I
ČESKOSLOVENSKÁ
I
VĚDECKÁ SPOLEČNOST
I
PRO MYKOLOGII
I
i
C E
S K A
41 1 ACADEMIA/PRAHA
ťJN O R 1987 I S S N 0009 — 0476
Če s k á
m y k o l o g i e
Č asopis Čs. v ě d e c k é společnosti p ro m y k o lo g ii k š íře n í zn a losti hub po stránce v ěd e c k é i p ra k tick é Ročník
41
Číslo
Vedoucí
redaktor:
l
Onor
1987
p ro f. R N D r. Zdeněk Urban, DrSc.
rada: R N D r. Dorota Brillová, CSc.; R N D r. Petr Fragner; M U D r. Josef Herink; R N D r. Věra Holubová, CSc.: R N D r. František Kotlaba, CSc.; R N D r. Vladimír Musílek, D rSc.; R N D r. Jan Nečásek, CSc.; In g. Cyprián Paulech, CSc.; p rof. R N D r. Vladimír Rypáček, DrSc., člen k oresp on d en t Č S A V ; R N D r. Miloslav Staněk, CSc. Redakční
Výkonný
redaktor:
R N D r. Mirko Svrček, CSc.
P řís p ě v k y za s íle jte na adresu v ýk o n n éh o red a k to ra : 115 79 P ra h a 1, V á c la v s k é nám . 68. N á ro d n í m uzeum , te le fo n 26 94 51—59.
4. sešit ročn ík u 40 v y š e l 7. listop ad u 1986
OB SAH Z. O. M. Z. V.
D. P. Z. L. J. J. S.
U r b a n , Z. M. A z b u k i n a a J. M a r k o v á : P u c c in ia u rb an i S a v ile 1 na sovětsk ém D á ln ém v ý c h o d ě .......................................................................... F a s s a t i o v á , A. K u b á t o v á , K. P r á š i l a M. V á ň o v á : M ik r o 8 sk op ick é houby v a rc h iv n ím p r o s t ř e d í ............................................................. S v r č e k : N o v é n eb o m én ě zn ám é diskom ycety. X V ..................................................16 P o u z a r : T a x o n o m ic k á studie o resu pin átních houbách I I I .................................... 26 Holubová-Jechová: Stu d ie o kubánských h y fo m yc e te c h V . Šest n o vých druhů h y fo m yc e tů z č e led i D e m a tia c e a e n a lezen ých v p ro v in c ii H a v a n a ................................................................................................................................. 29 Brillová: V n ú tro d ru h ová v a r ia b ilita cerk osp óry r e p o v e j . . . . 37 F r a g n e r a E. K u n z o v á : O tázka sp oleh livosti m ik rosk op ick éh o p rů kazu k vasin ek v r o z t ě r e c h ................................................................................................46 M i š u r c o v á , F. N e r u d a V. M u s í l e k : T e sto v á n í prod u k ce syřid lov ý c h enzym ů u b a z id io m y c e t ů .........................................................................................50 H a g a r a: F la m m u lin a fe n n a e B as v Z áp ad n ých K a rp a to c h . . . . 54 Š p a č e k : Sté v ý r o č í n a rozen í E duarda B au d yše (1886—1 9 6 8 )............................ 57 Š p a č e k : P ře d sto le ty se n a ro d il R ic h a rd P icb a u er (1886—1955) . . . 59 Š e b e k : V ý zn a m n á ž iv o tn í ju b ile a členů Čs. v ě d e c k é společnosti p ro m y k o lo g ii v roce 1986 61
R e f e r á t y o l i t e r a t u ř e : E. K its v a n W a ve re n , T h e B ritish species o f P s a th y re lla (M . S vrček , str. 63); R. R y v a rd e n , N o rth A m e ric a n p olyp ores I (F. K o tla b a a I. Jablonský, A . Srb a V . Šašek, P ě sto v á n í je d lý c h hub 45). Přílohy:
černobílé
Dutch, F re n c h and L . G ilb e rts o n a L. Z. P ou zar, str. 25); (M . H ejtm á n ek , str.
tabule:
I. P u ccin ia s ie ve rs ia e subsp. sieversiae II. P u ccin ia sie ve rs ia e subsp. tatrensis I I I . — IV . P u c c in ia u rbani O b s a h r o č n í k u 4 0 (1 98 6) j m e n h u b (M . S v rč ek )
a seznam
rodových
a
druhových
I
ČESKÁ
MYKOLOGIE
I
Č A SO PIS Č E S K O S LO V E N S K É V ÉD EC K É SPO LEČN O STI PRO M Y K O L O G II
I
R O Č N ÍK 41
1987
I
Puccinia urbani Savile in the Soviet Far East
I
Puccinia urbani Savile na sovětském Dálném východě
SEŠIT 1
I
Z d e n ě k U rb a n , Z in a id a M . A z b u k in a and Ja roslava M a rk o v á
I I I I I I I I
P u c c in ia u rb a n i S a v ile on N o v o s ie v e rs ia g la cia lis (A d a m ) F. R o lle is record ed fro m M agad an sk region . T h e m a te ria l studied is com p ared w ith the ty p e c o lle c tio n and w ith o th e r rusts possessing scu lp tu red teliosp ores and p a ra s itizin g on G e u m s. 1.: P. sieversia e and P. sieversia e subsp. tatrensis. T h e ch aracter o f spores is docum ented b y b io m e tric data and S E M m icrophotographs. I t is suggested th at h ost-gen era N ov o s ie v e rs ia , A co m a s ty lis and O re o g e u m should be treated rath er as subgen era o r sections o f th e s in g le genus, viz. G eu m .
I I I I I ■
Je u ved en popis P u c c in ia u rb a n i S a vile , k te rá b y la n alezen a v M agad an ské ob lasti v R S F S R . M a te r iá l je sro v n á v á n s ty p em a s d alším d ru hem rzi na G e u m s. 1.: P. sieversia e a P. sieversia e subsp. tatrensis. C h arak ter te lio spor j e d oložen b io m e tric k ý m zp ra c o v a n ím a fo to g r a fie m i z rastro vacíh o EM . V ý s le d k y naznačují, že j e sp rá vn é p o v a žo v a t ro d y N o v o sie v ers ia , A c o m a stylis a O re o g e u m za p o d ro d y nebo sekce jed in éh o rodu G eu m .
I I I I ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ I ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ I
Pu ccin ia u rban i was described on G eum ca lth ifo liu m J. E. Sm. in Rees (subgenus Acom astylis) from British Columbia (Canada), Coast Mts, near Bella Coola (S avile 1974). A zbu kina (1984) records and describes Puccinia sieversiae Arth. on Novosieversia glacialis (A dam ) F. Bolle from the Soviet Far East. A thorough revision o f the origin al collection ga ve evidence that the Far Eastern rust d iffered above all by its teliospore measurements from Puccinia sieversiae studied in detail in previous papers (Urban 1948, 1967). Later on the problem was consulted w ith Dr. Doug B. O. S avile w ho first drew attention to that the rust m ight be identical w ith P. urbani. In his letter (O ctobre 21, 1985) he w rote: “ As it (P. urba n i) was discovered on the coastal mountains o f the Pacific Northw est, it is of course, possible that it occurs also in eastern Siberia. V arious plants and fungi occur in B. C., and also Japan or Kam chatka . . . “ . Through the kindness o f Dr. S avile and Dr. J. A. Parm elee (N ation al M ycological Herbarium , Canada) w e obtained photom icrographs o f the teliospores of Puccin ia urbani type. In addition to this, Dr. Parm elee in his letter (January 7, 1986) w rites: “ The o n ly other observation o f note is that s o m e t i m e s 2 germ pores are present in the lo w er cell o f some teliospores“ . The new thorough exam ination o f the Far Eastern rust gave evidence that the same could be observed on as upper as lo w e r cells o f its teliospores (see fig. 1). N o w w e are convinced that the rust under discussion is really P uccinia urbani. Telia amphigenous, m ore and la rg er on the upper side, circular, 1 — 1.5 mm in diam., o ften covered w ith ruptured epiderm is or w ithout it, dark chestnut
I
to
Tab. 1. Teliospore characters o f Puccinia on Geum with sculptured walls H ost
P u ccin ia sieversiae
Geum rossu var. turbinatum
Locality
n
U tah U inta Mts.
Teliospores (|xm)
A ( [i.m)
M 30 —39 X 16 —22
pi
> Utah U inta Mts. Spirit Lake
.g 50
3 1.3-40.0
X 15.5-22.5
_ P u ccin ia sieversiae subsp. tatrensis
Geum reptans
Pu ccin ia urbani
Geum calthifolium
CSSR Temnosmrečinová dolina ČSSR Mengušovská dolina
35.2 ±
4.2 X 20.3 ± 2 . 7
g
33.5 i
1*5 X 20.5 i
0.3
H
32.8 ±
4.4 X 20.3 ±
2.7
^
g 2 140
28.2 — 38.5
x 18.2 — 23.0
£ 50
27.5 — 36.3
X 17.5 — 22.5
I— *
Novosieversia glacialis
British Columbia Ooast Mts. B ella Coola Magadanskaja oblast Bolšoj Anjuj
§ ** 2 8 -5 2 x 12.5-21
50
40.5 — 47.5
X 16.5— 19.5
44.3 ±
3.5 X
18.2 ± 1-5
cj
i k.
Tab. 1. continued
^ n
W a ll
([¿m)
-
-
Apical thickening (fi.ni)
_
x (fxm)
> Authority
M
________________________
d 1.5 — 2.5
Pu ccinia sieversiae 50
2 .0 -2 .5
4.0— 0.0 ►> 3 .5 -5 .0
Arthur and Jackson, 1922 4.4 ±
1.1
Urban, 1967
*-3
------------------------------------------------------— -----------------------------------------------------------------------------------------------Puccinia sieversiae subsp. tatrensis
s >
g 80
cca 2.3
3.3 —6.2
4.6 i
0.3
Urban, 1948
: 50
£>
---cca 2.5
4 .0 -6 .5
5.0 ±
1.3
Urban, 1967
v ^
_____________________________________________________________________________________________________O >—< .
.
Puocm ia urbani
50
1.5— 2.2 cca 2 — 3
2.0 —3.5 (5) 5.0 — 7.0
6.0
0.9
Savile, 1974 Urban and Marková
2 «
C
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------w Cd
> t— i
w
Č e s k á m y k o l o g i e 41 (i) 1987 brown, pulverulent. Teliospores m ostly fusiform , hardly constricted at septum, 40.5-47.5 X 16.5-19.5 (36.5-51.25 X 15.0-21.25) ¿tm, x = 44.31 X 18.18 ¿¿m (n = 5 0 ). W all 2 — 3 ^m thick, chestnut, above pores 5.0 — 7.0 (4.5 —8.0) ^ m thick and turning into hyaline, x = 6.03 ¡¿m (n = 50). On the surface the spores are fa in tly unregularly rugose w h at is visib le on pores but not so on the con tour line. Pedicel colourless, deciduous, short. On N ovosieversia glacialis (A dam ) F. Bolle, M agadansk region, district of Bilibinsk, basin o f the Bolšoj A n ju j river, riv e r Bystrjanka, 26. V II. 1980), leg. L. N. V asiljeva. Herb, o f the Institute of B iology and P ed olo gy Acad. Sci., V la divostok. This collection was compared w ith P u ccin ia sieversiae A rth . subsp. sieversiae from G eum rossii var. tu rb in a tu m (U S A , Utah, U inta Mts., S pirit Lake, leg. J. F. Hennen) and w ith P. sieversiae subsp. tatrensis Urban, on P arageu m reptans (Czechoslovakia, V ysoké Tatry, Tem nosm rečinová dolina, leg. Z. Urban and Mengušovská dolina, leg. M. Tom ková-Součková). Teliospore characteristics see Tab. 1 and SEM photo. In ligh t m icroscope and m ilk acid preparation the surface o f teliospores can be characterized as fo llow s: Puccin ia urbani — subtile rugose by v e r y low , unregular crests in fo rm o f a mesh so that the spores seem smooth. Th e rugosity is m ore conspicuous only above germ pores. Th e spores are evid en tly longer than in P. sieversiae and m ostly fusiform . P uccinia sieversiae subsp. sieversiae — re la tive ly regu larly and fin ely verrueose rugose, both cells often rather conical tow ards the ends. Puccin ia sieversiae subsp. tatrensis — irregu la rly and m ore coarsely verrueose rugose. Both cells are m ore globular. Th e Puccin ia rusts on G eum s. 1. w ere discussed fo rm erly b y Urban (1948, 1967) and S avile (1974, 1979). Besides also evolu tion ary problems of G eum w ere embraced. It seems real that all m icrocyclic rust species m entioned above w ith slender, deciduous pedicel and sculptured w a ll are evolu tion ary m ore advanced than p rim itive smooth — spored ones lik e P u ccin ia gei M cA lp. (Tas mania, N e w Zealand), P. g e i-p a rv iflo ri M cN abb (N e w Zealand) and P. waldsteiniae Curt, ex Peck on W aldsteinia sp. div. w ith a northern disconnected circumpolar area. This fact evid en tly goes hand in hand w ith evolu tion ary age o f their hosts. The systematiscs of G eum s. 1. seems to be subject of yet not finished studies (see m ore recent paper b y Bolle, 1933, Nakai and Hara, 1935, Juzepčuk, 1941 and G ajew ski, 1957). C erepanov (1981) in his list of vascular plants o f U SS R follow s the n arrow generic concept o f Juzepčuk. The same interpretation is to be found in m any other papers dealing w ith flora of the S oviet F a r East. According to this n arrow concept the host plants of Puccin ia w ith sculptured teliospores on G eum s. 1. belong to fo llo w in g genera: P. sieversiae subsp. sieversiae — Acom astylis rossii (R. Br.) G reene var. tu r binatum (Rydb.) C. L. Hitchc. P. sieversiae subsp. tatrensis — Parageum reptans (L.) K rá l P. u r b a n i .................................— Parageum ca lth ifo liu m (M enz.) N akai et Hara — Novosieversia glacialis (A dam ) F. Bolle On the other hand there is a tendency fo r a broad concept o f the genus G eum (e. g. V orošilov 1982). A new, com plete taxonom ic elaboration is missing and 4
URBAN, A Z B U K IN A ET M A R K O V A : PU C C IN IA URBANI th erefore eve ry even fragm en tary idea is sometimes very stim u lative: see e. g. Hulten (1960) in his Flora o f the A leu tian Islands w h ere G eum is presented in his broad sense and the genus A com astylis holded as unjustified and super fluous. In N. A m erica G eu m tu rb in a tu m , fo rm erly as an individual species, is recently considered as G. rossii var. tu rb in a tu m (Hitchcock et al. 1961). The
1.
Puccinia urbani on Novosieversia glacialis; som e cells w ith 2 g e rm pores (X1000).
genera Novosieversia and A com astylis (the last represented in the Far East by A. rossii) are, according to Jurcev (1968, 1984) genetically v e r y near each other; they should be understood most lik e ly as subgenera o r sections o f the same one genus. M ay be that this idea led recen tly Chochrjakov (1985) to the rear rangem ent o f N ovosieversia glacialis into the genus A com astylis: A. glacialis (A dam ) K h o k h rja k ov; this v ie w is not presented, how ever, by Jurcev (1984). W hat about ca ryology the genus G eum s. 1. o f the northern hem isphere is u niform : the basic chromosome num ber is 7. N o ta b le is th e g eo gra p h ic
d istrib u tion o f host species p ara sitized b y species of
Puccinia m en tion ed. T h e g eo g ra p h ic areas o f Geum rossii, G. calthifolium and G. glaciale a r e contiguous and p e n e tra te in K am ch atk a. T h e area o f G. glaciale is re stricted to East S ib e ria n and A la s k a n arc tic m ou n tain tundra and to a lp in e zo n e o f S ta n o v o je and S e v e ro b a jk a ls k o je n a g o rje and to K o d a r M ts. in th e N . and N . E. o f L a k e B ajk al. O n th e oth er hand Geum rossii has its m ain area in th e N . E. A s ia and N . W . A m e ric a (A la s k a and R o c k y M ou n tain s) ly in g s y m m etric a lly on lands o f both con tinents. Its m ost w e s te rn lo c a litie s a re in th e eastern p a rt o f K o ly m a R id g e (O m olon -O chotsk d iv id e ) and in th e cen tra l p art o f S e v e rn y j A n ju j R id ge . B esides Chukotski P en in su la and A n a d y r M ts. it is d istrib u ted fro m K o ry a k s k i R id g e through m ountains o f N orth ern , C en tra l and East K a m ch a tk a to C om m an d er Is., A le u tia n Is., P r ib ilo f Is., St. M a tth e w I. and N u n iv a k I., P e n in su la o f A la s k a and K e n a i P en . T h e d istrib u t io n o f Geum rossii in th e A m e ric a n arc tic region s proceed es fu rth e r in the K u sk ok -
5
Č e s k á m y k o l o g i e 41 (i) 1987 w im Mts., S ew a rd Peninsula, B rook s R ange, R ich ard son M ts. and in th e C anad ian a rctic arch ip ela go (M e lv ille I., A x e l H e ib e r g I. and E ls m ir I.). O u t o f th e arc tic zone Geum rossii is sp read in the A la s k a R an ge, W r a n g e ll M ts., W h ite Mts., in the m ou n tains on u pper Y u k o n and in M a c k en zie M ts. F u rth e r to th e south this species is reco rd ed fro m R o c k y M ts. in S. E. B ritish C o lu m b ia and N. M on tana. In this last cou n try th e north ern nom in ate v a r ie ty rossii is in te rg ra d ie n t w ith var. turbinatum w h ich is sp read fro m C en tra l and W . M on tan a a lo n g th e R o c k y M ts. to U tah, N eva d a , A r iz o n a and N e w M e x ic o . R a th e r isolated is th e p op u lation in W a llo w a Mts. in N. E. O regon. T h e v a r ie ty depressum (G ree n e) C. L . H itchc. is a sm a ll p op u la tion situated qu ite d is ju n c tiv e in W en atch ee Mts. in C en tra l W a sh in gton . B oth v a rie tie s m en tion ed a re g e n e tic a lly v e r y close to var. rossii and m o rp h o lo g ic a lly th ey a ll can not b e so easy d istingu ished (H itch co ck et al. 1961; J u rc ev 1984). Geum calthifolium is n o rth ern a m p h ip a c ific h a v in g its area fr o m N . H onshu and H o k k a id o th rough K u riles , K am ch a tk a , C om m a n d er Is., A le u tia n Is. to southern coast o f A lask a, Y u k on and sou thw ards to B ritis h C olu m b ia and Q ueen C h a rlo tte Is. B oth species la s tly m en tion ed possess com m on area in K am ch a tk a , C om m a n d er and A le u tia n Islands and in the P e n in su la o f A la sk a . In C om m a n d er Is. w as reco gn ized a h y b rid p op u lation b e tw e e n this tw o species and w as nam ed Geum schofieldii C a ld er et T a y lo r (Sieversia macrantha K a r n e y ), see V o r o š ilo v (1982, p. 352).
A ll host species (or perhaps subgenera or genera) are genetically ve ry close and also their recent geographic distribution gives evidence o f th eir common evolu tionary gene centre in mountain plains o f Quaternary vast main land lyin g cm both sides and southwards o f the B ering Strait. Th e same plains are ve ry probably also the site o f origin o f the ancestral sculptured P u ccin ia -ru st from w hich it spread and evo lved as towards to Northeast as to the West. G eum reptans is sometimes considered as genericly related w ith G. ca lth ifo liu m ; this concept is, h ow ever, against the m eaning o f G ajew ski (1957, 1968). T h e area o f G. reptans is v e ry rem oved and isolated and seems to be a result o f evolu tionary disturbances conditioned by seculary m ovem ents o f the Eura sian continental ice sheet in the Quaternary. T h e teliospore m orphology o f sculptured P u ccin ia species together w ith the history o f their evolution as w e ll as geographic distribution o f their hosts g iv e evidence fo r treating the last m entioned rather as subgenera or sections o f the single genus, v iz G eum (see H ultén 1960 and Jurcev 1968). Acknowledgements W e wish express our cordial thanks to Dr. D. B. O. S avile and Dr. J. A. Parm elee (Biosystematics Research Institute, O ttaw a) fo r th eir assistance and help. References A R T H U R J. C. et J A C K S O N H. S. (1922): M icrop u ccin ia. — I n : N o rth A m e r. F lo ra 7,7: 520— 540. A Z B U K I N A Z. M . (1984): O p re d ě litě l rža včin n y ch g rib o v sovetsk ogo D a ln ěg o V os to ka. — 288 p., N auka, M osk va. B O L L E F. (1933): E in e Ü b e rs ic h t ü b er d ie G attu n g G eu m L . und d ie ih r n ahestehen den G attungen. — F ed d es R ep. Spec. N o v . R egn . V eget., B eih . 72: 1— 119. C H O C H R J A K O V A . P. (1985): F lo ra M ag a d a n sk oj oblasti. — 398 p., N auka, Motskva. C E R E P A N O V S. K . (1981): S o su d istyje ra stěn ija SSSR. — 510 p., N auka, L en in gra d . G A J E W S K I W . (1957): A c yto g en e tic study o f the genus G eu m L . — M on og r. Bot., W a rsza w a , 4: 1— 416. G A J E W S K I W . (1968): G eu m L . — In : T u tin T. G. et al. [red .], F lo ra E uropaea, V o l. 2, C am b rid ge. H IT C H C O C K C. L., C R O N Q U IS T A ., O W N B E Y M . et T H O M P S O N J. W . (1961): V ascu lar plants o f the P a c ific N o rth w e s t. P a r t 3. — 614 p., U n iv. W a sh in g ton Press, Seattle.
6
URBAN, A Z B U K IN A ET M ARKOVA': PU C C IN IA URBANI H U L T É N E. (1960): F lo r a o f th e A le u tia n Islands. — 376 p., J. C ram er, W ein h eim . J U R C E V B. A . (1968): F lo r a S u n tar-C h ajata. — 236 p., N auka, L en in gra d . J U R C E V B. A . red. (1984): A r k tič e s k a ja flo r a SSSR, 9. D roseraceae — Legu m in osae, cast 1.: D roseraceae-R osaceae. — 334 p., N auka, L e n in gra d . J U Z E P Č U K S. (1941): S ie v e rs ia etc. — In : F lo r a SS SR 10: 242— 264, L e n in gra d . N A K A I N . et H A R A H. (1935): P a ra g e u m genus novum . — B ot. M ag. T o k y o , 49: 115— 125. S A V IL E D. B. O. (1974): P u c c in ia urbani. — F u n g i Canadenses, N o. 18, A g ric u ltu re C anada, O tta w a. S A V I L E D. B. O. (1979): F u n gi as aids in h ig h e r p la n t classification . — T h e B ot. R e v. 45: 377— 504. U R B A N Z. (1948): P u ccin ia tatrensis n. sp. and o th e r in tere s tin g rusts fr o m th e H ig h T a tr a (C arp ath ian s) w ith rem arks to th e g eo gra p h ic a l d istrib u tion o f som e G eeae. — Stud. Bot. Cechosl. 9: 57— 66. U R B A N Z. (1967): O n th e ta x o n o m y o f P u c c in ia s ie ve rs ia e A rth . and som e rem arks on th e p h y log en y o f th e rusts on G eeae. — F ol. G eob ot. P h y to ta x . 2: 189— 196. V O R O S IL O V V . N . (1982): O p re d ě litě l ra stěn ij sovetsk ogo D a ln ěg o V ostok a. — 672 p., Nauka, M oskva. A d dresses o f th e au th ors: P r o f. Z. M . A zb u k in a , DrSc., In s titu te o f B io lo g y and P e d o lo g y, F a r-E a s te rn S c ie n tific C en tre, 690022 V la d iv o s to k , U S S R ; P ro f. R N D r. Z. U rb an , DrSc., and R N D r . J. M a rk o v á , D e p a rtm e n t o f C ry p to g a m ic B otany, C h arles U n iv e rs ity , B en átsk á 2, 128 01 P ra h a 2.
7
Mikroskopické houby v archivním prostředí Microscopical fungi in archive environment O lg a F assatiová, A le n a K u b á to v á , K a r e l P rá š il a M a rie V á ň ov á
V e třech a rch ivn ích b u d ovách v P r a z e a v je d n é b u d ově v K la to v e c h b y ly s le d o v á n y m ik ro m y ca ty v ovzduší, z a rc h iv á lií, se stěn i regálů. B y lo iz o lo v á n o c e lk e m 88 druhů, p ře d e v ším zástupců řádu M o n ilia le s a M u c o rales. P ř e v lá d a ly d ru h y rod ů P é n ic illiu m a A s p e rg illu s . M e z i n e jh o jn ě jš í d ru h y n á le ž e ly : P é n ic illiu m cy clo p iu m , C la d o s p o riu m h erb a ru m , C. c la d o sp orioid es, A lte r n a r ía a ltern a ta , A s p e rg illu s n ig e r, P é n ic illiu m ch ry s og en u m , R h iz op u s a rrh izu s a A s p e rg illu s v e rs ic o lo r. P o č e t druhů v je d n o tliv ý c h arc h iv e ch stoupal se zvý šen ou r e la tiv n í v lh k o s tí vzd u ch u a zh oršen ým h y g ien ic k ý m sta v e m sk lad n ích prostor. B y lo ověřen o, ž e p ro d estru k ci a r c h i v á lií p řed evším z p ap íru m a jí v ý z n a m i d ru h y s m en ší c e lu lo ly tic k o u a k t i vitou , k te ré se v y ž iv u jí na v azb ách k n ih z rů zných org a n ick ých lep id el. Z h led isk a h y g ie n y p ra co vn ík ů arc h iv ů m a jí p rv o řa d ý v ý z n a m izo lo v a n é p ato gen n í d ru h y A s p e rg illu s fu m ig a tu s a R h iz o m u c o r p u sillu s.
In th ree a rch ives in P ra g u e and in K la t o v y m icro m y ce te s fro m th e atm o• sphere, a r c h iv e docum ents, w a lls and s h elves w e r e studied. A lto g e th e r 88 species, m os tly rep re se n ta tiv e s o f th e M o n ilia le s as w e ll as' M u co ra le s o r ders, P é n ic illiu m and A s p e rg illu s species p re v a ile d . T h e fo llo w in g species w e r e am on g th e m ost fre q u e n tly is o la ted : P é n ic illiu m cy clo p iu m , C la d ospo r iu m h erb a ru m , C. cla d osp orioid es, A lte r n a r ía a ltern a ta , A s p e rg illu s n ige r, P é n ic illiu m ch rysog en u m , R h iz o p u s a rrh iz u s and A s p e rg illu s v e rs ico lo r. T h e nu m ber o f species rised w ith th e in crea sin g r e la tiv e h u m id ity and w o rs e h y g ien ic r e g im o f th e stock room s. Im p o rta n c e o f th e fu n g i w ith a lesser c e llu lo ly tic a c tiv ity u tilis in g org a n ic glues on th e b oo k b in d in gs as s u itab le n u trien t f o r destru ction o f a r c h iv e docum ents, e s p e c ia lly paper, w as v e rifie d . T h e fin d in g s o f A s p e rg illu s fu m ig a tu s and R h iz o m u c o r p u s il lus, both p ath ogen ic fo r m an, a re s ig n ifica n t fr o m th e p oin t o f v ie w of h y g ien e fo r th e a rc h iv e personnel.
Ü v od Biodeteriorace a biodegradace m ikroskopickým i houbami se dotýká řady materiálů, které se po delší dobu nacházejí v podmínkách přízn ivých pro růst těchto mikroorganismů. Pozornost v tom to směru je věnována i archivním a knihovním skladům. Problem atika m ikroorganism ů a především m ikrosko pických hub v archivním prostředí má několik zam ěření. Z jišťu jí se druhy v y skytující se v archivním prostředí, jejich k va n tita tivn í rozšíření, podm ínky, za nichž tvo ří viditeln é nárosty na archiváliích a konečně preven tivn í a ochran ná opatření vůči nim. P od le dosavadních zkušeností mohou m ikroskopické houby působit nejen degradaci archivních m ateriálů, ale současně i zhoršovat hygienické a zdravotní podm ínky archivních zaměstnanců. Cílem této práce bylo zjištění druhového zastoupení m ikrom ycetů v někte rých našich archivech. N a území Cech se p oprvé problem atikou m ikrom ycetů v archivech za b ýva ly práce K řivánka, Manycha a Skorkovského (1974) a K ř i vánka a Skorkovského (1975, 1977). V r. 1981 vyšla příručka „M ikroorganism y jako původci degradace a rch ivá lií“ (S korkovský et al.). U vedené práce přiná šejí zprávy o k va lita tivn ím zastoupení m ikrom ycetů, v některých případech i o počtu spor v archivním ovzduší. Zm íněná příručka řeší i praktické problé m y hygieny archivů a b oje proti škodlivým činitelům. Celkem uvádí asi 50 druhů mikrom ycetů. 8
FASSATIOVÁ, KU BÁTO VÁ, PR Á Š IL A V Á Ň O V Á : M IKRO SKO PICKÉ HOUBY V zahraničí se p rojevu je zájem o m ikrom ycety v archivech, knižních skla dech a úložných prostorách uměleckých děl přibližně od 50. let tohoto století, a to především v Polsku a v Itálii. K o w a lik (1952) publikoval první zprávu z Polska o m ikroorganism ech napadajících papír archiválií. K o w a lik a Sadurska (1956a) se zabývali m ikroskopickým i houbami z ovzduší archivů a zjišťo vali jejich rozkladnou činnost na papíru, kůži i pečetích. Izo lova li houby na speciálním celulózovém agaru a zařadili je do 43 rodů převážně ze skupiny F u n gi Im p erfecti. K o w a lik a Sadurska (1956b) se zabývali m ikrom ycety na padajícím i kožené vazby. Izolovan é druhy rodů M u cor, Rhizopus, Trichod erm a a P é n ic illiu m použili k infekčním pokusům za přesně stanovených podmínek ovzduší. Czerw inska a K o w a lik (1956) se věn ovali penicíliím na archivních papírech a dospěli k názoru, že v y u žíva jí ke svému růstu především klihových látek. A u to ři se též zam ěřili na inhibici růstu penicílií směsí oxidu uhličitého a etylénoxidu. Z jistili, že tyto druhy, které dovedou vyu žít řady zdrojů uhlíku a dusíku, způsobují tzv. rosení materiálu, což zvyšu je celkovou vlhkost pro středí. V r. 1984 přináší K o w a lik rozsáhlou studii týk a jící se biodeteriorace knižního materiálu. Pom ocí různých izolačních metod získal přes 40 druhů m ikrom ycetů převážně z řádu M oniliales. Laboratorně pak zkoum al jejich celu lolytickou aktivitu. M ezi n ejinten zívn ější rozkladače celulózy řadí: Stachybotrys atra, C haetom ium globosum , E picoccum purpurascens, T richod erm a v irid e, M ycogone sp.,Fusarium orťhoceras, A lte rn a ria chartarum , Aspergillus fum igatus a Cladosporium herbarum . Optim ální růst i biodeteriorace se pro je v ily ve směsích. Z a b ýva l se i preven tivn í dezinfekcí archiválií. H ojn ě zpráv o napadání archiválií houbami nacházíme v e speciálním ita l ském časopise Bolletino del Istituto di Patalogia del Libro, kde pu blikoval své práce G allo (1953, 1957). T en týž autor uvádí (1971) 11 rodů im perfektních hub (především P é n icilliu m , A spergillus, Fusarium , A lte rn a ria a další), které se často rozrůstají na archiváliích předem nedezinfikovaných. Mazzuchetti (1964) u vedl přehled rodů s jejich frekven cí výskytu na papíru v různých státech. Na prvém místě jm enu je r. Chaetom ium , A spergillus a Stachybotrys. V Sovětském svazu byla věnována pozornost m ikrom ycetům vyskytu jícím se zvláště na pergam enových listinách. Z a gu ljeva (1962) se zabývá odolností pergam enových listin vůči houbám, které b y ly převrstven y acetátcelulózou. S m irnova (1962) získala z pergam enu 12 druhů m ikrom ycetů (většinou druhy r. M u cor, P é n ic illiu m , A spergillus, Cladosporium a B otrytis). V oronina et al. (1980) izolovala z pergam enu nejčastěji P é n ic illiu m chrysogenum , Aspergillus versicolor a Trich od erm a viride. V e Francii vyšla rozsáhlá práce od Fliedera (1969) podávající vý čet hub ze všech systematických skupin, které b y ly zjištěny na grafických dokumentech a které působí barevné skvrny. A u tor se za b ýva l i otázkami ochrany těchto m ateriálů.
M ateriál
a metodika
Iz o la c e m ik ro m y ce tů b y la p ro v ed e n a v těch to a rch ivn ích b u d ovách : 1. B u d o v a Stát. a rc h iv u v P r a z e 6, tř. O bránců m íru. V z o r k y b y ly od e b írá n y v e všech sedm í pod lažích , u n ich ž k a žd é p ře d s ta v u je rozloh u p rů m ě rn ě 550 m 2, a to je d nou v ja r n ím a po dru hé v p o d zim n ím ob d ob í 1984. B u d o v a b y la v y s ta v ě n a p ro ú č e ly arc h iv u v r. 1933. A r c h iv n í p ro s to ry jsou v ě tš i nou v e v e lm i d ob rém stavu. K lim a tic k é p o d m ín k y jsou reg u lo vá n y . R e la tiv n í v lh k o s t ovzd u ší n ep řesah u je 65 % . D ůk lad ná d e zin fe k c e p rostor i a r c h iv á lií b y la p ro ved en a v r. 1982.
9
Tab. 1. Abecední přehled izolovaných druhů a jejich lokalizace. Druh
Archiv
Místo odbéru
«
j? 2 pu s
P 3 J5 *
1
1
-•
i
* -i a
* -i i
j
. i
c
O §
£
3
« i ^
-
Celkový počet nálezů
C
S i
.> i S
o
>> ^ ®
^ >§
^
I 0
i
Acremonium butyri (van Beym a) W . Gams Acremonium strictum W . Gama Acremonium sp. Acrodontium sp. Alternaria altérnala (F r.) Keissler Alternaria sp. A rthrinium phaeospermum (Corda) M. B. EUis A rthrinium sp. Aspergillus candidus Link ox Link Aspergillus clavatus Desm. Aspergillus flavus Link ex S. F. Gray Aspergillus fumigatus Fres. Aspergillus skup. glaucus Aspergillus nig er van Tiegh. Aspergillus nidulans (Eidam ) W int. Aspergillus ustus (Bain.) Thom et Church A spergillus versicolor (Vuill.) Tiraboschi Aureobasidium pullulans (de B ary) Arnaud Aureobasidium sp. Beauveria alba (Lim ber) Sacc. Beauveria bassiana (Bals.) Vuill.
— + —
— +
— +
— +
— +
+ +
— +
+
— — + -f~
— — +
1
1 ß
r
Q 2 P3
1
+ ' — — -
+ +
+ +
+
+
— — —
+ — +
—
+ + —
+ —
24 5 4 1
—
1
—
—
— + —
+ + +
+
—
—
~
—
— + —
— -(-
— + + + + • +
+ —
+
3
—
2 10 32
+
I 1
10 — — — ^ 4 - ~
—
-j.
—
—
—
—
+
+
-•
—
■
_j 4
+
2
o?
i_4
Botnjotrichum pü u lifen im Saee. et March. Sotrytis cinerea Pors. Chaetomium globosum Kunze ex Steud. Chaetomium sp. Chrysosporium pannorum (Link) Hughes Chrysosporium pruinosum (Gilman et Ab b ott) Carmiehael Chrysosporium sp. Cladosporium cladosporioides (Fres.) de Vries Cladosporium herbarum (Pers.) Link Cladosporium macrocarpum Preuss Cladosporium sphaerospermum Penz. Cladosporium sp. Epicoccum purpurascens Ehreub. Fusarium sp. Geotrichum candidum Link ox Léman Geotriehum sp. Hnnsfordia sp. Monodietys sp. M ortierella sp. M u co r circinelloides van Tiogh. M u co r plumbeus Bon. M u co r racemosus Fres. Paecilomyces fumosoroseus (W ize) A. H . S. Brotra Jt G. .S.n. Paecilomyces sp. P én icilliu m albidum Sopp P én icilliu m brevicompactum Dierekx P én icilliu m camembertii Thom P é n icilliu m canescens Sopp Pénicilliu m caseicolum Bain. Pén icilliu m chermesinum Biourge P é n icilliu m chrysogenum Thom P énicilliu m cürinum Thom P énicilliu m commune TJiom P én icilliu m corylophilum Dierekx Pén icilliu m corymbiferum W estling P é n icilliu m cyclopium W estling P é n icilliu m decumbens Thom P é n icilliu m expansum Link ex S. F. Gray Pénicilliu m frequentans W estling P én icilliu m funiculosum Thom P é n icilliu m griseofulvum D^rckx P én icilliu m lanosocoeruleum Thom
_
-j-
_
_
I
2
^ i> W t> Îh
j
O
12
_i_
_
—
_
_
1
_|_
2 1
—
—
46
_ - f -U -
f
—
.
_ _ _ f .r
_(_
-
-j— — _ _
f —
—
—
53
_ f
. _
f - _ - f — -(_ — -f— _l. f . _ f f . _ _ f —
— — _ _
.
_
-
_ _ _ : _ _ _f_ _ _ i _ _ _
2
W C ^
4
H g j
1-3
O g
^
1
_ . .
_ _ _
_ _ _|_
—
_
] 2
TJ
1
—
2
(/> P ^
_ _
_)_
14 1
— _ 4+ —
| _ — — + — — — — — — -f- j - _ - f .
_ — + -f. _ _
_
+ -f-
:
_
f
.
+
f
— _ . . f
_ — — _ _
—
1
^
__ —
2 2 4
O ^
_
_ _
1 1 1
_
_
_
g 19 4
— _ _
_
f
.
— - f
_ j
-f-
r
—
_j_ - _ ^
— f
5
.
_ _
_
3
_j_
65 1
— + + + + + — + _ - f - - f - _ f . - | _ - f . _ _ f _ _ _ _ _ ) _ _ _ — - f - - f . _ - f - . f - _ _ — -j-
8 6 1 9 1
« £3 jjj q Cfl o S jrç C9 ^ O C ™
I—i bs
Pénicillium, lanosum W estling P én icilliu m luteum Zukal P én icilliu m meleagrinum Biourge P én icilliu m roquefortii Thom P én icilliu m roseopurpureum Dierekx P é n icilliu m rubrum Stoll P én icilliu m simplicissimum (Oucl.) Thom P én icilliu m variabile Sopp Pénicilliu m viridicatum W estling P én icilliu m waksmanii Zaleski Pénicilliu m sp. Phoma sp. Ehizomucor pusillus (Lindt) Sehipper Rhizopus arrhizus Fischer Bhizopus stolonifer (Ehrenb. ex F r.) Lind Scopulariopsis brevicaulis (Sace.) Bain. Scopulariopsis brevicaulis var. candida Thom Scopulariopsis brum ptii Salvanet — D uval Scopulariopsis carbonaria M orton et Smith Scytalidium sp. Stachybotrys atra Corda Syncephalastrum racemosum Cohn ex Schroet. Trichoderma viride Pers. ex S. F. C ray Ulocladium botrytis Preuss Ulocladium sp. Mycelia storilia
—
g - - - - - — — + — + + + + + + — — + — — + + + + + + — — + — — + + — -f_ — + + — + — — — + — — —
+
— — -{— — — — — -f+
— + + + + + + + -+ +
— + + + + + — + r+ —
— — — — — — — —
— — + — — — — — — —
— —
—
6 3 3 3 2 6 8 8 2 2 2 1
— — —
— — + _
— — — _i_
+ + —
+
+
—
+ — + X + + + — ^ +
+ + — — — — __ +
+ — — O — —
— — +
16 3 3
— —
1 1 2 1
—
—
10 3 1
+
+
—
+
Zkratky, označující jednotlivé archivní budovy: Státní arch. 1 = budova Státního archivu na třídě Obránců míru v Praze 6 Státní arch. 2 = budova Státního archivu v Loretánské ulici v Praha 1 Arch. lil. m. Prahy = A rchiv hlavního města Prahy v Clam-Gallasově paláci, Husova ulice, Praha 1 Okr. arch. K la to v y = Okresní archiv K la to vy .
+
+
—
_ tq §
—
29
& ^ Q t*
ř ^ 2 »
FASSATIOVÁ, KU BÁTO VÁ, P R Á Š IL A V Á Ň O V Á : M IKRO SKO PICKÉ HOUBY 2. B u d ov a Stát. arc h iv u na H radčanech, L o re tá n sk á ul. (tzv. L o r e ta ). V z o r k y b y ly o d e b írá n y ze 6 m ístn ostí (p řib ližn á c e lk o v á ro zlo h a 300 m 2) jed n ou v ja r n ím a p o dru hé v p o d zim n ím ob d ob í 1984. B u d ova p och á zí ze 17. stol. T e p r v e od 50. le t tohoto s to le tí slou ží v e většin ě p ro s to r p říz e m í a 1. poschodí Stát. arch ivu ja k o ú lo žn ý prostor. A r c h iv á lie jsou často p ro v iz o r n ě uspořádané, v lh k o s t se p r o je v u je m n oh d e i na zd ivu . K lim a tic k é p o d m ín k y nejsou reg u lo v á n y a v n ěk terých m ístnostech b y l v id ite ln ý nárůst p lísn í n a a rc h iv á liíc h . D e zin fe k c e v posled n ích letech p ro v ed e n a nebyla. 3. B u d ov a C la m -G a lla s o v a paláce, k te rá s lou ží ja k o a rc h iv h la vn íh o m ěsta P ra h y . B u d ova poch ází z r. 1720 a p ro sklad a r c h iv á lií určena n ebyla. A r c h iv e m je te p r v e od r. 1945, k d y sem b y l p ře v e z e n m a te riá l ze zn ičen é S tarom ěstsk é radnice. V p osled n í d ob ě jsou na b u d ově p ro v á d ě n y rozsáh lé rek on stru k čn í práce, k te ré do zn ačné m íry působí n e p ř íz n iv ě na k lim a tic k é p od m ín k y a rch ivn ích m ateriálů. V m ístnostech, k d e b y ly od eb írá n y v zo rk y , b y la n am ěřen a vlh k o s t 75— 84 % . O d b ě ry b y ly p ro v e d e n y v e 12 m ístnostech p říz e m í a 1. poschodí (o c e lk o v é ro zlo ze 437 m 2) a to d v a k rá t b ěh em p od zim n íh o ob d ob í 1981. D e zin fe k c e n ě k te rýc h m íst ností 1. p oschodí b y la naposled p ro ved en a v r. 1974. K lim a tic k é p od m ín k y nejsou regu lo vá n y. 4. B u d o v a o k resn íh o a rc h iv u v K la to ve c h . B u d ov a je starší a p ro ú č e ly arc h iv u b y la p řeb u d ován a v r. 1967 z textiln íh o' skladu. O d b ě ry v zo rk ů b y ly p ro v e d e n y na ja ře 1984 z e sedm i m ístn ostí v p říz em í a 1. poschodí. V lh k o st tě c h to p rostor (o c e lk o v é r o z lo z e 230 m 2) často p ře v y š u je 70 % r e la tiv n í v lh k o s ti ovzduší. K lim a tiz a c e není za v e d e n a a d e zin fe k ce v p osled n ím ob d ob í ro v n ě ž p ro v ed e n a nebyla. Způsob od b ěru v zo rk ů : 1. O d b ěry h o u b ový ch částic z ovzd u ší m etod ou spadu: O te v ře n á P e trih o m iska o p rů m ěru 10 cm b y la exp on ován a buď p o dobu 1/2 hodiny, 1 hodinu nebo 24 hodin p od le in d iv id u á ln íc h p od m ín ek a rch ivn ích prostor. 2. O d b ěry z a r c h iv á lií (k n ih y, karton y, v a z b y p lá tě n é i k ožen é) a z regálů m etodou stěru p om ocí zv lh č e n é h o v a to v é h o tam ponu. P o p řen esen í do la b o ra to ře b y l ta m pon ro ze tře n n a p o v rch izo la č n í a g a ro v é pů dy v P e trih o m isce. S těry z regálů b y ly od eb rán y je n p říle žito s tn ě a v p říp a d ě zře te ln é h o nárůstu plísně. 3. O d b ě ry se stěn b y ly p ro v e d e n y s te riln ím s k a lp e le m seškrabem p o v rc h o v é části z d iv á p řím o do P e trih o m isky. N a o č k o v a n é P e trih o m isk y b y ly in k u b o vá n y p ři 25 °C, po 14 dnech rozo čk o vá n y je d n o t liv é od lišn é k o lo n ie n a sp ec iá ln í p ů d y p ro id e n tifik a c i. P o u ž ité ž iv n é p ů d y: Iz o la č n í půdou b y l půdní a g a r s b engálskou č e rv e n í a strep tom ycin em . Z d iagn os tick ých půd b y l použit s la d in o v ý agar, S abou rau d ů v agar, senný a g a r a C zap ek -D o x ů v agar.
Výsledky Tab. č. 1 podává přehled všech druhů získaných izolací ze všech sledovaných archivů. Celkem bylo izolováno 88 druhů. Z ovzduší bylo získáno 60 druhů, 53 druhů z archiválií, 15 se stěn a 9 z regálů. N e jh o jn ě ji zastoupeným rodem bylo P é n icilliu m , jeh ož zástupci v y tv á ře ly často na hřbetech knih a kartonů v podmínkách vyšší relativn í vlhkosti ovzduší viditeln é šedobílé chm ýřité nárosty. N a archiváliích p řevlá d a ly druhy r. P é n ic illiu m a A spergillus. V o vz duší se přítom né druhy nelišily kvalitou od běžného společenstva m ikrosko pických hub ovzduší volných terénů. N a stěnách b y ly nejčastěji přítom né dru hy r. A ltern a ria , Cladosporium , A sp ergillus a P én icilliu m . M ezi nejčastěji na cházené druhy ve všech archivech n áležely: P é n ic illiu m cyclopium , Cladospo riu m herbarum , C. cladosporioides, A lte rn a ria alternata, A spergillus niger, P é n ic illiu m chrysogenum , Rhizopus arrhizus a A spergillus versicolor. V ýsled k y z jed n o tlivých budov vyk a zu jí ro zd íly především v počtu izolo vaných druhů. Cím byla v úložných prostorách vyšší relativn í vlhkost ovzduší 13
Č e s k á m y k o l o g i e 41 (i) 1987 a horší h ygienický režim (provizorn í uspořádání v podobě nakupení archiválií na zem i na hrom ady m im o regály, nedostatečný p ravid eln ý úklid i větrán í a tím i malá možnost dezinfekce), tím b y ly i počty druhů vyšší. V archivních prostorách Stát. archivu v P ra ze 6 na tř. Obránců m íru byly odebírány vzo rk y z n ejvětší plošné rozlohy 3.680 m 2 a m isky pro spad b y ly v y staveny po dobu až 24 hodin. P ři tom zde bylo získáno celkem jen 33 druhů m ikrom ycetů. Tento archiv má odpovídající klim atické podm ínky, dobré uspo řádání i dezinfekční opatření. V budově Stát. archivu v Loretě na podstatně menší plošné rozloze (300 m 2) bylo získáno 36 druhů. M isk y pro spad b y ly vystaven y po dobu 1 hodiny. A rch ivn í prostory zvláště v přízem í nem ají vžd y d efin itivn í uspořádání archi válií, vlhkost ovzduší je často nad 75 % . V budově archivu hlav. města P rah y v Clam -G allasově paláci b y ly odebí rány vzo rk y z plošné rozloh y 437 m 2 a b yl zde získán n ejvětší počet druhů m ikrom ycetů — 48. P ři tom m isky vystavené pro spad zachycovaly houbové částice z ovzduší pouze po dobu 20— 40 minut. A rch ivn í prostory zde m ají v y sokou relativn í vlhkost ovzduší až nad 80 % a v místnostech přízem í je zhor šený hygienický režim , nemožnost dezinfekce pro p rovizorn í uspořádání archi válií. Diskuse Naše výsledky potvrzu jí a rozhojňují nálezy m ikrom ycetů uváděné v archiv ním prostředí K řiván kem a Skorkovským (1977), K řivá n k em et al. (1974) a výsledky uvedené v publikaci Skorkovského et al. (1981). V e shodě s K o w a likem a Czerwinskou (1956), kteří vysvětlu jí v e lk ý podíl penicílií na destrukci archiválií, jsou i naše četné nálezy penicílií, které tv o řily v e vlh kých podm ín kách viditeln é porosty na hřbetech knih i kartonů. Z toho vy p lývá , že druhy r. P é n ic illiu m představují vážné nebezpečí pro knižní a jin ý archivní fond, i když nejsou typickým i celu lolytickým i houbami. V práci W olské (1983) byl prověřen soubor 24 kmenů různých druhů r. P é n ic illiu m , A spergillus, Scopula riopsis, Trichod erm a, Cladosporium , M y roťh eciu m a A ureobasidium , které jsm e izolovali z archivních m ateriálů a bylo zjištěno, že m ěly velm i malou celulolytickou aktivitu. Je však třeba v z ít v úvahu, že destrukce archivního m ate riálu uloženého za nevhodných podm ínek je způsobována vžd y celou řadou m ikroorganism ů a samy nevhodné klim atické podm ínky spolupůsobí na zhor šení jejich stavu. M ykologická analýza archivních prostor má svůj význam v odhalení čisto ty či nečistoty tohoto prostředí, při čemž m ikroskopické houby m ají p rvořadý význam . Pro stanovení počtu spor v ovzduší a počtu spor i vegetu jícího m ycelia na archiváliích a dalších předm ětech b y m ělo jistě význ am kvan titativn í zhodnocení. K va n tita tivn í m etody v m ykologii v tom to směru jsou však pro blem atické, protože obtížně stanovují kultivací na agarových půdách původ vyrostlých kolonií. V naší práci i výsledcích se ukázalo, že i počty druhů, které stoupají se zhoršeným klim atickým a h ygienickým stavem archivních prostor, mohou být indikujícím i. V našich výsledcích je také patrné, že počet druhů není odvislý od velikosti plošné rozlohy úložných archivních prostor. N a tuto okolnost dosud v literatu ře upozorněno nebylo. D ů ležitým i se ukázaly i údaje o rozšíření jed n o tlivých druhů na různých odběrových podkladech (ovzduší, archiválie, regály, stěny), protože na nich si můžeme porovnat, které z nich mají schopnost napadnout archivní materiál. 14
FASSATIOVÁ, KU BÁTO VA, P R Á Š IL A V Á Ň O V Á : M IKRO SKO PICKÉ HOUBY P ři sledování druhů m ikrom ycetů v prostředí archivů je třeba hodnotit i jejich význam z hlediska hygienického a zdravotního stavu archivních pra covníků. N a tuto otázku již upozornil G allo (1953) a S korkovský et al. (1981). M ezi našimi izoláty b y ly i patogenní druhy A spergillus fum igatus a R h izom u cor pusillus, které mohou v případě většího výskytu v ovzduší v y v o la t vážná průdušková nebo plicní onemocnění. Literatura C Z E R W I N S K A E. e t K O W A L I K R. (1956) : P e n ic illia niszczace p ap ier za b y tk o w y . — — A c ta M ic ro b ia l. P o lo n ic a , W a rsza w a , 5: 299— 302. "* F L IE D E R F. (1969) : L a con serva tion des docum ents graph iques. R ech erch es e x p é r i m entales. — P p . 146, P aris. G A L L O F. (1953) : C on sid era zion i sui ra p p o rti tra i fu n g h i ospiti d élia c arte e le m icosi um ane. — B o ll. del. 1st. di P a to l. d el L ib ro , R om a, 12: 77— 89. G A L L O F. (1957) : G li a g e n ti b io lo g ic i n em ici d e lla b ib lio te c a a d e g li arc h iv i. — B o ll, d el 1st. di P a to l. d e l L ib ro , R om a, 16: 141— 145. K O W A L I K R . (1952): M ik ro o rg a n iz m y niczszace p a p ie r za b y tk o w y . — P r a č e P la có w e k N au k . Bad. M in. P rzem y slu Chem., W a rs za w a , 2: 49— 67. K O W A L I K R. (1984) : M ic ro b io d e te rio ra tio n o f lib ra ry m aterials. P a r t 2. M ic ro b io d e te rio ra tio n o f a u x ilia r y m aterials. — R estau rator, C openhagen, 6: 61— 115. K O W A L I K R. eit S A D U R S K A I. (1956a) : M ic r o flo r a niszczaca p a p ie r sk ore i p iecze n ie w o sk o w e , w y s te p u ja c a v p o w ie trzu m a g a zy n o w a rch iw a ln ych . — A c ta M ic r o biol. P olo n ica , W a rs za w a , 5: 277— 284. K O W A L I K R. et S A D U R S K A I. (1956b) : M ik ro o rg a n izm y n iczszace o p ra w y ksiažk o w e ze skory. — A c ta M ic ro b io l. P o lo n ica, W a rs za w a , 5: 285— 290. K Ř I V Á N E K F. et al. (1974): P lís n ě a g ra m p o z itiv n i k o k y ja k o p ů vod ci zn eh od n oco v á n í a rc h iv á lií. — A rc h . Casop., P ra h a, 24: 35— 43. K Ř I V Á N E K F. et S K O R K O V S K Ý B. (1977): P ro b le m a tik a resta u ro ván í pergameno v ý c h listin . — A rc h . Casop., P ra h a, 27: 150— 156. M A Z Z U C H E T T I G. (1964) : S u ella p resenza di m ic ro m ic e ti c e llu lo s o litic i in c arte e carton e di v a r ia p ro v en ie n za . — M yco p a th o l. et M yc o l. A p p l., D en H aag, 22: 249— — 265. O N IO N S A . H. S. et al. (1981): M a te ria ls d e te rio ra tio n and its p reven tio n . — In : S m ith ’s In trod u ctio n to In d u s tria l M y c o lo g y , p. 323— 345, E d w a rd A rn o ld , Bath. S M I R N O V A B. I. (1962): K vop rosu o m ik r o flo r e p ergam en a. — In : V o p ro s y kon serv a c ii i resta u ra cii b u m a gi i pergam en a, p. 49— 59. Izd . A k a d . N auk, M oskva. S K O R K O V S K Ý B. et al. (1981): M ik ro o rg a n is m y ja k o p ů vod ci d egrad ace a rc h iv á lií. — 107 p. S p rá v a M in . V n itra CSR, v y d . T E P S , P ra h a. V O R O N I N A L. I. et al. (1980) : D esin fection and stra igh te n in g o f parch m en t dam aged b y m icroorgan ism s. — R estau rator, C openhagen, 4: 91— 94. W O L S K A J. (1983) : Stu d iu m c e lu lo ly tic k é a k tiv ity v y b ra n ý c h k m en ů m ik rom ycetů z a rc h iv n íh o p rostřed í. — 42 p. (D ip lom , p ráce, K n ih . kat. bot. P ř F U K , P ra h a ). Z A G U L J E V A E. A . (1962) : B io lo g ič e s k ije izu č e n ije la m in iriv a n y c h v id o v b u m agi i p ergam en a. — Izd . N a u k SSSR, M osk va. A d re s a au torů : K a te d ra b o ta n ik y nižších ro s tlin U n iv e r z ity K a r lo v y , B en átsk á 2, 128 01 P ra h a 2.
15
N e w or less known Discomycetes. X V . Nové nebo méně známé diskomycety. X V . M ir k o S v rče k O ne n e w genus, A m ic o d is c a (ty p ifie d b y D asyscypha brdensis V e l.) and s ix n e w species a re d escrib ed : A lb o tr ic h a lu p in i, C ilio la rin a c o rco n tica , C y sto p e zize lla cu p u lin co la , H a m a to ca n th o scy p h a a ce rico la , H y a loscyph a c u p u la ru m , an d O rb ilia e b u li. O n e n e w com b in atio n (P h a e o h e lo tiu m te rre s tre ) is proposed.
Je popsán n o v ý rod, A m ic o d is ca (typus: D asyscypha brdensis V e l.) a šest n ových druhů: A lb o tr ic h a lu p in i, C ilio la rin a c o rco n tica , C y sto p ez iz e lla cu pu lin eóla , H a m a toca n th oscy p h a a ce rico la , H y a loscyph a c u p u la ru m a O rb ilia e b u li. Je p ro v ed e n o n o v é p ře řa ze n í (P h a e o h e lo tiu m te rre s tre ).
Amicodisca gen. nov. (Hyaloscyphaceae) A pothecia minuta (minus quam 1 mm diam.), sessilia, disco pallido longeque colorato-piloso, exeipulo parte basali cellulis ellipsoideis, ten uiter tunicatis, plus minusve obscure coloratis, ceteris citrino-luteis elongatisque, pilis longis, rectis, tenuibus, sursum sensim attenuatis, tenuiter tunicatis, nudis, haud distincte septatis, sulphureo-coloratis, una cum cellulis excipuli solutionem alcalinam pigm ento lúteo oolorantem. Asci poro am yloideo lato, m aturi foram ine marginibus laceratis aperti. P araph yses. tenuiter filiform es, ascos non superan tes. Ascosporae oblongae, pallide flavo-virid es, guttulatae, aseptatae. Status imperfectus ignotus. Habitat
ad lignum udum aqua imbutum locis uliginosis.
T y p u s g e n e r i s : Dasyscypha brdensis V elen ovský, Mon. Discom. Bohemiae p. 238, tab. V III., ñg. 20, 1934. Species única adhuc nota: A m icodisca brdensis (V el.) Svrček, comb. nov. — Basionymum: Dasyscypha brdensis Velenovský, Mon. Discom. Bohem iae p. 238, 1934. E tym o l.: amicus = friend, discus = disc. I dedicate this generic name to m em ory o f the unforgettable, m any yea r’s standing friendship w ith m y late friend M U D r. J i ř í K u b i c k á , Czech m y cologist, who discovered this beautiful disoomycete in South Bohemia, and with him I have collected it. Th e description o f A m icodisca brdensis according to the m aterial fro m South B oh em ia: Apothecia 0.2 — 0.6 mm diam., broadly sessile, disc almost flat, w atery-grey, m argin surrounded by a frin g e o f conspicuously ye llow -green erected hairs. Apothecia scattered or in sm all groups. Ectal excipulum in the basal part under a lo w er m agnification pale lem on-yellow , composed o f grey-b ro w n or olivaceous, ellipsoidal, up to 12 X 7 «m large, thin-w alled cells, the w alls bearing numerous sm all dark granules. Hairs 40 — 130 tu m long, (1.5 — ) 2 — 4 pim broad, thin- but firm -w alled, tapering from a slightly enlarged base (1.5 —) 2 — 4 ¿im w id e to ,a long point (0.5 — 0.7 ¿tm), straight, pale yellow -green (in dividu al hairs almost colourless), aseptate, sometimes in older specimens subfasciculate and bearing locally am orp hous, olive-brow n pigment. Asci 8-spored. 50 — 60 X 7.5 — 11 ,um, cylindrical-clavate, w ith a short stout stalk, apex rounded, pore distinctly bluening in M elzer’s reagent, w ide 1G
SVRCEK: NEW OR LESS KN O W N DISCOMYCETES. XV. (up to 3 ¿um), open and fim b ria te in mature asci. Paraphyses (0.8—) 1.5 —2 «m thick, filifo rm , simple, straight, not exceeding the asci, hyaline. Ascospores (13 — ) 16 — 20 ( — 22) X (3 —) 3.5 — 4.5 pim, oblong-cylindrical, obtuse-ended, m ostly slig h tly o r stron gly curved but also straight, alw ays filled w ith 2 — 5 larger guttules and several sm aller ones, yellow -green coloured, then colour less; sometim es ascospores are densely granular inside only. On decorticated, hard w ood o f trunks o f S a lix cinerea p a rtly im m ersed in w ater, in swamps. Septem ber — October. S o u t h B o h e m i a : in w illo w coppices (S a lix cin erea , S. p e n ta n d ra ) in b o g gy m ea d o w s c a lle d “ M o k ré L o u k y “ n e a r T řeb oň , in S e p te m b e r an d O ctob er 1979— 1982, m ore collection s, leg. J. K u b ic k á et M . S v rč e k (P R M ).
Th e V elen o vsk ý’s species was described on the m aterial fro m B rdy Mts. (Central Bohem ia) and the origin al description agrees w ell w ith our rich collections, but the holotype {P R M 147832) bears no apothecia. Thus, I selected one o f our finds, v iz .: Bohem ia m eridionalis, Třeboň, in pratis uliginosis “ M ok ré Loulky“ dictis, ad trunculum Salicis cinereae, 18. IX . 1982 leg. J. K u bická et M. Svrček (P R M 842732) as n e o t y p u s. I consider this discom ycete a representative o f a genus o f its own, close to Hyaloscypha but d ifferin g in its coloured exciple, hairs, and ascospores bearing lem on -yellow pigm ent dissolving in NH/,OH (or K O H ) solution. A lso the open ing o f m ature asci by a la rge fim b ria te pore seems to be distinctive. D ennisiodiscus differs in its encrusted septate hairs, Dem atioscypha has colourless hairs, iodin e-n egative ascus pore and is alw ays associated w ith a dematiaceous hyphomycete. Albotricha lupini sp. n o v . Apothecia solitaria v e l gregaria, 0.3 — 1 mm diam., prim um globosa, dein patellaria, basi subangustato sessilia, denique explanata usque disciformia, late sessilia, m argine b reviter albo-pilosa, disco luteolo, pallide aurantiaco vel luteolo-fuscidulo, parte centrali saepe obscuriori, pellucido, extus pallidiora, subnuda, pulveracea usque puberula, statu exsiccato tota aurantiaca. Excipulum e cellulis subglobosis v e l globoso-angulatis, 5 — 15 ¿¡m diam., crasse tunicatis (1 — 1.5 um), eooloratis, m argine pilis (15—) 33 — 50 um longis, tenuibus, rectis, anguste conicis, e basi 2 — 3 ( — 5) ^m crassa sursum sensim angustatis usque acutis, rarior apice obtuso, 2 — 3— septatis, parietibus subincrassatis, ecoloratis, nonnumquam granulis nitidis dense agglutinatis et dein d ifficilim e observatis. Asci 30 — 45 ( — 60) X 4 — 5 ( — 6) ¿¿m, b reviter vel oblongo-clavati, apice angustati, poro inam yloideo, basi b reviter angustati, brevissim e stipitati vel subtruncati, 8-spori, sporis distichis. Paraphyses 2 — 3.5 fim erassae, anguste lanceolatae, sursum sensim acutae, ascos 5 — 12 um superantes, ecoloratae, intus interdum m inute granulosae. Ascosporae 7 — 12 ( — 14) X 1.5 — 2 ( — 2.5) um, inaequaliter fusiform es, rectae usque subcurvatae, guttulis parvis (plerum que 6 — 8) vel granulis numerosis im pletae, ecoloratae. H a b i t a t and caules putridos L u p in i p o ly p h y lli ad terram silvaticam iacentes. M aio — iulio. B o h e m i a c e n t r . : S trán čice, 4. V I. 1926 leg. V e le n o v s k ý (ut H y a loscyph a h u n ga rica, P R M 147314). — O k rou hlo, 7. V. 1944, leg. M . S. — Ú h onice, 27. V. 1948 leg. V a c e k (P R M 685963). — K os oř, 30. V . 1948 leg. V a c e k (P R M 685962). — P o říč k o p rope Ceřenice, 29. V . 1950 leg. J .K u b ick á, det. M . S.
Č e s k á m y k o l o g i e 41 (i) 1987
Il IPÏF* I l I
18
|Íffl
? 6 1 /is1 fi a
o o Á
ñ
H
ilil l
l
¡li y ti i
l
SVRCEK: NEW OR LESS KN O W N DISCOMYCETES. XV. B o h e m i a m e r i d . : P r u d ic e et S u d o m ě řic e-N e m y š l p ro p e T áb or, 27. V. 1944 et 15. V I I . 1947 leg. M . S.
This species was described by V elen ovský (1934: 274, tab. 14, fig. 10) under the nam e Hyaloscypha hungarica (Rehm ) Vel., but Rehm ’s Pezizella hungarica (1872: 526, 1896: 669) is a totally d ifferen t one, close to Cistella g re v ille i (Berk.) Raitv. A ccordin g to m y opinion the disoomycete described herein represents rather an A lb o tric h a Raitv. than a B elon id iu m (emend. R a itviir 1970). It is w e ll characterized b y its sessile apothecia w ith the yellow ish o r pale orange disc, globose o r angulate-globose colourless excipular cells, n arrow ly conical, pointed, colourless and often almost agglutinated hairs, n arrow ly lanceolate paraphyses longer than the asci, as w ell as pluriguttulate ascospores. It has preference fo r Lupinus polyphyllus, of N orth A m erican origin, grow in g as a w ild-plan t in Bohem ian woodland. N o sim ilar discom ycete reported on this host has been found in references. Ciliolarina corcontica sp. nov. Apothecia 0.4 — 0.8 mm diam., gregaria usque glom erata, late sessilia, orbicularia, denique undulata, m argine angusto, albido, disco viv o albo vel albido, exsiccato pallide griseo tinctu caeruleo, su btiliter albo-pruinoso, concavo, m ox applanato, colore im m utabili, m argine extusque pallida, nuda, subtus fuscidula. Excipulum parte basali oonspecte olivaceo-fusco coloratura, e cellulis angulato-globosis, parietibus incrassatis ( — 1 jum), 3 — 7 p m diam., annulum basalem 35 — 50 ,«m latum form antibus, m arginem versus m ajoribus pallidioribusque (sed sim iliter coloratis), minus crasse tunicatis, oblongis, usque ad 18 X X 10 ¿um magnis, hyphis sparsis cylindraceis, septatis, 2 — 3.5 p.m crassis, olivaceo-fuscis obsitum. Zona m arginalis excipuli e cellulis angulatis, usque ad 17 ^m longis et 9 pim latis, hyalinis, tenuiter tunicatis instructa est atque hyphis septatis (usque ad 42 X 1.5 — 2.5 /jm) et cellulis cylindraceo-clavatis (8 — _20 X 3 — 4.5 jum), saepe curvatis, plus minusve crasse tunicatis, olivaceo-fuscis term inata est. H ae cellulae parte extern a excipuli turn basali adsunt et in preparato micmscopico facile deciduunt. Asci 24 — 32 X 4.5 — 5 jum, clavati, apioe late obtusi, poro 0.5 —0.8 ¡urn diam., usque ad 1 um alto, indistincte am yloideo, basi b reviter crasseque an gustati et truncati, 8-spori, sporis subdistichis. Paraphyses copiosae, cylindraceae, 1 — 1.5 fxm crassae, apice 2 — 2.5 „um sensim dilatatae, obtusae, rectae, ascis aequilongae vel parum { — 5 /^m) ascos superantes, saepe su btiliter granuloso-incrustatae, plerum que uniseptatae, ecoloratae. Ascosporae 4.5 — 6 X X 1.8 — 2 .um, inaequaliter cuneato-ovoideae, aseptatae, m inute guttulatae, ecoloratae. H Habitat
ad corticem resinosam trunci em ortui iacentis Piceae abietis.
B o h e m i a , m ontes C o r c o n tic i'( = K rk o n o š e ), V e lk á Úpa, in d e c liv ita te sep ten trion a li m ontis P ě n k a v č í v rc h (1105 m s. m .), in fa u c e s ilv a tic a r iv i M essn erů v potok
1. — 1. A m ic o d is c a brdensis (V e l.) S vr. F o u r ap othecia (on e in d ried state), hairs w ith e x c ip u la r cells, ascospores, asci (tw o w ith open la c e ra te p ore), paraphyses (n eo type, P R M ). — 2. A lb o tr ic h a lu p in i S vr. (holotyp e, P R M ). A p oth ecia , hairs w ith ex c ip u la r cells, p a rt o f m a rg in a l h airs (less m a gn ifica tio n ), ascospores, asci and p a ra physes. — 3. C ilio la rin a c o rc o n tic a S vr. (h olotyp e, P R M ). A p o th e c ia (in d ried state), e x c ip u la r tissue w ith m a rg in a l h y p h ae and cells, asci, paraphyses, tw o ascospores, d e ta il o f basal e x c ip u la r cells and h yp h ae (below righ t).
Č e s k á m y k o l o g i e 41 (i) 1987
Pilji*I ||||| 2. — 1. Cystopezizella cupulincola S vr. (h olotyp e, P R M ). O n e Quercus cupule w ith a p oth ecia (sm a ll m a g n ifica tio n ), apothecia, asci, paraphyses, ascospores, m a rg in a l p art o f excip u lu m w ith d e x trin o id s u p e rfic ia l cells. — 2. Hamatocanthoscypha acericola S vr. (holotyp e, P R M ). A p o th e c ia , ascospores, u pper p a rt o f ascus, hairs, ascus, p araphysis. — 3. Hyaloscypha cupularum S vr. (h o lotyp e, P R M ). T w o hairs, ascospores,
2#
SVRCEK: NEW OR LESS KNO W N DISCOMYCETES. XV. in fr a locu m “ S a gassero vy b o u d y “ dictum , ca. 1000 m s. m., 5. V I I I . 1986 leg. M . S. (h olotyp u s P R M ).
This C iliola rin a is recognised by its olive-green coloured hyphae and outer excipular cells, the la tter ones seceding easily from the excipular tissue under a some ligh t pressure on the covership w hen exam ined microscopically. Also the white-pruinose, ligh t blu e-grey disc o f dried apothecia, sm all asci, minute ascospores and occurrence on the resinous bark o f fallen Picea abies trunks are distinctive features of this species. Cystopezizella cupulincola sp. nov. A pothecia 0.4 — 0.6 mm diam., dense gregaria usque glom erata, disciformia, basi angustato-sessilia, disco piano, m ox convexo, im m arginato, albido tinctu luteolo, colore im m utabili, m argine extusque nuda, consistentia v iv a m olliter ceracea. Excipulum externum parte basali cellulis globosis, ellipsoideis vel subangulatis, parietibus saepe irregu la riter flexuosis, tenuibus, saepe pallide brunneolis, usque ad 10 um diam., m arginem versus elongatis, ecoloratis, hyphis m arginalibus 30 — 80 X 2.5 — 3 ( — 4.5) um, obtuse cylindraceis, oleiferis, tenuiter tunicatis ecoloratis. Pars externa excipuli cellulis numerosis oblongis, cylin draceis v e l late clavatis, 7 — 18 X 2.5 — 5 um magnis, intus dense granulosis, hyalinis v e l luteolis, v i solutione M elzeri v iv id e ferru gineo-ru bro coloratis crebre tecta est. A sci 45 — 75 X 5 — 7 pm , 8-spori, sporis distichis, clavato-cylindracei vel oblongo-clavati, apice angustato-obtuso, poro fo rtiter am yloideo, 1.2 — 1.5 um diam., 0.8 — 1 um alto, deorsum sensim b reviter vel longe stipitati. Paraphyses 1.5 — 2 pm , apice 2.5 — 3 p m crassae, obtusae, rectae v e l subcurvatae, saepe usque ad 6 um ascos superantes, ecoloratae. Ascosporae 9 — 13 X 2.5 — 3 um. naviculiform es, inaequaliter fusiform es, polis attenuato-obtusis, guttulis binis minoribus polaribus instructae, in exsiccatis guttulis minutis plurimis, sed etiam eguttulatae, aseptatae, ecoloratae. Habitat
in cupulis deiectis Quercus roboris.
B o h e m i a c e n t r a l i s : V e lk á C h u ch le p ro p e P ra g a m , in s ilv a “ C hu chelský h á j“ dicta, in cupulis Quercus sub fo liis d eiectis occultis, in s ilv a m ix ta fro n d osa (Quercus robur, Robinia pseudacacia, Acer campestre), 11. X . 1956 leg. M . S. (holotypus P R M ).
The species is characterized -by cylindrical o r clavate, strongly dextrinoid cells coverin g copiously the outer w a ll o f the excipulum as w e ll as by occur rence on the oak cupules. Hamatocanthoscypha acericola sp. nov. A pothecia 0.2 — 0.3 m m diam., angustato-sessilia usque substipitata, subcarnosa, pallide luteola, disco concavo dein piano, margine extusque brevissim e appresse albo-pilosa.
ascus, paraphysis. — 4. Orbilia ebuli S vr. (h olotyp e, P R M ). A scospores, ascus, p a ra physes, m a rg in a l cells o f excip u lu m . — 5. Phaeohelotium terrestre (V e l.) S vr. (C en tra l B oh em ia, B rd s k é h ře b en y M ts., 2. X . 1985). Ascospores, u pper an d basal p a rt o f ascus, paraphysis, tw o apothecia, e x c ip u la r cells. M . S v rč ek del.
21
Č e s k á m y k o l o g i e 41 (i) 1987 Excipulum textura prismatica e cellulis oblongo-angulatis, usque ad 10 X 6 um magnis, tenuiter tunicatis, ecoloratis. P ili marginales seriatim ordinati a liique parte externa excipuli singu lariter distributi, 17 — 25 X 1.5 — 3.5 um, cylindracei, e basi haud dilatata irregu la riter flexuosi curvatique, apice obtusi vel angustati, dextrinoidei, tenuiter tunicati, nudi sed saepe pigm ento extracellulari ut glebae amorphae v i solutione M elzeri rubrobrunnescentes instructi, aseptati v e l sólům basi 1-septati. Asci 35 — 40 X 6 — 7 /¿m, 8-spori, sporis distichis, oblongo-clavati, apice rotundati, poro distincte am yloideo, basten versus stipitati et dilatati. Paraph y ses cylindraceae, apice haud v e l levissim e dilatatae 2 — 3 p m ), rectae, ascos non superantes, ecoloratae. Asoosporae 10 — 12 X 1.7 — 2 .um, fusoideo-cylindraceae, insequilaterales, rectae v e l subcurvatae, eguttulatae, hyalinae. H a b i t a^t ad nervos folioru m deiectorum A ceris campestris. Bohemia centralis: R a d o tín p ro p e P ra ga m , in dicto, V I I I . 1924 leg. V e le n o v s k ý (h olotyp u s P R M ).
v a lle
“ R a d o tín s k é
ú d o lí“
This species was found b y me w hen exam ining the h olotype o f Hyaloscypha acerina Vel. 1934 (P R M 148463) (S vrček 1985b). It is distinguished by its irre gularly-shaped hairs, covered here and there by amorphous lumps o f a dex trinoid mass, large ascospores and occurrence on dead leaves o f A cer. Hyaloscypha cupularum sp. nov. Apothecia 0.5 — 1 mm diam., gregaria, disciform ia, late sessilia, v iv a tota alba v e l tinctu luteo, m argine extusque b reviter albo-pilosa, sicca contracta, angulata, sed disco aperto, piano, tinctu rubello. Excipulum textu ra prismatica parte basali e cellulis subglobosis, usque ad 12 ,um diam., m arginem versus elongatis, tenuiter tunicatis, ecoloratis, v i solu tione M elzeri cinereo-brunneolis tinctu violáceo. P ili 25 — 30 X 4 — 5 tum, e basi dilatata sensim lon ge attenuati, recti vel subflexuosi, apice obtusi (1 — 1.5 Lum), aseptati vel solum basi 1-septati, ten uiter tunicati, eoolorati, v i solut ione M elzeri sim iliter colorantes ut cellulae excipuli. Asci 45 — 55 X 6 — 7 tum, 8-spori, sporis distichis, oblongo-clavati, apice rotundati poro distincte am yloideo, basi b reviter crasseque stipitati et dilatati. Paraphyses filiform es, 1.5 — 2 um crassae, apice haud dilatatae, rectae v e l subcurvatae, ecoloratae, ascis aequilongae. Ascosporae 10 — 15 X 1.5 — 2 um, anguste subcylindraceae, inaequilaterales, rectae vel subcurvatae, polis angustato-obtusis, eguttulatae, hyalinae. Habitat
ad cupulas deiectas Q uercus sp.
B o h e m i a c e n t r a l i s : M n ic h o v ice , ad cupulas Q u ercu s in fo liis d eiectis in d e cliv ita te occid en ta li in s o la to supra m o la m “ H u b áčk ů v m lý n “ dietám , 4. X I I . 1926 leg. V e le n o v s k ý (ut H y a loscyph a p o rrim a V e l. in herb, et litt.) (h o lotyp u s P R M 147458).
This species is close to Hyaloscypha perpusilla V el. (S y n .: H. hyalina ss. auct.; Svrček 1985b) but d iffers m ainly in its long ascospores and asci. A p oth e cia grew m ostly on the inner side o f oak cupules. Orbilia ebuli sp. nov. Apothecia 0.4 — 1 m m diam., basi angustato sessilia, dein late sessilia, dis ciform ia, tenuiter membranacea, v iv a tota rosea, sicca aurantiaca, disco piano, im m arginato, m argine saepe irregulari, m inute subdenticulato obscurioreque, nuda, singularia, perm anenter superficialia. 22
SVRCEK: NEW OR LESS KN O W N DISCOMYCETES. XV. Excipulum pallide roseum, e cellulis subglobosis, late ellipsoideis v e l subangulatis, irregu la riter ordinatis, usque ad 16 um diam. (vel etiam 16 X 11 ,um), tenuiter tunicatis, hyalinis. Cellulae marginal-es clavatae, 3.5 — 5 ¿¿m latae, usque ad 20 um longae, apice parietibus subincrassatis saepeque strato am orpho, hyalino incrustatae. H yphae basales nullae v e l sparsae. Asci 25 — 35 X 3.5 — 4 |(um, cylindrici, apice subtruncati, stipite longo, fle xuoso, plerum que sim plici (non bifurcato), poro inam yloideo, non cohaerentes, 8-spori, sporis distichis. Epithecium nullum. Paraphyses 1.5 — 2 um crassae, apice 3 — 5 um plerum que oblongo-clavatae sed etiam subgloboso-inflatae, saepe excreto hyalino tectae, ecoloratae, non oohaerentes. Ascosporae 8 — 11 X 1 — 1.3 ( — 1.5) /zrn, in aequ aliter fusiform es, basi sensim attenuatae et nonnumquam clavicula minuta term inatae, rectae, intus cum guttulis (1 — 2) par vis vel eguttulatae. Habitat
ad caules putridos deiectos S a m bu ci ebuli.
G erm ania ( B R D ) : N o rd w es to b erfra n k e n , R ó d e ritz p ro p e S e n k e n d o rf (distr. L ic h te n fe ls ) 15. V I . 1985 leg. H. E n gel (h olotyp u s P R M ; dupl. in herb, p ř iv á to H. E n gel).
Th e species is ve ry close to lignioolous O rb ilia luteoru b ella (N yl.) Karst., which differs by m ore yellow ish apothecia, less sw ollen apices o f paraphyses, larger asci and m arginal excipular cells as w ell as eguttulate ascospores. Phaeohelotium terrestre (V el.) Svrček, comb. nov. B asion ym u m : R u ts tro e m ia te rre s tris V e le n o v s k ý , M on . Discom . B o h e m ia e p. 230, tab. 22, fig. 24, 1934.
The type m aterial o f this species was collected b y J. V elen ovský “on loam y damp ground o f a glade near the villa ge Stránčice“ (Central Bohemia) 10. X. 1927 (h olotype P R M 149188). Th e apothecia exam ined by m e are thick, ye llo wish, disc convex, the m edu llary excipulum o f numerous in terw oven thin-w alled hyaline hyphae 3 — 9 um thick, the outer excipulum composed o f thick-w alled colourless oblong or almost globose cells up to 16 p m across, becoming cylindrical and n a rro w er tow ards th e m arginal zone form ed o f short cylindrical rounded cells 5 — 9 um w ide. A sci 100 — 110 X 9 — 12 p m, pore not bluening in M elzer’s reagent. Paraphyses cylindrical, slightly enlarged and curved above, hyaline. Ascospores 12 — 15.5 X 4 — 5 p m , oblong-fusiform , elliptic-fu siform , attenuated tow ards one or both ends or n arrow ly rounded at each end, m inutely gu ttu late and granulose inside, straight, rarely slightly curved, colourless. Calycella terrestris (Boud.) L e G al (1938) (S y n .: Calycella citrin a var. te rre stris Boudier, Icon. M ycol. 3:441 et 4:254, 1905 — 1910) is according to m y opi nion the same fungus as R utstroem ia terrestris V el. and both ones are identical also w ith H elo tiu m u m b ilica tu m (L e Gal) Dennis, but the correct nam e is the V elen ovský’s one published in 1934. Ph a eoh elotiu m terrestre was collected by m e several times, recently e. g. in Brdské h řebeny Mts. (Central Bohem ia) near the villa ge D obřichovice, on a rotten herbaceous stem (? Senecio ju ch sii) partly im m ersed in moist soil den sely o verg ro w n w ith the grass Calamagrostis epigeios in a glade, 2. X . 1985 (ca. 400 m a. s. 1.). A pothecia 2.5 — 5 mm across, thickly and firm ly fleshy, narrow ly marginate, disc slig h tly concave, bright egg-yolk yellow , unchanging, extern ally paler, yellow ish and longitu din ally w rin kled b y drying. Excipular 23
Č e s k á m y k o l o g i e 41 (i) 1987 tissue strongly dextrinoid (purple-reddening or grey-violet, especially in the inner excipulum), m edu llary hyphae 3.5 — 5 .«m thick, in terw oven, septate, cells o f the external exciple up to 35 X 15 — 20 p m large, almost globose tow ards the base (10 X 8 p m ). Hypothecium o f sm all (3 — 5 ,um) colourless thin-w alled, isodiam etric cells and thin hyphae. A sci 110 — 130 X 8 — 10 um, cylindric-clavate w ith a long stalk, almost truncate at the tip and thickened there (1.5 — 3 um), 8-spored; pore inam yloid o r v e r y fa in tly bluening in M elzer’s reagent but a fter the pretreatm ent w ith 10 % K O H dark bluening in M elzer’s reagent. Ascospores 13 — 19 X 3.5 — 4.5 um, predom inantly fusiform , inequilateral, densely granulose and guttulate inside, ra rely w ith a pseudo septum, straight or curved, hyaline, smooth, irregu la rly biseriate in the asci. Paraphyses simple, ve ry numerous, 2 — 3.5 um above, fille d w ith m any small guttules, dextrinoid. A detailed description o f Hym enoscyphus um bilicatus (L e G al) Dum ont was published by Dumont (1981). It agrees in all respects both w ith the typ e o f R utstroem ia terrestris and our collections m ade several times in Bohemia. This discom ycete is not connected w ith a certain host but occurs m ostly on buried rotten w ood y or herbaceous debris (seem ingly from soil). The synonym y o f Phaeohelotium terrestre (V el.) S vr.: R u ts tro e m ia te rre s tris V e le n o v s k ý 1934 C a ly ce lla c itr in a var. te rre s tris B o u d ie r 1905— 1910 C a ly ce lla te rre s tris (B oud.) L e G a l 1938 P a ch y d isca u m b ilic a ta L e G a l 1938 H e lo tiu m u m b ilic a tu m (L e G a l) D ennis 1954 P h a e o h e lo tiu m u m b ilic a tu m (L e G a l) D enn is 1971 H y m en oscy p h u s u m b ilica tu s (L e G a l) D um on t 1981
Pachydisca nobilis (V el.) L e G al (1938) = P h a eoh elotiu m nobile (V el.) Dennis (1971) recorded from France (L e G al 1938) and G reat B ritain (Clark 1980) is certainly ve ry close and perhaps synonymous w ith P h a eoh elotiu m terrestre, but V elen o vsk y’s Pezizella nobilis V el. (1934) on w hich L e G a l’s concept was based, represents — at least o f a greater part — the common Bisporella citrin a (Batsch ex Fr.) K o r f et Carpenter (ju dgin g from typ e collection o f Pezizella nobilis in PR M ). R eferences B O U D IE R J. L . E. (1905— 1910): leon es m y c o lo g ic a e ou ic o n o g ra p h ia d e cham pignons d e F ra n c e p rin c ip a lem e n t D iscom ycetes. 1. — 4. — P aris. C L A R K M . C. (1980): A fungus flo r a o f W a rw ic k s h ire . — 272 p., Lon d on . D E N N IS R . W . G. (1956): A rev is io n o f the B ritis h H e lo tia ce a e in the h e rb a riu m o f th e R o y a l B ota n ic G ard en , K e w , w ith notes on rela te d E u rop ean species. — M yc o l. Pap., K e w , 62: 1— 216. D U M O N T K . P . (1981): L e o tia c e a e II. A p re lim in a r y s u rvey o f th e N e o tro p ic a l species r e fe r re d to H e lo tiu m and H ym enoscyp hu s. — M yc o ta x o n , Ithaca, 12(2): 313— 371. K U B I C K Á J. et S V R C E K M . (1983): M y k o lo g ic k ý v ý z k u m M o k rý c h L u k u T řeb on ě. — In : J en ík J. et K v ě t J. (re d .): S tu d ie za p la v o va n ý ch ekosystém ů u T řeb on ě. — Stud. Č S A V , P ra h a, 4: 57— 62. L E G A L M . (1938): F lo r u le m y c o lo g iq u e des B ois de la G ra n g e e t d e 1’E toile. — R e v . M yco l. (2. ser.), P a ris, 3: 129— 147. R A I T V I I R A . (1970): Synapsis o f th e H yaloscyp h acea e. — 115 p., Tartu . R E H M H. (1872): A scom ycetes L o jk a n i. — F lora , R egen sb u rg, 30: 520— 530. R E H M H . (1886— 1896): A s c o m y c e te n : H y steria c e e n und D iscom yceten . — In : R a b e n h orst’s K ry p to g . — F lora , 2. ed., 1 (P ilz e ) 3: 1— 1272, L e ip z ig .
24
SVRCEK: NEW OR LESS KN O W N DISCOMYCETES. XV. S V R C E K M . (1985a): A ta x on om ie rev is io n o f in o p erc u la te D iscom ycetes deseribed b y J. V e le n o v s k ý in th e genus H e lo tiu m p re s e rv e d in N a tio n a l M useum , P ra gu e. — Sborn. N á r. M uz., P ra h a, 40 B (1984) 3— 4: 129— 215, tab. 1— 20. S V R Č E K M . (1985b): N otes on th e genus H y a loscyp h a (H e lo tia le s ). — Ces. M yk ol., P ra h a, 39: 205— 219. V E L E N O V S K Ý J. (1934): M o n o g ra p h ia D iscom ycetu m B oh em iae. 1.— 2. — P ra gae. A d d re s s o f th e au th or: Dr. M irk o Svrček , CSc., N á ro d n í m uzeum , S ectio m ycologica, V á cla vsk é nám. 68, 115 79 P ra h a 1, C zech oslovak ia.
R. L . G i l b e r t s o n and L. R y v a r d e n : North American polypores. V o l. I., 433 p., F u n g iflo ra , O slo, 1986. C ena neuvedena. P r o u rč o v á n í a m e r i c k ý c h chorošů b y la až dosud n e jzn á m ějš í a v e lic e d ob rá m o n o g ra fie (s v ý b o rn ý m i fo to g r a fie m i) L . O. O v e rh o lts e “ P o ly p o ra c e a e o f U n ited States, A la s k a and C an ad a“ (1953), k te rá však n e za h rn o v a la resu p in átn í ty py, p ř id r ž o v a la se širokého, v p od statě F rie s o v a p o je tí rodů a staré n om en klatury. R esu pin átn í ty p y zp ra c o v a l p o z d ě ji (1966) v p od ob n ém stylu — avšak b ez fo to g r a fic k é h o d o p rovod u — J. L . L o w e (“ P o ly p o ra c e a e o f N o r th A m e ric a . T h e genus P o r ia “ — recen zi v iz Ces. M yk o l. 21: 197—8, 1967). A u to ř i se p ok u sili sh rn ou t d o této p říru č k y n o v é p o zn a tk y v ta x o n o m ii a n om en k la tu ře chorošů, k e k te rý m se dosp ělo v u p lyn u lých d esetiletích . V š ím a jí si d ále e k o lo g ie (většin ou u v á d ě jí hostitelské d ře v in y alespoň do rodu, což d ř ív e v pracích am e ric k ýc h m y k o lo g ů n e b ý v a lo ) a zem ěp isn éh o ro zš ířen í chorošů s n o vátorsk ým u v e d en ím m ap ek ro zš ířen í v U S A a K an a d ě. V p od rob n ých popisech chorošovitých hub jsou d ů ležitou n o v in k o u pop isy a p ero k resb y m ik rozn ak ů p o d le m od ern ích k r i té r ií (fo to g r a fie nejsou v p rá ci p ou žity). P říru č k a za h rn u je ja k k loboů katé, tak resu p in átn í ty p y hub s p o ro id n ím h y m en oforem , což je v a m e ric k é k n ižn ě p u b lik o v a n é p o ly p o ro lo g ii též novinka. Z ob ecných k a p ito l na začátku k n ih y j e n ejp ozoru h o d n ější k a p itola o z e m ě p i s n é m r o z š í ř e n í c h o r o š ů na seve ro a m e ric k é p evn in ě, k d e se au toři snaží v y s to p o va t u rčité v a z b y ch o rošovitých hub na n ě k te ré fy to g e o g ra fic k é , resp. lesní celk y s u v e d en ím v ý zn a č n ý c h d ře v in a chorošů. V zh le d e m k v e lm i d ob ré prozkoum an osti seve ro a m e ric k ý ch chorošů m a jí ty to z á v ě r y značnou m íru o b je k tiv n í p latn osti; b ylo by z a jím a v é p ou žít tuto- m etod u n a náš k on tin en t, popř. celou Eurasii. O ba au toři m u seli z ř e jm ě d o jít k e k om p ro m isn ím u řešen í n ěk terých otázek, neboť zd a le k a n e všechno, co p u b lik o v a l v p o je tí n ěk terých druhů R yv a rd e n , b ylo p řija to do sp olečn é p rá ce; např. d ru h y v rod ech Ischnoderma a Onnia jsou p o ja ty n e p řiro zen ě široce, což j e v rozporní s tím , co p u b lik o v a l R y v a r d e n o choroších severn í E v ro p y r. 1976 a 1978 (recen ze v iz Ces. M y k o l. 30: 255, 1976, a 32: 191— 192, 1978). Z n a čn ý m p řín osem této k n ih y jsou m a lé m a p k y r o z š í ř e n í pro k a žd ý druh v S e v e rn í A m e ric e . Jsou z p ra c o v á n y tak, ž e k a žd ý stát, v něm ž příslu šn ý druh roste, je ozn ačen je d n ím bodem . T o o v š e m p on ěku d zk re s lu je celk o vou p řed stavu o h o j nosti výsk ytu , n e b o ť je d n a k p o je d in é m bodu m a jí státy ja k s h ojn ým , tak s v e lic e vzá c n ý m v ý s k y te m příslušn ých druhů chorošů, je d n a k státy s ro zs á h lým ú zem ím na záp ad ě U S A m a jí j e d i n ý b o d stejn ě ja k o četné m a lé státy na atlantském p o b řeží — tam pak je o p tic k y m n oh em v íc e bodů. P ř i té to m etod ě b y l ovšem ta k o v ý to v ý s le d e k n e vyh n u teln ý, avša k i tak p řin á š e jí m a p k y význ am n o u in fo rm a c i o rozší řen í ch o ro šo vitých hub v U S A a K a n a d ě. V rec e n zo v a n é knize, k te rá p ře d s ta v u je p r v n í p o l o v i n u celé p rá ce (druhá v y jd e p ra vd ě p od ob n ě je š tě v lé tě leto š n íh o rok u ), jsou r o d y i d ru h y uspořádány ab eced n ě; v to m to d ílu jsou zah rn u ty ro d y p o č ín a je A b o rtip o ru s a k on če L in d tn e ria . A u to ř i rec e n ze n e c h tějí za ch á zet d o podrobností, n eb oť n a řadu p ro b lém ů v k n ize obsažen ých m a jí od lišn é n á z o r y a je jic h diskuse b y za b ra la m noho m ísta. N e lz e také opom enout fak t, že v k n iz e je zn ačné m n o žství d rob n ých p řeh léd n u tí a tisk ových chyb a d ále i to1 , že n e b y la v ž d y v y u žita e x is tu jíc í lite ra tu ra s ú d a ji o ro zš ířen í seve roa m erick ých chorošů atd. N ic m é n ě lz e říci, ž e recen zova n á k n ih a j e d o b rý m p řín o sem d o p o ly p o ro lo g ic k é lite ra tu ry . Z věd n ích d is cip lín je v ý zn a m n á zejm én a pro lesn ick ou fy to p a to lo g ii, n eb oť c elá řad a choirošovitých hub p a tří k v e lm i n eb ezp eč n ým škůdcům v lesn ím h ospodářství. F ra n tiš e k K o tla b a a Z d e n ě k P o u z a r
*
25
Taxonomic studies in resupinate fungi III. Taxonomické studie o resupinátních houbách III. t Zd eněk Pouzar
H y p h o ra d u lu m co n s p ic u u m Pouz. gen. et spec. nov., a n e w resu p in ate b asid iom ycete rela te d both to th e genus H y p o c h n ic iu m J. Erikss and the genus R a d u lo m y ce s M . P . C hrist, is described. T h e fungus is in tere s tin g also fro m th e e c o lo g ic a l p oin t o f v ie w because it w as collected on th e m a rg in o f a v e r y th erm o p h ilic oak fo re s t o f Q u ercu s pubescens on a ro c k y calcareous southern slope.
N o v á resupiríátní houba (B asid io m ycetes) se p o p is u je ja k o H y p h o ra d u lu m co n s p icu u m Pouz. gen. et spec. nov., k te rá je p říb u zn á ja k rodu H y p o c h n i c iu m J. Erikss., tak rodu R a d u lom y ces M . P. C hrist. H ou ba je z a jím a v á svou e k ologií, n eboť b y la nalezen a v te p lé d ou b ra v ě s Q u ercu s pubescens na j i ž n ím sk alnatém v á p e n c o v é m svahu.
Th e xerotherm ic oak woods o f Quercus pubescens are not exceptionally rich in fungi in Czechoslovakia, but w e m ay encounter here som e interesting species. Th e problem w ith collecting fu n gi in these rather bushy woods is that these are m ycologically fe rtile o n ly once o r tw ice in fiv e years, because on ly prolon ged, heavy rains enable here the fru ctification o f a m ycoflora, especially on fallen branches and trunks. On one such occasion th ere was found a v e r y strik ing fungus on bases o f tw o dead old shrubs o f Cornus mas in a m argin o f a group of several trees o f Quercus pubescens on a southern slope o f a calcare ous rock in the vicin ity o f Pragu e in Czechoslovakia. It appeared to be an undescribed fungus o f the fa m ily C orticiaceae which is here described as H yp horadulum conspicuum Pouz. gen. et spec. nov. Hyphoradulum Pouz. gen. nov. C arposom ata resupinata, fa c ile a substrata sep a rab ilim a, con sisten tia m o llite r tom entosa, cum subiculo e h yphis la x e c on textis constitute, h y m en op h o ro sistotrem o id eo-rad u loid eo, system ate h yp h aru m m on om itica, pars h yp h aru m succo r e fr a c tiv o im pleta , hyp h ae nodoso septatae, la titu d o h yp h aru m su bicu li fo r tite r in aequ alis, cystid ia (g lo e o c y stid ia ) cum tin ctu ra oleosa fo r tite r r e fra c tiv a , h o m ogen a im p leta e, basid ia c y lin d ric o -c la v a ta cum basi h yp h oideo, in p a rte m ed ia le v ite r strangu latae, cum sterigm atib u s quatuor, sporae (b asid iosp orae) la c ry m o id e a e usque ovo id eae, hyalin ae, cum tunica la e v i, haud d e x trin o id e a , cya n op h ila haud a m y lo id e a q u e (solu m sporae collap sae cum tunica d e x trin o id e a ). T yp u s: H y p h o ra d u lu m co n sp icu u m Pouz.
Hyphoradulum conspicuum Pouz. spec. nov. C arposom ata resupinata, adnata sed fa c ile a substrata s e p a rab ilim a, m o llite r tom entoso m em branacea, fra g illim a , eb u rn eo a lb id a seu passim b ru n n eo m aculata, cum m a rg in e b y s s o id e o -fib rillo s o , h ym en op h o ro ra d u loid eo seu s istotrem o id eo -ra d u loid eo, cum dentibus regulari'bus seu irre g u la rib u s 2— 3,5 m m lon gis, in a p ic e obtu sis; subiculum m em b ran aceu m 0,3— 0,7 m m crassum, ebu rn eu m usque bru nneolum , su p e rfic ie in fe r io r e ferru g in eo-b ru n n ea . B asid io sp o ra e 4,6— 6,5 X 3,7— 4,7 ^ m , b r e v ite r o v o id e o -la c ry m o id e a e usque ovoideae, cum tu n ica h yalin a, subcrassa, la e v i, cyan op h ila, in statu iu v e n ile e t ad u lto haud d extrin o id ea , in statu vetu sto (sp ora e collap sae) d e x tr i noidea. B asid ia 19— 32 ,um lon ga, 5— 5,8 ,n lata (in p a rte m ed ia ), ad b asim in p arte h yp h o id ea 2— 3,2 ¡fim lata, c y lin d ric o -c la v a ta , solum le v ite r in p a rte m e d ia stran gu lata ; sterigm ata quatuor, tenues, solum le v ite r arcuata, cca 3,5 ,um lon ga et 0,7 ,um lata (ad b a s im ); g lo e o c y stid ia solum im m ersa, haud exserta, b ifo r m ia : 1, c y lin d ric a l 18— 47 •
26
POUZ A R : TAXO N O M IC STUDIES III.
X
5— 8 jam, haud septata, ad b asim h yp h o id ea 2— 3 um lata, fo rm a tota v e rm ic o id e a seu c y lin d ric a cum contentu hom ogen o, fo r tite r r e fra c tiv o , haud fragm éntate', 2, m on ilio id e a : 48— 65 X 5— 8 ,«m, ad b asim h y p h o id e a m 1,7— 3 ,um lata, a liqu oties strangu lata p e r to ta m lo n g itu d in e m ; h yp h ae tra m a e d en ticu lo ru m (1,2— ) 1,5— 2,2 ( — 4) « m latae, cylin d rica e, te n u ite r tunicatae, cop iose nodoso septatae, cum hyphis contentu r e fr a c tiv o im p le tis m ix ta e ; su biculum satis crassum, e h yphis la x e oontextis, 1— 1,5 ¡um latis, ten u iter tunicatis, satis rectis, u b e rrim e nodoso septatis com positum , tunica h yp h aru m haud d e x trin o id e a , haud a m y lo id ea acyan op h ilaqu e, a liq u id h yp h ae cum contentu r e fr a c tiv o h om ogen o1 im pletae. H o l o t y p u s : B oh em ia, “ V e lk á h o ra “ ap. K a rlš te jn , C orn u s mas, 2. X . 1981, leg. Z. P ou zar, P R M 834886.
Description F ru itb ody resupinate, adnate, but easily detachable from the substratum in sm all fragm ents, soft fe lty membranaceous, v e r y fragile, iv o r y w h ite o r cream white, in older parts brownish (dark m ilk coffee) spotted, m argin conspicuous or cream white, byssoid fibrillose, hym enophore raduloid to sistotrem oid-raduloid, w ith regular to irregu lar teeth 2 — 3.5 um long, apically blunt and smooth, sometimes confluenting to form lam ellar irpiooid teeth o f ve ry fra g ile consi stency. Form ing no pilei, but there are in some places opened, long hym enophoral cavities on obliqu e m argin (like in some resupinate polypores). Subicu lum membranous, conspicuous 0.3 —0.7 mm thick, on section iv o ry to brownish (in older layers), rusty brownish on underside (w hen detached). Teeth and some parts o f subiculum pale m ilk -coffee brownish (w hen older), in younger parts section ivory. Spores 4.6 —6.5 X 3.7—4.7 tum, short ovoid-lacrym oid to ovoid, w ith hyaline, smooth, sligh tly but distinctly thickened w all, which is indextrinoid, but cyanophilous (old, collapsed spores rem aining on hym enium have distin ctly dextri noid w all). Basidia 19 — 32 (« m long, 5 — 5.8 um w ide, in hyphoid lo w e r part 2 — 3.2 ttm w ide, cylindric-clavate, on ly sligh tly strangulate in m iddle part, w hen young typ ically clavate, w ith short to long hyphoid base; sterigm ata alw ays four, thin, only sligh tly arcuate, cca 3.5 ^m long and 0.7 ¡um broad at basis. G loeocystidia alw ays immersed, o f tw o kinds: (1) cylindric 18—47 X 5 — 8 ,um, non septate, hyphoid at base w h ere it is 2 — 3 .um broad, verm iform or straight cylindric, thin-w alled, w ith stron gly refractive, homogenous, not fragm ented content and (2) m onilioid, 48 — 65 X 5 — 8 pm , w ith 1.7 — 3 um w ide hyphoid base, several times strongly strangulated. Subhymenium on ly very inconspicuously developed. H yphal system in all parts o f carpophore monomitic. H yphae in the tram a o f teeth {1.2 — ) 1.5 —2.2 ( —4) p m w ide, cylindric, thin-w alled, richly clamped, m ixed w ith hyphae w ith strongly re fra ctive con tent. Subiculum rather thick, o f v e r y distinct hyphae, which are com paratively thin-w alled, rather straight, rich ly clamped, o f strikingly variable thickness (diam eter) in on e spot, 1 — 5 p m w ide, ram ifications from clamps v e r y rare, w alls o f hyphae d efin itely in dextrinoid, not am yloid and acyanophilous; some hyphae fille d w ith h igh ly refra ctive, homogenous content. H yphae o f younger parts o f subiculum (near the carpohore m argin) sim ilar, but here also bodies sim ilar to hym enial gloeocystidia, eith er elongately cylindric or m onilioid, all hyphae here are fre e ly fe lty contexted. S p e c i m e n s e x a m i n e d : C zech oslovak ia, C en tra l B oh em ia, h ill “ V e lk á h o ra “ n ear K a r lš t e jn ; on th e base o f a dead shrub o f C orn u s mas in a m a rg in o f Q u e rce tu m p u b escen tis, cca 380 m s. m., 2. X . 1981, leg. Z. P ou zar, P R M 834886 (H o lo ty p e !), 834887.
27
Č e s k á m y k o l o g i e 41 (i) 1987 N otes The genus H yphoradulum gen. nov. is ve ry d o sely related to Radulom yces M. P. Christ., but it differs b y : 1. the presence in subiculum o f a m ixtu re o f hyp hae o f v e ry unequal diameter, 2. subhym enium almost absent o r o n ly very slightly developed, 3. spores w hich h ave distinctly cyanophilous w a ll (those spores w hich are collapsed having also dextrin oid w a ll), 4. gloeocystidia are in variably present. There are, h ow ever, several characters in w hich H yphora dulum agrees w ith R adulom yces: 1. the same typ e o f basidia, viz. broadly cylindrical in the upper part and attenuated tow ards the hyphoid base, which is sometimes considerably long (especially on places w here the hym enium is young, viz. close to the apex o f the tooth). Th e upper part (the broad one) o f basidium is only very slightly constricted in the m iddle part (contrary to the strong constriction in H y p ochn icium ). The form o f gloeocystidia recalls som ewhat som e species o f H yphoderm a W allr. em. Donk and H yphodontia J. Erikss. H yphoradulum really represents a link connecting these genera w ith Radulom yces M. P. Christ, (fo r fu rth er inform ation see also Eriksson et al. 1981). Th e genus Radulodon R y v. d iffers above all by the absence o f cyanophily and the genus C ristinia Parm . — espe cially w ith regard to the som ew hat sim ilar species C ristinia gallica (P il.) Jiillich et Stalpers — d iffers b y the presence o f refra ctive granules in basidia, a fea t ure com pletely missing in H yphoradulum . Ecology H yphoradulum conspicuum Pouz. was found o n ly once so that the kn ow led ge about its ecological demands is som ewhat fragm entary. Th e type-locality, the southern slope o f the h ill “ V elk á h ora“ near K a rlštejn is know n fo r the rich occurrence o f num ber o f therm ophilic plants. Th e spot on w hich both collections w ere m ade is a margin, form ed o f fe w shrubs o f Cornus mas o f a group of sm all trees o f Quercus pubescens, surrounded by a rooky steppe. The soil is calcareous, as the locality is situated on a lim estone slope, only slightly covered b y a n arrow and scattered la yer o f the soil. H yphoradulum conspicuum occurred here on tw o places on bases o f remnants o f dead shrubs o f Cornus mas. Th e carpophores w ere grow in g p a rtly on rotten w ood and p a rtly from the soil. M ycelium evid en tly utilised both these substrata. Th e fungus was found on tw o shrub-bases at distance cca 2 m each from other. Th e locality it at norm al condition extrem elly dry, but at that tim e some heavy prolonged autumnal rains m ade the locality suitable fo r the developm ent o f a saprophytic m ycoflora. R eferences E R IK S S O N J., H J O R T S T A M K . et R Y V A R D E N L . (1981): T h e C o rtic ia c e a e o f N orth Europe, 6: 1051— 1276. A d d ress o f au th or: Z. P ou zar, T h e N a tio n a l února 74, 115 79 P ra h a 1, C zech oslovak ia.
28
M useum
in P ra gu e , tř. V ítě zn éh o
Studies on Hyphomycetes from Cuba V. Six new species of dematiaceous Hyphomycetes from Havana Province Studie o kubánských hyfomycetech V. Šest nových druhů hyfomycetů z čeledi Dematiaceae nalezených v provincii Havana V ě ra H o lu b o v á -J e c h o v á S ix new , in tere s tin g species o f d em atiaceous H y p h om y cete s w e r e collected in the P r o v in c e o f H a v a n a in the a re a o f th e sm a ll h ill L o m a de la Coca. N e w species B e rk le a s m iu m in fla tu m , D is c h lo rid iu m te n u is p o ru m , E v ers ia p a rvu la , H e lic o m a d iv a ric a ta , P s e u d o b e ltra n ia havanensis and S p o rid e s m ie lla a n gu stob a sila ris a re d escrib ed and illu s tra te d ; th ey w e r e fou n d to colo n ize rotten b ranches o f d iffe r e n t u n determ in ed b ro a d -le a v e d trees, d e ca yin g p etioles o f R o y ston ea re gia (H .B .K .) O. F. C ook and dead leaves o f th e tree C lu sia rosea Jacq.
Sest n ových , z a jím a v ý c h h y fo m yc e tů z če led i D em a tia cea e b y lo n a lezen o v p ro v in c ii H a v a n a na m a lé m k op ci L o m a de la Coca. N o v é d ru h y B e rk le a s m iu m in fla tu m , D is c h lo rid iu m te n u is p o ru m , E v ers ia p a rvu la , H e lic o m a d i v a rica ta , P s e u d o b e ltra n ia havanensis a S p o rid e s m ie lla a n gu stobasila ris jsou (popsány a v y o b ra z e n y ; o s id lo v a ly tro u c h n iv ě jíc í v ě tv ič k y n eu rčených strom ů, o d u m řelé řaipíky p a lm y R o y ston e a re g ia (H .B .K .) O. F. C ook a m rtv é lis ty strom u C lu sia rosea Jacq.
During on e day excursion (Febru ary 13, 1981) a sm all hill Lom a de la Coca (cca 142 m s. m.) approxim ately 3 km south-east from the tow n Campo Florido in the area Jaruco o f the P rovin ce o f H avana was visited. This h ill is about 7 km distant from the coast and is form ed by ultrabasic rocks surrounded by a calcareous zone. From the botanical view p o in t it is a v e r y interesting loca lity inhabited b y m any endemics, some characteristic only fo r it. On the lo cality 50 species of dematiaceous H yphom ycetes w ere found among them 6 new species which are described below. Berkleasmium inflatum Hol.-Jeoh. spec, nova
Fig. 1— 1.
S p o ro d o ch ia dissem inata, p u n ctifo rm ia, p u lvin ata, atra, niten tia. M y c e liu m im m e rsum, strom a p ro sen ch ym aticu m p a rvu m form an s, e x h yphis subhyalinis, septatis, ram osis, 1.5 — 2 fim crassis com positum . C o n id io p h o ra m acronem ata, m ononem ata, aggrega ta, h yalin a, recta v e l flexu o sa , s im p licia, sen sim septata, usque 48 ¿¡m longa, 2 — 4 /¿m crassa, cum 1 — 3 vesicu lis in fla tis, 6 — 9.5 ¿¿m crassis p raed ita. C ellu la e con id io gen a e m on o b lasticae in c on id io p h oris in corp orata e, term in ales, globosae, clav a ta e v e l p y r ifo r m e s v e l cylin d ric a e , le v e s v e l le n ite r verru cosae. C on id ia acrogena, solita ria, m u rifo rm ia , ellip so id ea , cla va ta , ob o va ta v e l p y rifo rm ia , fu lv a , le v ia , 40 — 48 X 19-5 — 21 ^m , in septis constricta, c ic a trice b asali truncata. H a b i t a t in lig n o p u trid o r a m i em o rtu i a rb oris in d eterm in atae. H o l o t y p u s : Cuba, P r o v in c e o f H avan a, Jaruco, L o m a de la C oca (142 m s. m.), sou th-east o f C am p o F lo r id o ; on dead rotten b ran ch o f an u n determ in ed tree, 13. II. 1981, coll. V . H o lu b o v á -J e c h o v á (P R M 842730).
S p o r o d o c h i a scattered, punctiform , pulvinate, black, shining. M ycelium imm ersum in the substratum, form in g small prosenchymatic stromata, com po sed o f subhyaline, septate, branched, 1.5 — 2 p m w id e hyphae. C o n i d i op h o r e s macronematous, mononematous, closely aggregated, hyaline, straight, occasionally flexuous, unbranched, inconspicuously septate, up to 48 um long (including the conidiogenous cell), 2 — 4 p m w ide, w ith one or three bladdery sw ellings 6 — 9.5 um w ide. Conidiogenous cells monoblastic, integrated, term i nal, globose, clavate or p irifo rm in flated o r cylindrical, smooth or slightly ver29
Č e s k á m y k o l o g i e 41 (i) 1987
30
^
N
^
^
HOLUBOVÁ — JECHOVÁ: STUDIES ON HYPHOMYCETES FROM CUBA V. rucose. C o n i d i a acrogenous, solitary, dry, m uriform , ellipsoidal, clavate, obovate or piriform , w ith a truncate basal scar, golden brown, smooth, 40 — 48 X 19.5 — 21 p m, sligh tly constricted in septa. Colonies produce vinaceous colour into the substratum (rotten wood). H abitat on the rotten w ood of a dead branch of an undeterm ined tree. Th e n ew species, B erkleasm ium in fla tu m , d iffers from all know n species o f this genus by its characteristically in flated conidiophores. Dischloridium tenuisporum Hol.-Jech. spec, nova
Fig. 1— 2.
S trom ata im m ersa, e cellu lis brunneis, angularibus, cum p arietibu s crassis com posita. C on id io p h ora m acron em ata, fascicu lata, c ylin d rica, brunnea, ad a p icem p a llidiora, sim p licia, septata, crassitunicata, le v ia , 80 — 200 ¡im longa, 4 — 5 crassa, p ercu rren ter p ro lific a n tia . C ellu la e con id io gen a e en terob lasticae, p h ialid icae, 18 — 38 /im longae, ad a p icem angustatae, cum c o llo in d istin cto. C on id ia hyalin a, aseptata, ellip soid ea , e lo n ga to -e llip so id ea , tenu itunicata, le v ia , guttulata, 10 — 18 X 3.5 — 5 ¡xm, ad b asin tru ncata v e l cum p a p illa p a rvu la praedita. H a b i t a t in fo liis em ortu is C lusiae roseae Jacq. (C lu sia cea e). H o l o t y p u s : Cuba, P r o v in c e o f H avan a, Jaruco, L o m a d e la C oca (142 m s. m .), sou th-east fr o m C am p o F lo r id o ; on dead le a v e s o f C lusia rosea Jacq., 13. II. 1981, coll. V. H o lu b o v á -J e c h o v á (P R M 842727).
C o l o n i e s scattered. S t r o m a immersed, composed o f dark brown, thick-w alled, angular pseudoparenchyma. C o n i d i o p h o r e s macronematous, fasciculate, cylindrical, brown, paler tow ards the apex, unbranched, septate, thick-w alled, smooth, 80 — 200 p m long, 4 — 5 p m w ide, percurrently proli ferating. Conidiogenous cells enteroblastic, phialidic, 18 — 38 p m long, n ar row ing at the apex, channel narrow , collarette inconspicuous. C o n i d i a (phialooonidia) hyaline, aseptate, ellipsoidal to elongate ellipsoidal, thin-w alled, smooth, guttulate, 10 — 18 X 3.5 — 5 pm , at the base truncate or w ith a small truncate papilla; sometimes the inner plasmatic contents is collapsing. H abitat on dead leaves of Clusia rosea Jacq. (Clusiaceae). Th e genus D is ch lo rid iu m described b y Sutton before ten years (Sutton 1976) has included tw o species o n ly — D is ch lo rid iu m laeense (Matsushima) Sutton 1976 and D. keniense P. M. K ir k 1985. T h e la tter species differs distinctly from the type species having l^septate and b row n conidia. D. laeense is ve ry close to the Cuban new species h avin g also fasciculate conidiophores arising from a distinct im m ersed stroma and conidia hyaline and ellipsoidal. Th e Cuban species, how ever, differs by sm aller conidiophores, sm aller and thin-w alled conidia, w hich are sometimes sligh tly collapsing and b y a ve ry narrow channel o f the apical phialide. C. laeense has phialides w id ely truncate at the apex, channel distinctly w id e and collarette minute, 1 — 2 p m long, conidia thick-w alled and 15 — 20 X 8 — 10 p m . Eversia parvula Hol.-Jech. spec, nova
Fig. 2— 1.
C o lo n ia e dispersae, p u n ctiform es, usque ad 0.5 m m in diam., rotundatae, le v ite r p u lvin atae, atrobru nn eae, och raceom argin atae. M y c e liu m p a rtim im m ersu m , p a rtim s u p erficiale, e x h yphis ram osis, septatis, anastom osantibus, su bhyalinis usque p a llid e
1. — 1. B e rk le a s m iu m in fla tu m H ol.-J ech . — con idiop h ores w ith conidia. — 2. D is c h lo r id iu m te n u is p o ru m H ol.-Jech . — con idiop h ores w ith p h ialocon id ia. — 3. H e lic o m a d iv a ric a ta H ol.-J ech . — d en tic u la te con idiop h ores and conidia. Del. V. Holubová-J ech ová
31
.
32
Č e s k á m y k o l o g i e 41 (i) 1987
HOLUBOVÁ — JECHOVÁ: STUDIES ON HYPHOMYCETES FROM CUBA V. brunneis, 1.5 — 2.5 fa n crassis co-mpositum. C on id io p h ora sem im acron em ata usque m acronem ata, m ononem ata, Simplicia v e l ram osa, erecta v e l ascendentia, recta v e l le v ite r flexu osa , pallide brunnea, septata, 7 — 23 am lon ga, 2.5 — 4 am crassa. C e llu la e con id io gen a e holob lasticae, in conidiophoris in c o rp o ra tae, term in ales, c y lin dricae, p e rc u rre n te r p ro lifica n te s , cum 1— 4 a n ellis fu sco-b ru n n eis ornatae. C on id ia acrogen a, oblonga, com planata, m u rifo rm ia , p a llid e brunnea, 14 — 20 ,um longa, 7 — 9 m crassa, e la te re 6 — 7 ,,um crassa, e 2 b ra ch iis appressis com posita, b ra ch io uno a ffix o , b ra ch io secundo cum ap ice rotundato, b ra ch iu m sin gu lu m 4 — 5 fzm crassum, 3 — 4 ( — 6) septatum , in septis p aru m constrictum . M y c e liu m s te rile p a llid e b ru nneum v e l subhyalinum , la te ram osum , septatum , anastom osans, 1.8 — 2.8 flum crassum, colo n iam cingens. H a b i t a t in lig n o p ú trid o ram o ru m em ortU oru m a rb oris in d eterm in atae. H o l o t y p u s : Cuba, P r o v in c e o f H avan a, Jaruco, L o m a de la C oca (142 m s. m.), south-east fr o m C am po F lo r id o ; on dead rotten branches, 13. II. 1981, coll. V. H o lu b o v á -J e c h o vá (P R M 842725).
C o l o n i e s scattered, punctiform , small, m axim ally 0.5 mm in diam., roun ded, sligh tly pulvinate, dark brown, w ith an ochraceous margin. Mycelium partly immersed, p artly superficial, form in g dense la yer o f the basal part of each colony, composed o f branched, septate, anastomosing, subhyaline to pale brown, 1.5 — 2.5 /um w id e hyphae. C o n i d i o p h o r e s semimacronematous to macronematous, mononematous, sim ple or branched, erect or ascending, straight o r sligh tly flexuous, pale brown, septate, 7 — 23 pirn long, 2.5 — 4 ¿¿m w ide. Conidiogenous cells holoblastic, integrated, term inal, cylindrical, p roli feratin g percurrently, w ith one or m ore (max. fou r) thick-w alled and dark brow n annélations form in g a dark brow n ring on the top o f conidiophores. C o n i d i a dry, acrogenous, oblong, flattened, m uriform , pale brow n to brown, 14 — 20 ¡Um long, 7 — 9 ¡um w ide, 6 — 7 ,«m w id e from the side part, form ed by tw o closely appressed arms, attached to the conidiogenous cells by one o f the arms, the second arm w ith a rounded end, the individu al arm 4 — 5 jum w ide, w ith 3 — 4 ( — 6) transverse septa, slightly constricted in septa, the basal cell subhyaline. S t e r i l e m y c e l i u m surrounding colony pale brow n to subhyaline, w id ely branched, septate, anastomosing, 1.8 — 2.8 /um wide. On rotten w ood o f dead branches o f an undeterm ined tree. Th e n ew species collected in Cuba d iffers from the original species o f the genus, Eversia subopaca (Cooke et Ellis) Crane et Schoknecht, by its sm aller conidia w ith on ly a fe w septa. Conidia o f E. subopaca form ed by 3 — 4 (usualy 3) closely appressed arms w ith 4—8 septa are 24 — 32 X 6.5 — 9 ( — 11) /¿m. Th e species from Cuba has evid en tly only tw o appressed arms from which only one is attached to the conidiogenous cell. Th e both arms develop successi v e ly by longitudinal and transverse septation from a single cell. T h e both arms are appressed one another v e ry closely so that they look as a one compact body. E. subopaca was collected in Europe (Italy), N orth A m erica (M ew Jersey, W est V irginia, Alabam a) and in Japan (Chiba) [Schoknecht and Crane 1977, M organ-Jones 1978, Matsushima 1975 ut Cheirom ycella annulata Matsushima]. Helicoma divaricata Hol.-Jech. spec, nova
Fig. 1— 3.
C o lo n ia e dispersae, p arva e, effu sae, la x e p ilosae usque la x e velu tin e^e, brunneae. M y c e liu m in substrato im m ersu m . C on id io p h ora m acron em ata, m ononem ata, recta 2. — 1. Eversia parvula H ol.-Jech . — con idiop h ores w ith con idia and s te rile m yceliu m surrou n d in g colonies. — 2. Pseudobeltrania havanensis H ol.-Jech . — con idiop h ores and con idia. — 3. Sporidesmiella angustobasilaris H ol.-Jech . — con idia w ith con id io phores. Del. V. H o lu b o v á -J e ch o v á
33
Č e s k á m y k o l o g i e 41 (i) 1987 v e l fle x u o sa v e l p a rv e nodulosa, bis v e l q u a ter d ich otom e ram osa, d iv a ric a ta , deinceps sym p od ice p ro lifica n tia , brunnea, crassitunicata, septata, denticu lata, 100 — 350 um longa, 4 — 5 ¡«m crassa, ad b asin 6 — 7 ,ftm crassa, ad ap icem p a llid io r a et ten u itu nicata, le v it e r verru cosa, atten uata et truncata. D entes c o n id iife r i c y lin d ric i, truncati, 1 — 1.5 X 1 C on id ia acrop leu rogen a, h y a lin a v e l su b h yalin a usque p a llid e och racea, le v ia , 1Í.5 — 16 /jm in diam ., filis 4.5 — 6.5 ¿ím crassis, 4 — 9 (p leru m q u e 8 ) septatis, non h ygroscopicis, in spiras 11/4 — 1 1/2 con volu tis, c ellu lis e x tre m is rotu n datis, cellu lis b asilaribu s le v ite r con ico-rotu n d a tis ap icu latisqu e, cicatricis p laníš 1 — 1.5 ,um crassis. H a b i t a t in p e tio lis em ortu is R oyston ea e regia e (H .B .K .) O. F. Cook. H o l o t y p u s : Cuba, P r o v in c e o f H avan a, Jaruco, L o m a de la C oca (142 m s. m .), south-east fr o m C am p o F lo r id o ; on dead p e tio le o f R o y ston ea regia , 13. II. 1981, coll. V. H o lu b o v á -J e ch o v á (P R M 842726).
C o l o n i e s scattered, small, effuse, loosely h airy to cottony, brown. Basal hyphae imm ersed in the substratum. C o n i d i o p h o r e s macronematous, mononematous, erect, straight to sligh tly flexuous and nodulose, dichotomously branched tw o or fou r times, divaricate, the branches long, spreading asunder at w id e angles cca 60°, successively sym podially proliferatin g, brown, thick-w alled, thin-septate, denticulate, 100 — 350 um long, 4 — 5 ^m thick, at the base 6 — 7 pim w ide, at the apex paler to subhyaline, thin -w alled and very sligh tly verrueose, continuously attenuated and ending in a truncate conidio genous denticle. Conidiogenous denticles cylindrical, truncate, 1 — 1.5 X 1 am. C o n i d i a acropleurogenous, hyaline or subhyaline to pale yellow -brow n , smooth, 11.5 — 16 tum in diam., filam ent 4.5 — 6.5 um w ide, w ith 4 — 9 (m ostly 8) hyaline septa, non-hygroscopic, tigh tly 1 1/4 — 1 1/2 coiled, the extrem e cell rounded, the basal cell sligh tly attenuated, conico-rounded (U-shaped), w ith a distinct thin, fla t basal scar, 1 — 1.5 /um w ide, situated excentrically towards the outside o f the coil. Habitat on a dead petiole o f the palm Roystonea regia. H elicom a divaricata appears to be close to H elicom a ambiens M organ, but differs in its characteristic sym podial and divaricate branching o f conidiopho res and in size o f its conidia. Conidia o f H. ambiens are larger, 18 — 25 ^ m in diam., w ith the filam en t up to 13-septate, 5 — 6.5 /xm thick and up to 1 3/4 times coiled. Pseudobeltrania havanensis Hol.-Jech. spec, nova
Fig. 2— 2.
C olon iae h yp op h y lla e, la te e ffu sa e et irreg u la res, p a llid e oliva ceob ru n n ea e, pilosae. M y c e liu m im m ersu m . C on id io p h ora sim p licia, recta v e l a liq u o t fle x u o sa v e l gen icu lata, 80 — 380 ¡a n longa, 3 — 4 /¿m crassa, p a llid e bru nnea usque brunnea, septata, le v ia , sln g u la riter e ce llu la b a sa li atrobrunn ea, asterin ee lob ata, 10 — 13 u m in diam . ex o rie n tia . C e llu la e con id io gen a e p o ly b la s tic a e in con id iop h oris in corp orata e, te r m i nates, c y lin d ric a e usque le n ite r in fla ta e, usque 6.5 um crassae, s u b h y alin a e to p a llid e brunneae, tenu itunicatae, d enticu latae. C o n id ia h y a lin a v e l p a llid e olivaceob ru n n ea, rh om b ica v e l b iconica, 14 — 20 X 8 — 9.5 ( — 1 0 ) fim, ad ap icem obtusa, in f ern e cum uno d en te p ro m in e n te 1 — 2 ,/j.m lon go et in p a rte latissim a cum fascia hyalin a, tenu itunicata, saepe collap sa praedita. H a b i t a t in fo liis em ortu is C lusiae roseae Jacq. (C lu s ia cea e ). H o l o t y p u s : Cuba, P r o v in c e o f H avan a, Jaruco1 , L o m a de la C oca (142 m s. m .), south-east fr o m C am p o F lo r id o ; on dead le a v e s o f C lusia rosea, 13. II. 1981, coll. V. H o lu b o v á -J e ch o v á (P R M 842729).
C o l o n i e s hypophyllous, w id ely effused and irregu lar, pale olivaceous brown, hairy. M yceliu m immersed. C o n i d i o p h o r e s simple, erect, straight to som ewhat flexuous o r geniculate, 80 — 380 ¿¿m long, 3 — 4 b«m w ide, pale brow n to brown, septate, smooth, arising sin gly from a radially lobed dark 34
HOLUBOVA — JECHOVA: STUDIES ON HYPHOMYCETES FROM CUBA V. brow n basal cell 10 — 13 um in diam. Conidiogenous cells polyblastic, integra ted, term inal, cylindrical to sligh tly inflated, up to 6.5 ,um w ide, subhyaline to pale brown, thin-w alled, w ith several small denticles near the apex. C o n i d i a arising singly directly on the denticles, hyaline to pale olivaceous brown, rhom bic or biconic, 14 — 20 X 8 — 9.5 ( — 10) pm , obtuse at the apex, w ith one prom inent denticle 1 — 2 um long below, w ith a thin -w alled hyaline often collapsed band in the w idest part. Habitat on dead leaves of C lu s ia ro sea . Th e n ew species P s e u d o b e lt r a n ia h a v a n e n s is is close to P . p e n z ig ii Pirozynski 1972, but d iffers from it by sm aller conidia and by longer and thinner conidio phores. P. p e n z ig ii has conidia 20 — 28 X 10 — 16 um and conidiophores up to 100 ,um long and 4 — 8 p m thick. Sporidesmiella angustobasilaris Hol.-Jech. spec, nova
Fig. 2— 3.
C o lo n ia e dispersae, effu sae, bru nneae, inconspicuae. M y c e liu m p leru m qu e im m e rsum in substrate, p a rtim s u p e r fic ia l, e x h yphis ram osis, septatis, brunneis, le v ib u squ e 1.5 — 3.5 ¡¿m crassis com positum . C on id io p h ora m acronem ata, m ononem ata, solitaria, non ram osa, recta v e l le v ite r flexu osa , cylin d rica , b ru nnea usque atrobrunnea, 18 — 32 ¡im lon ga, 4.5 — 6.5 um crassa, le v ia , cum p a rie te atro, 1— 4-septata, septis quasi inconspicuis, ad ap icem 1— 1.5 ,um crassa et truncata. C ellu la e con idiogen ae holob lasticae, m on oblasticae, in c on id io p h oris in corp oratae, term in ales, lagen iform es, p erc u rre n te r p ro lifica n te s . C o n id ia acrogen a, solita ria, sicca, c y lin d ric a usque le v ite r c la v a ta v e l elo n ga to -e llip so id ea , 24 — 44 um longa, 6.5 — 10 ,^m crassa, ad basin attenuata, truncata et 1 — 1.5 /xm crassa, ad ap icem rotu n data v e l obtusa, brunnea, le v ia , 3— 1 0 -distoseptata, c e llu la ru m lu m inibus d em in u tis; septa p leru m q u e in con spicua e x c e p to septum b asale et 1 — 2 a lia qu i a tra ; cellu la basalis e t septum p rope basin atrobrunn eae. H a b i t a t in lig n o p u trid o ra m i em o rtu i arb oris in d eterm in atae. H o l o t y p u s : Cuba, P r o v in c e o f H a va n a , Jaruco, L o m a de la C oca (142 m s. m .), south-east fr o m C am p o F lo r id o ; on dead branch, 13. II. 1981, coll. V. H o lu b o v a -J e ch o va (P R M 842728); w ith Pseudopetrakia kambakkamensis (Subram .) M . B. E llis.
C o l o n i e s sparse, effuse, brow n, inconspicuous. M ycelium m ostly im m er sed in the substratum, but p artly superficial, composed of branched, septate, brown, smooth, 1.5 — 3.5 ,um w id e hyphae. C o n i d i o p h o r e s macronema tous, mononematous, solitary, unbranched, straight or sligh tly flexuous, cylin drical, brow n to dark brow n, smooth w ith dark w all, 1 —4-septate, septa nearly inconspicuous, 18 — 32 p m long, 4.5 — 6.5 „um w ide, tapering up to 1 — 1.5 k um w id e at the truncate apex. Conidiogenous cells holoblastic, monoblastic, inte grated, term inal, lagen iform , percurrently proliferatin g. C o n i d i a acroge nous, solitary, dry, cylindrical, up to slightly clavate or elongate ellipsoidal, 24 — 44 um long, 6.5 — 10 p m w ide, attenuated and truncate at the base, 1 — 1.5 um w id e at the basal scar, rounded o r obtuse at the apex, brown, smooth, 3 — 10-distoseptate, cell lum ina reduced except in the basal cell; septa mostly inconspicuous except the basal septum and 1 — 2 fu rth er septa which are dark; basal cell and the septum near the base dark brown. H abitat on rotten w ood o f a dead branch o f an undeterm ined tree. P. M. K ir k (1982) established S p o r id e s m ie lla as a new genus fo r six species previously referred to S p o r id e s m iu m L in k ; Fr. Th e new species from Cuba is distinct from all kn ow n species o f this genus by its lagen iform conidiogenous cells and by the shape o f conidia. Th e basal cell o f conidium at this new species is ve ry conspicuous being dark, n arrow ly attenuated and having basal scar narrow on ly 1.5 um w ide. Other species have basal scars o f conidia w ider 35
Č e s k á m y k o l o g i e 41 (i) 1987 (m ostly m ore than 2.5 cells o f conidia.
w ide) and the basal cells o f the same colour as all References
K I R K P. M . (1982)-: N e w o r in tere s tin g m icro fu n g i V I. S p o rid e s m ie lla gen. nov. (H y p h o m y ce te s ). — Trans. B rit. M yc o l. Soc., C a m b rid ge, 79: 479— 489. K I R K P . M . (1985): N e w or in tere s tin g m icro fu n gi X I V . D em atiaceou s h yp h om ycetes fro m M t K e n y a . — M yco ta xo n , Ithaca, 23: 305--352. M A T S U S H IM A T . (1975): leon es m icro fu n go ru m a M atsu sh im a lectoru m . — K o b e 209 pp. et 415 plates. M O R G A N - J O N E S G. (1978): N otes in H y p h o m yc e te s X X V . C on cern in g E v ers ia su bopaca. — M yco ta xo n , Ith aca, 7: 333— 336. S C H O K N E C H T J. D. et C R A N E J. L . (1977): R e v is io n o f T o ru la and H o rm isc iu m species. T o ru la occulta, T. d iversa, T . elasticae, T. b ig e m in a and H orm isc iu m condensatum reex am in ed . — M y c o lo g ia , L an caster, 69: 533—546. S U T T O N B. C. (1976): S pecies o f H e m ib e ltra n ia P iro z. an d D isch lorid iu m gen. nov. — K a v a k a , M adras, 4: 43— 50. A d d re s s o f th e au thor: V ě r a H o lu b o v á -J e ch o v á , B o ta n ic a l In stitu te, C zech oslovak A c a d e m y o f Sciences, 252 43 P rů h on ice, C zech oslovak ia.
36
Vnútrodruhová variabilita cerkospóry repovej Intra-specific variability of Cercospora beticola Sacc. D o ro ta B r illo v á Z ú zem ia S lo ven sk a sa iz o lo v a lo šest v a r ia n to v c erk osp óry r e p o v e j, k to ré p o d lá k u ltu ráln ych vla stn o stí na z e m ia k o v o -g lu k ó zo -a g a ro v e j pôde sa m oh li c h a ra k te rizo v a t ako v a r ia n ty : tm a v o s iv ý , tm a v o s iv o ze le n ý , p op ola vo sivý , s ý tosivozelen ý , s v e tlo s iv o z e le n ý a bielosivozedenkastý. In ok u lá cio u n á oh yln ej o d ro d y c u k ro v ej r e p y D o b ro v ic k á A a rezisten tn ý ch od rôd M a rib o C .R .l a M a r ib o C.R.2 sa zis tila p o zitiv n a k ore lá c ia m ed zi in ten zitou sfa rb en ia v a r ia n to v a ich agresivitou . T m a v é v a r ia n ty v y v o la li s ig n ifik a n tn ě v y š š í stupeň in fe k c ie na všetk ý ch troch od rod ách cu k ro vej r e p y ako v a r ia n ty světlé. O k re m to h o sa v y z n a č o v a li v e lm i in ten zívn o u sporuláciou, z a tia lč o s p oru lácia s v ě tlý c h v a r ia n to v b ola nízká.
S ix v a ria n ts o f C ercos p ora b e tic o la w e r e isola ted fr o m th e te r rito ry o f S lo v a k ia . A c c o r d in g to th e cu ltu ral p ro p erties on p ota to glu cose a g a r m e d iu m th ey could b e ch a ra cterized as fo llo w in g v a ria n ts : d a rk grey, d a rk gra y is h -g re e n , a sh -g rey , d eep g ra y ish -g reen , lig h t g ra y is h -g re e n and w h ite g ra y ish -g reen . A f t e r in o c u la tio n o f th e su scep tib le su gar b eet c u ltiv a r D o b ro v ic k á A and th e resistan t cu ltiv a rs M a r ib o C .R .l and M a r ib o C.R.2 th ere w a s fou n d a p o s itiv e c o rre la tio n b e tw e e n th e in ten s ity o f th e p igm e n ta tio n o f th e v a r i ants and th e ir a g gre s siv ity . T h e d ark varia n ts caused a s ig n ific a n tly h ig h e r disease s e v e r ity o f all th e tr e e sugar b e et cu ltiv a rs than the lig h t ones. M o re o v e r, th e d a rk v a ria n ts sp oru lated v e r y in ten s ive ly , w h ereas the spo ru la tio n o f lig h t ones w a s lo w .
Vnútrodruhová vlastnosti parazitických húb majú vo fyto p a toló gii dóležité postavenie. Cerkospóra řepová, ako fa k u lta tívn y a značné rozšírený patogén má fyziologicko-gen etick é předpoklady pre vnútrodruhová zm ěny týkajúce sa virulencie, patogen ity a agresivity. Nakol'ko tieto vlastnosti predstavujú podm ienky vzťahu m edzi patogénom a h ostitelom a sú dóležité pre šlachtitelské práce, už od dávna sa stali predm etom úvah (B lattný et al. 1949, Baudyš 1950, Drachovská 1958) a štúdií viacerých autorov (S tolze 1931, Schm idt 1935, Schlôsser et K och 1957, N o ll 1960, W iesn er 1961, Saito 1966, Kiss et H etzer 1967, Ruppel 1972, W h itn ey et L ew ellen 1974,1976 a M arié 1974), ktorí pracovali v rôznych ekologických podm ienkach a přišli k závěru, že cerkospóra řepová v y tv á ra nižšie jed n otk y — rasy, biotypy, varian ty a pod., ktoré sa líšia u rčitým i fy z io logickým i vlastnosťam i, hlavně virulenciou a agresivitou, alebo aj kulturálnom orfologick ým i zvláštnosťam i. Ciel’om predloženej práce bolo na základe monosporických izolátov z rôz nych pestovatelských oblastí Slovenska preštudovať vnútrodruhovú róznorodosť cerkospóry repovej a charakterizovat je j význam. M ateriál
a metody
Z o 42 lo k a lit S lo ven sk a sm e zb ie ra li cerkospórou in fik o v a n é lis ty c u k ro v ej rep y a r o b ili sm e m on o sp o rick é izo lá c ie na ze m ia k o v o -g lu k ó zo -a g a ro v ú pôdu (Z G A ). Z k a žd e j lo k a lity sm e iz o lo v a li po 100 k on íd ií. In k u b ácia p re b ie h a la pni + 2 4 °C v tm e. H o d n o te n ie iz o lá to v sm e r o b ili 7., 14. a 21. deň od izo lácie. P r i hodnoten í sm e si v š ím a li s fa rb e n ie vzd u šn éh o m y c é lia a substrátu, ako aj rých lo sť rastu k o lon ií, p rič o m sa m e ra li ich p riem ery . N a sledovam ie s p oru lácie iz o lá to v sme p ou žili špeciálnu sporulačnú pôdu p rip ra v en ú z ex tra k tu lis to v c u k ro v e j rep y. K ú s k y m y c é lio v é h o in ok u la z m onospoirických iz o lá to v zo Z G A p ô d y sa p ren ášali na sporulačnú pôdu a n ech a li sa in k u b o va f p ri + 1 8 až 20 °C za p riro d ze n éh o stried an ia s v ětla a tm y. Š e s fd ň o v é k o lo n ie sm e p ou žili
37
Č e s k á m y k o l o g i e 41 (i) 1987
.
na p říp ra v u k o n íd io v e j suspen zie v d a stilova n ej v o d e a pom ocou B iir k e r o v e j k om ó rk y sm e p ře p o č íta li m n ožstvo k o n íd ií na je d n u šesťd ň ovú k olóniu . O rien taó n e sm e e v id o v a li tv o rb u rep rod u k čn ých o rg á n o v je d n o tliv ý c h iz o lá to v aj na Z G A pode. P a to ge n itu a a g re s iv itu iz o lá to v sm e s le d o v a li na 8 -tý ž d ň o v e j c u k ro v ej re p e nác h yln ej od rod y D o b ro v ic k á A (D A ) a rezisten tn ých o d ro d M a r ib o M a n o v á C .R .l a M a rib o M a n o v á C.R.2, p ěstovan ých v s k le n ík o v ý c h p od m ien kach. Z k a žd e j od ro d y sm e po 30 je d in c o v in o k u lo v a li k o n íd io v o u suspenziou p a třič n é h o varian tu . N a k ažd ú rastlinu sa a p lik o v a lo ro v n a k é m n ožstvo k o n íd io v e j susp en zie o hu stotě 6 0 0 0 k o n í d ií /ml. O šetřen é r e p y sm e u m iestn ili v o v lh k ý c h k om orách s 98 — 100 % rela tiv n o u vlh k osťou vzdu chu a + 2 3 až 25 °C. P ok u s m al tr i op ak ova n ia, p rič o m v k aždom o p a k o va n í sm e na in o k u láciu p o u žili iz o lá t toho istéh o varian tu , avša k p och á d zajú ci z in ej lo k a lity . Z dosiah nutých v ý s le d k o v sm e r o b ili p rie m e ry c h a ra k te rizu jú c e tenk torý varian t. K o n tro lu ošetren ej r e p y sm e r o b ili k a žd ý deň, p rič o m sm e za zn a m e n á v a li dlžk u inkubačn éh o obd ob ia a in ten zitu in fe k c ie, k torú sme v y já d ř ili pom ocou stupnice 0 až 5. 0 = b ez p re ja v u in fe k c ie, 5 = o d u m iera n ie c elých listov. Dosiahmuté v ý s le d k y b o li sp raoovan é m etod ou p o ro v n a n ia p rie m e rn ýc h hodnot sú b orov podTa M ic h o k et U rsjan u (1982).
Výsledky Morfologické odlišnosti. Z G A póda podporujúca vege^atívny rast cerkospóry repovej poskytla dobré možnosti pre sledovanie vizuálnych vlastností kolonií izolátov. Podl’a údajov získaných z charakteristik 4 200 monosporických izolátov sme z územia Slovenska izolova li šesť varian tov cerko spóry repovej. Za variant považujem e skupinu izolátov, ktoré v naších pod mienkach ku ltivácie sa vyznačujú určitým i spoločným i vlastnosťami. Základ nou vlastnosťou, podlá ktorej sme m ohli jed n o tlivé va ria n ty vizu álně o d d iferencovať je sfarbenie halvne vzdušného m ycélia kolonií, ktoré býva tm avé až bielosivé s róznym i přechodným i odtieňmi, často je aj sivozelené (tab. 1). Sfarbenie substrátu kolonií je vyrovnan ejšie. P ri variantoch 1 — 4 je tm avozelenom odré a stárnutím nadobúda sýty až čierny odtieň. P ri variantoch 5 — 6 v základnom zelenom odrom sfarbení, ktoré je skór svetlejšieho tónu vystupuje aj hnedkastý odtieň (tab. 1). P o d lá farebných charakteristik uvedených v tabu lke 1 sme varian ty cerko spóry pom enovali nasledovneí tm a vosivý (1), tm avosivozelen ý (2), popolavosivý (3), sýtosivozelený (4), svetlosivozelen ý (5) a bielosivozelenkastý (6). M eraním rýchlosti rastů kolonií získané hodnoty ich priem erov neposkytli údaje, ktoré b y boli význam né ako doplňujúca vlastnost va ria n tov a preto ich v práci neuvádzame. S p o r u l á c i a . N a Z G A pode, ktorá zabezpečuje dobrý veg eta tív n y rast mycélia, svetlosivozelen ý a bielosivozelenkastý varian ty vóbec nesporulovali.
Tab. 1. Farebné vlastnosti v ariantov cerkospóry repovej Variant 1 2 3 4 5 6
38
Sfarbenie vzdušného mycélia tmavosivé (až čierne) tmavosivozelené (ažčierne) popolavosivé sýtosivozelené svetlosivozelené bielosivozelenkasté
Sfarbenie substrátu zelenomodré tmavé zelenomodré tmavé zelenomodré tmavé zelenomodré tmavé linedozelenomodré linedozelenomodré
B R ILLO V Á : V A R IA B IL IT A CERKOSPÓRY REPOVEJ Tab. 2. Sporulácia variantov cerkospóry repovej Variant
Priemerný počet konídií na jednu šesťdňovú kolóniu
1—tmavosivý (až čierny) 2 —tmavosivozelený (až čierny) 3 —popolavosivý 4 —sýtosivozelený 5 —svetlosivozelený 6 —bielosivozelenkastý
8 301,55 7 697,35 2 723,25 1 923,85 714,20 230,70
V a ria n ty sýtosivozelený a popolavosivý sporulovali sporadicky, vytvára jú c iba n iekolko málo konídií na kolóniu a va ria n ty tm a vosivý a tm avosivozelený produkovali pom ěrně vel’a dobré vyvin u tých konídií a to v okraj o ve j až čiernej takm er obnaženej zóne. Reprodukčnú schopnost jed n otlivých va ria n tov sme hodnotili podlá výsledk o v obdržaných na sporulačnej pode pripraven ej z listového extraktu cukrovej repy. N a tejto pode m ali všetky varian ty cerkospóry repovej obm edzený vegeta tívn y rast. K o lon ie boli pom ěrně malé, v priem ere od 10 — 12 mm (6dňové kolonie), tm avé až čierne. Zistila sa pozitivna korelácia m edzi inten zitou sfarbenia m ycélia na Z G A pode a m nožstvom produkovaných konídií na sporulačnej póde. U kázalo sa, že tm avé va ria n ty produ kovali viac konídií ako varian ty světlé (tab. 2). M edzi varian tam i tm a vo sivým a tm avosivozeleným , ako aj m edzi popolavosivým a sýtosivozeleným ro zd iely v sporulácii sú prakticky bezvýznam né. V y sokopreukazné boli rozdiely m edzi variantam i tm avosivým a svetlosivozeleným, tm avosivým a bielosivozelen kastým ; m edzi variantam i tm avosivozele ným a svetlosivozeleným , tm avosivozelen ým a bielosivozelenkastým (tab. 2). Pom ěrně význam né h oli ro zd iely aj m edzi variantam i tm avosivým a popolavosivým , tm avosivým a sýtosivozeleným ; m edzi variantam i tm avosivozeleným a popolavosivým a tm avosivozelen ým sýtosivozeleným (tab. 2). Najnižšia a v e lm i nízká bola sporulácia va ria n tov svetlosivózeleného a bielosivozelenkastého. Je zaujím avé, že m edzi tým ito inak blízkým i variantam i, s ohl’adom na ich celk ová produkciu konídií boli rozdiely v e lm i výrazné, pretože sporu lácia varian tu bielosivozelenkastého představovala iba 32,3 % sporulácie v a riantu svetlosivozeleného.
Tab. 3. DÍžka inkubačného obdobia variantov cerkospóry repovej Varianty
1 2 3 4 5 6
— — — — — —
tmavosivý (až čierny) tmavosivozelený (až čierny) popolavosivý sýtosivozelený svetlosivozelený bielosivozelenkastý
Priemerné hodnoty dížky inkubačného obdobia v dňoeh Dobrovická A
Maribo C.R.l
Maribo C.R.2
5,10 4,95 6,84 7,00 10,18 12,22
6,32 6,32 8,38 8,84 13,64 15,60
6,16 6,24 7,12 8,84 12,70 14,30
39
o
Tab. 4. Preukaznosť rozdielov dlžky inkubačného obdobia medzi variantami cerkospóry repovej Odrody Varianty
Dobrovická A 2
3
4
5
Maribo C.R.l 6
2
3
4
5
O
Maribo C.R.2 6
2
3
4
5
H 6
«
g
* 1
0,18
2*18
2*04
4,67
7,97
0
1,45
1,91
6,29
7,83
0,08
0,93
— 2 3
4 5
-
1,96
1,91
4,31
6,98
2^83”
5736"
2,5
á 6,53
7,28
*
0,15
*
2?13
4,69 1^64
—------------------------------------------------------------
1,45
1,91
6,29
7 ^
0,3
3T73~
ÍOťT
3,62
5,02 L65
0,85
q
o 2,06
M2
7J9
§
1,35
ÍM 3
6,29
£
3,07
4,05 M3
_ ^
£
—-
1 = tmavosivý, 2 = tmavosivozeloný, 3 = popolavosivý, 4 =sýtosivozelený, 5 = svetlosivozelený, 6 = bielosivozelenkastý Oznaěenie —-— = vysokopreukazné rozdiely * = nevýznamná preukaznosť Hodnoty bez označenia = nepreukazné rozdiely
to C O
B R ILLO V Á : V A R IA B IL IT A CERKOSPÓRY REPOVEJ Tab. 5. Intenzita infekcie vyvolaná variantami cerkospóry repovej Varianty
Priemerné hodnoty intenzity infekcie podTa stupnice 0 —5 Dobrovická A
1 2 3 4 5 6
— — — — — —
tmavosivý (až čierny) tmavosivozelený (až čierny) popolavosivý sýtosivozelený svetlosivozelený bielosivozelenkastý
4,33 4,15 3,05 2,64 1,93 1,36
Maribo C.R.l
Maribo C.R.2
3,05 3,13 2,12 1,91 0,91 0,3
3,02 3,01 2,22 1,91 1,22 0,53
P ri sledovaní sporulácií sa tiež zistilo, že na je j intenzitu v rámci jed n otli vých va rian tov v p lý v a druh, respektive póvod inokula. K eď pre založenie ko lonii na sporulačnej pode sa použilo inokulum z okraj ovej zóny materskej kolonie pestovanej na Z G A pode, bola sporulácia vyššia o 38 — 48 % oproti sporulácii kolonii, inokulum ktorých pochádzalo z tej istej materskej kolonie ibaže zo strednej časti. D Í ž k a i n k u b a č n é h o o b d o b i a . V ýsled k y zhrnuté v tabulkách 3 a 4 poukazujú nato, že existu je vztah medzi varian tam i patogéna a dlžkou in kubačného obdobia. Na všetkých troch testovaných odrodách cukrovej repy — náchylnej D obrovická A a rezistentných M aribo C.R.l a M aribo C.R.2 najkratšie inkubačné obdobie sa zaznamenalo po aplikácii varian tov tm avosivého a tm avosivozeleného; najdlhšie inkubačné obdobie zase m ali varian ty světlé, t. j. svetlosivozelen ý a bielosivozelenkastý (tab. 3). M edzi tým ito dvom i skupina m i va ria n tov (1, 2 a 5, 6) v dlžke inkubačného obdobia existujú vysokopreukazné rozdiely (tab. 4). H odnoty dlžky inkubačného obdobia varian tov popolavosivého a sýtosivozeleného boli na každej z testovaných odrod blízké hod notám va ria n tov tm avých, t. j. tm avosivého a tm avosivozeleného, čo je vy jád řen é nepreukaznosťou rozdielov v tab. 4, ale signifikantně sa lišili od varian tov světlých, t. j. svetlosivozeleného a bielosivozelenkastého (tab. 4). P o k ia l sa týka m edziodrodových rozdielov sa ukázalo, že na náchylnej od rode D obrovická A bolo inkubačné obdobie po in fikovan í všetkým i variantam i najkratšie (tab. 3). Priem ern á dlžka bola od 5,1 do 12,22 dní, podl’a aplikova ných varian tov. M edzi odrodam i M aribo C .R .l a M aribo C.R.2 v dlžke inku bačného obdobia neboli preukazné rozdiely ani pri jednom zo šiestich apliko vaných va ria n tov patogéna. Priem erná dlžka pri odrode M aribo C .R .l bola od 6,32 do 15,6 a pri odrode Marilbo C.R.2 od 6,16 do 14,3. M edzi odrodou ná chylnou D obrovická A a rezistentným i odrodam i boli význam né rozdiely iba m edzi odrodou náchylnou a M aribo C .R .l po in fikování variantam i svetlosivozeleným a bielosivozelenkastým (tab. 3). M álo význam né boli pri variantoch popolavosivom a sýtosivozelenom a prakticky bezvýznam né pri variantoch tm avých, t. j. tm avosivom a tm avosivozelenom (tab. 3). I n t e n z i t a i n f e k c i e . P ri hodnotení intenzity in fekcie 5-miestnou stupnicou sa ukázalo, že najváčšie rozdiely existujú opať medzi jed n otlivým i va riantam i patogéna. A k o na náchylnej odrode D obrovická A , tak aj na rezi stentných odrodách M aribo C .R .l a M aribo C.R.2 po aplikácii rovnakého m nožstva inokula najsilnejšiu infekciu vy v o la li varian ty tm avé — tm avosivý a tm avosivozelený. Najslabší p řeja v in fekcie bol po aplikácii varian tov svet41
to
Tab. 6. Preukaznosť rozdielov intenzity infekcie v y vol anoj variantami cerkospóry repovej Odrody
Dobrovická A
Maribo C.R.l
Maribo C.R.2
___________ ‘__________________________________________________________________________________________________________________________ M Varianty
2
3
4
5
6
2
3
4
5
0
2
3
4
5
O1
6
> * 1 2 3 4 5
0,25
g
1,83
2,5
3,37
4,26
1,74
2?42
3,34
4,3
0,59
1,70
2,72
1,12
2,03 0,87
0 ,U
1,57
17.)
3,78
5,07
1,8
1,94
4,15
5,57
0,32
*
2,18
3,43
1,6
2,67 ÍT22"
—---
0,01
1,19
1,58
2,71
3,51
1,2
1,54
2,75
3,55
R
1,71
2,06
O « M
1,07
1*99 1,1
^ S
0,47
£
H-*
CO c o 1 = tmavosivý, 2 = tmavosivozelený, 3 = popolavosivý, 4 = sýtosivozelený, 5 = svetlosivozelený, 6 - bielosivozelenkastý Označenie ------ = vysokopreukazné rozdiely * = nevýznamná preukaznosť Hodnoty bez oznaěenia = nepreukazné rozdiely
B R ILL O V Á : V A R IA B IL IT A CERKOSPÓRY REPOVEJ lých — svetlosivozeleného a bielosivozelenkastého (tab. 5). M edzi tm avosivým i (1, 2) a svetlosivým i (5, 6) variantam i na všetkých troch odrodách boli vysokosignifikan tné rozdiely (tab. 6). O krem toho signifikancia rozdielov intenzity in fek cie sa p reja vila na všetkých troch odrodách aj m edzi varian tam i popolavo sivý m a bielosivozelenkastým a na odrode M aribo C .R .l m edzi variantam i sýtosivozelen ým a bielosivozelenkastým . N a odrodách M aribo C.R.2 a Dobro vická A, m edzi variantam i sýtosivozeleným a bielosivozelenkastým bola signifikáncia n evýrazná (tab. 6). Nesignifikantné, alebo nevýznam ne signifikantně boli rozdiely v intenzite in fekcie m edzi variantam i tm avým i, t. j. tm avosivým a tm avosivozelen ým na jednej straně a popolavosivým a sýtosivozeleným na straně druhej (tab. 6). M edzi odrodam i rezistentným i M aribo C .R .l a M aribo C.R.2 neboli v intenzite in fekcie takm er žiadne rozdiely pri jedn otlivých variantoch. M edzi odro dou náchylnou D obrovická A a odrodam i rezistentným i M aribo C .R .l a M aribo C.R.2 najváčšie, avšak nesignifikantné rozdiely boli po inokulácii tm avým i variantam i, t. j. tm avosivým a tm avosivozelen ým (tab. 5). Podobné rozdiely boli aj po inokulácii variantam i svetlosivozeleným a bielosivozelenkastým , ale iba m edzi odrodam i D obrovická A a M aribo C .R .l. V ostatných prípadoch boli m edziodrodové rozdiely prakticky bezvýznam né (tab. 5). D isk usi a K u ltiváciou m onosporických izolátov cerkospóry repovej na Z G A pode bolo možné tieto podl'a farebných vlastností roztriediť do šiestich skupin. Z literatú ry sú znám e ú daje o existencii tm avosivých a svetlosivých va ria n tov cerko spóry, pričom sa tm avým variantom obyčajne pripisujú výrazn ejšie patogénne vlastnosti ako variantom světlým . V ď aka vysokém u počtu študovaných m onosporických izolá to v slovenského póvodu, bolo možné dobré oddiferen cova ť viac farebných skupin aj napriek tomu, že v niektorých prípadoch sa v y skytovala farebno-odtieňová zonalita povrchu kolonií. V krajinách, kde sa pestuje cukrová repa sa vel’a priestoru venuje cerkosporióze a va ria b ilitě patogéna, pričom sa dosiahli zaujím avé výsledky. Napr. v U S A izolo va li dve geneticky definované rasy (W h itn ey et Lew ellen, 1976), v Maďarsku sedem ras, vyznačuj úcich sa róznym i patogénnym i vlastnosťami (Kiss et Hetzer, 1970). V niektorých iných prípadoch zase nebola dokázaná priam a signifikantná súvislosť m edzi m orfologickou variabilitou a patogenitou či agresivitou (Ruppel, 1972) a pod. V ýsled k y dovolu jú uvažovať o schopnostiach cerkospóry repovej prispósobovať a m eniť sa v priebehu ontogenézy. Sam otná skutočnosť, že id ě o faku ltatívneho parazita so saprofytickou fázou života, ktorá sa strieda s fázou parazitickou, zabezpečuje cerkospóre mnohé fy zio lo gick é změny, ktoré nakoniec za určitých podm ienok móžu viesť k trva lým změnám dóležitých vlastností. V el’ké rozdiely v sporulácii m edzi jed n o tlivým i variantam i móžu byť pova žovan é za dóležitý u kazovatel charakterizuj úci varianty, pretože propaguly zabezpečuj ú rozšírenie patogéna v priestore a ich množstvo v y tv á ra základnú podmienku pre množstvo infekcie, ktorá za vhodných podm ienok móže prerásť do epidémie. V ýznam nou je skutočnosť, že intenzita sporulácie varian tov koresponduje s ich agresivitou, čo nie je pravidlom pre všetky fytopatogenné druhy húb. P ri celkovom hodnotení agresivity cerkospóry repovej vyjad ren ej dlžkou inkubačného obdobia a intenzitou in fekcie zretel’ne vystupujú do popredia 43
Č e s k á m y k o l o g i e 41 (i) 1987 vlastnosti variantov. S ignifikantně rozdiely m edzi variantam i tm avosivým i (1, 2) a svetlosivým i (5, 6) dokazujú, že o intenzite p reja vu choroby — cerkosporióze z biologického hladiska rozhoduje zastúpenie va ria n tov v populácii pa togéna. V arian ty tm a vo sivý a tm avosivozelen ý sa podl’a všetkých sledovaných k ritérií ja via najagresívnejším i. M ajů na všetkých troch odrodách najkratšie inkubačné obdobie a v y v o la li najvyššiu intenzitu infekcie. Ich sporulácia je m im oriadne vysoká. N aproti tom u va ria n ty svetlosivozelen ý a bielosivozelen kastý sa ja via ako najm enej agresívne s najdlhším inkubačným obdobím, n ajnižším stupňom in fekcie na všetkých odrodách a m ajú najslabšiu sporuláciu. Zau jím avé je postavenie varian tov popolavosivého (3) a sýtosivozeleného (4), ktoré podl’a farebných vlastností predstavujú akoby přechodný stupeň medzi skupinou tm avosivých a svetlosivých varian tov. Podobné je ich posta ven ie aj pri študovaných biologických charakteristikách, hoci niektorým i vlastnosťam i ako napr. dlžkou inkubačného obdobia a intenzitou sporulácie sú podstatné bližšie variantom tm avým ako světlým , hlavně variantu bielosivozelenkastému. P ok ia l sa týka vztahu va ria n tov cerkospóry repovej k testovaným odrodám cukrovej repy sa ukázalo, že rezistentně odrody M arib o C .R .l a M aribo C.R.2 in fikovan é variantam i slovenskej proveniencie sa n eja vili preukazne odolným i. Preukazné boli iba rozdiely v dlžke inkubačného obdobia medzi odrodou D o brovická A a M aribo C .R .l in fikovaných slaboagresívnym i variantam i (svetlosivozeleným a bielosivozelenkastým ). V o všetkých ostatných prípadoch existo va li m edziodrodové rozdiely avšak boli m álovýznam né. V závere možno konštatovať, že vnútrodruhová róznorodosť cerkospóry re povej vyjád řen á m orfologick ým i a fyzio lo gick ý m i odlišnosťami musí mať nutné za následok aj vnútropopulačnú heterogenitu, od ktorej záleží stupeň patologickej realizácie patogéna.
L IT E R A T U R A B A U D Y Š E. (1950): C h orob y a šk od covia p o ln ýc h p lo d in a och ran a p ro ti nim. — Oráč, 350 p., B ratisla va . B L A T T N Ý C., N E U W I R T H F. e t R Y Ž K O V N . (1949): Z d r a v á řep a — výn osn á řepa. — B rázda, 190 p., Prah a. D R A C H O V S K Á M . (1958): C h orob y cu k ro vk y. — In : Z em ě d ěls k á fy to p a to lo g ie 2, ed. B audyš E., B en ad a J., Špaček J., p. 222— 315, St. zem ěd. nakl., P ra h a. K IS S E. e t H E T Z E R E. (1967): R esearch in b iotyp es o f C ercosp ora b e tic o la in H u n gary, som e P e c u la ritie s o f th e host p a ra zite rela tion . — Zb. ra d o v a I I M ed. sim. o zaštiti šecěrne repe, N o v i S ad: 435— 449. K IS S E. e t H E T Z E R E. (1970): In v e s tig a tio n o f B ioty p es o f C ercosp ora w ith a v ie w to fu rth e rin g the selec tio n w o r k on sugar b e et resistance. — S a vre m e n a p o ljo p riv re d a . 1 1 — 1 2 . M A R lC A . (1974): B olesti šecěrn e repe. — Forum , 229 p. N o v i Sad. M IC H O K G. e t U R S J A N U V . (1982): V y b o ro č n ij m etod i statističesk oje ocen ivan ie. Fin an si i Statistika, 246 p., M osk va. N O L L V . A . (1960): U n tersu ch u n gen zu r F ra g e des V ork o m m e n s v o n p h ysiologisch en R assen b e i C ercosp ora beticola. — N a ch rich ten b l. des Deutsch. P flan zen sch u tzd ., 12: 102— 104. R U P P E L E. G. (1972): V a r ia tio n am on g isolates o f C ercosp ora b e tic o la fr o m Su gar beet. — P h y to p a th o lo gy , St. P au l, 62: 134— 136. S A IT O K . (1966): Studies on th e C ercosp ora le a f spot in sugar b eet b reed in g . — M e m o irs o f th e Fac. o f A g r . H o k k a id o U n iv., 6 , 1. S C H M ID T E. W . (1935): Ü b e r das V e rh a lte n voin v e rsch ied en en C ercosp ora b e tic o la — H e rk iin fte n und ü ber k ü n stlich e in fe c tio n m it diesen P ilz . — A n g e w . Bot., B e r lin, 17, 445— 453.
44
B R ILLO V Á : V A R IA B IL IT A CERKOSPÓRY REPOVEJ S C H L O S S E R L . A . et K O C H F. (1957): R assen b ildu n g b e i C ercospora beticola. .. Z u cker, H an n over, 10: 489— 492. S T O L Z E K . V . (1931): B e itra g zu r B io lo g ie und B ek á m fu n g d er B la ttfle c k e n k ra n k h eit d er Z u c k e rriib e (C ercosp ora b e tic o la Sacc.) — A rb . B iol. R eich sanstalt, B erlin , 19: 337— 402. W H I T N E Y E. D. et L E W E L L E N R. T. (1976): Id e n tific a tio n and d istrib u tion o f races C l and C2 o f C ercosp ora b e tic o la fro m sugarbeet. — P h y to p a th o lo gy , St. P au l, 6 6 : 1158— 1162. W H I T N E Y E. D. e t L E W E L L E N R. T. (1974): P h y s io lo g ic a l races o f C ercospora b e tic o la on B eta vu lgaris. — A m . P h y to p a th o l. Soc., St. P au l, 1: 88— 89. W IE S N E R K . (1961): Z u r d e r R assen b ild u n g b e i C ercosp ora b eticola. — B iu le ty n Inst. h o d o w li i a k lim a ty z a c ji roslin, B ydgoszcz, 3— 4, 13— 18. A d re s a a u to rk y : R N D r. D orota B rillo v á , CSc., Ú E F E C B E V S A V , 900 28 Iv a n k a p ri D unaji.
I. J a b l o n s k ý , A. S r b a V. S a s e k : Pěstování jedlých hub. S tátn í zem ěd ělsk é n a k la d a telství. P ra h a 1985. 256 stran, 16 tab., 67 čern ob ílých obrázků, 8 stran b a r e v ných příloh. H e zk y u p ra ven á a p řeh led n ě uspořádaná p říru čk a shrnuje v části všeobecn é n e j zá k la d n ější p o zn a tk y o k la s ifik a ci, růstu, rozm n o žová n í, fy z io lo g ii v ý ž iv y , fru k tifik a c i a v ýzn a m u hub pro člověk a. V části sp ec iá ln í n a jd e čten ář p otřeb n é in fo rm a c e o p ě stován í žam pionů, o m ateriá lech , stavbách a tech n olog ick ých zařízeních , m ech an iza č ních p rostředcích, d á le o v ý ro b n íc h postupech. N e c h y b í ú d a je o o rgan iza ci p ráce a ek on o m ice pěstován í. V p řeh led u jsou ro v n ě ž u v e d en y choroby a škůdci žam p ión ov ý c h kultur, v y s v ě tle n y jsou p rin c ip y je jic h ochrany. P ře h le d dalších druhů žam pion ů vh o d n ých k p ěstová n í u za v írá tu to část k n ih y. D alší část je v ě n ová n a h lív ě ; postu p u je od fy z io lo g ic k ý c h p oža d a vk ů h lív y , k u ltiva čn ích postupů, v y u ž ití p lod n íc a v yp lo ze n é h o substrátu až po popis chorob a škůdců hlívo.vých kultur. N á s led u je v ý č e t dalších d e v íti druhů hub vh o d n ých p o d le názoru autorů k pěstování. K n ih u u z a v ír a jí v y b ra n é p řed p isy na p říp ra v u hou b ových jíd e l a p ra k tick é p ok y n y z á je m cům, k am se m a jí o b rá tit o radu či p om oc p ři p ěstován í hub. P ře h le d v y b ra n é lit e ratu ry knih u ukončuje. K n ih a j e z d a ř ilý m d íle m tř í zn ám ých od b orn ík ů v p ěstován í je d lý c h hub, obsa h u je m noh o z je jic h p ra k tick ý c h zkušeností a n e v y h ý b á se hlu bším u věd eck ém u p oh ledu všu d e tam , k d e je to z p ra k tick éh o h led isk a potřebné. T a to p ra k tick á p ř í ru čka p ě stov á n í je d lý c h hub p řic h á zí na p om oc od b orn ým p ra co vn ík ů m v e v e lk o p ro vozeóh a tak é všem osta tn ím zájem cům , k te ří s p ěstová n ím hub už za ča li v p o d m ínkách s v é za h ra d y či ch alu py an ebo se k tom u o d h o d lá v a jí. Jistě p řis p ě je ke z k v a litn ě n í a d alším u r o z v o ji té to částí a p lik o v a n ý m yk olo gie. M ila n H e jtm á n e k
45
Otázka spolehlivosti mikroskopického průkazu kvasinek v roztěrech The problém of reliability of microscopic démonstration of yeasts in smears P e tr F ra g n e r a Eva K u n z o v á N a n ěk terých p ra co vištích d ochází k o m ylů m p ři m ik rosk op ick ém h od n o cení roztěrů. C h yb y s p o č ív a jí v tom. že za k v a s in k y jsou p o v a žo v á n y ú tvary, k te ré k vasin k am i nejsou. T ím doch ází až k p o lo v in ě fa le š n ě p o zitiv n íc h v ý sledků. A u to ř i ukázali, že tom u tak nem usí být, v ě n u je -li se od ečítá n í p re parátů n á ležitá péče. Je u ved en p o d ro b n ý popis h ou b ových elem en tů v r o z těrech.
In som e lab orato ries th ere occur errors in the m icroscop ic é v a lu a tio n o f smears. T h ese errors consist in the fa c t that form a tion s w h ich a re not yeasts are con sidered as such. Thus, as m an y as one h a lf fa lš e p o s itiv e results are found. T h e authors h a v e d em on strated that this need not b e the case, i f a p p ro p ria te ca re is d e vo te d to the rea d in g o f the prép aration s. A d etailed d escrip tion o f fu n g a l elem en ts in the sm ears is presented.
Úvod M ikroskopie se stala základním kam enem celé řady vědních oborů a dodnes je (např. elektronová m ikroskopie) zdrojem nových nálezů a objevů. V m yko logii je přímé, m ikroskopické vyšetření považováno za sam ozřejm é a mnohdy za nezbytné. M ikroskopické preparáty prokazují neocenitelné služby také v ru tinní diagnostice, jsou-li ovšem odečítány a hodnoceny odborně. O tom nemůže být pochybností. Tep rve nedávno jsm e se setkali s názorem, že „ . . . m ikroskopické vyšetření je jen vyšetřením orientačním . . . “ (Soukup K., F ragn er P. et al. 1986). Týká se to m ikroskopické diagnostiky kvasinkových kolpitid. Jak ukážeme dále, vůbec to neodpovídá skutečnosti. Vlastní Současné
vyšetření
pozorování
na d v o u
pracovištích.
1. Na jednom pracovišti (E. K .) b y ly odebírány vzo rk y nemocným pomocí vatových tamponů na špejli v e zkumavkách, zhotoveny a odečteny m ikrosko pické preparáty (M O P ), založena ku ltivace na jedn é živn é půdě (Sabouraudúv agar) a určení druhu bylo provedeno odhadem z nátěru vaginálního sekretu. Roztěry vaginálního sekretu b y ly barveny m etodou podle G iem sy především proto, aby bylo možno zachytit též ostatní agens, např. Trichom on as vaginalis Donné. B yly odečítány m ikroskopem s im erzním objektivem (90krát) a okulárem (lOkrát), vyb a ven ým v případě potřeby prom ěřeným okulárním m ikrom etrickým měřítkem . B ylo vyšetřeno celkem 203 pacientek, z toho 137 těhotných a 66 netěhotných. M ezi m ikroskopickým vyšetřením a kultivací na jedné půdě došlo na tém že pracovišti k 9 neshodám v tom smyslu, že kvasinky m ikroskopicky n ebyly prokázány, ale kultivačně na jedn é půdě vy ro stly vžd y ojedin ělé kolonie. Fa lešně pozitivní (tj. m ikroskopicky pozitivn í a ku ltivačně n egativn í) nálezy ne byly zaznamenány. V jin é sestavě Laboratoře klinické parazitologie (E. K .) z 8308 vyšetřených nemocných došlo k falešně pozitivn ím výsledkům v 15 případech, tj. 0,2% . 46
FRAGNER A K U N Z O V Á : PR Ů K A Z K V A S IN E K V ROZTERECH 2. N a druhém pracovišti (P. F.) byl jeden tampon naočkován na 4 živn é půdy (Sabouraudův agar v naší m odifikaci s aneurinem, s a bez chlorarhfenikolu), kultury přečištěny a určeny podle dusíkových a cukrových auxanogramů (Fragn er 1978, 1979, 1985). Posuzujem e-li záchytnost kvasinek (celkem, bez určení druhu), došlo mezi oběma pracovišti dvakrát k nesouhlasu: m ikroskopické vyšetření bylo n egativ ní, ku ltivační pozitivn í s růstem zcela ojedinělých kolonií. Falešně pozitivní m ikroskopické vyšetření nebylo zaznamenáno ani jednou! Pokud jde o druhové určení kvasinek (odhad z nátěru vaginálního sekretu proti auxanogram ům ), bylo určení C. albicans (R obin) Berkhout 29krát shodné, nesouhlasné jednou. U ostatních druhů kvasinek bylo určení z nátěru nespráv né nebo neproveditelné ve 4 případech. Z k u š e n o s t i . P ři kvasinkových kolpitidách („m ik robní obraz poševn í“ — M O P V I) nalézám e kvasinkové, pučící buňky, pseudom ycelium nebo pravé m ycelium, případně všechny tři tva ry v jednom preparátu současně. Současný vý sk yt těchto tří tvarů bývá poměrně častý při nákazách Candida albicans (R obin) Berkhout, Candida trop ica lis (Cast.) Berkhout, Candida krusei (Cast.) Berkhout, někdy i při Saccharom yces cerevisiae M eyen ex Hansen a Candida k efy r (B eijerin ck) van Uden et B uckley [ = C. pseudotropicalis (Cast.) Basgal], méně často při ostatních infekcích. Pseudom ycelium ani pravé m ycelium se nikdy n evyskytu je při nákazách Candida glabrata (Anderson) M ey er et Y a rro w [= T o ru lo p s is glabrata (Anderson) Lodder et de V ries] a Candida inconspicua (Lodder et K reger-va n R ij) M eyer et Y a rro w ( = Torulopsis inconspicua Lodder et K reger-va n R ij). K va sin k o vé buňky, pseudom ycelium a pravé m ycelium jsou v preparátech barvených podle Giem sy světle šedomodré, m odré až tm avě m odrofialové. M ají jedno nebo několik červených ja d er a někdy jednu nebo v íc e nezbarvených vakuol. Stěna buněk často nebývá zbarvena a bezbarvý dvoreček kolem bu něk vysvětlu jem e jako artefakt (zmenšení buněk při fixa ci a barvení). K va sin k o vé buňky jsou kulovité, o válné, dlouze oválné, m ěří nej častěji ko lem 2 X 4 um a pučí jedn ím nebo v íc e pupeny. Protáhlejší, delší buňky (až 10 .um ), s jedn ím pupenem v podélné ose pospolu svědčí často pro C. krusei. Drobnější, pučící buňky, kolem 1.5 — 2,5 t| um (pozor na záměnu s k o k y !) pří slušejí o b vyk le C. glabrata a C. inconspicua. P s eu d o m y c e liu m j e „n e d o k o n a lé “ vlák n o , uspořádan é z buněk „n e d o b ře “ s p o je ných, v ětšin ou z řetízk ů k u lo v itý c h , o v á ln ý c h a d lo u ze ov á ln ýc h buněk. M ů že b ýt v ě tv e n é a v ě t v e m ohou nést četné, p u čící b u ň k y (b lastosp ory). Š ířk a p seu dom ycelia o d p o v íd á šířce b lastosp or (k o le m 2 .um). P r a v é m y c e liu m je složen o z v á lc o v itý c h buněk, „p ře s n ě “ n a v z á je m spojovan ých , ta k že stěny v lá k n a jsou h la d k é a rovn é. M ů že b ý t v ě tv e n é a v ě t v e m ohou nést la terá ln ě a te rm in á ln ě četné, p u čící blastosp ory. Š ířk a p ra vé h o m y c é lia b ý v á n ejča stěji k o le m 1,5 — 2 um. Č asto n a lézá m e p ra v é m y c e liu m p ro lo že n é pseu dom yceliem . Oba t v a r y se m ohou op a k o va n ě střídat.
Všechny ú tva ry drobnější (nebo užší) než 1 ¡j.m patří do říše mikrobů. Platí úsloví: „Jeden kok — jedno m í“ . N ejsm e-li si odhadem velik osti jisti, užijem e mikrom etru. V roztěrech barvených podle G ram a jsou naše kvasinky a vlákna gram pozitivn í (G + ), tj. jsou zbarveny zřetelně tm avě m odrofialově. Jen v některých příliš tlustých roztěrech nebo při nevhodné m etodice jsou kvasinky gram labilní, tj. jsou zbarveny světle červen ofialově. Z celé řady m odifikací se nám nejlépe osvědčila m odifikace podle Huckera (podrobně uvádí Fragn er 1984). 47
OESKÁ M YKO LO G IE 41 (1) 1987 Pro úplnost se musíme zm ínit o dalších dvou barvicích metodách, osvědču jících se celá desetiletí především v histologii. Je to barvení P A S (Period ic A cid Schiff), které v y b a rvu je stěny kvasinek ohn ivě až karm ínově červeně a stříbření podle Grocotta, které barví houbové elem enty tm avě hnědě, k o vo vě m odře až černě. Obě „pro houby specifické“ m etody, jsou-li správně provedeny, jsou spolehlivé (podrobné n ávody v iz F ra gn er 1984). Poněvadž některé tva ry buněk se o b vy k le vy sk ytu jí při nákazách určitým i druhy kvasinek, můžeme již V nátěru druh často správně odhadnout. Spolehli vé určení z m ikroskopického preparátu však není možné. P rová d í se z kultur podle různých m etodik. Pou žívám e nejjednodušší m etody pro druhy u nás nej častěji se vyskytu jící, založené na dusíkových a cukrových auxanogramech (Fragner 1978, 1979, 1985). Diskuse Im pulzem k našemu sdělení byl článek v časopise Čs. gyn ek olo gie (Soukup K „ F ragn er P. et al. 1986), v němž se vy sk ytlo velm i mnoho chyb a om ylů. A u to r m ykologické části (P. F.) nedostal teh dy možnost prohlédnout pozm ě něný text před odesláním do tisku ani provést tiskovou korekturu. K rom ě celé řady pravopisných a tiskových chyb a krom ě nesprávného přepisu m eto diky „vlou dilo se“ do článku několik nepodložených údajů, s nim iž autor ne může souhlasit. Jednou z nejvážnějších je věta (str.16): „Z d á se, že m ikrosko pické vyšetření je jen vyšetřením orientačním a v každém případě je nutno před léčbou o věřit obtíže vyšetřen ím kultivačním .“ Během m ykologické diagnostiky případů zahrnutých do naší p rvn í sestavy (Fragn er a Soukup 1985) dostal jeden z nás (P. F.) k odečtení asi 20 údajně pozitivních obarvených preparátů z údajně kandidových kolpitid. Sotva polo vina byla skutečně pozitivních. Na základě toho mohli Fragn er a Soukup (1985) napsat: „Z a kvasinkové buňky b ý v a jí om ylem považován y větší koky nebo úlom ky jader leukocytů a dalších buněk, za úlom ky pseudom ycelia b ýva jí zam ěňovány velk é tyčk y m ikrobů. K va n tita tivn í zhodnocení často chybí (nález jedné kvasinky v roztěru ještě nemusí představovat kandidózu). V současné době odhadujeme, že falešně pozitivn í výsled k y se vysk ytu jí u asi polovin y vyšetřovaných osob. Proto máme ve své sestavě ženy, dlouhou dobu (až 24 let) neúspěšně léčené pro kandidózu, kterou nem ají a nejspíše ani d říve nem ěly.“ Důsledky neodborného laboratorního vyšetření, jak patrno, jsou pro nemocné velm i nepříjemné. Naše současné vý sled k y ukazují, že záchytnost kvasinek v m ikroskopických preparátech je jen o málo nižší než v kulturách, n ikdy však nemůže být pod statně vyšší. Dosahuje-li však „záchytnost“ v m ikroskopických preparátech proti záchytnosti v kulturách 200 % , pak je třeba hledat závadu. V ysvětlován í nějakým „orien tačním “ vyšetřen ím je jaksi m im o úroveň. Totéž platí o roztě rech sputa barvených podle Gram a a o preparátech z nehtů při kandidových onychom ykózách barvených inkoustem Parker.
Závěr M ikroskopická diagnostika m ykotických kolpitid je dostatečně spolehlivá; pokud je prováděna odborně. V e srovnání s ku ltivací na 4 půdách dává 99 % souhlasně pozitivních výsledků. Jedno procento falešně negativních výsledků 48
FRAGNER A K U N Z O V Á : P R Ü K A Z K V A S IN E K V ROZTĚRECH vzn ik lo přehlédnutím zcela ojedin ělých kvasinkových buněk v preparátu, za tím co v kultuře o jed in ělé kolonie vyrostly. Falešně pozitivn í výsledky nebyly v této sestavě zaznamenány. L iteratura F R A G N E R P . (1978, 1979) : K v a s in k y v lid s k é m m a te riá lu u nás a je jic h rozlišen í. — Ces. M yk o l., P ra h a, 32: 32— 42; 32: 129— 143; 32: 144— 156; 32: 235— 245; 33: 106— 117. F R A G N E R P . (1984) : M a lá lék ařsk á m y k o lo g ie . — P p . 190, Praha. F R A G N E R P. (1985) : K líč e k u rčová n í k v a s in e k z lid sk éh o m ateriá lu p o d le nových h ledisek. — Ces. M yk o l., P ra h a, 39: 234— 242. F R A G N E R P., S O U K U P K . (1985) : Současná p ro b lem a tik a m yk o tick ý c h k olp itid . — Ces. M yk ol., P ra h a, 39: 106— 118. S O U K U P K ., F R A G N E R P . et al. (1986) : M y k o tic k á k o lp itid a u těh otn ých a n etěh otných (d iagn ostik a a léčb a ). — Čs. G ynek., P ra h a, 51: 14— 17. A d re s y au torů : R N D r. P e tr F ragn er, V H o d k o v ič k á c h 23/306, 147 00 P ra h a 4. — R N D r. E va K u n z o v á , L a b o r a to ř k lin ic k é p a ra zito lo g ie F N I. s P., V in ič n á 7, 120 00 P ra h a 2.
49
Screening of Basidiomycetes for the production of milk-clotting enzymes Testování produkce syřidlových enzymů u bazidiomycetů Z d e ň k a M iš u rco v á , F ra n tiš e k N e ru d and V la d im ír M u s íle k
P ro d u c tio n o f m ilk -c lo ttin g en zym es w a s d e te rm in e d in 55 out o f th e 91 tested species o f B a sid iom ycetes. T h e r a tio b e tw e e n m ilk -c lo ttin g an d p ro te o ly tic a c tiv ity w a s assayed in 18 species. T h e m ost s u itab le r a tio o f th e tw o a c tiv itie s w a s fou n d in P h e llin u s ch ry s o lo m a an d K u e h n e ro m y ce s m u ta b ilis .
P ro d u k c e s y řid lo v ý c h en zym ů b y la p ro k ázán a u 55 druhů z 91 te s to v a ných druhů b azid iom ycetů . U 18 druhů b y l sle d o v á n p o m ě r s rá že cí a p ro teoly tic k ě a k tiv ity . N e jv h o d n ě jš í p o m ě r obou a k tiv it b y l zjiš tě n u P h e llin u s ch ry s olo m a a K u e h n e ro m y ce s m u ta b ilis .
The key step in cheesemaking is the coagulation o f m ilk casein by rennet. Shortage o f classical rennet enzymes obtained fro m calf stomachs has induced the search fo r substitute sources o f these enzymes. A num ber o f fu n gi w ere found to be capable of synthesizing enzymes o f this type. Th e attention focused m ainly on the genera M u cor, A sp ergillus and E ndothia (Sardinas 1972). Most rennets from these organisms, h ow ever, exhib it an unsuitable ratio o f m ilk -clotting and proteolytic activity, w hich gives rise to bitter fla vo u r and poor consistency o f cheese. Th e possible presence o f m ycotoxins in the culture of these fu n gi brings along scepticism as to th eir application in food industry. Th e production o f rennet enzymes in Basidiom ycetes has been studied only rarely (K a w a i and M ukai 1970, Fedorova et al. 1974). Th e aim o f the present study was to v e r ify the possibility o f application o f som e species o f Basidio mycetes acceptable fo r food production in subm erged production o f rennet enzymes. M aterials
and
methods
T h e fu n g i used in this stu d y w e r e o b ta in e d fr o m th e C o lle c tio n o f B asidiom ycetes, In s titu te o f M ic ro b io lo g y . T h e y w e r e c u ltiv a te d in 0.5 L flasks c o n tain in g 80 m L m ed iu m on a re c ip ro c a l sh ak er (1.9 H z ) a t 23 °C . M e d iu m G C con tain ed (in °/o): glucose 5, corn -steep (50 % d r y w e ig h t) 1.5, m agn esiu m sulphate c ry s ta llin e 0.15, pH 5.5. M e d iu m S L : w o r t 8 ° B a ll, ph 5.5. M ilk -c lo ttin g a c tiv ity w a s d e te rm in e d b y th e p la te d iffu s io n m ethod. O pen in gs (d ia m e te r 9 m m ) w e r e cut ou t in a n agar p la te (1.5 % agar, 4 % L a k tin o d rie d m ilk ) a n d 0.1 m L c u ltiv a tio n flu id w a s p ip etted in to th ese openings. T h e p lates w e r e in cu b ated f o r 16 h a t 30 °C, th e d ia m eters o f the tu rb id zones o f c lotted ca sein arou n d th e openin gs w e r e m easu red an d com p ared w ith a standard cu rve ob tain ed b y the sam e p ro ced u re w ith H an sen ren n e t o f k n o w n a c tiv ity . T h e p ro te o ly tic a c tiv ity w a s d e te rm in e d accord in g to S la v ik and Sm etan a (1952).
Results
and
discussion
Production o f rennet enzymes was assayed in 91 species o f 56 genera o f Basidiomycetes. Th e cultures w e re grow n on G C m edium and th eir m ilk -clott ing a ctivity o f the cu ltivation broth was tested at the end o f the grow th phase. P ositive results w ere obtained in 55 species (Tab. 1). A ttem pts at separating the m ilk-clotting a ctivity from the proteolytic one h ave so fa r been unsuccess fu l (Srinivasan et al. 1964) and they m ay conceivably be exhibited b y the same enzyme. Rennet substitutes should possess not o n ly a high m ilk-clotting 50
MlSURCOVÄ, NERUD ET M U SlLEK: SCREENING OF BASIDIOMYCETES Table 1. Screening of rennet activity Organism
Activity
Agaricus abrubtibulbus Peck Agaricus arvensis Schaeff. ex Fr. Agaricus bisporus (Lange) Sing. Agrocybe aegerita (Brig.) Sing. Agrocybe dura (Bolt, ex Fr.) Sing. Agrocybe erebia (Fr.) Kühner Agrocybe paluclosa (Lange) Kühn, et Romagn. Agrocybe praecox (Pers. ex Fr.) Fayocl Agrocybe semiorbicularis (Bull, ex St. Amans) Fayocl A rm illa riella mellea (Vahl ox Fr.) P. Karst. A rm illa riella tabescens (Scop, ex Steud.) Sing. Clitocybe josserandii (Sing.) Sing. Clitopilus passeckerianus (P il.) Sing. Coprinus atramentarius (Bull, ex Fr.) Loud. Coprinus ephemerus (Bull, ex Fr.) Loud. Coprinus sterquilinus (Fr.) Fr. Coriolopsis fulvocinerea Murrill Goriolopsis occidentalis (Klotzseh)Murrill Cystoderma granulosum (Batsch ex Fr.) Maubl. Daedalea quercina L. ex Fr. Daedaleopsis confragosa (Bolt, ex Fr.) Schroet. F istu lin a hepatica (Schaeff.) ex Fr. Flam m ulina velutipes (Curt, ex Fr.) Sing. Fomes fomentarius (L. ex Fr.) Fr. Fom itopsis pinicola (Sw. ex Fr.) P. Karst. Ganoderma applanatum (Pers. ex S.F.Gray) Pat. Hapalopilus croceus (Pers. ex Fr.) Donk Hapalopilus rutilans (Pers. ex Fr.) P. Karst. H ericium clathroides (Pallas ex Fr.) Pers. H ericium flagellum (Scop.) ex Pers. Hvterobasidion annosus (Fr.) Bref. Hohenbuehelia petaloides (Bull, ex Fr.) Schulz. H ohenbuehelia richenii (Kühn.) Orton Hypholoma capnoides (Fr. ex Fr.) Kumm. Inonotus dryadeus (Pers. ex Fr.) Murrill Inonotus glomeratus (Peck) Murrill Kuehneromyces mutabilis (Schaeff. ex. Fr.) Sing, et Smith Laetiporus sulphureus (Bull, ex Fr.) Murrill Lampteromyces japonicus (Kawamura) Sing. Lentinus lepideus (Fr. ex Fr.) Fr. Lentinus tigrinus (Bull, ex Fr.) Fr. Lepista luscina (Fr. ex Fr.) Sing. Lepista nebularis (Batsch ex Fr.) Harmaja Lycoperdon perlatum Pers. ex Pers. Lyophyllum ulmarium (Bull, ex Fr.) Kühn. Macrolepiota procera (Scop, ex Fr.) Sing. Macrolepiota rhacodes (Vitt.) Sing. Marasmius oreades (Bolt, ex Fr.) Fr. Marasmius scorodonius (Fr.) Fr. Mycena polygramma (Bull, ex Fr.) S.F. Gray Mycena rosea (Bull.) ex Gramb. M yxom phalia maura (Fr.) Hora Osmoporus odoratus (Wulf, ex Fr.) Sing. Oudemansiella mucida (Schrad. ex Fr.) Höhn. Oudemansiella radicata (Relhan ex Fr.) Sing. Phaeolus schweinitzii (Fr.) Pat. Phallus impudicus L. ex Pers.
.
+ + -f+ + + + + -J— -j+ — — + + + + + + + — + + + — + 4+ + + — + + + + + + + + — +• + — + — ++ + + + -b + ++ — + — — + — — — — — — ++ + + — —
B
CESKA M YKO LO G IE 41 (1) 1987 Phellinus chrysoloma (Fr.) Donk Phellinus igniarius (L. ex Fr.) Quel. Phellinus nigrolimitatus (Romell) Bourd. et Galz. Phellinus p in i (Brot. ex Fr.) A. Ames Pholiota adiposa (Fr.) Kumm. Pholiota squarrosa (Batsch ex Fr.) Kumm. Piptoporus betulinus (Bull, ex Fr.) P. Karst. Pleurotus calyptratus (Lindbl. in Fr.) Sacc. Pleurotus cornucopiae (Paul, ex Pers.) Roll and Pleurotus cystidiosus O. K. Miller Pleurotus dryinus (Pers. ex Fr.) Kumm. Pleurotus eryngii (DC. ex Fr.) Quel. Pleurotus ostreatus (Jacq. ex Fr.) Kumm. Pleurotus pulmonarius (Fr.) Quel. Pluteus cervinus (Schaeff. ex Fr.) Kumm. Polyporus brumalis (Pers.) ex Fr. Psathyrella subatrata (Batsch ex Fr.) Gill. Psilocybe semilanceata (Fr. ex Fr.) Kumm. Pycnoporus cinnabarinus (Jacq. ex Fr.) P. Karst. Pycnoporus sanguineus (L. ex Fr.) Murrill Rhodotus palmatus (Bull, ex Fr.) Maire Rigidoporus populinus (Schum. ex Fr.) Pouz. Serpula lacrymans (Wulf. ex Fr.) Schroet. Sparassis crispa (Wulf.) ex Fr. Stereum hirsutum (Wild, ex Fr.) S. F. Gray Stropharia semiglobata (Batsch ex Fr.) Quel. Trametes hirsuta (Wulf. ex Fr.) Pil. Trametes suaveolens (Fr.) Fr. Trametes versicolor (L. ex Fr.) Pil. Trametes villosa (Sw.) Kreisel Tricholombpsis sulphureoides (Peck) Sing. Tyromyces stipticus (Pers. ex Fr.) Kotl. et Pouz. X erula longipes (Bull, ex St.-Amans) Maire Basidiomyces sp. (UJP)
_j_ _|_ — — — — — -f. — _ — -f— -j— _ -j-f-f— -f -f- -f -|-f-f-f. ++ — — — + +
•
+ + + + 4+ —
activity activity activity activity
in the range 350 —500 rennet units/mL in the range 150 —300 rennet units/mL in t-he range 30 — 100 rennet units/mlnot determined
activity but also a lo w proteolytic activity. A selected set o f 18 Basidiom ycetes species grow n on SL o r GC medium was th erefore used to study the depen dence o f the tw o activities on the cultivation interval. M axim u m ratios o f the tw o activities and the corresponding lengths o f cu ltivation are given in Tab. 2. Th e corresponding value obtained w ith Hansen rennet was 110. Th e results show that the capability o f producing enzymes clotting m ilk casein is w id ely spread among Basidiomycetes. In addition, some cultures display a re la tive ly suitable ratio of m ilk-clotting and proteolytic a ctivity approaching that o f ani mal rennet. This holds especially fo r P h ellin u s chrysolom a, P leu ro tu s corn u copiae and K uehnerom yces m utabilis. H ow ever, the m axim um valu e o f the ratio o f the tw o activities in P leu rotu s cornucopiae was reached only after a rela tively long cu ltivation (15 days). Based on the screening, fu rth er attention was focused on the tw o best producers o f rennet enzymes, P h ellin u s chrysolo ma and K uehnerom yces m utabilis. T en ta tive study o f these enzymes showed them to be acid proteinases. Th e conditions fo r their production and characte rization are the subject o f fu rth er study. 52
MlSURCOVÁ, NERUD ET M U SÍLEK: SCREENING OF BASIDIOMYCETES Table 2. Ratio of milk-clotting and proteolytic activity Organism
Medium1 SL GC SL GC GC GC GC SL GC GC GC GC GC SL GC GC SL GC
Phellinus chrysoloma Pleurotus cornucopiae Kuehneromyces mutabilis Ganoderma applanatum Daedalea quercina Basidiomyces sp. (Ú JP) Fom itopsis pinícola Osmoporus odorcitus Polyporus brumalis Stereum hirsutum Trametes versicolor Lentinus tigrinus Clitopilus passeckerianus A rm illa riella mellea Laetiporus sulphureus Daedaleopsis confragosa Agaricus abrubtibulbus Coprinus atramentarius
MCA/PA 68 65 65 55 50 48 35 33 29 27 25 23 19 16 15 9 8 2
Day 8 15 7 9 15 7 7 7 15 4 15 15 13 16 15 6 5 6
1 cf. Materials and methods
References F E D O R O V A L . N. et S H I V R I N A A . N . (1974): P ro te a s y “ sych u zh n ogo“ d e is tv iy a v k u ltu rak h vysh sh ik h g rib o v . — M ik o l. i F itop a t. 8 : 22— 25. K A W A I M . e t M U K A I N . (1970): Studies on m ilk c lo ttin g en zym es p rodu ced b y basid iom ycetes. P a r t I. S creen in g test o f b a sid iom ycetes f o r the p rod u ction o f m ilk c lo ttin g enzym es. — A g r . B io l. Chem., 34: 159— 163. S A R D I N A S J. L . (1972): M ic ro b ia l rennets. — A d v . A p p l. M ic ro b io l., 15: 39— 73. S L A V l K K . e t S M E T A N A R. (1952): D e te rm in a tio n o f a c tiv ity o f p ro te o ly tic enzym es b y th e b iu r e t rea c tio n (In C zech ). — C hem . L is ty , 46: 649— 650. S R I N I V A S A N R. A . et al. (1964): M ilk -c lo ttin g enzym es fro m m icroorgan ism s. — A p p l. M ic ro b io l., 12: 475— 478. A d d re s s : D e p a rtm e n t o f E x p e rim e n ta l M y c o lo g y , In s titu te o f M ic ro b io lo g y , C ze c h o slo va k A c a d e m y o f Sciences, V íd e ň s k á 270, 142 02 P ra g u e 4.
53
Flammulina fennae Bas v Západných Karpatoch Flammulina fennae Bas in the Western Carpathians L a d is la v H agara
S p rá v a o n á leze F la m m u lin a fen n a e Bas v záp ad o k a rp atsk ej ob la sti S lo venska, je j opis a p o ro v n a n ie s o rig in á ln o u d iagn ózou i s b lízk o u F la m m u lin a v e lu tip e s (C u rt.: F r.) Sing.
F la m m u lin a fen n a e Bas fr o m the W e s te rn C arp ath ian s (S lo v a k ia ) is des crib ed and com p ared w ith its o rig in a l diagnosis and w ith F la m m u lin a v e lu tip e s (C u rt.: F r.) Sing.
P r i výb ere exkurzných lokalit pre 4. m ykologické dni na Slovensku dňa 17. IX . 1985 som s Ing. J. Kuthanom a R N D r. P. Lizoňom v Slovenskom raji zbieral zaujím avú plam ienku letnu — F lam m ulina fennae Bas. Plodnice v y rastali trsovito z neurčeného dřeva zanořeného v zem i na pravom břehu rieky Hornád v rezervácii Hradisko na Cingove, okr. Spišská N o vá Ves (súradnice 48°56’ — 20°30’, nadmořská výška 520 m n. m.). Tento druh opísal r. 1983 C. Bas podl’a nálezu z Holandska. Znám y je aj z Francúzska, NSR, Rakúska a M aďarska; nedaleko P rah y ho 4. IX . 1981 zbieral Th. W. M. K uyper. Náš zber je p rvým dokladom o vý sk yte F. fennae na Slovensku a v karpatskej oblasti vóbec. Slovenský raj je zatial’ najvýchodnejším európskym náleziskom tejto huby. O právněně sa však předpokládá, že ide o druh s podstatné váčším rozšířením i hojnějším výskytom , než v y p lý v á z doterajších nálezov. A zd a nechýba ani v severnej a južnej Europe. Příčinou nedostatočnej znalosti F. fennae iste bolo jej zam ieňanie s blízkou Flam m ulina velutipes, resp. s jej form am i. P řito m sa tieto dva taxony zretel'ne líšia nielen m ikroskopicky (hlavně velk osťou spór), ale aj vonkajším i znakm i (tvarom hlúbika a ekológiou). Podstatné rozdiely medzi nimi ukazuje nasledujúci porovnávací prehl’ad: F lam m ulina velutipes
F lam m ulina fennae
S póry:
6 — 12 X 3 — 4 ^ m
H lú bik:
nekoreňujúci
5 — 8 X 3,3 — 5 jum spravidla koreňujúci
Ekológia:
IX . — III., zvyčajn e na nezahrabanom d reve
V. — X., zvyčajn e na dreve zanorenom v zemi
F. fennae kořenuj úcim hlúbikom připom íná drobný stepný druh Flam m ulina ononidis Arnolds, ktorá však velkosťou spór a neskorým rastom in klinu je zasa k F. velutipes. K eď že v našej literatú re sa o F. fennae zatial’ n ereferovalo, prinášam e jej opis a vyobrazenie m ikroskopických znakov podl'a nálezu zo Slovenského raj a (dokladový m ateriál je v herbári Slovenského národného múzea v Bratislavě, B R A ). K lobú k 20 — 50 (70) mm, zam ladi p o lg u lo v itý a dosť tm avý, čoskoro sploštený a zvlněný, neskór až plytko prehlbený, váčšinou s n ízkým nenápadným hrbol’om, dosť pružný. Pokožka spočiatku oinovatená, neskór zam atová, na tem ene až jem ne zrnitá, v starabe lysá, zavlhka trochu slizká, v okrajových častiach belavá, belavokrém ová alebo kožovožltkastá, na tem ene okrová, nezriedka s h rdzavým i Skvrnami, na usušených plodniciach hnedastooranžová. 54
H A G A R A : F L A M M U L IN A F E N N A E
A \ /( U\ A U H 1
1
n
°
®
@@ \! ® Q 0
o
2
F la m m u lin a fen n a e B as (S lo v en s k ý ráj, 17. IX . 1985): 1. C h eilocystid ia . — 2. Sporae. 3. P ile o c y s tid ia . — 4. Ix o h yp h id ia . O m n ia X1500. L . H a g a ra del.
55
Č e s k á m y k o l o g i e 41 u> 1987 Lupene dosť široké, zam ladi husté, v dospělosti stredne husté alebo riedke bohato vystriedané lamelulam i, prem enlivo připojené na hlúbik, pružné, belavé až bledokrém ové, občas hnedoškvrnité. H lúbik 30 — 80 (120) X 3 — 6 (10) mm, válcovitý, naspodu vreten ovitý, spravidla zakřivený, plný až vypchatý, pevný, pružný; so zanořeným drevom spo jen ý čiernou predlženou koreňovitou časťou (pseudorízou). Povrch je jem ne zam atový, v starobě plytko ryhovaný, na vrchole b ela vý až okrovožltkastý, poniže hnedočervenkastý až černastohnedý. P ri trsovitom raste bázy susedných h lúbikov zrastajú. Dužina tenká, pružná, belavá, v spodnej časti hlúbika s o k ro vým i až hnědý mi tónm i; vonia kyslato (podlá Basa ako ferm en tovan é ovocie a súčasne i trochu živicovito), chuť má miernu až trochu zvieravú. V ýtrusný prach začerstva k rém ovobiely až bledokrém ový, po obschnutí tro chu tmavne. S póry vačšinou elipsovité, podl’a Basa m erajúce (5,5) 6 — 7,5 (8) X (3,5) 4 — — 4,5 (5) na našom náleze 5,1 — 7,1 X 3,3 — 4,8 ¡xm , s n evelk ý m apikulom, hladké, vačšinou so svetlolom ným i kvapkam i. Bazídiá 30 — 40 X 4 — 6 ^m , ú zkokyjačikovité, so 4 sterigm am i dlhým i 3 — 4 (um; bazidioly podobného tvaru, niekedy však dlhšie a dosť vysoko přesahuj úce nad bazídiá. Cheilocystidy v elm i hojné, fraškovité, k yjačik ovité až takm er válcovité, na vrchole široko zaoblené, na typovom m ateriáli m erajúce (35) 40 — 80 (115) X X (8) 10 — 16 (21) ¿tm, na našom náleze 40 — 70 X 10 — 18 «m , niekedy až 30 um presahujúce nad ostatné elem enty ostria lupeňov. Pleu rocystidy zvyčajn e m enej hojné, s podobným tvarom a velk osťou ako cheilocystidy. Pokožka klobúka na tem ene obsahuje v e lk é m nožstvo róznotvarých pileocystíd s rozm erm i 60 — 86 X 11 — 13,6 ^ m (u Basa širšie rozpätie). P op ři nich sa na temene, najm ä však v okrajových zónách pokožky nachádza v e la vzpriamených alebo zahnutých chlpovitých elem entov (ixoh yph idia), ktoré m erajú 50 — 90 X 1 — 4,5 um. M nohé z nich sú nápadné priškrtené, čo Bas v póvodnej diagnóze neuvádza. Na týchto útvaroch neboli spozorované šeptá. E k o l ó g i a : Rastie od m ája do októbra na dreve listnatých strom ov (Fagus, Fraxinus, A cer, Populus, azda i U lm us), spravidla na koreňoch alebo dřevných zvyškoch zanořených v zemi, zriedka aj na povrchovom dreve (bázy km eňov, pne). G. J. K rieglstein er podl’a nálezov z lužných hornodunajských lesov (N S R ) upozorňuje na častý vý sk yt tohto druhu v zalesnených údohach riek. Túto afinitu p otvrdzu je i náš nález z břehu rieky Hornád. Literatura B A S C. (1983): F la m m u lin a in W e s te rn EUrope. — P ersoo n ia, L e id en , 12 (1 ): 51— 66. K L Á N J. (1978): F la m m u lin a on on idis A rn o ld s , ein b eso n d erer S tep p en -S am tfu ssrü b lin g in d e r T sch ech oslow ak ei. — Ces. M yk o l., P ra h a, 32 (4 ): 205— 214. K R IE G L S T E IN E R G. J. (1985): Ü b e r neue, seltene, k ritisc h e M a k ro m y ze te n in d e r B u n d esrep u b lik D eutschlan d (M itte le u ro p a ). V I. — Z. M yk o l., S ch w äb isch G m ünd, 51(1): 85— 130. A d re s a a u to r a : D r. L a d is la v H agara, E s to v a 1, 036 01 M artin .
<'
56
Sté výročí narození Eduarda Baudyše (1886—1968) A d centenarium Eduardi Baudyš (1886— 1968) Jan Špaček Eduard Baudyš se narodil 13. 3. 1886 na samotě u Panského m lýna v H o ři cích v Podkrkonoší. Jeho otec b y l původně koželužským dělníkem a později hostinským. Po absolvování reálky v Jičíně vystudoval zem ědělský odbor V y sokého učení technického v P raze a stal se tu asistentem a později docentem. V r. 1919 byl jm enován přednostou fytopatologické sekce Zemského výzkum ného ústavu zemědělského v Brně a v r. 1946 se stal profesorem fytopatologie na V ysoké škole zem ědělské v Brně. B yl doktorem zemědělských věd (DrSc.), členem korespondentem Čs. akadem ie zem ědělských věd a nositelem Rádu práce. Zem řel 27. 3. 1968 v Brně; nekrolog s fo to g ra fií zesnulého u veřejnil v našem časopise Z. Čača (Čes. M ykol. 22: 235 — 237, 1968). Eduard Baudyš byl vědec neobyčejně širokého zaměření. Těžištěm jeho vě domostí byla výborná znalost květeny a dobrý přehled po zoologii. Na rostli nách studoval v mladším období m ikroparazitické houby a zoocecidie, kterým posléze věn ova l hlavní pozornost. Jeho práce v terénu byla stejná jako jeho spolupracovníka Richarda Pic-bauera. Slo o sběr dokladů z jedn otlivých lokalit a o pu blikování lokalit jed n otlivých druhů. To bylo spojeno s intenzívním a prom yšleným terénním výzkum em . Jako jeden ze zakladatelů naší fytop a tolo g ie a jako čelný představitel našeho rostlinolékařství podnítil četné akce v těch»to oborech (např. síť fytopatologických zpravodajů, ozdravovací akce bram bo ro vé sadby atd.). Zasahoval význačně i jako soudní znalec. Znám ým se stal např. proces proti chemické továrně v H rušově (1921 — 1925), v e kterém Baudyš vystu p oval právě v roli soudního znalce, který posuzoval škodlivost exhalací. Na bezprostřední zemědělskou praxi působil jako vyn ik a jící populizátor; publi koval asi 1500 popularizačních článků a přednesl na 1000 přednášek (včetně tzv. „polních kázání“ ). V y d a l také vyhledávan é knihy z rostlinolékařství. Jako pedagog se zapsal do historie našich učebnic rozsáhlou třídílnou Hospodářskou fytopatologií (jeden díl je věnován především parazitům rostlinného původu, druhý živočišným škůdcům a třetí plevelům ), která byla vydána v době před m nichovské republiky. P o druhé světové vá lce byl pověřen sepsáním nové vysokoškolské učebnice fytopatologie. Původně to měla být stručná učebnice, po jednáních s Baudyšem se však v y tv o ř il menší k olek tiv a Baudyš posléze přenechal řízení této záležitosti mladším. T ím vzn ik l široký k olek tiv autorů čtyřdílné Zem ědělské fytopatologie, která mohla m ít i další pokračování, nebýt nepřízně okolností. M yslím , že za všechny pracovn íky na této knize mohu připom enout, že s vděkem vzpom ínám e na Baudyšův přístup k celému dílu. V m ykologii se Baudyš za b ýva l m ykofloristickým průzkum em a některé z takto zam ěřených prací pu blikoval společně s R. Picbauerem. D oktorem tech nických v ěd se stal na základě práce o přezim ování rzí letním i výtru sy v Če chách ; tuto práci vykon al u prof. dr. Ladislava Čelakovského. Pu blikace o pře zim ování rzí letním i vý tru sy vyšla v P raze v Zem ědělském archívu r. 1911 a v Berlíně v Annales m ycologici r. 1913. N ěkolik rát psal o dřevokazných bazidiom ycetech (např. o václavce). V některých článcích si vším al epidem ií způ sobených rzem i v Čechách. Jiné publikace zase zam ěřil na jed n o tlivé důleži tější houbové parazity (plíseň na tulipánech, kořenom orka, rez mahoniová, moučenka šeříková, ochoření tařice skalní aj.). Baudyšovo sběratelské úsilí a jeho zájem o přírod n in y a přírodu p o tvrzu je i skutečnost, že řada organismů byla pojm enována k jeho poctě. Z m ykologů, kteří po něm pojm en ovali houby, 57
Č e s k á m y k o l o g i e 41 (i) 1987 to byli P. A . Saccardo, K. Kavina, R, Picbauer, A. P ilá t a V. Skalický. N ěkteré houby ja/ko nové druhy popsal Baudyš sám. jin é společné s R. Picbauerem. Baudyšovy doklady jsou uloženy v různých veřejn ých herbářích; jd e o nálezy m ykologické, botanické a zoocecidiologické. Různé m ateriály předával i zoolo gům. Jeho základní zoocecidiologická sbírka je dnes v M oravském muzeu v Brně. B ibliografické údaje o Baudvšovi se čtenář doví z publikace I. K lášter ského, A. H rabětové a J. Dudy o dějinách floristického výzkum u v Cechách, na M oravě a ve Slezsku (Severočeskou přírodou, Litom ěřice, 1982). Společné články s R. Picbauerem publikoval Baudyš také v České m ykologii r. 1957 v bibliografii u příležitosti úmrtí R. Picbauera. Eduard Baudyš se vyzn ačoval neobyčejnou vitalitou a vůli. I ve vyšším věku dovedl chodit po krajině po celý den a přitom intenzívně zkoumat napadené rostliny. K d y ž později nešťastně upadl, chodil s hůlkou v jedné ruce a s berlou v druhé. To se již nemohl vydávat na sběr materiálu, a tak zpracovával na hromaděný materiál. Jeho neobyčejná výkonnost byla dána nesporně zájmem, pílí i nadáním, ale též možností svobodně bádat v pracovní době mimo pra coviště — a to pravidelně — snad po celý život. B ylo v tom též dost Baudyšova umění, že si tak dovedl zařídit život. A le volnost, ve které žil, vedla u něho i k ostatním činnostem, které byly popsány výše, např. k neuvěřitelně rozsáhlé popularizaci vědy. Poznat okolnosti takové výkonnosti je úkolem studia těch, kteří se zabývají rozvojem duševní práce, těch, kteří by pak na základě poznání navrhovali, jak vy u žít talentů a jak je rozvíjet.
58
I
Před sto lety se narodil Richard Picbauer (1886—1955)
I
A d centenarium Richardi Picbauer (1886— 1955)
I
Jan Špaček
I I I I I I I I I I I I I I I I I I ■ ■ ■ I I H ■ I ■ ■ ■ I ■ ■ H ■ ■ ■ I ■ ■ H ■ H ■ ■ ■
I
Před třiceti lety napsal E. Baudyš v našem časopise článek (Ces. M ykol. 11: 56 — 60, 1957) k úmrtí R N D r. R. Picbauera; nyní vzpom ínám e stého výročí narození tohoto všestranného m ykologa. Richard Picbauer se narodil 2. 2. 1886 v Zásece u Vel. M eziříčí na drobném hospodářství venkovského krejčího. Po absolvování třebíčského gym názia a učitelského kursu v K rom ěříži pracoval jako učitel v Chvalkovicích u Olomouce. Po dalších zkouškách se stal učitelem na měšťance v Hodolanech u Olomouce a po první světové válce v Brně. Od r. 1924 až do svého penzionování v r. 1948 byl zaměstnán jako m ykolog fy to patologické sekce Zemských výzkum ných ústavů zemědělských v Brně; zemřel v Brně 30. 8. 1955. Jádrem Picbauerových prací bylo m ykofloristické studium. Většina jeho prací představuje rozsáhlé seznamy lokalit jedn otlivých druhů hub, a to jm enovitě fytopatogenních m ikrom ycetů. D oklady získával vlastním intenzívním zkoumáním naší přírody, ale obdržel též četné sběry i od jin ých nálezců. Zpracovával tak doklady z celého Československa, ponejvíce však z M oravy. Mim oto se zabýval i studiem jugoslávského materiálu, který dostával od různých flo ristů. V rámci těchto studií publikoval i řadu nových druhů, z nichž některé jsou popsány v e společných publikacích s Eduardem Baudyšem. V „Příspěvku ke květeně m oravských rezů “ z r. 1908 (Věstník Klubu přírodovědeckého v Prostějově) píše v úvodu o svém program u: „Tou to prací zahajuji počátky svého m ykologického zkoumání M oravy. Počínám rezy a během času chci postupně věnovati pozornost svoji i druhým skupinám našich hub“ . Rzím věnoval svou disertační p rá c i; zabýval se v ní zeměpisným rozšířením rzí na M oravě (obsahuje řadu map). Tato práce je publikována v Pracích M oravské přírod. společnosti r. 1927: ,,. .. práce vznikla z popudu prof. dra Jos. Podpěry a úkolem jejím jest stanovití arealy zeměpisného rozšíření našich rzí a odpověděti na otázku, mohou-li rzi (jako houby vůbec) býti použity ve vztazích zeměpisného rozšíření jako pomoc při řešení širších otázek geobotanických“ . K tomuto úkolu se staví kriticky a podotýká, že je nutno jednou začíti s takovou prací i při značných mezerách v našich znalostech. Picbauer věn oval na m ykologický průzkum naší vlasti značné vlastní prostředky. Mnohé jeho publikace vycházely s označením vyjad řu jícím , že jde o publikace fytopatologické sekce Výzkum , ústavu zem ědělského; to mohlo vy vo lá va ti dojem „ . . . že jako příslušník výzkum ného útavu zemědělského obdržím každoročně značný obnos na výzkum nou činnost, neboť jest zakořeněna víra, že výzkum né ústavy zemědělské penězi oplývají. Bohužel chodím vždy jen za své a podpory odnikud žádné“ . Tak píše Picbauer r. 1933 v práci Addenda ad florám Cechoslovakiae m ycologicam v Pracích M oravské přírodovědecké společnosti. Nicm éně právě v této publikaci děkuje m inisterstvu školství a národní osvěty, že mu tentokráte poskytlo podporu. Jindy opět vzdává díky E. Baudyšovi „ . . kt erý svou vzácnou přízní a laskavostí mi nejednu cestu po končinách M o ra vy um ožnil“ . To zaznamenává v příspěvku z r. 1925 ve Sborníku Klubu přírodovědeckého v Brně ve společné publikaci s E. Baudyšem. Picbau erovy herbářové doklady jsou dnes uloženy v M oravském muzeu. Menší část těchto sběrů není determinována, je však v dobrém stavu a je normálně lokalizován a; většinou jd e o houby nedokonalé. Picbauer intenzívně po-
česk á
m y k o l o g i e 41 (i) 1987
kraěoval v průzkumu M o ra vy po G. Niesslovi, F. Bubákovi aj. K jeho vrstev níkům, kteří též studovali moravskou m ykoflóru, patřil J. H rubý a F. Petrák. Petrák také obsažně a s uznáním psal o Picbau erovi v časopise Sydow ia r. 1957 u příležitosti jeho úmrtí. Picbauer pu blikoval své botanické a m ykologické práce po dobu padesáti let; jeho poslední práce vyšla až posmrtně. Jeho nálezy a publikace jsou citovány v e stěžejních evropských m ykologických dílech. Picbauerova práce je spojena s úsilím českých badatelů o poznání přírody na M oravě. Zájem tří význačných českých kryptogam ologů o toto studium vy k rystalizo va l již před prvn í světovou válkou: J. Podpěra sledoval mechy, J. Suza lišejn íky a R. Picbauer houby. Bohatý Picbauerův herbář, dnes umístě ný v e veřejn ě přístupné instituci — M oravském muzeu v Brně — umožňuje jeho sběry studovat a tak bezprostředně navazovat na jeho práci a vyu žít ji pro studia různého speciálního zam ěření (taxonom ická, fyto geogra fick á ap.). To bude nej lepší ocenění houževnaté a nezištné práce tohoto skrom ného a širší veřejnosti tém ěř neznámého m ykologa a botanika.
60
Významná životní jubilea členu Čs. vědecké společnosti pro mykologii v roce 1986 Bedeutsame Gedenkstage unserer V ereinsm itglieder im Jahre 1986 (P o k ra č o v á n í z č. 4 Č eské m y k o lo g ie roč. 40. 1986, str. 256). R N D r. V l a d i m í r P o l á č e k , od b orn ý d ok u m en tátor od d ělen í m lk rob n í tech n o logie M ik ro b io lo g ic k é h o ústavu Č S A V v P ra ze, se n a ro d il 1. 6. 1926 v P ra z e 7. M a tu ro v a l roku 1945 v B ran d ýse n. L. a v letech 1945 — 1949 v ys tu d o v a l na p říro d o věd eck é fa k u ltě U n iv e r z ity K a r lo v y v P ra z e u čitelsk ý sm ěr oborů p řírod o p is — z e měpis. P a k p ra co v a l ja k o k n ih o v n ík a od b orn ý dok u m en tátor na n ěk olik a p ra co vištích. V r. 1953 získ al titu l d ok tora p řírod n ích věd ob h ájen ím disertačn í práce a v r. 1954 nastoupil do Z á k la d n í k n ih o v n y (Ú střed í v ěd eck ých in fo rm a c í) Č S A V , kde se p o d íle l zejm én a na v y b u d o vá n í p ře d m ětovéh o k atalogu p řírod n ích věd. P o rozd ělen í B io lo g ic k éh o ústavu Č S A V od 1. 1. 1962 b y l dr. P o lá č e k p řid ě le n do dneš ního M ik ro b io lo g ic k é h o ústavu Č S A V , kde p ra cu je dosud. Jubilan t p r o je v o v a l od d ěts tv í p říro d o vě d n é zá jm y a n e jp r v e se v ě n o v a l lepddop te ro lo g ii, po níž se za m ě řil zejm én a na ob lasti b otaniky. Jako spolužák syna o d b o r ného u čitele a m yk olo ga V o jtě c h a M areše ze Staré B o le s la v i p řišel dr. P o lá č e k v b o tanice do kon tak tu n e jd ř ív e s m yk olo gií. N a počátku 40. let se za jím á o je d lé i jin é houby v ok olí svéh o b y d liš tě a tak é v ok o lí rod iště svéh o otce (Č ern čice nad M e tu jí). P u b lik o v a l o nich n ěk olik zp r á v v M y k o lo g ic k é m sborníku (Č asopisu českých houbařů) v letech 1941 — 1943. Z asíla l k u rčen í houby dr. F. S m o lla ch o v i a V. M e lze ro v i. T e n p u b lik o v a l v r. 1947 v Č eské m y k o lo g ii P o lá č k ů v p rv n í n ález houby C on ocyb e in trusa (P e ck ) Sing. z našich zem í, a to pod jm én e m M e lid e r m a crassum (F r.) V el. Dr, P o lá č e k b y l od r. 1941 člen em Č eské m y k o lo g ic k é společnosti a zach oval si k m y k o lo g ii s v o ji náklonn ost ja k v e své p ra co v n í činnosti, tak i m im o ni. S věd čí o tom skutečnost, že v je h o rozsáh lé k nih ovně, orie n to v a n é k ro m ě en to m o log ie i do m noha jin ý ch sm ěrů p řírod n ích věd, je m noh o m íst obsazeno cen n ým i m y k o lo g ic k ý mi knih am i z posledních d vaceti let. N ě k te ré m y k o lo g ic k é k n ih y nebo časopisy ze svého fon du p řed al dr. P o lá č e k i k n ih ovn ě Č S V SM . Jub ilan t u v e ře jn il řadu flo r is tic kých p řísp ěvků z doln íh o P o jiz e ř í a středn ího P o la b í a sestavil b otanickou b ib lio g ra fii těchto regiónů. B ylo zákonité, že z á je m o p řírod u p řiv e d l dr. P o lá č k a do řad ochránců p řírod y. Od r. 1960 v y k o n á v á fu n k ci ob vod n íh o k o n ze rv á to ra státní och ran y p říro d y v okresu P ra h a -v ý ch o d a od r. 1972 p ře v za l stejnou fu n k ci v sousedící již n í části okresu M la d á B oleslav. Je členem a k tiv ů och ran y p říro d v p ři odborech k u ltu rv obou příslušných O N V. Jubilant b y l od m lád í za u ja tý m a p iln ý m p řírod o věd cem , k te rý rád a och otn ě r o z d ával dru hým ze svých zn alostí a zkušeností a tak é ze své d obré povahy. V šich n i p řá telé mu p ře jí do dalších let p e vn é z d r a v í k u skutečnění p řed sevzatých cílů. Josef H e rin k J a r o s l a v P r o k o p se n a ro d il 2. 8. 1906 v e V y s trk o v ě (dnes osada obce V šelibi.ce) na Českodubsku. C e lý ž iv o t p ro ž il v e svém rod n ém k raji. P o ab solvová n í zák lad n íh o v zd ě lá n í se v y u č il k o lá ře m v živn o sti svého otce. Od r. 1932 tak é působil v m a lozem ěd ělsk ém h o sp o d ářství v osadě Těšn ov. Jub ilan t p a tří k těm h lo u b a v ý m osobnostem , k te ré tak často v y rů s ta jí m ezi v e n kovsk ým lidem . M ě l po c e lý ž iv o t řadu zájm ů, zejm én a v k u ltu rn í oblasti. O vyšší houby se počal za jím a t v e 30. letech n e jd ř ív e ja k o o lesní plodiny. B rzy je.j však za u ja ly i jin é houby, ze jm én a nápadné krásou svých tv a rů a b arev. K u rčován í n e znám ých hub si postupně o p a třil vyb ra n o u d om ácí literatu ru , v e d l si zázn am y o n á lezech a růstu hub a za sílal houby k u rčen í do p orad n y ved en é Iva n e m C h arvátem (n e jd ř ív e na půdě Čs. m y k o lo g ic k é společnosti, p o zd ě ji v Čs. věd e c k é společnosti pro m y k o lo g ii). R ád vzp om ín á, ja k jed n ou p řiv e z l v e lk ý soubor hub na výsta vu v P ra ze, pořádanou b o ta n ic k ým od d ě le n ím N á ro d n íh o m uzea, kde je od něho p ře bíral dr. M. S vrček . Od 60. let b y l v kon tak tu s dr. J. H e rin k em v M n ic h o v ě H r a dišti, k terém u donášel k u rčen í vyšší houby. Jub ilan t je od r. 1954 stálým člen em Čs. věd eck é společnosti pro m y k o lo g ii a od b ěratelem časopisu Č eská m yk olo gie. P a tř í k těm p očetným m yk o lo gic k ý m am a térům. k te ří s rad ostí a p o d le svých m ožn ostí p ř is p ív a jí k m y k o lo g ic k é činnosti zkušenějších m vk ologů . sic skrom n ým , ale tím cen n ějším přínosem . Josef H e rin k
61
Če
s k á
m y k o l o g ie
41
Věra Štětková, p rep aráto rk a m yk o lo gic k é h o od d ělen í N á ro d n íh o m uzea v P ra ze, se n arodila 15. 5. 1936 v B ra tisla vě . S třed n íh o školníh o vzd ělá n í, za k o n če ného v r. 1961 m aturitou, se j í dostalo v B rně. V letech 1961 — 1973 p ra co v a la v lid o správě. V r. 1973 nastoupila v m y to lo g ic k é m od d ělen í N á ro d n íh o m uzea v P ra ze, kde je dosud zam ěstnána ja k o p rep aráto rk a a dokum entátorka. Z d e v ě n o v a la s v o je p ra co vn í úsilí — odborně p od ložen é zkušenostm i, k te ré získ ala a b s o lv o v á n ím m uzeologick éh o kursu v letech 1975— 1977 — p ře d e v ším b u d ová n í m yk o lo gic k é h o h erb á ře N áro d n íh o m uzea. Jen ten, k d o je obezn ám en se současným i p oža d a vk y a nároky na sb írk otvorn ou činnost našich m uzeí, nebo ten, kdo h erb áře č astěji v y u žív á ke studiu, m ůže plně ocen it význ a m n ý přínos, k te rý p řed sta vu je tato m raven čí a ne p rá v ě ok ázalá p ráce m u zejn íh o p rep aráto ra a dokum entátora. V ě ra Š tětková, členka naší Společnosti od r. 1973, už 13 le t p řis p ív á k tomu, že v zo rn ě u p raven é a e v id o van é h erb áře m yk olo gick éh o od d ělen í N áro d n íh o m uzea p atří dnes k p ře d n ím s v ě to vý m m y to lo g ic k ý m sbírkám . P a tř í jí za to dík n ejen m u zejn ích pracovn ík ů , ale všech od borníků v m yk olo gii, k te ří dnes v y u ž ív a jí našich m u zejn ích h erbářů ke studiu, an iž b y jim třeba b ylo p rá v ě znárno, čí p ráce se sk rý v á za b a lík y exsikátů. P rá c e na u ch ováván í d o k lad ovéh o a stu d ijníh o m ateriá lu a jeh o e v id o v á n í p atří k oněm skrom ným , ale zá ro v e ň n ezb ytn ým , n á ročn ým a zo d p o vě d n ý m dru hům m u zejn ích prací, o nichž se boh u žel na v e ře jn o s ti m álo v í a ještě m éně píše. B u diž tedy tato m alá gratu lace p řed evším sk rom n ým p od ěk ová n ím V ě ře Š tětk o v é za je jí d osa vad n í přínos k u chování sb írek m yk olo gick éh o od d ělen í N á ro d n íh o m uzea v P ra ze a tím vlastn ě za vše, co tím to způsobem p ro českou m y k o lo g ii vyk on ala. S v a to p lu k Šebek L a d i s l a v U r b a n (nar. 29. 6. 1906). v ýzn a č n ý ilu strá to r našich p říro d o v ě d e c kých a m y to lo g ic k ý c h publikací, se n a ro d il v P ra ze ja k o syn ak ad em ick éh o m alíře, k te rý vych á zel vstříc jeh o n eo b yčejn ém u zájm u o k reslen í a m a lo v á n í a posk ytl mu p rv n í zák lad y v ý tv a rn é h o um ění. P o m a tu ritě na k lasick ém g ym n áziu v P ra z e - V i nohradech vstou p il — v touze n á sled ovat otcova p řík lad u — na A k a d e m ii v ý t v a r ných um ění v P ra z e ; b rz y však b yl nucen studia p řerušit a stal se ú ředn íkem . A č se nem oh l cele v ě n o v a t v ý tva rn ém u um ění ja k o své v y tou žen é p rofesi, p řece jen sou k ro m ý m studiem zd ok o n a lil svou techn iku n atolik, že se začátkem 40. let tohoto stol. stal ilu strá to rem našich n o vin a portrétistou význ a m n ý ch osob teh d ejšíh o k u l turního života. P o z d ě ji se začal v ě n o v a t p říro d o vě d e c k é k resb ě; v tom to žánru nabyl po čase ta k o vé dokonalosti, že je h o a k v a r e ly s p řírod o vě d e c k o u tém atik ou p atří dnes k n ejlepším u, co b y lo u nás v y tv o ře n o v oblasti p ortrétn íh o um ění p řírod o věd eck ý ch objektů, neboť U rb a n ů v c itliv ý přístup k nim , resp ek tu jící rea litu je jic h tvarů a k oloritu , je už od m lád í pod m ín ěn h lu b o k ým vztah em k přírodě. T é m ě ř třic et le t m a jí m ožn ost čten áři naší p říro d o vě d e c k é lite ra tu ry sled o vat r e p rodu kce jeh o ilu strací v časopisu Ž iv a a Č eská m yk o lo gie , či v řa d ě speciáln ích p ublikací, k te ré od r. 1960 v y d a lo n a k la d a te lství Č S A V A cad em ia . A r tia , Panoram a, P řírod a , St. p e d a go gick é n a k la d a te lství a St. zem ěd ělsk é n a k la d a telství. Jeho p ráce b y ly s u p řím n ým zá jm e m p řija ty n ejen naší v e ře jn o s tí na jeh o sam o statných výstavách , např. v K o s te lc i n. C. L . (1963), T ru tn o v ě (1981), H o rn ím M a r šově (1981, 1982) a v P ra z e (1983 v Ú sta vu m a k ro m o le k u lá m ! ch em ie Č S A V a 1986 v g a le rii U Ř ečick ý ch ), a le v y s o ce ocen ěn y i v cizině, ze jm én a v r. 1977 a 1983 na 4. a 5. m ezin á rod n í v ý s ta v ě b ota n ick ých ilu strací v P ittsb u rgu (U S A ) či na v ý s ta v ě "F lo w e r s and G ard en s“ v M a li G a leries v L o n d ý n ě (1984). B ěh em le t u čin il též řadu p ozoru hodn ých nálezů hub, k teré jsou u ložen y v h erb á řích N áro d n íh o m uzea v P ra ze. Si^atopluk Šebek R N D r. G a b r i e l a V i z á r o v á , CSc., sam ostatná v e d e c k á p ra co vn íčk a Ústavu e x p e rim e n tá ln e j b io lo g ie a e k o lo g ie C B E V S A V v B ra tisla vě , sa n a ro d ila 10. 3. 1936. Od ukončenia študia na p ríro d o ve d e c k e j fa k u ltě U K v B ra tisla vě , kde študovala odbor b ioló giu — chém iu so šp ecializáciou fy z io lo g ie rastlín, p ra cu je od r. 1963 na u ved en om pracovisku. Jej p ra co vn á činnost sa v zta h u je na fyto p a to lo g ick o u m yk ológiu, kde sa zaob erá otázk am i rastový ch reg u lá to ro v a študuje h la vn ě úlohu cytok in in o v v procese p a to gen ézy p ro za b e zp e č o v a n í rezisten ce rastlín v o č i o b lig á tn ym h u bovým patogénom . V te jto ob lasti dosiahla v e la cenných výs le d k o v , oceněn ých aj v zahraničí. Z u ved en ej p ro b lem a tik y od p u b lik ov a la 94 v ed eck ých a v e d eck o - p op u larizačn ých p rác v slovenskom , an glick om a ruskom jazyk u . Je au torkou d voch m on o gra fií. Jej
62
Š E B E K : J U B IL E A C L E N U C sV S M V R. 1986 p racovn a činnost je boh atá a m nohostranná. A k tiv n ě sa zú častň ovala na dom ácích i zah ran ičn ých k on feren ciach . Jc spoluau torkou štyroch v v n á le zo v, na k toré boli udělené autorské osvedčen ia. V rám ci riešen ia ved eck o - výsk u m n ých úloh sa p od iela na d v o js tra n n ej sp olu práci ¡s A k a d é m io u nauk v M osk vě. O k rem toho sp olu p racu je s v ia c e rý m i d om ácím i i za h ra n ičn ý m i p ra covisk am i. V ý s le d k y ve d e c k o- výsk u m n ej činnosti úspěšně tra n s fe ru je do v ý ro b n e j praxe. N em e n e j boh atá je aj spoločenská an gažovan ost m en ovan ej. P ra c u je v m estskom v ý b o re Z vá zu česk osloven sko-sovietskeh o p ria te lstva , na ob vod n om v ý b o re S Č K , je lek tork ou S o cia listick ej ak adém ie. členkou v ý b o ru Spoločnosti p re P L P v e d y a iné. Č len kou Cs. v e d e c k e j spoločnosti p re m yk oló giu je od r. 1976. D o ro ta B r illo v á R N D r. V á c l a v Z e l e n ý , CSc., se n a rod il 15. 8. 1936 v P ra ze, kde tak é po ab sol v o v á n í střed n í šk oly stu d oval na b io lo g ic k é fa k u ltě U K (sp ecializace system atická botanika a m o rfo lo g ie ). P o u kon čen í vysokoškolských studií v r. 1959 p ra co v a l k rátce ja k o fy to te c h n ik v e V ý zk u m n é m ústavu cu k ro v a rn ic k é m v M od řan ech ; od r. 1962 je od b orn ým asistentem k a te d ry b iolo gick ých zák lad ů rostlin n é v ý r o b y V y so k é školy zem ěd ělsk é v P ra ze. P o v y p r a c o v á n í kan d id átsk é disertačn í p ráce z oboru tax on om ie vyšších rostlin, m o n o g ra fie rodu L e u c a n t h e m u m M ill.. se stal k an d id átem b io lo g ic kých věd a v r. 1970 dosáhl d oktorátu p řírod n ích věd. I k d yž těžiště p ráce dr. Z elen éh o sp očívá v taxon om ii, m o r fo lo g ii a an atom ii v y š ších rostlin různých čeledí, zv lá š tě d řevin , v y n ik á v e lm i širok ým i zá jm y s b lízk ý m vztah em k zem ěd ělství, lesn ictví, ochraně p říro d y a h istorii. V posledních letech zam ěřu je svůj zá je m na u žitk o v é ro s tlin y tropů a subtropú, k teré jsou n ápln í jeh o výzk u m n ých a p ed a go gick ých úkolů. Jeho v e lk ý m k on íčk em je d á le fo to g ra fo v á n í rostlin a hub. R o d o v ý m p ů vod em z P o d b la n ic k a v ýzn a m n ě p řis p ív á k region áln ím u botanickém u výzk u m u tohoto k ra je, k d e působí již přes 30 let. Je člen em různých od b orn ých společností, ja k o např. Ces. svazu ochránců p řírod y, zp ra v o d a je m státní och ran y p říro d y v okrese B en ešov a od r. 1986 člen em h la vn íh o v ý b o ru Čs. b otanické společnosti při Č S A V . Od r. 1973 je i členem naší Společnosti, k d e se p ra v id e ln ě zúčastň uje — a n ě k o li k rá t i vysto u p il — na je jíc h před n ášk ových cyklech. T ě žiš tě m jeh o m yk olo gick ý ch zájm ů jsou m ak rom ycety. Jako red ak to r Sb orn íku v la s tiv ě d n ý c h prací z P o d b la nicka, na jeh ož v y d á v á n í se red ak čn ě p o d ílí už 22 let, v ž d y v e lm i p o d p o ro v a l m yk ologickou tém atiku regiónu, z níž b yla u v e ře jn ěn a řad a v ě d eck ých příspěvků . Značnou pozornost v ě n u je m y k o lo g ii i v e s v é p e d a g o g ic k é práci na V S Z , což se p ro je v ilo např. zp ra c o v á n ím k a p ito ly o houbách ve sk rip tech „B o ta n ik a I '‘ pro zah ran ičn í studenty oboru „T ro p ic k é a subtropické ze m ě d ě ls tv í“ na V Š Z v P raze. S im t o p lu k Šebek
L IT E R A T U R A E. K i t - s v a n W a v e r e n : T h e Dutch, F ren ch and B ritish species o f P s ath yrclla . Fersoonia, Su pp lem en t vol. 2. 300 p „ R ijk s h e rb a riu m L eid en , 1985. Cena 92,50 guldenů. P rá c e je m o n o g ra fií 123 taxon ů (99 druhů a 24 v a rie t a fo re m ) rodu P s a th y rella (F r.) Quél. v soudobém p ojetí, tj. vč etn ě rodu Psa.th.yra (F r.) K u m m ., D ro s o p h ila Q uél. a n ěk terých druhů d řív e za řa zo va n ý ch do rodů P s ilo cy b e a H y p h o lo m a , které autor až dosud z jis til na ú zem í N izo ze m í, F ra n c ie a V e lk é B ritá n ie, většinou sám sb íral a na č e rs tv é m m a teriá lu p rostudoval. P ře d m lu v u k této k n ize napsal prof. dr. C. K a lk m a n , ř e d ite l R ijk s h e rb a riu m v Leid en u . Z d ů ra zň u je v ní — m im o jin é — d lou h oletou spolupráci dr. K its van W a ve re n a , holandského lék a ře a m yk olo ga — am atéra, s tím to ústavem , prospěšnou pro obě strany, a uznání, p ro je v e n é za jeh o neúnavnou m yk olo gic k ou činnost. Ú v o d a všeobecn á část (str. 8 až 32) sezn am u jí stručně s v ý z k u m e m těch to lu p en atých hub, k terém u se autor v ě n u je od r. 1960 v u ved en ých zem ích, d á le s p ra co v n ím i m etodam i, sběrem , pop isován ím , p rep arací a u ch o váván ím exsik átů v e sbírce. P o je d n á v á o je d n o tliv ý c h m ak ro - a m ikroznacích, je jic h ž p e č liv é p o zo ro v á n í je n ezb ytn é pro přesné d ru h ové určení. C en ná jsou p o zorován í, tý k a jíc í se v a r ia b ility n ěk terých znaků, hodnocen í druhů a in fra g a n e rických taxonů. B ez m ikrosk op u jsou d ru hy tohoto rodu z v ě tš í části neurčitelné. V e l kou úlohu h r a jí zd e ze jm én a cystády na ostří a p loše lupenů, zatím co k au locystid y
63
II
fH
L IT E R A T U R A jsou podle K its v a n W a v e re n a ta x o n o m ick y b ezvýzn am n é, neboť se v nich m ísí oba typ y cheilocystid. tj. p leu ro cystid ioid n í c h eilocy stid y se s férop ed u n k u lá tn ím i a k yjo v itý m i buňkam i. Jako zcela n o v ý zn ak — a p od le názoru autora ta x o n o m ick y n e j v ýzn a m n ě jš í — je zaved en tzv. cystid iogram . tj. v z á je m n ý p om ěr m ezi p očtem pleu rocystid io id n ích ch eilocystid a počtem sférop ed u n k u lá tn ích a k y jo v itý c h buněk le m u jících ostří lupenů. T e n to znak je nutno p o zo ro v a t v ý h ra d n ě na ostří v e středn í části lupenů (a n ik o liv v b lízk o s ti o k ra je klobou ku ). P ro to ž e jd e tak řk a vý h ra d n ě o p lo d n ic e s h y g ro fa n n í dužninou klobouku, d op o ručuje autor v y h ra d it sběru rodu P sath yrella ranní a od p oled n í hodiny, od p oled n e pak v ě n o v a t zp ra c o v á n í n alezen ého m ateriálu . P ř i sběru u kládám e n á lezy — k ažd ý od d ělen ě — do p evn ých k ra b iček v e k terý ch se u d ržu je tr v a le v lh k é ovzduší. Přes noc dám e z 1 — 2 p lod n ic v y p a d a t v ýtru s n ý prach a ostatní ihned po prostu d ován í usuším e na e le k tric k é sušičce. E x s ik á ty autor d op oru ču je u c h o vávat n e jlé p e v m alých krabičk ách (např. od záp alek ). P r o přesné d ru h ové u rčen í je většin ou n ezb ytn á zn a lost všech v ý v o jo v ý c h stadií plodnic, p roto je d n o tliv é e x e m p lá ře jsou o b v y k le n e určitelné. S p eciáln í část p ráce (str. 36 — 271) přináší v p řeh led n é fo rm ě k líč e k u rčen í p od rodů. sekcí, subsekcí a je d n o tliv ý c h druhů. Jejich pop isy jsou podrobné, výstižné, d op rovázen é syn on ym ikou. ú d a ji o e k ologii, rozšířen í v e s led o van ých zem ích, citací studovan ých nálezů a k ritic k ý m i p ozn ám kam i. V e lk ý počet (448) k v a litn ě i k d yž jednodu še p ro ved en ých p éro ve k zn ázorň u je c e lk o v ý habitus plod n ic a m ik rozn a k y (h la vn ě cystid io gra m y) d o k u m en tu jící je jic h v a ria b ilitu . T u to část u za vírá seznam neúplně znám ých taxonů a latin ské popisy taxonů n ových (celk em 17. z toho je 6 druhů) včetn ě n ových p ře řa ze n í (13). P ř ip o je n je též živ o to p is dr. K its van W a veren a (narozen 20. I II . 1906 v H a a rlem u ) z pera C. Base, a je h o foto p ortrét. P ři této p říle žito s ti p o v a žu ji za z a jím a v é pro naše m y k o lo g y p orovn a t stav zn a lostí o r. P s ath y rella u nás, kde se ta x o n o m ick ý m studiem k reh u tek nik d o n eza b ý val tak in ten zívn ě, aby jeh o studium v yú stilo v m o n o g ra fii či r e v iz i českosloven ských druhů. V e le n o v s k ý m á v Českých houbách (1922) p op isy celk em 24 druhu rodu Psath yra a P s ath y rella z Cech (z toho 6 druhů a 1 v a rie ta n ové popsané), v N o v ita tes (1939, v e skutečnosti však, p od le zjiš tě n í Z. Pou zara, v y š ly až v r. 1940) p u b lik ova l pouze 5 n ových druhů, v r. 1947 p osléze 11 druhů, z to h o 9 ja k o nové. Č in í ted y c e lk o v ý počet V e le n o v s k ý m u ved en ých křeh u tek z Čech 40 druhů (a 1 v a rieta ), ke k te rý m je nutno n a víc p řip o číta t n ěk olik taxonů zařazen ých v rodech H y p h olom a (H. candolleanum , H. pra eccox, H. c o to n e u m ) a P s ilo cyb e (P . cernua, P. sarcocephala), a d ále dru hy p u b lik ova n é z našeho ú zem í jin ý m i m y k o lo g y po r. 1922. V zák la d n ím h erb áři m yk olo gick éh o od d ě le n í N á ro d n íh o m uzea v P ra ze, k d e se sou střeď u je p ře v ážn á část dokladů z výzk u m u naší m y k o fló ry , je p od le současného stavu (počátek r. 1986) zařazen o 54 druhů, k te ré p a tří do r. Psathyre lla v soudobém p ojetí, rep re ze n to va n ým c e lk o v ý m počtem 474 h e rb á řo v ýc h položek. N eu rčen é p oložk y, označené pouze ro d o v ý m jm én em , č íta jí 234 exem plářů , četné další zů stá va jí dosud v p řírů s t k o v é m m ateriálu. P ře d p o k la d e m k věd eck ém u zh odnocen í těch to exsik átů je, p o dobně ja k o u v ětšin y Aga ricales, zn alost m ak rozn ak ů zach ycených p op isem p odle čerstvých plodnic. T e n to popis b y m ěl b ýt n ed íln ou součástí exsik átů a s n im i za řazen do h e rb á řo v é sbírky. V y n ik a jíc í p ráce dr. K its van W a v e re n a je přík lad em , ja k i a m atérsk ý m yk olo g — a g a rik o lo g m ůže b ýt schopen re a lizo v a t význ am n ou taxon om ick ou studii, soustřed í-li se plně a dlouh odobě na u rčitý rod a v v u ž ije -li všech současných podm ínek k tom u daných. M i r k o S vrče l; Č E S K Á M Y K O L O G IE — V y d á v á Čs. vě d e c k á společnost p ro m y k o lo g ii v A ca d em ii, n a k la d a te lství Č S A V , V o d ič k o v a 40, 112 29 P ra h a 1. - R ed a k ce: V á c la v s k é nám. 68. 115 79 P ra h a 1, tel.: 26 94 51-59. T isk n e: T isk a řsk é závody, n. p., závo d 5. S á m o va 12. 101 46 PrahalO . — R o zš iřu je P N S . In fo rm a ce o p řed p latn ém podá a o b je d n á v k y p ř i jím á každá adm in istrace P N S , pošta, d oru čovatel a P N S -Ú E D Praha. O b je d n á v k y do zah ran ičí v y ř iz u je P N S — ústředn í exp e d ice a d o v o z tisku Praha, závo d 01, ^admini strace v ý v o z u tisku, K a fk o v a 19, 160 00 P ra h a 6. C ena jed n oh o čísla 8. K čs, roční před p latn é (4 sešity) K čs 32,-. (T y to ceny jsou p latn é pouze pro Č eskosloven sko.) D istrib u tion righ t in the w estern cou n tries: K u b on & Sagner. P .O . B o x 34 01 08 D-800 M ůnchen 34. G F R . A n n u a l su b scrip tion : V o l. 38. 1984 (4 issues) D M 110.—. T oto číslo v y š lo v únoru 1987.
© Academia, Praha 1987. C4
U R B A N . A Z B U K I N A ET M A R K O V Á : P U C C IN IA U R B A N I
& * '£ J|^‘ '
h . J E J E t i'
.
I.
^
* .^
*■ i v 'jÉBHBBBHlHBBKv:^!>®,2S#SiffíFlK^;'
« • **
■
a » '" ^ K i H H f l H H H H H H N H H
" f
P la te I. P u c c in ia sieversiae subsp. sieversiae, U S A , X2000 and 3500; abscissa = 10 um. P h o to Dr. J. K u lich.
I
i
U R B A N , A Z B U K I N A ET M A R K O V A : P U C C I N I A U R B A N I
1
"i i \ 7-
*-
■'■
■
'
y
B
a
II.
'•
M
' .”•
^
.
- - J f,v ^ —- '--!■
■W J
M
w
y
■r S
-
.-.*- * v . - r ^
■• *
3
% w S r£ '■'■¿K.j'^aaji|aMt3»gTBt|j;aá^žwfcifeafeRfe^-
tttjSS
■ I
.
.•;■,,' "V-'v
w
-
l\'C^‘i>b'V •*’-«■* .»
^
'I
"•'.
'•*'," •
*.■-'
t ' ;5'*‘’ j ^**"” ,'*> 'i ■'«. /
..
m^BB^B^nKĚKUK^^fflBBĚ&SSĚĚĚSSmBsmš&ĚĚĚĚĚĚĚ t : i q
HB^rz j wiHD.jr. ““^ pBBBy 'a r . ►»'■■V * *• v
■
a' ?
* ' 8s
o iíM M m
■* **v
-v
' T - v ^ v * ' '
P la te II. P u c c in ia sieversiae subsp. tatrensis, T em n o s m re č in o v á dolina. X2000 and 3500; abscissa = 10 ,«m. P h o to Dr. J. K u lich.
U R B A N . A Z B U K IN A
E T M A R K O V Á : P U C C IN IA
URBANI
I II.
i ■
P la te I II. P u ccin ia urbani, M agad an sk aja oblast, X2000 and 3500; absoissa = 10 um. P h oto Dr. J. K u lich.
■
U R B A N . A Z B U K I N A ET M A R K O V Á : P U C C IN IA U R B A N I
IV.
'W
*
k - : \
€ m--¿«mMĚmé'
J & -
f
k IWi J|||f
P la te IV . P u c c in ia u r b a n i fro m T y p e (D A O M 145468); upper fig . X800, abscissa = 10 jum, see cells w ith 2 g erm pores. L o w e r ťig. X 10tj(). in terfe re n c e con trast; see the ru gosity ab ove the upper g e rm pores. P h o to Dr. J. A . P a rm e le e , O ttaw a.
1
Pokyny přispěvatelům
České
mykologie
Redakce časopisu p řijím á jen rukopisy vyh ovu jící po stránce odborné i form ální. Přispívatelé nechť se řídí p ři p řípravě rukopisů těmito pokyny. 1. Česky nebo slovenský psaný článek začíná českým nebo slovenským nadpisem , pod nímž se uvede překlad nadpisu v některém ze světových jazyků, a to ve stejném jak o je abstrakt (popř. souhrn na konci člán ku). P o d nadpisem následuje plné křestní jm éno a příjm ení autora (autorů) bez akadem ických titulů a bez místa pracoviště. Č lán ky psané v cizím jazyce musi mít český nebo slovenský podtitul a abstrakt (popř. souhrn). 2. Původní práce m usí bý t opatřeny pod jm énem autora (autorů) krátkým abstraktem ve dvou jazycích, a to na prvním místě v jazyku, v jak ém je psaný článek. Abstrakt, který stručně a výstižně charakterizuje výsled ky a přínos práce, nesmí přesahovat 15 řád ek strojopisu (v každém jaz y k u ). 3. U důležitých a význam ných článků doporučuje se připojit krom ě abstraktu ještě pod ro bnější souhrn na konci práce, a to v témže jazyce, v kterém je abstrakt (a v odlišném než je č lá n e k ); rozsah souhrnu je omezen na 2 strany strojopisu. 4. Vlastní rukopis, tj. strojopis (30 řádek na stránku po 60 úhozech na řádku, nejvýše s 5 opraveným i překlepy, škrty nebo vpisy na stránku), m usí být psán černou páskou a n orm álním typem stroje (ne „p erličkou“) ; za každým interpunkčním znam énkem (tečkou, d v o jtečkou, čárkou, středníkem ) se dělá mezera. P ři uvádění m akro- a m ikroznaků se přidržujte tohoto vzo ru : (3—) 10,5-12(—13,5) x 4—5 (m ezery jsou pouze před a za znam énkem ,,x“ a před zkratkou m íry ; jen v angličtině se dělají tečky místo desetinných čárek). Nepřipouští se psaní nadpisů a autorských jm en velkým i písm eny, prostrkávání písmen, podtrhávání nadpisů, slov či celých vět v textu apod. Veškerou typografickou úp ravu rukopisu pro tiskárnu provádí redakce sama. A u to r může označit tužkou po straně rukopisu části, které doporučuje vysadit drobn ým písm em (petitem) nebo podtrhnout přerušovanou čarou části vět, které chce zdůraznit. 5. Literatura je citována na konci práce, a to každý záznam na samostatném řádku. Je-li od jednoho autora citováno více prací, jeho jm éno se vždy znovu celé vypisuje, stejně jak o citace zkratky opakujícího se časopisu (nepoužívám e „ib id e m “). Jména dvou autorů spojujem e latinskou zkratkou et; u prací se třem i a více autory se cituje pouze p rvn í autor a připojí se et al. Za příjm ením následuje (bez čárk y) zkratka křestního jm én a (p rv n í písmeno s tečkou), pak v závorce letopočet vyjití práce, za závorkou dvojtečka a za ní název článku nebo knihy (nikoli podtitul), po tečce za názvem je pom lčka, celkový počet stran knihy a místo vydání. U vícedílných knižních publikací uvádím e před pom lčkou číslo dílu pom ocí zkratky vol. ( = volum en), pokud není číslo dílu součástí titulu knihy. Stránky knihy citujem e se zkratkou p. ( = p agin a). U citování prací z časopisů následuje po pom lčce název časopisu (krom ě jednoslovných se užívá zkratek), dále číslo ročníku (bez vypisování roč., vol., Ban d apod.), p ak n ásleduje dvojtečka a citace stránek celkového rozsahu práce. 6. P ra vid la citování literatury, jak ož i seznam vybran ých periodik a jejich zkratek jsou za hrnuty v publikacích, které vy šly ja k o příloh y Z p rá v Cs. botanické společnosti při Č S A V - Z p r. Cs. Bot. Společ., P rah a, 13 (1978), append. 1: 1—85, et 14 (1979), append. 1: 1—121. (Tyto publikace lze zakoupit v sekretariátu Cs. botanické společnosti, Benátská 2 , 120 01 P ra h a 2 .) 7. P ři citování ročníku časopisu nebo dílu knihy používám e jen arabské číslice. 8. D ru h ové latinské n ázvy se píší s m alým písmenem, i když je druh pojm enován po některém badateli, přičem ž háčky a čárk y se vypouštějí (např. S c le ro tin la v e s e ly í, G e a s tru m s m a rd a e ). H 9. P ř i uváděn í dat sběrů píšeme měsíce výh radně řím ským i číslicemi (2. V I. 1982). 10. P ři citování h erbářových dokladů u vádějí se zásadně m ezinárodní zkratky h erbářů (viz Index h erbariorum 1981 ) , např. B R A — Slovenské národně múzeum, B ratislav a; B R N M — botanické odd. M oravského muzea, B rn o ; B R N U - katedra biologie rostlin přírod, faku lty UJEP, B rn o ; P R M — m ykologické odd. N árod ního muzea, P ra h a; PR C — katedra botaniky přírod. faku lty U K , P ra h a ). Soukrom é h erbáře citujeme nezkráceným příjm ením m ajitele (např. herb. Herink) a stejné nezkraeujem e h erbáře ústavů bez m ezinárodní zkratky. 11. P ři popisování nových taxonů nebo nových kom binací autoři se m usí přidržovat zásad posledního vyd án í mezinárodních nom enklatorických pravidel — viz H olub J. (1968 et 1973): M ezinárodní kód botanické n om enklatury 1966 a 1972. - Zpr. Cs. Bot. Společ., Praha, 3, append.
|S H H H H H H H H H H H 9 Bj 9 I ■ H I I I
1, et 8, append. 1; týká se to převážně uváděn í typů a správné citace basionym u. 12. A d re sa autora nebo jeho pracoviště se uvede až na konci článku pod citovanou literaturou. 13. Ilustrační materiál (kresby, foto grafie) k článkům se čísluje průběžně u každého článku zvlášť, a to arabským i číslicemi (bez zkratek obr., fig., apod.) v tom pořadí, v jak ém má být uveřejněn. Fotografie m usí být dostatečně kontrastní a ostré, perokresby (tuší) nesmí být příliš jem n é; všu de je třeba uvádět zvětšení. T ext k ilustracím se píše na sam ostatný list. 14. Separáty prací se tisknou na účet autora; na sloupcovou korekturu autor poznam ená, žádá-li separáty a ja k ý počet (70 kusů, výjim ečně i více).
I H ■ I I ■ I ■
Redakce časopisu Česká m ykologie
I
n i
“
-
I
—
—
—
—
-
■
i
P a r t 4 o f the 40th v o lu m e w as published on th e 7th N o v e m b e r 1986
Cena it,— Kcs
46 238 Č E S K A
|g| H ■
' I
I
I
M Y K O L O G I E
I
T h e jo u rn a l o f the C zech oslovak S c ie n tific S o ciety fo r M y c o lo g y , fo r m e d fo r th e ad van cem en t o f s c ien tific and p ra ctica l k n o w le d g e o f th e fu n g i Vol.
41
P a r t i
Hj
February
I I
1987
I
C O N T E N T S
I
B
U r b a n , Z. M. A z b u k i n a et J. M a r k o v á : P u ccin ia urbani S a v ile in the S o v ie t F a r E a s t ................................................................................ 1 O. F a s s a t i o v á , A. K u b á t o v á , K. P r á š i l et M . V á ň o v á: M icro sco p ic a l fu n g i in a rc h iv e e n v i r o n m e n t ...................................................... 8 M. S v r č e k : N e w o r less k n o w n D iscom ycetes. X V ...................................... 16 Z. P o u z a r : T a x o n o m ie studies in resu p in ate fu n g i I I I ................................................ 26 V. H o l u b o v á - J e c h o v á : Studies on H yp h om ycetes fro m Cuba V. S ix n e w species o f dem atiaceous H yp h om ycetes fro m H a v a n a P r o v in c e . . . 29 D. B r i l l o v á : In tra -s p e c ific v a r ia b ility o f C ercosp ora b e tic o la Sacc . . . 37 P. F r a g n e r et E. K u n z o v á : T h e p ro b lem o f r e lia b ility o f m icroscop ic d em on stration o f yeasts in s m e a r s .......................................................... 45 Z. M i š u r c o v á , F. N e r u d et V. M u s í 1 e k : S creen in g o f B asid io m ycetes fo r the p rod u ction o f m ilk -c lo ttin g e n z y m e s ..............................................50 L. H a g a r a: F la m m u lin a fe n n a e Bas in the W e s te rn C arpathian s . . . 54 J. Š p a č e k : A d cen ten ariu m E d uardi B audyš (1886— 1 9 6 8 ) ........................ 57 J. Š p a č e k : A d cen ten ariu m R ic h a rd i P ic b a u e r (1886— 1 9 5 5 )........................... 59 S. S e b e k : B edeutsam e G ed en k stage u n serer V e re in s m itg lie d e r im Jah re 1986 61
I I I I I I I I I I I I I I I M M
¡1
References
I
El
With
H £|
lij ¡¡I ■Bj
|1 H H H
| H H
Z.
black
...................................................................................................... 25, 45, 63 and
white
photographs:
I
I. P u ccin ia s ie ve rs ia e subsp. s ie ve rs ia e II. P u ccin ia s ie ve rs ia e subsp. tatrensis I II. — IV . P u ccin ia urbani C o n t e n t u s et i n d e x f u n g o r u m v o l . 40
nominum generum (1 9 8 6 ) (M . S v rč e k )
I I I atque
specierum
I I
