1. května panovalo nejkrásnější počasí právě v rodném kraji Josefa Kubálka. Bylo jasno, padaly teplotní rekordy (23,3°) a všude kolem převládala optimistická žlutá a uklidňující zelená barva. Právě v tento den se uskutečnila 1. jízda MEMORIÁLu JOSEFA KUBÁLKA nazvaná „S kolem kolem Svídnice“. Ve zkratce: Začátek a konec cesty Svídnice (okr.Nymburk). Délka trasy 21,5km. Čas strávený na kole, včetně pořizování fotodokumentace, 3 hodiny. Obtížnost lehká. Dojmy nezapomenutelné. Odpočinek naprostý. Počet cyklistů 2. Tak vypadala celá cesta na mapě (oranžová).
Jak to všechno bylo, Vám bude na další stránce vyprávět a ukazovat Vendula a Markéta. Po příjezdu do Svídnice už šlo všechno neuvěřitelně hladce. Parkujeme za budovou staré školy na severním konci návsi. Připravujeme kola, přilby a speciální cyklistické oblečení s logem školy a HLAVNĚ svačinu.
Něco málo o Svídnici. Svídnice je malebná vesnička ležící 20km severně od Poděbrad. Dnes je součástí nedaleké obce Dymokury. Jméno Svídnice je odvozeno od keře svídy obecné. Zajímavosti – socha Nejsvětější trojice, zvonička, jednotřídní škola s pamětní deskou prof. Josefa Kubálka, pomník padlým v 1. sv. válce…
Celou Svídnicí prochází naučná stezka s informačními tabulemi (tabule č. 4 je věnována profesoru Josefu Kubálkovi… a je v ní zmínka i o naší škole).
Na poměrně dlouhé návsi, proti tabuli č. 4, stojí také rodný dům Josefa Kubálka.
A jedééém. Vyrážíme od rodného domu Josefa Kubálka (v mapě č. 1)
Opouštíme Svídnici její severovýchodní částí (č.2). Během příjemného sjezdu
k železniční trati míjíme malebný hřbitov po levé straně.
Za přejezdem odbočujeme vpravo a hurrrá do Dymokur (č. 3).
Před Dymokurami mírně stoupáme (č.4 a 5)
Vjíždíme do Dymokur (č. 6).
Něco málo o Dymokurech. Dymokury leží 15 km severně od lázeňského města Poděbrady. V okolí se rozkládají lesy a rybníky Pustý, Jakubský, Komárovský, Vražda a řada menších, jako vzpomínka na středověké rybníkářské hospodaření. Zajímavosti – zámek (dnes opět v rukou Czerninů), kostel Zvěstování Panny Marie, bývalý pivovar…
Dymokury opouštíme severovýchodním směrem (č.7).
Během dalšího příjemného sjezdu míjíme vlevo dymokurskou školu s dětským a sportovním hřištěm a kamenictví Donát vpravo (č.8).
Na konci obce zahýbáme za tratí vpravo a hned za můstkem ostře vlevo…a ejhle, kde se vzala, tu se vzala, závora (č.9).
Za vodou (Pustý rybník) odbočujeme vlevo a pak se mírně děsíme, když modrá značka odbočuje na pěšinu vpravo, přímo vzhůru do lesa (č.10). Protože má náš výlet v názvu „s kolem“ nikoli na kole, můžeme i tlačit (č.11).
Po pár metrech se cesta rozšiřuje a narovnává (č.12).
Je nutné pravidelně doplňovat tekutiny a hlavně zahnout vlevo. (č.13).
Krásný lesní úsek (č.14).
Barevné hospodářství a za ním… dobrodružný sjezd lesem ke Komárovskému rybníku (č.15).
Komárovský rybník nás vítá ohlušujícím skřehotáním žab. No, rybník, on tam byl, ale pak se hráz protrhla a voda utekla do Křince (č.16).
Protrhlá hráz nám znemožnila pokračovat dál po naplánované cyklotrase. Musíme se tedy otočit a hledat jinou cestu (č.17).
Jak je ale známo, všechny cesty vedou do…Svídnice. I když, cestou, necestou, polem, nepolem (s malotraktorem?).
A ty výhledy.
Známá křižovatka pod Svídnící (č.3), tentokrát z druhé strany. Jedeme opět vpravo (č.18).
Za přejezdem odbočujeme vlevo (č.19) a překonáváme terénní vlnku. Za ní se můžeme rozhodnout, zda pojedeme do Nových Zámků po silničce nebo soukromé cestě těsně kolem luxusního penzionu. Všechny cesty se ale sejdou u můstku přes říčku Mrlinu. My jely po silničce.
Za můstkem přes Mrlinu odbočíme na křižovatce vlevo (č.20) a čeká nás stoupáníčko kolem vrchu Kuncberk, kde kdysi stál hrad.
Odměnou je pak klesání, sjezd do Křince (č.21)…
…a odpočinek v parku u křineckého zámku (č.22).
Něco málo o Křinci. Možná byste nečekali, že je zde k vidění (vlastně k přejití či přejetí) kulturní památka České republiky - železobetonový most z r.1915, osazený barokními sochami čtyř živlů. Dalšími zajímavostmi, kromě zámku a zámeckého parku, je socha sv. Jana Nepomuckého a socha sv. Jiljí na náměstí, kostel sv. Jiljí a přírodní památka - vrch Chotuc s bývalým židovským hřbitovem na úpatí. Nevídanou věc ocení žízniví cyklisté na náměstí - automat na vodu. Za korunu necelý půllitr! A kdo je hýřil, může si dát za dvě koruny sodu!!
Opouštíme Křinec východním směrem přes most se čtyřmi živly na něm a třemi nutriemi pod ním.
Projíždíme kolem nádraží a přes přejezd uhýbáme vlevo směrem na Zábrdovice (č.23).
Zhruba uprostřed Zábrdovic, které jsou součástí Křince, uhýbáme před kapličkou doleva mezi domy a překonáváme největší převýšení naší cesty (č.23).
Ocitáme se na travnaté polní cestě s výhledem na Svídnici schovanou v údolí pod námi (č.24).
Poslední společné foto u památné hrušky se Svídnicí v pozadí (č.25). Na konci polní cesty zabočujeme vlevo a sjíždíme do Svídnice (č.26), projíždíme náves, vracíme se zpět k autu a říkáme: „To byla NÁÁÁDHERA“.
Mapa bez popisků, pro srovnání.
Závěrem něco pro štěstí.
Na shledanou při 2. jízdě Memoriálu Josefa Kubálka se těší Vendula a Markéta.
