Právnické osoby – pojem, znaky, typologie, vznik, správa, zánik Spolky MGR. JAN ZEZULČÍK VOŠ SOKRATES 2015
historický vznik PO
počátky v římském právu
Právnické osoby byly označovány jako „personae vice fingitur“ – působí jako osoby, existují na místě osob.
V římském právu takovou existenci měla jednak sdružení osob- universitates personarum neboli korporace, jednak jednoty věcí- universitates rerum (bonorum) neboli nadace
NOZ
právnické osoby definuje již v obecných ustanoveních o osobách (Hlava II, Díl 1). Podle § 20 odst. 1 „Právnická osoba je organizovaný útvar, o kterém zákon stanoví, že má právní osobnost, nebo jehož právní osobnost zákon uzná. Právnická
osoba může bez zřetele na předmět své činnosti mít práva a povinnosti, které se slučují s její právní povahou.“
právnická
osoba je považována za umělý výtvor, který je následně vnímán a vystupuje jako právní realita (teorie přenesené reality)
z
těchto ustanovení je zřejmý rozdíl oproti fyzickým osobám, kdy právnické osoby obdobné přirozené právo na vlastní právní osobnost nemají a je věcí státu přizná-li různým entitám tohoto druhu způsobilost mít práva a povinnosti
podle
§ 20 odst. 2 NOZ „právnické osoby veřejného práva podléhají zákonům, podle nichž byly zřízeny; ustanovení tohoto zákona se použijí jen tehdy, slučuje-li se to s právní povahou těchto osob.“
Právní
regulace právnických osob v NOZ je zamýšlena jako normativní základ pro všechny typy právnických osob, který je všeobecně podpůrně použitelný
Pojmové znaky právnických osob 1.
právní osobnost – způsobilost mít v mezích právního řádu
práva a povinnosti. Podle § 118 NOZ„právnická osoba má právní osobnost od svého vzniku do svého zániku.“
Důležitý je § 17 NOZ, podle kterého „práva může mít a vykonávat jen osoba. Povinnost lze uložit jen osobě a jen vůči ní lze plnění povinnosti vymáhat (odst. 1). Zřídí-li někdo právo nebo uloží-li povinnost tomu, co osobou není, přičte se právo nebo povinnost osobě, které podle povahy právního případu náleží (odst. 2).“
Právo ani povinnost nelze přičíst organizační složce, protože ta není samostatnou právnickou osobou.
2.
svéprávnost - způsobilost nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem. PO má zásadně neomezenou subjektivitu (podle § 164 odst. 1 NOZ „člen statutárního orgánu může zastupovat právnickou osobu ve všech záležitostech)“ a tady i neomezenou možnost právně jednat.
NOZ
nikde nehovoří o svéprávnosti PO ani o okamžiku jejího získání
Protože
však u PO nelze hovořit o rozumovém a volním vývoji a není tak důvod oddělovat okamžik získání právní osobnosti a svéprávnosti, je zřejmé, že obě kvality PO získá v tomtéž okamžiku, tedy svým vznikem (logicky to vyvodíme i z § 127)
3.
deliktní způsobilost (lépe „způsobilost k zavinění“) podle § 167 NOZ „právnickou osobu zavazuje protiprávní čin, kterého se při plnění svých úkolů dopustil člen voleného orgánu, zaměstnanec nebo jiný její zástupce vůči třetí osobě.“ PO
je tak způsobilá k zavinění a odpovědnosti občanskoprávní. Zároveň ale též správní a s účinností od 1. 1. 2012, na základě z. č. 418/2011 Sb., také trestní.
4. vlastní majetek l způsobilost PO mít práva a povinnosti i její deliktní způsobilost předpokládají u každé PO její jmění (aktiva a pasiva) oddělené od jmění jiných osob
5. organizační struktura předpokládá
ji už § 20 odst. 1 NOZ. Každá PO musí mít např. statutární orgán, bez kterého by nemohla právně komunikovat s vnějším světem.
Veřejné rejstříky právnických osob § 120
(1) Do veřejného rejstříku se o právnické osobě zapíše alespoň den jejího vzniku, den jejího zrušení s uvedením právního důvodu a den jejího zániku, jakož i její název, adresa sídla a předmět činnosti, jméno a adresa bydliště nebo sídla každého člena statutárního orgánu spolu s uvedením způsobu, jakým tento orgán právnickou osobu zastupuje, a údajů o dni vzniku nebo zániku jejich funkce.
Identifikační znaky právnických osob atributy,
které umožňují odlišit jednu PO od jiné každá PO je musí mít, jinak nelze uvažovat o její právní existenci Název, sídlo, předmět činnosti
NÁZEV NOZ
neurčuje, že název musí mít PO už při svém ustavení, pouze říká, že „jménem právnické osoby je její název“ (§ 132 odst. 1) a že „název musí odlišit právnickou osobu od jiné osoby a obsahovat označení její právní formy. Název
nesmí být klamavý (§ 132 odst. 2).“
název
může obsahovat jméno člověka, k němuž má právnická osoba zvláštní vztah.
Je-li
člověk živ, lze užít jeho jméno v názvu právnické osoby jen s jeho souhlasem; zemřel-li, aniž dal souhlas, vyžaduje se souhlas jeho manžela, a pokud není, souhlas zletilého potomka, a pokud není on, souhlas předka.
Kdo
má právo udělit souhlas k užití jména člověka v názvu právnické osoby, má právo jej kdykoli odvolat, a to i když jej udělil na určitou dobu
Právnická
osoba, která byla dotčena zpochybněním svého práva k názvu nebo která utrpěla újmu pro neoprávněný zásah do tohoto práva, nebo které taková újma hrozí, zejména neoprávněným užitím názvu, se může domáhat, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.
SÍDLO sídlo,
jako pojmový a identifikační znak, musí být určeno již při ustavení právnické osoby, v zakladatelském jednání však stačí uvést pouze název obce – plnou adresu sídla je nutné ohlásit až do veřejného rejstříku
Každý se může dovolat skutečného sídla právnické osoby.
Proti
tomu, kdo se dovolá sídla zapsaného ve veřejném rejstříku, nemůže právnická osoba namítat, že má skutečné sídlo v jiném místě.
Sídlo
může být i v bytě, ovšem za jiných podmínek než za účinnosti OZ (podle § 19c odst. 1 OZ, neodporuje-li to povaze právnické osoby nebo rozsahu její činnosti) – nenaruší-li to klid a pořádek v domě.
předmět činnosti podstatná
náležitost zakladatelského právního jednání (§ 123 odst. 1 NOZ)
může
se plést s účelem PO, což je širší, obecnější pojem
NOZ
sleduje ochranu veřejného pořádku (§ 1 odst. 2, § 588), když v § 145 říká, že se zakazuje zakládat právnické osoby, jež by chtěly dosahovat svých cílů nezákonně, zejména „popřením nebo omezením osobních, politických nebo jiných práv osob pro jejich národnost, pohlaví, rasu, původ, politické nebo jiné smýšlení, náboženské vyznání a sociální postavení, rozněcováním nenávisti a nesnášenlivosti, podporou násilí nebo řízením orgánu veřejné moci nebo výkonu veřejné správy bez zákonného zmocnění.“
Podle
§145 odst. 2 se „zakazuje se založit právnickou osobu ozbrojenou nebo s ozbrojenými složkami, ledaže se jedná o právnickou osobu zřízenou zákonem, jíž zákon ozbrojení nebo vytvoření ozbrojené složky výslovně dovoluje nebo ukládá, nebo o právnickou osobu, která nakládá se zbraněmi v souvislosti se svým podnikáním podle jiného právního předpisu, anebo o právnickou osobu, jejíž členové drží nebo užívají zbraně pro sportovní nebo kulturní účely či k myslivosti nebo k plnění úkolů podle jiného právního předpisu.“
Druhy právnických osob 1. korporace jsou sdružení několika osob (FO či PO) za účelem konání určité společné činnosti, základem je osobní substrát, korporace je subjekt práva odlišný od svých členů
2. fundace je účelové sdružení majetku fyzickou či právnickou osobou, základem nadace je věcný substrát, který vykazuje vlastní právní osobnost
3. ústav – zvláštní právnická osoba, která není založena na principu demokratickém, nýbrž hierarchickém a do popředí vystupují vztahy mezi ústavem a uživateli jeho služeb – destinatáři. Vykonává činnosti užitečné společensky nebo hospodářsky s využitím své osobní a majetkové složky. Ústav provozuje činnost, jejíž výsledky jsou každému rovnocenně dostupné za
právnické osoby veřejnoprávní a soukromoprávní stěžejní rozdíl mezi právnickými osobami práva soukromého a veřejného je v: právním důvodu jejich vzniku povaze právních předpisů, které se na ty či ony právnické osoby vztahují funkci právnických osob (sledují soukromý nebo veřejný účel)
právnické
osoby veřejného práva jsou zřizovány zákonem nebo správním rozhodnutím, podřízeny jsou veřejnoprávním předpisům
právnické
osoby soukromého práva jsou zakládány právním jednáním a vztahují se na ně předpisy soukromého práva
Právnickou
osobou je také stát a charakter právnických osob, tzv. veřejnoprávních korporací, mají i územní samosprávné celky, např. obce.
Stát
a veřejnoprávní korporace, které kromě samosprávného hospodaření plní také úkoly v soustavě státního administrativního aparátu, se podstatně odlišují od ostatních právnických osob korporativního typu, jakými jsou obchodní společnosti, družstva nebo spolky.
Samostatnou
kategorii právnických osob tvoří – Česká filharmonie či Akademie múzických umění v Praze či Výzkumný ústav pedagogický Jana Ámose Komenského – které vznikly na základě dekretu prezidenta republiky. dále státní organizace jako České dráhy, a.s., Česká pošta a.s., či státní podniky v režimu zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku.
Příklady právnických osob
obchodní společnost
evropská společnost
akciová společnost
společnost s ručením omezeným
veřejná obchodní společnost
komanditní společnost
státní podnik
národní podnik
SPOLKY
(1)
- § 214 NOZ
Alespoň tři osoby vedené společným zájmem mohou založit k jeho naplňování spolek jako samosprávný a dobrovolný svazek členů a spolčovat se v něm.
nestátní nezisková organizace
obecně prospěšná společnost
občanské sdružení
nadace a nadační fond
církev a náboženská společnost
církevní právnická osoba (např. orgán církve, řeholní řád, farnost, účelové zařízení pro charitu)
svaz církví a náboženských společností
veřejnoprávní právnické osoby
stát (organizační složky státu nejsou samostatnými právnickými osobami, ale mají v některých ohledech obdobné postavení jako právnické osoby)
kraj
obec
svazek obcí
příspěvková organizace
státní fond
vysoká škola
školská právnická osoba
veřejná výzkumná instituce
PO se nedělí na ziskové a neziskové podle toho, zda vytvářejí zisk či nikoli, ale podle toho, jak s ním nakládají ziskové
PO vytvářejí zisk hlavně za účelem jeho rozdělení mezi své členy nebo k jeho použití pro sebe, např. obchodní společnosti neziskové PO nesledují vytváření zisku jako svůj prioritní účel a vytvoří-li jej, používají jeho rozhodující část k obecně prospěšným účelům
Vznik právnických osob PO
vznikají v zásadě třemi různými způsoby → systém volného zakládání (právní volnosti), systém registrační (legality) a koncesní (povolovací)
podle
§ 122 NOZ „právnickou osobu lze ustavit zakladatelským právním jednáním, zákonem, rozhodnutím orgánu veřejné moci, popřípadě jiným způsobem, který stanoví jiný právní předpis.“
1. registrační systém dvoufázové konstituování PO A. ustavení ustavuje se zakladatelským právním jednáním (není řeč o zakladatelském dokumentu, neboť to je pouze listina osvědčující, že bylo právně jednáno) v písemné formě, které musí obsahovat název, sídlo, předmět činnosti, statutární orgán a způsob jeho vzniku, nestanoví-li toto zákon přímo, a také, po vzoru stávající úpravy s.r.o., ale i zavedené praxe, určení prvních členů tohoto orgánu –tu se projevuje subsidiarita NOZ, který stanoví jen minimální obsahové náležitosti
toto jednání má podobu zakladatelské listiny, je-li PO zakládána jednou osobou (zákon stanoví bližší podmínky), stanov či jiné smlouvy neuvede-li se, na jaký čas se právnická osoba ustavuje, platí nevyvratitelná právní domněnka, že je ustavena na dobu neurčitou
B.
vznik zápisem do veřejného rejstříku, účinností zákona, kterým se PO zakládá (nestanoví-li sám okamžik pozdější) tímto
okamžikem získává právní osobnost a svéprávnost
jednání
jménem společnosti před jejím vznikem podle § 127 NOZ – kdo takto jedná, je z tohoto jednání oprávněn a zavázán sám – PO může toto jednání na sebe do tří měsíců od vzniku převzít – pak platí, že je z tohoto jednání oprávněna a zavázána od počátku.
§
128 NOZ, stanoví, že „po vzniku právnické osoby se nelze domáhat určení, že nevznikla, a nelze z toho důvodu zrušit její zápis do veřejného rejstříku.“
soud
však může prohlásit PO po jejím vzniku za neplatnou i bez návrhu, jestliže: a) zakladatelské právní jednání chybí, b) zakladatelské právní jednání nemá náležitost nezbytnou pro právní existenci právnické osoby (srov. pojmové znaky), c) právní jednání zakladatelů odporuje § 145 NOZ d) právnickou osobu založilo méně osob, než je k tomu podle zákona třeba.
„dnem, kdy je právnická osoba prohlášena za neplatnou, vstupuje do likvidace (§ 129 odst. 2)“, před rozhodnutím podle § 129 poskytne soud právnické osobě přiměřenou lhůtu k zjednání nápravy, jedná-li se o závadu, kterou lze odstranit (§ 130, zásada prevence)“,
2.
systém volného zakládání utvářejí se tak odborové organizace a organizace zaměstnavatelů
3. systém koncesní uplatňuje
se např. u investičních společností některé PO soukromého práva se utvářejí zcela zvláštním způsobem → příkladem může být společenství vlastníků jednotek
Orgány právnických osob §
151 odst. 1 NOZ: „Zákon stanoví, popřípadě zakladatelské právní jednání určí, jakým způsobem a v jakém rozsahu členové orgánů právnické osoby za ni rozhodují a nahrazují její vůli.“
Člen
„voleného orgánu“ musí být plně svéprávný – nezletilý či osoba s omezenou svéprávností jím může být, „týká-li se hlavní činnost právnické osoby nezletilých nebo osob s omezenou svéprávností, není-li hlavním účelem právnické osoby podnikání a určí-li tuto možnost zakladatelské právní jednání (§ 152 odst. 3).“
Úpadek
nevylučuje možnost být členem orgánu, taková osoba to ovšem musí buďto předem, nebo bez zbytečného odkladu oznámit tomu, kdo ji povolává do funkce – pokud to neudělá, může ji na návrh osoby s právním zájmem z funkce odvolat soud, čímž není dotčena možnost toho, kdo osobu povolal do funkce člena orgánu, rozhodnout o tom, že v něm zůstane i nadále
Zánik právnických osob Opět
dvoufázový proces, je nutné vypořádat její majetek (likvidační podstatu), vyrovnat dluhy věřitelům a naložit s čistým majetkovým zůstatkem, jenž vyplyne z likvidace (s likvidačním zůstatkem), podle zákona
1. zrušení bez
likvidace: podle § 169 odst. 1,nabývá-li celé jmění PO její právní nástupce (při přeměně je PO zrušena dnem účinnosti přeměny) nebo stanoví-li tak zákon (např. zrušením konkursu proto, že majetek PO je zcela nepostačující)
s
likvidací: likvidace je pravidlem, protože to lépe odpovídá právní jistotě (viz § 169 odst. 2), ale rozhodnutí o zrušení s likvidací může být odvoláno, dokud ještě nedošlo k naplnění účelu likvidace (§ 170).
l
s likvidací se klasicky zrušuje rozhodnutím orgánu společnosti nebo rozhodnutím orgánu veřejné moci (a to s účinky ode dne uvedeného v rozhodnutí, jinak dnem účinnosti, resp. právní moci), zákonem, uplynutím doby a dosažením účelu.
§ 172 soud může na návrh osoby s právním zájmem a nově i bez návrhu rozhodnout o zrušení společnosti s likvidací, jestliže:
a) vyvíjí nezákonnou činnost v takové míře, že to závažným způsobem narušuje veřejný pořádek
b) již nadále nesplňuje předpoklady vyžadované pro vznik právnické osoby zákonem,
c) nemá déle než dva roky statutární orgán schopný usnášet se, nebo
d) tak stanoví zákon.
Stejně jako u neplatné PO soud nejprve určí lhůtu k odstranění nedostatku, je-li to možné
Likvidace: Jestliže
si PO při dobrovolném zrušení sama neustaví likvidátora, stane se likvidátorem z moci zákona každý člen statutárního orgánu právnické osoby (§ 189 odst. 2 NOZ). Nová zákonná konstrukce má odlehčit justici, protože dosud v těchto případech musel rozhodovat soud (§ 71 odst. 1 ObchZ)
2.
Zánik „Právnická osoba zapsaná do veřejného rejstříku zaniká dnem výmazu z veřejného rejstříku, právnická osoba, která nepodléhá zápisu do veřejného rejstříku, zaniká skončením likvidace (§ 185,186)“
Přechodná ustanovení NOZ k obecným ustanovením o právnických osobách
§ 3041
Právní povaha právnických osob upravených tímto zákonem se řídí ustanoveními tohoto zákona ode dne nabytí jeho účinnosti. Bylo-li přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona zahájeno řízení o zápisu právnické osoby do veřejného rejstříku, dokončí se podle dosavadních právních předpisů; odporuje-li však zakladatelské právní jednání učiněné přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dosavadním právním předpisům, považuje se za platné, vyhovuje-li ustanovením tohoto zákona.
Ustanovení společenské smlouvy nebo statutu právnických osob uvedených v odstavci 1, která odporují donucujícím ustanovením tohoto zákona, pozbývají závaznosti dnem nabytí jeho účinnosti; právnická osoba přizpůsobí do tří let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona společenskou smlouvu nebo statut úpravě tohoto zákona a doručí je orgánu veřejné moci, který vede veřejný rejstřík, do něhož je právnická osoba zapsána. Neučiní-li tak, příslušný orgán veřejné moci ji k tomu vyzve a stanoví ve výzvě dodatečnou přiměřenou lhůtu ke splnění této povinnosti; uplyne-li dodatečná lhůta marně, soud právnickou osobu na návrh orgánu veřejné moci nebo osoby, která na tom osvědčí právní zájem, zruší a nařídí její likvidaci.
§ 3042
Odporuje-li název právnické osoby ustanovením tohoto zákona, přizpůsobí právnická osoba svůj název požadavkům tohoto zákona do dvou let ode dne nabytí jeho účinnosti. Není povinna tak učinit tehdy, jsou-li pro to důležité důvody, zejména užívala-li právnická osoba svůj název dlouhodobě a je-li pro ni tak příznačný, že jeho zaměnitelnost nebo klamavost nelze rozumně předpokládat.
§ 3043
(1) Odporují-li smlouva nebo rozhodnutí o přeměně právnické osoby učiněné přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dosavadním právním předpisům, považují se za platné, vyhovují-li ustanovením tohoto zákona a nezamítl-li příslušný orgán veřejné moci přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona návrh na zápis přeměny do veřejného rejstříku, anebo nerozhodl-li, že k přeměně nedošlo.
(2) Bylo-li přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona rozhodnuto o zrušení nebo přeměně právnické osoby, postupuje se podle dosavadních právních předpisů, nerozhodne-li příslušný orgán právnické osoby do tří měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, že se uplatní postup podle tohoto zákona. Ustanovení tohoto zákona na ochranu věřitelů se použijí i na případy, kdy bylo rozhodnutí o zrušení nebo přeměně právnické osoby přijato přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona nebylo ještě zapsáno do veřejného rejstříku.
§ 3044
Ustanovení § 128 se použije i na zakladatelská právní jednání a na přeměny právnických osob, k nimž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
§ 3045
(1) Sdružení podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů, se považují za spolky podle tohoto zákona. Sdružení má právo změnit svoji právní formu na ústav nebo sociální družstvo podle jiného zákona.
(2) Organizační jednotky sdružení způsobilé jednat svým jménem podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů, se považují za pobočné spolky podle tohoto zákona. Statutární orgán hlavního spolku podá do tří let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona návrh na zápis pobočného spolku, jinak posledním dnem této lhůty právní osobnost pobočného spolku zaniká.
SPOLEK
Spolek je obecně sdružení či skupina osob.
V českém právu je od 1. ledna 2014 spolek zvláštní forma právnické osoby, určená pro samosprávné a dobrovolné sdružení osob vedených společným zájmem, které je založeno nejméně třemi osobami.
Účelem spolku mohou být buď vzájemně prospěšné cíle, tedy společné aktivity zaměřené jen na členy spolku (sportovní kluby, myslivecká sdružení apod.), nebo veřejně prospěšné cíle směřující vůči veřejnosti (poskytování sociálních služeb, vzdělávací a informační aktivity apod.), případně cíle smíšené.
Spolek může vlastním jménem podnikat, ale nesmí to být jeho hlavní činností a případný zisk musí být použit na podporu dosažení vlastních cílů spolku.
Členy spolku mohou být fyzické i právnické osoby.
Název musí obsahovat slova „spolek“ nebo „zapsaný spolek“, případně zkratku „z. s.“
Zapisuje se do spolkového rejstříku, který je veden příslušným rejstříkovým soudem. Právně upraven je v § 214–302občanského zákoníku
Nový občanský zákoník, č. 89/2012 Sb., s účinností od 1. ledna 2014 znovu zavedl do českého právního řádu pojem spolků. Zrušil dosavadní zákon o sdružování občanů a tématiku spolků upravil v § 214–302.
§ 3045 nového občanského zákoníku stanoví, že sdružení podle zákona o sdružování občanů se ihned s účinností zákona považují za spolky. Občanská sdružení mají rovněž povinnost v přechodné lhůtě stanovené zákonem uvést stanovy a název organizace do souladu s podmínkami, které zákon stanoví pro spolky.
VZNIK SPOLKU
Spolek jako samosprávný a dobrovolný svazek mohou založit alespoň tři osoby (není omezeno, zda fyzické či právnické) vedené společným zájmem k jeho naplňování.
Spolek, které sdružuje spolky, se označuje jako svaz.
Zakládacím aktem spolku je shoda nejméně tří zakladatelů na stanovách.
Ty musejí obsahovat přinejmenším název a sídlo spolku, účel spolku, práva a povinnosti členů vůči spolku, popřípadě určení způsobu, jak jim budou práva a povinnosti vznikat, a určení statutárního orgánu spolku. Stanovy mohou určit výši a splatnost členského příspěvku.
ZRUŠENÍ SPOLKU
Soud může spolek zrušit na návrh osoby, která na tom má oprávněný zájem, nebo i bez návrhu, pokud vyvíjí zakázanou činnost nebo pokud nutí třetí osoby ke členství ve spolku, účasti na jeho činnosti nebo jeho podpoře nebo pokud brání členům vystoupit.
Dále soud zruší spolek za podmínek, které jsou obecně stanoveny pro zrušení právnické osoby, tedy vyvíjí-li nezákonnou činnost v míře narušující veřejný pořádek nebo nesplňuje-li požadavky vyžadované zákonem pro vznik spolku (to může být například pokles počtu členů pod tři) nebo je-li statutární orgán déle než dva roky neusnášeníschopný.
Členové spolku neručí za dluhy spolku.
Nelze-li v případě zrušení spolku s likvidací určit likvidátora jinak, může soud jmenovat likvidátorem některého z členů statutárního orgánu, a to i bez jeho souhlasu, a není-li tom možné, může jmenovat likvidátorem některého člena spolku, rovněž i bez jeho souhlasu
ČLENSTVÍ
Členství může vzniknout účastí na ustavující schůzi, přijetím za člena nebo jiným způsobem určeným stanovami, při zachování dobrovolnosti členství.
Členství zaniká především vystoupením nebo vyloučením, ale může zaniknout i jiným způsobem, který stanoví stanovy nebo zákon. Pokud stanovy neurčují jinak, zaniká členství automaticky také tím, když člen nezaplatí členský příspěvek ani ve stanovené přiměřené lhůtě po urgenci, v níž je na tento následek upozorněn. Pokud stanovy neurčí jinak, členství se váže na osobu člena a nepřechází na jeho právního nástupce.
Zákon nestanoví povinnost spolku vést seznam členů, avšak pokud takový seznam vede, musí stanovy určit způsob provádění zápisů a výmazů a způsob zpřístupnění seznamu či jeho nezpřístupnění. Uveřejnění seznamu je možné pouze se souhlasem všech členů, kteří jsou v něm zapsáni.
ORGÁNY Orgány spolku jsou statutární orgán a nejvyšší orgán, popřípadě kontrolní komise, rozhodčí komise a další orgány určené ve stanovách. Stanovy mohou orgány spolku pojmenovat libovolně, nevzbudí-li tím klamný dojem o jejich povaze. Statutární orgán může být kolektivní (výbor) nebo individuální (předseda). Neurčují-li stanovy jinak, členy statutárního orgánu volí a odvolává nejvyšší orgán spolku. Neurčují-li stanovy funkční období členů volených orgánů spolku, je toto období pětileté a členové voleného orgánu mohou za zákonem stanovených podmínek kooptovat náhradní členy orgánu do nejbližšího zasedání orgánu příslušného k volbě.
Pokud stanovy nestanoví jinak, je nejvyšším orgánem spolku členská schůze.
Statutární orgán může být totožný s nejvyšším orgánem spolku; pokud v takovém případě není s to vykonávat svoji působnost po dobu delší než jeden měsíc, pak působnost nejvyššího orgánu spolku přechází na shromáždění všech členů spolku, které svolá nejméně pětina členů spolku, nestanoví-li stanovy jinak.
SPOLKOVÝ REJSTŘÍK
Spolkový rejstřík byl zaveden zákonem č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob, který nabyl účinnosti 1. ledna 2014, spolu s novým občanským zákoníkem.
Zákon se zabývá celkem šesti různými veřejnými rejstříky právnických a fyzických osob, které zároveň prohlašuje za informační systémy veřejné správy a stanoví, že je vede rejstříkový soud v elektronické podobě a že zapsané údaje a listiny ze sbírky listin, která je součástí rejstříku, uveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup. Z povinnosti zveřejnění jsou vyjmuta rodná čísla osob, vložené listiny se však uveřejňují včetně rodných čísel. Ministerstvo financí je povinno uveřejnit způsobem umožňujícím dálkový přístup celkový seznam, tedy informace o osobách zapsaných v České republice s údajem, ve kterém z veřejných rejstříků jsou zapsány, a dalšími základními údaji z příslušných rejstříků.
