předmluva
PŘEDMLUVA
„Právní poměry státních zaměstnanců v ministerstvech a jiných správních úřadech upravuje zákon“ (Čl. 79 odst. 2 Ústavy České republiky). Ústava České republiky jednoznačně předpokládá zákonnou úpravu právních poměrů státních zaměstnanců, která by plně odpovídala nezbytným požadavkům na profesionalitu, nestrannost, na odpovědnost a transparentnost výkonu činností v rámci státní správy státními zaměstnanci v demokratickém právním státu. Způsob úpravy se ponechává na zákonodárci; měl by ovšem zvolit takový způsob, jenž naplní požadavky Ústavy České republiky a povede k moderní, stabilní a v neposlední řadě i efektivní právní úpravě právních poměrů státních zaměstnanců, odpovídající významu jejich postavení. Středoevropský správní prostor má své tradice i určitá společná východiska.
Zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě, odstraňuje diskontinuitu v oblasti obdobných právních předpisů, jak byly platné již v minulosti za Rakouska-Uherska a za Československé republiky, nicméně po roce 1950 byly zrušeny. Schválením a implementací zákona o státní službě se Česká republika připojila k naprosté většině evropských zemí, kde mají obdobné právní normy tradici i kontinuitu. Česká republika se 1. května 2004 stala řádnou členskou zemí Evropské unie.
K novým úkolům bylo nutno připočíst nezbytnost vytvoření kvalifikované, odpovědné a optimálně početné státní správy, schopné aplikovat komunitární předpisy. Jakkoliv Evropská unie členským zemím nepředepisuje systém státní služby, organizaci státní správy a kvalitu státní služby ovlivňuje požadavkem, že musí být schopny implementovat komunitární právo. Služba státních zaměstnanců pak musí odpovídat evropským standardům, to znamená, že musí vykonávat státní správu jako službu pro veřejnost, v níž bude omezen vliv politické sféry.
K tomuto principu přistupuje ústavněprávní požadavek, aby právní rámec postavení státních zaměstnanců explicitně stanovil zákon. Takto koncipovaný zákon, upravující otázky státní služby zaměstnanců státu, byl v minulosti již přijat – zákon č. 218/2002 Sb. o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon). Byl schválen jako veřejnoprávní norma a některá jeho ustanovení nabyla účinnosti již 28. května 2002.
Vzdělávací agentura VOX a.s. v roce 2005 vydala publikaci „Služební poměr státních zaměstnanců – zákon č. 218/2002 Sb. o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech“. Stejný autor JUDr. Miroslav Bělecký se v ní zabýval právní úpravou organizačních věcí služby a správy služebních vztahů státních zaměstnanců podle služebního zákona a čtenář se v ní mohl podrobně seznámit se zněním služebního zákona, komentářem k jeho ustanovením a otázkami aplikace do personálních činností správních úřadů. Knížka s titulem „Služební poměr státních zaměstnanců“ byla tehdy v podstatě první publikací, která aktuálně zachycovala změny provedené třemi novelami služebního zákona a stav k 1. květnu 2005.
5
6
předmluva
Nyní, přijetím zákona o státní službě, je v podstatě naplněn závazek České republiky zavést profesionální státní správu. Česká republika se tím přiřazuje k vyspělým evropským zemím, které už dlouhodobě reformují nebo modernizují systém služby státních zaměstnanců směrem k jeho větší otevřenosti, kdy kariérní postup podmiňují úspěšným složením zkoušky, rozšiřují vzdělávání státních zaměstnanců, výběrová řízení více otevírají pro uchazeče jiných veřejnoprávních institucí nebo soukromého sektoru. Publikace, kterou máte nyní před sebou, „Zákon o státní službě a zákony související“ se zabývá právní úpravou státní služby a služebními vztahy státních zaměstnanců podle zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, kterým zrušen a tím tak nahrazen někdejší služební zákon. Přináší úplné znění zákona o státní službě a komentář k jeho jednotlivým ustanovením včetně poznámek k aplikaci, které vycházejí z dlouholeté personálně-právní praxe, přednáškové a publikační činnosti autora a reflektují poznatky z personálních činností ministerstev a jiných správních úřadů. V neposlední řadě publikace přináší výklad k vybraným a ke dni redakční uzávěrky (30. června 2015) ve Sbírce zákonů vydaným prováděcích předpisům; v některých případech přibližuje účel a obsah služebních předpisů vydaných náměstkem ministra vnitra pro státní službu.
Zvýšená pozornost je věnována zejména částem, které pro dosavadní zaměstnance, převedené do státní služby, anebo vybrané na základě výběrových řízení budou představovat znalost, akceptaci a též přivyknutí si na novou právní úpravu; jedná se zejména o Část druhou zákona o státní službě, týkající se otázek služebního poměru, výběrových řízení a úřednických zkoušek, a Část čtvrtou „Kárná odpovědnost“, v Části páté o delegovaná ustanovení zákoníku práce, dále ustanovení vztahující se k aplikaci správního řádu v řízení ve věcech služebního poměru a v neposlední řadě je proveden i exkurz do problematiky správního soudnictví nebo je poměrně podrobně rozepsána problematika založení a vedení osobního spisu státního zaměstnance. Stranou nejsou na některých místech ponechány ani výhrady prezidenta České republiky ke schválenému znění zákona o státní službě a vyjádření a argumentace použitá v jím podané ústavní stížnosti.
Kniha „Zákon o státní službě a zákony související“ s doprovodným komentářem ke všem ustanovením zákona č. 234/2014 Sb., a vybraná judikatura ve věcech služebního poměru, publikace s komentářem k vybraným ustanovením změnového zákona č. 250/2014 Sb. a jiných zákonů (především správního řádu) a prováděcích právních předpisů, si klade za cíl být užitečnou a praktickou pomůckou pro zaměstnance působící v oblasti řízení lidských zdrojů, pro právníky a další odborníky ministerstev, ústředních správních úřadů a jiných služebních úřadů.
Je zpracována formou přístupnou pro všechny státní zaměstnance a tak i pro zájemce o otázky veřejnoprávní úpravy státní služby z řad veřejnosti, například z hlediska volby jejich povolání a profese v některém z oboru státní služby. Platí, že státní správa představuje klíčový nástroj pro zajištění fungování a rozvoj společnosti a pro zabezpečení vlády práva. K tomuto disponuje rozsáhlými nástroji normotvornými, finančními a správními. V celé řadě oblastí je odpovědná za přípravu koncepcí rozvoje společnosti a zajišťuje jejich implementaci.
předmluva
„Kvalitním, všeobecně uznávaným státním úředníkem se nestane nikdo v řádu několika měsíců nebo jednoho až dvou roků. Aby se jím stal, musí být nejen odborně na výši, ale mít i jistotu zřetelné perspektivy, kterou zákon o státní službě přináší. Lidé jsou dnes citliví na definitivu, která byla spojena s profesí úředníka ještě za první republiky. Doba takového modelu státní služby je nenávratně pryč. Hledejme nové symboly prestiže. Například odraz práce úředníků ve spokojenosti občanů s činností úřadů. (RNDR. Josef Postránecký, náměstek pro státní službu)
7
148
ČÁST třetí
Pro úplnost se patří ještě poznamenat, že důkazní břemeno, zda státní zaměstnanec byl s ostatními předpisy řádně seznámen, je v případném sporu na straně služebního úřadu.
Povinnosti státních zaměstnanců § 77
(1) Státní zaměstnanec je povinen a) zachovávat při výkonu služby věrnost České republice, b) vykonávat službu nestranně, v mezích svého oprávnění a zdržet se při výkonu služby všeho, co by mohlo ohrozit důvěru v jeho nestrannost, c) při výkonu služby dodržovat právní předpisy vztahující se k jejímu výkonu, služební předpisy a příkazy k výkonu služby, d) plnit služební úkoly osobně, řádně a včas, e) prohlubovat si vzdělání podle pokynů služebního orgánu, f) dodržovat služební kázeň, g) poskytovat informace o činnosti služebního úřadu podle zákona o svobodném přístupu k informacím, jestliže to patří k jeho služebním úkolům, h) zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dověděl při výkonu služby, a které v zájmu služebního úřadu nelze sdělovat jiným osobám; to neplatí, pokud byl této povinnosti zproštěn; povinnost zachovávat mlčenlivost, která státnímu zaměstnanci vyplývá z jiného zákona, není dotčena, i) zdržet se jednání, které by mohlo vést ke střetu veřejného zájmu se zájmy osobními, zejména nezneužívat informací nabytých v souvislosti s výkonem služby ve prospěch vlastní nebo jiného, jakož i nezneužívat postavení státního zaměstnance, j) v souvislosti s výkonem služby nepřijímat dary nebo jiné výhody v hodnotě přesahující částku 300 Kč, s výjimkou darů nebo výhod poskytovaných služebním orgánem, k) oznámit služebnímu orgánu, že je proti němu zahájeno trestní stíhání a v jaké věci, l) zastupovat představeného nebo státního zaměstnance na služebním místě zařazeném ve vyšší platové třídě, m) vykonávat službu ve výběrové komisi, zkušební komisi, při smírčím řízení, v kárné komisi a v dalších orgánech zřizovaných služebním orgánem podle služebního předpisu, n) zachovávat pravidla slušnosti vůči představeným, ostatním státním zaměstnancům a zaměstnancům ve správním úřadu a při úředním jednání, o) plně využívat služební dobu k výkonu služby, p) řádně hospodařit s prostředky svěřenými mu služebním úřadem a střežit a ochraňovat majetek, který mu byl svěřen, před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím, q) při výkonu služby z jiného místa vykonávat službu pouze na místě sjednaném v dohodě o výkonu služby z jiného místa a dodržovat podmínky sjednané v této dohodě, r) při úředním ústním nebo písemném jednání s fyzickými osobami nebo právnickými osobami sdělit své jméno, popřípadě jména, a příjmení, služební označení a název organizačního útvaru služebního úřadu, v němž je zařazen, s) vykonávat službu při odvracení živelní pohromy nebo jiného hrozícího nebezpečí anebo se podílet na zmírnění jejich bezprostředních následků, t) dodržovat pravidla etiky státního zaměstnance vydaná služebním předpisem.
POVINNOSTI A PRÁVA STÁTNÍCH ZAMĚSTNANCŮ, PŘÍKAZY K VÝKONU SLUŽBY A OCENĚNÍ ZA PŘÍKLADNÝ VÝKON SLUŽBY
(2) Povinnosti podle odstavce 1 písm. a) a h) až k) je povinen státní zaměstnanec dodržovat, i když nevykonává službu. (3) Víra, náboženství ani politické nebo jiné smýšlení státního zaměstnance nesmějí být na újmu řádného a nestranného výkonu jeho služby. (4) Povinnosti zachovávat mlčenlivost o služebních věcech může státního zaměstnance zprostit služební orgán; vedoucího služebního úřadu může této povinnosti zprostit vedoucí nadřízeného služebního úřadu. Nemá-li služební úřad nadřízený služební úřad, může vedoucího služebního úřadu zprostit povinnosti zachovávat mlčenlivost náměstek pro státní službu. (5) Povinnosti zachovávat mlčenlivost o služebních věcech může náměstka pro státní službu zprostit vláda nebo ministr vnitra na základě pověření vlády. (6) Jiné zákony, které stanoví povinnost zachovávat mlčenlivost, nejsou odstavci 4 a 5 dotčeny.
Komentář: Právní úprava povinností státních zaměstnanců se vztahuje na všechny státní zaměstnance, nečiní se rozdílu mezi řadovými státními zaměstnanci a představenými ve smyslu ustanovení § 9 zákona o státní službě.
Z výčtu povinností státního zaměstnance i představeného podle ustanovení § 77 a následujících je zřejmé, že obecně je provedená právní úprava v mnohém obdobná právní úpravě v ustanovení § 61 zrušeného služebního zákona. Shodně vypovídá též o tom, že ve služebním poměru převládají zvýšené povinnosti státního zaměstnance, čímž se zvyšuje tlak na kvalitu jeho odborné připravenosti, profesionální výkon služby a na kredit služby státních zaměstnanců. Lze dále konstatovat, že právní úprava provedená v § 77 odst. 1 zákona o státní službě v mnohém vychází také z právní úpravy povinností zaměstnanců České republiky, jak jsou jmenovány v ustanovení § 301 zákoníku práce. Na rozdíl od úpravy pracovněprávních vztahů je ale ústřední povinností státního zaměstnance, podle ustanovení § 77 odst. 1 písm. a), povinnost při výkonu státní služby zachovávat věrnost České republice. Povinnosti státním zaměstnancům jsou stanoveny v souladu s čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle něhož povinnosti státních zaměstnanců nutno stanovit zákonem. Kromě právní úpravy provedené v ustanovení § 77 a § 78 povinnosti státních zaměstnanců obsahují i jiná ustanovení zákona o státní službě. Zákon o státní službě státnímu zaměstnanci i ukládá, že na některé povinnosti musí dbát a dodržovat je, i když nevykonává službu ve služebním úřadu, ve svém služebním působišti.
Především jde o povinnost zachovávat při výkonu služby věrnost České republice, což představuje vůbec základní a nejdůležitější povinnost státního zaměstnance. Vhodno doplnit, že zákon o státní službě pojem „věrnosti České republice“ blíže nerozvádí. Lze pro aplikační praxi dovodit, že touto věrností se rozumí dodržování Ústavy České republiky, jejího právního řádu při uznání práv a svobod a při respektování zájmů České republiky a navazuje se tak na služební slib státního zaměstnance. V podstatě se navazuje na dikci § 22 zákona o státní službě, v němž se stanoví předpoklady pro přijetí
149
150
ČÁST třetí
do státní služby, a to jako dodržování demokratických zásad ústavního pořádku České republiky. Společně s takto vymezenou ústřední povinností je významné též dodržování služební kázně, neboť státní služba záleží v přísném dodržování služební kázně jak řadových státních zaměstnanců, tak představených. Důležitou povinností je povinnost zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se státní zaměstnanec dověděl při výkonu služby, a které v zájmu služebního úřadu nelze sdělovat jiným osobám. Jde o právní povinnosti zdržet se jednání, které by mohlo vést ke střetu veřejného zájmu se zájmy osobními, zejména způsobem zneužití informací nabytých v souvislosti s výkonem služby ve prospěch vlastní nebo jiného, jakož i postavení státního zaměstnance.
Zákon o státní službě státnímu zaměstnanci dále ukládá, že i pokud nevykonává službu ve služebním úřadu, platí pro něho zákaz v souvislosti s výkonem služby přijímat dary či jiné výhody v hodnotě přesahující částku 300 Kč, s výjimkou darů nebo výhod poskytovaných služebním orgánem. Dále, státním zaměstnancům oproti zrušenému služebnímu zákonu přibyly nabytím plné účinnosti zákona o státní službě další, upřesněné nebo zcela nové povinnosti.
Konkrétně, jedná se o právní povinnost stanovenou v § 77 odst. 1 písm. q) – při výkonu služby z jiného místa vykonávat službu pouze na místě sjednaném v dohodě o výkonu služby z jiného místa a dodržovat podmínky sjednané v této dohodě, a povinnost podle ustanovení § 77 odst. 1 písm. s) – vykonávat službu při odvracení živelní pohromy nebo jiného hrozícího nebezpečí nebo se podílet na zmírnění bezprostředních následků. Zároveň se v ustanovení § 77 odst. 3 jako povinnost zavádí zápověď, podle níž víra, náboženství ani politické nebo jiné smýšlení státního zaměstnance nesmějí být na újmu jeho řádného a nestranného výkonu jeho služby.
Jelikož v rámci projednávání a přijetí komplexního pozměňovacího poslaneckého návrhu nebyla k zákonu o státní službě vypracována žádná důvodová zpráva, lze dovodit, že právní povinnost v § 77 odst. 3 zákona o státní službě navazuje na antidiskriminační úpravu přijímacího řízení ve smyslu zákona o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a změně některých zákonů (antidiskriminační zákon).
Podle § 1 antidiskriminačního zákona platí, že tento zákon zapracovává předpisy Evropských společenství a v návaznosti na Listinu základních práv a svobod a mezinárodní smlouvy, které jsou součástí českého právního řádu, podrobněji vymezuje právo na rovné zacházení a zákaz diskriminace, mimo jiné, ve věcech práva na zaměstnání a přístupu k zaměstnání a taktéž ve věcech pracovních, služebních poměrů a jiné závislé činnosti.
Na druhé straně, bylo-li rozhodnuto o přijetí do služebního poměru a zařazení státního zaměstnance na služební místo bez překážky jeho náboženského vyznání, víry či světového názoru, pak zase při výkonu služby nesmí jeho politické nebo jiné smýšlení být na újmu řádného a nestranného výkonu jeho služby. Obdobnou úpravu možno nalézt také v zákoně o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, a to v ustanovení § 45 odst. 1 g) jako povinnost „vykonávat službu tak, aby nebyla ovlivňována jeho politickým, náboženským nebo jiným přesvědčením“.
POVINNOSTI A PRÁVA STÁTNÍCH ZAMĚSTNANCŮ, PŘÍKAZY K VÝKONU SLUŽBY A OCENĚNÍ ZA PŘÍKLADNÝ VÝKON SLUŽBY
Do ustanovení § 77 odst. 1 písm. b) zákonodárce zařadil právní povinnost státního zaměstnance vykonávat službu nestranně, v mezích svého oprávnění a zdržet se při výkonu služby všeho, co by mohlo ohrozit důvěru v jeho nestrannost.
Z dalších právních povinností obsažených v § 77 odst. 1 lze výslovně vyzdvihnout to, že státní zaměstnanec je povinen dodržovat právní předpisy vztahující se k výkonu služby, služební předpisy a příkazy k výkonu služby, plnit služební úkoly řádně a včas, řádně hospodařit s prostředky svěřenými mu služebním úřadem a střežit a ochraňovat majetek, který mu byl svěřen, před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím.
Z charakteru veřejnoprávní úpravy služebního poměru pak vyplývá zejména právní povinnost dodržovat služební kázeň, neboť služba ve smyslu zákona o státní službě záleží právě v přísném a přesném dodržování služební kázně. Rovněž tak, státní zaměstnanec se musí zdržet jednání, které by mohlo vést ke střetu veřejného zájmu se zájmy osobními, nezneužívat informací nabytých v souvislosti s výkonem služby ve prospěch vlastní či třetí osoby, jakož ani zneužívat postavení státního zaměstnance. Zákon o státní službě státnímu zaměstnanci logicky ukládá i povinnost zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dověděl při výkonu služby, a v zájmu služebního úřadu je nelze sdělovat jiným osobám.
Úprava v § 77 odst. 4 a 5 současně stanoví postupy ke zbavení mlčenlivosti. Lze v této souvislosti vzpomenout právní úpravu v ustanovení § 15 odst. 4 zákona č. 349/1999 Sb. o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. Z ní vyplývá, že pro účely šetření podle předchozích odstavců zprostí na žádost ochránce osoba k tomu oprávněná dle zvláštního zákona jednotlivé zaměstnance úřadu mlčenlivosti, je-li jim zvláštním zákonem uložena. Nestanoví-li zvláštní zákon, kdo je osobou oprávněnou zprostit povinnosti mlčenlivosti, podle zákona o státní službě povinnosti zachovávat mlčenlivost o služebních věcech může státního zaměstnance zprostit služební orgán; vedoucího služebního úřadu může této povinnosti zprostit vedoucí nadřízeného služebního úřadu. Nemá-li služební úřad služební úřad nadřízený, vedoucího služebního úřadu je oprávněn zprostit povinnosti zachovávat mlčenlivost náměstek pro státní službu.
Náměstka pro státní službu může povinnosti zachovávat mlčenlivost o služebních věcech zprostit vláda nebo ministr vnitra na základě pověření vlády. Dále se v § 77 odst. 6 stanoví, že jiné zákony, které stanoví povinnost zachovávat mlčenlivost, nejsou odstavci 4 a 5 dotčeny. Podle § 77 odst. 1 písm. k) musí státní zaměstnanec oznámit služebnímu orgánu, že je proti němu zahájeno trestní stíhání a v jaké věci.
Z hlediska praxe by státní zaměstnanec měl služebnímu orgánu oznámit relevantní údaje z usnesení o zahájení trestního stíhání, které jsou v ustanovení § 160 odst. 1 věta druhá trestního řádu stanoveny jako vyžadované náležitosti: výrok usnesení o zahájení trestního stíhání musí obsahovat popis skutku, ze kterého je státní zaměstnanec obviněn, aby nemohl být zaměněn s jiným, zákonné označení trestného činu, který je v tomto skutku spatřován, a současně obviněný musí být označen stejnými údaji, jaké musí být uvedeny v rozsudku (jméno a příjmení, den a místo narození, zaměstnání a bydliště, popř. jiný údaj potřebný k tomu, aby nemohl být zaměněn s jiným). Co se týče nezaměnitelnosti
151
152
ČÁST třetí
skutku, soudní praxe se přiklonila k názoru, že jest nutno, aby popis v usnesení o zahájení trestního stíhání uváděl okolnosti charakterizující všechny zákonné znaky skutkové podstaty daného trestného činu. V opačném případě je tento úkon stižen podstatnou procesní vadou.
Při posuzování správnosti a zákonnosti rozhodnutí policejního orgánu o zahájení trestního stíhání je třeba mít vždy na zřeteli skutečnost, že úkon činí orgán činný v trestním řízení v počátečním stadiu trestního řízení, tudíž je samozřejmé, že okruh informací, jež vedly k zahájení trestního stíhání proti určité osobě a pro konkrétní skutek, bude v další části trestního řízení rozšiřován na podkladě prováděných důkazů.
V době rozhodování podle § 160 odst. 1 trestního řádu totiž nelze po orgánech činných v trestním řízení požadovat natolik vyčerpávající vyjádření veškerých skutkových okolností, jež předmětný trestný čin charakterizují, neb trestná činnost v tomto stadiu trestního řízení nemusí (a často ani nemůže) být prokázána a ve skutkové větě popsána natolik spolehlivě a v šíři, jako je tomu např. u podávané obžaloby. V průběhu může trestní stíhání státní zástupce dočasně přerušit nebo zcela zastavit, jestliže se např. nepochybně prokáže, že daný skutek se nestal, nebo není trestným činem či jej nespáchal obviněný, případně jeho trestnost zanikla. Jinak trestní stíhání po vyšetření veškerých relevantních okolností, zajištění důkazů a svědků obvykle pokračuje podáním obžaloby a standardně nařízením hlavního líčení, ve kterém se o vině a případném trestu rozhodne. Nikoliv v poslední řadě je státní zaměstnanec povinen dodržovat pravidla profesní etiky. Pravidla profesní etiky se předpokládá provést úpravou ve služebním předpise.
Vhodno zde připomenout, že vláda schválila usnesením č. 270 ze dne 21. března 2001 „Kodex etiky zaměstnanců ve veřejné správě” s tím, že ministerstva, orgány státní správy a další instituce na jeho základě měla vydat vlastní Kodex etiky a seznámit s ním zaměstnance. Lze připojit, že Rezoluce Valného shromáždění OSN č. 34/1969, kterou byl přijat Kodex chování úředních osob prosazujících zákon, Úmluva Rady Evropy o korupci, dokumenty Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) mimo jiné zavazují k převzetí pravidel vzorových kodexů s cílem učinit z nich závaznou a vynutitelnou součást regulace zaměstnaneckých vztahů. Vcelku přirozeně se tím vyjadřuje oprávněný požadavek veřejnosti, že státní správa má disponovat zaměstnanci, kteří vykonávají službu profesionálně a v souladu s požadavky na neúplatnost, nestrannost a loajalitu. Nad rámec dosavadních povinností, vyplývajících z pracovního poměru, ustanovení § 77 odst. 1 písm. m) stanoví povinnost vykonávat službu ve výběrové komisi, zkušební komisi, při smírčím řízení, v kárné komisi a v dalších orgánech zřizovaných služebním orgánem podle služebního předpisu.
Oproti úpravě v zákoníku práce zákon o státní službě stanoví povinnost státnímu zaměstnanci sdělit při ústním či písemném úředním jednání s fyzickými nebo právnickými osobami své jméno, příjmení, služební označení a útvar služebního úřadu, ve kterém je státní zaměstnanec zařazen. Další z povinností je na základě příkazu zastupovat představeného nebo státního zaměstnance na služebním místě zařazeném ve vyšší platové třídě (podle § 66 zákona o státní službě).
POVINNOSTI A PRÁVA STÁTNÍCH ZAMĚSTNANCŮ, PŘÍKAZY K VÝKONU SLUŽBY A OCENĚNÍ ZA PŘÍKLADNÝ VÝKON SLUŽBY
V ustanovení § 77 odst. 1 písm. n) je řadovému státnímu zaměstnanci uložena povinnost úzce související s nutností vytváření pozitivního prostředí a atmosféry pro výkon služby a nekonfliktních vzájemných vztahů v rámci služebního styku a při úředním jednání ve styku s veřejností. Stanoví se nutnost zachovávat pravidla slušnosti vůči představeným, ostatním státním zaměstnancům a zaměstnancům zařazeným ve služebním úřadu.
Zmíněná povinnost jest vzájemná, neboť ustanovení § 78 písm. b) zákona o státní službě zase ukládá představeným zachovávat pravidla slušnosti vůči podřízeným státním zaměstnancům a zaměstnancům zařazeným ve služebním úřadu.
K povinnostem státního zaměstnance, jak je stanoveno v ustanovení § 77 odst. 1 písm. e), se též řadí povinnost státního zaměstnance prohlubovat si vzdělání podle pokynů služebního úřadu. Patří se doplnit, že se nejedná jen o povinnost. Ve smyslu ustanovení § 79 odst. 2 písm. d) zákona o státní službě je prohlubování vzdělání výslovně zařazeno v demonstrativním výčtu práv státního zaměstnance.
Na právo státního zaměstnance na prohlubování vzdělání, které je nedílnou součástí služebních vztahů státních zaměstnanců, přičemž se sleduje cíl jejich dalšího odborného růstu a profesionality služby v oboru služby, popřípadě získávání jazykových znalostí, navazuje úprava v ustanovení § 109 a následujících zákona o státní službě. Platí přitom, že náklady prohlubování vzdělání nese služební úřad. Doba prohlubování vzdělání je výkonem služby, za který přísluší státnímu zaměstnanci plat. Rozsah úlev ve službě při zvýšení vzdělání státního zaměstnance se řídí § 232 odst. 1 zákoníku práce; větší rozsah úlev nelze povolit.
Souběžně platí, že ke zvýšení vzdělání státního zaměstnance na náklady služebního úřadu včetně služebního volna k takovému vzdělání je třeba povolení služebního orgánu. Zvýšením vzdělání se rozumí též jeho rozšíření.
Podrobněji se patří pozastavit u povinnosti státního zaměstnance v ustanovení § 77 odst. 1 písm. g); stanoví se zde povinnost poskytovat informace o činnosti služebního úřadu ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. Plnění této povinnosti je vázáno na podmínku, že to bude patřit k jeho služebním úkolům na služebním místě, na které byl jmenován, což by měl blíže určit služební předpis ohledně poskytování informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím v podmínkách konkrétního služebního úřadu.
Má se za to, že vyjádření povinnosti státního zaměstnance „poskytovat informace o činnosti služebního úřadu ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím“, může leckdy vést, především z hlediska žadatelů o poskytnutí informací, k právně nesprávnému výkladu tohoto ustanovení.
Smyslem a účelem zákona o svobodném přístupu k informacím je sice oprávnění občanské veřejnosti na kontrolu činnosti orgánů veřejné moci. Nicméně, na straně druhé, povinné subjekty musí respektovat i legitimní omezení práva na informace, jak je stanoví čl. 17 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, navzdory tomu, že žadatelé právo na informace naopak nezřídka vnímají jako právo bezbřehé a absolutní. Žadatelé se tím a tak domáhají informací, které jsou z informační povinnosti vyloučeny (např. dle § 2 odst. 4
153
154
ČÁST třetí
zákona o svobodném přístupu k informacím se informační povinnost netýká dotazů na názory, právní výklady, sdělení budoucích rozhodnutí ani vytváření nových informací).
Tudíž, povinnost stanovenou v ustanovení § 77 odst. 1 písm. g) zákona o státní službě nutno v aplikační praxi interpretovat, že se jedná o povinnost, týkající se řádného vyřizování žádostí o poskytnutí informace na základě seznání skutkového a právního stavu, právního posouzení věci a provedení správního uvážení, řádného vedení řízení o odvolání nebo při vyřizování stížnosti na postup při vyřizování podané žádosti o informace. Jak plyne z ustanovení § 20 zákona o svobodném přístupu k informacím, nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se při postupu podle tohoto zákona pro rozhodnutí o odmítnutí žádosti, pro odvolací řízení a v řízení o stížnosti pro počítání lhůt, doručování a náklady řízení ustanovení správního řádu; dále se při postupu dle zákona o svobodném přístupu k informacím použijí ustanovení správního řádu o základních zásadách činnosti správních orgánů, příslušná ustanovení o ochraně před nečinností a ustanovení § 178; v ostatním se správní řád nepoužije. Z hlediska analýzy právních povinností, ukládaných státnímu zaměstnanci podle zákona o státní službě, možno konstatovat, že mezi nimi není zařazena povinnost, která byla uvedena ve služebním zákoně: povinnost vykonávat službu jako školitel čekatele, což představovalo povinnost dohlížet na přípravu na státní službu fyzické osoby po dobu, která měla trvat zpravidla 12 měsíců a být zakončena úřednickou zkouškou. Úkolem školitele bylo čekatele zaškolit a naučit jej zvládnout základy výkonu státní služby v příslušném oboru služby, předat vědomosti a zkušenosti; za činnost školitele náležel příplatek.
§ 78
Představený je dále povinen a) řídit a kontrolovat výkon služby podřízenými státními zaměstnanci, průběžně hodnotit výkon služby státních zaměstnanců a podílet se na jejich služebním hodnocení, b) zachovávat pravidla slušnosti vůči podřízeným státním zaměstnancům a zaměstnancům, c) plnit vůči podřízeným zaměstnancům povinnosti vedoucího zaměstnance podle zákoníku práce, d) poskytovat podřízeným státním zaměstnancům informace potřebné pro řádný výkon jejich služby.
Komentář: Nad rámec povinností stanovených pro všechny státní zaměstnance a vyjmenované v § 77 zákona o státní službě, jsou představení nadto povinni řídit a kontrolovat výkon služby podřízenými státními zaměstnanci, průběžně hodnotit výkon služby a podílet se na jejich služebním hodnocení. Hodnocení je blíže upraveno v § 155 zákona o státní službě.
Z právních povinností, které musí představený kromě povinností vyjmenovaných v ustanovení § 77 řádně a odpovědně plnit, možno podrobněji okomentovat požadavek na vytváření pozitivního prostředí pro výkon služby a bezkonfliktních mezilidských vztahů. Jeho povinnost respektovat pravidla slušnosti vůči podřízeným
