Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra financí a ekonomie
Právní a ekonomické aspekty mezinárodní koupě Diplomová práce
Autor:
Adéla Tejralová Finance
Vedoucí práce:
Praha
JUDr. Natália Štefánková, Ph.D.
Duben, 2016
Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.
V Praze, dne 29.4.2016
Adéla Tejralová
Poděkování Ráda bych touto cestou poděkovala JUDr. Natálii Štefánkové, Ph.D., vedoucí práce, za její odborné vedení a cenné připomínky, které mi byly poskytnuty při zpracování diplomové práce.
Anotace Diplomová práce na téma „Právní a ekonomické aspekty mezinárodní koupě“ se zabývá analýzou právní úpravy mezinárodní kupní smlouvy a podmínek její realizace na mezinárodních trzích. Právní úprava mezinárodní kupní smlouvy je řešena z pohledu Úmluvy OSN o smlouvách a mezinárodní koupi zboží. Část práce věnovaná dodacím podmínkám pojednává především o dodacích podmínkách INCOTERMS. Platební podmínky poté řeší otázku způsobu hrazení kupní ceny. Další část práce zvaná přeprava zboží pojednává o smluvním zajištění přepravy a jednotlivých druhů přepravy.
Klíčová slova: mezinárodní kupní smlouva, platební a dodací podmínky, kupující, prodávající, INCOTERMS, Vídeňská úmluva
Annotation The diploma thesis “Legal and economic aspects of international trade in goods” analyses legislation of an international contract for sale and purchase and the terms and conditions for its realization on international markets. Legislation governing the international contract for sale and purchase is analysed and dealt mainly from the perspective of the United Nations Convention on Contracts for the International Sale of Goods. The INCOTERMS are mainly assessed in to the part of the thesis devoted to delivery terms. Payment terms deal with settlement of purchase price. Another part of the thesis called carriage of goods deals with the contractual aspects of transport and individual types of goods carriage.
Key words: international sales contract, payment and delivery terms, seller, buyer, INCOTERMS, Vienna Convention
Obsah Úvod...................................................................................................................................... 4 1.
Právní úprava mezinárodní kupní smlouvy ................................................................. 5 1.1 Unifikace práva mezinárodního obchodu ................................................................. 8 1.2 Vymezení pojmu mezinárodní kupní smlouva .......................................................... 8 1.3 Mezinárodní kupní smlouva z pohledu Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží ................................................................................................................... 10
2.
1.3.1
Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží - vznik ................. 10
1.3.2
Obecná ustanovení ................................................................................... 11
1.3.3
Náležitosti kupní smlouvy ....................................................................... 11
1.3.4
Uzavírání kupní smlouvy ......................................................................... 12
1.3.5
Odvolání nabídky .................................................................................... 12
1.3.6
Přijetí nabídky ......................................................................................... 13
1.3.7
Odmítnutí nabídky ................................................................................... 14
1.3.8
Vztahy smluvních stran kupní smlouvy .................................................... 14
1.3.9
Práva a povinnosti smluvních stran .......................................................... 15
1.3.10
Zánik smlouvy ......................................................................................... 18
Daně v mezinárodním obchodu .................................................................................. 19 2.1 Spotřební daně ....................................................................................................... 20 2.1.1
Kdo a kdy spotřební daň odvádí ............................................................... 20
2.1.2
Plátce spotřební daně ............................................................................... 20
2.1.3
Přeprava zboží do zemí EU bez nutnosti odvádět daň............................... 21
2.1.4
Prodej soukromým osobám ...................................................................... 22
2.1.5
Online a dálkový prodej ........................................................................... 23
2.2 Spotřební daň z vína a meziproduktů...................................................................... 23
3.
2.2.1
Předmět daně ........................................................................................... 23
2.2.2
Plátce daně .............................................................................................. 24
2.2.3
Osvobození od daně z vína a meziproduktů ............................................. 24
2.2.4
Základ daně z vína a meziproduktů .......................................................... 25
2.2.5
Vznik povinnosti daň z vína a meziproduktů přiznat a zaplatit ................. 25
2.2.6
Daňový sklad a malý výrobce vína........................................................... 25
Přeprava zboží............................................................................................................. 27 3.1 Dodání zboží v rámci EU ....................................................................................... 28 3.1.1
Dodávka zboží osobě registrované k DPH ............................................... 28 1
3.1.2
Dodávka zboží osobě neregistrované k DPH – třístranné obchody ........... 29
3.1.3
Dodávka zboží do třetích zemí ................................................................. 30
3.2 Pořízení zboží v rámci EU ..................................................................................... 30 3.3 Výjimky ze základních pravidel dodání či pořízení zboží ....................................... 31 3.4 Evidence pohybu zboží mezi členskými státy EU ................................................... 32 3.4.1
Intrastat ................................................................................................... 32
3.5 Přeprava v mezinárodním obchodě......................................................................... 33 3.6 Smluvní zajištění přepravy ..................................................................................... 33 3.7 Druhy přepravy ...................................................................................................... 36 3.7.1
Železniční přeprava ................................................................................. 36
3.7.2
Silniční přeprava ...................................................................................... 37
3.7.3
Letecká přeprava ..................................................................................... 38
3.7.4
Námořní a říční přeprava ......................................................................... 40
3.8 Doprava tichého vína do ČR a mezi členskými státy EU ........................................ 43 4.
Platební a dodací podmínky ....................................................................................... 45 4.1 Dodací podmínky................................................................................................... 45 4.1.1
Obecná charakteristika pravidel INCOTERMS ........................................ 45
4.2 INCOTERMS® 2010 ............................................................................................. 47 4.2.1
Obsah jednotlivých pravidel INCOTERMS® 2010 ................................... 48
4.2.2
Faktory, které ovlivňují výběr konkrétního dodacího pravidla .................. 52
4.3 Platební podmínky ................................................................................................. 53
5.
4.3.1
Zúčtovací centra mezibankovního platebního styku ................................. 54
4.3.2
Funkce platebních podmínek ................................................................... 55
4.3.3
Formy placení .......................................................................................... 57
Rizika a jejich zajištění v mezinárodním obchodě ..................................................... 60 5.1 Dělení rizik ............................................................................................................ 60 5.2 Typy rizik .............................................................................................................. 61 5.2.1
Tržní riziko .............................................................................................. 61
5.2.2
Komerční riziko ....................................................................................... 61
5.2.3
Přepravní rizika ....................................................................................... 62
5.2.4
Teritoriální rizika ..................................................................................... 62
5.2.5
Kurzová rizika ......................................................................................... 63
Závěr .................................................................................................................................. 64 Seznam použité literatury .................................................................................................. 65 2
Seznam zkratek .................................................................................................................. 70
3
Úvod Asi málokdo z dnešní generace mladých lidí narozených po revoluci v roce 1989 si dokáže představit tak absurdní situaci, že v obchodech nenajdeme např. toaletní papír. Bohužel to byla dlouhé roky tvrdá realita dřívější doby. Na vše se stály dlouhé fronty, a pokud člověk neměl štěstí tak si již zmíněný toaletní papír ani nemohl koupit. Tato situace však nebyla důvodem finančních možností lidí, ale prostého množstevního nedostatku zboží. Továrny nestíhali výrobu a dovoz z jiných států byl značně omezen. Pokud chtěl člověk jet na nákup za hranice republiky, byly pořádány organizované zájezdy. Vše však probíhalo pod přísným dohledem a lidem byly při přechodu hranic kontrolovány osobní věci, suma převážených peněz a tak podobně. Naštěstí už dnes tyto situace známe pouze z vyprávění našich rodičů či prarodičů. Po revoluci se otevřeli hranice a to s sebou přineslo i nové možnosti pro obchod a podnikání. Regály obchodů se začaly postupně plnit zahraničním zbožím, a proto už nikoho v dnešní době nepřekvapí, když na etiketě zboží najde označení Made in China, Korea, USA apod. Abychom zahraniční zboží v obchodech našli, musí nejprve dojít ke vzniku obchodních vztahů. V oblasti mezinárodního obchodu je nejdůležitějším smluvním typem kupní smlouva, která respektuje právní normy a obchodní zvyklosti. Kupní smlouva, respektive mezinárodní koupě zboží, je nejčastěji uzavírána na základě Úmluvy OSN o smlouvách a mezinárodní koupi zboží uzavřenou v roce 1980. Pro oblast mezinárodního obchodu však Úmluva samotná zcela neupravuje konkrétní podmínky a proto je zde ponechán prostor, pro řešení mezinárodního obchodu, prostřednictvím právních řádů jednotlivých členských zemí, které Úmluvu podepsaly. Důležitou součástí kupní smlouvy v mezinárodním obchodě jsou dodací podmínky, které určují povinnosti prodávajícího a kupujícího a dále platební podmínky, které mají v mezinárodním obchodě velký vliv na výsledky obchodních operací. Neméně důležitou oblastí mezinárodního obchodu je i daňová problematika a to zejména proto, že každá nezávislá země má právo na území svého státu ukládat a vybírat daně. Cílem práce bude pokusit se upozornit na nejdůležitější aspekty vztahující se k uzavírání mezinárodní kupní smlouvy z pohledu Úmluvy OSN o smlouvách a mezinárodní koupi zboží a dále pokusit se analyzovat obsah přepravních, platebních a dodacích podmínek. 4
1. Právní úprava mezinárodní kupní smlouvy Při uskutečňování mezinárodního obchodu mohou smluvní a jiné vztahy vznikat mezi subjekty mezinárodního práva (státy či mezinárodní organizace vládní povahy) nebo mezi subjekty soukromoprávními. Jestliže se jedná o obchod mezi státy či mezinárodními organizacemi budou tyto obchody regulovány prostřednictvím mezinárodněprávních norem. Pokud se jedná o obchod mezi soukromými subjekty, pak bude obchod regulován prostřednictvím norem soukromoprávních. V ČR je za základní pramen vnitrostátního původu považován zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém v platném znění. Zákon říká, že: „se použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie.“1 Může však nastat i situace, kdy vznikne vztah mezi subjektem mezinárodního práva (státem) a subjektem soukromoprávním (právnická či fyzická osoba z jiného státu). Při vzniku mezinárodních závazkových vztahů, ke kterým se řadí mezinárodní kupní smlouva, je nejdůležitější stanovit, kterou právní normou či právním řádem se bude předmětný vztah řídit. Neméně důležitým prvkem je stanovit, jestli je v předmětné operaci mezinárodní prvek přítomen či nikoliv. Jestliže mezinárodní prvek přítomen není, řeší se takto vzniklý právní vztah výhradně příslušnou vnitrostátní právní úpravou. V případě, kdy mezinárodní prvek přítomen je, řeší se tento předmětný vztah v režimu, který podléhá mezinárodnímu právu soukromému. Mezinárodní právo soukromé pak představuje: „soubor právních norem upravujících soukromoprávní vztahy (tj., vztahy práva občanského, obchodního, rodinného a pracovního) s mezinárodním prvkem, včetně právních norem upravujících postup soudů a jiných orgánu či účastníků, příp. i jiných osob a vztahy mezi nimi vznikající v řízení o občanskoprávních věcech, v němž je obsažen mezinárodní prvek“.2 Za pramen mezinárodního práva soukromého se považují jednak normy vnitrostátní, ale také normy mající komunitární původ nebo normy, které mají mezinárodní původ. Po vstupu ČR do EU v roce 2004 se k dalším významným pramenům mezinárodního práva soukromého řadí
1
Zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů, § 2.
ROZEHNALOVÁ, N., GONSORČÍKOVÁ, M. Vybrané problémy mezinárodního práva soukromého a procesního – řešení sporů: multimediální učební text pro studenty bakalářského studia ekonomických oborů. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2014. s. 12 2
5
normy komunitárního práva. Z důvodu existence společného jednotného vnitřního trhu došlo k mnoha problémům, které pocházely z různorodých místně se lišících právních úprav platných v členských státech EU. Tyto problémy byly spojené s pohybem zboží, služeb a kapitálu, díky kterým byla přijata taková opatření, která by eliminovala vznik těchto problémů. Východiskem se pak stala později zmíněná unifikace práva. Základními prameny práva mezinárodně právní regulace jsou mezinárodní smlouvy a obyčeje. Soukromoprávní regulace za základní pramen práva považuje mezinárodní smlouvy, předpisy Evropských společenství a vnitrostátní právní předpisy. Pro mezinárodní obchod má však každý stát své vlastní prameny práva, které nejsou nikdy totožné s prameny jiného státu, a to jak ohledně mezinárodních smluv, jimiž je daný stát vázán, tak i vnitrostátních právních předpisů. 3 Jelikož je mezinárodní právo soukromé upravováno třemi různými druhy pramenů (mezinárodní, komunitární, vnitrostátní) je možné se setkat s případem, kdy je konkrétní otázka upravována současně všemi třemi typy pramenů. V tomto případě je nutné určit, který z pramenů má aplikační přednost před ostatními prameny. Mohou tedy nastat tyto situace:
Kolize vnitrostátní normy a mezinárodní smlouvy
Vztah mezinárodních úmluv a vnitrostátních norem vychází z předpokladu že: „ Mezinárodní a vnitrostátní právo jsou dva relativně samostatné právní systémy, které však mají mezi sebou úzké vazby, které na sebe navzájem působí prostřednictvím svého společného tvůrce, jímž je stát.“4 V ČR se v praxi pro bezprostřední závaznost mezinárodních smluv využívá odkazu, který se nachází v jednotlivých zákonech ale i v Ústavě, která říká že: „Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva.“5 To ovšem neznamená vyšší právní sílu mezinárodní smlouvy, ale pouze je určeno její přednostní pořadí. Také nelze tvrdit, že by nastalo zrušení či
3 KUČERA, Z., PAUKNEROVÁ, M., RŮŽIČKA, K. Právo mezinárodního obchodu. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008. s. 30 - 31 4 ROZEHNALOVÁ, N. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 3. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2004. s. 117 5 Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republivy, ve znění ústavního zákona, článek 10
6
omezení zákona, zákon se pouze za předpokladu naplnění příslušných podmínek stává pro tento případ nepoužitelný.
Kolize vnitrostátní normy a komunitární normy
Zde dochází k situaci, kdy se obě normy zabývají úpravou totožné problematiky. V tomto případě pak stojí aplikační přednost na straně norem komunitárních, což vyplývá z primární zásady pro aplikaci práva Evropských společenství.
Kolize mezinárodní normy a komunitární normy
Zde nastává situace, kdy není možné jednoznačně určit aplikační přednost jedné či druhé normy z důvodu vyvíjejících se pravomocí jednotlivých orgánů Evropských společenství. V minulosti již nastaly situace, kdy byly uzavřeny mezinárodní smlouvy a po úpravě pravomocí Evropského společenství byly přijaty jiné komunitární normy. Z toho důvodu obvykle komunitární normy obsahují vymezení k mezinárodním smlouvám, kterými je členský stát vázán.
Kolize mezinárodních smluv
Zde se jedná o střety a souběhy jednotlivých mezinárodních smluv. Mohou nastat situace, kdy se střetnou dvě smlouvy, které se vztahují k stejnému předmětu úpravy, ale ani jedna z těchto smluv vzniklou situaci s poukázáním na smlouvu druhou neřeší. V tomto případě je možné vzniklý střet mezinárodních smluv řešit pomocí pravidel lex posterior derogat legi priori6, nebo si vybrat a použít tu úpravu mezinárodní smlouvy, která poskytne záruku co nejjednoduššího výsledku. Jestliže nastane situace, kdy je předmětem řešení situace, která se nevztahuje k témuž předmětu, je možné použít pravidla lex specialis derogat legi generali7, nebo pravidla maximální efektivity. 8
6
Aplikační přednost pozdějšího předpisu před dřívějším
7
Zvláštní zákony mají přednost před obecnými zákony
ROZEHNALOVÁ, N. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 3. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2004. s. 120 8
7
1.1
Unifikace práva mezinárodního obchodu
Významnou roli v oblasti mezinárodního práva hraje tzv. unifikace (sjednocování vnitrostátních předpisů). Tato unifikace je definována jako: „činnost států, která má za cíl vytvoření
jednotného
textu
právních
norem
upravujících
soukromoprávní
vztahy
v mezinárodním obchodním styku a jeho transformaci (uvedení) do právních řádů unifikujících států na základě jejich mezinárodněprávního závazku“. 9 K unifikaci dochází nejčastěji sjednáním mnohostranné mezinárodní smlouvy či úmluvy. V rámci Evropské unie se pak jedná o nařízení či směrnice obsahující unifikující text. Unifikovat je možné normy kolizní, normy mezinárodního práva procesního i normy hmotněprávní. Na unifikaci práva mezinárodního obchodu se podílí: 1. Mezinárodní ústav pro sjednocení soukromého práva v Římě (UNIDROIT) – jedná se o sjednocování úpravy soukromoprávních vztahů v mezinárodním styku přes unifikaci kolizních norem či norem hmotněprávních 2. Haagská konference mezinárodního práva soukromého – zde se jedná o sjednocení norem kolizních a norem mezinárodního práva procesního 3. Komise OSN pro právo mezinárodního obchodu (UNCITRAL) – unifikace zaměřena na hmotněprávní normy v oblasti mezinárodního obchodu 4. Orgány EU (Komise)10
1.2
Vymezení pojmu mezinárodní kupní smlouva
Kupní smlouva jako taková, byla podrobně rozpracována již v římském právu, kde byla označována jako „emptio venditio“. Od doby římského práva prodělala kupní smlouva mohutný rozvoj a v současné době je téměř ve všech právních řádech upravena právními
KUČERA, Z., PAUKNEROVÁ, M., RŮŽIČKA, K. Právo mezinárodního obchodu. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008. s. 31 9
KUČERA, Z., PAUKNEROVÁ, M., RŮŽIČKA, K. Právo mezinárodního obchodu. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008. s. 32 10
8
normami v rámci národních právních řádů. Obecně lze kupní smlouvu definovat jako: „smlouvu, v níž se jedna strana zavazuje zboží předat a převést k ní vlastnické právo a druhá věc převzít a zaplatit“.11 Při vymezení pojmu mezinárodní kupní smlouva je nutné vycházet ze subjektivních a objektivních hledisek. Za subjektivní hledisko je považován fakt, že smluvní strany, mezi kterými dochází k uzavření kupní smlouvy, nemají bydliště, sídlo, či místo podnikání na území stejného státu. Z toho vyplývá, že při uzavření mezinárodní kupní smlouvy není důležitá státní příslušnost smluvních stran. S tímto subjektivním kritériem se však pojí i různá úskalí při jeho aplikaci. Jedná se zejména o úskalí, kdy je bydliště, sídlo nebo místo podnikání rozhodující. Je totiž možné, že se v průběhu vzniku mezinárodní kupní smlouvy (někdy zdlouhavý proces) toto subjektivní hledisko změní. Za objektivní hledisko se poté považuje fakt, že má být zboží odesláno z jednoho státu do druhého.12 Mezinárodní kupní smlouvu lze tedy charakterizovat jako: „kupní smlouvu uzavíranou mezi stranami, které nemají sídlo, bydliště, resp. místo podnikání, na území téhož státu, anebo zboží, které je předmětem této smlouvy, má být odesláno z jednoho státu do státu jiného, přičemž strany věděly nebo zřejmě vědět musely, že zboží má být dále prodáno, popř. má být kupujícím využito k jiným účelům“.13 Pro mezinárodní obchodní činnost platí, že právní úprava, která se týká vzniku, změn nebo zániku smluvních vztahů není unifikována a proto má každý samostatný stát vlastní úpravu soukromoprávních vztahů. Českým právním předpisem, který upravuje mezinárodní kupní smlouvy je zákon č. 89/2012 Sb. Nový občanský zákoník. Za nejrozsáhlejší předpis upravující mezinárodní koupi zboží se považuje Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží.
ROZEHNALOVÁ, N. Kupní smlouva v mezinárodním obchodním styku. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1993. s 3. 11
ROZEHNALOVÁ, Naděžda. Mezinárodní obchodní transakce: multimediální učební text. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 2004. s. 51 12
KANDA, A. Kupní smlouva v mezinárodním obchodním styku. (Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží). Praha: Linde, 1999. s. 15 13
9
1.3
Mezinárodní kupní smlouva z pohledu Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží
Tato část se zabývá obecnými ustanoveními, náležitostmi kupní smlouvy, uzavřením kupní smlouvy a právy a povinnostmi prodávajícího a kupujícího dle Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží.
1.3.1 Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží - vznik Úmluva OSN o mezinárodní koupi zboží, která je také známá pod zkratkou CISG či Vídeňská úmluva, byla sjednána 11. dubna roku 1980 ve Vídni. Uplatňuje se v 78 státech včetně USA. Mezi velké státy, které tuto úmluvu neuplatňují, se řadí například státy jako Brazílie, Indie nebo Velká Británie. Jestliže se podnikatelé z různých států rozhodnou uzavřít kupní smlouvu, jejich vzájemné vztahy se řídí Úmluvou OSN o mezinárodní koupi zboží, pokud se nedohodnou jinak. V rámci ČR mají ustanovení Úmluvy OSN o mezinárodní koupi zboží přednost před českými předpisy. Pro uzavírání mezinárodních kupních smluv má tato úmluva nesporné výhody. Pokud bude například uzavřena kupní smlouva mezi Českou a Americkou firmou, je jasné jaká práva a povinnosti z úmluvy pro obě strany vyplývají. Pokud, ale některá práva a povinnosti touto úmluvou upraveny nejsou, jsou nadále řízeny právy státu, která jsou rozhodující pro danou kupní smlouvu.14 Smluvní státy této úmluvy berou v úvahu, že rozvoj mezinárodního obchodu na základě rovnosti a vzájemné výhodnosti, je důležitým činitelem při rozvíjení přátelských vztahů mezi státy. A zároveň zastávají názor, že přijetí jednotných ustanovení upravujících smlouvy o mezinárodní koupi zboží, by přispělo k odstraňování právních překážek v mezinárodním obchodě a podpořilo by rozvoj mezinárodního obchodu.15
PATRIA, Američan prodává, čech nakupuju. Jaké jsou výhody Úmluvy OSN o mezinárodní koupi zboží, [cit. 2016-03-10]
14
KANDA, A. Kupní smlouva v mezinárodním obchodním styku. (Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží). Praha: Linde, 1999. s. 203-204 15
10
1.3.2 Obecná ustanovení Předmětem úpravy této úmluvy jsou smlouvy o koupi zboží mezi stranami, které mají místa podnikání v různých státech a jsou smluvními státy nebo pokud se má dle ustanovení mezinárodního práva soukromého použít právního řádu některého smluvního státu. Při určení, zdali se má tato úmluva použít, se nepřihlíží k státní příslušnosti stran a ani k tomu, zda strany nebo smlouva mají občanskoprávní či obchodní povahu. 16 Tuto úmluva nelze použít na koupi zboží pro osobní potřebu, pro potřebu rodiny nebo domácnosti, ledaže prodávající nevěděl a vědět nemusel v době před nebo při uzavření smlouvy, že zboží je kupováno k výše zmíněnému účelu. Dále se tato úmluva nepoužije na zboží, které je zakoupeno na dražbách, při výkonu rozhodnutí nebo na základě rozhodnutí soudu a dále se nevztahuje na nákup peněž či cenných papírů, člunů, lodí, letadel, vznášedel a elektrické energie. 17
1.3.3 Náležitosti kupní smlouvy Ve Vídeňské úmluvě nejsou výslovně stanoveny podstatné náležitosti kupní smlouvy. Upravuje pouze práva a povinnosti kupujícího a prodávajícího, které vznikají z kupní smlouvy. Vídeňská úmluva se nedotýká úpravy platnosti smlouvy či účinku, který může mít smlouva na vlastnické právo k prodávanému zboží. V těchto otázkách je nutné použít práva určeného kolizní normou. Aby bylo možné kupní smlouvu uzavřít s použitím Vídeňské úmluvy, je nutné, aby byl přesně stanoven druh zboží, množství a kupní cena, za kterou bude zboží dodáno. Pro použití Vídeňské úmluvy je dále nutné, aby bylo ze smlouvy jasně patrné, že smluvní strany mají místa podnikání v různých státech, nebo aby smluvní strany poskytly informace, na základě kterých, by to vyplývalo. Jestliže tato podmínka není splněna Vídeňskou úmluvu nelze použít.18
16
Článek 1, Sdělení č. 160/1991 Sb., o Úmluvě OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží
17
Článek 2, Sdělení č. 160/1991 Sb., o Úmluvě OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží
KUČERA, Z., PAUKNEROVÁ, M., RŮŽIČKA, K. Právo mezinárodního obchodu. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008. s. 218-219 18
11
1.3.4 Uzavírání kupní smlouvy Návrh na uzavření smlouvy dle Vídeňské úmluvy musí obsahovat určité náležitosti. -
Musí být určen jedné nebo několika určitým osobám,
-
musí být dostatečně určitý, tzn. je v něm označeno zboží a je v něm výslovně nebo nepřímo stanoveno množství a kupní cena zboží, nebo obsahuje takové ustanovení, které umožňuje jejich určení,
-
musí projevovat vůli navrhovatele, aby byl zavázán v případě přijetí.
Jestliže, návrh obsahuje výše zmíněné náležitosti je označen za nabídku. Aby byla nabídka účinná, je zde rozhodujícím faktorem doba, kdy tato nabídka dojde osobě, které je určen. Okamžik doručení (dojití) nabídky příjemci je velice důležité pro případné zrušení nabídky. Až do okamžiku doručení nabídky může navrhovatel nabídku zrušit a zabránit aby nabídka začala vůbec působit. Zrušení proto musí doručeno osobě, které je nabídka určena, nejpozději společně s nabídkou. Zrušit nabídku lze i v případě že je neodvolatelná pouze v případě, že dojde zrušení osobě, které je nabídka určena, před nebo současně s nabídkou.19
1.3.5 Odvolání nabídky Nebyla-li smlouva uzavřena, může být nabídka odvolána a to v případě, že odvolání bude doručeno osobě, které je nabídka určena, dříve než bylo odesláno přijetí. Nabídku naopak nelze odvolat v případě, že je neodvolatelná nebo je stanovena určitá lhůta pro přijetí. 20 Rozdíl mezi zrušením a odvoláním je, kromě časového hlediska, možno vidět i v tom, že zrušení není omezeno důvody, případně nedopadá jen na některé případy, ale i v tom, že je možné, aby vznikla škody na straně příjemce návrhu. 21
KUČERA, Z., PAUKNEROVÁ, M., RŮŽIČKA, K. Právo mezinárodního obchodu. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008. s. 220 20 Článek 16, odst. 1-2, Sdělení č. 160/1991 Sb., o Úmluvě OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží. 21 ROZEHNALOVÁ N. Právo mezinárodního obchodu. 3. vyd. Praha: Wolters Kluwer, ČR, a. s. 2010. s. 295 19
12
1.3.6 Přijetí nabídky Pod přijetím se rozumí každý projev vůle či tomuto projevu ekvivalentní jednání nebo nečinnost, s nimiž úmluva spojuje příslušné účinky. Taktéž jako u nabídky jsou i tady regulovány pouze některé účinky chování. Ostatní účinky chování, které úmluva neupravuje, jsou ponechány k regulaci národním úpravám. Vídeňská úmluva je velice „pro obchodní“ a proto se snaží urychlit a zjednodušit obchodní proces. 22 Za přijetí se považuje prohlášení, které je učiněné osobou, které byla nabídka určena nebo jestliže její jiné jednání naznačují její souhlas s nabídkou. Přijetím pak nejsou projevy mlčení či nečinnost sama o sobě. Přijetí nabídky se stává účinné od okamžiku, kdy je vyjádření souhlasu doručeno navrhovateli. Účinnost přijetí nenabude, jestliže vyjádření souhlasu nedojde navrhovateli v době, kterou určil, nebo jestliže tato doba není určena v rozumné době s přihlédnutím k okolnostem obchodu a to včetně rychlosti sdělovacích prostředků, které navrhovatel použil. Za předpokladu, že se bude jednat o ústní nabídku, musí být přijata okamžitě, pokud z okolností nevyplývá něco jiného. Jestliže na základě nabídky nebo v důsledku praxe či zvyklostí, které strany mezi sebou zavedly, je možné, aby osoba, které je nabídka určena, vyjádřila svůj souhlas s provedením úkonu bez vyrozumění navrhovatele. Nejčastěji se tak stává odesláním zboží nebo zaplacení kupní ceny a přijetí nabídky je účinné od okamžiku kdy byl tento úkon (přijetí zboží, zaplacení) vykonán, ovšem za předpokladu, že vykonán ve stanovené lhůtě. 23 Vídeňská úmluva rovněž stanovuje lhůty pro přijetí nabídky a taktéž řeší záležitosti, které se týkají pozdního přijetí nabídky. Lhůty pro přijetí nabídky určuje navrhovatel a tato lhůta začíná běžet od okamžiku, kdy je odeslána (dopis..). Přijetí může být vzato zpět, jestliže zpětvzetí dojde navrhovateli před okamžikem nebo v okamžiku, kdy by nastaly účinky přijetí.24 Dle úmluvy je smlouva uzavřena: „ Okamžikem, kdy se přijetí nabídky stane účinným“.25
22
ROZEHNALOVÁ N. Právo mezinárodního obchodu. 3. vyd. Praha: Wolters Kluwer, ČR, a. s. 2010. s. 295
23
Článek 18, odst. 1-3, Sdělení č. 160/1991 Sb., o Úmluvě OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží.
24
Článek 22, Sdělení č. 160/1991 Sb., o Úmluvě OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží.
25
Článek 23, Sdělení č. 160/1991 Sb., o Úmluvě OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží.
13
1.3.7 Odmítnutí nabídky Za odmítnutí nabídky a protinabídku se považuje, odpověď na nabídku, která se jeví jako přijetí, ale obsahuje různé dodatky, omezení nebo jiné změny. Jestliže však odpověď obsahuje takové odchylky či dodatky, které podstatně nemění podmínky nabídky, je tato odpověď považována za přijetí pokud navrhovatel bez zbytečného odkladu nevznese ústně proti rozdílům námitky. Za předpokladu, že navrhovatel námitky nevznese, jsou změny součástí smlouvy a jsou přijaty. Za podstatné změny se považují dodatky a odchylky týkající se kupní ceny, placení, jakosti a množství zboží, místa a doby dodání v rozsahu odpovědnosti jedné strany vůči druhé. 26 Mezinárodní kupní smlouva dle Vídeňské úmluvy nevyžaduje písemnou formu a nevyžaduje ani jiné formální náležitosti. Je možné ji prokázat jakýmikoliv prostředky a to včetně svědků a může být změněna nebo ukončena pouze dohodou smluvních stran. Jestliže písemně uzavřená smlouva obsahuje ustanovení, které říká, že změna nebo ukončení dohodou stran vyžaduje písemnou formu, může být smlouva změněna nebo ukončena pouze při dodržení písemné formy. 27
1.3.8 Vztahy smluvních stran kupní smlouvy Vztahy smluvních stran o koupi zboží upravuje třetí část Vídeňské úmluvy. Všechna ustanovení v této části mají dispozitivní charakter a smluvní strany tak dle čl. 6 je mohou použít, vyloučit či pozměnit. Smluvní strany jsou rovněž vázány kteroukoliv zvyklostí nebo praxí, kterou
mezi sebou zavedly. Jelikož Vídeňská úmluva povoluje odchýlit se od
ustanovení, má tato zvyklost či praxe přednost před ustanoveními Vídeňské úmluvy. 28 Určení předmětu smlouvy (zboží), je podstatnou náležitostí smlouvy. Způsob vymezení je různý a závisí především na druhu zboží, s kterým se obchoduje. Toto zboží lze určit odkazem na katalog, popsat ho nebo odkázat na jeho vzorky. U zboží, které je technicky náročné, jako
26
Článek 19. odst. 1-3, sdělení č. 160/1991 Sb., o Úmluvě OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží.
KUČERA, Z., PAUKNEROVÁ, M., RŮŽIČKA, K. Právo mezinárodního obchodu. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008. s. 223 28 KUČERA, Z., PAUKNEROVÁ, M., RŮŽIČKA, K. Právo mezinárodního obchodu. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008. s. 224 27
14
např. strojní zařízení, je dobré popis doplnit o dokumentaci obsahující údaje o výkonu, spotřebě energie, instrukce k obsluze apod. Vzhledem k tomu, že se zpravidla jedná o velice obsáhlou část, je dobré do smlouvy uvést že: „ nedílnou součástí popisu předmětu smlouvy je technická dokumentace uvedená v příloze.“29
1.3.9 Práva a povinnosti smluvních stran
Povinnosti prodávajícího
Dle Vídeňské úmluvy je prodávající povinen zboží dodat, předat ke zboží příslušné doklady a převést vlastnické právo ke zboží, za podmínek, které jsou stanoveny smlouvu a Vídeňskou úmluvou.
Předání zboží spočívá v: -
„předání zboží prvnímu dopravci k přepravě pro kupujícího, za předpokladu, že smlouva o koupi zboží zahrnuje přepravu zboží,
-
u zboží, jež je ve smlouvě určeno jednotlivě nebo si podle druhu, avšak má být dodáno z určitého skladu nebo vyrobeno nebo zhotoveno, a strany věděly v době uzavření smlouvy, že zboží se nachází nebo má být vyrobeno nebo zhotoveno v určitém místě, v umožnění kupujícímu nakládat zboží v tomto místě, jestliže se na ně nevztahuje ustanovení v předcházejícím bodě,
-
v ostatních případech v umožnění kupujícímu nakládat zbožím v místě, kde má prodávající své místo podnikání v době uzavření smlouvy.“30
Mezi další povinnosti prodávajícího patří zboží dodat v den, který je uveden ve smlouvě či je dle smlouvy určitelný, nebo kdykoliv během lhůty určené smlouvou. Jsou-li součástí dodávky i doklady vztahující se ke zboží, je prodávající povinen předat tyto doklady v místě a způsobem, které jsou určeny smlouvou. „ Předal-li prodávající doklady před stanovenou dobou, může do této doby odstranit jakékoli vady dokladů, jestliže tím nezpůsobí kupujícímu
29 30
ROZEHNALOVA, N. Právo mezinárodního obchodu. 3. vyd. Praha: Wolters Kluwer, ČR, a. s., 2010, s. 303 Článek 31, Sdělení č. 160/1991 Sb., o Úmluvě OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží.
15
nepřiměřené obtíže nebo nepřiměřené náklady. Kupujícímu je, ale zachován nárok na náhradu škody dle Úmluvy“.31 K dalším povinnostem prodávajícího se řadí dodávka zboží v množství, jakosti a provedení, jež určuje smlouva. Zboží musí být zabaleno a opatřeno tak jak je určeno smlouvou. Prodávající tedy odpovídá za jakoukoliv vadu, kterou zboží má v okamžiku přechodu nebezpečí na kupujícího, i za předpokladu že se vada stane zjevnou až po přechodu nebezpečí. 32 Další z povinností prodávajícího je dodat zboží, které není omezeno žádným právem nebo nárokem třetí osoby. Tato podmínka neplatí pouze v případě, že by s tímto kupující výslovně souhlasil. 33
Povinnosti kupujícího
Jako protipól k právům prodávajícího se staví práva kupujícího. Jestliže má prodávající povinnost zboží dodat, kupující je povinen zboží převzít a za zboží zaplatit kupní cenu v souladu se smlouvou a Vídeňskou úmluvou. Za předpokladu, že kupní cena nebyla smlouvou stanovena, předpokládá se skutečnost, že smluvní strany nepřímo stanovily kupní cenu odpovídající kupní ceně, která byla všeobecně účtována v čase, kdy byla kupní smlouva uzavřena a to za takové zboží za srovnatelných okolností v příslušném odvětví. V případě, kdy se kupní cena odvíjí od váhy zboží, je za rozhodující údaj v případě pochybností čistá váha zboží. K samotnému zaplacení kupní ceny zboží musí dojít v souladu s kupní smlouvou a to včas a řádně, respektive způsobem a na místě, jak bylo určeno ve smlouvě. 34 Další z povinností kupujícího je převzetí dodávky zboží. Tato povinnost je spojena s povinnostmi prodávajícího, který musí mít možnost zboží dodat. K povinnostem kupujícího se tedy řadí např. určit způsob dopravy, stanovit přepravce, vyřídit potřebná povolení apod. Místo a doba předání zboží jsou řešeny příslušnými dodacími podmínkami, které jsou podrobněji vysvětleny v další kapitole.35
31
Článek 34, Sdělení č. 160/1991 Sb., o Úmluvě OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží.
32
Článek 36, Sdělení č. 160/1991 Sb., o Úmluvě OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží.
33
Článek 42, Sdělení č. 160/1991 Sb., o Úmluvě OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží.
34
Článek 58, Sdělení č. 160/1991 Sb., o Úmluvě OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží.
35
Článek 60, Sdělení č. 160/1991 Sb., o Úmluvě OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží.
16
Povinnost převzít zboží má kupující jen v případě, kdy prodávající splní svoji povinnost předat zboží v souladu s uzavřenou smlouvou či v souladu se zákonnými ustanoveními. Za předpokladu, že prodávající tuto podmínku nesplní, kupujícímu nevzniká povinnost toto zboží převzít, ale vzniká mu povinnost učinit taková opatření, která jsou potřebná k zachování zboží. V případě, že kupující zboží převezme, má do doby, kdy prodávající uhradí vynaložené přiměřené náklady, zadržovací právo ke zboží. 36
Práva kupujícího při porušení kupní smlouvy prodávajícím
V případě, že dojde k porušení povinností prodávajícího, které jsou stanoveny ve smlouvě, může kupující uplatnit následující nároky: -
požadovat, aby prodávající splnil své povinnosti, ke kterým se zavázal,
-
požadovat náhradní plnění za což se považuje výměna vadného zboží za bezvadné nebo opravit vady,
-
požadovat slevu z ceny, ale pouze v případě vadného plnění,
-
požadovat práva na odstoupení v případě, že byla smlouva závažně porušena prodávajícím,
-
požadovat náhradu škody, což lze uplatnit již vedle uvedených nároků vždy. 37
Práva prodávajícího při porušení smlouvy kupujícím K právům prodávajícího při nedodržení smlouvy ze strany kupujícího se řadí: -
požadovat aby kupující splnil své povinnosti vyplývajících ze smlouvy,
-
právo odstoupit od kupní smlouvy, jestliže kupující závažným způsobem porušil kupní smlouvu,
-
provést za kupujícího danou specifikaci zboží, jestliže povinnost specifikace měl provést kupující, ale ani po dodatečné lhůtě tak neučinil,
-
požadovat náhradu škody, kterou může uplatnit vždy, vedle ostatních nároků.38
Jak prodávající tak kupující mají dle Vídeňské úmluvy možnost požadovat úroky z prodlení, které se vztahují k opoždění úhrady jakékoliv peněžité částky (kupní ceny, vrácení kupní
36
Článek 57, Sdělení č. 160/1991 Sb., o Úmluvě OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží.
37
Článek 46-52, Sdělení č. 160/1991 Sb., o Úmluvě OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží.
38
Článek 62-65, Sdělení č. 160/1991 Sb., o Úmluvě OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží.
17
ceny, náhrada škody apod.). Zmíněné úroky z prodlení jsou obvykle stanoveny příslušným zákonem či finančním ústavem, v tom kterém místě a čase, nebo jsou stanoveny danými smluvními stranami.
1.3.10 Zánik smlouvy Vídeňská úmluva zde upravuje zánik pouze z pohledu splnění závazku a z pohledu odstoupení od smlouvy. Ostatní možnosti zániku kupní smlouvy jsou určeny právním řádem daného státu, který je při sjednání kontraktu kupní smlouvy právem rozhodným. Zánik smlouvy splněním nastává v okamžiku, kdy jsou všechny povinnosti smluvních stran splněny a to včas a řádně. Odstoupení od smlouvy má za následek zánik povinností, které jsou stanoveny smlouvou, s výjimkou práva na náhradu škody. Za předpokladu, že před dobou plnění smlouvy je patrné, že jedna strana smlouvu zásadně poruší, má druhá strana nárok odstoupit od uzavřené smlouvy. Odstoupivší strana by měla o tomto kroku druhou stranu informovat v případě, že je to časově možné. Toto oznámení, ale není nutné za okolností, kdy druhá strana oznámila, že své povinnosti, které vyplývají ze smlouvy, nesplní. Jestliže došlo k plnění ještě před odstoupením od smlouvy, je strana, která plnění zcela či zčásti provedla, oprávněna požadovat, aby plnění, které provedla, bylo navráceno. Pokud se jedná o vrácení peněžního plnění, je nutné, aby částka byla vrácena i společně s úroky. Kupující nemůžu odstoupit od smlouvy, jestliže nemůže zboží vrátit v neporušeném stavu, tedy ve stavu v jakém zboží přijal. To neplatí v případě, kdy toto není způsobeno jeho chováním, nebo když bylo zboží či jeho část znehodnocena nebo zničena v důsledku jeho prohlídky, prodeje, spotřeby nebo změnou při obvyklém užívání dříve než vady zboží byly nebo měly být zjištěny. 39
39
Článek 82, Sdělení č. 160/1991 Sb., o Úmluvě OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží.
18
2. Daně v mezinárodním obchodu Každý nezávislý stát má právo na území svého státu ukládat a vybírat daně. K vzájemné jednotnosti či souladu mezi státy v daňové oblasti však dochází jen zřídka. Daňová problematika se dotýká mezinárodního obchodu z různých ekonomických rozhodovacích pohledů jako např. umístění investice, volba typu transakce, volba prostředků provedení transakce atd. Význam daní je zde velice patrný. Daně, respektive jejich teritoriální vazby, však mohou za určitých podmínek se sebou přinést ještě jiný jev a to jev dvojího zdanění. Dvojí daňové zatížení zboží působí nejenom na konkrétní podnikatele, ale dlouhodobě ovlivňuje také oblast mezinárodního obchodu. Dvojímu zdanění lze zabránit vnitrostátně pomocí daňových úlev, ale praxe ukazuje, že mnohem účinnější je zamezit tomuto jevu již na úrovni mezinárodní. Lze najít i mnohostranné úmluvy o zamezení dvojího zdanění jako např. (Nordic Tax Convention),40 ale daleko častěji se uzavírají dohody dvoustranné. Tyto smlouvy či dohody řeší otázky dvojího zdanění již od konce 19. století. V rámci Společnosti národů byly po první světové válce vypracovány návrhy smluv, rozbory problematiky a zásady rozdělení zisků podniků činných ve více státech pro účely zdanění a po druhé světové válce se touto problematikou zabývala i řada mezinárodních organizací. Nelze opomenout organizaci OECD, která vypracovala vzorové smlouvy, které většina států využila. V rámci OSN pak byly vypracovány zásady smluv o zamezení dvojího zdanění mezi státy rozvojovými a rozvinutými. Předmětem těchto smluv je závazek států vzdát se v určitých případech práva požadovat placení daně, které je uloženo jejich vnitrostátním zákonem. Tyto smlouvy ale neurčují jaké daně a v jaké výši mají být vybírány. A to ani v případech, kdy mezinárodní smlouva o dani hovoří a stát daň určuje, ale vnitrostátní právo tento druh daně nezná, to neznamená, že by na základě mezinárodní smlouvy mohl stát daň vybírat.41
40
Mnohostranná úmluva uzavřená mezi Norskem, Švédskem, Dánskem, Finskem a Islandem
ROZEHNALOVA, N. Právo mezinárodního obchodu. 3. vyd. Praha: Wolters Kluwer, ČR, a. s., 2010. s. 114 115 41
19
2.1
Spotřební daně
Jestliže firma vyrábí zboží podléhající spotřební dani (alkohol, alkoholické nápoje, energetické produkty, elektřina, tabákové výrobky) nebo s ním obchoduje, je nutné se seznámit s platnými předpisy o placení spotřební daně. V některých zemích EU se na výrobky podléhající spotřební dani, mohou vztahovat ještě jiné druhy daní. Výši spotřebních daní lze odvodit od sazeb jiné země. Tato „zvláštnost“ se uplatňuje hned v několika zemích. Jedná se o podniky se sídlem v Monackém knížectví, které platí spotřební daně dle francouzských sazeb, podniky se sídlem v San Marinu, které se řídí italskými sazbami nebo například podniky na území ostrova Man, které platí spotřební daně dle sazeb Spojeného království. 42
2.1.1
Kdo a kdy spotřební daň odvádí
Existuje značný rozdíl mezi tím, kdy se zboží stane předmětem spotřební daně a kdy je nutné tuto daň zaplatit. Většina zboží se stává předmětem daně v okamžiku výroby nebo při dovozu na území EU. Chce-li podnik vyrábět, skladovat a přepravovat zboží podléhající spotřební dani, aniž by musel tuto daň platit, musí mít zvláštní povolení od příslušné země. Dojde-li ke zničení či ztrátě zboží podléhající spotřební dani před jeho propuštěním ke spotřebě, z důvodu nepředvídatelných okolností nebo přírodní katastrofě, není nutné spotřební daň platit.
2.1.2 Plátce spotřební daně Spotřební daň platí fyzická nebo právnická osoba, která je oprávněna vyrábět, zpracovávat, skladovat, distribuovat nebo přijímat zboží podléhající spotřební dani. Může se jednat i o jinou osobu jako je např. odesílatel, příjemce, dopravce či třetí strana zajišťující přepravu, která zapříčinila, že zboží opustilo režim s podmíněným osvobozením od daně. A dále se může jednat o osobu, která podala prohlášení o dovozu, jestliže je zboží dovezeno a není okamžitě podmíněně osvobozeno od daně. 43
EUROPA, Spotřební daně, [cit. 2016-03-10] 42
43
Zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, §4
20
2.1.3 Přeprava zboží do zemí EU bez nutnosti odvádět daň Aby mohl prodávající přepravovat zboží a zároveň nepozbyl právo na podmíněné osvobození od spotřební daně44, musí se řídit určitými pravidly:
Záruka proti přepravním rizikům
Toto pravidlo říká, že předpisy země EU, z níž je zboží odesíláno, požadují, aby se na zboží vztahovala záruka kryjící rizika spojená s přepravou, která je platná na celém území EU. Tuhle záruku může poskytnout prodávající, skladovatel nebo registrovaný odesílatel, případně dopravce či kupující. Lze se domluvit i na společném poskytnutí záruky. Od požadavku záruky lze upustit, pokud je zboží přepravováno výlučně v rámci hranic EU.45
Elektronický správní doklad (e – AD)
Mimo zaslání záruky musí prodávající zaslat i elektronický správní doklad (e – AD) příslušnému správci daně v zemi odeslání za pomoci elektronického systému pro kontrolu přepravy zboží podléhající spotřebním daním. Správce daně ověří platnost údajů v příslušném elektronickém správním dokladu a přidělí prodávajícímu správní referenční číslo. Dále pak odešle tento doklad svému protějšku, který jej předá kupujícímu. Před zahájením přepravy, je nutné, aby prodávající e – AD s příslušným správním referenčním kódem, vytisknul a předal přepravním společnosti. Tento e - AD může prodávající kdykoli zrušit. Během přepravy může navíc i prostřednictvím systému EMCS46 změnit místo určení. Jestliže je systém EMCS nedostupný, je možné zboží bez zaplacení spotřební daně přepravovat na základě přiloženého listinného dokladu, který obsahuje údaje e – AD, nebo pokud o tom uvědomí příslušný orgán státu odeslání. 47
Přijetí zboží
Pro přijetí zboží je důležité, aby kupující do 5 pracovních dní potvrdil přijetí zboží v systému EMCS. Až poté příslušný orgán v zemi určení v EU ověří platnost tohoto oznámení a
Právo na podmíněné osvobození od daně znamená, že daň zaplatí kupující v zemi určení v místní sazbě. EUROPA. Spotřební daně: Záruka proti přepravním rizikům, [cit. 2016-03-29] 46 EMCS - Elektronický systém pro přepravu a sledování výrobků podléhajících spotřební dani 47 EUROPA. Spotřební daně: Elektronický správní doklad, [cit. 2016-03-29] 44 45
21
zaregistruje oznámení o přijetí zboží, které následně předá svému protějšku v zemi odeslání, který jej následně odešle prodávajícímu. Po obdržení tohoto oznámení, může prodávající požádat o uvolnění záruky. Jestliže, se těmito pravidly bude prodávající řídit, nebude muset spotřební daň z přepravovaného zboží platit. Je však nutné důkladně zkontrolovat údaj o objemu zboží uvedeném v oznámení o přijetí zboží. Spotřební daň se pak nebude platit pouze z potvrzeného množství. Pakliže došlo při přepravě ke ztrátě nebo zničení části zboží, která je potvrzena příslušným orgánem v zemi, může prodávající obdržené a potvrzené množství v dokumentaci změnit tak, aby odpovídalo realitě. 48
2.1.4 Prodej soukromým osobám Jestliže je prodáváno zboží podléhající spotřební dani přímo soukromím osobám musí se účtovat spotřební daň podle sazeb platných v dané zemi. Na soukromé osoby se nevztahují žádné limity pro nákup a převoz produktů mezi členskými zeměmi EU pod podmínkou, že nakoupené produkty jsou určeny k soukromým účelům a ne pro další prodej, s výjimkou nového dopravního prostředku. Spotřební daň i DPH jsou pak zahrnuty do ceny zboží v členském státě, kde byly zakoupeny. Zvláštní pravidla však platí pro tabákové výrobky a alkoholové nápoje. Jestliže soukromá osoba takové zboží zakoupí v jednom členském státě a doveze ho do jiného členského státu, pak se zásada o neplacení spotřební daně uplatní pouze tehdy, pokud je zboží určeno pro osobní potřebu cestujícího a je přepravováno daným cestujícím. Pro určení, jestli je zboží určeno pro osobní potřebu cestujících, musí členské státy zohlednit všechny relevantní faktory jako je třeba množství zboží. Členské státy si mohou pro jednotlivé druhy zboží určit vlastní indikativní úroveň, při jejímž dodržení bude dané množství ještě považováno za zboží určené pro vlastní potřebu.49
EUROPA. Spotřební daně: Přijetí zboží, [cit. 2016-03-29] 49 EUROPA. Spotřební daně: Prodej soukromým osobám [cit. 2016-03-29] 48
22
2.1.5 Online a dálkový prodej V současné době se stále větší oblibě těší prodej přes internet. Je-li zboží, které podléhá spotřební dani, prodáno soukromým osobám, musí prodávající spotřební daň zaplatit a použít při tom sazbu země, která platí ve státě, v němž zákazník bydlí. Před odesláním zboží je prodávající povinen informovat příslušný orgán země o dodávce a zaručit, že spotřební daň bude zaplacena. Jestliže, již byla spotřební daň za zboží zaplacena v zemi prodávajícího, je možné zažádat o vrácení této částky, a neplatit tak tuto daň dvakrát. K tomu je potřeba informovat příslušný orgán státu prodávajícího a příslušný orgán státu kupujícího (soukromá osoba) o odeslání zboží. Dále je nutné poskytnout potřebné důkazy o tom, že spotřební daň byla zaplacena v zemi určení. 50
2.2
Spotřební daň z vína a meziproduktů
Tato část se bude zabývat pouze spotřební daní, která se vztahuje na víno a jeho meziprodukty.
2.2.1 Předmět daně Za předmět daně jsou považovány vína, fermentované nápoje a meziprodukty uvedené pod přesně stanovenými kódy nomenklatury, které obsahují více než 1,2% objemových alkoholu a nejvýše pak 22% objemových alkoholu. Za šumivé víno se dle zákona o spotřebních daních rozumí všechny výrobky, které jsou plněny do lahví s hřibovitou zátkou, která je navíc upevněna zvláštním úchytným zařízením. Dále je za šumivé víno považováno takové víno, které při uzavřeném obsahu při 20°C mají přetlak 3 bary a více, který lze odvodit z přítomnosti rozpuštěného oxidu uhličitého.51
EUROPA. Spotřební daně: Online a dálkový prodej [cit. 2016-03-29] 51 Zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, §93 50
23
2.2.2 Plátce daně Pokud fyzická osoba přesáhne výrobu tichého vína přes 2000 litrů za kalendářní rok, je povinna zaregistrovat se nejpozději do 15 kalendářních dní jako plátce. U daně z vína a meziproduktů plátcem daně není fyzická osoba, které na daňovém území ČR vyrábí výhradně tiché víno, za podmínky, že celkové množství vyrobeného tichého vína za kalendářní rok nepřesáhne 2000 litrů. Takto vyrobené víno nemůže být dopravováno do jiného členského státu za účelem podnikání, ani není možné, aby bylo uvedeno do režimu podmíněného osvobození od daně. 52
2.2.3 Osvobození od daně z vína a meziproduktů Od daně jsou osvobozeny ty výrobky z vína a meziproduktů, které jsou určeny pro výrobu octa pod příslušným kódem nomenklatury, pro výrobu a přípravu léčiv, pro výrobu přísad při výrobě potravin a nápojů, jejichž obsah alkoholu nepřesahuje 1,2 % objemových nebo pro výrobu potravinářských výrobků, pokud obsah alkoholu v nich nepřekročí 8,5 litru alkoholu v 100 kg výrobku u čokoládových výrobků nebo 5 litrů alkoholu v 100 kg výrobku u ostatních výrobků. Dále pak jsou od daně osvobozena vína a meziprodukty ve výši technicky zdůvodněných skutečných výrobních ztrát. Celní úřad následně posoudí, zda tyto ztráty odpovídají charakteru činnosti plátce a obvyklé výši ztrát obdobných jiných plátců při stejné činnosti, a rovněž může vyžadovat prokázání ztrát a o zjištěný rozdíl upravit základ daně. Od daně je osvobozeno i takové víno a meziprodukty, které jsou použity jako vzorky pro povinné rozbory, nezbytné výrobní zkoušky, nebo jako vzorky odebrané celním úřadem. 53
52
Zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, §92
53
Zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, §97
24
2.2.4 Základ daně z vína a meziproduktů Pro základ daně se používá množství vína a meziproduktů vyjádřena v hektolitrech. Sazby daně jsou pak stanoveny následovně. Pro šumivá vína je stanovena sazba 2340 Kč/hl, tichá vína 0 Kč/hl a pro meziprodukty sazba 2340 Kč/hl. 54
2.2.5 Vznik povinnosti daň z vína a meziproduktů přiznat a zaplatit Při uvedení tichého vína, které je vyrobeno fyzickou osobu na daňovém území ČR do volného daňového oběhu povinnost daň
přiznat a zaplatit nevzniká, pokud jsou splněny tyto
podmínky: -
Plátcem není fyzická osoba, která v ČR vyrábí pouze tiché víno, jehož celkové množství za kalendářní rok nepřesáhne 2000 litrů,
-
tiché víno, které je vyrobeno fyzickou osobou na území ČR, ale nepřesáhne výrobu 2000 litrů za kalendářní rok, nemůže být dopravováno do jiného členského státu pro účely podnikání
-
tiché víno, které je vyrobeno fyzickou osobou na území ČR, ale nepřesáhne výrobu 2000 litrů za kalendářní rok, nemůže být uvedeno do režimu osvobození od daně. 55
Povinnost daň přiznat a zaplatit vzniká fyzické osobě, která se stala plátcem z důvodu porušení podmínek stanovených výše. Respektive pokud celkové množství vyrobeného tichého vína za kalendářní rok přesáhl 2000 litrů apod.
2.2.6 Daňový sklad a malý výrobce vína Pod pojmem daňový sklad se rozumí takový sklad, jehož roční odbyt případně předpokládaný roční odbyt vína a meziproduktů činní nejméně 100 hl. Toto omezení se nevztahuje na sklady, které víno a meziprodukty odesílají do jiného členského státu, nebo tyto výrobky z jiného
54
Zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, §95 - §96
55
Zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, §94 odst. 1 a §92 odst. 1-3
25
členského státu přijímají. Za roční odbyt se považuje 100hl vína či meziproduktů, které opustilo v kalendářním roce sklad. Právnická nebo fyzická osoba, která není malým výrobcem vína, vyrábí v jednom prostoru tiché víno, nemusí toto víno vyrábět v podniku na výrobu vybraných výrobků, jestliže zároveň v tomto místě nevyrábí šumivé víno nebo meziprodukty. Zákon o spotřebních daních za malého výrobce vína považuje právnickou nebo fyzickou osobu, která vyrábí výhradně tiché víno a jeho průměrná roční výroba dle příslušného předpisu EU upravující průvodní doklady pro přepravu, nepřevýší 1000 hl a zároveň toto víno není vyráběno v podniku na výrobu vybraných výrobků. Malý výrobce vína je povinen před zahájením dopravy tichého vína do daňového skladu informovat správce daně místně příslušného místu, kde se tiché víno vyrábí, skladuju, zpracována, přijímá či odesílá. Pokud malému výrobci vína nevznikne ve zdaňovacím období daňová povinnost, nemá výrobce povinnost sdělit tuto skutečnost správci daně. 56
56
Zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů. §100a
26
3. Přeprava zboží Před vstupem do EU, uskutečňovala Česká republika obchod mimo republiku v rámci zahraničního obchodu. Dlouhé roky byl zahraniční obchod realizován jak s členskými státy EU, tak i s tzv. třetími zeměmi (země mimo EU). Po vstupu do EU nahradil zahraniční obchod se členskými státy tzv. vnitrounijní obchod a zahraniční obchod už probíhá pouze se zeměmi, které nejsou členy EU a s třetími zeměmi. Vstup do EU přinesl naší zemi značné výhody. Při přechodu zboží přes vnitřní hranice EU odpadla povinnost celního odbavení a do fiskálního systému byl zaveden nový mechanismus výkaznictví a odvodů daní. Změny přinesly výrazné snížení administrativních nákladů jak pro podnikatel tak i pro státní správu. Například změna systému DPH dává v současnosti dodavateli možnost osvobodit se od platby DPH v členském státě odeslání. Povinnost vykázat a odvést DPH poté přechází na odběratele při převzetí zboží ve státě určení. Podmínkou, ale je, že jak dodavatel, tak odběratel jsou osoby povinné k platbě DPH. Výše uvedená změna přinesla potřebu rychlého a spolehlivého ověření údajů o daňové způsobilosti obou smluvních stran. Proto byl vytvořen a zaveden elektronický informační systém VIES (Value Added Tax Information Exchange Systém), který umožňuje předávání informací o registraci k platbě daně i realizovaných dodávkách zboží a služeb mezi daňovými poplatníky v různých členských státech EU.57 Fungování jednotného systému DPH, který se týká výroby a distribuce zboží a služeb v rámci Evropského společenství, se řídí směrnicí Rady č. 2006/112/ES. DPH pak dle uvedené směrnice hradí konečný odběratel a ne dodavatel zahraničního zboží způsobem, kdy je stanoveno procento, z konečné ceny zboží. Tomuto způsobu se říká tzv. obrácené zdanění. Dodávka zboží je zdaněna sazbou, kde ke zdanění dochází, za podmínek platných v členské zemi EU. Povinností příjemce je vykázat a odvést daň, která je srozumitelně a viditelně uvedena na každé dodavatelské faktuře.
MACHKOVÁ, Hana, Eva ČERNOHLÁVKOVÁ a Alexej SATO. Mezinárodní obchodní operace. 6., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2014. s. 139 57
27
3.1
Dodání zboží v rámci EU
Pro stanovení daňové povinnosti, která souvisí s dodávkou zboží do jiného členského státu EU, je rozhodující, jestli je příjemce osoba, která je registrovaná k dani jako plátce nebo zdali se jedná o osobu, která registrovaná k dani není. Výše zmíněný princip obráceného zdanění pak lze použít pouze za předpokladu, že příjemce zboží je plátce DPH (musí mít přiděleno daňové identifikační číslo DIČ), zboží je dodáváno v souvislosti s provozováním ekonomické činnosti a tuto činnost lze v zemi příjemce považovat za zdanitelné plnění a tehdy pokud byla přeprava zboží v zemi odvodu DPH ukončena. Dodavatel v tomto případě uskutečňuje plnění, které je osvobozené od platby daně a vzniká mu tak nárok na odpočet. Příjemci poté vzniká povinnost vykázat a odvést daň v místě ukončení přepravy. Tento princip obráceného zdanění se ve vnitrounijním obchodu používá nejčastěji. 58 V zásadě mohou nastat tři případy uplatňování odvodu DPH při dodání zboží mimo území ČR a to dodání zboží osobě, která je registrovaná k DPH v jiném členském státě, dodání zboží osobě která není registrovaná k DPH v jiném členském státě anebo při vývozu zboží do třetích zemí.
3.1.1 Dodávka zboží osobě registrované k DPH V případě dodání zboží do jiného členského státu osobě, která je registrovaná k DPH v jiném členském státě se jedná o osvobozené plnění s nárokem na odpočet DPH. Vývozcem je v tomto případě ČR (plátce DPH) a pořizovatelem je osoba z jiného členského státu, ve kterém je registrovaná k DPH. Český plátce dodává zboží za ceny bez daně a toto dodání deklaruje ve svém daňovém přiznání k DPH jako dodání zboží do jiné členského státu. O dodání zboží do jiného členského státu, které plátce osvobodil od DPH a plátce informuje ve svém souhrnném hlášení. Pořizovatel zboží, jakožto osoba registrovaná k DPH v jiném
MACHKOVÁ, Hana, Eva ČERNOHLÁVKOVÁ a Alexej SATO. Mezinárodní obchodní operace. 6., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2014. s. 140 58
28
členském státě, je povinen toto zboží řádně zdanit a přiznat ve svém státě v rámci svého daňového přiznání. 59
3.1.2 Dodávka zboží osobě neregistrované k DPH – třístranné obchody V tomto případě nastává situace, kdy je zboží dodáno osobě, která není registrovaná k DPH v jiném členském státě nebo osobě, pro kterou není pořízení zboží z jiného členského státu předmětem daně. Zboží je proto dodáváno za cenu včetně DPH dle sazby v ČR. Jedná se o formu obchodu, která probíhá uvnitř území EU, při kterém lze uplatnit zjednodušený režim DPH pro dodání a pořízení zboží mezi osobami registrovanými k DPH. Tento režim lze však uplatnit pouze pokud jsou splněny všechny zákonem stanovené podmínky. Za třístranný obchod se považuje obchod, který mezi sebou uzavřou prodávající, prostřední osoba a kupující a jsou registrované k dani ve třech různých členských státech. Předmětem obchodu je dodání téhož zboží mezi prodávajícím, prostřední osobou a kupujícím s podmínkou, že je zboží přímo odesláno nebo přepraveno z členského státu prodávajícího do členského státu kupujícího. Jedná se tedy o obchod, kdy je zboží dodáváno z jedné členské země do druhé členské země k zákazníkovi prostřednictvím obchodníka třetí členské země. Pro lepší představu lze uvést situaci, kdy například německá firma objedná od britské firmy zboží, které se ale vyrábí ve Francii. V praxi bude postup vypadat následovně. Prodávající zboží fyzicky přepraví či odešla kupujícímu do Německa, vystaví prostřední osobě z Velké Británii daňový doklad, na kterém uvede DIČ a kód země prostřední osoby a sdělí, že se jedná osvobozenou transakci, která je deklarována v daňovém přiznání. Dále pak prodávající uvede tuto transakci do souhrnného hlášení. Prostřední osoba vystaví kupujícímu daňový doklad, na který uvede DIČ a kód země kupujícího, včetně sdělení, že se jedná o třístranný obchod. Tuto transakci rovněž uvede do souhrnného hlášení s označením příslušného kódu pro třístranné obchody. Poté prostřední osoba uvede do svého daňového přiznání informativní údaj o pořízení zboží z jiného členského státu prostřední osobou a dodání zboží do jiného členského
Business info: Mezinárodní spolupráce v oblasti DPH. Dodávka zboží osobě registrované k DPH [cit. 201603-15]. 59
29
státu prostřední osobou. Kupující pak v rámci svého daňového přiznání DPH přizná a rovněž DPH také zaplatí za zboží, které pořídil z jiného členského státu.60
3.1.3 Dodávka zboží do třetích zemí Posledním případem je situace, kdy je zboží vyváženo do třetích zemí (nečlenského státu EU). Tento vývoz zboží se považuje za osvobozené plnění s nárokem na odpočet DPH a to bez ohledu na to, jestli je či není pořizovatel zboží ve své zemi registrován k DPH. Zboží pak podléhá zdanění v zemi pořizovatele. Tuzemský plátce bude proto dodávat zboží za ceny bez daně a transakce deklaruje ve svém přiznání k DPH jako vývoz zboží. Nárok na osvobození bude poté prokazován na základě potvrzené celní deklarace. Pořizovatel je poté povinen zboží řádně zdanit ve své zemi při přechodu státní hranice v závislosti na tamější právní úpravě. 61
3.2
Pořízení zboží v rámci EU
Jestliže si tuzemský subjekt, který je registrován jako plátce daně, pořídí zboží z jiného členského státu EU, je toto zboží zatíženo platbou daně v místě pořízení, neboli v místě, kde je ukončena jeho přeprava. Povinnost vykázat a odvést DPH nevzniká v momentě přechodu zboží přes státní hranice, ale v okamžiku podání daňového přiznání kupujícím. Princip placení daně při pořízení zboží z jiného členského státu v místě pořízení znevýhodňuje zemi odeslání zboží, které se tím snižují daňové výnosy. Z tohoto důvodu jsou ve všech zemích EU stanoveny cenové limity pro pořízení zboží s tím, že pokud bude tento limit překročen, má pořizovatel povinnost registrovat se jako plátce daně. Česká republika má tento limit nastaven na 750 tis. CZK ročně. Jestliže si zboží pořizuje osoba, která není registrována jako plátce daně, nemůže odvést daň. Povinnost přiznat a zaplatit daň tak zůstává na dodavateli zboží, v případě že je registrován k dani v jiném členském státě EU. Stejně tak je limitováno a evidováno zasílání zboží neregistrovaným plátcům v zemích EU. Jestliže dodavatel v průběhu kalendářního roku zasílá osobám, které nejsou registrované k dani, zboží v hodnotě
Business info: Mezinárodní spolupráce v oblasti DPH, Třístranné obchody [cit. 2016-03-24]. 61 Business info: Mezinárodní spolupráce v oblasti DPH. Vývoz zboží do třetích zemí [cit. 2016-03-15]. 60
30
převyšující stanovený limit, má povinnost registrovat se v cílovém státě jako plátce a odvádět zde daň dle platných sazeb a postupů.62
3.3
Výjimky ze základních pravidel dodání či pořízení zboží
Základní pravidla pro odvádění daně jsou vhodná a transparentně použitelná pro velký sortiment zboží pořízeného mezi členskými zeměmi EU. Pro některé položky zboží se ale uvedená pravidla z různých důvodů nehodí a je nutné pro ně použít specifické postupy. Výjimky se vztahují na zboží (které je zatížené spotřební daní), kde se zdaňuje ihned po uvolnění do oběhu na území ES. Dále se vztahuje na zboží s nutností instalace nebo montáže. A dále se výjimka uplatňuje u nově pořizovaných dopravních prostředků, kde se provádí odvod DPH v zemích provozování neboli v místě registrace provozu vozidla. Spotřební daní je rovněž zatíženo zboží, které je předmětem hromadné spotřeby a je pro konečné uživatele do jisté míry „zbytné“ a proto je vhodné uvalení spotřební daně, která se týká pohonných hmot, topných olejů, lihu, alkoholických nápojů, tabáku a tabákových výrobků. Stát se uvalením spotřební daně snaží regulovat spotřebu při současném zajištění rozpočtového příjmu, což vyžaduje poměrně přesný dohled nad vyměřováním a inkasem daně. Povinnost přiznat a zaplatit daň je zde vázána na okamžik uvedení výrobku do volného oběhu na daňové území EU včetně České republiky. Daňovému dohledu pak výrobek podléhá od doby vzniku daňové povinnosti až do jeho splnění. Součástí dodávky zboží investiční povahy může být instalace či montáž, bez nichž by se zboží nedalo použít. V případě dodání zboží, které vyžaduje instalaci nebo montáž, se dbá na odvedení daně ve státě, kde byla instalace či montáž provedena. Takovéto zboží si většinou pořizuje odběratel, kde bude i následná instalace a montáž provedena. Pokud je odběratel registrován jako plátce daně, odvede současně daň za zboží včetně instalace a montáže. Není – li odběratel registrován jako plátce daně ve státě, ve které se montáž a instalace provádí, daň zaplatí dodavatel jako plátce daně. MACHKOVÁ, Hana, Eva ČERNOHLÁVKOVÁ a Alexej SATO. Mezinárodní obchodní operace. 6., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2014. s. 141 62
31
Dodání a pořízení dopravního prostředku výrazně ovlivňuje ekonomiku všech členských zemí EU a podléhá fiskálním opatřením. V tomto případě je plnění dodavatele vždy osvobozeno od daně s nárokem na odpočet, bez ohledu na skutečnost, jestli pořizovatel je anebo není registrován jako plátce daně. V případě nově pořízených motorových vozidel se daňová povinnost plní v místě registrace prostředku a daňovou povinnost tudíž plní jak osoby registrované jako plátci daně tak i osoby které k dani registrované nejsou.63
3.4
Evidence pohybu zboží mezi členskými státy EU
3.4.1 Intrastat Intrastat je nástroj, kterým Komise EU sleduje a eviduje pohyb zboží mezi členskými státy. Povinnost vést výkaznictví zboží prostřednictvím Intrastatu vychází z Nařízení Rady (EHS) č. 3330/91, které ji ukládá všem osobám, jestliže překročí stanovený roční hodnotový limit pro pořízení nebo pro dodávání zboží z/do jiných členských států EU. Stanovení systému sběru informací a jeho podoby jsou v kompetenci každého členského státu, který může individuálně stanovit tzv. osvobozující limity. Není – li hodnota těchto limitů překročena, oznamovací povinnost nevzniká. V ČR se Intrastat řídí nařízeními EU, ale i národními předpisy zejména pak vyhláškou č. 201/2005 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Odpovědnost za fungování a správu je svěřena Českému statistickému úřadu a Celní správě. V České republice vzniká povinnost vykazovat údaje v rámci Intrastatu všem osobám, které při dodání a pořízení zboží překračují tzv. asimilační práh. Tento práh lze definovat jako součet fakturovaných částek do a ze zahraničí vždy za kalendářní rok. Od ledna roku 2009 je tento práh stanoven na 8 mil. CZK v jednom kalendářním roce, kde není započítáno DPH, a to platí jak pro dodání, tak pro pořízení zboží. Výkaz Intrastatu obsahu údaje o zpravodajské jednotce, číselné označení (kód) zboží, fakturovanou a statistickou hodnotu zboží a hmotnost či jiné množstevní údaje. 64
MACHKOVÁ, Hana, Eva ČERNOHLÁVKOVÁ a Alexej SATO. Mezinárodní obchodní operace. 6., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2014. s. 141-142 64 Intrastat. Intrastat [cit. 2016-02-15]. 63
32
3.5
Přeprava v mezinárodním obchodě
K realizaci každé obchodní operace je nutné fyzické přemístění zboží. K tomuto přemístění se používají prostředky hmotné i nehmotné povahy, které lze souhrnně nazvat jako logistika. Za hmotné prostředky se považuje pohyb hotových výrobků, obalů a odpadů, za nehmotné prostředky se pak považuje soubor logistických činností a služeb včetně pohybu informací. Za splnění cíle se považuje uspokojení specifických potřeb zákazníků v konkrétním místě a optimálním čase. Vhodné zvolení logistických prostředků závisí na celé řadě faktorů, které bezprostředně souvisí s fyzickým přemístěním zboží. Volba je však do značné míry podmíněna ustanoveními, která jsou dohodnuté v kupní smlouvě. K další faktorům, které mohou ovlivnit konkrétní volbu přepravy, se řadí způsob balení zboží, přepravní vzdálenost, klimatické podmínky a další vybavenost přepravců. Pro kalkulaci přepravních nákladů je stěžejní dojednaná dodací parita, která stanoví, v jakém rozsahu se bude každý smluvní partner na zajištění přepravy podílet a také jaký podíl mu náleží na její úhradě. Z pohledu České republiky a její geografické polohy, je pro tuzemské podnikatelské subjekty, nemožné použít námořní přepravu přímo. Lze tak učinit pouze zprostředkovaně a proto Česká republika využívá podstatně nákladnější suchozemskou (silniční, železniční) přepravu zboží. 65
3.6
Smluvní zajištění přepravy
V mezinárodním obchodě se na zajištění přepravy podílejí dva typy subjektů, a to zasílatelé (speditéři) a dopravci. Zasílatel neboli speditér není zavázán dopravu realizovat, ale jen ji smluvně zajišťuje. Mimo smluvního zajištění přepravy nabízí speditér obvykle i další logistické služby (skladování, celní odbavení, pojištění, balení). Speditér (na žádost příkazce) může provádět inkasní úkony, jako například požadovat úhradu kupní ceny nebo důkazy o jejím provedení tzv. speditérské inkaso. Pro příkazce představuje spolupráce se zasílateli určité výhody, zejména v tom, že přemístění předmětu koupě realizuje prostřednictvím
MACHKOVÁ, Hana, Eva ČERNOHLÁVKOVÁ a Alexej SATO. Mezinárodní obchodní operace. 6., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2014. s. 161 65
33
jediného smluvního vztahu. Zasílatel na druhé straně poté neodpovídá za kvalitu provedení dohodnutých služeb a zavazuje se pouze k jejich obstarání. Z právního pohledu jsou spediční služby vymezeny zasílatelskou smlouvou. Jedná se o smlouvu komisionářského typu, kde se zasílatel zavazuje, že za úplatu, vlastním jménem ale na účet příkazce a na jeho riziko zajistí přepravu věci z místa odeslání na místo určení. Uzavření zasilatelské smlouvy a převzetí zásilky k přepravě osvědčuje zasílatel příkazci vydáním speditérského osvědčení (FCR – Forwarder´s Certificate of Receipt). Odeslání zásilky dle požadavků příkazce se řídí vydáním speditérského potvrzení (FCT - Forwarder´s Certificate of Transport). Smluvní vztah mezi příkazcem a speditérem vzniká jednostranným pověřením ve formě tzv. zasílatelského příkazu. Zasílatelé se v mezinárodním měřítku sdružují do organizace zvané FIATA, která byla založená v roce 1926 ve Vídni, s cílem organizovat a koordinovat činnost zasílatelů a unifikovat používané přepravní postupy, smluvní náležitosti a používané dokumenty. Jedná se o největší nevládní a neziskovou logistickou organizaci s celosvětovou působností, která sdružuje přes 40 000 zasílatelů z více než 150 zemí celého světa. Čeští zasílatelé jsou sdruženi ve Svazu spedice a logistiky, která je rovněž členem zmíněné organizace FIATA. Dopravce se od speditéra liší způsobem zajištění přepravy. Na rozdíl od speditéra dopravce zajišťuje přepravu vlastními dopravními prostředky. Dopravce do smluvních vztahů s příkazci vstupuje vlastním jménem, na vlastní účet a riziko. Právní vztah mezi příkazcem a dopravce se vymezuje různými smlouvami. Může se jednat o smlouvu o přepravě věci, smlouvu o nájmu dopravního prostředku a smlouvu o provozu dopravního prostředku.66 Smlouva o přepravě věci obsahuje závazek dopravce vůči příkazci, že za úplatu (přepravné) dopraví danou věc z místa odeslání do místa určení. 67 Dopravce musí přepravu provést s odbornou péčí, bez zbytečného odkladu a ve smluvené lhůtě. Dále odpovídá za škodu na zásilce, za předpokladu, že ji nemohl odvrátit. Za škodu pak dopravce neodpovídá v případě, že byla škoda prokazatelně způsobena odesílatelem, příjemce nebo vlastníkem zásilky, nebo v případě vadného obalu. Jestliže, byla škoda způsobena vinou vadného obalu zásilky, může MACHKOVÁ, Hana, Eva ČERNOHLÁVKOVÁ a Alexej SATO. Mezinárodní obchodní operace. 6., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2014. s. 162 - 163 66
67
Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2555
34
se dopravce zprostit povinnost k náhradě škody důkazem, že byl odesílatel na tuto vadu při převzetí zásilky upozorněn. Za splnění smlouvy o převzetí věci náleží danému dopravci smluvené dopravné, které může odesílatel splatit předem (freight prepaid), nebo po doručení zásilky (freight collect). Není-li však výše dopravného přesně sjednaná, hradí příkazce doprané ve výši obvyklé v době uzavření smlouvy. Uzavření této smlouvy a převzetí věci k přepravě je obvykle osvědčeno vydáním dopravního dokumentu tzv. nákladního listu (waybill). Z důvodu toho, že způsob, místo a okamžik vzniku přepravní smlouvy se u jednotlivých druhů přeprav liší, mění se s přihlédnutím k obsahu mezinárodních smluvních ujednání i konkrétní obsah a forma nákladního listu. Jediné co se nemění, jsou obligatorní údaje (den a místo vystavení, označení odesílatele, příjemce a přepravce zásilky, označení přepravované věci a uvedení její váhy a objemu), fakultativní údaje (výše a splatnost přepravného, volba přepravní cesty, údaje o celním odbavení zásilky) a údaje dovolené což může být např. evidenční číslo zakázky. V námořní a říční a kombinované přepravě plní legitimační funkce buď již zmínění nákladní list, nebo náložný list tzv. konosament. Tento konosament je zároveň i listinou, s kterou je spojeno právo požadovat vydání zásilky. Více v části námořní a říční přeprava. 68 Smlouva o nájmu dopravního prostředku (Voyage Charter) zavazuje pronajímatele, aby za úplatu (nájemné) přenechal dopravní prostředek nebo jen jeho část k dočasnému užívání. Pronajímatel dopravního prostředku je povinen předat nájemci dopravní prostředek včetně dokladů, které jsou nutné k jeho užívání bez zbytečného odkladu v době určené smlouvou. Pronajatý dopravní prostředek musí být způsobilý k přepravě nebo k tomu k čemu dopravní prostředek obvykle slouží. Smlouvu je nutné uzavřít písemně a na určitou dobu. 69 Smlouva o provozu dopravního prostředku (Time Charter) zavazuje provozce, aby za dopravné (úplatu) přepravil náklad určený objednatelem. Provozce má povinnost zabezpečit aby byl dopravní prostředek způsobilý k přepravě stanovenou smlouvou. Taktéž má povinnost zabezpečit dopravní prostředek způsobilou posádkou, pohonnými hmotami a dalšími
MACHKOVÁ, Hana, Eva ČERNOHLÁVKOVÁ a Alexej SATO. Mezinárodní obchodní operace. 6., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2014. s. 163 - 164 68
Business info. Smlouvy uzavírané podnikateli: Smlouva o nájmu dopravního prostředku, [cit. 2016-03-11] 69
35
náležitostmi, které jsou nutné pro smluvené cesty. Je nutné, aby byla smlouva uzavřena písemně.70
3.7
Druhy přepravy
3.7.1 Železniční přeprava Železniční přeprava ať již u nás či v jiných členských státech EU je velice silně ovlivněna jejími provozovateli, kterými je ve valné většině stát nebo jiný státní podnik. Ceny přepravného mají tudíž charakter monopolních cen a nezřídka podléhají cenové regulaci. V České republice se podíl celkového objemu železniční nákladové přepravy zboží stále snižuje. Ve srovnání s jinými členskými zeměmi EU je však tento podíl stále poměrně vysoký. Při železniční přepravě zboží se setkáváme s několika typy zásilek. Jedná se o zásilky vozové, u kterých je potřeba využít nejméně jeden vagon, o kusové zásilky, o spěšniny (zásilka vypravovaná urychleně k dopravě osobními či nákladními vlaky), o kontejnerové zásilky či kombinované přepravy. V zahraničním obchodě je železniční doprava řízena ustanoveními Úmluvy o mezinárodní železniční přepravě. Tuto úmluvu přijaly evropské země včetně ČR s výjimkou některých států společenství nezávislých států (SNS) a několika dalších zemí Blízkého východu. Obsah Úmluvy byl harmonizován s národními právními předpisy, které se týkají provozu osobní a nákladní železniční dopravy. Současně je včleněn do tuzemského právního systému vyhláškou č. 8/1985 Sb. Doklad, který se používá k převzetí, přepravě a uzavření přepravní smlouvy je železniční nákladní list CIM. Tento doklad je vystavován při přepravě vozových zásilek, kusových zásilek nebo spěšnin. CIM obsahuje základní přepravní údaje (označení odesílatele, příjemce, místo odeslání a určení, obsah zásilky, váhy a případně i přepravní trasy). Železniční přeprava může realizovat celou řadu nestandardních přeprav zboží např. rychle se kazící nebo příliš nadměrné zboží. 71
Business info. Smlouvy uzavírané podnikateli: Smlouva o provozu dopravního prostředku, [cit. 2016-03-11] 71 MACHKOVÁ, Hana, Eva ČERNOHLÁVKOVÁ a Alexej SATO. Mezinárodní obchodní operace. 6., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2014. s. 164-165 70
36
3.7.2 Silniční přeprava Silniční přeprava se v současnosti považuje za nejrychleji se rozvíjející druh přepravy. Tento statut si silniční přeprava zajistila zejména díky své rychlosti, vysoké mobilitě a dostupnosti. Úspěšně konkuruje hlavně železniční přepravě. Za faktory, které intenzivně ovlivňují provozování silniční přepravy, se řadí negativní vliv na životní prostředí, malou průchodnost silniční a dálniční sítě a s tím spojenou vysokou nehodovost i silné konkurenční prostředí mezi dopravci. Za silniční přepravu se považuje mezinárodní kamionová přeprava a může být realizována těmito kategoriemi: -
Dvoustranná mezinárodní přeprava, při které je nakládka či vykládka realizována ve státě, ve kterém je vozidlo registrované k provozu,
-
přeshraniční přeprava tzv. crosstrade, při které se nakládka a vykládka realizuje ve dvou různých státech, z nichž ani jeden stát, není místo ve kterém je vozidlo registrováno k provozu,
-
kabotáž je taková kategorie přepravy, při které je nakládka a vykládka realizována v jednom státě, který však není státem, ve kterém je vozidlo registrováno k provozu.
Z výše uvedených kategorií představuje dvoustranná mezinárodní přeprava téměř 76% z celkového objemu mezinárodních přeprav v rámci EU. Přeshraniční přeprava představuje 20% z celkového objemu přepravy a kabotáž pak zbývající cca 4% všech mezinárodních přepravních aktivit dopravců v EU.72 Silniční nákladní přeprava je řízena Úmluvou o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní přepravě (CMR), která byla uzavřena v Ženevě v roce 1956 a v českém právu byla uplatněna ve vyhlášce č. 11/1975 Sb.. Tato vyhláška je jedním ze základních dokumentů, kterými se provozování mezinárodní silniční přepravy řídí. Dohoda stanovuje obsahové náležitosti nákladního listu CMR, který je dokladem osvědčujícím převzetí zboží k přepravě a uzavření přepravní smlouvy. Mezi základní údaje, které nákladní list obsahuje, se řadí označení odesílatele a příjemce, místo odeslání a určení, označení obsahu zásilky, její
MACHKOVÁ, Hana, Eva ČERNOHLÁVKOVÁ a Alexej SATO. Mezinárodní obchodní operace. 6., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2014. s. 165-166 72
37
hodnoty, váhy a objem a případně i vyznačení přepravní trasy. K povinnostem dopravce se řadí kontrola správnosti údajů uvedených v nákladním listě a zjevný stav zásilky v okamžiku jejího převzetí. Zjištěné nesrovnalosti je dopravce povinen vyznačit v nákladním listě. V okamžiku převzetí zásilky přebírá dopravce odpovědnost za poškození zásilky a za její úplnou či částečnou ztrátu. Odpovědnost dopravce je stanovena v maximální výši 8,33 SDR73 za kilogram hrubé váhy nákladu. Z důvodu ekonomické síly jednotlivých dopravců, může být splnění výše uvedené povinnosti problematické, jelikož hodnota svěřené zásilky často převyšuje nejen hodnotu samotného dopravního prostředku, ale i finančních prostředků pro dopravce dostupných. 74 Mezi členskými státy může být silniční doprava, dle dohody CMR, realizována jako kusová doprava, při které jsou jednotlivé zásilky seskupovány podle objemu, množství a charakteru tak, aby přeprava byla ekonomicky a logisticky účelná. Ceny přepravného se poté určují na základě fixně stanovených přepravních tarifů. Další způsob realizace je v podobě celokamionové dopravy, která má podobu časového a cestovního charteru a ceny této přepravy jsou určeny převážně smluvně.75
3.7.3 Letecká přeprava Letecká nákladní přeprava je velice rychlý, bezpečný a spolehlivý způsob přepravy. Je to ale způsob přepravy velice nákladný. Z pohledu celkového objemu mezinárodního obchodu je podíl letecké přepravy vcelku zanedbatelný. Využívá se proto u velice specifických typů zásilek, kterými jsou například náhradní díly, rychle se kazící potraviny, živá zvířata, umělecká díla a podobně. Podmínky provozování letecké přepravy jsou zakotveny v Úmluvě o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké přepravě, která byla přijata účastnickými státy na konferenci 73
1 SDR = přibližně 30 CZK, SDR – zvláštní práva čerpání
DSV. Doprava a přeprava: Dohoda CMR, [cit. 2016-02-08] 74
MACHKOVÁ, Hana, Eva ČERNOHLÁVKOVÁ a Alexej SATO. Mezinárodní obchodní operace. 6., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2014. s. 166 75
38
v Montrealu. Její ustanovení vstoupila v ČR v platnost v roce 2003. Letečtí přepravci se sdružují v nevládní mezinárodní organizace IATA, které rovněž slouží i ke konzultacím týkajících se cen v letecké přepravě.76 Osvědčení, o převzetí zásilky a uzavření smlouvy v letecké nákladní přepravě, je vydáno vystavením leteckého nákladního listu tzv. air waybill – AWB. V listu jsou uvedeny základní údaje o přepravované zásilce (odesílatel a příjemce, místo odeslání a určení, označení obsahu zásilky, hodnoty zásilky, váha a objem). U liniové přepravy je zde i označena letecká linka, což umožňuje sledovat zásilku během celé přepravní trasy. 77 Letecká doprava může být realizována buď jako pravidelná linka nebo nepravidelná tzv. charterová linka. U pravidelné linky se kusové zboží dokládá do běžných leteckých linek osobní přepravy. Naopak u nepravidelných linek je pronajímám ložní prostor celého dopravního prostředku a jeho vytížení je v kompetenci nájemce. Z důvodu již zmíněné nákladnosti tohoto typu přepravy je letecká přeprava využívána zejména ekonomicky silnými soukromými společnostmi. V některých případech i se státní účastní, což snižuje riziko nepřevzetí, odpovědnost za poškození nebo ztrátu zásilky. Letecký dopravce nese odpovědnost za poškození zásilky či ztrátu (částečnou nebo úplnou) v momentě převzetí zásilky. Maximální cena při odpovědnosti nesmí přesáhnout 17 SDR za 1kg hrubé váhy poškozené nebo ztracené zásilky. Dopravné se řídí přepravními tarify, které jsou platné pro sběrnou službu. U nepravidelných linek je odměna většinou domluvena smluvně. Jestliže je letecká doprava přetížena, zejména v letních dovolenkových měsících nebo při přepravě zásilek na krátké vzdálenosti (př. Praha – Frankfurt), je letecká doprava nahrazen kamionovou nebo dodávkovou dopravou. Tento náhradní způsob přepravy se označuje jako Road Feeder Service a pro osvědčení o uzavření přepravní smlouvy a převzetí zboží se používá rovněž letecký nákladní list. 78
MACHKOVÁ, Hana, Eva ČERNOHLÁVKOVÁ a Alexej SATO. Mezinárodní obchodní operace. 6., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2014. s. 167 77 SVATOŠ, Miroslav. Zahraniční obchod: teorie a praxe. 1. vyd. Praha: Grada, 2009. s. 257 78 SVATOŠ, Miroslav. Zahraniční obchod: teorie a praxe. 1. vyd. Praha: Grada, 2009. Expert (Grada). s. 253257 76
39
3.7.4 Námořní a říční přeprava Námořní doprava podporuje udržování kontaktů mezi subjekty v různých státech světa a patří tak ke klíčovým faktorům hospodářského růstu a prospěchu. Dodávky energie, potravin, komodit a investic jsou při využití této dopravy uskutečňovány bezpečnou a spolehlivou cestou, která je současně i hlavním prostředkem celosvětového dovozu a vývozu. V EU se prostřednictvím mezinárodní námořní a říční přepravy realizuje téměř 80% zahraničních obchodů. Evropské orgány chrání evropský prostor prostřednictvím přísných bezpečnostních opatření, díky kterým se snižuje riziko vážných dopravních nehod, a minimalizují se dopady na životní prostředí. Legislativa, která upravuje podmínky provozu námořní a říční přepravy je poměrně složitá a pro laickou veřejnost takřka nesrozumitelná. A to zejména z důvodu používání různorodých tradic, pravidel a zvyklostí a také díky širokému zapojení mnoha států. Přijatá ustanovení nejsou vždy vzájemně obsahově propojená a v některých bodech je postrádána i vzájemná spojitost.79 Námořní přeprava je řízena zejména těmito dokumenty: 80 -
Úmluva Organizace spojených národů o mořském právu, která se řadí ke klíčovým ujednáním námořní přepravy a vymezuje práva a povinnosti států při využívání světových oceánů. Dále stanovuje pravidla pro podnikání, udržitelnost životního prostředí a využívání mořských přírodních zdrojů.
-
Haagsko-visbyská pravidla, určují mezinárodní pravidla pro mezinárodní přepravu zboží po moři, vztahy mezi dopravci a vlastníky zboží, jejich práva a povinnosti a rovněž určují rozsah minimálních povinností dopravců.
-
Hamburská pravidla, jsou pravidla, kterými se řídí mezinárodní přepravy zboží, dle Mezinárodní úmluvy Organizace spojených národů o přepravě zboží po moři. Byla přijata v Hamburku v roce 1978 a jedná se o snahu vytvořit jednotný právní základ pro přepravu zboží na zaoceánských lodích.
MACHKOVÁ, Hana, Eva ČERNOHLÁVKOVÁ a Alexej SATO. Mezinárodní obchodní operace. 6., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2014. s. 168 80 MACHKOVÁ, Hana, Eva ČERNOHLÁVKOVÁ a Alexej SATO. Mezinárodní obchodní operace. 6., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2014. s.168 79
40
Říční přeprava je upravena zejména:
Úmluvou o přepravní smlouvě ve vnitrozemské plavbě, která byla přijata v Budapešti v roce 2001. Jedná se o formulace svých ustanovení, která se podobá Úmluvě CMR. Tato úmluva byla začleněna do legislativy čtrnácti evropských státu, které provozují vnitrozemskou plavbu. Je možné ji použít při plavbě na všech evropských vodních cestách včetně Rýna a Dunaje. Dopravní plavidla, která se používají v námořní dopravě, se odlišují velikostí, druhem přepravovaného nákladu a také trasou po které se pohybují. Prostornost plavidla bývá vyjadřována ukazatelem tzv. brutto registrovaných tur (BRT), které ale nemá souvislost s hmotností plavidla. Dle druhu přepravovaného nákladu se rozlišují plavidla pro přepravu kusového zboží, pro přepravu hromadných substrátů, tankery, kontejnerové lodě, chladírenské lodě pro přepravu zboží, které vyžadují kontrolu teploty okolního prostředí, roll on/roll off plavidla pro přepravu jiných dopravních prostředků bez jejich nakládky a vykládky, trajekty a další. 81
Dle provozního nasazení je možné rozdělit plavidla plavby na liniové, trampové a short-sea shipping plavidla. Liniová námořní přeprava zajišťuje hlavně přepravu kusových zásilek nebo kontejnerů. Tento druh přepravy zabezpečuje spojení mezi vybranými přístavy v operační oblasti. Lodě se zde pohybují mezi přesně určenými námořními přístavy dle pevného lodního řádu. Ceny přepravného se stanoví použitím přepravních tarifů liniové přepravy. 82 Trampová přeprava se řadí k nejstarší formě námořní přepravy, která zajišťuje přepravu surovin a hromadných substrátů. Trampová přeprava není vždy přesně operačně vymezena, ale stále více se projevuje velice úzká specializace na ropu, zemní plyn a rudy. K přepravě trampové se užívá speciálního smluvního ujednání tzv. charteru, při kterém je možné si
MACHKOVÁ, Hana, Eva ČERNOHLÁVKOVÁ a Alexej SATO. Mezinárodní obchodní operace. 6., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2014. s. 169 82 VEBER, Jaromír a Jitka SRPOVÁ. Podnikání malé a střední firmy. 3., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2012. Expert (Grada). s. 218 81
41
plavidlo (nebo jeho část) pronajmout. Dokument, který osvědčuje uzavření smlouvy mezi pronajímatelem a nájemcem o pronájmu plavidla se nazývá Charter Party (C/P).83 Short-sea shipping je námořní přeprava, která se uskutečňuje obvykle podél pobřeží, aniž by trasa zahrnovala zaoceánský úsek. Za cíl si klade zajištění obslužnosti velkých přístavů zaoceánské plavby. Naopak může zahrnovat plavbu po vnitrozemských vodních cestách a po plavebních kanálech. Tento druh přepravy je hlavním cílem zájmu Evropské komise z důvodu nízkých provozních nákladů a šetrnosti k životnímu prostředí. 84 Uzavření přepravní smlouvy v liniové námořní přepravě předchází tzv. knihování (booking) lodního prostoru, které z pravidla nenabízí vlastník vozidla, nýbrž zprostředkovatel (tzv. loading broker). Svou právní povahou představuje knihování, smlouvu o uzavření smlouvy budoucí a zavazuje se vydáním tzv. knihovacího listu (booking note, booking letter). Pokud příkazce knihování jednostranně odvolá, může proti němu vlastník plavidla uplatnit sankci a to až do výše 30% přepravného. Osvědčení o převzetí zásilky k námořní přepravě a uzavření smlouvy o přepravě věci může být námořní nákladní list (má stejné funkce jako u jiných druhů přepravy) nebo náložný list tzv. konosament.85 Tento konosament je při převzetí zásilky opatřen doložkou „převzato k přepravě“ je považován za „přejímací konosament“. Nalodění zásilky na konkrétní loď se poté opatří doložkou „umístěno na palubě“ nebo „naloděno“ a dokument se poté stane „palubním konosamentem“. Při převzetí zásilky k přepravě dopravce kontroluje její vnější stav. Jestliže přepravce zjistí zjevné vady obalu nebo zboží, uvede tuto skutečnost v konosamentu a ten se poté stává takzvaně nečistým. Naproti nákladnímu listu může být konosament také listinou, která osvědčuje vlastnické právo k přepravované zásilce. Držitel konosamentu je oprávněn požadovat vydání zásilky a dopravce je povinen mu zásilku vydat, jestliže konosament předloží a potvrdí převzetí zásilky. V praxi existují dva druhy konosamentu a to konosament převoditelný a nepřevoditelný. Přičemž nepřevoditelný konosament se obvykle vydává na jméno příjemce, není obchodovatelný a obsahuje
MACHKOVÁ, Hana, Eva ČERNOHLÁVKOVÁ a Alexej SATO. Mezinárodní obchodní operace. 6., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2014. s. 169 84 MACHKOVÁ, Hana, Eva ČERNOHLÁVKOVÁ a Alexej SATO. Mezinárodní obchodní operace. 6., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2014. s. 170 83
VEBER, Jaromír a Jitka SRPOVÁ. Podnikání malé a střední firmy. 3., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2012. Expert (Grada). s. 218 85
42
podmínky a náležitosti přepravní smlouvy. Naopak převoditelný konosament se vydává na řad oprávněné osobě a je tudíž obchodovatelný. Vlastnická práva z titulu konosamentu lze převádět např. rubopisem nebo indosací86. Jestliže není v řadu konosamentu uvedena oprávněná osoba, stává se z konosamentu listina na doručitele. Vlastnická práva pak lze v tomto případě postoupit jen prostým předáním listiny. O vydání zásilky poté může žádat osoba, která konosament fyzicky předloží. Zpravidla pak bývá v řadu konosamentu uveden příjemce zásilky nebo banka (v případě, že se jedná o akreditiv), která akreditiv otevírá. Dopravce v konosamentu uvádí jméno a sídlo přepravce, jméno a sídlo odesílatele, označení přepravované věci (včetně váhy a objemu), údaje o oprávněné osobě, přístav odeslání a určení, místo a datum vydání konosamentu a označení statutárního zástupce přepravce a jeho podpis. Odpovědnost námořního dopravce je v tomto případě silně omezena co do rozsahu a výše náhrady. Dle hamburských pravidel zodpovídá za ztrátu nebo poškození zásilky dopravce a to max. do výše 835 SDR za kus či přepravní jednotku. Nebo pak 2,5 SDR za kilogram hrubé váhy ztraceného nebo poškozeného zboží. Přičemž poškozený dostane náhradu v závislosti na tom, která z uvedených hodnot je vyšší. 87
3.8
Doprava tichého vína do ČR a mezi členskými státy EU
Tiché víno, které je určené pro účely podnikání a je uvedeno do volného daňového oběhu v jiném členském státě EU lze dle zákona o spotřebních daních dovézt do České republiky se zjednodušeným průvodním dokladem. Tento zjednodušený průvodní doklad slouží pro pohyb výrobků podléhajících spotřební dani, které byly uvolněny ke spotřebě v odesílajícím členském státě uvnitř společenství s podmínkou, že před odebráním tohoto tichého vína se osoba která víno přijímá, registruje jako plátce daně a svému správci daně oznámí množství tichého vína a rovněž poskytne zajištění daně, které je ale v případě tichého vína ve výši 0 Kč. Kromě zjednodušeného průvodního dokladu může být použit i obchodní doklad, kterým se rozumí faktura, dodací list nebo ložný list, jestliže obsahuje stejné údaje jako vzor zjednodušeného průvodního dokladu a to za předpokladu, že jednotlivé údaje budou označeny
Indosací se rozumí písemný převod vlastnictví směnky nebo šeku na rubu cenného papíru, vystaveného a splatného na řad, který je pak splatný držiteli, který jej podepsal. 86
MACHKOVÁ, Hana, Eva ČERNOHLÁVKOVÁ a Alexej SATO. Mezinárodní obchodní operace. 6., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2014. s. 168-172. 87
43
číslem odpovídajícím číslu příslušné kolonky uvedeného vzoru. Za předpokladu, že by byl tento obchodní doklad použit jako zjednodušený průvodní doklad, je povinnost označit ho jako „ Zjednodušený průvodní doklad pro účely daňové kontroly (výrobky podléhající spotřební dani)“.
Na daňovém území ČR se tiché víno, které je uvedeno do volného
daňového oběhu dopravuje dle Nařízení komise (ES) č. 436/2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 479/2008, jestliže jde o registr vinic, povinná prohlášení a shromažďování údajů pro sledování trhu, průvodní doklady pro přepravu vinařských produktů a evidenční knihy vedené v odvětví vína, s průvodním dokladem pro vinařské produkty. Kromě již zmíněného průvodního dokladu pro vinařské produkty musí zásilka přepravovaného tichého vína, rovněž doprovázet příslušný doklad, uvedený v příslušném zákoně o spotřebních daních, který prokazuje jeho zdanění. Obecně lze říci, že vinařské produkty, ke kterým se řadí i tiché víno se musí na celním území EU dle Nařízení Komise přepravovat s průvodním dokladem nebo s dokladem, který je za průvodní doklad uznán, za předpokladu, že se nebude jednat o výjimky, které průvodní doklad nevyžadují. Průvodní doklad se nevyžaduje pro přepravu vína v přepravních obalech nad 60 litrů, jestliže se uskutečňuje v rámci územní působnosti v rámci místní správní jednotky nebo do sousední správní jednotky, za předpokladu že to povolil příslušný orgán nebo za předpokladu že bylo vydáno jednotlivé povolení, pokud tiché je tiché dopravováno za účelem ošetření, skladování nebo plnění. Dále se průvodní doklad nevyžaduje k přepravě vína v nádobách o jmenovitém objemu, který nepřesahuje 60 litrů určených pro diplomatické zastoupení, konzuláty nebo podobné subjekty v rámci jim vyhrazených volných množství apod. Příslušný orgán, který vydává průvodní doklad pro vinařské produkty je dle zákona o vinohradnictví a vinařství, celní úřad, u něhož bývá přeprava zahájena.88
GRYC, Pavel. Celní správa. In: Doprava tichého vína na území ČR a mezi členskými státy [cit. 2016-04-01]. 88
44
4. Platební a dodací podmínky Dodací podmínky vznikly na základě obchodních zvyklostí, které byly často používány nejednotně dle místních podmínek a zvyklostí a to bylo důvodem tzv. brzdy pro rozvoj mezinárodního obchodu.
4.1
Dodací podmínky
Dodací podmínky jsou důležitou náležitostí kupní smlouvy v mezinárodním obchodě, které určují povinnosti prodávajícího a kupujícího. Tyto podmínky souvisejí s dodávkou a převzetím zboží a určují zejména způsob, místo a okamžik předání zboží kupujícímu, okamžik přechodu výloh a rizik z prodávajícího na kupujícího a další povinnosti stran, které vyplývají z dopravy, nakládky a vykládky zboží, průvodních dokladů, kontroly, pojištění, celního odbavení atd. Dodací podmínky určují, jakou část nákladů oběhu spojených s dodávkou zboží hradí prodávající a jakou kupující, což dost podstatně ovlivňuje výši ceny v zahraničním obchodě. Obecně se dá říci, že čím větší část nákladů oběhu hradí prodávající, tím vyšší ceny může docílit. V současnosti jsou nejpoužívanější a celosvětově používané dodací podmínky INCOTERMS.89
4.1.1 Obecná charakteristika pravidel INCOTERMS Mezinárodní obchodní podmínky INCOTERMS jsou vydávány Mezinárodní obchodní komorou v Paříži. Upravují práva a povinnosti plynoucí z dodávky hmotného zboží, dodací paritu pro danou kupní smlouvu a právní vztah, který z ní vyplývá.90 Za velkou výhodu využití těchto podmínek se považuje možnost vyhnout se tak odlišným výkladům různých dodacích doložek v různých zemích. INCOTERMS jsou pravidla vydávána od roku 1936 a až do současnosti prošla mnoha změnami a dodatky. Je důležité si uvědomit, že vydáním nové verze pravidel předešlá pravidla nezanikají a proto je nezbytné v kupní smlouvě vždy uvést rok vydání, dle kterého se budou smluvní strany v kupní smlouva řídit, např. INCOTERMS ® MACHKOVÁ, Hana, Eva ČERNOHLÁVKOVÁ a Alexej SATO. Mezinárodní obchodní operace. 6., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2014. s. 61 90 RAMBERG, Jan. ICC guide to Incoterms 2010: understanding and practical use. Paris: International Chamber of Commerce, 2011. s. 8 89
45
2010. Tato pravidla nemají povahu právní normy a závaznými se tedy stávají pouze tehdy, pokud se na ně smluvní strany kupní smlouvy výslovně odkazují v textu smlouvy. Tato pravidla určují pouze vztahy mezi prodávajícím a kupujícím a vztahy k jiným subjektům jako např. k bankám, dopravců nebo speditérům jsou řešeny formou jiných smluvních typů. Veškeré smluvní zajištění dané obchodní operace musí být v souladu s příslušnou dodací podmínkou uvedenou v kupní smlouvě. INCOTERMS řeší pouze otázku přechodu nákladů a rizik nikoli však otázku přechodu vlastnictví ke zboží. Co se přechodu vlastnictví zboží týče, musí být vyřešena buď v kupní smlouvě zvlášť anebo se řeší tento přechod vlastnictví v soukromém právu, pokud není řešen v kupní smlouvě. INCOTERMS jsou založena na zásadě určování minimálních povinností stran, a pokud se strany dohodnou na širším ujednání povinností, mají tato ujednání (uvedená v kupní smlouvě) přednost před pravidly INCOTERMS.91 Mezi základní povinnosti prodávajícího se řadí: -
dodávka zboží v souladu s podmínkami, které jsou uvedeny v kupní smlouvě,
-
předat zboží kupujícímu v čase a místě stanoveném v kupní smlouvě nebo v místě, které je obvyklé pro předání takového zboží,
-
na vlastní náklady zajistit potřebné balení zboží, které kupujícímu umožní zboží řádně převzít,
-
včas kontaktovat (v přiměřené lhůtě) kupujícího, kdy mu bude zboží dáno k dispozici,
-
nést náklady s kontrolními úkony, které jsou nutné k tomu, aby bylo zboží dáno kupujícímu k dispozici,
-
nést všechny náklady spojené se zbožím, dokud toto zboží nebylo dáno kupujícímu k dispozici.
Mezi základní povinnosti kupující se řadí: -
převzít zboží v místě a čase, které je uvedeno v kupní smlouvě,
-
za zboží zaplatit kupní cenu,
MACHKOVÁ, Hana, Eva ČERNOHLÁVKOVÁ a Alexej SATO. Mezinárodní obchodní operace. 6., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2014. s. 61-62 91
46
-
jestliže byla ujednána lhůta k převzetí zboží, anebo bylo ujednáno místo dodání a kupující nedodal včas instrukce, musí nést veškeré náklady a rizika s tím vzniklá,
-
4.2
nést veškeré náklady spojené se zbožím od doby, kdy mu bylo dáno k dispozici.92
INCOTERMS® 2010
Nejnovější verze těchto pravidel byla vydána v roce 2010 a v účinnost vstoupila 1. ledna 2011. Současná verze pravidel zohlednila trendy ve vývoji mezinárodního podnikatelského prostředí jako je například liberalizace moderního obchodu, zvyšující se podíl zón volného obchodu či využívání moderních komunikačních technologií, ale i požadavky podnikatelské praxe (zjednodušení a lepší srozumitelnost doložek). Oproti starší verzi INCOTERMS 2000 byly vypuštěny doložky DAF (Delivered at Frontier), DES (Delivered Ex Ship), DEQ (Delivered Ex Quay) a DDU (Delivered Duty Unpaid), z důvodu vzájemné podobnosti a nahrazeny byly novými doložkami DAT (Delivered at Terminal) a DAP (Delivered at Place). ICOTERMS® 2010 obsahují 11 doložek, které jsou řazeny do dvou skupin dle způsobu přepravy. 93 V této verzi pravidel jsou povinnosti prodávajícího a kupujícího zrcadlově rozděleny do deseti skupin, přičemž A1 - A10 označují povinnosti prodávajícího a B1 – B10 povinnosti kupujícího. A1 – všeobecné povinnosti prodávajícího
B1 – všeobecné podmínky kupujícího
A2 – licence, povolení, bezpečnostní opatření
B2 - licence, povolení, bezpečností opatření
A3 – přepravní smlouvy a pojištění
B3 – přepravní smlouvy a pojištění
A4 – dodání
B4 – převzetí dodávky
A5 – přechod rizik
B5 – přechod rizik
A6 – rozdělení nákladů
B6 – rozdělení nákladů
A7 – Vyrozumění kupujícího
B7 – vyrozumění kupujícího
MACHKOVÁ, Hana, Eva ČERNOHLÁVKOVÁ a Alexej SATO. Mezinárodní obchodní operace. 6., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2014. s. 62 93 Business info. Parita v mezinárodním obchodě: Doložky INCOTERMS 2010, [cit. 2016-02-08] 92
47
A8 – dokumenty prokazující dodání zboží
B8 – důkaz o převzetí zboží
A9 – kontrola, balení, značení
B9 – kontrola zboží
A10 – Informační podpora a s ní spojené náklady B10 – informační podpora a s ní spojené náklady
4.2.1 Obsah jednotlivých pravidel INCOTERMS® 2010 Jak již bylo, řečeno pravidla INCOTERMS® 2010 obsahují jedenáct doložek, které jsou Mezinárodní obchodní komorou členěny do dvou velkých skupin dle toho, zda jsou vhodné pro všechny typy přepravy (EXW, FCA, CPT, CIP, DAT, DAP a DDP) nebo jen pro námořní a vnitrozemskou vodní přepravu (FAS, FOB, CFR, CIF).
Pravidla vhodná pro všechny typy přepravy:
EXW – ex works / ze závodu (uveďte místo dodání) Jedná se o nejkratší dodací pravidlo, kde prodávající splní dodání, v okamžiku kdy předá zboží k dispozici kupujícímu v objektu prodávajícího anebo na jiném místě (závod, továrna apod.). Prodávající tudíž není zodpovědný za nakládku zboží na přistavený dopravní prostředek a není povinen odbavit zboží pro vývoz, jestliže je takové odbavení vůbec možné. Pokud byla nakládka prodávajícím zajištěna, je vhodné tuto skutečnost ve smlouvě uvést ve formě dodatku (EXW loaded on). Kupující nese veškeré náklady a rizika spojené s vývozem zboží od okamžiku, kdy mu bylo zboží dáno k dispozici v závodě nebo jiném dohodnutém místě prodávajícího.94 FCA – free carrier / vyplaceně dopravci (uveďte místo dodání) Tento typ přepravy splní prodávající, jestliže dodá celně odbavené zboží pro vývoz dopravci, který byl jmenován kupujícím na ujednaném místě. Místo dodání je pak rozhodující pro Business center. EXW – ex works / ze závodu, [cit. 2016-02-10]. 94
48
určení odpovědnosti za nakládku zboží ve zvoleném místě. Byla - li dohodnuta dodávka zboží v objektu prodávajícího, poté za nakládku odpovídá prodávající. Jestliže však bylo dohodnuté jiné místo než objekt prodávajícího, za nakládku zboží již prodávající neodpovídá. Je-li v kupní smlouvě dohodnuto, že zboží převezme někdo jiný než dopravce, splní prodávající povinnosti dodáním zboží uvedené osobě.95 CPT – carriage paid to / přeprava placena do (uveďte místo určení) Zde prodávající vyřizuje náležitosti spojené s vývozem zboží a náležitosti nutné pro přepravu přes tranzitní země. Dopravce vybírá prodávající, uzavírá s ním přepravní smlouvu a také hradí náklady spojené se zbožím až do místa určení. Prodávající dodává zboží dopravci nebo jiné osobě, která je jmenována prodávajícím na ujednaném místě. Může být využito i několik druhů dopravy. To vede k důsledku, že rizika přecházejí v okamžiku předání zboží prvnímu dopravci a výlohy až poté. Nebezpečí ztráty a poškození zboží i jakékoliv dodatečné náklady, které vzniknout po dodání zboží do péče dopravcem nese kupující. Kupující rovněž zajišťuje dovozní licenci či jiné povolení a všechny další náležitosti spojené s dovozem zboží. 96 CIP – Carriage and insurance paid to / přeprava a pojištění placeny do (uveďte místo dodání) Tato doložka je obsahově velice podobná předchozí doložce CPT, ale prodávající musí splnit více povinností. Je povinen obstarat na vlastní náklady přepravní pojištění, které bude krýt rizika od bodu dodání až do ujednaného místa určení. Toto pojištění musí být sjednáno u pojišťovny s dobrou pověstí a prodávající je povinen předat kupujícímu dohodnutou pojistku nebo jiný doklad, který potvrzuje pojistné krytí, jež opravňuje kupujícího nárokovat náhradu škody přímo u pojišťovny. Jestliže se smluvní strany nedohodnou jinak, bude zboží pojištěno v souladu s minimálním rozsahem pojistného krytí. Toto minimální pojištění zahrnuje pojištění zboží, které bude krýt cenu sjednanou v kupní smlouvě zvýšenou o 10%. Tato doložka je vhodná pro použití moderního způsobu přepravy (např. kontejnerová). 97
Incoterms 2010. FCA – free carrier / vyplaceně dopravci [cit. 2016-02-10] 96 DSV. Doprava a přeprava: CPT – carriage paid to / přeprava placena do [cit. 2016-02-10] 95
MACHKOVÁ, Hana, Eva ČERNOHLÁVKOVÁ a Alexej SATO. Mezinárodní obchodní operace. 6., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2014. s. 65 97
→ pokračování na další straně
49
DAT – Delivered at Terminal / s dodáním do terminálu (uveďte terminál v přístavu nebo v místě určení) Řekne-li se terminál, rozumí se tím volné prostranství ale i budova. Může se jednat o nábřeží, překladiště, sklad kontejnerový terminál, nádraží, letiště apod. Veškeré náklady a rizika včetně vykládky zboží
až do sjednaného přístavu či místa určení u této doložky nese
prodávající. Kupující naopak obstarává veškeré náležitosti související s dovozem zboží. Využití této doložky je především pro kontejnerovou přepravu. 98 DAP – Delivered at Place / s dodáním do určitého místa (uveďte místo určení) Náklady a rizika u této doložky přecházejí z prodávající na kupujícího v ujednaném místě. Dodání zboží splní prodávající v okamžiku, kdy je zboží dáno kupujícímu k dispozici v dopravním prostředku připraveného k vykládce. Kupující pak nese náklady, které jsou spojené s vykládkou zboží, a dále zajišťuje veškeré náležitosti spojené s dovozem zboží. Ve smlouvě však může být uvedeno, že náklady s vykládkou hradí prodávající a poté již není prodávající oprávněn požadovat úhradu nákladů spojenou s vykládkou od kupujícího.99 DDP – Delivered Duty Paid / s dodáním clo placeno (ujednané místo určení) Tato doložka, obsahuje maximální závazek ze strany prodávajícího. Výlohy a rizika až do místa určení v zemi dovozu nese prodávající. Prodávající své závazky vůči dodání zboží na místo určení splní, v okamžiku předání zboží kupujícímu na příchozím dopravním prostředku připravené k vykládce. Dále pak hradí a zajišťuje odbavení zboží pro dovoz. To znamená že, vyřizuje a platí celní závazky, hradí clo, DPH a další daně a poplatky související s dovozem do země určení. Pro prodávajícího je velice riskantní dodávat zboží až za místo celního
MACHKOVÁ, Hana, Eva ČERNOHLÁVKOVÁ a Alexej SATO. Mezinárodní obchodní operace. 6., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2014. s. 66 99 DSV. Doprava a přeprava: DAP – Delivered at Place / s dodáním do určitého místa [cit. 2016-02-10] 98
50
odbavení do zemí, kde může být proclívání obtížné nebo může dlouho trvat, a proto není příliš žádoucí používat toto dodací pravidlo při vývozu do problematických zemí. 100
Pravidla používaná pro námořní a vnitrozemskou vodní přepravu:
FAS – free alongside ship / vyplaceně k boku lodi (uveďte přístav nalodění) Povinnosti prodávajícího jsou splněny dodávkou zboží k boku lodi v dojednaném přístavu nakládky. V této doložce je také možné zajistit prodávajícím odeslání zboží do místa určeného v kupní smlouvě. Tato možnost zároveň umožňuje obchodovat se zbožím i během námořní dopravy (typické pro obchodování s hromadným zbožím). Prodávající zde zodpovídá za celní odbavení a vyřízení veškerých náležitostí spojených s vývozem. Kupující pak určuje loď a nese všechna rizika a náklady od okamžiku dodání zboží k boku lodi v předem ujednaném přístavu.101 FOB – Free on board / vyplaceně loď (uveďte přístav nalodění) U této doložky je nakládka i vykládka zabezpečována pomocí jeřábu. Povinnosti prodávajícího spočívají v dodávce zboží na palubu lodi v přístavu nakládky, ale i v tom, že takto dodané zboží bude odesláno do místa sjednaného v kupní smlouvě. Prodávající je dále povinen dodat zboží na palubu lodi v přístavu nakládky a vyřídit odbavení zboží pro vývoz. Kupující pak má povinnost vybrat loď a uhradit námořní přepravné. 102 CFR – Cost and Freight / náklady na přepravné (uveďte přístav určení) Prodávající má povinnost dodat naložené zboží na palubu lodi a je povinen sjednat přepravní smlouvu a zaplatit náklady a přepravné, které je nutné pro dodání zboží do sjednaného přístavu. Riziko ztráty nebo poškození zboží přechází na kupujícího dodáním zboží na palubu lodi, ale náklady přecházejí na kupujícího až v přístavu určení. Což je rozdíl oproti předchozím pravidlům, kde rizika i náklady přecházeli na kupujícího v jednom okamžiku. DSV. Doprava a přeprava: DDP – Delivered Duty Paid / s dodáním clo placeno [cit. 2016-02-10] 101 MACHKOVÁ, Hana, Eva ČERNOHLÁVKOVÁ a Alexej SATO. Mezinárodní obchodní operace. 6., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2014. s. 67 102 DSV. Doprava a přeprava: FOB – Free on board / vyplaceně loď, [cit. 2016-02-10] 100
51
Toto pravidlo dále požaduje, aby prodávající celně odbavil zboží, které je určeno pro vývoz. Povinností prodávajícího ale není odbavení zboží pro dovoz nebo placení jakéhokoliv dovozního cla či provést jakékoliv celní formality spojené s dovozem zboží. 103 CIF - cost insurance and freight / náklady, pojištění a přepravné (uveďte sjednaný přístav určení) U tohoto pravidla prodávající dodá zboží na palubu lodi nebo obstará takto dodané zboží. Rizika i náklady přecházejí na kupujícího za stejných podmínek jako v případě pravidla CFR. Tedy rizika za ztráty či poškození zboží přecházejí na kupujícího v době dodání zboží na palubu lodi a náklady pak přecházejí na kupujícího až v přístavu určení. Prodávající je povinen sjednat pojištění, které kryje riziko kupujícího za ztrátu nebo poškození zboží během přepravy. Dále je prodávající povinen sjednat přepravní smlouvy a uhradit veškeré náklady a přepravné, které je nutné k dodání zboží do sjednaného přístavu určení. Povinností prodávajícího je i odbavení zboží pro vývoz, ale stejně jako v předešlém pravidle (CFR) není jeho povinností odbavit zboží určené pro dovoz, hradit dovozní clo a náklady spojené s celním odbavením. 104
4.2.2 Faktory, které ovlivňují výběr konkrétního dodacího pravidla Na tom, které pravidlo lze použít se musí obě smluvní strany v kupní smlouvě dohodnout. Výběr pravidla je ovlivněn zvyklostmi daného trhu, podmínkami, které jsou nabízeny konkurenčními firmami, zkušenostmi a možnostmi smluvních stran v mezinárodní dopravě atp. Podniky, které nemají vlastní vývozní oddělení, zpravidla upřednostňují tzv. krátké dodací doložky, neboli takové doložky u kterých má prodávající menší rozsah povinností (EXW, FCA, FAS, FOB). Jelikož na mezinárodních trzích panuje velká konkurence, je u výběru dodavatele často rozhodující cena a rozsah nabízených služeb. Používání doložky EXW je v ČR velice rozšířeno a je typické pro podniky, které vyvážejí jen občas a nejsou schopny poskytovat služby spojené s mezinárodním obchodem. Doložka EXW je tedy vhodná
Incoterms 2010. COST AND FREIGHT (CFR) - Náklady a přepravné, [cit. 2016-02-26]. 104 Incoterms 2010. COST INSURANCE AND FREIGHT (CIF) - Náklady, pojištění a přepravné, [cit. 2016-0226]. 103
52
spíše pro vnitrostátní obchod, a proto bylo Mezinárodní obchodní komorou zvažováno, že se tato doložka z pravidel INCOTERMS® 2010 vypustí. Pro mezinárodní obchod je doporučováno použití vývozní doložky FCA, která obsahuje povinnost prodávajícího naložit zboží na dopravní prostředek. Doložky, které začínají písmenem „C“ obsahují splnění závazku prodávajícího (dodávky zboží) v okamžiku předání zboží dopravci nikoli v okamžiku, kdy je zboží dodáno na místo určení.
4.3
Platební podmínky
Platební podmínky v mezinárodním obchodě mají velký vliv na výsledky obchodních operací. Říkají, kdy, kde a jakým způsobem má být uhrazena kupní cen zboží. Vzhledem k velké vzdálenosti partnerů, rizikovosti transakcí a technické náročnosti se platby mezi prodávajícím a kupujícím neuskutečňují přímo (z ruky do ruky), ale prostřednictvím třetí osoby, která za úplatu vystupuje v zájmu svého příkazce. Tyto osoby mohou plnit funkci zprostředkovatelů plateb, financovat obchody a v některých případech na sebe i přebírají závazky k zaplacení. Je nutné, aby šlo o osoby s dobrou pověstí, které dodržují své závazky. Proto tento požadavek většinou splňují pouze banky a instituce, které se specializují na finanční služby. Při sjednávání platebních podmínek je pro obchodníky lepší využívat standartních bankovních nástrojů a to jak pro placení a inkaso, tak i pro zajišťování závazků. Z důvodu dlouhodobého užívání jsou tyto nástroje většinou technicky velmi propracované a poskytují obchodním partnerům mnoho možností, jak platební podmínky přizpůsobit konkrétním potřebám dané obchodní
operace. Vhodný výběr banky představuje pro obchodníka zcela klíčové
rozhodnutí, které může ovlivnit výsledky jeho podnikání. Aby mohly banky uskutečňovat mezinárodní platební styk, je nutné, aby disponovaly určitými kontakty se zahraničím. Některé banky tudíž zřizují v zemích svého zájmu vlastní pobočky či dceřiné banky a v daném teritoriu operují jejich prostřednictvím. Tradiční přístup bank k mezinárodnímu zúčtování představuje navazování tzv. korespondenčních vztahů, které jsou založeny na vztahu místních bank v zahraničí. Jedná se o dvoustranné mezibankovní vztahy, při kterých si banky navzájem poskytují určité služby a vzájemně si vedou účty. Banka zřizuje u korespondenstkých bank v zahraničí své účty, které jsou vedeny v cizích měnách tzv. nostro účty (naše účty), na kterých udržuje zůstatky v daných měnách. Je možné
53
také u korespondenstkých bank zřizovat své účty vedené v domácí měně nazývaný jako loro účty (jejich).105
4.3.1 Zúčtovací centra mezibankovního platebního styku Systémy pro mezibankovní zúčtování se provádějí na úrovni národní pro vnitrostátní zúčtování, ale i na úrovni mezinárodní pro zúčtování přeshraniční. Využívání těchto zúčtovacích center na mezinárodní úrovni umožňuje bankám omezovat počet účtů vedených u korespondentských bank, a tím se snižují náklady. TARGET – je nejvýznamnější mezinárodní clearingové centrum, které bylo uvedeno do provozu v souvislosti se zavedením eura. Jedná se o systém, který vzájemně propojuje národní clearingové systémy centrálních bank členských zemí EU s platebním systémem ECB. Jinými slovy to znamená, že zahrnuje i země, které se nepřipojily k Evropské měnové unii). Tento systém je velice spolehlivý, rychlý, velkokapacitní a nízkorizikový přeshraniční clearingový systém, který funguje jako brutto vypořádací systém v reálném čase. Target je systém, který byl původně založen pro mezibankovní zúčtování velkých částek v eurech v reálném čase a jeho cílem bylo/je zajistit bezpečné a spolehlivé zúčtování a zvýšit efektivnost plateb v rámci EU. V roce 2007 se tento systém transformoval na TARGET2, ve kterém je mezibankovní zúčtování prováděno v reálném čase prostřednictvím centrálních bank eurozóny. Není zde omezení pouze na velké částky (neexistuje žádný hodnotový limit).106 V roce 1998 založily významné evropské banky sdružené v Euro Banking Association (EBA) podnik, který provozuje platební a zúčtovací systém komerčních bank známý pod názvem
MACHKOVÁ, Hana, ČERNOHLÁVKOVÁ Eva a SATO Alexej. Mezinárodní obchodní operace. 6., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Grada. s. 71 105
MACHKOVÁ, Hana, Eva ČERNOHLÁVKOVÁ a Alexej SATO. Mezinárodní obchodní operace. 6., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2014. s. 72 106
54
EBA CLEARING. Tento podnik nabízí evropským bankám a celému finančnímu odvětví zúčtovací služby pro velké i malé částky uskutečňovány v eurech. 107 SEPA (single euro payment area) – jedná se o jednotný eurový platební prostor, kde více než 500 milionů občanů, více než 20 milionů podniků a evropských veřejných orgánů může provádět a přijímat platby v eurech za stejných podmínek, práv a závazků bez ohledu na jejich umístění. Zavedení eura pomohlo k tomu, aby hotovostní platby prováděné kdekoli v eurozóně probíhaly stejně snadno jako platby vnitrostátní. Do nedávné doby, ale nebylo tak snadné platit za zboží či služby v jiné zemi eurozóny platebními kartami. SEPA provádí veškeré elektronické platby v eurozóně stejně snadno, jako jsou prováděny platby v hotovosti. Provádí rychlé, bezpečné převody mezi bankovními účty kdekoli v eurozóně. Za další výhodu je považováno při nákupech v zahraničí platba přes debetní kartu v eurech jako ve své domovské zemi. 108 SWIFT – je společnost pro celosvětovou mezibankovní finanční telekomunikaci. Tato společnost umožňuje bezpečnou a spolehlivou automatickou výměnu standardizovaných zpráv v celosvětovém měřítku. Přispívá ke snižování nákladů, zajištění bezpečnosti komunikace a ke zvýšení efektivity finančních transakcí. Veškeré banky a finanční instituce, které se zaměřují na mezinárodní finanční transakce je účast ve SWIFTu nezbytná. Navíc se úloha SWIFTu v poslední době rozšiřuje. 109
4.3.2 Funkce platebních podmínek Uzavřením dohody o platební podmínce se určuje místo, doba a způsob úhrady kupní ceny kupujícím. Je možné sjednat i výši úroku či měnu v jaké bude platební podmínka uskutečněna. Funkce platebních podmínek spočívá především v těchto oblastech:
107
EBA CLEARING. EBA [cit. 2016-03-10] 108 European comission: Banking and finance. Single Euro Payments Area (SEPA) [cit. 2016-02-26]. 109 MACHKOVÁ, Hana, Eva ČERNOHLÁVKOVÁ a Alexej SATO. Mezinárodní obchodní operace. 6., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2014. S.73
55
-
„Při použití vhodných nástrojů může zajišťovat provázanost plnění kupní smlouvy prodávajícím a kupujícím,
-
ovlivňuje míru některých rizik, které partneři v obchodu podstupují,
-
má úzký vztah k financování obchodu,
-
předurčuje výši některých nákladů spojených s danou operací.“110
Pro dosažení rovnováhy mezi zájmy kupujícího a prodávajícího je nutné zvolit vhodnou formulaci platební podmínky. Přičemž zájmy obchodních partnerů jsou do značné míry protikladné. Jinak řečeno, se vývozce snaží zajistit platební podmínkou, aby získal protihodnotu za dodané zboží (zaplaceno) co nejdříve a dovozce se naopak snaží o pozdržení platby minimálně do doby, než bude mít jistotu, že exportér dodal zboží včas a v požadované kvalitě. Dohodnuté platební podmínky jsou jedním z faktorů, které mohou ovlivnit výběr dodavatele a do značné míry ovlivňují i rizikovost mezinárodních podnikatelských aktivit. Zvolená platební podmínka pak určuje především místo, dobu a způsob úhrady ceny kupujícím. Místo úhrady nejčastěji stanoví přímo banka, u níž má být placeno. Je možné sjednat místo i nepřímo, například určením místa, kde budou kupujícímu předány dokumenty, určením místa, kde budou kupujícímu předány dokumenty, určením banky, u které bude otevřen akreditiv, či domicilem na směnce.111 Místem úhrady kupní ceny se nazývá místo, kde je kupní cena splatná. Toto místo se v závislosti na způsobu předání (přímo prodávající kupujícímu nebo je ještě dále přepravováno) určuje obecně právními úpravami. 112 Doba placení kupní ceny má celkem tři možnosti placení. Kupní cenu lze platit před dodáním zboží, při dodání zboží nebo po dodání zboží. Přičemž platba celé kupní ceny předem je výjimečná a používá se většinou při hodnotově malých dodávkách nebo při prodeji na vysoce rizikovém trhu. Platba předem je však maximálně výhodná pro dodavatele, jelikož odběratel financuje obchod, poskytuje plnění dříve než dodavatel a odběratel nese riziko pro případ, že by prodávající nesplnil svůj závazek řádně a včas. V praxi se proto častěji setkáváme s částečným placením předem MACHKOVÁ, Hana, ČERNOHLÁVKOVÁ Eva a SATO Alexej. Mezinárodní obchodní operace. 6., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Grada. s. 73 111 MACHKOVÁ, Hana. Mezinárodní marketing: nové trendy a reflexe změn ve světě. 3., aktual. a přeprac. vyd. Praha: Grada Publishing, 2009. Expert (Grada Publishing). s. 145 110
112
JANATKA, Obchodní operace ve vývozu a v dovozu, 1. vyd. Praha: Codex Bohemia, 1999. s. 222.
56
formou tzv. akontace, která bývá kombinována s placením části ceny při dodávce a s poskytnutím úvěru.113 Platba v době dodávky se v mezinárodním obchodě používá u mnoha druhů zboží a služeb. Časté jsou pak tzv. dokumentární formy placení, které umožňují provázání zájmů prodávajícího a kupujícího. K placení tedy dochází při předání dokumentů prodávajícím, nebo při převzetí dokumentů kupujícím. Přičemž v mezinárodním obchodě dochází k předání dokumentů nejčastěji prostřednictvím bank. Za nevýhodu tohoto způsobu placení se považuje značný časový rozdíl při předávce dokumentů mezi prodávajícím a kupujícím, z důvodu vzdálenosti trhů, či rychlosti dopravy. 114 Platba po dodávce zboží zatěžuje hlavně vývozce, který po sjednanou dobu musí úvěrovat sjednaný obchod a nést rizika spojená s poskytnutím úvěru. Prodávající při poskytnutí úvěru nese náklady spojené s financováním, prodloužením návratnosti investic atd. Stále se zvětšující konkurence nutí prodávajícího poskytovat úvěry, i když je to pro ně velice rizikové, ale v některých odvětvích mezinárodního obchodu je to nezbytné.
4.3.3 Formy placení Za nejjednodušší formu placení se považuje platba v hotovosti. V mezinárodním obchodu však tento způsob placení není příliš používán zejména z důvodu velké vzdálenosti mezi prodávajícím a kupujícím, který prakticky znemožňuje využití tohoto způsobu. Setkat se s ním však v omezené míře lze a to zejména při dodávkách zboží s nižší hodnotou, nebo třeba při přímém prodeji na veletrzích, kde dojde k setkání prodávajícího a kupujícího. Další faktor, který je nutný zohlednit při zvolení platby v hotovosti je rozdíl mezi kurzem valutovým a kurzem devizovým. 115
Hladké platby
MACHKOVÁ, Hana. Mezinárodní marketing: nové trendy a reflexe změn ve světě. 3., aktual. a přeprac. vyd. Praha: Grada Publishing, 2009. Expert (Grada Publishing). s. 146 113
MACHKOVÁ, Hana, Eva ČERNOHLÁVKOVÁ a Alexej SATO. Mezinárodní obchodní operace. 6., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2014. s. 75 115 MACHKOVÁ, Hana, Eva ČERNOHLÁVKOVÁ a Alexej SATO. Mezinárodní obchodní operace. 6., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2014. s. 75 114
57
Za nejčastěji používanou formu placení se považují tzv. hladké platby (bankovní převody, transfery). Jejich hlavní výhoda spočívá v nízkých nákladech. Banka zde provádí platby pouze na základě pokynů příkazce většinou bez dalších průvodních dokumentů. Banka nenese žádné riziko, a tudíž si účtuje relativně malé poplatky. Bankovní transfery se používají pro platby obchodní ale i neobchodní. Za obchodní platbu se považují platby za zboží služby a dopravu a za neobchodní platbu se považují platby v podobě darů, penze, honorářů, soudních výloh apod. V obchodu jsou hladké platby používány především pro platby předem a platby při tzv. dodávkách na otevřený účet, splátky úvěrů, úhrady různých druhů nákladů atd.
116
Z pohledu práva je tento vztah realizován za pomoci mandátní smlouvy s bankou, která upravuje vztah mezi mandantem (klientem) a mandatářem (bankou). 117
Dokumentární platby:
K dalším způsobům placení kupní ceny se řadí dokumentární forma placení. Tento způsob platby probíhá ve spolupráci třetího subjektu (banky). Je zde uložena povinnost smluvních stran smlouvy předložit a obstarat dané dokumenty, které se vztahují ke zboží. Tyto dokumenty jsou většinou i relevantní pro převod vlastnického práva ke zboží nebo k užívání věci po technické stránce. Jedná se o faktury, pojistný doklad, technickou dokumentaci, přepravní dokument apod. Za výhodu toho způsobu placení se považuje vyšší právní jistota prodávajícího, kdy kupujícímu bude umožněno disponovat se zbožím až po zaplacení kupní ceny. 118 Dokumentární akreditiv je založen na závazku banky poskytnout pověřenému (beneficientovi) uvedené plnění, jestliže splní předepsané akreditivní podmínky. Na pokyn příkazce (kupující) banka otevře akreditiv a příkazce stanoví akreditivní podmínky (druh akreditivu, akreditivní částku, požadované dokumenty a lhůty k jejich předložení). Kupující si tak může zajistit vhodnou formulací akreditivních podmínek, že prodávající nedostane zaplaceno, jestliže včas a řádně nesplní podmínky kupní smlouvy. Nevýhodou u této formy placení jsou vysoký náklady spojené s jejich použitím
JANATKA, František. Rizika v komerční praxi. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011. s. 203. 117 UNCITRAL Model law on international credit transfers. Uncitral.org [cit. 2016-01-18]. 118 Uniform rules for Collection: a Commentary. Paris: 1996, Publikace MOK. s. 23 116
58
Často využívaný platební nástroj je dokumentární inkaso. Tento způsob placení zajištuje prodávajícímu, že dokumenty předložené v rámci inkasa (u dispozičních dokumentů také zboží) nebudou kupujícímu předány dřív, než splní inkasní podmínky. V komerční a bankovní praxi se dokumentární inkaso objevuje ve dvou verzích jako dokumenty proti placení (D/P) a dokumenty proti akceptaci směnky (D/A). V případě platební podmínky D/A se jedná v podstatě o prodej zboží na dodavatelský úvěr zajištěný směnkou. Platební podmínka D/P předpokládá, že budou dokumenty vydány beneficientovi okamžitě po zaplacení kupní ceny. Nevýhodou této formy placení je, že na rozdíl od placení formou dokumentárního akreditivu musí prodávající počítat se situací, že si nepřevezme dokumenty, a zboží si nepřevezme kupující, i když podmínky kupní smlouvy splnil řádně a inkasní dokumenty jsou předloženy bez závad. Jestliže se stane, že beneficient zboží a dokumenty nepřevezme (např. z důvodu platební neschopnosti), nese prodávající veškeré náklady a rizika spojená s dalším osudem zásilky. Při placení formou D/A se navíc k riziku nepřevzetí dokumentů či zboží přidává i riziko odmítnutí akceptace směnky a neproplacení směnečné částky ve lhůtě splatnosti.
119
MACHKOVÁ, Hana. Mezinárodní marketing: [strategické trendy a příklady z praxe]. 4. vyd. Praha: Grada, 2015. Expert (Grada). s. 147 119
59
5. Rizika a jejich zajištění v mezinárodním obchodě Ať již podnikáme v jakékoliv oblasti, je tato činnost spojena s určitými riziky, které mohou zapříčinit, že dosažený výsledek se bude lišit od předpokládaného výsledku v důsledku neočekávaných vlivů. Za takové vlivy se považují např. klimatické podmínky, které významně ovlivňuje podnikání v oblasti stavebnictví či zemědělství. Podstupování některých rizik výsledek ovlivňuje pouze negativně a taková rizika se nazývají tzv. čistá rizika (rizika spojená s přepravou zboží nebo rizika technická). Některá ekonomická rizika však můžou na očekávaný výsledek působit nejen negativně ale i pozitivně (riziko pohybu cen) a ty se pak řadí k rizikům spekulativním. Pozitivní rizikovost může nastat v případě, že podnik prodává své výrobky nejen v tuzemsku, ale i na zahraničních trzích. Diverzifikací trhů snižuje svou závislost na domácím trhu. Snížení poptávky na jednom trhu je možné vyvážit vyššími prodeji na jiném trhu, kde je poptávka vyšší. Podnik tak může rozdělit své aktivity mezi jiné trhy, a to mívá pozitivní vliv na stabilitu jeho podnikání. Hospodářský rozvoj během posledních let změnil charakter mezinárodního podnikání. Proměnlivost ekonomických, technických a politických podmínek, ale i nové objevy (přírodní, infomační technologie atd.) s sebou přinesly nové podnikatelské příležitosti, ale také zostření některých rizik a potřebu vnímat podnikatelská rizika v širších souvislostech. Nové přístupy k riziku se označují jako risk management. Na rozdíl od dřívějšího pojetí, kdy se negativní dopad rizika přenášel zejména na pojišťovnu, v novém pojetí jde o aktivní přístup k rizikům a zvažování rizika již ve strategických rozhodováních podnikatelských subjektů. 120
5.1
Dělení rizik
Dělení rizik ani přesné názvy nejsou ustáleny a proto lze rizika v mezinárodních ekonomických vztazích dělit z několika možných pohledů. Jsou děleny například podle příčin vzniku na rizika cenová, odbytová, inflační, obchodněpolitická, politická apod. Nebo třeba podle procesů, ve kterých se rizika projevují (rizika obchodní, přepravní, úvěrová, investiční atd.). Mezi jednotlivými druhy rizik však existují úzké vazby a souvislosti, které se vzájemně MACHKOVÁ, Hana, Eva ČERNOHLÁVKOVÁ a Alexej SATO. Mezinárodní obchodní operace. 6., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2014. s. 179 120
60
doplňují a vyskytují se společně. Proto je nutné, aby byla rizika posuzována komplexně a respektovala vzájemné souvislosti.
5.2
Typy rizik
5.2.1 Tržní riziko Jedná se o rizika, která představují možnost, že se v důsledku změny tržních podmínek nedosáhne předpokládaného výsledku nebo podnik utrpí ztrátu. V tomto případě, ale nemusí dojít pouze k negativnímu výsledku. Za předpokladu příznivého vývoje tržních podmínek naopak může dojít k lepšímu výsledku, než byl původní předpoklad. Změna tržní situace může být vyvolána různou řadou příčin, např. změnou vztahu nabídky a poptávky po určitém zboží, změnou postavení hlavních dodavatelů a odběratelů nebo třeba změnou v prodejní či nákupní politice. U konkrétních druhů zboží, je dobré sjednat při obchodu tzv. pohyblivou cenu v závislosti na tržním vývoji. Při sjednávání kontraktů s delším výrobním a obchodním cyklem se dodavatel občas snaží zajistit pro případ vzestupu nákladů oproti původní kalkulaci. Toto riziko může být poměrně značné, a to hlavně pokud je část nákladů vynaložena v zemi dovozu (u montáží, či provádění různých stavebních prací).
Proto jsou sjednávány tzv. klouzavé cenové doložky a cena
dohodnutá v kontraktu se poté odvíjí od změny nákladů (růst cen surovin apod.).121
5.2.2 Komerční riziko Toto riziko se vztahuje na mezinárodní obchodní partnery, jejichž rizika plynou z nesplněného závazku obchodního partnera či společníka v případě společného podnikání. V mezinárodním obchodu dochází nejčastěji situacím, neodůvodněné odstoupení obchodního partnera od smlouvy, nesplnění či vadné plnění obchodu dodavatelem, neodůvodněné převzetí zboží odběratelem a platební neschopnost dlužníka. Jeden z nejjistějších nástrojů jak omezit
MACHKOVÁ, Hana, Eva ČERNOHLÁVKOVÁ a Alexej SATO. Mezinárodní obchodní operace. 6., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2014. s. 184 121
61
toto riziko, je výběr spolehlivého a seriózního obchodního partnera, volba vhodných platebním podmínek a využívání dostupných možností pojištění. Je zde také možnost využít placených služeb agentury CzechTrade, která poskytuje informace o výši základního kapitálu, hlavních akcionářích, počtu zaměstnanců, platební disciplíně, základní účetní informace o firmě apod. Tyto informace, ale poskytuje celá řada dalších firem. Za účinnou obranu proti komerčním rizikům se považuje volba vhodného pojištění. 122
5.2.3 Přepravní rizika Jak už z názvu vyplývá, jedná se o rizika související s přepravou zboží na mezinárodní trhy. V průběhu dopravy může dojít k poškození zboží nebo jeho ztrátě. Následky poté nejvíce dopadají na subjekt (prodávající, kupující, dopravce ne speditér), který v daném okamžiku nesl riziko mezinárodní přepravy. Tomuto riziku lze předcházet či ho omezit sjednáním pojištění, vhodnou volbou dodací podmínky a také vhodnou volbou spolehlivého dopravce.
123
5.2.4 Teritoriální rizika Jsou rizika spojena s nejistotou politického a makroekonomického vývoje jednotlivých zemí. Mohou být ale spojena i s různými administrativními opatřeními či přírodními katastrofami. Už z povahy jednotlivých skupin rizik vyplývá velice obtížná předvídatelnost a kvantifikovatelnost možných situací. Ekonomická nestabilita určitých zemí či oblastí vede často k používání různých forem administrativních opatření zejména v oblasti hospodářské a obchodní politiky. Často mývají tato opatření podobu zákazu či omezení dovozu/vývozu nebo odebrání dovozní/vývozní licence apod. teritoriální rizika se proto dotýkají mezinárodního obchodu a značně se projevují v mezinárodních úvěrových vztazích a v přímých zahraničních investicích. Dopadají ale i na započaté obchodní transakce, které mohou způsobit znehodnocení majetku podniku v dané zemi. Za nejúčinnější preventivní opatření je považováno získání informací o jednotlivých zemích, které jsou předmětem komerčního zájmu podniku. Informace lze získat z nejrůznějších statistik, zpráv mezinárodních organizací MACHKOVÁ, Hana. Mezinárodní marketing: nové trendy a reflexe změn ve světě. 3., aktual. a přeprac. vyd. Praha: Grada Publishing, 2009. Expert (Grada Publishing). s. 42 123 MACHKOVÁ, Hana. Mezinárodní marketing: nové trendy a reflexe změn ve světě. 3., aktual. a přeprac. vyd. Praha: Grada Publishing, 2009. Expert (Grada Publishing). s. 43 122
62
či zpráv získaných prostřednictvím internetu. Na prognózách teritoriálních rizik jsou zainteresovány podniky angažované v mezinárodním obchodu a podnikání, banky, pojišťovny a další instituce, které poskytují financování a pojištění rizik. Rizikovost je hodnocena pomocí určitých způsobů, které poskytují tzv. ratingové služby. 124
5.2.5 Kurzová rizika Kurzová rizika se řadí k nejvýraznějším rizikům mezinárodního podnikaní. Vyplývají z proměnlivého vývoje kurzů jednotlivých měn. Vývoj měnového kurzu lze, ale jen těžko předvídat, protože není ovlivňován pouze ekonomickými faktory. Pro omezení kurzového rizika se nejčastěji používá vhodná měnová struktura pohledávek a závazků, volba měny, využívání zajišťovacích nástrojů a prodej pohledávek. Volba měny se řadí mezi tzv. smluvní prostředky omezení kurzového rizika. Obecně však platí, že pro prodávajícího je výhodné vyjádřit cenu v měně, jejíž kurz má vzestupnou tendenci, na rozdíl od kupujícího, který se snaží vyjádřit cenu v měně se sestupnou tendencí kurzu. Mnoho podniků spoléhá při omezení kurzového rizika na zajišťovací nástroje, kterými jsou termínované nákupy nebo termínované prodeje zahraničních měn, jež umožňují stanovit podmínky, za nichž bude určitá zahraniční měna v budoucnu prodána nebo koupena. Hlavní účel spočívá v možnosti stanovit cenu předem, tj. možnost zvýšení spolehlivosti cenových kalkulací. Pevné termínované nástroje (forwardy, futures, swap) a opce (právo prodat či nakoupit měnu v předem stanoveném datu a kurzu) jsou nejčastěji používaným zajišťovacím nástrojem. Další z možnosti omezení kurzového rizika je prodej pohledávky, která umožňuje firmě získat likvidní prostředky. K nejpoužívanějším formám prodeje pohledávek v současné době patří factoring a forfaiting.125
MACHKOVÁ, Hana, Eva ČERNOHLÁVKOVÁ a Alexej SATO. Mezinárodní obchodní operace. 6., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2014. s. 187-188. 125 MACHKOVÁ, Hana. Mezinárodní marketing: nové trendy a reflexe změn ve světě. 3., aktual. a přeprac. vyd. Praha: Grada Publishing, 2009. Expert (Grada Publishing) s. 41 124
63
Závěr Mezinárodní obchod je uskutečňován na základě vzniku mezinárodních obchodních vztahů. Tento vztah je upraven kupní smlouvou, která řeší otázky práv a povinností smluvních stran a rovněž také dodací a platební podmínky. Samotný návrh a posléze uzavření mezinárodní kupní smlouvy vyžaduje náležitou pozornost smluvních stran, která zároveň respektuje jejich právní normy a zvyklosti. Nejčastěji jsou otázky vztahující se k uzavírání kupní smlouvy s mezinárodním prvkem řešeny jednotlivými státy z pohledu Vídeňské úmluvy a to zejména proto, že jejím cílem je unifikace úpravy kupní smlouvy, což značně zjednodušuje mezinárodní obchod jako takový. Protože pokud by se kupní smlouva řešila jen v rámci národního práva a zvyklostí smluvních stran, znamenalo by to velké časové prodlevy, než by se zahraniční zboží dostalo na domácí trh. Součástí kupní
smlouvy
jsou
dodací podmínky.
V současnosti
jsou
celosvětově
nejpoužívanější dodací podmínky INCOTERMS. Tyto podmínky se využívají zejména z důvodu vyhnutí se odlišným výkladům různých dodacích podmínek, ale je nutné vždy v kupní smlouvě uvést rok vydání těchto dodacích podmínek, dle kterého se budou smluvní strany v kupní smlouvě řídit, neboť vydání nových pravidel předešlá, nezanikají. Obchodování na mezinárodních trzích s sebou nese nejrůznější rizika, která ovlivňují podnikatelský záměr. Těmto rizikům se nelze úplně vyhnout, ale je možné je určitým způsobem eliminovat. Pro zmírnění negativních dopadů některých rizik se sjednávají různá pojištění, která dopad rizika přenese na pojišťovnu. Současný trend ale zastává spíš aktivní přístup k výskytu rizik a proto jsou možnosti rizika zvažována již ve strategických rozhodováních podnikatelských subjektů.
64
Seznam použité literatury ICC: Uniform rules for Collections – a Commentary. Paris: 1996, 71 s. Publikace MOK. ISBN 92-842-1184-0. JANATKA, František. Obchodní operace ve vývozu a v dovozu. 1.vyd. Praha: Codex Bohemia, 1999, 406 s. ISBN 80-859-6394-9. JANATKA, František. Rizika v komerční praxi. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011. 360 s. ISBN 978-80-7357-632-5. KANDA, A. Kupní smlouva v mezinárodním obchodním styku: (Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží). 1. vyd. Praha: Linde, 1999. 307 s. ISBN 80-7201-183-9. KUČERA, Z., PAUKNEROVÁ, M., RŮŽIČKA, K. a kolektiv. Právo mezinárodního obchodu. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008. 407 s. ISBN 978-80-7380-108-3. MACHKOVÁ, Hana, Eva ČERNOHLÁVKOVÁ a Alexej SATO. Mezinárodní obchodní operace. 6., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2014. 256 s. ISBN 978-80-247-4874-0. RAMBERG, Jan. ICC guide to Incoterms 2010: understanding and practical use. 7. opr. a dopl. vyd. Paris: International Chamber of Commerce, 2011, 216 s. ISBN 978928-4200-825. ROZEHNALOVÁ, N. Právo mezinárodního obchodu. 3. vydání. Praha: Wolters Kluwer, ČR, a. s., 2010, 552 s. ISBN 978-80-7357-562-5. ROZEHNALOVÁ, N., GONSORČÍKOVÁ, M. Vybrané problémy mezinárodního práva soukromého a procesního – řešení sporů: multimediální učební text pro studenty bakalářského studia a ekonomických oborů. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004. 77 s. ISBN 80-210-3515-3. ROZEHNALOVÁ, Naděžda. Kupní smlouva v mezinárodním obchodním styku. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1993. 58 s. ISBN 80-210-0793-1.
65
ROZEHNALOVÁ, Naděžda. Mezinárodní obchodní transakce: multimediální učební text. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 2004, 103 s. Multimediální učební text, č. 5. ISBN 80210-3575-7. ROZEHNALOVÁ, Naděžda. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 3. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2004. 400 s. ISBN 978-80-7478-004-2. SVATOŠ, Miroslav. Zahraniční obchod: teorie a praxe. 1. vyd. Praha: Grada, 2009. Expert (Grada). 368 s. ISBN 978-80-247-2708-0. Uniform rules for Collection: a Commentary. Paris: 1996, 71 s. Publikace MOK. ISBN 92842-1184-0. VEBER, Jaromír a Jitka SRPOVÁ. Podnikání malé a střední firmy. 3., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2012. Expert (Grada). 336 s. ISBN 978-80-247-4520-6. Internetové zdroje (seřazeno abecedně): BÉREŠ, Ján. Američan prodává, Čech kupuje. Jaké jsou výhody úmluvy OSN o mezinárodní koupi zboží. In:Patria [online]. 2012 [cit. 2016-03-10]. Dostupné z: https://www.patria.cz/pravo/2050892/american-prodava-cech-kupuje-jake-jsou-vyhodyumluvy-osn-o-mezinarodni-koupi-zbozi.html Business center. EXW – ex works / ze závodu [online]. [cit. 2016-02-10]. Dostupné z: http://business.center.cz/business/pojmy/p1442-EXW.aspx Business info. Parita v mezinárodním obchodě: Doložky INCOTERMS 2010 [online]. [cit. 2016-02-08]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/parita-v-mezinarodnimobchodu-7697.html#b1 Business info. Smlouvy uzavírané podnikateli: Smlouva o nájmu dopravního prostředku [online]. [cit. 2016-03-11]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/smlouvy-uzavirane-podnikateli-rozdily-mezismluvnimi-typy-ppbi-51074.html#!&chapter=5
66
Business info. Smlouvy uzavírané podnikateli: Smlouva o provozu dopravního prostředku [online]. [cit. 2016-03-11]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/smlouvy-uzavirane-podnikateli-rozdily-mezismluvnimi-typy-ppbi-51074.html#!&chapter=5 Business info: Mezinárodní spolupráce v oblasti DPH. Dodání zboží osobě registrované k DPH [online]. 2008 [cit. 2016-03-15]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/mezinarodni-spoluprace-v-oblasti-dph-3522.html Business info: Mezinárodní spolupráce v oblasti DPH. Dodávka zboží osobě registrované k DPH [online]. [cit. 2016-03-15]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/mezinarodni-spoluprace-v-oblasti-dph-3522.html Business info: Mezinárodní spolupráce v oblasti DPH. Třístranné obchody [online]. 2008 [cit. 2016-03-15]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/mezinarodni-spoluprace-voblasti-dph-3522.html Business info: Mezinárodní spolupráce v oblasti DPH. Vývoz zboží do třetích zemí [online]. 2008 [cit. 2016-03-15]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/mezinarodnispoluprace-v-oblasti-dph-3522.html DSV. Doprava a přeprava: CPT – carriage paid to / přeprava placena do [online]. [cit. 2016-02-10]. Dostupné z: http://www.dsv.cz/doprava-a-preprava/silnicni-doprava/incoterms/ DSV. Doprava a přeprava: DAP – Delivered at Place / s dodáním do určitého místa [online]. [cit. 2016-02-10]. Dostupné z: http://www.dsv.cz/doprava-a-preprava/silnicnidoprava/incoterms/ DSV. Doprava a přeprava: DDP – Delivered Duty Paid / s dodáním clo placeno [online]. [cit. 2016-02-10]. Dostupné z: http://www.dsv.cz/doprava-a-preprava/silnicnidoprava/incoterms/ DSV. Doprava a přeprava: Dohoda CMR [online]. [cit. 2016-02-08]. Dostupné z: http://www.dsv.cz/doprava-a-preprava/silnicni-doprava/umluva-cmr/ DSV. Doprava a přeprava: FOB – Free on board / vyplaceně loď [online]. [cit. 2016-02-10]. Dostupné z: http://www.dsv.cz/doprava-a-preprava/silnicni-doprava/incoterms/ 67
DSV. Doprava a přeprava: Dohoda CMR [online]. [cit. 2016-02-08] Dostupné z: http://www.dsv.cz/doprava-a-preprava/silnicni-doprava/umluva-cmr/ EBA CLEARING. EBA [online]. [cit. 2016-03-10]. Dostupné z: https://www.ebaclearing.eu/The-Company-N=EC_TheCompany-L=EN.aspx Europa. Spotřební daně [online]. 2016 [cit. 2016-03-10]. Dostupné z: http://europa.eu/youreurope/business/vat-customs/excise-duty/index_cs.htm EUROPA. Spotřební daně: Elektronický správní doklad [online]. [cit. 2016-03-29]. Dostupné z: http://europa.eu/youreurope/business/vat-customs/excise-duty/index_cs.htm EUROPA. Spotřební daně: Online a dálkový prodej [online]. [cit. 2016-03-29]. Dostupné z: http://europa.eu/youreurope/business/vat-customs/excise-duty/index_cs.htm EUROPA. Spotřební daně: Prodej soukromým osobám [online]. [cit. 2016-03-29]. Dostupné z: http://europa.eu/youreurope/business/vat-customs/excise-duty/index_cs.htm EUROPA. Spotřební daně: Přijetí [online]. [cit. 2016-03-29]. Dostupné z: http://europa.eu/youreurope/business/vat-customs/excise-duty/index_cs.htm EUROPA. Spotřební daně: Záruka proti přepravním rizikům [online]. [cit. 2016-03-29]. Dostupné z: http://europa.eu/youreurope/business/vat-customs/excise-duty/index_cs.htm European comission: Banking and finance. Single Euro Payments Area (SEPA) [online]. 2016 [cit. 2016-02-26]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/finance/index_en.htm GRYC, Pavel. Celní správa. In: Doprava tichého vína na území ČR a mezi členskými státy [online]. Praha, 2015 [cit. 2016-04-01]. Dostupné z: https://www.celnisprava.cz/cz/dane/spotrebnidane/ostatni/Informace/Informace_15_1872_2.pdf Incoterms 2010. COST AND FREIGHT (CFR) - Náklady a přepravné [online]. [cit. 2016-0226]. Dostupné z: https://sites.google.com/site/iccincoterms2010/incoterms-2010
68
Incoterms 2010. COST INSURANCE AND FREIGHT (CIF) - Náklady, pojištění a přepravné [online]. [cit. 2016-02-26]. Dostupné z: https://sites.google.com/site/iccincoterms2010/incoterms-2010 Incoterms 2010. FCA – free carrier / vyplaceně dopravci [online]. [cit. 2016-02-10]. Dostupné z: https://sites.google.com/site/iccincoterms2010/incoterms-2010 Intrastat. Intrastat [online]. [cit. 2016-02-15]. Dostupné z: http://www.intrastat.cz/ UNCITRAL Model law on international credit transfers. Uncitral.org [online] [PDF]. UNCITRAL [cit. 2016-01-18]. Dostupné z: http://www.uncitral.org/pdf/english/texts/payments/transfers/ml-credittrans.pdf Zákony: ČESKO. Zákon č. 91/2012 Sb. ze dne 25. ledna 2012 o mezinárodním právu soukromém. [online]. [cit. 2016- 01-23]. Dostupný z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2012-91 ČESKO. Zákon č. 89/2012 Sb. ze dne 3. února 2012 občanský zákoník. [online]. [cit. 201602-12] Dostupný z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2012-89 ČESKO. Ústavní zákon č. 1/1993 Sb. ze dne 16 prosince 1992 Ústava České republiky. [online]. [cit. 2016-01-15]. Dostupný z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-1 ČESKO. Předpis č. 160/1991 Sb. ze dne 11. Dubna 1990 sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí o sjednání Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží. [online]. [cit. 2016-02-15]. Dostupný z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1991-160 ČESKO. Směrnice Rady (ES) 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty. [online]. [cit. 2016-01-06]. Dostupuný z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2006:347:0001:0118:cs:PDF
69
Seznam zkratek EU
Evropská unie
ČR
Česká republika
ATD
a tak dále
APOD
a podobně
OSN
Organizace spojených národů
USA
United State of America
Vídeňská úmluva
Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží
70
71