví, že jedná vadně a i tak chce nabýt určitou hodnotu, lze právem označit toto jednání za nepoctivé. Ač byl obsahový výčet demonstrativní a nikterak právně závazný, ukazuje nám, jak se objektivní dobrá víra podílela na výstavbě některých ustanovení a tu a tam i ukazuje svou normativní silu. Konkrétnější projevy pak nalézáme zejména v právu obchodním, kde je označována jako poctivé obchodní zvyklosti a zásady poctivého obchodního styku, dále pak s ním pracuje autorský zákon ve smyslu poctivých zvyklostí. V občanskoprávní úpravě je součástí dobrých mravů. Bonos mores a bona fides má nepochybně společný etický základ a bude se tu a tam prolínat (viz 3. postulát), nelze však tyto pojmy absolutně ztotožňovat. Dále se setkáváme s mravní dobrou vírou v podobě bezdůvodného obohacení z nepoctivých zdrojů. I když komunistické právo zásady práva potlačovalo, toto je příkladná ukázka, jak jej mohlo i využít ve svůj prospěch a potlačovat jím tzv. veksláky. Nepoctivými zdroji jsou však i majetkové hodnoty získané trestnou činností a taktéž nabyté v rozporu s dobrými mravy aj.(46). Dobrá víra v objektivním smyslu se dále prolíná do úpravy spotřebitelských smluv, byť ne zcela šťastně v jazykové totožném vyjádření(47). V NOZ se setkáváme s objektivní dobrou vírou a jejími projevy v hojnějším počtu v § 2 odst. 1 a 3, § 3, § 5 – 8, § 208 odst. 1, § 964 odst.1, § 972, § 1662 odst. 1 a 2, § 1687, § 1697, § 1698, § 1725 – 1727, § 1728, 2694 odst. 1. Jazykově ji zde vyjadřuje jako kritéria poctivosti, čestnosti, přiměřenosti, slušnosti, vyváženosti aj. Tento přístup je vzhledem k následující kapitole správný. 5. Terminologické nedostatky a přešlapy Jak z předchozího textu vyplynulo, jsou s jedním pojmem ztotožňovány dva významy. Právní nauka s tímto homonymním pojmem nemá problémy. Rozdělení na subjektivní a objektivní dobrou víru je již v myšlení právníků zakořeněné a terminologická změna by asi nebyla všeobecně přijímána. Tam, kde však právo vystupuje navenek a upravuje chování subjektů, je nezbytné, aby bylo srozumitelné svým adresátům. Zákonodárce pozici adresátům stěžuje, kdy užívá ,,dobré víry“ v obou významových rovinách. Ve většině případů je označení ,,dobrá víra“ spojována v právním řádu se subjektivní dobrou vírou a lze požadavek psychického kritéria dovodit, mluvme tedy o dobré víře v pravém slova smyslu. Jsou však hraniční případy, kde i odborná veřejnost tápe(48). Tento stav je v rozporu obecným požadavkem na právní pojmosloví, jenž musí splňovat kritéria ostrosti, jasnosti, jednoznačnosti, srozumitelnosti a věcné správnosti aj. Jeden z nejznámějších jazykových přešlapů je nedomyšlený překlad evropské směrnice upravující spotřebitelské smlouvy. Krom jiného bylo záměrem harmonizačních snah užití objektivní dobré víry.
31 www.
.org
V případě § 56 odst. 1 OZ (obdobně § 53 odst.3) přistoupil zákonodárce k doslovnému překladu směrnice z good faith na dobrou víru a nedbal jeho běžného národní legislativního vyjádření v občanském zákoníku především. Přičemž samotný překlad dostupný na oficiálních internetových stránkách Evropské unie paradoxně ctí české užívání termínu a překládá termín jako požadavek přiměřenosti(51). Ač zde není interpretací pro právníka problémem určit o jaký typ se jedná, u průměrného adresáta, tak tomu být nemusí. V rámci občanského zákoníku je toto užití výjimkou a dle mého jeho konzistenci nabourává a činí, tak pojem dobré víry méně srozumitelný. Možná byl úmysl zákonodárce používat slovní spojení dobré víry i pro mravní kritérium, aby někteří právní spekulanti neodmítali její místo v českém právní řádu. Přímá pozitivizace přirozené zásady není nutná k její existenci, ale může její existenci zdůraznit. Avšak na první místě je nezbytná srozumitelnost adresátům, a ostatní případy z platného práva vytlačovat. Srovnatelně Tégl správně poukazuje na potřebu uzavírání nejednoznačnosti dobré víry(52). V současné době je s ohledem byť i jen na množství zákonů fakticky nenaplnitelná zásada vigilantibus iura a takovéto přešlapy tuto nemožnost jen prohlubují. Možná by se české soukromé právo mohlo inspirovat polskou úpravou, která dobrou víru užívá jenom v pravém slova smyslu (dobra wiara). NOZ správně uvádí objektivní dobrou víru v jiných synonymech. Neznamená, že by byla objektivní dobrá víra zásadově nahrazena, jen se projevuje právním řadem navenek tak, jak to situace požaduje. 7. Závěrem Souhrnně lze říci, že dobrá víra zastává v českém soukromém právu důležitou funkci v řadě případů. Ochrana dobrověrného psychického stavu i požadavek etického chování v právních stycích je nezbytná pro českou společnost. Zdůraznění jejich existence v době, kdy v právní stav a naplňování spravedlnosti adresáti norem nemají důvěru, je pozitivním přístupem zakotvení kritérií slušnosti, spravedlnosti aj. do právního řádu. Právo je označováno jako minimem morálky, nezbytností však je, aby z ní vycházelo a respektovalo ji. Navrhovaná změna soukromého práva se nese v tomto duchu a i objektivní dobrou víru náležitě zakomponovává, kde se objevuje nepochybně častěji, než je tomu v současnosti, z čehož mám radost. Zastávám totiž názor, že dobrá víra v obou svých obsahových variací byla, je a bude důležitou hodnotou provázející společnost i právo, neboť právo je umění dobrého a spravedlivého a nemělo by ji tedy opomíjet. _________________________________________________ (1) k náboženskému významu fides blíže Blaho,P: Bona fides v rimskom závazkovom práve in Skřejpek, M. et al Bona fides. Sborník II. konference českých a slovenských romanistu, Nakladatelství VODNÁŘ, Praha 2000, str.12 (2) Nejvyšší zákon je nejvyšší křivda. Cicero, M.T. De officiis, 1, 33 (3) Bartošek, M. Encyklopedie římského práva. Praha: Academia, 1994. str. 112, heslo ,,fides“ (4) Cicero, M.T.: Op. cit. sub. 2, 3, 17 (5) V podrobnostech ELIÁŠ, K a kol. Občanský zákoník. Velký akademický komentář. Praha: LINDE PRAHA, 2008. str. 570 (6) Hurdík: Zpravidla se jedná o nezaviněnou nevědomost o právních nedostatcích určitého právního stavu hurdík. In Hurdík, J: Zásady soukromého práva. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 1998, str. 123 Telec: Subjektivní duševní stav objektivně zdůvodnitelného vlastního přesvědčení, že mi patří právo nebo že jednám po právu. In Telec, I: Poctivost a důvěra, dobrá víra, dobré mravy, veřejná morálka a veřejný pořádek, Právní rozhledy, 2011, č.1. str. 2 (7) Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 1987, sp. zn. 3 Cz 42/87 (8) § 104b zákona č.94/1963 Sb., o rodině (9) § 4 písm. m), § 7 odst. 1, písm. k) zákona č. 441/2003, o ochranných známkách a (...) (10) Př. § 826, § 1279 odst. 2, § 1585, § 1725, § 1842, § 1925 atd. (11) Hurdík, J: Zásady soukromého práva. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 1998, str. 122 (12) Melzer, F: Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2009, str. 86. (13) Blíže Tégl, Petr: Další úvahy o dobré víře v subjektivním smyslu, Ad notam, 2007, č.6, str. 183 a násl. (14) § 126 odst.2 OZ dává obdobnou ochranu oprávněnému držiteli jako vlastníku. (15) § 53 odst. 3 OZ (16) § 4 odst. 1. NOZ (17) Stavem jsou popisovány v důvodové zprávě k NOZ specifické vlastnosti osoby, které nevyplývají z momentálně vykonávaného povolání, ale s odborností související (např. student medicíny, voják v záloze). (18) Dle § 5 odst. 1 NOZ (1) Kdo se veřejně nebo ve styku s jinou osobou přihlásí k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu, dává tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním nebo stavem spojena. Jedná-li bez této odborné péče, jde to k jeho tíži. (19) Demonstrativně vyjmenovány v §53 odst. 4 OZ. (20) S tímto pojmem se můžeme setkat u rozhodovací praxe ESD a dále v 18. a 19. důvodu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES. Je vykládán jako člověk mající dostatek informací a je v rozumné míře pozorný a opatrný, s ohledem na sociální, kulturní a jazykové faktory. Z každé možné kategorie, ať se jedná o handicapované, etnika či národní příslušnost, bude
32
utvářen její průměrný jedinec, který je měřítkem ve spotřebitelských vztazích. (21) Blíže k teoriím Švestka, J a kol. Občanské právo hmotné 1. 5. vydání. Praha: Wolters Kluver, 2009, str. 176. (22) Sedláček, J., Rouček, F. Komentář k čsl. obecnému zákoníku občanskému a občanské právo na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Díl II. Praha, 1935, str. 138. (23) Dle § 147 (2) dobrá víra členů orgánu právnické osoby se přičítá právnické osobě. Z toho dovozuji, že i zlá víra se přičítá právnické osobě, byť i u jednoho člena. (24) Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 4. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1178/96 (25) § 130 OZ Jestliže jsou zde o dobrověrnosti pochybnosti, převáží dobrá víra (in dubio boni viri), opak by např. činil vydržení jako dlouhodobý proces značně ztíženým. (26) Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.1.2008, sp.zn 31 Cdo 3177/2005 (27) § 3 odst. 1 švýcarského zákoníku, čl. 7 polského kodexu (28) Kratochvíl, V. In Musil, J., Kratochvíl, V., Šámal, P. a kol. Trestní právo procesní. 3. vyd. Praha: C.H.Beck, 2007, str. 133. (29) Dle § 7 NOZ má se za to, že ten, kdo určitým způsobem právně jednal, jednal poctivě a v dobré víře. (30) K tomu v podrobnostech Tégl, P: K úpravě dobré víry v návrhu nového občanského zákoníku, Bulletin Advokacie, 2011, č.1-2, str. 46. (31) Blíže v Hurdík, J: Dobrá víra, Právník, 2007, č.5, str. 569 (32) Obchodní zákoník v § 466 dokonce stanoví, že tak je možno nabýt vlastnického práva i od skutečného nevlastníka v době převodu. Bylo by nelogické, aby speciální úprava byla tak diametrálně odlišná. Vždyť jako prvotní prodávající může být v obou případech fyzická osoba, tedy neprofesionál. Občanský zákoník zná však další případy nabytí od nevlastníka. Konkrétně § 458 upravuje nabytí vlastnického práva v dobré víře od nepravého dědice, kde však prvotně dochází k originálnímu nabytí vlastnického práva a situace je odlišná. Analogie by tedy byla vyloučena, jelikož nejde o totožné případy. (33) Melzer, F: Op. cit. sub.12, str. 51. (34) Holländer, P. Nástin filosofie práva, úvahy strukturální. 1. vydání. Praha: Všehrd, 2000, s. 33. (35) Melzer, F: Op. cit. sub.12, str. 48. (36) Obdobně Hurdík, J: Op. cit. sub.11, str. 115. (37) Melzer, F: Op. cit. sub.12, str. 52. (38) Např.Anglie, kde v rozhodnutí House of lords ve věci Walford vs. Miles se říká, že je v praxi tato zásada nenaplnitelná. (39) čl. 1.106 Principles of European Contract Law (PECL) říká: ,,Při výkonu svých práv a plnění svých povinností musí každá strana jednat v souladu s dobrou vírou“. (40) La bonne foi. Journées louisisnaises, 1992, Travaux de l´Association Henri Capitant. (41) § 242 BGB, čl. 2 švýcarského občanského kodexu. (42) čl. 1384 Code civil (43) Agarkov, M.M., Problema zloupotreblenija pravom v sovetskom graždanskom prave, Izvestija AN SSSR, č. 6, r. 1946, s. 430. (44) Dělení viz Zapletal, J. Zásada dobré víry a její uplatnění v soukromém právu. Právní rozhledy, 2006, č.2, s.61. (45) Dle §3 odst. 2 písm.d) NOZ daný slib zavazuje a smlouvy se mají plnit. (46) Srov. R 1/1979, s. 11 (47) § 53 odst. 3 a § 56 odst. 1 OZ (48) Balarin, J. Poznámky k (absenci) principu dobré víry v návrhu občanského zákoníku, Bulletin advokacie. č.1-2 2011, str. 28 (49) Více v Knapp, Vědecká propedeutika pro právníky, EUROLEX BOHEMIA, Praha 2003, 192 a násl. (50) Směrnice Rady 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. (51) Eur-lex.europa.eu [online]. 1993-04-21 [cit. 2011-02-28]. Dostupné z W W W : < h t t p : / / e u r lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:1993:095:0029:030:CS: HTML>. (52) Tégl, P: K úpravě dobré víry v návrhu nového občanského zákoníku, Bulletin Advokacie, 2011, č.1-2, str. 43.
37 www.
.org
ELSA Kalendář akcí 2011 DUBEN
Law School on Human Rights Datum: 4. - 16. 4. 2011 Místo: Novgorod, Rusko Popis: letní škola zaměřená na lidská práva Kontaktní osoba: Anna Hurmerinta E-mail:
[email protected]
International Conference “Is Healthcare right to life or a privilege?” Datum: 9. - 10. 4. 2011 Místo: Stockholm, Švédsko Popis: mezinárodní konference zaměřená na zdravotnické právo Kontaktní osoba: Maureen Odum E-mail:
[email protected]
Internatinal Seminar on Entertainment Law Datum: 15. - 17. 4. 2011 Místo: Kharkiv, Ukrajina Popis: mezinárodní seminář se zaměřením na právo sdělovacích prostředků Kontaktní osoba: Dariia Shapovalova E-mail:
Písemné kolo Czech Moot Court Competition v občanském právu Datum: 17. 4. 2011 Místo: celá ČR Popis: soutěž v simulovaném soudním sporu Kontaktní osoba: Voloďa Procjuk E-mail:
[email protected]
38
Consumer Protection and Carrier Liability in Air Transport Datum: 27. 4. - 1. 5. 2011 Místo: Varšava, Polsko Popis: mezinárodní konference zaměřená na ochranu spotřebitele v letecké dopravě Kontaktní osoba: Kinga Kolasa E-mail:
[email protected]
Seminar on International Humanitarian Law “Privatization of Warfare” Datum: 27. 4. - 1. 5. 2011 Místo: Talin, Estonsko Popis: mezinárodní konference zaměřená na ochranu spotřebitele v letecké dopravě Kontaktní osoba: Kadri Suurkivi E-mail:
[email protected]
SPEAK UP! - the legal right to express yourself freely, Conference on Media and Politics Datum: 6. - 8. 5. 2011 Místo: Veliko Tarnovo, Bulharsko Popis: mezinárodní konference zaměřená na svobodu projevu a mediální právo Kontaktní osoba: Elitsa Vasileva E-mail:
[email protected]
International Seminar “ Law and...Mass Media, Image, Culture, Dance, Legal Thriller, Religion, Metaphor” Datum: 16. - 19. 5. 2011 Místo: Trieste, Itálie Popis: mezinárodní seminář Kontaktní osoba: Antonella Biasy E-mail:
[email protected]
KVEŤEN
SRPEN
Czech Moot Court Competition v římském právu Datum: 3. 5. 2011 Místo: Brno Popis: soutěž v simulovaném soudním sporu Kontaktní osoba: Lenka Mlýnková E-mail:
[email protected]
Summer Law School - Health Law Datum: 28. 8. - 4. 9. 2011 Místo: Brno Popis: letní škola se zaměřením na zdravotní právo Kontaktní osoba: Iva Šimková E-mail:
[email protected]
Ústní kolo Czech Moot Court Competition v občanském právu Datum: 6. 5. 2011 Místo: Praha Popis: soutěž v simulovaném soudním sporu Kontaktní osoba: Voloďa Procjuk E-mail:
[email protected]
Více akcí naleznete na www.elsa.cz.
