Práva dětí viděná jejich vlastníma očima
Tento průzkum si vyžádalo generální ředitelství pro spravedlnost a byl koordinován generálním ředitelstvím pro komunikaci. Tento dokument nevyjadřuje stanovisko Evropské komise. Obsahuje výhradně výklady a názory autorů.
Europe Direct je služba, která vám pomůže odpovědět na otázky týkající se Evropské unie. Bezplatná telefonní linka (*): 00 800 6 7 8 9 10 11
Mnoho doplňujících informací o Evropské unii je k dispozici na internetu. Můžete se s nimi seznámit na evropském serveru (http://europa.eu). Katalogové údaje jsou uvedeny na konci této publikace. Lucemburk: Úřad pro publikace Evropské unie, 2011 ISBN 978-92-79-19033-9 doi:10.2758/56846 © Evropská unie, 2011 Reprodukce povolena pod podmínkou uvedení zdroje.
Obálka © Istockphotos - fotolia
(*) Někteří operátoři mobilních sítí neumožňují přístup k číslům 00 800 nebo mohou tyto hovory účtovat.
Obsah Contents
Úvod .............................................................................................................................3 1. Shrnutí .....................................................................................................................4 1.1 Dítě v dnešní Evropě..............................................................................................................................................................................4 1.2 Definice práv dětí .................................................................................................................................................................................. 4 1.3 Ochrana práv dětí .................................................................................................................................................................................. 5
2. Cíle a metodika........................................................................................................7 2.1 Souvislosti a cíle ....................................................................................................................................................................................7 2.2 Koncepce výzkumu ...............................................................................................................................................................................7
3. Jaké to je být dítětem v roce 2010 ..........................................................................8 3.1 3.2 3.3 3.4
Jaké má dnešní dětství výhody.............................................................................................................................................................8 Jaké má dnešní dětství nevýhody ........................................................................................................................................................9 Vlivy na životy dětí .............................................................................................................................................................................. 10 Jakou váhu mají názory dětí ............................................................................................................................................................... 10
4. Práva dětí...............................................................................................................12 4.1 Pojetí lidských práv .............................................................................................................................................................................12 4.2 Zvláštní práva dětí ............................................................................................................................................................................... 13
5. Pomoc a podpora ..................................................................................................14 5.1 Současné zdroje podpory....................................................................................................................................................................14 5.2 Jiné zdroje podpory.............................................................................................................................................................................15 5.3 Upřednostňované zdroje podpory ......................................................................................................................................................16 5.3.1 5.3.2 5.3.3 5.3.4 5.3.5
Podpora iniciativ pro mládež ....................................................................................................................................................................................................17 Změna postojů veřejnosti a poskytování informací .................................................................................................................................................................17 Zapojení mládeže do rozhodování ...........................................................................................................................................................................................18 Zvláštní rozvojové programy ....................................................................................................................................................................................................19 Prosazování a vynucování práva...............................................................................................................................................................................................19
5.4 Vrcholné priority..................................................................................................................................................................................19 5.5 Navrhovaná podpora pro zranitelné skupiny .....................................................................................................................................20 5.5.1 5.5.2 5.5.3 5.5.4 5.5.5 5.5.6 5.5.7 5.5.8
Děti, které jsou vystaveny fyzickému násilí a sexuálnímu zneužívání ....................................................................................................................................20 Děti, které jsou obětí šikany .....................................................................................................................................................................................................21 Děti žijící v chudobě..................................................................................................................................................................................................................22 Děti žijící v ústavech .................................................................................................................................................................................................................23 Děti bez domova, děti žijící na ulici a děti bez úředního statusu ............................................................................................................................................23 Děti se zvláštními potřebami ...................................................................................................................................................................................................23 Děti z menšinových etnických skupin a rodin přistěhovalců...................................................................................................................................................25 Děti z komunit Romů, Sintů a kočovníků .................................................................................................................................................................................25
Příloha – Příručka k diskusi .......................................................................................28 Tematická příručka pro specializované skupiny ........................................................29
1
2
© fotolia
Úvod Děti mají dobré nápady. Často vidí svět jinýma očima než dospělí. Plné respektování nejlepších zájmů dítěte patří v oblasti ochrany dítěte mezi klíčové zásady, to znamená, že děti mají dostat příležitost vyjádřit svůj názor na věci, které se jich týkají. Generální ředitelství pro spravedlnost Komise se na téma práva dětí zeptalo na názory dívek a chlapců ze všech 27 členských států EU. Náctiletí z nejrůznějšího prostředí diskutovali o tom, co to znamená být dítětem v roce 2010. Mluvili o překážkách, které musejí překonávat při uplatňování svých práv, a opatřeních, která očekávají od dospělých. V únoru 2011 Komise přijala „Agendu EU v oblasti práv dítěte“. Při přípravě tohoto dokumentu se Komise opírala o názory, které vyplynuly z konzultace s dětmi, jejíž výsledky jsou uvedeny v této publikaci. Děti svými vlastními slovy vysvětlují, že od dospělých očekávají, aby jim více důvěřovali, více respektovali jejich názory a více je zapojili do procesů rozhodování. Děti se chtějí aktivně podílet na rozhodnutích, které se jich týkají, a cítit, že jsou jejich názory respektovány.
© fotolia
1. Shrnutí V únoru 2010 provedla společnost TNS Qual+ jménem generálního ředitelství Evropské komise pro spravedlnost kvalitativní studii u mladých lidí ve všech 27 členských státech EU. Na studii se podílelo 170 specializovaných skupin a soustředila se na téma práv dětí. Všichni respondenti byli ve věku od 15 do 17 let, pocházeli z různých sociálněekonomických a etnických prostředí a byli mezi nimi i děti Romů, Sintů a kočovníků a děti se zvláštními potřebami a diskutovali o otázkách, které z hlediska svých práv a práv dětí obecně považují za nejdůležitější, a o různých překážkách, jimž děti při výkonu těchto práv čelí. Diskuse se poté soustředila na řešení, která by podle jejich názoru pomohla tyto překážky překonat, a na konkrétní návrhy respondentů, co by mohl „svět dospělých“ udělat, aby byla práva děti lépe chráněna a aby je bylo možné snadněji obhajovat.
1.1 DÍTĚ V DNEŠNÍ EVROPĚ Jako mladí lidé v dnešní Evropské unii respondenti kladně a téměř ve stejné míře hovoří: o tom, že jsou poměrně nezatížení odpovědností a tlakem o tom, že mají možnost bavit se o podpoře, která je jim poskytována o svých příležitostech
o tom, že technologie hraje pro jejich životy pozitivní úlohu. Mezi oblasti života, které jsou podle nich méně dobré, patří: skutečnost, že jim dospělí lidé málo důvěřují tlak, aby byli úspěšní šikana, jak fyzická, tak v některých případech duševní omezení, která jim brání v tom, aby sami rozhodovali o svých životech riziko závislosti a duševní i tělesné hrozby ohrožující jejich prosperitu tlak, aby rychle dospěli nedostatek činností, jimž by se mohli věnovat ve volném čase. Mladí lidé jsou přesvědčeni, že rodiče, rodina, přátelé a trenéři / vedoucí mají na jejich život převážně pozitivní vliv. Jsou o něco méně jednoznační, pokud jde o učitele a „zákon“ včetně policie, a domnívají se, že sdělovací prostředky mají jak velmi dobrý, tak i negativní vliv.
1.2 DEFINICE PRÁV DĚTÍ Pokud vůbec, pak jen málo mladých lidí přemýšlí o lidských právech a nespojuje si je automaticky s vlastní situací ani situací svých známých. Ještě menší pozornost věnují mladí
lidé zvláštním právům dětí, ačkoli jsou přesvědčeni, že se většina lidských práv vztahuje i na děti. Převládá nicméně názor, že by děti měly mít zejména „právo na vzdělání“.
Přesněji řečeno, existuje řada způsobů, jak by „svět dospělých“ mohl podle dětí lépe zaručit a chránit jejich práva:
Právo, které je kromě vzdělání pro děti podle všeho nejdůležitější, je „právo být dítětem“; nemuset nést odpovědnost a mít možnost hrát si, růst a vyvíjet se. Mezi další klíčové svobody, na něž naši respondenti poukázali, patří svoboda projevu, přístup k přístřeší a potravě, ke zdravotní péči, právo na rodinný život, na úctu a právo nebýt šikanován.
Dospělí by podle nich měli dětem více důvěřovat a zapojit je do rozhodování Respondenti by uvítali, kdyby rodiče děti více zapojili do rozhodování a do záležitostí, které se jich bezprostředně dotýkají, např. do výběru vzdělání a do rozhodování o tom, s kým budou žít v případě, že se rodiče rozejdou, a aby jim svěřovali více informací o rizicích spojených s drogami a alkoholem.
Mnoho dětí se zmínilo o „právu na účast“ a řada z nich vyjádřila přání aktivně se podílet na rozhodování o věcech, které se jich přímo týkají, od výběru vzdělání po právo hlasovat. Toto přání bylo opakovaně vyjadřováno u životních oblastí, v nichž panují určitá očekávání, a na děti jsou kladeny nároky, pokud jde o úspěšnost a dosažené vzdělání (škola, další vzdělávání či zaměstnání). Totéž platí u rodin, v nichž se rodiče rozcházejí a rozvádějí; děti se chtějí aktivně podílet na rozhodnutích, která se jich týkají, a mít pocit, že jsou jejich stanoviska respektována.
Aby byla zaručena jejich práva ve škole, měli by být učitelé podle nich lépe odborně připraveni, aby uměli naslouchat dětem, všímat si znamení, která naznačují, že dochází k porušování jejich práv, a aby brali děti vážněji, když jim oznamují konkrétní případy šikany. Pokud jde o tvůrce politiky, měli by se podle jejich názoru více snažit zlepšit mínění široké veřejnosti o mládeži, pozitivně investovat do volného času dětí a budoucích pracovních příležitostí a zesílit vynucování stávajících právních předpisů.
1.3 OCHRANA PRÁV DĚTÍ Při výzkumu bylo jasně rozlišováno mezi většinou dětí, které se zúčastnily studie a u nichž podle všeho neexistuje vážné riziko, že dochází k porušování jejich práv, a různými specifickými skupinami dětí, které respondenti považují za „zranitelnější“. Mezi obzvláště zranitelné skupiny dětí patří: děti ohrožené násilím či zneužíváním, oběti šikany, velmi chudé děti, děti v ústavech, děti bez domova, děti se zvláštními potřebami, děti z etnických menšin, např. děti Romů, Sintů nebo kočovníků.
Chtějí, aby stát (na místní, regionální a celostátní úrovni) podporoval vznik většího počtu fór, kde by děti mohly promlouvat, ať již snížením věku, od něhož lze hlasovat, ustavením ochránců práv dětí nebo zastánců2 nebo jinou formou posílení postavení dětí v politice. Chtějí, aby se lidé zajímali o názory dětí a aby jejich názorům přikládali váhu. Bylo by podle nich vhodné více prosazovat pozitivní postoje k potřebám dětí z menšinových skupin a zlepšit vzdělávací a jiné možnosti, aby byly tyto děti podněcovány k plnému začlenění do většinové kultury a společnosti.
Při úvahách o tom, jak by bylo možné práva dětí lépe zaručit a chránit, brali respondenti v potaz jak vlastní situaci, tak situaci různých skupin zranitelných dětí. Mladí evropští občané jsou přesvědčeni, že největší díl odpovědnosti za to, aby dětem byla zaručena jejich práva, nesou rodiče a učitelé, pokud jde o děti jako jednotlivce, a „stát“1, pokud jde o děti obecně, a obzvláště ty, které jsou zranitelné a znevýhodněné. Účastníci by uvítali, kdyby dospělí, kteří jsou s dětmi v blízkém vztahu, dětem pozorněji naslouchali a dávali pozor na varovná znamení, která naznačují, že jsou práva dětí ohrožena. Aby se děti začaly o tyto otázky zajímat a byly informovány o různých nebezpečích, měly by být podle mínění účastníků také více využívány technologie a internet.
Podle jejich názoru by dospělí měli ctít právo dětí být dětmi Uvítali by, kdyby „svět dospělých“ financoval více hřišť a středisek, kde by děti obecně, a zejména děti zranitelné, mohly sportovat, hrát si či nalézt přístřeší. Bylo by podle nich dobré zajistit, aby děti nepociťovaly přílišný tlak, že ve škole musí dosahovat dobrých výsledků a trávit čas mimoškolními aktivitami na úkor skutečně „volného“ času. Respondenti chtějí, aby se o právech dětí více hovořilo Chtějí, aby děti měly v rodinném i školním prostředí dostatečnou jistotu a nebály se otevřeně promluvit,
1
Pojem „stát“ v této souvislosti označuje politiky a osoby, které provádějí politiku na místní, regionální, státní nebo dokonce evropské úrovni, a je používán poněkud volněji, aby byl zohledněn způsob, jímž tento pojem používají děti.
2
„Zastáncem“ rozumíme osobu nebo osoby, které hájí děti, působí jako jejich mluvčí a prosazují jejich práva.
5
když mají pocit, že jsou porušována jejich práva; přičemž je důležité podporovat dialog. Děti musí mít jistotu, že když vyjadřují své obavy, jednají legitimně. Uvítali by více informací, např. diskuse o právech dětí ve školách a informace o místech, kde mohou požádat o pomoc. K organizaci diskusí a poskytování informací by rovněž měly být využívány interaktivní technologie, které děti znají, např. dětské internetové stránky o šikaně. Respondenti si jsou internetové šikany vědomi a je nutné používat internet a sociální média s jistou dávkou opatrnosti. Uvítali by, kdyby se stávajícím telefonním linkám pomoci pro děti nebo ombudsmanům dostalo více propagace. Rovněž by ocenili, kdy by byly pořádány informační kampaně, aby se rodiče dozvěděli, jaké škody může způsobit nedbalé chování pod vlivem alkoholu nebo drog.
6
Chtějí, aby byla v případě nutnosti poskytována větší podpora Respondenti se domnívají, že by situace nejzranitelnějších dětí měla být lépe sledována (ať doma, ve škole nebo kdekoli jinde) a že by v případech, kdy je to nutné, měla být poskytována intenzivní podpora prostřednictvím sociálních služeb. Uvítali by, kdyby byla dětem ve škole v případě potřeby poskytována psychologická podpora a zejména kdyby byly vytvořeny podpůrné skupiny a obětem šikany byla poskytována terapie. Rodičům je třeba pomoci, aby si více uvědomili, jak je důležité trávit s dětmi čas.
© fotolia
2. Cíle a metodika 2.1 SOUVISLOSTI A CÍLE Tato kvalitativní studie Eurobarometru zabývající se právy dítěte byla zadána generálním ředitelstvím Evropské komise pro spravedlnost. Studie měla tyto obecné cíle: pochopit, jaké otázky děti považují z hlediska svých práv za nejdůležitější pochopit, jakým překážkám děti při výkonu svých práv čelí zjistit, jak by podle dětí bylo možné tyto problémy překonat Tato kvalitativní studie navazuje na dva kvantitativní průzkumy Eurobarometru, které byly provedeny během předchozích dvou let a měly zjistit, do jaké míry si děti uvědomují svá práva a zda chápou, jakým kritickým problémům z hlediska svých práv čelí3.
2.2 KONCEPCE VÝZKUMU V celé EU bylo zorganizováno 170 diskusních skupin, jichž se zúčastnilo 1445 dětí. V každém členském státě byl vytvořen víceméně reprezentativní vzorek chlapců a dívek ve věku od 15 do 17 let, z měst i venkovských oblastí, z nižších a vyšších ekonomických skupin a z různých etnických prostředí. Mezi naše respondenty patřilo také 51 dětí s určitou formou tělesných zvláštních potřeb. Terénní práce probíhaly v únoru a březnu 2010 a sestávaly ze šesti specializovaných skupin ve 23 členských státech a osmi skupin ve zbývajících čtyřech státech (Rumunsku, Maďarsku, Španělsku a Spojeném království) včetně dvou skupin dětí
3
Viz bleskový průzkum Eurobarometru 235, k dispozici na adrese http:// ec.europa.eu/public_opinion/flash/fl_235_en.pdf a bleskový průzkum Eurobarometru 273, k dispozici na adrese http://ec.europa.eu/public_ opinion/flash/fl_273_en.pdf
z komunit Romů, Sintů a kočovníků4; v každé zemi byla vytvořena jedna skupina dívek a jedna skupina chlapců. GŘ pro spravedlnost poskytlo moderátorům podrobnou instruktáž o souvislostech a souhlasilo s tematickou příručkou (je uvedena v příloze této zprávy). Totožnost zadavatele projektu se účastníci dozvěděli až na konci setkání specializovaných skupin. Čtenář by měl mít na paměti, že ačkoli byli respondenti během diskusí podněcováni k tomu, aby se zamýšleli nad potřebami dětí z mladších věkových skupin, zjištění studie do značné míry odrážejí názory a stanoviska věkové skupiny, u které byl výzkum proveden. Setkání specializovaných skupin trvala dvě hodiny a konala se v období od 1. do 12. března 2010. V této zprávě jsou ve velké míře používány doslovné citace respondentů, jelikož jsou příležitostí, jak mohou respondenti „hovořit sami za sebe“, a umožňují čtenáři lépe porozumět tomu, z jakého hlediska děti vnímají otázky, které jsou předmětem diskuse. Ve všech případech je uvedena státní příslušnost a pohlaví respondenta, vybrané citace jsou však reprezentativním příkladem obdobných názorů vyjádřených respondenty z ostatních členských států a přiřazení citace k určité zemi neznamená, že by s danou zemí zvláštním způsobem souvisela.
4
V zbývající části této zprávy označujeme pojmem „Rom“ komunity Romů, Sintů a kočovníků a má se za to, že ve všech případech, kdy pojem není použit přímo v citaci respondenta, odkazuje na všechny tři skupiny.
7
© fotolia
3. Jaké to je být dítětem v roce 2010 Setkání skupin jsme zahájili diskusí o otázkách, které se našich respondentů v každodenním životě bezprostředně dotýkají. Respondentům byl nejprve zadán krátký úkol, aby se zamysleli nad tím, co je na tom, být dnes dítětem, „dobrého“, a co naopak „za moc nestojí“. V úvodní diskusi ve skupinách jsme se soustředili na tyto úvahy, byla nastíněna koncepce vlivů na život dětí a vymezena určitá témata pro další diskusi.
„Všechno je pro nás dostupnější, než to bylo pro naše rodiče a prarodiče. Všechno je víc po ruce. Už není taková kontrola jako dřív“. (Slovinsko, dívka)
3.1 JAKÉ MÁ DNEŠNÍ DĚTSTVÍ VÝHODY
„Chodím do školy pro děti, které mají potíže s učením. Ve třídách je nás přibližně osm. Takže se mi učitel věnuje mnohem víc, než kdybych chodil do běžné školy. Podle mě dřív nic něco takového neexistovalo.“ (Nizozemsko, chlapec)
Děti ve věku 15–17 let se domnívají, že s dětstvím v EU je v dnešní době spjata řada kladných stránek, z diskuse však vyplynula čtyři hlavní témata. Většina dětí: oceňuje, že si v dětství mohou hrát a nenesou žádnou odpovědnost, přičemž mnoho z nich má dnes více možností cestovat a využívat různé příležitosti, než měly než dříve uznává podpůrné sítě rodin a přátel a oceňuje finanční podporu, kterou jim zabezpečená rodina poskytuje uznává, že technologie osvobozuje a otevírá nové možnosti zábavy, interakce a komunikace oceňuje, že jsou jim poskytovány zdravotnické služby, mají zajištěn přístup ke vzdělání, a vítá rostoucí blahobyt a uznání ze strany dospělých
„Nejsme politicky omezováni, jako byli naši rodiče." (Česká republika, chlapec) „Mobilní telefony, internet; maminka žádnou z těchto věcí neměla a já si život bez nich neumím dokonce ani představit.“ (Německo, dívka)
Mladí lidé v několika členských státech hovořili také o tom, jak je tato svoboda formálně rozšiřována ochranou, kterou jim podle zákona jejich mládí zajišťuje: „[Děti] jsou zákonem víc chráněny před týráním.“ (Francie, dívka)
Jako na jednu z dobrých věcí, které jsou s dětstvím v současnosti spojeny, děti v některých členských státech rovněž poukázaly na úctu, kterou jim dospělí prokazují: „Můžeme se podílet na rozhodování a dospělí nás berou vážněji.“ (Rakousko, dívka)
Podle většiny dětí je lidé v jejich okolí, zejména v rodině, chrání a podporují, třebaže některé děti takovouto stabilitu nepociťují.
3.2 JAKÉ MÁ DNEŠNÍ DĚTSTVÍ NEVÝHODY Stejně jako se respondenti shodli na tom, jaké má dětství v současnosti světlé stránky, shodli se ve značné míře také na tom, jaké stránky dětství jsou dnes stinné. Mezi klíčová zmiňovaná témata patří: nedostatek respektu ze strany dospělých tlak, aby byli úspěšní nedostatek rodičovské podpory vnější omezování a vlivy tlak ze strany vrstevníků, závislost a násilí NEDOSTATEK RESPEKTU
TLAK, ABY BYLI ÚSPĚŠNÍ Mnoho respondentů má pocit, že je na ně vyvíjen značný tlak, aby byli úspěšní při studiu a u zkoušek a aby si v budoucnosti „vedli dobře“: „Musíme se pořád učit; chtějí toho po nás hrozně moc.“ (Slovinsko, dívka) „Rodiče, společnost a učitelé; očekávají toho od nás příliš a chtějí, abychom šli na vysokou školu a jednou byli úspěšní.“ (Estonsko, dívka)
Někteří respondenti se domnívají, že je kladen příliš velký důraz na studijní úspěchy, že však zároveň mají jako dospívající mládež jen velmi málo volného času. „Jako mladí musíte dělat spoustu věcí, ale pro lidi v našem věku [nemá nic význam], pokud se [nezajímáte] o sport.“ (Irsko, dívka)
Některé děti mají pocit, že je dospělí lidé a „svět dospělých“ dostatečně nerespektují: „Nikdo nás neposlouchá, nikdo neví, co chceme, a hlavně politici nemají ani tušení, co je pro nás nejlepší. Je velkým zklamáním, když mluvíte s někým starším a on vám odpoví, že jste ještě příliš mladí, abyste o tom něco věděli.“ (Řecko, dívka) „Pokud jde o politiku, nemá můj názor jako názor jednotlivce vůbec žádnou váhu.“ (Polsko, chlapec)
Pro řadu respondentů je obzvláště závažné, že jim nikdo nenaslouchá ve škole. Někteří se domnívají, že jsou takto přehlíženi kvůli svému nízkému věku. Poměrně značný počet respondentů se domnívá, že jsou aktivně diskriminováni: „Myslím si, že mladým lidem je často přisuzována vina a že jsou hodně cejchováni. Někdy to vypadá, že si všichni myslí, že je „všechno“ nejspíš naše vina; jako bychom byli pro společnost problém.“ (Finsko, chlapec) „Policie je k vám docela tvrdá, můžete se stát, že vás bezdůvodně zatknou; stačí, abyste si vzali koženou bundu, a už si myslí, že jste zločinec.“ (Dánsko, chlapec)
Jednou z často zmiňovaných stinných stránek je, že se nemohou podílet na rozhodnutích, která ovlivňují jejich život, zejména v kritických okamžicích, např. když se rozvádějí jejich rodiče: „Když se naši rozváděli, spousta lidí rozhodovala „v mém zájmu“. Ale mě se nikdo na nic neptal. Postavili mě před hotovou věc a musel jsem přijmout rozhodnutí, která za mě přijali. Nejsem hloupý ani neschopný utvořit si na situaci vlastní názor.“ (Lucembursko, chlapec)
NEDOSTATEK RODIČOVSKÉ PODPORY Některé děti mají pocit, že je rodina dostatečně nepodporuje. V několika zemích respondenti uvedli, že pracující rodiče jsou natolik vytíženi vyděláváním na živobytí, že nemají na děti vůbec čas: „Člověk se cítí docela osaměle, když pomyslí na to, jaké by to bylo, kdyby rodiče byli doma, věnovali se mu a občas se zeptali, jak se cítí.“ (Německo, dívka)
VNĚJŠÍ OMEZOVÁNÍ A VLIVY Mnoha dětem ve skupině 15–17letých vadí, že jsou do určité míry omezovány v tom, co smějí dělat (zejména že nesmějí řídit). Podle mnoha respondentů je špatné, že mají jen málo možností, jak si vydělat peníze prací na částečný úvazek nebo jinými způsoby. Převládá dojem, že právě když si chtěli začít sami vydělávat, ekonomika se „obrátila proti nim“: „Dnes je hodně mladých lidí bez práce a nelíbí se mi, že dokud vám není 16, můžete dělat jen něco prostoduchého, třeba roznášet noviny. Dřív bylo mnohem snazší najít si nějakou zajímavou příležitostnou práci.“ (Nizozemsko, dívka)
TLAK ZE STRANY VRSTEVNÍKŮ, ZÁVISLOST A NÁSILÍ Mnoho respondentů uznává, že riziko, že kvůli nežádoucím známostem propadnou potenciálně zhoubným návykům a závislosti, je skutečné a že je ohrožuje. Uznali, že když se mladí lidé vzájemně ovlivňují, může to být nebezpečné stejně jako tlak vrstevníků na to, aby se jim ostatní přizpůsobili:
9
„Více špatných lákadel; drogy, tabák, alkohol.“ (Estonsko, chlapec) „Zkoušíte kouřit a šňupat, jen abyste zapadli do kolektivu.“ (Švédsko, chlapec)
Jednou z věcí, kterou respondenti ve více než polovině členských států považují za stinnou stránku dětství, je násilí:
Dalším identifikovaným zdrojem vlivu, na který mají děti nejednoznačný názor, jsou sdělovací prostředky. Jsou vnímány pozitivně, protože poskytují přístup k informacím a umožňují dětem dozvědět se o tom, co se děje jinde ve světě, ale také negativně, neboť ukazují násilí, podporují materialismus a umožňují dětem dostat se do styku s lidmi, kteří jim chtějí ublížit: „Televize je plná násilí. Má ale i dobrou stránku, je zdrojem informací.“ (Rumunsko, chlapec)
„Jsou party, které by pro cigaretu i zabily, a ve skupině se chovají podle.“ (Itálie, chlapec) „Některé děti si myslí, že je normální, když vás otec ve vzteku zbije… “ (Bulharsko, dívka) „Lidi se víc bojí. Rodiče si o vás tím pádem budou dělat starosti. Společnost nahání větší strach.“ (Irsko, dívka)
Policie a „zákon“ bývají zpravidla také vnímány velice různorodě, někdy kladně, jindy záporně: „Pro společnost je důležité, aby lidé žili podle určitých zákonů, aby byl zachován pokoj.“ (Německo, chlapec) „Když jste s velkou skupinou, policie na vás má hned jasný názor. Jsme bezdůvodně diskriminováni.“ (Irsko, dívka)
3.3 VLIVY NA ŽIVOTY DĚTÍ Respondenti byli požádáni, aby se zamysleli nad tím, kdo a co podle nich nejvíce ovlivňuje jejich život, volby a rozhodnutí. Rodiče, širší rodina a blízcí přátelé jsou vnímáni jako osoby, které mají na život dítěte největší vliv a jejichž názory nejsilněji ovlivňují rozhodnutí, která děti činí:
10
„Rodina je všechno; tradice, podle které se ženíte či vdáváte, rodina je pro Romy všechno. Tihle lidé mají velká očekávání, pokud jde o sňatek, děti, druh rodiny, do které vstoupíte.“ (Spojené království, dívka) „Myslím si, že na mě mají kamarádi dobrý vliv. Když mám problémy, tak mi pomůžou.“ (Rumunsko, chlapec)
Většina dětí vnímá politiku a politiky spíše jako něco vzdáleného: „Jejich vliv je spíš slabší. Teď, když člověk v podstatě nemá žádnou velkou odpovědnost, mají jen mírný vliv.“ (Francie, chlapec)
3.4 JAKOU VÁHU MAJÍ NÁZORY DĚTÍ Při zkoumání zkušeností respondentů s tím, jaké to je být dítětem v roce 2010, jim byl na závěr položen dotaz, jakou podle nich přikládá společnost jejich názorům váhu. Převážná většina dětí vyjádřila spokojenost s tím, jak jim rodiče, širší rodina a přátelé naslouchají.
Mimo tento bezprostřední okruh jsou jako osoby s největším vlivem téměř vždy uváděni učitelé. Tento vztah a vliv je nicméně nejvíce nejednoznačný: „Když nás nemají rádi, nemáme šanci, nemůžeme nic dělat.“ (Francie, chlapec) „Učitel by mohl být něco jako druhý rodič; trávíme s nimi polovinu času. Pro menší děti jsou opravdu jako rodiče.“ (Bulharsko, dívka)
„Víme, že rodiče jsou rodiče. Poslouchají, co říkám, a taky přijímají můj názor. Někdy ho uznají, jindy zase ne.“ (Lucembursko, dívka) „Rodiče se se mnou snaží jednat jako se sobě rovným a respektovat moje názory, ale matka mého nejlepšího kamaráda se k němu chová jako k dítěti, které se nedokáže rozumně rozhodovat.“ (Česká republika, chlapec)
Pro mnoho mladých lidí jsou často důležití také sportovní trenéři:
Rodičovská autorita je převážně přijímána, třebaže vůči ní někteří členové této věkové skupiny začínají pociťovat odpor:
„Trenéři jsou trochu jako učitelé, pokud berete trénink opravdu vážně, pak je samozřejmě důležité, co si myslí nebo říkají.“ (Finsko, dívka)
„Být svobodný, dostat se pryč od rodičů; žít sám ve vlastním domě. Nemám ráda, když na mě křičí, kdes zase byla? Co jsi dělala?“ (Rumunsko, dívka) „Pořád vás obtěžují. Tohle je můj dům a platí v něm tahle pravidla.“ (Slovinsko, chlapec)
Většina dětí uznává, že mimo tento bezprostřední kruh rodiny a přátel mohou často říkat, co si myslí, a podílet se na rozhodnutích, ale podle mnoha z nich není jejich názoru přikládána váha v „důležitých věcech“, které ovlivňují jejich život, např. při rozhodování o zákonech, které upravují vzdělávací systém. „Chci, aby jednali až poté, co nás vyslechnou. Takhle není žádný rozdíl v tom, jestli jim něco říkáme, nebo ne. Taková konverzace je jen ztrátou času, nikam nevede.“ (Litva, chlapec) „Ráda bych řekla něco o životním prostředí. Dospělí za nás o všem rozhodují, ale teď to na nás hodí a nechají nás, ať si to vyřešíme sami.“ (Nizozemsko, dívka) „Nejde jen o to mít větší právo vyjádřit vlastní názor, ale taky na to, aby ho někdo vyslechl a vzal v úvahu. Tohle právo sice máme, ale nikoho to nezajímá.“ (Litva, dívka)
V některých případech však mladí lidé vyjádřili kladnější názory na to, jak jim lidé naslouchají: „Když zrušili hřiště na basket, napsal jsem jim dopis a za měsíc ho znovu postavili.“ (Belgie, chlapec) „Dnes mladým lidem věnují víc pozornosti… každým může trochu přispět do společnosti.“ (Dánsko, chlapec)
„Nezávislý školní bulletin, který připravují studenti pro studenty, někdy v ředitelně podrobí cenzuře.“ (Polsko, dívka) „Ať se ve škole sebevíc snažíme vyjádřit svůj názor, nemá to smysl. Kvůli tomu, kolik vám je, vás nikdo neposlouchá.“ (Španělsko, dívka) „Nemáme žádný vliv na politické záležitosti, mohli bychom vyjít do ulic s transparenty a pořádat stávky mládeže, ale nic by se tím nezměnilo, protože nemáme žádné politické postavení.“ (Spojené království, dívka) „Pokud jde o zákony, nerozhodujeme o nich ani nehlasujeme; zákony jsou povinné, ale my si je nevybíráme; to dělají naši rodiče.“ (Francie, dívka)
Mladí lidé jsou často přesvědčeni, že v současné době s větší pravděpodobností něco ovlivní, pokud budou součástí nějaké skupiny: „Ve škole máme žákovský parlament, každá třída v něm má 3 zástupce a o našich návrzích se diskutuje a jsou běžně přijímány.“ (Bulharsko, chlapec) „Nemyslím si, že když přijdu s nějakým návrhem, že z ničeho nic sníží daně, ale když je vás víc a vytvoříte skupinu, v níž si lidé myslí totéž co vy, pak už můžete něco dokázat.“ (Dánsko, chlapec)
11 Hlavní oblasti, u nichž mají účastníci pocit, že jejich názorům není přikládána dostatečná váha, se týkají školy a v menší míře politiky. Pokud jde o politiku, někteří by uvítali, kdyby se do ní mohli více zapojit:
© fotolia
4. Práva dětí Když jsme prozkoumali názory dětí na to, jaké to je být dítětem v roce 2010, pokračovali jsme diskusí o obecném pojetí lidských práv, zejména práv dětí. Respondenti byli v této fázi podněcováni k tomu, aby o právech dětí přemýšleli obecněji a nesoustředili se pouze na vlastní hledisko.
4.1 POJETÍ LIDSKÝCH PRÁV Nezdá se, že by se mladí občané EU v každodenním životě příliš zabývali tématy lidských práv a práv dětí. Jsou-li vybídnuti, dokáží poměrně otevřeně hovořit o lidských právech, ale dojde-li na zvláštní práva dětí, vyjadřují se obtížněji. Většina dětí si je vědoma lidských práv, byť jen velmi obecně a spíš v abstraktní rovině. Výklady pojetí lidských práv, jejich původu a vyjádření se různí: „Lidská práva jsou práva každého člověka, může nebo ženy; vznikla po [francouzské] revoluci a znamená to, že všichni jsou si rovni, že jednotlivec musí být respektován, a práva dětí vycházejí ze stejného pojetí.“ (Francie, chlapec) „Jsou to ty základní věci, na které má člověk právo, věci, které opravdu potřebujete a bez kterých nemůžete existovat.“ (Nizozemsko, dívka)
„Práva jednoho člověka by měla končit tam, kde začínají práva druhého.“ (Kypr, chlapec) „Slyšela jsem o [lidských právech], ale nevím, o co jde.“ (Španělsko, dívka)
V převážné většině zemí je vyučování hlavnwím způsobem, jak se respondenti o lidských právech a svobodách dovídají. Respondenti se o těchto koncepcích dozvěděli také z televize, internetu a z dalších médií a od rodičů. Tyto zdroje však byly uváděny pouze v ojedinělých případech. Na spontánní dotaz, jaká lidská práva podle nich lidé mají (měli by mít), respondenti sestavili dlouhý seznam, který byl jednoznačně ovlivněn jejich obavami jakožto dětí a jejich obavami o děti. Níže uvedený seznam obsahuje všechna práva, která byla zmiňována poměrně často, práva jsou přibližně seřazena podle toho, jak často byla zmiňována. Právo na vzdělání Svoboda slova / projevu Potraviny / nápoje / oblečení Místo k životu / přístřeší Právo na zdravotní péči Právo na rovnost / právo nebýt diskriminován Právo zvolit si vyznání Právo na svobodnou volbu
Právo na rodinu / lásku Právo na život Právo na ochranu před zneužíváním / násilím Právo na spravedlnost Právo na práci Právo na bezpečí Právo na sexuální názory / orientaci Právo hlasovat / spolurozhodovat Právo na volný čas Právo na odpor proti rasismu
4.2 ZVLÁŠTNÍ PRÁVA DĚTÍ Podle většiny respondentů by práva dětí měla být přibližně stejná jako obecnější lidská práva, která uvedli. Když však byl respondentům položen dotaz, jaká práva by podle nich měly děti mít obzvláště, vznesli širokou škálu návrhů. V následujícím seznamu jsou uvedeny hlavní návrhy a jsou opět seřazeny podle toho, jak často byly zmiňovány:
Právo hrát si / právo na dětství Právo vybrat si, kde budou žít (když se rodiče rozvedou) Právo (moci si dovolit) věnovat se sportu Ochrana dětských obětí pornografie / zneužívání / prostituce Právo dělat chyby / nebýt trestán Právo na informace Právo na ochranu totožnosti / bezpečnost při používání internetu / právo nebýt obětí internetové šikany Právo, aby je někdo naučil, jak žít samostatně, až vyrostou / aby byly pro takovýto život vybaveny Právo na více informací před výběrem školních předmětů Právo nemuset pracovat Právo na to, aby jim lidé naslouchali Právo dospívat pomalu Většina těchto navržených práv se týká poměrně abstraktních koncepcí; informací, lásky, úcty, života v dobré společnosti. Druhá skupina se týká podpory práv jiných lidí, kteří jsou vnímáni jako zranitelnější (lidé s tělesnými potížemi, lidé, kteří pomalu učí).
13
© Istockphotos
5. Pomoc a podpora Respondenti byli soustavně podněcováni k tomu, aby se zamysleli na tím, jak by „svět dospělých“ mohl lépe podporovat a chránit práva dětí a poskytovat dětem o těchto právech informace. Tato kapitola shrnuje hlavní témata, která v této oblasti vyplynula, a uvádí příklady konkrétních návrhů předložených dětmi během setkání skupin. Respondenti nastínili klíčové otázky, jejichž řešení by uvítali, a druh podpory, kterou by podle nich děti ocenily, a také se vyjadřovali k tomu, které skupiny dětí jsou nejvíce zranitelné, a formulovali myšlenky ke konkrétním otázkám, jimiž je třeba se zabývat, a oblastem, v nichž by bylo možné poskytovat podporu. Respondenti diskutovali o tom, jak by bylo možné lépe chránit práva dětí. Priority členských států se různí, ale na základě diskusí je možné určit některá společná žádoucí témata: větší finanční podpora pro členy společnosti, kteří se mají méně dobře více informací o právech dětí a o tom, kde lze získat pomoc a radu větší psychologická podpora ve škole pro děti, které jsou vystaveny riziku více zařízení pro mládež – střediska, organizace mládeže a sportovní zařízení, která jim poskytují bezpečné útočiště
stávající právní předpisy, které by měly být provedeny, aby byla dětem poskytnuta větší ochrana; zejména jde o zákony, které děti chrání před šikanou, a o větší připravenost policie naslouchat dětem a respektovat jejich práva.
První část tohoto oddílu pojednává o současných zdrojích podpory, o nichž se děti zmiňují, v druhé části jsou popsány představy dětí o tom, jaké další zdroje a typy podpory by upřednostnily, a třetí část obsahuje popis různých typů dětí, které respondenti považují za zranitelné, a možných konkrétních řešení, jak těmto zranitelným skupinám pomáhat a jak je podporovat.
5.1 SOUČASNÉ ZDROJE PODPORY Když děti uvažují o svých právech, mají jednoznačně sklon ihned se soustředit na to, jaká práva mají doma a ve škole a co pro ně tato práva v těchto prostředích znamenají. Právě proto byla většina z nich u těchto dvou kontextů schopna diskutovat o tom, jak by reagovaly, kdy měly pocit, že jsou jejich práva ohrožena. V tomto ohledu byl kladen důraz na to, co v současnosti považují za zdroje podpory. Nejprve děti uvažují o tom, na které zdroje podpory spoléhají nejvíce, následně se zaměřují na zdroje, které využívají příležitostně nebo při zvláštních okolnostech.
Když byly požádány, aby se zamyslely na tím, co by udělaly, kdyby jim doma byla odepřena jejich práva nebo kdyby byla jejich práva porušena (například v důsledku násilí, nedbalosti nebo zneužívání), většina dětí v celé EU odpověděla, že by se nejprve obrátila na rodinu a přátele: „Rodina nám poradí, co dělat, protože tihle lidé nás koneckonců znají a vyznají se v životě. Ne že by nás vždycky znali nejlíp, ale občas nám opravdu dokáží pomoci.“ (Polsko, chlapec) „Když mám problémy, jdu za někým, koho dobře znám.“ (Nizozemsko, dívka) „Dívka, kterou zbil otec, by mohla zajít za babičkou.“ (Belgie, dívka) „O více věcech můžete mluvit se sourozenci než s rodiči.“ (Itálie, chlapec) „Myslím si, že na mě mají kamarádi dobrý vliv. Když mám problémy, tak mi pomůžou.“ (Rumunsko, chlapec)
Někteří z nich by však raději využily vzdálenější prostředky k řešení problémů, než aby o nich hovořily s rodiči nebo přáteli: „Nejdřív bych hledala na internetu, nechtěla bych o tom hned s někým mluvit osobně.“ (Finsko, dívka)
Děti rovněž vnímají učitele a výše postavené pracovníky školy jako možný zdroj pomoci ve všech možných obtížných situacích: „Jsou vždycky ochotní vám pomoct. Kdybyste s nimi potřebovali o něčem mluvit, napadá mě několik učitelů, které bych požádala o radu.“ (Irsko, dívka)
Nicméně v situacích, kdy může být osobou, která porušuje práva dětí, sám učitel, byla řada dětí neochotná obrátit se na jiné učitele nebo dokonce na rodiče kvůli možným následkům: „Když někomu řeknete, že máte problém s učitelem, např. že se chová jako rasista, může vám to potom učitel vrátit [může se obrátit proti vám] a škola s tím nic neudělá.“ (Belgie, chlapec)
V některých členských státech děti zmiňovaly psychologickou pomoc, která je jim prostřednictvím školy k dispozici. Je-li taková pomoc k dispozici, považují ji děti za hodnotnou, důležitou a ceněnou službu: „Mluvím o týrání s psychiatrem; neznám ho, ale důvěřuji mu a vím, že mi může pomoci.“ (Francie, chlapec) „Právo mluvit s někým, komu můžete věřit, aniž by o tom věděli vaši rodiče. A mít přitom soukromí… s někým, kdo to nikomu nepoví, ke komu si můžete vytvořit nějaký vztah.“ (Belgie, dívka)
Někteří nejraději o takových problémech nemluví vůbec: „Většina dětí to prostě vydrží, proto si myslí, že to není tak důležité, aby se musely obrátit na učitele nebo policii.“ (Estonsko, chlapec)
Byly rovněž zmiňovány jiné oceňované formy dodatečné podpory poskytované v některých případech školou včetně školních poradců, obhájců mládeže, pastorální podpory a agentur zabývajících se ochranou dětí.
Pokud jde o porušování práv ve škole, největšími problémy je podle všeho šikana od jiných dětí a chování učitelů, zejména v případech, kdy neberou obvinění ze šikany dostatečně vážně a přehnaně děti zatěžují tím, kolik práce od nich očekávají.
Zdá se, že obecně jsou děti s podporou, která je jim ve škole poskytována, spokojeny, ale mnoho z nich by uvítalo, kdyby „byla větší“; to se týká zejména podpory ze strany psychologů, kteří mohou poskytnout odborný názor, nebo učitelů, kteří jsou schopni všímat si problémů.
Stane-li se, že jsou ve škole porušena jejich práva, většina z nich předpokládá, že by šla nejprve za rodiči, ačkoli ne všem mladým lidem je příjemné, mají-li do všech školních záležitostí zapojit rodiče: „Řekl bych to rodičům… ale nemáte z toho dobrý pocit, když rodičům oznámíte, že vás ve škole bijí.“ (Španělsko, chlapec)
Pokud jde konkrétně o šikanu, mnoho dětí by s problémem nešlo za rodiči, ale snažilo by se „najít vlastní řešení“: „Takovou situaci bych řešil s kamarády. K tomu nepotřebujete policii ani dospělé.“ (Lucembursko, chlapec)
5.2 JINÉ ZDROJE PODPORY Mnoho dětí ve všech částech EU si není vědomo, že kromě rodiny, přátel a učitelů existují nějaké jiné zvláštní služby a zdroje, které mohou využít, když mají problémy. V rámci celé studie však byla uvedena řada možných dalších zdrojů podpory včetně policie, zvláštních linek pomoci a sociálních služeb a soudů. Děti ve věkové skupině, kterou se tato studie zabývá, mají na policii do velké míry nejednoznačný názor; v případě velice závažných problémů jsou policisté vnímáni jako ti, na něž je třeba se obrátit, vzbuzují však také poměrně negativní pocity. V některých případech je to tím, že je
15
Oficiální instituce považují 15–17letí za poslední možnost, ale je zřejmé, že někteří by se v krajních případech na policii obracejí, např. pokud by se stali obětí pouličního násilí: „Napsali jsme policii, protože jsme neměli na koho jiného se obrátit.“ (Litva, chlapec)
Obecně je oceňováno, že jsou zřizovány linky pomoci. Podle respondentů je důležité, že lze v nutném případě získat pomoc a radu z nezávislého zdroje. V několika zemích se děti uznale vyjadřovaly také o zvláštním úředníkovi či dobrovolné organizaci, jejichž úkolem je jim pomáhat. Jsou-li k dispozici sociální služby, jsou považovány za užitečný dodatečný zdroj pomoci. Ačkoli je zmínil jen malý počet dětí, ty, které tak učinily, je vítají.
16
Stejně jako v případě sociálních služeb byla zřídka zmiňována i úloha soudů, ale pokud se o nich respondenti zmínili, byly připomínky zpravidla kladné. Soudy podle respondentů nejen „kárají“, ale také mladým lidem v potížích nabízejí způsoby, jak nalézt řešení.
5.3 UPŘEDNOSTŇOVANÉ ZDROJE PODPORY Respondenti diskutovali o tom, kde by v současnosti hledali podporu, pokud by měli pocit, že jsou porušována jejich
práva, a byli rovněž nabádáni k tomu, aby navrhli, jak by mohl „svět dospělých“ zlepšit komunikaci o právech dětí a jak by mohl tato práva lépe chránit. Z těchto diskusí je zřejmé, že se děti necítí v této oblasti v příliš silném postavení a že uznávají, že nemají dostatek zkušeností. Při úvahách o tom, odkud by měla podpora práv dětí pocházet, se proto zpravidla soustředily na dva hlavní zdroje: na dospělé, kteří jsou dětem blízcí, zejména rodiče a učitele na veřejné orgány a instituce (na místní, regionální, státní a dokonce evropské úrovni) Rodiče a učitelé: Převládá dojem, že v mnoha případech by dospělí, kteří jsou dětem blízcí, mohli sehrát při prevenci násilí a porušování práv dětí důležitější úlohu a že by měli „dávat pozor na varovná znamení“. Respondenti například navrhli, aby si dospělí „všímali“ toho, že jsou děti tišší, stahují se do sebe nebo působí nejistě: „Rodiče by si měli s dětmi víc povídat.“ (Česká republika, dívka) „Sami toho moc nezmůžeme; je na rodičích, aby se o věci postarali.“ (Francie, dívka)
Děti obvykle žádají podporu od dospělých v soukromí či v osobním rozhovoru, některé však uvedly, že by ocenily podporu nezávislých odborníků, byť vzdálenou, např. podporu obětí internetové šikany poskytovanou prostřednictvím internetu. V některých případech se děti domnívají, že i jinak dobří rodiče mohou mít „hodně práce“ a že jim kvůli ní nebo jiným povinnostem nemusí věnovat dostatek času
© fotolia
děti ve věku 15–17 let vnímají jsou součást společenského vlivu, který omezuje jejich život („práva“), v jiných případech proto, že děti mají dojem, že policie nebere jejich obavy dostatečně vážně nebo že v krajních případech nevyvíjí dostatečné úsilí, aby případy, kdy došlo ke zneužití práv dětí, vyšetřila.
a pozornosti. Pro děti je zjevně důležité, aby jim rodiče jednoduše „byli k dispozici“. Je ve velké míře uznávána úloha veřejných orgánů a institucí, ačkoli je děti, které se účastnily výzkumu, při diskusi popisovaly a pojmenovávaly poněkud neurčitě. Z diskuse je nicméně patrné, že podle dětí mají veřejné orgány důležitou úlohu v pěti klíčových oblastech: podpora iniciativ pro mládež změna postojů veřejnosti a poskytování informací zapojení mládeže do rozhodování (jak o věcech, které se jí přímo týkají, tak o obecnějších záležitostech) zvláštní rozvojové programy prosazování a vynucování práva Je zřejmé, že děti očekávají, že se veřejné orgány budou angažovat intenzivně a rozhodně; nejde jim pouze o to, aby stát jednoduše poskytoval hmotnou podporu rodinám dětí, které jsou ohrožené, ale také aby jednal rozhodně, aby zaručil, že lidé dodržují jeho právní předpisy týkající se práv dětí, a aby dodržování těchto předpisů aktivně vynucoval, jsou-li porušovány. Podle jejich návrhů je důležité, aby děti věděly, že je podpora dostupná a že je možné věci zlepšit: „Dospělí by se měli co nejvíce snažit o to, aby děti pochopily, že problém je možné vyřešit, a aby neměly dojem, že svět je zlý.“ (Lotyšsko, dívka)
„Vytvořit bezplatná střediska, kde by se děti a dospívající mládež mohli sdružovat, scházet se, bavit se, hrát si, kde by se mohli obrátit na kvalifikovanou osobu, pokud by byli v nesnázích, a tak dále.“ (Slovinsko, dívka)
5.3.2 ZMĚNA POSTOJŮ VEŘEJNOSTI A POSKYTOVÁNÍ INFORMACÍ Mladí lidé v celé EU navrhují, že by „stát“ mohl být aktivnější při zvyšování povědomí veřejnosti a změně postojů k právům dětí a rizikům, jimž děti čelí. „Zástupci z ubytoven a jiných ústavů by měli chodit do školy a informovat studenty o otázkách týkajících se ubytoven, pro které pracují, a práv dětí.“ (Kypr, chlapec) „Měla by vzniknout „nadace pro práva dětí.“ (Nizozemsko, dívka)
Opakovaně bylo zmiňováno, že informace by měly být poskytovány přímo dětem samotným, a mnoho respondentů navrhlo, aby byl ve školách kladen větší důraz na zvyšování povědomí dětí o jejich právech: „Je třeba začít [hovořit o lidských právech] brzy a dostat je do hry, aby se z nich stala samozřejmost.“ (Švédsko, dívka) „Škola by měla být místem osvěty o lidských právech.“ (Německo, chlapec)
Níže jsou popsány hlavní návrhy dětí ohledně podpory:
5.3.1 PODPORA INICIATIV PRO MLÁDEŽ Společným tématem bylo zlepšení zařízení pro děti včetně prostorů vyhrazených dětem, např. rekreačních ploch, hřišť a sportovišť, středisek pro děti a dětských činností. Podle nich by sloužily všem dětem, a zejména těm, které jsou nejvíce zranitelné: „Více míst, kde by se mladí lidé mohli scházet, aniž by obtěžovali ostatní.“ (Nizozemsko, chlapec) „Když dospíváte, jste právě uprostřed. Jako dítě můžete chodit na hřiště a do parku a když jste dospělí nebo je vám přes osmnáct, můžete si doslova dělat, co se vám zachce, ale kdy dospíváte, nemáte kam jít. Prostě jste někde uprostřed.“ (Irsko, dívka) „Víc středisek, kde by mládež mohla trávit volný čas.“ (Švédsko, dívka) Nejde pouze o to, že děti chtějí, aby bylo vytvořeno více míst, kde by se mohly scházet a věnovat se různým činnostem, ale některé z nich navrhly, že by takováto místa mohla rovněž sloužit jako ubytovna a útočiště pro děti, které jsou chudé či znevýhodněné:
Je jasné, že by děti uvítaly více informací jak o možných hrozbách pro jejich práva, tak o tom, kde mohou požádat o pomoc. Respondenti předložili řadu návrhů, jak by bylo možné tyto informace poskytovat, mj. prostřednictvím: škol, jak při vyučování, tak méně formálními způsoby zvláštních organizací zřízených za tímto účelem zřízení zvláštních telefonních čísel akcí nebo komunikačních kampaní televizních programů na zvyšování povědomí veřejnosti / společnosti v hlavním vysílacím čase, které by zveřejňovaly snadno dostupné kontaktní údaje internetu reklam nebo diskusí v místech, kde se děti ve volném čase setkávají: „Měly by být vytisknuty informační letáky s čísly, na která mohou mladí lidé zavolat, a měly by být vyvěšeny ve školách, na radnicích, v obchodech.“ (Francie, dívka) „Chybí nám informace o názvu a kontaktních údajích agentur zabývajících se ochranou dětí a všech institucí, které odpovídají za práva dětí.“ (Bulharsko, dívka)
17
„Mohli by zřídit střediska pro mládež, kde by nepřetržitě fungovala přímá linka. Mohli by poskytovat informace o tom, na koho je možné se v případě nouze obrátit… aby místní sociální služby začaly jednat. Existuje sice číslo 112 pro případy, kdy dojde k ohrožení zdraví, ale tam volat nebudeme.“ (Portugalsko, dívka)
Někteří mladí lidé dali jasně najevo, že by se rádi více zapojili do diskusí o rozhodnutích, která se týkají jejich života a komunit, nebo že by přinejmenším uvítali, kdyby k tomu měli příležitost. Někteří z nich by ocenili, kdyby se mohli prostřednictvím parlamentů mládeže nebo jinými způsoby zapojit do politického procesu:
Respondenti zdůraznili, že je důležité, aby byly ke komunikaci s dětmi využívány současné technologie, stejná média, která každodenně používají:
„Potřebujeme parlament mládeže… existuje parlament evropský, ale potřebujeme ho i v Irsku.“ (Irsko, chlapec)
„Měly by existovat internetové stránky se všemi adresami, kde mohou děti získat pomoc.“ (Lucembursko, chlapec)
„Vůbec jim nedochází, jak vynikající nápady mladí lidé mají.“ (Švédsko, chlapec)
Respondenti by uvítali, kdyby byla vytvořena zvláštní skupina nebo subjekt, např. „zastánce dětí“ nebo „dětský ombudsman“, jejichž konkrétním úkolem by bylo hájit práva dětí. Řada respondentů uznala, že je nutné, aby někdo hájil práva dětí a byl jejich mluvčím. „Potřebujeme zvláštní instituce pro mladší děti. Vládne tady byrokracie a děti ve věku 10 až 14 let nemají vůbec žádnou představu, jak si s ní poradit.“ (Německo, chlapec)
Někteří jsou znechuceni tím, že v současnosti nemají žádné postavení, i když jim zdánlivě bylo umožněno vyjádřit vlastní názor: „Jako student [ve škole] nemáte dokonce ani možnost, aby vás někdo vyslechl, i když jste zástupce studentů. Musíte prostě jen se vším souhlasit bez ohledu na to, kolik argumentů vznesete.“ (Německo, dívka)
Někteří mladí lidé mají pocit, že by starší děti měly mít možnost hlasovat, ale více jich vyjádřilo názor, a to někdy poměrně energicky, že by se jejich vlády měly častěji zajímat o to, co si děti myslí, a to zejména při přípravě zákonů, které se týkají dětí.
© Istockphotos
„Často používáme internet, stránky jako Facebook, hodně spolu komunikujeme, můžeme si všechno prohlédnout a víme, co se kde děje.“ (Francie, chlapec)
18
5.3.3 ZAPOJENÍ MLÁDEŽE DO ROZHODOVÁNÍ
5.3.4 ZVLÁŠTNÍ ROZVOJOVÉ PROGRAMY Respondenti během setkání skupin navrhli celou řadu zvláštních rozvojových programů, řadu z nich v rámci vzdělávacího systému. Například navrhli, že by se mělo investovat do odborné přípravy učitelů, aby se naučili brát problémy násilí a šikany vážněji: „Učitelé by měli být důkladněji odborně připraveni, aby dokázali rozeznávat znaky zneužívání a problémů doma.“ (Spojené království, dívky) „Když se to stane ve škole, měli by učitelé pomoci; vždyť právě oni si mohou všimnout, že je dítě týráno, a také osoby, která je týrá.“ (Francie, dívka)
V některých členských státech byly děti více znepokojeny celkovou úrovní investic do škol: „Investovat do škol. Proč ve školách není teplá voda?“ (Maďarsko, dívka) „Měly by se zvýšit platy učitelů, pak budou brát práci vážněji.“ (Litva, chlapec)
Podle mladých lidí je rovněž třeba více podporovat vzdělávání a vzdělávací zařízení, např. prostřednictvím stipendií a větších finančních úlev a podporou aktivit mimo školní osnovy pro děti žijící v chudobě. Řada z nich rovněž požadovala větší podporu od školních psychologů a jiných institucí pro děti: „Psycholog by měl být v každé škole, v každém sirotčinci.“ (Slovensko, chlapec)
Jiní navrhovali, aby byly prováděny systematické zdravotní kontroly starších dětí (nikoli pouze kojenců a mladších dětí).
5.3.5 PROSAZOVÁNÍ A VYNUCOVÁNÍ PRÁVA
„Existují přeci zákony, nemusíte si nic vymýšlet… Lidé by jen měli být donuceni začít je dodržovat… vláda by měla zákony přísněji vymáhat a policie by měla provádět častější kontroly.“ (Itálie, chlapec)
Děti chtějí, aby byly stávající zákony důsledněji vynucovány, a byly tak chráněny ony i společnost: „Všude slýcháte řeči o domácím násilí a o případech, kdy sociální pracovník přijde domů za zneužívaným dítětem a vůbec nic neudělá… a potom jsou všichni překvapení.“ (Rakousko, chlapec)
Obdobně respondenti často považovali za prioritu, aby byly provedeny reformy právních předpisů a aby v těchto předpisech byly zavedeny přísnější tresty pro osoby, které porušují práva dětí, a častější policejní kontroly, aby se takovým násilným činům předešlo.
5.4 VRCHOLNÉ PRIORITY Na závěr setkání každé skupiny a s ohledem na všechna témata, o nichž se diskutovalo, a na vznesené návrhy byli účastníci požádáni, aby určili nejvhodnější opatření, která by podle nich měl „svět dospělých“ učinit, aby posílil, podpořil a lépe chránil práva dětí. Předložené návrhy byly poměrně jednotné a na jejich základě lze formulovat tři hlavní priority: zřízení středisek, v nichž budou děti moci získat informace a pomoc finanční vstup ze strany místní či ústřední správy (státu) na poskytování psychologické podpory a výstavbu míst, kde by si děti mohly bezpečně hrát / bavit se důslednější vynucování právních předpisů, jimiž jsou chráněna práva dětí
Kromě toho z diskusí vyplynula řada druhořadých priorit včetně toho:
V mnoha členských státech bylo opakovaně zmiňováno, že se děti domnívají, že zákony o právech dětí nejsou propagovány dostatečně důrazně. Mladí lidé měli pocit, že je důležité podněcovat učitele a ostatní k tomu, aby dodržovali předpisy, které chrání mládež:
že by si dospělí, kteří žijí nebo pracují s dětmi, měli:
„Donutila bych lidi, aby dodržovali pravidla, která už existují, ale nikdo se jimi neřídí, například že se ve škole v pondělí nesmí zkoušet, že by víkend měl být časem odpočinku, ale když vám učitelé zadají moc domácích úkolů, tak žádný víkend nemáte, protože se musíte celou dobu učit.“ (Estonsko, dívka)
zvyšovat povědomí / předcházet diskriminaci v postojích poskytovat hmotnou podporu těm, kteří ji potřebují (finanční podporu, vzdělání, pomoc) děti více zapojit do rozhodování o věcech, které se jich týkají, a do společenského a politického života
Děti v řadě členských států navrhovaly, že aby lidé, kteří páchají násilí na dětech, byli trestáni přísněji:
u dětí více všímat známek nervozity že by stát a odpovědné osoby měly:
19
5.5 NAVRHOVANÁ PODPORA PRO ZRANITELNÉ SKUPINY Respondenti byli požádáni, aby se zamysleli nad skupinami dětí, které považují za obzvláště zranitelné; hlavní skupiny jsou vyjmenovány níže. Jeden aspekt této diskuse se soustředil na to, co by se podle respondentů mělo udělat pro to, aby byla lépe chráněna a zaručena práva těchto různých skupin zranitelných dětí.
5.5.1 DĚTI, KTERÉ JSOU VYSTAVENY FYZICKÉMU NÁSILÍ A SEXUÁLNÍMU ZNEUŽÍVÁNÍ Mezi hlavní návrhy, jak řešit otázky práv dětí u této skupiny, patřily tyto: větší bdělost učitelů větší pozornost věnovanou rodinám, u nichž existuje podezření na zneužívání omezení přístupu rodičů k alkoholu / drogám více informací o zdrojích poradenství a pomoci přístup k psychologické podpoře podněcování mladých lidí k tomu, aby se nebáli promluvit, když se stanou obětí násilí pozornost internetovým a elektronickým kanálům, které mohou zneužívání usnadňovat
20
Respondenti ze všech členských států se shodli, že některým dětem hrozí násilí a že je třeba tyto děti chránit. Respondenti rozdělili násilí do tří hlavních skupin: fyzické násilí a zneužívání doma; emocionální, slovní a psychologické zneužívání doma; násilí v komunitě: trestné činy páchané nožem nebo střelnou zbraní. Podle respondentů jsou děti nejvíce dlouhodobě ohrožovány domácím násilím. „Když má dítě psychické nebo jiné problémy, jejich příčina je s největší pravděpodobností skryta v rodině, a je přirozené, že dobrá stabilní rodina naopak vychová dobrou osobu.“ (Bulharsko, dívka)
Tento druh násilí je často skrytý a děti, které jsou jeho oběťmi, se o tom neodvažují mluvit. Toto tvrzení se důsledně opakovalo ve všech členských státech: „Lidem, které jejich matky či otcové bijí, je odepřeno právo být součástí rodiny, a taky ho nemají, když jsou biti. To není milující rodina. Lidé tvrdí, že jste rodina, ale nemusí nutně vědět, co se děje v soukromí.“ (Spojené království, dívka)
Respondenti prokázali poměrně vysoké povědomí o otázce sexuálního zneužívání. Někteří respondenti vyjádřili
názor, že dívky jsou v této souvislosti ohroženy více než chlapci. Některé dívky například uvedly, že se cítí „naprosto bezmocné“, když se jich chlapci snaží „temných zákoutích“ školy dotýkat proti jejich vůli a pak trvají na tom, že o tom „nesmí nikomu povědět“. Respondenti rovněž diskutovali o situaci dětí, které se staly obětí únosu za účelem sexu: „Některé děti jsou uneseny a pak jsou k tomu přinuceny, ale to by se nemělo stávat, je to špatné. Je to proti právům dětí.“ (Spojené království, dívka)
Násilí ve společnosti je podle respondentů příčinou toho, že se děti a mladí lidé nemohou pohybovat s takovou volností, s jakou by chtěli, nebo se plně začlenit do společnosti. „Děti nemohou jít do parku, protože mají strach. Bojí se šikany, bojí se, že je někdo pobodá. Nemůžete jít vůbec nikam. Sedím doma, protože nemůžu nikam jít. Potřebujeme mít bezpečné, pozitivní místo.“ (Spojené království, chlapec) „Večer nikam nechodím sama a pořád se otáčím, jestli mě někdo nesleduje. Mám opravdu strach.“ (Maďarsko, dívka)
Mezi hlavní nebezpečí, která lidem sevřeným v takovýchto situacích podle respondentů hrozí, patří: samo fyzické a duševní týrání; nemožnost o zneužívání hovořit; nemožnost pohybovat se svobodně jako ostatní; související rizika chudoby a všeho, co s ní souvisí; a v krajních případech vystavení sexuálnímu zneužívání či oddělení od rodiny. Bylo vzneseno mnoho návrhů, jak nejlépe řešit otázku dětí, které jsou oběťmi násilí a zneužívání. Jedním návrhem bylo poskytovat dětem více informací o dostupných zdrojích, které mohou využít, pokud se stanou oběťmi. Podle respondentů je důležité, aby děti měly možnost diskutovat o násilí otevřeněji nebo aby se měly komu svěřit, a v tomto ohledu má podle nich klíčovou úlohu škola: „Zařadila bych do školního programu hodiny, které by se soustředily na diskusi o násilí a na poskytování informací; na to, co byste měli dělat, když se stanete obětí násilí – ať doma, ve škole nebo na ulici. Ve škole se o tom vůbec nemluví.“ (Estonsko, dívka) „Učitelé musí mít možnost podat stížnost, upozornit úřady na některé rodiče.“ (Francie, dívka)
V několika členských státech byly jako faktor, který přispívá k násilí na dětech, zmíněny drogy a zejména alkohol a převládal názor, že by měla být ještě více zpřísněna kontrola prodeje alkoholických nápojů:
„Je velice důležité to zastavit. Hlavně konzumace alkoholu může mít fatální následky.“ (Bulharsko, chlapec)
dojem, že je nikdo neposlouchá, a nikdo se dostatečně nesnaží šikaně zabránit.
Mnoho dětí je přesvědčeno, že by jejich práva v této oblasti byla lépe chráněna, kdyby lidé, kteří páchají trestné činy na dětech, byli trestáni přísněji:
V souvislosti s obecnější otázkou násilí na dětech byly předloženy určité návrhy řešení ohledně šikany, podle nichž by zejména děti měly být podněcovány k tomu, aby se svěřovaly rodičům a učitelům a aby je přiměly jednat:
„Lidé, kteří zneužívají děti, by měli být odsouzeni k delšímu vězení.“ (Švédsko, dívka)
„Učitel se musí o problém zajímat, vyšetřit ho a promluvit s rodiči.“ (Španělsko, dívka)
5.5.2 DĚTI, KTERÉ JSOU OBĚTÍ ŠIKANY
„Na začátku k nám do třídy přišla nová dívka z jiné školy a my jsme ji šikanovali a když na to přišla naše učitelka, promluvila si s námi a pak jsme se omluvili… pochopili jsme, že to pro tu dívku je těžké.“ (Litva, chlapec)
Mezi hlavní návrhy, jak řešit otázku práv dětí v této skupině, patřily tyto: učitelé a rodiče by měli dětem více naslouchat a jednat, dojde-li k šikaně děti by měly mluvit s přáteli a přátelé by jim měli poskytovat podporu psychologická podpora obětí
Podle některých návrhů by k řešení problémů se šikanou přispělo, kdyby ve školách byli k dispozici psychologové, bylo však zdůrazněno, že když děti hovoří s dospělými o šikaně nebo násilí, má pro ně velký význam důvěrnost.
Při diskusích vyšlo najevo, že šikana sužuje děti téměř ve všech členských státech a je záležitostí, která není brána dostatečně vážně; mnoho respondentů ji zažilo nebo bylo jejími svědky, a to především ve škole.
21
Mezi rizika spojená se šikanou podle respondentů patří: nebezpečí fyzického násilí; pocity hanby a ponížení; nemožnost o šikaně hovořit; sociální vyloučení a pocit křivdy z toho, že odpovědní lidé neberou situaci vážně. „Když [o šikaně] doma někomu řeknete a rodiče zkontaktují školu, ještě se to zhorší.“ (Finsko, chlapec)
Poměrně zřídka byla zmiňována „virtuální“ šikana na internetu nebo pomocí mobilních telefonů. Bylo však uznáno, že se šikanou souvisejí specifické otázky: „Na internetu se můžete skrýt pod falešnou identitou, která šikanu usnadňuje.“ (Lucembursko, chlapec)
Podle respondentů v téměř všech členských státech není vyvíjeno dostatečné úsilí, aby se šikana eliminovala. Převládá názor, že šikana není brána vážně. Oběti mají
© fotolia
„Před několika týdny jsem dostala textovou zprávu, ve které mi někdo vyhrožoval, že mě zabije, telefonní číslo bylo skryté… nakonec se zdálo, že to byl kamarád, ale měla jsem strach… ale jak se dá tohle kontrolovat? A nemůžou přeci kontrolovat všechna čísla, porušovali by tím právo na soukromí… “ (Belgie, dívka)
© fotolia
5.5.3 DĚTI ŽIJÍCÍ V CHUDOBĚ
22
Mezi hlavní návrhy, jak řešit otázku práv dětí v této skupině, patřily tyto: více stipendií a vzdělávací podpory pro chudé stát by měl rodičům v rodinách, které žijí v chudobě, poskytovat více práce více míst, kam by chudé děti mohly chodit / akcí, jichž by se mohly zúčastnit, aby se zlepšilo jejich začlenění do společnosti
Mladí lidé ve všech členských státech hovoří o chudobě jako o hlavním faktoru, který má vliv na to, že jsou ohrožována práva dětí. Respondenti se zpravidla snadno ztotožnili s lidmi žijícími v chudobě a snadno se do nich vcítili. Shodovali se, že děti žijící v chudobě mají zpravidla horší život a omezenější možnosti, a to nejen během dětství, ale také v dospělosti. „Chudí lidé jsou odevšad vyloučeni, protože nemají dost dobré oblečení.“ (Maďarsko, chlapec)
Někteří rovněž spojují nepříznivý dopad chudoby s některými z jejích méně vážných projevů, např. s tím, že si člověk nemůže příliš vybírat oblečení, které se vezme na sebe, a nemá dostatek prostředků, aby se účastnil různých akcí nebo chodil na výlety: „[Když jste chudí,] nemůžete jezdit na školní výlety ani si vyrazit ven s přáteli.“ (Německo, dívka)
Oblastmi, v nichž jsou práva dětí žijících v chudobě podle všeho nejvíce ohrožena, jsou: jejich životní podmínky; diskriminace; sociální vyloučení; méně příležitostí k získávání zkušeností / k zábavě; omezený přístup ke zdravotní péči a k soustavnému vzdělávání. Jedna z hlavních oblastí, která by podle mladých lidí měla být při řešení otázky práv těchto dětí prioritou, je finanční podpora pro děti žijící v chudobě, zejména od státu a místní komunity: „Chudým dětem by měla být poskytována finanční podpora.“ (Francie, chlapec) „Zvýšila bych státní přídavky na děti.“ (Rumunsko, dívka)
Mladí lidé v některých členských státech vyjádřili názor, že chudoba v dětství snižuje dlouhodobé možnosti v životě: „Z domova nemá žádnou podporu, když je její matka na dávkách, a tím pádem nebude mít moc možností tenhle model změnit a udělat úžasnou kariéru.“ (Dánsko, chlapec)
Řada respondentů rovněž navrhla, aby byly dětem žijícím v chudobě poskytnuty lepší možnosti, jak získat vzdělání, např. prostřednictvím bezplatných školních obědů, učebnic, stipendií či příležitostí získat sponzora.
Často bylo také zmiňováno, že by rodičům dětí žijících v chudobě měla být poskytnuta práce. Děti si jsou vědomy, jak snadnou mohou být lidé žijící v chudobě vyloučeni z různých činností, a navrhly, aby byl vytvořen větší počet míst, kam by tito lidé mohli chodit, aby se zvýšilo jejich začlenění do společnosti.
5.5.4 DĚTI ŽIJÍCÍ V ÚSTAVECH Mezi hlavní návrhy, jak řešit otázku práv dětí v této skupině, patřily tyto: větší snaha o zařazení dětí do pěstounského či adoptivního domova pokud možno zachování rodinných vazeb umožnit dětem být součástí většinové společnosti, a tudíž mít „dobrou budoucnost“
Jen několik respondentů se domnívá, že má o dětech v ústavech dostatek informací, a respondenti se v úvahách zaměřili především na děti v sirotčincích. Mladí lidé ve značném počtu členských států nicméně označili děti žijící ve státních ústavech za obzvláště zranitelnou skupinu, která potřebuje podporu, a to zejména citovou:
5.5.5 DĚTI BEZ DOMOVA, DĚTI ŽIJÍCÍ NA ULICI A DĚTI BEZ ÚŘEDNÍHO STATUSU Mezi hlavní návrhy, jak řešit otázku práv dětí v této skupině, patřily tyto: poskytovat hmotnou péči zaručit, aby děti věděly, jaká pomoc je jim k dispozici
Když jsou děti požádány, aby se zamyslely na zranitelnými dětmi, uvědomují si, že někteří lidé žijí mimo rámec obvyklých společenských struktur, a v důsledku toho jim hrozí, že budou jejich práva opomíjena či zneužívána. Obzvláště zranitelné a vystavené riziku jsou podle respondentů osamělé děti bez domova nebo děti z rodin bez domova. „Děti, které žijí na ulici, jsou vystaveny většímu nebezpečí a násilí. Hrozí jim, že nebudou mít co jíst a pít, a proto mohou snadněji onemocnět.“ (Malta, chlapec) „Někdy vídám tyto chudé děti ve stanici metra, musí tam spát, ale myslím si, že za to mohou jejich matky.“ (Rakousko, chlapec)
„Žijí v izolaci od ostatních lidí.“ (Bulharsko, dívka) „Neřekl bych, že si mohou jen tak pustit počítač nebo otevřít lednici a vzít s z ní, co se jim zachce.“ (Litva, chlapec) „Jsou osamělé a brzy dospívají a musí nést odpovědnost. Potřebují si hrát a bavit se, mít někoho, s kým by mohly mluvit.“ (Dánsko, dívka)
Převládá názor, že dětem, které žijí v ústavech, je odepřena citová podpora, jsou fyzicky zanedbávány, je jim odepřen obyčejný domov a běžná rodina, nemají stejný přístup ke vzdělání a jakmile jim je 18, musí se „protloukat samy“. Řada respondentů uznává, že rodinný život je důležitý, jelikož dětem zaručuje veškerá jejich práva. Z toho důvodu by dotázaní mladí lidé ve většině zemí uvítali, kdyby bylo o všechny děti pokud možno postaráno v rodině, ať adoptivní, či pěstounské, a nikoli v ústavech. Bylo navrženo udělat vše pro to, aby děti mohly zůstat se sourozenci a aby si uchovaly alespoň určitou formu „rodinné vazby“, je-li to vůbec možné: „Děti, které žijí v sirotčincích, by měly mít aspoň nějaké příbuzné, na které se mohou obrátit a s nimiž mohou mluvit a mít pocit, že mají aspoň nějakou rodinu.“ (Estonsko, chlapec)
Mezi hlavní oblasti, v nichž jsou práva těchto dětí podle respondentů ohrožena, patří zdraví a vzdělání, skutečnost, že „propásnou“ dětství, chybějící identita a méně dlouhodobých životních možností. „V deset hodin jsme museli být doma; svět drog se v tuhle dobu teprve probouzí. Ty děti jsou jeho svědky na ulicích a jsou mu vystavené.“ (Nizozemsko, chlapec)
Respondenti nejčastěji navrhovali, že by se takovým dětem mělo pomoci tím, že je „dostaneme z ulice“ a uspokojíme jejich bezprostřední fyzické potřeby.
5.5.6 DĚTI SE ZVLÁŠTNÍMI POTŘEBAMI Mezi hlavní návrhy, jak řešit otázku práv dětí v této skupině, patřily tyto: poskytování materiální pomoci (vybavení) a přístupu více příležitostí k integraci s dětmi bez postižení zaručení plného přístupu ke vzdělávacím možnostem
Přibližně v polovině členských států, které byly do naší studie zařazeny, hovořili mladí lidé o dětech, které mají zvláštní tělesné nebo duševní potřeby, jako o konkrétní skupině dětí, které jsou obzvláště zranitelné:
23
„Některé postižené děti jsou izolované od společnosti. Nemohou komunikovat s rodinou, nemohou si hrát, nemají žádný volný čas.“ (Lotyšsko, dívka)
Naši respondenti se domnívali, že práva těchto dětí jsou ohrožena v následujících oblastech: horší fyzický přístup k různým místům; tyto děti jsou „uzavřeny v izolaci“ s ostatními lidmi, kteří mají zvláštní potřeby; nemají možnosti získávat zkušenosti; širší komunita je nechápe a jsou do ní nedostatečně začleněny: „Pokaždé když jdu do supermarketu, mladí lidé se mi smějí, protože mám křivé nohy a kulhám. Je to dost nepříjemné. Zeptala jsem se jich, proč mi to dělají, když jsem jim nic neudělala.“ (Maďarsko, dívka)
Ve většině zemí bylo respondentům zřejmé, že děti se zvláštními potřebami čelí sociální izolaci, a rovněž uznali, že jejich vlastní reakce mohou být někdy nevhodné či neužitečné, a to hlavně kvůli rozpakům než čemukoli jinému. Poukázali na to, že některá rizika pro práva dětí se zvláštními potřebami mohou vyplývat z toho, že ostatní děti nevědí, jak by se měly chovat a co by měly udělat.
Respondenti se ve značné míře shodli v tom, jaký druh podpory by měl být dětem se zvláštními potřebami, ať tělesnými nebo duševními, poskytován. Hlavními tématy bylo, že by tyto děti měly být více začleněny do společnosti, měla by jim být poskytována větší praktická podpora a více vybavení a měly by mít větší svobodu přístupu: „[Měly by mít k dispozici] peníze na zaplacení léků, vozíčku, zvláštní léčbu, např. terapie s koňmi. Postižené děti by měly být integrovány s těmi zdravými, zdravé děti by měly být poučeny, aby pochopily, jakým potížím postižené děti čelí, postižené děti by se měly stát užitečnými členy komunity, mělo by se zamezit tomu, aby se s těmito dětmi, zejména s těmi, které jsou viditelně tělesně postižené, jednalo ze soucitu.“ (Slovensko, dívka se zvláštními potřebami) „Vzdělání: postižené děti jsou často dávány na zvláštní školy, což jim příliš nepomůže, až si budou jednou hledat práci.“ (Rakousko, chlapec)
Převládal pocit, že dětem se zvláštními potřebami hrozí, že budou odsunuty na okraj společnosti, jestliže jim bude bráněno v tom, aby se plně zařadily mezi ostatní nebo měly přístup ke stejným zařízením či zdrojům. Mnoho respondentů uznává, že může být užitečné, když se děti se zvláštními potřebami sloučí s dětmi, které žádné zvláštní potřeby nemají:
© fotolia
24
„K nám do školy chodí kluk, který je na vozíčku. Ale nechce, aby s ním lidé zacházeli jinak. Jediná věc, kterou se od ostatních liší, je, že do školy jezdí samostatným autobusem a že mu pomáháme, když si chce o přestávce koupit mléčnou čokoládu. Pár pitomců ho diskriminuje, ale hodně lidí mu pomáhá.“ (Lucembursko, chlapec)
5.5.7 DĚTI Z MENŠINOVÝCH ETNICKÝCH SKUPIN A RODIN PŘISTĚHOVALCŮ Mezi hlavní návrhy, jak řešit otázku práv dětí v této skupině, patřily tyto: zlepšení obecné integrace do místních komunit přístup k rovným příležitostem a informacím o tom, kde lze v případě potřeby získat pomoc podpora dětí, které se o sebe starají samy / těch, které to nejvíce potřebují
Ačkoli většina respondentů uznává, že děti přistěhovalců jsou skupinou, jejímž členům by mohlo hrozit, že jim budou odepřena jejich práva nebo že budou tato práva porušena, mnozí z nich se mnohem více zdráhali přijmout fakt, že by tyto děti měly být podporovány nebo že by jim měla být poskytována stejná pomoc jako jiným skupinám zranitelných dětí. Poměrně hodně se diskutovalo o otázce rasismu. Někteří respondenti se domnívali, že takovéto postoje jsou na ústupu: „Myslím si, že rasismus už není tak vážný problém jako dřív, dnes jsme mnohem víc zvyklí vídat ve škole děti jiné barvy pleti a tak.“ (Španělsko, chlapec) „K diskriminací stále dochází, hlavně u starších lidí, ale mezi mladými lidmi podle mě už moc rasismu není.“ (Francie, chlapec)
Ne všechny komentáře o dětech přistěhovalců však vyjadřovaly podporu či byly pozitivní. Respondenti se často domnívali, že přistěhovalci nejsou zranitelnou skupinou, a že jim jsou naopak udělovány zvláštní výsady, což v nich vzbuzovalo zášť a radikální postoje k dětem přistěhovalců: „Měli jsme jednoho kluka ze… střediska pro přistěhovalce. Stát se o tyhle děti stará mnohem víc než o nás. Dostanou vzdělání, různé kurzy a potom práci.“ (Bulharsko, dívka) „Řada cizinců nechce, aby s nimi do školy chodili Rakušané, i když je to naše země. To je přeci diskriminace!“ (Rakousko, dívka) „Příliš se starají o to, aby dávali peníze takovým, jako jsou uchazeči o azyl, a nefinancují Brity.“ (Spojené království, chlapec) Hlavní rizika pro práva těchto dětí existují podle respondentů v oblastech: omezené školní docházky a účasti ve společnosti kvůli omezeným znalostem jazyka; chudoby; omezeného přístupu ke zdravotní péči; diskriminace a vyloučení ze společnosti
Pro ochranu práv těchto dětí je považováno za klíčové, aby se naučily místní jazyk. Rovněž byl zmíněn význam integrace (a oboustranné ochoty k integraci): „Když budou lidé z jednotlivých kultur udržovat styky jen lidmi své kultury, budou pořád umět jen svůj vlastní jazyk a neseznámí se s žádnými jinými lidmi.“ (Nizozemsko, chlapec)
Mnoho vyjádřených myšlenek o tom, jak by bylo možné práva této skupiny lépe chránit či zaručit, se týkalo potřeby silnější integrace a vzájemného porozumění porozumění; tato potřeba se promítala do postojů, jimiž je třeba se zabývat: „Je třeba víc mluvit o tolerantních postojích a přirozených lidských vztazích.“ (Lotyšsko, dívka)
V některých členských státech mladí lidé navrhli, že by se stát mohl silněji podílet na podpoře integrace: „Společnost by měla uznat, že by měla přijmout také jiné státní příslušníky.“ (Litva, chlapec) „Děti, které přijedou do země bez znalosti jazyka, potřebují péči a učitele… Měli by existovat lidé, jejichž úkolem by bylo tyto děti přivítat v jejich jazyce, aby se uklidnily.“ (Spojené království, dívka)
Několik respondentů navrhlo, aby bylo prováděno více multikulturních činností, které by přispívaly ke vzájemnému poznání: „Ve škole máme dny, které jsou věnovány různým tématům. Například jsme měli ruské dny, tehdy přijeli do školy ruští folkoví tanečníci a měli jsme různá ruská jídla.“ (Estonsko, dívka)
5.5.8 DĚTI Z KOMUNIT ROMŮ, SINTŮ A KOČOVNÍKŮ Nyní se podrobněji zaměříme na komunity Romů, Sintů a kočovníků, o nichž se respondenti konkrétně zmiňovali, a nejprve shrneme názory romských dětí dětí, poté názory ostatních dětí na tyto komunity. Romské děti se často shodovaly v tom, že jsou stejně jako děti přistěhovalců a děti z etnických menšin zranitelné kvůli prostředí, z něhož pocházejí. Jsou vystaveny rizikům, že se budou kvůli omezeným jazykovým znalostem, chudobě, omezenému přístupu ke zdravotní péči, diskriminaci a sociálnímu vyloučení moci jen v omezené míře podílet na školním životě a životě společnosti. Rozhovory byly vedeny se samostatnými skupinami romských dětí ve čtyřech reprezentativních členských
25
státech (Maďarsku, Rumunsku, Španělsku a Spojeném království) a děti byly požádány, aby hovořily o tom, jak vnímají různé problémy, a aby navrhly, jak by bylo možné situaci zlepšit. Mezi návrhy romských dětí, jak řešit otázku práv dětí v této skupině, patřily tyto: mělo by být šířeno více informací a pozitivních zpráv o romské kultuře dětem by mělo být povoleno, aby se začlenily mezi ostatní měly by jim být poskytnuty stejné možnosti vzdělávání měly by být informovány o tom, kde lze získat pomoc
V Maďarsku a Spojeném království bylo předloženo mnoho návrhů, jak vyřešit otázku diskriminace mladé romské populace. Mnoho respondentů je přesvědčeno, že velký význam má osobní kontakt mezi Romy a ostatními lidmi stejně jako podpora pozitivních zpráv o romské kultuře. Někteří se domnívají, že je důležité zdůrazňovat vzájemnost a porozumění, aby se zmenšily problémy izolace: „Lidem by se mělo vysvětlit, že nejsme takoví, jak nás popisují v televizi.“ (Maďarsko, dívka)
26
Maďarské děti uznávají, že mají-li se změnit postoje, má přímý, osobní kontakt mezi romskými dětmi a ostatními dětmi zásadní význam. Ve Spojeném království by mladí Romové rovněž uvítali, kdyby byly šířeny informace o jejich kultuře a lidech: „Lidé by se měli dozvědět o romské kultuře. Měli by poznat, co a jak děláme tak, aby se rozptýlily všechny stereotypy. Je třeba lidem ukázat, že jsme silná komunita, že nás nemůžou ponižovat jen kvůli tomu, co o nás říkají. Tancujeme, zpíváme, hrajeme, děláme, co nás baví.“ (Spojené království, chlapec)
Romské dívky ve Spojeném království s odkazem na pop a hip hop zdůraznily, že populární kultura může mít důležitou úlohu, neboť se jejím prostřednictvím může odlišné etnické obyvatelstvo stát pro většinové obyvatelstvo přijatelnější. Romské děti ve Španělsku vyjádřily názor, že pokud by měly lepší vzdělání, pomohlo by jim to snížit diskriminaci, a s tímto názorem se ztotožnily romské děti v jiných zemích. Bylo zmiňováno, že by romským dětem mohly více pomáhat školy: „Učitelé by vám měli být blízcí a když zjistí, že je ve třídě někdo z chudší [romské] rodiny, měli by této rodině navrhnout schůzku a nabídnout jí pomoc, ať finanční nebo nějakou jinou, setkání s žáky, podle mě mají učitelé velký vliv.“ (Spojené království, dívka)
Jedna romská dívka při diskusi o své romské komunitě vyjádřila názor, že její krajané neznají svá práva a že je potřeba poskytnout jim více informací: „Někdo by jim měli říct, jaká mají práva, protože oni vůbec nevědí, jaká práva mohou mít.“ (Spojené království, dívka)
Někteří mladí Romové se rovněž domnívají, že jim instituce nenabízejí stejnou podporu jako jiným skupinám. Například policie podle nich jejich komunitě nepomáhá. „Jdete na policii, podáte oznámení a oni nic neudělají, měli by se přeci snažit zastavit ty, kteří zneužívají děti.“ (Španělsko, chlapec)
Mezi návrhy ostatních dětí, jak řešit otázku práv dětí v této skupině, patřilo: více vzdělání pro romské děti, aby se mohly lépe začlenit do komunity (a je-li to potřeba, poskytování motivace rodičům, aby děti poslaly do školy) hmotná pomoc
Názory ostatních mladých lidí na romské děti byly krajně smíšené. Někteří o ně vyjádřili určité obavy jako o zranitelnou skupinu. Nicméně stejně jako u dětí z rodin přistěhovalců měli respondenti v mnoha zemích poměrně značné předsudky. Tyto postoje mohou ještě zvýšit jejich zranitelnost. „Jsou automaticky stereotypně vnímány tak, že je třeba si na ně dávat pozor. To je špatné. Mohly by se stát terčem násilí.“ (Irsko, dívka) „Kdykoli se něco stalo, vždycky to bylo dáváno za vinu jim.“ (Rumunsko, dívka)
Připomínky a návrhy k tomu, jak by bylo možné podpořit práva romských dětí, předkládali především respondenti v členských státech, v nichž žije značný počet Romů. Španělští respondenti poukázali na vazbu mezi Romy a bezdomovectvím. Byl navržen program podpory, aby se omezilo odsouvání romských dětí na okraj španělské společnosti: „Mnoho lidí se na ně ani nepodívá, vytěsňují je na okraj, ale neměli bychom se jim tolik vyhýbat.“ (Španělsko, dívka) „Měli bychom jim dát najevo, že je nelitujeme, měli bychom s nimi mluvit, poradit jim, kam mají jít.“ (Španělsko, dívka)
Navrhli, aby bylo vytvořeno více ubytoven a aby byl zvýšen počet příslušníků policie, kteří by tyto ubytovny chránili, a aby byly romským dětem poskytovány informace a jejich rodičům práce, aby nemuseli žebrat, obyvatelstvo by mělo být více vzděláváno, aby se „rozptýlila představa, že Romové jsou nevzdělaní“. Mnoho neromských dětí zdůraznilo, že prvním klíčovým krokem k odstranění překážek, které vznikají z nedorozumění, a k tomu, aby si romské děti dokázaly více uvědomit svá práva, je integrace do škol. Rovněž převládá názor, že romské děti mohou potřebovat dodatečnou podporu, aby se zaručilo, že dokáží využít vzdělávání, které mají k dispozici:
„Romští rodiče nepodporují děti v tom, aby chodily do školy… Mám romského spolužáka a ten doma nemá počítač. Moc se snaží, aby mu to s počítačem šlo lépe, ale prostě nemá šanci.“ (Slovensko, dívka) Postoje dětí jsou velmi podobné v Bulharsku, kde je mnoho respondentů přesvědčeno, že má-li se pro romské děti něco změnit, musí s touto změnou začít především jejich rodiče. „Možná kdybyste to řekli takhle: „Pošlete děti do školy a dostanete finanční podporu.“ To by mohlo věci trochu změnit.“ (Bulharsko, dívka)
27
Příloha – Příručka k diskusi KVALITATIVNÍ STUDIE EUROBAROMETRU – PRÁVA DÍTĚTE TEMATICKÁ PŘÍRUČKA PRO SPECIALIZOVANÉ SKUPINY PŘEDBĚŽNÉ ÚKOLY PRO RESPONDENTY Před účastí ve skupině budou děti požádány, aby splnily krátký předběžný úkol, který přispěje k tomu, aby setkání hned zpočátku probíhala rychle a hladce. Děkujeme vám, že jste souhlasili s účastí v této výzkumné studii. Jejím cílem je zjistit, co děti a mladí lidé považují za důležité k tomu, aby se měli dobře. Budeme také hovořit o některých věcech, které mohou blahobyt dětí a mladých lidí poškodit, a zamyslíme se nad tím, co lze učinit pro to, aby se takové věci nestávaly, nebo co by děti mohly udělat, když s nimi někdo jedná nebo zachází způsobem, který se jim nelíbí. Než přijdete na setkání, rádi bychom vás požádali, abyste se chvíli zamysleli nad tím, jaké to je být dnes dítětem / dospívající mládeží. V níže uvedené tabulce zkuste uvést pět věcí, kterou jsou podle vás na tom, být v současnosti dítětem / dospívající mládeží, dobré, a pět věcí, které jsou na tom špatné.
Co je na tom, být v současnosti dítětem /
Co je na tom, být v současnosti dítětem /
dospívající mládeží, dobré
dospívající mládeží, špatné
1
28
2 3 4 5 Pokud vás žádné věci nenapadnou, zkuste si o tom promluvit s přáteli nebo s rodinou. Nezapomeňte si vzít tento seznam s sebou. Bude důležitou součástí večera a ti, kdo si seznam nepřinesou, se bohužel nebudou moci setkání zúčastnit.
Tematická příručka pro specializované skupiny 1. ÚVOD (10–15 MINUT) Počáteční rozehřátí a seznámení se s dětmi, zároveň je dětem umožněno, aby se spolu začaly cítit bezpečně. Rovněž je třeba snažit se porozumět jejich osobní situaci, rodinným poměrům a prioritám, abychom mohli později během diskuse přizpůsobit a upravit dotazy. • • • •
Moderátor Osoba TNS Nezávislá osoba
• • • • • • • •
Postup Důvěrné Žádné správné / špatné odpovědi Všechny názory jsou důležité Úvahy o tom, jaké to je být v dnešním světě dítětem / dospívající mládeží Projekt probíhá v celé EU, v každé zemi hovoříme s lidmi, jako jste vy Audio / video záznamy (ve vhodných případech) Shlédnutí (ve vhodných případech)
Vysvětlete účastníkům, že když používáme slovo „dítě“, myslíme tím každého, komu ještě nebylo 18 let. • • • •
Respondenti Jméno Rodina (rodiče, sourozenci atd.) Co vás baví
2. JAKÉ TO JE BÝT DNES DÍTĚTEM (15–20 MINUT) Určit otázky, které děti znepokojují a které se jich silně dotýkají. Je třeba pochopit, proč jsou tyto otázky důležité, a určit životní oblasti, v nichž by děti mohly mít pocit, že jim někdo v něčem brání, že jsou omezovány nebo že se někdo snaží mařit jejich úmysly – oblasti, v nichž by jejich práva nemusela být respektována. Respondenti jsou požádáni, aby si prohlédli svůj předběžný úkol – zeptejte se, co uvedli jako dobré věci, snažte se na tabuli nebo velkém listu papíru shrnout všechna hlavní témata, která respondenti formulovali a na něž později budete moci odkazovat. • • •
Co je na tom, být v současnosti dítětem / dospívající mládeží, dobré Jak jste na tyto věci přišli Co si o nich myslí ostatní
Znovu se podívejte na předběžný úkol – nyní je požádejte, aby se soustředili na to, co je špatné, a sestavte seznam hlavních témat. • • •
Co je na tom, být v současnosti dítětem / dospívající mládeží, špatné Jak jste na tyto věci přišli Co si o nich myslí ostatní
Oba seznamy uchovejte, aby bylo možné na ně v průběhu setkání odkazovat.
29
3. PRÁVA DĚTÍ – POROZUMĚNÍ A POSTOJE (25 MINUT) Představit myšlenku práv a určit, do jaké míry děti této koncepci rozumějí. Na tomto základě je pak třeba začít uvažovat o možném rozsahu práv dětí a zkoumat jejich názory na práva, které by bylo možné vztáhnout i na jiné skupiny dětí. Při práci se skupinou použijte tabuli a sestavte schéma všech lidí (jednotlivců nebo skupin), kteří je v životě ovlivňují. • • • • •
Kdo kromě vás rozhoduje o věcech, které mají vliv na váš život Může se jednat o důležité vlivy, které se mohou dotýkat všech Nebo o slabé vlivy, které se dotýkají pouze vás nebo vašich přátel Jakým způsobem (způsoby) ovlivňují váš život Je to dobře, nebo špatně (nebo to závisí na okolnostech?)
Toto schéma uchovejte, aby bylo možné na ně v průběhu setkání odkazovat. • • • • •
Domníváte se, že se můžete dostatečně podílet na rozhodnutích, která ovlivňují váš život Proč (ne) Jakým způsobem Kde můžete vyjádřit své názory Jak lidé vašim názorům naslouchají
Snažte se, aby diskuse nezabředla do podrobností o rodičovské kontrole, např. o tom, že dětí nesmějí zůstat venku pozdě do noci, že musí dělat domácí úkoly atd. Je-li to nutné, vraťte se k prvnímu bodu tohoto oddílu; soustřeďte se na lidi, kteří mají vliv na život mladistvých. • • •
30
V jakých případech byste uvítali, kdybyste mohli rozhodování ovlivnit, a jakým způsobem byste chtěli tento vliv uplatnit Proč podle vás nemůžete rozhodování více ovlivňovat Existují podle vás ještě další způsoby, jak by ostatní měli brát váš názor na vědomí
Stručně shrňte klíčové body dosavadní diskuse a spojte je s koncepcí lidských práv • • •
Zná někdo z vás sousloví „lidská práva“ Co to znamená Jaká práva podle vás lidé mají
• • •
A co práva dětí, jsou jiná než práva dospělých V čem / jak Proč
V tomto bodě zdůrazněte, že nyní hovoříte o právech dětí obecně, tedy o právech dětí z různých prostředí, právech mladších dětí stejně jako dětí v jejich věku. Je-li to nutné, připomeňte účastníkům, že dítětem označujeme každého, komu ještě nebylo 18 let. • •
Jaká práva podle vás děti mají Jaká práva by podle vás děti mít měly
Se skupinou sestavte seznam práv dětí. Seznam nemusí být vyčerpávající, ale měl pokud možno zachytit hlavní otázky a obavy respondentů – je-li to vhodné, poukažte na dřívější úvahy. Tento postup by měl využít také moderátor, aby respondentům pomohl dosáhnout jednoznačné shody na koncepci práv a tuto koncepci pochopit.
4. PRÁVA DĚTÍ – OCHRANA (20 MINUT) Zprostředkujte respondentům obecnější pohled na práva dětí a následně zkoumejte, jak by podle nich mohla být tato práva chráněna a jak by bylo možné předcházet jejich porušování. Snažte se, aby se diskuse pokud možno soustředila na to podrobnosti
o tom, co by chtěli / co zažili / jak by reagovali atd. Na závěr tohoto oddílu popíšeme některé scénáře, abychom dětem pomohli zaměřit se na klíčové oblasti násilí, chudoby a neviditelných dětí. Pokud přirozeně nevznikl seznam důležitých práv – použijte plakát 1 se seznamem práv, která děti / dospívající mládež často zmiňují, a diskutuje o nich. • • • •
Co si o těchto právech myslíte Domníváte se, že to jsou práva, která by děti měly mít Je na seznamu něco, co do něj nepatří Proč
•
Když jste si prohlédli tento seznam práv, napadá vás nějaká skupina dětí nebo dospívajících lidí ve vaší zemi a v Evropě, která by mohla být obzvláště ohrožena (tzn. Že možná nejsou řádně stanovena či chráněna jejich práva). V jakých oblastech by podle vás mohly být tyto skupiny obzvláště ohroženy? Jaký je k tomu podle vás důvod?
• •
Pokud je to nutné, vysvětlete, že „Evropou“ máme na mysli EU, a tudíž ne Rusko, země balkánskéno poloostrova atd. Pokud nejsou následující témata vymezena spontánně, představte každé z nich s důrazem na eu a soustřeďte se na výše formulované otázky:
• • • • • • •
Děti, které žijí na ulici / žebrají Děti z extrémně chudých rodin Děti přistěhovalců, které do Evropy přicestují samy nebo s rodinou Děti, které jsou obětí fyzického / citového násilí nebo šikany (doma, ve škole atd.) Děti, které jsou obětí diskriminace a rasismu Děti (s postížením či bez něj) žijící v ústavech (např. V ústavech pro děti se zvláštními potřebami nebo sirotčincích, v nichž může být riziko zneužití vyšší) Děti, které nemají rodiče nebo o které se rodiče nejsou schopni starat
• • •
Existují nějaké další skupiny dětí, jejichž práva by podle vás měla být obzvláště chráněna či prosazována Které skupiny Proč je třeba věnovat jim zvláštní pozornost
Zaznamenejte si konkrétní skupiny dětí nebo situace, které respondenti označí, aby bylo možné prozkoumat je v oddíle 5.
5. PRÁVA DĚTÍ – POMOC A PODPORA (20 MINUT) Zjistit, co by se podle nich mělo / mohlo udělat, aby byla práva dětí více podpořena a lépe chráněna. Začneme tím, že se zaměříme na zranitelné skupiny, o nichž se diskutovalo v oddíle 4, a položíme si dotaz, co by ještě mohl svět dospělých udělat. Poté se respondentů zeptáme, co by dělali, kdyby měli pocit, že jsou porušována jejich práva, a co může udělat svět dospělých, aby jim pomohl. Když se zamyslíme nad těmito více ohroženými skupinami dětí v eu, co by mohl svět dospělých udělat, aby je více podporoval / lépe chránil? • • • •
Co mohou děti v takovýchto situacích dělat, když potřebují pomoc při ochraně svých práv Co dalšího by se pro ně podle vás mohlo / mělo udělat Co by jim podle vás nejvíce pomohlo Jak by o ně mělo být postaráno / jak by měly být podporovány / chráněny
Znovu se podle potřeby zaměřte na konkrétní oblasti, na něž byl kladen důraz v oddíle 4 (a na jakékoli další oblasti, které skupina navrhla): • • • • •
Děti, které žijí na ulici / žebrají Děti z extrémně chudých rodin Děti přistěhovalců, které do evropy přicestují samy nebo s rodinou Děti, které jsou obětí násilí nebo šikany (doma, ve škole atd.) Děti, které jsou obětí diskriminace a rasismu
31
• •
Děti (s postížením či bez něj) žijící v ústavech (např. V ústavech pro děti se zvláštními potřebami nebo sirotčincích, v nichž může být riziko zneužití vyšší) Děti, které nemají rodiče nebo o které se rodiče nejsou schopni starat
Poté se soustřeďte na vlastní skupinu. Požádejte účastníky, aby pracovali v párech: • • • •
Co byste dělali, kdybyste měli pocit, že jsou vaše práva ohrožena, nebo kdyby vám byla vaše práva odepřena doma, ve škole nebo jinde Kam byste šli Na koho byste se obrátili Co by se podle vás stalo
Je-li to nutné, připomeňte účastníkům, že právy nemáme na mysli, že někdo může zůstávat venku pozdě do noci atd. Jakmile úkol splní, požádejte je, aby diskutovali o tom, co napsali, a zjistěte proč. Takže máte pocit, že víte, co dělat, kdybyste se domnívali, že jsou vaše práva ohrožena: • • • •
Doma Ve škole Jinde Proč (ne)
Co by mohl svět dospělých udělat, aby vás nebo jiné děti a dospívající lidi v každé z těchto situací podpořil • • • • •
Co byste změnili, kdybyste mohli Pokud jsou ještě další způsoby, jak reagovat / stěžovat si / něčeho dosáhnout, jakým způsobem byste se o nich dozvěděli Chce-li někdo dětem / dospívající mládeži poskytnout informace, jak by to mohl udělat Kam půjdete, když se chcete něco dozvědět Jaké věci byste považovali za užitečné
32
6. ZÁVĚREČNÉ ÚVAHY (20–25 MINUT) Tento oddíl je příležitostí věnovat se otázkám či tématům, které nebyly dostatečně projednány v předchozích částech setkání skupiny, a formulovat klíčové věci, které by děti rády změnily. Na tento oddíl jsme vyčlenili poměrně hodně času, abyste mohli důkladně prozkoumat všechny otázky, které respondenty zajímají, aby věnovat se záležitostem, které nebyly v předchozí diskusi prozkoumány. V tomto oddíle můžete také prozkoumat některá témata z instruktážních materiálů, na která by podle vás mohla mít skupina určité názory. Kdybyste na jeden den mohli být premiérem, co byste udělali, abyste děti v
více podpořili a lépe chránili • • • • •
Co podle vás nejvíce pomohlo chránit práva dětí Jak byste toho dosáhli Chtěli byste ještě něco doplnit Je ještě něco, o čem jste ještě neměli možnost se zmínit Poděkujte respondentům a ukončete diskusi
Evropská komise Práva dětí viděná jejich vlastníma očima Lucemburk: Úřad pro publikace Evropské unie 2011 – 36 s. – 21x29,7 cm ISBN 978-92-79-19033-9 doi:10.2758/56846
DS-31-11-005-CS-C
doi:10.2758/56846