Právní a sociální postavení domorodého obyvatelstva Peru

Univerzita Palackého v Olomouci Přírodovědecká fakulta Katedra rozvojových studií

Aneta ŽÁČKOVÁ

Právní a sociální postavení domorodého obyvatelstva Peru

Bakalářská práce

Vedoucí práce: RNDr. Miloš Fňukal, Ph.D. Olomouc 2009

Prohlašuji, že jsem zadanou bakalářskou práci vypracovala samostatně a že jsem uvedla veškerou použitou literaturu. Olomouc, 11. 5. 2009

................................ podpis

Chtěla bych tímto poděkovat vedoucímu bakalářské práce RNDr. Miloši Fňukalovi, Ph.D. za trpělivost a věnovaný čas, velice vstřícný přístup, cenné rady a připomínky, které mi dopomohly při vypracování této bakalářské práce.

Vysoká škola: Univerzita Palackého

Fakulta: Přírodovědecká

Katedra: Rozvojových studií

Školní rok: 2007/08

ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE student

Aneta ŽÁČKOVÁ obor Mezinárodní rozvojová studia Název práce:

Právní a sociální postavení domorodého obyvatelstva Peru Legal capacity and social status of indigenous people of Peru

Zásady pro vypracování:

Cílem bakalářské práce je charakteristika právního a sociálního postavení domorodého (indiánského) obyvatelstva v Peru. Na základě dostupných statistických dat autorka charakterizuje nynější strukturu a základní sociální, kulturní a ekonomické znaky domorodého obyvatelstva, pokusí se objasnit důvody dnešního nízkého sociálního a společenského statutu indiánů a identifikovat nejzávažnější problémy komunit z hlediska rozvojové pomoci (např. sociální pozice indiánských žen, vzdělání v domorodých jazycích). Samostatná kapitola bude věnována možným řešením nebo prostředkům ke zlepšení nejpalčivějších problémů domorodých komunit. Struktura práce: 1. úvod 2. cíle práce 3. přehled literatury 4. definice základních pojmů 5. indiánské obyvatelstvo Peru – struktura, sociální, ekonomické a kulturní znaky 6. geneze právního a sociálního postavení indiánů ve vztahu k dalším etnickým a rasovým skupinám 7. nejzávažnější problémy indiánských komunit a možné způsoby řešení 8. závěry 9. shrnutí v anglickém jazyce 10. seznam literatury 11. případné přílohy

Bakalářská práce bude zpracována v těchto kontrolovaných etapách: konkretizace cílů práce (září 2008), kritický přehled literatury (prosinec 2008), kapitoly 4–5 (leden 2009), kapitoly 6–7 (duben 2009), formulace závěrů, dokončení textu práce (květen 2009) Rozsah grafických prací: text, grafy, mapy Rozsah průvodní zprávy: 12 000 slov základního textu + práce včetně všech příloh v elektronické podobě Seznam odborné literatury: Materiály z Instituto Nacionál de Estadistica e Informatica (INEI), především statistický přehled Estado de la Población Peruana 2007: Indocumentación y Grupos Étnicos, INEI 2008 a Perú: la población en las comunidades indígenas de la Amazonía. INEI 1997 Z knižních publikací např.: Hladík, J. Huascarán: cesta končí, cesta začíná. Příchovice: Buk, 1995. ISBN 80-901848-04 Hladík, J. Huascarán: život v údolí krásy a hrozby. Nové Město nad Metují: Agentura Fox, 1999. ISBN 80-86248-08-9 Vilímková, O. Peru - děti Inků. Praha: Smart Press, 2006. ISBN 80-87049-00-4 Vilímková, O. Učitelkou v Peru. Praha: Mladá fronta, 2003. ISBN 80-204-1006-6 Chalupa, P., Vilímková, O.,Vilímek, V. Minulost a přítomnost Mexika a Peru. Brno: Masarykova univerzita, 2001. ISBN 80-210-2373-2 Univerzita Karlova – Filozofická fakulta. Ibero-americana: anuario del centro de estudios Ibero-Americanos de la Universidas Carolina de Praga. Ano 31 (1997). Praha: Karolinum, 1997. ISBN80-7184-558-2 Pike, K.L. Language in relation to a unified theory of the structure of human behavior. Hague: Mouton, 1967. Kubler, G. The indian caste of Peru 1795-1940: a population study based upon tax records and census reports. Washington: United States Government printing office, 1952. Kolektiv autorů. Democracies in development: politics and reform in Latin America. International IDEA, 2007. Bowle, R.P. The Indian: Assimilation, Integration or Separation? Scarborough 1972 Roedl, B. Dějiny Bolívie a Peru. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2007. ISBN 978-807106-839-6

Vedoucí bakalářské práce: RNDr. Miloš Fňukal, Ph.D.

Datum zadání bakalářské práce: 15. 5. 2008

Termín odevzdání bakalářské práce: 15. 5. 2009

vedoucí katedry

vedoucí bakalářské práce

OBSAH 1. Úvod...................................................................................................................................... 7 2. Cíle práce .............................................................................................................................. 8 3. Metody zpracování, přehled literatury ............................................................................ 9 4. Indiánské obyvatelstvo Peru – struktura, sociální, ekonomické a kulturní znaky.. 10 4.1. Zdroje dat o domorodém obyvatelstvu .................................................................. 10 4.2. Identifikace podle jazyka .......................................................................................... 13 4.3. Identifikace na základě sebeurčení .......................................................................... 23 5. Vývoj prývního a sociálního postavení domorodého obyvatelstva .......................... 26 5.1. Od kolonialismu po konec 19. století ...................................................................... 26 5.2. Vývoj do konce 30. let 20. století .............................................................................. 28 5.3. Poválečné období – zrod integračního hnutí.......................................................... 30 5.4. Vláda vojenských diktatur ........................................................................................ 32 5.5. Teror guerill................................................................................................................. 38 5.6. Zpět k diktatuře .......................................................................................................... 41 5.7. Nové tisíciletí: návrat k demokracii......................................................................... 49 6. Mezinárodní právní rámec pro domorodé národy a komunity................................. 54 6.1. Úmluva 169 Mezinárodní organizace práce o domorodých a kmenových národech ............................................................................................................................. 55 6.2. Deklarace OSN o právech domorodých národů ................................................... 55 7.Vývoj národních domorodých organizací a správních orgánů................................... 56 7.1. Nedostatek politické aktivity.................................................................................... 56 7.2. Počátky indiánského hnutí ....................................................................................... 57 7.3. Vývoj od poloviny 90. let .......................................................................................... 58 8. Současné sociální problémy domorodých obyvatel..................................................... 60 8.1. Domorodé komunity – Amazonie ........................................................................... 60 8.2. Rolnické komunity – Andy ....................................................................................... 63 9. Závěry: perspektivy a možná řešení problému ............................................................ 65 10. Shrnutí – Summary ......................................................................................................... 69 Použité zdroje

6

1. Úvod V posledních letech je stále častěji diskutována otázka domorodých obyvatel, kteří jsou považováni za jednu z nejvíce znevýhodněných skupin ve společnosti. Na světě přitom žije nejméně 300 milionů původních obyvatel ve více než sedmdesáti státech. V některých státech Latinské Ameriky, jako je Peru nebo Ekvádor, tvoří nejméně třetinu obyvatel, v Bolívii dokonce nadpoloviční většinu. Domorodé obyvatelstvo se často potýká s diskriminací kvůli svému etnickému původu. Mnohde je fakticky vyloučeno z rozhodovacích procesů, nejsou dodržována jeho základní práva a v minulosti se potýkalo i s násilnou asimilací, bylo vystavováno represím nebo vykořisťování ze strany státu. Následkem strachu z perzekuce a diskriminace nezřídka skrývalo svoji pravou identitu, nebo se jí – jako znaku nižšího společenského statutu – snažilo zbavit opuštěním tradičního jazyka a akulturací.

Jasně vymezený zájem států o problematiku původních obyvatel se objevil poté, co vystupňování etnického či rasového napětí mezi obyvateli v mnoha případech ohrozilo ekonomickou, sociální a politickou soudržnost zemí. Významnou roli v řešení problému indiánských komunit sehrála také úloha občanské společnosti v čele s nevládními organizacemi a indiánskými hnutími. Na mezinárodní scéně v čele s OSN postupně vznikalo množství komisí, fór a summitů zabývajících se otázkou domorodého obyvatelstva. Vzniklo také několik důležitých dokumentů hájících práva domorodých národů a etnických skupin, popřípadě národnostních menšin. Peru se stalo signatářem těchto listin, čímž dalo najevo, jakým směrem by se mohla jeho politika vůči indiánům do budoucna ubírat.

Téma bakalářské práce jsem si vybrala proto, že mě problematika zemí Latinské Ameriky, především andských států, zajímá. Chtěla jsem poukázat na skutečnosti, že i ve státech se silným zastoupením indiánů je stále otázka práv domorodých obyvatel nedostatečně řešena a je podle mě stále velmi aktuální. Navíc, podle mého názoru je tato problematika v naší zemi dosud diskutována jen okrajově, což dokazuje také počet prací vydaných na toto téma.

7

2. Cíle práce Tato práce si klade za cíl charakterizovat dnešní domorodé obyvatelstvo Peru na základě jeho demografické struktury, sociálních, kulturních a ekonomických znaků a také zhodnotit přístup společnosti k indiánskému obyvatelstvu. Práce se bude dále zabývat vývojem právního postavení domorodého obyvatelstva od dob španělské conquisty, kdy bude největší pozornost věnována současnému právnímu postavení indiánských obyvatel i komunit, a to zejména v oblasti vzdělávání a zdravotní péče, práva na půdu nebo volebního práva. Součástí bude také řešení otázky kulturní identity domorodého obyvatelstva a ochrany jazykové svébytnosti indiánů. V rámci právního postavení se pozornost zaměří také na vývoj domorodých hnutí. Část práce bude také věnována mezinárodním smlouvám a deklaracím upravující práva domorodého obyvatelstva, které Peru ratifikovalo. Jsou jedním z faktorů, jenž ovlivnil a ovlivňuje postavení, zacházení a postoj k původnímu obyvatelstvu. Cílem práce bude také uvést konkrétní problémy, se kterými se domorodé obyvatelstvo potýká v každodenním životě. Vzhledem k tomu, že těchto problémů je celá řada, bude věnována pozornost jen těm nejaktuálnějším. Doplněno bude také možné řešení základních problémů indiánské populace, které bude spolu se závěrem obsahovat předposlední kapitola.

8

3. Metody zpracování, přehled literatury Při tvorbě této bakalářské práce byla využita převážně rešeršně-kompilační metoda spočívající ve sběru a kompletaci dat, která byla dále zpracována a následně interpretována. V kapitole pod názvem Závěr a perspektivy dalšího vývoje jsou vyjádřeny také osobní názory autora na možná řešení týkající se daného tématu. Kurzíva v textu je použita v případě výrazů, které nemají v češtině přesný ekvivalent a proto jsou použity v originálním jazyce, zejména ve španělštině. Některé výrazy jsou popsány jak v českém, tak ve španělském jazyce. Ty jsou pak uvedeny v závorkách. V této souvislosti je třeba upozornit, že některé geografické názvy, případně jména domorodých etnik nejsou jednotná ani ve španělštině, např. pro dominantní skupina Kečuánců se označuje v Peru slovem Quechua, v Ekvádoru, severním Peru a v Argentině se ale upřednostňuje pravopisná varianta Quichua, případně (hlavně v Ekvádoru) politicky „korektnější“ Kichwa. Pro názvy původních etnik a jejich jazyků je v práci v těchto případech používán jednotný překlad do češtiny. Kurzíva je také použita v případě odborných výrazů, které je nutno objasnit pro lepší pochopení a orientaci v textu. Tyto výrazy jsou pak dále vysvětleny v poznámkách pod čarou. Poznámky pod čarou jsou také využity pro citační aparát.

Dostupná tištěná literatura v českém jazyce se k tomuto tématu prakticky nevyskytuje. Proto jsou využívány především zdroje ve španělštině, popřípadě v angličtině, které vyšly přímo v Peru nebo byly vydány mezinárodními organizacemi zabývajícími se touto problematikou. Úplný seznam literatury se nachází na konci této práce.

9

4. Indiánské obyvatelstvo Peru – struktura, sociální, ekonomické a kulturní znaky Dnešní struktura obyvatel Peru je odrazem dlouholetých dějin. Počínaje osídlováním kontinentu v době více než 10 000 let př. n. l., přes založení, rozmach a zánik posledního předkolumbovského státního útvaru - říše Inků, v polovině 16. století, období španělské conquisty, kdy byl s příchodem Španělů zaznamenán prudký vývoj společnosti, až po události 20. století.1 I přes počáteční systematické vybíjení a zotročování domorodých2 obyvatel Španěly si zachovalo Peru v rámci Latinské Ameriky druhý nejvyšší podíl domorodého obyvatelstva (přibližně 40 %)3. Původní obyvatelstvo je z kulturního i historického hlediska velmi bohaté. Na druhou stranu je celá desetiletí společností značně opomíjeno a degradováno na nižší společenskou úroveň.

4.1. Zdroje dat o domorodém obyvatelstvu Peru je známé svou kulturní rozmanitostí. Ta je dána především tím, že na jeho území se nachází 72 rozdílných etnických skupin ze 16 jazykových rodin4. Od roku 1821, kdy byla vyhlášena nezávislost Peru, proběhlo v zemi 11krát sčítání lidu, ale konkrétní údaje o etnických a multikulturních aspektech obyvatelstva jsou shromažďovány až od roku 1993, i když jejich zaznamenávání vyžadují mezinárodní předpisy již řadu desetiletí.5 Jediným ukazatelem odlišnosti etnik byl do roku 1993 výlučně jazyk. Je proto velmi složité sledovat přesný vývoj a strukturu domorodého obyvatelstva, protože mnohé podrobnější charakteristiky (mimo jazyk) nebyly do roku 2006, kdy proběhlo 1

Roedl, 2007 „Domorodé komunity, lidé a národy jsou ti, kteří mají historickou vazbu na před-koloniální společnosti, které osídlily oblasti, jež domorodé komunity obývají dnes. Domorodé národy se považují za odlišné od ostatních částí společností. Domorodé národy tvoří minoritní část společnosti a jsou odhodlány tato území po svých předcích zachovávat, rozvíjet a předávat budoucím generacím. Stejně tak chtějí zachovávat svoji etnickou identitu jako základ pro svoji další existenci, a to v souladu s vlastními kulturními vzorci, sociálními institucemi a právními systémy“ (Martínez Cobo, 1982). 3 Na prvním místě je Bolívie s přibližně 60% (Gregor Barié, 2003 s. 134) 4 Van Cott, 2005 s. 143 5 Economic and social council, 1995 2

10

první statistické šetření zaměřené na všechny etnické skupiny v zemi, oficiální statistikou podchyceny. Při posuzování a zjišťování relevantních statistických dat týkajících se domorodého obyvatelstva v zemi, tedy musíme předpokládat několik zkreslujících faktorů. Tím nejzásadnějším faktorem je, že výše zmíněná etnická identifikace je založena pouze na jazyce. To znamená, že do roku 1993 jsou opomíjena ta data, kdy jedinec sám sebe identifikuje jako „indiána“, ale přitom nemluví domorodým jazykem.

4.1.1. Národní sčítání 1993 V národních sčítání z roku 1993 (los Censos Nacionales 1993: X de Población y V de Vivienda) se objevují první konkrétní údaje týkající se indiánů, tedy přesněji domorodých komunit žijících v Amazonské nížině. Tato data nebyla zpracována přímo v rámci celonárodního censu, ale samostatně a navíc publikována odděleně. V celonárodních

censech

jsou

podrobněji

zpracovány

jednotlivé

departementy, u nichž je uvedeno jenom procento zastoupení jednotlivých jazyků. Jako identifikační ukazatel je tedy opět brán pouze jazyk. Početnost indiánské populace v Peru bylo tedy možné zjistit jen podle jazykové identifikace.

4.1.2. Národní sčítání 2007 Poslední celonárodní censy v Peru proběhly v roce 2007 (los Censos Nacionales 2007: XI de Población y VI de Vivienda). Stejně jako v předešlých censech zde není v souhrnném dokumentu pro celý stát uvedeno žádné rozdělení obyvatelstva podle etnika. Národ je brán jako celek. Pouze jedna krátká kapitola je věnována obyvatelstvu identifikovanému podle jazyka. Problematika je zde popsána jen velmi okrajově a do dalších kapitol není rozdělení zahrnuto. Můžeme ale zaznamenat určitý pokrok v porovnání s předešlými censy. To ovšem neznamená, že podrobnější data o indiánech nebyla statistickým úřadem zjišťována. Plánuje se vydání souhrnného pramenného díla z druhého sčítání indiánských komunit jako doplnění a aktualizace dat z prvního sčítání těchto

11

komunit v roce 1993. V době tvorby této bakalářské práce ale ještě nebyla – bohužel – tato díla k dispozici.

4.1.3. Statistická šetření 2003 a 2006 V letech 2003 a 2006 došlo ke změnám týkajících se statistických výzkumů v oblasti socio-demografické, konkrétně ve struktuře obyvatelstva. Oficiální sociodemografické ukazatele do té doby dostatečně neodráží kulturní rozmanitost, s výjimkou jazyka. Průzkum provedený v roce 2003 v rámci Národního institutu statistiky a informatiky (INEI – Instituto Nacional de Estadística e Inforática) nám umožňuje vidět, jak zavedení dalších prvků do systému výrazně mění způsob sledování složení peruánské společnosti. Průzkum zahrnuje kromě mluveného jazyka také tzv. autoindentificación,6 neboli sebeurčení, auto-identifikaci. Výsledky ukazují, že z více než 28 milionů obyvatel Peru se považuje za domorodce 8,6 mil. 7 obyvatel patřících k etnikům Kečua, Ajmara nebo amazonským etnikům. Dále v roce 2006 proběhlo statistické šetření uskutečněné opět INEI publikované v roce 2007, které bylo zaměřeno také na etnické skupiny (Estado de la Población Peruana – Indocumentación y Grupos étnicos). Analýza se zde nesoustředila pouze na jazyk, ale brala také ohledy na jiná identifikační kritéria obyvatel. I když statistické šetření z roku 2006 není zdaleka tak podrobné, jako je tomu u celonárodních sčítání lidu z minulých let a z následujícího roku 2007, tak nám poskytlo významné informace o struktuře indiánského obyvatelstva v Peru.

Číselné údaje ve zbytku kapitoly se, pokud není uvedeno jinak, opírají o statistická data zjištěná INEI, publikovaná v pramenném díle Estado de la Población Peruana - Indocumentación y Grupos étnicos, které zpracovává výsledky šetření provedeného v roce 2006.

6

Karp de Toledo. Temas relevantes para el diálogo intercultural. In: Comisión Económica para América Latina y el Caribe, 2006 s. 477 7 Ibid., s. 478

12

4.2. Identifikace podle jazyka Jak již bylo uvedeno výše, hlavním identifikačním znakem etnika je jazyk. Jedná se o jazyk naučený a/nebo používaný v dětství – mateřský jazyk. Jak dokládá obrázek č. 1, v lednu 2006 uvedlo 81,7 % respondentů z celé země, že nemluví žádným z domorodých jazyků. Zbylých 18,3 % se hlásí k jednomu domorodému jazyku nebo dialektu naučenému během svého dětství.

Bez znalosti 81,7%

Se znalostí

18,3%

Obrázek č. 1: Celková populace Peru podle znalosti domorodého jazyka v roce 2006. Zdroj.8

Pokud vezmeme za základ identifikace domorodého obyvatelstva pouze mateřský jazyk, celkový počet domorodců v Peru by byl značně zkreslený. Skutečný počet původních obyvatel je až dvojnásobný, srovnáme-li jej s počtem těch, kteří mluví pouze mateřským jazykem.

O necelý rok později, v říjnu 2007, kdy proběhl národní census, se procento obyvatel, které uvedlo jako svůj rodný jazyk kastilštinu, zvýšilo na 83,9 %9 (viz obrázek č. 2). Zbylá procenta zaujímají jazyky kečua (13,2 %), ajmara (1,8 %) a amazonské jazyky (1,1 %).10

Estado de la Población Peruana 2007: Indocumentación y Grupos Étnicos. INEI 2007, s. 94 Censos nacionales 2007: XI de Población y VI de Vivienda. INEI 2008, s. 118 10 Zahrnuty jsou domorodé jazyky Asháninca, Aguaruna, Shipibo-conibo a ostatní nespecifikované jazykové skupiny. 8 9

13

kastilština

83,9%

amazonské a ostatní jazyky kečua ajmara

13,2%

1,1%

1,8%

Obrázek č. 2: Jazyková struktura obyvatel Peru v roce 2007. Zdroj.11

Následující tabulka dokládá, jak se vyvíjelo jednotlivé zastoupení jazyků v populaci Peru od roku 1981. Dřívější relevantní data nejsou bohužel dostupná. Zatímco relativní zastoupení obyvatel mluvících domorodým jazykem trvale klesá, jejich absolutní počet se postupně zvyšuje. Tento proces je způsoben vysokým tempem růstu celkové populace Peru a také postupnou jazykovou asimilací (zejména ve městech). Tabulka č. 1: Populace Peru starší pěti let podle znalosti jazyka v roce 1981, 1993 a 2007. 1981

1993

počet

podíl (%)

2007

počet

podíl (%)

počet

podíl (%)

10 012 758

73,3

15 405 014

80,3

20 718 227

83,9

2 917 870

21,4

3 177 938

16,6

3 261 750

13,2

ajmara

395 058

2,9

440 380

2,3

434 370

1,8

amazonské a ostatní jazyky

315 059

2,3

167 292

0,9

273 190

1,1

13 658 674

100,0

19 190 624

100,0

24 687 537

100,0

kastilština kečua

celkem

Zdroj: INEI

Peru je správně rozděleno celkově na 25 departementů. Každý z nich se liší procentuelním zastoupením původních obyvatel podle domorodého jazyka. Rozmístění

11

původního

obyvatelstva

bylo

ovlivněno

především

přírodními

Censos nacionales 2007: XI de Población y VI de Vivienda. INEI 2008, s. 118

14

podmínkami, které měly vliv na zemědělskou činnost, a také tím, jak byla rozmístěna centra moci ještě před příchodem Španělů. Mezi nejkoncentrovanější patří hornaté oblasti na jihu země (viz obr. č. 3), kde je podíl domorodců vyšší než 60 %. Jsou to departementy Apurímac (72,8 %), Puno (66,1 %), Ayacucho (66,1 %), Huancavelica (65,3 %) a Cuzco (60,8 %). Naopak nejnižší zastoupení mají departementy Cajamarca, La Libertad, Piura a Tumbes ležící na severozápadním pobřeží, ve kterých počet původních obyvatel nedosahuje ani 1 %.

Obrázek č. 3: Zastoupení původních obyvatel podle domorodého jazyka v jednotlivých departmentech Peru v roce 2006. Zdroj.12

Zaměříme-li se na věkovou strukturu původního obyvatelstva , zjistíme, že nejvyšší podíl obyvatel, kteří mluví domorodým jazykem, je ve věkové skupině 60 let a více. V departmentech Apurímac, Puno, Ayacucho, Cusco a Huancavelica jsou domorodé jazyky stále živé. Dokazuje to tabulka č. 2, která dokládá, že v těchto oblastech je ve všech věkových skupinách vysoké procento těch, kteří se domluví domorodým jazykem. Naopak ve zbylých departementech je jasná tendence k vymírání domorodých jazyků ve všech věkových skupinách, zejména ve skupině obyvatel do 18ti let. Ve všech departementech platí pravidlo, že se snižujícím se věkem se také snižuje procento obyvatel, kteří mluví původním jazykem. vlastní zpracování s použitím dat z Estado de la Población Peruana 2007: Indocumentación y Grupos Étnicos. INEI 2007 12

15

Tabulka č. 2: Věková struktura domorodého obyvatelstva podle jazyka v jednotlivých departementech Peru v roce 2006. Zdroj.13

Departement

do 18 18 až 59 (%) (%)

nad 60 (%) Departement

Celkem

12,7

19,7

Amazonas

19,7

15,6

Áncash

28,5

32,6

53,5 Lima

Apurímac

59,1

81,3

Arequipa

5,3

23

52,3 0,5 0,6 50,3 53,0 24 0,9 8,3

73,9 0,5 7,9 65,1 73,7 39,7 7,4 20

Ayacucho Cajamarca Callao Cuzco Huancavelica Huánuco Ica Junín

do 18 18 až 59 (%) (%)

nad 60 (%)

0,5

0,4

0,4

2,7

2,2

2,7

0,9

11,4

24,2

95,1 Loreto Madre de 37,5 Dios

10,3

8

8,2

5,6

34,3

46,9

91,5 0,7 14,7 85,5 91,4 62,5 21,3 40,2

6,2 4,1 0,2 44,7 0,6 2,8 0,9 14,4

26,9 17,1 0,2 76,3 1,5 28,6 0,6 13,7

44,9 59,5 0,1 96,1 3,9 46 0,5 11,2

32,8 La Liberdad 5,5 Lambayeque

Moquegua Pasco Puira Puno San Martín Tacna Tumbes Ucayali

Jak již bylo nastíněno výše, nejpočetnějším etnikem v Peru je Kečua a to jak z pohledu jazykového, tak i z pohledu sebeurčení. Podle oficiálních dat z prosince roku 2006 bylo zjištěno, že z celkového počtu domorodých obyvatel mluví 84,6 % jazykem kečua, 9,6 % jazykem ajmara a poslední skupinou byly amazonské domorodé jazyky s 5,9 % (viz obr. č. 4).

kečua 84,6%

ajmara amazonské jazyky

5,9%

9,6%

Obrázek č.4: Populace původních obyvatel podle domorodého jazyka, Peru 2006. Zdroj.14

13 14

Estado de la Población Peruana 2007: Indocumentación y Grupos Étnicos. INEI 2007, s. 95 Estado de la Población Peruana 2007: Indocumentación y Grupos Étnicos. INEI 2007, s. 97

16

4.2.1. Gramotnost S jazykem úzce souvisí také vzdělanostní charakteristiky obyvatelstva. Za jednou z hlavních můžeme považovat gramotnost, tedy individuální schopnost číst a psát. Gramotnost je základním charakteristikou vzdělání a vypovídá mnohé o rozvoji dané společnosti. Liší se nejen mezi geografickými oblastmi, ale také v jednotlivých sociálních vrstvách nebo skupinách. Problém negramotnosti se týká hlavně rozvojových zemí, kde je toto základní vzdělání poskytováno především dětem ve městech, přičemž děti na vesnicích zůstávají opomíjeny. Nejinak tomu je i v Peru, kde se k problému přidává také znevýhodnění v rámci etnických skupin. U domorodého obyvatelstva je negramotnost podstatně vyšší než u ostatních skupin. Zvýšení gramotnosti je rovněž jedním z Rozvojových cílů tisíciletí (MDG – Millennium Development Goals). Ty byly schváleny všemi tehdejšími 189 členy Organizace spojených národů spolu se Švýcarskem a Vatikánem na Summitu tisíciletí v New Yourku v roce 2000.15 Rozbor vzdělanostních charakteristik nám umožňuje znát rozsah slabých ale i silných stránek vzdělávací politiky státu pro specifické skupiny obyvatel. Jak dokazuje obrázek č. 5, ukázalo se, že negramotnost u domorodců specifikovaných jazykem je 24,2 %.

Obrázek č. 5: Gramotnost domorodých obyvatel identifikovaných na základě jazyka ve věku tří a více let podle oblasti pobytu, Peru 2006. Zdroj.16

15 16

Exnerová, 2005 s. 109 Estado de la Población Peruana 2007: Indocumentación y Grupos Étnicos. INEI 2007, s. 98

17

Gramotnost tak dosahuje pouze 75,8 % u osob starších tří let. Toto procento se ale liší v porovnání městských a venkovských oblastí. U obyvatelstva mluvících původním jazykem, kteří žijí ve městech, je gramotných 83,3 %, u venkovského obyvatelstva je to pouze 69,4 %. To znamená, že negramotnost na venkově přesahuje 30 %. Musíme ale zdůraznit, že výzkum byl prováděn i u předškolních a mladších dětí, kde se nepředpokládá, že by v tomto věku měly umět číst a psát. Tím mohou být výsledky opět zkresleny. Podle oficiálních zdrojů INEI z roku 2007 žije v Peru 1 359 558 negramotných ve věku 15 a více let. V porovnání s rokem 1993 se tento počet snížil o 424 723 negramotných ve shodné věkové skupině. Míra negramotnosti tak ze 12,7 % v roce 1993 klesla na 7,1 % pro rok 2007.17 Nelze ale srovnávat tento výsledek s domorodým obyvatelstvem, protože zde byla sledována jiná věková skupina.

4.2.2. Rodinný stav Struktura populace podle rodinného stavu je jednou ze základních demografických charakteristik každé populace. Obyvatelstvo se dle rodinného stavu třídí na svobodné, ženaté a vdané, rozvedené a ovdovělé. Toto třídění bývá zpravidla provedeno zvlášť pro muže a ženy.18 Rodinný stav obyvatelstva je úzce spojen i s vlastnostmi plodnosti dané populace. Seznámením se s charakteristikami rodinného stavu etnických skupin nám pomůže více porozumět potřebám zkoumané populace. Bohužel z dostupných statistických dat Peru, zaměřených na etnické skupiny, nelze zjistit úplný souhrn výše uvedených znaků. Takový profil byl sestaven pouze pro celkovou populaci země, ostatní data nebyla zatím dostupná. Z dostupných dat INEI je patrné pouze to, jaké je procento domorodých obyvatel identifikovaných podle jazyka ve stavu manželském. V prosinci roku 2006 tento stav mělo 64 % obyvatel, přičemž zbylých 36 % obyvatel je zahrnuto pod souhrnnou skupinou s označením “bez svazku manželského“. Obsahuje tedy jak svobodné, tak rozvedené i ovdovělé. Není také patrné, jaká je v dané populaci

17 18

Censos nacionales 2007: XI de Población y VI de Vivienda. INEI 2008, s. 120 Maryáš, 2001 s. 87

18

porodnost,

úmrtnost

nebo

plodnost.

Chybí

i

další

socio-demografické

charakteristiky.

4.2.3. Domácnosti Statistická šetření z roku 2006 se zaměřovala také na úroveň domácností a charakteristiky předávání a udržování tradičních modelů. Tyto modely slouží k rozlišení a identifikaci rozdílných etnických skupin. K oblasti bydlení je třeba poznamenat, že členové městských domácností ve vetší míře neznají žádný z domorodých jazyků. Podle grafu č. 5 celkem v 67,6 % peruánských domácností nežije jediná osoba, která by se domluvila domorodým jazykem. V městských oblastech toto procento stouplo až na 74,2 %, pouze 25,8 % členů městských domácností se domluví domorodým jazykem. Na druhou stranu v oblastech rurálních uvedlo 51,9 % obyvatel těchto domácností, že se v dětství naučili původní jazyk. 48,9 % tamější populace se domorodým jazykem nedomluví, což naznačuje rostoucí trend ztráty tradičních znalostí obvykle spojovaných s venkovskou oblastí.

Obrázek č. 5: Domácnosti, které uvedly, že mají člena, který mluví domorodým jazykem, Peru 2006. Zdroj.19

19

Estado de la Población Peruana 2007: Indocumentación y Grupos Étnicos. INEI 2007, s. 105

19

Ale i přes to většina uvedených indiánských národů žije ve venkovských komunitách a jen menší část ve městech. Převážná část těchto indiánských komunit žije na pokraji společnosti, což se promítá do všech aspektů jejich života. Nepřiměřeně se zesiluje i tlak na jejich tradičně obývaná území. Tento proces způsobuje především globalizace, růst světové populace a stále se zvyšující nárůst požadavků na přírodní zdroje.20 Domorodé obyvatelstvo se potýká především s extrémní chudobou a oproti jiným skupinám s celkově nižší kvalitou života a silnou diskriminací.

Další část šetření byla zaměřena přímo na rozbor domácností a to na základě počtu členů v domácnosti mluvících původním jazykem. Jak již bylo řečeno z celkového počtu domácností je 67,6 % těch, ve kterých není žádný člen, který by se dorozuměl domorodým jazykem. Tabulka č. 3 dokazuje, že celkem 13,7 % domácností má alespoň jednoho člena, který se v dětství naučil domorodý jazyk, a to platí jak pro oblasti městské, tak pro venkov. Tento stav se ale mění s narůstajícím počtem jazykově vybavených členů v domácnosti. Dva až tři domorodí členové se vyskytují u 12,7 % peruánských domácností, přičemž 10,3 % žije ve městě a 19,7 % na vesnici. Zbývajících 6 % domácností v Peru má 4-5 členů, kteří se v dětství naučili původní jazyk. Z toho je pouze 1,8 % městského a 18,6 % venkovského obyvatelstva.

Tabulka č. 3: Domácnosti podle počtu osob, jež se v dětství naučily domorodý jazyk podle místa pobytu, Peru 2006. Zdroj.21 celkem (%)

žádný (%)

jeden (%)

dva až tři (%)

čtyři a více (%)

celkem

100,0

67,6

13,7

12,7

6,0

venkov

100,0

74,2

13,7

10,3

1,8

města

100,0

48,1

13,7

19,7

18,6

Další část výzkumu je zaměřená na rozdělení domácností alespoň s jedním nativním členem podle departementů. Tyto domácnosti se nacházejí především

20 21

Hopenhayn, 2006 Estado de la Población Peruana 2007: Indocumentación y Grupos Étnicos. INEI 2007, s 106

20

v hornatých oblastech na jihu Peru – Apurimac (92,1 %), Puno (90,6 %), Ayacucho (88,3 %), Huancavelica (87,8 %) a Cuzco (82,8 %), jak dokazuje následující graf č. 6.

Obrázek č. 6: Departementy s nejvyšším počtem domácností s alespoň jedním členem, který mluví domorodým jazykem, Peru 2006. Zdroj.22

4.2.4. Vybavení obyvatel doklady totožnosti V roce 2006 proběhl podrobný průzkum zabývající se vybavením obyvatel doklady totožnosti. Byl zaměřen na občanské průkazy, v Peru označované jako národní doklady totožnosti (DNI – Documento Nacional de Identidad), cestovní pasy a cizinecké průkazy. Tato dokumentace je spojená s etnickými charakteristikami a může tak vyjádřit nedostatky a omezení specifických skupin obyvatelstva, které nemají DNI a jiné dokumenty.23 Tito lidé se často setkávají s omezeními plynoucími z jejich etnického původu. Absence průkazů totožnosti je problém, který postihuje stále významné procento peruánské populace. Tato identifikace by měla být prováděna v průběhu celého života. Prvním dokumentem je rodný list a dále je vystaven Národní doklad totožnosti, který se obnovuje každých 6 let. Usnesení vlády č. 789-2005 potvrzuje DNI jako výhradní vnitrostátní doklad totožnosti, který je podmínkou právního a formálního občanství obyvatel Peru24. Ten je průkazem totožnosti pro všechny akty občanské, obchodní, správní a soudní. To ale přináší značné problémy pro tu část populace, kde tyto dokumenty chybí. Tito Estado de la Población Peruana 2007: Indocumentación y Grupos Étnicos. INEI 2007, s 109 Estado de la Población Peruana 2007: Indocumentación y Grupos Étnicos. INEI 2007, s 103 24 Defensoría del Pueblo. Informe Defensorial No. 130, 2008 s. 62 22 23

21

lidé se pak nemohou odvolávat na svá občanská práva. Otázka se týká především venkovských oblastí, protože jsou často velmi vzdálené od měst, kde sídlí úřady RENIEC (Registro Nacional de Identificación y Estado Civil). Lidé z chudšího venkova musí na registrační úřady mnohdy cestovat i několik dní, proto mají buď doklady neaktualizované nebo nebyli dokonce nikdy zaznamenáni v matrikách.25 V současné době ve skutečnosti stále ještě existují bariéry, kdy ne všichni obstojí v procesu zajištění svých základních práv na identitu. A to i přes pokrok v oblasti právních otázek, kdy byly vytvořeny další instituce, které napomáhají k usnadnění získání těchto dokumentů. Podle zprávy č. 13026, která byla vydána úřadem Veřejného ochránce práv, trpí problémem nedostatečné identifikace především domorodé obyvatelstvo, ženy, děti, mladiství, lidé se zdravotním postižením, senioři a lidé trpící domácím násilím.

Bylo zjištěno, že 7,3 % dospělé domorodé populace Peru je bez jakéhokoliv průkazu totožnosti, zbylých 92,7 % domorodé populace tyto doklady má. Podle tabulky č. 4 je větší koncentrace tohoto obyvatelstva na venkově (11,2 %) a menší část se nachází ve městech (3,9 %). Průzkum se v této otázce dále zaměřil na poměr mezi pohlavími, kdy je takto znevýhodněných žen 9,5 % a mužů 5 %. Velmi výrazný rozdíl je opět mezi venkovem a městskými oblastmi. Je alarmující, že 14,5 % domorodých vesnických žen je bez průkazu totožnosti, u mužů je toto procento téměř o polovinu nižší (7,8 %). Ve městech je tento problém mnohem méně výrazný. Pouze 5,3 % žen a 2,4 % mužů je bez daných průkazů totožnosti.

Tabulka č. 4: Doklady totožnosti u domorodého obyvatelstva ve věku nad 18 let podle pohlaví a oblasti pobytu, Peru 2006. Zdroj.27

celkem města venkov

celkem (%) má (%) nemá (%) 100,0 92,7 7,3 100,0 96,1 3,9 100,0 88,8 11,2

nemá – muži nemá – ženy (%) (%) 5,0 9,5 2,4 5,3 7,8 14,5

Defensoría del Pueblo. Informe Defensorial No. 130, 2008 s. 11 Defensoría del Pueblo Informe Defensorial No. 130, 2008 27 Estado de la Población Peruana 2007: Indocumentación y Grupos Étnicos. INEI 2007, s. 103 25 26

22

Při zkoumání domorodých obyvatel nad 18 let identifikovaných podle jazyka bylo zjištěno, že z jejich celkového počtu žije bez dokladů totožnosti 71,3 % domorodců na vesnicích, zatímco 28,7 % ve městech. Tyto údaje byly dále zpracovány podle jazykových skupin (viz tabulka č. 5). Z tabulky je zřejmé, že ve venkovských oblastech žije domorodých obyvatel bez průkazu totožnosti nejvíce mezi amazonskými domorodými komunitami. Naopak tomu je ve městech, kde jsou v popředí domorodí obyvatelé mluvící jazyky kečua a ajmara. Uvedené procentní hodnoty

ukazují

větší

stálost

amazonských

etnických

skupin

v tradičních

geografických oblastech, s malým sklonem mobility členů těchto konkrétních skupin domorodého obyvatelstva Peru.

Tabulka č. 5: Doklady totožnosti domorodých obyvatel nad 18 let podle jazyka a oblasti pobytu, Peru 2006. Zdroj.28

celkem kečua ajmara amazonské jazyky

celkem (%) města (%) venkov (%) 100,0 28,7 71,3 100,0 33,2 66,8 100,0 20,8 79,2 100,0 3,9 96,1

4.3. Identifikace na základě sebeurčení V další části práce se budeme zabývat jinou formou identifikace domorodého obyvatelstva. V předchozí části jsme se zaměřili na identifikaci na základě jazyka. Ta ale neodráží skutečný počet původních obyvatel v zemi. Proto bylo v roce 2006 uskutečněno podrobné šetření, které mělo zajistit další relevantní data o stavu domorodé populace v Peru. Druhým kritériem pro zjištění etnika byla tzv. auto-identifikace. Tito lidé označují svůj původ v souladu se svými předky a tradicemi. Analýza tohoto vnímání byla prováděna na skupině obyvatel starších 12 let. Jak vyplývá z následující tabulky z celkového počtu dotázaných obyvatel se 57,6 % zařadilo do kategorie mestic, tedy míšenec bělocha a indiána, druhou 28

Estado de la Población Peruana 2007: Indocumentación y Grupos Étnicos. INEI 2007, s. 104

23

nejsilnější etnickou skupinou v zemi jsou Kečuové (22,5 %). Další skupiny jsou zastoupeny již v menších podílech: běloši 4,8 %, Ajmarové 2,7 %, amazonské kmeny 1,7 % a černoši, mulati a zambové 1,5 %. Zbylých 9,1 % se řadí do jiných etnik nebo do skupiny označené No sabe (neví, nezná). 70 57,6

60 50 40 % 30

22,5

20 10

9,1

4,8

2,7

1,5

1,7

ta tn í

m za at , m

ul

on s

če

rn oc

h,

az Am

os

bo

ch bě lo

es tic

ká

m

et ni ka

ar a m Aj

Ke

če ua

0

Obrázek č. 7: Populace Peru starší 12ti let na základě auto-identifikace, 2006. Zdroj.29

Pokud se zaměříme na oblasti s největší koncentrací domorodého obyvatelstva podle kritéria sebeurčení, zjistíme, že se nám opakují tytéž departementy, jako tomu bylo u indiánů identifikovaných podle jazyka. Jednotlivá etnika jsou často spojena s určitou geografickou oblastí. Majoritní domorodé obyvatelstvo kmene Kečua obývá departementy hornatých oblastí jihu země, kde tvoří většinu populace: Apurimac (90,7 %), Huancavilica (79,1 %), Ayacucho (75,6 %), Cusco (64,1 %) a Puno (58,7 %). Obyvatelé identifikovaní jako Ajmarové představují 36,5 % departementu Puno, jsou tedy druhou nejpočetnější etnickou skupinou v tomto departementu, který tím pádem obývá více jak 95 % indiánského obyvatelstva. Dalšími departementy, ve kterých se vyskytují Ajmarové, jsou Tanca (35,3 %) a Monquegua (25,4 %), ale v posledních letech dochází k migračním tendencím indiánské populace z těchto oblastí. Populace amazonských národů je lokalizována především v pralesních departementech na severu země: Madre de Dios (16,5 %), Amazona (14,4 %), Ucayali 29

Estado de la Población Peruana 2007: Indocumentación y Grupos Étnicos. INEI 2007, s. 110

24

(11,3 %), Loreto (10,1 %) a San Martin (7,7 %), a v některých departementech na okraji pralesa jakou jsou Junín a Pasco (4,6 % a 6,2 %).

Obrázek č. 8: Rozmístění etnika Kečua na základě sebeurčení podle departmentů pro populaci ve věku 12 let a více, Peru 2006. Zdroj.30

Obrázek č. 9: Rozmístění etnika Ajmara na základě sebeurčení podle departmentů pro populaci ve věku 12 let a více, Peru 2006. Zdroj.31

30 31

Estado de la Población Peruana 2007: Indocumentación y Grupos Étnicos. INEI 2007, s. 107 Estado de la Población Peruana 2007: Indocumentación y Grupos Étnicos. INEI 2007, s. 107

25

Obrázek č. 10: Rozmístění Amazonských etnik na základě sebeurčení podle departmentů pro populaci ve věku 12 let a více, Peru 2006. Zdroj.32

Další podrobnější oficiální statistická data týkající se sebeurčení domorodého obyvatelstva a její struktury bohužel nejsou dostupná.

5. Vývoj právního a sociálního postavení domorodého obyvatelstva 5.1. Od kolonialismu po konec 19. století 5.1.1. Koloniální období: Během koloniálního období byl v Peru vůči domorodému obyvatelstvu zaveden model izolace za účelem udržování etnické a rasové odlišnosti. Existovaly odlišné právní systémy a také prostorová separace mezi indiány a Španěly.33 Koloniální režim byl založený na politické podřízenosti a hospodářském vykořisťování indiánů. Tento proces byl postupně legitimizován v ideologii Estado de la Población Peruana 2007: Indocumentación y Grupos Étnicos. INEI 2007, s. 107 Alrica Dueñas. Social Justice and Reforms in Late Colonial Peru An Andean Critique of Spanish Colonisation. In: Eckstein – Wickham-Crowley, 2003 32 33

26

„přirozené podřízenosti“. Tato ideologie byla postavena na tom, že indiáni nemají dostatečnou schopnost k vlastnímu sebeurčení, samosprávě ani k aplikování vlastního práva. Jejich zvyky byly omezovány a usměrňovány, protože byly považovány za divošské a primitivní.34

5.1.2. Nezávislost – proces asimilace S dosáhnutím nezávislosti Peru nastaly další změny ve společnosti, což vedlo městskou kreolskou buržoazii k vytvoření modelu právní rovnosti pro všechny občany státu. Oddělené právní systémy byly zrušeny, stejně jako zvláštní práva užívaná indiány. Těmi byly například nezcizitelnost jejich společné půdy.35 To usnadnilo vyvlastnění takové půdy a přispělo k růstu haciend, jež byly v držení kreolů a mesticů. Nově vytvořená republikánská ústava přinesla ideu tzv. přizpůsobování, která měla vést ke vzniku jednotného, kulturně homogenního národa pod vedením kreolů a mesticů.36 V této době byla domorodému obyvatelstvu odepřena základní občanská práva jako je právo volit a být volen nebo užívání majetku.37 Navíc bylo deklarováno, že jediným oficiálním jazykem je španělština. Právní termín indigena (indián, domorodec) také zanikl. 38 Avšak odlišné indiánské jazyky, kultura a právní systém nezanikly úplně. Byly pouze degradovány na podřadnou úroveň. Indiáni v komunitách obývající odlehlejší části země pokračovali ve výkonu vlastních práv a justice ve snaze zachránit kulturní dědictví. Liberální idea rovnosti před zákony zůstala zapomenuta, práce indiánů byla násilně přemístěna do haciend a vláda úspěšně potlačovala vzpoury domorodců.39 Mesticové a kreolské

Yrigoyen Fajardo. Peru: Pluralist Costitution, Monist Judiciary – A Psot-Reform Assessment. In: Sieder, 2002 35 Alrica Dueñas. Social Justice and Reforms in Late Colonial Peru An Andean Critique of Spanish Colonisation. In: Eckstein – Wickham-Crowley, 2003 36 Yrigoyen Fajardo. Peru: Pluralist Costitution, Monist Judiciary – A Psot-Reform Assessment. In: Sieder, 2002 s. 159-160 37 Gregor Barié, 2003 s. 483 38 Yrigoyen Fajardo. Peru: Pluralist Costitution, Monist Judiciary – A Psot-Reform Assessment. In: Sieder, 2002 39 Roedl, 2007 s. 203-210 34

27

obyvatelstvo se posléze začali koncentrovat do měst, zatímco původní obyvatelstvo obývalo chudé venkovské oblasti.

5.2. Vývoj do konce 30. let 20. století 5.2.1. Indigenismus a nová ústava Během devatenáctého století byla vědomě opomíjena témata týkající se domorodých obyvatel. Pod vlivem převratných událostí ve světě, především revolucí v Mexiku (1910) a v Rusku (1917), se v Peru začaly projevovat myšlenky domorodých národů na sebeurčení.40 Objevovaly se nové požadavky indiánů na půdu a spolu s tím se rozmohlo několik „proindiánských“ vysokoškolských, uměleckých i politických hnutí.41 Indigenismus

představoval

v Peru

politický

proud,

který

požadoval

spravedlivé postavení utlačovaných andských indiánů ve společnosti, likvidaci haciend a politických struktur, především gamonalismu.42 Základy této společnosti měly být postaveny na indiánských rolnických obcích a morální ekonomii.43 Do popředí se tak dostala otázka ochrany práv domorodých obyvatel.

Prvních 30 let 20. století poznamenal Peru indigenismus politicky i kulturně. Vytvořila se zde silná proindiánská ideologie. Období mezi lety 1917-1930 bylo v Peru nazváno časem indiánských povstání a epochou marxismu a indigenismu.44 Vysokohorští indiáni začali bojovat za odstranění nelidských pracovních podmínek a znovunavrácení zemědělské půdy. Indiánské rebelie byly nejsilnější mezi lety 1920 a 1923. Právě v tomto období se dostal k moci autoritářský prezident Augusto B. Leguía,45 který v roce 1920 inicioval vytvoření nové ústavy. 46 Tato ústava byla první Deustua – Rénique, 1984 s. 101 Yrigoyen Fajardo. Peru: Pluralist Costitution, Monist Judiciary – A Psot-Reform Assessment. In: Sieder, 2002 42 vláda velkostatkářů 43 Roedl, 2007 s. 213 44 Van Cott, 2005 s. 145 45 Roedl, 2007 s. 214 46 Do té doby se stát řídil ústavou (Carta Liberal) z roku 1860 (Gregor Barié, 2003) 40 41

28

v dějinách Peru, která uznala indiánské komunity a nezcizitelnost jejich společného majetku.47 Dále také zrušila některé formy pracovněprávních vztahů, které měly do té doby otrokářskou podobu. Nová ústava také zakázala volit negramotným občanům (většinu z nich v té době tvořilo domorodé obyvatelstvo).48 I přes mnohá demokratická ustanovení, trestní zákoník z roku 1924 nadále poukazoval na kulturní asimilaci a charakterizoval indiánské obyvatelstvo. Ty, kteří žili v horách, označil jako polocivilizované, degradované nevolnictvím a alkoholem. Indiány z Amazonie nazval divochy a primitivy, jež jsou nekompetentní k právní zodpovědnosti. Navrhoval také, aby bylo domorodé obyvatelstvo přesídleno do trestných (nucených) kolonií, dokud nebude dostatečně “civilizováno“.49 V tomto případě byla kulturní odlišnost uznána, ale také patřičně potrestána. Mezi tím se vláda snažila čelit sílícímu indiánskému hnutí nejen represemi, ale i tzv. „vládním indigenismem“, kdy se na ministerstvu pro rozvoj ustanovilo oddělení pro indiánské záležitosti.50 Jako aktivní politické hnutí skončil indigenismus svou činnost na začátku 30. let s pádem režimu prezidenta Leguíi.

Indiánského obyvatelstva se týkaly zejména tyto části ústavy (1920): Hlava IV •

Článek 41: Majetek státu, veřejných institucí i indiánských komunit je nezcizitelný.

•

Článek 58: Stát chrání indiánskou rasu a schvaluje zvláštní zákony pro její rozvoj a to v souladu s jejími potřebami.

•

Stát uznává právní existenci indiánských komunit a zákon ustanovuje jejich práva, kterým zodpovídají.51

5.2.2. Ústava 1933 Ústava z roku 1920 byla v platnosti po dobu téměř 13 let. V roce 1933 ji nahradila nová ústava omezující pravomoci prezidenta, která se znovu zaměřila na

Yrigoyen Fajardo. Peru: Pluralist Costitution, Monist Judiciary – A Psot-Reform Assessment. In: Sieder, 2002 48 Gregor Barié, 2003 49 Yrigoyen Fajardo. Peru: Pluralist Costitution, Monist Judiciary – A Psot-Reform Assessment. In: Sieder, 2002 s. 161 50 Roedl, 2007 s. 214 51 Constitución del Perú 1920 47

29

problematiku domorodého obyvatelstva a opětovně uznala indiánské komunity a jejich kolektivní právo na půdu. Indiánského obyvatelstva se týkaly zejména tyto části ústavy (1933): Hlava XI •

Článek 207: Původním komunitám je uznána právní existence a právní subjektivita.

•

Článek 208 : Stát garantuje integritu majetku komunit. Zákon sestaví odpovídající katastry.

•

Článek 209: Vlastnictví komunity je nezcizitelné, není předmětem exekuce, pouze v případě vyvlastnění z důvodu veřejných služeb, pak ale musí dojít k patřičnému vyrovnání.

•

Článek 211: Stát musí dát přednost v dotování půdy původním komunitám, které nemají dostačující finanční obnos pro potřeby svých obyvatel.

•

Článek 212 : Stát přijme občanská, trestní, ekonomická, vzdělávací a administrativní práva pro zvláštní podmínky původních obyvatel.52

5.3. Poválečné období – zrod integračního hnutí 5.3.1. Republika v polovině 20. století: integrace Období poloviny 40. let je známé jako doba integračního hnutí. Nahradila tak politiku přizpůsobování uplatňovanou od dob nezávislosti.53 Hlavním cílem bylo uznání indiánských práv a specifik (půda, jazyk, oblečení, zvyky a kultura). Byl také obhajován návrh, že by sami domorodci měli napomáhat se zlepšením svých špatných a mnohdy zaostalých podmínek.54 V době sílícího integračního hnutí se dostal k moci J. L. Bustamanta y Rivero (1945-1947) hájící zájmy střední třídy, do které zahrnoval i latifundisty ze Sierry a dal tím najevo svůj nízký zájem o indiánskou otázku.55 V důsledku toho došlo během roku 1946 na Sierře ke vzniku rolnických odborů a pod jejich vedením k obsazování půdy latifundistů.56 Prezident sice toleroval činnosti rolnických a ostatních sociálních hnutí, avšak absence významné agrární reformy způsobila vlnu rebelií ze strany

Constitución del Perú 1933 Roedl, 2007 s. 219 54 Yrigoyen Fajardo. Peru: Pluralist Costitution, Monist Judiciary – A Psot-Reform Assessment. In: Sieder, 2002 s. 162 55 Roedl, 2007 s. 217 56 Ibid., s. 218 52 53

30

rolníků především v departementu Cuzco.57 Situace se stala živnou půdou pro rozsáhlá rolnická hnutí s cílem získat zpátky půdu, o kterou indiánské obyvatelstvo v minulosti připravili majitelé haciend.

5.3.2. Indiánská reconquista: migrace do měst Navíc se situace v zemi komplikovala dramatickým růstem obyvatelstva, který od poloviny 50. let uvedl do pohybu mohutnou migraci z venkova do měst a zvýšil sociální a politické napětí v zemi. Divoce probíhající urbanizace způsobená převážně indiány ze Sierry vytvářela od 50. let kolem Limy a ostatních měst chudinské kolonie nazývané barriadas nebo lépe pueblo jovenes. Staly se palčivým problémem především v Limě, kde migranti ilegálně okupovali suché písčité území pobřežní pouště okolí města. Ohromné množství přistěhovalců donutilo vládu tolerovat nelegální zábory půdy a plechové boudy. Nedokázala však těmto nevítaným občanům zajistit lepší ubytování, elektřinu, tekoucí vodu, kanalizaci ani zaměstnání. Sociální, ale i etnické složení obyvatel měst se změnilo ve prospěch indiánů. Přemístěním do měst andská kultura nezanikla, ale naopak se vyvíjí dále. Hovoří se o tzv. indiánské reconquistě.58

V roce 1948 se k moci vojenským pučem dostal generál Manuel Odría. Ten si snažil získat sociální politikou napodobující argentinského prezidenta Perrona městské lidové vrstvy především z Limy, včetně tamních migrantů z venkova. Zřídil ministerstvo práce a indiánských záležitostí. V roce 1956 zvítězil v prezidentských volbách politický veterán Manuel Prado. Voleb se poprvé v historii zúčastnily ženy, pokud ovšem byly gramotné. Prado se snažil reprezentovat hnutí rolníků, dělníku a migrantů z barriadas a to především prostřednictvím požadavků agrární reformy na Sierře.59

Van Cott, 2005 s. 146 Roedl, 2007 59 Roedl, 2007 s. 221 57 58

31

5.3.3. Dvojjazyčné vzdělávání: Již ve 30. letech 20. století byly zaznamenány v Latinské Americe první pokusy o tzv. dvojjazyčné vzdělávání domorodých obyvatel, které by vedlo k úspěšné integraci tohoto obyvatelstva do společnosti.60 Dvojjazyčné vzdělávání má v Peru dlouhou historii. Peru je považováno za průkopníka tohoto konceptu do všech zemí Latinské Ameriky. Ministerstvo školství začalo v roce 1945 nejprve pracovat s politikou integrace domorodců peruánské Amazonie.61 V této souvislosti Peru a Bolívie v roce 1945 přijaly Akční vzdělávací plán, který měl za cíl zvyšování úrovně života domorodých obyvatel, rozvoj zemědělské práce pomocí technologií, zlepšení zdravotního stavu, rozvoj venkova, průmyslu a především šíření kastilštiny. V roce 1952 byl vytvořen Program dvojjazyčného vzdělávání, ale pouze na základní úrovni a v roce 1953 bylo zahájeno školení domorodých učitelů.62 Po tomto prvotním experimentu bylo dvojjazyčné vzdělávání rozšířeno i na andský region.

5.4. Vláda vojenských diktatur Během 60. let vzrůstaly hospodářské i sociální problémy domorodého obyvatelstva. Stranou hospodářského vývoje zůstává větší část Sierry, životní podmínky rolníků v Andách se nelepšily. Klesající příjmy vedly k výbušné sociální situaci. Od 60. let znovu ožívá indigenismus v podobě neoindianismu a inkaismu například ve formě Indiánského hnutí Peru (MIP – Movimiento Indigenista Peruano).63 Konec 60. let a 70. léta jsou ve znamení vojenských diktatur Juana Velasca Alvarada a Moralese Bermúdeze, rozsáhlých reforem a změny ústavy.

Hirmas et al, 2005 s. 502 Cóndor Chuquiruna, 2008 s. 70 62 Hirmas et al, 2005 63 Roedl, 2007 s. 221 60 61

32

5.4.1. Sociální nepokoje – první agrární reforma Pod vlivem pozemkové reformy na Kubě došlo v roce 1960 v provincii La Convencion v departementu Cuzco ke generální stávce rolníků, kteří sem imigrovali ze sousedních provincií Sierry. Z přistěhovalců se stali nájemci půdy na haciendách a nyní protestovali proti tomu, že si majitelé přivlastňují větší část zisku z jejich práce, když je nutí, aby sklizeň prodávali jen jejich prostřednictvím. Majitelé haciend odpověděli vypovídáním nájemních smluv a soudním stíháním stávkujících.64 Mezi lety 1962 a 1963 se vlády ujala vojenská junta pod vedením generálů Ricarda Péreze Godoye a Nicoláse Lindleye Lopeze. Za jejich krátké vlády byl vydán zákon, který umožňoval gramotným indiánům volit (1963), a zákon o agrární reformě v provincii la Convencion. Junta tak odpověděla na revoluční aktivitu rolníků, kteří začali obsazovat půdu haciend.65 V nadcházejících volbách zvítězil nový prezident Fernendo Belaúnde Terry (1963-1968). Mezi tím na venkově pokračují nepokoje a obsazování haciend. V parlamentu

bylo

prosazeno,

aby

latifundie

na

pobřeží

a

„efektivně

obhospodařované“ haciendy zůstaly nedotčené, majitelé haciend měli právo rozdělit půdu mezi příslušníky rodiny, omezit tak rozlohu a zamezit tak vyvlastnění. Prezident Belaúnde propagoval v horských oblastech „incký model státu“, vydával za vzory jeho centralistické plánování a sklon indiánů ke kolektivní práci. Kečuánština se jeho zásluhou stala druhým úředním jazykem a Jose Gabriel Tupac Amaru symbolem národní jednoty. Tento proces je často nazývám konzervativním inkaismem. 66

5.4.2. Populismus: sociální a agrární reforma Jak již bylo uvedeno v předchozích kapitolách během 50. a 60. let 20. století docházelo k rozsáhlým bojům o půdu, které nezastavil ani první agrární zákon.

Roedl, 2007 Van Cott, 2005 s. 147 66 Roedl, 2007 s. 223 64 65

33

Důležitá agrární reforma byla v Peru sepsána až za vojenské vlády generála Juana Velasca Alvarada (1968-1975), který byl jmenován juntou.67 Vojenská vláda generála Velasca vznikla v reakci na sociální nepokoje a zvyšující se počet rolnických hnutí a guerill. Jeho cílem bylo transformovat základní sociální a ekonomické struktury, což představovalo jedinou cestu, jak čelit nestabilitě a budoucím povstáním. Prezident prosazoval řadu sociálních reforem s cílem zlepšit podmínky rolníků a domorodých obyvatel.68

5.4.2.1. Agrární reforma 1969 K nejdůležitějším politickým rozhodnutím Velasca patřilo provedení radikální agrární reformy, která oficiálně začala na Sierře 24. 6. 1969, v národní Den indiánů. Pozemková reforma se stala součástí rozsáhlého plánu reforem zvaných „Plán Inca“.69 Velké haciendy byly vyvlastněny a nárok na půdu byl přenechán usedlíkům s rozdílnou formou organizace. Nastalo tak masivní předávání rozsáhlých pozemků ve vlastnictví velkostatkářů do rukou dřívějších nevolníků nebo zaměstnanců.70 Zákon o reformě vyvlastňoval zemědělský pozemkový majetek nad 150 ha na pobřeží a nad 35-65 ha v Sierře. Dotkl se 8 milionů ha zemědělské půdy, z toho 59% na pobřeží, 35% v Sierře a 6% na území Selvy, celkem tak zasáhl 35% veškeré zemědělsky využívané půdy. Největší část, a to 65%, získalo 600 zemědělských družstev, 8% indiánské komunity, 14% rolnické společnosti a 13% jednotliví drobní rolníci. Postižené vlastníky stát odškodnil podíly v hospodářských sektorech zřízených státem.71 Cílem Velascova plánu bylo přerozdělení všech haciend do roku 1975. Ačkoliv to byla myšlenka velmi jednoduchá – přerozdělit půdu mezi nevolníky – realizace reformy byla převážně neúspěšná.72 I přes rozsáhlou redistribuci byla reforma Yrigoyen Fajardo. Peru: Pluralist Costitution, Monist Judiciary – A Psot-Reform Assessment. In: Sieder, 2002 s. 161 68 García – Lucero. Un País sin Indígenas? Rethinking Indigenous Politics in Peru. In: Grey Postero – Zamong, 2006 69 Roedl, 2007 s. 224 70 Yrigoyen Fajardo. Peru: Pluralist Costitution, Monist Judiciary – A Psot-Reform Assessment. In: Sieder, 2002 s. 161 71 Roedl, 2007 s. 225 72 García – Lucero. Un País sin Indígenas? Rethinking Indigenous Politics in Peru. In: Grey Postero – Zamong, 2006 s. 163 67

34

zamířena především na 10-15% rolníků lokalizovaných na vyvlastněné půdě haciend. Nestálí pracovníci na farmách a domorodé komunity mino tradiční haciendy zůstali ignorováni.73 Agrární reforma tak vytvořila nové konflikty.

5.4.2.2. Další významné Velascovy zákony a reformy Spolu s agrární reformou nastaly další změny týkající se domorodého obyvatelstva. Velasco zakázal používat termín indio a nahradil jej termínem campesino (rolník). Tento pojem byl úspěšně přijat komunitami obývající horská pásma And a vyjadřoval jak socioekonomické postavení, tak kulturní identitu.74 Status etnických skupin v Amazonii, kterým byla od dob kolonizace postupně zcizována jejich půda a přírodní zdroje, byl také právně regulován. V roce 1974 byl přijat Zákon o Původních komunitách, který uznal kolektivní vlastnictví tradičně obývaných oblastí.75 V roce 1974 Velasco právně uznal i obyvatelstvo Amazonie jako comunidades nativas (domorodé komunity) a tím dal základ rozdílného právního postavení mezi domorodým obyvatelstvem nížin a horských oblastí. Uznáním domorodých komunit byla amazonským indiánům přiznána způsobilost k právním úkonům a dala jim také možnost uplatňovat svá práva a povinnosti.76 Důležitým krokem Velascovy vlády byl zákon vydaný v roce 1975, který postavil jazyk kečua na stejnou úroveň jako kastilštinu. Peru se tak stalo prvním státem v Latinské Americe, který postavil domorodý jazyk na stejnou úroveň jako jazyk většinový.77

Za Velascovy vlády došlo také ke školské reformě, která probíhala mezi lety 1970 a 1975. Obecný zákon o vzdělání z roku 1972 (La Ley General de Educación) ustanovil všechny jazyky jako prostředek komunikace a apeloval na ochranu, rozvoj a respektování kulturní jedinečnosti národů včetně jejich jazyka. Tento zákon Van Cott, 2005 s. 148 Ibid., s. 162 75 Yrigoyen Fajardo. Peru: Pluralist Costitution, Monist Judiciary – A Psot-Reform Assessment. In: Sieder, 2002 76 Roldan Ortega – Camayo, 1999 s. 58 77 García – Lucero. Un País sin Indígenas? Rethinking Indigenous Politics in Peru. In: Grey Postero – Zamong, 2006 s. 163 73 74

35

umožnil v historii první dvojjazyčnou národní politiku vzdělávání a považoval za nezbytné, aby domorodé komunity kriticky zhodnotily svoji socioekonomickou situaci a spontánně se zapojily do procesů strukturální změny, která povede k eliminaci jejich zaostalosti.78 Vznikl tak právní mechanismus národní politiky pro Dvojjazyčné vzdělávání (Política Nacional de Educación Bilingüe) a v následujícím roce byla vytvořena Jednota dvojjazyčného vzdělávání (Unidad de Educación Bilingüe), spadající pod Generálního ředitelství primárního a sekundárního vzdělávání (la Dirección General de Educación Primaria y Secundaria), s několika regionálními celky.79

5.4.3. Konec 70. let – změna vlády i ústavy V roce 1975 se dostal k moci další vojenský vůdce generál Francisco Morales Bermúdez (1975-1980). Se změnou prezidenta nastala i změna ústavy (1979).80 Ještě před vytvoření nové ústavy došlo k několika legislativním změnám.

5.4.3.1. Legislativa pro domorodé komunity V roce 1978 byl přijat další zákon (č. 22175) týkajících se domorodých komunit obývajících Amazonii, který byl zaměřen na zemědělský rozvoj těchto regionů (La Ley de Comunidades Nativas y Desarrollo Agrario de las Regiones de Selva y Ceja de Selva). Ten zaručoval domorodým komunitám další práva ve správě jejich přírodních zdrojů, přístup ke všem službám v daném regionu81 nebo zápis obývaných území do katastrů. Zákon navíc ukládá úředníkům a státním zaměstnancům v rámci občanské a trestní zodpovědnosti, aby reagovali bezprostředně na podněty za strany domorodých komunit, pokud se jedná o stížnosti týkajících se porušení pracovního práva, nesrovnalosti při zpracovávání identifikační dokumentace, nedovolená

Hirmas et al, 2005 s. 504 Kuehn, 1999 80 García – Lucero. Un País sin Indígenas? Rethinking Indigenous Politics in Peru. In: Grey Postero – Zamong, 2006 81 Decreto Ley Nº 22175 – Ley de Comunidades Nativas y de Desarrollo Agrario de las Regiones de Selva y Ceja de Selva, 1978. Článek 10 78 79

36

exploatace přírodních zdrojů náležících komunitám a ostatní činnosti negativně ovlivňující život indiánů.82 Na ochranu přírodního bohatství v oblastech osídlených indiány byl vládou roku 1979 pozměněn zákon o Agrárním rozvoji domorodých komunit obývajících Amazonii a její okrajové části, ve kterém byly stanoveny podmínky pro výzkum nebo šetření v těchto oblastech. Ten musí být v souladu s přesně vymezenými postupy, nutné je také povolení od příslušných orgánů a na závěr musí být domorodé komunitě předložen jeden výtisk výsledku daného výzkumu nebo šetření.83 Tento zákon také rozděluje půdu domorodých komunit na dva typy. Prvním z nich je půda vhodná k hospodaření, která je ponechána ve vlastnictví indiánů. A druhým typem je půda lesní, která je domorodcům pouze postoupena k užívání.84 Většina půdy v regionech Amazonie je považována za půdu lesní, tudíž indiáni z těchto oblastí měli jen malý přístup k majetku, který patřil jejich předkům. Zákon také ustanovil, že před občanským a trestním soudním řízení by měla komise a soud vzít v úvahu zvyky, tradice, víru a také sociokulturní hodnoty domorodých komunit.85

5.4.3.2. Rondas campesinas S růstem průmyslu a následnou ekonomickou krizí na venkově následovaly další agrární reformy, jež zapříčinily migraci indiánských rolníků do měst. Špatná ekonomická situace na venkově se v 70. letech stále zhoršovala a v důsledku toho v severních regionech země rozšiřovaly krádeže dobytka a jiné krádeže mezi sousedy. V odpovědi na to začaly v těchto regionech vznikat tzv. rondas campesinas. První z nich se objevily během vojenské vlády Bermúdeze v roce 1976 na severu departementu Cajamarca.86 Jejich cílem bylo poskytovat ochranu proti krádežím, selhávání a korupcí státních autorit.

Decreto Ley Nº 22175 – Ley de Comunidades Nativas y de Desarrollo Agrario de las Regiones de Selva y Ceja de Selva, 1978. Článek 23 83 Decreto Supremo Nº 003–79-AA, 1979 – Reglamento de la Ley 22175, 1978 84 Roldan Ortega – Camayo, 1999 s. 104 85 Decreto Supremo Nº 003–79-AA, 1979 – Reglamento de la Ley 22175, 1978. Článek 19 86 Van Cott, 2005 82

37

Z počátku

rondas

organizovaly

noční

hlídky

a

členové

byli

voleni

demokratickým způsobem na generálním shromáždění, na kterém se podílelo veškeré obyvatelstvo komunity. Poté začaly také řešit různé druhy sporů a problémů uvnitř komunit a měly funkci lokální vlády koordinované státem.87 Úspěšné řešení problémů a boj proti krádežím dobytku vedl k velkému rozšíření rondas campesinas do ostatních departementů během 70. a 80. let, kdy se stalo nejdynamičtějším hnutím v zemi.

5.4.3.3. Nová Ústava (1979) Jak již bylo zmíněno, v roce 1975 stanul v čele státu generál F. Morales Bermúdez. Ten prohlásil rozsáhlou agrární reformu za ukončenou a za jeho vlády byla v červenci 1979 vytvořena nová ústava obnovující demokratické svobody.88 Ústava zaručovala práva osobní, polická a sociální jako základní práva každého člověka. Toto období je známé jako „revolución de las identidades“. Ústava znovu potvrdila práva indiánů uznaná za vlády Velasca, jako byla například nezcizitelnost půdy domorodých komunit. Dále také nová ústava respektovala a podporovala tradice domorodých komunit.89 V ústavě zůstávají ustanovení v problematice indiánů shodná s ústavou z roku 1933. Byl ale poupraven statut jazyka kečua a ajmara. Jejich statut oficiálního jazyka byl přeměněn na „jazyk oficiální pouze v oblastech, kde je používán“.90 Ústava také zaručuje šíření domorodých jazyků a zajištění etnikům Kečua, Ajmara a dalším domorodým komunitám vzdělání v jejich původním jazyce.91

5.5. Teror guerill Spolu s obnovou demokracie na počátku 80. let čelilo Peru mezi lety 1980 a 2000 vnitřnímu ozbrojenému konfliktu peruánské armády a spojeneckých skupin Yrigoyen Fajardo. Peru: Pluralist Costitution, Monist Judiciary – A Psot-Reform Assessment. In: Sieder, 2002 88 Roedl, 2007 s. 226 89 Gregor Barié, 2003 s. 471, 488 90 García – Lucero. Un País sin Indígenas? Rethinking Indigenous Politics in Peru. In: Grey Postero – Zamong, 2006 s. 163 91Hirmas et al, 2005 87

38

Sendero Luminoso (Světlá stezka) a Movimiento Revolucionario Tupak Amatu (MRTA – Tupac Amaru revoluční hnutí).92 Organizace Sendero Luminoso se stala zodpovědnou za zneužití většiny lidských práv během války. Tato organizace byla původně kampaní pro pozemkovou reformu a rozšíření sociálních a hospodářských práv. Byla to reakce na situaci, v niž se nacházela práva na držení půdy a nerovnoměrná distribuce této půdy.93 Stav byl v Peru nejkritičtější ze všech zemí Latinské Ameriky. Přes prvotní příčinu konfliktu brzy nastoupila totalitní a brutální maoistická ideologie, která používala teror proti civilnímu obyvatelstvu. Vláda z velké části ignorovala ozbrojená povstání v rané fázi konfliktu, protože se odehrávala v odlehlých venkovských oblastech. Nicméně v prosinci 1982 byl vyhlášen výjimečný stav 94 v devíti provinciích a ty byly obsazeny vojenskými silami.

5.5.1. Počátky neoliberalismu – hospodářská krize Během 80. a 90. let dochází k politickým změnám. 80. léta jsou ve znamení ekonomické krize a dalšího zadlužení rozvojových zemí. Nastupuje neoliberální politika, která odsouvá stranou sociální i zemědělské programy, a nastupuje doba „utahování opasků“. To má v Peru dopad na chudé vrstvy obyvatel, do nichž patří především domorodé obyvatelstvo.95 V červencových volbách 1980, kterých se poprvé v historii Peru zúčastnili i negramotní občané, zvítězil přesvědčivě Fernando Belaunde Terry (1980-1985) svržený před 12 lety generálem Velascem. V podmínkách slábnoucího státu vzrůstaly sociální nepokoje a násilí vyvolané hospodářskými a sociálními nejistotami a problémy.96 Okamžitě po prezidentských volbách vznikla již zmíněná guerilla Sondero Luminoso, která vystupovala proti státu. Povstání a následné vojenské represe začaly v departementech středních až jižních And. Válka s guerillami se rychle rozšířila do Amazonie a k pobřeží.97

proti státnímu režimu vystoupilo MRTA v roce 1984 v Limě a dalších městech. Hlásilo se k ideám socialistického státu kubánského „Che“, Ernesta Cheguevary de la Serna, pravnuka posledního peruánského místokrále. (Roedl, 2007 s. 227) 93 Internal Displacement Monitoring Centre, 2009 s. 7 94 Internal Displacement Monitoring Centre, 2009 s. 23 95 García – Lucero. Un País sin Indígenas? Rethinking Indigenous Politics in Peru. In: Grey Postero – Zamong, 2006 96 Roedl, 2007 s. 227 97 Yrigoyen Fajardo. Peru: Pluralist Costitution, Monist Judiciary – A Psot-Reform Assessment. In: Sieder, 2002 s. 163 92

39

Mezi hlavní zbraně Světlé stezky patřila především mobilizace venkovského indiánského obyvatelstva. Světlá stezka podněcovala indiánskou nevraživost vůči bohaté a vzdělané bílé elitě tím, že používala incké symboly.98 V 80. letech vznikaly další rondas campesinas, ale tentokrát na jihu země jako obrané skupiny proti teroristickým skupinám.99 Tyto hlídky vznikaly z důvodu absence státních institucí, které by chránily domorodé obyvatelstvo před útoky povstaleckých skupin. Rondas campesinas později bojovaly po boku státních ozbrojených sil proti povstalcům a byly také zodpovědné za porušování lidských práv v zemi. Civilisté z řad indiánského obyvatelstva však později čelili častým obviněním z podpory povstaleckých skupin.100 Co se týče vzdělávání a jazyka indiánů, teprve za vlády prezidenta Belaunde bylo v Peru dvojjazyčné vzdělávání institucionalizováno (1984) a stalo se konkrétní složkou Ministerstva školství (el Ministerion de Educación). Generální ředitelství dvojjazyčného vzdělávání (DIGEBIL – La Dirección General de Educación Bilingüe)101 mělo za úkol navrhování a provádění příslušných politik v souladu se sociální situací domorodých obyvatel.102 Činnosti realizované v rámci této instituce nevykazovaly přijatelné výsledky, a tak instituce existovala jen několik let. A to především kvůli nedostatku pracovníků, špatným rozhodovacím schopnostem a nízkému rozpočtu, který plynul ze strany vlády.103

5.5.2. Marný boj s guerillami Ve druhé polovině 80. let si s aktivitami Světlé stezky neporadila ani levicová vláda Alana Garcíi Péreze (1985–1990), ačkoliv se zpočátku zdálo, že by mohl být boj s guerillami i s hospodářskou recesí v zemi úspěšný. Jeho hospodářská politika inspirována keynesiánskou teorií měla první dva roky jeho vlády velký úspěch.104

Internal Displacement monitoring Centre, 2009 Yrigoyen Fajardo. Peru: Pluralist Costitution, Monist Judiciary – A Psot-Reform Assessment. In: Sieder, 2002 s. 152 100 Cohen – Sanchez-Garzoli, 2001 s. 6 101 Hirmas et al, 2005 102 Kuehn, 1999 103 Hirmas et al, 2005 104 Roedl, 2007 98 99

40

García vytvořil také plán sociálních změn zaměřený na rolníky a nejchudší oblasti. Během 80. let lobovaly rondas za právní uznání své subjektivity. Na konci roku 1986 byly rondas campasinas konečně právně uznány zákonem č. 24571. Součástí jejich uznání ale nebyla správa justice.105 Skončila tak alespoň policejní persekuce ze strany policie, která se neustále vměšovala do sporů, které řešily rondas ve svých komunitách. Později byl ale zmíněný zákon upraven a rondas campasinas se staly politicky podřízeny policejní kontrole. García sice nadále usiloval o zajištění fungování demokratického systému, nicméně v tak obtížné situaci, ve které se Peru nacházelo, to byl nadmíru obtížný úkol. Kromě tlaku ze strany guerill se Garcíova vláda, zejména od roku 1988, potýkala s obrovskými ekonomickými problémy a velkým nárůstem korupce v politických a vojenských kruzích. Situace vyústila v postupné posilování moci ozbrojených složek,106 které v oblastech výjimečného stavu nakonec disponovaly téměř neomezenou mocí. V roce 1989 byla uvedena politika interkulturního dvojjazyčného vzdělávání, která byla vytvořena ve prospěch dětí, které mluvily původním jazykem. Podle politiky Vzdělávacího modelu (Modelo Educativo) musí být vzdělání demokratické, s rovnými příležitostmi pro obyvatelstvo mluvící původními jazyky a vyznávající odlišné kultury.107

5.6. Zpět k diktatuře V 90. letech nastupuje na post prezidenta republiky Alberto Fujimori (19902000) pocházející z dělnické rodiny japonských přistěhovalců. Fujimori byl značně podporován indiány a mestici, protože pocházel jako oni z etnika na okraji společnosti.108 I přes jeho populistickou rétoriku se stává neoliberalismus hlavním směrem jeho politiky. Fujimori provedl drastická ekonomická opatření a pod záminkou boje proti terorismu omezil peruánskou demokracii.

105 Yrigoyen Fajardo. Peru: Pluralist Costitution, Monist Judiciary – A Psot-Reform Assessment. In: Sieder, 2002 s. 164 106 Van Cott, 2005 s. 152 107 Kuehn, 1999 108 Roedl, 2007 s. 229

41

Jako důsledek kritiky etnocentrismu, který našel podporu v Trestním zákoníku z roku 1924, vznikl v roce 1991 nový trestní zákoník. Ten říkal, že pokud se někdo dopustí trestné činnosti spojené s uctíváním vlastní kultury a zvyků, nebude za tuto činnost potrestán.109 Cílem reformy bylo překonat názor, že domorodí obyvatelé nejsou právně kompetentní a kulturní diverzita je trestná, jak bylo specifikováno v roce 1924.

Mezinárodní tlak donutil Fujimoriho administrativu, aby znovu ustanovila Národní ředitelství pro interkulturní dvojjazyčné vzdělávání (DINEBI – Dirección Nacional de Educación Bilingue Intercultural) v rámci ministerstva školství.110 V roce 1991 byly přijaty nové hlavní směry národní politiky v oblasti dvojjazyčného interkulturního vzdělávání (Nacional de Educación Bilingüe Intercultural), jež byly ustanoveny s ohledem na původní obyvatelstvo. Tento druh vzdělávání měl také vyjádřit úctu a vážnost těchto obyvatel, ale tento záměr byl spíše okrajový a stal se víceméně záminkou a je považováno více méně za integrační strategii vedoucí k pokastilštění dětí.111 V dubnu 1992 provedl Fujimori za široké podpory obyvatelstva, armády a tajné služby autopuč, rozpustil parlament (což bylo jasné porušení občanských a politických práv),112 pozastavil platnost Ústavy a vyhlásil neústupnou válku guerillám. Bylo zřejmé, kam se bude politika Peru dále ubírat.

5.6.1. Nová Ústava 1993: cesta k multikulturnímu státu Nová konstituce z roku 1993 za sebou zanechala přesvědčení o národním státu založeném na ideji kulturní hegemonie jediného etnika, které se v Peru vyvíjelo od počátku 19. století. Tato monokulturní vize státu byla poprvé v historii Peru

Parellada, 2003 García – Lucero. Un País sin Indígenas? Rethinking Indigenous Politics in Peru. In: Grey Postero – Zamong, 2006 s. 164 111 Kuehn, 1999 112 García – Lucero. Un País sin Indígenas? Rethinking Indigenous Politics in Peru. In: Grey Postero – Zamong, 2006 s. 164 109 110

42

nahrazena multikulturním složením státu z jednotlivých a jedinečných národů. Ústava ustanovila právo na kulturní odlišnost a kolektivní práva odlišných kultur a etnických skupin. Zavázala se k jejich respektování a ochraně ze strany státu.113 V důsledku uznání kulturní plurality ústava také uznala zvláštní práva pro rolnické a domorodé komunity. Další změna v ústavě se týkala trestního práva. To již nemohlo dále trestat ty, kteří se nedrželi kulturně dominantních norem společnosti, jako tomu bylo dříve. Každá kultura měla nyní právo na existenci bez jakéhokoliv omezování lidských práv. Tyto vládní kroky ale zpočátku vyvolávaly spíše skepsi. Zvyšující se přítomnost a finanční podpora mezinárodních aktérů v podobě nevládních neziskových

organizací

a

Světové

banky

ale

pomohly

k institucionalizaci

multikulturní rozvojové agendy.114

Nyní jsme si uvedli základní a nejdůležitější prvky nové ústavy ve vztahu k indiánům. V následujících kapitolách budou rozebrány jednotlivá ustanovení týkající se původních komunit, které jsou obsaženy v ústavě. Tyto kapitoly budou rozsáhlejší a podrobnější z toho důvodu, že ústava z roku 1993 je stále v platnosti a zákony v ní uvedené se přímo týkají dnešních práv indiánů.

5.6.1.1. Právní uznání, identita Ústava z roku 1993 uznává právo každého jedince na jeho etnickou a kulturní identitu. Nepřípustná je jakákoliv diskriminace na základě původu, rasy, pohlaví, jazyka, náboženského vyznání, názoru, ekonomického postavení nebo z jakéhokoliv jiného důvodu. Na rozdíl od předchozí ústavy byla tato ústava zaměřena na interkulturní uznání etnické a kulturní plurality indiánských komunit.115

113 Yrigoyen Fajardo. Peru: Pluralist Costitution, Monist Judiciary – A Psot-Reform Assessment. In: Sieder, 2002 s. 167 114 García – Lucero. Un País sin Indígenas? Rethinking Indigenous Politics in Peru. In: Grey Postero – Zamong, 2006 s. 164 115 Constitución del Peru 1993. Článek 2 (19) a 89

43

5.6.1.2 Právo na politickou účast Jak vyplývá z peruánské ústavy (články 2.17 a 31), politická účast může být vyjádřena různými způsoby. Základní způsob je prostřednictvím hlasování, to znamená volit a být volen, dále možnost předkládat legislativní iniciativy či požadovat sesazení nebo odvolání autorit.116 Právo na politickou účast vztahující se na indiány jako jednotlivce nebo národ není upravováno ani ústavou ani žádným jiným právním nařízením, které by se zvlášť lišilo od práv na politickou účast, která je uznána peruánským občanům obecně.117 Indiánské komunity jsou organizovány prostřednictvím Generálních shromáždění (Asambleas Generales), které jsou vrcholnými orgány rolnických a domorodých komunit. Do jejich vedení jsou ředitelé a zástupci voleni pravidelným, svobodným, tajným a rovným hlasováním v závislosti na požadavcích a podmínkách statutu každé komunity.118 Indiánské obyvatelstvo se však potýká často s problémy, které mu znemožňují politickou účast. Jak už bylo uvedeno v kapitole zabývající se strukturou domorodého obyvatelstva, závažným problémem domorodých komunit je obtížnost nebo dokonce nemožnost získat doklady totožnosti DNI. Hlavní příčinou tohoto problému jsou nedostatečné podmínky pro přístupu k úřadům RENIEC pro domorodé obyvatelstvo.119 Pokud se jedná o období voleb, domorodé obyvatelstvo nemá vždy možnost dostavit se na mnohdy velmi vzdálené místo hlasování v přesně vymezenou dobu. Tato neschopnost je způsobena především ekonomickými důvody. Domorodí obyvatelé často nemají dostatečné finanční zdroje, které by jim umožňovaly takový transfer. Další chybou ze strany vlády je často špatný překlad volebních lístků do domorodých jazyků.120 5.6.1.3. Právo na území a přírodní zdroje Peruánská ústava uznala právo na vlastnictví a držení půdy, které tradičně obývají indiánské národy. Existence domorodých i rolnických komunit je právně uznána a jejich členové jsou právnickými a samostatnými osobami. Mohou se tak

Constitución del Peru 1993. Článek 2 (17) a 31 Roldan – Camayo, 1999 s. 81 118 Cóndor Chuquiruna, 2008 s. 36 119 Defensoría del Pueblo. Informe Defensorial No. 130, 2008 s. 130 120 Defensoría del Pueblo. Informe Defensorial No. 130, 2008 116 117

44

svobodně organizovat a užívat svoji půdu. Vlastnictví této půdy je nepromlčitelné, nezabavitelné a nezcizitelné, s výjimkou jejího zanedbávání.121 V roce 1993 byl také založen Institut peruánských Indiánů (Instituto Indigenista Peruano)122 spadající pod úřad Ministerstva zemědělství (Ministerio de Agricultura). Cílem této instituce bylo přispět k vyšší informovanosti o sociálních a kulturních právech andských a amazonských indiánů a především k ochrana těchto práv. Dalším z úkolů institutu byla ochrana životního prostření a přírodních zdrojů amazonského deštného pralesa.123 Právo na vlastnictví a užívání půdy a přírodních zdrojů je asi nejpalčivější problém domorodých komunit Amazonie.

5.6.1.4. Právo na vzdělání a používání mateřského jazyka Ústava z roku 1993 říká, že každá osoba má také právo na to užívat svůj vlastní jazyk před jakoukoliv autoritou124 bez ohledu na svou etnickou a kulturní identitu. Dále také uznává předešlý zákon, který praví, že oficiálním jazykem je kastilština a v oblastech, kde převládají, jsou jimi také kečuánština, ajmarština a navíc také ostatní domorodé jazyky.125 Ústava se rovněž zavazuje k vymýcení negramotnosti v zemi a k podpoře dvojjazyčného a interkulturního vzdělávání na základě charakteristik každé oblasti. Předškolní, primární a sekundární vzdělání je povinné.126 Na všech těchto stupních je vzdělání na státních školách zdarma pro všechny. Státní vysoké školy jsou placené, ale pro studenty se špatnou ekonomickou situací v rodině jsou také zdarma. Student ale musí prokázat uspokojující studijní výsledky.

5.6.1.5. Právo na zdraví Ústava zaručuje všem právo na ochranu svého zdraví, stejně jako zdraví své rodiny nebo komunity. Zároveň má každý povinnost přispívat k podpoře a ochraně

Constitución del Peru 1993. Článek 89 Decreto Supremo Nº 029-93-AG ,1993 123 Roedl, 2007 s. 235 124 Constitución del Peru 1993. Článek 19 125 Constitución del Peru 1993. Článek 48 126 Hirmas et al, 2005 s. 504 121 122

45

svého zdraví. A to bez rozdílu etnické nebo kulturní identity.127 Zdravotní pojištění je však mezi indiánskou populací rozšířeno mnohem méně než u nepůvodních obyvatel. Proto je nutné snižovat nerovnost v užívání práva na zdraví a zdravotní péči. Přístup ke zdravotnickým službám je základní podmínka pro dosažení určitého stupně vývoje indiánských komunit. Bohužel peruánská legislativa dostatečně nereflektuje ve svých programech tuto specifickou problematiku.128 Uvedené nedostatky mají fatální vliv na rozvoj a začlenění těchto národů.

5.6.1.6. Soudní moc Ústava povoluje oprávněným členům domorodých a rolnických komunit vykonávat jurisdikční funkce, a to v rámci svého území, za předpokladu, že nejsou v rozporu se základními lidskými právy. V Peru tak byl ústavou uznán nejen kulturní ale i právní pluralismus. Ústava také stanoví, že jakákoliv osoba má právo používat vlastní jazyk před orgány prostřednictvím tlumočníka.129 Zde musíme ale poznamenat, že i když bylo v rámci nové ústavy i Úmluvy 169 Mezinárodní organizace práce přijato několik závazků a opatření týkajících se uznání právního pluralismu, jejich uvedení do praxe není tak jednoznačné. Ve skutečnosti peruánské soudnictví nepoužívá tyto normy ke zvýšení schopností domorodců vykonávat exekutivní moc a k její ochraně, ale namísto toho podporuje autoritativní nadvládu své výkonné moci.130 Konstituční uznání zvykového práva a zvláštního soudnictví bylo soudy velmi efektivně ignorováno. Soudci opakovaně žalovali domorodé autority za používání justice podle vlastního právního systému nebo vlastních zákonů komunit. Převládající právní kultura v Peru byla dlouho dobu velmi

odolná

vůči

přijetí

právního

pluralismu.131

Peruánské

soudnictví

neakceptovalo práva rondas campesinas vykonávat soudnické funkce ve svých komunitách.

Constitución del Peru 1993. Článek 7 Defensoría del Pueblo. Informe Defensorial No. 134, 2008 129 Constitución del Peru 1993. Článek 19 130 Yrigoyen Fajardo. Peru: Pluralist Costitution, Monist Judiciary – A Psot-Reform Assessment. In: Sieder, 2002 s. 168-169 131 Drzewieniecki, 1995 127 128

46

5.6.2. Vývoj mezi lety 1993 a 2000 V lednu roku 1993 bylo ustanoveno, že rondas campesinas budou spadat pod kontrolu armády. Fujimoriho armáda tradičně najímala do svých služeb především indiánské obyvatelstvo z venkova nebo barridas v okolí velkých měst. Navíc Fujimoriho správa zavedla zahrnutí civilního obyvatelstva do stále probíhající války proti guerillám, jako pomocné síly armády, čímž porušila základní normy mezinárodního humanitárního práva obsaženého v Ženevských konvencích.132

V roce 1996 byla vytvořena Jednota dvojjazyčného interkulturního vzdělávání (UNEBI – la Unidad de Educación Bilingüe Intercultural), která spadala pod Národní ředitelství pro primární školství a vzdělávání dětí v raném věku (la Dirección Nacional de Educación Inicial y Primaria). V rámci UNEBI byl vypracován národní plán pod zkratkou EBI - (1997-2000),133 který vyvíjí nové předpisy, které pomáhají dosáhnout národní identity, porozumění mezi lidmi a umožní lepší kvalitu vzdělávání pro děti, jejichž mateřským jazykem není kastilština. 134 V této souvislosti je interkulturní dvojjazyčné vzdělání velmi důležité a stává se významným nástrojem pro zlepšení kvality života domorodých dětí, což jim zajišťuje rovné příležitosti se zbytkem populace. Hlavním a nejvážnějším omezením EBI je nedostatečný počet kvalifikovaných kantorů a pedagogických materiálů a také nízká podpora (nejen finanční ) ze strany vlády.136 Naopak velkou předností EBI je to, že se děti učí psát, číst a počítat v jejich mateřském jazyce a s pomocí příkladů a materiálů, které odpovídají jejich realitě. Kastilština je představována jako druhý jazyk.137 Přestože je tento krok vnímán mnohými organizacemi bojujícími za práva domorodých obyvatel jako velký pokrok, pro mnoho domorodých obyvatel byla tato otázka velmi sporná. Tento projekt byl dokonce mnohými indiány odmítnut. Ti

Yrigoyen Fajardo. Peru: Pluralist Costitution, Monist Judiciary – A Psot-Reform Assessment. In: Sieder, 2002 s. 171-172 133 Hirmas et al, 2005 s. 504 134 Parellada, 2005 s. 23 136 Dillon, 2008 137 Aikman, 2003 132

47

tvrdí, že je třeba lepšího vzdělávání ve španělštině s cílem překonat diskriminační praktiky tradiční peruánské společnosti.138

V tomto dlouhodobém procesu dvojjazyčného vzdělávání můžeme jasně rozlišovat dvě fáze: 139 První fáze: Dvojjazyčné vzdělávání navrženo jako přechodné, v němž bylo cílem naučit dítě kastilštině. Druhá fáze: Dvojjazyčné interkulturní vzdělávání, EBI, koncipované jako nejvhodnější cesta mezi komunikaci v mateřském jazyce a v kastilštině. Zároveň umožňuje identifikaci se svou původní kulturou a poznání dalších kultur.

V roce 1998 vznikl zákon o Investiční propagaci Amazonie (La Ley de Promoción de la Invención en la Amazonía). V první řadě se samozřejmě zákon týkal podpory investic, udržitelného rozvoje včetně nakládání s přírodními zdroji a zachování biologické i kulturní rozmanitosti v amazonském regionu. Kromě toho je ale i součástí zákona přístup ke zdravotnické péči a základní práva v oblasti nutriční výživy s cílem dosáhnout zlepšení kvality života amazonských indiánů.140

Ústava z roku přijatá v referendu v roce 1993, umožňovala Fujimorimu ucházet se o prezidentství na další pětileté období. Ve volbách v dubnu 1995 s převahou zvítězil, také díky úspěšnému boji s guerillami. V roce 1999 ohlásil Fujimori svůj úmysl kandidovat na úřad prezidenta republiky potřetí. Vyvolal tím mohutný odpor opozice, která považovala tento krok za porušení ústavy. Po prudkém hospodářském poklesu a nárůstu nezaměstnanosti ztratil nakonec Fujimori i podporu veřejnosti.141

138

Van Cott, 2005 Aikman, 2003 140 Ley de Promoción de la Invención en la Amazonía, 1998. Článek 1, 4, 5. 141 Roedl, 2007 s. 229-230 139

48

5.7. Nové tisíciletí: návrat k demokracii Hluboká politická nestabilita, která Peru charakterizovala v posledních letech 20. století vyvrcholila v druhé polovině roku 2000. Tento stav zapříčinil diktátorský režim prezidenta Fujimoriho a vyvolával nedůvěru také u mezinárodních organizací pro lidská práva. Na začátku listopadu roku 2000 prezident Fujimori uprchl ze země a nově zvolená prozatímní vláda se snažila v lidech vzbudit novou naději, politickou důvěryhodnost a víru v demokratické hodnoty.142

5.7.1. První prezident indiánského původu Po deseti letech vlády Alberta Fujimori, jeho následném odchodu ze země a uvězněním jeho vlivného poradce Vladimira Montesinose byla první polovina roku 2001 charakterizována přechodnou vládou strany Acción Popular, v jejímž čele stál Valentíno Paniagua Corazao. Tato strana přispěla k znovunastolení základů demokratického státu. V řádných prezidentských volbách v červnu 2001 byl zvolen prezidentem Alejandro Toledo Manrique, který se hlásil k indiánskému původu z andské provincie Ancash. Pro domorodé obyvatelstvo byl ale více mestic než indián, neznalý kečujštiny.143 Toledo se ujal moci 28. července a hned následující den uveřejnil ,,Machu Picchu deklaraci o demokracii“. Hlavní ideou deklarace, která byla podepsána hlavami andských států (Bolívie, Ekvádor, Kolumbie, Peru a navíc Venezuela), byla práva domorodého obyvatelstva a boj proti chudobě. Deklarace stanovuje závazky podporovat a chránit základní práva a svobody domorodých obyvatel.144 Avšak ani za vlády prezidenta indiánského původu vláda nevytvářela žádné zvláštní politiky pro zlepšení úrovně a financování dvojjazyčného vzdělávání v Peru.145 Peruánské právní předpisy za vlády Toleda stanovují koncepční rozdíly mezi pueblos indígenas (indiánskými národy) a comunidades nativas (domorodými 142

Vinding, 2001 Roedl, 2007 s. 230 144 Parellada, 2002 s. 127 145 Dillon, 2008 143

49

komunitami). Indiánskými národy rozumí potomky těch, kteří obývali zemi nebo určitý geografický region před obdobím španělské conquisty a kolonialismu nebo před ustanovením současných státních hranic. Bez ohledu na svůj právní status si zachovali vlastní sociální, ekonomické, kulturní a politické uspořádání nebo alespoň jeho část.146 Pokud jde o domorodé komunity, rozumíme jimi kmenové skupiny pocházející ze Selvy anebo přilehlých nížin. Jsou tvořeny skupinami rodin, které jsou vázány určitými znaky, jako je jazyk popřípadě dialekt nebo znaky kulturními a sociálními. Tyto skupiny také drží a používají společné území.147 I přes provedená legislativní opatření stále existují v zemi velké rozdíly v nerovnosti mezi indiánskou a neindiánskou populací, následkem toho, že tato problematika byla zatím zpracována pouze povrchově.

5.7.1.1. Zákon o volbách V Peru v posledních letech dochází ke snahám začlenit původní obyvatelstvo do volebního systému. Proto byla v únoru 2002 přijata nová pravidla, v nichž byli členové domorodých komunit registrováni jako kandidáti do obecních a regionálních voleb, které se konaly téhož roku.148 Účelem tohoto nařízení bylo usnadňovat, podporovat a zajišťovat naplňování práva na politické participaci domorodých komunit na obecní a regionální úrovni.149 Jak bylo zmíněno, v roce 2002 se konaly regionální a komunální volby, čímž byl zahájen nový pokus o decentralizaci země a po mnoha letech také obnovu regionálních vlád. Nyní nebyl region definován na základě geografických, socioekonomických nebo historicko-kulturních kritérií, ale na kritériích politickosprávních.150 A z tohoto důvodu je také velmi kriticky vnímán domorodými organizacemi, a to především jako ignorace sociálních, historických a kulturních kritérií. Pro zmíněné volby vydal kongres zákony č. 27683 a 277-JNE o kvótách, v nichž je určeno, že kandidátku v obvodech, kde se vyskytují domorodí obyvatelé, 146

Decreto Supremo Nº 068-2001 PCM, 2001 Alwin Oyarzún, 2006 s. 657 148 Resolución Número 277-2002-JNE, 2002. Článek 1 149 Cóndor Chuquiruna, 2008 s. 37 150 Gregor Barié, 2003 s. 482 147

50

musí tvořit nejméně 15 % domorodých zástupců.151 Regionalismus otevírá nové možnosti ovlivnění a tvorby politiky, ale nebyly ještě vytvořeny mechanismy zajišťující opravdovou účast občanské společnosti. Je třeba také poznamenat, že zavedením regionálních vlád bude postupně docházet k převodům prostředků a síly. Bohužel obce v oblastech s velkým počtem domorodého obyvatelstva mají malý příjem, neboť nemohou vytvářet své vlastní finanční prostředky jako města.152

5.7.1.2. Všeobecný zákon o životním prostředí Tlak veřejnosti ve prospěch ochrany životního prostředí, které se v zemi potýká s četnými problémy, se stal úspěšným, když se po 20 letech v Peru schválil životaschopný a moderní právní rámec ochrany životního prostředí. Byl jím Všeobecný zákona o životním prostředí č. 28611 přijatý v říjnu 2005.153 Zákon obsahuje právní předpisy, které se velmi konkrétně zmiňují o právech původních národů, jako například jejich účast v oblasti environmentálního plánování a řízení. Zákon však způsobil tak silné reakce v soukromém sektoru, že byl později upraven a přepracován, čímž se stal téměř nepoužitelným v oboji za ochranu životního prostředí.154

5.7.1.3. Dohoda o volném obchodu Jeden z příkladů, který ukazuje, jak stát přijímá důležitá rozhodnutí bez ohledu na názory lidí, bylo schválení dohody o volném obchodu se Spojenými státy, pod novým názvem Trade Promotion Agreement (FTA). Prezident Alejandro Toledo, a později Kongres, schválili dohodu, aniž by otázku nejprve položil v referendu.155 Tato otázka má zásadní význam pro domorodé obyvatelstvo a komunity. Liberální instituce jako Institut pro svobodu a demokracii (ILD – Instituto Libertad y Democracia) potvrdily to, že "pouze malá skupina Peruánců bude příjemcem benefitů z FTA. Budou to ti, kteří mají přístup k právním mechanismům, 151

Parellada, 2003 s. 137 Drzewieniecki, 1995 153 Parellada, 2006 s. 174 154 Defensoría del Pueblo. Informe Defensorial No. 68, 2002 155 Cameron – Mauceri, 1997 s. 78 152

51

ti kteří účinně organizují své společnosti, a ti, kteří obchodují s cizinci a využívají svých prostředků k získání kapitálu. Opatření nezbytná přímo a plně těžit z vnější FTA jsou pro většinu Peruánců nepřekonatelná".156 Výše zmíněná menšina zahrnuje asi 2 % populace z celého Peru, domorodá a zemědělská odvětví zůstávají úplně mimo a trpí tak strukturálním vyloučením.

5.7.2. 2006 – rok voleb V posledních prezidentských volbách, které se konaly v roce 2006, vypracoval Národní úřad pro volební záležitosti (ONPE – Oficina Nacional de Procesos Electorales) nová opatření pro usnadnění účasti indiánských komunit v těchto volbách. Nejprve vyškolil zástupce indiánských komunit ve vlastních jazycích, kteří pak šířili informace zbylým členům komunit a byly rozšířeny základní informace o volbách v majoritních jazycích indiánského obyvatelstva žijícího v Amazonii (asháninka, aguaruna a shipibo).157 Ve volbách proti sobě stanuli nacionalista a bývalý voják Ollanta Moisés Humala Tasso a konzervativní představitel pravého křídla Alan García Peréz, který volby nakonec vyhrál. Pro mnoho mezinárodních pozorovatelů byl Humala peruánským symbolem národních domorodých tendencí, které se v této době šíří celou Latinskou Amerikou. Stály proti němu však různé negativní ohlasy, jako například obvinění z porušování lidských práv nebo podpora vojenských povstání proti bývalému prezidentovi Fujimorimu.158

5.7.2.1. Legislativní opatření 9. srpna 2006 byl přijat nový zákon významný pro domorodé obyvatelstvo. Byl jím zákon o diskriminaci č. 28867. Tímto zákonem byl pozměněn článek 323 trestního zákoníku s cílem upřesnit pojem diskriminace. Dále také nově zavádí uplatňování trestů podle mezinárodních standardů.159

156

Parellada, 2007 s. 179 Cóndor Chuquiruna, 2008 s. 39 158 Parellada, 2007 159 Parellada, 2007 s. 178 157

52

Kongres spolu s domorodými organizacemi vznesly vládě návrh zákona č. 1770. Cílem tohoto zákona je zřídit dočasný čtyřletý systém, ve kterém se formálně schválí a otitulkují venkovské pozemky rolnických a domorodých komunit. Schválení tohoto zákona by mohlo přinést důležité normy pro ochranu společných práv, jako je tomu u zákona č. 22175 o domorodých komunitách a u zákona č. 24657 o vymezení a titulkování půdy rolnických komunit.160

Dalším důležitým, avšak znepokojujícím návrhem se stal návrh zákona č. 1900, jehož cílem je povolení Úřadu pro formální uznání neformálního vlastnictví (COFOPRI – Organismo de Formalizasión de la Propriedad Informal), který usiluje o navrácení neobdělávané půdy (eriazas), která náleží domorodým komunitám. Tato půda by šla do veřejné aukce pro soukromé zájemce. Návrh zákona č. 1900 zmocňuje COFOPRI, že může z vlastního podnětu, to znamená, aniž by bylo třeba povolení ze strany komunity, vydat nové katastrální mapy (s pozměněnými hranicemi katastrů) pro již registrované pozemky. To bude ještě nebezpečnější pro komunity. Domorodé organizace poukazují, že tyto plánované zákony jsou pokusem zbavit domorodé komunity jejich práv na ochranu majetku, oslabit kolektivní vlastnictví půdy a vytvářet lepší podmínky, za nichž získají velcí investoři přístup k přírodním zdrojům nalezeným na pozemcích domorodých komunit.161

Vzdělání je jedním ze stálých cílů domorodých organizací. V současné době je však kritizována rozpadající se funkčnost Dvojjazyčného interkulturního vzdělávání (BIE), jež spadá pod Ministerstvo školství. Dále je také zpochybňováno plnění činností Národního ústavu pro mezikulturní a dvojjazyčné vzdělávání a jeho rozvoj. V roce 2008 přišlo zrušení automatického prodloužení smluv specialistů na BIE, jako odveta za to, že vyjádřili svůj nesouhlas s celostátním hodnocením dětí druhého stupně základní školy čistě ve španělském jazyce, a to i u dětí, jejichž mateřským jazykem je jeden z domorodých jazyků.162 S nástupem prezidenta Garcíi došlo celkově k redukci programů dvojjazyčného vzdělávání, García také snížil vládní 160

Parellada, 2008 s. 158 Ibid., s. 159 162 Parellada, 2008 s. 68 161

53

výdaje plynoucí do tohoto rezortu. Spolu s celkovými rozpory ve fungování vládních institucí zabývajících se BIE se tato skutečnost samozřejmě odráží na kvalitě výuky indiánských dětí ve dvojjazyčných školách.163 I přes to, že se Peru stalo v minulosti iniciátorem programů dvojjazyčného vzdělávání v Latinské Americe, v současné době výrazně zaostává například za Bolívií i Ekvádorem v rozvoji programů tohoto vzdělávacího konceptu.

6. Mezinárodní právní rámec pro domorodé národy a komunity Devadesátá léta 20. století jsou charakteristická procesem globalizace a přijímáním konceptu neoliberální ekonomiky. Do tohoto procesu se zapojily i latinskoamerické země včetně Peru. Součástí procesu byla i implementace řady mezinárodních závazků týkajících se „indiánské politiky“.164 Nejdůležitějším z nich se stala bezesporu Úmluva 169 Mezinárodní organizace práce o domorodých a kmenových národech (ILO Convention 169 on Indigenous and Tribal Peoples) a Deklarace OSN o právech domorodých národů (United Nations Declaration on the Rights of Indigenous Peoples). Dalšími významnými dokumenty z oblasti lidských práv jsou Americká deklarace práv a povinností člověka (American Declaration of the Rights and Duties of Man), Americká úmluva o lidských právech (American Convention on Human Rights), Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (International Pact on Civil and Political Rights) nebo Všeobecná deklarace lidských práv (United Nations Universal Declaration of Human Rights), která se stala přelomovým dokumentem pro rozvoj moderního chápání lidských práv.

163

Dillon, 2008 Yrigoyen Fajardo. Peru: Pluralist Costitution, Monist Judiciary – A Psot-Reform Assessment. In: Sieder, 2002 164

54

6.1. Úmluva 169 Mezinárodní organizace práce o domorodých a kmenových národech V roce 1994 Peru ratifikovalo Úmluvu 169 Mezinárodní organizace práce. Nejvýznamnějším důsledkem toho bylo právní uznání multikulturalismu a vytvoření právního pluralismu, který měl podporu již v ústavě z roku 1993. Model právního pluralismu byl založen na respektování autonomie domorodých obyvatel a komunit.165 Ratifikací této úmluvy se stát zavázal přijmout zvláštní opatření k zajištění lidských práv a základních svobod domorodému obyvatelstvu, a to bez omezení. Též se zavázal ke zlepšení životních podmínek tohoto obyvatelstva, k jeho participaci na rozvoji a také respektování jeho kulturních a náboženských hodnot.166 Sama Mezinárodní organizace práce si vymezila určitá kritéria, podle nichž určuje, kdo je považován za člena domorodých nebo kmenových národů, aby bylo zřejmé, na koho se úmluva vztahuje. Úmluva odlišuje kmenové a domorodé národy. Kmenové národy jsou definovány jako komunity, jejichž sociální, kulturní a ekonomické podmínky se odlišují od ostatních obyvatel státu a jejich existence je řízena zcela nebo částečně vlastními zvyky, tradicemi nebo zvláštními zákony a předpisy. Domorodé národy jsou pak komunity, jejichž původ je odlišný od zbylé populace, která osídlila zemi v období conquisty, kolonizace nebo ustanovení současných státních hranic.167

6.2. Deklarace OSN o právech domorodých národů Druhou nejvýznamnější úmluvou, která se vztahuje na práva domorodých obyvatel, je Deklarace OSN o právech domorodých národů schválená Valným shromážděním OSN v roce 2006.168 Tato deklarace zaručuje domorodým národům plné užívání práv a základních svobod, rovnost a právo na zacházení bez jakékoliv formy diskriminace z důvodu indiánského původu nebo odlišné identity. Domorodé 165

Karp de Toledo. Temas relevantes para el diálogo intercultural. In: Comisión Económica para América Latina y el Caribe, 2006 s. 477 166 Inter-American Comission on Human Rights, 2000 167 ILO Convention 169, 1989 168 Inter-American Comission on Human Rights, 2000

55

obyvatelstvo má také individuální i kolektivní právo na život, mír a ochranu své půdy a území. Stát by měl domorodé národy chránit před zneužíváním, násilím, nucenou asimilací nebo integrací a měl by napomáhat k rozvoji jejich etnické identity, kultury, zvyků a tradic, náboženství, jazyka, tradiční medicíny, znalostí a v neposlední řadě by měl stát tyto národy plně ochraňovat a ctít. Podle deklarace by měly mít domorodé národy právo stanovit si a kontrolovat vlastní vzdělávací systém a také vedení institucí podle metod opírajících se o jejich vlastní kulturu a přesvědčení. Domorodé obyvatelstvo i národy mají právo na plné užívání práv spojených s mezinárodním nebo národním pracovním právem bez jakékoliv formy diskriminace. Samozřejmostí je také právo na zdravotní péči, na což by měl dohlížet stát. Posledním důležitým bodem je právo na půdu, území a zdroje, které tyto domorodé národy tradičně vlastnily, obývaly nebo jinak užívaly. Stát by měl právně uznat tuto půdu, území i zdroje a spolu s tím respektovat zvyky a tradice s půdou spojené. Stát by měl na všech úrovních projednávat a spolupracovat s domorodými národy, pokud se jedná o otázky, které se těchto národů týkají.169

7.Vývoj národních domorodých organizací a správních orgánů 7.1. Nedostatek politické aktivity V latinskoamerických zemích, jako je Bolívie, Ekvádor a Mexiko, se během 80. a 90. let 20. století začaly objevovat vlivné organizace na podporu domorodého obyvatelstva. Peruánští domorodci ale nebyli schopni ve stejné době vytvořit jednotnou organizovanou strukturu k prezentování svých požadavků před státem.170 Hnutí byla rozdělena podle regionů, objevila se v Amazonii a v horských oblastech And, kde mezi sebou dokonce soupeřila. Nedostatek politické aktivity domorodého obyvatelstva vysvětluje García171 169

UN Declaration on the Rights of Indigenous Peoples, 2006 Van Cott, 2005 s. 240 171 García – Lucero. Un País sin Indígenas? Rethinking Indigenous Politics in Peru. In: Grey Postero – Zamong, 2006 s. 159-161 170

56

třemi důvody: 1. prvním byla populistická a korporalistická vláda generála Jauna Velasca Alvarada (1968-75). Velascův režim zakázal používat termín indigena a toto obyvatelstvo nazval rolníky (campesinos). Tento proces je také nazýván jako „de-indigenación“. 2. druhým vysvětlením je nedostatek politických možností a způsobilosti ve tvorbě organizací vlivem občanské války v 80. a 90. letech. Období politického násilí, represí a persekucí jak ze strany peruánské vlády, tak ze strany revolučních hnutí Sondero Luminoso a Tupac Amaru mělo zničující vliv na vznik organizací zabývajících se domorodým obyvatelstvem v zemi. 3. třetím důvodem je proces tzv. mestizaje, kterým byla téměř zničena indiánská identita domorodých obyvatel. Indiáni byli představováni jako zaostalí a nevzdělaní a jejich identita jako venkovská a neracionální. Domorodí míšenci naopak prezentovali

domorodou

kulturu

jako

venkovskou

i

městskou,

spojenou

s gramotností i pokrokem.

7.2. Počátky indiánského hnutí Během vlád prezidentů Velasca a Garcíi se v horských oblastech formovaly unie a rolnická hnutí bojující především za právní uznání místních domorodých komunit a zdůrazňovaly potřebu redistribuce půdy a zdrojů na národní úrovni.172 Jedním z prvních významných rolnických sdružení byla Confederación Campesina del Perú (CCP). V amazonském regionu se objevila první etnická sdružení na konci 60. let, především s podporou misionářů a nevládních neziskových organizací.173 Hlavními iniciátory hnutí byly organizace etnik Asháninka (CECONSEC – Comunidades Nativas de la Selva Central), Shipibo (FECONAU – federación de Comunidades Nativas de Ucapali) a Awajun (CAH – Consejo Aguaruna y Huambisa). Z těchto organizací pak vznikla Interetnická asociace pro rozvoj peruánské Selvy (AIDESEP

172

García – Lucero. Un País sin Indígenas? Rethinking Indigenous Politics in Peru. In: Grey Postero – Zamong, 2006 s. 165 173 Ibid., s 167

57

– la Asociación Interétnica de desarrollo de la Selva Peruana), která funguje dodnes.174 V roce 1988 byla založena další významná amazonská organizace pod názvem La Confederación de Nacionalidades Amazónicas del Perú (CONAP). Obě organizace jsou nesmírně aktivní v otázkách ochrany území a přírodních zdrojů domorodých komunit v Amazonii.175

7.3. Vývoj od poloviny 90. let Dalším faktorem, který výrazně ovlivnil neúspěch domorodých hnutí v Peru, bylo autoritářské politické prostředí během 90. letech 20. století. Prezident Fujimori výrazně omezil prostor pro vytváření a činnost jakýchkoliv hnutí ve společnosti díky teroristickým aktivitám Světlé stezky a docházelo také k recentralizaci politického systému

v době,

kdy

v

okolních

zemích

docházelo

naopak

k

výrazné

decentralizaci.176 Během druhé poloviny 90. let se domorodá hnutí zaměřovala především na jazyková práva domorodých obyvatel a vyšší kvalitu vzdělání pro domorodé obyvatelstvo.177 Uvnitř státu se formovaly agentury a neziskové organizace s podporou mezinárodních organizací

a domorodých organizací

z okolních

andských států. Ty se snažily prosadit požadavky o zapojení domorodých jazyků a kultury do národní jazykové a vzdělávací politiky.

V roce 1999 proběhl ostrý protest proti masivnímu rozšiřování těžby do venkovských oblastí obývaných rolnickými komunitami, který vedl k vytvoření zastřešujícího uskupení Coordinadora Nacional de Comunidades Afectados por la Minería (CONACAMI).178 Během několika let se stalo nejdynamičtější andskou domorodou organizací v zemi. CONACAMI poskytuje právní pomoc při podávání stížností souvisejících s ochranou životního prostředí a zdraví, stejně jako s konflikty souvisejícími s vlastnictvím půdy. Dále se zabývá také sociálními, ekonomickými a environmentálními problémy, které jsou způsobené těžební činností, a ochranou

174

AIDESEP, 2009 Cóndor Chuquiruna, 2008 176 Van Cott, 2005 s. 141 177 García – Lucero. Un País sin Indígenas? Rethinking Indigenous Politics in Peru. In: Grey Postero – Zamong, 2006 s. 174 178 CONACAMI, 2009 175

58

lidských práv indiánů.179 Mnozí reprezentanti původního obyvatelstva si uvědomovali, že jejich úsilí bude dosahovat hmatatelnějších výsledků, když svoje síly spojí a budou postupovat koordinovaně, a to v rámci celého Peru. V roce 1997 se sešli na konferenci nazvané Conferencia Permanente de los Pueblos Indígenas del Perú (COPPIP), která si kladla za cíl pozitivně ovlivňovat připravované zákony týkající se původního obyvatelstva v jejich prospěch. I když COPPIP není plně institucionalizována, dosáhla dílčího pokroku v otázkách týkajících se původního obyvatelstva.180 V roce 2001 byl indiány a vládou prezidenta Paniaguy sestaven Akční plán (el Plan de Acción), který měl vyhovět požadavkům původních obyvatel. Později byla za tímto účelem zřízena Národní komise andských a amazonských národů (CONAPA – la Comisión Nacional de Pueblos Andinos y Amazónicos).181 V roce 2005 byl ale přijat nový zákon, na jehož základě vznikl nový úřad spadající pod Ministerstvo pro sociální rozvoj a otázky žen (MIMDES – el Ministerio de la Mujer y desarrollo social). Byl jím Národní institut pro rozvoj andských, amazonských a afroperuánských národů (INDEPA Instituto Nacional de Desarrollo de Pueblos Andinos, Amazónico y Afroperuano) a měl nahradit stávající CONAPA.182 Institut spolupracoval s místními samosprávami na realizaci projektů a programů zaměřených na podporu, ochranu a udržení práv andských, amazonských a afroperuánských národů. Tato organizace byla podrobena časté a vážné kritice ze strany domorodců i neziskových organizací. Důvodem bylo především to, že její činnost neodpovídala jasným očekáváním původních obyvatel.183 V roce 2007 byla INDEPA zrušena a nahrazena Generálním ředitelstvím původních národů a Afroperuánců (DGPOA – la Dirección General de Pueblos Originarios y Afroperuanos) spadajícím opět pod MIMDES.

179

García – Lucero. Un País sin Indígenas? Rethinking Indigenous Politics in Peru. In: Grey Postero – Zamong, 2006 s. 154 180 Cameron – Mauceri, 1997 s. 231 181 Roedl, 2007 s. 230 182 Cóndor Chuquiruna, 2008 183 Shawit, 2007 s. 495

59

8. Současné sociální problémy domorodých obyvatel V následujících kapitolách jsou uvedeny vybrané problémy, které se týkají specificky indiánských komunit. Jsou tedy vynechány například problémy sociální a chudoby, které nejsou omezeny pouze na domorodé obyvatelstvo Peru.

8.1. Domorodé komunity – Amazonie 8.1.1. Těžba dřeva: amazonská horečka „červeného zlata“ Těžba dřeva je jedním z nejvážnějších problémů, se kterými se potýkají domorodé komunity žijící na území Amazonie a jejich okrajových částech. Podle prohlášení Národního institutu pro přírodní zdroje (INRENA – Instituto Nacional de Recursos Naturales) bylo v Peru odlesněno více než 8 milionů hektarů země. Podle posledního peruánského lesního mapování zmizelo do roku 2000 celkem 7 388 002 hektarů lesa.184 Nic nezabrání v ilegální těžbě dřeva v Amazonském deštném pralese, a to i v chráněných oblastech. Hlavním artiklem v nelegální těžbě jsou samozřejmě drahá dřeva, jako je mahagon, který představuje 72% vytěženého dřeva v Peru. Nelegální těžaři svojí činností také narušují život domorodému obyvatelstvu v izolaci. Spory dosáhly v nedávné době extrémní úrovně, jež vyvrcholily vraždou dvou indiánů z Mastanahua etnické skupiny.185 Problémem těžby dřeva jsou zasaženy také etnické skupiny žijící v departementu Madre de Dios. Mezi indiány, kteří žijí izolovaně na tomto území, a těžaři dochází stále častěji k útokům. Domorodé obyvatelstvo se zde potýká se závažnými sociálními problémy a agresivním drancováním dřeva ze strany velkých společností.186 To vedlo ke spojení několika organizací zabývajících se otázkou ochrany před drancováním dřeva z deštného pralesa. Ty se snažily s vládou vyjednávat

184

Grogan – Schulze, 2008 s. 26 Parellada, 2007 186 Grogan – Schulze, 2008 s. 31 185

60

o vytvoření určitého plánu, který by zaručoval ochranu místnímu obyvatelstvu před dopady těžby dřeva v oblasti.187 Došlo také ke hromadným stávkám indiánů podporovaných širokými vrstvami obyvatel. Silný tlak donutil vládu, aby odsouhlasila některé požadavky a návrhy řešení ze strany nevládních organizací, čímž se situace v Amazonii na nějaký čas uklidnila.188 Výše uvedené události v Madre de Dios vynesly na povrch mafiánské praktiky, manipulace s licencemi a množstvím dřeva povoleného k těžbě, které vedou k drancování státních lesů nadnárodními společnostmi a také dokazují beztrestnost ze strany krajských úřadů.

8.1.2. Těžba drahých kovů Druhým významným problémem indiánů je těžba drahých kovů, především zlata, na pozemcích domorodých komunit. Spory mezi domorodci a horníky zesílily až po snahu indiánů úplně vytlačit horníky z pozemků. Všechny schůze indiánů a horníků, které měly vést ke smíření obou stran, však skončily selháním. Zaměstnavatelé

horníků

jsou

totiž

silně

provázáni

se

zaměstnaneckými

organizacemi, které mají velký vliv na místní úřady, ty jsou pak vůči problému těžby drahých kovů lhostejné. 189 V posledních letech bylo dosaženo společné dohody o vyřešení problému prostřednictvím tzv. hornických registrů, inspekcí a ekologických auditů s cílem plnění povinností v oblasti životního prostředí a také povinnosti stanovené zákonem o těžbě jako například souhlas majitele pozemku nebo platební povinnost domorodým komunitám. V případě neplnění byly stanoveny peněžní sankce nebo zrušení koncese.190

187

Vinding, 2001 Parellada, 2002 189 Vinding, 2001 190 Parellada, 2002 188

61

8.1.3 Epidemie Velkým problémem je také otázka národů v izolaci nebo prvotním kontaktu.191 Absence jakýchkoliv kontaktů s většinovou společností je u nich často důsledkem strachu z dalších traumatických zážitků podobných těm, které zažily v minulosti. Byly to především nemoci, které zdecimovaly celé populace. Hlavním nepřítelem takových národů jsou společnosti těžící fosilní paliva a lesní dělníci, kteří bez ohledu na tyto izolované národy vstupují do oblastí, které obývá toto domorodé obyvatelstvo. Upozornění, že jejich vniknutí do těchto oblastí by mohlo vést k epidemiím, zůstávají nevyslyšena.192 Veřejný ochránce práv se opakovaně vydal do těchto oblastí, aby monitoroval situaci, protože v posledních letech docházelo k častým výskytům úmrtnosti u těchto populací. Nejčastější zdravotní problémy jsou způsobeny průjmovým onemocněním nebo akutními respiračními infekcemi. Dalšími nemocemi je také malárie, pohlavní choroby a žlutá zimnice. Závažným problémem v těchto oblastech je také zanedbaná zdravotní péče v některých komunitách, kdy je zřejmá velká nerovnost v přístupu ke zdravotnickým službám a zboží.193 To je způsobeno především geografickými bariérami a neschopností vlády tento problém řešit.

8.1.4. Nucená práce V regionech s vysokým podílem domorodých obyvatel byly zaznamenány případy nucené práce. Přibližně bylo takovým způsobem postiženo více jak 33 tisíc pracovníků. Ve většině případů se jednalo o jedince patřící do různých etnických skupin Amazonie.194 Způsob náboru pracovníků vede k systému nucené práce nebo dlužního otroctví. Zaměstnavatelé (náboráři), kteří pracují pro velké dřevařské společnosti, za normálních podmínek postupují tak, že svým zaměstnancům dávají zálohy na jídlo, boty, oblečení, zbraně a podobně – výměnou za určité množství dřeva, které se 191

V Peru je zaznamenáno nejméně 14 různých národů, kteří žijí v izolaci nebo ve stavu počátečního nebo sporadického kontaktu s okolní civilizací. Žijí kočovně v lesnatých oblastech s obtížným přístupem. Jejich hlavní každodenní činností je lov a sběr plodů (Defensoría del Pueblo. Informe Defensorial No. 101, 2006) 192 Defensoría del Pueblo. Informe Defensorial No. 101, 2006 193 Defensoría del Pueblo. Informe Defensorial No. 134, 2008 194 Cóndor Chuquiruna, 2008 s. 94

62

nachází na území domorodých komunit. Často ale dochází k různým formám vykořisťování nebo zneužívaní pracovníků. Buď formou lehčího podvodu, kdy zaměstnavatel záměrně nadhodnotí cenu potravin a ostatního zboží a tím si sníží náklady za vykácené dřevo. Využívá tak nevědomosti domorodců o cenách tohoto zboží. Horší formou zneužívání je tzv. „castigo de manera“ (trest ze dřeva). To znamená, že když se pracovníci vrátí z lesa s požadovaným množstvím dřeva, zaměstnavatel, opět záměrně, značně dřevo podhodnotí. Zaměstnancům tak oznámí, že dřevo má nízkou hodnotu, a proto nebude patřičně zaplaceno.195 Tato situace je velmi znepokojující. Navíc je zřejmé, že neexistuje ze strany státu žádné opatření, které by tomu zabránilo. Některé dřevařské společnosti dokonce lobovaly u vyšších státních úředníků, aby vyvinuly tlak na domorodé komunity s cílem snížení cen za dřevo.196

8.2. Rolnické komunity – Andy 8.2.1. Hornictví Drancování minerálních zdrojů se stalo hlavním problémem, který postihuje v Peru domorodé komunity v Andách. V těchto oblastech má zneužívání domorodců dlouhou historii a nikdy nebylo potrestáno. Stát toleruje nákup pozemků pro těžbu za nereálnou hodnotu, což vede k vysidlování lidí, kteří tím ztrácí vše: svou půdu, zvyky, kulturní kořeny.197 Pro tyto lidi, kteří mají zkušenosti pouze se zemědělstvím a chovem zvířat, je obtížné přijmout jinou práci. Těžební projekty slibují vytváření nových pracovních míst, ale většinou se jedná o místa vyžadující vysoce kvalifikované pracovníky, což se netýká vysídlených domorodců. Peru svou politiku zaměřuje na podporu soukromých investic v těžebním průmyslu, přičemž tímto upřednostňováním výrazně opomíjí zemědělství, průmysl a rybolov. Těžebnímu průmyslu jsou ze strany státu poskytovány velké výhody, jako

195

Bedoya Garland - Bedoya Silva-Santisteban, 2005 s. 11 Bedoya Garland - Bedoya Silva-Santisteban, 2005 s. 15 197 Parellada, 2003 196

63

například daňové výhody nebo pružné ekologické předpisy. Tyto výhody vytváří socio-environmentální a územní problémy a konflikty.198 Indiáni jsou tak bez řádné konzultace nuceni žít v blízkosti těžby a trpět její dopady. Těmi nejvážnějšími jsou odpadní látky koncentrované v korytech řek, vysoušení jezer v důsledku důlní činnosti nebo znečištění ovzduší.199 V chudých oblastech také důlní činnost narušuje místní ekonomickou rovnováhu a sociální soudržnost, vytváří obrovské sociální rozdíly a podporuje činnosti, které mění místní zvyky a hospodářství.

8.2.1.1. Camisea Gas Project: těžba zemního plynu Jedním z příkladů je Block 88 of the Camisea Gas Project zaměřený na těžbu zemního plynu, který se stal jedním z nejvíce kontroverzních témat současnosti mezi indiánskými komunitami, podnikatelským sektorem a státem. V rámci tohoto projektu došlo několikrát k úniku zemního plynu a z toho důvodu je projekt neustále sledován.200 Následky vzniklé přepravou zemního plynu negativně ovlivňují jak amazonské, tak především andské národy, které se nacházejí podél trasy plynovodu. Hlavními dopady, které se projevují na životním prostředí, jsou zničená vegetace a úbytek zvěře nutný k přežití. Dalším problémem je velmi omezené finanční odškodnění vlastníků zemědělských pozemků. Domorodé organizace bojují prakticky po celý rok, aby pozastavily těžbu, dokud se nevyjasní přesné příčiny úniku a nebudou stanovena opatření, která by zaručila, že se podobné nehody nebudou opakovat. Ministerstvo ale tyto žádosti ignoruje.201

8.2.1.2. Těžba a politické perzekuce Velkým problémem se stává také politické pronásledování národních, regionálních i místních představitelů komunit postižených těžbou. Politická perzekuce se týká také členů CONACAMI a jiných podobných organizací. Pronásledování je uskutečňováno prostřednictvím soudních stížností, policejním

198

Parellada, 2003 Kalmowitz, 2002 s. 230 200 Parellada, 2005 201 Parellada, 2006 199

64

dozorem a vedení očerňovacích kampaní, které obviňují komunitní vůdce z násilných činností. V září 2006 stát zrušil neziskové organizaci CONACAMI právní status, protože svými aktivitami neodpovídala nevládní neziskové organizaci.202 Toto správní rozhodnutí mělo jasně politický charakter a bylo přijato v reakci na tlak ze strany těžebních společností.

9. Závěry: perspektivy a možná řešení problému Historie Peru je od dob španělské conquisty protkána velkými sociálními, politickými a hospodářskými problémy, které ostře štěpily společnost. Nejvíce však bylo příchodem Španělů ovlivněno domorodé obyvatelstvo, které se muselo po celá staletí potýkat s nerovnými podmínkami a porušováním jejich práv. Již během španělské koloniální správy byly vytvořeny mechanizmy k potlačování práv, identity i kultury domorodých obyvatel. Toto období bylo charakteristické procesem izolace indiánů od ostatní společnosti. Indiáni byli plně podřízeni vládnoucím vrstvám, které je systematicky vykořisťovaly. Nicméně právě tento systém jakési nerovnoprávné, ale striktně oddělené jednotky jim umožnil uchovat některé elementy původní kultury a chránil je před úplným splynutím s obyvatelstvem evropského původu. Od roku 1821, kdy Peru získalo nezávislost, docházelo ke změnám ve společnosti i postojům k domorodému obyvatelstvu. Byl vytvořen model právní rovnosti pro všechny. Tato idea však brzy upadla v zapomnění. Domorodému obyvatelstvu bylo odepřeno volební právo a v této době také započaly problémy indiánů týkající se vlastnictví půdy, která se stává zcizitelnou, což do jisté míry usnadňovalo její vyvlastnění a způsobilo i pozdější růst haciend. Od poloviny 19. století se začaly projevovat snahy o vytvoření kulturně homogenního státu pod vedením kreolů a mesticů, což přirozeně vedlo ke snaze asimilovat domorodé obyvatelstvo. Proces přizpůsobování se většinové společnosti znamenal pro indiány ztrátu jazyka, zvyků a kultury, alespoň do té míry, aby jim

202

Parellada, 2006

65

tyto odlišnosti nebránily splynutí se zbytkem společnosti. Snaha mesticů asimilovat domorodé obyvatelstvo vedla ke zrodu indigenismu, politického proudu, který vznikl v Peru na začátku 20. stolení. Jeho hlavním cílem bylo zlepšení postavení domorodců, především v horských oblastech And a také zrušení haciend a vlády velkostatkářů. Určité zlepšení postavení domorodého obyvatelstva toto hnutí přineslo, především pozvolnou změnou legislativy, která následovala v dalších letech. Avšak boj proti latifundistům pokračoval další desetiletí. Již od 20. let 20. století se Peru potýkalo se značnou politickou nestabilitou, která způsobila, že se mnohdy k moci dostávali diktátorští prezidenti s často až zcela protichůdnými postoji k problematice domorodých národů. Významnou osobností byl prezident Leguía, který inicioval vznik nové ústavy v roce 1920, která zaručovala nezcizitelnost domorodého majetku a ochranu indiánské rasy a její kultury. Stala se tak první ústavou, která uznala indiány a jejich kulturu jako svébytné společenství. Tato ustanovení pak podpořila a prohloubila následující ústava z roku 1933. Ve 40. letech se v Peru zrodilo integrační hnutí, které mělo nahradit politiku asimilace. Integrace indiánů do většinové společnosti (bez nutné ztráty kultury a zvyků) znamenala určitý pokrok společnosti ve vnímání hodnot domorodých obyvatel. Objevily se také první návrhy, že by měli indiáni sami přispět k vlastnímu rozvoji. K tomu jim měla pomoci politika dvojjazyčného vzdělávání, která měla domorodým obyvatelům zajistit větší šance a příležitosti vymanit se z chudoby, prosadit se vedle mesticů a zajistit si tak lepší život například ve městech. Bohužel jen úzké skupině indiánu se to podařilo. Rozsáhlá migrace do měst způsobila vznik chudinských čtvrtí, které obývali především indiáni migrující z venkova. V 60. letech nastupuje další autoritářský prezident, který se zastával nižších vrstev a indiánských obyvatel. Jeho hlavním cílem byla agrární reforma, kterou sociálními nepokoji sužované Peru v té době již zoufale potřebovalo. Jednoduchá idea přerozdělení půdy však ztroskotala. A tak byl problém latifundií vyřešen jen částečně, což mělo opět negativní vliv na domorodé obyvatelstvo obhospodařující tuto půdu. Pozitivním krokem bylo zavedení volebního práva pro gramotné indiány, kteří se tak konečně mohli alespoň částečně podílet na tvorbě politiky.

66

Významným krokem vpřed bylo i uznání kolektivního vlastnictví půdy domorodých komunit a zavedení nové školské reformy, které proběhly v 70. letech. Velký vliv na utváření vztahu mezi státem a měla revoluční hnutí, především zrod teroristické skupiny Světlá stezka (původní cíl boj za pozemkovou reformu), která zapříčinila vznik ozbrojeného konfliktu v letech 1980 až 2000, kdy docházelo k intenzivnímu vystupňování politického násilí a porušování lidských práv především domorodých komunit. Tato situace v zemi narušila mimo jiné zrod domorodých hnutí na ochranu práv a zájmů indiánů a celkově způsobila určitou politickou pasivitu komunit, k čemuž přispěla i vláda posledního autoritářského prezidenta v zemi na počátku 90. let Alberta Fujimoriho. Za jeho vlády byla monokulturní vize státu poprvé v historii Peru nahrazena multikulturalismem. Otevřela se tak nová cesta ke vzniku domorodých organizací hájících zájmy indiánů. Tlak, který vyvíjely se tak brzy projevil na opatřeních vlády. Byla přijata významná Úmluva 169, která zaručuje původnímu obyvatelstvu právo na sebeurčení. Stát také uznal právní pluralismus, čímž dal najevo ochotu vyjít vstříc zvykům a tradicím domorodých národům. I přes provedená legislativní opatření existují v zemi stále ještě výrazné rozdíly mezi indiánskou a neindiánskou populací. Po celou dobu samostatné existence této andské země nebyly vytvořeny příhodné podmínky pro rozvoj demokratických institucí, stabilního vývoje a vyzrálé politické kultury. Tuto situaci nezměnil ani nástup Alejandra Toleda – prvního prezidenta indiánského původu do úřadu prezidenta v roce 2001. Stát by se měl do budoucna nadále snažit prosazovat politiku snižování negramotnosti u domorodé populace, čímž přispěje k rozvoji těch, kteří tímto nedostatkem trpí. Negramotností jsou postiženi starší občané, kteří v minulosti neměli například šanci navštěvovat školu. Pokud by se vláda zaměřila na tyto skupiny, mohlo by to mít pozitivní dopad na celé komunity. Celkově jsou v Peru programy na snižování negramotnosti úspěšné a vláda je považuje za jednu z priorit při omezování chudoby. Během posledních 16 let se snížila míra negramotnosti o téměř polovinu (viz kapitola 4).

67

Významným krokem v oblasti školství by se měla stát nová reforma dvojjazyčného vzdělávání, které má v dnešní době podle odborníků i samotných indiánů velké nedostatky a mezery. Koncept dvojjazyčného vzdělávání by se měl zaměřit především na skutečné potřeby a požadavky domorodých obyvatel. Samozřejmostí by také měla být přímá účast zástupců těchto komunit na procesu tvorby tohoto konceptu nebo reformy pro efektivnější výsledek a vyvarování se chyb z minulosti. Přestože domorodé obyvatelstvo tvoří přibližně 40 % obyvatel Peru, interkulturní dvojjazyčné vzdělávání na základních a středních školách obdrželo v posledních letech jen malou vládní podporu. S podporou dvojjazyčného vzdělávání na vysokoškolské úrovni se nepočítá vůbec. S nástupem vlády současného prezidenta Garcíí se tento stav ještě více zhoršil. Proto je – bohužel – velmi nepravděpodobné, že by se situace v následujících letech zlepšila. Stát by se měl také zaměřit na posílení role a významu žen ve společnosti. Tato problematika je celosvětová a není jednoduché najít k ní řešení. Mezi domorodci v Peru je stále zaveden tradiční model rodiny, kdy se žena stará o děti a chod domácnosti. Dívky jsou často diskriminovány a je problematická jejich školní docházka. Jejich gramotnost je nižší než u chlapců a jsou tak znevýhodněny v budoucím životě. Jejich uplatnění na trhu práce tak značně klesá. Stát by měl proto podporovat osvětové kampaně a vytvořit takové podmínky pro domorodé ženy, aby se i ony mohly kvalitně vzdělávat a zajistily si tak větší šanci na získání lepšího postavení ve společnosti. V posledních letech se státu daří snižovat negramotnost žen tím, že podporuje docházku malých děvčat do základních škol. Velký vliv však mají především rodiče indiánských dětí. Ti posílají své děti i do velmi vzdálených škol, aby se vyhnuly chudobě, která by je mohla postihnout, kdyby zůstaly bez vzdělání v komunitách. V současné době se postupně vyrovnává poměr mezi chlapci a dívkami navštěvujícími základní a střední školy. Tento trend můžeme předpokládat i do budoucna. Jedním z nejdůležitějších prvků pozitivního vývoje, ne-li tím nejdůležitějším, je politická stabilita, opírající se o kvalitní a především vymahatelný právní rámec. Politická stabilita ovlivňuje rozvoj celé společnosti, důvěryhodnost státu – vlády a návazných státních organizací a institucí.

68

Aktivní účastí domorodých obyvatel ve státní správě může napomoci k lepšímu pochopení jejich problémů a druhého pohledu na řešení situace. Základní podmínkou aktivní účasti indiánů je především jejich zájem podílet se na politickém dění. Díky legislativním opatřením z nedávných let (např. zákon o volbách) je zřejmý pozitivní postoj státu k dané problematice. Důležitá je také ekonomická stabilita, vytvářející příznivé prostředí pro budovaní podnikatelské sféry a podmínek pro zahraniční investory. To by mohlo indiány motivovat například k drobnému podnikání. Stát by měl do budoucna nadále udržet nastolený směr zlepšování všeobecných podmínek pro domorodé obyvatelstvo například schvalováním právních reforem, které by garantovaly plné a nedotknutelné právo na vlastnictví a používání půdy (ochrana vlastnických práv). V posledních měsících jsme však zaznamenali opačný trend, který může nadále pokračovat, pokud proti tomu nebude občanský sektor aktivně bojovat. Posledním a velmi důležitým krokem je vytvoření pevné vládní platformy zastupující domorodé obyvatelstvo. V minulosti jsme byli svědky nefunkčních institucí, které nedostatečně a velmi neefektivně zastupovaly požadavky a práva původních obyvatel. Tento orgán by měl být především transparentní, účinný a měl by zastávat princip partnerství mezi státem a indiány. Těmito otázkami se peruánský stát v posledních letech zabývá intenzivněji než dříve, snaží se vytvořit funkční agendu, která má za úkol spravovat vztah mezi ním a domorodým obyvatelstvem.

10. Shrnutí – Summary Práce se zabývá stavem domorodého obyvatelstva v Peru a přibližuje vývoj jeho právního a sociálního postavení od dob španělské conquisty až po současnost. První část práce se zabývá socio-demografickými charakteristikami dnešního domorodého obyvatelstva. Nejrozsáhlejší kapitola se věnuje vývoji právního postavení indiánů, hlavní důraz je kladen na období posledních dvaceti let, kdy se situace indiánů výrazně zlepšila. Nejsou však opomenuta ani období z let

69

koloniálních nebo počátku 20. století. Zpracovány jsou také hlavní dokumenty mezinárodního práva (Úmluva 169 Mezinárodní organizace práce a Deklarace OSN o právech domorodých národů) a vývoj domorodých organizací a státních institucí v zemi. Cílem práce je také prezentovat současné sociální problémy a jejich možná řešení do budoucna.

Klíčová slova: domorodé obyvatelstvo, indiáni, Peru, právní postavení, struktura domorodého obyvatelstva. The thesis deals with the situation of indigenous people in Peru and shows development of its legal and social status from the time of Spanish conquest up till now. The first part of this thesis deals with socio-demographic characteristics of today's indigenous people. The largest chapter deals with the development of legal status of Indians, with the main emphasis placed in the last twenty years, when the situation of Indians has markedly improved. However, the colonial period and the time of early 20th century has not been omitted. The major documents of international law (Convention 169 and the International Labor Organization and The UN Declaration on the Rights of indigenous people), the development of indigenous organizations and state institutions in the country are also being taken into consideration. The main aim is to present the current social problems and possible solutions for the future.

Keywords: indigenous peoples, Indians, Peru, legal status, the structure of the indigenous population.

70

Použité zdroje ALWIN OYARZÚN, José. Ombusdman y derechos indígenas en América Latina : Estudio comparativosobre el marco normativo e institucional. San José : Instituto Interamericano de Derechos Humanos, 2006. 843 s. ISBN 9968-917-48-6 BEDOYA GARLAND, Eduardo – BEDOYA SILVA-SANTISTEBAN, Alvaro. Trabajo Forzoso en la Extracción de la Madera en la Amazonía Peruana. Lima: Oficina Subregional para los Países Andinos, 2005. 57 s. ISBN 92-2-317289-6 CAMERON, Maxwell. A. – MAUCERI, Philips. The Peruvian Labyrinth: Polity, Society, Economy. Pensylvannia: Pennsylvania State University Press, 1997. 272 s. ISBN 0-27101660-4 Censos nacionales 2007 : XI de Población y VI de Vivienda. Lima: Instituto Nacional de Estadística e Informática, 2008. 474 s. COHEN, Roberta – SANCHEZ-GARZOLI, Ginema. El Desplazamiento Interno En Las Americas: Algunas Caracteristicas Distintivas. San José (Costa Rica) : Instituto InterAmricano de Derechos Interamricanos, 2001. 190 s. ISBN 9977-88-059-X CÓNDOR CHUQUIRUNA, Eddie. Grupos en situación de especial protección en la región andina : pueblos indígenas. Lima : Comisión Andina de Juristas, 2008. 126 s. ISBN: 9789972-2941-9-8 DEUSTUA, José R. – RÉNIQUE, José L. Intelectuales, indigenismo y descentralismo en el Perú, 1897-1931. Cuzco: Centro de Estudios Rurales Andinos "Bartolomé de Las Casas," 1984. 132 s. DUEÑAS, Alrica. Social Justice and Reforms in Late Colonial Peru An Andean Critique of Spanish Colonisation. In: Struggles for Social Rights in Latin America (ECKSTEIN, Eva S. – WICKHAM-CROWLEY, Timothy P.), kap. 13, s. 293-311. New York : Routledge, 2003. ISBN 0-415-93528-8

71

Estado de la Población Peruana 2007 : Indocumentación y Grupos Étnicos. Lima: Instituto Nacional de Estadística e Informática – Fondo de Población de las Naciones Unidas, 2007. 154 s. EXNEROVÁ, Věra. Globální problémy a rozvojová spolupráce : témata, o která se lidé zajímají. Praha : Člověk v tísni, 2005. 190 s. ISBN 80-86961-00-1 GARCÍA, María E. – LUCERO, José A. Un País sin Indígenas? Rethinking Indigenous Politics in Peru. In: Struggle for Indigenous Rights in Latin Amerika (GREY POSTERO, Nancy – ZAMONG, Leon), kap. 6, s. 158-188. Brighton : Success Academic Press, 2004. ISBN 1-84519-063-7 GREGOR BARIÉ, Cletus. Pueblos Indígenas y Derechos Constitucionales en América Latina : un panorama. México : Instituto Indigenista Interamericano, Comisión Nacional para el Desarrollo de los Pueblos Indígenas, 2003. 574 s. ISBN 99905-0-367-2 GROGAN, J. – SCHULZE, M. Estimating the number of trees and forest area necessary to supply internationally traded volumes of big-leaf mahogany (Swietenia macrophylla) in Amazonia. Environmental Conservation, 2008, roč. 35, č. 1, s. 26-35. ISSN: 0376-8929 HIRMAS R., Carolina, et al. Políticas educativas de atención a la diversidad cultural Brasil, Chile, Colombia, México y Perú. Santiago de Chile : Organización de Naciones Unidad para la Educación y la Cultura, 2005. 620 s. ISBN 956-8302-56-5 HOPENHAYN, Martín et al. Los pueblos indígenas y afrodescendientes ante el nuevo milenio. Santiago de Chile : CEPAL, 2006. 60 s. ISBN 92-1-322893-7 KAIMOWITZ, David. Amazon deforestation revisited. Latin American Research Review, 2002, roč. 37, č. 2, s. 221-235. ISSN 0023-8791 MARYÁŠ, Jaroslav. Ekonomická geografie. Brno : Masarykova universita, Ekonomickosprávní fakulta, 2001. 156 s. ISBN 80-21025-95-6

72

PARELLADA, Alejandro (ed). Indigenous World 2002. Copenhagen : International Work Group for Indigenous Affairs, 2002. 460 s. ISBN 87-90730-70-4 PARELLADA, Alejandro (ed). Indigenous World 2002-2003. Copenhagen : International Work Group for Indigenous Affairs, 2003. 448 s. ISBN 87-90730-74-7 PARELLADA, Alejandro (ed). Indigenous World 2005. Copenhagen : International Work Group for Indigenous Affairs, 2005. 565 s. ISBN 87-91563-05-4 PARELLADA, Alejandro (ed). Indigenous World 2006. Copenhagen : International Work Group for Indigenous Affairs, 2006. 573 s. ISBN 87-91563-18-6 PARELLADA, Alejandro (ed). Indigenous World 2007. Copenhagen : International Work Group for Indigenous Affairs, 2007. 586 s. ISBN 9788791563232 PARELLADA, Alejandro (ed). Indigenous World 2008. Copenhagen : International Work Group for Indigenous Affairs, 2008. 581 s. ISBN 9788791563447 Resolutions and Decisions of the Economic and Social Council. New York : Economic and Social Council, 1995. 100 s. ISSN 0251-9410 ROEDL, Bohumil. Dějiny Peru a Bolívie. Praha : Nakladatelství lidové noviny, 2007. 363 s. ISBN 978-80-7106-839-6 ROLDAN ORTEGA, Roque – CAMAYO, Ana M. Legislación y derechos indígenas en el Perú. Lima : Consolidasión Amazónica, 1999. 287 s. ISBN 9972-608-07-7 SHAWIT, Gil I. Los desafíos de integración indígena frente a los Estados Republicanos en Amérika Latina. The Journal of Latin American and Caribbean Anthropology, 2007, roč. 12, č. 2, s. 495-502. VAN COTT, Donna L. From Movements to Parties in Latin Amerika : the Evolution of Ethnic Politics. New York : Cambridge University Press, 2005. 296 s. ISBN 0-52185502-0.

73

VINDING, Diana (ed.). Indigenous World 2000-2001. Copenhagen : International Work Group for Indigenous Affairs, 2001. 472 s. ISBN 87-90730-48-8 YRIGOYEN FAJARDO, Raquel. Peru: Pluralist Costitution, Monist Judiciary – A PsotReform Assessment. In: Multiculturalism in Latin America : Indigenous Rights, Diversity and Democracy (SEIDER, Rachel), kap. 6, s. 157-183. Basingstoke : Palgrave MacMillan, 2002. ISBN 0-333-99871-5

INTERNET Asociación Interétnica de Desarrollo de la Selva Peruana [online]. 2009. [cit. 2009-0113]. Dostupné z: < http://www.aidesep.org.pe/index.php?id=3,0,0,1,0,0> Confederación Nacional de Comunidades del Perú Afectadas por la Minería [online]. 2009 [2009-04-26]. Dostupné z: DILLON, Paul H. PERU: Indigenous peoples’ HE needs neglected. University World News [online]. 2008, č. 0015 [cit. 7-5-2009]. Dostupné z: ISSN 1756-297X DRZEWIENIECKI, Joanna. Indigenous People, Law, and Politics in Peru [online]. Dokument prezentovaný na Kongresu Asociace Latinskoamerických studií, Washington D.C., 28-30. září 1995. Latin American Studies Association, 1995 [cit. 1129-2008]. Dostupné z: Informe Defensorial N° 68 : La Defensoría del Pueblo y los Derechos Territoriales de las Comunidade Nativas [online]. Lima : Defensoría del Pueblo, 2002 [cit. 2009-02-14]. Dostupné z: Informe Defensorial N° 101 : Pueblos Indígenas en Situación de Aislamiento y Contacto Inicial [online]. Lima : Defensoría del Pueblo, 2006 [cit. 2009-02-17]. Dostupné z:

74

Informe Defensorial N° 130 : Devolverles su identidad es devolverles sus derecho. Supervisión a los registros siniestrados a consecuencia de la violencia política [online]. Lima : Defensoría del Pueblo, 2008 [cit. 2009-01-26]. Dostupné z: Informe Defensorial N° 134 : La Salud de las Comunidades Nativas: Un reto para el Estado [online]. Lima : Defensoría del Pueblo, 2008 [cit. 2009-01-26]. Dostupné z: Instituto Nacional de Estadística e Informática [online]. 2009. [cit. 2008-11-23]. Dostupné z: < http://www.inei.gob.pe/> Inter-American Comission on Human Rights. Second Report on the Situation of Human Rights in Peru [online]. 2000 [cit. 2009-03-15]. Dostupné z: Internal Displacement Monitoring Centre. Peru: Reparations begin but IDPs excluded. UNHCR Refworld [online]. 2009 [cit. 2009-02-19]. Dostupné z: KARP DE TOLEDO, Eliane. Temas relevantes para el diálogo intercultural. In: Pueblos indígenas y afrodescendientes de América Latina y el Caribe : información sociodemográfica para políticas y programas (Comisión Económica para América Latina y el Caribe), kap. 5, s. 473-480 [on line]. Santiago de Chile: CEALC, 2006 [cit. 2009-02-19]. Dostupné z: KUEHN, Larry. Respondiendo a la Globalización de la Educación en las Américas Estrategias para defender la Educación Pública [online]. Dokument prezentovaný na Konferenci IDEA, Quito, září – říjen 1999. Red Social para la Educación Pública en las Américas, 2000 [cit. 7-3-2009]. Dostupné z: MARTÍNEZ COBO. Study of the Problem of Discrimination Against Indigenous Populations. ECOSOC [online], 1986 [cit. 2008-12-01], dostupný z :

75

PRÁVNÍ NORMY

Constitutión Política del Perú de 1920 Constitución Política del Perú de 1993 Constitución Política del Perú de 1933 Decreto Ley Nº 22175 – Ley de Comunidades Nativas y de Desarrollo Agrario de las Regiones de Selva y Ceja de Selva, 9. květen 1978 Decreto Supremo Nº 003–79-AA, 25. leden 1979. Reglamento de la Ley 22175, 9. květen 1978 Decreto Supremo Nº 029-93-AG, 8. duben 1993 Decreto Supremo Nº 068-2001 PCM, 21. červen 2001 Ley Nº 27037 – Ley de Promoción de la Invención en la Amazonía, 30. prosinec 1998 Resolución Número 277-2002-JNE, říjen 2002

MEZINÁRODNÍ DEKLARACE International Labour Organization Convention N° 169 concerning Indigenous and Tribal Peoples in Independent Countries, 1989 United Nations Declaration on the Rights of Indigenous peoples, 2006

76