PRAHA ISSN

ČESKOSLOVENSKÁ VĚDECKÁ SPOLEČNOST PRO M Y K O L O G I Í

L

j

v

u

I

A C A D E M IA /P R A H A

Z Á f t í 1990 ISSN

0009

— 04 7 6

ČESKA

M YKO LO GIE

Časopis Cs. vědecké společnosti pro mykologii k šíření znalosti hub po stránce vědecké i praktické pošt. přihr. 106, 111 21 Praha 1 Ročník

44

Číslo

Vedoucíredaktor:

3

Záříl990

prof. RND r. Zdeněk Urban, DrSc.

R e d a k č n í r a d a : RNDr. Dorota Brillová, CSc.; RND r. Marie Červená, CSc.; RNDr. Petr Fragner; MUDr. Josef Herink; RND r. Věra Holubová, CSc.; RNDr. František Kotlaba, CSc. (zástupce vedoucího redaktora); RNDr. Vladimír Musílek, DrSc., člen koresp. Č S A V ; doc. RNDr. Jan Neěásek, CSc.; inž. Cyprián Paulech, CSc.; RNDr. Václav šašek, CSc. Výkonnýredaktor:

RNDr. Mirko Svrěek, CSc.

Příspěvky zasílejte na adresu výkonného redaktora: Národní muzeum, Václavské nám. 68, 115 79 Praha 1, telefon 26 94 51— 59.

;

2. sešit vyšel 22. června 1990

OBSAH

!;

1

:

P. F r a g n e r a P. M i ř e j o v s k ý : K líč k histologickému určování původ­ ců systémových mykóz I I I .................................................................................. 129 M. S v r č e k : Zpráva o m ykologických exkurzích podniknutých v letech 1986— 1989 do hor k r k o n o š s k ý c h ............................................................................ 140 A. V o l l e k o v á : Anixiopsis stercoraria — zriedkavý agens humánnych dermatomykóz 147 E. S l á v i k o v á , R. K o v a č o v s k á a A. K o c k o v á - K r a t o c h v í l o v á : Výskyt kvasiniek vo vode umělého jazera v Plaveckom Štvrtku . 152 H. G r y n d l e r o v á : Id riella bolleyi na kořenech pšenice v Čechách . . 162 P. B e z d ě č k a : Epizootické houby rodu A egeritella Bal. et Wis. (Hyphomycetales, Blastosporae) na m ravencích v Č esk osloven sk u ............................... 165 A. Re p o v á : Půdní mikromycety Československa — seznam izolovaných druhů s bibliografií. I V ...............................................................................................170 V. T i c h ý : K osmdesátinám prof. RNDr. et PhM r. Vladim íra Rypáčka, DrSc., člena korespondenta Č S A V ..................................................................... 179 J. H e r i n k : MUDr. Jan Zdeněk Cvrček — 75 let ......................................... 183 S. Š e b e k : Zpráva o činnosti Československé vědecké společnosti pro m ykologii při Č S A V v roce 1989 186 R e f e r á t y o l i t e r a t u ř e : R. Singer, N ew taxa and new combinations of Agaricales (A. Příhoda, str. 161); A. Grzywacz, C. N. Jiemenz, G rzyby chronione (F. Kotlaba, str. 192); M. Lisiewska, M. Szmid, Przew odn ik grzyboznawczy (E. Kotlaba, str. 182); J. Klán, Co vím e o houbách (B. Hlůza, str. 190); V. J. Bilaj, E. E. K oval, A spergilly (O. Fassatiová, str. 190. Přílohy: černobílé tabule: IX .— X. Anixiopsis stercoraria (Hansen) Hansen

ČESKÁ MYKOLOGIE Ča s o p i s Če s k o s l o v e n s k é v ě d e c k é s p o l e č n o s t i p r o m y k o l o g i i R O Č N ÍK 44

1990

SEŠIT 3

Klíč k histologickému určování původců systémových mykóz III K e y to histological identification o f causative agents in systemic mycoses III P e tr Fragner a Pavel M iřejovsk ý Na základě vlastních zkušeností a údajů literatury se autoři pokusili o sestavení klíče, určujícího houby podle m orfologie houbových elementů, nalézaných v histologických preparátech z lidských a zvířecích tkání. III. část obsahuje: Stručné inform ace o druzích a varietách, které za­ hrnují poznámky o výskytu a charakteru onemocnění lidí a zvířat, m or­ fologii hub ve tkáních a histopatologické obrazy.

Based on authors’ experience and data from literature the key suggests identification o f microscopical fungi according to m orphology o f mycotic elements found in histological sections from human and animal tissues. Part I I I : Concise inform ation about species and varieties comprising remarks on occurrence and character of diseases in humans and animals, m orphology of fungi in tissues and histopathological pictures.

Histoplasm a capsulatum D arling 1906 var. capsulatum J. Am er. Med. Ass. 46:1283— 1285. T e l e o m o r f a : A jellom yces capsulatus (Kwon-Chung) M cG in n is et K atz 1979, M ycotaxon 8:157— 164. B a s i o n y m : Em m onsiella capsulata Kw on-Chung 1972, Science 177:368— 369. V ý s k y t geopolitní, ale endem ický jen v několika oblastech: U SA (Arkansas, Illinois, Indiana, Iow a, Kansas, Kentucky, Louisiana, Mississippi, Missouri, Ohio, Oklahoma, Tennessee, Texas), Střední a Jižní A m erika (Brazílie, Kolum bie, Ecuador, franc. Guayana, Honduras, M exiko, Panama, Surinam a Venezuela), Kanada (Onta­ rio, Quebec). D ále: východní a jižn í A frik a, Austrálie, Malajsie, Singapur, jižn í Vietnam, Filipíny, Japonsko, Indonésie, SSSR. M alý počet nebo ojedinělé případy byly hlášeny z Albánie, An glie, CSSR (Bednář et al. 1978), Francie, Itálie, M aďar­ ska, Portugalska, Rakouska, Rumunska, Španělska, Švýcarska, Turecka a Jávy. Geofilní. Lidská onemocnění. Histoplasmóza, přesněji histoplasmosis capsulati. Form y (podle A je lla 1983): 1) Benigní nebo asymptomatická tvoří 90 — 95 % všech infekcí. 2) Akutní plicní form a, „epidem ická“ , probíhá často pod obrazem „ch řip k y“ . Prognóza je většinou příznivá. 3) Diseminovaná forma. U některých osob primární plicní form a disem inuje retikuloendoteliálním systémem do mnohých orgánů. Může být fatální. 4) Chronická plicní form a vzniká z akutní. Podobá se kavitární tuber­ kulóze. S p o n t á n n í o n e m o c n ě n í z v í ř a t . Psi ( = epidem iologický indikátor Silva-R ibeiro et al. 1987), hovězí dobytek, koně, ovce, vepři, kočky, myši, krysy, svišti, vačice, činčily, fretky, lišky, skunkové, medvědi, m ývali, jezevci, netopýři.

N á l e z h o u b y v h i s t o l o g i c k ý c h p r e p a r á t e c h . K u lo vité nebo oválné, pučící k vasin kovité buňky, 2 — 4 ( — 5) ¡xm, obyčejně 3 X 3,5 tum, s nezbarveným „d vo rečk em “ . D voreček je dobře patrný v preparátech barvených H E: bazofilní cytoplasm a je odtržena od nezbarvené (nebo málo zbarvené) buněčné stěny, která spolu se vzniklou mezerou im itu je pouzdro. N aproti tomu 120

Č E S K A M Y K O L O G IE 44 (3) 1990

při barvení G M S nebo P A S barví se pouze buněčná stěna a falešné „pou zd ro“ není patrné. P roto také jsou buňky H. capsulatum var. capsulatum v prepa­ rátech HE menší než v preparáteoh barvených P A S nebo GMS. Pupen je s ma­ teřskou buňkou spojen úzkým krčkem. D if. dg. Leishm ania donovani má kinetoplast. Toxoplasm a gond ii nemá „d vo reček “ . Obě se nebarví speciálním i b a rv iv ý pro houby. Pneum ocystis car in ii se barví G M S, ale netvoří pupeny. H i s t o p a t o l o g i e . Prim ární plicní infekt odpovídá m ultifokální pneumonii s proliferací m akrofágů a vícejaderných buněk přeplněných histoplasmaty. Patří k němu stejná reakce v bronchopulmonální regionální uzlině. P ozd ěji se mohou v y v íje t v plíci tuberkuloidní granulom y jako při sarkoidóze nebo může dojít ke kaseifikaci, případně vzniku kaverny. Menší ložiska se resorbují či jizví, z větších zůstávají fibrokaseózní často k alcifiku jící uzly (histoplasmomy). U zlinová reakce i kalcifikace jsou charakteristicky výraznější než u tuberkulózy. K alciová depozita typu kalkosférul lze zam ěnit s houbovým i buňkami podobně jako lipofuscinová Ham azakiho-W esenbergova tělíska v uzlinách. Diseminovaná ložiska se vyznačují p roliferu jícím i m akrofágy s m nožstvím fagocytovaných histoplasmat a podle stavu im unity pacientů jsou provázeny kaseózními nekrózami a tuberkuloidní reakcí. V nekrózách jsou patrná extracelulární histoplasmata.

Histoplasma capsulatum D arling 1906 var. duboisii (Vanbreuseghem ) C iferri 1960 Manuale di m icologia medica, II. parte speciále, 2. ed., Pavia, Casa Editrice Renzo Cortina. B a s i o n y m: Histoplasma duboisii Vanbreuseghem 1953, M ycologia 45:803— 816. T e l e o m o r f a : A jellom yces capsulatus (Kw on-Chung) M c Ginnis et K a tz 1979, M ycotaxon 8:157— 164. B a s i o n y m : Em m onsiella capsulata Kwon-Chung 1972, Science 175:326. Výskyt. A fric k ý kontinent: Angola, Benin, Kamerun, Cad, Gambie, Ghana, Guinea, Guinea Bissau, Horní Volta, Kongo, M alavi, M ali, N iger, N igerie, Pobřeží Slonoviny, Rwanda, Senegal, Tanzanie, Uganda, Zair. Stručněji: na území mezi Saharou a Kalahari. Histoplasmóza duboisii převažuje ve střední a západní rovn í­ kové A frice, zatímco h. capsulati je nalézána hlavně ve východní a jižn í A frice; pouze z Konga byla hlášena obě onemocnění. Jeden autochtonní případ z Japonska. Onemocnění bylo prokázáno též u osob m imo A frik u , ale všichni postižení A frik u dříve navštívili. L i d s k á o n e m o c n ě n í . A fric k á histoplasmóza, přesněji histoplasmosis duboi­ sii. A čk o liv jd e v zásadě o plicní onemocnění, vykazuje n ejvíce projevů kožních a kostně kloubních, převážně lokalizovaných. Rozlišují se typy (A je llo 1983): kožní, podkožní, lym fatický, kostně kloubní, viscerální (zvětšení jater a sleziny, prognóza vážná), plicní. S p o n t á n n í o n e m o c n ě n í z v í ř a t . Pozorováno pouze u opic (Papio cynocephalus, P. papio a Cynocephalus babuin), im portovaných z Gambie, Guiney a Senegalu. Diseminované, prim ární p rojevy v kůži a sekundární v kostech.

Nález houby v histologických preparátech. K u lo vité a oválné, tenkostěnné, pučící buňky, (8 — ) 10 — 15 ( — 20) ¿¿m velké. V e tkáních opic 6,9 — 10 X 8,2 — 13 um (M ariat a Segrétain 1956), 4,8 — 8,8 ^ m (Butler et al. 1988). Pupen je k mateřské buňce připojen m alým , úzkým krčkem, kdežto u B. derm atitidis (možná zám ěna!) m ají pupeny širokou bázi. H i s t o p a t o l o g i e . Stereotypní tkáňová reakce je granulomatózní, respektive tuberkuloidní s velkým množstvím převážně intracelulárních houbových buněk, zvláště početných v rozměrných obchvatných elementech. Granulom y provází smí­ šená zánětlivá infiltrace (v polym orfonukleárech však fagocytované houbové buňky nejsou) a později fibróza. Odchylky od standardního obrazu představuje granulační tkáň tvořená výhradně epiteloidním i buňkami a kaseózní nekrózy, které nem ají tendenci ke kalcifikaci (na rozdíl od lézí vyvolaných H. capsulatum var. capsulatum) 130

FRAG NER A M lREJO VSKY: K L ÍC PŮVODCŮ M YK Ó Z III Histoplasma capsulatum D arling 1906 var. fa rcim in osu m (R ivo lta et M icellone) W eeks, Padh ye et A je llo 1985 M ycologia 77:964— 970. B a s i o n y m: Cryptococcus farcim inosus R ivolta et M icellone 1883, Giorn. Anat. Fisiol. Patol. Anim ali Domestici 15:143— 162. S y n o n y m u m : Histoplasma farcim inosum (R ivolta et M icellone) C iferri et Redaelli 1934, Boll. Sez. Ital. Soc. Int. M icrobiol. 6:376— 379. V y s k y t u j e s e na asijském a africkém kontinentu a ve středozemní oblasti Evropy, kde se hojně pěstují koně. M alý počet případů byl popsán z Anglie, Irska, Německa, Dánska a Švédská. L i d s k á o n e m o c n ě n í jsou velm i vzácná. Spontánní on emo cně ní zvířat. Histoplasmosis farciminosi, equine histoplasmosis, epizootická lym fangitis, je chronické onemocnění koní, mezků, oslů a jiných Equidae, postihující obvykle kůži a příslušné lym fatické uzliny. Na kůži se tvoří uzlíky a vřed y podobné sporotrichóze. Často jsou postiženy oči v podobě konjunktivitid, keratitid a granulomatózních útvarů s tvorbou uzlíků a vředů podél lym fatických drah tváře. B yly popsány též plicní a další systémové změny.

Nález houby v histologických preparátech. O válné až subglobózní, k vasin kovité buňky, (2 —) 2,5 — 3 X (2,5 — ) 3 — 3,5 ( — 5) um. O bvykle jeden pól je více zašpičatělý, takže buňky dostávají poněkud citrón ovitý tvar. Tinkce a vznik „d vo rečk ů “ při barvení H E jsou stejné jako u var. capsulatum. Podle některých autorů m orfologick é rozlišení obou va riet v his­ tologických preparátech obvyk le není možné. Často rozhodne zvířecí původ a lokalita. H i s t o p a t o l o g i e . Tkáňová reakce je stereotypní v kterékoli lokalizaci léze. Čerstvé léze m ají ráz různě velkých granulomů s hojným i houbovými buňkami v m akrofázích i m nohojaderných buňkách. V příslušných regionálních uzlinách se taková reakce nedá prokázat. N a pozdější hnisavé až abscedující složce zánětlivé reakce se pravděpodobně podílí sekundární bakteriální infekce. Snadno k ní dojde u kožních ulcerací, obklopených pseudoepiteliomatózní hyperplazií. V hojících se kožních lézích ubývá histoplasmat a neprojevuje se sklon ke kalcifikacím .

C hrysosporium p a rv u m (Emmons et Ashburn) Carm ichael 1962 var. parvum Can. J. Bot. 40:1137— 1173. B a s i o n y m: H aplosporangium parvum Emmons et Ashburn 1942, Publ. Health Rep. U.S. 57:1715— 1727. S y n o n y m u m : Emmonsia parva (Emmons et Ashburn) C iferri et M ontem artini 1959, Mycopath. Mycol. Appl. 10:314. V ý s k y t geopolitní. L i d s k á o n e m o c n ě n í nejsou známa — viz var. crescens. S p o n t á n n í o n e m o c n ě n í z v í ř a t . Infekce se v y v íjí v plicích divoce žijících malých savců; též nálezy houby bez známek onemocnění.

N á l e z h o u b y v h i s t o l o g i c k ý c h p r e p a r á t e c h . V orgánech zvířa t k u lovité sféru ly (adiaspory) menší než 70 Lum. nejčastěji 10 — 40 um, podle některých autorů 23 — 46 ¡xm , jednobuněčné. Pučení nebo tvorba endospor n ebyly pozorovány. Chrysosporium pa rvu m (Emmons et Ashburn) Carm ichael 1962 var. crescens (Emmons et Jellison) Carm ichael 1962 Can. J. Bot. 40:1137— 1173. S y n o n y m u m : Emmonsia crescens Emmons et Jellison 1960, Ann. N. Y. Acad. Sci. 89:91— 101. V ý s k y t geopolitní. L i d s k á o n e m o c n ě n í . Adiaspiromycosis, haplomycosis, A je llo doporučuje chrysosporiosis. Ojedinělá, nejčastěji plicní, počet případů nepřesahuje 10. Prvn í případ z Francie, další z Hondurasu a z CSSR (Koďousek, V ortel et al. 1970, 1971). Podle Otčenáška et al. (1972) bylo při revizi patologického materiálu z minulých let zjištěno u nás dalších pět. Koďousek (1972) uvedl nález sférul ve vyoperovaném apendixu. 131

Č E S K A M Y K O L O G IE 44 (3) 1990 - S p o n t á n n í o n e m o c n ě n í z v í ř a t . U divoce žijících hlodavců jsou časté nálezy v plicích, též bez známek onemocnění. Velikost sférul kolísá podle druhu zvířete: 200 — 475 ,um (Apodem us sylvaticus, Clethriom ys glareolus), 70 — 85 um (M ustela nivalis nivalis, Pitym ys subterraneus). N á l e z h o u b y v h i s t o l o g i c k ý c h p r e p a r á t e c h . K u lo vité sfé-

ru ly (adiaspory, odtud adiaspirom ycosis) se silně kontrastní stěnou, 70 — 700 /im velké, nejčastěji 200 — 400 i(um. Větší adiaspory jsou vícejaderné. Pučení nebo tvorba endospor n ebyly pozorovány. N ěkteří autoři neuznávají var. crescens a považují ji za synonymum Ch. parvum . Histopatologie adiaspiromykózy. V plicích jsou rozesety kolem jednotlivých adiaspor uzlíkovité granulom y (do velikosti 2 mm), které mohou na­ vzájem splývat, ale neprogredují. Granulom y jsou tuberkuloidní, bez nekróz, s p ří­ měsí mnoho jaderných obchvatných buněk, které bezprostředně obklopují adiaspory a při jejich rozpadu do nich vnikají. P erifern ěji je v granulomech zóna epiteloidních buněk a jizv íc í se granulační tkáň se smíšeným zánětlivým infiltrátem . Starší „ v y ­ haslé“ granulomy bez adiapor jsou zjizven é v celém rozsahu. Polym orfonukleáry a eosinofily jsou ve výraznějším množství jen kolem malých nezralých adiapor, vyskytli se však i nemocní s nepatrnou nebo vůbec chybějící zánětlivou reakcí na adiaspory.

Loboa lob oi (Fonseca et Leao) C iferri, Cordeiro de A zevedo, Campos et Carneiro 1956 Inst. of M icology Recife, Pernambuco, Publ. 53. B a s i o n y m: Glenospora lob oi Fonseca et Leao 1940. S y n o n y m u m : Blastomyces lob oi (Fonseca et Leao) Langeron et Vanbreuseg­ hem 1952, Précis de mycologie, 2 éd., Masson et Cie., Paris. Výskyt. Brazílie 135, Surinam 30, Panama 13, Venezuela 13, jin é státy 28, celkem 219 známých případů onemocnění (Law rence et A je llo 1986). Převážně u mužů pracujících v pralese. L i d s k á o n e m o c n ě n í . Lobomycosis, m aladie de Jorge Lóbo, blastomicose queloidiana, la blastomycose chéloidienne. K ožní a podkožní, velm i pomalu se v y ­ v íje jíc í projevy, které nikdy negeneralizují. Jen několik málo zpráv uvádí postižení regionálních mízních uzlin. S p o n t á n n í o n e m o c n ě n í z v í ř a t . Pouze u delfínů z pobřežních vod F lorid y (Tursiops truncatus) a z vod Surinamu (Sotalia guianensis).

N á l e z h o u b y v h i s t o l o g i c k ý c h p r e p a r á t e c h . K u lo vité nebo oválné (někdy současně také vejčité, hruškovité a půlměsíčité) buňky, 7,5 — 9 X 10 — 14 um, nejčastěji kolem 9 um, se silnou (1 —2 um), světlolom nou stě­ nou, rozm nožující se pučením. Pučících forem bývá málo. Jsou jed n o tlivé nebo v krátkých řetízcích po 3— 5— 8 buňkách, spojených tubulárním i strukturami (připom ínajícím i krátké trubičky). K u ltivace není možná. H i s t o p a t o l o g i e l o b o m y k ó z y . Stereotypní kožní p ro jevy tvoří uzlovité tuberkuloidní granulom y ve škáře, v nichž jsou histiocyty, Langhansovy i mnohojaderné obchvatné buňky obsahující houbové elementy. V okolí granulomů je ne­ významná kulatobuněčná infiltrace a fibrotizace. Pokožka nad granulomy nabývá postupně verukózního vzhledu akantózou a hyperkeratózou a mohou vzniknout i ulcerace. U delfína byla v zánětlivé reakci prokázána i polym orfonukleární složka, p rovázející buď ulcerace nebo nekrózy v granulomech. K olem některých houbových buněk lze zjistit homogenní eosinofilní vrstvičku m ateriálu se stejnými tinkčními vlastnostmi jako při Splendorově-Hoeppliho fenomenu.

O chroconis gallopavum (W . B. Cooke) de H oog 1983 in Howard et a l.: Fungi pathogenic fo r humans and animals, M. Dekker, N ew Y o rk — Basel, p. 181. B a s i o n y m: D ip lorh in otrich u m gallopavum W. B. Cooke 1964 in Georg, Bierer et Cooke: Sabouraudia 3:239— 244. Synonymum: Dactylaria gallopava (W. B. Cooke) Bhatt et Kendrick 1968, Can. J. Bot. 46:1253— 1257. 132

FRAGNER A M lftEJO VSKY: K L lC PŮVODCŮ M YK Ů Z III L i d s k é o n e m o c n ě n í . Podkožní absces u pacienta s leuikemií. Spontánní onemocnění z v í ř a t . Rozsáhlé epizoocie encefalitidy krůtí drůbeže a brojlerových kuřat v A m erice (G eorg et al. 1964, Blalock et al. 1973,. W aldrup et al. 1974, Ranek et al. 1974).

Nález houby v histologických preparátech z projevů krůt a kuřat. S větle žlutavá („d em a tio vá “ ), větvená vlákna dosti nepravidel­ ného průměru, 1,2 — 2,4 ( — 3,5) ^m. H i s t o p a t o l o g i e . V m ozkové tkáni drůbeže jsou nepravidelné okrsky s cen­ trální koagulační nekrózou obklopenou polynukleáry (a někdy eosinofily) s mnohojaderným i obchvatným i buňkami a lem em tuberkuloidní granulační tkáně. Epiteloidní buňky jsou někdy kolem nekróz palisádovitě orientovány. Na periferii loži­ sek je reaktivní glióza. H y fy jsou nepravidelně rozloženy v celém rozsahu ložisek.

Paecilom yces lilacinus (Thom ) Samson 1974 Studies in mycology, CBS Baarn, 6:58— 62. B a s i o n y m : P e n icilliu m lilacinum Thom 1910, Bull. Bur. Anim . Ind. U .S. Dep. Agric. 118:73. L i d s k á o n e m o c n ě n í : V íce než 12 případů endoftalm itidy a jiných očních infekcí pochází z USA, nejčastěji po očních operacích (např. po transplantaci ro­ hovky: Gordon a Nortonová 1985). Popsány též m axilární sinusitis, infekce orbity a chronické kožní projevy. S p o n t á n n í o n e m o c n ě n í z v í ř a t . Infekce jater želvy, plic želvy, systé­ m ové onemocnění pásovce, nálezy ve slezině, plíci a v játrech krokodýla.

Nález houby v histologických p r e p a r á t e c h . V rohovce větvená, septovaná vlákna, 2 — 3 pm v prům ěru; v ětve jsou nasazeny v růz­ ných úhlech; četné, vejč ité konidie, 2,3 — 3,2 X 3,5 — 5,3 (|um, některé na konci zúženého konidioforu (G ordon a N orton ová 1985). V kůži krátké, větven é řetízk y nepravidelných buněk, kulovité, vejč ité a protáhlé buňky izolovaně a větší ku lovité buňky podobné chlamydosporám (Takayasu et al. 1977). V játrech ž elvy větvená, septovaná vlákna, 5 — 10 jam (?) silná. V plicích ž elvy větvená, septovaná vlákna, 2 — 4 um v prům ěru; v plicních dutinách kon id iofory s la h vicovitým i fialidam i, nesoucími řetízky hladkých, kulovitých konidií. V játrech a slezině krokodýla větvená, septovaná vlákna kolem 2 silná; větve jsou nasazeny většinou v úhlech o m álo větších než 45° nebo tém ěř 45a — podle fo to g ra fií (M aslen et al. 1988). H i s t o p a t o l o g i e . V lidské kožní lézi byla shledána zánětlivá reakce granulomatózní s epiteloidním i a obchvatnými buňkami. V diseminovaných obrovskobuněčných granulomech u krokodýla byla patrná periferní nekrobiotická zóna, v níž byla soustředěna většina houbových elementů. V želvích plicích odpovídal nález nekrotizující pneumonii s dutinovým i rozpady. V okolí byla jen nepatrná kulatobuněčná zánětlivá infiltrace. Houbové elem enty se vyskytovaly hlavně v dutinách, méně v jejich stěně.

Paecilom yces v a rio tii Bainier 1907 Bull. Trimest. Soc. M ycol. Fr. 23:26. L i d s k á o n e m o c n ě n í . Endocarditis po srdečních operacích (Kalish et al. 1982: jeden případ a čtyři ref.), endoftalm itis po im plantaci čoček, m axilární sinu­ sitis (Otčenášek et al. 1984), p rojevy v kůži a podkoží. S p o n t á n n í o n e m o c n ě n í z v í ř a t . Diseminovaná onemocnění psa a koně. M ykotoxikózy.

N á l e z h o u b y v h i s t o l o g i c k ý c h p r e p a r á t e c h . Větvená, sep­ tovaná vlákna, 1,5 — 2,5 — 3,5 u m ; shluky oválných spor; části konidioforu (m írně ztluštělé) končící fia lid a m i; úlom ky vláken s term inálním i chlamydosporam i; m ycelium z „n afou k lých “ , oválných buněk 6,0 X 9,5 fim , s krátkým i řetízk y stejných buněk, vy v íje jíc íc h se laterálně. 133

Č e s k á m y k o l o g i e 44 (3) 1990 Histopatologie. P ři endokarditidě se v okolí trom bem bolie našly změny rázu tuberkulomu. Ojedinělé pozorování m axilární sinusitidy mělo charakter aspergilomu a vyznačovalo se jen intenzívním zánětlivým in filtrátem ve sliznici. P a ra co ccid io id e s b ra silien sis (Splendore) A lm eid a 1930 An. Fac. Med. S. Paulo 5:125— 141. B a s i o n y m: Z ymonema brasiliensis Splendore 1912, Bull. Soc. Path. Exot. 5: 313— 319. Synonymum: Blastomyces blasil\ensis (Splendore) Conant et H ow ell 1942, J. Invest. Derm. 5:353— 370. V ý s k y t je omezen na latinskou Am eriku, od M exika po Argentinu. Lidská onemocnění. Paracoccidioidomycosis, granuloma Paracoccidioides, jihoam erická blastomykóza, morbus Lutz nebo m. Lutz-Splendore-Alm eida. Postižení plic je nejčastější (Brass 1969, Washburn a Bennett 1986). Z plic dochází k diseminaci do lym fatických uzlin, jater, sleziny, střev, kostí a CNS. H ojné jsou form y slizniční nebo kožně-slizniční, s lokalizací nosní, orální, perianální, rektální a genitální. Popsána též aortitis (Brass 1975). S p o n t á n n í o n e m o c n ě n í z v í ř a t nejsou známa. Nalezeno v trusu neto­ pýrů, ale nepředpokládá se, že by netopýři byli zdrojem infekce.

N á l e z h o u b y v h i s t o l o g i c k ý c h p r e p a r á t e c h . V elk é kulaté buňky s jedním nebo více pupeny. Buňky s jedn ím pupenem m ěří 10 — 20 — 30 um, s více pupeny 10 — 60 um, jed n o tliv é pupeny 1 — 10 jom. Pupeny jsou s mateřskou buňkou spojeny úzkým krčkem, na rozdíl od B. d e rm a titid is , u něhož se dotýkají mateřské buňky širokou bází. M ateřská buňka s mnoha pupeny bývá přirovnávána ke korm idlovém u kolu nebo k úboru sedmikrásy. Podle některých autorů nejde o pupeny, ale o blastospory. K rom ě těchto velk ých buněk vyskytu jí se někdy „m ik ro fo rm y “ (např. Bader a Baderová 1973), 2 — 6 ¡xm, ku lovité a oválné, často v řetízcích za sebou. „M ik ro fo rm y “ mohou být zam ěněny s buňkami H. ca p su la tu m nebo B. d e r­ m a titid is . Další možná záměna P. b rasiliensis je s prázdným i sférulam i C. im m itis . H i s t o p a t o l o g i e p a r a k o k c i d i o i d o m y k ó z y je podobná blastomykóze i kokcidioidomykóze. Současně se vyskytují abscedující p rojevy vedle tuberkuloidně granulomatózních, které mohou propadnout kaseózní nekróze. Starší léze v různém rozsahu fibrotizu jí a zejm éna v plicích kalcifikují. K a lcifik o va t mohou i zacházející houbové elementy, které pak b ýva jí atypického tvaru i rozměrů. V mukokutánních lézích jsou nad koriálním i nekrotizujícím i granulom y v epider­ mis mikroabscesy, pseudoepiteliomatózní hyperplazie i ulcerace. Houbové elem enty se vyskytují v granulomech jak volně, tak fagocytované. Granulomatózní charakter změn byl zjištěn v meningách i v m ozkové tkáni. P e n ic illiu m m a r n e ffe i Segretain 1959 Mycopath. Mycol. Appl. 11:327— 353, Bull. Soc. M ycol. Fr. 75:412— 416. Výskyt. Cína a jihovýchodní A sie (Vietnam, Thajsko), případy vyšetřované v U SA byly rovněž asijského původu. L i d s k á o n e m o c n ě n í . Systémová či izolované plicní onemocnění jsou po­ dobná histoplasmóze nebo leishmanióze. Je známo celkem asi 22 případů (Di Salvo et al. 1973, Jayenetra et al. 1984, Pautler et al. 1984, Deng et al. 1986, Deng et al. 1988). Spontánní onemocnění zvířat. K rysy (R hizom ys sinensis, R. p ru inosus).

N á l e z h o u b y v h i s t o l o g i c k ý c h p r e p a r á t e c h . Oválné, v e j­ čité a ku lovité buňky, 2,5 — 4,5 um, ojediněle též buňky válcovité, 1 — 2 X 3 — — 6 um; obojí jsou často rozdělené příčným šeptem. Delší připom ínají artrospory se zaobleným i konci. D if. Dg. Je možná záměna s H . ca p su la tu m var. ca p su la tu m , ale u P. m a r­ n e ffe i se nikdy n evyskytu jí pučící, kvasin kovité form y, vžd y jen buňky roz­ dělené přehrádkou. 134

FRAGNER A MIREJOVSKY: K L ÍC PŮVODCŮ M YK Ó Z III H i s t o p a t o l o g i e . In fekce se projevu je místně na orgánech hnisavě nekrotickým i ložisky obklopeným i palisádovitě orientovaným i epiteloidním i a mnohojadernými buňkami. O celkové reakci retikuloendoteliální tkáně svědčí zvětšení jater, sleziny a lym fatických uzlin. Jejím substrátem je retikulózu připom ínající difúzní proliferace histiocytárních a mnoho jaderných obchvatných elementů s fagocytovanými houbovými buňkami, která je v játrech omezena na okolí portálních polí.

P hialop h ora M edlar 1915 M ycologia 7 :200. 1) Phialophora verrucosa M edlar 1915, M ycologia 7 :200. 2) P hialophora pedrosoi (Brumpt) Emmons 1944 in Binford, Hess et Emmons, Arch. Derm. Syph. 49:398— 402. B a s i o n y m: H orm odendrum pedrosoi Brumpt 1922, Précis de parasitologie, 3. éd., Masson et Cie., Paris. S y n o n y m u m : Fonsecaea pedrosoi (Brumpt) Carrión 1942, M ycologia 34:424— — 441. 3) Phialophora compacta (Carrión) Emmons 1944 in Binford, Hess et Emmons, Arch. Derm. Syph. 49:398— 402. B a s i o n y m: H orm odendrum com pactum Carrión 1935, Puerto Rico J. Publ. Hlth. Trop. Med. 10:543. Synonymum: Fonsecaea compacta (Carrión) Carrión 1940, Puerto Rico J. Publ. Hlth. Trop. Med. 15:340— 361. Uvedené tři druhy jsou původci chromomykóz (chromoblastomykóz). Počet zná­ mých případů onemocnění stěží přesahuje 500. N ejd e tedy o chorobu příliš častou. V ý s k y t tém ěř geopolitní s převahou v tropických a subtropických oblastech: Jižní A frik a, A lžír, Angola, Argentina, Austrálie, Brazílie, CSSR (např. Horáček a Uličná 1969), Dominikánská republika, Etiopie, Finsko, Guatemala, franc. Guayana, Indie, Japonsko, Jáva, Kongo, Kostarika, Kuba, Madagaskar, M exiko, Mosambik, Německo, Portoriko, Rhodesie, SSSR, Sumatra, Uruguay, USA, Venezuela. Lidská onemocnění. Chromomycosis (chromoblastomycosis, dermatitis verrucosa, morbus Lane-Pedroso-G om ez, morbus Rudolph-Pedroso-Lane) vzniká po poranění a p rojevu je se tvorbou fialových nebo hnědavých uzlíků, verukózních a papilomatózních vegetací, obyčejně na dolních končetinách. Během let může dojít k rozšíření po celé končetině, blokádě lym fatických uzlin a elefantiáze. Systémová onemocnění jsou velice vzácná a přešetřováním jednotlivých případů se postupně zjišťuje ex post, že byla vyvolána jin ým i houbami.

N á l e z h o u b y v h i s t o l o g i c k ý c h p r e p a r á t e c h je pro zm íně­ né tři druhy stejný. K u lo vité nebo oválné, silnostěnné buňky, 2 — 7 — 12 velké, větší z nich jsou u vn itř rozděleny septy na sebe kolm ým i (na způsob kladení cihel) a proto se označují jako „zd iv o v itě dělené“ , „z d iv o v ité “ , „zd o v it é “ , d říve nevhodně „sk lero tick é“ nebo „sk lero ciové“ . V e tkáni se množí přehrádečným dělením, n ik o liv pučením. Jsou jed n o tlivé nebo v hloučcích. Jen ve starších projevech, zvláště v povrchových vrstvách epidermis, se někdy v y ­ skytují též septovaná, zaškrcovaná a větven á vlákna, kolem 3 tum v průměru. H oubové elem enty jsou většinou žlutohnědě až tm avě hnědě („d em a tio vě“ ) zbarveny. Histopatologie c h r o m o b l a s t o m y k ó z y . Tkáňová odpověď je jako u řady jiných m ykóz kom binací hnisavých a granulomatózních změn, které jsou však tém ěř vžd y om ezeny na kůži a podkoží. P ři zcela výjim ečné hematogenní diseminaci, např. do CNS, vede houba ke vzniku drobných abscesů s granulomatózním lemem. V kůži jsou nejčastěji ve škáře patrné tuberkuloidní granulomy, které mohou nekrotizovat či hnisavě kolikvovat. Zduření ložisek verukózního vzhledu s ulceracemi je podmíněno také okolním smíšeným zánětlivým infiltrátem a později fibrotizací, dále hyperkeratózou, akantózou a pseudoepiteliomatózní hyperplazií epider­ mis. Tm avě pigm entované houbové buňky se najdou jak volně v mikroabscesech, tak v obrovských buňkách obchvatných i Langhansova typu. 135

ČESKÁ M YKO LO G IE 44 (3) 1990 R hinocladiella aquaspersa (B orelli) Schell, M c G innis et B orelli 1983 M ycotaxon 17:341— 348. B a s i o n y m : A crotheca aquaspersa B orelli 1972, A cta Cient. Venez. 23:195. V ý s k y t . M exiko, Costa Rica, Brazílie. L i d s k á o n e m o c n ě n í . Chromomykózy, v iz Phialophora.

Nález houby v buňky, v iz Phialophora. Histopatologie. phora.

histologických

preparátech.

Z d ivov ité

Zm ěny odpovídají chromomykóze, popsané u rodu P h ia lo ­

R h inosp orid iu m seeberi (W ern icke) A sh w orth 1923 Trans. R. Soc. Edinb. 53:301. B a s i o n y m : C occidium seeberi W ernicke 1900. V ý s k y t . Indie (v některých oblastech až u 2,2% obyvatel), Srí Lanka, Persie. Menší počet případů je z Paraguaye, Venezuely, Argentiny, SSSR. U nás dva zavle­ čené případy popsali Stolz et Zelenka (1966) a N ovotný et M arek (1984). L i d s k á o n e m o c n ě n í . Rhinosporidiosis se p rojevu je drobivým i polypy na sliznicích nosu a hrtanu (až 90 % všech onemocnění), oka, uší, vaginy, na penisu a vzácně i jinde na kůži. Chorobné p rojevy jsou jed n otlivé nebo mnohačetné, většinou ' stopkaté, růžové nebo červené, prostoupené šedými nebo bělavým i, průsvitným i tečkami, které představují zralá sporangia. S p o n t á n n í o n e m o c n ě n í z v í ř a t . H ovězí dobytek, koně, muly, psi.

Nález houby v histologických preparátech. V elké, ku­ lo vité ú tvary (sporangia) se podle stáří a zralosti liší velikostí a vn itřn í struk­ turou: 1) M ladé form y, 10 — 100 jum, s jedním , centrálním, bazofilním jádrem a am orfní cytoplasmou. 2) Zralé form y, 100 — 300 ( — 350) jnm, obsahující sporangiospory, které se v y tv á ře jí o b vyk le od jedné stěny sporangia, vyp lň u jí střed a u volňu jí se ma­ lým otvorem (lom em ?) ve stěně sporangia. (Také nůž m ikrotom u ro zb íjí spo­ rangia a uvolňuje spory!) Sporangiospory, kterých b ývá ve zralém sporangiu až 16.000, m ěří 6 — 10 X X 9 — 16 um, podle jin ých autorů 6 — 7 ¿um. Z ralé spory obsahují 10 nebo více kulovitých, eosinofilních tělísek. U volněn é sporangiospory se ve tkáni zvětšují a dorůstají opět ve sporangia. Stěna zralého sporangia je 2 — 5 ¿¿m silná a má dvě vrstvy : vnitřní celulózní, vnější chitinovou. 3) Prázdné, kolabované, prom áčklé form y, obvyk le rohlíčkovitého tvaru, často nejsou příliš vzdálené od shluku uvolněných sporangiospor. R. seeberi na živných půdách neroste. K u ltiva ce se zdařila tep rve v poslední době (L e v y et al. 1986) ve tkáňových kulturách lidského tumoru (H R T ). H i s t o p a t o l o g i e r i n o s p o r i d i ó z y . Jako reakce na infekci vzniká cév­ natá granulační tkáň, v níž je m ěn livý podíl polym orfonukleárů a tuberkuloidních granulomů. Tento podíl odráží konkrétní přítomnost různých forem houby podle reprodukčního cyklu. Sporangiospory čerstvě uvolněné zpravidla provází polym orfonukleární reakce, případně nekrotizace. Granulomatózní zánětlivá reakce s mnohojaderným i buňkami obchvatným i i Langhansova typu obklopuje zralá sporangia i kolabované obaly vyprázdněných sporangií. Zralá sporangia je třeba diferenciálně diagnosticky odlišit od povrchových, zřejm ě iatrogenních artefaktů při fenomenu myosférulózy.

Scedosporium apiosperm um (Saccardo) Castellani et Chalmers 1919 Manual o f tropical medicine, 3. ed., p. 1122. B a s i o n y m : M onosporium apiosperm um Saccardo 1911, Ann. Mycol. 9:254. Teleomorfa: Pseudallescheria boydii (Shear) Mc Ginnis, Padhye et A je llo 1982, Mycotaxon 14:94— 102. B a s i o n y m : A llescheria boydii Shear 1922, M ycologia 14:239— 343. V ý s k y t geopolitní; geofilní. Evropa (též u nás), SSSR, USA, Kanada, Jižní A m e­ rika, A frik a, Indie, N. Zéland. 136

FRAGNER A M lREJO VSKÝ: K L IC PŮVODCŮ M YKO Z III L i d s k á o n e m o c n ě n í . Scedosporiosis, monosporiosis, allescheriosis, petriellidiosis, pseudallescheriosis. Nejčastější lokalizace je na nohou (m ycetom y o bílých zrnech někdy s postižením kostí, maduromykóza, „madurská noha“). Onemocnění plic (např. Rippon et Carm ichael 1976, Bakerspigel et al. 1977), infekce m axilárních sinů (Gluckman et al. 1977), orbitálních a sfenoidálních dutin (Bryan et al. 1980), viscerální mykózy, endocarditis, endophthalmitis, oční keratomykózy, meningitis. Pom ěrně hojné m ozkové abscesy (např. Gari et al. 1985). Diseminovaná onemocnění, postihující plíce, játra, slezinu, ledviny, gastrointestinální trakt, mozek, jsou popiso­ vána zvláště při leukém iích (např. Guyotat et al. 1987). Otomykózy, onychomykózy a kožní projevy. Spontánní onemocnění zvířat. Tele, pes, ků ň; zmetání u klisen a krav.

N á l e z h o u b y v h i s t o l o g i c k ý c h p r e p a r á t e c h . Značně ne­ pravidelná, větvená, septovaná vlákna, 2 — 3 jj.m silná, s různým i ztluštěninami. (Podobají se vláknům aspergilů, ale jsou více větvená v méně ostrých úhlech a nepravidelná). V plicích (za přístupu vzduchu) krom ě vláken četné, jedn otlivé, vejčité, hruškovité, k y jo v ité nebo subglobózní konidie, které se ne­ v y tv á ře jí v konidiových hlavičkách (jako u aspergilů), ale jed n otlivě na vlá k ­ nech na m alých stopečkách. V m ycetom ech síť z propletených vláken a četné, značně velk é chlamydospory (vesiku ly?) nestejných rozměrů. H i s t o p a t o l o g i e . V diseminováných lézích zpravidla je granulomatózní reakce bohatá na mnohojaderné obchvatné buňky, které fagocytují část kompakt­ ního mycelia. V placentách zm etajícího skotu se však vyskytly i nekrózy a hnisavý zánět. V e stěně přeform ovaných dutin v plicích se může kolem proliferujícího m y­ celia (fungus ball) zjistit i reakce tuberkuloidní. V mycetomech jsou zánětlivé zm ě­ ny necharakteristické a neliší se od těcíh, které byly již zm íněny při jin é eumykotické etiologii (A spergillus, Curvularia, Exophiala, Fusarium ).

S p o ro th rix schenckii H ektoen et Perkins 1900 var. schenckii J. Exp. Med. 5:77. V ý s k y t geopolitní. N ejvětší lokalitou jsou jihoafrické zlaté doly, kam se do­ stává s výdřevou. Další endem ický výskyt: Jižní Am erika, M exiko a střední část USA. N a území CSSR celkem 7 případů onemocnění (poslední: Jirásek, Fragner a Pavlásková 1976). L i d s k á o n e m o c n ě n í . Form y kožní a podkožní, lym fatické a systémové (pulmonální, gastrointestinální a cerebrospinální); ojediněle artritidy a osteomyelitidy. S p o n t á n n í o n e m o c n ě n í z v í ř a t . Koně, hovězí dobytek, muly, psi, kočky, šimpanzi, králící, velbloudi, lišky, ovce, netopýři, pásovci, krysy a myši.

Nález houby v histologických preparátech. Cigárovité, oválné, vzácně i ku lovité buňky, 2 — 4 X 3 — 6 um, někdy s bezbarvým dvo­ rečkem. Většinou se nachází m alý počet buněk. Často h vězdicovité tva ry (S plen dore—H oeppliho fenom én), vzácně fo rm y vláknité. S p o ro th rix schenckii Hektoen et Perkins 1900 var. lu riei A je llo et Kaplan 1969 Mykosen 12:633— 644. V ý s k y t . Z tum oriform ního útvaru frontální oblasti hlavy s destrukcí kosti pa­ cienta z Jižní A frik y. P a t o g e n i t a p r o z v í ř a t a . V pokuse patogenní pro morče, křečka a myš.

N á l e z h o u b y v h i s t o l o g i c k ý c h p r e p a r á t e c h . Současný v ý ­ skyt tenkostěnných, pučících buněk, 1,6 — 4,8 X 1,6 — 6,9 um, a silnostěnných, 11,7 — 18,7 X 14,0 — 23,4 ^m , rozm nožujících se pučením i dělením. H i s t o p a t o l o g i e s p o r o t r i c h ó z y . Hnisavě granulomatózní zm ěny pro­ vázené fibrotizací se vyskytují u všech forem onemocnění. V kůži m ívají koriální granulom y z epiteloidních a obrovských buněk obyčejně v centru mikroabsces, nad nim i vzn ik ají pseudoepiteliální hyperplazie a ulcerace pokožky. V granulomatózní 137

■

I Č e s k á m y k o l o g i e 44 (3) 1990 pneumonii bývá výrazná kaseózní nekrotizace v centrech zánětlivých uzlů, obdobně jako u H. capsulatum var. capsulatum či C. im m itis. Houbové buňky se vyskytují, často v malém množství, jak volně v hnisavě kolikvovaném či nekrotickém mate­ riálu, tak fagocytované v obchvatných buňkách. Četnější jsou v diseminovaných lézích.

Torulopsis glabrata (A nderson) Lodder et de V ries 1938 Mycopath. Mycol. Appl. 1:98— 103. B a s i o n y m : Cryptococcus glabratus Anderson 1917, J. Inf. Dis. 21:341— 386. S y n o n y m u m : Candida glabrata (Anderson) M eyer et Y a rro w (Y a rro w et M eyer 1978), Int. J. Syst. Bacteriol. 28:611— 615. V ý s k y t geopolitní. L i d s k á o n e m o c n ě n í . Torulopsidózy, torulopsózy. Kolpitidy, vzácně sepse a fungemie, endocarditis, abscesy mozku, cholecystitis, peritonitis, diseminovaná onemocnění. S p o n t á n n í o n e m o c n ě n í z v í ř a t nejsou známa.

N á l e z h o u b y v h i s t o l o g i c k ý c h p r e p a r á t e c h . K rátce o vá l­ né nebo kulovité, pučící buňky, často s jedn ím menším pupenem pospolu, oby­ čejně 1,7 — 2 X 2 — 3 ^m , ojedin ěle i větší (2 — 3 X 3 — 4 ¿/m). Mohou být, zvláště intercelulárně uložené, zam ěněny s H. capsulatum. V lákn a se nikdy n evytvářejí. H i s t o p a t o l o g i e . Zánětlivá reakce je velm i měnlivá. U preterm inálních in­ fekcí může být m inim ální nebo zcela chybět. Jindy jd e o nekrotizující hnisavé či granulomatózní zm ěny shodné s těmi, které byly již uvedeny u kandidóz. Intracelulárně fagocytované shluky houbových buněk připom ínají H. capsulatum var. cap­ sulatum, jsou však o něco větší, častěji pučí a vyskytu jí se i extracelulárně.

W angiella derm atitid is (K an o) M c Ginnis 1977 M ycotaxon 5:353— 363; 6:367— 369. B a s i o n y m : H orm iscium derm atitidis K ano 1938, Arch. Derm. Syph., Berlin, 176:282— 294. V ý s k y t . Japonsko, Cína, Indie, Kanada, USA. L i d s k á o n e m o c n ě n í . Feohyfom ykóza, dříve označovaná též jako chromomykóza. K ožní p rojevy a těžká, systémová onemocnění s postižením lym fatických uzlin, orgánů dutiny břišní a mozku.

N á l e z y h o u b y v h i s t o l o g i c k ý c h p r e p a r á t e c h . V k ů ž i: ku­ lo vité buňky, 6 — 10 ¡j.m, jedn otlivě, v hrozníčcích nebo v krátkých řetízcích z 2 — 5 buněk. V e vnitřních orgánech: úlom ky septovaných vláken. Všechny houbové elem enty jsou tm avě hnědé. Z d ivov ité buňky se n ikdy n evytvá řejí. H i s t o p a t o l o g i e . Léze m ají charakter feohyfom ykózy popsané již u B. spicifera (v iz také B. hawaiiensis, E xoph ia la ). Hluboko ve škáře vzn ik ají va zivo vě opouzdřená ložiska z epiteloidních a mnoho jaderných obchvatných buněk se smíše­ ným zánětlivým infiltrátem , která jsou v centru nekrotická. Shluky houbových elementů lze hledat zejm éna v obchvatných buňkách. M ozkové zm ěny se neliší od těch, které vyvo lá vá Xylohypha (viz dále).

Xylohyph a bantiana (Sacc.) M c Ginnis, Padhye, B orelli et A je llo 1986 J. Clin. M icrobiol. 23:1148— 1151. B a s i o n y m : Torula bantiana Saccardo 1912, Ann. Mycol. 10:310— 322. Synonyma: Cladosporium bantianum (Sacc.) B orelli 1960, Riv. Anat. Patol. Oncol. 17:615— 622. Cladosporium trichoides Emmons 1952 in: B inford C. H., Thompson R. K , Gorham M. E. et Emmons C. W .: Am er. J. Clin. Path. 22:535— 542. Cladosporium trichoides Emmons 1952 var. chlam y do sporům Kwon-Chung 1983 (invalid, publ.), M ycologia 75:320— 323. L i d s k á o n e m o c n ě n í . Chronické m eningitidy, abscesy a jin á onemocnění mozku. Postižení plic a jiných orgánů je vzácné. Roku 1983 bylo známo celkem asi 20 případů.

N á l e z h o u b y v h i s t o l o g i c k ý c h p r e p a r á t e c h . Tm avá, sep­ tovaná vlákna a „m o n ilifo rm n í“ h yfy, někdy malé vesiku ly či chlamydospory. 138

FRAGNER A MIREJOVSKY: K L ÍC PŮVODCŮ M YK Ó Z III V mozku myší očkovaných i. v. suspenzí kultur se vysk ytu jí dem aciově zbar­ vené elem en ty: převažu jí dlouhá, septovaná, větven á vlákna, 3 — 6 ^m v prů­ měru, kvasin kovité buňky a řetízky pučících buněk. M on iliform n í h y fy b yly pozorován y jen příležitostně. Histopatologie. Léze m ají charakter feohyfomykózy (viz B. spicifera, B. hawaiiensis, Exophiala) a představují je abscesy se širokým lem em tuberkuloidní granulační tkáně. M ozkové abscesy provází reaktivní glióza, výjim ečná je izolo­ vaná granulom atózní leptomeningitis. Houbové elem enty se vyskytují jak volně v kolikvovaných centrech abscesů, tak fagocytované v mnohojaderných obchvat­ ných buňkách.

X ylohyph a em m onsii Padhye, M c Ginnis, A je llo et Chandler 1988 J. Clin. M icrobiol. 26:702— 708. Lidská onemocnění. K ožní a podkožní p rojevy feohyfom ykózy, v peritoneálním exsudátu. S p o n t á n n í o n e m o c n ě n í z v í ř a t . Podkožní p rojevy kočky.

nález

N á l e z h o u b y v h i s t o l o g i c k ý c h p r e p a r á t e c h (Padhye et al. 1988). K u lo vité až oválné kvasin kovité buňky, 6 — 15 ¿im v průměru s jed ­ n otlivým i a příležitostně i mnohočetným i blastokonidiem i; řetízky pučících buněk; buňky se septy v jedné, někdy i ve dvou rovinách; krátké, hustě septované h y fy ; silnostěnné, zduřelé buňky až 25 p.m v průměru. Tm avě hnědé zbarvení je nápadné v preparátech HE. V mozku m yší očkovaných i. v. suspenzí kultur se vyskytu jí větven á vlákna, 3 — 6 um v průměru, m oniliform ní h yfy, řetízk y pučících buněk, ku lovité až oválné buňky 8 — 15 tum v průměru, ku lovité nebo oválné buňky se septy v jedné a zřídka ve dvou rovinách, silnostěnné a ztluštělé buňky až 20 um v průměru. Stěna buněk je tm avě hnědá a zřetelná v preparátech HE. H i s t o p a t o l o g i e . Feohyfom ykotická ložiska ve škáře pod hyperkeratotickou, akantotickou či pseudoepiteliomatózně hyperplastickou epidermis m ají charakter histiocytárních granulomů s m nohojaderným i buňkami obchvatnými i Langhansova typu. Mohou kaseózně nekrotizovat, jin dy v nich větší polym orfonukleární složka vede ke vzniku mikroabscesů, které se mohou vyprazdňovat píštělemi. Houbové buňky jsou jak v nekrotickém a kolikvovaném materiálu, tak fagocytované v ob­ chvatných buňkách. . D o d a t e k při k o r e k t u ř e: P e n icilliu m m a rneffei bylo zjištěno poprvé u nemocného AID S. Pacient byl vyšet­ řován a léčen v Chicagu; odkud pocházel není uvedeno. Slo o diseminované onemoc­ nění s kultivačním i nálezy v krvi, kostní dřeni, sputu, stolici a v kožních projevech. V histologických preparátech z kožních projevů a z kostní dřeně byly prokázány kulovité a oválné buňky 2— 4 ^m velké a protáhlé, septované buňky tvaru uzenek až 8 fím dlouhé. Piehl M. R., Kaplan R. L. et Haber M. H. (1988): Dissaminated penicilliosis in a patient w ith acquired im m unodeficiency syndrome. — Arch. Path. Lab. Med., Chicago, 112: 1262— 1264. Xylohypha bantiana. U veřejněn soubor 30 případů onemocnění ze světové litera ­ tury, z nichž 26 představovalo postižení CNS. Dixon D. M., W alsh T. J. et al. (1989): Infections due to Xylohypha bantiana (Cladosporium trichoides). — Rev. Inf. Dis., Chicago, 11: 515— 525. Xylohypha bantiana. Podle Kw on-C hungové et al. (1989) Cladosporium trichoides Emmons není totožné s C ladosporium bantianum (Sacc.) B orelli a také není důvod k jeho přeřazení do rodu Xylohypa. Podrobnosti v originálu: Kwon-Chung K. J., W ickes B. L. et Plaskow itz J. (1989): Taxonomie clarification of Cladosporium trichoides Emmons and its subsequent synonyms. — J. Med. Vet. Mycol., Abingdon, 27: 413— 426.

(Pokračování.) Adresy autorů: RNDr. P. Fragner, V Hodkovičkách 23/306, 147 00 Praha 4; Doc. MUDr. P. M iřejovský, DrSc., I. patologickoanatom ický ústav F V L U K, Studničkova 2, 128 00 Praha 2. 189

A report on mycological trips to Krkonoše Mts. (Giant Mts.), Bohemia, in the years 1986—1989 — II. Zpráva o mykologických exkurzích podniknutých v letech 1986— 1989 do hor krkonošských. — II. M irk o Svrček In the second part of this report (the first part see Ces. M ykol. 44: 77— 91, 1990) the results of m ycological excursions undertaken by me in the years 1986— 1989 to the eastern region o f the highest Bohem ian mountains are published. There are fungi belonging to the groups Gasteromycetes, A p h y llophorales ss. 1., Discomycetes, Pyrenom ycetes, Uredinales, Deuterom ycetes and M yxom ycetes. Sim ilarly as in the first part, the species are alphabeti­ cally arranged and supplemented by numbers o f records in single years, localities and altitude above sea level. The ecological and taxonom ic notes w ill be published in the third part of this report.

V této druhé části výsledků m ykologických exkurzí, které jsem podnikl v letech 1986 až 1989 do východní oblasti nejvyššího českého pohoří (první část viz Čes. Mykol. 44: 77— 91, 1990) je publikován dosud zpracovaný m a­ teriál skupin Gasteromycetes, Áphyllophorales ss. 1., Discomycetes, P y ren o­ mycetes, Uredinales, Deuterom ycetes a M yxom ycetes. Podobně jako v prvé části, druhy jsou abecedně seřazeny do tabulek s údaji o počtu nálezů, lokalitách a nadmořské výšce. Ekologická charakteristika a taxonomické poznámky k některým druhům budou pojednány ve třetím příspěvku.

During m y tw o w eek ’s m ycological excursions made in August and Septem ­ ber o f the years 1986— 1989 most attention was paid — together w ith A g a ricales — to Discom ycetes, a ve ry large group o f Ascom ycetes richly represen­ ted by numerous species occurring on various substrata and hosts in Krkonoše Mts., too. N o t all m aterial collected is published in this paper, m any more specimens rem ain in the herbarium and must be exam ined and iden tified in the future. S everal taxa are probably n ew and w ill be v a lid ly described in the next time. The list o f localities m entioned in the tex t w ith numbers assigned in the plates (and on the map — see the first p a rt!) was also published in the first part cited above. As the most interesting species collected in this region in 1986— 1989 w e can record e.g. from Agaricales: A m anita battarrae, Conocybe m icrospora, Cortinarius castaneus, C. sertipes, Crepidotus cesatii, Cystoderma jasonis, G alerina pseudom niophïla, Inocybe napipes, Lactarius aspideus, L. spinosulus, Mycena megaspora, N aucoria myosotis, Pluteus minutissimus, Psilocybe semilanceata, Russula rhodopoda, Tephrocybe oldae; from Gasteromycetes: M utinus caninus; from Áphyllophorales: Climacocystis borealis, Columnocystis abietina, C oniophora olivacea, C yphellostereum laeve, Dacryobolus karstenii, Hym enochaete fuliginosa, H yphoderm a p a lli­ dum, Phellinus viticola, Poria corcontica ad int. (probably a n ew species), Pterula m ultifida, Stypella verm iform is, T u b u licrin is sororius, Typhula a th y rii; from Disco­ mycetes: A lloph ylaria clavuliform is, Ascophanus coemansii, C iliola rin a corcontica, Dendrotrichoscypha acerina, Gorgoniceps subviridula, Hymens cyphus m y rtilli, H. sclerotigerus ad int. (a new species), Lachnum m ughonicolum , L. relicin u m , L eu coscypha erminea, hophoderm ium caricinum , N im b om ollisia punctum , Olla ulmariae, Sym phyosirinia chaerophylli, U rceolella spirotricha; from Pyrenom ycetes: N ectria petasitidis ad int. (probably a new species), X ylaria filifo rm is , X. longipes; from M y x o ­ mycetes: Trich ia alpina.

140

number o f records in

species ------------------------------------------------------------G a s te ro m y c e te s Lycoperdon perlatum Pers.: Pers. pyriforme Schff.: Pers. Mutinua caninus (Huds.: Pers.) Fr. Nidularia farcta (Roth: Pers.) Fr. Phallus impudicus L.: Pers. Sphaerobolus stellatus Tode: Pers. A p h y llo p h o r a le s ss. 1. Aleurodi8cus aurantius (Pers.: Fr.) Schroet. Amphinema byssoides (Pers.: Fr.) J. Erikss. Amylo8tereum chailletii (Pers.) Boidin Antrodia heteromorplia (Fr.) Donk Athelia arachnoidea (Berk.) Julich Bjerkandera adusta (YVilld.: Fr.) Karst. Botryobasidium subcoronatum (H. et L.) Donk Calocera cornea (Batsch: Fr.) Fr. viscosa (Pers.: Fr.) Fr. Cantharellu8 cibarius Fr. cinereus Pers.: Fr. Ceraceomyce8 serpens (Fr.) Ginns Clavulina cristata (Holmsk.: Fr.) Schroet. rugosa (Bull.: Fr.) Schroet. Climacocystis borealis (Fr.) Kotl. et Pouz. Coltricia perennis (L.: Fr.) Murr. Columnocystis abietina (Pers.: Fr.) Pouz. Coniophora olivacea (Fr.) Karst. Cyphellostereum laeve (Fr.) Reid Cytidia rutilans (Fr.) Burt Dacrymyces stillatu8 Nees: Fr. Dacryobolus karstenii (Bres.) Oberw. ex Parm. ^

.

1986

1987

1988

1989

occurrences above sea

localities

level (in metres) <j

— — — 1 1 1

— — — — — —

— —

1 1

1

— 4

— — —

1

1

— — 1

1 2 — 4 — — — 2

— 1 —

— 1 1 — 3

— — — 1 — — — — 2

6

3 — — 1 4

— 1 — — — 1 1 1 1 — 1 1 —

1 — 1 — 1 — — — — — — — 1

— — — 2 — 1 — — — — — — —

— — — — 1 1 1 — — 1 1 — —

2

1

63 64 63 38 61, 63, 64, 72 6 , 27, 44 73 19,25,47 30 11, 24,30, 37, 46, 48 63, 64, 65 28 72 37, 64, 66 17, 30,32, 37, 47, 54, 59, 60, 61 54 58 41 14 28 6 , 32, 72 62 33 30 50 28,71 30,47 32

800 750 775 950 775—1033 800—1300 980 775—1500 900 850—1105 700— 900 850 1033 750— 950 725—1300 895 750 950 925— 1050 850 1000—1300 860 950 950 800 850— 975 850—1000 1370

O S g kJ ^ ^ O Q Q ^ H hh ^ q

jjj p* O ^ M g H ^

!—I 1^-

b

i ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------number o f records in specias

1986

1987

1988

1989

Fames fomentarius (L.) Fr. F omitopsis pinícola (Sw.: Fr.) Karst.

— 3

— —

3

2 3

Ganoderma lipsiense (Batsch) Atk. Gloeophyllum sepiarium (Wulf.: Fr.) Karst. Hapalopilus rutilans (Pars.: Fr.) Karst. Heterobamdion annosum (Fr.) Bref. Hydnum repandum L.: Fr. Hymenochaete fuliginosa (Pers.: Fr.) Bres. Hyphoderma pallidum (Bres.) Donk lnonotus radiatus (Sow.: Fr.) Karst. Laetiporus sulphureus (Bull.: Fr.) Murr. Osmoporus odoratus (Wulf.: Fr.) Sing. Oxyporus obducens (Pers.) Donk Peniophora erikssonii Boidin incarnata (Pers.: Fr.) Karst. Phellinus vitícola (Schw.: Fr.) Donk Phlebia merismoides (Fr.) Fr. Physisporinus sanguinolentos (A. et S.: Fr.) Pil. Piptoporus betulinus (Bull.: Fr.) Karst. Polyporus badius (Gray) Schw. Poria callosa (Fr.) Cke. corcontica sp. n. (ad int.) reticulata (Hoffm.: Fr.) Pers. Pterula multifida E. P. Fr. ex Fr. Pycnoporus cinnabarinus (Jaccj.: Fr.) Karst. Resinicium bicolor (Alb. et Schw.: Fr.) Parm. Steccherinum ochraceum (Pers.: Fr.) Gray Stereum rugosum Pers.: Fr. sanguinolentum (Alb. et Schw.: Fr.) Fr. Stypella vermiformis (Berk.) Reid Thelephora terrestris Ehrh. ex Willd: Fr. f. resupinata

— 1 — — —

— — — — 1 1 — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — 1 1 — 1

2 7 1 2 — — — 1 — 1 1

— 1 — — — — — — 2 — — — — 1 — — 1 — — 1 2 3 — — 1

8

1

— 2 1 1 1 1 — 1 1 — — 1 1 7 4 1 1 —

1 1 — — — — — — 1 — — — 1 — 2 — — — — — — — 1 — — 2 — — — —

localities 62,63,72 17, 30,32, 45, 47, 59, 60, 62,72 63, 65 7, 28, 32, 59, 60, 72 65 47,60 43 32 47 47 66

69 65 65 67 16,30,32,33 60, 63, 65 47 63 63 47 46 63 47 26 50 44, 47 17,47,60,62,63,68,72 5, 6 , 18, 30, 49, 60 16,30 60 54, 62

occurrences above sea level (in metres) 750 — 1033 725-1370 750— 800 725—1380 850 725—1000 900 1380 900 850 875 900 925 925 990 920 — 1380 725— 900 850 750— 800 800 950 1105 775 975 800 800 800— 850 725—1033 725—1363 900 — 1050 725— 750 895— 975

r\ K £¡2 ^ § >*j O q g

w £ g

number o f records in

specie3

1986

occurrences above sea

1987

198S

1989

localiti»3

— — — — — 1 — — 3 —

— — — — 1 — — 1 — —

1 — 1 2 — — — 1 3 1

— 1 — — — — 1 1 1 —

2 — 1 — — ] — — —

1 — — — 1

2 — — 1 —

— 1 — 1 —

32, 45,46, 50 48 45 73 25

1 — — — — — — — — -—

— 1 1 — — 1 — — —

— — — — 1 — — —

20 25, 47 63 7 2 63,28

3

3

— — —

2 — —

2 1 —

level (in metres)

__ Trechispora vaga (Fr.) Liberta Trametes hirs-uta (Wulf.: Fr.) Pilat versicolor (L.) Pilat Trichaptum abietinum (Pors.: Fr.) Ryv. Tubulicrinis sororius (Bourd. et Galz.) Oberw. Typhvla athyrii Remsberg erythropus (Pers.) ex Fr. sclerotioides (Pers.) Fr. Tyromyces caesius (Schrad.: Fr.) Murr. stypticus (Pers.: Fr.) Kotl. et Pouz. D is c o m y c e te s Aleuria aurantia (Fr.) Fuckel Allophylaria clavuliformis (Karst.) Karst. subhyalina (Rehm) Svr. Apostemidium fiscellum (Karst.) Karst. leptosporum (Berk, et Br.) Boud. Ascobolua furjuraceua Pers.: Fr. Aacocorticium anomalum (Ell. et Harkn.) Sclir. Aacocoryne cylichnium (Tul.) K orf aarcoidea (Jacq.) Groves et Wilson Ascophanua coemansii Boud. Belonidium sulphureum (Fr.) Raitv. Bisporella citrina (Batsch: Fr.) K orf et Carp. Cheilymenia stercorea (Pers.) Boud. vitellina (Pers.: Fr.) Dennis Ciliolarina corcontica Svr. Clavidisculum acuum (Alb. et Schw.: Fr.) Svr. Conchatium cyathoideum (Bull.: Fr.) Svr. Cyathicula coronata (Bull.) de Not. in Karat. Dendrotrichoacypha acerina Svr. Fimaria cervina (Phill.) Brumm. M CO

61 27 64 47,63 54 38 63 25, 28, 37 16, 17,23, 30, 60, 72 60

750— 800 825 750 800—1000 895 900 775— 800 775— 850 725—1200 725— 750

W < W O S g Hi Q O 2 O

^

1

1 — 1 1 1 3 5 3 — 1

6 1

6

44 30 48,59,69 11, 12,17, 33, 40, 47, 48, 51, 69, 72 2,28,44,51 63 7

800—1000 950— 975 880 980 775 1250 1410 775— 900 800 1250 1356 750— 850 1250 800 900 900 — 1190 850—1356 800—1356 800 1250

^ " j/3 ^ O — O ^ yy K g H ^

I—1

--------------------------------------------------------------number of records in species

1986

1987

1988

1989

localities

Gorgoniceps aridula (Karst.) Karat. 8ubviridula Svr. Helvella elaatica Bull.: Fr. Heterosphaeria patella (Tode: Fr.) Grev. Hyalo8cypha leuconica (Cooke) Nannf. perpusilla Vel. itevensonii (Berk, et Br.) Nannf.

— — 1 2 5 3

1 — — — 1 -

— — — — 1 2

— 1 1 1 1 2 4

vitreola (Karst.) Boud. Hymeno8cyphu8 calycuius (Sow.: Fr.) Phill. caudatus (Karst.) Dennis herbarum (Pers.: Fr.) Dennis myrtilli (Vel.) Svr. répandus (Phill.) Dennis salicellus (Fr.) Dennis scutula (Pers.: Fr.) Phill. 8clerotigerus Svr. lnermi8ia aggregata (Berk, et Br.) Svr. Lachnellula abietis {Karst.) calyciformis (Willd.: Fr.) Dharne hahniana (Seaver) Dennis willkommii (Hartig) Dennis Lachnum bicolor var. rubi Dennis clandestinum (Bull.: Fr.) Karst. mughonicolum (Svr.) nudipes (Fuckel) Dennis pygmaeum (Fr.) Bres. relicinum (Fr.) Karst. Lanzia luteovirescens (Roberge) K orf Lasiobolu8 ciliatus (Schmidt: Fr.) Boud. Leptotrochila bistortae (DC.) Schüepp rayiunculi (Fr.) Schüepp

1 1 — — — — — 1 — — 1 — — — 2 — 1 1 1 1 2 1 — —

— — — — — — — — 1 1 — 1 — 2 1 — — — — — — 1 —

— — — — 1 — 1 2 — — — 1 2 1 1 — — — — — — 1 — 1

— — 2 2 —

32 46 28 2, 15, 40 6 , 19, 20, 27, 33, 50, 72 27, 73 16,25,30,32,33,46,53, 47, 60 72 52 63, 65 48, 73 19 48 28, 45 27,28,44,47,48,62,69,73 25 48 1, 5, 20 49 47, 54 47 25, 27,28, 37, 44, 60, 73 25, 73 20 48 31 71 45, 58, 63 5, 6 37 10

1

1 8

1 — 2 — 1 — 3 1 — — — — 1 — — —

occurrences above sea level (in metres) 1380 1100 850 1200—1440 800— 1500 8 2 5 - 980 725-1100 1033 975 800— 900 950— 980 1500 950 850 825-1000 775 975 1285—1410 975 850— 895 895 750— 980 750— 980 1410 950— 975 1050 950— 975 750— 880 1250—1330 950 1100

Q1 w W ^

?? j-t O 2 M £2 g °

number o f records in

species

1986

1987

1988

occurrences above sea

1989

localities

level (in metres)

________________________________________________________________________________

t—* Ox

^ 53

O

Leucoacypha erminea (Bomm. et Rouss.) Boud. Lophodermium caricinum (Roberge) Duby Melastiza chateri (W . G. Smith) Boud. Micropodia chrysostigma (Fr.) Svr. M itrula paludosa Fr. Mollisia benesuada Tul. cinerea (Batsch: Fr.) Karst. revincta (Karst.) Karst. Nimbomollisia punctum (Rehm) Nannf. Neottiella vivida (Nyl.) Dennis Olla ulmariae Vel. Orbilia alnea Vel. botulispora Hohn. Peziza badia Pers.: Fr.

— — 2 1 — — — 1 1

— — 3 —

1 1 1 — — — 1 3

— — — 2

— — 2 — — l 1 1 — 4 1 — 2 2

1

3

3

1 1 — 4

8uccosella (Le Gal et Romagn.) Phaeohelotium imberbe (Bull.: Fr.) Svr. Polydesmia pruinosa (Berk, et Br.) Boud. Psilachnum inquilinum (Karst.) Dennis Pyrenopeziza galii-veri (Karst.) Sacc. rubi (Fr.) Rehm Rhytisma salicinum Pers.: Fr. Rutstroemia macrospora (Peck) Kanouse in Wehm. Scutellinia cervorum (Vel.) Svr. Setoscypha lachnobrachya (Desm.) Svr. Symphyosirinia chaerophylli Svr. Tapesia fusca (Pers.: Fr.) Fuckel melaleucoide8 Rehm Trichophaea woolhopeia (Cke. et Phill.) Boud. Urceolella spirotricha (Oud.) Boud.

1 1 1 1 — 1 — — — 1 — 2 — — 1

— — — 1 — — — — — 1 — — — —

— — — 1 — 1 3 — 1 — — — 1 — —

— — — — 1 2 3 1 1 1 — — — 2 —

_ — — —

1 1

— — 3 1

25 26 43, 46, 47, 49 15,30 43 25 60, 63 28, 48, 61 32,52 9, 29, 30, 31, 33, 35, 45, 46, 49 48 72 25, 32,46, 47, 60 17, 30, 37, 43, 45, 60, 61, 69,76 71 28 44 48 68

44, 27, 28 28, 45, 48 72 47 25 22

49,67, 73 37,67, 69 65 65

775 800 800— 1000 850—1420 900

775 725— 780 800— 975 900— 1250 850— 1100 950— 975 1033 750—1370 750-1100 975 850 800 950— 975 1001 800- 980 780—1000 850 850 800— 900 950— 975 1033 900 775 1356

g n ^ O 2 Q ^ ^ hh qq q jjj O 3 ^ M g H P ^

4*.

number of records in species

„ o oa g j-j. 3

S

P y re n o m y c e te s Diatrype bullata (Hoffm.: Fr.) Fr. stigma (Hoffm.: Fr.) Fr. Erysiphe cichoracearum DC.: Fr. Hypocrea pulvinata Fuckel Hypomyces aurantius (Pers.: Fr.) Tul. Lasiosphaeria ovina (Fr.) Ces. et de Not. Nectria petasitidis Svr. Nectriopsis violacea (Schm. in Fr.) Maire Phomatospora berkeleyi Sacc. Rosellinia mammiformis (Pers.: Fr.) Ces. et de Not. Ustulina deusla (Fr.) Petrak Xylaria filiformis (Fr.) Fr. longipes Nitschke polymorpha (Pers.: Fr.) Grev. U re d in a le s Coleosporium tussilaginii (Pers.) Berk. Puccinia arenariae (Schum.) Wint. chaerophylli Purton Uromyces geranii (DC.: Fr.) Fr. rumicis (Schum.) Wint. M y x o m y c e te s Arcyria nutans (Bull.) Grev. oerstedtii Rost. Ceratiomyxa fruticulosa (Müll.) Macbr. Fuligo séptica (L.) Weber Lycogala epidendrum (L.) Fr. Trichia alpina (R. E. Fries) Meylan D e u te ro m y c e te s Beauveria bassiana (Bals.) Vuill. Catenularia heimii Mangenot Cylindrium clandestinum (Corda) Sacc. Phoma deusta Fuckel Pseudolachnea hispidula (Schrad.: Fr.) Sutton Tilachlidium tomentosum (Schrad.) Lindau Volutella ciliata (Alb. at Schw.: Fr.) Fr.

1986

1987

1988

1989

— 1 — 1 — — — — — — — 1 — —

— — — — — — — — — — — — — —

— — 1 — 1 1 — 1 — — — — 1 —

1 — — 1 — — 1 — 1 1 1 2 — 1

28 44 17 58, 69 63 72 25, 28 60 26 48 65 25, 26, 48 63 63

850 800 1033 750— 980 800 1033 775— 850 725— 750 800 950 850 775— 950 750 800

— — 1 — —

— 1 — 1 —

1 — — — —

— — — — 1

60 57 44 45 40

700 700 800 800 1200

1 — 2 1 — —

— — — — — —

— 1 — — — —

— — — 1 1 2

49 46 30,47 47, 53 53 69, 73

975 1105 850—1000 900— 961 961 980— 990

— 1 _ _ — — —

— — _ _ — — —

1 — —

— —

950 1033 800

1

— 1 — 1

48 72 63 4g 63 60 28

— 1 —

1

localities

occurrences above sea level (in metros)

950

800 725— 750 850

O* M P3 g K W ® O O M a ^ 3

jg °

Anixiopsis stercoraria — zriedkavý agens humánnych dermatomykóz Anixiopsis stercoraria — a rare agent of hum an dermatomycoses Anna V olleková

A nixiopsis stercoraria, keratinofilná askomycéta, rozšírená geopolitne v róznych biotopoch, najm a v pódach, sa v ostatných rokoch sporadicky zaznačil ako póvodca humánnych dermatomykóz. L é zie ním spósobené sa klinicky nedajú odlišit od dermatofytóz. In fekcie vznikajú pravděpodobně po kontaminácii kožného povrchu a nechtov pódou, obsahujúcou propaguly A. stercoraria, rezervoárm i móžu byt i zvieratá. V práci sa předkládá stručný náčrt m orfologie A . stercoraria, kmeňov, izo ­ lovaných od 6 pacientov s klinicky suspektnou derm atom ykózou; z toho u 5 pacientov sa posudzuje ako náhodný nález při negatívnom mikroskopickom vyšetření patologických m ateriálov. Sledoval sa rast a produkcia kleistotécií na viacerých živných médiách.

A nixiopsis stercoraria, a keratinophilic ascomycetous fungus, is distribut­ ed in d ifferen t biotopes in world, m ainly in soils. In the past years it was seldom seemed as a source o f human dermatomycoses. Lesions caused by this m icrom ycete cannot be distinguish clinically from lesions which w ere provoked by dermatophytes. The infections probably arise by contamination of skin surface and nails w ith the soil which contains A. stercoraria propagules. A s the vectors can serve some animals, too. In this paper a m orphology o f six A. stercoraria isolates from patients w ith clinically suspected dermatomycasis is submitted. A t fiv e patients these isolations w ere considered as accidental contaminants, because the microscopic investigations o f skin or nail scraping w ere negative at them. The grow th and production of cleistothecia on several media w ere follow ed.

0 v od A n ixio p sis stercoraria (Hansen) Hansen 1897 (Ascom ycetes, Eurotiales, O n y genaceae) je jedn ým zo štyroch v súčasnosti známých druhov tohoto rodu: A. stercoraria, A. reticu lisp ora, A. terrea, A. biplanata (Guého et De V ro ey 1986). T ieto m ikroskopické keratin ofilné huby s anam orfom typu Chrysosporium (Ch.) boli izolovan é m etodou vlasovej návnady z pódnych vzoriek v róznych krajinách světa (Randhawa et Sandhu 1964, Bohme et Z iegler 1965, De V ro ey et Recacochea 1977, Vanbreuseghem et De V ro ey 1980, Guého et De V ro ey 1986). N a jvia c rozšírený druh A. stercoraria sa opakované zaznačil aj v pódach Československa (K u n ert 1966, Chmel et V lá čilík o vá 1975, 1977, V ollek o vá 1982, 1984, 1985). A k o pódny saprofyt, příležitostné kontam inujúci rózne substráty, sa izolova l z peria a z hniezd vtá k o v (Hubálek et al. 1973), zo srsti perskej mačky (Danilla et V o llek o vá 1983), z trusu koní (P io n telli et al. 1981), zo su­ chých rastlín (V o llek o vá 1985). Jeho biotopy sú teda rozm anité a rozšírenie geopolitné. A. stercoraria bol zriedkavo opísaný ako póvodca derm atom ykóz lu dí (Rippon et al. 1970, De V ro ey 1976, A lb a la et al. 1982, M arin et Campos 1984, Guého et al. 1985), připadne zvierat (Vanbreuseghem et De V ro ey 1980). U experim entálnych zvierat alebo humánnych d o b rovoln ík ov po intraderm álnej inokulácii m óže v y v o la t vznik lézií, podobných derm atofytózam (Rippon et al. 1970, Vanbreuseghem et De V ro e y 1980). 147

Č e s k á m y k o l o g i e 44 (3) 1990

Materiál,

metody

a výsledky

V r. 1981 — 88 sme izolo va li A . stercoraria zo šupin kože a nechtov šiestich spomedzi n iekolko tisíc pacientov s klin icky suspektnou derm atom ykózou (tab. 1). Rast tejto m ik rom ycéty sme zaznačili pri rutinnom kultivačnom v y ­ šetření kožných patologických m ateriálov na Sabouraudovom agare IM U N A s kvasničným extraktom 3 g . l -1 a s chloram fenikolom 0,1 g . l -1, poťažne na M ycobiotic agare D IFCO . U piatich pacientov bolo m ikroskopické vyšetře­ me šupin alebo nechtov v K O H negatívne a kultivačná záchytnosť nízká (6 — 12 % z celkového počtu inokúl). Iba u jedn ej pacientky sme v šupinách z planty našli h ý fy a A . stercoraria vyrástol z 1/3 inokúl. Od desiatok dalších pacientov sme v uvedenom období izolo va li z kožných patologických m ateriálov druhy rodu C hrysosporium (Ch. k era tinop h ilum , Ch. pannorum , C hrysosporium spp., niektoré z nich sú anam orfam i A n ixiop sis spp.), ale ich výsk yt bol ojedin elý a m ikroskopické vyšetren ie negatívne. M o rfo ló giu izolátov A. stercoraria sme sledovali na Sabouraudovom agare pri laboratórnej teplote a pri 37 °C a na niektorých iných živn ých médiách. M o r f o l ó g i a k o l o n i í A. s t e r c o r a r i a n a S a b o u r a d o v o m a g a r e (S A ) K olónie pri laboratórnej teplote (21 —25 °C) rýchlo rastúce (priem er 25 —30 mm za 7 dní, 60—70 mm za 21 dní) s redším plstnatým vzdušným mycéliom, ploché alebo s mierne vyvýšeným centrom, špinavo bielo-krém ové. A si o 2—3 týždne sa na okraji a po celom povrchu kolonií tvořili hnedosivé až světlo fia lové „granulky“ — kleistotéciá, ktoré dodávali podobné zafarbenie povrchu kolóniám. Spodná strana so žltohnedým, fia lovo až čokoládovohnedým pigmentom. Schopnost produkovat kleistotéciá sa v dalších subkultúrach pom ěrně rýchlo strácala, čomu zodpovedala tiež změna sfarbenia a textúry kolonií (vzdušné mycélium biele, vyššie, vatovité). P ri teplote 37 °C bol rast kolonií obmedzený (priem er 10 mm za 14 dní). K olón ie nepravidelne vrásnité, zamatové, špinavo biele na povrchu, SO' žltohnedou spodinou. Pri 37 °C sa kleistotéciá netvořili, (tab. 2). Rast

A.

stercoraria

na

iných

živných

médiách

pri

2 1 — 25 °C .

Izoláty A. stercoraria rástli dobré na agare s aktidionom (M ycobiotic agar DIFCO) a o niečo pomalšie i na médiu so sladinkovým extraktom (M alt extract agar O X O ID ). N a oboch týchto médiách v primokultúrách príp. prvých subkultúrach sa tvořili kleistotéciá. Vyníkajúcu tvorbu kleistotécií sme pozorovali na povrchu vařených rýžových zrn. Iba slabo alebo submerzne a bez kleistotécií rástli izoláty na ostatných sledovaných médiách (Potato dextrose agar O XO ID , Corn m eal agar O XO ID , Czapek-D oxov agar IM U N A , Christensenov agar IM U N A ). Produkcia ureázy na posledne spomenutom médiu bola. pozitivna za 7 — 10 dní (tab. 2). K m ene A . stercoraria boli schopné rast na základných médiách s kazeínovým hydrolyzátom a amóniumnitrátom, pridavok vitam ínov ani aminokyselin (T rich op h y ton agar D IFCO č. 1 —7) ich rast nestimuloval. Mikromorfológia

A.

stercoraria

(S A ,

21 — 25 ° C )

Anam orfné stádium: pravé septované vetvené mycélium, raketovité hýfy. Chlamydokonídiá nepřítomné alebo ojedinele. Konídiá (aleuriospóry) 1-buňkové, potažné s jedným septom ako 2 -bunkové, v hojnom počte, hruškovité až kyjatoovité, často s predlženou stopkou a širokou jazvou po hýfe, s hladkým povrchom, umiestnené sú na hýfach term inálne alebo laterálne, niekedy 2—3 za sebou. P ri interícalám e umiestnených aleuriospórach je tvar súdkovitý. K on ídiá sú váčšie (3,5—5 X 6 —15 ^m) než mikrokonídiá derm atofytov (obr. 1, 2). Teleom orfné Stádium: hom otalický druh. Uzavreté askokarpy — kleistotéciá — sa v primokulturách a prvých subkulturách tvořili spo>ntánne za 2—3 týždne, po v ia ­ cerých preočkovaniach sa táto schopnost strácala. Kleistotéciá boli hnědé, gulovité. 148

VO LLE K O V Á: A N IX IO PS IS STERCORARIA 200—300 ,am v priemere (mladé menšie, zrelé i váčšie). Mladé kleistotéciá mali na povrchu hýfy, často i s aleuriospórami, zrelá bez nich. Stená kleistotéciá je z niekolkých vretiev polygonálnych sploštených buniek. Po prasknutí steny sa z kleisto­ técií uvolňujú oválné asky s jemnou priehladnou stěnou, obsahujú po 8 askopór. Tieto sú v mase žité až hnědé, šošovkovité (hrubka „šošovky“ 2,2—3,5 ¿¿m, priemer 3,5 —5 ,um, na povrchu drsné až ostnité pri pozorovaní svetelným mikroskopem (obr. 3, 4). Tabulka 1. Prehlad pacientov s klinicky suspektnou mykózou a s kultivaěným nálezom A. ster­ coraria. č.

vek

0

1.

36

0

lokalizácia lézií

doba vyšetrenia (mesiae)

planta D K

mykologické vyšetrenie mikrosk. kultivačná v K0H záchytnosť % z 16 —30 inokúl

iún

pozitivně

33

.(hýfy) 2. 3. 4. 5. 6.

14 60 51 41 45

0 0 0 0 0

interdig. D K necht D K necht D K necht D K dlaň H K

október december

negatívne negatívne

September

negatívne

máj júl

negatívne negatívne

12 8 8 6

LLegenda: D K = dolná končatina, H K = horná končatina

D isk u sia A.

stercoraria

(uvádzaný i pod

syn. Aphanoascus fulvescens, A nixiopsis

ju lv e s ce n s var. stercora ria ) znám y už viac než 100 rokov, sa v ostatnej dobe

zaznačil Campos izolova li klinicky

sporadicky ako póvodca 1984) a tinea pedis (D e A. stercoraria opakované připom ínala trichophytia

tinea corporis (A lb a la et al. 1982, M arin et V ro ey 1976). U ž v r. 1970 Rippon a spol. z lézie na kolene 21-ročného študenta, ktorá superficialis (v šupinách m ikroskopicky hý-

Tabulka 2. Anixiopsis stercoraria — rast, tvorba kleistotécií a produkcia ureézy na živných még diách (prvé subkultúry, 25 °C, 37 °C*). Živné médium

Sabouraudov a. Sabouraudov a.* Mycobiotic a. Malt extract a. Rýžové zrná vařené 3 % peptónový a . Potato dextrose a. Corn meal a. Czapek-Doxov a. Christensenov a. (ureáza + za 7—10 dní)

Mohutnost rastu + + + ++ + + + + f + f + + + + + -f + ± ± f

Produkcia klsistotéon + + + — + + + + + + + + + + + — — — —

Legenda: a‘ = agar; — = kleistotéciá sa netvoria ± . + až -f + + + = rast kolonií príp. tvorba kleistotécií slabá až hojná 149

Č e s k á m y k o l o g i e 44 (3) 1990

fy ). Pacient 3 týždne pred vznikom lézie m anipuloval ako pomocník veterinára s hospodářskými zvieratam i. Lézia sa zhojila až po opakovanej terapii griseofulvinom . Z m ykózy kapilícia bez postihnutia vlasov u 10-ročného chlapca, ktorá sa zopakovala po 6 mesiacoch, izolo va li A . stercoraria Guého a spol. (1985). A u to ři zaznačili váčší počet kolonií, ale m ikroskopicky n egativn y nález v šupinách z lézií. Předpokládájú, že prvá in fekcia u chlapca vznikla po kontakte s pódou, pri opakovanej in fek cii ako zdroj slúžil psík s podob­ ným i léziam i, chovaný v domácnosti. Terapia griseofu lvin om bola úspěšná. P ri izolácii A. stercoraria z kožných šupin a nechtov, podobné ako je tomu 1 pri iných druhoch potenciálne patogénnych m ikrom ycét, je nutné posúdiť patogénnu úlohu izolá to v podlá znám ých k ritérií (přítom nost hubových elem entov v patologických m ateriáloch pri m ikroskopickom vyšetřen í v K O H alebo ich histologický dókaz, opakovaná izolácia rovnakého druhu s určitým časovým odstupom z lézie, príp. i vyššia kultivačná záchytnosť, experim entálna infekcia vním avého zvieraťa, odpověď na špecifickú antim ykotickú terapiu), ale súčasne vším ať si tiež faktory, predisponujúce pacienta ku vzniku kožnej m ykózy. N iektorí z vyššie citovaných autorov nezistili pri m ikroskopickom vyšetření patologických m ateriálov z pacientov žiadne hubové elem enty. K e d že boli splněné niektoré z dalších k ritérií (opakovaná izolácia, úspěšná terapia griseo­ fulvinom , experim entálna in fekcia zvieraťa) bolo m ožné označiť A. stercoraria za povodců derm atom ykózy. P ri rutinnom vyšetřovaní kožných patologických m ateriálov sme izolo va li rózne druhy rodu C hrysosporium i tzv. geofiln ých d erm a tofytov od viacerých a A. stercoraria od 6 pacientov. S výnim kou jedného bolo priam e m ik ro­ skopické vyšetrenie m ateriálov negatívne a počet izolátov bol n ízký (po 1 až 2 kolóniách). Takéto nálezy sme považovali za náhodné izolácie z kontam inovan ej kože pacientov. Je pravděpodobné, že sa životaschopné propaguly týchto m ikrom ycét udržali určitú dobu na koži znečistenej prachom, pódou, napr. v léziách iného póvodu alebo poškodených nechtoch: A. stercora ria sme izolo ­ vali z patologických m ateriálov v róznych mesiacoch počas roka, vrátane zimných. Spom edzi šiestich našich pacientov iba u jedn ej sme mohli A. stercoraria považovat za povodců mycosis pedis: m ikroskopicky v šupinách sa našli hýfy, rast huby z 1/3 inokúl, derm atofyty ani kvasinky sa neizolovali. Potvrdenie v y vo lá va tela opakovaným kultivaěným vyšetřen ím však nebolo m ož­ né pre začatie lokálnej liečby. V zhladom na keratin ofilné vlastnosti je přítom nost A. stercoraria na zmenenej koži alebo nechtoch pacientov zaujím avá. P re určitú m orfologickú po­ dobnost mladých kultúr A. stercoraria na niektoré druhy d erm a tofytov (napr. T rich op h y ton m entagrophytes var. in terd igita le, T. ru b ru m ), ako aj schop­ nost rásť na médiu s aktidionom, alkalizovať živn é médium, produkovat ureázu či perforovat vlasy in vitro, je možná ich vzájom ná záměna. Naopak, nerozpoznané izoláty móžu b yť vyřaděn é ako kontam inanty a vyšetrenie uzavreté ako negatívne i pri m ikroskopicky pozitívnom náleze. V oboch prípadoch móže byť na základe nesprávneho laboratórneho výsledku zahájena neadekvátna terapia. I keď terapeuticky nie je rozdiel v liečbe derm atofytóz a kožných mykóz, spósobených A. stercoraria, je přesná iden tifikácia povodců m yk ó zy dóležitá z epidem iologického aj vedeckého hladiska. 150

V O L L E K O V Á : A N IX IO P S IS S T E R C O R A R IA

Literatura A L B A L A F., M O R E D A A . et L O P E Z G. (1982): Isolement de Anixiopsis stercoraria sur lesions dermiques humaines en Zaragoza (Espagne). — Bull. Soc. Franc. Mycol. Med., Paris, 11: 287-290. BÖHM E H. et Z IE G L E R H. (1965): Verbreitung und Keratinophilie von Anixiopsis stercoraria (Hansen) Hansen. — Arch. K liň. Exp. Derm., Berlin, 223:422— 428. D A N IL L A T. et V O L L E K O V Á A. (1983): Prehlad výsledkov m ykologického vyšetrenia mačiek z II. národnej výstavy v Bratislavě. — Cs. Derm., Praha, 58: 310—313. DE V R O E Y CH. (1976): Sur quelques Ascamycetes isoles de lesions cuitamees chez 1’homme. — Bull. Soc. Franc. M ycol. Med., Paris, 5: 161— 164. DE V R O E Y CH. et R E C A C O C H E A M. (1977): Champignons kératinophiles isolés de la terre du Nepal (Nord-Quest). — Bull. Soc. Franc. M ycol. Med., Paris, 6 : 207— 210. G U ÉH O E. et DE V R O E Y CH. (1986): A new species o f Anixiopsis. — Can. J. Bot., Ottawa, 64: 2207-2210. G U ÉH O E., V IL L A R D J. et G U IN E T R. (1985): A new human case o f Anixiopsis stercoraria mycosis: discussion on its taxonom y and pathogenicity. — Mykosen, Berlin, 28: 430-436. H U B Á L E K Z., B A L Á T F., T O U S K O V Á I. et V L K J. (1973): M ycoflora o f birds’ nests in nest-boxes. — M ycopathologia, Den Haag, 49: 1— 12. C H M E L L. et V L Á C lL lK O V Á A . (1975): The ecology o f keratinophilie fungi at d if­ feren t depths o f soil. — Sabouraudia, Glasgow, 13: 185 — 191. C H M E L L. et V L Á Č IL ÍK O V Á A. (1977): Kenatinofilné huby v niektorých pödnych typoch a faktory ovplyvňujúce ich zastúpenie. — Biológia, Bratislava, 32: 53—59. K U N E R T J. (1966): Sezónní zm ěny výskytu derm atofytů na přirozeném stanovišti. — Cs. Epidem., Praha, 15: 94—101. M A R IN G. et C A M P O S R. (11984): Dermatofitosis por Aphanoascus fulvescens. — Sabouraudia, Glasgow, 22: 311 —314. P IO N T E L L I E., T O R O S A N T A - M A R I A M. A . et C A R E T T A G. (1981): Coprophilous fungi o f the horse. — Mycopathologia, Den Haag, 74: 89 — 105. R A N D H A W A H. S. et S A N D H U R. S. (1964): Keratinophyton terreum gen. nov., sp. nov., a keratinophilie fungus from soil in India. — Sabouraudia, Glasgow, 3: 251 -256. R IP P O N J. W., LEE F. C. et M c M IL L E N S. (1970): Dermatophytic infection caused by Aphanoascus fulvescens. — Arch. Derm., Chicago^ 102: 552 —555. V AN B R E U SE G H E M R. et DE V R O E Y CH. (1980): Derm atophytic infection by A n i­ xiopsis stercoraria in w ild boar (Sus sorofa). — Mykosen, Berlin, 23: 183 —187. V O L L E K O V Á A. (1982): P rv á izolácia M icrosporum racemosum B orelli 1965 v Čes­ koslovensku. — Biológia, Bratislava, 37: 715-723. V O L L E K O V Á A . (1984): Microsporum persicolor a iné kem tinofikié huby v pöde a v nore hlodavcov. — Biológia, Bratislava, 39: 899—904. V O L L E K O V Á A. (1985): K eratin ofiln é huby v norách hlodavcov a v ich okolí. — Ces. Mykol., Praha, 39: 97 — 105. A dresa autorky: RNDr. Anna V olleková, CSc., katedra derm atovenerológie ILF, N sP Smidkeho 6 , 826 06 Bratislava, Czechoslovakia.

151

On the occurrence of yeasts in fresh-water of the artificial lake in Plavecký Stvrtok Výskyt kvasiniek vo vode umělého jazera v Plaveckom Stvrtku Elena Slavíková, Renáta Kovačovská and Anna K o ck ová -K ra toch vílová The occurrence o f yeasts and yeasts-like organism in fresh w ater o f the artificial lake in P lavecký Stvrtok located in the area of the Low land Záhorie was investigated. Out of 94 w ater samples 14 differen t yeast species w ere identified. Representatives o f the genus Candida, Hansenula, A u reobasidium and Rhodotorula occurred most frequently. A t the beginning of tourist season was found 3.5 times more yeast colonies in 1 L than after the season. The strains which w ere isolated are characteriz­ ed by some physiological features.

Studoval sa výskyt kvasiniek a kvasinkovitých organizm ov vo vode umě­ lého jazera v Plaveckom Stvrtku, v oblasti Záhorskej nížiny. Z 94 vzoriek vody bolo identifikovaných 14 róznych druhov kvasiniek. Najčastejšie sa vyskytovali zástupcovia rodu Candida, Hansenula, Aureobasidium a R h o ­ dotorula. N a začiatku turistickej sezóny bol výskyt kvasinkových kolonií v i l 3,5krát vačší ako po sezóne. Izolované kmene sú charakterizované niektorým i fyziologickým i vlastnosfami. Introduction M any strains o f yeasts and yeast-like organisms w ere isolated from the nature (Suzuki et al., 1987; Starm er et al., 1987; B arker et al., 1984). Some authors have studied yeasts isolated from lakes, rivers, seas and oceans (Spencer, G orin et Gardner, 1974; Goto, Ohwada et Yam asato, 1974; Yam asato et al., 1974; H agler et M endonca-Hagler, 1979). Yeasts w ere shown to be common inhabitants o f water. The num ber and kind o f them depends on the typ e o f w a ter as w e ll as its purity. Sm all yeast amounts, about 10 cells. L -1 are typical fo r open ocean water. Clean lakes usually contain below 100 cells. L _1 (Yam asato et al., 1974, Rose et H arrison, 1987). The num ber o f yeasts increases in the presence o f pollution or algae. In that cases yeast counts can reach a fe w thousand cells per liter or m ore (H agler et M endonca-Hagler, 1981). Yeasts constitute a m ajor part o f the fungi o f sewage so that the presence o f yeasts in any numbers in w ater could be taken as an indication o f the presence o f sewage as w ell. (Cooke, 1965; Spencer, Gorin et Gardner, 1974). This paper deals w ith iden tification o f yeasts and yeast-like organisms, which w ere isolated from fresh w a ter o f the lake located near the villa ge P la ­ vecký Stvrtok, in the m iddle o f the Low lan d Záhorie. Th e underground w ater o f this artificial lake is filtered throught the layers o f sand and it could be h ygienically not defective. This lake is used m ostly fo r tourist purposes during summer months. Th e yeasts could come into the w a ter w ith swim m ing people, plants, fishes and other animals. Materials C o l l e c t i o n of bottles, which w ere location of sampling of the tourist season 152

and

methods

s a m p l e s . W ater samples w ere collected aseptically in steril submerged to a depth o f 20 cm below the lake surface. The sites is shown in Fig. 1. Samples w ere taken at the beginning 1st July 1987 and after the season 5th October 1987. The w ater

S L A V ÍK O V Á ET A L .: YEASTS OF THE L A K E IN PL A V E C K Ý STVRTO K temperature during the first collection ranged from 19 to 21 °C and during the second one from 14 to 16, respectively. pH reached about 7.7 at the beginning as w ell as after tourist season. I s o l a t i o n o f y e a s t p u r e c u l t u r e s . Aliquots of 10 ml w ere coagulated w ith a coloidal solution containing 0.5 ml 10 % sodium carbonate and 0.25 ml ferric a

A

a

a

a

a

a

a

A

i 1 ’

vs 0 _

o

a

a

,

a

,

,

'

1— ' ~

a

A

a

+

0

:y p j

—^

20 X °

°/ 4

O ^V

Y

;

° - ,A

- A

(Y I I _______ ^

O,

'; 1 , ■

'

i

^

°0> • -Ó

a

'

25 YY

76

30

'

Y

1 '

'

A A

^ 1 0 •'

A

. - ^ ^ o X s a

A

AA

A ■

A

°

°

-Y

- '

A

V O

50 m

v

----■y? 5 ■ "

A

a A A

*

1’ ' '

A

N + — f—

S ilm j ,V *

U 'u r e r p l a t its

* c a r u '- b r a k e

g ra ss

O

s n ia l/ sh ru b s

A

pi n? ( r m

O le a v e d tr e e s

Topografie schema of the locality studied. sulphate and 2 min. centrifugated. Three drops of 20 % sodium-potassium tartrare w ere added and the mixtures w ere streaked on w ort agar plates containing 100 ¡xg. . m l - 1 chloramphenicol. The yeast colonies w ere purified by using penicillin (100 f i g . m l -1) and several times by dilution method according to Koch. I d e n t i f i c a t i o n . M orphological characteristics w ere used fo r the identifica­ tion of genera (description of colonies or streaks, the kind of reproduction, character of grow th in liquid media, sporulation, characteristics of grow th in liquid media, characteristics of asci and spores, pseudomycelium formation,, pigmentation, etc). Physiological tests w ere shortened to the ferm entation of D-glucose (Glc), maltose (M ai), sucrose (Sac), galactose (Gal) lactose (Lac) and raffinose (R af), assimilation of nitrate, maltose, sucrose, lactose, raffinose, melezitose (M lz), D -xylose (X yl), L-arabinose (A ra), cellobiose (Cel), trehalose (Tre), inulin (Ini) and soluble starch (A m i). Urease presence was estimated by the method o f Christensen. The isolated cultures w ere identified according to K reger-van R ij (1984). K ocková-K ratoch vílová (1984, 1986) and K ock ová-K ratoch vílová et Sláviková (1985).

Results

and

discussion

N in ety-fou r w a ter samples (47 on July and 47 on October) w ere taken from 47 d ifferen t sites o f the lake (Fig. 1 and Table 1, 2). These sites w ere grou­ ped into 6 areas according to the ecological characteristics: N o 47, 1 to 11 No 12 to 18

— grassy and sandy bank, broad-leaved trees — grassy bank, cane-brake, w ater plants, algae 153

CESKA M YKO LO G IE 44 (.3) 1990 No No

19 to 32 to

No No

35 to 42 to

31—frequ en tly visited b y swimmers, grassy bank 34—freq u en tly visited b y swimmers, sandy bank, sporadically fishing 41—cane-brake, w a ter plants, broad-leaved trees, small shrubs 46— grass and flow ers, algae, mud

N in ety-fou r samples o ffered the posibility to isolate fo u rty-fo u r yeast strains belonged to ten genera. Fourteen species o f id en tified yeasts are fo llo w in g : A urebasidium pullulans (de B ary) Arnaud Candida famata (H arrison) M ey er et Y a rro w Candida krusei (Castellani) Berkhout Candida lam bica (Lin dner et Genoud) van Uden et Buckley C ryptococcus albidus (Saito) Skinner var. albidus C ryptococcus la u re n tii (K u ffe ra th ) Skinner G eotrich u m candidum Link Hanseniaspora g u illie rm o n d ii P i j per Hanseniaspora uvarum (Niehaus) Shehata, M rak et P h a ff Hansenula anomala (Hansen) H. et P. S ydow H yphopichia b u rton ii (Boidin, Pignal, Lehodey, V e y et A badie) v o n A r x et v a n d er W a lt K loeckera apis L a vie ex Smith, Sim ione et M eyer K luyverom y ces m arxianus (Hansen) van der W alt. var. drosophilarum (Shehata, M rak et P h a ff) Johannsen et van der W alt R hodotorula glu tinis (Fresenius) Harrison. A t the beginning o f tourist season w e have found 3.5 times m ore yeast colonies in 1 L than a fter the season (Table 1). W e found Candida, Hansenula, Aureobasidium and R hodotorula to be most frequ en tly isolated genera from the fresh w ater o f lake w hich is in basic agreem ent w ith existing literatu re (W oollett et Hendrick, 1970, Spencer et al. 1974, 1974a). The dom inate species in our samples o f fresh w a ter w ere Candida krusei, A ureobasid ium pullulans, R hodotorula glu tinis and Hansenula anomala (Table 1). The relatively high population levels o f ferm en ta tive yeasts, especially o f Candida krusei as found in sediments o f a polluted estuary in Rio de Janeiro are reported characteristic fo r sewage (H a gler et al., 1982). W oollett et Hen­ drick (1970) reported that the presence o f human wastes was especially asso­ ciated w ith large increases in the proportion o f Candida yeasts in the en vi­ ronment. W e isolated 12 strains o f the genus Candida, nam ely 10 strains o f the spe­ cies Candida krusei, 1 strain was id en tified as C. lam bica and 1 strain as C. famata. C. krusei is the pellicle form in g and glucose ferm en ting species and m ay be an indicator o f the presence o f human wastes. It does not assimilate saccharides (table 3). C. lam bica assimilated D -xylose only and the possibility to gro w in medium w ithout vitam in is negative. C. fam ata does not ferm ent saccharides, but can assimilate some o f them (table 3). Urease positive strains belonged to the genera A ureobasidium , R hodotorula and Cryptococcus. The “ black yeasts“ A . pullulans are ubiquite organisms, w hich w ere often isolated from all types o f w ater. W e isolated this organism v e r y frequently, 15 4

% S L A V IK O V A ET A L .: Y E A S T S OF TH E L A K E IN

P LA V E C K Y STVRTO K

Tab. 1. The survey of individual samples of lake water No of samples

Characteristics o f the environment

1 2

Cane-brake, sand Sand

3 4

Grass, sand Leaved trees, grass

5

Leaved trees, sand

6 7 8 9 10 11

Leaved trees, sand Grass Grass Sand, grass Grass Grass

12

Grass

13 14

Grass, algae Grass, water plants

15

Sand, grass

16 17 18

Cane-brake, water plants, algae Sand, small shrubs Cane-brake, grass

19

Sand, swimmers

20 21

Grass, swimmers Grass, swimmers

22

Grass, cane-brake

23

Grass

24 25 26 27

Grass Grass Grass, cane-brake Grass, swimmers

28

Grass, swimmers

Number o f yeast cells in 1 L of lake water At the beginning After the o f the tourist tourist season season

2 400 H. anomala 200 G. candidum 700 H. anomala 300 H. anomala 600 H. anomala 100 C. krusei 200 H. anomala 200 H. anomala 300 H. anomala 800 H. anomala 1 300 H. anomala Filamentous fungi 600 A. pullulans 1 300 Rh. glutinis 400 H. anomala 300 H. anomala 200 Rh. glutinis 100 G. 100 H. 100 C. 100 G.

krusei anomala krusei candidum

100 H. anomala Filamentous fungi 600 Rh. glutinis 500 H. anomala 1 200 G. krusei 100 A. pullulans 600 H. anomala 100 G. krusei 500 H. anomala 100 Cr. albidus var. albidus 1 400 H. anomala 300 G. candidum 200 G. candidum 200 Rh. glutinis 100 A . pullulans 100 Cr. albidus var. albidus 200 H. anomala 1 800 A. pullulans 400 H ' spora uvarum 500 H. anomala 100 G. candidum 100 C. lambica 200 Rh. glutinis 1 300 A . pullulans

100 Rh. glutinis 100 G. krusei 400 Rh. glutinis 200 C. krusei 100 A. pullulans 100 K . apis 100 G. krusei 200 A. pullulans 100 C. famata 100 G. krusei 600 C. krusei Filamentous fungi Filamentous fungi 100 G. krusei 300 Rh. glutinis 100 H. anomala 100 Rh. glutinis 100 K l. marxianus var. drosophilarum 400 H. anomala Filamentous fungi

Filamentous fungi 100 A. pullulans 300 A. pullulans Filamentous fungi 400 G. famata 100 G. famata

Filamentous fungi 100 H. anomala

Filamentous fungi Filamentous fungi 200 Gr. laurentii 200 G. krusei 200 K . apis 200 H. anomala 400 Hyphopichia

155

C E SK A M Y K O L O G IE 44 (3) 1990 Tab. 1. cont. No of samples

Characteristics of the environment

29

Grass

30

Grass, algae

31

Grass

32

Sand,swimmers

33

Grass, sand

34

Sand, fishing

35

Grass

36

Cane-brake, small shrubs Cane-brake, leaved trees, small shrubs Cane-brake, leaved trees, water plants Cane-brake, leaved trees

37 38 39

40 41 42

Cane-brake, leaved trees Small shrubs, leaved trees Cane-brake, grass and flowers

43

Cane-brake, algae grass and flowers

44 45 46

Grass, algae, flowers Grass, mud Grass

47

156

Sand

Number of yeast cells in 1 L of lake water At the beginning After the of the tourist tourist season season

200 H'spora uvctrum 100 C. krusei 1 600 H'spora uvarum 200 H. anomala 200G. candidum 1 600 H'spora uvarum

300Rh. glutinis 300 C. krusei 30 000 H. anomala 100C. lambica 1 600 H. anomala

100 C. krusei 2 500 H. anomala 1 700 H. anomala 600 C. krusei 400 C. krusei 4 200 H. anomala 400 G. candidum 200 C. krusei 1 700 H. anomala 1 100 H. anomala 100 G. candidum 2 500 H. anomala 700 G. candidum 400 Cr. albidus var. albidus 5 000 H. anomala 2 500H'spora uvarum 100 Rh. glutinis 200 A. pullulans 1 300 C. krusei 4 500 H. anomala 400 G. candidum 100 A . pullulans 10 500 H. anomala Filamentous fungi 10 000 H. anomala 2 000 H. anomala 500 Rh. glutinis 200 C. krusei 2 700 H. anomala

burtonii 1 100 H. anomala 200 A. pullulans 300 H. anomala 200 H'spora guilliermondii 200 A. pullulans 200 Rh. glutinis Filamentous fungi

100 Rh. glutinis 200 H'spora guilliermondii 100 Hyphopichia burtonii Filamentous fungi 100 Cr. laurentii 100 H. anomala

200 K . apis 4 200 A. pullulans 700 A . pullulans Filamentous fungi

400 A . pullulans 100 C. krusei 400 C. krusei 15 000 A . pullulans Filamentous fungi

200 C. krusei 200 A . pullulans no sample no sample 100 A . pullulans

1 100 A . pullulans

S L A V ÍK O V Á ET A L.: YEASTS OF THE L A K E IN PL A V E C K Ý STVRTOK Tab. 2. Survey of identified yeasts

Yeast species

Aureobasidium pullulans Candida famata Candida krusei Candida lambica Cryptococcus albidus var. albidus Cryptococcus laurentii Geotrichum candidum Hanseniaspora guilliermondii Hanseniaspora uvarum Hansenula anomala Hyphopichia burtonii Kloeckera apis Kluyveromyces marxianus var. drosophilarum Rhodotorula glutinis

Number of identified strains before after the turistieal season

3 0 4 1

6 1 6 0

1 0 3 0 2 5 0 0

0 1 0 1 0 1 2 2

0 1

1 3

often at high densities. Its giant colonies had been cream to pinkish at the beginning and by a fe w subculturing turned to black. The genus R hodotorula was consistently present at all locations, but the genus Cryptococcus was a m ajor component o f the yeast population only in non-polluted or lig h tly polluted fresh w a ter (W oollett et Hedrick, 1970). The genus R hod otoru la was represented b y the species Rh. glutinis, which can u tilize nitrate as sole source o f nitrogen. T w o species Cr. albidus var. albidus and Cr. la u re n tii belong to the next urease positive genus Cryptococcus. The species Hansenula anomala usually occurring in association w ith trees (Spencer et al. 1974a) was isolated from 41 samples o f fresh w ater (table 1). It can ferm en t and assimilate saccharides, assimilation o f nitrate is positive, too. Th e other ascosporegenous yeasts found w ere Hanseniaspora uvarum , Hanseniaspora g u illie rm o n d ii and its im perfect state K loeck era apis. K lu y ­ verom yces m arxianus var. drosophilarum was isolated from one sample only. A m ong fourteen species G eotrich u m candidum was identified. This species w ith disarticulated hyphae into arthroconidia has been often found in human and animal wastes, too. It produces ve lv e ty w h ite skin-like pellicle on liquid nutrient media, it does not ferm en t saccharides and assimilates D -xylose only. The h igh ly denticu-u. ':s form o f H yphopichia b u rton ii was isolated from tw o samples comm ing from area frequ en tly visited b y swimmers. This organism was found in the lake Rudava, too. Its detailed description is in our previous paper (K o c k o v á -K r a to c h v ílo v á et al., 1989). The strains which w ere isolated are characterized by some features, e. g. 57 % o f strains ferm ented saccharides, 66 % utilized D -xylose, what is in the connection w ith decaying w ood and plants in w ater. Th e m a jo rity o f yeasts (73 % ) was able to g ro w in vita m in e-free medium and m ore than half o f the population (57 % ) was capable to g ro w at 37 °C. Alm ost half o f the species 157

^

Tab. 3. Properties of isolated species

0 0

--------------------------------------------------------------Species

N Mai

Sac

Fermentation Lac Glc Gal

Assimilation Raf

Mai

Sac

Lac

R af

—

Candida Candida lambica Candida famata Geotrichum candidum Aureobasidium pullulans Rhodotorula glutinis Cryptococcus albidus var. albidus Cryptococcus laurentii Hansenula anomala Kluyveromyces marxianus var. drosophilarum Hanseniaspora uvarum Hanseniaspora guilliermondii Kloeckera apis Hyphopichia burtonii

1

—

—

— .

-f

—

—

—

—

—

—

1

—

—

—

—

—

—

4*

+

—

—

Z

—

—

—

—

—

—

—

—

9

—

—

—

—

—

—

+

+

—

+

4

—

—

—

—

—

—

-|-

-{-

—

1

—

—

—

—

—

—

+

+

+

+

—

1

—

—

—

—

—

+

+

+

+

+

6

-f-

+

—

+

+/—

w

-f-

+

—

—/w

+

1

—

-f-

—

+

+

w

-f-

-j-

—

-f

2

—

—

—

-

—-

—

—

—

—

—

—

—

f

—

— +

— +

+ —

+

—

—

—

—

—

—

—

+

+

—

—

—

—

—

2

-f

-f

—

— -f

-f

— w

—

—

-f

+

Notice: N number of isolated strains — test negative, -f test positive, w weak positive, -f- /— test variable

—

—

—

+

—

— /+

—

—

"1“

“

—

+

+/w+/w

— +

+

—

+

—

w

+

+

—

-f-

—

—

w

+

H"

+

+

w

—

—

—

+

+

—

—

—

—

—

—

+

—

—

—

-f

—

—

—

/ w —

—

—

—

—

+

—

+

—

—

w

+

+

Q* C/3 W

+

+

— 2

—

~

2 ^ g t-1 O 2 W £ ^ 3 *-* co

w Tab. 3. cont.

Species

r

¡>>

N

Growth in vitamin-free medium

Urease

Growth in medium with 60 % saccharose

5 °C

< Growth at temperature 28 °C 37 °C 42 °C

W q

Pseudomycelium

Sporulation

<

M H

Candida k ru sei

Candida lambica Candida famata Geotrichum candidum Aureobasidium pullulans Rhodotorula glutinis Cryptococcus albidus var. albidus Cryptococcus laurentii Hansenula anomala Kluyveromyces marxianus var. drosophilarum Hanseniaspora uvarum

^ 10

—

-f-

+

1

—

—

-f-

w/ -

+

-f

-f

+

-

r

w

-f

+

—

+

—

^ ¡J5

g l

_

_

j

_

3

—

-f-

9

+

+/w

4

-f

+

-f

w O w H + /w

+/w

-f

w

+ /w

1

-f-

—

w

1

-f

+

+

-f

w

—

—

—

-f

+

—

+

—

+

—

—

-f

—

-f

—

—

—

^

—

^ w frj w

-j-

—

—

—

—

^

+

+

-

-

-

-,

+

+

—

—/+

hat-shaped ascospores

^

W

^ 6

—

-f

-f-

w ^ Q

1 2

— —

w —

-f-

w spherical w -f-

^ —

—

—

ascospores

—

—

ascospores

<

S3 H O

s; «P

I

*

■

Č e s k á m y k o l o g i e 44 (3) 1990

(45 % ) was capable to utilize nitrate as the sole nitrogen source. A ll the strains studied here w ere able to g ro w in the presence o f 60 % saccharose (on ly some grew w eaker). Some physiological features are summarized in table 3. Some biochemical characteristics o f the isolates from this lake w ere sim ilar to that found in fresh w ater o f the lake Rudava and described in our previous paper (K o c k o v á -K r a to c h v ílo v á et al., 1989). This study has shown, that the occurrence as w e ll as the num ber o f yeast colonies decreased a fter tourist season. It could be connect w ith low erin g of w a ter tem perature and purification processes in w ater.

References B A R K E R J. S. F., E A S T P. D., P H A F F H. J. et M IR A N D A M. (1984): The ecology of the yeast flora in necrotic Opuntia cacti and of associated Drosophila in Australia. — Microb. Ecol., 10: 379— 399. CO O KE W. B. (1965): The enumeration of yeast population in a sewage treatment plant. — M ycologia, 57: 696— 703. G O TO S., O H W A D A K. et Y A M A S A T O K. (1974): Identification of yeasts isolated from seawater and sediment in Aburatsubo Inlet. — J. Gen. Appl. M icrobiol., 20: 317— 322. H A G L E R A. N. et M E N D O N C A -H A G L E R L. C. (1979): Vitam in requirements of yeasts isolated from polluted seawater o f Rio de Janeiro. — Rev. M icrobiol. (S. Paulo), 10: 88— 91. H A G L E R A . N. et M E N D O N C A -H A G L E R L. C. (1981): Yeasts from marine and estuarine waters w ith differen t levels o f pollution in the state o f Rio de Ja­ neiro, Brazil. — Appl. Environ. Microbiol., 41: 173— 178. H A G L E R A. N., De O L IV E IR A R. B. et M E N D O N C A -H A G L E R L. C. (1982): Yeasts in the intertidal sediments of a polluted estuary in R io de Janeiro, Brazil. — Antonie van Leuwenhoek, 48: 53— 56. K O C K O V Á -K R A T O C H V ÍL O V Á A. (1984): Classification principles fo r yeast-like genera. — Biológia, Bratislava, 39: 717— 728. K O C K O V Á -K R A T O C H V ÍL O V Á A. (1986): Identification tests and screenings. — In : V R A N Á D. (editor): Yeasts in research and practice, p. 305— 339, Academ ia, Praha, (in Slovak). K O C K O V Á -K R A T O C H V ÍL O V Á A . et S L A V ÍK O V Á E. (1985): Classification prin­ ciples fo r the identification of the yeast-like species. — Biológia, Bratislava, 40: 305— 311. K O C K O V Á -K R A T O C H V ÍL O V Á A., S L A V ÍK O V Á E. et K O V A C O V S K Á R. (1989): T w o am ylolytic species of yeast-like organisms isolated from lake water. — Folia Microbiol., 34: in press. K O C K O V Á -K R A T O C H V ÍL O V Á A., S L A V ÍK O V Á E„ K O V A C O V S K Á R. et T O M A ­ N O V Á E. (1989): The yeasts and yeast-like organisms in fresh w ater of the lake Rudava. — Ces. M ykol. 43: 227— 234. K R E G E R -van RIJ N. J. W. (editor) (1984): The yeasts, a taxonom ic study. 3rd ed. — Elsevier, Amsterdam. ROSE A. H. et H A R R IS O N J. S. (editor) (1987): The yeasts. Vol. 1. Second edition. — Academ ic Press London. SPENCER J. F. T., G O R IN P. A. J. et G A R D N E R N. R. (1974): Yeasts isolated from some lakes and rivers of Saskatchewan. — Can. J. Microbiol., 20: 949— 954. SPENCER J. F. T., G O R IN P. A. J. et G A R D N E R N. R. (1974a): Yeasts occurring in the effluent disposal basins of a pulp m ill in Saskatchewan. — Can. J. M icro­ biol., 20: 993— 998. S T A R M E R W. T., G A N T E R P. F., A B E R D E E N V., L A C H A N C E M. A. et P H A F F H. J. (1987): The ecological role of killer yeasts in natural communities of yeasts. — Can. J. M icrobiol., 33: 783— 796. S U Z U K I M., N A K A S E T., D A E N G S U B H A W., C H A O W S A N G K E T M., S U Y A N A N D A N A P. et K O M A G A T A K. (1987): Identification o f yeasts isolated from fe r­ mented foods and related m aterials in Thailand. — J. Gen. Appl. Microbiol., 33: 205— 220. 160

S L A V ÍK O V A ET A L.: YEASTS OF THE L A K E IN P L A V E C K Y STVRTO K W O O L L E T T L. L. et H E D R IC K L. R. (1970): Ecology of yeasts in polluted water. — Antonie van Leeuwenhoek, 36: 427— 435. Y A M A S A T O K , G O TO S., O H W A D A K , O K U N O D., A R A K I H. et IIZ U K A H. (1974): Yeasts from the P acific Oceán. — J. Gen. Appl. M icrobiol., 20: 289— 307. Address o f authors: Ing. Elena Sláviková, CSc., Ing. Renáta Kovačovská, RNDr. Anna K ocková-K ratoch vílová, DrSc., Centre of the Chemical Research, Institute of Chem istry of the Slovák Academ y o f Sciences, Dúbravská cesta 9, 842 38 Bra­ tislava. *

R. S i n g e r : N ew taxa and new combinations o f Agaricales (Diagnoses fungorum novorum Agaricalium IV.). — Fieldiana, Botany ,N ew Series, No 21, Publication 1402 published by Field Museum o f Natural H istory (August 31, 1989), Chicago, USA. — 133 stran, cena neuvedena. Předcházející části této práce přinášející popisy nových druhů řádu Agaricales vycházely v časopisu Sydow ia: 1948, ser. 2, 3: 26— 42; 1961, ser. 2, 15: 45— 83; 1973, B eiheft V II.: 1— 106. V recenzované čtvrté části je popsáno 276 nových druhů, z toho 1 z čeledi Polyporaceae, 10 Hygrophoraceae, 182 Tricholom ataceae, 1 Amanitaceae, 15 Pluteaceae, 8 Agaricaceae, 4 Coprinaceae, 9 Bolbitiaceae, 15 Strophariaceae, 5 Cortinariaceae, 7 Crepidotaceae, 3 Entolomataceae, 5 Boletaceae, 11 Russulaceae, dále 13 nových variet v čeledích Tricholom ataceae, Pluteaceae, Bolbitiaceae, C o rti­ nariaceae, Boletaceae a Russulaceae. Uvedeno je 21 nových kombinací v čeledích Tricholom ataceae, Pluteaceae, Agaricaceae, Coprinaceae, Bolbitiaceae, Stropharia­ ceae, Cortinariaceae, Boletaceae a Russulaceae. Čeledě a rody jsou podle Singrovy knihy The Agaricales in modern taxonomy, 4. vydání z roku 1986 v nakladatelství Koeltz, Koenigstein. Většina nově popsaných taxonů pochází z Jižní a Střední Am eriky, jsou tam však i houby z U SA, A sie (Japonsko, Indonésie, Indie, Cína), A frik y , Austrálie i Evropy (Španělsko, Švýcarsko, Rakousko a Československo). Československa se týkají tyto druhy: Mýcena kuthanii Sing. (str. 78), Om phalina infum ata Sing. (str. 13), Pluteus kuthanii Sing. (str. 96), Conocybe digitalina (Velen.) Sing., comb. nov. a Conocybe echinata (Velen.) Sing., comb. nov. (str. 103), Naem atolom a u m brorum (Velen.) Sing., comb. nov. (str. 108), A ln ico la fusispora (Velen.) Sing., comb. nov. (str. 116), Galerina tatrensis Sing. (str. 118— 119), X erocom us carnosus (Rostk.) Sing., comb. nov., neotypus z M oravy (str. 124), Russula gelatinascens Sing. (str. 129). Dále je na str. 42 opravena chyba v blíže necitované Pilátově publikaci Agaricus tenerrim us namísto správného tenuissimus Schwein. (jde o Pilátovu m onografii rodu P leurotus v Atlasu hub evropských; v pozdějším svazku, kde je zpracován rod Lentinus, uvedl už P ilá t správné označení). Tuto houbu přeřadil Singer jako H ohenbuehelia tenuissima (Schwein.) Sing. a uvádí, čím se liší od H. angustata (Berk.) Sing. Jde o houbu popsanou v USA, kterou P ilá t zařadil jen jako formu k Pleurotus petaloides (Bull.) Fr., podobně jako am erický Panus angustatus Berkeley přiřadil k Pleurotus petaloides var. eupetaloides P ilá t jako f. americana Pilát. V Československu by mohl být nalezen i nově popsaný druh Simocybe coniferarum Sing. z hnijícího dřeva ve smrčině ve Švýcarsku. Protože recenzovaná publikace bude pro většinu československých mykologů špatně dostupná, zasloužily by si nově popsané druhy z našeho území podrobnější inform ace nebo i úplný překlad latinských diagnóz v některém z našich časopisů, neboť pak mohou být potvrzeny i z dalších nalezišť u nás a měla by být věnována zvýšená pozornost i ochraně lokalit, odkud byly typy popsány. A n ton ín Příhoda

101

Idriella bolleyi on the wheat roots in Bohemia Idriella bolleyi na kořenech pšenice v Cechách Hana G ryndlerová Studies on the occurrence o f actively grow ing fungi on the w heat roots revealed Id riella bolleyi (Sprague) v. A r x as their common inhabitant. This species was not reported from Czechoslovakia hitherto. It was found on 42 % o f the roots. Cultural and m orphological characteristics of the isolates are described. _______ ______ Studiem aktivně rostoucího m ycelia na povrchu kořenů pšenice bylo zjiš­ těno, že velkou část tvo ří druh Id riella bolleyi (Sprague) v. A rx, který dopo­ sud nebyl z Československa hlášen. Houba byla nalezena na 4 2 % sledo­ vaných kořenů. Jsou popsány m orfologické znaky druhu a vzhled kultur.

Introduction Id rie lla bolleyi (Sprague) v. A r x was in itia lly described b y Sprague (1948) as G loeosporium bolleyi. This fungus was isolated from 121 species o f cereals and grasses in the U S A . A r x (1957) designated this fungus as A ureobasid ium bolleyi. H oog and H erm anid es-N ijh of (1977) transferred it to M icro d och iu m on the basis o f mutual resemblance o f their conidiogenous cells and conidia. A r x (1981) precisely defined the genera M icro d och iu m and Id riella . H e distin­ guished these tw o genera b y the shape o f their conidia and b y their habitat. Species o f M icro d och iu m are plant parasites, characterized b y narrow , clavate, obclavate, fu siform or filifo rm conidia. Species o f Id rie lla are soil-borne or are collected on litter; th eir conidia are falcate or lunate. A r x included the stu­ died species into Id riella . In this paper A r x ’s nom enclature is accepted. I. b olleyi was com m only isolated from rotten roots and crowns o f cereals in the U S A (Sharp 1959). Hoes (1962) repeatedly collected this species from rotting and healthy roots o f wheat. M u rray and Gadd (1981) found this fun­ gus in rhizoderm al cells o f barley and on surface o f barley corns in south A frica. T h ey considered I. b olley i to be a facu ltative pathogen o f cereals. Hannukkala and K oponen (1988) isolated this species from roots and stem bases o f barley and w heat in Finland. Material

and

methods

Roots of T riticu m aestivum L. w ere collected from fields in tw o regions in Bohemia (Nechanice near Hradec K rá lo vé and P ře ro v n./L. near Nym burk) three times during the season 1988. The roots w ere exam ined by m odified method of H arley and W aid (1955). T h e roots w ere put into flasks and shaken on a rotary shaker ten times in tap w ater and then fiv e times in sterile w ater fo r tw o minutes. Each root was cut into ten 1.5 mm pieces in the sterile flo w box. The pieces w ere placed on soil extract agar w ith Bengal red. A fte r a fe w days o f cultivation at 22 °C the fungal mycelium was grow n sufficiently from the cut pieces and was transferred on potato-dextrose and m alt extract agar. The drawings w ere taken from slides m ade in lactophenol w ith methylen blue.

Results

and

discussions

Colonies o f I. bolleyi g rew slow ly on P D A , reaching 5 — 6 cm diam. in 7 days. M ycelium was w hite, rose, pale orange to greyish. Som e specimens pro­ duced m ycelium in form o f discrete covers clustered into sm all cushions. The pigm ent was grey-b ro w n on P D A , orange to orange-brow n on M E A ; on both 162

G R Y N D L E R O V A : ID R IE L L A B O L L E Y I

agars the colonies later, during the m aturation of the chlamydospores, became dark brow n to brow n-black. Conidia are one-celled, lunate, 5 — 10 X 1.5 — 2.5 ¿¡m (fig . la ). Conidiogenous cells are hyaline, ob p yrifo rm ; a cylindrical, often curved rhachis m ay be form ed, 3.5 — 5.5. X 1.5 — 2.5 ¿urn (fig. lb ). Sometimes the conidia w ere developed directly on hyphal lateral pegs to 1.5 ^m length (fig. lc). Dark brow n chlamydospores irregu la rly globose, 6 — 9 ¿¿m (fig. Id )

Id riella bolleyi (Sprague)v.Arx. — a — conidia; b — conidiogenous cells and conidia; c — lateral pegs and conidia; d — chlamydospores.

developed abundantly in chains or clusters. The older colonies turned dark w ith p ow d ery appearance. Th e use o f the roots preparation technique deve­ loped by H a rley and W aid (1955), enabled us to fin d fungi which w ere present on the roots in the form o f grow in g m ycelia. A ltogeth er 50 roots o f wheat w ere exam ined, on 42 % o f them I. b olley i was found. Hannukkala and K o ponen (1988) report only 11 % o f the roots infected, but these autors exam ined 625 roots and used other methods o f cultivation. 163

ČESKA M YKO LO G IE 44 (3) 1990 A ll studied roots w ere cut into 496 pieces; I. bolleyi was found on 1 2 % o f the segments. On the exam ined pieces g rew 702 colonies, 8.4 % o f them was I. bolleyi. Acknowledgements I w ould like to thank to R N D r. V. H olubová-Jechová, CSc., from the Bota­ nical Institute of the Czechoslovak A cadem y o f Sciences (C S A V ) fo r her assis­ tance in the determ ination I. bolleyi and to R N D r. V. K rato ch vílová fo r lin ­ guistic advice. References A R X J. A. (1957): Revision der zu Gloeosporium gestellten Pilze. — Verhandelingen der K on in k lijk e Nederlandse A kadem ie van Wetenschappen, A fd . Natuurkun.de, Amsterdam, 51: 5 —153. A R X J. A. (1981): Notes on Microdochium and Idriella. — Sydowia, Horn, 34: 30 —38. H A N N U K K A L A A. et K O P O N E N H. (1988): Microdochium bolleyi, a common in­ habitant o f barley and w heat roots in Finland. — Karstenia, Helsinki, 27: 31 — 36. H A R L E Y J. L. et W A ID J. S. (1955): A method of studying active m ycelia on livin g roots and other surfaces in the soil. — Trans. Brit. M ycol. Soc., Cambridge, 38: 104-118. HOES J. A. (1962): Dynamics of the m ycoflora o f subterranean parts o f w in ter wheat in the dryland area o f Washington. — Phytopathology, Lancaster, 52: 737. HOOG G. S. et H E R M A N ID E S -N IJH O F E. J. (1977): Survey o f black yeasts and allied Hyphomycetes. — Studies in M ycology, Baarn, 15: 178 —222. M U R R A Y D. I. L. et G A D D G. M. (1981): Prelim in ary studies on Microdochium bolleyi w ith special reference to colonization o f barley. — Trans. Brit. Mycol. Soc., Cambridge, 76: 397 —403. S H A R P E. L. (1959): T w o previously unreported fungi on cereals in Montana. — PI. Disease Rep., Washington, 43: 12—13. S P R A G U E R. (1948): Gloeosporium decay in Gramineae. — Phytopathology, Lancater, 38: 131-136. Adresa autorky: RNDr. Hana Gryndlerová, K atedra botaniky P ř f U K, Benátská 2, 128 01 Praha 2.

104

Epizootické houby rodu Aegeritella Bal. et Wis. (Hyphomycetales, Blastosporae) na mravencích v Československu Epizootische Pilze der Gattung Aegeritella Bal. et Wis. (Hyphomycetales, Blastosporae) an Ameisen in der Tschechoslowakei P avel B ezděčka Je podána inform ace o výskytu epizoctických hub A e g e r ite lla s u p e r fic ia lis Bal. et Wis. 1974 a A e g e r ite lla tu b e r c u la ta Bal. et Wis. 1982 v Českosloven­ sku. Uveden přehled dosavadních nálezů těchto hub a hostitelských druhů mravenců. Pro houbu A e g e r ite lla t u b e r c u la ta jsou poprvé uváděny jako hostitelské druhy m ravenci L a s iu s d is tin g u e n d u s E., L . r a b a u d i Bondr. a L . u m b r a tu s Nyl.

Eine Inform ation über das Vorkommen von epizootischen Pilzen A e g e r i­ te lla s u p e r fic ia lis Bai. et Wis. 1974 und A e g e r ite lla t u b e r c u la ta Bai. et Wis. 1982 in der Tschechoslowakei. Eine Übersicht von bisherigen Funden, ein­ schliesslich der A rten der Gastgeber-Ameisen, w ird angeführt. Für den P ilz A e g e r ite lla t u b e r c u la ta w erden zum erstenmal als neue Gastgeberarten von Am eisen L a s iu s d i s tin g u e n d u s Em., L. r a b a u d i Bondr. und L . u m b r a tu s Nyl. genannt.

Pom ěrně nedávno b y ly popsány tři druhy blastosporických hub rodu A ege­ rite lla parazitujících na mravencích. D va z nich, A eg eritella superficialis Bal. et Wis. 1974 a A eg eritella tuberculata Bal. et Wis. 1982 b y ly zjištěny v Evropě na m ravencích rodu Form ica a Lasius. T řetí druh, A eg eritella lenkoi Bal. et Wis. 1977 byla nalezena v B ra zílii na m ravencích Cam ponotus sericeiventris Guerin. M ycélium rodu A eg eritella v y tv á ří na hrudích, nohách a zadečcích m ra­ venců brad avicovité útvary. B arva těchto útvarů je hnědá až černá. V elikost je velm i prom ěnlivá. Prů m ěr základny dosahuje 50 — 400 (um, výška útvaru je 20 — 200 «m . Jedn otlivé druhy uvedeného rodu se liší v mikrostruktuře. Na obr. č. 2 a 3 je rozkreslena A . tuberculata. V centrální části bradavicovitých útvarů jsou buňky n ejvětší a zpravidla ku lovitého či vejčitého tvaru. Sm ěrem k okraji bradavic se buňky zmenšují a jejich tva r je více zploštělý, nepravidelně ku lovitý, hruškovitý až kónický. O k rajo vé buňky jsou nejmenší. Uvedenou diferenciaci buněk je možné dobře pozorovat jen u vzorků odebraných počátkem léta. U vzorků odebraných na podzim není již m ezi buňkami tak výra zn ý rozdíl. Tém ěř všechny jsou velké, nepravidelně kulovitého až vejčitéh o tvaru. Z největších buněk povrchové v rs tv y vyrů stají n erozvětvené, kónické až am pulovité aleu riofory, dlouhé 8 — — 40 «m . A le u rio fo ry jsou tenkostěnné a velm i křehké. Jsou průhledné a na vrcholcích nesou oválné aleuriospóry o rozměrech cca 2,5 — 3 X 2 — 2,5 um. Podstata spojení houby s hostitelem a způsob je jí v ý ž iv y zůstávají zatím nejasné. M ycéliu m zřejm ě nepoškozuje kutikulu a není znám negativní v liv houby na zdravotní stav mravenců. A však vzhledem k tomu, že některé děl­ nice nesou i několik desítek bradavic, lze u nich očekávat snížení a k tivity a zkrácení délky života. Všechny dosud známé hostitelské druhy mravenců v y tv á ří velm i početná společenstva. Nositelem houby bývá většina dělnic v hnízdě, u samiček a samečků jsem houby dosud nepozoroval. Způsob šíření rodu A eg eritella není zatím známý. P ři průzkumu m yrm ekofau n y Československa jsem v letech 1978 až 1988 nalezl A eg eritella superficialis u čtyř druhů m ravenců na 15 lokalitách, z toho 165

Č e s k á m y k o l o g i e 44 (3) 1990

v Cechách 1, na M oravě 11 a na Slovensku 3 lokality. A eg eritella tuberculata jsem za stejné období nalezl na osmi lokalitách, z toho v Cechách na 3, na M oravě na 2 a na Slovensku na 3 lokalitách. P ři revizích některých muzejních i soukromých sbírek m ravenců jsem rod A eg eritella n ikdy nenašel.

1. A e g e r ite lla s u p e r fic ia lis na m ravenci F ó r m ic a r u fa (7170 Radějov, 11. IX . 1982) — (X10). 2. Aegervtella tuberculata na m ravenci Lasius rabaudi (7267 Charvátská N ová Ves 20. X. 1984). N a tomto vzorku odebraném na podzim jsou již vyvin u ty aleuriofory i aleuriospóry. (X350). Přehled

dosavadních

nálezů

(Čtyřm ístná čísla uvedená před názvem lokality označují příslušný čtverec v sííové mapě Československa běžně užívané v entomologii.

Aegeritella superficialis Bal. et Wis. 1974: — u mravence Formica rufa L. : M o r a v i a — 7170 R adějov 11. IX . 1982, 7267 Charvátská N ová Ves 22. V II. 1984. — u m ravence F o r m ic a p o ly c te n a Forst. : Bohemia —6048 T ý řo v 16. V III. 1987. Moravia —6468 Lhota pod Kosařem 20.IV . 1985, 6171 Slezská Harta '12. V II. 1987, 7066 Popice 19. V III. 1987, 71171 Javorník nad Veliakou 20. IV . 1988, 5667 N ýzn erov 16. V II. 1988. S l o v a k i a — 7570 Smolenice 19. IV . 1987, 6984 Liptovský Hrádok 18. IX . 1987, 6875 Zubák 8. V. 1988. — u m ravence F o r m ic a p r a te n s is Retz. : M o r a v i a — 6068 Hrabišín 19. IX . 1978. — u m ravence F o r m ic a t r u n c o r u m Fabr. : Moravia —6069 N ová Ves u Rýmiařova 20. V.1979, 5769 R e jv íz 26. V II. 1982, 6968 N echvalín 18. IX . 1982. 166

B E Z D E C K A : A E G E R IT E L L A

'

'

f

^

^

1

^

j

/

l

.

3. A egeritella tuberculata na m ravenci Lasius umbratus (5459 Studenec, 12. V III. 1984). — 2a (X20), — 2b (X50), — 2c (X300).

167

ČESKÁ M YKO LO G IE 44 (3) 1990 12»

13* U* 1S* « _________ 45_________ 50_________ 55

16*

60

Í7 * 18* 19* 20* 2J* 22“ <5__________70_________ 75__________» _________ 85_________ *>_________ « ................................

19........^^====i=EEEE=î======--rï=Îï=E^-"^4^-^ ^ ^ m g 4, Mapka rozšíření Aegeritella superficialis B a l et Wis. v Československu.

Aegeritella tuberculata Bal. et Wis. 1982: — u m ravence Lasius distinguendus Em. : M o r a v i a — 7069 Bzenec 4. IV . 1978 S l o v a k i a - 7480 Březiny 27. IV . 1984, 8178 Stúrovo 26. V. 1984, 7198 K lokočov 18. V. 1985. — u m ravence Lasius rabaudi Bondr. : M o i r a v i a — 7267 Charvátská N ová Ves 22. V II. 1984 a 20. X . 1984. — u mravence Lasius umbratus N yl.: B o h e m i a - 5460 Dolní Olešnice 10. V III. !1984, 5459 Studenec 12. V III. 1984, 6048 T ý řo v 16. V III. 1987. V e všech uvedených případech platí leg. et coll. Bezděčka, m ravenci det. Bezdéčka, houby deit. Balazy. o*

*0

11* «5

u* SO

15* 55

16*

60

65

17*

70

18*

19* 75

*>

20*

_

_ 85

21° *>

22* W

5. M apka rozšíření A egeritella tuberculata Bíd. et Wis. v Československu. 168

B E Z D Ë C K A : A E G E R IT E L L A Diskuse

U vedené nálezy jsou prvním i doklady o výskytu dvou druhů epizootických hub rodu A eg eritella v Československu. Jako hostitelé A eg eritella tuberculata jsou poprvé vůbec uváděny druhy m ravenců Lasius distinguendus, L. rabaudi a L. um bratus. Vzhledem k areálu rozšíření, obdobnému způsobu života a typu hnízd lze předpokládat, že A. tuberculata bude nalezena i u dalších druhů mravenců podrodu Chthonolasius. D ále lze předpokládat, že oba druhy rodu A eg eritella jsou souvisle rozšířeny na území celého Československa, třebaže dosud u nikaly pozornosti odborníků. Poděkováni D ěku ji za rady a pomoc, kterou mi poskytl prof. dr. hab. J. W isniewski (K atedra ochrony lasu, Academ ia rolnicza, Poznaň) a za determ inaci hub, kterou provedl doc. dr. hab. S. Balazy (Laboratorium podstaw ow ych problem ow lesnictw a i drzew nictw a, Poznaň). Literatura B A L A Z Y S. et W IS N IE W S K I J. (1974) : A egeritella superficialis gen. et sp. nov., ep ifityczn y grzyb na m rowkach z rodzaju Form ica L. — Pozn. Tow . P rzyj. Nauk Prače Kom . Nauk Roln. Les. 38:3— 15. B A L A Z Y S. et W IS N IE W S K I J. (1982): A new species of epizootic fungus on ants, A egeritella tuberculata sp. nov. — Bull. Acad. Pol. Sei. 30:85— 88. F A S S A T IO V Á O. (1979) : Plísně a vláknité houby v technické m ikrobiologii. — Pp. 211, Praha. C H E R IX D. (1982) : N ote sur la présence d’A egeritella superficialis Bal. et Wis. sur des espèces du genre Form ica en Suisse. — Bull. Soc. Ent. Suisse 55:337— 339. W IS N IE W S K I J. (1977) : Occurrence o f fungus A egeritella superficialis Bal. et Wis. 1974 on Form ica lugubris Zett. in Italien Alps. — Bull. Soc. Ent. Ital. 109:83— 84. W IS N IE W S K I J. et B U S H IN G E R A. (1982) : A egeritella superficialis Bal. et Wis., ein epizootischer P ilz bei W aldam eisen in der Bundesrepublik Deutschland. — W aldhygiene 14:139— 140. W IS N IE W S K I J. et S O K O L O W S K I A. (1983) : N ow e stanowiska grzybow A egeritella superficialis Bal. et Wis. i Erynia myrmecophaga (Tur. et Wusst) Rem. et Henn. na mrowkach w Polsce — Pozn. Tow . P rzyj. Nauk Prac. Kom . Nauk Roln. Lesn. 47:137— 144. Adresa autora: P a vel Bezděčka, V ýzkum ný ústav lesního hospodářství a myslivosti, výzkumná stanice Uherské Hradiště, 686 02 Uherské Hradiště.

100

Soil micromycetes from Czechoslovakia — a list of isolated species with bibliography. IV. Půdní mikromycety Československa — seznam izolovaných druhů s bibliografií. IV. Alena Řepová A list of micromycetes (saprophytic, keratinophilic, rhizosphere, nematophagous, ovicidal, dermatophytes, and cellular slim e moulds) isolated from various Czechoslovak soils is presented. Records about species distribution in Czechoslovakia and bibliography are included fo r each m icrom ycete species. V práci je uveden seznam m ikrom ycetú (saprofytické, keratinofilní, rhizosfém í, nematofágní, ovicidní, dermatophyty, buněčné hlenky), které byly izolovány z různých půd Československa. U každého druhu jsou uve­ deny údaje o bibliografii a o rozšíření v Československu. Talaromyces flavus (K lócker) Stolk et Samson S: Bernát, Dubovská et Braunová (1984), Braunová (1981b) Talaromyces luteus (Sacc.) Stolk et Samson S: Bernát, Dubovská et Braunová (1984), Braunová (1981b) Talaromyces purpureus (M üller et Pacha-Ane) Stolk et Samson S: Bernát, Dubovská et Braunová (1984) Talaromyces trachyspermus (Schear) Stolk et Samson S: Bernát, Dubovská et Braunová (1984), Braunová (1981b) Talaromyces w ortm anii (K lócker) Benj. B: Černý (1985), S: Bernát, Dubovská et Braunová (1984), Braunová (1981b) Tetracoccosporium paxianum Szabó S: Bernát (1954), Bernát, Dubovská et Braunová (1984) Tham nidium elegans L in k ex Gray B: Dyr (1938, 1941), S: Bernât (1958, 1976b), Bernát, Dubovská et Braunová (1984) Tham nidium ve rticilla tu m van Tiegh. = Tham nidium elegans Link ex Gray S: Bernât (1976b) Thielavia basicola Zopf S: Bernát, Dubovská et Braunová (1984), Braunová (1981b) Thielavia terricola (Gilm an et Abbott) Emons S: V láčilíková (1978) Thum enella sp. M : Grunda et Sarman (1985) Thysanophora penicïllioides (Roum.) Kendrick B: Černý, Hršelová et Cudlín (1987), M : Grunda et Sarman (1985) Thysanophora sp. B: ftepová (1985) Tolypocladium geodes W. Gams B: Fassatiová (1978), ílep ová (1980, 1983, 1985) Tolypocladium in fla tu m W. Gams = Tolypocladium niveum (Rostrup) Bissett B: Fassatiová (1982a), ílep ová (1980) Tolypocladium niveum (Rostrup) Bissett B: ílep ová (1985) Torula convoluta Harz = A crem on iu m m u roru m (Corda) W. Gams S: V láčilíková (1978) Torula expansa Persoon et Fr. S: V láčilíková (1978) Torula gram inis Desm. ex Fr. M : Grunda et M arvanová (1982) Torula chartarum (Link) Corda S: V láčilíková (1978) Torula m onilioides Corda S: V láčilíková (1978) Torula pulveracea Corda S: V láčilíková (1978) 170

Ře

p o v á

:

so il

m ic r o m y c e t e s

from

Cz e

c h o s l o v a k ia

iv

Torula sp. B: Fassatiová (1964, 1966), Chvátalová (1986) Torula spp. B: Čatská (1963a), Catská, Macura et Vágnerová (1960), Kubíková (1963a, b, 1968) T rich ocla d iu m asperum Harz B: Černý (1985), Fassatiová (1982a), Řepová (1985), M : Grunda et Sarman (1985), S: Bernát, Dubovská et Braunová (1984) T rich ocla d iu m opacum (Corda) Hughes B: Černý (1985), Černý, H ršelová et Cudlín (1987), Fassatiová (1982a), ílepová (1985), M : Grunda et M arvanová (1982), S: Bernát, Dubovská et Braunová (1984) Trichoderm a album Preuss = Trichoderm a polysporum (Lin k ex Pers.) R ifa i S: Bernát, Dubovská et Braunová (1984), Braunová (1981a, b), V láčilíková (1978) T richoderm a aureoviride R ifai B: Holubová-Jechová et Jančařík (1980), ílep ová (1985) Trichoderm a glaucum A bbott = ? Trichoderm a virid e Pers. ex S. F. Gray M : Fassatiová (1969), S: Braunová (1981a, b), Ondrišová et Gašpieriková (1982) Trichoderm a ham atum (Bonord.) Bainier B: Černý (1985), Černý, H ršelová et Cudlín (1987), Chvátalová (1986), Krátká (1987), M : Grunda et Sarman (1985) Trichoderm a harzianum R ifai B: Černý (1985), Černý, H ršelová et Cudlín (1987), Holubová-Jechová et Jančařík (1980), Krátká (1987), Řepová (1980, 1985) T richoderm a koningii Oudem. B: Černý (1985), Holubová-Jechová et Jančařík (1980), Chvátalová (1986), Krátká (1987), Nietham m er (1933), ílep ová (1980, 1983, 1985), M : Fassatiová (1969), Grun­ da et Sarman (1985), S: Bernát (1954, 1958), Bernát, Dubovská et Braunová (1984), Braunová (1981a, b), Ondrišová et G ašpieriková (1982), Sim onovičová (1980), V lá ­ čilíková fl978) Trichoderm a lign oru m (Tode) Harz = Trichoderm a virid e Pers. ex. S. F. Gray B: Krátká (1987), Nietham m er (1933), M : Fassatiová (1969), S: Bernát (1954, 1958), Ondrišová et Gašpieriková (1982), Sim onovičová (1980), V láčilíková (1978) Trichoderm a longibrachiatum R ifai B: Holubová-Jechová et Jančařík (1980), G ryndler (1985), Chvátalová (1986), Ř e­ pová (1985) Trichoderm a p ilu life ru m W ebster et R ifai B: Černý, Hršelová et Cudlín (1987), Krátká (1986) T richoderm a polysporum (Lin k ex Pers.) R ifai B: Černý (1985), Černý, H ršelová et Cudlín (1987), Fassatiová (1978), Krátká (1987), Řepová (1985), M : Grunda et Sarman (1985) Trichoderm a pseudokoningii R ifai B : G ryndler (1985) Trichod erm a virid e Pers. ex S. F. Gray B: Černý (1985), Černý, Hršelová et Cudlín (1985), Fassatiová (1964, 1966, 1978), Holubová-Jechová et Jančařík (1980), Chvátalová (1986), Krátká (1987), Řepová (1980, 1983, 1985), M : Grunda et M arvanová (1982), Grunda et Sarman (1985), S: Bernát, Dubovská et Braunová (1984), Braunová (1981a, b) Trichoderm a sp. B: Krátká (1987) Trichoderm a spp. B: Čatská (1963a), Čatská, Macura et Vágnerová (1960), Catská et al. (1982), K u ­ bíková (1963a, 1968) Trichophyton a je llo i (Vanbr.) A j. S: Chmel et V láčilík ová (1975)j V olleková (1985) Trichophyton georgii Varsavsky et A je llo S: Chmel et V láčilík ová (1975) T richophyton m entagrophytes (Robin) Blanchard CS: Dvořák et al. (1965) Trich oph yton metagrophytes (Robin) Blanchard var. m oravicum Otčenášek ■= Trichophyton m entagrophytes (Robin) Blanchard M : Otčenášek (1963) T richophyton terrestre Durie et Frey B: Otčenášek et Dvořák (1964), M : Hejtm ánek (1963b), Hejtm ánek et Parolek (1962), H ejtm ánková-U hrová et Kunert (1964), Kunert (1965b, 1966), Otčenášek 171

ČESKA M YKO LO G IE 44 (3) 1990 (1963), Otčenášek et Dvořák (1964), Sim ordová et Hejtm ánek (1969, 1971), S: Chmel et al. (1967, 1972), Chmel et V láčilík ová (1975, 1977), Palenčárová (1977), H ejtm á­ nek (1963b), V láčilíková (1975), Steinerová et Buchvald (1967b), V ollek ová (1982, 1984, 1985), CS: Hejtm ánek (1963), D vořák et al. (1965), Kunert et Hejtm ánek (1964), Otčenášek, Dvořák et Kunert (1967) T richophyton vanbreuseghem ii Rioux, T arry et Tum iner S: Chmel et al. (1972), Chmel et V láčilík ová (1975, 1977), V olleková (1982) Trichophyton sp. S: V olleková (1985) T richophyton spp. B : Čatská (1963a) T richosporium populineum L. et F. M : Rozsypal (1934) T rich oth eciu m roseum Link B: Fassatiová (1964, 1966), S: Bernát, Dubovská et Braunová (1984) T rich oth eciu m sp. B : Chvátalová (1986) Trich oth eciu m spp. B: Čatská (1963a), Catská, Macura et V ágnerová (1960) Trichurus spiralis Hasselbring S: Bernát, Dubovská et Braunová (1984) Trichurus terrophilus S w ift et Povah S: Bernát (1958) T ritira ch iu m oryzae (Vincens) de Hoog B: Černý (1985) Truncatella truncata (Lev.) Steyaert S: Vláčilíková (1978) V locladium atrum Preuss B: Fassatiová (1978), Řepová (1985), M : Grunda et Sarman (1985) V locladium botrytis Preuss S: Bernát, Dubovská et Braunová (1984) Ulocladium chartarum (Preuss) Simmons B: Řepová (1983) V e rticilliu m alboatrum Reinke et Berth. S: Bernát, Dubovská et Braunová (1984), Braunová (1981a, b) V e rticilliu m candelabrum Bonord. = S esqu icilliu m candelabrum (Bonord.) W. Gams S: Bernát (1958) V e rticilliu m bulbilosum W. Gams et M alla B : Černý, Hršelová et Cudlín (1987) V e rtic illiu m catenulatum (Kam yschko ex Barron et Onions) W. Gams B: Řepová (1985) V e rticilliu m chlam ydosporium Goddard B: Fassatiová (1978), Ipserová (1982), Řepová (1985), Vinduška (1980) V e rtic illiu m cellulosae Daszewska S: Bernát (1954, 1958), V láčilíková (1978) V e rticilliu m cephalosporum W. Gams M : Lýsek et Vingrálková (1985) V e rtic illiu m cinnabarium (Čooke) Reinke et Berth. = V e rtic illiu m tenerum (Nees ex Pers.) Link S: Bernát (1954) V e rticilliu m falcatum (Petch) W. Gams B: Ipserová (1982), Vinduška (1979, 1980) V e rticilliu m fungicola (Preuss) Hassebr. B: Fassatiová (1982a), Řepová (1980, 1983, 1985) V e rticilliu m glaucum Bonord. S: Bernát (1954, 1958), Bernát, Dubovská et Braunová 1984) V e rticilliu m griseum (Petch) W. Gams B : Řepová (1980) V e rticilliu m lam ellicola (F. E. V. Smith) W. Gams B: Černý (1985) V e rticilliu m la teritiu m (Ehrenb. ex Link) Rabh. = V e rtic illiu m tenerum (Nees ex Pers.) Link S: Bernát (1958), Bernát, Dubovská et Braunová (1984)

172

REPO V A : SO IL MICROMYCETES FROM CZECH O SLO VAKIA IV V e rtic illiu m lecanii (Zim m .) Viégas B: Řepová (1980, 1985, 1983), M : Grunda et Sarman (1985), Lýsek et Vingrálková (1985) V e rtic illiu m m althousei W are = V e rtic illiu m fungicola (Preuss) Hassebr. B : Chvátalová (1986) V e rtic illiu m nigrescens Pethybr B: Fassatiová (1978) V e rtic illiu m psalliotae Treschow B: Černý (1985), Řepová (1985). V e rtic illiu m tenerum (Nees ex Pers.) Link B: Černý (1985), Krátká (1987), Řepová (1985) V erticilliu m . sp. B : Fassatiová (1964, 1966), Holubová-Jechová et Jančařík (1980) V e rtic illiu m spp. Catská, Macura et Vágnerová (1963), Catská et al. (1982) V olutella ciliata Alb. et Schw. ex Fr. B: Černý (1985), Fassatiová (1964, 1966), Řepová (1985), S: V láčilíková (1978) Wardomyces anomálus Brooks et Hansf. S: Bernát, Dubovská et Braunová (1984) Wardomyces pulvinatus (M archai) Dickinson S: Bernát, Dubovská et Braunová (1984) W esterdykella m ultispora (C ejp et M il’ko) Saito et Minoura S: Bernát, Dubovská et Braunová (1984) W esterdykella ornata Stolk S: Bernát, Dubovská et Braunová (1984) Z ygorhynchus exponens B urgelf S: Bernát (1976b), Bernát, Dubovská et Braunová (1984) Zygorhynchus griseo-cinereus Pišpek = Zygorhynchus m oelleri Vuill. B: Dyr (1941) Zygorhynchus heterogamus (Vuill.) Vuill. B : Fassatiová (1964, 1966), Holubová-Jechová et Jančařík (1980), Řepová (1985), M : Fassatiová (1969), S: Bernát (1976b, 1954, 1958), V láčilík ová (1978) Zygorhynchus macrocarpus Ling-You ng B: D yr (1939), M : Fassatiová (1969), S: Bernát (1976b) Zygorhynchus m o e lle ri Vuill. B : Fassatiová (1964, 1966), Dyr (1938, 1941), Holubová-Jechová et Jančařík (1980), G ryndler (1985), Řepová (1980, 1985), S: Bernát (1954, 1958, 1976b), Braunová (1981a, b), Bernát, Dubovská et Braunová (1984), Ondrišová et G ašpieriková (1982) Zygorhynchus v u ille m in ii Nam yslowski = Zygorhynchus m oelleri Vuill. B: Fassatiová (1964, 1966), Dyr (1939, 1941), M : Fassatiová (1969), S: Bernát (1976b) Zygorhynchus sp. B: C hvátalová (1986) Zygorhynchus spp. B: Catská, Macura et V ágnerová (1960), Kubíková (1963b, 1968)

References B A R R O N G. L. (1968) : The genera o f Hyphomycetes from soil. — 364 p., Baltimore. B E R N A T J. (1954): M ykoflóra lesných pôd. — Preslia, Praha, 26: 277— 284. B E R N Â T J. (1958) : M ikroflóra smrekových porastov. — A cta Fac. Rer. Natur. Univ. Comen. — Botanica, Bratislava, 2: 343— 353. B E R N Á T J. (1976a): Rozšírenie rodu Cunninghamella Matruchot. — A cta Fac. Rer. Natur. Univ. Comen. — M icrobiología, Bratislava, 4: 153— 160. B E R N Á T J. (1976b) : The Mucorales in the soil of spruce forest. — A cta Fac. Rer. Natur. Univ. Comen. — M icrobiologia, Bratislava, 5: 1— 12. B E R N Á T J., D U B O V S K Á A. et B R A U N O V Á O. (1984) : Microm ycetes in agricultural soils o f Slovakia. — A cta Fac. Rer. Natur. Univ. Comen. — M icrobiologia, Bra­ tislava, 13: 3— 21. B IS S E TT J. (1983) : Notes on Tolypocladium and related genera. — Can. J. Bot., Ottawa, 61: 1311— 1329. BO O TH C. (1971): The genus Fusarium. — 237 p., Kew . B R A U N O V Á O. (1981a): M ikrom ycety v pódach experim entálnych báz I. Druhové 173

Č e s k á m y k o l o g i e 44 (3) 1990 zloženie a častost výskytu. — Ved. Pr. Výsk. Úst. Podoznal. Výž. Rastl., Bratisla­ va, 10: 195— 205. B R A U N O V Á O. (1981b): M ikrom ycety v polnohospodárskych pódach. — 110 p., ms., (Kand. disert. pr., depon. in: K atedra m ikrobiologie P F K U Bratislava). B R O W N A. H. S. et S M IT H G. (1957): The genus Paecilom yces B ainier and its perfect state Byssochlamys Westling. — Trans. Brit. M ycol. Soc., W orcester, 40: 17— 89. B U C H V A L D J., S T E IN E R O V Ä E. et H R A S K O J. (1966): Neue Aspekten auf Vor­ kommen keratinophiler P ilze in verschiedenen Erdbodensubstraten. — In: III. Symposium dermatologicum internationale, Bratislava, Abstracta, 12. C A R M IC H A E L J. W. (1962): Chrysosporium and some other aleuriosporic hyphomycetes. — Can. J. Bot., Otawa, 40: 1137— 1181. CO LE G. T. et K E N D R IC K B. (1981): B iology of conidial fungi. Vol. 2. — 660 p. N ew Y ork etc. Č A T S K Á V. (1963a): Význam kořenových výměšků pro osídlování kořenů pšenice houbami. — 264 p., ms. (Kand. disert. pr., depon. in: Knihovna M BÚ ČSAV, Praha). Č A T S K Á V. (1963b): Colonization of wheat roots by fungi in relation to root excre­ tion. — In : Macura J. et Vančura V. (red.), Plant M icrobes Relationship, p. 60— 68. Č A T S K Á V. et M A C U R A J. (1963): Význam kořenových výměšků pro osídlování kořenů pšenice houbami. — Rostl. Výroba, Praha, 9: 692— 969. Č A T S K Á V., M A C U R A J. et V Á G N E R O V Á K. (1960): Rhizosphere m icroflora of wheat III. Fungal flora o f w heat rhizosphere. — Folia M icrobiol., Praha, 5: 320— 330. Č A T S K Á V. et al. (1982): Rhizosphere micro-organisms in relation to apple replant problem. — PI. a Soil., The Hague, 69: 187— 197. Č E R N Ý M. (1985): Ukazatelé funkce organismů při rekultivaci m rtvých substrátů — půdní mikromycety. — 33 p., ms. (Závěrečná zpráva DÚ S P Z V VI-3-1/05, depon. in: Ü K E Č S A V Most). Č E R N Ý M., H R Š E L O V Á H. et C U D L lN P. (1987): M ikrom ycety v m ykorhizosféře smrku ztepilého. — In : Ekologie m ykorrhiz a m ykorhizních hub. Im ise a mykorrhiza, Spindlerův M lýn 1987, p: 50— 57. C H M E L L. et al. (1967): Die R olle der Naturfaktoren bei Entstehung der N atur­ herde der Dermatomykosen. — Mykosen, Berlin, 10: 263— 270. C H M E L L. et al. (1972): The influence of some ecological factors on keratinophilie fungi in the soil. — Sabouraudia, London, 10: 26— 34. C H M E L L. et V L Á Č IL ÍK O V Á A. (1975): The ecology o f keratinophilie fungi at differen t depths o f soil. — Sabouraudia, London, 13: 185— 191. C H M E L L. et V L Á Č IL ÍK O V Á A. (1977): K eratin ofiln é huby v niektorých pödnych typoch a faktory ovplyvňujúce ich zastúpenie. — Biológia, Bratislava, 32: 53— 59. DOMSCH K. H., G A M S W. et A N D E R S O N T.-H. (1980): Compendium o f Soil Fungi. Vol. 1. — 860 p., London etc. D V O R A K J. et al. (1959): Pokusy o izolaci deratofytů z půdy. — Čs. Epidem., Praha, 8: 259— 262. D V O Ř Á K J. et al. (1965): Contribution to mycoses o f man on the theory of E. N. Pavlovskiy. — In : Rosický B. et H eyberger K. (red.), Theoretical questions of natural foci of diseases, p. 489— 495, Praha. D V O Ř Á K J. et O T Č E N Á Š E K M. (1969): M ycological Diagnosis o f A nim al Dermatophytoses. — 213 p., Praha. D Y R J. (1938): Vertikální rozšíření plísní v lesních půdách. — Preslia, Praha, 16— 17: 29— 49. D Y R J. (1939): Specifita plísní podle substrátů. — Příroda, Brno, 4: 159— 165. D Y R J. (1941): Zygom yzeten in W aldboden der Böhmischen Länder. — Stud. Bot, Čech., Praha, 4: 73— 168. E L L IS M. B. (1971): Dematiaceous Hyphomycetes. — 608 p., K ew . E L L IS M. B. (1976): M ore Dematiaceous Hyphomycetes. — 505 p., K ew . F A S S A T IO V Á O. (1964): Půdní m ikrom ycety vrchu Doutnáče v Českém krasu (Ekologicko-systematická studie). — 89 p., ms. (Kand. disert. pr., depon. in: Knihovna katedry botaniky Př. f. U K Praha). F A S S A T IO V Á O. (1965): Druhová variabilita Penicillium albidum Sopp emend. Fassatiová a jeho tvorba konidií. — Čes. Mykol., Praha, 19: 104— 110. F A S S A T IO V Á O. (1966): Bodenm ikrom yzeten am Hügel Doutnáč im Böhmischen Karst. — Preslia, Praha, 38: 1— 14.

174

ř e po v á

:

s o il

m ic r o m y c e t e s

from

Cz e

c h o sl o v a k ia

iv

F A S S A T IO V Á O. (1969): Bodenm ikrom yzeten im G ebirge Ždánický les (Steinitzer W ald) und in der Steppe bei Pouzdřany (Pausram). — Ces. Mykol., Praha, 23: 243— 252. F A S S A T IO V Á O. (1978): Soil m icromycetes in abandoned fields in Bohemia Karst. — Ces. Mykol., Praha, 32: 226— 234. F A S S A T IO V Á O. (1982a): N ew or rare records of some Deuteromycetes and Ascomycetes from Czechoslovakia. — Ces. Mykol., Praha, 36: 100— 108. F A S S A T IO V Á O. (1982b): Species o f the genus Acrem onium L in k ex Fr. in Cze­ choslovakia (Hyphom ycetes). — N ovit. Bot. Univ. Carol., Praha, 1: 7— 13. F A S S A T IO V Á O. et L Ý S E K H. (1982): O vicidal fungi in soil ecological system. — A cta Univ. Carol. — Biologica, Praha, 9: 297— 334. G A M S W. (1971): Tolypocladium , eine Hyphom yzetengattung m it geschwollenen Phialiden. — Persoonia, Leiden, 6: 185— 191. G A M S W. (1971): Cephalosporium -artige Schim m elpilze (Hyphomycetes). •— 251 p., Stuttgart. G E R L A C H W. et N IR E N B E R G H. (1982): The genus Fusarium — a pictoral atlas. — 406 p., Berlin. G R U N D A B. et M A R V A N O V Á L. (1982): M icrom ycetes in soil o f a floodplain forest., Scripta Fac. Sei. Univ. Purk. Brun., Brno, 12: 359— 370. G R U N D A B. et S A R M A N J. (1985): Dekompoziční procesy a struktura půdní mikroflory pod smrkovou monokulturou. — 64 p., ms. (Závěrečná zpráva DÜ S P Z V VI-2-3/08b — projekt Rájec, depon. in: Knihovna V SZ Brno). G R Y N D L E R M. (1985): Půdní m ikrom ycety Liblického luhu u Poděbrad. — 67 p., ms. (dipl. pr., depon. in: K nihovna katedry botaniky Př. f. U K Praha). H E J T M Á N E K M. (1957): Saprofytická stádia derm atofytů v přírodě. — Biológia, Bratislava, 12: 928— 938 H E J T M Á N E K M. (1958a): D erm atofyta v půdě Hrubého Jeseníku. — Přírod. Sborn. Ostrav. K raje, Ostrava, 19: 1— 6. H E J T M Á N E K M. (1958b): P říspěvky k epidem iologii dermatomykos. II. Derm atofyt M icrosporum gypseum v půdě na M oravě. — A cta Univ. Palack. Olomuc., Oloumouc, 14: 39— 45. H E J T M Á N E K M. (1958c): Význam saproparasitismu derm atofytů pro epidem iologii mykos. — Scripta Medíca, Brno, 31: 145— 146. H E J T M Á N E K M. (1962a): P rvn í izolace Microsporum cookei A je llo 1959 na území CSSR. — Cs. Epidem., Praha, 11: 127— 130. H E J T M A N E K M. (1962b): Neue Derm atophytenart für Tschechoslowakei. — Scripta Medica, Brno, 35: 72. H E J T M Á N E K M. (1963): The biology o f geophilic dermatophytes. — Folia M icro­ biol., Praha, 8: 187, 188. H E J T M Á N E K M. (1963b): Trichophyton terrestre Durie et Frey — izolace konidiového a perfektního stádia. — Ces. Mykol., Praha, 17: 195— 199. H E J T M Á N E K M. (1966): Patogenní plísně ve vzduchu, vodě a půdě. — In : Sborník konference „H ygien a v o d y “ , Olomouc 16.— 17. 9. 1965, 110 p., Brno. H E J T M Á N E K M. et K U N E R T J. (1965): A dw arf form o f Keratinom yces ajelloi. — Sabouraudia, London, 4: 3— 5. H E J T M Á N E K M. et P A R O L E K M. (1962): Izolace derm atofytů z půdy a vody. — Cs. Epidem., Praha, 11: 276:278. H E J T M Á N K O V Á -U H R O V Á N. et H A N E L O V Á A . (1962): Uber die Destruktion der Dermatophyten im Boden. — Mykosen, Berlin, 5: 91— 97. H E J T M Á N K O V Á -U H R O V Á N. et K U N E R T J. (1964): Untersuchungen zur Frage der biologischen Regulation des Wachstums und der Verbreitung der geophilen Dermatophyten im Erdboden. — M ycopathologia, The Hague, 23: 256— 262. H O L U B O V Á -J E C H O V Á V. et J A N Č A Ř ÍK V. (1980): M ykoflóra rašeliny a rašelinných substrátů. — Lesnictví, Praha, 53: 1085— 1104. IP S E R O V Á E. (1982): N em atofágní houby a jejich výzkum u háďátka řepného. — 38 p., ms. (Závěr. pr. postgraduál, studia, depon. in: Knihovna katedry botaniky Př. f. U K Praha). JE Č N Ý V. (1982): P rvn í kultivační záchyt buněčných m yxom ycet v ČSSR. — Sborn. Muz. ser. nátur., Most, 4/1982: 7— 20. JE Č N Ý V. (1983a): Pokus o zhodnocení výskytu buněčných hlenek v procesu re ­ kultivace devastovaných půd v SUR. — 9 p., ms. (dílčí etapová zpráva S P Z V VI-3-1/05, depon. in: Ü K E Č S A V Most).

175

ČESKA M YKO LO G IE 44 (3) 1990 JE C N Y V. (1983b): Experience w ith isolation and cultivation o f cellular slime moulds. — Ces. Mykol., Praha, 37: 127. JE Č N Ý V. (1984): Výskyt m ycetozoí v substrátech z fytotoxických podloží vyb ra­ ných výsypek S H P a jeho srovnání s výskytem v zemědělských a lesních půdách. — 16 p., ms. (Zpráva cílového úkolu S PZ V , depon. in: Ü K E Č S A V Most). JE Č N Ý V. (1985): M ycetozoa a jejich výskyt v půdních substrátech výsypek a j i ­ ných geosystémů krajiny. — 10 p., ms. (Závěrečná zpráva tématu k D Ú S PZV , depon. in: Ú K E Č S A V Most). JE Č N Ý V. (1987a): Buněčné hlenky řádu Dictyosteliales u nás. — M ykol. Listy, Praha, 28: 4— 6. JE Č N Ý V. (1987b): Výskyt buněčných m ycetozoí v některých typech půdních sub­ strátů v Severočeské hnědouhelné pánvi. — Sborn. Okres. Muz. Möst 6/1984: 5— 7. K R Á T K Á H. (1987): M ykoflóra povrchu kořenů pšenice, ječm ene a jílku v polních podmínkách. — 77 p., ms. (dipl. pr. depon. in: K nihovna katedry botaniky Př. f. U K Praha). K fU V A N E C K., J A N E Č K O V Á V. et O T Č E N Á Š E K M. (1976): Arthroderm a melis spec. nov. — a new derm atophyte species isolated from badger burrows in Cze­ choslovakia. — Ces. Mykol., Praha, 30: 91— 99. K U B ÍK O V Á J. (1963a): The surface m ycoflora of ash roots. — Trans. Brit. Mycol. Soc., Worcester, 46: 107— 114. K U B lK O V Á J. (1963b): Dominantní výskyt houby Cylindrocarpon radicicola Wr. na povrchu kořenů rostlin. — Rostl. Výroba, Praha, 9: 706— 710. K U B lK O V Á J. (1965): M ycoflora synusias on the roots of w oody plants. — Rozp. Cs. Akad. Věd, cl. math.-natur., Praha, 75: 1— 53. K U B ÍK O V Á J. (1968): Fusarium oxysporum (Schlecht.) Sny. et Hans. — a dominant fungus species on the root-surface of w oody plant seedlings. — PL a. Soil., The Hague, 28: 306— 312. K U N E R T J. (1965a): N ové keratinofilní houby v ČSSR. — Ces. Mykol., Praha, 19: 226— 229. K U N E R T J. (1965b): Plošné rozmístění derm atofytů na přirozeném stanovišti. — Cs. Epidem., Praha, 14: 209— 214. K U N E R T J. (1966): Sezónní změny výskytu derm atofytů na přirozeném stanovišti. — Čs. Epidem., Praha, 15: 94— 101. K U N E R T J. et H E J T M Á N E K M. (1964): Izolace nového derm atofyta rodu K e ra tinomyces Vanbreuseghem 1952. — Cs. Epidem., Praha, 13: 293— 297. L U N D Q V IS T N. (1972): N ordic Sordariaceae s. lat. — Symb. Bot. Uppsal., Uppsala, 20: 1— 374. L Ý S E K H. (1963): E ffect of certain soil organisms on the eggs of parasitic round­ worm. — Nature, London, 199: 925. L Ý S E K H. (1969): R o l’ rozličných počvennych m ikroorganizm ov v ro zvitiji ja jiček geogelm intov v počve i v sochraneniji ich žirnesposobnosti. — A cta Univ. Palack. Olomuc., Olomouc, 52: 87— 91. L Ý S E K H. et V IN G R Á L K O V Á J. (1985): Correlation between auto-dehelminthizing ability of the soil and occurrence of geohelmints eggs. — A cta Univ. Palack. Olomuc., Fac. Med., Olomouc, 111: 57— 64. M IL ’K O A . A . (1974): O predelitel’ m ukoral’nych gribov. — 302 p., K ije v . N IE T H A M M E R A. (1933): Studien über die P ilzflo ra Böhmischer Böden. — Arch. Mikrobiol., Praha, 4: 78— 92. N O V O T N Á J. (1987): M ikroskopické houby na cystách hádátka bram borového (G lobodera rostochiensis W oll.). — 122 p., ms. (dipl. pr. depon. in: K nihovna katedry botaniky Př. f. U K Praha). N O V O T N Á J. et F A S S A T IO V Á O. (1988): T ři druhy rodu P en icilliu m L in k izolova ­ né z cyst Globodera rostochiensis W oll v Československu. — Ces. Mykol., Praha, 42: 90— 96. O N D R IŠ O V Á M. et G A Š P IE R IK O V Á M. (1982): C ellu lolytic m icroflora in some agricultural soils. — A cta Fac. Rer. Natur. Univ. Comen. — M icrobiologia, B ra­ tislava, 10: 41— 49. O N IO N S A. H. G., A L L S O P P D. et E G G IN S H. O. W. (1981): Sm ith’s Introduction to Industrial M ycology. 7th edition. — 398 p., London, van O O RSCH O T C. A . N. (1980): A revision of Chrysosporium and allied genera. — Studies in M ycology, Baarn, 20: 89 p. O TČ E N Á Š E K M. (1963): D erm atofyty a jejich extrahumánní rezervoáry ve volné

176

Ř E P O V Á : SOIL MICROMYCETES FROM CZECH O SLO VAKIA TV přírodě z hlediska ohniskovosti nákaz. — 155 p., ms. (Kand. disert. pr., depon. in: knihovna JčBC Č S A V C. Budějovice). O T Č E N Á Š E K M. et D V O Ř Á K J. (1964): The isolation o f Chrysosporium keratinophilum (Frey) Carm ichael 1962 and similar fungi from Czechoslovakian soil. — M ycopathologia, The Hague, 23: 121— 124. O T Č E N Á Š E K M. et D V O Ř Á K J. (1973): Pictoral D ictionary of M edical M ycology. — 229 p., Praha. O T Č E N Á Š E K M., D V O Ř Á K J. et K U N E R T J. (1967): Geographic distribution of the geoohilic dermatophytes in the soil. — Mycopathologia, The Hague, 31: 151— 162. O T Č E N Á Š E K M. et H U M P O L ÍC K O V Á M. (1979): K frekvenci výskytu derm ato­ fytů tzv. Microsporum gypseum komplexu v zahradních půdách a k experim en­ tální patogenitě těchto agens. — Cs. Epidem., Praha, 28: 332— 337. P A L E N Č Á R O V Á E. (1977): Prispevok k poznaniu geograficko-vertikálneho rozšírenia keratinofilých húb v pode podhorskej a horskej oblasti. — Biológia, B ra­ tislava, 32: 61— 67. P IT T J. I. (1979): The genus Penicillium and its teleomorphic states Eupenicillium and Talarom yces. — 634 p., London etc. R A M ÍR E Z C. (1982): Manual and atlas of the Penicillia. — 874 p., Am sterdam etc. R A P E R K. B. et F E N N E L L D. I. (1965): The genus Aspergillus. — 686 p., Baltimore. R A P E R K. B. et T H O M C. (1949): A manual of the Penicillia. — 875 p., Baltimore. R O Z S Y P A L J. (1934): Houby na háďátku řepném Heterodera Schachtii Schmidt v moravských půdách. — Věstn. Cs. Akad. Žeměd., Praha, 10: 413— 422. Ř E P O V Á A. (1980): Půdní m ikrom ycety vybraných lesních porostů v okolí Jevan a jejich ovlivn ěn í aplikací herbicidů. — 60 p., ms. (dipl. pr., depon. in: K n ih ovn a katedry botaniky Př. f. U K Praha). Ř E P O V Á a . (1983): Soil micromycetes of forest reserve „Voděradské bučiny“ in Central Bohemia. — Ces. Mykol., Praha, 37: 19— 34. Ř E P O V Á a . (1984): N ew records o f soil microfungi from Czechoslovakia. — Ces. Mykol., Praha, 38: 240— 242. R E P O V Á A. £1985): Půdní mikroskopické houby a jejich ovlivn ěn í herbicidy. — 130 p., ms. (Kand. disert. pr., depon. -in: Knihovna katedry botaniky Př. f. U K Praha). S T A L P E R S J. A. (1984): A revision of the genus Sporotrichum. — Studies in Myco­ logy, Baarn, 24: 1— 105. S T E IN E R O V Á E. et B U C H V A L D J. (1967a): P rv ý dokaž výskytu Ctenomyces serratus v pódnych vzorkách v CSSR. — Cs. Dermatol., Praha, 42: 14— 15. S T E IN E R O V Á E. et B U C H V A L D J. (1967b): Bewertung der B oden -M ykoflora der südwestlichen Slow akei in deren Beziehung zu den qualitativen Eigenschaften des Bodens. — Mykosen, Berlin, 10: 475— 478. Š A F R Á N E K J. et V L Č K O V Á H. (1980): Fungi on the horse been (Faba vulgaris M oench) roots in Czechoslovakia. — In: Sebesta J. [red.], Proceedings of V U Ith Czechoslovak Plant Protection Conference, Prague 1980, p. 253. S IM O N O V IČ O V Á A. (1980): Mikroskopické huby vo vybraných pódach Slovenska. — B iológia, Bratislava, 35: 213— 220. S lM O R D O V Á M. et H E J T M Á N E K M. (1969): Výskyt derm atofytů v půdě a vodách aglom erace G ottwaldov. — Cs. Hyg., Praha, 14: 89— 96. S lM O R D O V Á M. et H E J T M Á N E K M. (1971): B eitrag zum Vorkom m en von derm a­ tophyten und keratinophilen Pilzen im Boden. — A cta Univ. Palack. Olomuc., Olomouc, 59: 5— 16. V A N O V Á M. (1968): Contribution to the taxonom y of the genus A bsidia (M ucora­ les). — Absidia macrospora spec. nov. — Ces. Mykol., Praha, 22: 296— 300. V Á Ň O V Á M. (1971): Contribution to the taxonom y of the genus Absidia (M uco­ rales). IIIÓ Absidia fassatiae spec. nov. — Ces. Mykol., Praha, 25: 173— 176. V Á Ň O V Á M. (1980): Rod Absidia van Tiegh. (Mucorales) v Československu. — Ces. Mykol., Praha, 34: 113— 122. V Á Ň O V Á M. (1983) Rod Absidia van Tiegh. (Mucorales) v Československu II. — Ces. Mykol., Praha, 37: 151— 171. V Á Ň O V Á M. (1985): Rod Absidia van Tiegh. (Mucorales) v Československu III. — Ces. Mykol., Praha, 39: 85— 96. V A N Č U R A V., et Č A T S K Á V. (1979): Biologické aspekty únavy půdy. — Rostl. V ý ­ roba, Praha, 25: 1191— 1201. V IN D U Š K A L. (1979): Houby na cystách Heterodera schachtii. — Ces. Mykol., P ra ­ ha, 33: 170— 175.

177

ČESKA M YKO LO G IE 44 (3) 1990 V IN D U Š K A L. (1980): Parazitické houby v boji proti háďátku řepnému. — In: Proceedings of V lIIth Czechoslovak Plant Protection Conference, Prague 1980, p. 313— 314. V L Á Č IL ÍK O V Á A. (1978): M icrom ycetes in some forest soils of Slovakia. — A c t* Fac. Rer. Natur. Univ. Comen. — M icrobiologia, Bratislava, 6: 109— 123. V O L L E K O V Á A. (1982): P rv á izolácia M icrosporum racemosum Borrelli 1965 v Čes­ koslovensku. — B iológia, Bratislava, 37: 715— 723. V O L L E K O V Á A. (1983): M icrosporum persicolor — prvá izolácia z pódnych vzoriek v CSSR. — B iológia, Bratislava, 38: 653— 664. V O L L E K O V Á A . (1984): M icrosporum persicolor a iné keratinofilné huby v póde a v nore hlodavcov. — Biológia, Bratislava, 39: 899— 904. V O L L E K O V Á A. (1985): K eratin ofiln é huby v norách hlodavcov a v ich okolí. — Ces. Mykol., Praha, 39: 97— 105. de V RIES G. A. (1952): Contribution to the knowledge of the genus Cladosporium Link ex Fries. — 121 p., Baarn. Z Y C H A H., S IE P M A N N R. et L IN N E M A N N G. (1969): Mucorales. — 353 p., Hann. Mtinden. Address o f the author: R N D r. A len a ílepová, CSc., Ustav půdní biologie ČSAV, Na sádkách 7, 370 05 České Budějovice.

178

K osmdesátinám prof. RNDr. et PhMr. Vladimíra Rypáčka, DrSc., člena korespondenta ČSAV 80.

nniversarium prof. R ND r. et PhM r. Vladim ír Rypáček, DrSc., ad salutem!

mm

V la d im ír Tichý

■pr h

'

|P ■

.■

í. J h ^ Ě Ě f

S ^Ě Ě m m ^

W ĚM

fS f

1X

É fe ^ v ’ ■? ,. -

i

%

i

P

flB fflh

wmBĚ ^ĚSmwht J K ‘ /

#f^^ainr— :,S^1 1JJl

\éÉň) Jb j K

i

H | :' J H L

.

.■'.

JĚĚĚmi ¿ i r

'i ^ *••»J'**, '

JH

■:■ . '■' ' .

■'■■ ■'.

.. ,'■ .

.'

■..., ■ ' '

:

■ . '..

Dne 10. října 1990 se v plné svěžesti dožívá osmdesáti let univerzitní profe­ sor R N D r. et PhM r. V la d im ír R y p á č e k , DrSc., člen korespondent Č SAV . Časopis Česká m ykologie věn oval v uplynulých létech (1960, 1970, 1975 a 1980) 179

Č e s k á m y k o l o g i e 44 (3) 1990

k ju bilantovým narozeninám články o jeho životě a práci, na které tato stať časově i věcně navazuje. P rofesor Rypáček, rodák z Okrouhlé Radouně v jižních Cechách, m aturoval na gym náziu v Jindřichově Hradci a vysokoškolská studia vykon al na K a rlo vě univerzitě. Jeho učitelé byli především profesoři K. Domin, B. Něm ec a F. A . Novák, u nichž také v roce 1934 vykonal rigorózní zkoušku z botaniky soustav­ né a fy zio lo gie rostlin. Ještě v tém že roce nastoupil jako asistent na Botanic­ kém ústavu U n iversity K a rlo vy, ale na základě 10%ní restrinkce státních za­ městnanců, kterou vláda vyhlásila, byl jako nejm ladší pracovník ústavu pro­ puštěn. Naštěstí hned v následujícím roce dostal místo na Ú stavu fy zio lo gie rostlin brněnské u n iverzity u profesora V ladim íra U leh ly, po jeh ož předčasném skonu v roce 1947 byl pověřen vedením tohoto institutu. Jeho vědeckou práci říd il v dosavadních směrech, k nim ž však záhy p řip o jil směr nový, totiž stu­ dium biologie dřevokazných hub. Pro práci v tom to výzkum ném zaměřeni byla pak při katedře fy zio lo gie a anatomie rostlin zřízena v roce 1956 vědecko­ výzkum ná laboratoř, jejím ž vedoucím se p rofesor Rypáček stal. Řešil zde se svým i spolupracovníky otázky fyziologie hub, otázky enzym atického rozkladu dřeva jim i způsobeného, studoval změny ultrastruktury a chemické skladby dřeva, k nimž při rozkladu docházelo. Zvláštní pozornost věn oval při tom vzn i­ ku látek humusových a jejich biologické aktivitě, stejně jako a k tivitě nativních rostlinných stimulátorů. Volbou tohoto vědeckého zaměření laboratoře a dosaženými výsledky před­ stihl profesor Rypáček nejméně o dvě desítiletí svou dobu: dnes by byly tyto práce jako progresivní biotechnologie akceptovány, podporován y a dotovány — kdyby ovšem zmíněná laboratoř, která je prováděla, nebyla m ezitím ne­ uváženým adm inistrativním rozhodnutím školy zrušena.

i

Po ukončení svého vědeckopedagogického působení na přírodovědecké fa ­ kultě U JE P pokračoval profesor Rypáček ve své vědecké práci na pracovišti Botaniokého ústavu Č S A V v Brně. Pokud n ebyly práce z oblasti m ykologie z tohoto období uvedeny v bibliografii profesora Rypáčka uveřejněné v článku profesora Laštů vky z roku 1980 (Z. Laštůvka: Česká M yk olo gie 34: 222 — 223, 1980), uvádím e je v závěru této stati. Jde o práce za b ýva jící se růstovou dy­ namikou hub, jejich substrátovou specificitou, agresivitou a rezistencí dřeva studovaných pomocí kalusových kultur, dále dynam ikou rozkladu dřeva a zm ě­ nami jeho spalných tepel během tohoto rozkladu. Stranou pozornosti nezůstá­ va jí ani otázky konzervace dřeva a konečně vznik hum usových látek při roz­ kladu dřeva houbami. T y to práce, spolu s oněmi, které byly pu blikovány již d říve i činnost organizačni a pedagogická, představují rozsáhlé dílo, které l^ lo oceněno přijetím profesora Rypáčka do řady vědeckých společností a udělením četných vyzn a­ menání a medailí, z nichž některé na tomto místě uvádím e: Členství v mezinárodních a zahraničních společnostech a čestná členství: In ter­ national Academ y of W ood Science (Zvolen 1972), International Peat Society (Z v o ­ len 1970) a čestný člen jejíh o rašelinářského komitétu v ČSSR (1979), Polskie Tow arzystw o Botaniczne (čestný člen od roku 1968), Cs. botanická společnost při Č S A V (čestný člen od roku 1978) a čestný předseda je jí fyziologické sekce (od roku 1987), Slovenská botanická společnost (čestný člen od roku 1980), Cs. m ykologická společ­ nost (čestný člen od roku 1981), Cs. vědecká společnost pro m ykologii při Č S A V (čestný člen od roku 1982) a je jí čestný předseda (od roku 1986). Profesoru Rypáčkovi byla udělena další ocenění, z nichž krom ě řady pamětních medailí vyjím ám e: Státní cena Klem enta Gottwalda, Vyznam enání „Z a obětavou práci pro socialismus“ , Zlatá čestná plaketa Řehoře M endela Č S A V za zásluhy 180

T IC H Ý : C LE N KORESP. V L A D IM ÍR R Y P Á Č E K v biologických vědách, Zlatá čestná plaketa S A V za zásluhy v biologických védách, Zlatá čestná plaketa J. E. Purkyně Č S A V za zásluhy o rozvoj v biologických vědách, Zlatá m edaile Vysoké školy zem ědělské v Brně za zásluhy o rozvoj zemědělské vědy, Zlatá m edaile Cs. akademie zemědělských věd za zásluhy o rozvoj vědy a výzkumu, Zlatá čestná plaketa Č S A V „Z a zásluhy o vědu a lid stvo“ , Zlatý diplom Vysoké školy zemědělské v Brně „Z a zásluhy o zemědělskou vědu a vzdělání“ . Dále mu byla udělena čestná uznání „Z a záslužnou spolupráci při rozvoji a činnosti St. drevárskeho výskumného ústavu v B ratislavě“ , „Z a dlouholetou aktivní spolupráci a pomoc při plnění úkolů Vysoké školy lesnické a drevárské ve Zvolenu“ a „Z a zá­ sluhy o rozvoj čs. rašelinářství“ .

Přes všechny tyto pocty zůstal profesor Rypáček prostým člověkem s přá­ telským úsměvem pro každého spolupracovníka i studenta. To bylo vždy zvlášť patrné na exkurzích a pracích v terénu, jak o tom mnohem povolaněji píše profesor Zdeněk Laštůvka, DrSc. v citovaném článku k jubilantovým sedmdesátinám v České m ykologii. K tom u bych však rád dodal, že to nebyly vždy jen citové reminiscence a nostalgie vzpom ínek, co vedlo profesora R y ­ páčka do lesů, luk a k řekám naší přírody. On — podobně jako profesor V la ­ dim ír Ú lehla — vycházel ve své práci v ž d y z pohledu na přírodu a je jí pro­ blémy, analyzoval je na místě nebo v laboratoři pod mikroskopem i jin ým i vědeckým i m etodami na různých úrovních biologických systémů; poté však z laboratoře opět vycházel, aby se — obohacen novým i experim entálním i po­ znatky — znovu na přírodu či krajinu z nového hlediska podíval a lépe jí po­ rozuměl. Takto konečně dospíval ve svém oboru k ekologickému pohledu na svět kolem nás a této m etodě učil i své žáky a spolupracovníky. A nejen to. Je odborníkem nejen tam, kde se biomasa — dřevo — tvo ří a roste a tam, kde tato hmota vlive m hub podléhá zkáze a poskytuje půdě humus, ale i tam, kde je dřevo člověkem zpracováváno, ted y v e výrobn í praxi. Přihlížejíce k účasti hub se tak znovu dostávám e k biotechnologii dřeva jako jednoho ze směrů zájmu profesora Rypáčka a vid ím e jeh o aktuálnost a potřebu řešení. A my, jeho spolupracovníci a žáci, mu přejem e, aby mohl k tomuto řešení svou vědeckou prací, svým i znalostmi, zkušenostmi a podněty i nadále v po­ hodě a dlouhá léta úspěšně přispívat. Seznam

prací

profesora

Vladimíra

Rypáčka

z oboru biologie dřevokazných hub, výzkum u jejich přirozených substrátů, tvorby humusu a jeho biologické aktivity od roku 1978. Some aspects of the substráte specificity o f wood-destroying fungi. — Ces. Mykol. 32: 103— 104, 1978 (spolu s J. Hřibem ). Rozklad dřeva houbami. — Sborník referátů z konference „Konzervace památko­ vých předmětů ze d řeva “ . V S C H T Praha, str. 25— 39, 1979. Growth dynamics of hyphae o f Fomitopsis pinicola. — Ces. Mykol. 34: 183— 187, 1980 (spolu s J. Novákem ). A simple callus test to derem ine the aggresiveness of wood-destroying fungi. — Eur. J. Forest Path. 11: 270— 274, 1981 (spolu s J. Hřibem). Spalné teplo dřeva v průběhu bílé a hnědé hniloby. — Drevársky Výskům 26: 1-—21, 1981 (spolu s J. Coufalíkovou). V ývoj a perspektivy československé m ykologie. — Sborník hlavních referátů V II. celostátní m ykologické konference. České Budějovice, str. 5— 13, 1982. In vitro testing fo r the resistance o f conifers to the fungus Phaeolus schweinitzii (Fr.) Pat. on callus culture. — Eur. J. Forest Path. 13: 86—91, 1983 (spolu s J. Hřibem). Relation between combustion heat and chemical wood composition during white and brown rot. — Wood Sci. Technol. 20: 137— 144, 1986 (spolu s J. Dobrým a A. Dziurzyňskim).

Česká

m y k o l o g i e 44 (3) 1990

Wood attack by fungi: Dynamics of wood decomposition. — A cta Sci. Nat. Brno 20 (10): 1— 25, 1986 (spolu s J. Dobrým a A. Dziurzyňskim). Některé zajím avé způsoby infekce dřeva houbami. — Ces. Mykol. 40: 193— 202, 1986. Rozklad čerstvého a vysušeného borového dřeva houbami. — Drevársky Výskům (116): 1— 15, 1988 (spolu s E. Valdmanovou). Formation of humus substances in the course of wood decomposition by fungi. — Drevársky Výskům (118): 1— 14, 1988 (spolu s M. Červenou). Notes on colour changes in wood decayed by Coriolus versicolor fungus. — Folia Forest. Polonica, Ser. B, (19): 101— 106, 1988 (spolu s A. Dziurzyňskim a W. Pradzyňskim).

M a r i a L i s i e w s k a , M a r i a n S z m i d : Przewodnik grzyboznawczy. Ed. 4. — 147 stran, 22 barev, fotografií, W arszaw a 1989. Cena 600,— zt. Po krátké předmluvě je čtenář seznámen se základními údaji o kloboukatých houbách, jako proč houby sbírám e a jak se m ají sbírat, jaká je m orfologie hub, způsoby růstu a role hub v přírodě, sezónnost tvorby plodnic apod. Hlavní náplní brožury však jsou popisy a vyobrazení hub, rozdělených do tří skupin: houby jedlé, povolené k prodeji a zpracování (31 druhů), houby jedlé, k prodeji nepovolené (14 druhů), houby jedovaté a n ejedlé (27 druhů); celkem je tedy podrobně pojednáno o 72 druzích a několik dalších je dále zmíněno v textu (blízce příbuzné druhy). Většina podrobné probíraných druhů je vyobrazena pěknými perokresbami Mgr. B. Kupczyka (celkový habitus a výtrusy), některé však pouze jednoduchou kresbou výtrusů. Další, velice stručná kapitolka je návod k používání klíče k určování druhů hub v brožuře zahrnutých. Tento klíč je v ní volně vložený ve form ě ne právě praktic­ kého velkého složeného archu („skládačka“ ). Potom následuje kapitola o prevenci otrav z houbových jídel a kapitola o pěstování hub a o dozoru nad prodejem hub. Knížku uzavírá stručný seznam literatury a rejstříky polských a latinských jmen hub. Na konci brožury je reprodukováno 22 barevných fotografií hub, které však nelze označit za nejlepší — většina z nich není barevně dostatečně brilantních. K dobrým lze snad řadit Boletus pinicola, M acrolepiota procera, Russula emetica, Leccinum aurantiacum (jde však zřejm ě o L. rufescens!) a A m anita muscaria, k nepodařeným pak Russula alutacea, Hypholom a fasciculare (není to spíše H. sublateritium ?), Lactarius torminosus, Cantharellus cibarius aj. Zdá se, že originály byly většinou dobré, avšak zřejm ě je pokazila špatná reprodukce a málo kvalitní papír. Některá z použitých latinských jm en jsou poněkud zastaralá (což asi souvisí čás­ tečně s dlouhou výrobní lhůtou, neboť předmluva je datována zářím 1985). Tak např. pro Boletus pinicola je správné jm éno B. pinophilus P ilá t et Dermek, pro Rhodophyllus sinuatus zase Entolom a eu livid u m Noordeloos, pro Inocybe patouillardii pak I. erubescens Blytt, pro T rich olom a pardinum opět T. pardalotum Herink et Kotlaba, atd. To však jsou pouze drobné nedostatky, které nem ají v liv na vlastní kvalitu práce. Knížku prof. Lisiew ské a inž. Szmida je možné doporučit hlavně houbařům-začátečníkům znalým polštiny. František Kotlaba 182

MUDr. Jan Zdeněk Cvrček — 75 let 75. anniversarium M U D r. Jan Zdeněk Cvrček ad salutem! Josef H erink

Odborný lékař, veřejn ý a kulturní pracovník, M U D r. Jan Zdeněk C v r č e k , se dožívá v dobrém zdravotním stavu a životn í pohodě význam ného životního jubilea. :• 'i'\2

'

""«ps: VS,: & .

x' 1 ■&>’% ! |

i

*

!

Č e s k á m y k o l o g i e 44 (3) 1990

ního lékařství. V r. 1948 získal specializaci lékaře vnitřních chorob a v létech 1949 až 1951 pracoval jako internista v ambulatoriu Okresní národní p o jišťo v­ ny ve Strakonicích. Odborná způsobilost a organizační schopnosti je j v r. 1952 při reorganizaci zdravotnictví přived ly do funkce prvního ředitele Okresního ústavu národního zdraví. Zastával ji do r. 1960. P ři plném výkon u organizátora zdravotnictví v okresu se dále vzdělával v oboru klinické biochemie, v r. 1957 atestoval pro tento obor a převzal funkci prim áře tehdejší ústřední láboratoře okresní nemocnice. Od r. 1960 se plně věnoval vedení oddělení klinické bio­ chemie až do odchodu do důchodu v r. 1985. Profesn í činnost v obou úzce spolupracujících oborech prohluboval studijními p ob yty (i v zahraničí). P řed ­ nášel a publikoval. Organizační činnost jubilanta ve zdravotn ictví byla oce­ něna nejen vyznam enáním za budování zdravotnictví okresu Strakonice, ně­ kolika resortním i diplom y, ale také státním vyznamenáním . Bohatá a mnohostranná profesní činnost však jubilanta plně neuspokojovala. K rom ě ní měl široké zájm y kulturní a vlastivědné. V m ládí hojně cestoval, také v zahraničí. V plně výkonném věku se stal regionálně vlastivědným pracovníkem. Věnoval se hlavně historii, kde pracoval v komisi regionální historie. Výsledky této práce zužitkoval v knize „Strakonice — osudy jihočeského m ěsta'“ (1967), jehož druhé vydání vyšlo v r. 1989 (pod názvem „Strakonice, město — lidé — osudy"), a při redigování ju bilejn í publikace o rozvoji zem ědělství na Strakonicku.

Profese lékaře nepochybně souvisela se širším i hlubším zájm em o biologii. P ro je v il se již v dospívání (k maturitě předložil práci z oboru gen etiky ně­ kterých květin). Od r. 1949 se tento zájem orientoval také (a více) na m ykolo­ gii. Zpočátku spolupracoval s Československou m ykologickou společností, ve druhé polovině padesátých let navázal spolupráci s M UD r. Jiřím Kubickou (k terý působil jako reum atolog a ředitel státních lázní v Třeboni) a v r. 1978 se stal členem naší C S V S M při Č S A V v Praze. Oba lékaři spolupracovali ne­ jen v oblasti flo ristik y makromycetů, ale také při léčení o tra v houbami. In ter­ ní oddělení nemocnice ve Strakonicích bylo pracovištěm, kde b y ly na počátku 60. let za konzultace dr. K u bick y získávány poznatky o kom plexn í léčbě zá­ važných otrav houbami faloidního typu. V souvislosti s profesí klinického bio­ chemika se dr. C vrček zajím al o chrom atografický průkaz toxinů m uchom ůrky zelené, o možnost vyu žití spektra volných am inokyselin v e vyšších houbách pro taxonom ii hub, o stanovení lektinů (hemaglutininú) v některých houbách aj. Dr. C vrček se také velm i věn oval prevenci o tra v houbami v regiónu okresu i jeh o okolí. Neúnavně přednášel, a to jak na odborných fórech (ve Spolku lékařů českých a v rám ci mnohých akcí oboru klinické biochem ie), tak pro nejširší veřejnost. Popu larizoval bezpečný sběr jedlých hub přednáškami, v regionálním denním i závodním tisku, v krajském vysílání rozhlasu a příle­ žitostně i ve vysílání Cs. televize. Od r. 1986 pracuje v sekci pro m ykologickou toxik ologii Československé vědecké společnosti pro m ykologii, kde navázal na činnost dr. K u bick y při registraci případů otrav houbami v jihočeském kraji. Také v m ykologii b y ly zájm y dr. Cvrčka mnohostranné. Z a jím a l se o m ykofloristiku makrom ycetů (má soubor skoro 300 akvarelů vyšších hub Strako­ nicka a zpracoval stať o houbách do publikace „P říro d a Strakonicka a je jí ochrana“ (1989). Pokoušel se (ve snaze o individuální ochranu vyšších hub) o úspěšný přenos některých hub do vytipovaného vhodného prostředí. Jubilant také pracoval ve státní ochraně přírody a dlouhá léta působil ve funkci předsedy komise pro životní prostředí při Okresním národním výboru ve Strakonicích. 184

I

■ H ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ I ■ H ■ I I I ■ ■ ■ ■ I ■ I I I B

H E R IN K : MUDr. J. Z. C VRČ EK

Je potěšitelné, že ju bilant neustále pracuje v několika oblastech zájm ové činnosti. A b y se mu to dařilo i v dalších letech života, přeji mu jm énem československých m ykologů, zejm éna členů sekce pro m ykologickou toxikologii C S V S M , mnoho zd ra ví! Mykologické

publikace

MUDr.

J.

Z.

Cvrčka:

Některé otravy houbami ošetřované v nemocnici ve Strakonicích. — In: Šebek S. et al. (red.), Souhrny referátů ze V II. celostátním ykologické konference v Ces. Budějovicích, p. 46, Praha, 1982. Ochrana hub a přírody z regionálního pohledu. — In: Kotlaba F. et al. (red.), Houby z hlediska ochrany přírody a zdraví člověka, p. 8, Praha, 1987. Houby 1987 — seriál článků (Co by měl vědět praktický houbař, M noho pohledů na bohatství hub, Houby v naší kuchyni, Houby určovati, Houby a lidské zdraví, P o v ě ry o houbách, Před cestou za houbami,Pěstování hub) v novinách Budovatel (s ilustracemi B. Cvrčkové). Statistik der P ilzvergiftu n gen in den Jahren 1985 und 1986 in v ie r Bezirken der böhmischen Länder. — Ces. Mykol., Praha, 42: 222— 226, 1988 (spolu s M. Semerdžievou et al.). V olné am inokyseliny v plodnicích některých vyšších hub. — In : Sborník referátů a souhrnů referátů z V III. celostátní vědecké m ykologické konference, p. 109— 110, Brno, 1989. Die Propagierung und Popularisierung der M ykologie von ärztlicher Sicht. — Ces. Mykol., Praha, 43: 181, 1989. Houbařské alespoň. — Naše noviny, Strakonice, 29, No. 12, 1974. Some less common mushroom poisoning in the district Strakonice. — Ces. Mykol., Praha, 37: 122, 1983. Vergiftungen durch P ilze der Gattung Am anita im Kreis Strakonice. — Ces. Mykol., Praha, 40: 123, 1986. Pokus o přenesení některých druhů vyšších hub do parku strakonické nemocnice. — In : Ekologie m ykorrhiz a mykorrhizních hub, p. 185— 194, Pardubice, 1988. Vyšší houby (m akrom ycety). — In: Příroda Strakonicka a je jí ochrana (il. B. Cvrčková), p. 23— 27, Strakonice, 1988.

Zpráva o činnosti Československé vědecké společnosti pro mykologii při ČSAV v roce 1989 De activitate Societatis scientificae mycologicae Bohemoslovacae anno 1989 Československá vědecká společnost pro m ykologii při Č S A V (dále jen CSVSM) měla k 31. 12. 1989 celkem 302 členů včetně 78 mimořádných a 12 žijících členů čestných. V roce 1989 zam ěstnávala naše Společnost jako organizační tajem níky pana Svatopluka Šebka, který tuto funkci zastával již 14 let, a paní Zdenku Šeb­ kovou (každého na 0,5 pracovního úvazku); pracovní poměr byl s oběma ukončen ke dni 31. 12. 1989, kdy oba na vlastní žádost odešli do důchodu. Funkci účetní zastávala v r. 1989 paní M arie M atějová, mezi dalšími zaměstnanci byl prof. dr. Zdeněk Urban, DrSc., jako vedoucí redaktor časopisu Česká mykologie, a RNDr. M irko Svrček, CSc., jako výkonný redaktor téhož časopisu, oba na částečný pracov­ ní úvazek. Předsednictvo hlavního výboru (H V ) CSVSM se v uplynulém roce sešlo šestkrát a H V třikrát. U příležitosti V III. celostátní m ykologické konference v Brně ve dnech 28. 8. — 1. 9. 1989 se konalo řádné 24. valné shromáždění za účasti 80 členů CSVSM, v němž byly předány 4 našim členům pamětní medaile J. E. Purkyně, které jim na náš návrh udělilo Vědecké kolegium biologie organismů, populací a spole­ čenstev ČSAV, dále bylo zvoleno šest nových čestných členů Společnosti a uděleno 5 čestných uznání za zásluhy o m ykologii. H lavním bodem jednání valného shromáždění byly volby nového hlavního v ý ­ boru Společnosti. Z 19 kandidátů do hlavního výboru, 13 kandidátů do funkce ná­ hradníků a 5 kandidátů na členství v revizní komisi bylo tajným hlasováním nad­ poloviční většinou hlasů zvoleno 15 členů hlavního výboru, 8 náhradníků a 3 členové revizní komise. Do hlavního výboru b yli zvoleni RNDr. Vladim ír Antonín, doc. Ing. Alois Černý, CSc., PhDr. Rostislav Fellner, CSc., RNDr. Jaroslav Klán, CSc., RNDr. František Kotlaba, CSc., Ing. Jan Kuthan, RNDr. P avel Lizoň, RNDr. et PhMr. V ladim ír Musílek, DrSc., člen — korespondent ČSAV, RNDr. Michal Ondřej, CSc., Ing. Cyprián Paulech, CSc., prom. biol. Zdeněk Pouzar, CSc., prom. biol. K arel P rá ­ šil, CSc., RNDr. M arta Sem erdžieva, CSc., RNDr. Václav Šašek, CSc., prof. dr. Z. Urban, DrSc. a Alois Vágner. Náhradníky byli zvoleni RNDr. P a vel Cudlín, CSc., RNDr. Ján Gáper, CSc., Ing. Ladislav Hruška, MUDr. Zdenka Jesenská, CSc., RNDr. Libuše K otilová, R N D r V ladim ír Skalický, CSc., RNDr. František Soukup, CSc. a RNDr. Erika Záhorovská, CSc. Členy revizní komise byli zvolen i Ing. Vlastislav Jančařík, CSc., RNDr. Alena Kubátová a Ing. Jaroslav Landa. Cleny hlavního výboru jsou — rozhodnutím předsednictva a provedením příslušné změny stanov — rovněž všichni č e s t n í č l e n o v é Společnosti s hlasem rozho­ dujícím, a všichni dosavadní p ř e d s e d o v é poboček, sekcí a komisí. N o vý H V zvolil ještě téhož dne předsedou Společnosti prof. dr. Zdeňka Urbana, DrSc., jeho náměstky dr. VI. Musílka, DrSc. a Ing. C. Paulecha, CSc., věd. tajem ­ níkem prom. biol. Z. Pouzara, CSc., hospodářem dr. F. Kotlabu, CSc. a dva další členy bez funkčního určení: doc. Ing. A. Černého, CSc. a S. Šebka (referát viz Mykol. Listy 36: 1— 5, 1989). V programu valného shromáždění vyslechli účastníci také přednášky dr. F. Kotlaby, CSc., a dr. L. Hagary o zajím avých nálezech hub v ČSSR a v zahraničí (s bar. diapozitivy). Činnost ČSVSM se v r. 1989 i nadále řídila akčním plánem práce na 8. pětiletku, obsahujícím je jí hlavní úkoly na léta 1986— 1990, které navazovaly na úkol státního plánu základního výzkumu, vycházející ze 48. valného shromáždění Č S A V v r. 1985, a které byly schváleny na X X II. valném shromáždění ČSVSM v Praze v r. 1985. Hlavní úkoly Společnosti na úseku vědecké a odborné činnosti, zaměřené na spolu­ práci na úkolu S P Z V VI-1-5, nazvaném „Houby, lišejníky a mechorosty, jejich ochrana, ekologie, využití a ovlád án í“ , byly v minulém roce zhodnoceny na V III. celostátní m ykologické konferenci, pořádané pod heslem „Genofond hub, jeho ochra­ na a v y u žití“ ve dnech 28. 8. — 1. 9. 1989 v Brně u příležitosti oslav 70. výročí vzniku Vysoké školy zemědělské v Brně. N a konferenci byly předneseny 4 hlavní referáty: referát prof. dr. Z. Urbana, DrSc., o v ý v o ji československé m ykologie zvlášť v po­ sledním desetiletí, dr. VI. Musílka, DrSc., o perspektivách biotechnologického v y ­ užití makromycetů, dr. L. M arvanové, CSc., o některých aspektech vý v o je genofondu hub a S. Šebka o současném stavu a perspektivách ochrany hub v ČSSR. V e čty­ řech odborných sekcích (č. 1: Taxonom ie, ekologie, m ykofloristika a ochrana hub, č. 2: Fytopatologická mykologie, č. 3: M ykotoxikologie a lékařská m ykologie a č. 4: Fyziologie, biochemie a genetika hub) bylo předneseno celkem 90 přednášek a krat­ ších příspěvků, které byly dokladem bohaté aktivity našich mykologú v období od poslední celostátní konference v r. 1982. 186

ŠEBEK: Z P R A V A O ČINNOSTI CSVSM V R. 1989 Do programu konference byly též zařazeny tři celodenní exkurze: 30. 8. 1989 na území Školního lesního podniku L F VS2 v M oravském krasu, 31. 8. 1989 do lužních lesů jižn í M oravy a 1. 9. 1989 do Jihlavských vrchů; zúčastnila se jich většina účastníků konference. Z jednání plenárního zasedání a jednání v sekcích vyplynula naléhavost řešení řady problémů, obsažených v závěrečné rezoluci, jako je např. požadavek vypracování zodpovědného rozboru význam u hub pro naše národní hos­ podářství, nutnost vypracování rozboru současného stavu m ykologie a jejíh o kádro­ vého zabezpečení a rozšíření je jí výuky a obsahové náplně na základních a střed­ ních školách a na biologicky zaměřených směrech vysokých škol. Rezoluce také zdůraznila nutnost prosazování soustředění sil a efektivnost mykologického výzkumu vytvořením centrálního vědeckého pracoviště a poukázala na nutnost účinnější ochrany mykogenofondu a budování m ykologických sbírek. V III. celostátní m ykologické konference v Brně, připravená H V CSVSM a jeho brněnskou pobočkou, byla hlavní náplní jejich činnosti v uplynulém roce. Na vědeckopopularizační a vzdělávací činnosti se podílel především H V CSVSM svým podzim ním cyklem následujících odborných m ykologických přednášek: 11. 10. 1989: RNDr. František Kotlaba, CSc.: Houby a rostliny v barevných dia­ pozitivech z r. 1988; 18. 10. 1989: RNDr. Marta Semerdžieva, CSc. a Ing. Jiří Baier: T oxín y kloboukatých hub; 25. 10. 1989: Ing. Vladim ír Pravda: Houby Chýnovska; 1. 11. 1989: Josef Sutara: Přehled rodu Xerocomus Quél.; 8. 11. 1989: Doc. RNDr. Bronislav Hlúza, CSc.: Deset let mapování jedovatých hub v Československu; 15. 11. 1989: Ing. Jaroslav Landa: N álezy arktických a alpinských hub v Česko­ slovensku; 22. 11. 1989: MUDr. Josef Herink: N ové nálezy vzácných druhů bedel v Česko­ slovensku; 29. 11. 1989: RNDr. František Kotlaba, CSc.: 10. kongres evropských mykologů v Tallinu v r. 1989. Přednášek, doprovázených barevným i diapozitivy, se zúčastnilo celkem 142 po­ sluchačů. V e dnech 19. 10. 1989 — 4. 1. 1990 byl ve spolupráci s přírodovědeckou fakultou U K uspořádán pod názvem „U vod do m ykologie“ zim ní běh U niverzity III. věku, v němž v 6 přednáškách vždy ke 30 posluchačům p rom lu vili: 19. 10. 1989: Dr. V ladim ír Skalický, CSc.: Postavení hub v organismálním světě a jejich evoluce; 2. 11. 1989: Dr. Václav Šašek, CSc. a dr. V lad im ír M usílek; DrSc.: Fyziologie a biochemie hub; 16. 11. 1989: Doc. dr. Petr Pikálek, CSc.: Dědičnost hub; 30. 11. 1989: Dr. Eva Streiblová, DrSc.: M orfologie a ultrastruktura hub; 14. 12. 1989: Dr. M irko Svrček, CSc.: Systém hub; 4. 1. 1990: Dr. F. Kotlaba, CSc.: Systém hub (obrazová část). Toto mimořádné studium m ykologie má přinést posluchačům z řad důchodců (proto U niverzita III. věku) základy v poznání problem atiky tohoto oboru, má při­ spět k prevenci otrav (a to nejen u posluchačů, ale i u příslušníků jejich rodin v dalších generacích), ke zvýšení obecných znalostí z botaniky a n ikoliv v nepo­ slední řadě i k udržení dobrého zdravotního stavu posluchačů a prodloužení jejich věku. Posluchači i pořadatelé podobných akcí z jiných oborů (např. medicíny) proto tento pokus o novou formu propagace nových vědeckých poznatků v mykologii uvítali s porozuměním. V uplynulém roce pokračovala činnost veřejné houbařské poradny CSVSM v míst­ nostech jejíh o sekretariátu v Krakovské ulici v Praze. Brněnská pobočka CSVSM (předseda doc. ing. A. Černý, CSc.) uspořádala v p rv­ ním pololetí r. 1989 8 následujících přednášek pro své členy a další zájemce: 16. 1. 1989:Ing. C yril Kosina: M alé houby ve velkém zvětšení; 23. 1. 1989: RNDr. Ivan Holoubek, CSc.: Poznatky z pobytu ve Finsku; 13. 2. 1989: RNDr. V ladim ír Antonín: Chráněné a vzácné rostliny; 27. 2. 1989: RNDr. Pavel Faltýsek: Jarní aspekt pohoří Rodná (Rumunsko); 13. 3. 1989: MUDr. A lena Štětková, CSc.: Současné trendy v terapii otrav muchomůrkou zelenou; 20. 3. 1989: RNDr. František Kotlaba, CSc.: Příroda a houby Soběslavských blat v jižních Cechách; 187

Č e s k á m y k o l o g i e 44 (3) 1990 10. 4. 1989: Ing. Jan Kuthan: Za houbami po Balkáně; 17. 4. 1989: Ing. Jiří Baier: Houby zvláštních lokalit. Přednášek, doprovázených barevnými diapozitivy, se zúčastnilo celkem 225 po­ sluchačů. V jarním a podzimním období uspořádala pobočka 6 houbařských vycházek, kte­ rých se zúčastnilo 54 zájemců. Krom ě toho byly uspořádány 4 system aticko-ekologické exkurze na lokality, plánované pro exkurze účastníků V III. celostátní m yko­ logické konference. Členové výboru brněnské pobočky se podíleli na organizaci výstav a na určování hub (27.— 28. 8. Pardubice — VI. Antonín, 7.— 8. 10. Ratíškovice — K. Koncerová a A. Vágner, 29. 9.— 1. 10. Jihlava — VI. Antonín á 9.— 10. 10. Napajedla — VI. Antonín) a účinně spolupracovali na určování hub v houbařské poradně Moravského muzea v Brně a spolupracovali s pracovníky fakultní nemoc­ nice v Brně při rozboru vzorků žaludečních obsahů osob otrávených houbami. Velm i účinnou iniciativu vyvin u li členové výboru brněnské pobočky při přípravě a vlast­ ním zajištění V III. celostátní m ykologické konference v Brně, za což především jim patří vřelé díky. Dne 21. 3. 1989 došlo za účasti 41 slovenských mykologů k obnovení činnosti bra­ tislavské pobočky ČSVSM. Schůze se zúčastnil předseda Společnosti prof. dr. Z. Urban, DrSc., který seznámil s vědecko-organizačním posláním Společnosti a s no­ vým i podmínkami, na jejichž základě se vytvá ří obnovená činnost bratislavské pobočky. Do nového výboru pobočky byli zvolen i: Ing. Cyprián Paulech, CSc. (předseda), dr. Pavel Lizoň (místopředseda), ing. Anton Janitor, CSc. (tajem ník), dr. Dorota Brillová, CSc. a MUDr. Zdenka Jesenská, DrSc. (členové výboru). Součástí schůze byly 4 odborné přednášky, v nichž h ovořil dr. Pavel Lizoň o tra­ dici výzkumu hub na Slovensku, ing. C. Paulech, CSc. o současném stavu a per­ spektivách v ý vo je m ykologie na Slovensku, dr. L. Hagara o nových a vzácných makromycetech slovenské m ykoflóry a dr. J. Gáper, CSc., o dřevokazných houbách v městském prostředí. Bratislavská pobočka uspořádala ve spolupráci s Ústavem experim entální biologie a ekologie S A V ve dnech 29.— 30. března v Únovciach (okr. Galanta) sem inář o cho­ robách obilnin, zaměřený na problematiku houby T ille tia controversa K iihn (účast 28 posluchačů) a pracovní setkání, zaměřené na výzkum hub na trvalých plochách v Dobroči (okr. Zvolen), v červnu (46 účastníků). K rom ě toho uspořádala 3 m yko­ logické exkurze, v květnu do SPR Súr, v září do N ízkých (Východná) a Vysokých Tater (Poprad) (celkem 47 účastníků), a výstavu hub v říjnu v Bratislavě. Odborná práce včetně propagace výsledků vědeckovýzkum né, vzdělávací a kulturněvýchovné činnosti byla soustředěna do následujících sekcí: Sekce pro experim entální m ykologii (předseda dr. V. Šašek, CSc.) uspořádala jednodenní seminář „N o v é poznatky o pěstování hub“ za spoluúčasti pobočky ČSVTS „Biotechnologie pěstování jedlých hub“ . Seminář se konal 10. 5. 1989 v M B Ú Č SAV v Praze za účasti 95 zájemců. Úvodní obhledovou přednášku přednesl dr. Ralph Noble z Institutu of Horticultural Research v Littlehamptonu, England (referát viz M ykol. Listy 37: 28, 1989). Druhým seminářem této sekce, který se konal za účasti 40 zájemců v rámci 18. kongresu Čs. společnosti m ikrobiologické dne 12. 7. 1989 v Plzni, byl seminář na téma „Diferenciace hub a jejich sekundární m etabolism us“ . Abstrakty referátů, přednesených na této akci, vyšly v souhrnném m ateriálu z 18. kongresu Čs. společnosti m ikrobiologické a jsou rovněž připraveny do tisku v čas. Folia microbiologica. Předseda sekce se podílel na natáčení 2. dílu seriálu o bio­ technologiích s názvem „Cesta za houbam i“ brněnským studiem Cs. televize. Sekce pro fytopatologickou m ykologii (předseda doc. ing. D. Veselý, DrSc.) uspo­ řádala na svém výročním setkání členů dne 23. 2. 1989 přednášku ing. V. Kůdely, DrSc., na téma „Ovocnaření na území zamořeném spálou růžovitých rostlin “ . Zúčast­ nilo se jí 96 členů. Tím to seminářem vzpom něla sekce 10. výročí svého založení a zvolila nový výbor sekce, který se ujal práce po X X IV . valném shromáždění Společnosti (viz referát v Mykol. Listech 36: 28, 1989). Sekce pro mykologickou toxikologii (předseda RNDr. Jaroslav Klán, CSc.) vzh le­ dem ke své účasti na V III. celostátní konferenci v Brně nepořádala letos samostatný seminář, ale věnovala se na svých dvou pracovních setkáních hodnocení houbař­ ských sezón (1988 a 1989) a výskytu otrav v ČSSR v těchto letech a přípravě své činnosti v r. 1990 (viz referát v M ykol. Listech 37: 29, 1989). Členové sekce v rámci podúkolu „Rozšíření, ekologie, taxonomie a m ykotoxikologie význam ných hub v le­ sích a na dřevinách“ pokračovali v akci mapování rozšíření jedovatých druhů hub; 188

ŠEBEK: Z P R Á V A O ČINNOSTI CSVSM V R. 1989 akci vedou, ing. J. Kuthan a dr. P. Lizoň, doc. dr. B. Hlůza, CSc. a je do ní zapo­ jena většina členů sekce. Sekce pro ochranu hub a jejich životního prostředí (předseda S. Šebek) uspořá­ dala dne 27. 6. 1989 ve spolupráci se sekcí pro m ykofloristiku CSVSM a ve spolu­ práci s odbornou skupinou pro otázky m ykorrhiz a lesnické m ykologie při českém výboru Lesnické společnosti CSVTS seminář „Výzkum a ochrana hub v přírodních rezervacích — 1“, kterého se zúčastnilo 40 zájemců převážně z řad mykologů. Bylo na něm předneseno 12 odborných referátů a byl míněn jako první část cyklu referativních setkání, věnovaných výsledkům m ykologických výzkumů v českosloven­ ských chráněných územích (referát viz Mykol. Listy 36: 26— 27, 1989). Sekce se dále podílela na akci „Sběrné dny na K arlštejn ě“ , vedené dr. J. Herinkem a dr. R. Fellnerem, CSc., je jím ž cílem je aktualizovat poznatky o stavu m ykoflóry karlštejnských smrčin, o obohacování či ochuzování jejich mykogenofondu a o možnostech ochra­ nářských opatření pro jeho záchranu. Na tématiku úkolu S P Z V V I — 1 — 5 navá­ zalo i v uplynulém roce sledování a mapování ohrožených druhů hub (průběžně) a příprava rukopisu V. dílu Červené knihy ohrožených druhů nižších tajnosnubných ČSFR. Sekce pro m ykofloristiku a mykocenologii (předseda prof. Karel K u lt) se v uply­ nulém roce podílela na konání semináře „V ýzkum a ochrana hub v přírodních rezervacích — 1“ . Členové sekce se podíleli na m ykofloristické inventarizaci chrá­ něných území Slovenska, zejm éna Tatranského národního parku, a to na 12 stálých plochách, vytýčených v Západních, Vysokých a Belianských Tatrách; krom ě inven­ tarizace jsou zmíněné stálé plochy současně kom plexně zkoumány a sledovány v rámci průzkumu poškození tatranských porostů imisemi. Současně byla zahájena m ykofloristická inventarizace území, která jsou vyhlášena jako státní přírodní re­ zervace nebo jsou k vyhlášení navrhována (např. podmáčené porosty — smrčiny, olšiny a smíšené lesy — v oblasti Tatranské Strby až po Javorinu). M ykofloristická inventarizace probíhala i na území C H K O Východně K arpaty s cílem zpracování regionální m ykoflóry Bukovských vrchů (referát viz M ykol. Listy 37: 27— 28, 1989). V r. 1989 byl vydán sborník „H ouby rašelinišť a bažinatých lesů v Československu“ ze semináře v Liptovském Hrádku v r. 1988. Sekce pro studium mikroskopických hub v ČSFR (předseda RNDr. M irko Svrček, CSc.) uspořádala dne 8. 2. 1989 odborný seminář na téma „Problem atika a metodika determ inace některých skupin hyfom ycetů“ , na němž bylo předneseno 6 zásadních referátů, týkajících se projednávané tématiky. Tohoto úspěšného semináře se zúčast­ nilo celkem 55 pracovníků s profesionálním zájm em o projednávané otázky (referát viz M ykol. L isty 34: 32, 1989). Dále uspořádala dvě terénní exkurze (20. 5. 1989 do oblasti Karlštejnská a 7. 10. 1989 do oblasti Plešivce v Brdských Hřebenech) se zam ěřením na jarní a podzimní mikromycety, které vedl dr. M. Svrček, CSc. Obou exkurzí se zúčastnilo celkem 64 účastníků. V uplynulém roce bylo současně pra­ cováno na excerpci publikovaných nálezů mikromycetů z území ČSSR. Společná komise pro vypracování omezeného seznamu hub doporučených ke sbě­ ru v ČSSR, která byla vytvořena v r. 1988 ze zástupců naší Společnosti a Cs. m yko­ logické společnosti v Praze, ukončila v r. 1989 svou činnost publikováním citova­ ného seznamu v Mykol. Listech (samostatná příloha, p. 1— 12, 1989). Zahraniční styky Společnosti se realizovaly především v Mezinárodní asociaci pro rostlinnou taxonom ii (IA P T , dr. Z. Pouzar, C S c), v Mezinárodní společnosti pro rostlinnou patologii (IS P P ), kde ČSVSM zastupuje doc. ing. D. Veselý, DrSc., a v Evropském komitétu pro ochranu hub (zástupce dr. F. Kotlaba, CSc.). V e většině případů jsou zahraniční styky realizovány korespondenčně. 10. kongresu evropských mykologů v Tallinnu (Estonská SSR) se ve dnech 21.— 25. 8. 1989 zúčastnilo celkem 11 mykologů, z toho 6 za laskavé podpory Čs. literárního fondu. ČSVSM vydávala v r. 1989 ve 42. ročníku vědecký časopis Česká m ykologie, který přinesl 28 odborných článků, 15 recenzí a 22 referátů od 43 autorů. Pro inform aci členské základny, příbuzných společností v tuzemsku i v zahraničí, byla vydána 4 čísla inform ačního bulletinu M ykologické listy. Ze semináře sekce pro ochranu hub a je jic h životního prostředí, konaného v r. 1986, byl rozmnožen sborník refe­ rátů „A k tu áln í rozšíření některých druhů řas, mechů, lišejníků a hub v Českoslo­ vensku“ (str. 1— 52). K rom ě toho byly průběžně vypracovávány četné popularizační články pro denní tisk i odborné časopisy a bylo spolupracováno s Cs. televizí a Cs. rozhlasem na přípravě houbařských relací. K nihovna Společnosti obsahuje 4.445 evidovaných svazků a asi 2.500 separátů. Vým ěnou za oba naše tiskové orgány získáváme 117 titulů mykologických časopisů, většinou z ciziny. Svatopluk Šebek 189

Literatura V. I. B i 1 a j et E. E. K o v a l : Aspergilly. — Akad. Nauk USSR, Naukova Dumka, K ije v , 1988, 202 p., 14 černobílých a 10 barevných tabulí. Cena 2,10 rublu. Druhy r. A spergillus náleží počtem taxonů, rozšířením i biologickou aktivitou k jedněm z nejdůležitějších zástupců ř. M oniliales (Deuterom ycetes). Jsou přítom ny především v půdě zvláště v klim aticky teplejších oblastech. Mnoho z nich je osmofiln í povahy. N ěkteré druhy jsou již dlouho známy jako původci onemocnění teplokrevných živočichů i člověka (A . fumigatus, A. flavus). A . niger je jedním z n ej­ studovanějších druhů vzhledem ke své biologické ak tivitě (produkuje řadu orga­ nických kyselin). V posledních dvou desetiletích byla věnována velká pozornost toxinogenním druhům (A . flavus, A. ochraceus a další). Z tohoto důvodu se sleduje intenzívně jejich přítomnost v potravinách a jejich surovinách. Rod Aspergillus má velm i charakteristickou strukturu konidioforu a u řady druhů je známo i askosporové stadium. Poslední m onografie od Raper a Fennellové z r. 1965 zahrnuje 123 druhů rozdělených do 18 skupin. Autorky Bilajová a K ovalová, známé odbornice především ve skupině M oniliales, se ujaly zpracování r. A spergillus z taxonom ického a ekologického hlediska z několika důvodů. Od doby poslední m onografie z r. 1965 byla popsána řada nových taxonů. V Sovětském svazu je zahraniční literatura tohoto typu velm i vzácná a často nedostupná. M im o to obé autorky i řada dalších sovětských mykologů nashromáždili řadu poznatků z tohoto území nejen o roz­ šíření druhů r. Aspergillus, ale i o jejich ekologii a fyziologii, takže bylo nutné tyto výsledky spolu s novým i taxonomickými hledisky zpracovat a doplnit tak stá­ va jící jm enovanou m onografii. Autorky vycházely především z poznatků o vlast­ ních kmenech, jichž prostudovaly okolo 4.000. Zkušenosti o ekologii, fysiologii i biologické ak tivitě zpracovaly v úvodní obecné kapitole, podobně i poznatky o mykotoxínech a destruktivní činnosti některých aspergilů na různých m ateriálech a konečně i jejich fytopatogenní působnost. Ve speciální části se zabývají m orfologickým popisem anam orf a teleomorf. K e každému druhu připoju jí synonymiku, rozšířeni světové i v SSSR a připojují vlastní ekologické poznámky. Mnoho druhů je doplněno perokresbou. Tato publikace obsahuje dále 10 barevných tabulí s foto­ grafiem i kolonií a 14 černobílých tabulí s fotografiem i kolonií i mikrostruktur, vše na křídovém papíře. Uvedená m onografie pojednává o 172 druzích rozdělených do 18 skupin. Splňuje svou úlohu nejen pro m ykology Sovětského svazu, ale i pro zahraniční odborníky, protože přináší v některých případech nová taxonomická pojetí a obohacuje zna­ losti o rozšíření a ekologii druhů. Vzhledem k tomu, že zpracování obou autorek vychází z velm i širokého materiálu kmenů, zasloužilo by si, aby bylo přeloženo n ej­ lépe do angličtiny a tak zpřístupněno širší celosvětové m ykologické veřejnosti. Dal­ ším kladem této publikace je, že jsou zde uvedeny klíče na rozlišení druhů v je d ­ notlivých skupinách. Této publikace lze využít i v aplikovaných oborech, kam činnost těchto mikroorganismů nebo zájem o ně zasahují. Skoda, že u jednotlivých druhů nejsou uvedeny kmeny, s nimiž bylo pracováno. Rada kmenů je uložena ve Všesvazové sbírce kultur mikoorganismů, jak se autorky v úvodu zm iňují, a mohou být tedy přístupny i dalším odborníkům. Obrazová část je velm i dobře splněna perokresbami a dále řadou m ikrofotografií na černobílých tabulích. Ba­ revné kolonie nejsou však mnohde výrazné a jsou barevně zkreslené, což je však vinou technické práce vydavatelstva. Nutno však poznamenat, že reprodukce ba­ revných fo to gra fií kolonií u zástupců r. Aspergillus a P e n icilliu m je jenom m álokdy úspěšná i v západní literatuře. K barevně objektivním u zobrazení by bylo zapotřebí ke každému obrázku použít jiné filtry, což je technicky i finančně neúnosné. Olga Fassatiová J. K l á n : Co vím e o houbách. — 312 p., 43 perokresby, 8 barevných a 29 černo­ bílých fotografií, 1 mapa. Praha, 1989. Cena 29,— Kčs. Státní pedagogické nakladatelství v Praze vydalo v edici K nižnice m ládeži publi­ kaci, která vyplňuje citelnou mezeru v naší m ykologické literatuře. Kniha, která má — podle slov autora — sloužit k rozšíření znalostí o houbách, bude jistě prá­ vem oceněna i všemi, kdo m ají rádi přírodu a zajím ají se o houby. T e x t je rozčleněn do 14 kapitol. 1. Všeobecná charakteristika houbové říše. 2. Houby v historii člověka. 3. Vznik a vý vo j hub. 4. M orfologie stélky. 5. Rozm nožo­ vání a genetika hub. 6. Stavba buňky. 7. Fyziologie a výživa. 8. Metabolismus. 9. Ekologie. 10. T o x in y hub. 11. L éčivé houby. 12. Prům yslové využití hub. 13. Pěsto190

L IT E R A T U R A vání jedlých hub. 14. Systematické třídění hub. V závěru knihy je uveden termi­ nologický slovníček s 207 hesly, rozšiřující literatura (67 titulů) a rejstřík s věcnými hesly a jm ény taxonů hub. Celé uspořádání textu a pečlivý výb ěr poznatků i grafických příloh prozrazuje že autorem je zkušený pedagog. K ap itoly jsou obsahově i rozsahem úměrné, auto­ rovi se podařilo i v tak obtížných partiích, jako je např. rozm nožování a genetika hub, fyziologie, výživa, metabolismus aj., stručně, avšak výstižné prezentovat zá­ kladní problematiku. Vzhledem k tomu, že jd e o publikaci určenou především mládeži, bylo by třeba, aby některé poznatky byly sdělovány v návaznosti na učeb­ nice biologie pro základní a střední školy, ale i s přihlédnutím ke stávajícím vy­ sokoškolským učebnicím s m ykologickou tématikou. Proto by bylo vhodné zařadit do terminologického slovníčku ještě vysvětlení některých dalších v textu užíva­ ných pojmů, jako je např. efem erní, fosilní, recentní, apikální, nanismus, poruš aj. V systému hub by bylo vhodné v souladu s učebnicemi místo kategorie „km en“ používat „oddělen í“ . Přestože názory odborníků se dosud neshodují, upozorňuji na to, že zatímco kva­ sinky jsou v učebnici biologie pro 1. roč. gym názií zařazeny do třídy Endomycetes (avšak mimo systém hub vřeckovýtrusých), zde jsou jako řád hub vřeckovýtrusých. Není logická česká terminologie, jestliže se (str. 16) řadí do vývojových lin ií: 1. plís­ ně, 2. plísně spájivé. Několik taxonů, uváděných v textu, není zahrnuto do rejstříku (např. Beauveria bassiana, Boletus junquilleus, A nthurus muellerianus, Lysurus archeri, Pseudocolus m auritianus), jiné taxony jsou uváděny v textu a v rejstříku rozdílné např. P oly porites — Polysporites (str. 18), Ascobolus jurfurasceus — A . furfuraceus (str. 43), Astraeus hygrometricus — A. hydrom etricus (str. 47), Pilob olu s crystalinus — P. crystallinus (str. 135), Telephora — Teleophora (str. 148), správně však má být Thelephora, Synchytrium va ccin ii — S. va ccin i (str. 245), V en tu ria pyrina — V. p irina (str. 250) aj. Sphaerotheca m orus-uvae (str. 176 a rejstřík) má správně být S. mors-uvae. Je třeba zvážit, nakolik je přesné označovat např. pevník chlupatý (str. 137) nebo kornatku obrovskou (str. 143) jako choroše, zda by nebylo vhodnější uvádět je — v souladu s použitým systémem — jako houby chorošotvaré. M ezi dalšími drobnými poznámkami uvádím ještě alespoň tyto: Útržky na po­ vrchu klobouku hub nejsou zbytky pochvy, jak vyp lývá z textu (str. 41). Plodnice nemůže mít průměr 929 cm 2 (str. 51). Jako činidlo pro důkaz tuků se v literatuře zpravidla uvádí sudanová červeň, nikoli čerň (str. 112). N en í přesné, uvádí-li se, že se mladí kůrovci „n a ro d í“ (str. 124). Pro drť se užívá v odborné literatuře od­ borný název „m oder“ , n ikoliv „m o r“ . Upřesnění by zasloužila m ykorrhitická vazba klouzku tridentského. Na str. 127 se uvádí jako symbiont douglasky, zatímco na str. 147 jako druh vázaný na jediný druh dřeviny — na modřín opadavý, což je správné. Jméno kalichovka spáleništní (str. 192, pod obr.) nelze použít pro Faerberia carbonaria (nikdy nebyla v rodu O m phalina!), neboť je zadané pro O. carbonaria, popř. O. maura; správně liškovec spáleništní. Skutečnosti neodpovídá názor (str. 202), že námel se dnes na obilí (krom ě záměrného pěstování) nevyskytuje díky ochranným prostředkům proti plevelům (herbicidům). Autor uvádí v rozšiřující literatuře 67 titulů, z toho 46 vydaných v zahraničí a jen 21 našich. Většina zahraničních publikací však zůstane pro naši mládež ne­ dostupná. Považoval bych za vhodné výčet rozšířit alespoň o naše atlasy hub z po­ sledních let. Dále doporučuji rozšiřující literaturu doplnit také o naše mykologické časopisy (Česká mykologie, M ykologické listy, M ykologický sborník). •• V knize by měl být alespoň odstavec o sběru hub a o prodeji hub na trzích, i když se třeba příslušná — dosud platná — čs. norma o prodeji hub bude měnit. Rovněž problematika ochrany hub a jejich životního prostředí by zasloužila za­ řazení. Publikace je opatřena poutavě vyřešeným přebalem. K resby J. Maška m ají velmi dobrou úroveň. Šťastné bylo zařazení barevných i černobílých fotografií (autorem všech je J. Klán?). Některé černobílé snímky však při reprodukci zřejm ě nevyšly podle představ autora ani čtenáře (např. obr. č. 3, 14, 43, 54). Závěrem je třeba říci, že K lán ová knížka je čtivá, obsahem zajím avá a lze ji doporučit nejen mládeži, ale i učitelům a všem zájemcům o dění v přírodě. Zvláště mezi učiteli v praxi má velm i dobrý ohlas. Dom nívám se, že si zaslouží druhé vydání. Bronislav Hlůza

191

Č e s k á m y k o l o g i e 44 (3) 1990 Andrzej Grzywacz, Carlos Nieto Jiemenz (ilu strace): Grzyby chronione. — 94 stran včetně barev, tabulí, W arszawa 1989. Cena 450,— zl. V brožurce o v Polsku ú ř e d n ě chráněných houbách (M acrom ycetes) jsou za­ hrnuty z vřeckovýtrusých jen zástupci čel. Morchellaceae a ze stopkovýtrusých ně­ kolik Áphyllophorales, dva druhy z čel. Boletaceae a z břichatkovitých Langerm annia gigantea a čel. Phallaceae. Tento podivný a z hlediska ohroženosti hub značně n e s o u r o d ý výběr druhů však vychází z nařízení ministra lesního hospodářství a dřevařského průmyslu o druhové ochraně rostlin včetně hub z r. 1983, který je ovšem první v Evropě. N elze však podle mého názoru brát vážně, že v Polsku patří k ohroženým druhům hub např. Sparassis crispa, M eripilu s giganteus nebo Phallus im pudicus (i když tam jsou méně hojné než třeba u nás), zatímco jin é houby n ik oliv! Nad výběrem zákonem chráněných hub v Polsku tedy stojíme se značnými ro zp a k y . . . Jen nepatrný počet z těchto chráněných hub je zahrnutý v opravdu odborně zpracovaném Červeném seznamu polských makromycetů W. W o jew od y a M. L a w ryn ow iczové (1986), který vychází z vědeckých základů, tj. z vyhodnocení skutečné ohroženosti druhů. Brožura obsahuje stručný úvod a pak kapitoly Význam hub v přírodě a hospodář­ ství člověka a dále Ochrana hub, což je s přehledem vypracovaná, nejobsáhlejší a zároveň i nejdůležitější kapitola; v ní jsou zahrnuté též některé skutečně m izející a ohrožené (ne však úředně chráněné) houby z Červeného seznamu — ovšem jenom velm i stručně a doprovázené pouze perokresbami (většinou pěknými a výstižným i). Potom následuje hlavní část brožury, tj. popisy (vždy na levé straně) a barevná vyobrazení (na pravé straně) 20 druhů v Polsku oficiálně chráněných hub (na závěr je uveden krátký seznam literatury a rejstříky polských a latinských jm en hub, a to i v textu jen jm ény zmíněných). Pokud jde o barevná Vyobrazení, většina z reprodukovaných akvarelů hub je po výtvarné stránce velm i dobře a esteticky provedených, pouze několik málo nikoli. K pěkným vyobrazením patří např. M orch ella esculenta, Laricifom es officinalis, Strobilom yces strobilaceus a konec konců i Clathrus archeri a C. ruber (ten však v méně efektní, bledě oranžové form ě), zatímco za barevně nepodařené (což není evidentně reprodukcí) nutno považovat vyobrazení Sparassis crispa, M utinus caninus a Phallus hadriani (ten nemá nikdy nafialovělý třeň!). Brožura o polských úředně chráněných houbách je jistě i dnes aktuální, avšak vychází z úředního rozhodnutí, jehož potřeba novelizace je zcela evidentní. František Kotlaba

Katedra botaniky Přírodovědecké fa ku lty U K pořádá opět postgraduální kurs z m yk ologie v r. 1991— 2 v rozsahu 200 hodin (5 týdnů) pro absolventy vysokých škol s pracovním zaměřením na m ykologickou problem atiku. Zá­ vazné přihlášky s doporučením zam ěstnavatele do konce r. 1990 na adresu: Dr. O. Fassatiová, Kat. bot. U K , 128 01 Praha 2, Benátská 2. Počet míst je omezen. Začátek prvního týdne v únoru 1991 bude pro přijaté účastníky včas oznámen. K u rs je placený.

,

Č E S K Á M Y K O L O G IE — V ydává Cs. vědecká společnost pro m ykologii v Academ ii, nakladatelství Č SAV, V odičkova 40, 112 29 Praha 1. — Redakce: Václavské nám. 68, 115 79 Praha 1, tel.: 26 94 51 — 59. Tiskne: Tiskařské závody, n. p., závod 5, Sám ova 12, 101 46 Praha 10. — Rozšiřuje PNS. Inform ace o předplatném podá a objednávky p ři­ jím á každá administrace PNS, pošta, doručovatel a PNS-Ú ED Praha, A C T K a fk o ­ va 19, 160 00 Praha 6, PN S-Ú E D Praha, závod 02, Obránců míru č. 2, 656 07 Brno, PN S-Ú E D Praha, závod 03, G ottw aldova 206, 709 90 Ostrava 9. Objednávky do zahra­ ničí vyřizu je P N S - ústřední expedice a dovoz tisku Praha, administrace vývozu tis­ ku, K ovp ak ova 26, 160 00 Praha 6. N ávštěvní dny: středa 7.00— 15.00 hodin, pátek 7.00— 13.00 hodin. Čena jednoho čísla Kčs 10,— , roční předplatné (4 sešity) Kčs 40,— . (Tyto ceny jsou platné pouze pro Československo.) — Distribution righ t in the western countries: Kubon & Sagner, P. O. B ox 34 01 08 D-800 Můnchen 34, GFR. Annual subscription: Vol. 44, 1990 (4 issues) D M 124,— excl. postage. Toto číslo vyšlo v září 1990. © Academia, Praha 1990.

192

V O LLEK O V Á: A N IX IO PS IS STERCORARIA

IX.

f %

*

V

9

f

p

'»

' ~

• ■

V

#

» ! /

i

< 1

ft.

.

%

► * •

V . '

,

p

' m

é

é

*

%

/

•

%

i * § í #

%

**

% *

4

« 0 *

■ ,

*

'

■BET'

.

- / ' W

'

v

y .

« , » *

^

■'■

*

>’

,

t

%

(

ti « '

:

#

■

#

I

- - « i

J fe

% mm

«

1. —4. Anixiopsis stercoraria, krneň 621'87 1., 2. Anam orfné stádium 1.’ (X 500), 2. (X 1040).

konídiá; preparáty v laktofenole s ba viníkovou modrou.

VO LLE K O V Á: A N IX IO PS IS STERCORARIA

fZL ^fmWtlMĚĚ&ĚĚLMsĚÍĚÍ^^ĚĚ C *■&& $> V , * #» !á*á

\

^BbHBBP

Ím * je^SřX - ~, S ^ f ^m ňL i w

Ih

|M>|S

• Mř «

j ^ f e ^ 0

" V\

*

'.

#

i

, i»

,

ÉlJÍilÍ

- ^

;'

* %

JlL f *'

*i ',#'’4j S

A

* á

X.

-

“^ 9

*

'

nilnBŽMij

-

' É

’ «

jf Ě

"

P

.

S

t ^

’3 -

*

' '

’

< Í & %-

■

'

■'r

« - .

I

‘

3., 4. Teleom orfné stádium; nativně preparáty, fázový kontrast. 3. M ladé kleistotécium ( X 600), 4. As-kus s ostnitými askospórami ( X 2000).

Pokyny R edakce nechť 1.

č a so p isu

se

říd í

Č esky

při

p řijím á

slo v en sk ý n ad p isu

(popř.

konci

souhrn

(a u to rů )

m ít

český

2.

práce

a

jo p isu 3.

(v

U

n ější

a

to

každém

4.

V lastn í

m áln ím

zk ratk o u n ad p isů či

a

vět

drobným 5.

v

L itera tu ra

et

kou),

Za

pak

k n ih y v ol.

U

(=

(krom ě 6.

o p ak u jícíh o

(=

h rn u ty

v

-

Cs.

Z pr.

po

pokud

se

za

u žív á

D ruhové

za k o u p it

cito v án í

v

b ad ateli,

13

ve

který

řádek

stro ­

přičem ž

háčky

a

se

d ílu se

dvou

první ní

číslo

14

sp o lečn o sti,

v y p o u štějí

Jen

(např.

s

a

teč-

;

nebo

j-j

m ísto

zk ratk y

citu jem e

název ro č.,

se

ča so p isu

v o l.,

B and p

jso u

sp o lečn o sti append. 2,

Je

p řip o jí

práce.

1:

při

za-

ČSAV

1-1 2 1 .

1 28 01

arabské

když

a

jejich z k ra te k

B en átsk á

i

■

sp o ju je m e

člán k u

k n ih y

v y p iso v án í

(1979),

p o u žív ám e

p ísm en em ,

:

Jako

pom ocí

p o m lčce

a

Je-li

stejn ě

k n ih y

d ílu

rozsah u

v y sad it

p ísm eno

název

S trán k y po

j

řádku.

au to r

stran

bo tan ick é

et

před

z a ů ra z m t.

au to rů

(první

počet

Cs.

chce

v y p isu je ,

za

p e rio d ik

a

d o p o ru č u je k teré

sam o statn ém

celk o v ý

1-85,

k n ih y

vět,

p o m lčk o u

(bez

p řid rž u jte

,,x“

pro tisk á rn u provaai

pouze

celk o v éh o

se

slo v

jm én a

kn ih y .

nord voj­

p o d trh á v á n ín ad p isů , k teré

a

a

(tečk o u ,

N e p řip o u ští

celé

d v o jtečk a

Z práv

m alý m

čárky

citu je

n ejvýše

páskou

psaní

Jm éna

násled u je

řád k u ,

znam énkem

ru k o p isu

znovu

ro č n ík u

1:

b o tan ick é

s

než

se

č á sti, na

v y braných

p řílo h y

p íší

podrob­

o d lišn ém

m ik ro zn ak ů za

záznam

titu lu

číslo

append.

nebo

se

v

černou

čárek).

k ře stn íh o

ča so p isů

i seznam

a a

čá sti

před

so u čá stí

jak o

č a so p isu

názvy

ještě

znam énkem

p ísm en ,

, , i b i d e m “ ).

strán ek

Cs

na

psán

čarou

p o m lčk a,

(1978),

se k re ta riá tu

ro č n ík u

latin sk é

je

d ále

úhozech

před

vždy

au to ry

citac e

v y šly

se

závorkou

z

60 být

úpravu

zk ratk a

za

(a

ru k o p isu

každý

u v ád ím e

zk ratek ),

P raha,

to

více

d ílu

jakož

k teré

a

prací

literatu ry ,

P ři

15

ab stra k tu

ab strak t

d e se tin n ý c h

Jm éno

čárky)

číslo

cito v án í

8.

m usí

A b stra k t,

je

m akro-

pouze

m ísto

a

názvem

cito v án í

po

přerušovanou

práce,

a

7.

člá n ek .

krom ě

m usí

uvádění jso u

(n ep o u žív ám e

p u b lik ací

není

se

S p o le č .,

i

au to ­

jazy ce

ab strak tem

přesahovat

in terp u n k č n ím

stran ě

jeho

třem i

v y jití

k teré m

p ro strk á v án í

po

práce,

(bez

tečce

TJ

P ři

tečk y

p rací,

dv o jtečk a

lze

n ěk terém

prací

v

ty p o g rafick o u

ča so p isu

k n ižn ích

p u b lik acíc h ,

p u b lik ace

p říjm en í

c iz ím

k rá tk ý m

psaný

nesm í

p řip o jit

strán k u

(m ezery

p o d trh n o u t

n ásled u je

p atin a).

B o t.

je

se

strán k u ),

p ísm en y ,

násled u je

P rav id la

a

v

ním ž

ab strak t

jí

(a u to rů )

práce,

za každým

m ezera.

konci

leto p o čet

jed n o slo v n ý ch pak

Jm éno

psané

pod

Jako je

stro jo p isu .

na

na

tu žk o u

v íce

se

u

p o d titu l);

řádek

V eškerou

na

v o lu m en ),

ap o d .),

k ře stn í

Č lá n k y

jak ém *

jazyce,

v p isy

d ěla jí

ozn ačit

cito v án o

závorce

p.

v

2 stran y

4—5 p t m se

cito v án a

et;

(3 0

v elk ý m i

apod.

v íc e d íln ý c h

zk ratk o u

stejn ém

souhrn).

p řín o s

tém že

d ělá

x

nebo

je

(n ik o li

v y d án í.

se

m ůže

příjm en ím

v

a

pln é

au to ra

d o p o ru č u je

na

nebo

(p e titem )

zk ratk o u

al.

Jazyku,

„p erličk o u “) ;

Jm en

tex tu

au to ra

zk ratk y

latin sk o u se

šk rty

an g ličtin ě

A uto r

p ísm em

od Jednoho c itac e

v

v

stro jo p is

střed n ík e m )

jen

to

om ezen

( 8 —) 1 0 , 5 - 1 2 ( —1 3 ,5 )

sam a.

v

(popř.

to ve

a

p raco v iště.

jm én em

v ý sled k y

člá n k ů

a

Je

tj.

au to rsk ý c h

celý ch

redakce

práce,

souhrnu

p ře k le p y ,

m íry ;

'í

'f:

stroje (ne

vzoru:

1f o r m á l n í . P ř i s p ě v a t e l é

n eb o slo v en sk ý m n ad p isem ,

jaz y k ů ,

násled u je

m ísta

pod

m ístě

význam ných

ru k o p is,

čárkou,

to h o to

českým

ab strak t

o p atře n y

p rv n ím

konci

ty p em

teč k o u ,

na

a

na

5 opraveným i

být

o dborné

|

světových

bez

a

postrán ce

jazyku).

d ů lež itý c h souhrn

p o d titu l

začín á

nad p isem a

n

mykologie

pokyny.

ze

Pod

ch arak terizu je

č lá n e k ); rozsah

s

m usí

v ý stiž n ě

člán ek

titu lů

České

vyhov u jící

těm ito

n ěk te rém

člá n k u ).

slo v en sk ý

jaz y cích ,

stru čn ě

psaný

v

ak a d em ick ý ch

nebo

P ůvodní

dvou

je

na

bez

ru k o p isy

ru k o p isů

se uvede překlad ra

jen

p říp rav ě

nebo

přispěvatelům

(T y to

P raha

j

2.)

číslice.

d ruh

S c le r o t in ia

p o jm en o v án

v e s e ly l,

po

G e a s tr u m

sm a rd a e).

9.

P ři

10.

uváděni

P ři

Index tan ick é

odd. PRM

fa k u lty

a

P raha).

i,

et

8,

kód

append.

12. A d r e s a 13.

a

to

u v eřejn ěn . p říliš 14.

k ate d ra citu jem e

nových

tax o n ů

m e z in á ro d n íc h

jeho

arabským i F o to g ra fie všude

převážné p raco v iště

(kresby, číslicem i

(bez

být

třeb a

uvádět

se

jak ý

tisk n o u počet

19 72 . ty p ů

se

uvede

zk ratek

d o statečn ě

na (7 0

zv ětšen í. účet

kusů,

k

až

o b r.,

na

fig .,

k o n trastn í Text

au to ra ;

k

—

Cs.

B o t.

konci se

člán k u

a p o d .) a

o stré,

slo u p co v o u i

se

S p o le č .,

p řid ržo v at J.

(1968

P raha,

u

p o řa d í,

píše

m a jite le (n a p ř.h erb .

cito v an o u

perokresby se

příro d ,

et

zásad

3, a p p e n d .

na

lite ra tu ro u .

každého v

jak é m

(tu ší)

k o re k tu ru

au to r

člá n k u m á

být

nesm í

být

sam o statn ý

list.

poznam ená,

v íce). R edakce

č a so p isu

Č eská

|

1973):

basio n y m u .

pod

to m

: j!

U JEP,

b o tan ik y

m usí

H o lu b

průběžně

v

fa k u lty

(viz

— bo-

zk ratk y .

citac e

číslu je

herbářů BRNM

p říjm en ím

viz

správné

ilu stracím

na

v ý jim ečn ě

auto ři

1982).

příro d ,

k ate d ra

m e z in á ro d n í

Z pr. a

člá n k ů m

—

V I.

zk ratk y

B ratislav a;

nezkráceným

p ra v id e l

19 66 a

(2.

ro stlin

PRC

ko m b in ací

uvádění

fo to g rafie)

m usí

je

prací

to

nových

b io lo g ie

bez

n o m en k lato rick ý ch

n o m en k latu ry

nebo

m ateriá l

nebo

m úzeum ,

P raha;

ú stav ů

b o tan ick é

a

-

m uzea,

číslicem i

m e z in á ro d n í

národně

herbáře

au to ra

sep aráty

BRN U

N á ro d n íh o

řím sk ý m i zásadně

herbáře

se

S ep aráty

žád á-li

se

— S lo v e n sk é

B rno;

odd.

tý k á

jem n é;

BRA

m uzea,

1;

Ilu stračn í

zv lá šť,

např.

výhradně

u vádějí

S oukrom é

vydání

M ez in á ro d n í

m ěsíce

d o k lad ů

n ezk racu jem e

p o p iso v án í

p o sled n íh o

p íšem e

m y k o lo g ic k é

stejn ě

P ři

1981;

M oravského —

UK,

H erin k )

sběrů

herbářových

h erb ario ru m

B rno;

11.

dat

cito v án í

m y k o lo g ie

;

Part 2 was published on the 22th June 1990 Cena Kčs 10,—

I 42 238

Č

e s k á

I

m y k o l o g i e

The journal of the Czechoslovak Scientific Society fo r M ycology, form ed o f the advancement of scientific and practical knowledge of the fungi. P. O. Box 106, CS — 111 21 Praha 1 Vol .

44

Part

3

I

September

1990

I I I

I

CONTENTS P.

F r a g n e r et M i ř e j o v s k ý : K e y to histological identification causative agents in systemic mycoses I I I ......................................................................129 M. S v r č e k : A report on m ycological trips to Krkonoše Mts. (Giant Mts.), Bohemia, in the years 1986— 1989 ...................................................................... 140 A . V o l l e k o v á : Anixiopsis stercoraria — a rare agent of human dermat o m y c o s e s .................................................................................................................. 147 E. S l á v i k o v á , R. K o v a č o v s k á et A. K o c k o v á - K r a t o c h v í I o v á : On the occurrence o f yeasts in fresh-w ater of the artificial lake in P lavecký S t v r t o k ............................................................................................... 152 H. G r y n d l e r o v á : Id riella bolleyi on the w heat roots in Bohemia 162 P. B e z d ě č k a : Epizootische P ilze der Gattung A egeritella Bal. et Wils. (Hyphomycetales, Blastosporae) an Am eisen in der Tschechoslowakei . . 165 A. Ř e p o v á : Soil micromycetes from Czechoslovakia — a list of isolated species w ith bibliography. I V .................................................................................... 170 V. T i c h ý : 80 anniversarium prof RNDr. et PhM r. V ladim ír Rypáček, DrSc., ad s a lu t e m !...................................................................................................................179 J. H e r i n k : 75. anniversarium MUDr. JanZdeněk C vrček adsalutem! 183 S. Š e b e k : De activitate Societatis scientificae m ycologicae Bohemoslovacae anno 1989 186 References 161,182,190 Wi t h b l a c k and w h i t e p h o t o g r a p h s : IX .— X. Anixiopsis stercoraria (Hansen) Hansen

I I I I I I I I I